Novela z.o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

K ČÁSTI PRVNÍ - Změna zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

K čl. I bodu 1 (§ 1 odst. 2)

Nově se výslovně zakotvuje, že Úřad zpracovává nejen právní stanoviska, ale i rozbory, čímž je myšleno např. poskytnutí posouzení sporného případu z hlediska možností, jak jej řešit, příp. zda jej vůbec předkládat k rozhodnutí soudu.

K čl. I bodům 2 až 4, 6 a 7 (§ 2 odst. 1 a 2)

Reakce na nově zakotvenou možnost zastupovat státem prostřednictvím Úřadu státní organizace, na které se použije zákon o majetku státu – viz nový § 6a Zákona.

K čl. I bodu 5 (§ 2 odst. 3)

Dochází k přesunu úpravy, která je v platném a účinném znění Zákona obsažena v jeho ustanovení § 21 odst. 4, a to do § 2 s cílem na jednom místě uceleně upravit postavení Úřadu v řízení, v němž jedná za stát, a dopady tohoto jednání na příslušnou organizační složku státu a státní organizaci. Z hlediska uvedených dopadů nedochází pouhým přesunutím dané úpravy k věcným změnám (vyjma změn u úpravy placení nákladů řízení viz komentář k ustanovení § 25 odst. 5 Zákona). Účastníkem řízení nadále zůstává příslušná organizační složka státu, namísto které Úřad v daném řízení „pouze“ jedná (nebo státní organizace, kterou zastupuje). Jednání Úřadu jménem státu namísto organizačních složek státu a v zastoupení státní organizace se tedy nadále věcně omezuje pouze na procesní úkony, kdy okruh účastníků řízení vymezený návrhem na zahájení řízení či procení normou zůstává beze změn – tj. beze změn zůstává i označení státu jako účastníka řízení ve vazbě na konkrétní organizační složku státu příslušnou hospodařit s majetkem, o němž se v řízení jedná (příp. ve vazbě na zastoupenou státní organizaci). Ucelení dané úpravy v jednom ustanovení je snahou o předejití nesprávnému výkladu dosavadního znění Zákona, který některé soudy přijaly, kdy např. zcela mylně označují jako účastníka řízení Úřad (v případě, kdy jedná namísto příslušné organizační složky státu) či dokonce směřují k absurdnímu závěru, že Úřad se stal příslušným hospodařit s majetkem státu, kterého se soudní spor týká. Takový závěr je však zcela v rozporu se stávající úpravou. Tzn.

účinky rozhodování soudů a jiných orgánů nadále dopadají výlučně na příslušné organizační složky státu, namísto kterých Úřad v řízení „pouze“ jedná (a na státní organizace, které zastupuje). Stejně tak jednání zajišťované Úřadem v řízení nemá dopad na ze zákona o majetku státu vyplývající příslušnost organizační složky státu nebo státní organizace hospodařit s majetkem, o který v řízení jde. V novém (přesunutém) ustanovení se zachovává úprava, dle které náhrada nákladů řízení (ve prospěch protistrany) jde k tíži výhradně „zastupované“ organizační složce státu. Oproti tomu placení nákladů řízení nově přísluší Úřadu, jak vyplývá z příslušných speciálních ustanovení Zákona (viz odůvodnění k ustanovení § 25 odst. 5 Zákona).

K čl. I bodu 8 (§ 3 odst. 1 písm. a))

Zrušuje se výlučné zastoupení Úřadem pro případ řízení ve věci určení vlastnického práva státu ke hmotné nemovité věci, jejíž ocenění podle zvláštního právního předpisu přesahuje v době zahájení řízení částku 25 000 000 Kč. Cílem této změny je zjednodušení situace rozhodujících orgánů, které nebudou muset zjišťovat, zda daný případ spadá pod výlučné jednání Úřadu či nikoliv, příp. rovněž úspora státních prostředků vynakládaných v některých případech na ocenění dotčené nemovité věci, které bylo pořizováno za účelem objasnění, zda má daný případ spadat pod výlučné zastoupení Úřadem či nikoliv. Tato změna příslušným organizačním složkám samozřejmě nebrání dohodnout se s Úřadem ve smyslu § 6 Zákona, že namísto nich bude Úřad v těchto řízeních jednat, a to bez ohledu na cenu dotčené nemovité věci. Nově tedy budou v řízeních ve věci určení vlastnického práva státu ke hmotné nemovité věci jednat příslušné organizační složky státu a Úřad v případě, že se na jednání namísto příslušných organizačních složek státu s nimi dohodne.

K čl. I bodům 9 a 10 (§ 3 odst. 1 písm. a))

V reakci na § 3054 a 3055 občanského zákoníku, kdy se stavba stala součástí pozemku, dochází k úpravě formulace i v dané definici případu výlučného zastoupení.

K čl. I bodu 11 (§ 3 odst. 1 písm. b))

V reakci na přijetí zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který zrušil mj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, se ruší rozlišování mezi občanskoprávními a obchodními věcmi a sjednocuje se hranice pro výlučné jednání Úřadu v řízení ve věcech peněžitého plnění na částce převyšující 250.000.000,- Kč. Pokud jde o výši peněžitého plnění, je nastavena tak, aby příslušné organizační složky státu nebyly Zákonem nuceny předávat Úřadu případy, v nichž např. pro specifičnost agendy nebo dosavadní znalosti věci jsou jejich zaměstnanci odborníky kompetentními v řízení jednat. Zároveň samozřejmě zůstává příslušným organizačním složkám státu možnost se s Úřadem na jednání namísto nich v řízení, v nichž je peněžitá hodnota 250.000.000,- Kč a nižší, dohodnout podle § 6 nebo 7 Zákona.

