Vl. n. z. o vstupu a pobytu cizinců - EU

O nutnosti připravit novou právní úpravu pobytu cizinců na území ČR se hovoří již od roku 2005 a na potřebu jejího přijetí je průběžně upozorňováno v řadě strategických dokumentů (např. ve Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období let 2012 až 2020). Úprava zákona o pobytu cizinců tak, aby byl přehledný a jednoznačný, resp. aby odpovídal kritériím moderní právní normy je i jedním z doporučení Implementačního plánu Strategického rámce ČR 2030.

Konkrétní závazek si v tomto ohledu pak dala současná vládní koalice, jež se v programovém prohlášení vlády z počátku roku 2022 za účelem snížení administrativní zátěže a zefektivnění pobytového řízení zavázala k prosazení nové a přehlednější právní úpravy pobytu cizinců a k digitalizaci pobytové agendy, a to do roku 2025.

Hlavní principy navrhované právní úpravy a odůvodnění její nezbytnosti

Problematika migrace a pobytu cizinců představuje oblast, která prochází dynamickým vývojem a migrační realita v ČR od roku 2000, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), doznala výrazných změn.

Počet cizinců v ČR

Zatímco na začátku druhého tisíciletí, kdy byly položeny základy stávajícího legislativního nastavení cizinecké pobytové agendy, na území ČR pobývalo 200 tisíc cizinců, tak za dvacet let se jejich počet ztrojnásobil a na konci roku 2021 bylo evidováno 660 tisíc cizinců s povoleným pobytem delším 90 dnů. Cizinci v roce 2021 představovali 6 % obyvatel ČR a jejich počet dále narůstal. K zásadnímu snížení nedošlo ani vlivem ekonomické krize v období let 2008 a 2009. Růst nezastavila ani pandemie COVID-19 v letech 2020 a 2021.

Vývoj počtu cizinců od roku 2022 výrazně ovlivnilo spuštění institutu dočasné ochrany.

S aktuálním vývojem počtu cizinců je možné se seznámit v pravidelných zprávách o situaci v oblasti migrace a integrace vydávaných Ministerstvem vnitra.

Výroční zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace za rok 2023 - Aktuální informace o migraci (mvcr.cz) Čtvrtletní zpráva o migraci za II. čtvrtletí 2024 - Aktuální informace o migraci (mvcr.cz)

Tyto změny migrační situace v ČR společně s novými trendy v dalších oblastech (např. využití moderních technologií, záměr digitalizace a online přístupnosti státní správy), vyžadují i zásadnější proměnu legislativního nastavení cizinecké pobytové agendy tak, aby reflektovala požadavky, které tento vývoj a trendy přináší.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti lze identifikovat tři hlavní problematické oblasti, na něž nová právní úprava reaguje.

A. minimální míra elektronizace řízení o pobytu (zdlouhavost a komplikovanost řízení)

B. neevidování všech cizinců v Registru obyvatel (nepovinná registrace občanů EU k pobytu delšímu 90 dnů)

C. nízká míra odpovědnosti subjektů podílejících se na procesu migrace

První oblastí je elektronizace řízení o pobytu. Stávající nastavení pobytové agendy lze v kontextu dnešních požadavků na elektronizaci veřejné správy označit za zastaralé, dlouhodobě neudržitelné a nevyhovující potřebám jak správního úřadu, tak samotných klientů z řad cizinců.

Jedním z důvodů je nízká úroveň elektronizace pobytových řízení, v jejímž důsledku cizinci, pokud nemají datovou schránku či zaručený elektronický podpis, což je naprostá

většina, nemohou s úřadem komunikovat elektronicky (nemohou podat elektronickou žádost, předkládat přílohy k žádosti a další dokumenty v elektronické podobě, sledovat průběh řízení).

Dalším důvodem je nízká přívětivost služeb a administrativní náročnost agendy. Pro cizince je problematika pobytových oprávnění nepřehledná a složitá. To vede ke zvýšené chybovosti a opakovaným návštěvám pobytových pracovišť Ministerstva vnitra (a zastupitelských úřadů). V důsledku se tím prodlužuje průběh celého řízení. Na komplikovanost řízení si stěžují i další subjekty, které jsou do imigračního procesu zapojeny (zaměstnavatelé, školy).

Využití moderních technologií v pobytovém řízení v současné době neumožňuje nejen stávající technické zajištění a zastaralý informační systém, ale i procesní nároky na pobytové řízení. Specifikem cizineckého řízení je skutečnost, že značná část účastníků z řad cizinců se správním úřadem komunikuje na dálku (účastník řízení se nachází mimo území ČR), resp. komunikuje ještě s dalším orgánem státu (zastupitelské úřady ČR v zahraničí). V tomto ohledu postupy dané správním řádem a nezbytnost některých právních úkonů (např. odstraňování vad, doručování, seznamování se spisem) přispívají k administrativní, časové i finanční náročnosti řízení.

Základním cílem v této oblasti je proto elektronizace a digitalizace cizinecké pobytové agendy a jejím prostřednictvím zrychlení a zjednodušení řízení o pobytu, včetně zvýšení jeho transparentnosti. Konkrétně je pak cílem usnadnit komunikaci cizince i dalších zainteresovaných subjektů s úřadem, snížit administrativní zátěž na straně cizince i úřadu (omezení nutných osobních návštěv úřadu, usnadnění sledování průběhu pobytového správního řízení, usnadnění dohledu a kontroly nad dodržováním lhůt, omezení potíží spojených s doručováním v rámci řízení aj.) a umožnit interakci/interoperabilitu jak s národními informačními systémy státní správy, tak nutné napojení na EU systémy.

Druhou problematickou oblastí je neevidování všech cizinců v registru obyvatel.

Vzhledem ke skutečnosti, že občané EU, kteří zamýšlí na území ČR pobývat po dobu delší než 90 dnů, nemají v ČR dle stávající právní úpravy povinnost mít na území ČR pobytové oprávnění, tak ti občané EU, kteří nepožádali o registraci (potvrzení o přechodném pobytu), i když na území ČR pobývají, nejsou evidováni v registru obyvatel. To s sebou přináší řadu problémů, jak pro orgány veřejné správy, státní správy, samosprávy a další subjekty, tak i pro cizince samotné.

V případě, že v obci přechodně pobývají neregistrovaní občané EU, nemůže obec za tyto osoby čerpat od státu žádné finanční prostředky. Neregistrovaní občané EU současně neodvádějí do rozpočtu obcí žádné finanční prostředky plynoucí z místních poplatků (např. poplatek za odvoz odpadu). Současně se však přímo podílejí na využívání místní veřejné infrastruktury.

Rozdíl mezi skutečným počtem cizinců v obci a počtem evidovaným v registru obyvatel má dopady i do plánování a zajištění kapacit obce. V případě větší koncentrace neregistrovaných osob (např. v regionech a místech s průmyslovými zónami) jsou problémem nedostatečné ubytovací kapacity, kapacity školských zařízení (v rámci povinné školní docházky), kapacity zdravotnických zařízení, dopravní kapacity, včetně zajištění dostatečné dopravní obslužnosti apod. Nelze opomenout ani větší riziko zhoršení bezpečností situace v daném místě (týká se hlavně zaměstnaneckých ubytoven).

Skutečnost, že osoba není vedena v registru obyvatel, má negativní dopady rovněž na možnosti evidování protiprávního (přestupkového) jednání cizince v centrální evidenci přestupků. V osobních dokladech některých občanů EU není uvedena adresa místa pobytu. Pokud správnímu orgánu trvalý pobyt, resp. hlášený pobyt cizince, není znám, nelze vydat příkazový blok, který pro účely vymáhání uložené pokuty uvedení adresy místa pobytu vyžaduje. Přestupek nelze zadat do informačního systému a pokuta je rovněž obtížně vymahatelná.

Neregistrovaný občan EU má ztížený přístup k úřadům (např. v souvislosti s nárokem na některou z dávek sociálního systému) a coby klient bankovních ústavů působících v ČR rovněž k některým finančním operacím/aktivitám, kdy je potřebné prokázat se úředním potvrzením o pobytu v ČR.

Občané EU s přechodným pobytem mají právo volit do zastupitelstva obce, města nebo hlavního města Prahy i právo být volen a být členem okrskové volební komise. Neregistrovaní občané EU takové právo nemají. Obdobně to platí také v případě voleb do Evropského parlamentu.

Neregistrovaní přechodně pobývající občané EU mají v ČR omezený přístup k digitálním a dalším službám, které jsou vázány na ověření identity v registru obyvatel.

Negativa spojená s neexistencí povinné registrace občanů EU se plně projevila v době pandemie COVID-19. V souvislosti s mimořádnými opatřeními omezujícími vstup cizinců do ČR byli občané EU bez potvrzení o přechodném pobytu v ČR nuceni komplikovaně prokazovat oprávněnost svého vstupu na území, i když zde dlouhodobě pobývali. Rovněž v souvislosti s vystoupením Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z EU se ukazuje jako nešťastné, že v ČR nebyla povinná registrace zavedena. Nejen pro státní správu, ale rovněž pro občany Spojeného království, kteří si dobrovolně nepožádali o vydání potvrzení o přechodném pobytu, je komplikované rozlišit, zda spadají do působnosti Dohody o vystoupení či nikoliv.

Nová právní úprava si zavedením povinnosti požádat o registraci občanů EU klade za cíl zvýšit dostupnost údajů o občanech členských států EU pobývajících v ČR déle než 90 dnů pro orgány veřejné správy a samosprávy a pro cizince samotné pak rovněž zlepšit přís tup ke službám (včetně služeb digitálních), které jsou vázány na ověření identity v registru obyvatel.

Třetí problematickou oblastí je nízká míra odpovědnosti subjektů podílejících se na procesu migrace.

Do migračního procesu jsou vedle samotného cizince rovněž zapojeny subjekty, v jejichž zájmu k příchodu cizince do ČR dochází. Jedná se zejména o zaměstnavatele zahraničních pracovníků, školy či jiná vzdělávací zařízení, kde se bude cizinec vzdělávat, ale i výzkumné instituce, sportovní kluby či subjekty v oblasti kultury, kde bude cizinec po příchodu do ČR působit. Tyto subjekty zajišťují, resp. osvědčují („garantují“) cizinci účel pobytu na území, v této souvislosti jsou i zpracovateli dokumentů, které představují jednu ze zásadních náležitostí cizincovy žádosti o pobytové oprávnění.

Vzhledem ke skutečnosti, že tyto subjekty nejsou účastníky správního řízení o udělení pobytového oprávnění, tak mnohdy nemají z jejich pohledu zásadní informace o průběhu a zejména o výsledku řízení (tj. v jaké fázi se řízení nachází, zda cizinci byl pobyt udělen, a tedy zda a kdy mohou počítat s jeho příjezdem) nebo o tom, zda cizinci pobyt již neskončil (byl zrušen nebo zanikl ze zákona). Potřebnost informací zdůvodňují nutností zajistit nezbytné organizační záležitosti související s cizincovým příjezdem a zejména nutností plánování kapacit. Nedostatek potřebných informací pak vede k častým dotazům, které v této souvislosti směřují na správní orgán, resp. správní orgán je předmětem kritiky z důvodu jejich omezené dostupnosti.

V souvislosti s průběhem řízení o pobytové žádosti je dlouhodobým problémem, který má zásadní dopad na celkovou délku řízení, vysoká míra neúplných žádostí (dle informací zastupitelských úřadů je až 40 % žádostí o pobyt podaných v zahraničí nekompletních). Chybějí (případně jsou nedostačující) i náležitosti, které cizinci vyhotovuje „garant“ (doklad prokazující pracovněprávní vztah, potvrzení o studiu či doklad o ubytování). Vzhledem ke skutečnosti, že tento subjekt není standardně účastníkem řízení, k informaci o chybějících či nedostatečných náležitostech se dostává zprostředkovaně a s časovou prodlevou. Nutné výzvy na dodatečné doložení zákonem požadovaných náležitostí jsou jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují celkovou délku řízení, jejíž přílišná délka je další oblastí, která je předmětem časté kritiky.

Společně s osvědčováním účelu pobytu cizince je pro subjekty, které osvědčují cizinci účel pobytu, zákonem stanovena oznamovací povinnost (zejména povinnost hlásit správnímu orgánu ukončení plnění účelu pobytu ze strany cizince, ale i nezahájení plnění účelu pobytu). Na oznamovací povinnost je navázáno případné řízení o ukončení pobytu. Smyslem oznamovací povinnosti je zamezit situacím, kdy cizinec čerpá práva či výhody, které jsou na účel pobytu navázány (např. volný přístup na trh práce, započítávání doby potřebné pro získání trvalého pobytu, právo pohybu v rámci celého schengenského prostoru), i když na ně nemá nárok, neboť deklarovaný účel pobytu neplní, a omezit zneužití pobytu k jiným účelům (např. nelegální migraci do dalších zemí EU, nelegální práci, trestné činnosti). Nedostatkem je skutečnost, že v současné době je tato povinnost uložena nejednotně a platí pouze pro některé garanty (zaměstnavatele, vysokou školu), jiní tuto povinnost nemají.

Cílem právní úpravy je prostřednictvím konceptu garanta umožnit vyšší zapojení a zároveň posílit odpovědnost subjektů, které mají zájem na příjezdu a pobytu cizince v ČR a na procesu legální migrace aktivně participují. V této souvislosti je cílem těmto subjektům poskytnout snazší přístup k informacím o průběhu a výsledku řízení u cizinců, jimž zajišťují účel pobytu. Dále pak je (v případě zájmu) ve větší míře zapojit do předkládání potřebných dokumentů, osvědčujících účel pobytu cizince (a tím přispět rovněž ke zrychlení vyřízení žádosti cizince). Vedle uvedeného je cílem rovněž podpořit větší odpovědnost subjektů, v jejichž zájmu k imigraci dochází, a to jak v podobě sjednocení (a tedy i zpřehlednění) oznamovací povinnosti vůči správním orgánům, tak i sjednocením povinnosti hradit za stanovených podmínek náklady vyhoštění (dosud tuto povinnost mají pouze některé subjekty). Naplňování cílového stavu je úzce spjato, resp. podmíněno elektronizací a digitalizací pobytové agendy, neboť jak čerpání výhod (snazší přístup k informacím, možnost zapojit se do předkládání potřebných dokumentů k žádosti o pobyt), tak plnění informační povinnosti se předpokládá online.

Kromě výše uvedeného nová právní úprava reaguje na skutečnost, že stávající zákon o pobytu cizinců je právním předpisem, který za dobu své účinnost prošel mnoha desítkami novelizací přijatými jak v souvislosti se změnou právních poměrů v této oblasti po vstupu ČR do EU v roce 2004, resp. do schengenského prostoru v roce 2007, tak v důsledku následné aktivní legislativní činnosti v rámci EU. Stejně tak jej výrazně ovlivňovala i postupná proměna migrační situace na území ČR. Opomenout nelze ani vývoj českého právního řádu a schvalování nových právních předpisů, včetně procesních předpisů jako je zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), či zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

Tyto skutečnosti vedly k tomu, že se zákon postupně stal normou značně složitou a nepřehlednou, normou plnou odkazů, mnohdy násobných. Současně je kritizován pro vady systematiky, absenci důslednějšího pojmového či statusového oddělení občanů EU a občanů třetích států apod.

Obecně je možné identifikovat zejména následující nedostatky současné právní úpravy:

 složitá/náročná orientace v právní úpravě v důsledku složitosti a nepřehlednosti paragrafového znění (duplicitní formulace, použití vícenásobných odkazů, nevyvážená a roztříštěná úprava jednotlivých pobytových institutů) a tudíž nesrozumitelnost pro adresáty normy,  prolínání ustanovení týkajících se občanů třetích zemí a občanů EU a jejich rodinných příslušníků, zahrnutí rodinných příslušníků občanů ČR do kategorie rodinných příslušníků EU, přestože nevykonali právo volného pobytu, a proto na ně nedopadá směrnice 2004/38  úprava problematiky, která jde nad rámec předmětu zákonné úpravy (např. definice zaměstnavatele),  kasuistická úprava,  nepružnost právní úpravy (mnohdy je úprava na úrovni zákona, i když by mohla být jen v podzákonných právních předpisech - např. parametrické údaje týkající se specifikace konkrétní výše prostředků k pobytu).

