Novela z. o podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu - EU

Pozn.: Text uvedený ve žlutém zvýraznění označuje ustanovení, která nabudou účinnosti dnem 1. ledna 2026. Text uvedený kurzívou označuje ustanovení, která nabudou účinnosti spolu s použitelností nařízení, tedy dnem 20. května 2026.

K části první – zákon o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu

K čl. I K bodu 1 – § 1 odst. 1 Úprava ustanovení odráží předmět novelizace zákona, které souvisí s implementací nařízení.

Navrhuje se doplnění informace, že zákon navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie, resp. nařízení s odkazem na poznámku pod čarou č. 19. Dále se upravuje písmeno a), které zní „podmínky nabízení, prodeje a zprostředkování zájezdů a spojených cestovních služeb“ a doplňuje písmeno c), které zní „shromažďování a sdílení údajů týkajících se služeb v oblasti ubytování a“. Původní písmeno c) se označuje jako písmeno d).

K bodu 2 – § 3 odst. 4 písm. c)

Navrhuje se vypuštění písmene c), které stanoví povinnost cestovních agentur a cestovních kanceláří před zahájením zprostředkování prodeje zájezdů pro cestovní kancelář usazenou v jiném členském státě Evropské unie informovat o této skutečnosti ministerstvo. Tato stávající povinnost nemá v praxi význam, neboť ministerstvo je sice informováno o tom, že určitá cestovní kancelář nebo agentura prodej zájezdů zahájila, ale již nemá informaci o tom, že takový prodej byl ukončen nebo přerušen. Ministerstvo nemá ani přehled o konkrétních uzavřených smlouvách o zájezdu, a dokonce ani o rozsahu takového prodeje. Ministerstvo také není informováno o úpadcích zahraničních cestovních kanceláří. Odstranění povinnosti nebude mít negativní důsledky pro ochranu spotřebitele, neboť i nadále podnikateli zůstane povinnost předložit zájemci na jeho žádost k nahlédnutí opis oprávnění k provozování cestovní kanceláře včetně jeho úředně ověřeného překladu a informovat zájemce o rozsahu pojištění záruky pro případ úpadku nebo bankovní záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře nebo jiné formy zajištění těchto zájezdů.

K bodu 3 – nadpis hlavy II Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 4 – označení hlavy II Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 5 – označení dílu 1 včetně nadpisu Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 6 – § 5 odst. 1 písm. c)

Navrhuje se vypuštění písmene c), které mezi doklady předkládané žadatelem o koncesi k provozování živnosti „Provozování cestovní kanceláře“ řadí též kopii potvrzení o úhradě ročního příspěvku do garančního fondu cestovních kanceláří na příslušný kalendářní rok. Ministerstvo v oblasti správy finančních prostředků sdružených v garančním fondu úzce spolupracuje se Státním fondem podpory investic, jemuž hospodaření s těmito prostředky přísluší a dostává od něj výpisy o nových platbách na denní bázi (celkový přehled úhrad pak každý týden). V případě jakýchkoliv pochybností se ministerstvo může na Státní fond podpory investic kdykoliv obrátit s konkrétním dotazem. Takto definovaná povinnost navíc vytváří otázku, jak řešit situaci, kdy ministerstvo vyhláškou stanoví nulovou výši příspěvku. Povinnost předkládání potvrzení o uskutečněné platbě, kterou si ministerstvo může samo snadno ověřit, je tedy zbytnou administrativní zátěží pro podnikatele. Pokud jde o povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu před podáním žádosti o koncesi, pak tato povinnost zůstává nedotčena.

K bodu 7 – § 5 odst. 1 písm. d)

Navrhuje se vypuštění písmene d), které upravuje povinnost žadatele o koncesi předložit prohlášení o předpokládaném datu zahájení činnosti. Koncese vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese. Podnikatel nemůže zahájit činnost, dokud tato skutečnost nenastane. Povinnost podle citovaného písmene představuje nadbytečnou byrokratickou zátěž žadatele bez jakéhokoliv reálného významu a je tedy žádoucí ji zrušit.

K bodu 8 – § 5 odst. 2 Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodům 9 až 11 – § 5 odst. 4 písm. a) a § 5a písm. a) a b)

Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 13 – § 5a písm. d)

Navrhuje se změnit povinnost ministerstva zveřejnit pojistku k pojistné smlouvě na uvádění základních informací o uzavřené smlouvě o pojištění záruky pro případ úpadku nebo o bankovní záruce pro případ úpadku cestovní kanceláře, kterými jsou identifikace výstavce záruky (pojišťovny nebo banky) a pojistné období (resp. období, na které je vystavena bankovní záruka). Samotné zveřejnění pojistky bez bližšího kontextu nemá pro většinu zákazníků zásadní význam. Vzhled pojistky a stejně tak údaje v ní uvedené jsou plně v kompetenci jednotlivých pojišťoven, jejich různorodost tak může být pro běžného zákazníka velice matoucí. Význam pojmu doklad o bankovní záruce je také nejednoznačný, úmyslem nebylo zveřejnit celou smlouvu o bankovní záruce, nicméně doklad stvrzující její sjednání banky běžně nevystavují a takový požadavek tak představuje pro výstavce bankovní záruky jen další administrativní úkon navíc. Ministerstvo má za to, že uvedení nejdůležitějších náležitostí smlouvy o zajištění pro případ úpadku je pro zákazníka mnohem přehlednější a srozumitelnější. A to i s ohledem na skutečnost, že minimálně polovina (možná i více) přístupů na internet se uskutečňuje skrze mobilní telefony, kde grafické zobrazení pojistky ve formátu A4 je velice nekomfortní. Zákazník, který vyžaduje předložení pojistky, se stále může obrátit přímo na cestovní kancelář nebo prodejce, viz § 3 odst. 4 písm. b) a § 9 odst. 2 písm. a) zákona.

K bodu 14 – § 5a písm. e)

Navrhuje se pojmové zpřesnění ustanovení, aby bylo najisto postaveno, jaká informace má být v seznamu cestovních kanceláří zveřejňována.

K bodu 15 – § 8a odst. 2 Podle výkladu ministerstva je zřejmé, že pojistku k pojistné smlouvě musí ministerstvu dokládat nově vznikající cestovní kanceláře. U již existujících cestovních kanceláří však není tato povinnost explicitně vyjádřena a lze ji pouze dovozovat ze současného znění § 5a písm. d), jehož novelizace je rovněž součástí tohoto návrhu. Navrhuje se změna spočívající v pojmovém vyjasnění, aby bylo zřejmé, že veškeré, tj. nově vznikající i stávající, cestovní kanceláře musejí dokládat jak pojistnou smlouvu (popř. dodatek k této smlouvě), tak i pojistku, která se k ní váže.

K bodu 16 – § 9 odst. 1 písm. a)

Navrhuje se upřesnění znění povinností zajištění proti úpadku. Podnikatel může, dle svého vlastního rozhodnutí, provozování živnosti kdykoliv přerušit, přičemž není stanovena povinnost o přerušení provozování živnosti kohokoliv informovat. Podnikatel může o přerušení provozování živnosti informovat živnostenský úřad (§ 31 odst. 11 živnostenského zákona), není to však jeho povinnost. Na žádost živnostenského úřadu je sice podnikatel povinen sdělit, zda živnost provozuje (§ 31 odst. 15 živnostenského zákona), nicméně tato informace bude vždy platná pouze k okamžiku jejího podání. Podnikatel tedy pravdivě uvede, že živnost neprovozuje, ale to se může změnit hned následující den. Pokud je tedy zdůrazněno samotné provozování živnosti, dochází v konečném důsledku k ohrožení kontrolní role státu, neboť není možné donekonečna a opakovaně zjišťovat, zda cestovní kancelář, která nemá sjednáno zajištění pro případ úpadku nebo uhrazen příspěvek do garančního fondu, živnost provozuje či její provozování přerušila. Navrhuje se úprava, která jasným způsobem vyjádří, že každá cestovní kancelář musí být plně zajištěna pro případ svého úpadku (pojištění nebo bankovní záruka, úhrada příspěvku do garančního fondu) s výjimkou případů, kdy má ze strany živnostenského úřadu provozování živnosti pozastaveno, nebo pokud sám podnikatel oznámil živnostenskému úřadu přerušení provozování živnosti ve smyslu § 31 odst. 11 živnostenského zákona. Pokud by podnikatel provozoval živnost i v době oznámeného přerušení, dopouštěl by se mj. přestupku podle § 62 odst. 1 písm. r) živnostenského zákona. Provozování živnosti v době jejího pozastavení může být kvalifikováno jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.

Samozřejmě i nadále platí, že cestovní kancelář, která je usazena v jiném členském státě EU nebo EHP, může být při podnikání v ČR zajištěna pro případ úpadku podle práva státu svého usazení.

K bodu 17 – § 9 odst. 1 písm. e)

Navrhuje se doplnit slova „a nemá pozastaveno provozování živnosti provozování cestovní kanceláře, nebo neoznámil živnostenskému úřadu přerušení jejího provozování,“. Zájemce o koupi zájezdu by měl být řádným způsobem informován, kdo je pořadatelem zájezdu, o jehož koupi uvažuje. Zatímco cestovní kanceláře mohou pořádat své vlastní zájezdy, cestovní agentury mohou pouze zprostředkovávat prodej zájezdů pořádaných cestovní kanceláří s tím, že je vždy jejich povinností informovat o tom, kdo je jeho pořadatelem. Proto je již dnes stanovena povinnost označit provozovnu, propagační a jiné materiály určeného pro zákazníky slovy „cestovní kancelář“ nebo „cestovní agentura“, aby bylo naprosto zřejmé, s jakým subjektem zájemce o koupi zájezdu jedná. V praxi se však relativně často stává, že subjekt, který byl cestovní kanceláří, provozování této živnosti přeruší (či mu je její provozování ze strany živnostenského úřadu pozastaveno), ale na trhu zůstane i nadále ovšem jako cestovní agentura. V zájmu ochrany zákazníků se tedy upřesňuje, že označení slovy „cestovní kancelář“ mohou nadále využívat jen ti podnikatelé, kteří nejenže jsou držiteli příslušného živnostenského oprávnění, ale toto oprávnění je plně „aktivní“.

K bodu 18 – § 9 odst. 3:

Navrhuje se vypuštění slova „bezodkladně“. Cestovní kancelář podle § 2 odst. 2 zákona (tj. cestovní kancelář usazená v jiném členském státě EU), která v České republice nezřizuje pobočku, je povinna před zahájením prodeje zájezdů nebo zprostředkováním spojených cestovních služeb na území České republiky informovat o této skutečnosti ministerstvo. Povinnost tedy cestovní kancelář podle § 2 odst. 2 zákona musí splnit před tím, než dojde k zahájení prodeje zájezdů. Není tudíž zřejmé, k jakému zbytečnému odkladu by mohlo dojít.

K bodům 19 až 21 – § 9b Navrhuje se doplnění odstavce 3, který by prodejci zájezdu pro pořadatele zájezdu usazeného mimo EHP stanovil povinnost před zahájením takového prodeje informovat o této skutečnosti ministerstvo a zároveň s tím i doložit doklady prokazující, že prodejce nebo pořadatel zájezdu splňují podmínku zajištění zájezdu pro případ úpadku podle tohoto zákona a zároveň jsou zákazníkům schopni garantovat jejich práva dle § 2537 až 2544a a § 2549 občanského zákoníku.

Podle platné právní úpravy je stanovena povinnost oznámit zahájení zprostředkování prodeje zájezdů pro cestovní kancelář usazenou na území jiného členského státu EU. Stejnou povinnost u pořadatele zájezdů usazeného mimo EHP však jednoznačně dovodit nelze. Zatímco všechny cestovní kanceláře v EU musejí být řádně zajištěny pro případ úpadku a pravidla týkající se možnosti reklamace kvality zájezdů jsou díky směrnici 2015/2302 napříč členskými státy Evropské unie srovnatelná, na pořadatele zájezdů ze zemí mimo Unii mohou státy, v nichž jsou tito usazeni, klást mnohem menší požadavky. Povinnost informovat ministerstvo v případě prodeje zájezdů pro cestovní kancelář podle § 2 odst. 2 zákona lze bez obav vypustit, zavést tuto povinnost pro prodej zájezdů pro prodejce z nečlenských států EU se naopak jeví jako velice vhodné a z hlediska ochrany zákazníků i žádoucí.

Prodejce zájezdů bude moci splnění podmínek doložit například pojistnou nebo jinou obdobou smlouvu plnící požadavky podle § 6 až 7b zákona a obchodními podmínkami vztahujícími se k prodávanému zájezdu či příkladem vzorové smlouvy o zájezdu, z nichž je možné ověřit dodržování zákaznických práv stanovených občanským zákoníkem.

K bodu 22 – označení dílu 2 včetně nadpisu Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 23 – § 9e Písmeno a)

Definuje se ubytovací zařízení jako místo, ve kterém ubytovatel poskytuje ubytování.

Písmeno b) Definuje se registrační číslo jako jedinečný (neopakovatelný) identifikační kód, který jednoznačně určuje ubytovací zařízení. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že registrační číslo není přidělováno ubytovateli, ale konkrétnímu ubytovacímu zařízení, tedy konkrétnímu místu, kde dochází k poskytování ubytování ubytovatelem.

Písmeno c) Definuje se ubytovatel, tedy osoba, které vznikají povinnosti v souvislosti s jí vykonávanou činností spočívající v poskytování ubytování. Ubytovatelem je osoba, která poskytuje ubytování na základě živnostenského oprávnění, tzn. soustavně, samostatně (tedy nikoliv v závislém postavení), svým jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem (viz § 2 odst. 2 živnostenského zákona).

K bodu 24 – § 9e Písmeno a)

Definuje se ubytovací zařízení jako místo, ve kterém ubytovatel poskytuje ubytování, přičemž ubytovacím zařízením není jednotka pro poskytování ubytování, jak je definována v článku 3 odst. 1 nařízení.

Písmeno b) nově se upravuje pojem jednotka pro poskytování ubytování, který vychází z čl. 3 odst. 1 nařízení, v němž je „jednotka“ definována jako zařízené ubytovací zařízení nacházející se v Unii, které je předmětem poskytování služby v oblasti krátkodobých pronájmů ubytování a zároveň nejde o hotel nebo podobné ubytovací zařízení včetně hotelů v letoviscích, apartmánových hotelů a motelů, hostelů, kempů a tábořišť definovaných ve skupině 55.1 a

55.2 klasifikace NACE Rev. 2 obsažené v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006.

Písmeno c) Definuje se registrační číslo. Registračním číslem se podle čl. 3 odst. 7 nařízení rozumí jedinečný identifikační kód vydaný příslušným orgánem, který jednotku v tomto členském státě identifikuje. Z nařízení vychází i v zákoně uvedená definice, která je nicméně rozšířena i o ubytovací zařízení. Registrační číslo tedy bude přidělováno nejen jednotkám pro poskytování ubytování (jednotkám podle nařízení), ale i ubytovacím zařízením.

