Článek 1 obsahuje definice výrazů důležitých pro aplikaci Dohody. Článek 2 vymezuje základní přepravní práva k provádění mezinárodní obchodní letecké dopravy, která si strany vzájemně vyměnily. Jedná se o právo přeletu přes území druhé strany (1. svoboda vzduchu), právo přistání na území druhé strany pro neobchodní účely, např. technické mezipřistání (2. svoboda vzduchu), právo nakládat a vykládat na území druhé strany v místech stanovených v příloze cestující, zavazadla, zboží nebo poštovní zásilky určené do nebo pocházející z míst na území první strany (3. a 4. svoboda vzduchu) a právo nakládat a vykládat na území jiných států v místech stanovených v příloze cestující, zavazadla, zboží a poštovní zásilky určené do nebo pocházející z míst na území druhé strany (5. svoboda vzduchu a 7. svoboda vzduchu pro nákladní letecké služby) – viz příloha k Dohodě. Stejně tak je zde uvedeno, že nic v Dohodě nemůže být považováno za udělení práva na kabotáž (obchodní přepravu mezi místy na území jedné strany). Článek 3 obsahuje právo každé strany písemně diplomatickou cestou určit (designovat) letecké podniky, které budou provozovat dohodnuté služby na stanovených linkách podle Dohody, a podmínky, za kterých druhá strana udělí takto určeným podnikům provozní oprávnění. Jedná o tzv. povinné unijní ustanovení, které se běžně vkládá do dvoustranných leteckých dohod za účelem jejich souladu s právem EU. Článek 4 uvádí podmínky, za kterých je možné výše uvedená provozní oprávnění neudělit, odvolat či omezit. Zde je opět vloženo tzv. povinné unijní ustanovení. Článek 5 je o uplatňování práva na území každé strany, pokud jde o provoz a navigaci letadla určeného druhou stranou a také v oblastech upravujících vstup, pobyt, tranzit a výstup cestujících, posádek, příp. nakládku a vykládku zboží nebo poštovních zásilek na územích stran. Odst. 4 obsahuje úpravu přímého tranzitu na letištích obou stran ve verzi, která obsahově odpovídá článku 10 aktuálního českého vzorového textu letecké dohody. Článek 6 stanovuje pravidla pro uznávání osvědčení o letové způsobilosti, osvědčení o kvalifikaci a jiných průkazů leteckému personálu v souvislosti s provozem letadla na území druhé strany. Článek 7 se týká bezpečnosti letectví z pohledu technického a provozního (safety). Každá strana může kdykoli požádat o konzultace v oblasti safety a provést tzv. inspekci na stojánce u letadla druhé strany, pokud se nachází na území první strany. Dále je upraven postup v případě nedodržování minimálních bezpečnostních norem stanovených Úmluvou o mezinárodním civilním letectví druhou stranou. Článek 8 upravuje oblast bezpečnosti ve smyslu ochrany letectví před protiprávními činy (security). Strany si potvrzují závazek chránit bezpečnost civilního letectví v souladu s platnými mezinárodními smlouvami v této oblasti. Článek obsahuje ustanovení o spolupráci a asistenci stran v souvislosti s protiprávními činy v oblasti civilního letectví. Článek 9 se týká spravedlivého a přiměřeného stanovování uživatelských poplatků za použití letištní infrastruktury a zařízení, leteckých a navigačních zařízení a dalších služeb uvedených v tomto článku. Jsou zde také uvedeny principy pro konzultace při stanovování těchto poplatků. Článek 10 stanovuje pravidla pro osvobození určených leteckých podniků druhé strany, resp. letadel, pohonných hmot, mazadel, spotřebitelného technického materiálu, náhradních dílů včetně motorů, obvyklého vybavení letadel, zásob letadel a jiných věcí od dovozních omezení, cel, nepřímých daní, inspekčních poplatků a jiných poplatků, v rámci provozu dohodnutých služeb. Dále jsou zde pravidla pro vyložení materiálu na území druhé strany, přenechání materiálu na území druhé strany jinému leteckému podniku a také tzv. unijní ustanovení o možnosti zdanit pohonné hmoty dodané na území ČR při provozu letadla druhé strany do jiného místa v rámci EU. Článek 11 upravuje pravidla pro určování kapacity nabízené leteckými podniky obou stran. Základem je volné stanovování kapacity, frekvencí, typů letadel apod. na základě obchodního uvážení leteckých podniků obou stran. Článek 12 se týká stanovování cen a tarifů za služby poskytované leteckými podniky obou stran. Ty nepodléhají schválení leteckými úřady stran. Mohou se předkládat pouze na vyžádání pro informační účely. Dále se v případě podezření na diskriminační tarify a podobné praktiky mohou uskutečnit konzultace mezi stranami. Článek 13 stanovuje základní pravidla pro výkon hospodářské soutěže, jako je informovanost stran o právu hospodářské soutěže na žádost nebo snaha o potlačení všech forem diskriminace a protikonkurenčního jednání.