K čl. I bodům 12 až 14 (§ 3 odst. 1 písm. c) a d) a odst. 2)

Zrušuje se výlučné jednání Úřadu v řízení před zahraničními a mezinárodními soudy a rozhodčími orgány ve věci peněžitého plnění převyšujícího 50 000 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 000 Kč, neboť často docházelo k situacím, kdy vzhledem k aplikaci zahraniční právní úpravy nebo přinejmenším aplikaci zahraničního procesního práva bylo nutné, aby Úřad najímal advokáty působící v místě sporu. V takovém případě se ovšem Úřad stával nadbytečným prostředníkem mezi zahraničním advokátem a příslušnou organizační složkou státu. Za posledních 5 let jednal Úřad v rámci výlučného jednání podle § 3 odst. 1 písm. c) Zákona ve čtyřech případech, přitom ve všech byl zastoupen advokátní kanceláří. Pokud nicméně organizační složka státu bude mít zájem, aby za ni Úřad i v těchto případech jednal, a aby za ni mj. výběr a komunikaci se zahraničním advokáty přesto zajišťoval, může se na takovém postupu s Úřadem podle § 6 nadále dohodnout. Rovněž dochází ke zrušení výlučného zastoupení Úřadem v řízení před Ústavním soudem, kdy platná a účinná právní úprava mohla vést k absurdním situacím, že příslušná organizační složka státu vystupovala v řízení až po jeho konání před Nejvyšším soudem a poté měla ze Zákona „předat“ věc k jednání Úřadu, který tak do řízení vstupoval na jeho samém konci navzdory tomu, že pracovníci příslušné organizační složky v řízení doposud jednali za tuto složku sami a byli tak znalí věci. Na tuto změnu reaguje nové znění ustanovení § 21 odst. 2 Zákona, podle kterého započne-li Úřad jednat v řízení, jedná až do jeho pravomocného skončení, včetně případného řízení o mimořádných opravných prostředcích či řízení o ústavní stížnosti. Nově tedy bude Úřad jednat v řízení před Ústavním soudem namísto příslušné organizační složky v případě, že namísto uvedené složky jednal v dosavadním průběhu řízení z titulu výlučného jednání (podle § 3 odst. 1 písm. a) a b) a § 4 Zákona) nebo na základě dohody (podle § 6 Zákona). Případně, pokud dosud v řízení za příslušnou organizační složku státu nejednal, může se na jednání s ní dohodnout ve smyslu § 6 i podle § 7 Zákona (jde o situaci, kdy se příslušná organizační složka dohodne s Úřadem na jednání až ve fázi řízení před Ústavním soudem, byť doposud jednala sama).

K čl. I bodu 15 (§ 5 písm. a))

Nově se z důvodu bezpečnosti zrušuje výlučné zastupování Ministerstva obrany nejen ve vybraných případech, ale ve všech, ve kterých by připadalo v úvahu, neboť dané ministerstvo disponuje odborným a zkušeným aparátem. Pokud nicméně nebude z jakéhokoliv důvodu v řízeních využito jednání Ministerstva obrany prostřednictvím vlastních zaměstnanců, mělo by být z důvodu hospodárnosti upřednostněno zastoupení Úřadem (v rámci dohodnutého jednání podle § 6 Zákona) před zastoupením advokáty.

K čl. I bodu 16 (§ 5 písm. b))

Vzhledem ke skutečnosti, že podle § 5 písm. b) nelze použít výlučné zastupování Úřadem tehdy, měl-li by Úřad jednat v řízení ve věci týkající se majetku, s nímž je příslušná hospodařit Bezpečnostní informační služba, a současně by takovým postupem mohly být ohroženy bezpečnostní zájmy státu, je vhodné zakotvit, aby v pochybnostech, zda jde o takovou situaci, bylo rozhodující stanovisko Bezpečnostní informační služby. S ohledem na vymezení její zákonné působnosti je to právě Bezpečnostní informační služba, která může kvalifikovaně posoudit možné ohrožení daných zájmů.

K čl. I bodu 17 (§ 5 písm. g))

Zrušuje se zákaz, aby Úřad jednal v rámci výlučného jednání i v řízení o výkon rozhodnutí. Naopak se nově umožňuje, ve vazbě na nové znění ustanovení §21 odst. 3, aby jedná-li Úřad v řízení (nalézacím) z titulu výlučného jednání, byl oprávněn jednat i v navazujícím řízení o soudní výkon rozhodnutí nebo v exekučním řízení. Jde o reakci na zbytečné průtahy vznikající mezi skončením nalézacího řízení a zahájením výkonu rozhodnutí, kdy je v některých případech vzhledem k případnému promlčení nezbytné konat operativně a není tak vhodné zdržovat se např. předáváním spisů a dalších podkladů mezi Úřadem a zastupovanou organizační složkou státu, příp. se zdržovat uzavíráním dohody podle § 6.

K čl. I bodu 18 (§ 6 odst. 1)

Rozšiřuje se výčet orgánů, před kterými může Úřad jednat na základě dohody namísto příslušné organizační složky státu, a to o orgány činné v trestním řízení. Uvedené umožní, aby Úřad jednal i ve fázi trestního řízení, které předchází řízení před soudem a mohl tak například uplatnit nárok příslušné složky na náhradu škody jako osoby poškozené. Navazující soudní řízení totiž právě z předchozích fází trestního řízení vychází a navazuje na ně. Orgánem činným v trestním řízení se myslí v souladu s § 12 odst. 1 trestního řádu soud, státní zástupce a policejní orgán.

K čl. I bodu 19 (§ 6 odst. 3)

Staví se na jisto, že za podmínky, které by omezovaly Úřad ve způsobu jednání, se nepovažují ujednání dohodnutá podle nových znění ustanovení § 21 odst. 4 a § 25 odst. 5 a 6 Zákona. Ustanovení § 21 odst. 4 nově stanoví, že jedná-li Úřad namísto organizační složky státu v řízení, je oprávněn jednat i v navazujícím řízení o soudní výkon rozhodnutí nebo v exekučním řízení a ve s nimi souvisejících řízeních (obdobně to platí i pro insolvenční a s ním související řízení). Zároveň dané ustanovení výslovně stanoví, že tato zákonná premisa může být v dohodě o jednání namísto příslušné organizační složky státu uzavřené mezi Úřadem a touto složkou vyloučena. Právě úprava doplněná do ustanovení § 6 odst. 3 stanoví, že uvedené odlišné ujednání není považováno za porušení zákazu omezovat Úřad ve způsobu jednání v řízení. Ve vazbě na nové znění ustanovení § 25 odst. 5 a 6 je rovněž postaveno na jisto, že dohoda uzavřená podle § 6 může obsahovat jiné ujednání ohledně vzájemné úhrady nákladů řízení – v podrobnostech viz odůvodnění k ustanovení § 25 odst. 5 a 6.

K čl. I bodu 20 (§ 6a)

Navrženou změnou se rozšiřuje okruh státních institucí, které bude moci stát prostřednictvím Úřad zastupovat. Nově se totiž bude moci s Úřadem dohodnout i státní organizace, na kterou se vztahuje působnost zákona o majetku státu, že ji bude právně zastupovat ve stejných řízeních, jako to stávající znění Zákona umožňuje v případě organizačních složek státu podle § 6. Tato úprava se vztahuje výlučně na státní organizace v působnosti zákona o majetku státu, tj. vymezené v ustanovení § 54 odst. 1 věta první až třetí uvedeného zákona (např. státní příspěvkové organizace; státní fondy; státní podniky v likvidaci, které se řídí zákonem č. 111/1990 Sb., o státním podniku). Mezi subjekty, které budou moci být zastoupeny v řízení na základě navrhované změny, budou patřit například: Národní muzeum, Národní galerie, Národní památkový ústav, Diplomatický servis, Bytová správa Ministerstva vnitra, Český hydrometeorologický ústav, Státní fond životního prostředí České republiky, Státní fond kultury České republiky, Státní fond dopravní infrastruktury, Státní zemědělský intervenční fond, Státní fond kinematografie, a další. Naopak nebude možné Úřadem takto zastupovat státní podniky, které režimu zákona o majetku státu nepodléhají a byly založeny nebo se považují za založené podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku nebo ty státní organizace, které se zákonem č. 77/1997 Sb. v rozsahu stanoveném zvláštním přepisem řídí, jako je Správa železnic, státní organizace nebo Budějovický Budvar, národní podnik. Navrhovaná úprava je vhodná zejména z důvodu, že uvedené státní organizace hospodaří s majetkem státu v režimu zvláštních zákonů a zákona o majetku státu, a je v zájmu státu zajistit řádné hospodaření s jeho majetkem včetně zajištění jednotné právní služby, kterou Úřad vykonává a je schopen svými odbornými zaměstnanci zabezpečit. Bude-li institut právního zastupování využit, lze nepochybně předpokládat úsporu finančních prostředků státu, neboť v mnoha případech jsou dané státní organizace zastupovány advokáty, ačkoli judikatura soudů směřuje k závěru, že státu nelze přiznávat náhradu nákladů řízení v případech, kdy je zastoupen advokátem, protože k právnímu zastupování disponuje vlastními odbornými zaměstnanci. Úřad oproti tomu bude právní zastoupení pro uvedené státní organizace poskytovat bezplatně. Reaguje se tak na judikaturu Ústavního soudu, kdy např. dle nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 3790/19, platí, že pokud se organizační složka státu nechá zastoupit advokátem jakožto soukromým subjektem, tak pro uznání takto vzniklých nákladů organizační složky státu jako účelně vynaložených je nutné, aby prokázala důvody zastupování soukromým subjektem (např. jedná se o právní problematiku, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, apod.). Mezi Úřadem a státní organizací se tak bude jednat o klasické smluvní zastoupení s jedinou výjimkou, že zástupcem je zde právnická osoba - stát, což občanský soudní řád obecně nepřipouští (v platném znění tak připouští výslovně jen ve svých ustanoveních § 26 a 26a mj. pro případy, kdy jsou státem prostřednictvím Úřadu zastupovány obce). Z tohoto důvodu musí být možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu, vložena rovněž do občanského soudního řádu. Úřad, jako organizační složka státu, nemá právní subjektivitu, tu má pouze stát jako právnická osoba. Navrhovanou změnou je tedy umožněno, aby se výše uvedené státní organizace mohly dohodnout se státem, že je v těchto sporech bude bezúplatně zastupovat a za stát toto zastupování bude zajištovat Úřad. Vzhledem k tomu, že zastupování prostřednictvím státu vůči výše uvedeným subjektům nemůže být vnuceno, jde výhradně o zastoupení smluvní. Smluvní volnost při jeho založení mají obě strany. Zastoupení navrhuje obvykle státní organizace, ale není povinna tak učinit. Stejně tak Úřad není povinen právní pomoc převzít. Smlouva o právní pomoci má zvláštní požadavky pouze na formu a obsah. Musí být uzavřena písemně a musí v ní být označen majetek nebo důvod soudního sporu. V ostatním se přiměřeně použije zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Smluvní zastoupení pak znamená, že na tento vztah se použijí obecná ustanovení o smluvním zastoupení uvedená v § 22-28a občanského soudního řádu a § 441-449 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Obsah smlouvy o právní pomoci, stejně jako práva a povinnosti smluvních stran, se řídí dalšími ustanoveními Zákona obdobně jako u dohodnutých právních jednání podle ustanovení § 6, tj. v případě organizačních složek státu. Stejně jako v případě organizační složek státu, zůstanou postavení a okruh účastníků řízení včetně příslušnosti státní organizace hospodařit s majetkem, kterého se řízení týká, zastupováním Úřadu nedotčeny. Formulace samotného ustanovení § 6a vychází z formulace ustanovení § 6, který upravuje dohodnuté jednání Úřadu s organizačními složkami státu. Navrhovanou úpravou se tak stírá neodůvodněný rozdíl v přístupu k organizačním složkám státu a státním organizacím, které se řídí zákonem o majetku státu.

K čl. I bodu 21

Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu). Rozšiřuje se výčet orgánů, před kterými může Úřad jednat na základě dohody namísto příslušné organizační složky státu, a to o orgány činné v trestním řízení. Uvedené umožní, aby Úřad jednal i ve fázi trestního řízení, které předchází řízení před soudem a mohl tak například uplatnit nárok příslušné složky na náhradu škody jako osoby poškozené. Navazující soudní řízení totiž právě z předchozích fází trestního řízení vychází a navazuje na ně.

K čl. I bodům 22 až 26 (§ 8)

Nově se umožňuje, aby se Úřad mohl na zastupování dohodnout s organizační složkou státu nebo v návaznosti na § 6a se státní organizací, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu, i v případě, kdy v daném řízení současně již jedná, a to z titulu výlučného jednání, nebo se řízení přímo účastní (§ 11), nebo je sám příslušnou organizační složkou státu pro dané řízení, anebo se již na jednání v daném řízení dohodl s jinou organizační složkou státu či státní organizací, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu. Je totiž zájmem státu zajistit jednotný právní názor a postup v řízení, ve kterém vystupuje vedle sebe více organizačních složek státu a/nebo státních organizací. Nejsou-li totiž jejich zájmy protichůdné, není důvod neumožnit, aby Úřad jednal jako příslušná organizační složka státu a zároveň v řízení jednal namísto jedné nebo i více organizačních složek státu. Ve vazbě na nový odstavec 2 daného ustanovení má Úřad k uzavření dohody přistoupit v situaci, nejsou-li zájmy jeho nebo jím již zastupované organizační složky státu, příp. státní organizace, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu, se zájmy nově zastupované organizační složky státu, příp. státní organizace, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu, v rozporu. Vzhledem k tomu, že uzavření dohody není povinné, má Úřad prostor pro takové posouzení. Stávající právní úprava zastoupení více organizačních složek státu v jednom řízení vylučuje. Navrhovaná právní úprava tedy umožní zastupování více státních institucí tam, kde je jejich zájem na výsledku řízení shodný. Nepředpokládá se tak, že by Úřad uzavřel dohodu o zastupování např. s organizační složkou státu v případě, kdy by již v probíhajícím řízení jinou organizační složku státu zastupoval na opačné straně sporu. Pokud však až v průběhu příslušného řízení vyjdou najevo takové skutečnosti, které zastupování na základě dohody znemožní (např. na základě provedených důkazů v řízení vyplyne protichůdný právní zájem Úřadu a zúčastněných organizačních složek státu nebo státních organizací), pak se navrhuje, aby kterýkoliv z účastníků dohodnutého jednání s co nejmenší prodlevou zastupování ukončil. Výpověď je účinná jejím doručením druhé straně dohodnutého jednání s tím, že ten, kdo ji podal, ji musí rovněž doručit orgánu, u něhož řízení probíhá.

K čl. I bodům 27 a 28 (§ 9)

Odstraňuje se neodůvodněný rozdíl v občanském soudním řízení a rozhodčím řízení, kdy nově bude možné, aby Úřad vystupoval jako vedlejší účastník rovněž v rozhodčím řízení tam, kde to jeho procesní předpisy umožňují.

K čl. I bodu 29 (§ 10)

Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu).

K čl. I bodu 30 (§ 11 odst. 1)

Zpřesňuje se stávající znění daného ustanovení tak, že Úřad může podat návrh na zahájení řízení v případech, kdy je třeba hájit majetkové zájmy státu. Oproti stávajícímu znění se rozšiřuje možnost zahájit řízení i ohledně uzavřených smluv o smlouvách budoucích. Úřad tedy bude plnit jemu předurčenou roli „strážce“ majetkových hodnot státu (nikoli osob od státu odlišných), aniž by mu v tomto úkolu byla do cesty kladena další omezení. Tato preference státu je odůvodněna mj. zásadní a nezastupitelnou rolí státu, resp. jeho majetku, při zajišťování celospolečensky nezbytných funkcí a činností, a tedy i intenzitou a rozsahem dopadů případného poškození majetkových zájmů státu. V případech řízení o neplatnost smlouvy však rozhodnutí soudu o určení neplatnosti smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovité věci není pro katastrální úřady vkladovou listinou a není tedy podkladem pro zápis skutečného vlastníka nemovité věci a výmaz jiné osoby v katastru nemovitostí. Z výroku soudu o tom, že je smlouva neplatná, nemusí být zřejmé, má-li tato skutečnost dopad na zapsaný právní stav. Takové důsledky pro právní vztah může mít např. výrok soudu vydaný v řízení o určení vlastnického práva k věci. V řízení o určení vlastnického práva k nemovité věci je pak otázka neplatnosti převodu vlastnického práva otázkou předběžnou. Teprve v souvislosti s vyřešením této předběžné otázky dospěje soud k závěru uvedenému ve výroku rozsudku o určení vlastnického práva. V případě zjištění existence vlastnického práva jiné osoby uvedené ve výroku rozhodnutí soudu, může být takový výrok rozsudku vkladovou listinou, tedy i podkladem pro změnu katastrálního zápisu. S ohledem na uvedené se zavádí možnost Úřadu zahájit i řízení o určení vlastnického práva. Vedle daného oprávnění Úřadu bude nadále platit, že státní zastupitelství bude podle § 42 zákona státním zastupitelství aktivně legitimováno k podání návrhu na zahájení občanského soudního řízení o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví (vlastnického práva) v případech, kdy při jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení omezující volnost jejich účastníků.

Státní zastupitelství tedy není (na rozdíl od Úřadu) limitováno co do okruhu osob (majetkového zájmu osob), v jejichž prospěch může předmětný návrh podat, avšak zároveň je zásadně limitováno podmínkou porušení smluvní volnosti účastníků.

K čl. I bodu 31 (§ 12)

Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu).

K čl. I bodu 32 (název HLAVY VI)

Navazující změna z důvodu úpravy § 13.

K čl. I bodu 33 (§ 13)

Úřad zpracovává k žádosti organizačních složek státu a státních organizací právní rozbory (např. za účelem posouzení, zda by případný spor byl účelný, efektivní a hospodárný) a právní stanoviska (k problematice hospodaření s majetkem státu ovšem výlučně ve vazbě na konkrétní řízení, neboť gestorem oprávněným k výkladu zákona o majetku státu je Ministerstvo financí).

K čl. I bodům 34 až 38 (§ 13a a 13b)

Nově se odstraňuje neodůvodněný rozdíl v přístupu k obcím a krajům, kdy nově se bude Úřad moci dohodnout na zastupování za stát rovněž s kraji, a to ve stejných případech, jako to platná právní úprava umožňuje v případě obcí – tj. v taxativně uvedených řízeních týkajících se nemovité věci nebo jejího příslušenství, které kraj nabyl od státu. Může se jednat o nemovité věci, které kraj nabyl od státu např. na základě zákona č. 157/2000 Sb., zákona č. 290/2002 Sb., nebo na základě smlouvy. Nově se jak v případě obcí, tak krajů nebude jednat pouze o řízení o určení vlastnického práva k uvedeným nemovitým věcem či jejich vyklizení, ale rovněž o řízení o jejich vydání podle zvláštních právních předpisů – např. podle zákona o církevních restitucích. Stejně jako v případě obcí bude právní pomoc krajům poskytována vždy pouze na základě vzájemné dohody s Úřadem a zastupování bude bezplatné. Nelze tedy v žádném případě územnímu samosprávnému celku zastupování ze strany Úřadu vnutit, stejně jako není Úřad povinen (např. pro jeho aktuální vytíženost) zastupování územního samosprávného celku převzít.

K čl. I bodům 39 až 41 (§ 13c)

Umožňuje se, aby se Úřad mohl na zastupování s územními samosprávními celky dohodnout i v případě, kdy v daném řízení současně již jedná, a to z titulu výlučného jednání, nebo se řízení přímo účastní (§ 11), nebo je sám příslušnou organizační složkou státu pro dané řízení, anebo se již na zastupování v daném řízení dohodl s jinou organizační složkou státu či státní organizací, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu. Stejně jako v případě změn navržených v § 8 Zákona, je i v řízeních, pro která se může Úřad s územními samosprávnými celky na zastupování dohodnout, zájmem státu zajistit jednotný právní názor, pokud v nich současně vystupují i organizační složky státu nebo zastupované státní organizace, jsou-li zájmy všech zúčastněných společné. Ve vazbě na nový odstavec 2 daného ustanovení má Úřad k uzavření dohody přistoupit v situaci, nejsou-li jeho zájmy nebo zájmy již zastupované organizační složky státu, příp. státní organizace, na kterou se vztahuje zákona o majetku státu, se zájmy územního samosprávného celku v rozporu. Stávající právní úprava současné zastoupení organizační složky státu a obce pro totéž řízení neumožňuje. Smyslem navrhované úpravy je tedy umožnit zastupování tam, kde je zájem zastupovaných na výsledku řízení totožný, resp. si neodporuje. Nepředpokládá se tedy, že by Úřad uzavřel dohodu o zastupování s územním samosprávným celkem v případě, kdy by jeho zájmy nebo zájmy jím zastupované organizační složky státu nebo státní organizace byly v rozporu.

Pokud však v průběhu řízení vyjdou najevo takové skutečnosti, z nichž vyplyne, že zájmy Úřadu nebo jím zastupovaných organizačních složek státu nebo státních organizací a zájmy zastupovaného územního samosprávného celku jsou protichůdné (např. na základě provedeného dokazování), pak může kterýkoliv z účastníků dohodnutého zastupování takové jednání ukončit, a to výpovědí. Výpověď je účinná jejím doručením druhé straně dohodnutého jednání s tím, že ten, kdo ji podal, ji musí rovněž doručit orgánu, u něhož řízení probíhá.

K čl. I bodům 42 a 43 (§ 13d)

Navazující změna s ohledem na rozšíření možnosti zastupovat Úřadem vedle obcí i kraje a s ohledem na přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu).

K čl. I bodu 44 (§ 14)

Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu).

K čl. I bodům 45 a 46 (§ 15)

Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu). Vzhledem ke skutečnosti, že právní stanoviska Úřadu se netýkají „obecného“ výkladu zákona o majetku státu (který podává Ministerstvo financí), ale s ohledem na upravené znění § 13 se věnují „pouze“ otázkám souvisejícím s majetkem státu ve vazbě na konkrétní řízení, není žádoucí a jeví se jako nadbytečné zasílat taková stanoviska na vědomí Ministerstvu financí.

K čl. I bodu 47 (§ 16 odst. 2)

Upřesňují se požadavky na dosažené vzdělání tzv. právních zástupců, tj. zaměstnanců Úřadu, kteří vykonávají v Zákoně vymezené činnosti Úřadu. Základním předpokladem pro výkon činností vymezených v ustanovení § 16 odst. 2 je získání odborných právních znalostí vysokoškolským studiem, konkrétně absolvováním magisterského studijního programu v oboru právo na vysoké škole v České republice. Za odpovídající přípravu lze nicméně považovat též absolvování vysokoškolského studia v zahraničí, a to za předpokladu, že takto získané vzdělání svým obsahem a rozsahem odpovídá vzdělání získanému absolvováním magisterského studijního programu v oboru právo v České republice. Jedná se především o dostatečné znalosti právního řádu České republiky a práva Evropské unie, které jsou nezbytným předpokladem pro výkon činností vymezených v Zákoně. Samotné uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání (tzv. nostrifikace) se řídí ustanoveními § 89, 90 a 106 zákona č. 111/1998 Sb., o veřejných vysokých školách, a probíhá v rámci správního řízení zahájeného na žádost absolventa zahraniční vysoké školy (bez ohledu na jeho státní příslušnost). O uznání rozhodují veřejné vysoké školy (konkrétně ta, která uskutečňuje akreditovaný obsahově obdobný studijní program).

K čl. I bodu 48 (§ 16 odst. 7)

Odstraňuje pochybnost, zda přímo nadřízení vedoucí zaměstnanci jsou oprávnění vykonávat činnost specializovaných zaměstnanců dle ustanovení § 16 odst. 2.

K čl. I bodu 49 (§ 17 odst. 4)

Vhledem k charakteru a postavení Úřadu se navrhuje sjednocení postavení jeho vedoucích zaměstnanců s představenými podle zákona o státní službě, kteří mají v daném zákoně totožnou právní úpravu, tj. zákaz výkonu funkce v politické straně či politickém hnutí. Zákon však vedoucím zaměstnancům nezakazuje, aby byli řadovými členy politické strany nebo politického hnutí, ale toliko nesmí „vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo v politickém hnutí“. Tzn., že plnění úkolů „řadového“ člena politické strany či politického hnutí, rovněž ani účast v orgánu politické strany či politického hnutí, který je jednorázový a nemá trvalý charakter (např. účast řadového delegáta na sjezdu či kongresu), nejsou zakázány.