Písmeno d) Definuje se ubytovatel, tedy osoba, které vznikají povinnosti v souvislosti s jí vykonávanou činností spočívající v poskytování ubytování. Ubytovatelem je osoba, která poskytuje ubytování na základě živnostenského oprávnění, tzn. soustavně, samostatně (tedy nikoliv v závislém postavení), svým jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem (viz § 2 odst. 2 živnostenského zákona). Dále je ubytovatelem též osoba, která je hostitelem podle nařízení. Hostitele nařízení definuje v čl. 3 odst. 2 jako fyzickou nebo právnickou osobu, která poskytuje nebo má v úmyslu poskytovat za úplatu službu v oblasti krátkodobých pronájmů ubytování prostřednictvím online platformy pro krátkodobé pronájmy v rámci podnikatelské či nepodnikatelské činnosti, pravidelně či občasně.

K bodu 25 – § 9f Odstavec 1 Definuje se registr ubytovacích zařízení a ubytovaných osob. Registr je propojen s ostatními systémy veřejné správy, aby platilo, že ubytovatelé státním úřadům poskytují veškeré zákonem stanovené informace pouze jednou. Registr je informačním systémem veřejné správy, viz definice v § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Registr je spravován ministerstvem.

Odstavce 2 a 3 Stanoví se doba uchovávání údajů v registru. Obecně platí, že údaj uložený v registru, který se týká konkrétního ubytovacího zařízení, se z registru odstraní po šesti letech od okamžiku, kdy ubytovatel oznámí ukončení činnosti spočívající v ubytovávání v daném ubytovacím zařízení.

Z tohoto pravidla však existuje výjimky, které se týkají údajů o osobách ubytovaných v ubytovacím zařízení. V tomto případě se doba uchovávání údajů liší jednak podle toho, zda jde o občana ČR nebo o cizince a jednak dle toho, zda se ubytovací zařízení nachází na území obce, která zavedla poplatek z pobytu, nebo zda je ubytovací zařízení umístěno na území obce, kde tento poplatek zaveden nebyl. Pokud jde o cizince ubytovaného v ubytovacím zařízení v obci, která nezavedla poplatek z pobytu, stanovuje dobu uchovávání informace od doby zápisu v registru zákon o pobytu cizinců na území ČR. V případě, kdy obec zavedla poplatek z pobytu, je doba uchovávání údajů u občanů ČR dána zákonem o místních poplatcích; údaje o cizincích budou uchovávány po dobu stanovenou buď v zákoně o pobytu cizinců, nebo v zákoně o místních poplatcích, podle toho, který ze zákonů stanovuje delší lhůtu. Rozhodným okamžikem je vždy den zápisu údajů do registru.

Informace o občanech ČR, kteří se ubytovali v obci, jež nezavedla poplatek z pobytu, se uchovávají o dobu 18 měsíců ode dne jejich vložení do registru. Tato doba byla analogicky zvolena podle čl. 12 odst. 3 nařízení, které stanoví, že údaje o činnosti se uchovávají na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však po dobu 18 měsíců od jejich obdržení.

Odstavec 4 Registr umožní splnit povinnost i oznámit ubytování cizince i těm osobám, které jsou ubytovateli podle zákona o pobytu cizinců, ale nejsou ubytovateli podle tohoto zákona (tj. osoby, které bezplatně ubytovávají více než 5 cizinců). Avšak vzhledem k tomu, že registr má sloužit výhradně pro účely cestovního ruchu, zejména k usnadnění výběru poplatku z pobytu, nebudou v něm informace o cizincích, které zadala osoba, jež podle tohoto zákona není ubytovatelem (avšak je ubytovatelem dle zákona o pobytu cizinců) uchovávány, nýbrž budou v co nejkratší možné době (s ohledem na technické řešení) předány přímo do registru cizinců, který provozuje Policie České republiky. Jakmile si tyto dva systémy automatizovaně potvrdí, že došlo k úspěšnému přenosu, budou veškeré údaje o cizinci z registru spravovaného Ministerstvem pro místní rozvoj odstraněny. Pro vyřešení případných technických problémů a selhání je navrhováno, aby data byla odstraněna nejpozději (to znamená, že mohou být smazána i podstatně dříve) do 24 hodin od okamžiku, kdy byl jejich přenos do systému spravovaného policií prokazatelně dokončen.

K bodu 26 – § 9f Odstavec 1 Definuje se registr ubytovacích zařízení, jednotek pro poskytování ubytování a ubytovaných osob. Registr je propojen s ostatními systémy veřejné správy, aby platilo, že ubytovatelé státním úřadům poskytují veškeré zákonem stanovené informace pouze jednou. Registr je informačním systémem veřejné správy, viz definice v § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Registr je spravován ministerstvem.

Odstavce 2 a 3 stanoví se doba uchovávání údajů v registru. Obecně platí, že údaj uložený v registru u konkrétního ubytovacího zařízení se z registru odstraní po šesti letech od okamžiku, kdy

V současnosti tuto problematiku řeší § 101 odst. 4, kde je doba uchovávání stanovena na 6 let. Ustanovení § 3g odst. 4. I zde je doba uchovávání momentálně stanovena na 6 let. Aktuálně jsou obě lhůty stanoveny na 6 let, nicméně do budoucna může dojít ke změnám. Viz § 97 odst. 2 zákona o pobytu cizinců a § 102 odst. 5 téhož zákona. Ustanovení § 99 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

ubytovatel oznámí ukončení činnosti spočívající v ubytovávání v daném ubytovacím zařízení. Z tohoto pravidla však existují výjimky, které se týkají údajů o osobách ubytovaných v ubytovacím zařízení. V tomto případě se doba uchovávání údajů liší jednak podle toho, zda jde o občana ČR nebo o cizince a jednak dle toho, zda se ubytovací zařízení nachází na území obce, která zavedla poplatek z pobytu či zda je ubytovací zařízení umístěno na území obce, kde tento poplatek zaveden nebyl.

Pokud jde o cizince ubytovaného v ubytovacím zařízení v obci, která nezavedla poplatek z pobytu, stanovuje dobu uchovávání informace od doby zápisu v registru zákon o pobytu cizinců na území ČR. V případě, kdy obec zavedla poplatek z pobytu, je doba uchovávání údajů u občanů ČR dána zákonem o místních poplatcích; údaje o cizincích budou uchovávány po dobu stanovenou buď v zákoně o pobytu cizinců, nebo v zákoně o místních poplatcích, podle toho, který ze zákonů stanovuje delší lhůtu. Rozhodným okamžikem je vždy den zápisu údajů do registru.

Informace o občanech ČR, kteří se ubytovali v obci, jež nezavedla poplatek z pobytu, se uchovávají o dobu 18 měsíců ode dne jejich vložení do registru. Tato doba byla analogicky zvolena podle čl. 12 odst. 3 nařízení, které stanoví, že údaje o činnosti se uchovávají na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však po dobu 18 měsíců od jejich obdržení.

U jednotek pro poskytování ubytování, jejichž definice uvedená v § 9h odst. 1 písm. b) tohoto zákona vychází přímo z nařízení, je nařízením stanovena i doba uchování údajů o těchto jednotkách. Dle čl. 5 odst. 5 nařízení je tato doba nejvýše 18 měsíců poté, co hostitel oznámí, že jednotka má být vyřazena z registru. Údaje o jednotce poskytnuté při registraci tedy budou z registru odstraněny 18 měsíců od oznámení ukončení poskytování ubytovacích služeb.

Odstavec 4 Registr umožní splnit povinnost i oznámit ubytování cizince i těm osobám, které jsou ubytovateli podle zákona o pobytu cizinců, ale nejsou ubytovateli podle tohoto zákona (tj. osoby, které bezplatně ubytovávají více než 5 cizinců). Avšak vzhledem k tomu, že registr má sloužit výhradně pro účely cestovního ruchu, zejména k usnadnění výběru poplatku z pobytu, nebudou v něm informace o cizincích, které zadala osoba, jež podle tohoto zákona není ubytovatelem (avšak je ubytovatelem dle zákona o pobytu cizinců) uchovávány, nýbrž budou v co nejkratší možné době (s ohledem na technické řešení) předány přímo do registru cizinců, který provozuje Policie České republiky. Jakmile si tyto dva systémy automatizovaně potvrdí, že došlo k úspěšnému přenosu, budou veškeré údaje o cizinci z registru spravovaného Ministerstvem pro místní rozvoj odstraněny. Pro vyřešení případných technických problémů a selhání je navrhováno, aby data byla odstraněna nejpozději (to znamená, že mohou být smazána i podstatně dříve) do 24 hodin od okamžiku, kdy byl jejich přenos do systému spravovaného policií prokazatelně dokončen.

K bodu 27 – § 9f Odstavec 1 Definuje se registr ubytovacích zařízení, jednotek pro poskytování ubytování a ubytovaných osob. Registr je propojen s ostatními systémy veřejné správy, aby platilo, že ubytovatelé

V současnosti tuto problematiku řeší § 101 odst. 4, kde je doba uchovávání stanovena na 6 let. Ustanovení § 3g odst. 4. I zde je doba uchovávání momentálně stanovena na 6 let. Aktuálně jsou obě lhůty stanoveny na 6 let, nicméně do budoucna může dojít ke změnám. Viz § 97 odst. 2 zákona o pobytu cizinců a § 102 odst. 5 téhož zákona. Ustanovení § 99 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

státním úřadům poskytují zákonem stanovené informace pouze jednou. Registr je informačním systémem veřejné správy, viz definice v § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Registr je spravován ministerstvem.

Odstavec 2 Registr plní funkci jednotného digitálního kontaktního místa podle nařízení a vykonává činnosti, které jsou nařízením tomuto místu stanovené. Každý členský stát, který se rozhodne pro povinnou registraci hostitelů je povinen zřídit jednotné digitální kontaktní místo, jehož úkoly jsou uvedeny v čl. 10 nařízení. Orgánem, který odpovídá za provoz jednotného digitálního kontaktního místa je ministerstvo, které je správcem registru.

Činnost jednotného kontaktního místa zahrnuje příjem a předávání údajů o činnosti odpovídajícího registračního čísla, přesné adresy jednotky a URL nabídek poskytovaných online platformami. Dále usnadňuje online platformám provádět namátkové kontroly a zveřejňuje seznam oblastí, kde se uplatňuje registrační postup a seznam oblastí, z nichž musí platformy shromažďovat a jednotnému kontaktnímu místu předávat informace o činnosti jednotlivých registračních čísel. V případě České republiky půjde v obou případech o území celého státu.

Odstavec 3 Podle nařízení musí všechny členské státy jmenovat národního koordinátora (čl. 11 odst. 1 nařízení, kde je i podrobně popsána jejich působnost a odpovědnost). Podle odstavce 3 je tímto koordinátorem pro Českou republiku ministerstvo.

Národní koordinátoři působí jako kontaktní místa své příslušné státní správy ve všech záležitostech týkajících se jednotného digitálního kontaktního místa. Národní koordinátor odpovídá za styky s Komisí ohledně veškerých záležitostí souvisejících s jednotným digitálním kontaktním místem.

Odstavce 4 a 5 Stanoví se doba uchovávání údajů v registru. Obecně platí, že údaj uložený v registru u konkrétního ubytovacího zařízení se z registru odstraní po šesti letech od okamžiku, kdy ubytovatel oznámí ukončení činnosti spočívající v ubytovávání v daném ubytovacím zařízení. Z tohoto pravidla však existují výjimky, které se týká údajů o osobách ubytovaných v ubytovacím zařízení. V tomto případě se doba uchovávání údajů liší jednak podle toho, zda jde o občana ČR nebo o cizince a jednak dle toho, zda se ubytovací zařízení nachází na území obce, která zavedla poplatek z pobytu, nebo zda je ubytovací zařízení umístěno na území obce, kde tento poplatek zaveden nebyl. Pokud jde o cizince ubytovaného v ubytovacím zařízení v obci, která nezavedla poplatek z pobytu, stanovuje dobu uchovávání informace od doby zápisu v registru zákon o pobytu cizinců na území ČR. V případě, kdy obec zavedla poplatek z pobytu, je doba uchovávání údajů u občanů ČR dána zákonem o místních poplatcích; údaje o cizincích budou uchovávány po dobu stanovenou buď v zákoně o pobytu cizinců, nebo v zákoně o místních poplatcích, podle toho, který ze zákonů stanovuje delší lhůtu. Rozhodným okamžikem je vždy den zápisu údajů do registru.

V současnosti tuto problematiku řeší § 101 odst. 4, kde je doba uchovávání stanovena na 6 let. Ustanovení § 3g odst. 4. I zde je doba uchovávání momentálně stanovena na 6 let. Aktuálně jsou obě lhůty stanoveny na 6 let, nicméně do budoucna může dojít ke změnám.

Informace o občanech ČR, kteří se ubytovali v obci, jež nezavedla poplatek z pobytu, se uchovávají o dobu 18 měsíců ode dne jejich vložení do registru. Tato doba byla analogicky zvolena podle čl. 12 odst. 3 nařízení, které stanoví, že údaje o činnosti se uchovávají na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však po dobu 18 měsíců od jejich obdržení. U jednotek pro poskytování ubytování, jejichž definice uvedená v § 9e písm. b) tohoto zákona vychází přímo z nařízení, je nařízením stanovena i doba uchování údajů o těchto jednotkách. Podle čl. 5 odst. 5 nařízení je tato doba nejvýše 18 měsíců poté, co hostitel oznámí, že jednotka má být vyřazena z registru. Údaje o jednotce poskytnuté při registraci tedy budou z registru odstraněny 18 měsíců od oznámení ukončení poskytování ubytovacích služeb.

Odstavec 6 Registr umožní splnit povinnost i oznámit ubytování cizince i těm osobám, které jsou ubytovateli podle zákona o pobytu cizinců, ale nejsou ubytovateli podle tohoto zákona (tj. osoby, které bezplatně ubytovávají více než 5 cizinců). Avšak vzhledem k tomu, že registr má sloužit výhradně pro účely cestovního ruchu, zejména k usnadnění výběru poplatku z pobytu, nebudou v něm informace o cizincích, které zadala osoba, jež podle tohoto zákona není ubytovatelem (ale je ubytovatelem dle zákona o pobytu cizinců) uchovávány, nýbrž budou v co nejkratší možné době (s ohledem na technické řešení) předány přímo do registru cizinců, který provozuje Policie České republiky. Jakmile si tyto dva systémy automatizovaně potvrdí, že došlo k úspěšnému přenosu, budou veškeré údaje o cizinci z registru spravovaného Ministerstvem pro místní rozvoj odstraněny. Pro vyřešení případných technických problémů a selhání je navrhováno, aby data byla odstraněna nejpozději (to znamená, že mohou být smazána i podstatně dříve) do 24 hodin od okamžiku, kdy byl jejich přenos do systému spravovaného policií prokazatelně dokončen.

K bodu 28 – § 9g a 9h

§ 9g Ustanovení § 9g upravuje rozsah údajů zapisovaných do registru. Návrh zákona předpokládá, že zapisovat data do registru bude povinností ubytovatele. Do registru se budou zapisovat údaje týkající se ubytovacího zařízení, údaje týkající se ubytovatele a údaje o ubytovaných osobách.