Nová právní úprava je proto zpracována tak, aby se zvýšila její srozumitelnost (usnadnila se orientace v ní) a aby v co největší možné míře odstranila nedostatky, které jsou stávajícímu zákonu o pobytu cizinců vytýkány. V tomto kontextu se jedná zejména o:

- zpřehlednění právní úpravy (zákon jasněji a logicky strukturovat a tematicky sjednotit)

- odstranění duplicitních formulací a vícenásobných odkazů

- terminologické a jazykové sjednocení

- oddělení hmotněprávních ustanovení od procesních

- větší pružnost právní úpravy (využití podzákonných norem).

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Předkládaný návrh je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále zejména s čl. 2 a čl. 4 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje jako ústavní zákon Listina základních práv a svobod (Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 - č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky).

Návrh zákona respektuje judikaturu Ústavního soudu ČR, zejména pak nálezy věnované institutům zákona o pobytu cizinců. Ústavní soud se v minulosti věnoval zejména otázce obecného práva cizince na udělení oprávnění k pobytu na území ČR (které zejména u víz neexistuje), ochraně práva na spravedlivý proces, správnímu vyhoštění a omezování osobní svobody formou zajištění.

 Neexistuje obecné subjektivní právo cizince na pobyt na území ČR

Neexistuje subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky. Každý stát si může sám rozhodnout, za jakých podmínek připustí pobyt cizinců na svém území. Žádné z práv zakotvených v Listině nezakládá nárok cizinců na pobyt na území České republiky. Ustanovení čl. 14 odst. 4 Listiny takové právo garantuje pouze občanům České republiky (a nyní též unijním občanům), zatímco ostatní cizinci mají pouze právo svobodně území České republiky opustit (čl. 14 odst. 4 Listiny). Týž závěr vyslovil Ústavní soud i v dalších obdobných řízeních.

Šlo například o usnesení sp. zn. II. ÚS 2336/10 ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 2332/10 ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 2345/10 ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. I. ÚS 2318/10 ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 2954/09 ze dne 17. 12. 2009 a zejména nález sp. zn. Pl. ÚS 10/08 ze dne 12. 5. 2009 (N 115/53 SbNU 427; 229/2009 Sb.), bod 117: "Ústavní soud se v minulosti jednoznačně vyjádřil k tomu, že Listina poskytuje soudní ochranu pouze tomu právu, které právní řád garantuje [nález sp. zn. Pl. ÚS 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.), usnesení sp. zn. IV. ÚS 85/04 ze dne 13. 5. 2004].

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyslovil, že subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje, neboť je věcí suverénního státu, za jakých (nediskriminujících) podmínek připustí pobyt cizinců na svém území... Na udělení víza není dle výslovného znění zákona právní nárok (ustanovení § 51 odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Žádné z práv zakotvených v Listině nezakládá nárok cizinců na pobyt na území České republiky. Takové právo je dáno pouze občanům České republiky (po vstupu České republiky do Evropské unie též unijním občanům), a to čl. 14 odst. 4 Listiny, zatímco odstavec 2 téhož článku, který se vztahuje na ostatní cizince, zakládá pouze jejich právo svobodně území České republiky opustit.". (z bodu 23 nálezu Pl. ÚS 23/11 ze dne 24. 4. 2012)

 Ke kompetenční výluce soudního přezkumu rozhodnutí o neudělení víza

Ve vztahu k soudnímu přezkumu rozhodnutí o neudělení víza Ústavní soud konstatoval (vizte výše zmíněná usnesení sp. zn. II. ÚS 33/11, sp. zn. III. ÚS 2909/09 či sp. zn. I. ÚS 394/06), že "... ochrana veřejných subjektivních práv se uskutečňuje za podmínek stanovených zákony, přičemž však platí, že některým veřejným subjektivním právům soudní ochrana poskytnuta není; jak soudní řád správní formou kompetenčních výluk (§ 70 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), tak i zvláštní zákony identifikují, některé úkony správního orgánu', jež jsou z přezkumu ve správním soudnictví vyloučeny, a tak tomu je i v případě správního rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o neudělení víza [§ 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců]. Podle čl. 36 odst. 2 Listiny nesmí sice být z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny, avšak o takové právo v dané věci nejde, ...".

Dokonce již opakovaně (usnesení sp. zn. I. ÚS 394/06 a sp. zn. I. ÚS 602/03) se Ústavní soud zabýval návrhem na zrušení ustanovení o kompetenční výluce spojeným s ústavní stížností. Dospěl k závěru, že nelze dovodit protiústavnost § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. (z bodů 24 a 25 nálezu Pl. ÚS 23/11 ze dne 24. 4. 2012)

Počínaje 1. 1. 2011 byl přezkum správních rozhodnutí o neudělení víza svěřen Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Ta sice je organizační součástí ministerstva a ministr vnitra jmenuje a odvolává předsedu a ostatní členy komise (§ 170a odst. 1 a 3 zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 427/2010 Sb.), ovšem její členové jsou ve svém rozhodování na ministerstvu nezávislí (odstavec 9 téhož ustanovení). Nezávislost rozhodování je posílena i organizačním uspořádáním komise; ta jedná a rozhoduje v tříčlenných senátech, přičemž většina členů senátu musí být odborníci, kteří nejsou zařazeni v ministerstvu (§ 170b zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 427/2010 Sb.). (z bodu 31 nálezu Pl. ÚS 23/11 ze dne 24. 4. 2012)

 K požadavku na soudní přezkum rozhodnutí o správním vyhoštění

Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 26/07 Ústavní soud pro rozpor s článkem 36 odst. 2 Listiny zrušil ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 161/2006 Sb., které vylučovalo ze soudního přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud se před zahájením řízení o tomto vyhoštění cizinec zdržoval na území nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště neoprávněně. V odůvodnění konstatoval: "Ústavní soud se nejprve zabýval souladem napadeného ustanovení s čl. 36 odst. 2 Listiny, podle kterého nesmí být z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Toto právo je formulováno obecně, není omezeno na občany České republiky. Pokud by tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že je správním vyhoštěním možné zasáhnout do základních práv a svobod cizinců, bylo by nutné napadené ustanovení, které jeho soudní přezkum vylučuje, zrušit ... Ačkoliv subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje, Listina cizincům nepochybně zaručuje práva, která mohou být vyhoštěním dotčena. Jsou jimi například právo na život a zákaz mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení (ustanovení čl. 6 a 7 Listiny), jež chrání cizince před vyhoštěním do země, kde by tato jeho práva byla ohrožena, anebo právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (článek 10 odst. 2), které může vyhoštění bránit, pokud by do něho bylo zasaženo nepřiměřeným způsobem ... Listina přitom nijak nerozlišuje mezi tím, zda se cizinec zdržuje na území České republiky oprávněně, či nikoliv, ...".

 Požadavek na meritorní rozhodnutí o žalobě proti zajištění bez ohledu na to, zda zajištění cizince nadále trvá

Ústavní soud shledal nálezem Pl. ÚS 41/17 ustanovení § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců a § 46a odst. 9 a § 73 odst. 8 zákona o azylu rozpornými s právem na přístup k soudu podle ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny a na soudní přezkum rozhodování orgánů veřejné správy podle čl. 36 odst. 2 Listiny, opět ve spojení s čl. 4 Ústavy České republiky, jakož i s právem na přezkum zákonnosti zbavení svobody podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy a s právem na odškodnění podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy.

Účelem přezkumu podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy je zajisté především propuštění osoby, pokud se její zbavení svobody ukáže jako nezákonné. Současně však skutečnost, že omezení osobní svobody skončilo, nemůže podle Evropského soudu pro lidská práva zbavit dotyčnou osobu práva nechat přezkoumat zákonnost takového opatření i po jeho ukončení. Záruky čl. 5 odst. 4 Úmluvy se v těchto věcech vztahují i na existující odvolací soudní instance. Postrádalo by smysl, jestliže by soudní kontrola detence byla možná pouze po dobu, po kterou účinky takového opatření trvají.

Nemá-li soud možnost v důsledku zastavení řízení meritorně přezkoumat zákonnost detence žadatele, je žadateli upřeno právo domoci se případného odškodnění za nezákonné zbavení či omezení osobní svobody, neboť nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (též o omezení osobní svobody) je v intencích ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. podmíněn tím, že takové pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem; rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

Podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy má každý, kdo byl zatčen nebo zadržen nebo jinak zbaven svobody v rozporu s čl. 5 Úmluvy, nárok na odškodnění. Stát splní své povinnosti z tohoto ustanovení, dává-li jeho právní řád jednotlivci možnost požadovat odškodnění za zbavení osobní svobody odporující podmínkám odstavců 1 až 4 čl. 5 Úmluvy. V těchto souvislostech je nutné, aby možnost efektivně využít právo na odškodnění byla garantována s dostatečnou mírou jistoty. Zastavení soudního řízení, v němž se přezkoumává zákonnost omezení (zbavení) osobní svobody, účinné využití práva na odškodnění vylučuje. (z bodů 67 až 69 Pl. ÚS 41/17)

K požadavku zákonodárce komunikovat online (obecně)

Jedním z pilířů návrhu zákona je zavedení digitalizace procesu a komunikace mezi cizincem a Ministerstvem vnitra převážně ve formě vyžadující internetové připojení a alespoň základní uživatelskou znalost. Předkladatel se domnívá, že „český“ i „evropský“ zákonodárce již pokládá v současné době přístup k internetovému připojení za natolik bezproblémový a automatický, že určitým kategoriím osob nebo osobám žádající o konkrétní oprávnění ukládá jako jedinou formu učinění konkrétního úkonu, právě podání učiněné online. Právní řád podobně obecně přiznává právní účinky doručení písemnosti do datové schránky jejího držitele jako v mnoha případech jedinou formu, jakou je adresát s obsahem písemnosti seznamován (pomineme-li právo na seznámení se s obsahem spisu, ovšem hrozí, že se adresát ignorující obsah své datové schránky o probíhajícím řízení ani nedozví).

Níže uvedené závěry Ústavního soudu považuje navrhovatel za relevantní i vůči (pro některé osoby povinnému) užívání „cizineckého účtu“.

III. ÚS 1513/11 ze dne 21. 7. 2011

V souladu s ustanovením čl. 4 odst. 1 Listiny mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Pokud by zákonodárce ukládal povinnosti, které není možné objektivně splnit (nemožnost zřídit si internet jako službu, např. proto, že je poskytování takových služeb zákonem zakázáno), bylo by možné takové povinnosti, byť uložené zákonem, charakterizovat jako porušující základní práva a svobody.

V současné globální komunikační společnosti nemůže být o objektivní nemožnosti přístupu k internetu vůbec uvažováno. Tvrzení stěžovatele, že "nemá internet", samo o sobě neznamená objektivní nemožnost splnění zákonem uložené povinnosti. Skutečnost, že splnění zákonem uložené povinnosti vyžaduje např. zaplacení si služby internetu, opět nemůže být charakterizováno jako protiústavní, neboť s výkonem určitých činností vždy souvisí určité náklady, s čímž je třeba počítat. Výjimkou by bylo,

kdyby takové náklady byly likvidační či nepřiměřeně vysoké.

V tomto konkrétním případě se jednalo o právnickou osobu a doručování do datové schránky, ústavní stížnost byla odmítnuta.

II. ÚS 3592/12 ze dne 28. 3. 2013

Přednostní doručování do datových schránek je stanoveno právním řádem pro většinu procesních předpisů, čemuž odpovídá i nutnost pravidelně kontrolovat datové schránky

subjekty, jimž byly zřízeny. V zájmu zachování fungování úředního styku je tedy třeba trvat na tom, aby tyto subjekty vynakládaly dostatečnou obezřetnost při jejich užívání.

Nelze tak vytknout nikomu jinému než stěžovatelce samotné, že nevyvinula úsilí alespoň postačující k tomu, aby všechny zprávy, které přicházejí do datové schránky, byly včas vypořádány.

V tomto případě byl jednatel stěžovatelky na dovolené, a nové zprávy v datové schránce otevřela externí účetní, stížnost byla zamítnuta.

Překážkou pro právně relevantní doručování, tudíž omluvitelnými důvody, nejsou ani technické problémy (absence PC či softwaru) - usnesení I. ÚS 2868/11, III. ÚS 272/12,

II. ÚS 1879/12, II. ÚS 916/14 ad.

K určování věku cizince

K procesním zárukám, pokud jde o určování věku nezletilého cizince bez doprovodu se vyjádřil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 7. července 2021, sp. zn. ÚS 482/21. Ústavní soud poukázal na potřebu holistického přístupu při určování věku nezletilého, zajištění přítomnosti tlumočníka a zástupce během celého procesu, nutnosti seznámit cizince s výsledky testů a zajištění možnosti se k nim vyjádřit. V případě přetrvávajících pochybností o věku cizince se má uplatnit zásada v pochybnostech ve prospěch. Navrhovaná úprava je s těmito závěry souladná.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s právem Evropské unie

Návrhu zákona se dotýkají tato ustanovení primárního práva Evropské unie:

• čl. 20, čl. 21, čl. 45, čl. 49 a čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,

• zejména čl. 1, čl. 4, čl. 6, čl. 7, čl. 19, čl. 24, čl. 45 a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie,

Návrh zákona je zpracován v souladu s následujícími směrnicemi a nařízeními:

Směrnice Rady 2001/40/ES ze dne 28. května 2001 o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí;

Směrnice Rady 2001/51/ES ze dne 28. června 2001, kterou se doplňuje článek 26 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985;

Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími;

Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny

Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků členských států, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty

Směrnice Rady 2003/110/ES ze dne 25. listopadu 2003 o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, v platném znění.

Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví, a kteří spolupracují s příslušnými orgány

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu pro vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/36/EU ze dne 26. února 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání jako sezónní pracovníci

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU ze dne 15. května 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1883 ze dne 20. října 2021 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci a o zrušení směrnice Rady 2009/50/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1233 ze dne 24. dubna 2024 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě (přepracované znění).

Nařízení (ES) č. 1030/2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, v platném znění, tj. včetně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1954 ze dne 25. října 2017, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1030/2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí;

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1931/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se stanoví pravidla pro malý pohraniční styk na vnějších pozemních hranicích členských států a mění Schengenská úmluva

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), v platném znění

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1052/2013 ze dne 22. října 2013, kterým se zřizuje Evropský systém ostrahy hranic (EUROSUR)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/399 ze dne 9. března 2016 kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pobyt osob (Schengenský hraniční kodex) (kodifikované znění)

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1953 ze dne 26. října 2016, kterým se zavádí evropský cestovní doklad pro návrat neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a zrušuje doporučení Rady ze dne 30. listopadu 1994;

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2226 ze dne 30. listopadu 2017, kterým se zřizuje Systém vstupu/výstupu (EES) pro registraci údajů o vstupu a výstupu a údajů o odepření vstupu, pokud jde o státní příslušníky třetích zemí překračující vnější hranice členských států, kterým se stanoví podmínky přístupu do systému EES pro účely vymáhání práva a kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody a nařízení (ES) č. 767/2008 a (EU) č. 1077/2011

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1240 ze dne 12. září 2018, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 ze dne 28. listopadu 2018 o využívání Schengenského informačního systému při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. PE/34/2018/REV/1

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1861 ze dne 28. listopadu 2018 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému (SIS) v oblasti hraničních kontrol, o změně Úmluvy k provedení Schengenské dohody a o změně a zrušení nařízení (ES) č. 1987/2006

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/817 ze dne 20. května 2019, kterým se zřizuje rámec pro interoperabilitu mezi informačními systémy EU v oblasti hranic a víz a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008, (EU) 2016/399, (EU) 2017/2226, (EU) 2018/1240, (EU) 2018/1726 a (EU) 2018/1861 a rozhodnutí Rady 2004/512/ES a 2008/633/SVV. PE/30/2019/REV/1

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/818 ze dne 20. května 2019, kterým se zřizuje rámec pro interoperabilitu mezi informačními systémy EU v oblasti policejní a justiční spolupráce, azylu a migrace a kterým se mění nařízení (EU) 2018/1726, (EU) 2018/1862 a (EU) 2019/816. PE/31/2019/REV/1

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1157 ze dne 20. června 2019 o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu.

