Novela z. o pomoci v hmotné nouzi

K Čl. I

K bodu 1

Do bodu 8 stávající úpravy § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, který se spojuje se stávajícím bodem 9, jsou doplněny výjimky, podle kterých tyto body neplatí pro osobu, která je vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu nesplnění oznamovací povinnosti nebo povinnosti doložit skutečnosti stanovené v § 27 odst. 3 zákona o zaměstnanosti nebo z důvodu neplnění povinnosti uchazeče o zaměstnání dodržovat režim dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu. Tyto osoby nebudou považovány za osoby v hmotné nouzi.

Navrhované opatření se týká vyloučení osob z hmotné nouze v případě, jestliže byly tyto osoby sankčně vyřazeny z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu porušení režimu dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu.

Obdobně se při vyloučení osob z hmotné nouze navrhuje postupovat u osob, které nejsou uchazeči o zaměstnání, ale jejich zdravotní stav odpovídá stavu dočasné pracovní neschopnosti. V dalších ustanoveních se oproti stávající úpravě doplňuje podrobná úprava obdobná právní úpravě platné pro uchazeče o zaměstnání i pro osoby, které uchazeči o zaměstnání nejsou, a v současné době u nich není dodržování režimu pracovní neschopnosti kontrolováno.

V systému zaměstnanosti byla realizace kontrol dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání dána do gesce Úřadu práce ČR zákonem č. 206/2017 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Touto novelizací byla zavedena povinnosti uchazeče o zaměstnání předložit „Potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci či úrazu“ respektive „Potvrzení o ošetření nebo vyšetření uchazeče o zaměstnání ve zdravotnickém zařízení“. V praxi opatření funguje a v případě, že je v rámci kontroly uchazeče o zaměstnání zjištěno porušení režimu uvedené v potvrzení, je s uchazečem zahájeno správní řízení, jehož výsledkem může být vyřazení uchazeče o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání na 3 až 6 měsíců.

V rámci přípravy na kontroly jsou vytipováváni uchazeči o zaměstnání, u kterých je předpoklad porušení daného režimu např. podezření z výkonu nelegálního zaměstnání. Porušení režimu bylo v roce 2019 zjištěno celkem ve 26,08 %, (uchazeč o zaměstnání může být kontrolován vícekrát v rámci jedné dočasné neschopnosti). Uchazeč o zaměstnání může Úřadu práce ČR doložit důvod, proč k danému porušení režimu došlo (např. kontrola ve zdravotnickém zařízení) a pak nedochází k vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.

K bodu 2:

Z důvodu propojení stávajících bodů 8 a 9 § 3 odst. 1 písm. a) se bod 9 zrušuje.

K bodu 3

Specifikuje se, kdy není osoba v hmotné nouzi, když si nezvyšuje příjem vlastním přičiněním. Jedná se o osoby, které neuplatnily svoje pohledávky, nároky nebo majetek, což již v současné praxi funguje, ale je potřeba tuto skutečnost jasněji specifikovat v uvedeném ustanovení.

K bodu 4

V praxi není zcela zřejmé, kdy se osoba pro účely nároku a výše dávek pomoci v hmotné nouzi považuje za osobu samostatně výdělečnou činnou. Proto se upravuje, že za osobu samostatně výdělečně činnou se považuje taková osoba, která svoji činnost nepřerušila nebo neukončila.

K bodu 5

Navrhuje se rozšíření okruhu osob, které mohou být vyřazeny z okruhu příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi z důvodu neplnění povinnosti zákonného zástupce dítěte spojených s řádným plněním povinné školní docházky i o osoby, které neplní tyto povinnosti ve vztahu k povinnému předškolnímu vzdělávání (povinný poslední rok předškolní docházky, příprava na základní školu).

Povinnost zajistit řádnou docházku a účast dítěte na posledním roce povinného předškolního vzdělávání a na přípravě na docházku do základní školy je zcela srovnatelná s povinností rodiče resp. zákonného zástupce zajistit řádné plnění povinné školní docházky dítěte – a to jak ze zákonného tak i z praktického hlediska – povinná školní docházka a povinná roční příprava na ní jsou jedním ze základních nástrojů socializace dítěte a jeho integrace do společnosti i z pohledu přípravy na budoucí vyšší studium či výkon kvalifikované profese – a současně není ospravedlnitelné vyplácet sociální dávky těm osobám, které neplní své zákonné povinnosti ve vztahu ke státu a ke svým dětem.

K bodu 6

Zpřesňuje se úprava doplněním případů, ve kterých byla dávka nejen odejmuta, nýbrž i zamítnuta a zároveň je doplněn další případ, jež odůvodňuje předmětnou sankci. Také se navrhuje prodloužení lhůty, kdy osoba není v hmotné nouzi, z 3 měsíců na 6 měsíců. Lhůta 6 měsíců je již aplikována v praxi v případech, kdy osoba neuplatňuje své nároky, pohledávky nebo majetek. Dochází tedy jen k narovnání těchto lhůt pro systém pomoci v hmotné nouzi. Navíc je ponecháno v těchto případech správní uvážení Úřadu práce ČR, kdy osoba může být nadále považována za osobu v hmotné nouzi.