Odstavec 1 Ubytovatel při registraci ubytovacího zařízení do registru povinně zapíše následující údaje, které se týkají tohoto ubytovacího zařízení:

a) Adresu odpovídající zápisu v registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RUIAN) specifikující, kde se ubytovací zařízení nachází. V případě kempů, stanových tábořišť apod. ubytovatel vyplní parcelní číslo/čísla, na nichž se předmětné ubytovací zařízení nachází. Podobně v případě botelu uvede parcelní číslo pozemku, ke kterému přiléhá přístaviště nebo kotviště, či blíže specifikuje umístění ubytovacího zařízení na vodní ploše. Předpokládá se, že rejstřík bude napojen přímo na RUIAN, a tak bude moci při vyplňování adresy poskytovat plnohodnotnou nápovědu a zadanou adresu ihned ověřit.

b) Datum, kdy v ubytovacím zařízení dojde k zahájení činností spojených s ubytováváním osob. Oznámení bude ubytovatel povinen provést před zahájením činnosti. V případě ubytovacích zařízení tak tedy bude muset učinit předtím, než bude zařízení připraveno

Viz § 97 odst. 2 zákona o pobytu cizinců a § 102 odst. 5 téhož zákona. Ustanovení § 99 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

přijmout prvního hosta. V případě, kdy ubytovatel ubytovací zařízení nezaregistruje, resp. zaregistruje až po zahájení činnosti, se bude jednat o přestupek, o němž bude rozhodovat obecní živnostenský úřad příslušný dle umístění příslušného ubytovacího zařízení.

Odstavec 2 Stanoví se, jaké údaje bude ubytovatel povinen zadat do registru při registraci ubytovacího zařízení o sobě samém. Těmito údaji jsou:

a) ubytovatel – fyzická osoba – do registru zapíše své jméno, případně všechna jména a příjmení. Ubytovatel – právnická osoba – do registru zadá svou obchodní firmu; právnické osoby nezapsané ve veřejném rejstříku zadají svůj název,

b) ubytovatel, který je nepodnikající fyzickou osobou, uvede své datum narození. Tato informace je nezbytná k jednoznačné identifikaci osoby, která nemá vlastní IČO,

c) osoby, kterým bylo přiděleno identifikační číslo osoby (IČO), vyplní tento údaj. Osoby, které nemají IČO, zadají daňové identifikační číslo (DIČ), pokud jim bylo přiděleno,

d) do registru bude zaznamenán údaj o adrese bydliště (u nepodnikajících fyzických osob) nebo o adrese sídla. Předpokládá se, že díky napojení na ostatní rejstříky státní správy by tento údaj mohl být vyplňován automaticky,

e) pro účely doručování může ubytovatel zadat korespondenční adresu odlišnou od adresy bydliště nebo sídla. Ani zadání této adresy však nezmění povinnost správních úřadů komunikovat primárně prostřednictvím datové schránky, pokud je zřízena,

f) telefonní číslo, které mohou orgány státní správy používat pro komunikaci. U hostitelů tento požadavek vychází z čl. 5 nařízení,

g) e-mailovou adresu, kterou mohou orgány státní správy používat pro komunikaci. U hostitelů tento požadavek vychází z čl. 5 nařízení,

h) v obci, která zavedla poplatek z pobytu, bude ubytovatel povinen uvést také další údaje podle zákona o místních poplatcích. Těmito údaji jsou:

- u právnické osoby určení fyzických osob, které jsou jejím jménem oprávněny jednat

v poplatkových povinnostech, viz § 14a odst. 2 písm. a) zákona o místních poplatcích,

- čísla všech účtů u poskytovatelů platebních služeb, včetně poskytovatelů těchto

služeb v zahraničí, užívaných v souvislosti s podnikatelskou činností, viz § 14a odst. 2 písm. b) zákona o místních poplatcích.

Jméno zákonného zástupce, jak uvádí nařízení v čl. 5, není v podmínkách ČR zapotřebí, neboť tato informace je snadno zjistitelná z veřejného rejstříku.

§ 9h Ustanovení § 9h navazuje na § 9g a upravuje rozsah dalších údajů zapisovaných do registru.

Odstavec 1 Pokud dojde k dočasnému uzavření ubytovacího zařízení, bude ubytovatel povinen uvést tuto skutečnost do registru a zároveň s tím uvést datum předpokládaného opětovného zprovoznění.

Jestliže dojde k ukončení poskytování služeb v oblasti ubytování, bude ubytovatel povinen tuto skutečnost předem vyznačit v registru uvedením data, kdy dojde k ukončení činnosti.

V případě, že ubytovatel tuto skutečnost neuvede, resp. uvede ji opožděně, dopustí se přestupku, který dozorují a správní tresty za něj ukládají obecní živnostenské úřady. Podnikatelé tímto úkonem zároveň splní i povinnost podle § 17 odst. 3 živnostenského zákona oznámit živnostenskému úřadu ukončení provozování živnosti v provozovně. Prostřednictvím registru budou mít možnost splnit i povinnost podle § 31 odst. 16 živnostenského zákona, tj. informovat živnostenský úřad o místě pro vypořádání případných závazků.

Odstavec 2 Stanoví se, které údaje je ubytovatel povinen zaznamenat do registru o osobě, kterou ubytuje ve svém ubytovacím zařízení. Některé z těchto údajů se týkají pouze cizinců (tj. fyzických osob, které nejsou státními občany České republiky, včetně občanů EU) a u občanů ČR zaznamenávány nebudou.

Ubytovatel do registru zaznamená:

a) kompletní jméno a příjmení ubytované osoby (tuzemce i cizozemce) tak, jak je uvedeno v dokladu totožnosti, podle kterého se identifikace provádí. V případě nezletilých nebo osob s omezenou svéprávností, jež nemají vlastní doklad totožnosti, ubytovatel zapíše údaje dle toho, jak mu jsou poskytnuty ze strany zákonného zástupce této osoby, nebo toho, kdo tuto osobu doprovází,

b) den, měsíc a rok narození ubytované osoby. Zde opět vychází z údajů uvedených v předloženém dokladu totožnosti. Není-li v dokladu některý z požadovaných údajů uveden (nejčastěji může dojít k tomu, že v dokladu je zaznamenán pouze rok narození, protože ostatní údaje, tedy měsíc a den, jsou neznámé), zapíše jen ta data, jež lze z dokladu získat. V případě osob, které žádný doklad totožnosti nevlastní, ubytovatel postupuje obdobně jako v předchozím případě. V obcích, v nichž je zaveden poplatek z pobytu, tento údaj také slouží pro posouzení oprávněnosti uplatněného osvobození (osoby mladší 18 let tento poplatek neplatí). Pokud bude v dokladu uveden pouze rok narození, bude se pro účely výběru poplatku předpokládat, že osoba se narodila 31. 12. tohoto roku,

c) adresu místa trvalého pobytu ubytovávané osoby, či jinou obdobnou adresu, kterou ubytovaný užívá v zahraničí, pokud ubytovaná osoba trvalý pobyt na území ČR nemá. V případě, kdy tento údaj není v předloženém dokladu zaznamenán, vychází při jeho zápisu z informací poskytnutých ubytovanou osobou. Tato informace slouží nejen k jednoznačnému ztotožnění ubytované osoby, ale i k řízení cestovního ruchu (zaměření marketingových kampaní apod.),

d) státní občanství ubytované osoby. Jde o údaj, který umožní odlišit cizince od občanů ČR. Zároveň se také jedná o důležitou statistickou informaci,

e) druh a číslo dokladu, na jehož základě byla ubytovaná osoba ubytovatelem ztotožněna, včetně čísla víza, pokud je v dokladu vyznačeno. Aby byla zajištěna relevance zaznamenávaných dat, zákon stanoví požadavky na doklad, podle kterého může být ztotožnění provedeno. U rezidentů EU se nabízí celá řada takovýchto dokladů – od cestovního pasu, přes různé identifikační karty (obdoba občanských průkazů), až po různé karty rezidentů (obdoba povolení k dočasnému či trvalému pobytu nebo dokladu o poskytnutí azylu apod.). Každý doklad však musí splňovat čtyři základní podmínky:

- musí být vydán orgánem státní správy příslušného členského státu EU,

- musí být opatřen fotografií ztotožňované osoby,

- musí v něm být uvedeno jméno (popř. všechna jména) a příjmení jeho držitele a

- musí v něm být uveden datum narození držitele.

U osob, které nejsou rezidenty některého členského státu EU, bude možné ke ztotožnění použít jediný druh dokladu, a to jejich cestovní pas. Je-li zde vyznačeno vízum opravňující osobu ke vstupu na území České republiky nebo Evropské unie, uvede ubytovatel i číslo tohoto víza,

f) datum počátku ubytování každé ubytované osoby,

g) datum předpokládaného konce ubytování ubytované osoby ve svém ubytovacím zařízení. Tím dojde ke splnění jedné z povinností dle § 97 zákona o pobytu cizinců, uvést předpokládanou dobu pobytu,

h) v případě cizinců ubytovatel vyplní další údaje, které vycházejí ze zákona o pobytu cizinců. Jde zejména o datum počátku pobytu cizince na území ČR, předpokládanou dobu pobytu cizince na území ČR a účel pobytu (§ 97 zákona o pobytu cizinců). Na základě zadaného státního občanství registr automaticky rozpozná, zda tyto údaje bude nutné vyplňovat, či nikoliv.

Údaje o ubytované osobě bude ubytovatel povinen vyplnit bezprostředně po ubytování dané osoby, nejpozději do 24 hodin od okamžiku, kdy se osoba ubytuje. Včasný zápis údajů do registru je v zájmu bezpečnosti České republiky (např. v případě ubytovaných cizinců či osob v pátrání), tak i v zájmu bezpečnosti obyvatelstva (pátrání po přenašečích závažných nakažlivých chorob).

Zapisovat zde uvedené údaje nebude povinen ten ubytovatel, který je podle § 3h zákona o místních poplatcích oprávněn vést evidenční povinnost ve zjednodušeném rozsahu. V tomto případě bude ubytovateli umožněno, aby evidenci nadále vedl v „papírové“ podobě podle § 3h odst. 4 zákona o místních poplatcích.

Odstavec 3 Ubytovatel o ubytované osobě do registru zaznamená ještě další údaje, a to:

a) datum, kdy ubytovaná osoba skutečně ukončí ubytování v ubytovacím zařízení.,

b) výši vybraného poplatku z pobytu nebo důvod osvobození od poplatku (systém bude umět automaticky vyhodnotit jako důvod osvobození od poplatku skutečnost, že ubytovaná osoba je mladší 18 let),

c) datum úmrtí cizince, pokud k němu dojde v průběhu ubytování (viz § 100 písm. a) zákona o pobytu cizinců). Všechny tyto údaje musí být do registru zadány nejpozději do 24 hodin od nastalé události.

K bodu 29 – § 9g odst. 1 Ustanovení upravuje údaje zapisované do registru. Návrh zákona předpokládá, že zapisovat data do registru a udržovat jejich aktuálnost bude povinností ubytovatele. Do registru se budou zapisovat údaje týkající se ubytovacího zařízení a jednotky pro poskytování ubytování (tedy jednotky podle nařízení), údaje týkající se hostitele a údaje o ubytovaných osobách.

Odstavec 1 Písmeno a) Ubytovatel při registraci do registru povinně zapíše následující údaje, které se týkají ubytovacího zařízení (tedy nikoliv jednotky pro poskytování ubytování): bod 1: adresu odpovídající zápisu v registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RUIAN) specifikující, kde se ubytovací zařízení nachází. V případě kempů, stanových tábořišť apod. ubytovatel vyplní parcelní číslo/čísla, na nichž se předmětné ubytovací zařízení nachází. Podobně v případě botelu uvede parcelní číslo pozemku, ke kterému přiléhá přístaviště nebo kotviště, či blíže specifikuje umístění ubytovacího zařízení na vodní ploše. Předpokládá se, že rejstřík bude napojen přímo na RUIAN, a tak bude moci při vyplňování adresy poskytovat plnohodnotnou nápovědu a zadanou adresu ihned ověřit. bod 2: datum, kdy v ubytovacím zařízení nebo jednotce dojde k zahájení činností spojených s ubytováváním osob. Oznámení bude ubytovatel povinen provést před zahájením činnosti. V případě ubytovacích zařízení tak tedy bude muset učinit předtím, než bude zařízení připraveno přijmout prvního hosta. V případě, kdy ubytovatel ubytovací zařízení nezaregistruje, resp. zaregistruje až po zahájení činnosti, se bude jednat o přestupek, o němž bude rozhodovat obecní živnostenský úřad příslušný dle umístění příslušného ubytovacího zařízení.

Písmeno b) O jednotce pro poskytování ubytování ubytovatel při registraci uvede tyto údaje: bod 1: Informace, které je hostitel povinen poskytnout podle nařízení. Podle čl. 5 nařízení se tak bude jednat o přesnou adresu jednotky, včetně případného čísla bytu, čísla poštovní schránky, je-li jiné, podlaží, v němž se jednotka nachází, označení v katastru nemovitostí nebo jakýkoliv jiný druh informací, které umožňují její přesnou identifikaci; druh jednotky; zda je jednotka nabízena jako část nebo celek hlavního nebo vedlejšího bydliště hostitele nebo k jiným účelům; maximální počet nabízených lůžek a hostů, které lze v jednotce ubytovat. Je-li hostitel fyzická osoba, dále uvede: své jméno, své IČO, pokud bylo přiděleno, svoji adresu, své kontaktní telefonní číslo a svou adresu elektronické pošty, kterou má příslušný orgán používat pro písemnou komunikaci. Právnická osoba také uvede svůj název, své IČO, kontaktní telefonní číslo nejméně jednoho svého zástupce a svou adresu elektronické pošty, kterou má příslušný orgán používat pro písemnou komunikaci. Informace o jméně svého zákonného zástupce a adrese (které předpokládá nařízení) budou vyplněny automatiky na základě informací z ROB. Žádná podpůrná dokumentace podle čl. 5 odst. 2 nebude požadována.

bod 2: Adresu odpovídající zápisu v registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RUIAN) specifikující, kde se jednotka nachází. Pakliže se jednotka nachází v bytovém domě, vyplní ubytovatel též číslo bytu, nebo, v případě, že byt číslo nemá, blíže popíše, kde se nachází (např. druhé patro vlevo od schodiště). V případě, že se jednotka nachází na plovoucím zařízení, uvede parcelní číslo pozemku, ke kterému přiléhá přístaviště nebo kotviště, či blíže specifikuje umístění jednotky na vodní ploše. Předpokládá se, že rejstřík bude napojen přímo na RUIAN, a tak bude moci při vyplňování adresy poskytovat plnohodnotnou nápovědu a zadanou adresu ihned ověřit.

bod 3: Datum, kdy v jednotce dojde k zahájení činností spojených s ubytováváním osob. Oznámení bude ubytovatel povinen provést před zahájením činnosti. V případě jednotek bude činnost zahájena dnem vystavení první nabídky na digitální platformě. V případě, že ubytovatel jednotku nezaregistruje, resp. zaregistruje až po zahájení činnosti, bude se jednat o přestupek, o němž bude rozhodovat obecní živnostenský úřad příslušný dle umístění ubytovacího zařízení nebo jednotky.

K bodu 30 – § 9g odst. 3 V případě, že hostitel zapíše o jednotce pro poskytování ubytování do registru všechny požadované údaje, považuje se takovýto zápis za splnění registračních povinností podle čl. 5 nařízení. Veškeré hostitelem zapsané údaje musí být správné a přesné, za což v plné míře odpovídá sám hostitel (viz čl. 5 odst. 6 nařízení).