Návrhu se dále dotýká judikatura Soudního dvora EU

Návrhu se také týká rozsáhla judikatura Soudního dvora Evropské unie, mj. C-84/12 Koushkaki, C-403/16 El Hassani, C-255/19 a C-226/19 C-225/19 Minister van Buitenlandse Zaken, C-575/12 Air Baltic Corporation, C-66/85 Lawrie-Blum, C-53/81 Levin, C-39/86 Lair, C-483/17 Tarola C-442/16 Gusa, C- 507/12 Saint Prix, C-544/18 Dakneviciute, C-1/05 Jia, C-423/12 Reyes, C-673/16 Coman, C-83/11 Rahman, C-22/21 Minister for Justice and Equality (Ressortissant de pays tiers cousin d’un citoyen de l’Union), C-218/14 Kuldip Singh, C-247/20 VI, C-754/18 Ryanair, C-202/13 Sean Ambros McCarthy a další, 48/75 Royer, 8/77 Sagulo, C-378/97 Wijsenbeek, C-459/99 MRAX, C-127/08 Metock, C-710/19 G.M.A., C-535/19 A (Soins de santé publics), C-408/3 Komise v. Belgie, C-230/17 Altiner, C-719/19 FS, C- 157/03 Komise v. Španělsko, 30/77 Boucherau, C-503/03 Komise v. Španělsko, C-50/06 Komise v. Nizozemsko, C-331/16 a 366/16 K, C-300/11 ZZ, C- 33/07JIP, C-718/19 Ordre des barreaux francophones a germanophone a další, C-430/10 Gajdarov, C-249/11 Bjankov, C-348/96 Calfa, 67/74 Bonsignore, E, C-482/01 a C-493/01 Orfanopoulos, C-400/12 MG, C-331/16 a C-366/16 K, C-316/16 a C-424/16 B, C-94/18 Chenchooliah, C-348/09 P.I., C-145/09 Tsakouridis, C-215/03 Oulane, C-200/02 Chen, C-93/18 Bajratari, C-370/90 Singh, C-291/05 Eind, C-456/12 O a B, C-60/00 Carpenter, C-457/12 S a G, C-480/08 Texeira, C-529/11 Alarape, C-165/16 Lounes, C-32/19 A.T., C-424/10 a C-425/10 Ziolkowski, C-378/12 Onuekwere, C-709/20 CG, C-34/09 Zambrano, C-256/11 Dereci a další, C-356/11 a C-357/11 O, C-86/12 Alokpa a Moudoulou, C-304/14 CS, C-165/14 Rendón Marín, C-115/15 NA, C-133/15 Chavez Vilchez, C-82/16 K.A. a další, C-451/19 a C-532/19 Subdelegacióm del Gobierno en Toledo, C-338/13 Noorzia, C578/08 Chakroun, C-519/18 TB, C-635/17 E, C-550/16 A a S, C-279/20 XC, C-273/20 a C-355/20 Bundesrepublik Deutschland (Regroupement familial avec un mineur réfugié), C-230/21 X, C-133/19, C-136/19 a C-137/19 B. M. M. a další v. État belge, C-540/03 Parlament a Rada, C-380/17 K a B, C-706/18 X, C-558/14 Khachab, C-381/18 a C-382/17 G.S., C-557/17 Y.Z., C-153/14 K a A, C-257/17 a C-484/17 C a A, C-1/23 PPU Afrin, C-491/13 Ben Alaya, C-544/15 Famihian, C-502/10 Mangat Singh, C-624/20 EK, C-302/18 X, C-432/20 ZK, C-469/13 Tahir, C-579/13 PS, C-309/13 CGIL a INCA, C-508/10 Komise v. Nizozemsko, C-503/19 aC-592/19 UQ a SI, C-448/19 UT, C-636/16 Lopéz Pastuchano, C-357/09 PPU Kadzoev (Chučbarov), C-562/13 Abdida, C-806/18 JZ, C-704/20 a C-39/21 Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (Examen d’office de la rétention), C-534/11 Arslan, C-554/13 Z. Zh., C-166/13 Mukarubega, C-181/16 Gnandi, C-184/16 Petrea, C-241/21 I. L., C-383/13 PPU M.G., C-146/14 PPU Mahdi, C-290/14 Celaj, C-473/13 Bero a Bouzalmate, C-474/13 Pham, C-430/11 Sagor, C-319/11 Achughbabian, C-297/12 Filev, C-61/11 El Dridi, C-383/13 PPU G. a R., C-240/17 E, C-269/18 PPU C a další , a T-307/12 Mayaleh v Council.

Návrhu se dále dotýká judikatura soudního dvora ESVO

Návrhu se rovněž týká judikatura Soudního dvora Evropského sdružení volného obchodu, m.j. E-28/15 Jabbi, E-4/19 Cambell.

Návrhu se dále týkají řízení o porušení smlouvy s Českou republikou.

Návrhu zákona se na základě údajů v databázi ISAP dotýká

a) řízení o porušení smlouvy č. 2012/2239, vedené proti České republice, zahájené dne 22. 2. 2013, jehož předmětem je namítané nesprávné provedení práva na odvolání proti zamítnutí žádosti o udělení víza, prohlášení víza za neplatné nebo zrušení víza podle čl. 32 odst. 3, čl. 34 odst. 7 a čl. 35 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) ve spojení s čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie do právního řádu České republiky, a

b) řízení o porušení smlouvy č. 2011/2077, zahájené dne 17. 6. 2011, jehož předmětem je namítané nesprávné provedení čl. 8 odst. 2, 3 a 5, čl. 10 odst. 2, čl. 13 odst. 2 písm. c), čl. 19 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států.

U části těchto řízení je na základě proběhlé výměny argumentů a doby uběhnuvší od zahájení řízení pravděpodobné, že nepokročí do dalších stádií.

Návrhu zákona se dále dotýká řízení o porušení smlouvy č. 2023/2129, vedené proti České republice, zahájené dne 20. prosince 2023, jehož předmětem je namítané nesprávné provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/36/E ze dne 26. února 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zaměstnání jako sezónní pracovníci. Namítané nedostatky návrh nového zákona, a především změnový zákon k němu reagují.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

S ohledem na níže uvedené závěry dospěl předkladatel k závěru, že návrh zákona není v rozporu se žádnými mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, zejména pak s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a jejími protokoly, Úmluvou o právním postavení uprchlíků, Úmluvou o právním postavení osob bez státní příslušnosti a Úmluvou o právech dítěte.

K navrhované úpravě týkající se osob bez státní příslušnosti

Základním stavebním kamenem mezinárodněprávní úpravy týkající se osob bez státní příslušnosti je Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 (dále také „Úmluva z roku 1954“). Tato úmluva definuje v čl. 1 osobu bez státní příslušnosti jako osobu, kterou „žádný stát podle svých právních předpisů nepovažuje za svého občana.“ Dále vymezuje určitý minimální standard rozsahu práv, která jsou smluvní státy povinny osobám bez státní příslušnosti poskytnout. Tato Úmluva z roku 1954 má společnou historii přípravných prací s Úmluvou o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (dále jen „Ženevská úmluva“). Pozornost věnovaná Úmluvě z roku 1954 však byla po jejím přijetí nepoměrně menší, než tomu bylo v případě Ženevské úmluvy. Důsledkem je, že prakticky nedošlo k rozvinutí výkladu a aplikace Úmluvy z roku 1954. I přes rozhodnutí normotvůrců rozdělit právní úpravu postavení uprchlíků a osob bez státní příslušnosti do dvou samostatných mezinárodních smluv zůstaly koncepce i struktura obou úmluv velmi podobné. Jejich text je téměř totožný.

Rozdíly jsou následující:

úprava čl. 1 vymezující definici osob spadajících pod rozsah dané úmluvy,

čl. 15 (sdružovací právo) a čl. 17 (právo vykonávat placené zaměstnání) mají v Úmluvě z roku 1954 oproti Ženevské úmluvě nižší standard, jenž je třeba přiznat, a to standard „co nejpříznivějšího zacházení“ (as favourable as possible) – oproti tomu Ženevská úmluva stanoví „nejpříznivější zacházení“ (most favourable),

Úmluva z roku 1954 nezakotvuje zásadu non-refoulement obsaženou v čl. 33 odst. 1 Ženevské úmluvy, a

Úmluva z roku 1954 neobsahuje úpravu zabraňující postihu za nezákonný vstup na území obsaženou v čl. 31 Ženevské úmluvy. Úmluva z roku 1954 (podobně jako Ženevská úmluva) neobsahuje procesní úpravu. Je tedy ponecháno na smluvních státech, jakou procesní formu a postup pro implementaci svých závazků dle Úmluvy zvolí.

Za účelem řádné implementace závazků vyplývajících z Úmluvy tak smluvní státy musejí

a) identifikovat osoby, které se nacházejí na území státu a které spadají pod osobní rozsah Úmluvy, a

b) poskytnout jim příslušná práva.

Identifikace osob naplňujících definici osoby bez státní příslušnosti by bez procesní úpravy byla možná jen obtížně; proto je nutné buď přijmout novou procesní úpravu, nebo jednoznačně určit, která vnitrostátní procesní úprava bude pro identifikaci osob bez státní příslušnosti zvolena. Ostatně stejným způsobem je řešena situace i u Ženevské úmluvy. Rozhodnutí o tom, že konkrétní osoba je osobou bez státní příslušnosti v souladu s Úmluvou z roku 1954, je deklaratorním aktem, stejně jako rozhodnutí o tom, že konkrétní osoba je uprchlíkem podle definice v Ženevské úmluvě.

Z hlediska práv garantovaných Úmluvou z roku 1954 platí, že Úmluva je (stejně jako Ženevská úmluva) založena na postupné gradaci práv osob bez státní příslušnosti, která narůstají s plynutím času a stupněm vazby dotyčné osoby na hostitelský stát. Úmluva tak rozlišuje celkem pět základních kategorií práv, která náleží 1) všem osobám bez státní příslušnosti nacházející se v jurisdikci příslušného státu – čl. 12 (Osobní status), čl. 13 (Movitý a nemovitý majetek), čl. 16 odst. 1 (přístup k soudům), čl. 20 (přídělový systém), čl. 22 (vzdělání), čl. 25 (správní pomoc) a čl. 32 (naturalizace), 2) osobám bez státní příslušnosti nacházející se fyzicky na území příslušného států (within their territories) – čl. 4 (svoboda vyznání), čl. 27 (doklad totožnosti), 3) osobám bez státní příslušnosti zákonně se zdržující na území příslušného státu (lawfully in their territories) – čl. 18 (samostatná výdělečná činnost), čl. 26 (svoboda pohybu) a čl. 31 (ochrana před vyhoštěním), 4) osobám bez státní příslušnosti zákonně pobývajícím na území daného státu (lawfully staying in their territories) – čl. 15 (sdružovací právo), čl. 17 (zaměstnání), čl. 19 (svobodná povolání), čl. 21 (bydlení), čl. 23 (veřejná podpora), čl. 24 (pracovněprávní předpisy a sociální zabezpečení) a čl. 28 (cestovní doklady), a 5) osobám bez státní příslušnosti schopným prokázat trvalý pobyt (habitual residence) – čl. 14 (autorská práva a duševní vlastnictví) a čl. 16 odst. 2 (právo na právní pomoc v souvislosti s přístupem k soudu).

Česká republika k Úmluvě z roku 1954 přistoupila dne 19. května 2004 a učinila při tom výhradu (nepřesně označenou jako prohlášení), podle níž průkaz totožnosti dle čl. 27 a cestovní doklad dle čl. 28 úmluvy budou vydávány pouze osobám bez státní příslušnosti, kterým byl v České republice povolen trvalý pobyt.

K čl. 23, který upravuje veřejnou podporu a pomoc, a čl. 24 písm. a), který upravuje odměňování a pracovní podmínky, pak upřesňuje, že budou aplikovány v rozsahu, v jakém to umožňují vnitrostátní právní předpisy.

Vedle Úmluvy z roku 1954 jsou pro právní postavení osob bez státní příslušnosti a zacházení s nimi relevantní rovněž další mezinárodní lidskoprávní závazky, které pro Českou republiku vyplývají ať už z univerzálních (zejména Úmluva o právech dítěte, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o omezení případů bezdomovectví) či regionálních (zejména Evropská úmluva o lidských právech, Evropská sociální charta, Evropská úmluva o státním občanství) mnohostranných smluv.

K případům týkajícím se osob bez státní příslušnosti se opakovaně v různých souvislostech vyslovil mimo jiné Evropský soud pro lidská práva. Několik případů se týkalo čl. 5 Evropské úmluvy o lidských právech v souvislosti s detencí osob bez státní příslušnosti za účelem vyhoštění. Jedná se například o případy Mainov proti Rusku (Rozsudek ESLP ze dne 15. 5. 2018, stížnost č. 11556/17) nebo Kim proti Rusku (Rozsudek ESLP ze dne 17. 7. 2014, stížnost č. 44260/13). V obou případech ESLP shledal porušení čl. 5, poukázal na absenci reálného předpokladu naplnění účelu zajištění v situaci, kdy fakticky nebylo možné realizovat vyhoštění, neboť se jednalo o osoby bez státní příslušnosti a žádný stát nebyl ochoten je přijmout.

Další případy se týkaly práva na soukromý a rodinný život chráněného čl. 8 EÚLP. V případě Ramadan proti Maltě (Rozsudek ESLP ze dne 17. 10. 2016, stížnost č. 76136/12) ESLP rozhodoval o tom, zda čl. 8 chrání právo na státní občanství, přičemž dospěl k závěru o neporušení čl. 8. Poměrně přelomovým rozhodnutím je pak rozsudek ve věci Hoti proti Chorvatsku (Rozsudek ESLP ze dne 26. 4. 2018, stížnost č. 63311/14), kde ESLP konstatoval porušení práv chráněných čl. 8 EÚLP v situaci, kdy stát neumožnil osobě bez státní příslušnosti ani po mnoha letech života na území zákonně upravit (regularizovat) pobyt, aby mohla vést soukromý život. Navrhovaná právní úprava však předpokládá možnost úpravy pobytu na území České republiky s předpokladem dalšího přechodu na pobytové oprávnění. Jde tedy o úpravu slučitelnou.

K navrhované úpravě závazného stanoviska k možnosti vycestování cizince

Navrhovaná právní úprava je souladná s mezinárodní závazky ČR zejména s rozsudkem S.H. proti Maltě (č.37241/21, rozsudek ESLP), vzhledem k tomu, že navržená právní úprava splňuje požadavky tohoto rozsudku. Policie bude povinna vyžádat si závazné stanovisko k možnosti vycestování i v případě, kdy cizinec, byť pocházející z bezpečné země původu, bude tvrdit, že v jeho konkrétním případě existuje riziko skutečného nebezpečí vážné újmy, tj. špatného zacházení. Pokud v individuálním případě proběhlo řízení o mezinárodní ochraně a významně se nezměnily relevantní okolnosti daného případu, není nutné závazné stanovisko vyžadovat. Okolnosti předchozího řízení o mezinárodní ochraně bude policie povinna ověřit u ministerstva vnitra.

K určování věku

Navrhovaná právní úprava rovněž respektuje závěry ESLP uvedené v rozsudku Darboe a Camara proti Itálii (č. 5797/17, rozsudek ESLP ze dne 21. července 2022). Navrhovaná úprava počítá s povinností ustanovit opatrovníka, podáním informace o případné nutnosti posouzení určení věku, včetně použitých metod a dalších souvislostí. Relevantní ustanovení dále upřesňuje, jak je aplikována presumpce nezletilosti.

K zajištění nezletilých s doprovodem nebo bez doprovodu

Navrhovaná právní úprava nadále počítá s právní úpravou, která za striktních podmínek a pouze pokud je to nezbytné k dosažení deklarovaného cíle, definuje zajištění dospělých osob (rodičů, jednotlivého rodiče, osoby, která je odpovědná za nezletilého apod.) a umístěním nezletilých do pro ně určeného a uzpůsobeného zařízení pro zajištění cizinců, a to na omezenou dobu s možností zařízení opouštět (např. za účelem vzdělávacích nebo volnočasových aktivit). Předně je třeba podtrhnout, že bohatá judikatura ESLP zajištění jako takové nezakazuje, nicméně jsou nastavena přísná pravidla pro aplikaci tohoto institutu.

ESLP v rozsudku ze dne 12. července 2016 ve věci č. 11593/12 A. B. a ostatní proti Francii připomněl, že v minulosti opakovaně shledal porušení článku 3 Úmluvy ve vztahu k zajištění dětí doprovázejících své rodiče (Kanagaratnam a ostatní proti Belgii, č. 15297/09, rozsudek ze dne 13. prosince 2011; Muskhadzhiyeva a ostatní proti Belgii, č. 41442/07, rozsudek ze dne 19. ledna 2010; a Popov proti Francii, č. 39472/07 a 39474/07, rozsudek ze dne 19. ledna 2012) z důvodu společného působení tří faktorů: nízkého věku dětí, délky zajištění a neuzpůsobeného typu zařízení. Dále Soud uvedl, že z článku 3 Úmluvy pro státy vyplývá povinnost poskytnout dětem ochranu přijetím adekvátních opatření. Navíc je třeba mít na paměti extrémní zranitelnost dětí, která převáží nad jejich právním postavením osob, které vstoupily na území státu nelegálně. Směrnice Evropské unie ostatně též děti řadí mezi zranitelné skupiny osob, které vyžadují zvláštní pozornost ze strany příslušných orgánů. Navrhovaná právní úprava respektuje potřebu přijetí adekvátních opatření pro ochranu zranitelných, v tomto případě dětí a ve své kombinaci je souladná s čl. 3 Úmluvy. Konkrétní opatření jsou specifikována dále ve zvláštní části důvodové zprávy.