K bodům 7 a 8

Opatření je cíleno na seniory, kteří si již svůj příjem nemohou vlastní aktivitou navýšit, proto se jim zvyšuje bonifikace při zápočtu důchodu pro účely nároku a výše dávek pomoci v hmotné nouzi.

K bodům 9 a 10

Vypouští se původní odstavec 3 - příjmy pro přiměřené náklady na bydlení. Ustanovení je pro praxi matoucí, týká se pouze příjmů pro přiměřené náklady na bydlení u příspěvku na živobytí. Samotný započitatelný, a i nezapočitatelný příjem, je pro účely nároku a výše příspěvku na živobytí zakotven v zákoně o životním a existenčním minimu, což je dostačující. Příjmy vyjmenované v § 9 odst. 3 se obecně pro příspěvek na živobytí započítávají včetně opakujících se pěstounských dávek.

Nově vkládaná ustanovení zamezí situacím, kdy např. povinná osoba hradí výživné na dítě ve stanovené výši, a ještě navíc přispěje určitou finanční sumou na vzdělání nebo mimoškolní aktivity dítěte. Podle zákona o životním a existenčním minimu by se tento příjem měl zohlednit do rozhodného příjmu rodiny, což by ovlivnilo (snížilo) výši dávek. Protože by však šlo o nepřiměřené opatření, je navržena možnost správního uvážení k takovému příjmu nepřihlížet. Toto opatření rovněž vytvoří prostor pro možné správní uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi v mimořádných situacích, které mohou nastat, jako je např. v současné době pandemie COVID‑19, kdy se v praxi prokázalo, že toto uvážení je potřeba mít zakotvené v ZPHN. V současné době je toto uvážení upraveno pouze pro uplatnění nároků, pohledávek a majetku.

Důvodem nezapočítávání příjmů u studujících dětí je směřováno na jejich motivaci dokončit vzdělání s povinnou praxí. V současné době se příjem dětí v době studia započítává pro výši a nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi, což vede ke snížení nebo odejmutí dávek pro celou rodinu, což je pak rodinou dítěti vyčítáno a tato skutečnost dítě demotivuje nadále ve vzdělání a povinné praxi pokračovat. Při aplikaci započítávaní příjmů se také objevují případy, ve kterých by bylo vhodnější určitý příjem nezapočítávat, což ale nyní zákon neumožňuje. Jedná se např. o situaci, kdy povinná osoba hradí výživné na dítě ve stanovené výši, a ještě navíc přispěje určitou finanční sumou např. na vzdělání dítěte. Tato finanční suma musí být pro účely výše a nároku na dávky pomoci v hmotné nouzi započítána jako bezúplatný příjem, což má vliv na výši dávek.

K bodu 11

Specifikuje se pojem podstatný pokles příjmu, protože v současné době je tento pojem vykládán víceméně metodicky. Podstatný pokles příjmu nastane v případě, dojde-li ke snížení nebo ztrátě příjmu alespoň o jednu třetinu (výklad současné praxe). Také se musí jednat o snížení nebo ztrátu opakujících se příjmů, ne pouze o jednorázové plnění (výklad současné praxe).

K bodu 12

U zvýšení příjmu vlastní prací se doplňuje, že osoba musí být i nadále aktivní v hledání si zaměstnání (využívat agentury práce, inzerci, internet apod.), jestliže si má navýšit rozsah a intenzitu výdělečné činnosti či vykonávat lépe placenou práci.

K bodu 13

Za projevenou snahu o zvýšení příjmu vlastní prací se přidává také spolupráce v rámci sociální práce s obcemi v přenesené působnosti, jejichž výkon je zakotven v § 64 zákona o pomoci v hmotné nouzi.

K bodu 14

V souvislosti s úpravou § 3 se navrhuje zakotvit v zákoně o pomoci v hmotné nouzi úpravu vydávání potvrzení stavu odpovídajícího statusu dočasné pracovní neschopnosti pro osoby, které nejsou pojištěny podle zákona o nemocenském pojištění, a není jim lékařem vystavováno klasické rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. V případě, že taková osoba je dočasně práce neschopná z důvodu, který by byl u pojištěnce pojištěného podle zákona o nemocenském pojištění důvodem pro rozhodnutí ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti z důvodu nemoci nebo úrazu, vydá registrující poskytovatel nebo jiný poskytovatel zdravotních služeb, který osobě poskytuje zdravotní péči v případě této nemoci nebo úrazu, na její žádost potvrzení o pracovní neschopnosti pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi. Přesně se specifikuje, jak má vypadat potvrzení o pracovní neschopnosti u osob, které nejsou nemocensky pojištěny a nemají tedy regulérní neschopenku. Vychází se z již zaběhnutě praxe a úprava je převzata ze zákona o zaměstnanosti.

K bodu 15

Doplňuje se definice pojmu režim pracovní neschopnosti pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi. Tato úprava zahrnuje osoby, které nejsou uchazeči o zaměstnání a osoby, které byly z evidence uchazečů o zaměstnání vyřazení z důvodu porušování režimu dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu.

K bodu 16

Ustanovení, ve kterém je zakotveno, že pokud osoba obdrží důchod, musí vrátit vyplacené částky příspěvku na živobytí, se v praxi nevyužívá. Naopak přináší v praxi spíše problémy, a to jak ohledně správního řízení, tak i kritikou seniorů. Zrušení tohoto opatření nebude mít vliv ani pozitivní, ani negativní na státní rozpočet.

K bodu 17

Předmětné ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi umožňuje snížit výši příspěvku na živobytí v případech, kdy je osoba žadatele nebo příjemce této dávky pomoci v hmotné nouzi posuzována společně s jinými osobami, které jsou posuzovány pro účely pomoci v hmotné nouzi, přičemž některá z těchto osob není považována za osobu v hmotné nouzi nebo není oprávněnou osobou. Nově by se v těchto případech výše příspěvku na živobytí stanovila bez celé částky živobytí připadající na osobu, která není považována za osobu v hmotné nouzi nebo není oprávněnou osobou

K bodům 18, 19 a 21

Technická úprava - § 30 byl zrušen.

K bodu 20

Zpřesňuje se, kdy dlouhodobý příjemce příspěvku na živobytí neklesne na existenční minimum v rámci své částky živobytí. Jde o situaci, kdy je výdělečně činný a rovněž se po něm vyžaduje, aby měl z této činnosti příjem obdobně, jak je tato podmínka stanovena v § 3 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Současně se navrhuje ochranné opatřené pro ty situace, kdy dlouhodobému příjemci veřejná služba nebo účast na projektech nebyla Úřadem práce nabídnuta.

K bodu 22

Upřesňuje se úprava podmínky pro možné zvýšení částky živobytí pro možné zohlednění případů, kdy osoba je sice výdělečně činná, ale má jen nižší úvazek a levnou práci, aby rovněž při navýšení rozsahu a intenzity její výdělečné činnosti či vykonání lepší placené práce byla nadále aktivní v hledání si zaměstnání a využívala agentury práce, inzerci, internet apod. Pokud tomu tak nebude, nebude jí částka živobytí navýšena o 40 % rozdílu mezi životním a existenčním minimem. V současné době se totiž stává, že osoba má nízký pracovní úvazek, je jí nabídnut úvazek vyšší, ale osoba tuto nabídku nepřijme, a částka živobytí se této osobě nemění (zůstává stále vysoká). Navrhované opatření již na předešlý příklad bude reagovat právě snížením částky živobytí.

K bodu 23

Jde pouze o legislativní zpřesnění, jak se postupuje při povinnosti rodičů při uplatnění pohledávek, nároků a majetku nezletilých dětí.

K bodům 24 až 27

Kritizováno je poskytování doplatku na bydlení do bytů, jejichž aktuální stav není vhodný pro trvalé bydlení osob. Jde zejména o byty, které mají „historickou“ kolaudaci, ale jejich vlastníci se nestarají o jejich údržbu a v současné době jsou tyto byty vybydlené, zdevastované či hygienicky nevyhovující. Za účelem zamezení výplaty dávky do nevyhovujících prostor pro bydlení se navrhuje výslovně upravit základní standardy pro bydlení u bytu, na který bude dávka poskytována.

Na základě tohoto opatření bude moci být dávka poskytnuta pouze do bytu aktuálně „vhodného“ pro bydlení. Tento pojem navrhovaný zákon zavádí pro účely hodnocení základních standardů pro bydlení, přičemž za byt vhodný pro bydlení bude považován pouze byt splňující zákonem stanovené podmínky. Některé podmínky bude moci vyhodnotit přímo Úřad práce ČR a k některým hodnocením (např. hygienické podmínky či stavebně technické požadavky) si bude moci Úřad práce ČR vyžádat stanovisko dalších orgánů či úřadů příslušných k hodnocení těchto skutečností (stavební úřad, orgán ochrany veřejného zdraví). Je tak jednoznačně deklarováno, že podpora bydlení ze strany státu realizovaná prostřednictvím dávky bude poskytnuta výhradně do takových prostor, které splňují alespoň minimální hygienické a technické standardy pro trvalé bydlení a netrpí vadami, které mohou ohrozit jeho obyvatele na zdraví či životě. Navrhovaná úprava poskytováním doplatku na bydlení pouze do vhodných bytů také naplňuje prohlášení a úkoly, které jsou deklarovány v koncepčních materiálech (např. v Koncepci bezdomovectví a Koncepci sociálního bydlení České republiky) uloženy rezortu MPSV a dalším kompetentním rezortům v oblasti bydlení. Tyto koncepční materiály předpokládají, že všechny osoby naleznou standardní bydlení a nebudou bydlet v nevyhovujících podmínkách a nebudou tedy považovány za osoby nebydlící.

Vhodnost bytu se bude primárně prokazovat prohlášením v žádosti o doplatek na bydlení. V případech zpochybnění bude moci Úřad práce ČR provést šetření v místě, příp. podat podnět k provedení kontroly dalšími subjekty. V žádném případě není záměrem předmětné úpravy plošně podrobit kontrole každý byt, do kterého by měla být dávka přiznána či vyplácena.