K bodu 31 – § 9h odst. 1 Pokud dojde k dočasnému uzavření ubytovacího zařízení (nikoliv tedy jednotky pro poskytování ubytování) bude ubytovatel povinen uvést tuto skutečnost do registru a zároveň s tím uvést datum předpokládaného opětovného zprovoznění.

Jestliže dojde k ukončení poskytování služeb v oblasti ubytování jak v ubytovacím zařízení, tak i v jednotce pro poskytování ubytování, bude ubytovatel povinen tuto skutečnost předem vyznačit v registru uvedením data, kdy dojde k ukončení činnosti. V případě, že ubytovatel tuto skutečnost neuvede, resp. uvede ji opožděně, spáchá přestupek, který dozorují a správní tresty za něj ukládají obecní živnostenské úřady. Podnikatel tímto úkonem zároveň splní i povinnost podle § 17 odst. 3 živnostenského zákona oznámit živnostenskému úřadu ukončení provozování živnosti v provozovně. Prostřednictvím registru bude mít možnost splnit i povinnost dle § 31 odst. 16 živnostenského zákona, tj. informovat živnostenský úřad o místě pro vypořádání případných závazků.

K bodu 32 – § 9h odst. 2 a 3 Odstavec 2 Stanoví se, které údaje je ubytovatel povinen zaznamenat do registru o osobě, kterou ubytuje ve svém ubytovacím zařízení nebo jednotce pro poskytování ubytování. Některé z těchto údajů se týkají pouze cizinců (tj. fyzických osob, které nejsou státními občany České republiky, včetně občanů EU) a u občanů ČR zaznamenávány nebudou. Ubytovatel do registru zaznamená:

a) kompletní jméno a příjmení ubytované osoby (tuzemce i cizozemce) tak, jak je uvedeno v dokladu totožnosti, podle kterého se identifikace provádí. V případě nezletilých nebo osob s omezenou svéprávností, jež nemají vlastní doklad totožnosti, ubytovatel zapíše údaje dle toho, jak mu jsou poskytnuty ze strany zákonného zástupce této osoby, nebo toho, kdo tuto osobu doprovází.

b) den, měsíc a rok narození ubytované osoby. Zde opět vychází z údajů uvedených v předloženém dokladu totožnosti. Není-li v dokladu některý z požadovaných uveden (nejčastěji může dojít k tomu, že v dokladu je zaznamenán pouze rok narození, protože ostatní údaje, tedy měsíc a den, jsou neznámé), zapíše jen ta data, jež lze z dokladu získat. V případě osob, které žádný doklad totožnosti nevlastní, ubytovatel postupuje obdobně jako v předchozím případě. V obcích, v nichž je zaveden poplatek z pobytu, tento údaj také slouží pro posouzení oprávněnosti uplatněného osvobození (osoby mladší 18 let tento poplatek neplatí). Pokud bude v dokladu uveden pouze rok narození, bude se pro účely výběru poplatku předpokládat, že osoba se narodila 31. 12. tohoto roku.

c) adresu místa trvalého pobytu ubytovávané osoby, či jiná obdobná adresa, kterou ubytovaný užívá v zahraničí, pokud ubytovaná osoba trvalý pobyt na území ČR nemá. V případě, kdy tento údaj není v předloženém dokladu zaznamenán, vychází při jeho zápisu z informací poskytnutých ubytovanou osobou. Tato informace slouží nejen k jednoznačnému ztotožnění ubytované osoby, ale i k řízení cestovního ruchu (zaměření marketingových kampaní apod.).

d) státní občanství ubytované osoby. Jde o údaj, který umožní odlišit cizince od občanů ČR. Zároveň se také jedná o důležitou statistickou informaci.

e) druh a číslo dokladu, na jehož základě byla ubytovaná osoba ubytovatelem ztotožněna, včetně čísla víza, pokud je v dokladu vyznačeno. Aby byla zajištěna relevance zaznamenávaných dat, zákon stanoví požadavky na doklad, podle kterého může být ztotožnění provedeno. U rezidentů EU se nabízí celá řada takovýchto dokladů – od cestovního pasu, přes různé identifikační karty (obdoba občanských průkazů), až po různé karty rezidentů (obdoba povolení k dočasnému či trvalému pobytu nebo dokladu o poskytnutí azylu apod.). Každý doklad však musí splňovat čtyři základní podmínky:

- musí být vydán orgánem státní správy příslušného členského státu EU,

- musí být opatřen fotografií ztotožňované osoby,

- musí v něm být uvedeno jméno (popř. všechna jména) a příjmení jeho držitele,

- musí v něm být uveden datum narození držitele. U osob, které nejsou rezidenty některého členského státu EU, bude možné k jejich ztotožnění použít jediný druh dokladu, a to jejich cestovní pas. Je-li zde vyznačeno vízum opravňující osobu ke vstupu na území České republiky nebo Evropské unie, uvede ubytovatel i číslo tohoto víza.

f) datum počátku ubytování každé ubytované osoby.

g) datum předpokládaného konce ubytování ubytované osoby ve svém ubytovacím zařízení. Tím dojde ke splnění jedné z povinností dle § 97 zákona o pobytu cizinců, uvést předpokládanou dobu pobytu.

h) v případě cizinců ubytovatel vyplní další údaje, které vycházejí ze zákona o pobytu cizinců. Jde zejména o datum počátku pobytu cizince na území ČR, předpokládanou dobu pobytu cizince na území ČR a účel pobytu (§ 97 zákona o pobytu cizinců). Na základě zadaného státního občanství registr automaticky rozpozná, zda tyto údaje bude nutné vyplňovat, či nikoliv.

Údaje o ubytované osobě bude ubytovatel povinen vyplnit bezprostředně po ubytování dané osoby, nejpozději do 24 hodin od okamžiku, kdy se osoba ubytuje. Včasný zápis údajů do registru je v zájmu bezpečnosti České republiky (např. v případě ubytovaných cizinců či osob v pátrání), tak i v zájmu bezpečnosti obyvatelstva (pátrání po přenašečích závažných nakažlivých chorob).

Zapisovat zde uvedené údaje nebude povinen ten ubytovatel, který je podle § 3h zákona o místních poplatcích oprávněn vést evidenční povinnost ve zjednodušeném rozsahu. V tomto případě bude ubytovateli umožněno, aby evidenci nadále vedl v „papírové“ podobě podle § 3h odst. 4 zákona o místních poplatcích.

Odstavec 3 Ubytovatel o osobě ubytované v ubytovacím zařízení nebo v jednotce pro poskytování ubytování do registru zaznamená ještě další údaje, a to:

a) datum, kdy ubytovaná osoba skutečně ukončí ubytování v ubytovacím zařízení.

b) výši vybraného poplatku z pobytu nebo důvod osvobození od poplatku (systém bude umět automaticky vyhodnotit jako důvod osvobození od poplatku skutečnost, že ubytovaná osoba je mladší 18 let).

c) datum úmrtí cizince, pokud k němu dojde v průběhu ubytování, viz § 100 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Všechny tyto údaje musí být do registru zadány nejpozději do 24 hodin od nastalé události.

K bodu 33 – § 9i a 9j

§ 9i Navrhuje se, aby ministerstvo mělo možnost upravit bližší podmínky fungování registru prostřednictvím vyhlášky, která stanoví způsob a formát zápisu údajů a jejich předávání do registru.

Možnost bližší úpravy prostřednictvím vyhlášky se jeví jako vhodná též s ohledem na oprávnění Evropské komise přijmout prováděcí akty ke stanovení společných technických specifikací a postupů pro zajištění interoperability řešení pro fungování jednotných digitálních kontaktních míst a bezproblémové výměny údajů, včetně struktury registračních čísel. Pokud by Komise nějaký takový prováděcí akt přijala, měla by Česká republika mít možnost na něj co nejrychleji reagovat a fungování registru mu přizpůsobit.

§ 9j Odstavec 1 Zaregistrovat ubytovací zařízení bude ubytovatel povinen před prvním poskytnutím ubytování. Zápisem všech údajů podnikatel splní také povinnost vyplývající pro něj z ustanovení § 17 odst. 3 živnostenského zákona, pokud jde o oznámení zahájení provozování příslušné živnosti v provozovně. Registrace ubytovacího zařízení v registru jej však nezbavuje povinnosti oznámit živnostenskému úřadu zahájení provozování jiných živností v dané provozovně, pokud jsou zde vykonávány.

Zadá-li ubytovatel veškeré údaje, které pro něj vyplývají z tohoto zákona, systém automaticky přidělí registrační číslo, které bude jedinečné pro každé ubytovací zařízení. Tedy každý ubytovatel bude mít tolik registračních čísel, kolik bude provozovat ubytovacích zařízení (např. ubytovatel provozující dvě ubytovací zařízení bude tedy muset mít přidělena dvě různá registrační čísla, z nichž každé bude platné pro jiné ubytovací zařízení). Samotné vydání registračního čísla však ubytovatele bez dalšího neopravňuje k výkonu této činnosti. K legálnímu výkonu takovéto činnosti musí splňovat i další podmínky vyplývající pro něj z jiných právních předpisů (např. živnostenského nebo stavebního zákona). Zároveň s tím zůstávají zachována oprávnění příslušných orgánů (živnostenské úřady, stavební úřady aj.) k provádění kontrol dle zvláštních právních předpisů i k ukládání správních trestů za případná zjištěná porušení. Takto uložený správní trest za porušení povinností vyplývajících ze zvláštních právních předpisů nebrání uložení správního trestu za porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona, neboť ten chrání odlišné objekty.

Odstavec 2 V případě, kdy ministerstvo zjistí, že údaje zadané do registru při registraci ubytovacího zařízení jsou neúplné nebo nepravdivé, vyzve ubytovatele k nápravě v přiměřené lhůtě, kterou mu k tomu stanoví. Pokud ubytovatel na základě výzvy ve stanovené lhůtě příslušnou nápravu neprovede, dopustí se přestupku.

Samotné vydání výzvy ke zjednání nápravy nebrání příslušnému dozorovému orgánu uložení případného správního trestu dle zvláštních právních předpisů.

Odstavec 3: Pokud by vyšlo najevo, že registraci ubytovacího zařízení do registru provedla osoba, která k tomu nebyla oprávněna (např. bývalý zaměstnanec, jenž v době registrace již nebyl v zaměstnaneckém poměru), bude mít ministerstvo možnost zrušit takto přidělené registrační číslo. Vzhledem k tomu, že řízení nebude mít žádného účastníka (nerozhoduje se přímo o žádném právu nebo povinnosti neoprávněně zaregistrovaného), bude v dané věci rozhodováno usnesením, které se pouze poznamená do spisu. Pokud to bude vhodné, ministerstvo o vydání usnesení informuje tu osobu, která byla bez své vůle zaregistrována.

K bodu 34 – § 9k Odstavec 1 Hostitel bude povinen provést registraci jednotky pro poskytování ubytování v registru před prvním poskytnutím ubytování. Jakmile hostitel zadá veškeré údaje, které jsou požadovány nařízením, ministerstvo prostřednictvím registru přidělí registrační číslo jednotce (bude specifické pro každou jednotku). Tedy každý hostitel bude mít tolik registračních čísel, kolik bude provozovat jednotek pro poskytování ubytování (např. ubytovatel provozující dvě jednotky bude tedy muset mít přidělena dvě různá registrační čísla, z nichž každé bude platné pro jinou jednotku). Samotné vydání registračního čísla však hostitele bez dalšího neopravňuje k výkonu této činnosti. K legálnímu výkonu činnosti musí splňovat i další podmínky vyplývající pro něj z jiných právních předpisů (např. živnostenského nebo stavebního zákona). Zároveň s tím zůstávají zachována oprávnění příslušných orgánů (živnostenské úřady, stavební úřady aj.) k provádění kontrol dle zvláštních právních předpisů i k ukládání správních trestů za případná zjištěná porušení. Takto uložený správní trest za porušení povinností vyplývajících ze zvláštních právních předpisů nebrání uložení správního trestu za porušení tohoto zákona, neboť ten chrání odlišné objekty.

V případě, že hostitel, který je zároveň i podnikatelem ve smyslu § 2 živnostenského zákona, vyplní i všechny údaje stanovené v § 5 živnostenského zákona, splní tím i povinnost oznámení zahájení provozování příslušné živnosti živnostenskému úřadu. Systém však nemůže hostiteli bránit v registraci, resp. nemůže nevydat registrační číslo, pokud nejsou zadány veškeré náležitosti dle živnostenského zákona (v takovém případě systém může podnikatele na tuto skutečnost pouze upozornit). Vydání registračního čísla tedy není osvědčením o splnění povinnosti dle § 17 odst. 3 živnostenského zákona. Registrace jednotky pro poskytování ubytování v registru i s vyplněním všech údajů požadovaných dle § 5 živnostenského zákona podnikatele nezbavuje povinnosti oznámit živnostenskému úřadu zahájení provozování jiných živností v dané provozovně, pokud jsou zde vykonávány.

Odstavec 2 Zjistí-li ministerstvo, že údaje vyplývající z nařízení, které hostitel zadal při registraci, jsou neúplné nebo nepravdivé, vyzve hostitele k nápravě a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Ministerstvo má toto oprávnění pouze ve vztahu k údajům, jejichž povinnost uvést je při registraci vyplývá přímo z nařízení a jsou tedy rozhodné pro vydání registračního čísla. Neuvedení jiných údajů bude řešeno podle zvláštních právních předpisů těmi orgány, které dané právní předpisy dozorují.

Odstavec 3 Pokud hostitel neodstraní nedostatky jím zadaných údajů v registru týkající se jednotky pro poskytování ubytování, ministerstvo pozastaví platnost registračního čísla. Zjistí-li ministerstvo, že existují zjevné a vážné pochybnosti o pravosti nebo platnosti těchto údajů, pozastaví platnost registračního čísla i v případě, že lhůta podle odstavce 2 dosud neuplynula. Ministerstvo vyznačí v registru údaj o pozastavení nebo obnovení platnosti registračního čísla.

Možnost tohoto postupu ministerstva se týká pouze případů, kdy předmětné nedostatky vykazují registrační údaje, jejichž uvedení vyplývá z nařízení. V případě nesprávně uvedených jiných údajů (tedy údajů, které nevyplývají přímo z nařízení, ale ze zvláštních právních předpisů) se postupuje podle těchto příslušných zvláštních právních předpisů, včetně určení příslušného orgánu, který bude opravu nesprávně zadaných informací vymáhat.

Nezjedná-li hostitel ve lhůtě stanovené ministerstvem ve výzvě nápravu, ministerstvo zahájí řízení, kterým pozastaví platnost registračního čísla jednotky. V případě zjevných a skutečně závažných pochybností o pravosti či platnosti zadaných údajů (např. v případě zadání neexistující adresy) bude mít ministerstvo možnost rozhodnout o pozastavení platnosti registračního čísla ještě před tím, než vyprší lhůta stanovená ve výzvě. V souladu se zněním druhé věty čl. 6 odst. 5 nařízení musí hostitel mít vždy možnost se před vydáním rozhodnutí o pozastavení platnosti registračního čísla vyjádřit, případně nesprávné údaje opravit nebo doplnit.