Jedná se dále například o rozsudek Popov proti Francii (č. 39472/07 and 39474/07, 19. ledna 2012), kde Soud uvedl, že zajištění po dobu dvou týdnů v zařízení v podmínkách podobných věznici je zásahem do práva na respektování rodinného života. Navrhovaná právní úprava předpokládá případné umístění nezletilých v konkrétně vymezeném zařízení, které je specificky uzpůsobené a bez prvků připomínajících vězení, je tedy s výše uvedeným rozsudkem souladná.

V jednom z novějších případů M. H. a ostatní proti Chorvatsku, rozsudek ze dne 18. 11. 2021, stížnosti č. 15670/18 a 43115/18, ESLP shledal porušení článku 3 EÚLP u dětí ve věku 15 let, které byly zajištěny po dva a půl měsíce. Jedna ze stěžovatelů v detenci dosáhla 18 let a jako nezletilá byla zajištěna pouze 25 dní. Je však nutné brát v potaz velká specifika tohoto případu a také na to, že podmínky poskytnuté v tomto zařízení byly nepochybně horší než podmínky přijetí poskytované českými orgány. V tomto případě ESLP zejména kritizoval absenci odborníků, kteří by poskytli zdravotní nebo psychosociální péči.

Navrhovaná právní úprava také koresponduje s požadavky, které Soud klade z pohledu čl. 5 Úmluvy. Zbavení svobody by mělo být zákonné, nebýt svévolné a musí být nezbytné k naplnění sledovaného legitimního cíle. Dle judikatury ESLP je nutné prokázat, že žádné jiné mírnější opatření nepřicházelo v úvahu (Bilalova a ostatní proti Polsku, č. 23685/14, rozsudek ESLP ze dne 26. března 2020, odst. 79; A.B. a ostatní proti Francii, č. 11593/12, rozsudek ESLP ze dne 12. července 2016, odst. 120). Je přitom na soudech, aby posoudily zákonnost zajištění dětí, které jsou umístěny se svými rodiči v zařízení pro zajištění včetně ověření, že se jedná o prostředek ultima ratio (A. M. a ostatní proti Francii, č. 7534/20, rozsudek ESLP ze dne 4. května 2023). Konkrétní navrhovaná ustanovení předpokládají, že rozhodnout o zajištění je možné pouze pokud nelze účinně uplatnit zvláštní opatření k vycestování (tzv. alternativy k detenci). Rozhodnutí o zajištění a o prodloužení zajištění je pak přezkoumatelné soudem.

K navrhovaným důvodům znemožňujícím vycestování

Navrhovaná právní úprava definuje, za jakých okolností není vycestování cizince z území možné. Dotýká se tak práv plynoucích z Úmluvy, a to včetně těch majících absolutní povahu (čl. 2 a čl. 3 Úmluvy). Je respektována zásada non-refoulement zrcadlící se v zásadách plynoucích z relevantní judikatury ESLP. Vyhoštění cizince nicméně bude v rozporu s článkem 3 Úmluvy (a podobně i s článkem 2), pakliže existují závažné důvody domnívat se, že v případě vyhoštění by cizinec v cílové zemi čelil skutečnému nebezpečí špatného zacházení (Soering proti Spojenému království, č. 14038/88, rozsudek pléna ze dne 7. července 1989, § 91). V takovém případě článek 3 Úmluvy státům ukládá povinnost cizince do této země nevyhostit. Tímto způsobem ESLP do článku 3 Úmluvy vtělil zásadu non-refoulement. Nevztahuje se přitom jen na vyhoštění, ale i na jiné formy nedobrovolného navrácení, včetně extradice k trestnímu stíhání nebo do výkonu trestu (Babar Ahmad a ostatní proti Spojenému království, č. 24027/07 a další, rozsudek ze dne 10. dubna 2012, § 168, 176).

Vyhoštěním může rovněž dojít i k porušení práva na svobodu a osobní bezpečnost (článek 5 Úmluvy), a ve velmi výjimečných případech práva na spravedlivý proces (článek 6 Úmluvy).

Na poli článku 5 Úmluvy ESLP konstatoval, že vyhoštěním by k porušení tohoto ustanovení mohlo dojít jen v případě skutečného nebezpečí, že právo na svobodu bude v cílové zemi závažným způsobem porušeno. Tomu by tak bylo např. tehdy, hrozilo-li by reálně cizinci v cílovém státě svévolné mnoholeté zbavení svobody, aniž by s ním mělo být vedeno trestní řízení. Bylo by tomu tak i tehdy, pakliže by cizinec měl být uvězněn na významnou dobu poté, co byl odsouzen ve zjevně nespravedlivém řízení [Othman (Abu Qatada) proti Spojenému království, cit. výše, § 233].

Obdobně, k porušení článku 6 Úmluvy by došlo jen tehdy, pakliže cizinec v cílové zemi utrpěl

– nebo existuje reálné nebezpečí, že utrpí – flagrantní odepření spravedlnosti, tedy zjevné a závažné porušení článku 6 Úmluvy (tamtéž, § 258–262).

Navrhovaná právní úprava se tedy dotýká práva na svobodu a osobní bezpečnost, který je zaručen čl. 5 Úmluvy. Naopak úpravou není přímo dotčen čl. 6 Úmluvy, neboť v oblasti návratů (na rozdíl od vyhoštění v kontextu trestního práva, v které byl vydán i výše citovaný rozsudek Othman (AbuQatada) proti Spojenému království, č. 8139/09) není tento článek obecně relevantní. V individuálním případě zjevného flagrantního odepření spravedlnosti by mohla být vyslovena nemožnost vycestování z důvodu možného porušení čl. 3 Úmluvy.

Závěr o obecné nerelevanci čl. 6 Úmluvy ve vztahu k regulované právní úpravě podporuje i závěr ESLP. Podle Soudu, čl. 6 odst. 1 Úmluvy není na správní řízení týkající se vstupu, pobytu nebo vyhoštění cizinců použitelný, neboť jejich předmětem není určení občanských práv a závazků nebo oprávněnosti trestního obvinění (Maaouia proti Francii, č. 39652/98, rozsudek velkého senátu ze dne 5. října 2000, § 40–41). K vyhoštění může dojít i na základě uložení trestu vyhoštění v rámci trestního řízení, na které se již čl. 6 odst. 1 Úmluvy aplikuje.

K procesním zárukám při vyhoštění se vyjádřil ESLP v rozsudku F. G. proti Švédsku, č. 43611/11, rozsudek velkého senátu ze dne 23. března 2016, kdy uvedl, že stát má na základě článku 3 Úmluvy procesní povinnost před vyhoštěním cizince pečlivě a na základě jeho tvrzení posoudit, zda v cílové zemi nebude vystaven zacházení v rozporu s č lánkem 3 Úmluvy. Pakliže jsou vyhošťujícímu státu známy skutečnosti, které nasvědčují tomu, že by cizinec mohl být vystaven nebezpečí špatného zacházení v cílové zemi, článek 3 Úmluvy ve své procesní složce zahrnuje povinnost vyhošťujícího státu toto nebezpečí přezkoumat proprio motu, tj. bez ohledu na to, zda cizinec na vnitrostátní úrovni takové informace předložil (F. G. proti Švédsku, č. 43611/11, rozsudek velkého senátu ze dne 23. března 2016, § 127, 156). Navrhovaná právní úprava tuto zásadu respektuje. Policie nebude povinna si vyžádat závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince pouze v případech, kdy cizinec netvrdil, že v jeho případě nelze zemi jeho původu považovat za bezpečnou nebo již takové tvrzení bylo posouzeno v kontextu řízení o mezinárodní ochraně, které je svou povahou komplexnější a policie bude povinna písemně si ověřit tento aspekt.

K dalším zárukám při vyhoštění cizince

Vzhledem k tomu, že navrhovaná právní úprava reguluje správní vyhoštění cizince, je třeba se zabývat i souladem návrhu s čl. 13 Úmluvy ve vztahu k účinnému prostředku nápravy. V případě extradice nebo vyhoštění a tvrzení týkajícího se článku 3 Úmluvy ESLP setrvale rozhoduje, že pojem účinného prostředku nápravy podle článku 13 Úmluvy vyžaduje a) podrobné a důkladné zkoumání tvrzení, že existují závažné důvody domnívat se, že stěžovateli v případě vyhoštění do cílové země hrozí skutečné nebezpečí zacházení v rozporu s článkem 3 – toto tvrzení však musí v prvé řadě existovat, a b) automatický odkladný účinek prostředku nápravy (srov. M. S. S. proti Belgii a Řecku, cit. výše, § 286–293). Rychlost řízení by ale zase neměla být upřednostňována na úkor účinnosti základních procesních záruk, které mají poskytnout ochranu stěžovateli před svévolným vyhoštěním do cílové země (I.M. proti Francii, č. 9152/09, rozsudek ze dne 2. února 2012, § 142–154). Vzhledem k nastavené právní úpravě odkladného účinku žaloby, který je automatický, pokud cizinec tvrdí riziko zacházení v rozporu s článkem 3 a rovněž vzhledem k nastavené lhůtě pro podání žaloby, která je 10 dní a s ohledem na fakt, že podání žaloby předchází odvolací řízení, lze navrhovanou úpravu označit za souladnou.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy ve vztahu k požadavkům na zákaz diskriminace a rovnost mužů a žen

Navrhovaná úprava nebude mít dopady ve vztahu k zákazu diskriminace ve smyslu zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpis ů. Nebude mít bezprostřední ani sekundární dopady na rovnost mužů a žen a nepovede k diskriminaci ani jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje a nezvýhodňuje ani jedno z pohlaví a nestanoví pro něj odlišné podmínky.

Skutečnost, že v části osmé návrhu je druh oprávnění k pobytu, který v některých případech vzniká dítěti narozením na území ČR, odvozován od druhu pobytového oprávnění matky dítěte, a nikoli (i) otce, je dáno potřebou právní jistoty. O výhodnější druh oprávnění k pobytu odpovídající druhu oprávnění k pobytu dalšího zákonného zástupce (typicky právě otce) umožňuje žádat část osmá prakticky ihned po narození.

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah

V souvislosti s výše identifikovaných hlavními cíli zákona v oblastech „digitalizace pobytové agendy“ a „povinné registrace občanů EU“ se očekávají dopady na státní rozpočet.

S návrhem zákona jsou spojeny dopady na státní rozpočet. Konkrétní výše příslušných

výdajů je uvedena ve zprávě RIA. Finanční prostředky budou ze strany Ministerstva vnitra zajištěny v rámci návrhu rozpočtu pro jednotlivé roky.

Vybudování nového informačního systému bude hrazeno z programu Národního plánu obnovy (ve výši 300 mil. Kč). Ze státního rozpočtu bude nutné alokovat prostředky na kofinancování (neuznaný náklad DPH) a následně pravidelně prostředky na provoz informačního systému, jeho rozvoj a technickou podporu.

Budování a zajištění následného provozu informačního systému, který již nebude provozovat Policie ČR, ale Ministerstvo vnitra, si vyžádá rovněž navýšení systemizace OAMP v rámci limitu funkčních míst Ministerstva vnitra (přesun 12 nových služebních míst na dobu neurčitou včetně prostředků na platy a příslušenství).

Dopady zavedení digitalizace procesu na příjmovou stránku státního rozpočtu se budou odvíjet od konkrétní podoby novelizace zákona o správních poplatcích, která bude součástí změnového zákona.

Pro účely zavedení povinné registrace občanů Evropské unie bude nutné posílit personální kapacity pro výkon této agendy (zejména v souvislosti s nutností během přechodného období 2 let zaregistrovat až 200 tisíc občanů Unie, kteří v České republice již pobývají, ale dosud bez registrace). Zavedení povinné registrace občanů EU bude podmíněno personálním posílením správního úřadu, nicméně primárně budou vyhodnoceny možnosti přesunu funkčních míst v rámci resortu Ministerstva vnitra na výkon této agendy. V případě nemožnosti zajištění se stávajícími personálními kapacitami resortu bude posouzena možnost navýšení systemizace Ministerstva vnitra o služební místa na dobu určitou i dobu neurčitou. Maximální odhad této potřeby je 66 míst na dobu určitou dvou let a 17 míst na dobu neurčitou. S navýšením systemizace v této maximální variantě by byly spojeny výdaje ze státního rozpočtu ve výši 62,8 mil. Kč v letech 2027 a 2028 a 12,9mil. Kč v letech následujících.

Předpokládají se roční náklady kolem 25,4 mil. Kč v současných cenách. Při mzdových nákladech vztažených k roku 2024.

Naopak v souvislosti se zavedením konceptu garanta se dopady na státní rozpočet, ani na ostatní veřejné rozpočty, nepředpokládají.

Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost České republiky

Migrace (zejména ekonomická) přispívá k rozvoji investic, zahraničního obchodu a k posílení konkurenceschopnosti v mezinárodním prostředí. V této souvislosti má digitalizace pobytové agendy pozitivní dopad pro mezinárodní konkurenceschopnost, neboť umožní ČR udržet krok s jinými státy, které již v této oblasti učinily větší pokroky a představují pro český stát konkurenty v globální soutěži o kvalifikované pracovní síly, studenty a zahraniční investory. Elektronizace systému vyřizování pobytových oprávnění byla proto i jedním z dílčích cílů Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období let 2012 až 2020. K rychlejšímu vyřízení žádostí o pobyt, a v této souvislosti i k posílení mezinárodní konkurenceschopnosti v ekonomické i studentské migraci přispěje i koncept garanta.

Právě rychlejší přístup zahraničních pracovníků na český pracovní trh je i jednáním z témat, kterými se zabývá vládní výbor pro strategické investice.

Dopad navrhované úpravy na podnikatelské prostředí České republiky

Pozitivní dopad v podobě vyšší dostupnosti služeb a snížení administrativní zátěže bude digitalizace pobytové agendy mít vedle samotného cizince i na podnikatelské subjekty přímo či nepřímo zapojené do pobytového řízení. Prostřednictvím digitalizace pobytové agendy se zlepší hlavní problémy, na které podnikatelé - zaměstnavatelé cizinců, vzdělávací instituce přijímající zahraniční studenty a další subjekty dlouhodobě poukazují a které přímo souvisejí se současnou formou procesů povolování pobytu cizinců v ČR (zdlouhavost řízení, nemožnost činit podání online, předkládání náležitostí pouze v listinné podobě).

Obdobný přínos (zrychlení a zjednodušení pobytového řízení) se očekává i od zavedení konceptu garanta. Na roli garanta jsou navázány výhody (přístup k informacím o průběhu řízení cizince, možnost osvědčit některé náležitosti do žádosti cizince bez nutnosti jejich předkládání), po kterých je ze strany podnikatelských subjektů opakovaně voláno.

Podmínkou pro zpřístupnění těchto benefitů budou registrace garanta v příslušné roli do Integrovaného cizineckého agendového systému.

Sociální dopady navrhované úpravy

Žádný dopad do sociální oblasti nebyl identifikován.

Část připomínkových míst (Moravskoslezský kraj) upozorňovala svými připomínkami uplatněnými v červnu roku 2023 v meziresortním připomínkovém řízení, že návrh má sociální dopady – zejména nastavení parametrů nedostatečně prověřující dostatek prostředků cizince

Úspěšné Česko do deseti let. Vládní výbor pro strategické investice poprvé zasedal | Vláda ČR (gov.cz) .

k pobytu a možný nárůst počtu cizinců. Ti se mohou stát v případě ztráty zdroje příjmů zátěží pro odpovědné orgány v regionech, pro systém sociálních dávek (obecně) i pro kapacity poskytující sociální služby.