Předpokládá se, že šetření v místě proběhne pouze u malé části podaných žádostí nebo přehodnocovaných vyplácených dávek. Posuzování vhodnosti bytu pro bydlení ze strany jiných subjektů, než je Úřad práce ČR, se předpokládá pouze v ojedinělých případech. Proto se nepředpokládá prodloužení doby v řízení o přiznání dávek.

V případě prokázání skutečnosti, že se nejedná o byt vhodný pro bydlení v rámci vyhodnocení nároku na dávku na základě podané žádosti, se dávka nepřizná. V případě prokázání skutečnosti, že se nejedná o byt vhodný pro bydlení v průběhu pobírání dávky, Úřad práce ČR stanoví lhůtu pro odstranění nedostatku, resp. k nápravě tohoto stavu a zároveň příjemce dávku upozorní na možné následky, pokud k nápravě nedojde. O skutečnosti, že byt není vhodný pro bydlení, zároveň Úřad práce ČR bezodkladně informuje kromě příjemce dávky a vlastníka bytu také příslušný pověřený obecní úřad spolu s podnětem k zahájení sociální práce za účelem řešení bytové situace osob, které předmětný byt obývají a dále, pokud se jedná o rodinu s nezletilými dětmi, příslušný orgán OSPOD s podnětem k činnosti v rámci jeho působnosti při výkonu ochrany práv a oprávněných zájmů dětí, a to vzhledem ke zjištěným skutečnostem, které nasvědčují možnému ohrožení dětí z důvodu nevhodného bydlení, popř. ztrátou tohoto bydlení.

K bodu 28

V případě, že náprava nebude ve stanovené lhůtě zjednána, osoba nárok na dávku ztratí, a to od čtvrtého měsíce, následujícího po dni, ve kterém uplynula lhůta pro zjednání nápravy. Na základě tohoto opatření se zavádí nikoliv pouze sankční mechanismus, jenž umožňuje dávku nepřiznat či ztratit v případech, kdy ani po předchozím upozornění v rámci stanovené lhůty, nedojde ke splnění zákonné podmínky, jež zakládá nárok na dávku. V jistém smyslu jde tak v případě již dříve přiznané dávky k podmínce nároku, kterou je možné splnit s určitým odkladem, a to proto, aby toto opatření nemělo nepříznivé dopady zejména na zranitelné skupiny příjemců. Návaznost spolupráce pověřených obecních úřadů a orgánů OSPOD si zároveň klade za cíl řešit konkrétní případy nikoliv pouze sankcí ve formě odejmutí dávky, nýbrž i formou pomoci při řešení jejich bytové situace, resp. vyvedení těchto osob z nevhodného bydlení.

K bodu 29

Zpřísňuje se výpočet výše doplatku na bydlení v situaci, kdy osoba společně posuzovaná není osobou v hmotné nouzi nebo osobou oprávněnou, aby i tato skutečnost měla vliv na výši této dávky a byla tato dávka snížena. V současné době tato skutečnost vliv na výši doplatku na bydlení nemá a tento zůstává v nezměněné výši.

K bodům 30 až 32

Zpřesňuje se situace, kdy dochází k přehodnocení dávky, pokud dojde ke změně rozhodných skutečností pro nárok a výši dávky. V této situaci se dávka vždy přehodnotí od prvního dne měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém tato změna nastala. V tomto případě se bude dodržovat i § 10 zákona o pomoci v hmotné nouzi, ve kterém je zakotveno rozhodné období.

K bodům 33 a 34

V souvislosti s úpravou § 3 se doplňuje povinnost podrobit se za účelem posouzení zdravotního stavu, a vydání lékařského posudku, vyšetření u smluvního poskytovatele zdravotních služeb určeného krajskou pobočkou Úřadu práce, a to na výzvu krajské pobočky Úřadu práce. Přidává se rovněž povinnost dodržovat režim pracovní neschopnosti pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi.

K bodu 35

Navržená úprava souvisí se zaváděnou povinností dodržovat režim pracovní neschopnosti pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi podle § 17. Vylučuje se postup podle kontrolního řádu a zakotvuje se oprávnění Úřadu práce provádět kontrolu dodržování režimu pracovní neschopnosti u osob, které nejsou uchazeči o zaměstnání.

Doplňuje se povinnost Úřadu práce ověřovat trvání dokládaného nepříznivého zdravotního stavu nejméně jednou za dva roky.

K bodu 36

Mění se místní příslušnost u dávek pomoci v hmotné nouzi, která již nebude tam, kde má osoba hlášen trvalý pobyt, ale tam, kde bydlí. Pokud však osoba žádné bydlení nemá, bude její místní příslušnost tam, kde je hlášena k trvalému pobytu. Tato změna byla vyžadována i v průběhu nouzového stavu vyhlášeného kvůli COVID-19.

K bodu 37

Řízení z moci úřední může být zahájeno rovněž, pokud se jedná o přeplatek na dávce, proto se tato možnost do ustanovení doplňuje.

K bodu 38

V rámci zkoumání standardů kvality bytu je potřeba prohlášení žadatele o doplatek na bydlení, že byt splňuje zákonem předepsané standardy.

K bodu 39

Úřad práce ČR má možnost v ojedinělých a mimořádných situacích upustit od vymáhání přeplatku, a to do 10 000 Kč. Nad 10 000 Kč musí získat souhlas MPSV. MPSV má v této věci zřízenou komisi, která řeší, zda souhlas bude či nebude udělen. Úřad práce ČR pak vydává rozhodnutí, zda upustil či neupustil od vymáhání přeplatku. V praxi nastávají problémy, že proti takovému rozhodnutí se v současné době lze odvolat, avšak když je vydáno rozhodnutí již v souladu se stanoviskem MPSV, je nelogické, aby osoba se opět odvolala k MPSV. Institut upuštění od vymáhání přeplatku je zcela výjimečný a mimořádný a není důvod, aby v tomto institutu byl ještě umožněn opravný prostředek. Přeplatek na dávce je již jednou rozhodnutím určen a proti tomu se může vždy oprávněná osoba odvolat.

K bodu 40

Doplňuje se zmocnění k vydání vyhlášky MPSV, kterou bude stanoven závazný vzor potvrzení o pracovní neschopnosti pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi a potvrzení o ošetření nebo vyšetření ve zdravotnickém zařízení.

K Čl. II - Přechodná ustanovení

S cílem usnadnit přechod na novou místní příslušnost krajských poboček Úřadu práce ČR u té části klientů úřadu, kteří bydlí jinde, než jsou hlášeni k trvalému pobytu, se navrhuje informovat poživatele opakujících se dávek o této změně s výzvou oznámit v relevantních případech místo bydlení tak, aby Úřad práce mohl převést výplatu dávek na místně příslušnou pobočku Úřadu práce.

Rovněž se navrhuje, aby se rozběhnutá řízení o dávkách dokončila již podle nových navrhovaných opatření, neboť by se stejně musela ihned přehodnotit.

K Čl. III

K bodům 1, 4, 5 a 6

Dosavadní úprava okruhu společně posuzovaných osob přináší v praxi řadu problémů vzhledem k tomu, že je nedostatečná, je stanovena pouhou odvolávkou na zákon o životním a existenčním minimu, který je konstruován zejména s ohledem na potřeby dávek pomoci v hmotné nouzi, tj. dávek vycházejících z jiných principů než dávky státní sociální podpory.

Okruh společně posuzovaných osob se bude stejně jako dosud primárně stanovovat podle skutečného soužití osob v bytě, aniž by bylo zohledněno, kde je osoba hlášena k trvalému pobytu. Zároveň se navíc navrhuje, aby byly společně vždy hodnoceny osoby, které k sobě mají ze zákona vyživovací povinnost, tzn., že zejména manželé a jejich nezletilé nezaopatřené děti. Při žádostech o dávku samotným nezaopatřeným zletilým dítětem se navrhuje, že se bude toto dítě vždy posuzovat společně se svými rodiči.

Tato úprava reaguje na případy, kdy o dávku žádá zletilé nezaopatřené dítě (student), které žije ve svém bytě (nebo v bytě pronajatém od rodičů) a deklaruje, že nemá žádný započitatelný příjem ani stanovenou vyživovací povinnost rodičů. V těchto případech lze vycházet z toho, že náklady na bydlení tohoto nezaopatřeného dítěte jsou, popř. mohou být hrazeny rodiči. Samozřejmě se navrhuje ponechání možnosti vyloučení jednotlivců z okruhu společně posuzovaných osob v případech, kdy by bylo nespravedlivé tyto osoby společně posuzovat, např. pokud manžele nežijí spolu během rozvodového řízení apod.

K bodu 2

Dosavadní znění § 7 odst. 3 písm. a) cílí pouze na rodiče, kteří jsou rozvedení a upravuje, se kterým z těchto rodičů má být nezletilé nezaopatřené dítě společně posuzováno bez toho, že by se musel aplikovat postup podle § 7 odst. 6 (rozhodnutí o tom, že se osoby – rodiče neposuzují jako osoby společně posuzované – „rozhodnutí o vyloučení z okruhu společně posuzovaných osob“). Vzhledem k tomu, že se v současné době velké procento dětí rodí nesezdaným rodičům, v případě jejich rozchodu by bylo vhodné přímo v zákoně upravit, že se nezletilé nezaopatřené dítě bude posuzovat s tím z rodičů, kterému bylo svěřeno do péče.

V těchto případech, kdy je o svěření do péče rozhodnuto soudem, by pak odpadlo někdy složité dokazování nevedení společné domácnosti těchto rodičů, a to jak pro přídavek na dítě, tak pro příspěvek na bydlení.