K čl. I bodu 50 (§ 19 odst. 1)

Navrhuje se, aby nejenom s majetkem v tzv. operativní evidenci, ale i účetní evidenci plnilo úkoly podle zákona o majetku státu to územní pracoviště, v jehož územním obvodu se majetek nachází. Výjimku z tohoto pravidla by stanovil generální ředitel Úřadu.

K čl. I bodům 51 a 52 (§ 19 odst. 4 a 5)

Pro případy majetku jak na území České republiky, tak v cizině, se nově stanoví, že v případě pochybností o určení příslušného územního pracoviště může o tomto rozhodnout nejen generální ředitel Úřadu, ale i jím pověřená osoba. Generální ředitel (či jím pověřený jiný vedoucí zaměstnanec Úřadu) bude moci u majetku, který se nachází v cizině, určit k plnění úkolů podle zákona o majetku státu jiné uzemní pracoviště Úřadu než územní pracoviště vymezené v § 19 odst. 2 písm. b) Zákona. Pokud by tedy měl například předchozí majitel majetku nacházejícího se na Slovensku poslední trvalý pobyt v územním obvodu územního pracoviště Plzeň, mohl by generální ředitel (např. z důvodu hospodárnosti) určit, že úkoly podle zákona o majetku státu bude k dotčenému majetku plnit např. územní pracoviště Brno.

K čl. I bodu 53 (§ 20 odst. 2)

Navazující změna z důvodu rozšíření možnosti zastupovat Úřadem ve vybraných řízeních i kraje.

K čl. I bodům 44 a 55 (§ 21 odst. 1 a 2)

Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu). V reakci na zrušení výlučného jednání Úřadu namísto příslušných organizačních složek státu v řízení před Ústavním soudem se zde stanoví, že započne-li Úřad jednat v řízení, ať již v rámci výlučného nebo dohodnutého jednání, pak takto jedná do pravomocného skončení řízení, včetně případného řízení o mimořádných opravných prostředcích či řízení o ústavní stížnosti.

K čl. I bodu 56 (§ 21 odst. 3 a 4)

Nově se stanoví, že bude-li Úřad jednat namísto příslušné organizační složky státu v rámci tzv. výlučného jednání, pak toto jednání zahrnuje i jednání za příslušnou organizační složku v navazujícím výkonu rozhodnutí, vč. případných např. vylučovacích žalob. A stejně tak bude- li Úřad v rámci výlučného jednání jednat namísto příslušné organizační složky státu v insolvenčním řízení, pak za ni jedná i v rámci incidenčních nebo excindačních sporů. V takovém případě tedy nebude potřeba uzavírat dohodu o právním jednání pro uvedená řízení, neboť Úřad v nich bude jednat namísto příslušných organizačních složek státu právě z titulu výlučného jednání v původním řízení. Pokud bude Úřad jednat v řízení namísto příslušné organizační složky státu nebo bude zastupovat státní organizaci, která se řídí zákonem o majetku státu, na základě dohody, pak tato dohoda pokrývá i navazující výkon rozhodnutí, vč. případných např. vylučovacích žalob. A stejně tak bude-li Úřad na základě dohody jednat namísto příslušné organizační složky státu nebo bude zastupovat státní organizaci, která se řídí zákonem o majetku státu, v insolvenčním řízení, pak za ni jedná i v rámci incidenčních nebo excindačních sporů. Podmínkou jednání Úřadu v uvedených řízeních je tedy platně uzavřená dohoda o jednání namísto organizační složky státu (ve formě zápisu) nebo zastupování státní organizace v původním řízení (ve formě smlouvy). Nicméně při sjednávání dohody pro jednání v původním řízení lze tento zákonem předvídaný postup vyloučit (na rozdíl od výlučného jednání, kde žádná dohoda uzavírána není a není zde proto prostor pro od zákona odlišnou úpravu). Smyslem navržené úpravy je zachovat kontinuitu jednání za stát v souvisejících řízeních i zamezit případným prodlevám při předávání agendy zpět na příslušnou organizační složku státu či státní organizaci, jejichž pracovníci by museli věc nastudovat pro „separátní řízení“, zatímco pracovník Úřadu je věci znalý již z původního řízení.

K čl. I bodu 57 (§ 21 odst. 5)

Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu). Upřesňuje se v platném znění zákona stanovená neplatnost jako neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

K čl. I bodu 58

Stávající úprava § 21 odst. 4 byla nově přesunuta do ustanovení § 2 jako jeho nový odstavec 3.

K čl. I bodům 59 a 60 (§ 22)

Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu) a z důvodu rozšíření možnosti zastupovat Úřadem ve vybraných řízeních i kraje.

K čl. I bodu 61 (§ 23 odst. 1)

V návaznosti na redukci případů, v nichž Úřad jedná výlučně, se ruší již nadbytečná poslední věta daného ustanovení, neboť na budoucí již jiné případy výlučného jednání, než uvedené v § 3 odst. 1 písm. a) a b) nebudou.

K čl. I bodům 62 a 63 (§ 23 odst. 4 a 5)

Nově se stanoví, že přestanou-li být splněny podmínky pro výlučné jednání, bude v řízení za stát nadále vystupovat Úřad. Smyslem této změny je zajištění kontinuity v zastupování, tj. bez nutnosti předávat agendu zpět organizační složce státu, když Úřad v řízení od počátku vystupuje a případ tak již zná. Pokud nicméně bude mít příslušná organizační složka státu z jakéhokoliv důvodu zájem jednat v řízení nadále sama, oznámí tuto skutečnost Úřadu i soudu nebo rozhodčímu orgánu, před kterým řízení probíhá a nadále jedná v řízení sama. Zároveň dochází k přesunutí části stávající platné a účinné úpravy z odstavce 4 do nového odstavce 5. Nadále tedy platí, že nastanou-li okolnosti předvídané v ustanovení § 5 zákona, které výlučné jednání vylučují, pak v řízení za stát dále vystupuje příslušná organizační složka státu. Současně se upřesňuje okamžik, k jakému dochází k zániku procesní způsobilosti Úřadu v příslušném řízení v případech, kdy organizační složka státu nebo státní organizace chce v řízení nadále jednat sama.