Článek 14 upravuje oblast prodeje leteckých služeb a převodů finančních prostředků z prodeje těchto služeb, včetně případné existence zvláštní dohody mezi stranami v této oblasti nebo v oblasti zamezení dvojímu zdanění. Článek 15 umožňuje obvyklé obchodní aktivity leteckých podniků, jako je prodej služeb, zřízení kanceláří a udržování potřebného personálu na území druhé strany. Článek 16 dále upravuje obvyklou obchodní spolupráci mezi leteckými podniky stran i třetích zemí, tj. společné označování linek (code-sharing) a vyblokování prostoru (blocked- space). Dále jsou upraveny podmínky pro výkon těchto ujednání. Tato ujednání mohou podléhat schválení příslušného leteckého úřadu. Článek 17 upravuje provozní flexibilitu leteckých podniků stran, což je např. možnost použití najatých letadel pro provoz dohodnutých služeb nebo pravidla pro jejich výkon bez omezení ve vztahu k použitým typům, velikostem a počtu letadel a apod. Článek 18 obsahuje standardní úpravu odbavovacích služeb na letištích, včetně mandatorního unijního ustanovení. Článek 19 obsahuje standardní úpravu kombinace leteckých dopravních služeb cestujících a zboží s dopravními službami v rámci pozemní dopravy. Článek 20 se týká poskytování relevantních statistických informací a údajů mezi leteckými úřady obou stran o provozu dohodnutých služeb (na žádost). Článek 21 uvádí postup pro předkládání a schvalování letových řádů leteckých podniků obou stran při výkonu dohodnutých služeb, což v případě ČR znamená postup podle § 71 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. Článek 22 zakládá možnost provádět konzultace mezi leteckými úřady obou stran ohledně provádění či změn Dohody. Článek 23 upravuje klasické třístupňové řešení sporů (letecké úřady, strany, rozhodčí soud), které mohou vyplynout z výkladu nebo provádění Dohody. Článek 24 obsahuje pravidlo pro vstup případných změn Dohody v platnost (stejně, jako v případě vstupu samotné Dohody v platnost) a oznámení této skutečnosti druhé straně. Článek 25 upravuje postup při přijetí jiné mezinárodní mnohostranné úmluvy, která by upravovala vztahy, které jsou již upraveny touto Dohodou. Článek 26 stanoví standardní podmínky pro případné ukončení platnosti Dohody, tj. 1 rok od doručení písemného oznámení jedné strany straně druhé. Článek 27 dává povinnost registrovat Dohodu u Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) straně, na jejímž území byla Dohoda podepsána, případně jiný postup dle dohody stran. Článek 28 upravuje vstup Dohody v platnost. Dohoda vstoupí v platnost šedesátý den po doručení pozdější z diplomatických nót, kterými si obě strany oznámily, že byly splněny jejich příslušné požadavky pro tento účel. Dohoda je sjednána v českém, portugalském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou stejně autentické. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující anglický text.
republiky a místy na území Brazílie včetně mezilehlých bodů a bodů za příslušnými územími. Dále jsou v poznámkách uvedeny podmínky pro výkon dohodnutých služeb, možnost výkonu práv 5. svobody vzduchu v mezilehlých bodech a bodech za, a také možnost výkonu práv 7. svobody vzduchu v jakýchkoli bodech pro nákladní letecké služby (all-cargo).
Text Dohody je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Při sjednání Dohody byly splněny požadavky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 847/2004 o sjednávání a provádění dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o leteckých službách (oznámení Evropské komisi). Sjednání Dohody nevyžaduje změny v českém právním řádu. Gestor provedl komplexní posouzení a analýzu jednotlivých ustanovení Dohody z hlediska možných dopadů do právního řádu ČR s ohledem na vnitrostátní provádění Dohody (včetně posouzení a následného zhodnocení, zda jsou všechna ustanovení obsažená v Dohodě, která jsou přímo určena vnitrostátním subjektům, samovykonatelná), i ve smyslu Směrnice vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti mezinárodních smluv, schválené usnesením vlády ze dne 11. února 2004 č. 131. Ustanovení Dohody, která nejsou samovykonatelná, se provádějí v souvislosti s platnými právními předpisy (např. čl. 3
- provozní oprávnění se vydává leteckému podniku podle příslušných ustanovení zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů). V této souvislosti není potřeba přijímat další vnitrostátní právní úpravu ani jiná opatření. Provádění Dohody bude zajišťováno především Ministerstvem dopravy a Úřadem pro civilní letectví, které budou spolupracovat, v případě potřeby, s ostatními zúčastněnými resorty (ministerstva zahraničních věcí, financí, vnitra, práce a sociálních věcí, průmyslu a obchodu) a Českou národní bankou. Sjednání a následné provádění Dohody nebudou mít dopad na výdaje státního rozpočtu, s výjimkou obvyklých rozpočtových položek jednotlivých resortů a Úřadu pro civilní letectví, určených obecně na administrativní a správní výdaje. Dohoda má v ČR charakter mezinárodní smlouvy prezidentské kategorie, neboť upravuje záležitosti podle čl. 49 písm. a) a e) Ústavy ČR. Dohoda obsahuje mj. úpravu práv a povinností osob stejně jako věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu. Jedná se např. o právo leteckých podniků létat bez přistání přes území druhé strany, přistávat na jejím území pro potřeby nikoli obchodní, nakládat a vykládat na území druhé strany cestující a zboží, právo volně prodávat letecké dopravní služby na území druhé strany, podmínky pro odvolání provozního oprávnění atd. Dohoda je předložena před ratifikací prezidentem republiky Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací. Brazilský trh má velký potenciál. Čeští letečtí dopravci v minulosti provozovali sezónní nepravidelné lety mezi ČR a Brazílií (např. Fortaleza). Pravidelné spojení mezi ČR a Brazílií je aktuálně možné využít s přestupem např. na některém z evropských letišť s přímým provozem do Brazílie. LATAM Airlines Brasil i Chile projevily v posledních letech zájem o obchodní spolupráci na linkách mezi Brazílií, resp. Chile a ČR v rámci společného označování linek (code-sharing) na linkách z Brazílie/Chile do ČR zejména přes letiště ve Španělsku. V tomto směru se dá předpokládat rozšiřování možností přímého i nepřímého leteckého spojení mezi ČR a Brazílií v budoucnu, což platí i pro některé další státy Latinské Ameriky.
Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky