Novela z. o myslivosti - EU

K Čl. I

K bodu 1 – k § 2 písm. b) až d)

Ze seznamu živočišných druhů zařazených mezi zvěř se vypouští druhy, které nelze vyjma případů po povolení orgánu ochrany přírody a krajiny lovit (zejména druhy chráněné). Argumentace pro tuto změnu je, že zařazení vzácných a chráněných druhů mezi zvěř přetrvává z doby, kdy se ještě některé tyto druhy (tetřev, tetřívek apod.) lovily, čímž jejich zařazení mezi zvěř již postrádá smysl a ochrana jedinců těchto druhů má být zajišťována pouze orgány ochrany přírody.

S ohledem na tuto změnu však vyplynula potřeba tyto druhy pro účely zákona o myslivosti nově definovat, a to jako vybrané druhy volně žijících živočichů s významem pro myslivecké, zemědělské a lesnické hospodaření pod § 2 písm. c). S ohledem na vyřazení druhů, které nelze obhospodařovat lovem, totiž současně nezanikla potřeba u některých druhů nadále evidovat jejich stavy (viz novelizace § 11 odst. 8), usmrcené či nalezené uhynulé jedince (viz novelizace § 49) a rovněž vyhrazení práva k jejich případnému odchytu či regulaci (viz novelizace § 42). Vzhledem k tomu, že se již nadále nejedná o druhy zvěře, vznikla potřeba tyto druhy, které mohou mít význam pro myslivecké, lesnické či zemědělské hospodaření, nějakým způsobem vymezit – pojmenovat. Z toho důvodu se zavádí v písmeni

n) nový pojem vybraný druh volně žijícího živočicha, který je používán právě u výše zmíněných ustanovení.

Zároveň došlo k upřesnění definice živočichů vyžadující regulaci, kdy byla doplněna jasná souvislost s nařízením EU č. 1143/2014. Ačkoliv se jedná o nařízení přímo aplikovatelné, bylo nutné vyhláškou vymezit ty druhy zvěře, jejichž regulace je možná lovem – tedy obdobně jako u zvěře a vybraných druhů volně žijících živočichů se jedná o druhy savců a ptáků. Zároveň došlo k přesunutí této definice z původního písm. p) do písm. d), a to z důvodu přehlednosti ustanovení tak, aby všechny kategorie živočichů, kterých se zákon o myslivosti dotýká, byly definovány v řadě za sebou.

K bodu 2 – k § 2 písm. e)

Dochází k upřesnění definice sadů jako nehonebních pozemků, jelikož původní znění „… sady, zahrady a školky řádně ohrazené, …“ se ukázalo v praxi z hlediska výkladu problematické. Nebylo totiž jasné, zda se za nehonební pozemky považují všechny sady nebo pouze ty „řádně ohrazené“. V předkládané novele jsou za nehonební pozemky považovány pouze sady oplocené, což vychází ze skutečnosti, že není žádoucí, aby volně přístupné sady, které jsou často zvěří vyhledávány jako zdroj potravy a zároveň i jako kryt, byly považovány za nehonební pozemky. Tyto pozemky mohou být z hlediska chovu a lovu zvěře dost významné. Pojem oplocené byl zvolen v porovnání s pojmem ohrazené jako vhodnější. Z důvodu sjednocení použité terminologie byl pak tento pojem použit také v definici zahrad a školek jako nehonebních pozemků. V návaznosti na tuto změnu je pak upraven i § 54, kdy se škody nehradí na mechanicky neochráněných stromořadích a stromech jednotlivě rostoucích. Tímto se dává možnost v rámci honebních pozemků uplatňovat škody na stromech a stromořadích, které byly mechanicky ochráněné, ale na kterých i přesto vznikla škoda.

Slovo oplocení se v definici rovněž přidává k zahradám, aby bylo nade vší pochybnost jasné, že sady, zahrady a školky se považují za nehonební pouze pokud jsou oplocené. Zároveň bylo vypuštěno slovo řádně, neboť podmínka řádného oplocení nemůže být z principu považována za limit v definici nehonebního pozemku. Výklad spojení řádně ohrazené by mohl vést k tomu, že řádně neoplocený sad, zahrada či školka není nehonebním pozemkem a je pozemkem honebním, na kterém je možné nárokovat škody způsobené zvěří. Takový výklad ovšem není z hlediska praxe přijatelný.

K bodu 3 – k § 2 písm. j)

Vzhledem k tomu, že se myslivecké plánování, zejména plán chovu a lovu v rámci novelizace výrazně mění, upouští se od stanovení jakostních tříd honiteb. Tato kategorizace již nebude potřeba a z toho důvodu se tato definice vypouští a je pod písm. j) nahrazena definicí obory, u které dochází k narovnání výkladového problému se dosavadní text zpřesňuje. Uznání obory je provázáno na povolení stavby oplocení, tudíž pojem ohrazení nebyl adekvátní.

K bodům 4 až 6 – k § 2 písm. l) až s)

Vlivem růstu zástavby a jiných faktorů, které ovlivňují krajinný ráz je možné, že vzniknou honební pozemky, které absencí souvislosti s jinými honebními pozemky nesplní podmínky pro vytvoření honitby, případně pro přičlenění do honitby. Množství těchto pozemků, zejména v okolí větších aglomerací narůstá (například stavba rychlostních komunikací, které odloučí pozemek). Tyto odloučené honební pozemky však mohou mít rozličný tvar a výměru a je pravděpodobné, že svým charakterem budou představovat ideální prostředí pro výskyt zvěře, případně živočichů vyžadujících regulaci. Je proto nutné takovéto odloučené pozemky definovat [písm. o)] a následně v dalších ustanoveních zákona o myslivosti umožnit vlastníkům těchto pozemků požádat o případnou regulaci početnosti jednotlivých druhů zvěře z důvodu předcházení či snížení škod.

Rovněž došlo k zařazení minimálního stavu zvěře mezi definice [písm. p)], a to s ohledem na to, že se tento pojem v zákoně objevuje hned na několika místech a z pohledu zákona je nové umístění této definice v § 2 vhodnější.

V návaznosti na jasné stanovení plánu lovu a jeho plnění a vymáhání v rámci

tzv. mysliveckého roku je potřeba jasně definovat pojem myslivecký rok [písm. s)], který je sice

dlouhodobě obecně zaveden a používán, ale není v právním předpise definován.

S novým systémem, který stanoví povinnou výši lovu u spárkaté zvěře se zavádějí dvě nové definice v písmenech s) a t). První je v písmeni s) minimální výše lovu. Minimální výší lovu se rozumí minimální výše lovu spárkaté zvěře vyjma prasete divokého. To reflektuje skutečnost, že stanovení minimální výše lovu vychází z kvantifikovatelných škod zvěří na lesních porostech, které působí spárkatá zvěř, avšak právě vyjma prasete divokého. Z toho důvodu je pro prase divoké v písmeni t) definována vlastní minimální výše lovu prasete divokého. Tato minimální výše bude alespoň zpočátku vycházet z několikaletého průměrného odlovu, přičemž tato hodnota může být ministerstvem zemědělství procentuálně navýšena tak, aby, obdobně jako u ostatní zvěře spárkaté, docházelo k postupné redukci této zvěře.

K bodům 7, 18, 19, 31, 32– k § 3 odst. 2, § 9 odst. 3, § 11 odst. 2 a § 10 odst. 2, § 10 odst. 3 písm. a), § 10 odst. 6, § 33 odst. 3, 4, odst. 6 písm. d), § 53

Z důvodu upřesnění názvosloví použitého v zákoně se nahrazuje pojem nájemce pojmem pachtýř. Dochází tím k výkladovému zpřesnění.

K bodům 8 až 11 – k § 3 odst. 2 až 5

Změna spočívá ve zrušení normovaných stavů zvěře a ponechání pouze minimálních stavů zvěře, které byly ovšem jako definice přesunuty pod § 2 písm. p). Minimální stav zvěře zajistí zachování nejnižší možné početnosti populace pro zachování její reprodukční schopnosti. Pokles pod minimální stavy zvěře bude postihován, jak je tomu již v současné právní úpravě. Stanovené minimální stavy zajistí zachování populace druhů zvěře v honitbě.

Minimální a normované stavy byly teoreticky dobře nastaveným systémem, ovšem v praxi se ukázalo, že ne zcela funkčním. Směrodatný ukazatel v tomto systému v podobě sčítání zvěře bylo totiž snadné obejít, což s postupem času mělo za následek, že „sečtené“ zvěře bylo mnohem méně než ve skutečnosti, čímž se postupně začal zcela ztrácet přehled o tom, jak vysoké stavy spárkaté zvěře ve skutečnosti jsou, a jediným ukazatelem se staly vzrůstající škody zvěří. V souvislosti s nedávnou kůrovcovou kalamitou byla stále naléhavější potřeba nastavit systém nový. Jako směrodatným ukazatelem pro tento systém pak byl využit stupeň poškození lesních porostů nad tolerovaný stupeň poškození, na základě kterého bude dle metodiky ÚHÚL stanovena pro uživatele honitby závazná minimální výše lovu. Při jejím nesplnění hrozí uživateli honitby sankce. Tím bude zajištěno to, že početní stavy zvěře v honitbě budou odpovídat prostředí honitby, les v honitbě bude plnit všechny své funkce a bude umožněna obnova holin vzniklých v důsledku kůrovcové kalamity.

Nadále zůstává možnost stanovení minimálních stavů i pro geograficky nepůvodní druhy zvěře. O určení geograficky původních druhů se i mezi zoology vedou dlouhé diskuse, proto není vhodné druhy zvěře takto diferencovat. V myslivosti je tato otázka o to komplikovanější, jelikož geograficky nepůvodních druhů je v České republice celá řada, avšak některé jsou zde již od středověku, čímž si své místo v české krajině do jisté míry zcela zasloužily. Jiné geograficky původní druhy naopak v české krajině dlouhá staletí chyběly (zubr, pratur, divocí koně), avšak těžko lze tvrdit, že tyto druhy mají v české krajině jakési přednostní právo na úkor např. bažanta, kamzíka, muflona či daňka. Geograficky původní druhy zvěře je žádoucí podporovat, nicméně výskyt druhů je kontinuálně probíhající proces, který závisí na vhodnosti přírodních podmínek jakož i na jejich změnách. Tuto skutečnost podtrhuje i současná změna klimatu, která bude mít bezesporu dopad i na migraci druhů. Zachovávat výhradně geograficky původní druhy zvěře tudíž není s ohledem na přirozenou migraci druhů v zájmu přírodních procesů. Ministerstvo zemědělství proto tuto hranici nehodlá stanovovat, neboť není z pohledu myslivosti, ani z věcného odborného hlediska, relevantní.

Z důvodů hybridizace jelena siky (oba v zákoně uvedené druhy) s jelenem evropským jsou s ohledem na požadavek některých vlastnických či hospodařících subjektů, Ministerstva životního prostředí a některých nevládních neziskových organizací upraveny zásady chovu tak, že chov jelena siky je možný pouze v oborách, tedy cílevědomý chov této zvěře, vyskytující se na území České republiky více než sto let, bude možný jen v oborách. Rovněž nebude nadále možné pro zvěř sičí stanovit oblast chovu.

S ohledem na vyřazení druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, se oblasti chovu nadále nemohou těchto druhů týkat. Z toho důvodu se vypouští „případně pro vzácné druhy zvěře (tetřev, tetřívek, jeřábek) nebo ohrožené druhy zvěře“.

Z důvodu zrušení normovaných stavů se rovněž zrušuje zmocnění k vydání vyhlášky, která stanoví způsob jejich stanovení, a která stanoví způsob zařazení honiteb do jakostních tříd. Zařazení honitby do jakostní třídy slouží pouze ke stanovení normovaných stavů pro jednotlivé druhy zvěře. Nové zmocňovací ustanovení je pro stanovení postupu minimálních stavů zvěře.

K bodům 12 a 13 – k § 4 odst. 1 až 3

V současnosti neexistuje možnost pro ústřední orgány státní správy myslivosti v mimořádných situacích uložit uživateli honitby povinnost nad rámec povinností stanovených zákonem. Pro řádné naplnění tohoto institutu je třeba, aby opatřením definované povinnosti platily plošně pro více honiteb.

Návrh změn § 4 představuje možnost a nástroj ústředního orgánu státní správy myslivosti, na základě kterého může v mimořádných situacích vyžadující v zájmu zachování nebo ochrany některého druhu zvěře, v zájmu regulace živočichů vyžadujících regulaci nebo v zájmu zachování nebo ochrany příznivých životních podmínek zvěře přijetí mimořádných opatření zahrnujících uložení snížení stavů zvěře a zrušení jejího chovu, uložení lovu či usmrcování na odloučených honebních a nehonebních pozemcích, vydání výjimky ze zakázaných způsobů lovu, případně i stanovení postupu odchylného od postupu uvedeného v § 49. Vymezením konkrétních cílů dochází k odstranění dalšího problému současné právní úpravy, která odkazuje pouze na obecný zájem. Obdobný mechanismus je v zákoně č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a to v podobě mimořádných veterinárních opatření. Opatřením obecné povahy však nelze stanovit práva nebo povinnosti, jestliže by současně vyplývaly z mimořádného veterinárního opatření podle veterinárního zákona. Bylo-li vydáno opatření podle tohoto ustanovení před vydáním mimořádného veterinární opatření, toto opatření se neuplatní v rozsahu upraveném mimořádným veterinárním opatřením. Tato podmínka je důležitá z důvodu jasně vymezených kompetencí obou právních předpisů, přičemž při případném překryvu je upřednostněn veterinární zákon jako zákon speciální.

V souladu s § 57 odst. 1 zákona o myslivosti vykonává působnost Ministerstva zemědělství na území národních parků Ministerstvo životního prostředí.

Navržená úprava má za cíl umožnit pružně reagovat nejen v zájmu příznivého stavu zvěře, ale i v zájmu zachování nebo ochrany některého druhu zvěře či v zájmu regulace živočichů vyžadujících regulaci. Myslivost je činností ve veřejném zájmu a je typická svým mezioborovým přesahem. Z pohledu Ministerstva zemědělství je tudíž zakotvení této možnosti na úrovni ústředních orgánů státní správy myslivosti důvodné.

V odstavci 3 je zakotvena možnost ústředních orgánů státní správy myslivosti stanovit podmínky pro poskytnutí finančního příspěvku spojeného s provedením opatření. Tyto podmínky mohou lépe zacílit vynaložené finance a zvýšit tím efektivitu vydaného opatření. Pro názornost lze uvést několik příkladů. V případě rozšíření fibropapilomatózy by mohla být uživatelům honiteb postižené oblasti stanovena náhrada za každý ulovený kus srnčí zvěře střelený nad plán lovu, přičemž u jedinců s touto chorobou by pak byla jako motivace stanovena částka vyšší, avšak pod podmínkou doplňující fotografie v rámci evidence ulovených kusů v ISEM. V případě podpůrných opatřeních v souvislosti s rychlým šířením afrického moru prasat může být stanoven povinný termín konání společných lovů v oblastech sousedících s postiženými oblastmi a opět může být jako motivace použita určitá částka vyplacená za každé ulovené prase divoké v rámci takové události. Rovněž může být v případě extrémního sucha vydáno opatření k budování napajedel pro zvěř, přičemž v rámci naléhavosti pak může být vyplácena v určitém termínu částka vyšší než pouze částka pokrývající náklady, a to pod podmínkou prokazatelného doložení, že v daném termínu napajedlo zřízeno bylo. To jsou jen možná řešení případných situací, nicméně nelze predikovat, jaké situace mohou do budoucna nastat. Tím spíš je však důležité, aby měly ústřední orgány státní správy myslivosti k dispozici dostatečně pružný nástroj, který nejen může stanovit povinnosti (a náhradu nákladů a škod s tím spojených), ale vhodným způsobem a za splnění určitých podmínek i motivaci, která efektivnost daného opatření podpoří. Zároveň je nutné dodat, že se v případě poskytnutí finanční částky nejedná o veřejnou podporu, a nevztahují se tak na ni pravidla EU o poskytování veřejných podpor.

K bodům 14 a 15 – k § 5 odst. 1 a 2

V návaznosti na změny v ustanovení § 2 (úprava definice zvěře, zejména vyřazení nelovné zvěře) není na místě ponechávat orgánu ochrany přírody působnost k povolování výjimek ze zákazu vypouštět do honiteb zvěř, která byla chována v zajetí – toto oprávnění přísluší orgánu státní správy myslivosti.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o udělení souhlasu s vypouštěním zvěře uděluje orgán státní správy myslivosti na základě závazného stanoviska vydaného orgánem ochrany přírody, je podmínka souhlasu orgánu ochrany přírody nadbytečná, neboť ten se k zamýšlenému zazvěřování vyjadřuje formou závazného stanoviska. Způsob udělení souhlasu orgánem státní správy lesů není nijak blíže specifikován, navíc v zákonu o lesích chybí zákonné zmocnění k takovému úkonu, včetně příslušného kompetenčního ustanovení.

K bodům 16 a 17 – k § 7 odst. 1 a 2

V návaznosti na povinnosti vyplývající ze zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, dochází k upřesnění stávajícího znění odstavce 1 věty druhé.

Z hlediska zákona o zoologických zahradách se nerozlišuje právní režim podle povahy subjektu, který je zřizovatelem zoologické zahrady, z toho důvodu není relevantní vazba výjimky z povinnosti souhlasu k chovu zvěře v zajetí na zoologické zahrady s licencí podle zákona o zoologických zahradách.

Vzhledem k tomu, že péči o handicapované jedince může nově provádět pouze kvalifikovaná osoba v rámci záchranné stanice, dochází k reformulaci věty čtvrté. Uživatel honitby tedy nebude smět provádět péči o zraněné jedince. Zároveň se ruší poslední věta, v důsledku čehož záchranné stanice nebudou mít směrem k uživateli honitby oznamovací povinnost o záměru jedince zvěře vypustit, a rovněž se k tomu již nebude vyjadřovat orgán státní správy myslivosti, a to z důvodu redukce administrativy.

V souvislosti se zrušením oznamovací povinnosti se však vkládá nový odstavec 2, podle kterého je provozovatel záchranné stanice povinen sdělit na vyžádání uživatele honitby informaci o počtu, místě a času vypuštění příslušných druhů živočichů nebo zvěře, a to ve lhůtě 7 dnů.

K bodům 20 a 21 – k § 11 odst. 1 a 8

V odstavci 1 se jedná o jazykové zpřesnění textu. I nadále je zakotvena povinnost uživatele honitby zakládat remízky a pečovat o ně. Totéž platí i pro políčka pro zvěř. Povinnosti zakládat a pečovat o remízky a políčka pro zvěř se nedotýká pouze zákona o lesích, ale rovněž i dalších právních předpisů týkajících se například ochrany přírody a krajiny nebo ochrany zemědělského půdního fondu. Z toho důvodu musí být souhlas vlastníka s vybudováním remízku nebo políčka pro zvěř v souladu se všemi dotčenými právními předpisy.

Ačkoliv je tato povinnost bez případné součinnosti vlastníka pozemku (či jeho uživatelem

– hospodařící osobou) nesplnitelná, jedná se o povinnost pro uživatele honitby aktivně vyhledávat vhodné lokality k založení remízku či políčka pro zvěř. S ohledem na to, že je tato povinnost pod sankcí, doporučuje se i v případě, kdy vlastník pozemku (nebo jeho uživatel) se založením remízku či políčka pro zvěř nebude souhlasit, vyhotovit o tomto písemný dokument pro případné prokázání toho, že byla povinnost uživatele honitby splněna, ale nebyla mu poskytnuta potřebná součinnost.

V odstavci 8 se nově se zakládá povinnost uživatelů honiteb vést údaje o výskytu a početnosti zvěře, živočichů vyžadujících regulaci a vybraných druhů volně žijících živočichů, a to v souvislosti s vyřazením druhů zvěře ze zákona o myslivosti. Je nadále nezbytné provádět monitoring a navázat na statistiku vedenou od roku 1966. Řada druhů živočichů vyřazených z výčtu druhů zvěře jsou druhy, které mají přímý dopad na myslivecké, lesnické a zemědělské hospodaření a potřeba sledování jejich výskytu a početnosti nepozbyla na významu. S ohledem na digitalizaci myslivosti v podobě ISEM se rovněž nabízí možnost tyto druhy a jejich početnost evidovat průběžně a nikoliv vykazovat zpětně (jak je tomu doposud), čímž budou tato data aktuální a bude možné jejich okamžité využití.

Vyhláškou budou stanoveny bližší podrobnosti evidovaných údajů.

K bodu 22 – k § 11 odst. 4 a 5

Zrušením odstavce 4 dochází ke zrušení povinnosti uvádět počty a objemy mysliveckých zařízení v plánu mysliveckého hospodaření. Myslivecká zařízení, jejich počty a objemy se mohou v závislosti na místních podmínkách během roku měnit, a to včetně jejich umístění. Z toho důvodu nejsou pro výkon státní správy myslivosti tyto údaje uváděné v plánu mysliveckého hospodaření nezbytné a ve většině případů ani využitelné. Počet, umístění a objem mysliveckých zařízení je v případě potřeby orgán státní správy myslivosti schopen zjistit dokazováním bez ohledu na vykázané údaje v plánu. Je proto žádoucí z důvodu snížení administrativy spojené s tvorbou a schvalováním plánu zrušit povinnost uvádět v plánu údaje o počtu a objemech mysliveckých zařízení v honitbě. Toto ustanovení činilo rovněž interpretační problémy z hlediska zajištění péče o všechny druhy zvěře, neboť jeho výklad vedl k tomu, že byl uživatel honitby zodpovědný za přikrmování všech druhů zvěře, které se v honitbě vyskytují. Tato povinnost však byla prakticky neprokazatelná, nevymahatelná, a dokonce i věcně sporná. Úpravou tedy zůstává na uživateli honitby, jaké druhy zvěře a do jaké míry bude přikrmovat. Změna tohoto ustanovení se však netýká obecné povinnosti o zvěř a její prostředí řádně pečovat, a to především z toho hlediska, že je myslivost nástrojem udržitelného hospodaření se zvěří, která je přírodním bohatstvím naší republiky.

V návaznosti na zrušení odstavce 4 došlo také ke zrušení odstavce 5, na jehož základě mohl orgán státní správy myslivosti vydat rozhodnutí o nápravném opatření, pokud bylo zjištěno, že zvěř trpí hladem. Toto ustanovení je z hlediska orgánů státní správy myslivosti těžko aplikovatelné s ohledem na administrativní obtíže se zajištěním potravy pro zvěř i jejím dodáním do honitby, ale i s ohledem na finanční zátěž, kdy náklady opatření musí nejprve uhradit orgán státní správy myslivosti a následně je vymáhat po uživateli honitby.

K bodu 23 – k § 12 odst. 1

Úprava návrhu na ustanovení myslivecké stráže vychází z požadavku držitelů honiteb, kdy dosavadní způsob návrhu vycházející z pozice uživatele honitby není většinou zcela funkční. Osoba, která je navržena uživatelem honitby a často osoba, která přímo provádí výkon práva myslivosti, nemá vždy zájem provádět kontrolní činnost a využívat veškerá oprávnění a povinnosti uložené jí tímto zákonem právě z důvodu toho, že je z řad uživatele honitby. Nově se tedy nastavuje možnost držitele honitby navrhnout mysliveckou stráž a tím si zaručit větší objektivnost při provádění funkce myslivecké stráže. Uživatel honitby je nicméně stále oprávněn ustanovit alespoň jednu mysliveckou stráž.

Zároveň se nově upravuje počet osob myslivecké stráže ve vztahu k výměře celé honitby. Vychází se tímto vstříc požadavkům držitelů honiteb s velkou výměrou honitby, kdy je v určitých případech obtížné nalézt dostatečný počet osob pro vykonávání funkce myslivecké stráže.

K bodu 24 – § 12 odst. 3 písm. d)

Navrhovaná terminologická úprava reflektuje skutečnost, že současný občanský zákoník pojem „způsobilost k právním úkonům“ již opustil a používá pojem „svéprávnost“. Vzhledem však k tomu, že může být svéprávnost částečně omezena, byla podmínka svéprávnosti upřesněna na plnou svéprávnost.

K bodu 25 – § 12 odst. 3. písm. h)

Z důvodu nového rozdělení druhů loveckých lístků v § 47 se u myslivecké stráže nahrazuje podmínka platného loveckého lístku platným loveckým lístkem na dobu neurčitou. Důvodem pro tuto změnu je zajištění odbornosti osoby vykonávající funkci myslivecké stráže, kdy lovecký lístek na dobu neurčitou je vydáván pouze na základě mysliveckého vzdělání.

K bodu 26 – § 12 odst. 3 písm. b)

Podmínka bydliště na území České republiky byla s ohledem na příslušné směrnice Evropské unie a rozsudky Soudního dvora shledána jako diskriminační a vypuštěna. Obdobně se tak upravily podmínky pro získání loveckého lístku. Je dán maximální důraz na vzdělání v české jazyce, které jako jediné dokáže obsáhnout specifika české myslivosti.

K bodům 27 a 30 – k § 12 odst. 3 písm. e) a odst. 8

Vzhledem k nově nastavenému systému vzdělávání v myslivosti se v odst. 3 doplňuje věta „složením testu v Informačním systému evidence myslivosti“. V odst. 8 je pak vložen odkaz na připravovanou prováděcí vyhlášku, kterou se stanoví podrobnosti ohledně zkoušky pro mysliveckou stráž. Tento systém bude vysvětlen dále.

K bodu 28 – k § 12 odst. 4

Dosavadní úprava znemožňovala mysliveckou stráží ustanovit osobu, která se kdykoliv v minulosti dopustila přestupku, bez ohledu na dobu jeho spáchání. Nově bude moci být mysliveckou stráží ustanovena osoba, která spáchala přestupek na úseku myslivosti po 5 letech ode dne, kdy byla uznána vinnou z tohoto přestupku.

V návaznosti na rekodifikaci správního trestání se vypouští slova „nebo komu byla pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona”. Vzhledem k tomu, že tato rekodifikace nabyla účinnosti v roce 2017, bylo by nadbytečné stanovit lhůtu 5 let obdobně jako je tomu u přestupku.

K bodu 29 – k § 12 odst. 5

Pro posouzení bezúhonnosti fyzické osoby, pro účely ustanovení mysliveckou stráží, se nově nebude vyžadovat opis, ale pouze výpis z rejstříku trestů. Vyžadování opisu bylo shledáno příliš přísným, jelikož se v něm nepřihlíží k zahlazení odsouzení po určité době. Tím mohlo být znemožněno vykonávat tuto funkci osobám, které spáchaly trestný čin v mládí, což pro tento účel bylo nežádoucí.

V návaznosti na novelu zákona č. 269/1994 Sb., provedenou zákonem č. 427/2023 Sb., účinným ode dne 1. ledna 2025, a na usnesení vlády ze dne 25. ledna 2023 č. 53, kterým bylo všem členům vlády uloženo zapracovat do jimi připravovaných návrhů právních předpisů terminologické změny související s převedením agendy Rejstříku trestů, včetně správy evidence přestupků, na Ministerstvo spravedlnosti a nahrazení pojmu „evidence Rejstříku trestů“ pojmem „rejstřík trestů“, pak dochází k zapracování výše uvedených terminologických změn.

K bodům 33 a 34 – k § 14 odst. 1 písm. a) a d)

Jelikož se touto novelou za určitých podmínek povoluje lov lukem, bylo nutné rozšíření pravomocí a povinností myslivecké stráže. Myslivecká stráž bude moci od osob, které se s lukem budou nacházet v honitbě, požadovat předložení dokladu o složení zkoušky z lovu lukem a zkontrolovat označení šípů, případně luk odejmout. V případě, že luk bude odejmut, je myslivecká stráž povinna vystavit potvrzení o odnětí a luk neprodleně odevzdat orgánu Policie ČR.

K bodům 35 – k § 17 odst. 2

Z důvodu evidence změn v honitbě, zejména pak snížení výměry honitby z důvodu prohlášení pozemků za nehonební, je nezbytné, aby orgány měly informace o takovýchto změnách. Je tedy potřeba vkládat rozhodnutí o prohlášení pozemků za nehonební do ISEM. Tímto dojde i k informování uživatele honitby, který je zároveň účastníkem řízení, o tom, že na některých pozemcích v rámci uznané honitby nelze provádět výkon práva myslivosti.

Zároveň dochází k úpravě reflektující novelizaci jiných ustanovení tohoto zákona.

K bodu 36 – k § 17 odst. 3

Pokud pomine důvod prohlášení pozemku za nehonební, orgán státní správy myslivosti prohlásí pozemek za honební, ať už na návrh vlastníka, z vlastního podnětu nebo i bez souhlasu vlastníka. Tuto změnu lze považovat za žádoucí, jelikož pokud důvod prohlášení pozemku za nehonební pominul, nelze jeho zpětné prohlášení za honební podmiňovat souhlasem vlastníka. Považujeme za správné, aby tuto pravomoc měl v obou případech orgán státní správy myslivosti. Ustanovení má rovněž zabránit situacím, kdy si vlastník nechá pozemek prohlásit za nehonební pod smyšleným odůvodněním za účelem na těchto pozemcích lovit. Státní správa myslivosti, pokud vlastník k zpětnému prohlášení pozemku za honební nedal souhlas, pak byla v těchto případech bezmocná.

S ohledem na zřízení ISEM se zakotvuje povinnost orgánům státní správy myslivosti vkládat tato rozhodnutí do systému. Bude tak vždy přehled o tom, které pozemky v honitbě jsou nehonebními.

K bodu 37 – k § 17 odst. 7

Zakotvuje se minimální výměra honitby na 250 ha jako naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Výjimkou zůstávají honitby, k nimž výkon vlastnického práva státu a jiných majetkových práv státu vykonává Ministerstvo obrany nebo právnická osoba jím zřízená nebo založená, a to z dále uvedených důvodů. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.

Pozemky, které tvoří honitby obhospodařované Vojenskými lesy a statky ČR, s. p., (dále jen „VLS ČR“), jsou spojeny se zvláštním režimem omezení nebo zákazem vstupu (§ 29 odst. 3 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR), který je z důvodů veřejného zájmu potřebný pro zajištění obrany státu a bezpečnosti fyzických osob. Primárním veřejným zájmem na těchto územích je výcvik ozbrojených sil státu a jejich spojenců, a tomu je také podřízena hospodářská činnost VLS ČR, včetně výkonu práva myslivosti. Toto je také důvodem, proč jsou v daných lokalitách zřízeny honitby, ve kterých VLS ČR vykonávají právo myslivosti na svůj vlastní účet a nepronajímají je dalším subjektům. Pozemky navazující na objekty důležité pro obranu státu (ODOS), které jsou součástí honiteb VLS ČR a k nimž výkon vlastnického práva vykonávají VLS ČR, jsou určeny jako záložní prostory pro případy, že vojenský výcvik nelze uskutečnit v ODOSech (§ 29 odst. 3 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, a § 42 a § 44 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR).

Pokud by nedošlo k této specifické úpravě, mohlo by dojít po snížením minimální výměry na 250 ha k průnikům těchto cizích honiteb do stávajících honiteb VLS ČR, což je v rozporu se strategickými státními a celospolečenskými záměry, jako je např. obrana státu a bezpečnost cvičících vojsk.

Účelem zachování současného stavu honiteb VLS ČR je, aby pozemky byly v případě potřeby dostupné bez zbytečného odkladu a bez řešení doprovodných problémů spojených s dalšími činnostmi prováděnými na těchto územích pro potřeby Ministerstva obrany, resp. Armády ČR. Maximální snahou je zabránit, aby nedocházelo ke snižování jejich vhodnosti pro jejich potřebu, jak z pohledu majetkoprávního (např. zastavění, zabřemenění apod.), tak z pohledu použitelnosti pro vojenství (přístupnost a prostupnost lesních porostů). Z aktuální dnešní geopolitické situace vyplývá, že zejména ve vztahu k válečnému stavu na Ukrajině a obtížné predikci vývoje tohoto stavu, není žádoucí snižovat výměru objektů důležitých pro obranu státu a výměru území s činnostmi svěřenými do působností organizací v oboru působnosti Ministerstva obrany.

VLS ČR mají za úkol obhospodařování těchto pozemků a v případě potřebnosti je bez odkladu a řešení dalších navazujících problémů bezprostředně poskytnout pro potřeby Ministerstva obrany a Armády ČR nebo podle zadání upravit jejich obhospodařování tak, aby režim vyhovoval jejím potřebám. Navrhovaný limit přítomnosti alespoň 80 % pozemků v oboru působnosti Ministerstva obrany zastoupených v honitbách nebo jejích částech navazujících v rámci honebních pozemků na ODOSy, který limituje vznik cizích honiteb v současných vlastních nebo společenstevních honitbách VLS ČR, by měl ochránit alespoň ta nejdůležitější území, ve kterých je předpokládáno zajištění všech výše uvedených funkcí potřebných pro zajištění obrany státu a bezpečnosti fyzických osob.

Tato úprava bude znamenat nárůst administrativy, jejíž rozsah bude úměrně navýšen o počet nově vzniklých honiteb. Touto změnou budou potenciálně dotčeny všechny stávající honitby, přičemž ze současných 5 787 honiteb může potenciálně vzniknout až 26 512 honiteb (po odečtení výměry pozemků určených pro obranu státu a národních parků). Skutečný počet bude patrně nižší, nicméně změnou jedné honitby dojde k administrativním změnám ve všech honitbách okolních. S touto změnou se pojí i blíže neurčitelné sociální dopady jakými jsou například úbytek aktivních myslivců především starších ročníků, pro které je myslivost neoddělitelně spojena s jejich honitbou. Zvýšením počtu honiteb dojde k potenciálně vyššímu množství sporů, a to především mezi sousedními honitbami, ale i uvnitř honiteb. Vedle toho se do lovu zvěře, v případě nově vzniklých honiteb i myslivosti, zapojí i další doposud neangažované osoby, které příležitost lovu či provozování myslivosti doposud neměly. V rámci naplnění Programového prohlášení vlády v bodě „Posílíme pravomoci vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb“ je však tato úprava vycházející z požadavků části vlastníků honebních pozemků, jenž byla podpořena některými nestátními organizacemi, zcela nezbytná.

Zároveň je však nutné poznamenat, že se nově u řízení o uznání, změně a zrušení honitby s počtem 30 a více účastníků může doručovat veřejnou vyhláškou, krom oznámení o zahájení řízení. Jedná se o kompromis, který respektuje práva vlastníků (oznámením o zahájení řízení), a zároveň zásadně snižuje administrativu (viz § 18 odst. 7).

K bodu 38 – k § 17 odst. 8

Byl vložen nový odstavec, který stanoví, že mohou být v návrhu na uznání honitby i ty pozemky, které již uznanou honitbu tvoří. Tímto se posilují práva vlastníků, kteří při organizaci honitby dostávají více možností, jak uplatnit svou vůli.

K bodům 40 až 41 – k § 18 odst. 5 a 6

V návaznosti na povinnosti vyplývající ze zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, dochází k upřesnění stávajícího znění odstavce 5.

V odstavci 6 tohoto paragrafu se zavádí povinnost v každé honitbě plánovat minimálně jeden druh zvěře, což znamená povinnost stanovit v rozhodnutí o uznání honitby minimální stav alespoň pro jeden druh zvěře. Myslivostí se rozumí převážně chov a péče o zvěř, proto není možné mít uznanou honitbu bez stanovení minimálního stavu zvěře alespoň pro jeden druh. Dosavadní znění zákona umožňovalo vznik situace, že v honitbě nebyl plánován chov žádného druhu zvěře. Novelou se této potenciální situaci předchází.

K bodům 42 – k § 18 odst. 7 a 8

V souladu s odstavcem 7 bude orgán státní správy myslivosti informovat orgán ochrany přírody o zahájení řízení ve věci uznání obory ve zvláště chráněném území.

Doručování písemností v řízeních ve věci uznání, změny a zániku honitby se bude provádět veřejnou vyhláškou, jestliže v řízení bude 30 a více účastníků, kromě oznámení o zahájení řízení z důvodu respektování práv dotčených vlastníků. Důvodem této úpravy je omezení administrativy spojené s vedením velkého množství řízení s vysokým počtem účastníků, urychlení průběhu takovýchto řízení a dále také procesní důvody, kdy při takovýchto řízeních nelze písemnosti doručit během řízení některým účastníkům pro probíhající majetkové změny, pozemkové úpravy, dědická řízení aj.

K bodu 43 – k § 18a

Nový § 18a dává více možností vlastníkům pozemků při tvorbě honiteb. Při tvorbě honitby se již nebude přihlížet k tomu, že je součástí návrhu na uznání honitby pozemek, který je již součástí jiné honitby. Tím dojde k určitému ozdravnému procesu v případech, kdy honitby nejsou zcela funkční. Vlastníkům malých pozemků to nabídne možnost vymanit se společně s dalšími vlastníky z vlivu vlastníků velkých pozemků a těm naopak přibude možnost založit si honitbu vlastní. V obou případech lze tuto změnu považovat za pozitivní, byť existují určitá úskalí, které to s sebou může přinést. Pro zjednodušení administrativy bude proto součástí rozhodnutí o uznání honitby taktéž rozhodnutí o změně již uznané honitby, které je dotčený pozemek součástí. Tyto změny vychází z předpokladu, že nelze dobře myslivecky hospodařit v honitbách, kde vlastníci honebních pozemků spolu z různých důvodů příliš nespolupracují.

Odstavec 1 upřesňuje postup, kdy v rámci již uznané honitby vzniká honitba nová a zůstanou honební pozemky v různých podobách uspořádání, tvarů a jejich souvislostí s dalšími pozemky. Pokud z původní honitby zůstane několik nesouvisejících celků, pouze celky, které splňují základní podmínku pro vznik honitby, lze dále uznat jako nové honitby, vyjma té, která má největší výměru a která bude pokračovat jako honitba původní s původním názvem a nastalé situaci uzpůsobenou výměrou a dalšími parametry. Všechny ostatní celky splňující podmínky pro vznik honitby lze ve správním řízením uznat jako honitby nové.

Aby se však předešlo situaci, kdy by vlastníci návrh na uznání nové honitby nepodali, budou k podání návrhu na uznání honitby vyzváni v rámci zahájeného řízení, jelikož v případě, že tak neučiní v 30denní lhůtě, je možné, aby byly jejich pozemky orgánem státní správy myslivosti přičleněny k jiné honitbě, čímž se zaručí kontinuální výkon práva myslivosti. Uskupení souvislých honebních pozemků nesplňující podmínky pro uznání honitby pak budou automaticky přičleněny dle ustanovení § 30 odst. 1.

K bodu 44 – k § 20 odst. 3 a 4, § 25 odst. 1, § 28 odst. 3, § 28 odst. 4

V souvislosti se změnou z „rejstříku HS“ na „evidenci HS“ se nahrazuje pojem rejstřík přesnějším pojmem evidence. V případě honebních společenstev je vedena evidence, nikoliv rejstřík, neboť pojem rejstřík ve smyslu zákona o veřejných rejstřících č. 304/2014 Sb., nemá v zákoně o myslivosti všechny náležitosti veřejného rejstříku, ale je evidencí, a je proto upraveno jeho označení jako evidence, nikoliv rejstřík ale ani seznamem (výčet položek).

K bodu 45 – k § 21 odst. 1 písm. e)

Stávající znění písmene e) se ruší, resp. je nahrazováno zněním novým, čímž dochází k posílení práv vlastníků honebních pozemků. Bylo totiž shledáno za nežádoucí, aby valná hromada honebního společenstva rozhodovala o tom, zda bude vlastník přičleněných pozemků přijat za člena či nikoliv. Právo na členství v honebním společenstvu by měl mít každý vlastník honebního pozemku, který je součástí honitby, a to bez rozdílu.

Nově se zakotvuje povinnost pro honební společenstva jednou ročně schvalovat výsledek hospodaření. Honební společenstva budou dále muset zveřejňovat výsledek hospodaření v evidenci honebních společenstev. Tímto se narovnává právní úprava honebních společenstev v porovnání s ostatními právnickými osobami. Navržená změna rovněž zajistí, že bude valná hromada honebního společenstva svolávána každý rok v řádném termínu.

Zveřejnění výsledků hospodaření v evidenci honebních společenstev rovněž chrání třetí osoby, které mají nebo uvažují mít smluvní vztah s honebním společenstvem.

K bodu 46 – k § 22 odst. 1

Dosavadní právní úprava nezaručuje svolání valné hromady alespoň jednou ročně. Vzhledem k nutnosti řešení mysliveckého hospodaření, případných majetkových změn vlastníků a dalších povinností vlastníků, je nezbytné, aby se valná hromada honebního společenstva konala alespoň jednou ročně. Tím se zajistí angažovanost vlastníků honebních pozemků (členů honebního společenstva při rozhodování o mysliveckém hospodaření v honitbě) a jejich informovanost o činnosti a rozložení hlasovacích práv honebního společenstva.

K bodu 47 – k § 22 odst. 2

Navržená změna stanoví konkrétní postup při svolávání valné hromady honebního společenstva, přičemž je zachována možnost, aby si honební společenstvo ve stanovách samo určilo jiný vyhovující postup. Bude tedy jen na honebním společenstvu, zda využije způsob stanovený v zákoně nebo si ve stanovách určí postup vlastní. Tímto se odstraňuje nežádoucí stav, kdy způsob oznamování konání valné hromady honebního společenstva byl zcela nedostatečně upraven, což v praxi vyvolávalo problémy – docházelo dokonce k situacím, kdy bylo konání valné hromady svoláno bez dostatečného časového předstihu s úmyslem prosadit rozhodnutí bez ohledu na své členy tím, že se členové honebního společenstva o konání valné hromady dozvěděli natolik pozdě, že se valné hromady nakonec nezúčastnili. Rovněž se nově upravuje to, že nelze na vlastním jednání valné hromady zařadit na pořad jednání nový bod, který by mohl např. znamenat závazek pro členy honebního společenstva, a přitom by ani neměli možnost se k tomu vyjádřit, protože projednání takového bodu v souladu s pozvánkou neočekávali.

Současně s tím se stanoví povinné minimální náležitosti pozvánky, kterou je konání valné hromady oznamováno. I tato úprava odstraní současné problémy při oznamování konání valné hromady honebního společenstva.

Dochází také ke sjednocení používané terminologie – jednotně bude používána formulace „pozvánka na valnou hromadu“.

K bodu 48 – k § 22 odst. 3

Navržená změna vyvažuje proces rozhodování v rámci honebního společenstva a napravuje tak nedokonalost, jelikož počet hlasů pro hlasování je v případě navržených metrů čtverečních více objektivní. Návrh zpřesňuje počet hlasů při hlasování v závislosti na výměře vlastněných pozemků.

K bodu 49 – k § 22 odst. 8

Navrhovaná změna dává členům honebního společenstva v případě, že shledají rozhodnutí jeho orgánů za protizákonné či odporující stanovám, delší časový úsek k tomu, dát toto zjištění k soudu a vymáhat jeho případné zrušení. Změny lhůt jsou v tomto případě znatelné a poskytují členům honebního společenstva dostatečný prostor. Tímto dojde k narovnání právní úpravy s právní úpravou spolků v občanském zákoníku. Současně se také doplňuje po vzoru § 245 občanského zákoníku doplňuje, že do rozhodnutí soudu se na rozhodnutí orgánu honebního společenstva, které bylo členem honebního společenstva rozporováno, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

K bodům 50 až 52 – k § 26 odst. 1, 2 a 6

V novém znění § 26 odst. 1 dochází k upevnění pozice vlastníka honebního pozemku v honebním společenstvu. Právo na členství v honebním společenstvu by měl mít každý vlastník honebního pozemku, který je součástí honitby. Tím dojde i ke zvýšení aktivního podílu vlastníků na mysliveckém hospodaření. V některých honitbách docházelo k tomu, že jeden vlastník nebo skupina vlastníků nemusela mít ani 50 % výměry honitby na to, aby dokázal svým hlasováním honební společenstvo zcela ovládat, a tuto pozici si navíc nepřijímáním nových členů mohl udržet, což nová úprava alespoň částečně pomůže řešit v případě, že vlastníci honebních pozemků nezůstanou i nadále pasivní. Vznik členství k 1. lednu má návaznost na účetní období honebních společenstev, která obvykle kopírují kalendářní rok a navržená úprava má tak za cíl omezit administrativu spojenou s výplatami náhrady za přičlenění honebního pozemku, nebo podílu na zisku honebního společenstva.

Na základě této úpravy se ustanovení odstavce 6 ruší, jelikož je nadbytečné. Pro upřesnění a předcházení případným výkladovým problémům se dále upravuje taktéž znění odstavce. 2 a doplňuje se věta „Členství v honebním společenstvu zaniká i tehdy, jestliže člen honebního společenstva nevlastní žádný honební pozemek tvořící honitbu.“.

K bodu 53 – k § 27 odst. 1

Ruší se ustanovení, dle kterého členové honebního společenstva ručí za závazky honebního společenstva. V českém právním řádu se totiž jednalo o unikát, který neměl pro jiné právnické osoby obdobu. Navíc se tím chrání majetek minority honebního společenstva s opozičním názorem.

K bodu 54 až 57 – k § 27 odst. 4 a § 28 odst. 1

V návaznosti na úpravu § 27 odst. 1 písm. e) je nově do § 27 zapracován odst. 4, kterým je dána povinnosti honebního společenstva uložit do sbírky listin schválenou účetní uzávěrku nebo přehled o majetku a závazcích s přehledem o příjmech a výdajích nejpozději do 12 měsíců od rozhodného dne, ke kterému byla sestavena účetní závěrka, nebo sestaven přehled o majetku a závazcích s přehledem o příjmech a výdajích. Na to navazuje doplnění obsahu sbírky listin evidence honebních společenstev v § 28 odst. 1. V zákoně se dále ruší pojem Rejstřík, protože není rejstříkem v pravém slova smyslu a nesplňuje odpovídajícím způsobem veškeré povinnosti včetně rozsahu stanoveného v zákoně č. 304/2013 Sb., o rejstřících.

K bodům 58 až 62 – k § 28

Do evidence honebních společenstev, který je součástí ISEM, se zapisují kontaktní adresy honebního starosty, místostarosty a dalších členů honebního výboru. V rámci sjednocení nastavení, jak je to i u jiných právnických osob, je nezbytné pro ztotožnění v registrech státu uvádět i datum narození.

Součástí úprav § 28 odst. 2 a odst. 3 jsou rovněž legislativně-technické úpravy.

K tomu, aby byl evidence honebních společenstev aktuální, je nezbytné aktualizovat informace, a to prostřednictvím úpravy odst. 4, kdy do 30 dnů od změny v rámci honebního společenstva musí dojít k úpravám informací. Tyto změny musí honební společenstvo oznámit orgánu státní správy myslivosti.

V souvislosti se vznikem ISEM se evidence honebních společenstev povede elektronicky orgán státní správy myslivosti (odst. 6). Jde o návaznost na zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého mají být veřejné evidence přístupné způsobem umožňujícím dálkovým přístup. Účelem elektronizace evidence je naplnění povinnosti vyplývající ze zákona o svobodném přístupu k informacím. Každý tak bude moci způsobem umožňujícím dálkový přístup získat informace o jakémkoli honebním společenstvu včetně nahlédnutí do jeho stanov. Dojde tak k odstranění současného rozdílného přístupu obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, kdy ne všechny obecní úřady s rozšířenou působností zveřejňují evidenci honebních společenstev způsobem umožňujícím dálkový přístup v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím.

K bodu 63 – k § 29 odst. 3

V návaznosti na zrušení normovaných stavů dochází v tomto bodě pouze k minimálním úpravám. Minimální stav zvěře zajistí zachování nejnižší možné početnosti reprodukceschopné populace (§ 3). Současně pak v souladu s § 18 musí mít každá uznaná honitba stanoven minimální stav pro alespoň jeden druh zvěře. Výčet subjektů, které mohou iniciovat řízení o změně minimálních stavů pro daný druh zvěře v honitbě, zůstává oproti současné právní úpravě nezměněn.

Současně se zrušením normovaných stavů se zrušuje povinnost uvádět jakostní třídu honitby v rozhodnutí o jejím uznání. Jakostní třídy slouží pouze ke stanovení normovaných stavů pro jednotlivé druhy zvěře. Z důvodu zrušení normovaných stavů tak postrádá povinnost uvádět jakostní třídu honitby v rozhodnutí o jejím uznání význam, a proto se tato povinnost ruší.

K bodům 64 až 66 – § 31 odst. 1 až 3

Dílčí úpravy znění odstavce 1 až 3 v návaznosti na potřebu terminologického sjednocení. Poslední věta v odstavci 3 je nadbytečná, tento následek nastává i bez jeho výslovného uvedení v zákoně.

K bodům 67 a 68 – k § 31 odst. 4 a 5

Současné znění § 31 odst. 4 zákona o myslivosti dlouhodobě vyvolává aplikační problémy spojené s posouzením otázky, zda došlo ke změně vlastnictví nebo zda lze aplikovat na změnu honiteb zásady tvorby honiteb (například souvislost honebních pozemků). O změnu honiteb nemohou požádat ti vlastníci, kteří nabyli honební pozemky před nabytím účinnosti zákona o myslivosti. Navržená úprava tyto nedostatky současného znění zákona odstraňuje a umožňuje všem vlastníkům honebních pozemků požádat o změnu honiteb. Navržené znění rovněž posílí možnost vlastníků honebních pozemků ovlivnit způsob mysliveckého hospodaření na svých pozemcích.

Orgán státní správy myslivosti musí žádosti vyhovět, jsou-li splněny všechny zákonem stanovené podmínky, zejména souvislost honebních pozemků a souhlas držitele honitby, jejíž součástí se má honební pozemek stát. Účelem těchto podmínek je zajistit souvislost honebních pozemků v honitbě a zabránit negativním zásahům do vnitřních poměrů honebního společenstva. Provedení změny honiteb k 1. dubnu následujícího roku od podání žádosti zajistí, že se změna honiteb nedotkne již schváleného plánu lovu.

Žádost je vlastník konkrétních honebních pozemků oprávněn podat nejvýše jednou za 10 let. Účelem je zabránit tomu, aby vysoký počet řízení o změně honiteb neúměrně nezatížil orgány státní správy myslivosti a aby nebyl narušen výkon práva myslivosti v honitbě v důsledku častých změn hranic honitby.

V případě, že vlastník má v rámci České republiky více pozemků ve více honitbách, má možnost podat žádost ve vztahu ke konkrétním pozemkům. Jednou žádostí na konkrétní pozemky však nepozbývá právo žádat o změnu v jiné honitbě.

Změna v odstavci 5 je reakcí na zrušení normovaných stavů zvěře.

K bodu 69 – k § 31 odst. 6 písm. a)

Z důvodu narovnání výkladových nejasností v aplikační praxi se dosavadní text písmene a) zpřesňuje.

K bodům 70 až 72 – k § 31 odst. 6 písm. c) a odst. 7 a 8

Minimální výměra honitby je nejmenší možné území, na kterém se dá cílevědomě a s přihlédnutím k biologickým potřebám a nárokům zvěře, zvěř chovat. Je nutné jasně vymezit, že v případě poklesu výměry honitby pod minimální výměru taková honitba nemůže plnit svou funkci a zaniká. Aby zánik honitby neměl vliv na již schválený plán lovu, honitba zaniká k 1. dubnu následujícího roku, kdy k vlastnické změně došlo. Držitel honitby je povinen tento pokles ohlásit orgánu státní správy myslivosti do 30 dnů ode dne, kdy k němu došlo.

Držitel honitby si musí být vědom velikosti honitby a pokud se tato přiblíží hraniční velikosti, měl by důsledně sledovat vývoj úbytku honebních pozemků. V případě pozemků, které jsou ve vlastnictví držitele honitby, si může nastavit interní povinnost hlásit změny stavu honebního pozemku na pozemek nehonební (např. zastavění pozemků) honebnímu společenstvu a sledovat tak výměru s pomocí konkrétních osob. V případě pronájmu honitby může sledování výměry honitby provádět v součinnosti s uživatelem honitby. Držitel honitby má dostatek možností nastavit si vlastní mechanismus pro dozor nad velikostí honitby a orgán státní správy myslivosti o případném poklesu včas informovat.

Aby bylo zabráněno průtahům, které mohou výrazně ztížit až znemožnit výkon práva myslivosti v honitbě, stanoví se nejzazší datum, kdy musí změna držitele honitby proběhnout. Tím datem je 1. duben roku následujícího po úmrtí držitele honitby, zániku držitele honitby bez právního nástupce, popřípadě po ztrátě vlastnického práva k honebním pozemkům. Pokud změna držitele honitby neproběhne k tomuto datu, honitba zanikne.

Problém však může nastat v mezidobí, kdy honitba zanikla a nová nevznikla, případně nebyly pozemky přičleněny. Toto období se v některých případech může protáhnout na celé roky, kdy zvěř nikdo neloví a hospodařící osoby nemají dovolání ohledně vzniklých škod zvěří. Z toho důvodu, a rovněž v souladu s novým institutem odloučených pozemků (§ 41a), je navrženo, aby ve výše zmíněném mezidobí bylo na tyto pozemky netvořící honitbu ze zákona pohlíženo jako na pozemky odloučené. Tímto by jednotliví vlastníci pozemků a hospodařící osoby mohli dočasně toto právo uplatňovat na svých pozemcích sami, čímž by tyto pozemky rovněž mohli chránit před vzniklými škodami.

Úprava v § 31 odst. 6 písm. e) navazuje na změnu provedenou v § 2 písm. j) z důvodu narovnání výkladového problému.

K bodu 73 – k § 31a

Nově navrhované ustanovení § 31a odstraňuje zásadní problém ve vztahu k honitbám vlastním, kdy dosavadní právní úprava nereflektuje tuto možnost a nestanoví postup pro držitele honitby. V praxi se pak objevují různé procesní postupy, jak tuto situaci řešit, což lze považovat za významný negativní jev. Zakotvuje se rovněž institut změny držitele honitby při úmrtí držitele honitby, kdy se v takovém případě stane držitelem honitby osoba, která je nabyvatelem nebo dědicem souvislých honebních pozemků dosahující alespoň minimální výměru honitby, případně, je-li takových osob více, pozemků s největší výměrou. Návrh rovněž dává možnost nabyvatelům nebo dědicům honebních pozemků o výměře dosahující alespoň minimální výměru honitby, aby si ze svých řad zvolili osobu, která se stane držitelem honitby, přičemž taková dohoda má přednost.

Procesní nástupnictví ve smyslu správního řádu je na místě pouze v případech, kdy držitel honitby nadále nevlastní žádný honební pozemek tvořící honitbu a současně veškeré honební pozemky nabyde jeden vlastník. Z pohledu praxe tak toto pravidlo může řešit pouze velmi malý počet případů, na které navržené ustanovení § 31a cílí. Účelem navrženého § 31a je zamezit situaci, kdy držitel honitby vlastní v honitbě nějaké honební pozemky, avšak jejich výměra nedosahuje minimální výměry honitby vlastní. V praxi totiž běžně nastávají situace, kdy držitel honitby vlastní v honitbě, která má výměru minimálně vyšších stovek ha honebních pozemků, pouze jednotky nebo desítky ha výměry honebních pozemků. Současná právní úprava neumožňuje v těchto případech, aniž by došlo ke zrušení honitby, řešení těchto nežádoucích stavů, kdy zcela minoritní vlastník rozhoduje samostatně o způsobu mysliveckého hospodaření v honitbě, popřípadě myslivost sám provozuje. Reálným příkladem jsou honitby, jejichž držitelem je Státní pozemkový úřad, který v honitbě vlastní maximálně nižší desítky ha honebních pozemků, avšak honitby mají celkovou výměrou v tisících ha honebních pozemků. Konkrétně by v tomto případě navržené ustanovení § 31a umožnilo, aby se novým držitelem honitby stalo nově založené honební společenstvo, nebo vlastník splňující kritéria pro uznání honitby vlastní. Pokud by ani jeden z těchto případů nenastal, honitba by zanikla. Navržené ustanovení § 31a tak sleduje cíl, aby osoba držitele honitby reflektovala aktuální rozložení vlastnických vztahů v honitbě, a to bez zbytečné administrativy a bez ztráty kontinuity mysliveckého hospodaření.

K bodům 74 až 76 – k § 32 odst. 3

Nově se upravují podmínky pro pronájem honitby tak, že honitbu lze pronajmout fyzické osobě, mysliveckému spolku nebo právnické osobě, přičemž v rámci těchto osob je podmínkou to, že musí být držitelem platného loveckého lístku na dobu neurčitou. Tato změna je provedena v návaznosti na úpravu podmínek získání loveckého lístku. Nově se u mysliveckého spolku mění požadavek, kdy z minimálního počtu 3 členů je nově povinnost mít nadpoloviční počet členů spolku držiteli loveckého lístku na dobu neurčitou. Tímto se mimo jiné podpoří přijímání nových členů do mysliveckých spolků. U právnických osob se nově zavádí podmínka osoby pověřené k zastupování této právnické osoby při mysliveckém hospodaření osobou s loveckým lístkem na dobu neurčitou. Tímto se zajistí, že právnická osoba bude zastoupena osobou s odpovídající odbornou kvalifikací.

K bodům 78 a 80 – k § 32 odst. 4 a 5

Pronájem honiteb u právnických osob, které hospodaří s majetkem státu je realizován na základě výběrového řízení. Doposud byla hlavním kritériem nabízená výše nájemného. Nově navrhovaná úprava reflektuje závěry Veřejného ochránce práv v této věci, kdy právnické osoby, které hospodaří s majetkem státu, jsou povinny ve výběrovém řízení zohlednit kromě jiných skutečností (zamýšlený způsob výkonu práva myslivosti v honitbě a výše nájemného) také další parametry, a to u žadatelů, kteří jsou mysliveckými spolky. Těmito navrhovanými parametry jsou doba, po kterou se myslivecký spolek věnuje myslivosti, počtu členů mysliveckého spolku, kteří jsou držiteli loveckého lístku, vzdálenost skutečného sídla mysliveckého spolku od honitby, čímž se zajistí určitý vztah místních osob k provádění výkonu práva myslivosti v jejich oblasti. Stejně tak počet členů s bydlištěm v místě honitby a osvětová činnost ve vztahu k myslivosti přispívá k silnější vazbě k dané honitbě pro místní obyvatele a zároveň se zohledňuje společenský přínos mysliveckého spolku ve smyslu osvěty myslivosti veřejnosti. Tímto budou mít myslivecké spolky, které působí v honitbě nebo jejím okolí větší šanci na úspěch při výběrovém řízení o pronájmu honitby a posílí se udržování mysliveckých tradic. Samozřejmě nelze zvýhodňovat ty spolky, které již myslivecky hospodaří v jiné honitbě v držení osoby, která hospodaří s majetkem státu nebo majetek státu spravuje.

K bodu 81 – k § 32 odst. 6

Nově se ruší povinnost doprovodu uživatele honitby v případě poplatkového lovu z důvodu efektivnějšího lovu a využití maximálního loveckého potenciálu. O povinnosti doprovodu rozhoduje uživatel honitby, resp. myslivecký hospodář. Toto je velmi vhodné zejména při omezené kapacitě mysliveckého personálu uživatele honitby.

Termín „poplatkový lov“ má v rámci zákona o myslivosti pouze jeden ustálený význam. Jedná se takový lov, kdy osoba (myslivec/lovec), která není členem, zaměstnancem nebo statutárním orgánem uživatele honitby, si od uživatele honitby koupí povolenku k lovu.

K bodům 84 a 85 – k § 33 odst. 1 a 2

Úprava provedená v odstavci 1 jasně stanoví, že nájem honitby lze ujednat pouze na dobu určitou, a to na dobu 10 let, nebo 5 až 10 let, jde-li o honitbu, jejímž držitelem je osoba oprávněná nakládat s majetkem státu. Umožněním těmto osobám uzavíraní nájmu honitby na kratší dobu mohou tyto osoby pružněji reagovat na vývoj situace z pohledu mysliveckého hospodaření a případně operativně měnit užívání samotných honiteb ať už změnou uživatele honitby v případě pronájmu či možnosti provádění výkonu myslivosti ve vlastní režii. V textu ustanovení navrhovaná formulační změna nade vší pochybnost umožňuje prodlužování nájmu na základě dodatků smlouvy o nájmu honitby a odstraňuje tak současný problém existence vícero rozporných právních výkladů na tuto problematiku.

V odstavci 2 bylo nezbytné zajistit povinnost zaslání jednoho vyhotovení uzavřené smlouvy o pronájmu honitby orgánu státní správy myslivosti včetně výše nájemného. Orgán státní správy myslivosti využije těchto informací o výši nájemného v honitbách ve své územní působnosti v případě, kdy rozhoduje o výši náhrady za přičlenění pozemků.

K bodu 88 a 89 – k § 33 odst. 7

Do odstavce 7 se nově vkládá slovo „zejména“, a to z důvodu vyjasnění, že dále vyjmenované důvody pro zánik smlouvy nejsou taxativním výčtem a držitel honitby si s nájemcem může ve smlouvě o nájmu honitby ujednat i jiné než v zákoně uvedené důvody zániku nájmu. Doposud totiž nebyla právní jistota z pohledu držitelů honiteb, zda mají možnost si do nájemních smluv dát i jiné důvody pro zánik smlouvy. Tato změna sleduje jednak posílení smluvní svobody při uzavírání smluv o nájmu honitby, ale rovněž i posílení pozice držitele honitby v nájemním vztahu.

Ustanovení je dále doplněno o formulační úpravu, která upřesňuje, kdo vstupuje do práv držitele honitby, přejde-li vlastnické právo k honebním pozemkům v honitbě na jiného držitele honitby.

K bodu 90 – k § 33 odst. 9

Jedná se o formulační upřesnění, kdy vzniká držiteli honitby povinnost informovat orgán státní správy myslivosti o zániku nájmu.

K bodu 91 – k § 34

V nově zakotveném ISEM (§ 38) se budou, mimo jiné, shromažďovat data o honitbách a mysliveckém hospodaření v nich. Jeho součástí bude také evidence honiteb a jejich využití.

Účelem elektronizace této evidence je poskytování nezbytných údajů o honitbách veřejnosti. Veřejně přístupné budou informace o hranicích honiteb, o držiteli honitby, o uživateli honitby, o mysliveckých strážích atd.

Vlastníci honebních pozemků tak snadno získají informaci o tom, součástí které honitby jsou honební pozemky v jejich vlastnictví. Držitelé a uživatelé honiteb snadno získají informace o přesném průběhu hranic honiteb, což má bránit například i vzniku sousedských sporů.

V důsledku elektronizace evidence honiteb a jejich využití bude omezen rozsah administrativy orgánů státní správy myslivosti v souvislosti se žádostmi o poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím nebo zákona o právu na informace o životním prostředí. Veřejnost bude požadované informace o honitbách a jejich využití moci získat způsobem umožňujícím dálkový přístup a nebude nucena podávat žádosti podle výše uvedených zákonů.

Za účelem získání dat je nezbytné stanovit povinnost orgánům státní správy myslivosti vkládat do informačního systému rozhodnutí týkající se honiteb. Z těchto rozhodnutí budou čerpány údaje do evidence honiteb. Stejnopisy rozhodnutí nebudou veřejně přístupné. Veřejně přístupné nebudou ani osobní údaje účastníků řízení.

Předpokládá se, že součástí evidence honiteb bude mapa honiteb, ve které budou znázorněny hranice jednotlivých honiteb a ve které bude možné získat informace o honitbách (například minimální stavy, držitel a uživatel honitby, myslivecký hospodář a myslivecké stráže). V maximální možné míře bude chráněno soukromí a osobní údaje dotčených fyzických osob.

K bodu 92 – k § 35 odst. 1 písm. a)

Navrhovaná terminologická úprava reflektuje skutečnost, že současný občanský zákoník pojem „způsobilost k právním úkonům“ již opustil a používá pojem „svéprávnost“. Bylo rovněž vhodné doplnění svéprávnosti o plnou svéprávnost, a to s ohledem na výkladovou jasnost.

K bodu 93 – k § 35 odst. 1 písm. c)

Odstranění duplicitní formulace uvedené v § 35 jak v odstavci 1 písm. c), tak v poslední větě odstavce 2.

K bodům 94 až 96 – k § 35 odst. 1 písm. d) a g)

Podmínka bydliště (písm. d) na území České republiky byla s ohledem na příslušné směrnice Evropské unie a rozsudky Soudního dvora shledána jako diskriminační a vypuštěna. Písm. d) tak bylo nahrazeno vlastnictvím loveckého lístku (původně písm. e) doplněnou o lístek na dobu neurčitou, u kterého byly změněny podmínky pro jeho získání (nově navázán na získaní vzdělání viz úprava § 47).

Z důvodu sjednocení právní úpravy mysliveckého vzdělávání došlo k nutné úpravě i v písm. g), kdy odborným předpokladem pro výkon funkce mysliveckého hospodáře je složení zkoušky pro mysliveckého hospodáře. Ta je upravena v § 47b, a to včetně okruhu osob, u kterých se s ohledem na dosažené vzdělání má za to, že složily zkoušku pro myslivecké hospodáře.

K bodu 97 – k 35 § odst. 2

Stejně jako v případě myslivecké stráže se pro posouzení bezúhonnosti fyzické osoby, pro účely ustanovení mysliveckým hospodářem nově nebude vyžadovat opis, ale pouze výpis z rejstříku trestů. Vyžadování opisu bylo shledáno příliš přísným, jelikož se již dle současné právní úpravy přihlíží k zahlazení trestu v případě ustanovení mysliveckého hospodáře. Tím mohlo být znemožněno vykonávat tuto funkci osobám, které spáchaly trestný čin v mládí, což by pro tento účel bylo nežádoucí.

V návaznosti na novelu zákona č. 269/1994 Sb., provedenou zákonem č. 427/2023 Sb., účinným ode dne 1. ledna 2025, a na usnesení vlády ze dne 25. ledna 2023 č. 53, kterým bylo všem členům vlády uloženo zapracovat do jimi připravovaných návrhů právních předpisů terminologické změny související s převedením agendy Rejstříku trestů, včetně správy evidence přestupků, na Ministerstvo spravedlnosti a nahrazení pojmu „evidence Rejstříku trestů“ pojmem „rejstřík trestů“, pak dochází k zapracování výše uvedených terminologických změn.

K bodu 98 – k § 35 odst. 4 písm. a)

S ohledem na zrušení povinnosti uživatele honitby podávat orgánu státní správy statistický výkaz (MYSL 1-01) a s ohledem na skutečnost, že návrh plánu mysliveckého hospodaření bude uživatelem honitby vkládán elektronicky do ISEM, je nezbytné zrušit oprávnění mysliveckého hospodáře podepisovat spolu s uživatelem honitby statistický výkaz a plán mysliveckého hospodaření. Dochází rovněž k formulační úpravě ustanovení v tom smyslu, že myslivecký hospodář v součinnosti s uživatelem honitby vypracovává a podepisuje úkony týkající se mysliveckého hospodaření (například povolenky k lovu, evidence vydaných a přijatých plomb, evidence a potvrzování ulovené zvěře, využití zvěřiny). Jedná se o zpřesnění stávajícího textu, kdy odpovědným za myslivecké hospodaření je uživatel honitby.

K bodu 99 – k § 35 odst. 4 písm. e)

Úprava chybně uvedeného odkazu.

K bodu 100 – k § 35 odst. 5 písm. g)

U pravomocí mysliveckého hospodáře v § 35 odst. 5 písm. g) došlo k upřesnění, kdy byl pojem hon nahrazen pojmem společný lov, a to z důvodu ujednocení použité terminologie, ale i z důvodu, že původní pojem byl poněkud zavádějící, jelikož pod pojmem hon se v myslivecké terminologii rozumí především společný lov na drobnou, čímž mohl vzniknout výklad, že na naháňkách myslivecký hospodář uvedené pravomoci nemá.

Zavádí se dále povinnost pro účastníky společného lovu, vyjma sokolníků a dalších účastníků společných lovů, kde je lov prováděn s pomocí loveckého dravce, nosit viditelný reflexní prvek na oděvu z důvodu bezpečnosti osob při lovu. Kontrola plnění takové povinnosti je uložena mysliveckému hospodáři, který společný lov vede. Myslivecký hospodář má povinnost vykázat účastníka lovu, který podle jeho uvážení nesplňuje povinnost nošení viditelných prvků z reflexního materiálu. Zákon nestanoví výslovně, zda se má jednat o pokrývku hlavy či reflexní pásku na klobouku atd. Myslivecký hospodář podle místa, podmínek lovu a role účastníka lovu musí vyhodnotit potřebu rozsahu viditelného prvku účastníků lovu. Rovněž se však zavádí povinnost z lovu vykázat i ty osoby, jejichž účast by mohla ohrozit bezpečnost společného lovu. Obecné znění této povinnosti je záměrné, jelikož je cílem pokrýt veškeré možné rizikové situace, mezi které lze například uvést nedisciplinovanost (nedbání pokynů vedoucího lovu/honu) či zjevnou aktuální zdravotní či psychická indispozice. Bezpečnost lovu je prioritou a odpovědností vedoucího lovu/honu a je proto žádoucí, aby byly z lovu vyloučeny osoby, které bezpečnost mohou potenciálně ohrozit, a nikoliv až ve chvíli, kdy bezpečnostní pravidla poruší.

Výjimka pro sokolníky a další účastníky společných lovů, kde je lov prováděn s pomocí loveckého dravce, je stanovena z důvodu, že reflexní prvky negativně působí na chování dravců, což narušuje řádný průběh lovu.

Myslivecký hospodář je povinen vyloučit z účasti na společném lovu střelce, honce i další osoby, nesplňující stanovené podmínky, a které zároveň hrubým způsobem porušují bezpečnostní pravidla. Hrubé porušení bezpečnostních pravidel je takové porušení, kterým se zásadním způsobem zvyšuje riziko poranění nebo usmrcení osob případně loveckého psa či loveckého dravce nebo riziko vzniku majetkové škody.

K bodu 101 – k § 35 odst. 5 písm. k) a l)

Stávající právní úprava neukládá mysliveckému hospodáři povinnost sdělit kontaktní údaj na svou osobu výše uvedeným orgánům veřejné moci. Ty jsou tak odkázány na to, že myslivečtí hospodáři poskytnou kontaktní údaj dobrovolně. To však nečiní všichni myslivečtí hospodáři, což v praxi vyvolává problémy.

Za účelem odstranění tohoto nežádoucího stavu se mysliveckému hospodáři ukládá povinnost vložit do ISEM telefonní číslo na svou osobu nejpozději 30 dnů od svého ustanovení nebo od vzniklé změny.

Telefonní číslo je vyžadováno z toho důvodu, aby mohl být myslivecký hospodář neprodleně kontaktován orgány veřejné moci v případě potřeby. Z toho důvodu je rovněž nezbytné, aby v případě změny telefonního čísla byla tato změna vložena do ISEM ihned.

Orgány veřejné moci se v tomto případě rozumí zejména orgány státní správy myslivosti, Státní veterinární správa a Policie České republiky (Vojenská policie). V případě Státní veterinární správy se jedná například o výskyt nákaz a nemocí nebo o vyšetření vzorků na výskyt parazitů (svalovce stočeného). Nezbytnost kontaktování mysliveckého hospodáře Policií České republiky (Vojenská policie) vyvstává především v případě dopravních nehod se zvěří nebo v případě podezření na neoprávněný lov zvěře. Ve všech výše uvedených případech je nezbytné kontaktovat mysliveckého hospodáře co nejdříve.

Zároveň se mysliveckému hospodáři ukládá povinnost oznámit konání honu s týdenním předstihem orgánu státní správy myslivosti, který informaci o konání společného lovu zveřejní způsobem v místě obvyklým. Oznámení honů povede k většímu informování veřejnosti, snížení rizika vzniku poranění či škod, ale i konfliktů. Povinnost oznámit společný lov s týdenním předstihem se vztahuje na lovecké akce uživatelem honitby předem plánované. Tato povinnost nezamezuje možnost organizovat společný lov například v případě mimořádně vhodných klimatických podmínkách (sníh) či mimořádného nebo nepředvídatelného výskytu zvěře (náhodný výskyt přecházející zvěře, lov na tahu). Pro tyto případy není povinností konání honu oznamovat orgánu státní správy myslivosti, pokud o jeho organizaci uživatel honitby nevěděl alespoň 7 dní předem, aby jej mohl nahlásit.

K bodu 102 – k § 35 odst. 6

Úprava chybně uvedeného odkazu, neboť odstavec 3 není členěn na písmena.

K bodu 103 – k 35 § odst. 7

Předkládaná novela zakotvuje možnost odvolání mysliveckého hospodáře na základě rozhodnutí uživatele honitby i při neporušení povinností stanovených zákonem. Uživatel honitby podává návrh na ustanovení hospodáře, a tudíž má nově možnost podat žádost o odvolání mysliveckého hospodáře. Před navrhovanou změnou bylo v případě sporu nemožné mysliveckého hospodáře odvolat, pokud neporušil povinnosti vyplývající ze zákona, což mohlo vést k osobním neshodám při rozhodování o způsobu výkonu práva myslivosti v honitbě. Zároveň před touto změnou bylo složité získat souhlas k odvolání od mysliveckého hospodáře například při vyvázání pracovního poměru zaměstnance, který vykonával funkci mysliveckého hospodáře. Tato pravomoc je z pohledu uživatele honitby logická, jelikož právě uživatel nese odpovědnost za myslivecké hospodaření v honitbě. Spolupráce mezi uživatelem honitby a mysliveckým hospodářem navíc patří v mysliveckém hospodaření mezi klíčové aspekty.

K bodu 104 – k § 35 odst. 8

Vzhledem k tomu, že splnění podmínek uvedených v odstavci 1 je předpokladem pro zastávání funkce mysliveckého hospodáře po celou dobu výkonu jeho funkce, nikoliv pouze pro jeho jmenování, je myslivecký hospodář povinen oznámit orgánu státní správy myslivosti, který jej ustanovil, každou změnu těchto podmínek. Obdobná povinnost je uložena myslivecké stráži v ustanovení § 12 odst. 7.

K bodu 105 – k § 36 a 37

Předkládaná novela mění celkový systém plánování lovu. Zachovává se systém vypracování plánu mysliveckého hospodaření, kdy uživatel honitby zpracovává plán v ISEM. Následně má možnost držitel honitby navrhnout svůj plán v ISEM. Pokud se držitel nevyjádří k navrženému plánu předloženém uživatelem honitby, má se za to, že s ním souhlasí. ISEM tedy bude obsahovat návrh obou. Rozhodující pozici pro vznik honitby a její další využití má držitel honitby. Držitel honitby rozhoduje o způsobu využívání honitby i o druzích zvěře, které se budou v honitbě chovat. Pokud honitbu pronajme, nastaví v nájemní smlouvě podmínky hospodaření v honitbě. Stát do procesu tvorby a schvalování výše lovu zvěře nezasahuje popřípadě pouze cestou opatření ke snížení stavů zvěře podle § 39, nicméně i toto opatření je vztaženo především k minimální výši lovu (pro zvěř spárkatou i prase divoké) – plán lovu je především věcí smluvního vztahu mezi držitelem a uživatelem honitby. Uživatel honitby tak má povinnost v plánu nastavit plán lovu spárkaté zvěře i prasete divokého alespoň v minimální výši jejich lovu.

Odvození minimální výše lovu spárkaté zvěře (vyjma prasete divokého) od stavu lesa vychází z faktu, že spárkatá zvěř využívá téměř rovnocenně prostředí lesních ekosystémů i otevřené převážně zemědělsky využívané krajiny. Zatímco u zemědělsky využívané plochy se každoročně mění vegetační pokryvnost podle osevního postupu a záměru hospodařícího subjektu a velmi obtížně lze najít korelaci mezi rozsahem poškození a početností spárkaté zvěře (v případě poškozování trvalých travních porostů, pastvin a luk prasetem divokým korelace neexistuje), u lesního prostředí taková prokazatelná spojitost je. Z toho důvodu, byť je lesnatost v České republice 34 % plochy výměry státu, se populační hustota spárkaté zvěře bude vyvozovat od stupně poškození lesa či přirozené obnovy. V případě prasete divokého se minimální lov bude odvozovat procentem stanoveným v ISEM od víceletého průměru vykázaného lovu prasat divokých v honitbě se zohledněním škod, které působí, a další následné zvyšování lovu se provede v návaznosti na reálně působené škody prasetem divokým s využitím zejména ustanovení § 39 při souběžném využití neomezeného lovu prasete divokého hospodařícími osobami na obhospodařovaných pozemcích podle ustanovení § 37a.

S ohledem na zrušení povinnosti chovat zvěř v honitbě mezi minimálním a normovaným stavem je nezbytné, aby maximální početní stav zvěře v honitbě odpovídal stavu prostředí a aby nepůsobil neúměrné škody zvěří. Z toho důvodu bude pro všechny uživatele honitby stanovena již zmíněná povinná minimální výše lovu, pod kterou si lze představit nejmenší možnou hranici odlovu směřující k rovnováze stavů spárkaté zvěře (vč. prasete divokého) a prostředím ve kterém žije. Uživatel honitby je proto povinen vypracovat plán lovu tak, aby výše navrženého lovu nebyla menší než minimální výše lovu.

Předpokládá se pravidelné posouzení škod spárkatou zvěří (vyjma prasete divokého) na přirozené obnově či lesních ekosystémech provedené ministerstvem pověřenou osobou (ÚHÚL), která na jeho podkladě aktualizuje minimální výši lovu pro honitby v rámci vymezených území, jejíž výpočet bude odvozen právě od indikátorů poškození lesa.

Dle informací poskytnutých ÚHÚL se pro honitby s plochou lesa 500 ha šetření pro posouzení poškození lesních ekosystémů provádí na 30 lokalitách, přičemž s každými 75 ha lesa navíc se počet lokalit zvyšuje o jednu, a to až do počtu 50 lokalit. Tento maximální počet výběrových lokalit by byl dosažen v honitbách s plochou lesa 2 000 hektarů nebo více. Náklady na toto šetření vychází na jedné lokalitě přibližně na 3 500 Kč. Celkové náklady specializovaného šetření škod zvěří na lesích pak pro jednu honitbu vychází v rozmezí od 105 000 Kč (při ploše lesa 500 ha) až po 175 000 Kč (při ploše lesa nad 2 000 ha). Jestliže však má stát převzít roli neaktivních vlastníků a snížit stavy zvěře, musí to udělat povinně plošně na území celého státu bez ohledu na držení a užívání honiteb i jejich velikost s tím, že takové opatření naprosto nezbytně přinese pro stát určité náklady.

Pověřenou osobou se rozumí organizační složka státu (ÚHÚL) pověřená Ministerstvem zemědělství. Posouzením stavu lesa se rozumí kontinuální zjišťování stavu lesů, jehož součástí bude zjišťování údajů o poškození lesů zvěří.

Oproti současné úpravě bude zrušeno měsíční hlášení, jelikož se budou ulovené kusy průběžně evidovat do ISEM. Dále bude zrušen výkaz o mysliveckých zařízeních v honitbě z důvodu jejich další nevyužitelnosti a značné proměnlivosti. Bude zrušen výkaz o loveckých psech v honitbě s ohledem na zrušení povinnosti uživatele honitby držet psy v honitbě a ruší se rovněž, s ohledem na zrušení povinnosti každoročně sčítat zvěř, výkaz o výsledku sčítání zvěře. V ISEM se však povede informace o výskytu a početnosti zvěře, živočichů vyžadujících regulaci a vybraných volně žijících živočichů. Nově bude plán obsahovat i výkaz o počtu usmrcených živočichů včetně invazních nepůvodních živočichů (druhy živočichů vyžadující regulaci) za předchozí myslivecký rok.

Při použití mobilní aplikace je pro zaevidování ulovené nebo nalezené zvěře nezbytná manipulace s celým kusem zvěře, což činí obcházení tohoto způsobu kontroly plnění plánu obtížnější. V budoucnu se očekává rozvoj tohoto systému směřující k identifikaci jedinců ulovené zvěře a automatizaci kontrol pomocí softwaru za tím účelem připravovaným.

Předkládaná novela počítá s elektronicky řešeným vkládáním plánu mysliveckého hospodaření, čímž dojde k významné úspoře administrativních nákladů pro stát i všechny účastníky procesu schvalování plánu.

Novelou zákona odpadá povinnost uživatelů honiteb v jednom termínu (popřípadě v konečném termínu) provést sčítání zvěře. Záležitost tzv. sčítaných stavů zvěře byla v minulosti často předmětem sporů, a to zejména z důvodu průkaznosti výsledků. V termínu sčítání stanoveném státem nebylo možné navíc sčítání všech druhů, protože z druhově specifických důvodů se v honitbě nevyskytovaly. Původní myslivecké plánování vycházelo z kontinuálního vyhodnocování stavu zvěře i prostředí a plynulého přizpůsobování hospodaření v honitbě s ohledem na situaci zvěře. Jako příklad lze uvést zjišťování stavu drobné zvěře v závěru zimy a před zahájením honů. Uživatelé honiteb do „sčítaných“ stavů zpravidla zahrnuli informace z celoročního sledování stavu. Současné technické vybavení jako jsou termovize, fotopasti, noční vidění a další zařízení dovolují dosáhnout daleko přesnějších informací o výskytu zvěře. Z tohoto důvodu bude sčítání zvěře nahrazeno povinností uživatele honitby uvádět údaje o výskytu a početnosti druhů zvěře, živočichů vyžadujících regulaci a vybraných volně žijících druhů živočichů, neboť je to pro myslivecké, lesnické a zemědělské hospodaření podstatné. Parametry a způsoby získávání údajů budou stanoveny vyhláškou.

Orgány státní správy myslivosti jsou povinny kontrolovat plnění plánu lovu. V případě nesplnění minimální výše lovu a minimální výše lovu prasete divokého budou uloženy uživateli honitby sankce. Vyhodnocení plnění lovu bude probíhat prostřednictvím evidence ulovené nebo nalezené uhynulé zvěře.

Nově se upravuje lov druhů zvěře, pro které není v honitbě stanoven minimální stav, a vypouští se podmínka vyjádření orgánu státní správy myslivosti za účelem odstranění nadbytečné administrativy.

Výslovně se uvádí, že u druhů spárkaté zvěře, pro které nejsou v honitbě stanoveny minimální stavy, bude možné lovit pouze samičí zvěř a samčí zvěř do 2 let věku. Upřesněním textu se vyjadřuje u těchto druhů spárkaté zvěře zákaz lovu samců starších 2 let. Jedincem do 2 let věku je jedinec, který nedosáhl biologického věku 24 měsíců. Ze současného znění tento zákaz nevyplývá, což činí v praxi aplikační problémy při posouzení oprávněnosti lovu.

Vyvstane-li potřeba lovu samců starších 2 let u druhů spárkaté zvěře, pro které nejsou v honitbě stanoveny minimální stavy, bude možné i nadále povolit lov opatřením podle § 39. Nově se zakotvuje možnost lovu jelena siky (japonského i Dybowského) neomezeně bez stanovené doby lovu, vyjma obor, a to z důvodu rizika hybridizace s jelenem evropským. Ačkoliv se toto riziko aktuálně týká především početně rostoucího siky japonského, byl z výše uvedeného rizika hybridizace přidán i sika Dybowského.

Ustanovení obsahuje rovněž zmocnění k vydání vyhlášky k obsahovým náležitostem vypracování plánu, stupňům poškození lesa, lhůtám a způsobu vypracování plánu.

Vzhledem k tomu, že plnění plánu může být z určitých důvodů limitováno, například výskytem velkých šelem, může být tato skutečnost při řádném a podloženém odůvodnění (například vyjádření příslušných orgánů ochrany přírody – AOPK) uplatněna v rámci přestupkového řízení k posouzení odpovědnosti za přestupek (liberační důvod). Tyto skutečnosti však nebylo z důvodu zajištění naplnění hlavního záměru novelizace zákona o myslivosti, kterým je snížení škod zvěří na lesích a v zemědělství žádoucí pevně ukotvit v zákoně vzhledem k nutnosti jejich individuálního řešení.

V rámci § 37 se za změnu minimální výše lovu rozumí pouze samostatná rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o uložení snížení početnosti zvěře podle § 39. Pro účely správního orgánu se jedná o navýšení minimální výše lovu, nikoliv o navýšení plánu lovu v dle dohody držitele a uživatele honitby. Z pohledu sankcí je pro uživatele honitby závazné splnění minimální výše lovu. Splnění plánu lovu může podmínit držitel honitby v nájemní smlouvě, neboť navýšení minimální výše lovu cestou plánu lovu, který je vyšší je ambicí zpravidla držitele honitby pro dosažení stavu nadměrně nepoškozeného lesa v čase co nejkratším.

Do plnění plánu se kromě zvěře ulovené v honitbě započítává i zvěř uhynulá nalezená v honitbě, ulovená na nehonebních pozemcích ležících uvnitř honitby nebo při dohledávce zvěře.

V případě ulovené nebo nalezené uhynulé zvěře spárkaté se do plnění plánu lovu započítá pouze ten kus, který byl řádně zaevidován v ISEM (evidenci ulovené nebo nalezené uhynulé zvěře podle § 49). Pokud uživatel honitby kus ulovené nebo nalezené zvěře spárkaté v evidenci ulovené nebo nalezené zvěře nezaeviduje, do plnění plánu lovu nelze takový kus zvěře započítat.

Jde-li o honitbu, která je součástí oblasti chovu, je minimální výše lovu splněna, jestliže je v této oblasti chovu splněna celková minimální výše lovu. Celkovou minimální výší lovu se rozumí součet minimální výše lovu všech honiteb tvořících oblast chovu. Tato změna reflektuje snížení minimální výměry honitby, která již nadále nereflektuje biologické nároky spárkaté zvěře. Z pohledu státu není podstatné, zda je minimální výše lovu plněna za honitbu, nebo za oblast chovu, avšak z pohledu uživatelů honiteb nabídne možnost racionálnějšího managementu se spárkatou zvěří. Pokud však minimální výše lovu za oblast chovu splněna nebude, bude sankcionována každá honitba, která svou minimální výši lovu nesplní, zvlášť.

Ministerstvo zemědělství si dále na základě tohoto ustanovení nárokuje možnost každoročně (resp. jednou za myslivecký rok) stanovit procento z minimální výše lovu prasete divokého, který je uživatel honitby povinen splnit. Tato informace bude zveřejňována v ISEM a bude se týkat všech honiteb ve správním obvodu obce s rozšířenou působností. Tímto bude mít Ministerstvo zemědělství k dispozici nástroj na ovlivnění výše lovu prasete divokého, a to v obou směrech, tedy v případě nutnosti početní stavy snížit, může stanovit více než 100 % minimálního lovu, čímž bude lovecký tlak zesílen, a naopak v případě, že dojde k takové redukci, která by znamenala ohrožení životaschopnosti populace černé zvěře, může stanovit procento nižší a tím lovecký tlak snížit.

Posouzení stavu lesa z pohledu poškození lesa zvěří je rozhodujícím pro nastavení minimální výše lovu v honitbách, která je pro uživatele honitby zásadní a při nesplnění bude sankcionována. Současně s ohledem na snížení minimální výměry honitby nelze vyloučit situaci, že v některé z honiteb bude obtížné minimální výši lovu naplnit. Novela dává možnost držitelům honiteb sdružit se do oblasti chovu a při lovu zvěře postupovat koordinovaně. Z toho důvodu dává zákon možnost, aby se držitelé honiteb dohodli a minimální výši lovu v součtu pro všechny honitby tvořící oblast chovu, splnily společně.

Pokud však nebude minimální výše lovu všech honiteb v oblasti chovu v součtu splněna, bude posuzováno nesplnění minimální výše lovu samostatně pro každou jednu honitbu a její nesplnění sankcionováno.

Poskytnutí tohoto nástroje je nabídnuto s úmyslem zajistit chov zákonem vyjmenovaných druhů zvěře v koordinaci jednotlivých držitelů honiteb, což by bez oblastí chovu bylo obtížně dosažitelné.

K bodům 106 až 108 – k § 37a až § 37d

Toto ustanovení zásadním způsobem posiluje práva hospodařících osob a současně je podpůrným opatřením pro snižování početních stavů spárkaté zvěře v souladu s Programovým prohlášením vlády.

Zakotvuje se právo osob, které lesnicky nebo zemědělsky hospodaří na honebních pozemcích o výměře minimálně 30 ha, na provádění lovu prasete divokého, siky japonského, siky Dybowského. U ostatních druhů zvěře spárkaté se toto právo vztahuje pouze na mláďata a jedince do dvou let věku a samice. V případě druhů spárkaté zvěře, pro kterou je v honitbě stanoven minimální stav, je toto právo omezeno splněním plánu lovu.

Za každých 30 ha obhospodařovaných honebních pozemků je uživatel honitby povinen vydat 1 povolenku k lovu. Hospodařící osoby mohou určit, že lov bude prováděn jimi určenou osobou blízkou, zaměstnancem nebo vlastníkem honebního pozemku. Tím se rozumí vydání povolenky k lovu určeným osobám dle předchozí věty.

Osoby, které hospodaří na honebních pozemcích o výměře menší než 30 ha, se mohou vzájemně domluvit za podmínky, že společně obhospodařují souvislé honební pozemky o výměře minimálně 30 ha, na tom, kdo z nich bude lovit nebo koho lovem pověří.

Hospodařící osoby nebo osoby jimi určené musí při lovu dodržovat interní pravidla uživatele honitby, která je nesmí znevýhodňovat, a hospodařící osoby odpovídají za škody, které při lovu způsobí ony samy, nebo jimi pověřené osoby. Poruší-li závažným způsobem hospodařící osoby interní pravidla uživatele honitby, ztrácí po dobu 3 let právo lovu. Interní pravidla mají upravovat mj. obecná pravidla ve vztahu k lovu jako je oznamování přítomnosti v honitbě mysliveckému hospodáři nebo nakládání s uloveným kusem.

Při uplatnění práva lovu se hospodařící osoby vzdávají práva na úhradu škod způsobených zvěří v honitbě, a to škod na všech jimi obhospodařovaných honebních pozemcích tvořící honitbu. Ztráta nároku na náhradu škody na všech obhospodařovaných honebních pozemcích zaniká i v případě, kdy hospodařící osoba využije svého práva zčásti, resp. požádá o vydání méně povolenek, než na kolik má právo. Hospodařící osoba ztrácí právo na úhradu škod způsobených zvěří i v případě, kdy požádá o vydání povolenky k lovu i pro jinou osobu splňující podmínku pro její vydání, a to z důvodu, že tento postup je uplatněním práva lovu hospodařící osobou.

Vložení ustanovení § 37b, § 37c a § 37d je navrhováno z důvodu zakotvení nástroje pro osoby zemědělsky hospodařící nebo pro efektivnější eliminaci škod způsobených zvěří a umožnění hospodařícím osobám účinně vstupovat do mysliveckého hospodaření. Návrh řeší dlouhodobý problém hospodařících osob, které nemohou vytvořit vlastní honitbu, účastnit se za stanovených podmínek vlastními silami ochrany svých pozemků před vznikem škod způsobených zvěří. Vzhledem k problému ubývajícího počtu aktivních myslivců, kdy řada uživatelů honiteb má nebo bude mít problém splnit plán lovu, lze vnímat účast vlastníků či nájemců i jako pomoc uživatelům honiteb s plněním plánu lovu a žádoucí redukcí zejména druhů spárkaté zvěře, pro níž nebudou stanoveny minimální stavy.

Není vyloučeno, aby byla vydaná nároková povolenka pro hospodařící osoby rozšířena po dohodě mezi hospodařící osobou a uživatelem honitby o druhy živočichů vyžadující regulaci. Bylo však upuštěno od zákonného ukotvení této možnosti vzhledem k tomu, že by se jednalo o další zásah do smluvního vztahu mezi držitelem a uživatelem honitby. Zásah v podobě nárokových povolenek k lovu spárkaté zvěře byl odůvodněn nutností snížení početnosti této zvěře s ohledem na skutečnost, že lokálně již působí značné škody, a i s narůstajícím lovem se její početnost nedaří snížit. Oproti tomu živočichové vyžadující regulaci, byť je jejich redukce také v zájmu státu, závažné škody nepůsobí a jejich redukce je prostřednictvím usmrcování uživateli honiteb dostatečná (desetitisíce usmrcených kusů ročně), v důsledku čehož by nároková povolenka pro hospodařící osoby k usmrcování těchto druhů mohla být považována za neodůvodněný zásah do výše uvedeného smluvního vztahu.

K bodům 109 a 110 – k § 38 až § 38b

Zakotvuje se ISEM, který bude obsahovat několik samostatných modulů/částí. Mezi tyto části patří jednotlivé evidence stanovené tímto zákonem, tedy evidence honebních společenstev, evidence honiteb a jejich využití, evidence nehonebních a odloučených honebních pozemků, evidence zvěře, živočichů vyžadujících regulaci a vybraných druhů volně žijících živočichů, evidence loveckých lístků, evidence škod způsobených zvěří, evidence plomb, ale také myslivecké plánování, vzdělávání v myslivosti včetně testů, jakož i testů k prokázání znalostí práv a povinností osob, které mají být ustanoveny mysliveckou stráží. Jedná se o částečně veřejně přístupný systém umožňující dálkový přístup. Součástí ISEM je i neveřejná část, a to především z důvodu ochrany osobních údajů, která se týká evidence loveckých lístků, vybraných osobních a kontaktních údajů, číselného označení dosud nepoužitých plomb, držitelem honitby neodsouhlasených návrhů plánů nebo dohod na zvýšení plánu lovu, správních rozhodnutí, evidence uchazečů a osob skládajících zkoušky z myslivosti, zkoušky pro myslivecké hospodáře nebo vyšší odborné myslivecké zkoušky, včetně jejich výsledků, evidence osob skládajících testy k prokázání znalosti práv a povinností osoby, která má být ustanovena mysliveckou stráží, včetně jejich výsledků, výše nájemného v pronajatých honitbách a podrobných údajů o ulovené nebo nalezené uhynulé zvěři, usmrcených či nalezených uhynulých živočichů vyžadujících regulaci a vybraných druhů volně žijících živočichů v evidenci.

Účelem tohoto informačního systému je především poskytnutí dotčeným osobám, hospodařícím subjektům a veřejnosti vybrané informace o honitbách a hospodaření v nich, o zvěři, o škodách zvěří nebo o honebních společenstvech. ISEM se však stane také nástrojem v mysliveckém vzdělávání, který pomůže sjednotit úroveň znalostí na všech úrovních. Správcem systému bude Ministerstvo zemědělství jako ústřední orgán státní správy myslivosti. Za účelem ochrany soukromí fyzických osob budou veřejně dostupné osobní údaje na myslivecké hospodáře a stráže pouze v rozsahu jména a příjmení. Kontaktní údaj na držitele honitby u pronajatých honiteb a na mysliveckého hospodáře bude přístupný pouze orgánům státní správy myslivosti, Státní veterinární správě, Vojenskému veterinárnímu ústavu, Policii České republiky, obecní policii a Vojenské policii za účelem výkonu jejich pravomocí. Naopak kontaktní údaje na uživatele honitby budou veřejně přístupné.

V rámci snižování administrativní zátěže pro orgány státní správy myslivosti a uživatele honitby se zrušuje statistický výkaz Mysl 1-01 bez náhrady. Tento výkaz obsahoval až na výjimky údaje jako ve výkazech v rámci plánu mysliveckého hospodaření. Dále je třeba uvést, že výkaz MYSL 1-01 v listinné podobě obecní úřady obcí s rozšířenou působností přepisovaly do elektronické podoby. Zrušení statistického výkazu výrazně sníží administrativní zátěž jak na straně uživatelů honiteb, tak orgánů státní správy myslivosti. Nově se budou data pro Český statistický úřad generovat z ISEM.

Do ISEM mohou oprávněné osoby s přidělenou rolí a oprávněním vstoupit výhradně způsobem využívajícím přístup se zaručenou identitou NIA. Mezi takové způsoby patří bankovní identita, identita občana apod., ale i klasické přihlašování jménem a heslem s dvoufaktorovým ověřením (SMS kód). Role a oprávnění držitel honitby, uživatel honitby, myslivecký hospodář a osoba pověřená lovem bude přidělovat a odebírat příslušný orgán státní správy myslivosti (ORP) na základě oprávněnosti dané fyzické osoby. Role a oprávnění lovec bude v systému přidělovat uživatel honitby. Ministerstvo zemědělství pak bude přidělovat a odebírat role a oprávnění osobám pověřeným k pořádání zkoušek z myslivosti a zkoušek pro myslivecké hospodáře.

Ministerstvo zemědělství si rovněž vyhradilo možnost povolit přístup k údajům v ISEM jiné organizační složce státu jím zřízené v rámci kompetencí jí svěřených. V současnosti se jedná konkrétně o ÚHÚL, díky němuž bylo možné nastavit povinnou minimální výší lovu na základě zjištěného stupně poškození lesa. S ÚHÚL Ministerstvo zemědělství úzce spolupracovalo nejen při přípravě novely a lze předpokládat, že se bude podílet i na zhotovení celého systému (analýza dat a jejich využití).

Podrobnosti k jednotlivým rolím včetně postupu jejich přidělování stanoví vyhláška. Rozsah oprávnění bude v souladu se zákonem o myslivosti. Vyhláška dále blíže upraví způsob uveřejnění údajů, zejména s ohledem na technické parametry ISEM.

K bodu 111 – k § 39

Opatření podle § 39 má být účinným nástrojem, kterým se může v odůvodněných případech ovlivnit myslivecké hospodaření v honitbách. Uložit lze snížení početních stavů zvěře v honitbě nebo zrušit chov některého druhu zvěře. Současné znění § 39 ve spojení s neexistencí průkazné kontroly ulovené zvěře znemožňuje naplnit jeho primární účel, tedy regulaci početních stavů zvěře. Z toho důvodu je opatření podle § 39 v současnosti využívané zejména uživateli honitby k povolení výjimek ze zakázaných způsobů lovu (viz Tab. 1).

§ 39

výsledek řízení ne/uložení Iniciační subjekt ne/povolenísnížení

celkový

stavů zvěře

počet

celkový

rokhoniteb v

počet

územní

správních držiteleuložení

působnostilesnickyochrany

řízení zamítnutí z vlastního odzemědělsky zastavených –

podněthonitbyžádost od uživatelehonitbypodněthospodařícíhosubjektupodněthospodařícíhosubjektupodnětpřírodyOSSMpodnětupočet povolenípočetžádostipočetsnížení stavůpočetřízení

2017 5409 2419 291 2369 41 40 3 19 2108 36 293 8 2018 5389 2077 276 1976 24 33 3 1 1805 26 256 8 2019 5387 2262 281 2106 65 34 4 3 1964 19 246 10 2020 5412 2104 249 2041 10 35 3 3 1888 16 218 13 2021 5411 2079 251 2030 10 36 2 11 1836 14 220 7

(Tab. 1)

Za účelem odstranění tohoto nežádoucího stavu je dosavadní text § 39 zpřesněn a doplněn o minimální rozsah opatření, které bude orgán státní správy myslivosti povinen uložit. Uloženým snížením stavu zvěře se u spárkaté zvěře zároveň rozumí navýšení minimální výše lovu a to jak u zvěře spárkaté vyjma prasete divokého, tak u prasete divokého a to v závislosti na daném podnětu.

Opatření podle § 39 odst. 1 ve spojení s elektronickou evidencí ulovené zvěře umožní státu regulovat početní stavy zvěře v honitbách a současně umožní navýšit plán lovu v honitbě, jestliže bude les v honitbě nadměrně poškozován zvěří (nad stupeň poškozený stanovený vyhláškou). Vymahatelnost ukládaných opatření zajistí zakotvení skutkové podstaty přestupku spočívající v nesplnění uloženého opatření podle § 39 uživatelem honitby.

Nově se výslovně v textu § 39 stanoví, že opatření se povoluje na základě žádosti uživatele honitby, nebo se ukládá na žádost vlastníka honebního pozemku, pachtýře či z moci úřední. Ve stávajícím znění toto nebylo výslovně uvedeno, což činilo aplikační problémy ve věci zahájení řízení. Podnět k zahájení řízení o uložení opatření bude moci podat kterákoli osoba, uživatel honitby bude povinen uložené opatření pod hrozbou sankce splnit. V případě povolení úpravy početního stavu zvěře na žádost uživatele honitby se jedná o právo, které nemusí uživatel honitby využít.

Důvody pro povolení nebo uložení opatření zůstávají zachovány. Za účelem zachování lesa a plnění všech jeho funkcí bude nově důvodem pro povolení nebo uložení opatření poškození lesa, které dosáhne stupně stanoveného vyhláškou. Informace o poškození lesa může orgán státní správy myslivosti získat například z posuzování stavu lesa pověřenou osobou, z podnětu fyzických a právnických osob, z podnětu orgánů veřejné moci (například orgán ochrany přírody nebo státní správy lesů) nebo na základě vlastní správní činnosti.

Vzhledem k tomu, že posouzení stavu lesa pověřenou osobou bude prováděno pro vymezené území přesahující území honitby, nebude možné uložit opatření pouze na základě tohoto podkladu. Údaj o poškození lesa v honitbě vyplývající z posouzení stavu lesa ve vymezeném území pověřenou osobou nemusí odpovídat skutečnému stavu v honitbě. Totéž lze říct i o podnětech k zahájení řízení, které orgán státní správy myslivosti obdrží.

Z toho důvodu bude muset být v řízení provedeno dokazování za účelem posouzení stupně poškození lesa v honitbě. Stupeň poškození lesa může být posouzen na základě například ohledání provedeného orgánem státní správy myslivosti.

Podle odstavce 10 bude možné posoudit stupeň poškození lesa i na základě odborného posouzení držitele licence pro výkon funkce odborného lesního hospodáře, znalecké kanceláře nebo znaleckého ústavu pro obor lesnictví. Tato možnost se pro orgány státní správy myslivosti stanoví zejména z toho důvodu, že ne všechny úřední osoby vykonávající státní správu myslivosti disponují dostatečnými odbornými znalostmi k posouzení stupně poškození lesa přímo v honitbě (například ohledáním). Odborné posouzení provedené těmito osobami zajistí odbornou úroveň posouzení stupně poškození lesa v honitbě.

Znalecká kancelář a znalecký ústav jsou definovány zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Jde o vyjmenované právnické osoby vykonávající znaleckou činnost. Obor činnosti lesnictví je stanoven s ohledem na nezbytnou odbornost při posuzování stupně poškození lesa.

Bude pouze na rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, zda stupeň poškození lesa posoudí tento orgán sám provedením například ohledání, nebo si vyžádá odborné posouzení výše uvedených osob. V souladu se správním řádem bude možné posoudit stupeň poškození lesa v honitbě rovněž znaleckým posudkem.

Zákon nově stanoví zmocnění k vydání vyhlášky, která stanoví rozsah úpravy početních stavů zvěře. Rozsah úpravy bude vyhláškou vymezen ve vztahu ke zjištěnému stupni poškození lesa v honitbě. Podle současného znění § 39 stanoví rozsah úpravy početního stavu zvěře orgán státní správy myslivosti na základě jím provedené úvahy. Tato skutečnost způsobuje aplikační problémy, jelikož je v mnoha případech velmi obtížné stanovit odpovídající rozsah úpravy početního stavu zvěře, natož stanovený rozsah odůvodnit. Tento nedostatek zákon odstraňuje. Nově bude stanoven vyhláškou konkrétní rozsah úpravy početního stavu zvěře pro daný stupeň poškození lesa v honitbě.

O technicky přiměřené a ekonomicky únosné způsoby snížení škod způsobených zvěří se jedná tehdy, jestliže rozsah nezbytných účinných opatření k zabránění škod zvěří a náklady na jejich provedení jsou výrazně nižší než škody způsobené zvěří. Takovým opatřením se rozumí i lov prováděný uživatelem honitby.

Úprava nově zakotvená v odstavcích 4 až 9 umožní orgánům státní správy omezit nebo zakázat lov samců druhu spárkaté zvěře starších dvou let. Opatření lze uložit rozhodnutím, nebo opatřením obecné povahy. Rozhodnutí je prvním úkonem v řízení, opatření obecné povahy se vydává bez předchozího řízení o jeho vydání. Jedná se o opatření mimořádné povahy, kdy na určitém území je třeba regulovat početní stavy spárkaté zvěře nebo narovnat nevhodný poměr pohlaví, a to v zájmu vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájmu zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody nebo zájmu mysliveckého hospodaření. To vyplývá ze skutečnosti, že vydané opatření bude mít výrazný vliv na hospodaření v jednotlivých honitbách, a to z hlediska mysliveckého i ekonomického.

Účelem tohoto ustanovení je regulace početních stavů spárkaté zvěře nebo narovnání nevhodného poměru pohlaví ve prospěch samic v těch případech, kdy nelze dosáhnout tohoto účelu na úrovni jednotlivých honiteb prostřednictvím opatření podle § 39 odst. 1.

V případě uložení tohoto zákazu nebudou moci uživatelé honiteb lovit dospělou samčí spárkatou zvěř. Lov této zvěře neboli tzv. trofejové zvěře, je s ohledem na možnost získání trofeje myslivecky mimořádně atraktivní. S tím se pojí rovněž ekonomická atraktivita v případě poplatkových lovů. Preference odlovu samčí zvěře v honitbě nepřímo vede k nárůstu početních stavů zvěře v honitbě s ohledem na skutečnost, že nositelem přírůstku jsou samice.

Snížení početního stavu zvěře má být dosaženo tím, že uživatelé honiteb budou povinni v důsledku omezení nebo zákazu lovu samčí zvěře starší dvou let zvýšit odlov samičí a samčí zvěře do dvou let tak, aby splnili lov celkového počtu kusů jednotlivého druhu spárkaté zvěře podle minimální výše lovu a plánu mysliveckého hospodaření.

Jde-li o nevhodný poměr pohlaví, zákon řeší pouze stav, kdy převažuje samičí zvěř nad zvěří samčí. Je-li v honitbě nevhodný poměr pohlaví ve prospěch samic, dochází ke zvyšování početního stavu zvěře v honitbě. Tento stav je tak v přímém rozporu s účelem zákona o myslivosti a z toho důvodu se zakotvuje možnost zákazu nebo omezení lovu samčí zvěře starší dvou let. Situace, kdy v populaci nastává převaha samců nad samicemi v případě druhů spárkaté zvěře, nenastává.

Zákaz bude uložen krajskými úřady nebo Ministerstvem zemědělství obecně vymezeným uživatelům honiteb na vymezeném území, a to opatřením obecné povahy. Minimální rozsah vymezeného území se nestanoví. Rozhodnutím uloží krajský úřad zákaz v případě, kdy je toto opatření ukládáno uživateli jedné honitby, popřípadě individuálně určeným uživatelům honiteb, které spolu územně nesouvisí.

Kompetence je svěřována krajským úřadům a Ministerstvu zemědělství z důvodů, že zákaz bude mít mimořádný vliv na myslivecké hospodaření v honitbě, bude zpravidla ukládán pro území přesahující správní obvod obecního úřadu obce s rozšířenou působností a pro uložení opatření bude nutné posoudit podklady získané z většího území.

Nastanou-li důvody pro uložení zákazu, bude na uvážení orgánu státní správy myslivosti, zda zákaz uloží. Orgány státní správy myslivosti nebudou povinny zákaz uložit, nebudou-li dány podmínky pro jeho uložení. Zákaz je mimořádným opatřením, kterým se výrazným způsobem zasahuje do práv a povinností uživatelů honiteb. Z toho důvodu musí mít orgán státní správy myslivosti možnost posouzení, zda nelze sledovaného účelu dosáhnout způsoby, které do práv a povinností uživatelů honiteb zasahují méně intenzivním způsobem. V případě stanovení povinnosti orgánů státní správy myslivosti uložit opatření by toto nebylo možné.

Aby mohlo být dosaženo účelu, pro který se zákaz ukládá, je třeba, aby zákaz nabyl účinnosti co nejdříve. V opačném případě by mohla nastat situace, že uživatel honitby pod hrozbou uložení zákazu lovu navýší odlov samčí zvěře, čímž by byl ohrožen účel zákazu.

Z toho důvodu se stanoví, že odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. Uživatel honitby tak bude mít před vydáním rozhodnutí možnost hájit svá práva a povinnosti a zároveň nebude možné využitím práva podat opravný prostředek oddalovat účinnost zákazu.

V případě opatření obecné povahy se ze stejného důvodu oproti obecné úpravě obsažené ve správním řádu stanoví, že opatření obecné povahy nabývá účinnosti dnem vyvěšení na úřední desce orgánu státní správy myslivosti, který jej vydal, přičemž řízení o návrhu opatření obecné povahy nemohou vlastníci dotčených nemovitostí uplatňovat námitky.

Opatření se dotýká pouze práv a povinností uživatelů honiteb (zákaz lovu samců spárkaté zvěře) a nikoli vlastnického práva vlastníků honebních pozemků. Z toho důvodu nemohou být vlastníci honebních pozemků opatřením přímo dotčeni, a proto by i v případě postupu podle § 172 odst. 5 správního řádu nemohli vlastníci honebních pozemků podat námitky proti návrhu opatření obecné povahy.

Uveřejnění opatření obecné povahy na úředních deskách obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, v jejichž správním obvodu bude zákaz uložen, má za cíl zvýšit informovanost uživatelů honiteb o jeho obsahu. Zveřejnění nemá vliv na nabytí účinnosti opatření obecné povahy. Jedná se o orgány státní správy myslivosti, u kterých lze předpokládat to, že uživatelé honiteb sledují jejich úřední desku.

Bude-li hrozit vážná újma veřejnému zájmu, bude možné vydat opatření obecné povahy bez návrhu. Vydání opatření obecné úvahy bude v tomto případě prvním úkonem v řízení, přičemž opaření obecné povahy bude rovněž účinné dnem vyvěšení na úřední desce. Vážnou újmou veřejnému zájmu lze rozumět například nemožnost obnovy lesních porostů na rozsáhlých holinách vzniklých v důsledku živelné pohromy (například vichřice, povodeň) nebo v důsledku působení škodlivých organismů (například kůrovec). Ve zmíněných případech nelze zajistit obnovu lesních porostů na rozsáhlých holinách, aniž by byl snížen tlak zvěře na zalesňované plochy. Toho lze docílit pouze rychlým snížením početních stavů zvěře.

K bodům 112 až 114 – k § 40 a § 40a

Odstraněním slovního spojení „pro účely vědecké“ v § 40 se znění tohoto ustanovení zobecní na „Vyskytne-li se potřeba“. I nadále tedy bude možné povolit lov mimo dobu lovu pro účely vědecké, nicméně není potřeba konkrétního uvedení tohoto účelu. Zároveň dochází ke změně formulace z „povolí“ na „může povolit“, neboť je žádoucí, aby orgán státní správy nebyl vázán povinností povolit, ale rozhodl o výjimce na základě své úvahy, zda je takové povolení pro konkrétní situaci účelné či nikoliv. Zároveň dochází k legislativně technickým úpravám za účelem lepší srozumitelnosti textu.

Povolení lovu mimo dobu lovu se již netýká zvěře poraněné. Poraněnou lovnou zvěř je nutné co nejdříve zbavit utrpení a za žádných okolností proto nelze čekat na vydání povolení ve správním řízení. Z toho důvodu je toto ustanovení rozšířeno o ustanovení § 40a, které ze zákona povoluje lov (i mimo dobu lovu), pokud je jedinec lovného druhu zvěře zraněn či nemocen za předpokladu, že mu zranění či nemoc vyvolává utrpení a je patrné, že nedojde k jeho uzdravení.

Mimo dobu lovu tak lze nově bez rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti ulovit vážně poraněnou zvěř bez reálné šance na samovolné uzdravení v přírodě nebo zjevně nemocnou zvěř. Zda se jedná o zjevně nemocnou zvěř, je nutné posuzovat v každém jednotlivém případě na základě vnějších fyziologických projevů. Pokud k takovému případu dojde, a uživatel honitby nemocný nebo zraněný kus zvěře uloví, je povinen tento kus do 12 hodin zaevidovat do ISEM, přičemž musí umožnit orgánu státní správy myslivosti případnou kontrolu tohoto kusu nejpozději první pracovní den po jeho ulovení. V případě pochybností pak může orgán státní správy myslivosti nařídit veterinární vyšetření. Uživatel honitby hradí veterinární vyšetření v případě, že se prokáže, že ulovený kus zvěř nebyl zraněn či nemocný. Takto stanovený postup zároveň brání zneužití tohoto institutu za účelem obcházení zákazu lovu mimo stanovenou dobu lovu. Zakotvení úpravy lovu poraněné nebo nemocné zvěře bez rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti má za cíl zastavení utrpení zvěře, které by jinak trvalo do okamžiku úhynu. Podle dosavadní právní úpravy není možné takové případy řešit v souladu se zákonem o myslivosti.

K bodům 115 – k § 41

Lov zvěře a regulace živočichů na nehonebních pozemcích představoval aplikační problémy zejména na nehonebních pozemcích, kde je omezen přístup veřejnosti (civilní letiště, vojenská letiště, průmyslové areály). Nejbližší uživatel honitby pověřený orgánem státní správy myslivosti k provádění lovu zvěře a usmrcování živočichů na nehonebních pozemcích musel po dohodě umožňovat tento lov nebo usmrcování osobám, které měly přístup na nehonební pozemky. Toto však záviselo na dohodě mezi uživatelem honitby a jinými osobami oprávněnými vstupovat na nehonební pozemky. Z pohledu uživatele honitby pak nebylo zrovna praktické, pokud se nehonební pozemek nacházel ve větší vzdálenosti od hranice jeho honitby.

Navrhovaná úprava dává možnost vlastníkovi či nájemci nehonebního pozemku v žádosti určit konkrétní osoby, které budou lov zvěře či usmrcování živočichů vyžadujících regulaci (dále jen „lov“) provádět. Na pozemcích určených pro obranu státu může být pověřena lovem či usmrcováním pouze právnická osoba zřízená nebo založená Ministerstvem obrany. Často se jedná o právnickou osobu, která přímo zajišťuje bezpečnost letišť a jiných objektů.

Vlastník či nájemce nehonebního pozemku má možnost požádat o pověření jiné osoby v případě, že pověřená osoba dostatečně nevykonává vůli vlastníka nehonebního pozemku, například nedostatečný lov nebo usmrcování, které vede ke škodám v zemědělství či na lesních porostech, sadech a jiných nehonebních pozemcích.

Při provádění lovu na nehonebních pozemcích je nezbytné využít i jiných způsobů lovu, které jsou ve volných honitbách zakázanými způsoby lovu. To je povoleno zejména ve vztahu k efektivitě lovu a také z důvodu ochrany zdraví osob a újmě na majetku. Pokud bude tato potřeba orgánem státní správy myslivosti dostatečně odůvodněna, ať již například výše zmíněnou efektivitou lovu, nebo například noční aktivitou daného druhu, může výjimku ze zakázaných způsobů lovu vydat jako součást rozhodnutí o povolení lovu na nehonebních pozemcích. Pro tento účel lze například povolit noční lov (resp. lov po západu slunce), použití noktovizorů, termovizí apod. Použití těchto nástrojů se v posledních letech osvědčilo například při redukci početních stavů černé zvěře. Součástí povolení může být i povolení lovu mimo dobu lovu.

Povolení k lovu na nehonebních pozemcích nově nebude vydáno v případě, kdy bude pozemek za nehonební prohlášen z důvodu smýšlení, přesvědčení nebo náboženského vyznání jeho vlastníka. Toto opatření je z důvodu účelových žádostí, kdy si vlastník ve snaze lovit na svých pozemcích prohlásí svůj pozemek za nehonební z výše uvedených důvodů. Je proto logické, že pokud vlastník pozemku na základě jednoho z výše uvedených důvodů nechá prohlásit svůj pozemek za nehonební, nemůže žádat o povolení lovu na takovém pozemku.

V návaznosti na ISEM je pak pověřená osoba povinna každý ulovený nebo usmrcený kus zaevidovat ve stanovených lhůtách.

K bodům 117 a 118 – k § 41a

V návaznosti na nově zavedený pojem v § 2 písm. o) je nutné stanovit podmínky provádění lovu zvěře či usmrcování živočichů vyžadujících regulaci na odloučených honebních pozemcích. Odloučené honební pozemky mohou představovat vhodné území s dostatkem krytu, klidu a potravy pro celou řadu druhů zvěře či živočichů vyžadujících regulaci. Ta může následně při vyšších početních stavech představovat riziko vzniku škod na lesním prostředí, v zemědělství, a také představovat riziko šíření nemocí. Z tohoto důvodu se nově upravuje možnost povolit lov na odloučených pozemcích, a to na žádost vlastníka honebního pozemku, popřípadě nájemce, nebo z moci úřední. Lov na odloučeném honebním pozemku se řídí obdobnými pravidly jako lov na nehonebních pozemcích. Podmínky provádění lovu stanoví orgán státní správy myslivosti, který pověří osoby, které budou lov provádět. Součástí rozhodnutí o povolení lovu na odloučených pozemcích může být, stejně jako v případě nehonebních pozemků, povolení výjimky ze zakázaných způsobů lovu, případně lovu mimo dobu lovu. To je zejména z důvodu efektivity lovu a zajištění bezpečnosti osob a majetku na těchto pozemcích, případně z důvodu noční aktivity druhu, který má být efektivně loven či regulován.

Navrhovaná úprava dává možnost vlastníkovi či nájemci odloučeného honebního pozemku nejen v žádosti určit konkrétní osoby, které budou lov zvěře či usmrcování živočichů provádět, ale případně na jeho žádost pověření dané osobě odebrat.

V návaznosti na ISEM je pak pověřená osoba povinna každý ulovený, případně usmrcený kus zaevidovat ve stanovených lhůtách.

K bodům 119 až 121 – k § 42

Změna tohoto ustanovení reflektuje vypuštění druhů zvěře, které nelze lovit [dosavadní § 2 písm. c)], a nutnost provádění usmrcování či odchytu vybraného druhu volně žijícího živočicha na základě případných výjimek vydaných podle zákona o ochraně přírody a krajiny uživatelem honitby, a to z toho důvodu, že k tomu tyto osoby mají dostatečné odborné vzdělání, znají místní podmínky (terén) a mají další předpoklady k provedení takového zásahu. Myslivost je rovněž obecně důležitou součástí druhové ochrany a je proto zcela logické jejich výhradní právo na vykonání opatření dle výjimky zákona na ochranu přírody a krajiny. Dojde tak ke snížení administrativy, kdy již nebude vyžadováno rozhodnutí podle § 39 zákona o myslivosti. V případě, že uživatel honitby toto pověření odmítne či v přiměřené lhůtě neprovede, pověří orgán ochrany přírody osobu jinou za předpokladu, že bude držitelem platného loveckého lístku. Toto výhradní právo pro uživatele honitby se netýká odchytu nebo usmrcení podle veterinárního zákona, nebo podle zákona o rostlinolékařské péči.

Přiměřenou lhůtou se rozumí lhůta, ve které je reálně možné provést usmrcení ve stanoveném rozsahu a za podmínek stanovených orgánem ochrany přírody a krajiny.

Osoba provádějící usmrcení nebo odchyt si může přivlastnit usmrceného živočicha, jestliže je možné jej zužitkovat (například jako potravu) a současně jeho držení neupravuje zákon o ochraně přírody a krajiny. Nevyužije-li osoba práva si přivlastnit usmrceného živočicha nebo jde o jiný případ než uvedený v předchozí větě, použije se při nakládání s usmrceným živočichem postup dle zákona o ochraně přírody, nebo osoba, která provedla usmrcení, zlikviduje jedince a náklady s likvidací jedince mu následně uhradí stát (orgán ochrany přírody a krajiny).

K bodům 122 až 125 – k § 43

Upravené znění § 43 reflektuje potřebu dohledávky v případě lovu zvěře nebo usmrcování živočichů vyžadujících regulaci na nehonebních a odloučených honebních pozemcích. Dosavadní princip je zachován – dosled provádí ten, kdo oprávněně loví nebo usmrcuje. Úprava rovněž reflektuje „přeuspořádání“ lovu a usmrcování v nově upraveném § 41 (a obdobně nastaveném § 41a), kde již neloví zpravidla uživatel honitby, ale osoba pověřená.

Dohledaný jedinec druhu zvěře nebo živočicha vyžadujícího regulaci náleží osobě, která dohledávku provedla. V případě nalezení uhynulých jedinců druhu zvěře nebo živočicha vyžadujícího regulaci bude postupováno podle mysliveckého práva tímto způsobem: 1. Uživateli honitby náleží nalezený uhynulý kus v honitbě. Na nehonebních a odloučených honebních pozemcích však nikoliv, a to vzhledem k tomu, že nelze uložit povinnosti uživateli honitby (spojenou s určitými finančními náklady a/nebo vynaložením úsilí), který jinak na daném pozemku nemá žádná práva (lovit či usmrcovat). Tuto změnu podtrhuje skutečnost, že řada takových pozemků je od nejbližší honitby vzdálená (leží v jiném k.ú.). 2. V případě pověřené osoby podle § 41 a § 41a se nejedná o vykonávání práva myslivosti (to je spjato výhradně s honebními pozemky), ale o pověření k lovu či usmrcování (tzn. ke konkrétní činnosti), přičemž rozhodnutí, na jehož základě je tato osoba k lovu či usmrcování pověřena, obsahuje vždy konkrétní výčet druhů (zvěře či živočichů vyžadujících regulaci), na které se vztahuje. Vznikala by tímto tudíž opět nerovnost, jelikož by tato osoba byla zodpovědná za všechny nalezené uhynulé druhy zvěře (případně živočichů vyžadujících regulaci), byť by nebyly předmětem daného rozhodnutí.

Likvidace úhynů zvěře na honebních pozemcích přísluší uživateli honitby, je to součástí práva myslivosti § 2 písm. f). Likvidace úhynů je povinností vlastníka či nájemce nehonebního nebo odloučeného honebního pozemku, a to i pokud na daném pozemku je osoba pověřena lovem/usmrcováním. Likvidovat úhyny musí vlastník či nájemce bez ohledu na to, zda na daném pozemku je či není někdo lovem či usmrcováním pověřen. Změna úpravy ohledně nabývání uhynulých jedinců je narovnáním práva v tom smyslu, že jak na nehonebních, tak odloučených honebních pozemcích, se nejedná o právo myslivosti, ale o vykonávání činnosti podle vydaných rozhodnutí.

K bodu 126 – k § 44 odst. 1

Mění se povinnost držení loveckých psů v honitbě. Nově postačuje povinnost psy v honitbě při výkonu práva myslivosti používat. Množství držitelů loveckých lístků aktivně se věnujících provozování myslivosti a zejména lovu trvale klesá. Chovu psů loveckých plemen využívaných k provozování myslivosti včetně lovu zvěře se věnuje méně osob. Použití psů v honitbě pro účely myslivosti, tedy jednak k lovu zvěře, ale také k ochraně zvěře například při sklizni zemědělských plodin, je vždy spojeno s pohybem jejich vůdců. Pro činnosti, jako jsou společné lovy nebo opatření pro ochranu zvěře, se často využívá pomoci osob mimo uživatele honitby a není proto nezbytně nutné, aby uživatel honitby psy držel (vlastnil). Zajištění loveckých psů pro dosled a dohledávku zvěře, stejně jako i pro ostatní myslivecké činnosti, je v zájmu uživatele honitby, a to z důvodů mysliveckých (etika lovu – zabránění utrpení poraněné zvěře dosledem a dohledávkou) i důvodů ekonomických (nemá ztráty z nedohledání či nedosledování postřelené zvěře).

Dále je třeba uvést, že současné znění zákona o myslivosti odporuje běžné praxi v honitbách, kdy nejsou psi v držení uživatele honitby, ale jsou v držení jednotlivých fyzických osob (například členů spolku), popřípadě zaměstnanců uživatele honitby. I z tohoto důvodu je žádoucí, aby povinnost uživatele honitby držet lovecké psy byla zrušena.

Nově se umožnuje pro účely myslivosti využívat psy plemen zapsaných v plemenné knize členského státu Mezinárodní kynologické federace (FCI) proti dosavadnímu výčtu plemen uznaných FCI. Umožní se tím využívání plemen zapsaných v České republice a doposud nemožných pro využití k provozování myslivosti. Jedná se například o plemeno tatranský honič nebo Patterdale teriér. Pes bude muset i nadále složit v České republice příslušnou zkoušku z výkonu, aby mohl být využit při výkonu práva myslivosti v honitbě. To zamezí použití loveckých psů ze zahraničí, kteří jsou cvičeni v podmínkách odlišných od České republiky. Použití každého konkrétního psa v honitbě bude na uvážení mysliveckého hospodáře.

K bodu 127 – k § 44 odst. 2

Úprava navazující na novelizaci jiných ustanovení tohoto zákona a zpřesnění stávajícího znění ustanovení z důvodu odstranění případných výkladových nejasností. K použití loveckých dravců nebude již nadále nutné žádat orgán státní správy myslivosti o povolení, což administrativně ulehčí jak sokolníkům, tak orgánům státní správy. Rovněž byla přidána možnost využívat loveckého dravce za účelem výcviku osobou bez příslušné sokolnické zkoušky, avšak pod dohledem osoby, která tuto zkoušku absolvovala. Navržená úprava tedy podporuje sokolnictví v tom smyslu, že lze nově provádět výcvik loveckých dravců například mladšími osobami či žáky v rámci středních lesnických škol.

K bodu 128 – k § 44a

Novela zákona o myslivosti nově umožňuje používání luku při lovu zvěře a usmrcování živočichů vyžadujících regulaci. Lov lukem bude možný pouze po úspěšném složení zkoušky z lovu lukem. Bližší podmínky stanoví prováděcí právní předpis – vyhláška. Ta stanoví způsob provádění zkoušek z lovu lukem, a které myslivecké organizace a školy, na kterých je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem, mohou být pověřeny organizací těchto zkoušek, jakož i to, které mezinárodní či zahraniční zkoušky z lovu lukem jsou platné na území České republiky, a způsob evidence dokladů o jejich složení.

Ve světě není lov lukem nic nového. V USA se například v roce 2011 ulovilo 1,1 mil. kusů zvěře pomocí luku – s převahou se jedná o jelence běloocasého, což je srovnatelné s velikostí daňka (záleží na poddruhu jelence). Za určitých podmínek se s lukem dá lovit i v některých evropských zemích. V České republice toto téma v posledních letech vzbuzovalo určité vášně, nicméně na základě faktů lze konstatovat, že lov lukem pro zvěř nepředstavuje vyšší riziko utrpení a jeho nápadnost do určité míry vylučuje jeho použití při pytlačení, resp. nelze očekávat, že povolením lovu lukem dojde k nárůstu pytláctví. Naopak, riziko pytláctví v podobě lovu lukem je vyšší, pokud zůstane mimo zákon. Stanovením konkrétních podmínek a povinností se nad lovem lukem získá určitá kontrola ze strany státu. Jelikož splnění podmínek pro legální lov lukem nebude jednoduché, lze očekávat, že lukostřelci, kteří tyto podmínky splní, budou zároveň i těmi, kteří dodržování těchto podmínek budou z vlastních zájmů hlídat.

Z vědeckých studií nadále vyplývá (https://europeanbowhunting.org/studies/), že lov lukem je stejně efektivní jako s palnou zbraní a zvěř po zásahu odchází a zhasíná ve podobných vzdálenostech jako při zásahu palnou zbraní/kulkou. Při správném umístění zásahu se hrotem šípu se vytvoří řezný kanál, který přeruší krevní řečiště, v důsledku čehož dojde k rychlé ztrátě krve (vykrvení), poklesu tlaku, ztrátě vědomí. Z tohoto pohledu je taková rána pro zvěř méně stresující, jelikož nedochází z hydrodynamickému účinku vlivem nárazu střely. Vzhledem k tomu, že stát rovněž umožňuje porážky hospodářských zvířat bez omráčení – pouze vykrvením, nelze mít za to, že by byly při lovu lukem porušovány podmínky welfare a docházelo tak k utrpení zvěře (například: https://www.pzlow.pl/wp- content/uploads/2022/06/The-Mode-of-Action-of-the-Broadhead-tipped-Hunting-Arrow-2020- 04-22.pdf) Zkušenosti ze zemí, kde je lov lukem povolen, potvrzují, že navrhovaná nátahová síla 200 N je dostatečná pro ulovení evropské zvěře.

Lov lukem v honitbě je však dán pouze jako možnost, jelikož je na uvážení uživatele honitby, zda tento způsob lovu konkrétní osobě umožní.

K bodu 129 – k § 45 odst. 1 písm. d)

Ze zakázaných způsobů lovu se vyjímá možnost použití výrovky a toto ustanovení nově obecně zakazuje použití živých živočichů jako návnad. Tato úprava je provazbou na ochranu zvířat proti týrání. Tato úprava je považována za žádoucí především vzhledem ke zvyšující se početnosti strak a vran v posledních letech. Tento způsob lovu za pomoci balabána je velice efektivní a v lokalitách, kde je početnost těchto druhů problémem a způsobuje například škody na hospodářských zvířatech (vrány) nebo na populacích drobného ptactva hnízdní predací (straky), může být vhodným řešením jejich nutné regulace. Vzhledem ke znění zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, je možné k lovu na výrovce použít pouze vycpaného výra nebo balabána.

K bodu 130 – k § 45 odst. 1 původní písmena e) a f)

Vypouští se omezení nahánět srnčí zvěř pomocí ohařů a ostatní spárkatou zvěř s pomocí psů vyšších než 55 cm [dosavadní písmeno e)]. Využití vhodných plemen psů pro lov zvěře se dává plně do kompetence uživatele honitby, který v návaznosti na aktuální situaci v honitbě, například převažujícího druhu lovené zvěře v dané leči, rozhodne o vhodnosti využití konkrétních psů.

Je obecně známo, že v případě použití plemen psů v kohoutku nižších než 55 cm je při společném lovu zvěř v honitbě naháněna bez rozdílu druhu. I plemena v kohoutku nižší než 55 cm jsou schopna strhnout srnčí zvěř. Naopak některá plemena honičů (například Sedmihradský honič a další) mají podle standardu kohoutkovou výšku vyšší než 55 cm, přitom to jsou plemena určena přímo k nahánění. Je tedy důležité, aby uživatel honitby posoudil podmínky honitby, druh zvěře a další faktory pro využití jednotlivých plemen při společném lovu spárkaté zvěře.

Ruší se zákaz lovit sluku vyháněním pomocí psů a plašením s honci [dosavadní písmeno f)]. Sluka je druh zvěře, který nelze lovit podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Obecně se sluka v České republice desítky let neloví a ustanovení upravující zákaz určitého způsobu lovu tudíž pozbývá smyslu.

K bodům 131 a 132 – k § 45 odst. 1 písm. e) a f)

Vypouští se zákaz použití zdrojů umělého osvětlení, zaměřovače zbraní konstruovaného na principu noktovizoru, a to zejména pro zvěř spárkatou z důvodu bezpečnosti při lovu a zvýšení jeho efektivity při lovu spárkaté zvěře s výjimkou kamzíka horského.

Spárkatá zvěř je s ohledem na stále vyšší rušení pohybem osob či techniky v krajině nucena využívat noční aktivity. Aby bylo možné stavy spárkaté zvěře účinně a efektivně snížit, musí k lovu této zvěře docházet i v nočních hodinách. Využití zařízení pro lov v noci má především důvod bezpečného rozeznání cíle (tedy bezpečnosti při lovu obecně) a správného provedení lovu.

Při využití těchto zařízení lze snáze určit druh, pohlaví a stáří jedince, čímž může dojít k ulovení správně zvoleného jedince v rámci chovatelských zásahů. Je vždy na posouzení uživatele honitby, zda bude tento způsob lovu využívat pro snižování početních stavů spárkaté zvěře a šelem.

Navrhovaná úprava se dotýká směrnice Rady 92/43/EHS z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, v platném znění. Tato směrnice byla transponována do právního řádu České republiky mimo jiné § 45 zákona o myslivosti v části týkající se zakázaných způsobů odchytu nebo usmrcování vybraných druhů volně žijících živočichů.

Konkrétně čl. 15 této směrnice stanoví zákaz odchytu nebo usmrcování vybraných volně žijících živočichů, které jsou uvedeny v příloze VI směrnice. Jedním ze zakázaných způsobů odchytu nebo usmrcení je zařízení na osvětlení terče a zdrojů umělého osvětlení, který návrh novely u konkrétních druhů vyjímá ze zakázaných způsobů lovu. Tyto druhy (liška obecná, kuna skalní, jezevec lesní, zajíc polní, králík divoký a zvěř spárkatá vyjma kamzíka horského) nicméně nejsou čl. 15 dotčeny a umožnění využití těchto způsobů lovu proto není v rozporu se směrnicí.

K bodu 133 – k § 45 odst. 1 písm. g)

K nahrazení slovního spojení „pohybující se“ slovy „které se pohybují“ dochází z důvodu nezbytnosti odstranění výkladových nejasností, kdy se nově má zakázaný způsob lovu týkat pouze mechanismů, např. aut, které jsou v pohybu. Nově se však povoluje lov loveckým dravcem s pomocí mechanismů, které se pohybují, a to z důvodu podpory sokolnictví a efektivity sokolnického lovu. Často se lze totiž k některým druhům zvěře, zejména zvěře pernaté a obecně ptáků (viz biologická ochrana letišť), přiblížit pouze za pomocí mechanismů (auta), kdy následně se dravec vypouští ze zastaveného auta. Lov s pomocí loveckého dravce navíc nelze považovat za nevýběrový způsob lovu, který by ohrožoval početnost jakéhokoliv druhu ve smyslu stanovištní (92/43/EHS) a ptačí směrnice (2009/147/ES) a změna ustanovení je tak v jejich souladu. Tímto se podporuje nehmotné kulturní dědictví desítek států světa zapsané na seznamu UNESCO. Tento způsob bude zejména využívaný při biologické ochraně letišť, kde je nezbytné zajistit bezpečnost osob a majetku při letecké přepravě, včetně obranyschopnosti státu u letišť vojenských.

K bodu 134 – k § 45 odst. 1 písm. h)

Změna tohoto ustanovení souvisí s uvedením možnosti používání luku určeného k loveckým účelům pro lov zvěře.

K bodu 135 – k § 45 odst. 1 písm. i)

Na základě úpravy zákona o zbraních, kdy došlo ke zrušení kategorie zakázaných doplňků zbraní, se ruší zákaz používání takovýchto doplňků pro střílení zvěře, jelikož zmíněnou úpravou se toto ustanovení stalo nadbytečným.

K bodu 136 – k § 45 odst. 1 písm. j) a k)

Dochází k úpravě některých specifikací palných a střelných zbraní a jejich použití pro lov zvěře. Zároveň dochází ke stylistickým úpravám z důvodu výkladových.

Vzhledem k povolení lovu lukem je nutná i bližší specifikace luku vhodného k loveckým účelům. Jednou z těchto specifikací je zákaz používání luku o nátahové síle nižší než 200 N. Tím se zajistí minimální energie luku potřebná k dostatečnému ranivému účinku této zbraně pro lov zvěře. Tato síla by měla předat šípu dostatečnou energii k požadovanému ranivému účinku, který by měl stačit pro lov všech druhů lovné zvěře na našem území.

Zavádí se rovněž možnost využití dostřelné rány vhodnou krátkou zbraní. Dostřelnou ránou je v tomto případě myšleno rychlé a bezpečné usmrcení poraněné zvěře. V praxi se v některých případech ukázalo použití dlouhé zbraně při dostřelu jako nepraktické a nebezpečné. Cílení dostřelné rány přes klasický puškohled je kvůli blízkosti prakticky nemožné, což mohlo vést k váhání střelce s ránou a prodlužování utrpení poraněného kusu zvěře, který byl navíc o to nebezpečnější pro lovecké psy v bezprostřední blízkosti. Samozřejmě vzrůstalo i nebezpečí minutí a přímé ohrožení zdraví či života jiného účastníka lovu, či loveckého psa. Zavedení této možnosti je proto z důvodu praktičnosti provedení rychlého usmrcení poraněné zvěře a vhledem k vyšší bezpečnosti ostatních účastníků lovu, včetně loveckých psů, pochopitelné. Z důvodu omezené možnosti použití dlouhé zbraně na krátkou vzdálenost a s ní i zvyšujícím se rizikům bezpečnosti se tato možnost povoluje také i pro lov zvěře v odchytovém zařízení.

K výše uvedenému je však nutné doplnit, že osobou oprávněnou použít krátkou zbraň k dostřelné ráně nebo k usmrcení zvěře v odchytovém zařízení je osoba, která je oprávněna takovou zbraň podle zákona o zbraních nosit. Jedná se zejména o držitele zbrojního průkazu skupiny E (pro ochranu života, zdraví nebo majetku) nebo D (pro výkon zaměstnání nebo povolání – pokud jde o nošení zbraně v rámci tohoto zaměstnání nebo povolání). Samotný zbrojní průkaz skupiny C (pro lovecké účely) k nabytí vlastnictví, držení nebo nošení krátké zbraně svého držitele neopravňuje (krátká zbraň nadále není považována za zbraň loveckou). Dostřelnou ránu krátkou zbraní tak budou moci provádět pouze osoby, které jsou současně držiteli zbrojního průkazu skupiny C a skupiny E, nebo skupiny C a D, jde-li o výkon zaměstnání nebo povolání.

K tomuto účelu je doporučeno použít krátkou zbraň (typicky pistole nebo revolver) v ráži, která je přiměřená použití pro dostřelnou ránu nebo usmrcení zvěře v odchytovém zařízení. Ráže této krátké zbraně musí být z hlediska své úsťové energie i konstrukce střely vhodná pro bezpečné usmrcení zvěře z bezprostřední vzdálenosti. Úsťová energie použitého střeliva by neměla být nižší než 300 J.

Toto ustanovení také zavádí možnost lovit na společných lovech brokovnicí s jednotnou střelou prase divoké bez ohledu na věk (v původním znění platilo pouze pro sele a lončáka). Tato změna vycházela především z té skutečnosti, že při společném lovu nelze spolehlivě určit věk zvěře. Z pohledu lovce pak tato skutečnost mohla vést k tomu, že se k výstřelu raději neodvážil. Energie jednotné střely je však dostatečná pro ulovení i dospělého jedince prasete divokého a není důvod jednotnou střelu do brokovnice využívat výlučně jen pro sele a lončáka. Současná situace s rozšiřováním nákazy afrického moru prasat a škod působených rostoucí početností populace prasete divokého jsou navíc dalšími důvody pro toto opatření, a to i vzhledem k tomu, že společný lov je jedním z nejefektivnějších způsobů lovu.

Zakázaný způsob lovu uvedený v § 45 odst. 1 písm. k), který omezuje použití některých zbraní, vychází ze stanovištní (92/43/EHS) a ptačí směrnice (2009/147/ES). Tyto směrnice nicméně nezakazují použití samonabíjecí zbraně s kapacitou zásobníku či nábojové schránky vyšší než 2 náboje u druhů, u kterých je to nově povoleno. Např. obecně u zvěře spárkaté takové omezení není důvodné, tím spíš, pokud je zájmem veřejnosti její výrazná regulace. U kamzíka a kozy bezoárové, byť se na ně rovněž nevztahuje čl. 15 stanovištní směrnice (ČR není jejich přirozeným areálem – geograficky nepůvodní), byl tento způsob lovu ponechán jako zakázaný, jelikož nejsou jejich stavy natolik vysoké, aby byla tato změna důvodná i v jejich případě. Návrh změny pak respektuje ponechání tohoto omezení u kuny lesní a tchoře tmavého, kterých se dotýká čl. 15 stanovištní směrnice. Pro soulad se směrnicí ptačí byl tento zakázaný způsob lovu obecně ponechán u zvěře pernaté.

Návrh úpravy spočívající v nahrazení pojmů poloautomatická a automatická za pojmy samonabíjecí a samočinná reflektuje úpravu zbraňové legislativy, kdy byly změněny pojmy jednotlivých kategorií zbraní.

K bodu 137 – k § 45 odst. 1 písm. l)

Vzhledem k nárůstu rušení zvěře veřejností nebo zemědělskou a lesnickou technikou se aktivita zejména spárkaté zvěře přesouvá do nočních hodin. Je tedy nutné přizpůsobit možnosti lovu a umožnit uživatelům honiteb efektivně snižovat početní stavy vybraných druhů zvěře, které mohou působit škody v lesích a zemědělství. Úprava tohoto ustanovení umožňuje nově uživatelům honiteb lovit prase divoké, samice a mláďata v zákoně uvedené spárkaté zvěře, jezevce lesního, zajíce polního a králíka divokého za noci. Pro lov za noci je nutné použít vhodné pozorovací a střelecké optiky, která slouží k zajištění bezpečnosti při lovu v noci a ke správnému obeznání zvěře. Využití lovu v noci přednostně u samic a mláďat je z toho důvodu, že se požaduje redukce populace, a to je možné právě přednostním lovem samic a mláďat. Zároveň dochází ke stylistickým úpravám z důvodu výkladových.

K bodu 138 – k § 45 odst. 1 písm. m)

Mezi zakázané způsoby lovu již nebude patřit lov ve vzdálenosti 200 m od slaniska v době nouze. Jelikož se doporučuje budovat slaniska pro potřeby zvěře v hojné míře, může tato podmínka mít negativní vliv na prostor, ve kterém se může lovit, což s ohledem na nutnou redukci stavů spárkaté zvěře není žádoucí. Předkládání soli zvěři navíc nelze spojovat s dobou nouze.

K bodu 139 – k § 45 odst. 1 původní písm. p)

Nutnost redukce početních stavů spárkaté zvěře si vyžádalo i zrušení ustanovení, podle kterého mezi zakázané způsoby lovu patří lovit zvěř na honebních pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň zemědělských plodin, a na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků, a to opět z důvodu, že sklizeň nabízí potenciálně vhodnou příležitost, jak redukovat stavy spárkaté zvěře.

K bodu 140 – k § 45 odst. 1 písm. p)

Nově nelze lovit zvěř na čekané ve vzdálenosti menší než 100 m od hranice honitby. Pokud se uživatelé sousedních honiteb dohodnou, lze provádět lov na čekané i ve vzdálenosti kratší než 100 m od hranic honitby.

V důsledků původního znění, kdy se nesmělo lovit na čekané 200 metrů od hranic honitby, došlo k vytvoření 400 metrů širokého pásu podél hranic dvou sousedních honiteb, kde bylo zakázáno tímto způsobem zvěř lovit. Na takovém pásu je zpravidla zvýšené riziko vzniku škod způsobených zvěří, jelikož zde zvěř často nachází vše, co potřebuje, tedy potravu, klid a kryt.

Účelem stanovení 100 m vzdálenosti od hranice honitby, kde nesmí být prováděn lov zvěře na čekané, má za cíl snížení rizika vzniku škod způsobených zvěří a zvýšení efektivity lovu zvláště v případech, kdy je hranice honiteb tvořena rozhraním pole-les.

Jelikož je z výše uvedených důvodů žádoucí, aby zmíněný pás podél společné hranice honiteb byl co nejužší, případně žádný, dává se uživatelům sousedních honiteb možnost dohodnout se i na menší vzdálenosti od hranice honitby, kde se na čekané může lovit, případně tuto vzdálenost zcela ignorovat. Zákon však v tomto případě vyžaduje dohodu uživatelů sousedních honiteb z důvodu prevence sousedských sporů.

K bodu 141 – k § 45 odst. 1 původní písm. q) a r)

Nově se zcela ruší zákaz lovit na společném lovu vybrané druhy spárkaté zvěře. Rozhodnutí o lovu konkrétních druhů spárkaté zvěře a jejich pohlaví na společném lovu je na uživateli honitby. Důvodem je snaha o maximální využití efektivních způsobů lovu spárkaté zvěře, mezi které společný lov zcela jistě patří. Při společném lovu je navíc často obtížné vyhodnocení věku a pohlaví daného jedince, což společně s hrozbou sankce za porušení zákazu lovu vede k tomu, že v případě pochybností není kus uloven. To má za následek, že není plně využit potenciál lovu spárkaté zvěře na společných lovech. Návrh tento nedostatek odstraňuje z důvodu nutnosti regulace početních stavů spárkaté zvěře a snížení jejích škod.

Je na uživateli honitby, respektive na uvážení mysliveckého hospodáře vedoucího společný lov, zda rozvolnění zákazu lovu spárkaté zvěře na společných lovech využije a v jakém rozsahu. To platí zejména o lovu srnčí zvěře na společných lovech. Pravidla společného lovu včetně toho, co se na něm bude lovit, vždy stanoví myslivecký hospodář.

K bodu 142 – k § 45 odst. 1 písm. q)

V návaznosti na nový způsob lovu v podobě použití luku určeného pro lovecké účely je nezbytné upřesnit, že lov v ustanovení vyjmenovaných druhů drobné zvěře na společném lovu je možný jen při použití palné zbraně. Lov těchto druhů lukem je možný pouze při individuálním lovu. Zároveň dochází ke změnám souvisejícím s úpravou § 2 písm. b).

K bodu 143 – k § 45 odst. 1 písm. s)

Z důvodu zavedení nového způsobu lovu, a to v podobě lovu lukem určeným pro lovecké účely, je taktéž nezbytné stanovit podmínky provádění takového lovu. Pro lov lukem je z toho důvodu požadováno, aby při takovém lovu byly používány šípy, které jsou nesmazatelně a čitelně označeny číslem dokladu o složení zkoušky z lovu lukem, a to 5 cm od kormidel směrem k hrotu. Zvěř je možné tímto způsobem lovit pouze šípy s loveckým hrotem, a to buď mechanickým nebo fixním. Pro lov jiné zvěře, než spárkaté je umožněno používání tupých loveckých hrotů.

K bodu 144 – k § 45 odst. 2

Nově se upravuje přístup k povolování využití některých zakázaných způsobů lovu uvedených v odstavci 1 písm. e), k) a jde-li o zajíce polního v odstavci písm. r). Uživatel honitby oznámí záměr využít specifikované zakázané způsoby lovu orgánu státní správy myslivosti. Pakliže se orgán státní správy myslivosti do 30 dnů od obdržení oznámení úmyslu nevyjádří, je uživatel honitby oprávněn využít zakázané způsoby lovu uvedené v oznámení. Tímto krokem se snižuje administrativa orgánů státní správy myslivosti a rozšiřují se tak možnosti uživatelům honiteb rozhodovat o způsobech lovu v honitbě.

Orgán státní správy myslivosti se může z důvodu ochrany druhů zvěře či z jiných objektivních důvodů vyjádřit nesouhlas k úmyslu uživatele honitby a tím neumožnit požadované zakázané způsoby lovu. Cílem této úpravy je snížení administrativy a umožnění flexibility v případě důvodnosti využití uvedených zakázaných způsobů lovu.

Dále je však zachována možnost orgánu státní správy myslivosti rozhodnout o výjimce ze zakázaných způsobů lovu uvedených ve větě první v rozhodnutích o povolení nebo uložení snížení početního stavu zvěře podle § 39.

K bodu 145 – k § 45 odst. 4

Osobou oprávněnou použít krátkou zbraň k dostřelné ráně nebo k usmrcení zvěře v odchytovém zařízení je osoba, která je oprávněna takovou zbraň podle zákona o zbraních nosit. Jedná se zejména o držitele zbrojního průkazu skupiny E (pro ochranu života, zdraví nebo majetku) nebo D (pro výkon zaměstnání nebo povolání – pokud jde o nošení zbraně v rámci tohoto zaměstnání nebo povolání). Samotný zbrojní průkaz skupiny C (pro lovecké účely) k nabytí vlastnictví, držení nebo nošení krátké zbraně svého držitele neopravňuje (krátká zbraň nadále není považována za zbraň loveckou). Dostřelnou ránu krátkou zbraní tak budou moci provádět pouze osoby, které jsou současně držiteli zbrojního průkazu skupiny C a skupiny E, nebo skupiny C a D, jde-li o výkon zaměstnání nebo povolání.

Vhodnou krátkou zbraní je krátká zbraň (typicky pistole nebo revolver) ráže, která je přiměřená použití pro dostřelnou ránu nebo usmrcení prasete divokého v odchytovém zařízení. Ráže této krátké zbraně musí být z hlediska své úsťové energie i konstrukce střely vhodná pro bezpečné usmrcení zvěře z bezprostřední vzdálenosti. Úsťová energie použitého střeliva by neměla být nižší než 300 J. Naopak v případě příliš vysoké úsťové energie střeliva by se ztratily některé výhody použití krátké zbraně oproti použití dlouhé lovecké zbraně (například krátká zbraň v puškové ráži).

K bodům 147 a 148 – k § 46 odst. 1 a 2

Z důvodu povolení lovu lukem se upravuje stávající znění tohoto ustanovení. Při lovu lukem dle nového znění je povinné mít u sebe povolenku k lovu, v níž je vyznačeno povolení lovu lukem, lovecký lístek, doklad o povinném pojištění a doklad o složení zkoušky z lovu lukem, přičemž je povinnost tyto doklady na požádání předložit orgánu policie, orgánu státní správy myslivosti, mysliveckému hospodáři a myslivecké stráži příslušné honitby. Toto ustanovení pouze rozšiřuje dosavadní povinnosti lovících osob, mezi které nově přibyly osoby s lukem. Zároveň pak dochází k rozšíření pravomocí oprávněných osob tyto lovce kontrolovat.

K bodu 149 – k § 47 odst. 1

Vydání loveckého lístku již nebude vázáno na trvalý pobyt žadatele. Tímto se upouští od místní příslušnosti k vydání loveckého lístku a žadatel o vydání loveckého lístku bude moct požádat o vydání loveckého lístku u kteréhokoliv orgánu státní správy myslivosti.

K bodům 150 a 151 – k § 47 odst. 2

Dochází ke zrušení původní kategorizace loveckých lístků. Lovecké lístky se nyní dle následujícího odst. 3 dělí pouze dle platnosti na dobu určitou a neurčitou. V odst. 2 se dále upravují podmínky pro vydání loveckých lístků. Bez složení zkoušky myslivosti, především pro cizince, lze lovecký lístek vydat pouze po předložení veřejné listiny nebo její obdoby opravňující k lovu v cizím státě, avšak na dobu určitou, a to nejdéle po dobu 5 let. Obdoba veřejné listiny je povolena z hlediska rozdílných administrativních postupů opravňujících k lovu v zahraničí.

K bodu 152 – k § 47 odst. 3

Nově se v odstavci 3 upravují podmínky pro získání loveckého lístku. I přes nově sjednocené požadavky v oblasti mysliveckého vzdělávání v podobě nutnosti složení zkoušky z myslivosti pro vydání loveckého lístku zůstává možnost žákům a studentům středních odborných škol, na kterých je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem, vydat lovecký lístek na dobu určitou, a to po dobu školního roku.

Tímto ustanovením bude vydávání loveckých lístků uvedeno do souladu s primárním právem Evropské unie, kdy občanům jiného členského státu může být vydán lovecký lístek na dobu neurčitou za stejných podmínek jako občanům České republiky, kteří složili zkoušku z myslivosti. Pokud však občané České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie předloží veřejnou listinu nebo její obdobu umožňující lov v cizím státě, bude jim možné vydat pouze lovecký lístek s dobou platnosti nejdéle 5 let.

Současně dochází k odstranění negativního jevu ve věci vydávání loveckých lístků, kdy dosavadní znění § 47 např. významně omezuje české občany trvale žijící v zahraničí z důvodu nezbytnosti složení zkoušky z myslivosti. Současně dosavadní znění § 47 vytváří aplikační problémy i ve vztahu k občanům Evropské unie trvale žijícím v České republice.

Je nutné uvést, že česká myslivost je velmi specifická a obdobu lze nalézt pouze ve státech střední Evropy, které řeší získání mysliveckého vzdělání a oprávnění k lovu tudíž, loveckého lístku, obdobně. Proto je tedy nanejvýš vhodné, aby lovecký lístek na dobu neurčitou a tudíž pro osobu, která plánuje vykonávat myslivost naplno (na rozdíl od krátkodobých poplatkových hostů) byl podmíněn dostatečným mysliveckým vzděláním, které zajistí souhrnný přehled znalostí dané osoby. Myslivost má svou mluvu, tradice, zvyky, doby lovu, atd. a je nezbytné, aby všechny tyto znalosti měl držitel lístku na dobu neurčitou osvojeny.

K bodu 153 – k § 47 odst. 3 písm. b)

Navrhovaná terminologická úprava reflektuje skutečnost, že současný občanský zákoník pojem „způsobilost k právním úkonům“ již opustil a používá pojem „plná svéprávnost“.

K bodům 154 a 155 – k § 47 odst. 4

Úprava navazující na novelizaci jiných ustanovení tohoto zákona a oprava formulační nepřesnosti. V návaznosti na novelu zákona č. 269/1994 Sb., provedenou zákonem č. 427/2023 Sb., účinným ode dne 1. ledna 2025, a na usnesení vlády ze dne 25. ledna 2023 č. 53, kterým bylo všem členům vlády uloženo zapracovat do jimi připravovaných návrhů právních předpisů terminologické změny související s převedením agendy Rejstříku trestů, včetně správy evidence přestupků, na Ministerstvo spravedlnosti a nahrazení pojmu „evidence Rejstříku trestů“ pojmem „rejstřík trestů“, dochází k zapracování výše uvedených terminologických změn.

K bodu 156 – k § 47 odst. 5

Odkaz na § 64 je relikt úpravy správního trestání před její rekodifikací v roce 2017. Aby byl zajištěn účel ustanovení, je třeba upravit znění ustanovení v tom smyslu, aby bylo překážkou vydání loveckého lístku zahájené řízení o přestupku dle zákona o myslivosti.

K bodu 157 – k § 47 odst. 6 a 7

Vkládá se nový odstavec 6, který souvisí se zavedením ISEM ve vztahu k povinnosti orgánů státní správy vést evidenci vydaných loveckých lístků.

V současné době je vedena evidence vydaných loveckých lístků v listinné podobě u každého obecního úřadu obce s rozšířenou působností, avšak neexistuje jednotná evidence. Není tak možné v případě potřeby rychle zjistit, zda například byl osobě odebrán lovecký lístek jiným obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Tento nevyhovující způsob evidence se nahrazuje centrálně vedenou elektronickou evidencí vydaných nebo odebraných loveckých lístků. Do elektronické evidence se budou povinně vkládat údaje o loveckých lístcích vydaných nebo odebraných po nabytí účinnosti zákona.

Účelem této změny je, aby byly vydané nebo odebrané lovecké lístky evidovány v jednotné elektronické evidenci pro potřeby orgánů státní správy myslivosti, ale například i pro Policii České republiky. Současně se zrušením evidence v listinné podobě dojde ke snížení administrativní zátěže orgánů státní správy myslivosti spojené s uchováváním písemných záznamů o vydaných loveckých lístcích.

Návrh zákona nepočítá s tím, že by byly povinně evidovány lovecké lístky vydané před nabytím účinnosti zákona z důvodu rozsáhlé administrativní zátěže s tím spojené a dále z důvodu, že evidence vydaných loveckých lístků nejsou vedeny orgány státní správy myslivosti jednotně a často nejsou údaje úplné.

Upravuje se vydání nového loveckého lístku (odstavec 7) z důvodů jeho zničení, poškození, ztráty nebo odcizení anebo změny osobních údajů držitele loveckého lístku.

Vzor loveckého lístku (odlišného od dosavadního) bude upraven novelizací prováděcí vyhlášky.

K bodu 158 – k § 47 odst. 8

Nově se upravuje zmocnění pro vydání vyhlášky k úpravě podrobností evidence. Obsahem vyhlášky bude zejména stanovení rozsahu údajů, které se budou evidovat o vydaném (odebraném) loveckém lístku nebo o držiteli loveckého lístku.

K bodu 159 – k § 47a až 47d

Zcela se mění a sjednocuje myslivecké vzdělávání. Hlavním nástrojem pro myslivecké vzdělávání je dle nové úpravy ISEM.

Zkoušku z myslivosti, nutnou pro vydání loveckého lístku, budou moci pořádat osoby pověřené Ministerstvem zemědělství, a to za předpokladu, že tato osoba splní odborné a technické předpoklady. Tím se zajistí, že tato osoba bude způsobilá jak po odborné stránce, tak po stránce technické s ohledem na povinnost zajistit teoretickou odbornou přípravu. Stejné ustanovení platí i pro zkoušky pro myslivecké hospodáře. Rovněž se taxativně uvádí důvody pro odebrání pověření.

§ 47a v odstavci 2 upravuje případy, kdy Ministerstvo zemědělství pověření k pořádání této zkoušky odebere. Mezi tyto případy patří situace, kdy pověřená osoba přestane splňovat odborné a technické předpoklady, dále pokud byl touto osobou v souvislosti s pořádáním myslivecké zkoušky nebo v souvislosti se zajištěním teoretické a odborné přípravy porušen právní předpis nebo povinnost podle tohoto zákona, případně pokud o to pověřená osoba požádá. Pokud dojde k odebrání tohoto pověření kvůli porušení povinností v souvislosti s pořádáním této zkoušky, lze ji opět pověřit nejdříve po 3 letech. Bez tohoto ustanovení, které jmenuje případy, při kterých bude pověření odebráno, by nebylo možné toto pověření v odůvodněných případech odebrat, čímž by byla ohrožena úroveň pořádané zkoušky a tím i ověření úrovně znalostí jejích uchazečů. Stejné ustanovení platí i pro zkoušky pro myslivecké hospodáře.