K čl. I bodu 64 (§ 23 odst. 6)

Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu). Výslovně se zde umožňuje dohodnuté jednání Úřadu namísto organizační složky státu nebo zastupování státní organizace, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu, ukončit po vzájemné dohodě.

K čl. I bodu 65 (§ 24 odst. 1)

Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu) a z důvodu rozšíření možnosti zastupovat Úřadem ve vybraných řízeních i kraje. Výčet je rozšířen o další ustanovení, která upravují činnosti, které z povahy věci vykonávají jednotlivá územní pracoviště Úřadu.

K čl. I bodu 66

Stanovení územního pracoviště příslušného pro vypracování právních stanovisek zákonem se jeví jako nadbytečné a nepraktické. Úprava by měla být obsažena v organizačním řádu.

K čl. I bodu 67 (§ 24 odst. 4)

Mělo by se jednat o pověření na konkrétní jméno vedoucího zaměstnance Úřadu.

K čl. I bodům 68 až 71 (§ 25 odst. 1 až 4)

Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu) a výslovné potvrzení stávající praxe, že veškerá nezbytná součinnost organizačních složek státu a státních organizací vůči Úřadu je poskytována bezplatně.

K čl. I bodům 72 a 73 (§ 25 odst. 5 a 6)

Nově se stanoví, že Úřad platí veškeré náklady řízení spojené s průběhem řízení, tj. nejen hotové výdaje bezprostředně související s řízením, ale např. i soudní poplatky a uložené zálohy na náklady důkazu. Navrhovanou úpravou se tak reaguje na situaci, kdy docházelo k průtahům při zajišťování nezbytných důkazů pro řízení, neboť byla nutná vzájemná kooperace mezi Úřadem a zastupovanou organizační složkou státu. Nově si bude moci potřebné důkazní prostředky obstarat Úřad sám a na svoje náklady, které budou zastupovanou složkou či organizací vždy Úřadu na základě jeho výzvy kompenzovány, nedohodne-li se příslušná organizační složka nebo státní organizace s Úřadem jinak. Kompenzaci příslušných výdajů přijatými příjmy může Úřad provést, jsou-li splněny podmínky § 49 odst. 7 až 9 zákona č. 218/2000 Sb. Tato úprava tedy umožní větší flexibilitu při obstarávání důkazů (např. znaleckých posudků), kdy je Úřad bude moci operativněji obstarat pro potřeby řízení, než je požadovat po organizační složce státu, namísto které jedná nebo nově po zastupované státní organizaci, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu. Naopak nadále beze změny platí, že organizační složka státu (a nově i zastupovaná státní organizace) hradí náhradu nákladů řízení (např. bude-li jejich náhrada protistraně rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu přiznána). Nově se zároveň umožňuje (odst. 6), aby si v případě dohodnutého jednání Úřad s příslušnou organizační složkou státu, namísto které jedná, nebo se zastupovanou státní organizací, dohodly jiný mechanismus převádění přiznané náhrady nákladů řízení na účet Úřadu – např. skrze pověření k vymáhání takto přiznaných nákladů řízení přímo na účet Úřadu. Navazující změna z důvodu přijetí nového § 6a (možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu).

K čl. I bodu 74 (§ 25a)

Navazující změna z důvodu rozšíření možnosti zastupovat Úřadem ve vybraných řízeních i kraje a potvrzení stávající praxe, že veškerá součinnost vůči Úřadu je poskytována bezplatně.

K čl. I bodu 75 (§ 26)

Úprava umožní sjednávat zastoupení pro účely řízení před zahraničními a mezinárodními soudy a rozhodčími orgány nejen s fyzickými, ale i právnickými osobami (advokátní kanceláře).

K čl. I bodu 76 (§ 27)

Úprava vychází z obdobné právní úpravy obsažené v § 21 odst. 2 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů. Na rozdíl od této úpravy ovšem není omezena pouze Zákonem, neboť okruh činností Úřadu je definován i v dalších právních předpisech – např. v návaznosti na novelou zákona o majetku státu provedenou zákonem č. 51/2016 Sb., se stal Úřad správcem a provozovatelem informačního systému CRAB, v němž jsou evidovány i budovy v nestátním vlastnictví, proto je účelné, aby měl snadnější přístup k informacím poskytovaným katastrálními úřady ohledně v katastru evidovaného majetku, a to bez omezení pouze na majetek, s nímž je Úřad příslušný hospodařit.

K čl. I bodům 77 až 79 (§ 27a)

Navazující změna vzhledem k zavedení legislativní zkratky „státní organizace“ pro ty organizace, které se řídí zákonem o majetku státu. Současně se umožňuje využívat „inzertní portál“ příp. uskutečňovat převody majetku prostřednictvím stránek Úřadu i pro Českou národní banku.

K čl. II bodu 1

Vzhledem ke skutečnosti, že novela zužuje rozsah výlučného jednání Úřadu, tak se pro řízení zahájená přede dnem účinnosti novely, v nichž Úřad takto jednal (a nyní jde o případy, v nichž Zákon výlučné jednání nově nepřipouští, ale připouští v nich pouze jednání na dohodu), stanoví, že se má za to, že nově půjde o jednání na dohodu. I po účinnosti novely tak bude Úřad v daných řízeních oprávněn namísto příslušné organizační složky státu nadále jednat.

V případě řízení zahájených před účinností novely, v nichž Úřad namísto příslušných organizačních složek jednal (ať již výlučně nebo na dohodu), příp., v nichž jednal sám jako příslušná organizační složka nebo v nichž zastupoval obec, se od účinnosti novely použije Zákon ve znění po účinnosti novely.

K čl. II bodu 2

Vzhledem k úpravě provedené v § 17 Zákona, která cílí na sjednocení postavení vedoucích zaměstnanců Úřadu s představenými podle zákona o státní službě, kteří mají v daném zákoně totožnou právní úpravu, tj. zákaz výkonu funkce v politické straně či politickém hnutí, se stanoví, že dotčení vedoucí zaměstnanci Úřadu mohou funkci v politické straně nebo hnutí vykonávat nejdéle 60 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona a chtějí-li tedy nadále býti vedoucím zaměstnancem Úřadu musí výkon funkce v politické straně nebo hnutí v dané lhůtě ukončit.

