N.z., kterým se zrušuje zákon o prodejní době

1. Zhodnocení platného právního stavu

Prodejní doba v maloobchodě je upravena zákonem č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPDM“).

Dle ZPDM je prodej v maloobchodě zakázán v den 24. prosince – Štědrý den od 12.00 do 24.00 hodin, a dále o následujících svátcích:

- 1. leden – Den obnovy samostatného českého státu a Nový rok,

- Velikonoční pondělí,

- 8. květen – Den vítězství,

- 28. září – Den české státnosti,

- 28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu,

- 25. prosinec – 1. svátek vánoční a

- 26. prosinec – 2. svátek vánoční. Výše uvedené zákazy neplatí pro provoz

- prodejen, jejichž prodejní plocha nepřesahuje 200 m,

- čerpacích stanic s palivy a mazivy,

- lékáren,

- prodejen v místech zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích,

- prodejen ve zdravotnických zařízeních,

- maloobchodu v době, kdy je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav. Bez ohledu na velikost prodejní či výkupní plochy se zákaz prodeje uvedený výše uplatní obdobně na prodejní a výkupní dobu zastaváren, provozoven určených k obchodování s použitým zbožím a zařízení určených ke sběru a výkupu odpadů. Porušení shora popsaných povinností je přestupkem, za nějž lze uložit pokutu do výše

1.000.000 Kč, v případě opakovaného přestupku právnické či podnikající fyzické osoby lze uložit pokutu až do výše 5.000.000 Kč. Maloobchodem se dle bodu 48 přílohy č. 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, rozumí činnosti spojené s nákupem a prodejem zboží za účelem jeho prodeje přímému spotřebiteli a prodej tohoto zboží. Důvody pro přijetí ZPDM, resp. odůvodnění nezbytnosti takové právní úpravy, jsou v důvodové zprávě k ZPDM popsány poměrně sporadicky. Vyčíst lze de facto pouze určitý odkaz na minulost, kdy obdobná úprava byla v právním řádu obsažena, dále zmínku o tom, že lidé by měli mít více volného času, aby se mohli věnovat rodině a koníčkům (soulad pracovního a osobního života) a rovněž omezení nepřímé konkurence velkých podnikatelů vůči malým a středním.

2. Odůvodnění hlavních principů a nezbytnosti navrhované právní úpravy

Dochází ke zrušení omezení podnikajících subjektů spočívajícího v regulaci prodejní doby v maloobchodě ve vybraných dnech, a to bez náhrady.

Zrušovaná právní úprava zasahuje do práva na podnikání, do svobody podnikání, a klade na podnikatele další omezení, jež není nezbytné, a to v situaci, kdy jsou podnikatelé stiženi již tak neúměrným množstvím povinností, které činí svobodné podnikání v České republice stále méně atraktivním (namátkou lze odkázat např. na ustanovení § 31 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání). Nutno však připomenout, že podnikání je základním stavebním kamenem (a motorem) každé zdravé ekonomiky státu. Atraktivní a svobodné podnikatelské prostředí vede zcela nezpochybnitelně k dlouhodobému zlepšení životní úrovně celé společnosti, tedy nejen podnikatelů, ale také osob nepodnikajících, typicky zaměstnanců. V tomto směru lze odkázat na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 7/17, konkrétně na disentní stanovisko Vojtěcha Šimíčka, Ludvíka Davida, Jaromíra Jirsy, Vladimíra Sládečka a Kateřiny Šimáčkové, v rámci něhož bylo uvedeno: „Podobně jako v disentu k nálezu o elektronické evidenci tržeb (Pl. ÚS 26/16) lze připomenout, že napadenou regulaci nelze hodnotit izolovaně, nýbrž v kontextu dalších omezení a zásahů do podnikání. Jedná se tak o příslovečnou „další kapku“ a jak známo, každý pohár může jednou přetéct. Jinak řečeno, další a další regulace, vždy odůvodňované sofistikovanou argumentací ochrany kdečeho, nakonec nutně vedou k omezení anebo dokonce – v některých případech – až k úplnému potlačení této svobody. Právo svobodně podnikat je přitom jedním z hlavních výdobytků polistopadového vývoje.“ Jakékoli další omezení práva na svobodné podnikání by mělo být naprosto nezbytné a vždy co nejméně invazivní. ZPDM však dle přesvědčení navrhovatelů tyto požadavky nesplňuje a bylo by velmi nešťastné ponechat jej v platnosti a účinnosti jen proto, že již „byl jednou přijat“. O svobodné podnikatelské prostředí, které je přívětivé k tvůrčí lidské činnosti (podnikání) je třeba pečovat neustále. K úpravě vztahů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem v souvislosti se svátky má docházet prostřednictvím dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Stát nemá zaměstnavateli přikazovat, zda smí ve sváteční dny otevřít svou provozovnu či nikoli. V případě, že dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem není možná, je ponecháno na (autonomní) vůli zaměstnance, jak se ve vztahu k danému pracovnímu poměru zachová – zda v něm setrvá, nebo zda se rozhodne vyhledat nový pracovní poměr. To vše za situace, kdy míra nezaměstnanosti v České republice je dlouhodobě jednou z nejnižších v Evropě. Nadto je rovněž potřeba podotknout, že případná povinnost zaměstnance pracovat ve svátek je kompenzována v souladu s § 135 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a to

- náhradním volnem v rozsahu práce konané ve svátek, a to nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek (příp. dle dohody se zaměstnancem), nebo

- příplatkem ve výši průměrného hodinového výdělku za hodinu práce ve svátek (namísto náhradního volna).

Z uvedeného vyplývá, že pokud zaměstnanec odpracuje jeden den ve svátek, bude mu buď poskytnut celý jeden den náhradního volna, nebo 100% příplatek ke standardní mzdě. Zaměstnanec se tak může svobodně rozhodnout, zda si vydělá dvakrát více peněz, nebo zda využije náhradního volna (např. k tomu, čím argumentovali předkladatelé ZPDM – trávení času s rodinou). Stát by neměl v rámci své legislativní činnosti (mj.) opomíjet autonomii vůle osob a k omezujícím opatřením přistupovat skutečně jen v těch nejzazších případech. Je zcela běžné, že někteří (zejména nízkopříjmoví) zaměstnanci dají přednost dvojnásobnému výdělku před dnem pracovního volna. Zaměstnavatel tím rovněž ocení zaměstnance, kteří jsou, na rozdíl od jiných, ochotni ve svátek pracovat. Stejně tak je ale běžné, že někteří zaměstnanci upřednostní právě den volna. Stát by však těmto osobám neměl nařizovat, jak se v daném směru mají chovat, ale naopak by měl jejich rozhodnutí ponechat na jejich svobodné vůli. Prostřednictvím ZPDM jim tuto možnost bere a přinejmenším části z nich znemožňuje volbu dvojnásobného výdělku. To vše v situaci, kdy se jedná o 8 dní v roce (svátků) a pozitivní dopady ZPDM jsou tak přinejmenším velmi sporné. Dále je třeba upozornit na nerovné zacházení státu s některými osobami. Předkladatelé ZPDM uváděli, že zákon chrání zaměstnance a umožňuje jim trávit více času s rodinou (příp. samozřejmě jinak). ZPDM tak však činí pouze ve vztahu k zaměstnancům, kteří se nacházejí v provozovnách do 200 m, zatímco v provozovnách nad tuto výměru zaměstnance v tomto smyslu nijak nechrání. Dochází tak k rozdílnému zacházení se dvěma stejnými skupinami osob. Poukázat lze také na určitý paradox ve vztahu k pracovníkům České obchodní inspekce, kterým ZPDM ukládá nové povinnosti – dozor nad dodržováním stanovených povinností, tj. provádění kontrol, a to právě o svátcích, v rámci kterých důvodová zpráva k ZPDM argumentuje potřebou osob věnovat se rodinnému životu. Zrušením ZPDM se uvedené nerovnosti smažou. Dále je prostřednictvím ZPDM nerovně zacházeno s některými podnikateli. ZPDM omezuje zaměstnavatele podnikající v maloobchodním prodeji, zatímco ostatním podnikatelům v daných svátcích podnikat nezakazuje. Konečně pak se zaměstnavateli zachází nerovně na obdobném principu, jež je popsán v předchozích odstavcích ve vztahu k zaměstnancům, tj. dle výměry jejich provozoven, a to s poněkud absurdním odůvodněním, v rámci něhož je za pozitivní pokládáno omezení konkurence, čímž je myšleno omezení velkých podnikatelů ve prospěch malých a středních podnikatelů. To je samo o sobě porušením čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jakkoli bylo Ústavním soudem shledáno jako ještě akceptovatelné. Pochopitelně také v těchto případech popsané nerovné zacházení zanikne zrušením ZPDM. Konečně jsou navrhovatelé přesvědčeni, že zrušovaná právní úprava vnesla určitý (zbytečný) diskomfort též do života spotřebitelů. Mimo nemožnost nakoupit zboží v předmětné svátky jsou spotřebitelé dále nuceni vyhledávat konkrétní dny, na něž se zákaz prodeje v maloobchodě vztahuje, neboť ZPDM pracuje pouze s některými svátky, zatímco jiné svátky ponechává bez povšimnutí. Málokdo si je schopen pamatovat pouze vybrané svátky, v každodenní realitě tak většina spotřebitelů opakovaně zjišťuje, zda si v daný den smí, nebo naopak nesmí nakoupit v provozovně maloobchodu.