Ministerstvo nepopírá, že návrh část parametrů stanovuje přímo. Většina parametrů, které ovlivní, jaké množství cizinců a s jakou výší prostředků k pobytu nebo očekávaných příjmů ze své činnosti na území, skutečně na území ČR vstoupí, je ponechána pružná. Měla by to být zejména vláda, která bude moci u některých (zejména výdělečných) účelů pobytu částečně ovlivňovat počet cizinců vstupujících na území ČR pomocí svých nařízení. V mnohém je tak přebírán současný systém kvót.

Návrh zákona sám nestanovuje žádné parametry natolik odlišně od dnešního stavu právní úpravy, aby mohlo mít jeho přijetí přímý dopad na vývoj nastíněný v připomínkách Moravsko- slezského kraje.

Dopady na životní prostředí

Digitální služby (úkony bez nutnosti fyzické návštěvy úřadu) mají velký dopad na denní mobilitu obyvatelstva. Nižší vynucený pohyb obyvatelstva (návštěva úřadu apod.) pak logicky snižuje zejména automobilovou zátěž a příznivě se tak projeví na životní prostředí.

S digitalizací, kdy písemnosti jsou vedeny a předávány nikoli v papírové podobě, ale elektronicky, jsou dále spojeny nižší nároky na transport (a to i mezi kontinenty) a uskladnění spisových materiálů a zejména na spotřebu papíru a dalších nákladů nutných na vedení spisového materiálu v papírové podobě, což má vedle finanční úspory pozitivní dopad i do ekologie.

Dopady navrhované úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (DPIA)

Posouzení vlivu navrhované právní úpravy na ochranu osobních údajů je zpracováno v souladu s čl. 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) a se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.

Dopady navrhované úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Předkladatel se v této souvislosti zabýval posouzením vlivu na ochranu osobních údajů. V prvé řadě je třeba poukázat na to, že vytvořením Integrovaného cizineckého agendového systému (dále jen ICAS) dochází k narovnání historické anomálie, kdy stávající informační systém cizinců, který evidenčně zajišťoval pobytovou agendu cizinců a jehož správcem je Policie ČR, byl plněn daty odboru azylové a migrační politiky MV, a to vzhledem k přechodu pobytové agendy (tj. pobytů cizinců nad 90 dnů) do působnosti tohoto pracoviště v letech 2010-2011.

Součástí ICAS bude zejména plnění funkcí agendového systému a vedení odpovídajících údajů k cizincům v rozsahu obdobném jako v předchozí právní úpravě. Dojde však k jejich sjednocení, aby k osobě cizince byl veden shodný rozsah identifikačních údajů, který umožní efektivní zpracování pobytové agendy a zajistí odpovídající informační základ pro posouzení bezpečnostních rizik.

Vzhledem ke skutečnosti, že ICAS v sobě bude též zahrnovat elektronické podání žádosti, včetně kompletního zpracování a vedení spisu, přináší nová právní úprava pro tyto účely

pojem elektronického cizineckého účtu (dále jen EUC), který bude představovat určitou

formu klientského prostředí včetně komunikačního kanálu mezi správním orgánem, cizincem a dalšími oprávněnými subjekty. Při zřizování a následném využívání EUC budou využity odpovídající bezpečnostní standardy s povinností využití elektronické identity NIA nebo jejím EU ekvivalentem. Osobní údaje, které jsou při zřizování EUC od osob požadovány, nepředstavují žádné rozšíření evidovaných údajů k osobě, pouze jsou tyto údaje použity souběžně jak pro zřízení EUC, tak i pro formulář vlastního podání žádosti.

Rozšíření evidovaných údajů dochází v souvislosti s vytvořením pojmu tzv. garanta, tedy subjektu, jenž garantuje (umožňuje plnit) cizinci jeho účel pobytu. V této souvislosti budou v ICAS vedeny osobní údaje oprávněných osob, které za garanta v ICAS budou komunikovat a činit různé úkony podle zákonem stanoveného rozsahu. Rozsah osobních údajů, které tyto osoby při registraci do ICAS poskytnou, je stanoven ustanovení o roli garanta a ustanovení o Integrovaném cizineckém agendovém systému. a slouží pouze pro účely autorizovaného přístupu do EUC.

Další změnou, kterou zákonná úprava reagovala na potřebu dosavadní praxe, je poskytování dílčích informací o stavu řízení či pobytu evidovaným garantům k cizincům, jejichž účel pobytu zajišťuje a k nimž mají vůči odboru azylové a migrační politiky ohlašovací povinnosti (vizte práva a povinnosti garanta). K tomuto je třeba doplnit, že pokud jde o rozsah identifikačních údajů cizinců, které se budou garantům prostřednictvím ICAS zobrazovat, je identický s údaji, kterými již vzhledem k poskytovanému účelu disponují (např. zaměstnavatel – pracovní smlouva, která obsahuje identifikační údaje cizince), nad tento rámec bude pouze údaj vztahující se k stavu řízení či pobytu, jenž je však pro garanta naprosto nezbytný. Návrh v tomto vychází z pojetí, že mezi cizincem a garantem existuje právní vztah, který umožňuje plnění účely pobytu cizince. A právě na základě tohoto právního vztahu již garant příslušné osobní údaje zpracovává (zaměstnavatel o svém zaměstnanci, škola o svém studentovi, sportovní klub o sportovci, filmový štáb o umělci, lázně o svém klientovi atd.).

Navrhovaná právní úprava obsahuje rovněž ustanovení týkající se možnosti v případě potřeby využít videokonferenční zařízení pro provedení úkonu výslechu ve správním řízení. Ustanovení jednoznačně předpokládá, že úkon prostřednictvím videokonferenčního zařízení musí být činěn tak, aby nebyla zkrácena práva účastníků řízení, a to včetně ochrany jejich údajů. Nedochází k založení zpracování nových osobních údajů, ale dochází ke změně formy zpracování již v současné době zpracovávaných osobních údajů. V případě použití videokonferenčního zařízení bude pořízen zvukový a obrazový záznam evt. přepis, který bude součástí elektronického spisu. V současné době je použití videokonferenčního zařízení pro účely řízení jak před soudem nebo správním orgánem obsaženo již v dalších právních předpisech jak v oblasti správního, tak trestního práva. Několik let je součástí i zákona o pobytu cizinců (§ 169l a § 172a).

Do stávající právní úpravy se doplňuje stav, kterým se rozšiřuje využití biometrických údajů cizince a doba jejich uložení v ICAS, tak aby došlo k plnému a efektivnímu využití těchto dat, zejména pak k naplnění jejich identifikační role v bezpečnostní oblasti. Proti původní úpravě biometrická data budou primárně využita pro verifikaci a ztotožnění osoby cizince a současně jejich uložení v ICAS umožní výrobu náhradních nebo nových dokladů ve zrychleném a hospodárnějším režimu. V tomto směru je daná změna ve prospěch subjektu údajů.

Osobní údaje jsou tedy v souvislosti s navrhovanou právní úpravou požadovány v rozšířeném rozsahu, lze tedy shledat dílčí dopad právní úpravy na ochranu osobních údajů a na soukromí cizince.

Zhodnocení korupčních rizik

Digitalizací pobytové agendy, která bude doprovázena zautomatizovaným analytickým procesem a centrálním řízením práv a přístupů odpovědných osob (úředníků), je možné minimalizovat možná korupční rizika či přímo zamezit uskutečnění neoprávněného úředního postupu, protože v rámci informačního systému takové konání nebude vůbec povoleno.

Zároveň bude možné v digitálním prostředí identifikovat každou digitální stopu a přiřadit ji pod konkrétní přihlašovací údaje, a tedy odpovědnost konkrétního úředníka.

V neposlední řadě zautomatizování procesů a postupů napomůže eliminovat veškeré nežádoucí chyby, ať již úmyslné či neúmyslné a nedbalostní.

Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Z hlediska dopadů na bezpečnost nebo obranu státu povinná registrace občanů EU přinese pozitivní dopad na práci orgánů veřejné moci při krizových stavech, kdy příslušné orgány získají informace o vztahu občanů EU k území ČR nebo k určitému zasaženému území. Potřeba uvedeného se mj. potvrdila i při řešení dopadů pandemie COVID-19, kdy v souvislosti s mimořádnými opatřeními omezujícími vstup cizinců do ČR se v případě občanů EU bez potvrzení o přechodném pobytu v ČR velmi komplikovaně posuzovala oprávněnost jejich vstupu na území. Povinná registrace (a vedení registrované osoby v registru obyvatel) rovněž napomůže řešit problémy spojené s evidencí přestupkového jednání občanů EU v Rejstříku přestupků a s vymahatelností pokut.

Robustní informační systém budovaný pro účely digitalizace pobytové agendy a disponující analytickým procesem, schopností okamžitého sdílení, verifikování a komparací dat, bude plnit klíčovou roli v rámci bezpečnostních opatření státu. Potřebu takového informačního systému, který by nahradil stávající informační systém, mj. identifikoval Audit národní bezpečnosti (2016).

V reakci na incidenty, při kterých byly v zařízeních ohrožovány životy a zdraví osob a ničeno vybavení těchto zařízení, jsou v části třinácté navržena nová dílčí bezpečnostní opatření preventivního charakteru.

K VĚCNÉMU ROZSAHU, NÁZVU A KE STRUKTUŘE ZÁKONA

K věcnému rozsahu

Současný zákon o pobytu cizinců nepředstavuje komplexní právní úpravu pravidel všech aspektů života cizinců na území ČR. V návaznosti na právo EU se věnuje především podmínkám vstupu a pobytu na území ČR, pravidlům ukončování pobytu a vycestování a některým nástrojům integrace cizinců. Dále stanovuje základní povinnosti cizinců i dalších osob a na ně navazující přestupky. Ukotvuje informační systémy a upravuje podobu dokladů vystavovaných cizincům orgány ČR. Nechybí ani vymezení působnosti orgánů, které se touto oblastí státní správy především zabývají, tj. Ministerstva vnitra, Ministerstva zahraničních věcí a Policie ČR, a pasáž věnovaná procesním odchylkám od obecných pravidel správního řádu zohledňujícím specifika zde upravených řízení.

I přes svůj rozsah zákon o pobytu cizinců neupravuje pravidla pobytu na území ČR pro všechny kategorie cizinců ve všech situacích, které mohou nastat. Odchylným režimem zachyceným speciální právní úpravou se řídí zejména pobyt zahraničních ozbrojených sil a poskytování mezinárodní ochrany a dočasné ochrany.V gesci Ministerstva vnitra jsou tak za dosavadní právní úpravy hned 4 zákony, které se věnují (i)migraci:

 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR

 Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu

 Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců a

 Zákon č. 191/2016 Sb., o ochraně státních hranic ČR Pro vybrané instituty pak tvoří doplněk k úpravě zákona o pobytu cizinců zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí.

Způsoby rozvržení této (do značné míry harmonizované) právní úpravy do jednotlivých zákonů jsou v jednotlivých členských státech EU poměrně pestré: od zemí pouze s jediným kodexem pokrývajícím všechny tyto oblasti až po zákony zaměřené pouze na jediný institut (účel pobytu). Specifickou strukturu právního řádu pak zvolilo např. Rakousko (zákony věnované ekonomické migraci a vedle něho zákon o působnosti cizinecké policie).

Záměrem Ministerstva vnitra není vytvářet jeden předpis pro všechny výše uvedené režimy (i)migrace, ale naopak ani dělit současný rozsah úpravy zákona o pobytu cizinců do více

zákonů (jak tomu bylo např. v návrhu zpracovaném v roce 2013). Nový zákon by tak měl svým rozsahem navazovat na zákon současný. Vedle něho by měly nadále platit (současné) zákony o azylu, o dočasné ochraně a o ochraně státních hranic.

Odchylná právní úprava pak vyplývá také z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Ty však mají aplikační přednost vždy, a proto nejsou rozhodující při volbě vhodné konstrukce právního řádu ČR v této oblasti.

K názvu zákona

Název zákona je navržen záměrně odlišně od názvu zákona dnešního, což usnadní aplikační praxi přechod z úpravy dosavadní na úpravu novou. V názvu je kromě pobytu zdůrazněn i vstup cizince na území.

Zkrácený název „cizinecký zákon“ je pak reakcí na označování současného zákona jeho adresáty. Vzhledem k tomu, že ani nový zákon nemá řešit všechny oblasti života cizince na území ČR, nenavrhuje se užít toto slovní spojení v samotném nezkráceném názvu zákona.

Ke struktuře zákona

Návrh cizineckého zákona navazuje svojí strukturou na zákon současný.

Současný zákon obsahuje ve své části první celkem 22 hlav.

Obsah odpovídající těmto 22 hlavám lze nalézt i v návrhu nového zákona, pouze s několika dílčími změnami v členění návrhu (nově půjde o samostatné části zákona nebo jejich hlavy) a s dílčími změnami v řazení jednotlivých pasáží.

Současný zákon Návrh nového zákona

Hlava ČÁST Hlava

I. Předmět úpravy a osobní

I Úvodní ustanovení

působnost II. Kategorie cizinců PRVNÍIII. Pobyt cizince Úvodní ustanoveníIV. Obecné požadavky pro získání oprávnění k pobytu

Společná ustanovení XVIII V. Společná ustanovení II Vstup na území I. Vstup

DRUHÁ

Vycestování cizinceII. Průvoz cizince

VI Vstup a vycestování z území a vycestování I. Obecná ustanovení II. Krátkodobá víza udělovaná TŘETÍ rodinným příslušníkům Krátkodobé vízum III. Krátkodobá víza s výdělečným účelem I. Garant

Přechodný pobyt

III II. Dlouhodobé vízum

na území III. Dlouhodobý pobyt ČTVRTÁ Pobyt občana třetíIV. Společná ustanovení zeměo prodlužování doby pobytu a o zachování oprávněnosti pobytu

Trvalý pobyt na

IVúzemí V. Trvalý pobyt

I. Občan Evropské unie PÁTÁII. Rodinný příslušník občana

IVa

Pobyt občana EU aEU rodinnéhoIII. Zvláštní případy příslušníka občanaIV. Vycestování občana EU EUnebo jeho rodinného

Pobyt občana EU a

příslušníka

jeho rodinných příslušníkůŠESTÁ

I. Pobyt rodinného příslušníka Pobyt udělovanýobčana ČR rodinnému příslušníku občanaII. Trvalý pobyt rodinného ČRpříslušníka občana ČR SEDMÁ Pobyt udělovaný Ministerstvem zahraničních věcí

Pobyt cizinceOSMÁ

Vnarozeného naDítě narozené na

územíúzemí DEVÁTÁ Strpění na území DESÁTÁ Zvláštní postavení občana třetí země

Návrh zákona aktuálně počítá s členěním zákona do 19 částí. Jednotlivé části jsou (obvykle) dále členěny na hlavy, díly a v některých případech i na oddíly.

Návrh zákona v porovnání se zákonem současným

A) přesouvá určité pasáže zákona (např. společná ustanovení do části první nebo úpravu obecných povinností a přestupků až za procesní úpravu);

B) spojuje pasáže věcně spolu související do jednoho celku (např. úpravy vstupu na území a vycestování);

C) zdůrazňuje rozdíly v právní úpravě a v povaze institutů (např. vyčlenění úpravy krátkodobého víza do samostatné části zákona, vyčlenění úpravy pobytu rodinného příslušníka občana ČR, který nevykonal právo volného pohybu, a proto na něj nedopadá směrnice 2004/38);

D) vytváří ve struktuře zákona zcela nové části věnované úpravě, která svojí povahou přesahuje základní úpravu oprávnění k pobytu na území ČR udělovaného cizinci (např. části Dítě narozené na území, Tolerovaný pobyt a Zvláštní postavení) nebo vykazuje podstatné rozdíly od úpravy obecné (např. Pobyt udělovaný Ministerstvem zahraničních věcí).

Současný zákon Návrh nového zákona

ČÁST Hlava ČÁST Hlava

Průkaz o povolení

JEDENÁCTÁI. Prokazování skutečností

IXak pobytu IXa

Prokazovánía vydávané průkazy skutečností, II. Cestovní doklady

IX Cestovní doklad průkazy a

cestovní doklady III. Ztráta průkazu nebo cestovního dokladu DVANÁCTÁI. Český jazyk XIIIa Integrace cizinců

Integrace cizinců II. Nástroje integrace cizinců

X Správní vyhoštěníI. Rozhodnutí o návratu

Zvláštní opatření

za účelem

XIvycestováníII. Zajištění

cizince a zajištěníTŘINÁCTÁ

cizinceNávrat

XII Zařízení III. Zařízení

IV. Nežádoucí osoba a osoba

XIII Nežádoucí osoba

zařazená na sankční seznam V. Zdravotní služby I. Společná pravidla II. Řízení o vstupu na území III. Řízení ve věci cestovního povolení ČTRNÁCTÁIV. Řízení ve věci krátkodobého Zvláštní pravidlavíza V. Řízení ve věcech pobytových

Správní řízení apro řízení

XVII

VI. Řízení v dalších věcech

soudní přezkum

spadajících do působnosti policie VII. Řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti PATNÁCTÁ Soudní přezkum

Hlášení místa pobytu na území -VII ŠESTNÁCTÁI. Hlášení místa pobytu na území

>Povinnosti a

Povinnosti -> VIII přestupkyII. Obecné povinnosti

XIV Přestupky III. Přestupky

Aniž by byl opomíjen význam jiných částí, lze za klíčové z hlediska materiálních podmínek udělení oprávnění k pobytu považovat části čtvrtou, pátou a šestou (pobyt občanů třetích zemí, občanů EU a jejich rodinných příslušníků, pobyt rodinných příslušníků občana ČR).

Nejvýznamnější změny oproti dnešní úpravě pak přináší části čtrnáctá a osmnáctá věnované procení úpravě a informačním systémům.

Ve struktuře zákona záměrně není zařazena pasáž věnovaná zmocňovacím ustanovením. Samotná zmocňovací ustanovení v zákoně nechybí, byla však ponechána v hlavách a dílech věnovaným institutům, k jejichž provedení mají příslušné podzákonné právní předpisy sloužit.

Současný zákon Návrh nového zákona

ČÁST Hlava ČÁST Hlava

SEDMNÁCTÁ I. Informační systémy InformačníInformační

systémysystémy a II. Zpracování údajů zpracování údajů

Působnost policie

OSMNÁCTÁ

XVIa MZV a

Působnost

oprávnění policie Zmocňovací aZmocňovací ustanovení jsou uvedena v příslušných

XIXpřechodnáhlavách.

ustanoveníDEVATENÁCTÁI. Přechodná ustanovení UstanoveníII. Zrušovací ustanovení přechodná a III. Účinnost závěrečná

S cílem bezproblémového a rychlého přechodu na novou právní úpravu je náležitá pozornost věnována přechodným ustanovením.

S přijetím nového zákona budou samozřejmě spjaty i tím vyvolané úpravy jiných zákonů. Tyto doprovodné novelizace však nebudou součástí samotného zákona (jako tomu bylo při přijetí zákona č. 326/1999 Sb.), ale samostatně předkládaného změnového zákona (čj. OVA 523/24).

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

Obecně

Úvodní část zákona se v souladu s článkem 48 Legislativních pravidel vlády věnuje vymezení rozsahu právní úpravy, popsání jejího předmětu a vymezení pojmů využívaných v řadě ustanovení celého zákona.

V porovnání s úvodními ustanoveními současného zákona klade nový zákon větší důraz na zavedení jednotné terminologie a na systematické ukotvení základních institutů.

Větší přehlednosti zákona a jeho pochopení adresáty právní úpravy má pomoct jasnější kategorizace cizinců, uvedení systematiky pobytových oprávnění i přesun společných ustanovení do úvodní části zákona. Mezi právními pojmy a instituty zde vymezenými budou hrát klíčovou roli jednotlivé podmínky pro udělení oprávnění k pobytu. Jejich předřazením hned do úvodní části zákona zákonodárce zdůrazní jejich význam, který spolu s aspekty prověřováním bezpečnostního rizika spojeného s pobytem konkrétního cizince mají při provádění imigrační politiky v praxi.

Struktura části první nevyžaduje podrobnější členění na díly nebo oddíly, s výjimkou hlavy IV.

STRUKTURA ČÁSTI PRVNÍ

ČÁST Hlava

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

I. Předmět úpravy a osobní působnost II. Kategorie cizinců III. Pobyt cizince IV. Obecné požadavky pro získání oprávnění k pobytu V. Společná ustanovení

K hlavě I - Předmět úpravy a osobní působnost

Úvodní hlava navazuje na § 1 odst. 1 a § 2 současného zákona a je věnována základnímu vymezení okruhu právních vztahů upravených cizineckým zákonem.

K § 1 - Předmět úpravy

Ustanovení v souladu s čl. 48 Legislativních pravidel vlády odkazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie (především nařízení) a směrnice, jejichž implementace byla provedena především současným zákonem o pobytu cizinců a jejichž znění má nově zohlednit navržený cizinecký zákon.

Věcný rozsah předmětu zákona je vymezen 5 hlavními oblastmi: vstup a pobyt cizinců na území ČR, vycestování z něho, průkazy a doklady vydávané cizincům, informační systémy a evidence a působnost příslušných orgánů. S vědomím, že výčet v úvodním ustanovení nemůže být nikdy naprosto vyčerpávající a je nutné zdůraznit hlavní oblasti právní úpravy, lze konstatovat, že oproti § 1 odst. 1 současného zákona je zdůrazněn význam právní úpravy prokazování skutečností, vydávání průkazů a dokladů cizincům (součást části jedenácté návrhu) a informačních systémů a zpracování údajů (část sedmnáctá návrhu). Na rozdíl od platné právní úpravy je v působnosti příslušných orgánů uvedena nově i Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

Vycestováním z území se pro účely úvodního ustanovení myslí i formy vycestování cizince zajišťovaného příslušnými orgány státu v této oblasti státní správy, a to jak se souhlasem cizince (tzv. dobrovolné návraty), tak státem vynucované (správní vyhoštění).

V § 1 jsou dále zavedeny hojně užívané legislativní zkratky, zejména zkrácení sousloví „území České republiky“ na slovo „území“. K zavedení této legislativní zkratky navrhovatel přistoupil stejně, jako to učinil zákonodárce v současném zákoně, a to i s vědomím skutečnosti, že ne ve všech případech bude možné za slovo „území“ dosadit sousloví „území České republiky“. Tento obecný požadavek Legislativních pravidel vlády nebude striktně dodržován tehdy, pokud slovo „území“ bude součástí slovního spojení označujícího území jiného státu nežli České republiky. Je tomu tak proto, že český jazyk nenabízí dostatek vhodných synonym.

K § 2 - Osobní působnost

K odstavci 1

Vymezení klíčového pojmu „cizinec“ je stejně jako v současném zákoně (§ 1 odst. 2) provedeno negativně (ten, kdo není státní občanem ČR). Ustanovení se týká pouze osob fyzických. Pokud má osoba dvojí státní občanství, a jedno z nich je státním občanstvím České republiky, není cizincem, ale státním občanem České republiky.

Vymezení pojmu cizinec již výslovně neuvádí, že cizinci jsou také občané Evropské unie. Tato skutečnost platí (pokud nejde o státní občany ČR), je však již obsažena ve vymezení pojmu „cizinec“ popsaném v předchozím odstavci.

Bližšímu popisu jednotlivých kategorií cizinců je věnována hlava druhá.

K odstavci 2

Jak již bylo uvedeno výše, ani cizinecký zákon nebude normou, která by upravila podmínky vstupu a pobytu na území ČR pro všechny myslitelné kategorie cizinců na území vstupující. Stejně jako v případě současného zákona (§ 2) nebudou (obecně) pravidlům cizineckého zákona podléhat cizinci, jejichž pobyt na území ČR je upraven zákonem zvláštním. Jde o cizince podle zákona o azylu (č. 325/1999 Sb.), na území ČR pobývající zahraniční vojska (č. 310/1999 Sb.) a na žadatele a držitele dočasné ochrany (zákon č. 221/2003 Sb.).

Bude zachován princip současného zákona (platný i obecně), že cizinecký zákon bude na tyto osoby aplikován pouze v případě, kdy to výslovně stanoví zákon (po zkušenosti s přijetím zákona č. 65/2022 Sb. nemusí jít pouze o cizinecký zákon nebo o některý ze zvláštních zákonů uvedených v předchozím odstavci, ale o zákon jakýkoli).

K hlavě II - Kategorie cizinců

Ustanovení § 3 až 10 jsou věnována vymezení jednotlivých kategorií cizinců.

cizinci (7,94 mld.)

občané„občané EU“ „občané třetích zemí“ ČR

občané států EU 27rodinnírodinníostatníosoby bez

(10 mil.)

příslušnícipříslušnícicizincistátní mínus občané ČR (RP)(RP) občanůpříslušnosti občanů EUČR

K § 3 až 5 - Základní kategorie cizinců

Návrh zákona důsledně rozlišuje pojmy „cizinec“, „občan Evropské unie“, „občan třetí země“ a „osoba bez státní příslušnosti“. Jak již bylo uvedeno v odůvodnění § 2, je cizincem každý, kdo není státním občanem ČR. Pojem „cizinec“ je proto pro zbývající pojmy pojm em nadřazeným. V ustanoveních, která mají být aplikována na všechny kategorie cizinců nebo u kterých je možné, že budou aplikována i na více než jednu kategorii, je podobně jako v současném zákoně užíváno obecného označení „cizinec“. Pokud je ale z povahy daného ustanovení zřejmé, že může být aplikováno jen na cizince z jedné konkrétní kategorie, užívá se označení pouze této jedné kategorie cizinců. Totéž platí, pokud je cílem návrhu z aplikace daného pravidla ostatní kategorie vyloučit (povinnost nebo právo jen pro cizince z jedné kategorie).

Pro rozlišení mezi pojmy „občan Evropské unie“ a „občan třetí země“ je klíčová skutečnost, zda příslušný cizinec je státní občanem členského státu Evropské unie (zde jde pouze o cizince, proto bez státních občanů ČR).

Definice osob bez státní příslušnosti vychází z článku 1 odst. 1 Úmluvy OSN o právním postavení osob bez státní příslušnosti (1954, sdělení MZV č. 108/2004 Sb. m. s.): Pro účely této úmluvy výraz "osoba bez státní příslušnosti" označuje osobu, kterou žádný stát podle svých právních předpisů nepovažuje za svého občana. V kontextu členění na 2 základní kategorie jde o podkategorii pojmu „občan třetí země“.

Občanství Evropské unie je definováno v článku 20 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie takto: Zavádí se občanství Unie. Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je. Právo EU garantuje občanům EU řadu práv a svobod. Z hlediska zaměření tohoto zákona je klíčové právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států.

Právě pro účely usnadnění realizace tohoto práva občanů EU přiznává právo EU obdobná oprávnění i cizincům, kteří sami ve většině případů nejsou občany EU, ale jako rodinní příslušníci občany EU při jeho pohybu napříč členskými státy EU doprovázejí nebo následují.

K § 6 - Občan třetí země v postavení občana EU

Členské státy EU uzavřely úmluvy, které rozšířily okruh cizinců, kteří požívají shodná, nebo obdobná práva jako občané EU nebo jejich rodinní příslušníci.

Konkrétně se jedná o Dohodu mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně jedné a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob a o přílohy V a VIII Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Díky tomu požívají stejného právního postavení jako občané EU také občané Švýcarské konfederace, Islandu, Norska a Lichtenštejnska.

Díky tomuto pravidlu uvedenému v § 6 (v § 1 odst. 3 současného zákona) pak náleží postavení rodinných příslušníků občanů EU i rodinným příslušníkům občanů těchto 4 států.

Samostatnou kategorii občanů třetích zemí, jejichž postavení také odpovídá právnímu postavení občanů EU, představují občané Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, kterým toto právo garantuje (při splnění určitých podmínek) výstupová dohoda uzavřená po tzv. brexitu. Návrh zákona přebírá pravidlo uvedené v dosavadním § 1 odst. 4 (a v na něj navazujícím § 15b) současného zákona, řadí jej však ve své systematice až v části páté (Zvláštní případy).

cizinci

„občané EU“ „občané třetích zemí“

občané států EU 27rodinní příslušníci (RP) občanůostatní

EUcizinci

mínus občané ČR

Úprava se použije i pro: Úprava se použije i pro: občany států„brexitové“RP občanůRP EHP a ŠvýcarskaBritystátů EHP a„brexitových“

ŠvýcarskaBritů

K § 7 - Rodinný příslušník občana České republiky

Platná právní úprava vstupu a pobytu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků

na území České republiky vychází z transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice o volném pohybu“). Cílem této směrnice je zejména usnadnění a posílení práva svobodně se pohybovat a pobývat

na území Unie pro všechny její občany a jejich rodinné příslušníky. Rodinným příslušníkům občana EU právo volného pohybu či pobytu Smlouva o fungování Evropské unie negarantuje, k rozšíření této svobody na rodinné příslušníky občana EU došlo de facto až sekundárními akty a judikaturou Evropského soudního dvora. Základem pro toto rozšíření se stala

všeobecně přijímaná premisa, že právo volného pohybu občana EU v sobě obnáší i právo být doprovázen a následován vlastní rodinou.

Česká republika v rámci své právní úpravy při transpozici směrnice rozšířila kategorii

rodinných příslušníků občanů Evropské unie nad rámec požadavků plynoucích z výše uvedené směrnice i o rodinné příslušníky občanů České republiky, a to bez ohledu na to,

zdali rodinní příslušníci právo volného pohybu vykonali nebo nikoliv.

Návrh nového zákona o pobytu cizinců navrhuje vyjmout tzv. statické rodinné příslušníky občanů České republiky, kteří právo volného pohybu nevykonali, a tudíž se na ně výše

uvedená směrnice nevztahuje. Jde o rodinné příslušníky, kteří společně s občanem EU volný pohyb po Evropské unii nevyužili, tj. např. rodinný příslušník za občanem ČR přicestoval ze třetí země a zde se následně společně usadili, popř. na území ČR přicestovali společně, aniž by v některé ze zemí EU pobývali. Rodinní příslušníci, kteří občana České republiky následují nebo doprovází zpět na území ČR po období dlouhodobého pobytu v některém členském státě EU, nebo rodinní příslušníci občana ČR, který přeshraničně poskytuje službu v jiném členském státě, zůstávají v režimu směrnice o volném pohybu osob a mají stejný soubor práv a povinností jako rodinní příslušníci občanů EU.

Velký senát Soudního dvora Evropské unie judikoval, že se Směrnice 2004/38/ES aplikuje

pouze na občany EU, kteří se stěhují do jiného členského státu, než jehož jsou státními příslušníky nebo v takovém členském státě pobývají, a na rodinné příslušníky takových občanů Evropské unie (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Azs 271/2022-26 ze dne

24. 3. 2023). Současně rozsudek ze dne 25. 7. 2008, Metock, C-127/08 bod 73, rozsudek ze dne 5. 5. 2011, McCarthy, C-434/009, bod 33-43, rozsudek ze dne 5. 9. 2012, Rahman, C-83/11 nebo rozsudek C-22/21, SRS.

Z důvodu harmonizace vnitrostátního práva ČR s právem unijním navrhuje předkladatel

vyjmutí rodinných příslušníků statických občanů ČR z působnosti směrnice o volném

pohybu osob. Tento návrh je v souladu jak s unijním právem, tak i s praxí ostatních členských států, které rodinné příslušníky statických občanů Evropské unie posuzují pouze dle vnitrostátního práva, v rámci žádosti o pobytová oprávnění nad 90 dnů. Přesto, že současná právní úprava zde existuje již řadu let, není nadále vhodné a účelné zahrnovat tuto skupinu cizinců pod právní režim, který se na ně nevztahuje.

Cílem nového návrhu není nikterak zhoršit postavení nemigrujících rodinných příslušníků českých občanů oproti rodinným příslušníkům jiných občanů EU. Primárním smyslem je upustit od dosavadní praxe, kde rodinní příslušníci občanů ČR, kteří chtějí pobývat v ČR dlouhodobě, musí nesystémově nejdříve požádat o udělení víza za účelem krátkodobého pobytu a teprve následně žádat o dlouhodobý pobyt. Rodinný příslušník občana České republiky přijede nově na území již s uděleným dlouhodobým vízem nebo dlouhodobým pobytem a nebude tak muset řešit svou situaci až na území, čímž se zvyšuje jednoznačně i pro něho samotného jistota pobývat a žít s občanem ČR.

K jednotlivým odstavcům

Ač se jedná o statické rodinné příslušníky, v jejichž případě nedošlo k vykonávání "volného pohybu", a proto se na ně nevztahuje úprava směrnice 2004/38/ES, je struktura vymezení tohoto pojmu obdobou úpravy tuto směrnici implementující. Jde o osoby v obdobných vztazích k osobě, od níž se toto postavení odvozuje. Struktura ustanovení proto při vymezení tohoto pojmu vychází ze současného § 15a zákona o pobytu cizinců.