Odstavce 4 a 5 Informace o pozastavení platnosti registračního čísla bude zaznamenána v registru. Registrační číslo zůstane pozastavené od nabytí právní moci rozhodnutí o jeho pozastavení do doby, než ministerstvo toto rozhodnutí zruší na základě toho, že hostitel odstranil nedostatky, které k jeho pozastavení vedly. Zrušení rozhodnutí o pozastavení platnosti registračního čísla se opět provede rozhodnutím, kterým se ruší původní „pozastavovací“ rozhodnutí. Aby se celý proces obnovení registračního maximálně urychlil, může k vydání rozhodnutí o zrušení rozhodní o pozastavení platnosti registračního čísla dojít bezprostředně – tedy takovéto „rušící“ rozhodnutí může být prvním a pravděpodobně také jediným úkonem v řízení (účastníkem řízení, který bude mít právo se proti zrušení rozhodnutí o pozastavení platnosti registračního čísla odvolat, bude výhradně postižený hostitel, u něhož je to ale velmi nepravděpodobné ). Po zrušení rozhodnutí o pozastavení platnosti registračního čísla dojde i k odstranění této informace z registru.

Samotné pozastavení registračního čísla nebrání hostiteli v dalším poskytování ubytovacích služeb. Hostitel pouze nebude moci zveřejňovat nové nabídky prostřednictvím online platforem, neboť na nich bude jeho stávající nabídka znepřístupněna nebo odstraněna.

K bodu 35 – § 9l V § 9l je zavedena legislativní zkratka „online platforma“, kterou je míněn provozovatel online platformy podle čl. 3 odst. 6 nařízení, tj. platformy, která umožňuje hostům uzavírat s hostiteli smlouvy na dálku o poskytování služeb v oblasti krátkodobých pronájmů ubytování.

Vhledem k tomu, že český právní řád spojuje slovo „nájem“ v případě nemovitých věcí s dlouhodobým užíváním (viz § 2235 odst. 2 občanského zákoníku), je vhodnější chápat slova tohoto evropského právního předpisu v kontextu práva České republiky jako „ubytování“ (viz § 2326 občanského zákoníku).

Ustanovení tohoto zákona nebudou nijak dopadat na platformy umožňující zprostředkovávat (dlouhodobé) nájmy. V případě, že se platforma zabývá zprostředkováním jak (dlouhodobých) nájmů, tak i (krátkodobého) ubytování, je nutné pro posouzení toho, zda se uplatní ustanovení tohoto zákona, posoudit vždy podle každé jednotlivé nabídky samostatně.

Napříště budou muset být veškeré nabídky hostitelů inzerované prostřednictvím online platforem opatřeny platným (tedy takovým, které bylo skutečně vydáno ministerstvem a jehož platnost nebyla pozastavena) registračním číslem jednotky pro poskytování ubytování. Před uveřejněním nabídky ubytování v jednotce podle nařízení (tedy v jednotce pro poskytování ubytování) bude tato online platforma povinna vyžádat si od hostitele prohlášení o tom, zda k ubytování nabízená jednotka pro poskytování ubytování se nachází v oblasti, kde byl zaveden registrační postup podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení. V České republice bude registrační postup uplatňován na celém území státu. V okamžiku, kdy hostitel prohlásí, že jednotka se v takovéto oblasti skutečně nachází, online platforma si od něj bude muset vyžádat zadání registračního čísla, které bude jasně zobrazeno u každé jednotlivé nabídky ubytování v jednotce podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení. Za pravdivost prohlášení sice ponesou plnou odpovědnost výhradně hostitelé, nicméně je i povinností platformy vynaložit veškeré úsilí, aby za využití seznamu oblastí, v nichž se na území uplatňuje registrační postup, zveřejněných prostřednictvím jednotného digitálního kontaktního místa, posoudila úplnost takovéhoto prohlášení podle čl. 8 nařízení. Zároveň platformy budou mít povinnost provádět pravidelnou namátkovou kontrolu úplnosti již učiněných prohlášení hostitelů a (pokud se jednotka nachází v oblasti, v níž se uplatňuje registrační postup) také platnosti hostitelem zadaného registračního čísla podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení. Za účelem usnadnění prováděné kontrol prohlášení hostitelů prováděných platformami bude informace o tom, že registrační postup se uplatňuje na území celého státu a informace o tom, že seznam oblastí, ze kterých si ministerstvo vyžádalo údaje od poskytovatelů platforem, se rovněž kryje s územím celého státu, dostupné prostřednictvím jednotného digitálního kontaktního místa podle čl. 13 odst. 1 nařízení a zároveň budou obě tyto informace bezplatně zveřejněny na internetových stránkách ministerstva podle čl. 13 odst. 3 nařízení.

Jakmile by ministerstvo postupem podle § 9k odst. 3 pozastavilo platnost registračního čísla jednotky pro ubytování, zároveň s tím rozhodnutím uloží provozovateli online platformy pro krátkodobé ubytování povinnost odstranit nebo znemožnit přístup ke stávajícím nabídkám uveřejněných s tímto registračním číslem a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Možnost vydat takové rozhodnutí bude ministerstvo mít i u nabídek, u nichž by došlo ke zneužití platného registračního čísla neoprávněnou osobou.

Rozhodnutí o odstranění nabídek nebo o znemožnění přístupu k nim musí obsahovat alespoň odůvodnění, jasné informace umožňující poskytovateli online platformy pro krátkodobé pronájmy identifikovat a lokalizovat dotyčné nabídky (prostřednictvím přesné URL), totožnost příslušného orgánu (ministerstva), totožnost hostitele a registrační číslo jednotky. Rozhodnutí může být prvním úkonem v řízení.

K bodu 36 – § 9m Ubytovateli se ukládá povinnost, aby si od ubytované osoby vyžádal údaje, které osvědčují její totožnost.

Ubytovaná osoba předloží doklad, který obsahuje stanovené údaje. Aby byla zajištěna relevance zaznamenávaných dat, zákon stanoví požadavky na doklad, podle kterého může být ztotožnění provedeno. U rezidentů EU se nabízí celá řada takovýchto dokladů – od cestovního pasu, přes různé identifikační karty (obdoba občanských průkazů), až po různé karty rezidentů (obdoba povolení k dočasnému či trvalému pobytu nebo dokladu o poskytnutí azylu apod.). Každý doklad však musí splňovat čtyři základní podmínky: − musí být vydán orgánem státní správy příslušného členského státu EU, − musí být opatřen fotografií ztotožňované osoby, − musí v něm být uvedeno jméno (popř. všechna jména) a příjmení jeho držitele, − musí v něm být uveden datum narození držitele.

U osob, které nejsou rezidenty některého členského státu EU, bude možné k jejich ztotožnění použít jediný druh dokladu, a to jejich cestovní pas.

Toto ustanovení slouží k zajištění bezpečnosti České republiky a k možnosti ověření správnosti výše vybraného (a odvedeného) poplatku z pobytu.

K bodu 37 – § 9m odst. 2 a 3 Odstavec 2 Hostiteli (viz čl. 3 odst. 2 nařízení) se ukládá, aby při nabízení ubytování v jednotce pro poskytování ubytování prostřednictvím online platformy sdělil této online platformě informaci o tom, že nabízená jednotka nebo ubytovací zařízení podléhá postupu registrace a zároveň s tím sdělil i registrační číslo této jednotky. Tato povinnost vychází z čl. 4 odst. 3 nařízení, podle kterého členské státy zajistí, aby hostitelé měli při nabízení svých služeb v oblasti krátkodobých pronájmů (v právním řádu ČR se jedná o ubytování) prostřednictvím online platforem pro krátkodobé pronájmy povinnost oznámit této platformě, zda nabízená jednotka podléhá postupu registrace, a pokud ano, sdělit registrační číslo jednotky.

Online platformy budou mít povinnost navrhnout a uspořádat své online rozhraní tak, aby po hostitelích bylo vyžadováno učinění prohlášení o tom, zda se jednotka nabízená ke krátkodobému pronájmu nachází v oblasti, kde byl zaveden nebo se uplatňuje postup registrace podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení. Vzhledem k tomu, že postupu registrace budou na území České republiky podléhat veškeré jednotky pro poskytování ubytování, je povinnost stanovena pro všechny hostitele.

Odstavec 3 Ustanovení zakazuje ubytovateli nabízet prostřednictvím online platformy jednotku nebo ubytovací zařízení, které nemá platné registrační číslo. Povinností online platformy podle nařízení je navrhnout a uspořádat své online rozhraní tak, aby po hostitelích bylo vyžadováno učinění prohlášení o tom, zda se jednotka nabízená ke krátkodobému pronájmu nachází v oblasti, kde byl zaveden nebo se uplatňuje postup registrace a pokud ubytovatel prohlásí, že se jednotka v této oblasti nachází, je platforma povinna zajistit, aby hostitelé poskytli registrační číslo před tím, než ve vztahu k této jednotce umožní nabízení služeb v oblasti krátkodobých pronájmů (ubytování). Vzhledem k tomu, že jednotky a ubytovací zařízení na území České republiky budou podléhat postupu registrace, je zřejmé, že jednotce nebo ubytovacímu zařízení musí být přiděleno registrační číslo a není možné, aby byly zveřejňovány nabídky nemovitostí, které takovéto registrační číslo nemají. Stejně tak ubytovatel nebude moci nabízet jednotku nebo ubytovací zařízení, která nebo které by měla či mělo pozastavenou platnost registračního čísla.

K bodu 38 – § 9n Stanoví se orgány a instituce, které budou mít přístup k údajům v registru, neboť se v něm budou uchovávat citlivé údaje.

Písmeno a) Přístup do registru bude mít ubytovatel, a to v rozsahu, v jakém data do registru sám zadal. Je důvodné, aby ubytovatel měl přístup k jím zadávaným údajům o ubytovacím zařízení a v něm ubytovaným osobám, ať již pro potřeby kontroly, nebo případné opravy zadaných údajů. Ubytovatel bude povinen s daty zacházet tak, aby účel jejich použití nebyl v rozporu s jinými právními předpisy, a to jak národními (např. zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů), tak i evropskými.

Písmeno b) Přístup do registru bude mít ministerstvo, a to z pozice správce systému. Informace z registru však bude moci využívat jen za účelem provádění kontrol podle tohoto zákona a k činnostem souvisejícím se správou registru.

Písmeno c) Přístup do registru bude mít správce místního poplatku z pobytu za účelem výkonu jeho správy. Ze zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že přístup do registru bude i pro správce daně limitován jeho územní působností. Např. finanční odbory obcí, které jsou pověřeny správou místního poplatku z pobytu, budou mít přístup k informacím, které zadali ubytovatelé k ubytovacím zařízením nacházejících se na území dané obce. Přístup správce daně bude úplný, tj. jak ke všem informacím týkajících se ubytovatele, tak i ke všem údajům o ubytovaných osobách. Rozsah tohoto přístupu je nezbytný pro kontrolu správné výše odvodu poplatku z pobytu, kdy správce daně musí mít možnost zkontrolovat, zda ubytovaný byl poplatníkem poplatku z pobytu či nikoliv a ubytovatel jako plátce tak byl povinen od něj poplatek vybrat. Registr v tomto smyslu nahrazuje evidenční knihu podle § 3g zákona o místních poplatcích.

Písmeno d) Přístup do registru bude mít Finanční analytický úřad pro potřeby plnění jeho zákonem stanovených pravomocí.

Písmeno e) Přístup do registru bude mít ředitelství služby cizinecké policie a odbory cizinecké policie krajských ředitelství Policie České republiky, a to k informacím, které se týkají ubytovacích zařízení, ubytovaných cizinců a ubytovatelů, u nichž jsou cizinci ubytováni. Předpokládá se, že cizinecká policie nebude využívat přímého přístupu do registru, ale údaje, které mají souvislost s cizinci, budou automatizovaným způsobem předávány do systémů využívaných tímto policejním útvarem. Registr nahradí domovní knihu a přihlašovací tiskopis vedené podle zákona o pobytu cizinců.

Písmeno f) Přístup do registru bude mít ČSÚ, a to k datům, která jsou předmětem statistického zjišťování. Nepředpokládá se, že by ČSÚ měl kompletní přístup k osobním údajům ubytovaných, nýbrž pouze k těm informacím, které jsou důležité pro statistická šetření (např. počet ubytovaných osob, počet dnů, po které byly ubytovány, kapacitě ubytovacích zařízení a stát původu ubytovaných osob). Přístup k datům statistické povahy vychází i z nařízení.

Písmeno g) Přístup do registru budou mít v souvislosti s výkonem svých kontrolních pravomocí a projednávání přestupku také živnostenské úřady všech stupňů (od obecních po Živnostenský úřad ČR). Tyto úřady získají nové dozorové pravomoci, které se týkají především zápisu údajů do registru ze strany ubytovatelů. Proto, aby takovéto kontroly mohly být vykonávány, je nutné živnostenským úřadům zajistit tento přístup. Krajské živnostenské úřady získají přístup v rámci rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím vydaným obecními živnostenskými úřady a při výkonu dozoru nad jejich činností, a Živnostenský úřad ČR, jehož působnost vykonává Ministerstvo průmyslu a obchodu, pro výkon přezkumu rozhodnutí vydaných podřízenými orgány K bodu 39 – § 9n písm. a) Navrhuje se, aby přístup do registru měl ubytovatel, a to v rozsahu, v jakém data do registru sám zadal. Je důvodné, aby ubytovatel měl přístup k jím zadávaným údajům o ubytovacím zařízení nebo jednotce pro poskytování ubytování a v nich ubytovaným osobám, ať již pro potřeby kontroly, nebo pozdější opravy. Ubytovatel bude s daty muset zacházet tak, aby účel jejich použití nebyl v rozporu s jinými právními předpisy, a to jak národními (např. zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů), tak i evropskými.

K bodu 40 – § 9n písm. e)

Navrhuje se umožnit přístup do registru pro ředitelství služby cizinecké policie a odbory cizinecké policie krajských ředitelství Policie České republiky, a to k informacím, které se týkají ubytovacích zařízení či jednotek pro poskytování ubytování, ubytovaných cizinců a ubytovatelů, u nichž jsou cizinci ubytováni. Předpokládá se, že cizinecká policie nebude využívat přímého přístupu do registru, ale údaje, které mají souvislost s cizinci, budou automatizovaným způsobem předávány do systémů využívaných tímto policejním útvarem. Registr nahradí domovní knihu a přihlašovací tiskopis vedené podle zákona o pobytu cizinců.

K bodu 41 – poznámka pod čarou 23 Je doplněn odkaz na příslušné právní předpisy EU.

K bodu 42 – § 9n odst. 1 písm. h)

Navrhuje se, aby obce získaly možnost prostřednictvím nařízení obce regulovat na svém území poskytování ubytování v jednotkách pro poskytování ubytování nacházejících se v bytových domech (viz § 9o). Za tím účelem je nutné zřídit obcím přístup do registru, aby měly možnost kontrolovat dodržování jimi vydaného nařízení (např. zjistit, zda nedochází k ubytovávání v příslušných jednotkách v době, kdy je to nařízením zakázáno).

K bodu 43 – § 9n odst. 2 Nařízení předpokládá, že určité údaje, které se budou sbírat, budou veřejně přístupné, když v čl. 4 odst. 5, větě první stanoví „Členské státy zajistí, aby registrační čísla byla zařazena do veřejného a snadno přístupného rejstříku.“. Za vedení rejstříku odpovídá příslušný orgán, který registrační číslo vydal, tedy v ČR ministerstvo.

K bodu 44 – § 9o Odstavec 1 Navrhuje se, aby obce získaly možnost v přenesené působnosti prostřednictvím nařízení regulovat na svém území poskytování ubytování v bytech v bytových domech. Nařízení se může dotýkat jak celé obce, tak i jen některých jejích částí.

Možnost regulovat krátkodobé ubytování prostřednictvím nařízení obce získají obce výhradně v bytech v bytových domech, nikoliv tedy např. v hotelech či ubytovnách, ale ani v rodinných domech, stavbách určených k rekreaci nebo v ubytovacích jednotkách „rekolaudovaných“ z původních bytů.

Případné vydání či nevydání nařízení obcí nijak nezasáhne do stavebních předpisů. Pokud tedy bude ubytování nabízeno v bytě, musí se tak dít tak, aby nedošlo k narušení jeho primární funkce, kterou je bydlení.

V rozšíření poskytování tzv. „sdíleného ubytování“ panují výrazné rozdíly mezi jednotlivými obcemi v rámci České republiky. Nejrozšířenější je tento fenomén především v hlavním městě a pak v dalších turisticky atraktivních lokalitách. Naopak jsou oblasti, kde se nevyskytuje vůbec, či jen sporadicky. V obcích, kde je sdílené ubytování v bytových domech rozšířeno, dochází ke sporům mezi rezidenty a ubytovanými osobami. Kvůli vysoké koncentraci turistického ruchu zde dochází k proměně určitých částí měst (gentrifikaci) i k cenovým deformacím na trhu bydlení. Je nepravděpodobné, že by bylo možné nalézt univerzální řešení napříč celou republikou, které by reflektovalo místní specifika a potřeby. Proto je nejvhodnější nechat dostatečný prostor jednotlivým obcím, neboť ty nejlépe znají situaci na svém území. Cílem je umožnit jim provádět regulaci v rámci jejich území prostřednictvím nařízení obce. Každá obec, která bude uvažovat o vydání nařízení, by měla zhodnotit situaci, a to jakým způsobem by stanovené omezení zasáhlo mj. její lokální ekonomiku a navazující služby. Za tím účelem je možné např. vypracovat dopadovou studii, jež by tyto jevy, potřebnost přijetí nařízení a související dopady podrobně analyzovala.

Kvalita života místních obyvatel může být zejména v centrálních částech měst významně ovlivněna zvýšenou turistickou aktivitou, neboť rozvoj tohoto typu ubytování je mnohem více propojen s životem rezidentů, než tomu je v případě hromadných ubytovacích zařízení. Dochází tak k výraznému mísení turistických a rezidenčních funkcí v oblastech původně obytných, čímž může docházet k narušování soukromí místních trvale žijících obyvatel v lokalitách se zvýšenou intenzitou rozvoje krátkodobého ubytování. S tím jsou spojeny i poměrně časté problémy spojené s rušením nočního klidu, zvýšenou hladinou hluku, narušením soukromí, snížením bezpečnosti či zvýšeného výskytu odpadků, nepořádkem v domě, pořádáním soukromých večírků apod. Případná obecní regulace musí primárně sledovat zájmy místních obyvatel. Regulace musí být flexibilní a brát v potaz lokální kontext (tzn., že s ohledem na značnou rozdílnost místních podmínek v jednotlivých obcích nemohou v plném rozsahu platit zcela stejná a jednotná pravidla regulace pro území celého státu).

Nařízením může obec stanovit nejvyšší možný počet osob, které mohou být v bytě v bytovém domě vzhledem k velikosti jeho obytné plochy ubytovány. Obce tak získají možnost stanovit minimální obytnou plochu připadající na jednu ubytovanou osobu. Cílem navrhované úpravy je dát obcím možnost omezit negativní jevy spojované se sdíleným ubytováním. Obce dále získají pravomoc stanovit nejvyšší možný počet dnů v roce, po které je možné byt využívat ke krátkodobému ubytování. Předpokládá se, že toto opatření pomůže především k lepšímu hospodaření s bytovým fondem. Nově budou moci obce také vymezit období v roce, v němž byty v bytových domech nebude možné ke krátkodobému ubytování využívat, což jim umožní snížit turistický tlak v nejexponovanějších dnech, týdnech či měsících v roce (např. v čase letních prázdnin nebo vánočních svátků). Takovéto opatření tak bude mít potenciál regulaci a řízení turistického ruchu přímo na úrovni obce, která sama nejlépe zná své poměry a potřeby.

Za případné porušení povinností vyplývajících z nařízení obce by obec ukládala správní trest podle § 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Uložení správního trestu podle zákona o některých přestupcích přitom nebrání souběžnému uložení správního trestu za případné zjištěné porušení jiných právních předpisů (např. živnostenského nebo stavebního zákona), neboť každý zákon chrání jiné objekty. Zároveň je žádoucí činit konkrétní kroky k maximálnímu využívání a vymáhání již existujících nástrojů, které má Česká republika k dispozici již nyní a lze je za předpokladu jejich efektivního využívání potenciálně využít pro regulaci a usměrňování některých negativních dopadů v oblasti krátkodobého ubytování.

Odstavec 2 Obce, které se rozhodnou nařízení vydat, budou muset jeho návrh oznámit Evropské komisi. Tato povinnost vyplývá z čl. 15 odst. 7 směrnice o službách 2006/123/ES. Kontaktním místem pro oznámení je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Samotné nařízení obce pak nebude možné vydat, pokud obec nezohlední případné připomínky Evropské komise.

Navrhuje se, aby obce získaly možnost vydávat nařízení obce až poté, co se nařízení EU stane použitelným. Teprve až tehdy budou k dispozici mechanismy pro kontrolu povinností vyplývajících z vydaného nařízení obce.

K bodu 45 – § 10 Odstavec 1 Nařízení stanoví online platformám povinnost předávat informace o jednotkách pro poskytování ubytování, které se nacházejí v oblastech s povinnou registrací, jednotnému digitálnímu kontaktnímu místu členského státu, kde se tato jednotka nachází. Čl. 9 nařízení upravuje, jaké informace jsou předávány a jakým způsobem, zároveň stanoví odlišnosti pro malé nebo mikro online platformy.

Odstavec 2 Nařízení ukládá online platformám povinnost provádět namátkové kontroly prohlášení hostitelů o existenci či neexistenci postupu registrace a platnost registračních čísel, viz čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení. O výsledcích těchto kontrol online platformy bez zbytečného odkladu informují příslušné orgány státu a hostitele. Zároveň se stanoví, že ministerstvo je o výsledcích kontrol informováno prostřednictvím registru.

K bodu 46 – označení dílu 3 Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 47 – § 10a odst. 1 písm. a)

Navrhuje se vypustit z kontrolních pravomocí živnostenských úřadů povinnosti statistického charakteru a povinnosti, jejichž nesplnění lze sankcionovat podle jiných právních předpisů (zejména dle zákona o místních poplatcích a zákona o pobytu cizinců). Dále došlo k upřesnění, a to rozsahu povinností, které obecní živnostenské úřady nebudou kontrolovat, konkrétně se jedná o kontrolu údajů, které ubytovatel při registraci zapíše do registru o ubytovacím zařízení, údajů, které ubytovatel zapíše do registru o sobě a rovněž o kontrolu povinnosti odstranit nabídku na online platformě pro krátkodobé ubytování na základě rozhodnutí. Povinnost vykonávat kontrolu povinnosti online platforem dle § 10 účinného od 20. května 2026, a to povinnost shromažďovat a předávat registru údaje a informovat o výsledcích namátkových kontrol, bude mít MMR jako správce registru.

K bodu 48 – § 10a odst. 1 písm. b)

Navrhuje se vypuštění kontroly plnění povinnosti cestovní agentury před zahájením zprostředkování prodeje zájezdů pro cestovní kancelář podle § 2 odst. 2 zákona bezodkladně informovat o této skutečnosti ministerstvo s ohledem na zrušení § 3 odst. 4 písm. c) zákona, viz novelizační bod 2. Z tohoto důvodu se tedy také navrhuje vypuštění příslušného přestupku, který se ke zmiňované povinnosti váže. Zároveň se zavádí nové přestupky, k jejichž projednání bude věcně příslušné ministerstvo.

K bodu 49 – § 10a odst. 1 písm. c)

V případě ubytovaných cizinců je oprávněným dozorovým orgánem služba cizinecké policie nebo odbory cizinecké policie krajských ředitelství Policie České republiky (bez ohledu na to, zda je cizinec ubytován v obci se zavedeným poplatkem z pobytu či nikoliv). Žádným ustanovením zákona nejsou dotčena práva Policie České republiky, zejména pak práva Služby cizinecké policie, provádět kontroly, vést správní řízení a ukládat správní tresty podle zákona o pobytu cizinců.

K bodům 50 a 51 – § 10a odst. 1 písm. a) a b)

Navrhuje se vypustit z kontrolních pravomocí živnostenských úřadů povinnosti statistického charakteru a povinnosti, jejichž nesplnění lze sankcionovat podle jiných právních předpisů (zejména dle zákona o místních poplatcích a zákona o pobytu cizinců). Do kontrolní pravomoci živnostenských úřadů dále nebudou patřit údaje, které ubytovatel zapíše při registraci do registru o ubytovacím zařízení, údaje, které ubytovatel zapíše do registru o sobě, ani kontrola povinnosti odstranit nabídku na online platformě pro krátkodobé ubytování na základě rozhodnutí ministerstva, a ani další povinnost platforem předávat údaje registru a informovat o výsledcích namátkových kontrol. Ministerstvo získává nové kontrolní pravomoci, především pokud jde o povinnosti platforem vyplývající z nařízení.

Dozor nad správností zápisu údajů o ubytovaných osobách se bude provádět na základě zvláštních právních předpisů – tedy buď zákona o místních poplatcích, nebo zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Dozorovými orgány tedy bude buď správce daně (u všech osob ubytovaných v ubytovacích zařízení nebo jednotkách pro poskytování ubytování v obcích, v nichž je zaveden poplatek z pobytu), nebo cizinecká policie (u cizinců ubytovaných v ubytovacích zařízeních nebo v jednotkách pro poskytování ubytování ve všech obcích).

K bodu 52 – § 10a odst. 1 písm. c)

S ohledem na nabytí účinnosti ustanovení adaptujících nařízení se navrhuje úprava § 10a odst. 1 písm. c) tak, že se doplňuje text „odst. 1“, neboť § 9m napříště nebude tvořen pouze jedním odstavcem, ale třemi, přičemž povinnosti vyplývající z odstavců 2 a 3 bude dozorovat ministerstvo. Kontrolu povinností vyplývajících z odstavce 1 bude v případě ubytovaného cizince provádět cizinecká policie, která může využít jak oprávnění vyplývajících z tohoto zákona, tak i může postupovat podle zákona o pobytu cizinců.

V obci, která zavedla poplatek z pobytu, mohou příslušné dozorové orgány postupovat také podle zákona o místních poplatcích (občanství ubytované osoby zde není nijak rozhodující), neboť žádné z ustanovení tohoto zákona, tedy ani § 10a odst. 1 písm. c), nezasahuje do oprávnění správce poplatku postupovat dle daňového řádu.

K bodu 53 – § 10a odst. 2 Navrhuje se vypustit slova „při výkonu kontroly“. Ministerstvo se může o důvodech opravňujících jej vyslovit cestovní kanceláři zákaz uzavírání nových smluv o zájezdu a rozšiřování předmětu smluv stávajících dozvědět jakýmkoliv jiným způsobem než přímo při výkonu kontroly (nejčastěji prostřednictvím oznámení pojišťovny). I v těchto případech by mělo mít nástroj, který umožní okamžité řešení takové rizikové situace. Dále se rozšiřuje stávající okruh důvodů, kdy je ministerstvo tohoto nástroje oprávněno použít, o případ, kdy limit pojistného plnění není v takové výši, aby uspokojil veškeré nároky zákazníků. Pokud v současnosti dojde k podpojištění cestovní kanceláře, jde o přestupek, za který nese odpovědnost jak přímo podnikatel, tak i členové statutárního orgánu v případě právnických osob. Případné uložení správního trestu, resp. zahájení řízení o něm, není samo o sobě schopno zabránit podpojištěné cestovní kanceláři kanceláří v prodeji dalších, pro případ úpadku již nezajištěných, zájezdů. Takovéto rozšíření je také v souladu se smyslem ustanovení, které ve stávající podobě opravňuje ministerstvo vyslovit zákaz, pokud cestovní kancelář nemá zaplacen poplatek do garančního fondu, který představuje tzv. „dozajišťovací“ mechanismus ke stávajícím institutům pojištění a bankovní záruky.

K bodu 54 – § 10a odst. 8 a 9 Odstavec 8 V souvislosti s nařízením se navrhuje ustanovit ministerstvo orgánem určeným pro monitorování plnění povinností podle nařízení, není-li v zákoně stanoveno jinak.

Odstavec 9 Z článku 15 nařízení vyplývá, že pro účely prosazování čl. 7 odst. 1 a článku 8 se použije kapitola IV nařízení o digitálních službách; přičemž veškeré v kapitole uvedené odkazy na dodržování relevantních ustanovení nařízení o digitálních službách se považují za odkazy zahrnující čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení. Český právní řád se na nařízení o digitálních službách adaptuje především prostřednictvím připravovaného zákona o digitální ekonomice, který jako národního koordinátora digitálních služeb, jenž bude mít zároveň i kontrolní a dozorové pravomoci nad digitálními platformami, stanovuje ČTÚ. Jemu tedy budou svěřena veškerá dozorová oprávnění nad povinnosti stanovenými ve výše uvedených článcích nařízení. Při výkonu dozoru ČTÚ postupuje podle zákona o digitální ekonomice (podle téhož zákona bude ČTÚ postupovat i při případných exekucích na nepeněžitá plnění uložených při výkonu dozoru podle zákona o digitální ekonomice či nařízení o digitálních službách). V zákoně o digitální ekonomice budou také stanoveny přestupky, jichž se může platforma v nařízení definovaná dopustit, a správní tresty, které je možné za jejich spáchání uložit (zde je opět nutné přihlédnout k textaci kapitoly IV nařízení o digitálních službách).

K bodu 55 – § 10b odst. 3 písm. o)

Navrhuje se vypuštění původní skutkové podstaty přestupku. V případě, kdy cestovní kancelář i přes zákaz ministerstva pokračuje v uzavírání smluv o zájezdu nebo smluv o poskytování služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb, nebo v rozšiřování předmětu smluv již uzavřených, dopouští se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Je také nutné poukázat na to, že ministerstvo spáchání tohoto přestupku doposud nikdy ani neprojednávalo, a tudíž za jeho spáchání doposud nebyl uložen správní trest. Ministerstvo nemá ani nástroje ani kontrolní aparát, aby bylo schopno zjišťovat, zda cestovní kancelář nadále činnost provozuje, obzvláště je-li místo výkonu činnosti vzdáleno od hlavního města. Ministerstvo může pouze požádat místně příslušný živnostenský úřad o provedení kontroly; její výsledky mohou být přitom k dispozici až v řádu několika týdnů, resp. měsíců.

V případě podezření na porušení vydaného zákazu je vhodnější nechat konat orgány činné v trestním řízení, než se spoléhat na to, že podnikatele, který nerespektuje jasný zákaz vydaný ministerstvem, od dalšího protizákonného jednání odradí možnost uložení pokuty ve správním řízení.

Důvod k vydání rozhodnutí o zákazu uzavírání smluv o zájezdu nebo smluv o poskytování služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb, nebo v rozšiřování předmětu smluv již uzavřených, je vždy spjat i s důvodem k uložení správního trestu a případné prokázané porušení zákazu je možné vnímat jako přitěžující okolnost v přestupkovém řízení.

S ohledem na uvedené se navrhuje namísto původní skutkové podstaty zavedení nové skutkové podstaty přestupku, která souvisí s novou hmotněprávní povinností podle § 9b odst. 3. Přestupku se dopustí prodejce zájezdu, který ministerstvu předem neoznámí zprostředkování prodeje zájezdu pro pořadatele zájezdu usazeného mimo EHP, nebo nedoloží doklady prokazující zajištění takto prodávaných zájezdů pro případ úpadku pořadatele zájezdu, nebo nedoloží doklady prokazující, že zákazník se může v případě koupě zájezdu domoci svých práv podle ustanovení § 2537 až 2544a a 2549 občanského zákoníku. Projednáváním tohoto přestupku je pověřeno ministerstvo (kterému mají být také oznámení a příslušné doklady směrovány) a nejvyšší možný správní trest, který lze za zjištěný přestupek uložit, činí maximálně 100 000 Kč.

K bodu 56 – § 10b odst. 9 Stanoví se nové skutkové podstaty přestupků, jichž se může dopustit online platforma pro krátkodobé pronájmy (resp. provozovatel této online platformy). Povinnosti, za jejichž porušení může být platformě uložen správní trest, nevycházejí z národní legislativy, ale přímo z nařízení.

Písmeno a) Podle čl. 9 nařízení jsou platformy povinny, pokud se nabídka týká jednotky nacházející se v oblasti regulace (v případě ČR půjde o území celého státu), shromažďovat a v pravidelných intervalech, které jsou v nařízení různě definovány pro velké a malé a střední platformy, které v předchozím stanoveném období nedosáhly určeného počtu aktivních nabídek, kontaktnímu místu předávat údaje o činnosti (definovány v čl. 3 odst. 11 nařízení) jednotlivých jednotek spolu s odpovídajícím registračním číslem, konkrétní adresou jednotky a URL nabídky. Kontrolu nad dodržováním této povinnosti bude vykonávat ministerstvo podle § 10a odst. 8.

Písmeno b) Podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení jsou platformy povinny s vynaložením přiměřeného úsilí provádět pravidelnou namátkovou kontrolu prohlášení hostitelů o tom, zda se jimi nabízená jednotka nachází na území, které podléhá regulaci. K tomuto účelu státy zpřístupňují seznamy takovýchto oblastí a digitální kontaktní místa nabízejí funkce k usnadnění těchto kontrol. Dozorem nad dodržováním tohoto ustanovení je pověřen ČTÚ.

Po každé provedené namátkové kontrole je online platforma, podle čl. 7 odst. 2 nařízení, povinna bez zbytečného odkladu informovat o výsledcích provedených namátkových kontrol jak příslušné orgány státu (v případě ČR jde o ministerstvo), tak přímo hostitele. Jestliže platforma toto nesplní, tj. o výsledcích namátkových kontrol příslušný orgán a/nebo kontrolovaného hostitele neinformuje, dopustí se přestupku, který projednává ministerstvo.

Písmeno c) Podle článku 7 odstavce 3 nařízení je online platforma povinna náležitým způsobem informovat hostitele o použitelnosti postupů registrace v dané oblasti, přičemž zohlední seznamy a informace, které mají zpřístupnit členské státy. Hostitel by tedy měl být ze strany platformy informován o tom, kde a jakým způsobem může zjistit, zda se na něj vztahuje registrační povinnost, přičemž, uvede-li, že jednotka, jíž hodlá na platformě nabízet, se nachází na území ČR, měla by po něm platforma vždy požadovat zadání registračního čísla. Nesplní-li platforma tuto povinnost, dopouští se přestupku. Kontrolu nad dodržováním této povinnosti bude vykonávat ministerstvo podle § 10a odst. 8.

Pokud platforma některou z povinností uvedenou v odstavci 9 nesplní, bude jí uložen správní trest ve formě napomenutí nebo pokuty v maximální výši až 10 000 000 Kč. Jedná se o nejvyšší možnou výši pokuty. Je nepochybné, že k uložení takto vysoké pokuty nedojde při prvním zjištěném porušení zákona. Při stanovení horní sazby pokuty bylo především vycházeno z toho, že drtivá většina provozovatelů těchto online platforem má sídlo v zahraniční (jiných státech EU) a výše správního trestu musí být schopna odrážet také cenové a výdělkové poměry těchto zemí. Přímo z nařízení vyplývá, že sankce by měly zajistit účinné prosazování nařízení, zejména pokud jde o povinnosti sdílení údajů. Povinnost přijmout sankční opatření budou mít všechny státy EU, které zavedou registrační povinnost, přičemž subjekty, na které tyto sankce míří, budou vzhledem k nadnárodnímu charakteru fungování provozovatelů platforem většinou stejné ve všech členských státech. Česká republika by tak měla maximální výši správních trestů uzpůsobit pokutám jiných států EU. Je také nutné brát v úvahu, že celý národní kontrolní systém, jež je koncipován v nařízení, je založen na pravidelném a spolehlivém poskytování dat ze strany provozovatelů online platforem a také na pravidelném provádění průběžných kontrol z jejich strany. Nebudou-li tito provozovatelé online platforem dostatečně motivováni k plnění svých povinností, není možné očekávat dosažení proklamovaných cílů přijímané právní úpravy.

K bodu 57 – § 10b odst. 10 a 11 Odstavec 10 Navrhuje se zřízení nové skutkové podstaty přestupku, kterého by se dopustila právnická nebo podnikající fyzická osoba, která by v rozporu s § 9 odst. 1 písm. e), tedy aniž by měla platnou koncesi k provozování cestovní kanceláře, užívala názvy „cestovní kancelář“ nebo „CK“.

Zákaz používat uvedené názvy osobou, která není cestovní kanceláří, byl do zákona začleněn již od jeho vzniku, nicméně doposud neexistuje k tomu korespondující přestupek. Přestupek budou projednávat obecní živnostenské úřady, které již nyní kontrolují označení provozoven (viz § 17 odst. 7 a 8 živnostenského zákona). Maximální výše správního trestu je stanovena ve výši 100 000 Kč.

Odstavec 11 V souvislosti s nově zaváděnými povinnostmi ubytovatelů se navrhuje zřízení nové skutkové podstaty přestupku, jehož by se dopustil podnikatel, jenž je ubytovatelem, který nesplní některou z povinností, které jsou mu uloženy v § 9j odst. 1 (povinnost zaregistrovat ubytovací zařízení v registru, tedy zapsat řádně údaje podle § 9g odst. 1) odst. 2 (povinnost ubytovatele na výzvu ministerstva a v jím stanovené lhůtě provést nápravu údajů poskytnutých v souvislosti s registrací) nebo § 9m (vyžádat od ubytované osoby údaje osvědčující její totožnost) či v § 9h odst. 1 písm. b) (povinnost ubytovatele oznámit prostřednictvím registru ukončení poskytování ubytování v daném ubytovacím zařízení či jednotce).

K bodům 58 a 59 – § 10b odst. 12 písm. a) a b)

Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 60 – § 10b odst. 12 písm. b)

Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 61 – § 10b odst. 12 písm. d)

Pokutu do výše 10 000 000 Kč bude možné uložit provozovateli online platformy, který by porušil některou z významných povinností stanovených mu zákonem.

K bodu 62 – § 10b zrušení odstavce 13 Legislativně technická úprava navazující na nové znění odstavce 9.

K bodům 63 a 64 – § 10c odst. 2 a 3 Odstavec 2 Zavádí se nová skutková podstata přestupku, kterého se v postavení ubytovatele dopustí nepodnikající fyzická osoba, která nesplní některou z povinností, které jsou jí uloženy v § 9h odst. 1 písm. b) (provést prostřednictvím registru oznámení v případě ukončení ubytovací činnosti v jednotce pro poskytování ubytování), § 9j odst. 1 (jde o povinnost zaregistrovat ubytovací zařízení v registru), nebo § 9m (vyžádat od ubytované osoby údaje osvědčující její totožnost). Tento přestupek je obdobou přestupku podle § 10b odst. 11, nicméně, na rozdíl od něj, se jej dopustí fyzická osoba, která není podnikatelem. Hostitelem dle nařízení může za určitých okolností být i osoba, jejíž činnost nenaplňuje definici podnikatele dle živnostenského zákona.

Při nesplnění některé povinnosti ubytovatele osobou, která není podnikatelem, bude možné uložit pokutu do výši 100 000 Kč. Jedná se o stejnou výši pokuty, která může být za spáchání totožného přestupku uložena podnikající fyzické nebo právnické osobě.

K bodu 65 – § 10d odst. 1 a 2 Určuje se, že ten orgán, který je podle § 10a oprávněn ke kontrole konkrétní povinnosti, je zároveň také orgánem, jenž projednává zjištěné přestupky a za tyto přestupky ukládá správní tresty. Výnos pokut je příjmem orgánu, který pokutu uložit, s výjimkou ustanovení § 10f odst. 1, které jsou příjmem garančního fondu cestovních kanceláří.

K bodům 66 až 69 – § 11d odst. 1 až 3 Odstavec 1 Doplnění v odstavci 1 blíže specifikuje stávající financování provozní činnosti horské služby, která souvisí s profesionální ochranou života a majetku osob pobývajících v horských oblastech ČR a která je nezbytná k zajištění bezpečnosti návštěvníků horských oblastí, vykonávané jako základní činnost po celou dobu existence HS ČR, o.p.s.

Odstavec 2 Termín pro podání žádosti o poskytnutí dotace na následný rok je nyní stanoven do konce měsíce dubna běžného roku z důvodu potřeby sběru dat pro přípravu návrhu státního rozpočtu. Jedná se o dlouhý časový úsek do okamžiku vydání Rozhodnutí o poskytnutí dotace. V tomto mezidobí se mohou změnit okolnosti pro vyčíslení požadované výše dotace, případně další skutečnosti. Navržená úprava textu ustanovení umožní stanovit termín pro podání žádosti ze strany poskytovatele a zároveň bude možné využít i standardní ustanovení rozpočtových pravidel pro změnu žádosti za podmínek stanovených v § 14k rozpočtových pravidel.

Odstavec 3 Horská služba jako obecně prospěšná společnost podléhá pravidlům vedení účetnictví podle zákona č. 563/1991Sb., o účetnictví ve znění pozdějších předpisů, a s ním související vyhlášky č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví a Českého účetního standardu pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání č. 412 – Náklady a výnosy. Z tohoto důvodu se navrhuje nahradit nesprávně používaný pojem „výdaje“ v odstavci 3 písm. b) a c) pojmem „náklady“ nebo „nákladové položky“.

K čl. II – Přechodná ustanovení

K bodu 1 Ubytovatel, který přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona poskytoval ubytování v ubytovacím zařízení, je povinen provést registraci podle § 9g odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato lhůta je dostatečná s ohledem na to, že zavádění rejstříku bude probíhat ve více fázích a cca půl roku před nabytím účinnosti tohoto zákona, který stanoví jeho používání jako povinné, již bude možno registraci provádět. Před spuštěním registru bude také probíhat masivní osvětová kampaň. Samotná registrace ubytovateli nezabere více než několik minut.

K bodu 2 Od 20. května 2026 se stává použitelným nařízení a hostitelé tak budou povinni při přidávání nabídky na platformě provést prohlášení o tom, že jednotka se nachází v oblasti, kde byl zaveden registrační postup, a uvést své registrační číslo. Aby měli dostatek času pro registraci a získání registračního čísla, navrhuje se, aby ubytovatelé, kteří poskytují ubytování v jednotkách pro poskytování ubytování (tedy hostitelé podle nařízení) přede dnem 1. ledna 2026, měli možnost se do systému zaregistrovat již od 1. ledna 2026. hostitelé, kteří se zaregistrují v tomto období prozatím, až do zmiňovaného 20. května 2026, nebudou prostřednictvím registru plnit žádné další povinnosti (např. evidovat ubytované osoby). Pouze pokud by se stalo, že v době od ledna 2026 do 20. května 2026 by hostitel z jakéhokoliv důvodu provoz již zaregistrované jednotky pro poskytování ubytování ukončil, bude jeho povinností vyznačit tuto skutečnost v registru.

K části druhé – změna zákona o místních poplatcích

K čl. III

Navrhované úpravy v zákoně o místních poplatcích souvisí s § 9f odst. 4 písm. b) a § 9g odst. 3 a 4 zákona.

V souvislosti se zavedením registru dojde k úpravě zákona o místních poplatcích v tom smyslu, že zápisem údajů stanovených v tomto zákoně do rejstříku ubytovatel splní své povinnosti, které z předmětných ustanovení vyplývají. Toto ustanovení zabraňuje tomu, aby některou povinnost musel podnikatel plnit dvakrát podle různých právních předpisů.

V případě hromadných akcí podle § 3h zákona o místní poplatcích nebude mít ubytovatel povinnost postupovat podle § 9g odst. 4, ale může i nadále vést evidenci ve zjednodušeném režimu.

K bodu 1 – § 3g odst. 5 Navrhuje se doplnit nový odstavec 5, ve kterém je upravena možnost splnění povinností podle § 3g odst. 1 zákona o místních poplatcích zápisem všech údajů podle odstavce 2 tohoto ustanovení do registru. Jedná se o povinnost vést evidenční knihu v místě, kde se poskytuje úplatný pobyt a v této evidovat údaje o ubytovaných fyzických osobách, kterými jsou den počátku a konce pobytu, jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa místa přihlášení nebo obdobného místa v zahraničí, datum narození, číslo a druh průkazu totožnosti a výše vybraného poplatku, nebo důvod osvobození od poplatku.

K bodu 2 – § 3g odst. 5 a poznámka pod čarou č. 18 Úprava názvu registru v souvislosti s možností registrovat také jednotky pro poskytování ubytování.

K bodu 3 – § 14a odst. 7 Navrhuje se doplnit nový odstavec 7, dle kterého by zápisem všech údajů podle odstavce 2 s výjimkou údajů podle odstavce 5 do registru byla splněna povinnost podat ohlášení k poplatku z pobytu.

K bodu 4 – § 14a odst. 7 Úprava názvu registru v souvislosti s možností registrovat také jednotky pro poskytování ubytování.

K části třetí – změna živnostenského zákona

K čl. IV

Navrhované úpravy v živnostenském zákoně souvisí s § 9f odst. 5 zákona.