Vzhledem k úpravě obsažené v § 47a odst. 1 a 2 vede Ministerstvo zemědělství evidenci těchto pověřených osob a stejně tak i osob, kterým toto pověření bylo odebráno. Toto ustanovení umožní v případě potřeby rychlý přehled a kontrolu nad těmito osobami.

Dle tohoto ustanovení Ministerstvo zemědělství rovněž vede seznam otázek pro tuto zkoušku. Z těchto otázek se pak generuje test, který je součástí zkoušky. Tyto otázky jsou průběžně aktualizovány, čímž by se mělo zaručit, že nedojde k situacím, kdy by odpovědi byly s postupem času zavádějící, či nesprávné. Stejné ustanovení platí i pro zkoušky pro myslivecké hospodáře.

Zakotvují se obecné požadavky pro uchazeče o složení zkoušky z myslivosti. K připuštění ke zkoušce je nutné absolvovat teoretickou a odbornou přípravu, kterou zajišťuje osoba pověřená k pořádání zkoušky z myslivosti. Touto úpravou by měla být zaručena požadovaná minimální úroveň znalostí uchazečů pro myslivecké vzdělávání, čímž se zároveň zvýší jejich předpoklady ke složení zkoušky z myslivosti. Stejné ustanovení platí i pro zkoušky pro myslivecké hospodáře.

Pověřená osoba je dále povinna vložit vyjmenované podrobnosti o konání zkoušky z myslivosti, včetně složení zkušební komise a evidenci uchazečů skládajících zkoušku do Infomačního systému evidence myslivosti, a to alespoň 15 dnů přede dnem jejího konání. Toto ustanovení rozšiřuje povinnosti pověřených osob k pořádání myslivecké zkoušky, nicméně z důvodů uchovávání informací o proběhlých zkouškách pro případ kontroly je považována povinnost evidence těchto údajů za žádoucí. Zkoušku z myslivosti je dále dle tohoto ustanovení možné konat pouze za účasti minimálního počtu uchazečů stanoveného vyhláškou. Tato podmínka má za cíl šetření nákladů spojených s pořádáním této zkoušky. Stejné ustanovení platí i pro zkoušky pro myslivecké hospodáře.

Jednotlivé části zkoušky, způsob, jakým mají být skládány, i kritéria pro splnění zkoušky bude stanovovat vyhláška vydaná Ministerstvem zemědělství. Návrh rovněž výslovně upravuje postup při skládání opravné zkoušky a zakotvuje, že při nesložení opravné zkoušky nebo po uplynutí lhůty pro její složení bude nutné opakovat celou odbornou přípravu. Předpokládá se, že vyhláška provádějící ustanovení týkající se vzdělávání v myslivosti stanoví, že se zkouška bude skládat ze dvou částí, a to z písemného testu v ISEM a ústní zkoušky.

Evidenci uchazečů o zkoušku z myslivosti, včetně jejich výsledků, je povinna pověřená osoba vložit do ISEM, přičemž bude stanoveno vyhláškou, o jaké údaje a jejich změny se bude jednat. Toto ustanovení je žádoucí z hlediska kontroly. Tímto ustanovením se znemožní použití falešných potvrzení o vykonání této zkoušky pro účely vydání loveckého lístku, jelikož si orgán státní správy myslivosti před jeho vydáním úspěšné absolvování zkoušky snadno ověří. Stejné ustanovení platí i pro zkoušky pro myslivecké hospodáře.

Osoba pověřená pořádáním zkoušky je povinna údaje o uchazečích podle § 47a odst. 8 vložit do ISEM do 7 dnů od zaevidování. Obdobně se postupuje při absolvování zkoušky, a to z toho důvodu, aby nevznikla přílišná prodleva a informace o složení zkoušky byly v evidenci dostupné co nejdříve. Pokud uchazeč o zkoušku z myslivosti skládá pouze test, může pověřená osoba vložit údaje o uchazeči nejpozději v rámci vkládání údajů o uchazečích skládajících zkoušku. Stejné ustanovení platí i pro zkoušky pro myslivecké hospodáře.

Podle § 47a odst. 10 se osoby, které úspěšně složily zkoušku z předmětu myslivosti na české vysoké škole, nebo absolvovaly povinný předmět myslivost na české střední nebo vyšší odborné škole, na které je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem, považují za osoby, které složily zkoušku z myslivosti. Návrh tak do jisté míry kopíruje současnou právní úpravu, kdy se u osob majících stanovené vzdělání presumuje složení zkoušky.

Návrhem novely zákona o myslivosti bude zajištěno rovné postavení osob z pohledu splnění kvalifikačních předpokladů mysliveckého vzdělání, tedy pokud získaly stejné vzdělání na českých školách s vyučováním myslivosti, jaké je požadováno podle zákona o myslivosti. V případě cizinců nelze uznávat vzdělání v cizím státě, jelikož žádná zahraniční škola nedokáže poskytnout úplný rámec vzdělání, které je pro výkon práva myslivosti v české republice potřebný. Jedná se především o specifika českých zákonů (ačkoliv některé vycházejí z evropských směrnic, v důsledku lze nalézt podstatné odlišnosti), nutnosti vzdělání v českém jazyce a osvojení si základní mysliveckou terminologii. Česká myslivost je navíc nehmotným kulturním dědictvím, což výše uvedené jen podtrhuje.

Znění ustanovení § 47b, které se týká zkoušky pro myslivecké hospodáře, je prakticky totožné s § 47a, avšak s tím rozdílem, že ustanovení § 47b se týká zkoušky pro myslivecké hospodáře. Obdobně jako u zkoušky z myslivosti jednotlivé části zkoušky, postup jejich skládání a pravidla pro složení opravné zkoušky stanoví vyhláška vydaná Ministerstvem zemědělství.

Rozdílné je pro potřeby zkoušky pro myslivecké hospodáře ustanovení § 47b odst. 4, podle kterého se osoby, které získaly vysokoškolské vzdělání v bakalářském nebo magisterském studijním programu na české vysoké škole v oboru zaměřeném na zemědělství, lesnictví nebo myslivost a během studia absolvovaly zkoušku z předmětu myslivost, nebo absolvovaly studium na české střední škole nebo vyšší odborné škole ve studijním oboru zaměřeném na zemědělství, lesnictví, nebo myslivost, kde je myslivost povinným předmětem, považují za osoby, které složily zkoušku pro myslivecké hospodáře.

Ustanovení § 47c týkající se vyšší odborné myslivecké zkoušky je v některých částech obdobné s § 47a a § 47b. Z toho důvodu budou níže uvedena pouze rozdílná ustanovení.

Dle odst. 1 pořádá vyšší odbornou mysliveckou zkoušku, narozdíl od zkoušky z myslivosti a zkoušky pro myslivecké hospodáře, Ministerstvo zemědělství. Této změně odpovídají do značné míry i povinnosti, které má v předchozích ustanoveních pověřená osoba. Ministerstvo zemědělství však nemusí dokládat odborné a technické předpoklady, jelikož se považují za samozřejmé. Obdobně jako u zkoušky z myslivosti jednotlivé části zkoušky, postup jejich skládání a pravidla pro složení opravné zkoušky stanoví vyhláška vydaná Ministerstvem zemědělství.

Rozdílné je pro potřeby vyšší odborné myslivecké zkoušky ustanovení odst. 6, dle kterého se osoby, které získaly vysokoškolské vzdělání se zaměřením na myslivost na vysoké škole vyučující předmět myslivost a během studia složily zkoušku z tohoto předmětu, nebo absolvovaly studium na střední nebo vyšší odborné škole ve studijním oboru zaměřeném na lesnictví nebo myslivost, považují za osoby, které složily vyšší odbornou mysliveckou zkoušku.

Na základě přechodného ustanovení u osob, u kterých podle dosavadní právní úpravy nastala vzhledem k dosaženému vzdělání fikce splnění zkoušky z myslivosti, pro mysliveckého hospodáře nebo vyšší odborné myslivecké zkoušky, platí tato fikce složení zkoušky i nadále. Nemůže tak nastat případ, kdy by osoba, která podle dosavadní právní úpravy disponuje určitým stupněm vzdělání v myslivosti, daný stupeň vzdělání v myslivosti pozbyla.

Ustanovení § 47d je pak ustanovením zmocňovacím, kdy je vyjmenováno, které náležitosti a podrobnosti stanoví doprovodná vyhláška.

K bodům 160 až 163 – k § 49

V současnosti probíhá kontrola a evidence ulovené zvěře pouze pomocí papírových výkazů a fyzickým označením kusu plombou. Tento způsob kontroly a evidence není průkazný a znemožňuje orgánům státní správy myslivosti dohlížet na myslivecké hospodaření v honitbě a na plnění jimi ukládaných opatření ke snížení početních stavů zvěře. Jedním z hlavních cílů tohoto zákona je mj. redukce početních stavů spárkaté zvěře a umožnění obnovy holin vzniklých v důsledku sucha a kůrovcové kalamity. Aby tohoto cíle mohlo být dosaženo, musí být nastaven průkazný systém kontroly a evidence ulovené zvěře.

Ulovená nebo nalezená uhynulá zvěř bude kontrolována a evidována elektronicky v ISEM. Elektronická evidence zajistí průkaznou kontrolu ulovené zvěře. Zákon zavádí využití mobilní aplikace pro kontrolu ulovené zvěře, do níž lovec zaznamená prostřednictvím digitální fotografie ulovení nebo nalezení uhynulého kusu spárkaté zvěře včetně místa a času ulovení nebo nalezení daného kusu. Aplikace tento záznam přenese do ISEM a ulovený kus se započítá do plnění minimální výše lovu či plánu lovu v jednotlivých honitbách pro příslušný druh zvěře. Orgán státní správy myslivosti a veřejnost bude mít kontinuálně k dispozici informace o plnění plánu lovu a o plnění uložených úprav početních stavů podle § 39.

Základním předpokladem řádného zaevidování ulovené nebo nalezené zvěře v evidenci bude vložení záznamu o kusu do evidence. Vkládat záznam o ulovené zvěři bude uživatel honitby prostřednictvím mysliveckého hospodáře a dalších osob, kterým za tím účelem uživatel honitby přidělí role a oprávnění v ISEM. Zpravidla půjde o osoby, kterým byla vydána povolenka k lovu v honitbě. Odpovědnou osobou za vložení záznamu do evidence bude uživatel honitby.

Přístupové role a oprávnění těmto osobám bude přidělovat uživatel honitby přímo v evidenci myslivosti po přihlášení ke svému účtu. Tyto osoby budou vkládat záznamy do evidence na účet a odpovědnost uživatele honitby. Uživatel honitby bude moci kdykoli stejným způsobem přístupové oprávnění zneplatnit. Tím bude zajištěno, že osoby, které neovládají chytrý telefon, budou moci evidovat jimi ulovené nebo nalezené kusy zvěře za pomoci osob, kterým to uživatel honitby umožní.

Záznam bude muset obsahovat základní údaje o kusu jako je datum ulovení nebo nalezení kusu, zda byl kus uloven nebo nalezen uhynulý, druh, pohlaví a v případě zvěře spárkaté rovněž odhad věku, číslo plomby a fotodokumentaci odpovídající skutečnosti. Technické parametry a náležitosti digitální fotografie stanoví vyhláška. Totéž platí i o dalších náležitostech záznamu. Kus spárkaté zvěře bude fotografován tak, aby nemohl být jeden kus vykázán v evidenci vícekrát. Evidence ulovené nebo nalezené zvěře bude propojena s evidencí plomb, a proto bude možné zadat v záznamu číslo plomby, kterou byla zvěř označena. Lhůtu od okamžiku ulovení nebo nalezení kusu zvěře, ve které musí být vložen záznam o kusu do evidence, si stanoví uživatel honitby sám. Záznam však bude muset být potvrzen mysliveckým hospodářem do 48 hodin od ulovení nebo nalezení.

Evidování ulovené nebo nalezené zvěře je odpovědností uživatele honitby. Za účelem kontroly uživatele honitby nad prováděným odlovem se zakotvuje potvrzení záznamu o ulovené nebo nalezené uhynulé zvěři mysliveckým hospodářem nebo uživatelem honitby, Ta má rovněž zajistit, aby v evidenci byly uvedeny pouze správné a průkazné záznamy o ulovené nebo nalezené uhynulé zvěři. Ulovený nebo nalezený uhynulý kus bude řádně evidován pouze tehdy, bude-li záznam o lovu potvrzován uživatelem honitby nebo mysliveckým hospodářem ve lhůtě 48 hodin od okamžiku ulovení nebo nalezení uhynulé zvěře. Tato lhůta je dostatečná jednak pro vložení záznamu do evidence, ale rovněž i pro mysliveckého hospodáře nebo uživatele honitby ke kontrole záznamu a jeho následné autorizace.

K řádné evidenci kusu zákon vyžaduje kromě potvrzení záznamu také to, aby záznam obsahoval veškeré stanovené náležitosti a zejména aby údaje a digitální fotografie v něm obsažené odpovídaly skutečnosti. Pokud orgány státní správy zjistí, například při kontrole plnění plánu lovu, že údaje uvedené v potvrzeném záznamu neodpovídají skutečnosti, nebude se jednat o řádně evidovaný kus a tento kus nebude možné do plnění plánu lovu započítat.

Do minimální výše lovu či plánu lovu se bude započítávat pouze ulovená (v případě zvěře spárkaté mimo zvěř odchycenou živou) nebo nalezená uhynulá zvěř, která bude v evidenci myslivosti řádně zaevidována.

Uživatel honitby bude muset evidovat veškerou zvěř, avšak jinou než spárkatou zvěř je možné evidovat hromadně, bez fotodokumentace a určení přibližného věku. Zákon stanoví jednotný postup při evidenci zvěře.

Evidence podle § 49 se však týká i usmrcených či nalezených uhynulých živočichů vyžadujících regulaci a vydraných druhů volně žijících živočichů. Při evidenci těchto druhů se postupuje stejně jako při evidenci zvěře (mimo zvláštní náležitostí v evidenci pro zvěř spárkatou).

Úprava zmocnění je nutná k dosažení správného nastavení vyhlášky pro evidenci ulovených nebo nalezených uhynulých kusů zvěře, usmrcených či nalezených uhynulých jedinců živočichů vyžadujících regulaci a vybraných druhů volně žijících živočichů pomocí elektronické evidence. Vyhláška bude obsahovat technické parametry a podrobnosti zákonem stanovených náležitostí záznamu. Rovněž bude obsahovat podrobnosti k přidělení a zneplatnění přístupových oprávnění uživatelem honitby za účelem vkládání záznamů. Z důvodu elektronizace evidence dochází k úpravě textu zmocnění ve věci plomb a lístků o původu zvěře.

K bodům 166 a 167 – k § 54

V odstavci 1 dochází k úpravě neuhrazovaných škod způsobených zvěří, kdy se mezi tyto neuhrazované škody zařazují škody vzniklé na neoplocených školkách, neoplocených zahradách, mechanicky neochráněných stromořadích a mechanicky neochráněných stromech jednotlivě rostoucích. Toto doplnění znamená, že pokud uživatel honebního pozemku učinil opatření v podobě mechanické ochrany, může v případě vzniklých škod zvěří požadovat náhradu. Toto ustanovení je z hlediska posuzování škod již zažité a použité i pro jiné škody, jelikož se má za to, že pokud uživatel honebního pozemku učinil taková účinná opatření, aby škodám zvěří předcházel, musel vynaložit určité prostředky a úsilí. Pokud však škody zvěří přesto vzniknou, není odůvodněné, aby si pak tyto škody nemohl zpětně nárokovat a vymáhat.

V odstavci 2 dochází k jeho přehlednějšímu rozčlenění. Jedinci poškození na postranních výhonech stále zůstávají mezi neuhrazovanými škodami. Mezi neuhrazované škody také stále patří škody okusem, vytloukáním nebo vyrýváním stromků na uměle založených kulturách, přičemž tolerované každoroční poškození jedinců, za předpokladu, že musí být rovnoměrně rozmístěni po ploše, je 1 %, a to po celou dobu do zajištění lesního porostu. Nově se nehradí škody na jedincích rostoucích na lesních pozemcích, na kterých byla povolena pastva hospodářských zvířat. Tato změna je vyvolána připravovanou změnou lesního zákona, který předpokládá umožnění pastvy v lesích. Poškození lesa hospodářským zvířetem a poškození lesa zvěří nelze rozlišit.

K bodům 168 až 170 – k § 55

Dochází k úpravám lhůt pro uplatnění škod způsobených zvěří ve smyslu prodloužení časové lhůty pro uplatnění škody vzniklé na polních plodinách, zemědělských pozemcích (například louka) a zemědělských porostech (například trvalý travní porost) z 20 na 60 dní. Lhůta 20 dní ode dne vzniku škody činila v dosavadní aplikační praxi problémy při uplatňování škod zvěří z důvodu její nedostatečnosti. Pro poškozené je obtížné uplatnit škodu během 20 dnů od jejího vzniku. Z toho důvodu je účelné stanovit lhůtu delší, konkrétně 60 dní. Zákon takto posiluje postavení poškozeného ve věci náhrady škody způsobené zvěří.

Současně však zákon posiluje postavení uživatele honitby ve věci náhrady škody způsobené zvěří na polních plodinách, jelikož stanoví poškozenému povinnost oznámit uživateli honitby vznik škody alespoň 7 dní přede dnem provedení sklizně. Neučiní-li tak poškozený, nárok na náhradu škody zaniká.

Obhospodařování zemědělských pozemků a porostů není tak časté a prodloužením lhůty dojde jednak ke snížení náročnosti hospodařících subjektů na pravidelnou kontrolu a zároveň snížení administrativy při uplatňování a vyčíslování škod na těchto pozemcích a porostech. Škodu způsobenou zvěří na těchto pozemcích a porostech je oproti polním plodinám, u kterých probíhá sklizeň, možné prokázat i v této prodloužené lhůtě. Uživatel honitby bude mít možnost ověřit škodu na místě za účelem hájení jeho práv a povinností při náhradě škody.

Prodloužení lhůty pro uplatnění škody způsobené zvěří se týká rovněž polních plodin. V případě polních plodin však lze objektivně stanovit škodu nejpozději při sklizni. Prodloužení lhůty na 60 dní by vedlo k tomu, že by poškozený mohl uplatnit škodu způsobenou zvěří na polních plodinách až po jejich sklizni, kdy by již neměl uživatel honitby možnost škodu ověřit na místě.

Zákon proto stanoví poškozenému povinnost oznámit uživateli honitby vznik škody alespoň 7 dní před provedením sklizně. Uživatel honitby se bude moci sklizně účastnit a před jejím provedením bude mít minimálně 7 dní k ověření škody na místě. Zákon nestanoví způsob, jakým má být vznik škody uživateli honitby oznámen. Volba prostředku je ponechána na poškozeném s tím, že v případě sporu bude muset prokázat, že tuto povinnost splnil. Pokud poškozený nesplní tuto povinnost, zaniká mu nárok na náhradu škody způsobené zvěří na polních plodinách.

Dochází i k úpravám lhůt pro uplatnění škod způsobených zvěří na lesních pozemcích a lesních porostech, a to z původní lhůty do 20 dnů od uplynutí uvedeného období na lhůtu do 60 dnů. Důvodem pro tuto změnu je vytvoření většího prostoru pro vyčíslení škod, neboť se vyčíslují jednou ročně za období od 1. 7. do 30. 6.

Uživatel honitby má povinnost spolu s poškozeným spolupracovat a sepsat zápis o škodě. Cílem tohoto ustanovení je posílení vzájemné spolupráce mezi uživatelem honitby a poškozeným.

K bodu 171 – k § 55a

Podle tohoto ustanovení je uživatel honitby povinen škodu zaevidovat (nejedná-li se o škody nehrazené podle § 54) do ISEM, a to do 14 dnů od sepsání záznamu o škodě, uzavření písemné dohody s poškozeným, případně od nabytí právní moci rozhodnutí soudu o náhradě škody. Škody se evidují bez rozdílu, zda jde o škody uplatněné (k náhradě) nebo neuplatněné. Není nicméně povinné evidovat všechny škody – záleží tedy na poškozeném, které škody bude chtít uvést do zápisu (evidovat) a případně následně vymáhat. Toto ustanovení má za cíl rozšíření evidovaných škod jako ukazatele poškození prostředí v honitbě, které může potenciálně sloužit pro stanovení rozsahu úpravy početních stavů zvěře dle § 39, případně v budoucnu i ke stanovení minimální výše lovu prasete divokého. Primárně sledovaný údaj pro účel evidence je rozsah škod působených zvěří a nikoliv jejich finanční výše a osoba odpovědná k náhradě škody.

V případě rozporu obou stran při stanovení rozsahu škody a dalších náležitostí uvedených v zápise o škodě, který je povinen uživatel honitby společně s poškozeným sepsat, orgán státní správy provede ověření rozsahu a příčiny vzniklé škody a případně údaje v zápisu opraví dle svých zjištění. Tím bude zajištěno případné nestranné posouzení příčiny vzniklých škod způsobených zvěří a jejich rozsahu. Orgán státní správy myslivosti ověření neprovede, pokud uživatel honitby k zápisu přiloží znalecký posudek. V případě škod uplatněných se případný rozpor v zápisu o škodě řeší až vložením pravomocného rozhodnutí soudu. Orgán státní správy myslivosti nebude a ani nemůže na místě posuzovat výši škody ani osobu, která za škody odpovídá a v jakém rozsahu. O těchto skutečnostech v případě nenalezení dohody mezi uživatelem honitby a poškozeným může rozhodnout pouze soud.

K bodům 172 až 174 – § 57 odst. 1 a 5

Úprava navazující na zavedení legislativní zkratky „ministerstvo“ pro Ministerstvo zemědělství.

K bodu 175 – k § 57 odst. 7

Požadovanou kvalifikaci pro zaměstnance orgánu státní správy myslivosti nově zakotvuje ustanovení § 57 odstavec 7, dle kterého bude pro tuto funkci vyžadováno vysokoškolské vzdělání v magisterském nebo bakalářském studijním programu ve studijním oboru lesnického, mysliveckého, zemědělského nebo veterinárního směru, nebo alespoň 5 let praxe s vykonáváním správních činností na úseku myslivosti. Toto opatření je považováno za žádoucí z toho důvodu, jak již bylo výše uvedeno, že je myslivost natolik specifickým oborem s výraznými přesahy do jiných oborů, že pouze fyzické osoby, které mají odborné vysokoškolské znalosti buď přímo z oboru myslivosti, nebo z oborů příbuzných, mají potřebné znalosti a povědomí o souvislostech, které pro výkon své funkce budou potřebovat. Dlouhodobé zkušenosti s výkonem státní správy myslivosti totiž ukazují, že pokud jsou na těchto pozicích osoby, jejichž jedinou kvalifikací v tomto oboru je složená zkouška z odborné způsobilosti, není výkon této funkce zcela dostatečný. To v některých případech vedlo k tomu, že některá původní ustanovení tohoto zákona nebyla dostatečně využívaná (především z moci úřední), případně byla používána ne zcela vhodným způsobem.

Pokud bude osoba vykonávající funkci státní správy myslivosti na úrovni obce s rozšířenou působností nebo kraje postrádat odborné požadavky uvedené v zákoně č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů (tzn. nebude mít složenou zkoušku odborné způsobilosti), může tuto funkci vykonávat pod odborným vedením osoby, která tyto požadavky splňuje, a která zároveň splňuje i kvalifikační předpoklady dle odst. 9 výše uvedeného zákona, avšak nejdéle po dobu 18 měsíců. Toto ustanovení zabezpečuje odborné vykonávání funkce státní správy myslivosti i z pohledu znalostí správních činností s touto funkcí spojených, přičemž pokud osoba tyto znalosti nemá, resp. nemá příslušnou zkoušku odborné způsobilosti nebo tuto funkci nevykonává požadovanou dobu, musí být vedena osobou, která tyto požadavky splňuje (a zároveň splňuje i kvalifikační předpoklady podle tohoto zákona). Tím se zabezpečí to, že bude tato funkce vykonávaná vždy na požadované úrovni, resp. že nedojde k jejímu poklesu po dobu, než si osoba požadované vzdělání doplní. Navíc dojde i k důležitému předávání zkušeností spojených s vykonáváním funkce státní správy myslivosti.

Úprava dosavadního systému přenesené státní správy je nezbytná pro dosažení účinnosti novely, a to i vzhledem k připravovanému snížení minimální výměry honitby a s tím spojenou administrativní zátěž. Dosavadní zákon o myslivosti snížil kompetence státu na naprosté minimum, kdy měl mizivou šanci zasáhnout do plánování lovu, neměl vůbec žádnou kompetenci kontroly toho, zda byl lov proveden. Stát také neměl možnost postihnout sankcí nesplnění plánu lovu a funkčním a kontrolovatelným opatřením plnění lovu vymáhat. Předkládaná novela většinu těchto vad odstraňuje za předpokladu, že orgány státní správy myslivosti budou na jednotlivých úřadech obsazeny odborně zdatnými úředníky. Toto je zcela minimalizovaný požadavek poté, co se koaliční zástupci pro oblast zemědělství vyslovili negativně k možnosti reformovat státní správu myslivosti plně funkčním systémem odvozeným z plánovaných dlouhodobých koncepčních dokumentů rozvoje oblasti lesního hospodářství a nezávislým na přenesené státní správě. Pokud má regulaci zvěře stát řídit, musí být takové řízení možné. V opačném případě nelze účinnost garantovat.

U cizinců, obdobně jako u mysliveckého vzdělávání (§ 47a až § 47c), bude požadováno vzdělání na české vysoké škole.

Účinnost navrhovaných ustanovení bude odložena o dva roky obdobně jako je tomu v případě ustanovení týkajících se ISEM. Orgánům státní správy myslivosti tak bude dán dostatečný prostor k tomu se personálně připravit.

K bodům 176 a 177 – k nadpisu § 58 a úvodní části odst. 1 a 2

Úprava navazující na zavedení legislativní zkratky „ministerstvo“ pro Ministerstvo zemědělství.