K ČÁSTI DRUHÉ - Změna občanského soudního řádu

K čl. III bodům 1 a 2 (§ 26a)

Navazující změna z důvodu rozšíření možnosti zastupovat Úřadem ve vybraných řízeních i státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu, a také kraje. Jedná se o klasické smluvní zastoupení s jedinou výjimkou, že zástupcem je zde právnická osoba, což občanský soudní řád obecně nepřipouští (v platném znění tak připouští výslovně jen ve svých ustanoveních § 26 a 26a mj. pro případy, kdy jsou Úřadem zastupovány obce). Z tohoto důvodu musí být možnost zastupovat Úřadem státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu, vložena rovněž do občanského soudního řádu. Úřad, jako organizační složka státu, nemá právní subjektivitu, tu má pouze stát jako právnická osoba. Navrhovanou změnou je tedy umožněno, aby se výše uvedené státní organizace mohly dohodnout se státem, že je v těchto sporech bude zastupovat a za stát toto zastupování bude zajištovat Úřad. Navržená textace navazuje na stávající textaci ustanovení § 26a o.s.ř.

K ČÁSTI TŘETÍ - Změna zákona o Ústavním soudu

K čl. IV

Sjednocení terminologie v případě generálního ředitele Úřadu. Úprava navazuje na změny provedené v zákoně č. 201/2002 Sb. spočívající v zavedení možnosti zastupovat Úřadem nově i státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu, a také ve vybraných řízeních kraje.

K ČÁSTI ČTVRTÉ - Změna zákona o pozemních komunikacích

K čl. V

Sjednocuje se právo hospodařit s mosty pozemních komunikací ve vlastnictví státu, které jsou součástmi dálnic a silnic I. třídy, s těmi, které součástmi silničních těles nejsou, a to u Ředitelství silnic a dálnic s.p. Navrhované ustanovení směřuje pouze na mosty pozemních komunikací, nikoliv mostní objekty (což je nadřazený pojem). Pod pojem mostní objekt je totiž dle technické normy ČSN 73 6200 „Mosty – Terminologie a třídění“ řazen jak most (se světlostí alespoň jednoho mostního otvoru větší než 2 m), tak i propustek (se světlostí do 2 m) a lávka (určená pro pěší a cyklisty). Zájmem je tedy sjednotit právo hospodaření „pouze“ s mosty pozemních komunikací ve vlastnictví státu u jednoho subjektu.

Pokud dle platné právní úpravy nabude stát do vlastnictví most pozemní komunikace, u něhož při jeho nabytí není patrno, kdo s ním hospodaří, nebo o němž se zjistí, že s ním žádná organizační složka státu či státní organizace nehospodaří (viz § 10 zákona o majetku státu), pak je s ním v souladu s § 11 dost. 2 zákona o majetku státu příslušný hospodařit Úřad. Ten však nemá nejenom finanční ale ani technické prostředky pro správu takového majetku, zatímco Ředitelství silnic a dálnic s.p. je předmětem své činnosti pro správu daných věcí vhodné a vybavené. Současně právě Ředitelství silnic a dálnic s.p. jiné mosty pozemních komunikací spravuje, a to tehdy, pokud jsou součástí dálnic a silnic I. třídy. S ohledem na uvedené se nově stanoví, že bude-li ve vlastnictví státu most pozemní komunikace, u něhož při jeho nabytí státem není patrno, kdo s ním hospodaří, nebo o němž se zjistí, že s ním žádná organizační složka státu či státní organizace nehospodaří, pak s ním bude mít podle nového odstavce 2 § 9a právo hospodařit Ředitelství silnic a dálnic s.p. a úprava zákona o majetku státu (§ 10 a 11) se nepoužije.

Pokud se most pozemní komunikace ve vlastnictví státu stane pro organizační složku státu (nebo státní organizaci v režimu zákona o majetku státu) trvale nepotřebným – podle § 14 odst. 7 zákona o majetku státu – pak ho nově nebude přebírat Úřad podle § 19b odst. 1 zákona o majetku státu, ale převezme jej neprodleně a bezúplatně Ředitelství silnic a dálnic s.p. do svého práva hospodařit. Ustanovení § 19b a § 19c zákona o majetku státu se tak neuplatní. Převzetí majetku Ředitelstvím silnic a dálnic s.p. se bude dít na základě smlouvy uzavírané mezi předávající organizační složkou/státní organizací v režimu zákona o majetku státu a Ředitelstvím silnic a dálnic s.p. K uzavření smlouvy si strany poskytnou nezbytnou součinnost. Vzhledem k tomu, že vlastník věci zůstává nadále stejný (stát), neaplikují se na daný převod § 21 až 23 zákona o majetku státu. Právě smlouva je pak listinou, na základě které bude proveden zápis do katastru nemovitostí.

Dle stávající judikatury může být most samostatnou věcí způsobilou být předmětem vlastnictví

- srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1927/2007 ze dne 19. 8. 2008, zároveň ale může být most součástí stavby dané komunikace. V praxi také mohou nastat situace, kdy most bude součástí účelové komunikace, ale ta zároveň bude součástí pozemku, na kterém se nachází. Pokud bude most součástí účelové komunikace, která bude zároveň samostatnou stavbou, pak se nová ustanovení § 9a odst. 2 a 3 vztahují k celé stavbě účelové komunikace ve vlastnictví státu. Pokud most bude součástí účelové komunikace, která zároveň bude součástí pozemku, na kterém se nachází, pak se uvedená ustanovení vztahují k celému pozemku ve vlastnictví státu.

K ČÁSTI PÁTÉ – Účinnost

K čl. VI

Účinnost je stanovena v souladu s § 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv. Vzhledem ke skutečnosti, že návrh není spojen s žádnými obtížemi při jeho zavádění do praxe, jeví se jako vhodné co nejrychlejší nabytí jeho účinnosti.

V Praze dne 3. července 2024

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Ministr financí: Ing. Zbyněk Stanjura podepsáno elektronicky