Odstavec jedna obdobně jako § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců pamatuje na "blízké" rodinné příslušníky. Odstavce 2 a 3 pak na zachycují rodinné příslušníky "vzdálené". Zde oproti § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců dochází pro lepší přehlednost ustanovení k oddělení osob příbuzných (ve smyslu § 771 a 772 občanského zákoníku) a osob v trvalém partnerském vztahu, který však ještě není manželstvím, do 2 samostatných odstavců.

Zatímco v zákoně o pobytu cizinců (ve znění účinném od 2. srpna 2021) je dělení rodinných příslušníků na "blízké" a "vzdálené" klíčové pro jejich právní postavení, v případě kategorie "rodinný příslušník občana České republiky" se liší pouze v případě udělování krátkodobého víza podle části třetí.

K § 8 - Rodinný příslušník občana Evropské unie

Při konstrukci ustanovení o rodinném příslušníkovi (rodinných příslušnících) občana Evropské unie vychází Ministerstvo vnitra z pojetí zavedeného s účinností od 2. srpna 2021 novelou současného zákona o pobytu cizinců (zákon č. 274/2021 Sb.). Tato novela v § 15a a v Hlavě IVa současného zákona zohlednila požadavky předpisů EU týkajících se práv garantovaných těmto skupinám cizinců a podoby jím vydávaných průkazů a začala rozlišovat intenzitu příbuzenského vztahu (blízký a vzdálený rodinný příslušník), i to, zda rodinný příslušník doprovází nebo následuje občana Evropské unie a vykonává tak právo volného pohybu ve smyslu směrnice 2004/38/ES.

Toto ustanovení koresponduje s platným § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, nicméně odráží vynětí rodinných příslušníků statických Čechů z působnosti směrnice o volném pohybu. Tomu odpovídá znění v odstavci 2, kde jsou k rodinným příslušníkům občanů EU přidáni jen rodinní příslušníci občanů České republiky, kteří vykonali právo volného pohybu a rodinní příslušníci občanů ČR, kteří přeshraničně poskytují službu v jiném členském státě EU. Současně je zde stanovena podmínka dlouhodobého pobytu v jiném členském státě EU, aby bylo zjevné, že jde o pobyty v zemích EU dlouhodobé, tedy v délce překračující alespoň 3 po sobě jdoucí měsíce, a nikoliv pouze krátkodobé pobyty například turistického charakteru.

Blízcí rodinní příslušníci (§ 7 a 8)

dnes dle návrhu vztah dleve vztahu k… vykonává právo volného

čl. 2 odst. 2?pohybu?

§ 15a odst. 1 § 8 odst. 1 ANO občanu EU, EHPANO

a Švýcarska

§ 15a odst. 2 § 8 odst. 2 ANO občan ČR ANO

§ 7 odst. 1 ANO občan ČR NE

Ustanovení § 7 a 8 rozlišuje celkem 3 situace (vizte tabulku výše). Ve všech případech jde o kategorii blízkých rodinných příslušníků občana EU ve smyslu čl. 2 odst. 2 směrnice 2004/38/ES (manžel a někteří příbuzní v přímé linii).

K § 9 - Vzdálený rodinný příslušník

Toto ustanovení koresponduje s platným § 15a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, odráží pouze vynětí rodinných příslušníků statických Čechů z působnosti směrnice o volném pohybu osob. Tomu odpovídá znění odstavce 3, kdy do rozsahu směrnice o volném pohybu osob patří i rodinní příslušníci občanů České republiky, kteří vykonali právo volného pohybu, tj. dlouhodobě (tedy minimálně v délce 3 po sobě jdoucích měsíců viz odůvodnění § 8) pobývali v jiném členském státě EU a rodinní příslušníci občanů Čes ké republiky, kteří přeshraničně poskytují službu v jiném členském státě EU.

Návrh zákona zohledňuje také požadavek čl. 3 odst. 2 směrnice 2004/38/ES, podle kterého má být tzv. oprávněným osobám usnadňován vstup a pobyt. Vzdálení rodinní příslušníci jsou v § 9 návrhu vymezeni shodně jako v § 15a odst. 3 současného zákona (členové domácnosti, osoby vyživované nebo závislé na péči a osoby v trvalém partnerském vztahu).

Jelikož je nutné, aby byly právě uvedené skutečnosti prokázány Ministerstvu vnitra v rámci probíhajícího řízení, stávají se dle § 10 návrhu tyto osoby (vzdálenými) rodinnými příslušníky občana EU až poté, kdy se stanou držiteli oprávnění k pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie nebo držiteli oprávnění k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie (zejména podle části páté).

Usnadnění vstupu vzdálených rodinných příslušníků je zakotveno v části třetí. Jimi podané žádosti o udělení krátkodobého víza budou přijímány a posuzovány přednostně před žádostmi ostatních občanů třetích zemí.

Pojem příbuzný je třeba vnímat dle § 771 a násl. zákona č. 89/2012, Sb., občanský zákoník.

K hlavě III - Pobyt cizince

Cílem hlavy třetí je zpřehlednit právní úpravu tím, že bude na úrovni zákona popsána košatá paleta oprávnění cizince umožňujících mu pobývat na území České republiky.

K § 11 - Pojem pobyt cizince

Ačkoli je současný zákon již svým názvem věnován pobytu cizinců, sám toto klíčové sousloví nijak nedefinuje. Samotné slovo „pobyt“ pak užívá v celé řadě situací a sousloví. Význam daných sousloví je tak dovozován na základě kontextu.

Návrh nového zákona definuje v § 11 odst. 1 pojem „pobyt“ jako přítomnost cizince na území České republiky, tedy jako přítomnost konkrétní fyzické osoby v ohraničeném prostoru.

Jelikož je „pobyt“ definován jako přítomnost cizince na území, nejeví se jako nezbytné přejímat úpravu § 16 současného zákona, která obsahovala velmi podrobné vymezení počátku pobytu cizince. Možné nejasnosti v otázce počátku pobytu byly odstraněny i vstupem České republiky do schengenského prostoru v roce 2007, díky kterému jsou hraniční kontroly prováděny pouze na hraničních přechodech na mezinárodních letištích.

Pobytem je jakákoli přítomnost cizince na území bez ohledu na to, zda tato přítomnost je v souladu s právem, v rozporu s právem nebo zda je právním řádem alespoň tolerována. Podle toho, jak (právě popsaným způsobem) na pobyt cizince na území ČR pohlíží právní řád, se rozlišuje pobyt oprávněný, tolerovaný a neoprávněný. Toto členění se dále promítá v systematice oprávnění, ale i ve vyčlenění některých institutů do části zákona věnované tolerovanému pobytu (instituty strpění a dítě narozené na území).

Slovo „pobyt“ proto může být spojeno jak s přítomností cizince, která je v souladu s právem nebo právu neodporuje (pobyt legální), tak s přítomností cizince na území v rozporu s právem (pobyt nelegální).

Pro pobyt oprávněný i tolerovaný zákon odpovídající oprávnění (oprávnění pobývat, oprávnění setrvávat) a spojuje pobyt oprávněný, tolerovaný i neoprávněný s určitými typickými slovesy. Ta uvádí následující tabulka.

ÚZEMÍ ČR Tranzitní prostor

Pobyt na území (přítomnost cizince na území) „zdržování“ se

Legální Nelegální oprávněně/neoprávněně

OprávněnýTolerovanýNeoprávněný pobyt pobytpobyt

„pobývá na území

OprávněníOprávněníneoprávněně“ pobývatsetrvávat

„zdržuje se na území bez

„pobývá na„setrvává naoprávnění/neoprávněně“ území naúzemí v souladu základěs tímto zákonem“ oprávnění“

Návrh zákona bere na vědomí výskyt slova „pobyt“ v řadě sousloví současného zákona, která jsou již v praxi zažita a která mají jiný význam než přítomnost cizince na území. Pokud příslušná sousloví již v dnešním zákoně vyjadřují veřejná subjektivní práva (oprávnění) cizince, vymezuje návrh tato sousloví výslovně jako oprávnění. Zažitá slovní spojení jsou pak zaváděna jako příslušné legislativní zkratky. Např.: oprávnění k dlouhodobému pobytu (dále jen „dlouhodobý pobyt“) nebo oprávnění k trvalému pobytu (dále jen „trvalý pobyt“). Tato sousloví proto v dalším textu návrhu zákona nepopisují přítomnost cizince s určitou vlastností

- kvalitou (např. délkou svého trvání), ale oprávnění cizince k takové přítomnosti (pobytu).

Rozdíl mezi pobytem oprávněným a tolerovaným tkví zejména v tom, že pobyt tolerovaný je zpravidla důsledkem situace na straně cizince, která (obvykle pouze) dočasně neumožňuje pobyt cizince na území ukončit. Po ukončení této situace (odpadnutí překážky) by měl být pobyt cizince ukončen. Není však vyloučen ani přechod z některých typů tolerovaného pobytu do pobytu oprávněného.

Důsledné rozlišování mezi pobytem oprávněným a tolerovaným se projevuje v oprávnění cizince žádat na území ČR o oprávnění k pobytu (přechod z pobytu tolerovaného na pobyt oprávněný) a při započítávání délky oprávněného pobytu (např. pro účely splnění podmínky pro udělení oprávnění k trvalému pobytu).

K § 12 - Oprávnění pobývat na území ČR

Ustanovení § 12 nabízí základní a obecný přehled pramenů práva a dalších aktů, ze kterých může být dovozováno oprávnění cizince pobývat na území ČR. V praxi jde o celou paletu abstraktních i konkrétních aktů, které se liší jak svým autorem, svojí právní sílou i možností přímé aplikovatelnosti na území ČR.

Toto ustanovení je do jisté míry deklaratorní, neboť samo nevytváří novou právní normu. Pouze konstatuje existenci právních norem jiných. Kromě přínosu pro přehlednost zákona spočívá hlavní přínos tohoto výčtu v možnosti zákonodárce nebo jiného orgánu na toto ustanovení odkázat a uložit případnou budoucí novelou zákona nebo krizovým opatřením podle krizového zákona dílčí novou povinnost. Příkladem by mohla být nenulová množina osob, které pobývají na území ČR „pouze“ na základě mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu ČR.

Podle písmena a) jde o případy, kdy oprávnění pobývat na území ČR vyplývá přímo z abstraktního aktu, tj. z mezinárodní smlouvy nebo z právního předpisu, a nebylo nutné vydání konkrétního individuálního aktu, ve kterém by byl příslušný cizinec označen svými osobními údaji. Výjimkou nejsou ani situace, kdy mezinárodní smlouva přiznává oprávnění vstupovat nebo po určitou dobu pobývat na území jen držitelům určitého oprávnění, osobám speciálně registrovaným nebo osobám vykonávajícím určitou profesi (např. letecký personál).

Podle písmene b) jde o konkrétní individuální správní akty, jimiž jsou udělována oprávnění k pobytu podle přímo použitelného předpisu EU nebo tohoto zákona. Jde jednak o krátkodobá víza udělovaná v souladu s Vízovým kodexem společenství a především o oprávnění k pobytu, kterým je věnovaná významná část tohoto zákona.

Vztah „oprávnění pobývat“ a „oprávnění k pobytu“

Návrh v této hlavě užívá dvě na první pohled velmi podobná sousloví: „oprávnění pobývat na území“ a „oprávnění k pobytu“.

Legální pobyt (přítomnost cizince na území není nelegální) Oprávněný pobyt Tolerovaný pobyt „oprávnění pobývat na území“ „oprávnění setrvávat…“

Právo z právní normyPrávo z rozhodnutíze zákona z nebo mix více skutečností„oprávnění k pobytu“rozhodnutí mez.právozákon mez.právozákon sml.EUsml.EU

člení se na druhy i ty na typy

Sousloví „oprávnění pobývat“ je užíváno ve významu širším (nadřazený pojem). Ve smyslu předchozích odstavců jde o jakékoli oprávnění cizince pobývat na území ČR, bez ohledu na to, z čeho toto právo vyplývá. Podle § 12 nemusí vyplývat pouze z individuálního aktu aplikace práva (uděleného příslušným orgánem), ale může plynout přímo z mezinárodní smlouvy nebo z práva EU.

Naopak sousloví „oprávnění k pobytu“ má význam užší. Jde o výsledek aplikace tohoto zákona nebo přímo použitelného předpisu EU (teoreticky i mezinárodní smlouvy) v podobě individuálního rozhodnutí, kterým příslušný orgán (ČR) udělil oprávnění, které umožňuje cizinci pobývat na území ČR. Právě udělování těchto oprávnění k pobytu tvoří podstatnou část působnosti příslušných správních orgánů podle třetí až šesté části návrhu zákona.

Určitým hybridem obou pojetí je pak situace dětí narozených na území nebo svěřených do péče.

V případě dítěte narozeného na území (část osmá) vzniká cizinci oprávnění k pobytu (takové, jaké má jeho matka) ze zákona samotným narozením. Jde však také o oprávnění k pobytu.

Vzhledem k významu institutu „oprávnění k pobytu“ a k poměrně vysokému počtu jednotlivých oprávnění, je vhodné zavést jeho vnitřní členění. Návrh zákona proto rozlišuje druhy a typy oprávnění k pobytu.

Druhy a typy oprávnění k pobytu

Návrh zákona výslovně označuje za druhy oprávnění k pobytu již tradiční instituty, které

rozlišuje už zákon současný. Jde o:

- Krátkodobé vízum

- Dlouhodobé vízum

- Oprávnění k dlouhodobému pobytu (dlouhodobý pobyt)

- Oprávnění k trvalému pobytu (trvalý pobyt) U některých institutů naopak zákon výslovně uvádí, že o druh oprávnění k pobytu nejde. Příkladem je zejména strpění občana třetí země, které je zařazeno do části o tolerovaném pobytu, a proto vydání osvědčení o strpění nezakládá oprávnění (právo) na území pobývat, ale pouze setrvávat.

Kromě výše uvedeného základního členění by bylo možné jako samostatné druhy oprávnění k pobytu pojímat i ta uvedená v částech šesté až osmé.

Typy oprávnění k pobytu pak představují nižší úroveň členění oprávnění k pobytu v rámci

příslušného druhu oprávnění k pobytu. Obvyklým kritériem pro odlišení jednotlivých typů oprávnění k pobytu v rámci příslušného druhu je účel pobytu cizince. Členění druhu oprávnění k pobytu na jednotlivé typy oprávnění k pobytu je užíváno především u dlouhodobého víza a dlouhodobého pobytu, u kterých počet typů převyšuje jednu desítku, resp. desítky dvě.

Podrobněji bude struktura typů oprávnění k pobytu u těchto dvou druhů popsána v odůvodnění části čtvrté. Příkladem typů oprávnění k pobytu v rámci dlouhodobého pobytu jsou zaměstnanecká karta, modrá karta, ale i oprávnění k dlouhodobému pobytu (dlouhodobé pobyty) za účelem podnikání nebo rodinným navazující na úpravu typů dlouhodobých víz udělovaných za stejným účelem.

Význam členění oprávnění k pobytu na druhy a typy spočívá jednak v pevnějšímu ukotvení

těchto institutů v systematice navrženého textu zákona, ale projevuje se především

při konstrukci zmocňovacích ustanovení pro jednotlivá nařízení vlády a vyhlášky. Díky nim

tak může vláda svými nařízeními zacílit určitá pravidla nejen na konkrétní druh, ale i na příslušný typ oprávnění k pobytu. Vláda tak bude moci stanovit pro některé typy oprávnění k pobytu rozdílnou kvótu na počet podaných žádostí nebo podmínit udělení oprávnění k příslušnému typu pobytu odlišnou znalostí českého jazyka(A1 nebo A2). S typy oprávnění k pobytu bude pracovat i vyhláška Ministerstva vnitra provádějící cizinecký zákon, a to např. při stanovení poznámek uváděných pro příslušné typy oprávnění k pobytu v průkazu vydávaném cizinci Ministerstvem vnitra.

K § 13 - Pobyt občana třetí země

Ustanovení § 13 až 18 slouží k vymezení oprávnění nebo situací, kdy může cizinec (příslušné kategorie) na území ČR pobývat legálně. V souladu s pořadím částí třetí až sedmé jsou nejprve popsána odpovídající oprávnění občana třetí země (§ 13 až 15), následuje ustanovení popisující okolnosti a oprávnění k pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie (§ 16). Oprávněný pobyt osobám s přiznaným postavením osoby bez státní příslušnosti, které jsou

Návrh zákona i tak stále počítá s jediným případem ověřování znalosti českého jazyka, a to v části věnované trvalému pobytu občanů třetí země.

současně držiteli osvědčení o strpění, přiznává § 17. Hlavu třetí pak zakončuje ustanovení věnované setrvání na území v rámci tolerovaného pobytu (§ 18).