K bodům 3, 18 a 19

Dosavadní úprava místní příslušnosti krajských poboček Úřadu práce ČR je dána místem trvalého pobytu oprávněné osoby, které lze snadno ověřit z občanského průkazu nebo registru obyvatel, avšak v některých případech neodpovídá skutečnému místu pobytu oprávněné osoby a jeho rodiny. V těchto případech může být komplikované uplatnit své nároky na dávky státní sociální podpory. Vzhledem k tomu, že i v oblastech zaměstnanosti a pomoci v hmotné nouzi se navrhuje upravit místní příslušnost podle skutečného místa pobytu, sjednotí se tak poskytování dávek a podpor z různých systémů u jednoho úřadu, což umožní komplexnější přístup k řešení sociální situace osoby nebo rodiny. Prokazovat se bude místo bydlení prohlášením, u poživatelů příspěvku na bydlení a osob posuzovaných společně s nimi je dáno místem bytu (nemovitosti), na který se uplatňuje nárok na tuto dávku. Uvedená úprava předpokládá změnu všech formulářů pro dávky státní sociální podpory. Promítne se i do § 7 odst. 3 písm. b) a odst. 8 a § 58 odst. 2.

K bodu 7 a 9

Zpřesňuje se dosavadní úprava, aniž by se měnil věcný obsah nebo rozsah těchto ustanovení.

K bodu 8

Kritizovány jsou situace, kdy příjemce příspěvku na bydlení či některá ze společně posuzovaných osob vlastní další jednu nebo více bytových jednotek, které může využít pro přiměřenější (levnější) bydlení nebo pro zvýšení příjmu jejich pronájmem. Jde i o případy osob, které disponující několika nemovitostmi, které si pronajímají mezi sebou v rámci přímé rodiny a čerpají na ně tak několik příspěvků na bydlení.

K bodu 10

Kritizováno je poskytování příspěvku na bydlení do bytů, jejichž aktuální stav není vhodný pro trvalé bydlení osob. Jde zejména o byty, které mají „historickou“ kolaudaci, ale jejich vlastníci se nestarají o jejich údržbu a v současné době jsou tyto byty vybydlené, zdevastované či hygienicky nevyhovující.

Za účelem zamezení výplaty dávky do nevyhovujících prostor pro bydlení se navrhuje výslovně upravit základní standardy pro bydlení u bytu, na který bude dávka poskytována.

Na základě tohoto opatření bude moci být dávka poskytnuta pouze do bytu aktuálně „vhodného“ pro bydlení. Tento pojem navrhovaný zákon zavádí pro účely hodnocení základních standardů pro bydlení, přičemž za byt vhodný pro bydlení bude považován pouze byt splňující zákonem stanovené podmínky.

Některé podmínky bude moci vyhodnotit přímo Úřad práce ČR a k některým hodnocením (např. hygienické podmínky či stavebně technické požadavky) si bude moci Úřad práce ČR vyžádat stanovisko dalších orgánů či úřadů příslušných k hodnocení těchto skutečností (stavební úřad, orgán ochrany veřejného zdraví). Opatření eliminuje žádosti na prostory s historickou kolaudací, které jsou však v současné době již nevhodné pro trvalé bydlení osob. Je tak jednoznačně deklarováno, že podpora bydlení ze strany státu realizovaná prostřednictvím dávky bude poskytnuta výhradně do takových prostor, které splňují alespoň minimální hygienické a technické standardy pro trvalé bydlení a netrpí vadami, které mohou ohrozit jeho obyvatele na zdraví či životě. Navrhovaná úprava poskytováním příspěvku na bydlení pouze do vhodných bytů také naplňuje prohlášení a úkoly, které jsou deklarovány v koncepčních materiálech (např. v Koncepci bezdomovectví a Koncepci sociálního bydlení České republiky) uloženy rezortu MPSV a dalším kompetentním rezortům v oblasti bydlení.

Tyto koncepční materiály předpokládají, že všechny osoby naleznou standardní bydlení a nebudou bydlet v nevyhovujících podmínkách a nebudou tedy považovány za osoby nebydlící.

K bodu 11

Vzhledem k tomu, že někteří majitelé bytu či nemovitosti, ve které jsou byty, které pronajímají, nejsou ani po opakovaných urgencí ze strany poživatelů příspěvku na bydlení ani na výzvu Úřadu práce ČR, ochotni předložit zúčtování zálohově placených služeb, navrhuje se umožnit poskytování příspěvku na bydlení i nadále. Podmínkou je písemná výzva poživatele příspěvku na bydlení pronajímateli, aby splnil svou povinnost danou zákonem č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty Úřad práce ČR bude mít v těchto případech povinnost vyzvat pronajímatele k předložení zúčtování zálohových plateb a při nesplnění uložit mu pokutu za přestupek.

K bodu 12

V současné době se pro účely stanovení výše příspěvku na bydlení vychází z příjmu společně posuzovaných osob za předcházející kalendářní čtvrtletí. Je-li však tento příjem nižší, než je životní minimum těchto osob, započítává se příjem ve výši životního minima společně posuzovaných osob. Příspěvek na bydlení náleží v nižší částce, než by náležel podle doloženého příjmu. Jsou-li osoby v hmotné nouzi a jejich příjmy ani s příspěvkem na bydlení nestačí na náklady na bydlení, poskytuje se další dávka na bydlení – doplatek na bydlení ze systému dávek pomoci v hmotné nouzi. Kritizovány jsou tyto situace, kdy osoby či rodiny čerpají příspěvek na bydlení i doplatek na bydlení současně, a to pouze z důvodu, že pro příspěvek na bydlení je stanovena fikce minimálního rozhodného příjmu ve výši životního minima rodiny a doplatkem na bydlení se tak vykrývá jen tato fikce příjmu. Navrhovaným opatřením již nebude muset být poskytována části poživatelů příspěvku na bydlení administrativně náročná druhá dávka na bydlení k úhradě jejich nákladů na bydlení.