3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem

České republiky Základní meze pro uplatňování právních předpisů stanoví Ústava a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být také ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). Navrhovaná právní úprava zrušuje povinnost dopadající na určitou skupinu podnikatelů, přičemž z výše uvedených hledisek ústavního pořádku České republiky je s ním plně v souladu, a to i s judikaturou Ústavního soudu vztahující se k této problematice.

4. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy

Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie Návrh je plně slučitelný s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie.

S poukazem na sekundární právo Evropské unie lze konstatovat, že také v tomto ohledu předkládaná právní úprava respektuje závazky, které pro Českou republiku v této oblasti z členství v Evropské unii vyplývají.

5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaný zákon je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, podle čl. 10 Ústavy.

6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí

České republiky, a sociální dopady navrhované právní úpravy Dopad na veřejné rozpočty Přijetí navrhovaného zákona, a tedy zrušení ZPDM, bude mít pozitivní dopad na veřejné rozpočty, jakkoli z hlediska objemu veřejných rozpočtů bude tento dopad zanedbatelný.

Zrušením ZPDM odpadnou náklady na správní dozor nad dodržováním povinností vyplývajících ze ZPDM. Příjmy státního rozpočtu budou navýšeny o zdanění zisků z tržeb podnikatelů z prodejů ve svátky.

Dopad na podnikatelské prostředí Zrušení ZPDM povede k nárůstu tržeb podnikatelů, kteří za současného stavu nemohou o svátcích otevřít své provozovny nad 200 m. Současně tito podnikatelé budou nuceni vynaložit více prostředků na mzdové a režijní náklady, ty jsou však v porovnání se zmíněnými tržbami násobně menší. Podnikatelů bez maloobchodních provozoven nad 200 mse zrušení ZPDM de facto nedotkne. Dopad na podnikatelské prostředí tak bude veskrze pozitivní. Sociální dopady Sociální dopady zrušení ZPDM budou v podstatě neutrální. Na jedné straně vznikne některým zaměstnancům povinnost dostavit se ve svátek do práce, na druhé straně však tato povinnost bude kompenzována buď dvojnásobnou odměnou, nebo náhradním volnem v rozsahu odvedené práce.

7. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaný zákon nebude mít žádné negativní dopady na ochranu soukromí a osobních údajů.

8. Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaný zákon nezavdává příčinu k zvýšenému riziku korupce.

9. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo ochranu státu a dopady na životní prostředí

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu a nemá ani dopady na životní prostředí.