K bodu 178 – k § 58 odst. 1 písm. b)

V působnosti Ministerstva zemědělství bude nově zařazeno ustanovení v § 4 odst. 1, a to z toho důvodu, že je žádoucí, aby tento nástroj mohl být v odůvodněných případech použit na celorepublikové úrovni, případně byl na této úrovni koordinován.

K bodu 179 – § 58 odst. 1 písm. c)

Úprava navazující na novelizaci jiných ustanovení tohoto zákona.

K bodu 180 – k § 58 odst. 1 písm. d)

Do odstavce 1 se vkládá nové písmeno d), které zakotvuje pravomoc Ministerstva zemědělství omezit lov samců spárkaté zvěře starších dvou let v návaznosti na § 39. Kompetence je svěřována ministerstvu z důvodu mimořádného vlivu opatření na myslivecké hospodaření v honitbě.

Opatření bude ukládáno obecně vymezeným uživatelům honiteb na vymezeném území, a to opatřením obecné povahy. Maximální ani minimální rozsah vymezeného území se v případě opatření ukládaného Ministerstvem zemědělství nestanoví. Opatření tedy bude moci být uloženo Ministerstvem zemědělství i pro celé území státu. Rozhodnutím uloží Ministerstvo zemědělství opatření v případě, kdy je toto opatření ukládáno uživateli jedné honitby, popřípadě individuálně určeným uživatelům honiteb, které spolu územně nesouvisí.

K bodu 181 – k § 58 odst. 2 písm. h)

Novým systémem vzdělávání v myslivosti vzniká potřeba pověřit osoby, které budou pořádat zkoušky z myslivosti, případně zkoušky pro myslivecké hospodáře. Toto pověření bude udělovat Ministerstvo zemědělství, čímž se zaručí, že bude zaručeno jednotné posuzování těchto osob.

K bodu 182 – k § 58 odst. 2 písm. i)

V návaznosti na ustanovení § 2 písm. p) a § 36 odst. 3se zakotvuje pravomoc Ministerstva zemědělství pověřit osobu, která bude kontinuálně zjišťovat posouzení stavu lesů. Pověření Ministerstvem zemědělství zajistí náležitou odbornost organizační složky, která bude posuzovat stav lesů. Pověření Ministerstvem zemědělství je nezbytné i z toho důvodu, že tato osoba bude posuzovat stav lesů na celém území státu.

K bodu 183 – k § 58 odst. 2 písm. i)

V návaznosti na § 44a se zakotvuje pravomoc Ministerstva zemědělství pověřit osobu, která bude provádět zkoušky z lovu lukem.

K bodům 184 a 185 – k § 58 odst. 2 písm. j) a m)

Vyšší odborné zkoušky z myslivosti budou výhradně pořádány Ministerstvem zemědělství. Vzhledem k tomu, že se jedná o nejvyšší možné vzdělání v oboru myslivosti, je považováno za žádoucí, aby tyto zkoušky pořádalo Ministerstvo zemědělství.

K bodu 186 – k § 58 odst. 1 písm. m)

Demonstrativní výčet podporovaných činností je s ohledem na novelizované znění § 62 odst. 1 nadbytečný.

K bodu 187 – k § 58 odst. 2 písm. p) až r)

Nově se zakotvuje kompetence Ministerstva zemědělství ke spravování ISEM [písm. p). Spravování informačního systému Ministerstvem zemědělství, jakožto ústředním orgánem státní správy, zajistí celorepublikovou koordinaci a správu celého systému.

Ministerstvo zemědělství v ISEM rovněž povede a bude aktualizovat otázky pro testy k prokázání znalostí práv a povinností osob, které mají být ustanoveny mysliveckou stráží [písm. q). Zároveň bude přidělovat a odebírat role a oprávnění v ISEM osobám, které pověřilo pořádáním zkoušek z myslivosti nebo zkoušek pro myslivecké hospodáře [písm. r).

K bodu 188 – k § 58 odst. 3

Předmětné ustanovení se z důvodu nového systému vzdělávání v myslivosti ruší.

K bodu 189 – k § 59 odst. 1 původní písm. b)

Úprava navazující na novelizaci § 4 (kompetence přísluší Ministerstvu zemědělství).

K bodům 190 – k § 59 odst. 1 písm. b)

Úprava navazující na novelizaci jiných ustanovení tohoto zákona.

K bodu 191 – k § 59 odst. 1 písm. c)

Vzhledem k tomu, že prohlášení pozemků za nehonební je v kompetenci krajského úřadu, je namístě, aby v jeho kompetenci bylo i prohlášení pozemků zpět za honební, pomine- li důvod, pro který byl pozemek za nehonební prohlášen. V současné době je tato kompetence jakožto zbytková dána obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, ačkoliv prohlášení za nehonební pozemky je v kompetenci krajského úřadu.

K bodu 192 – k § 59 odst. 1 písm. d)

Do působnosti kraje se vkládá kompetence omezit lov samců spárkaté zvěře starších dvou let v návaznosti na § 39. Kompetence je svěřována krajským úřadům z důvodu mimořádného vlivu opatření na myslivecké hospodaření v honitbě a dále z důvodu, že zpravidla bude opatření ukládáno pro území přesahující správní obvod obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Důvodnost uložení opatření je nutné posuzovat z informací získaných z většího území.

Opatření bude ukládáno obecně vymezeným uživatelům honiteb na vymezeném území, a to opatřením obecné povahy. Vymezené území nesmí přesáhnout správní obvod krajského úřadu. Minimální rozsah vymezeného území se nestanoví. Zpravidla půjde o území přesahující správní obvod obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Rozhodnutím uloží krajský úřad opatření v případě, kdy je toto opatření ukládáno uživateli jedné honitby, popřípadě individuálně určeným uživatelům honiteb, které spolu územně nesouvisí.

Je vhodné, aby tento nástroj krajské úřady měly, neboť se v rámci požadovaného snížení stavů spárkaté zvěře jedná o způsob, kterým lze znatelně ovlivnit reprodukční schopnosti populace, jelikož se odlov bude soustředit na samice, přičemž početní stavy spárkaté zvěře jsou přirozeně kraj od kraje jiné.

K bodům 193 a 194 – k § 59 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. a)

Úprava navazující na novelizaci jiných ustanovení tohoto zákona.

K bodu 195 – § 59 odst. 2 původní písm. c) a d)

V rámci přenesené působnosti kraje se ruší působnost týkající se určování termínů sčítání zvěře (§ 36 odst. 1) a zpracovávání statistických hlášení o myslivosti (§ 38).

K bodu 196 – k § 61 odst. 1

Úprava navazující na zavedení legislativní zkratky „ministerstvo“ pro Ministerstvo zemědělství.

K bodům 197 a 198 – k § 61 odst. 2 a 3

Odstranění výkladového problému při stanovení kompetencí orgánu státní správy myslivosti při provádění dozoru a při ukládání opatření k odstranění nedostatků.

K bodu 199 – k § 61 odst. 5 a 6

Za účelem zjednodušení administrativy spojené s prováděním dozoru se zavádí kontrolní průkazy pověřeným zaměstnancům orgánu státní správy myslivosti. Předpokládá se, že kontrolní průkaz bude papírová zalaminovaná kartička obdobná jako průkaz mysliveckého hospodáře nebo myslivecké stráže. Náklady na jeho zhotovení tak bude marginální v řádu jednotek Kč.

K bodům 201 a 202 – k § 62 odst. 1

Novou úpravou se v odst. 1 zakotvuje oprávnění poskytnout podporu na všechny činnosti vyplývající ze zákona o myslivosti. Výslovně se zakotvuje oprávnění poskytnout příspěvky na činnosti a vybavení pro zpracování zvěřiny. Současné znění zákona o myslivosti neumožňuje Ministerstvu zemědělství poskytovat finanční příspěvky na všechny činnosti spojené s výkonem práva myslivosti. Jedná se o nežádoucí stav, jelikož nelze dle aktuální potřeby měnit výčet ani rozsah poskytovaných příspěvků. Zákon tento nežádoucí stav odstraňuje.

Na základě nově doplňovaného písmene j) vzniká oprávnění poskytnout příspěvek na činnosti a vybavení spojené se zpracováním zvěřiny z ulovených kusů zvěře. Zpracovaná zvěřina se prodává obecně za vyšší ceny než v případě výkupu nezpracovaného celého uloveného kusu. Prodejem zpracované zvěřiny mohou uživatelé honiteb navýšit své příjmy, s čímž souvisí motivace uživatelů honiteb zvýšit odlov. Spotřebitelé rovněž získají přístup k nezávadné zvěřině pocházející z honiteb v okolí jejich bydliště, a to bez nutnosti zapojení třetí osoby (obchodníka).

K bodům 203 až 205 – k § 62 odst. 2 a násl.

Stát rovněž bude dle odstavce 2 podporovat poskytování služeb v podobě konzultací, poradenství a zvyšování odborné úrovně vlastníků a nájemců honebních a nehonebních pozemků, mysliveckých hospodářů a uživatelů honiteb, provádění hodnocení stavu poškození lesa zvěří ve vazbě na stav populací zvěře, zpracování studií a programů pro státní správu myslivosti, vlastníky, uživatele honiteb ke zvyšování diverzity a úživnosti prostředí, poradenské činnosti v souvislosti s výskytem nemocí zvěře a realizací postupů správné praxe v rámci nastavených opatření, poradenské činnosti v oblasti redukce škod zvěří na zemědělských pozemcích a lesních porostech a v oblasti managementu druhů zvěře a dalších živočichů, stanovení početnosti zvěře a jiných živočichů a vypracování managementových plánů honiteb v určených lokalitách, a nakonec i v oblasti zpracování informačních a tiskových zpráv a zajištění osvětové činnosti v oblasti myslivosti. Všechny tyto služby mají za cíl podporu informovanosti a zvýšení odbornosti, ale také podporu managementu zvěře a biodiverzity, což nelze považovat pouze za užitečné, ale přímo za nezbytné. Tyto služby jsou navíc ku prospěchu všem zainteresovaným stranám, tedy jak uživatelům honebních pozemků, zemědělcům, lesníkům, tak i uživatelům honiteb. Požadovaným efektem podpory těchto služeb je i vyšší zapojení zmíněných zainteresovaných stran, což by mohlo být jedním z požadovaných impulzů k jejich vzájemné spolupráci, která je nepostradatelná pro správný vývoj myslivosti v České republice.

Vzhledem k rozšíření podpory státu o výše uvedené služby se upravuje znění odstavce 3 a zpřesňuje se, že na poskytnutí finančního příspěvku „nebo služby“ není právní nárok. Zároveň se v odstavci 6 jednoznačně stanoví, že při poskytování finančních příspěvků se přiměřeně použijí ustanovení rozpočtových pravidel o poskytování dotací a návratných finančních výpomocí ze státního rozpočtu.

Dosavadní odstavec 5 se ruší, neboť obdobné ustanovení je uvedeno v § 32 odst. 5, dle kterého je navíc nutné ve výběrovém řízení na pronájem honitby zohlednit i další skutečnosti.

Podpora mysliveckého hospodaření podle § 62 je hrazena z rozpočtové kapitoly Ministerstva zemědělství s tím, že dosavadní náklady na služby uživatelům honiteb formou adresného konkrétního poradenství i formou seminářů a workshopů je v rozsahu 6 mil. Kč plus DPH na 3 roky, národní dotace podle nařízení vlády do oblasti myslivosti se pohybují v hladině kolem 80 mil. Kč ročně (průměrná suma na základě vyplacených podpor z posledních několika let).

K bodům 206 až 224 – k § 63 až 64a

K § 63:

Úprava přestupků fyzických osob v návaznosti na navržené změny v ustanoveních tohoto zákona.

V § 63 odst. 1 písm. c) se konkrétně jmenují a rozšiřují přestupky fyzických osob. Výše sankcí je nově nastavena do 10 000 Kč za přestupky uvedené v § 63 odst. 1 písm. a) až g), a do 30 000 Kč v případě přestupků dle § 63 odst. 1 písm. h) až u) nebo odst. 2, 3 nebo 4. V případě přestupků dle § 63 odst. 1 písm. h) až u) pak lze uložit zákaz činnosti na dobu až dvou let, přičemž se zapisují do evidence přestupků spravované Ministerstvem spravedlnosti.

Dále dochází k vlastnímu vyčlenění přestupků spojených s výkonem funkce myslivecké stráže, a to nejen při překročení jejích pravomocí, ale i při neposkytnutí součinnosti jí kontrolovanou osobou.

V § 63 dochází k terminologickým úpravám v návaznosti na novelu zákona č. 269/1994 Sb., provedenou zákonem č. 427/2023 Sb., účinným ode dne 1. ledna 2025.

K § 64:

Nově se konkrétně jmenují a upravují skutkové podstaty přestupků právnických osob a podnikajících fyzických osob. Největší změny z pohledu přestupků se týkají uživatele honitby (odst. 4), a to jak v souladu s novými ustanoveními, tak i s původními. Dle některých původních ustanovení nehrozila uživateli za jejich porušení sankce, díky čemuž se jejich aplikovatelnost výrazně snížila.

Ruší se sankce za překročení normovaných stavů zvěře z důvodu zrušení povinnosti udržovat početní stav zvěře mezi minimálním a normovaným stavem. Zákon stanoví povinnost udržovat početní stavy zvěře v honitbě nad stavem minimálním. Z toho důvodu se stanoví sankce za porušení této povinnosti, přičemž maximální výše sankce zůstává oproti současné právní úpravě nezměněna.

Z důvodu zrušení povinnosti provést každoročně v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti sčítání zvěře v honitbě a jeho výsledek oznámit do 5 dnů příslušnému orgánu státní správy myslivosti se zrušuje sankce za nesplnění této zrušené povinnosti.

Podle současné právní úpravy není možné uložit sankci za nesplnění opatření uloženého orgánem státní správy myslivosti podle § 39 zákona o myslivosti. Sankcionovat lze pouze nesplnění opatření k odstranění nedostatků podle § 61 zákona o myslivosti, které lze vydat až na základě zjištění, že uložené opatření podle § 39 zákona o myslivosti nebylo uživatelem honitby splněno. Sankce má mít mimo jiné preventivní charakter, což znamená odrazení osob od porušení jim uložené povinnosti. Absence sankce za nesplnění uložení opatření podle § 39 zákona o myslivosti tak znemožňuje naplnit jeho účel, kterým je regulace početního stavu druhu zvěře v honitbě. Za účelem odstranění tohoto nežádoucího stavu se stanoví sankce za nesplnění nebo porušení některé z povinností stanovených rozhodnutím vydaným podle § 39 odst. 1 nebo rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy vydaným podle § 39 odst. 2 ve výši od 50 000 Kč do 200 000 Kč.

Nesplnění minimální výše lovu nebo nesplnění nebo porušení některé z povinností stanovených rozhodnutím vydaným podle § 39 odst. 1 nebo rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy vydaným podle § 39 odst. 2 jsou přestupky, u kterých s ohledem na jejich závažnost není na místě ukládat jiný správní trest než pokutu, která má výrazný odstrašující charakter. Závažnost uvedených přestupků lze spatřovat v tom, že splnění minimální výše lovu je základním předpokladem pro omezení škod způsobených zvěří v lesích a v zemědělství a pro regulaci početních stavů spárkaté zvěře. Obdobně lze argumentovat také v případě porušení povinnosti vyplývající z rozhodnutí vydaného podle § 39 odst. 1 nebo povinnosti vyplývající z rozhodnutí nebo opatření obecné povahy vydaného podle § 39 odst. 2. Jiné správní tresty, například napomenutí, nemají dostatečně odstrašující charakter a umožnění jejich ukládání orgány státní správy myslivosti by mohlo mít za následek nefunkčnost systému mysliveckého plánování a omezování vzniku škod způsobených zvěří.

Uživateli honitby může být uložena sankce za porušení povinnosti evidovat ulovený nebo nalezený kus spárkaté zvěře podle § 49 odst. 2 až do výše 40 000 Kč, přičemž dochází ke sjednocení výše sankcí za nesplnění nebo porušení některé z povinností stanovených v § 49 odst. 1 nebo 2. Maximální výše sankce 40 000 Kč se stanoví z toho důvodu, že společenská škodlivost tohoto přestupku je totožná jako v případě porušení povinnosti označit ulovený nebo zužitkovatelný kus spárkaté zvěře nesnímatelnou plombou. Je žádoucí, aby porušení povinnosti evidovat ulovenou nebo nalezenou zvěř bylo posuzováno obdobně, a to i ve vztahu k maximální výši sankce, kterou lze za přestupek uložit.

Maximální výše sankce 40 000 Kč může být nově uložena osobě pověřené lovem na nehonebním pozemku nebo na odloučeném honebním pozemku, jestliže poruší některou z povinností stanovených v § 41 nebo 41a.

§ 64a

Stanoví se speciální úprava při opakování přestupku podle § 64 odst. 3 písm. g), který spočívá v nesplnění opatření podle § 39 odst. 1, nebo porušení zákazu vyplývajícího z § 39 odst. 2. Tato úprava je nezbytná s ohledem na to, že opatření nebo zákaz podle § 39 je nástrojem státu k regulaci početních stavů zvěře, popřípadě k narovnání nevhodného poměru pohlaví. Z toho důvodu je nezbytné při opakovaném porušení povinnosti vyplývající z porušení opatření nebo zákazu podle § 39 stanovit vyšší maximální výši sankce, kterou lze za tento opakovaný přestupek uložit oproti ostatním přestupkům, konkrétně 200 000 Kč. Obdobně je upravena sankce za nesplnění výše lovu s tím, že při opakovaném porušení lze uložit sankci až do výše 500 000 Kč.

Ze stejných důvodů je rovněž nezbytné stanovit delší lhůtu, kdy porušení výše uvedené povinnosti může být kvalifikováno jako opakovaný přestupek, konkrétně 5 let.

Zároveň dochází k úpravám reflektujícím novelizaci jiných ustanovení tohoto zákona.

K bodům 225 a 226 – k § 66

Úprava navazující na novelizaci jiných ustanovení tohoto zákona. V důsledku úpravy výčtu druhů zvěře na základě požadavků Ministerstva životního prostředí, kdy jednoznačně vyslovilo požadavek směrem k některým vyjmenovaným druhům zvěře, které získalo do své plné kompetence, již v některých případech postrádá dotčenost orgánu ochrany přírody smysl, jelikož ponechané druhy zvěře zůstávají v kompetenci Ministerstva zemědělství. Z toho důvodu se vypouští podmínka souhlasu například u vydávání opatření podle § 4 odst. 1.

Naopak z důvodu zrušení povinného sčítání zvěře se vypouští podmínka souhlasu orgánu ochrany přírody a krajiny v případě § 36 odst. 1. Z toho samého důvodu se rovněž vypouští dotčenost v § 7.

Dále se vypouští dotčenost orgánu ochrany přírody u § 3 odst. 1 a 2, jelikož se podle tohoto ustanovení nevydává žádné správní rozhodnutí.

K bodům 228 a 229 – k § 68

Vzhledem ke změnám provedeným v textu zákona se upravuje a doplňuje výčet zmocňovacích ustanovení.

K Čl. II – Přechodná ustanovení

Přechodná ustanovení upravují vztah k probíhajícím správním řízením podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, a především k jejich dokončení. Dále se za účelem zachování právní jistoty držitelů a uživatelů honiteb a za účelem snížení administrativy orgánů státní správy myslivosti stanoví, že minimální stavy zvěře stanovené v rozhodnutích o uznání honiteb zůstanou zachovány i po nabytí účinnosti tohoto zákona. Osoby, které splňují odbornou kvalifikaci v rámci vzdělávání v myslivosti ke dni účinnosti zákona budou splňovat odbornou kvalifikaci i nadále.

Za účelem zkompletování evidence vydaných a odebraných loveckých lístků, zejména s ohledem na provázání s ISEM a s ohledem na dosavadní nejednotnou papírovou evidenci vydaných loveckých lístků, se stanoví konec platnosti loveckých lístků vydaných před 1. dubnem 2027. Držitelé těchto loveckých lístků si budou moci bezplatně požádat až do 31. března 2028 o vydání nového loveckého lístku. Kromě výše uvedených skutečností je sledováno i zjednodušení odhalování falzifikátů loveckých lístků. Dále se stanoví, že smlouvy o nájmu honiteb uzavřené podle předchozí právní úpravy se budou řídit ustanoveními tohoto zákona. Za účelem zajištění právní jistoty smluvních stran smlouvy o nájmu honitby se dále stanoví, že způsobilost být nájemcem honitby a podmínky pro její uzavření se u smluv uzavřených přede dnem účinnosti tohoto zákona posuzují podle dosavadní právní úpravy. Tím je zajištěno, že nezanikne platnost a účinnost dosavadních smluv o nájmu honitby.

V návaznosti na doplnění podmínek pro výkon funkce myslivecké stráže o české občanství je v rámci přechodných ustanovení stanoveno, že rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, kterým byla před účinností novely ustanovena myslivecká stráž, zůstává v platnosti po dobu v tomto rozhodnutí uvedenou i v případě, kdy osoba ustanovená mysliveckou stráží nesplňuje podmínku státního občanství České republiky. Ve vztahu k novým pravidlům výběrového řízení na pronájem honitby se pak stanoví, že výběrová řízení zahájená před nabytím účinnosti novely zákona se dokončí podle dosavadních pravidel.

Z důvodů nutného zavedení loveckých lístků do ISEM a z důvodu změny v jejich nového rozdělení, bylo potřebné uvést jakých způsobem a v jakém termínu bude povinnost pro držitele loveckých lístků nechat si vydat lovecký lístek nový. Na žádost držitele loveckého lístku podanou v období od 1. dubna 2027 do 31. března 2028 tak vydá orgán státní správy myslivosti po odevzdání dosavadního loveckého lístku nový lovecký lístek, přičemž jeho vydání nepodléhá správnímu poplatku podle zákona o správních poplatcích. Lovecké lístky vydané s datem před 1. 4. 2027 pozbývají platnosti dne 30. 9. 2027.

K Čl. III – Změna zákona na ochranu zvířat proti týrání

Nezbytné uvedení zákona na ochranu zvířat proti týrání do souladu se zákonem o myslivosti s ohledem na navržené povolení lovu lukem a úpravu některých zakázaných způsobů lovu – konkrétně se jedná o § 45 písm. f), g), k) a l). Písm. f) bylo nutné pro možnost použití nočního vidění či termovize. Písm. g) bylo umožněno pro biologickou ochranu letišť v § 41. Písm. k) umožní použití samonabíjecích zbraní, schopných pojmout více než 2 náboje a písm. l) pak lov v noci. Všechny tyto písmena byla v rámci novely upravena, avšak nadále zůstávají v souladu se směrnicí 92/43/EHS (stanovištní směrnice) a směrnicí 2009/147/ES (ptačí směrnice). K uvedeným písmenům § 45 více viz příslušné novelizační body.

Zákon 246/1992 Sb. Zákon 449/2001 Sb.

§ 14 odst. 1 písm. e) § 44a

§ 14 odst. 1 písm. g) § 45 odst. 1 písm. k)

§ 14 odst. 1 písm. h) § 45 odst. 1 písm. f) a l)

§ 14 odst. 1 písm. i) § 45 odst. 1 písm. g) / § 41 odst. 3

§ 14 odst. 1 písm. k) § 45 odst. 1 písm. f)

§ 14 odst. 1 písm. l) § 45 odst. 1 písm. f)

Přehledová tabulka provázaných ustanovení

K Čl. IV – Změna lesního zákona

K bodu 1 – k § 28

Kontinuální provádění inventarizace lesů je nezbytné k posouzení stavu lesa a pro stanovení vymezených území a minimální výše lovu spárkaté zvěře v souladu s navrženými ustanoveními zákona o myslivosti.

Kontinuální provádění inventarizace lesů, respektive její zakotvení do lesního zákona, umožní získat údaje o skutečném stavu lesů a o jeho vývoji v čase. Předpokládá se, že inventarizaci lesů bude provádět ÚHÚL.

K bodu 2 – k § 49 odst. 3 písm. g)

Návaznost na zakotvení kontinuální inventarizace lesů v lesním zákoně, kdy se stanoví kompetence Ministerstva zemědělství pověřit osobu jejím prováděním.

K Čl. V – Změna zákona o správních poplatcích

Ke změně příslušné položky sazebníku správních poplatků ve vztahu k orgánům státní správy myslivosti dochází ze dvou důvodů. V prvé řadě jde o přímou návaznost na navržené změny při vydávání loveckých lístků v zákoně o myslivosti, druhým důvodem je skutečnost, že částka správních poplatků s ohledem na inflaci a dobu, která uplynula od jejich stanovení, již nepostačuje na pokrytí nákladů, které orgánům státní správy myslivosti vznikají při daných úkonech. Z toho důvodu dochází k navýšení částek správních poplatků.

K Čl. VI - Účinnost

Účinnost se v souladu s § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších přepisů, navrhuje dnem 1. ledna 2025, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 6, 8 až 11, 21, 22, 25 až 27, 30, 35, 36, 41, 62, 63, 68, 84, 85, 88, 90, 91, 96, 98, 101, 105, 107 až 111, 114, 116, 118, 150 až 152, 155, 157 až 163, 171, 173, 175, 180 až 182, 184, 186 až 188, 190, 192, 194, 195, 207 až 224, 226 a 229, čl. II bodů 7 až 15 a čl. V, která nabývají účinnosti dnem 1. dubna 2027.

Odlišná účinnost u těchto ustanovení je navrhována s ohledem na nezbytnost zhotovení, vývoje a testování ISEM. Současně bude nutné vydat vyhlášky k provedení tohoto zákona, které se svým obsahem týkají evidence myslivosti. Bez jejich vydání nelze plnit zákonem stanovené povinnosti ve vztahu k evidenci myslivosti, například zpracování a schvalování plánu mysliveckého hospodaření, vydávání loveckých lístků či evidování ulovené zvěře elektronickou cestou. Vývoj ISEM a jeho uvedení do plného provozu v rozsahu stanoveném tímto zákonem si vyžádá určitý čas, stejně tak vydání předmětných vyhlášek, aktualizace pověření k provádění zkoušek atd. Z těchto důvodů je účinnost ustanovení zákona souvisejících a navazujících na evidenci myslivosti odložená o více než dva roky, a to na 1. dubna 2027. Toto datum zároveň koresponduje se začátkem mysliveckého roku, tudíž veškeré změny s odloženou účinností začnou být účinné spolu se zahájením mysliveckého roku a mysliveckého hospodaření v honitbách, zejména lovu.