K bodu 13

Úprava parametrů vhodného bytu poskytne zákonnou oporu Úřadu práce ČR dávku nepřiznat do bytů, které jsou nevhodné pro trvalé bydlení, a toto právní povědomí by měli mít již samotní žadatelé, kteří mají v úmyslu o dávku žádat. Vhodnost bytu se bude primárně prokazovat prohlášením v žádosti o příspěvek na bydlení. V případech zpochybnění bude moci Úřad práce ČR provést šetření v místě, příp. podat podnět k provedení kontroly dalšími subjekty. V žádném případě není záměrem předmětné úpravy plošně podrobit kontrole každý byt, do kterého by měla být dávka přiznána či vyplácena. Předpokládá se, že šetření v místě proběhne pouze u malé části podaných žádostí nebo přehodnocovaných vyplácených dávek. Posuzování vhodnosti bytu pro bydlení ze strany jiných subjektů, než je Úřad práce ČR, se předpokládá pouze v ojedinělých případech. Proto se nepředpokládá prodloužení doby v řízení o přiznání dávek.

V případě prokázání skutečnosti, že se nejedná o byt vhodný pro bydlení v rámci vyhodnocení nároku na dávku na základě podané žádosti, se dávka nepřizná. V případě prokázání skutečnosti, že se nejedná o byt vhodný pro bydlení v průběhu pobírání dávky, Krajská pobočka Úřadu práce stanoví lhůtu pro odstranění nedostatku, resp. k nápravě tohoto stavu a zároveň příjemce dávku upozorní na možné následky, pokud k nápravě nedojde. O skutečnosti, že byt není vhodný pro bydlení, zároveň Krajská pobočka Úřadu práce bezodkladně informuje kromě příjemce dávky a vlastníka bytu také příslušný pověřený obecní úřad spolu s podnětem k zahájení sociální práce za účelem řešení bytové situace osob, které předmětný byt obývají a dále, pokud se jedná o rodinu s nezletilými dětmi, příslušný orgán OSPOD s podnětem k činnosti v rámci jeho působnosti při výkonu ochrany práv a oprávněných zájmů dětí, a to vzhledem ke zjištěným skutečnostem, které nasvědčují možnému ohrožení dětí z důvodu nevhodného bydlení, popř. ztrátou tohoto bydlení.

V případě, že náprava nebude ve stanovené lhůtě zjednána, osoba nárok na dávku ztratí, a to od čtvrtého měsíce, následujícího po dni, ve kterém uplynula lhůta pro zjednání nápravy.

Na základě tohoto opatření se zavádí nikoliv pouze sankční mechanismus, jenž umožňuje dávku nepřiznat či ztratit v případech, kdy ani po předchozím upozornění v rámci stanovené lhůty, nedojde ke splnění zákonné podmínky, jež zakládá nárok na dávku.

V jistém smyslu jde tak v případě již dříve přiznané dávky k podmínce nároku, kterou je možné splnit s určitým odkladem, a to proto, aby toto opatření nemělo nepříznivé dopady zejména na zranitelné skupiny příjemců. Návaznost spolupráce pověřených obecních úřadů a orgánů OSPOD si zároveň klade za cíl řešit konkrétní případy nikoliv pouze sankcí ve formě odejmutí dávky, nýbrž i formou pomoci při řešení jejich bytové situace, resp. vyvedení těchto osob z nevhodného bydlení.

K bodu 14

Upravuje se také postup Úřadu práce v případě, kdy ani ve lhůtě stanovené pro nápravu stavu, který je příčinou toho, že byt není vhodný pro bydlení, není byt uveden do stavu vhodného pro bydlení. Řízení o odejmutí dávky po marném uplynutí lhůty stanovené pro nápravu se nepovede, pokud i když po stanovené lhůtě, ale do konce kalendářního čtvrtletí, na které byla dávka přiznána, je provedena náprava.

K bodu 15

Dosavadní důsledky neplnění rodičovských povinností ve vztahu k plnění povinné školní docházky se rozšiřují i na povinnou předškolní výchovu. Tímto opatřením se podpoří lepší start do života malým dětem.

K bodům 17 a 18

Doplňuje se současná úprava vstupu do bytu a šetření v místě, jednak proto, že tato úprava je nedostatečná a jednak se rozšiřuje i s ohledem na navrhovanou úpravu vhodného bytu k bydlení. Ke vstupu do bytu je vždy potřeba souhlasu žadatele o příspěvek na bydlení nebo jeho příjemce.