K bodu 1 – § 17 odst. 6 Navrhuje se doplnit nový odstavec 6, dle kterého je možné splnit oznamovací povinnost podle odstavce 3 věty páté, a to povinnost podnikatele oznámit zahájení nebo ukončení provozování živnosti v provozovně, včetně uvedení všech údajů podle odstavce 5, prostřednictvím registru.

K bodu 2 – § 17 odst. 6 a poznámka pod čarou č. 73 Jedná se o legislativně technickou Úpravu názvu registru, a to v souvislosti s možností registrovat také jednotky pro poskytování ubytování.

K bodu 3 – § 17 odst. 10 a § 31 odst. 11 Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 4 – § 45c Navrhuje se doplnit nový § 45c z důvodu legislativního ukotvení možnosti zapsání údajů do registru společně s ohlášením živnosti nebo žádosti o koncesi, a rovněž možnosti oznámení ukončení poskytování ubytování společně s oznámením ukončení provozování živnosti v provozovně, dle kterého budou moci být tyto povinnosti plněny prostřednictvím živnostenského úřadu.

K bodu 5 – § 45c odst. 1 Navrhuje se doplnit nový § 45c z důvodu legislativního ukotvení možnosti zapsání údajů do registru společně s ohlášením živnosti nebo žádosti o koncesi, a rovněž možnosti oznámení ukončení poskytování ubytování společně s oznámením ukončení provozování živnosti v provozovně, dle kterého budou moci být tyto povinnosti plněny prostřednictvím živnostenského úřadu.

K bodu 6 – § 62 odst. 1 písm. g)

Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 7 – § 62 odst. 1 písm. h)

Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K části čtvrté – změna zákona o státní statistické službě

K čl. V

K bodu 1 – § 10 odst. 4 Navrhované ustanovení § 10 odst. 4 umožní ubytovatelům splnit zpravodajskou povinnost vůči Českému statistickému úřadu, která je stanovena zákonem č. 89/1995 Sb. o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, tato je blíže specifikovaná v každoročním programu statistických zjišťování. Tuto povinnost podnikatel splní zápisem požadovaných údajů do registru ubytovacích zařízení a ubytovaných osob. Účelem toho statistického zjišťování je získat údaje o kapacitě a návštěvnosti ubytovacích zařízení cestovního ruchu. Zároveň ustanovení zamezí duplicitnímu vykazování a předávání údajů na základě dvou odlišných právních předpisů (zákona č. 159/1999 Sb. a zákona č. 89/1995 Sb.).

Úprava rovněž zaručuje, že s individuálními daty bude nakládáno a budou chráněna podle zákona o státní statistické službě a umožní v rámci státní statistické služby validaci údajů zapsaných v registru ubytovacích zařízení a ubytovaných osob. Údaje budou využívány pro splnění povinnosti vyplývající z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 692/2011 ze dne 6. července 2011 o evropské statistice cestovního ruchu a o zrušení směrnice Rady 95/57/ES, v platném znění, pro potřeby mezinárodních a nadnárodních organizací, zejména Evropské unie, a pro informování veřejnosti.

K bodu 2 - § 10 odst. 4 a poznámka pod čarou č. 17 Jedná se o legislativně technickou Úpravu názvu registru, a to v souvislosti s možností registrovat také jednotky pro poskytování ubytování.

K části páté – změna zákona o pobytu cizinců na území České republiky

K čl. VI

K bodu 1 – § 97 odst. 2 Navrhuje se doplnění odstavce 2, podle kterého je zápis všech údajů podle odstavce 1 do registru považován za splnění povinnosti podle odstavce 1.

Zákon o pobytu cizinců zná povinnosti samotného cizince hlásit svůj pobyt Policii ČR, i povinnost ubytovatele (vymezení dle zákona o pobytu cizinců uvedeno níže) hlásit (v některých případech) ubytování cizinců. Pokud je cizinec ubytován u ubytovatele a relevantní údaje mu předá, sám již povinnost hlásit svůj pobyt Policii ČR nemá. Přednost má povinnost ubytovatele. Povinnost je výrazně mírnější vůči občanům Evropské unie a jejich rodinným příslušníkům. Nedopadne zdaleka na všechny; platí jen pro ty, kteří v ČR budou více než 30 dnů.

Povinnost má cizinec

kdo za podmínky ve lhůtě

občan třetí země vždy po vstupu na území 3 pracovních dnů občan EU a jeho rodinnýbude-li na území více30 dnů

příslušníknež 30 dní

Povinnost nemají diplomaté osoby omezené na osobní svobodě osoby ubytované u ubytovatele, které mu sdělily relevantní údaje

Pojem ubytovatel je v zákoně o pobytu cizinců vymezen poměrně široce. Není vázán pouze na podnikatele, nebo jen na osoby ubytovávající za úplatu. Ve vymezení nehraje roli ani délka ubytování.

Ubytováním je pak vztah založený smlouvou o ubytování, smlouvou nájemní nebo podnájemní nebo jinou smlouvou s podobným obsahem. Naopak nejde o situace, kdy cizinec na daném místě nesetrvává dobrovolně, ale jde o výkon omezení osobní svobody v souladu se zákonem.

Ubytovatelem podle zákona o pobytu cizinců tedy je:

a) každý, kdo ubytovává za úplatu (např.: podnikatelé poskytující ubytování podle živnostenského zákona, osoby poskytující krátkodobé ubytování (typu AirBnB), osoby ubytovávající i na více měsíců (VŠ koleje, ubytovny), osoby pronajímající svůj byt cizinci (bez ohledu na dobu trvání),

b) ten, kdo ubytovává více než 5 cizinců (osoby blízké se nezapočítávají).

Ubytovatelem naopak není noclehárna podle zákona o sociálních službách.

Z vymezení pojmů ubytování a ubytovatel tak vyplývá, jaké situace podléhají hlášení policii:

Místo a okolnostiza úhradu bez úhrady ubytování cizince hotel, ubytovna atd.

AirBnb

cizinec dáoznamuje

internát, kolejúdajeubytovatel- nájem, podnájemubytovateli(cizinec už

ne)

ve vlastním bytě, doměnejde o „ubytování“,

-není zde „ubytovatel“ cizinec oznamuje sám svůj pobyt na území (EU občan jen pobyt delší než 30 dnů) jako osobanejde o „ubytování“, blízkánení zde „ubytovatel“

v bytě, domědo 5cizinec oznamuje sám

cizincůcizinec dáoznamuje(vizte výše) od 6údajeubytovatelcizinec dáoznamuje cizincůubytovateli(cizinec užúdajeubytovatel ne)ubytovateli(cizinec už ne)

noclehárna zákonnejde o

výslovně„ubytování“, vyloučilnení zde- z „ubytování“„ubytovatel“ cizinec oznamuje sám

Komu se povinnost ohlašovat ubytování plní a v jaké lhůtě:

Současný stav

kdo komu ve lhůtě kanál

„ubytovatel“ podle zákonaPolicii ČR 3 pracovníaplikacepodnikatelé o pobytu cizincůdnyUBYPORTpouze přes

aplikaci lze i listinnouUBYPORT formou

Nová právní úprava

kdo komu ve lhůtě kanál Povinně:vloží doz něho

„ubytovatel“ podle zákonaregistrubudou údajeregistrz něho budou č. 159/1999 Sb.ubytovacíchpředányubytovacíchúdaje předány (především podnikatel)zařízení aPolicii ČR24 hodinzařízení aPolicii ČR Dobrovolně může:ubytovanýchubytovaných

a) ubytovává 6 osobosobosob zdarma;(a 24 hodin

b) nájemní smlouvypoté na více měsíců;vymazány)

c) ubytovává za úhradu jednotlivce jako nepodnikatel)

Každý ubytovatel (v širším pojetí), který na základě povinnosti (podnikatel), nebo dobrovolně, použije postup podle zákona č. 159/1999 Sb., už není povinen plnit obdobné povinnosti podle zákona o pobytu cizinců. Postup podle zákona č. 159/1999 Sb. je tak preferován.

Ustanovení zákona o pobytu cizinců jsou sice do značné míry zachována, ale nejvýznamnější skupina ubytovatelů bude povinně postupovat podle zákona č. 159/1999 Sb. Fakticky zbytková skupina „ubytovatelů“Policii ČR 3 pracovníaplikacepodnikatelé podle zákona o pobytudnypouze přes

cizinců:lze i listinnouaplikaci

a) ubytovává 6 osobformou(pravidlo se zdarma;nebude

b) nájemní smlouvyaplikovat) na více měsíců;Ač to pro tyto ubytovatele nebude povinné, měla by být preferována forma

c) ubytovává zaplnění povinnosti způsobem podle zákona č. 159/1999 Sb. Dosavadní úhradu jednotlivcepovinnost podle zákona o pobytu cizinců bude relevantní zejména v případě, jako nepodnikatel)kdy ubytovatel nevyužije ani jeden z obou kanálů.

V souvislosti s přijetím návrhu zákona se nemění:

- smysl úpravy zákona o pobytu cizinců,

- údaje budou sloužit k plnění úkolů Policie ČR a budou uchovávány u ní,

- rozsah údajů o ubytovaném cizinci,

- pro podnikatele bude nadále povinným kanálem online aplikace (jen jiná než dosud).

V souvislosti s přijetím návrhu zákona se mění:

- lhůta pro ohlášení ubytování cizince z 3 pracovních dnů na 24 hodin,

o dosavadní delší lhůta v zákoně o pobytu cizinců zohledňovala především

situaci neprofesionálních ubytovatelů (nepodnikatelů), pro ty ostatně bude podle zákona o pobytu platit dál,

o u podnikatelů v oblasti ubytování není v současné praxi problém plnit

povinnost za méně než 24 hodin. Využívají často možnosti exportu údajů přímo ze svého provozního informačního systému.

Policie ČR užívá již 7 let úspěšně aplikaci UBYPORT. Ta je v současné době povinná pouze pro ubytovatele-podnikatele.

Návrh Ministerstva pro místní rozvoj primárně cílí pouze na ubytovatele – podnikatele (na základě živnostenského oprávnění) a na hostitele. Vymezení pojmu „ubytovatel“ je tak podle zákona o pobytu cizinců výrazně širší, než je navrhován v zákoně č. 159/1999 Sb. Bylo by ovšem nežádoucí, aby z využití nově vytvářeného registru byly zcela vyloučeny skupiny dalších ubytovatelů. Těmi jsou např. nepodnikatelé poskytující ubytování za úhradu (na které se nebude vztahovat úprava nařízení), osoby ubytovávající na doby delší než 60 dnů (např. v režimu nájemní smlouvy), nebo osoby ubytovávající bez úhrady 6 a více cizinců). Smyslem výsledného řešení je tedy umožnit i těmto dalším ubytovatelům oznámit policii ubytování cizince (ve smyslu zákona o pobytu cizinců). V praxi totiž může běžně nastávat situace, kdy na základě některých právních vztahů příslušná osoba bude ubytovatelem podle obou zákonů, ale současně i situace, kdy bude ubytovatelem pouze podle zákona o pobytu cizinců (např. vysokoškolská kolej uzavře smlouvu o ubytování se studentem na 10 měsíců, ale zároveň v průběhu prázdnin ubytuje za úplatu turisty pouze na jeden týden).

Právě proto ustanovení § 97 odst. 2 a § 102 odst. 5 zákona o pobytu cizinců budou nově zakotvovat pravidlo, že pokud byl využit registr podle zákona č. 159/1999 Sb. (a příslušné údaje o ubytovaném cizinci byly předány Policii ČR), není již ubytovatel povinen povinnosti stanovené zákonem o pobytu cizinců stanovené plnit jiným způsobem. Odpadne tak nejen riziko duplicitního plnění povinnosti a zároveň ani ubytovatel nebude muset být uživatelem dvou různých aplikací v gescích dvou resortů.

Jelikož přednost má úprava v gesci Ministerstva pro místní rozvoj, bude ubytovatel užívat pouze jím zaváděný registr. Jedná se o výhodný stav i z pohledu výdajů státního rozpočtu, kdy zvolené řešení bude finančně výhodnější, než případný dlouhodobý provoz dvou obdobných aplikací.

Porovnání pojmů „ubytovatel“ podle obou zákonů:

Ubytovatel

Zákon č. 159/1999 Sb.Zákon č. 326/1999 Sb.

§ 9e písm. c)§ 99 odst. 1

Poskytuje ubytování na základěPodnikatel za úhradu živnostenského oprávnění (v rámci živnosti volné, nebo v rámci hostinské

činnosti)

Nepodnikatel za úhradu (např. nájem, podnájem)

(případně i ubytování neposkytované soustavně)

Bez úhrady více než 5 cizinců (bez osob blízkých)

K bodu 2 – § 97 odst. 2 a poznámka pod čarou č. 70 Úprava názvu registru v souvislosti s možností registrovat také jednotky pro poskytování ubytování.

K bodu 3 – § 102 odst. 5 Navrhuje se doplnění odstavce 5, dle kterého je zápisem údajů do registru splněna povinnost podle odstavce 1, § 100 písm. a) a rovněž povinnost vést domovní knihu podle § 100 písm. f).

K bodu 4 - § 102 odst. 5 Úprava názvu registru v souvislosti s možností registrovat také jednotky pro poskytování ubytování.

K bodu 5 – § 158 odst. 1 písm. a) bod 4 Navrhuje se úprava odkazu uvedeného v tomto ustanovení z „§ 97“ na „§ 97 odst. 1“, a to s ohledem na doplnění odstavce 2 v § 97, když údaje přihlašovacího tiskopisu bude upravovat právě § 97 odst. 1.

K části šesté – oznámení

K čl. VII

Zákon byl notifikován Evropské komisi.

K části sedmé – účinnost

K čl. VIII

Účinnost se navrhuje stanovit odlišně pro povinnosti, které vyplývají z národní legislativy, a odlišně pro povinnosti, které vyplývají z nařízení.

Ustanovení pozměňující a upřesňující povinnosti cestovních kanceláří a dále ustanovení, která se týkají poskytování ubytování podnikatelským způsobem, nabudou účinnosti dnem 1. července 2025, neboť lze předpokládat, že v tomto termínu již bude registr v půlročním zkušebním provozu a bude tak připraven plnit základní funkce, které nesouvisejí s adaptačními ustanoveními k provedení nařízení.

K písmenu a) Pro hladký průběh registrace jednotek pro krátkodobé ubytování se navrhuje, aby stávající poskytovatelé ubytování v těchto jednotkách (hostitelé podle nařízení) měli možnost zaregistrovat svou jednotku do registru již od 1. ledna 2026, čímž získají registrační číslo, které budou povinni uvádět u nabídek těchto jednotek prostřednictvím online platforem od okamžiku, kdy se nařízení stane použitelným. Předpokládá se, že dostatečně dlouhá doba (od ledna do května 2026), kdy se stávající hostitelé budou moci zaregistrovat své jednotky, sníží tlak na systém v první den použitelnosti nařízení.

K písmenu b) Samotné nařízení se stane použitelným dnem 20. května 2026. Ta ustanovení zákona, která vycházejí z nařízení (s výjimkou výše uvedených ustanovení), se proto stanou účinnými k témuž dni, kdy se nařízení stane použitelným.

V Praze dne 17. července 2024

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj: PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D. podepsáno elektronicky