K bodu 20

V rámci zkoumání standardů kvality bytu je potřeba prohlášení žadatele o příspěvek na bydlení, že byt splňuje zákonem předepsané standardy.

K bodu 21

V některých zákonem daných případech lze proti postupu krajské pobočky Úřadu práce uplatnit námitky. Navrhuje se zkrátit lhůta pro uplatnění těchto námitek z 30 dnů na 15 dnů, a to především z důvodu sladění postupu se systémem pomoci v hmotné nouzi a lhůty, kterou lze uplatnit při odvolání podle správního řádu.

K Čl. IV – Přechodná ustanovení

S cílem usnadnit přechod na novou místní příslušnost krajských poboček Úřadu práce ČR u té části klientů úřadu, kteří bydlí jinde, než jsou hlášeni k trvalému pobytu, se navrhuje informovat poživatele přídavku na dítě a rodičovského příspěvku, tj. opakujících se dávek státní sociální podpory (s výjimkou příspěvku na bydlení, u kterého je místo bydlení úřadu známo) o této změně s výzvou oznámit v relevantních případech místo bydlení tak, aby Úřad práce mohl převést výplatu dávek na místně příslušnou pobočku Úřadu práce.

K Čl. V

K bodům 1-6

Upravuje se ustanovení o příjmech, které se nezapočítávají do příjmů rozhodných pro přiznání příslušných dávek, aby bylo přehlednější. Zároveň se zvýhodňuje příprava na budoucí povolání u nezaopatřených dětí a aktivní příprava osob na stárnutí vyloučením některých příjmů z rozhodného příjmu. Příjmy za práci žáků a studentů z praktického vyučování a praktické přípravy se v současné době započítávají do rozhodného příjmu pro výši a nárok dávek o pomoci v hmotné nouzi. Započítávání těchto příjmů nezaopatřených dětí v současné době vede ke snížení nebo i odejmutí dávek pro celou rodinu, což děti demotivuje nadále ve vzdělání a povinné praxi pokračovat. Proto se pro účely zákona o životním a existenčním minimu také nově nebudou považovat příjmy za práci žáků a studentů z praktického vyučování a praktické přípravy a příjmy ze závislé činnosti nezaopatřeného dítěte za měsíc červenec a srpen, tedy za období prázdnin. Toto opatření směřuje k tomu, aby byly děti motivovány k dokončení vzdělání s povinnou praxí a k získávání pracovních návyků v době hlavních prázdnin.

Mění se úprava zápočtu příjmů osob samostatně výdělečně činných, která se nastavuje obdobně jako v zákoně o státní sociální podpoře. Jedná se tedy o sladění textu započítávání příjmů osob samostatně výdělečně činných se zákonem o státní sociální podpoře tak, aby byl tento příjem započítáván shodně pro dávky státní sociální podpory, pomoci v hmotné nouzi a nedocházelo k případným nejasnostem z nestejné dikce, jejíž praxe má být zcela totožná.

K Čl. V -  Účinnost

Navrhuje se dělená účinnost zákona od 1. 1. 2022, 1. 7. 2022 a 1. 7. 2025. Od 1. 7. 2022 jsou z důvodu administrace navrhována ta opatření, která se týkají významnějších úprav příspěvku na bydlení, protože k tomuto datu všichni příjemci příspěvku na bydlení podávají žádosti o dávku, která se přiznává na období roku. Pokud by se v těchto případech zvolila účinnost od 1. 1. 2022, znamenalo by to nezbytnost znovu přehodnotit všechny poskytované dávky a vyzývat příjemce k doložení nových (jiných) rozhodných skutečností.

Účinnost od 1. 7. 2022 se navrhuje rovněž u obdobných úprav dávek pomoci v hmotné nouzi. Až od 1. 7. 2025 se navrhují dopady nesplnění standardů bydlení do dávkové pomoci, aby se dotčení příjemci dávek mohli na tuto situaci připravit a měli dostatečný prostor ji řešit. Zjistí-li Úřad práce, že byt není vhodný pro bydlení, v období od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2025 nemůže dávky na bydlení odejmout, ale o skutečnosti, že se nejedná o byt vhodný pro bydlení, a o lhůtě, ve které má dojít k nápravě tohoto stavu, informuje bezodkladně příjemce příspěvku na bydlení, vlastníka bytu, pověřený obecní úřad s podnětem k zahájení sociální práce za účelem řešení bytové situace osob, které obývají tento byt a orgán sociálně-právní ochrany dětí, pokud je v okruhu společně posuzovaných osob nezletilé dítě.

V Praze dne 21. 10. 2021

Bc. Lucie Šafránková v. r.

Tomio Okamura v. r.

Ing. Radim Fiala v. r.

Mgr. Zdeněk Kettner v. r.

Ing. Marie Pošarová v. r.

Radovan Vích v. r.

Oldřich Černý v. r.

Ing Vladimíra Lesenská v. r.

Radek Rozvoral v. r.

Radek Koten v. r.

Iveta Štefanová v. r.

Jan Hrnčíř v. r.

Jaroslav Bašta v. r.

Jana Pastuchová v. r.

Marek Novák v.r.

Mgr. Jiří Kobza v. r.