Tato ustanovení navazují na § 16 až 18 současného zákona.

Oprávněný pobyt občana třetí země

Ustanovení § 13 záměrně nerozlišuje délku předpokládaného pobytu občana třetí země na území ČR. Může tak jít o pobyt (přítomnost cizince na území) v řádech hodin nebo dnů i řádu měsíců a let.

Pro pobyty kratší než 90 dnů je klíčové právo EU. Jak již plyne z jeho názvu, stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806, pro které cizince platí při vstupu do schengenského prostoru vízová povinnost. Toto nařízení současně ve svém článku 6 umožňuje, byť omezeně, stanovit jednotlivým členským státům výjimky z jeho pravidel (oběma směry). Stejně jako současný zákon (v § 181) svěřuje i návrh nového zákona toto oprávnění vládě (§ 14). Vláda tak bude mít možnost i po přijetí navrženého zákona např. podmínit i pobyt do 90 dnů za účelem výkonu výdělečných činnosti udělením krátkodobého víza, jak to činí dnes nařízení vlády č. 215/2017 Sb.

Lze tedy shrnout, že na určitou část z více než 7 miliard občanů třetích zemí se vízová povinnost nevztahuje. Současně se na část z těchto bezvízových cizinců začne aplikovat (ještě před nabytím účinnosti tohoto zákona) povinnost uložená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1240, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS). Dle něho bude vyžadováno i u tzv. bezvízových cizinců pro vstup do schengenského prostoru získání tzv. cestovního povolení (jde o obdobu systému ESTA užívaného Spojenými státy americkými). Pro podrobnosti o systému cestovního povolení ETIAS lze odkázat na důvodovou zprávu k vládnímu návrhu ze září 2020 (sněmovní

tisk č. 1033 v rámci 8. volebního období 2017 až 2021 Poslanecké sněmovny). Občan třetí země, na kterého se nevztahuje vízová povinnost, bude mít obvykle povinnost získat tzv. cestovní povolení.

Občan třetí země, na kterého se vízová povinnost vztahuje, je povinen žádat o udělení krátkodobého víza podle Vízového kodexu společenství. Krátkodobé vízum je jedním z druhů oprávnění k pobytu, přičemž není rozhodující, který členský stát občanu třetí země

krátkodobé vízum podle vízového kodexu udělil. Občan třetí země je oprávněn pohybovat

se v rámci schengenského prostoru až 90 dnů.

Obdobně může až 90 dnů strávit na území ČR občan třetí země, kterému pobyt povolil jiný členský stát EU, a to na základě čl. 21 odst. 1 schengenské prováděcí úmluvy. Jde o kombinaci případů uvedených v § 12 písm. a) a b), a proto již není tato možnost v § 13 zmíněna.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806 ze dne 14. listopadu 2018, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1240 ze dne 12. září 2018, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226, v platném znění. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), v platném znění.

Pro pobyt nad 90 dnů jsou již obecně vyžadována oprávnění k pobytu udělená příslušným orgánem České republiky. Tím je ve většině případů Ministerstvo vnitra.

Ustanovení § 13 odst. 1 tak obsahuje výčet druhů oprávnění k pobytu odpovídajících kategorii občan třetí země. Za samostatný druh oprávnění nelze považovat dlouhodobé vízum za účelem dokončení řízení. Ve výčtu je zařazeno pro jeho odlišnosti od ostatních typů dlouhodobého víza, a především pro jeho význam v procesu vedeném o první žádosti cizince o udělení oprávnění k pobytu.

I přesto, že rodinný příslušník občana EU, který sám není občanem EU, je občanem třetí země, nejsou jeho postavení odpovídající oprávnění k pobytu (pobyt rodinného příslušníka občana EU nebo trvalý pobyt podle části páté) v tomto výčtu zařazena. Z důvodu zajištění souladu se strukturou zákona, je rodinnému příslušníkovi občana EU věnován až § 16.

K § 15 - Pobyt držitele dlouhodobého pobytu členského státu

Jedná se o speciální případ k situacím uvedeným v § 12 a 13: Některé ze směrnic z oblasti legální migrace přiznávají držitelům povolení k pobytu vydaného jiným členským státem EU širší oprávnění, než jaká vyplývají z čl. 21 odst. 1 Schengenské prováděcí úmluvy. Protože je tato rozšiřující úprava součástí směrnic, je nutné ji transponovat do textu zákona. Jedná se zejména o situace popsané ve směrnicích věnovaných vědeckému výzkumu, studiu a modrým kartám.

Pobyt těchto občanů třetích zemí se tak podobá pobytu tzv. bezvízových cizinců. Rozdíl spočívá v tom, že bez víza je možné pobývat až po dobu 1 roku.

Jiným benefitem je pak možnost žádat o udělení odpovídajícího „českého“ oprávnění k pobytu Ministerstvo vnitra přímo na území ČR a od podání žádosti o jeho udělení pobývat na území v rámci fikce oprávněnosti pobytu.

K § 16 - Pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie

Toto ustanovení je věnováno rodinným příslušníkům občanů EU. Úprava oprávnění k pobytu občanů EU samotných není blíže rozvedena, jelikož jejich právo pobývat na území členského státu vyplývá přímo z primárního práva Evropské unie.

Rodinný příslušník občana EU

Ač je rodinný příslušník občana EU, který sám není občanem EU, také občanem třetí země, přiznává mu právo EU díky směrnici 2004/38/ES taková oprávnění, která ospravedlňují zařazení příslušné úpravy do části páté zákona spolu s pobytem občana EU samotného. Obdobně úpravu obou skupin cizinců spojuje v hlavě IVa i zákon současný.

Pobyt rodinného příslušníka občana EU se v souladu se směrnicí 2004/38/ES opírá o zákon (bezvízový pobyt v prvních 90 dnech po vstupu na území garantuje přímo § 16 písm. a) návrhu) nebo o oprávnění k pobytu udělovaná (nebo osvědčovaná) Ministerstvem vnitra podle části páté. V případě pobytu do 90 dnů postačuje i oprávnění k pobytu jiného členského státu.

Část čtvrtá návrhu zákona současně nevylučuje, aby rodinný příslušník občana EU požádal o některý z typů dlouhodobého pobytu. V některých případech to návrh zákona v části páté předpokládá jako jediné možné východisko (zejména v případě zrušení pobytu rodinného příslušníka z důvodu, že již nadále občana EU nedoprovází ani nenásleduje, nebo v případě že dosavadní občan EU již nadále nebude občanem EU, např. z důvodu vystoupení příslušného státu z Evropské unie).

Pobyt osoby s přiznaným postavením osoby bez státní příslušnosti

Oprávněným pobytem je i pobyt cizince, kterému ministerstvo přiznalo postavení osoby bez státní příslušnosti a držitele osvědčení o přiznání tohoto postavení. Nikoli však jiných osob, které jsou držiteli osvědčení o strpění, v jejich případě se bude jednat o pobyt tolerovaný.

U osob bez státní příslušnosti se neočekává návrat do státu, který je již nepovažuje za své občany. Návrh vychází přiznáním oprávněného pobytu vstříc realizaci práv těchto osob, např. možnosti uzavírat sňatek.

K § 18 – Tolerovaný pobyt

Ustanovení § 18 je věnováno setrvání občana třetí země na území v rámci tolerovaného pobytu, tj. situaci, kdy občan třetí země setrvává na území v souladu s tímto zákonem, avšak bez oprávnění k pobytu.

Ustanovení je členěno v závislosti na tom, zda oprávnění setrvávat vyplývá ze zákona pouze ve spojení s určitou okolností týkající se konkrétní životní situace občana třetí země (§ 18 odst. 1) nebo zda je oprávnění setrvávat na území až výsledkem určitého konkrétního aktu vydaného podle tohoto zákona (§ 18 odst. 2 a 3).

První odstavec zohledňuje zejména situace, kdy je cizinec omezen v možnosti svého pohybu, a to v důsledku umístění v uzavřeném zařízení nebo v např. v nemocnici.

Umístěním v zařízení pro zajištění cizinců je nejen samotné zajištění cizince realizované v tomto zařízení, ale i ubytování jeho rodinných příslušníků zde (v jejich případě nejde o omezování osobní svobody).

Druhý odstavec pak setrvání na území podmiňuje konkrétním úkonem správního orgánu (vyznačení výjezdního příkazu nebo vydání osvědčení o strpění) nebo zněním určitého výroku rozhodnutí (stanovení doby k vycestování). Setrvání na území je možné i po dobu určitého běžícího procesu (např. doba přípravy realizace dobrovolného vycestování). Strpění na území a vydání, zrušení nebo zánik osvědčení o strpění pak upravuje samostatně část devátá.

K hlavám IV a V – Obecné požadavky pro získání oprávnění k pobytu a Společná ustanovení

Ke srozumitelnosti současného zákona nepřispívá skutečnost, že řada klíčových pojmů a institutů je vymezena v rámci společných ustanovení až v samotném jeho závěru.

Proto je navrhováno zařazení „společných ustanovení“ již do části první. Tato hlava proto přebírá většinu institutů upravených v § 173 až 180j současného zákona.

Kromě toho jsou do hlavy čtvrté zařazeny obecné požadavky pro získání oprávnění k pobytu občanem třetí země a dále jsou jako samostatné pojmy zavedeny některé legislativní zkratky současného zákona.

Hlava IV - Obecné požadavky pro získání oprávnění k pobytu

(§ 19 až 38)

Na prvním místě jsou zdůrazněny základní (obecné) požadavky pro získání oprávnění k pobytu. Většina z nich je v navazujících částech zákona (zejména čtvrté až šesté) užívána pro vymezení obecných podmínek udělení oprávnění k pobytu delšího než 90 dnů.

Splnění všech požadavků je vyžadováno především po občanech třetí země podle části čtvrté. V jiných částech návrhu zákona jsou již požadavky kladené na žadatele z „privilegované kategorie cizinců“ mírnější. Jde o obdobu současného právního stavu. Důvodem zmírnění požadavků jsou jednak požadavky práva EU, současně i neúčelnost prověřování některých skutečností (např. u dítěte narozeného na území ČR).

Obecné podmínky udělení oprávnění k pobytu jsou: účel pobytu (jeho prokázání a plnění),

dostatečné prostředky k pobytu (nebo prokázání úhrnného měsíčního příjmu), zajištění bydlení na území, zajištění úhrady zdravotní péče, trestní zachovalost cizince (a spolu s ní obecné bezpečnostní prověřování) a dále jím může být zejména v době celosvětových pandemií v rámci zdravotní způsobilosti cizince i ověřování splnění opatření proti šíření nemoci.

Účel pobytu

Zdra votníPros tředky způs obilostk pobytu

Podmínky

Tres tníZa ji štění zachovalostbydlení

Za ji štění zdra votních s l užeb

U některých typů oprávnění k pobytu je namísto zajištění prostředků k pobytu vyžadováno prokázání výše úhrnného měsíčního příjmu. Způsob jeho výpočtu je uveden v § 22 a 23.

Díl 1 Důvod pobytu na území

K § 19 - účel pobytu

Jednou ze základních podmínek udělení oprávnění k pobytu občanovi třetí země na dobu delší než 90 dnů je prokázání účelu pobytu, tj. důvodu jeho přítomnosti na území.

Účel pobytu je vymezen jako důvod uvedený v žádosti

- který sleduje určitý cíl (dokončení studia, provedení výzkumu, dosažení zisku atd.)

- neodporuje právnímu řádu České republiky (nesměřuje např. ke spáchání trestného činu) Plněním účelu pobytu se rozumí jednání cizince směřující k naplňování důvodu jeho pobytu na území, které se převážně uskutečňuje na území.

Právě plnění nebo neplnění účelu pobytu je jedním z důvodů, které Ministerstvo vnitra hodnotí v navazujících správních řízeních ve věci oprávnění k pobytu. Proto § 19 odst. 4 občanu třetí země výslovně ukládá povinnost účel pobytu plnit.

Princip: občan třetí země má vždy pouze 1 účel pobytu a ten je povinen plnit

Občan třetí země může v průběhu svého pobytu současně vykonávat více činností, které vyžadují jeho přítomnost na území ČR. Držitel dlouhodobého pobytu za účelem studia může být současně zaměstnán (pokud to neodporuje jiným pravidlům právního řádu), naopak držitel zaměstnanecké karty může při zaměstnání studovat vysokou školu. Účel pobytu, který odpovídá typu jeho oprávnění k pobytu a který má občan třetí země plnit, však může mít pouze

jeden. Obecně nebude vyloučeno, aby v souvislosti s ukončením jedné činnosti občan třetí země žádal o typ oprávnění k pobytu odpovídající svým účelem činnosti, kterou nadále vykonává.

Institut účel pobytu na území bezprostředně doplňuje institut garanta nově zakotvený v úvodní hlavě části čtvrté. Také úprava garanta vychází z principu, že roli garanta může současně vykonávat pouze 1 osoba.

Díl 2 – Schopnost hradit svůj pobyt na území

K § 20 a 21 - Zajištění prostředků k pobytu na území

Cizinec vstupující na území státu s cílem vykonávat zde výše popsaný účel pobytu, by měl mít dostatečné prostředky, pomocí kterých bude schopen financovat svůj život na území ČR, tak aby se nestal zátěží pro sociální systém. Jde o princip finanční soběstačnosti.

Navržené ustanovení navazuje na § 13 současného zákona. Navrhováno je však několik odlišností:

1) Způsob vyjádření potřebné výše prostředků

Současný zákon stanoví potřebnou výši prostředků k pobytu na území pomocí odkazu na násobky částky existenčního minima. Výše existenčního minima je stanovena konkrétní částkou v § 5 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb.

Ministerstvo vnitra pokládá tuto konstrukci za nepružnou (v případě vyšší inflace by musel reagovat Parlament změnou zákona č. 110/2006 Sb.) a ne příliš uživatelsky vstřícnou (je nutné propočítat odpovídající násobky výše existenčního minima. Navrhuje se proto, aby byla výše prostředků k pobytu napříště stanovena prováděcím právním předpisem (vyhláškou MV). Právní úprava bude pružnější a zároveň bude potřebná výše prostředků jednoznačně stanovena (podzákonným) právním předpisem.

Kritériem pro Ministerstvo vnitra při určování konkrétní výše těchto prostředků by měl být obecně hlavní cíl celého tohoto institutu = aby se cizinec v průběhu svého pobytu na území nestal zátěží pro sociální systém. Konkrétně pak bude zohledňována cena ubytování, stravy a prostředků sloužících k uspokojení základních životních potřeb. Ministerstvo vnitra bude samozřejmě přihlížet i k vývoji existenčního minima a k vývoji výše normativních nákladů na bydlení.

Současně byl stanoven horní limit výše prostředků k pobytu, který nebude vyhláška Ministerstva vnitra moci přesáhnout. Ten je odvozen od násobků měsíční minimální mzdy. Tento horní mantinel je oproti současné výši prostředků k pobytu nastaven přibližně o 10 až 20 % výše.

Výpočet byl prováděn v druhé polovině roku 2023, tedy v době, kdy minimální měsíční mzda (stanovena na rok 2023) činila 17 300 Kč. Vláda reagovala na vývoj cenové hladiny a v závěru roku 2023 stanovila s účinností od 1. ledna 2024 minimální mzdu ve výši 18 900 Kč.

Ač výpočet výše peněžních prostředků dnes není založen na výši minimální mzdy, je patrné, že u dlouhodobých víz a dlouhodobých pobytů je výše požadovaných prostředků v přepočtu na jeden měsíc pobytu nižší než měsíční minimální mzda. Také horní limity pro vyhlášku toto respektují.

Nařízení vlády č. 396/2023 Sb.

Skutečná výše dnes Horní limit dle 2023 Horní limit dle 2024

DV na 6 měsíců 78 250 86 500 94 500 DV podnikání 156 500 173 000 189 000 DP na 6 měsíců 78 250 86 500 94 500 DP na 12 měsíců 115 810 138 400 151 200

Pravé dva sloupečky tabulky představují pouze horní limity, které nemůže MV ve vyhlášce překročit. Vyžadovanou výši prostředků však stanoví MV vyhláškou.

V případě cizince mladšího 18 let stanoví vyhláška příslušné částky v poloviční výši.

2) Rozšíření okruhu způsobů, kterými lze doložit zajištění prostředků k pobytu

Návrh zákona obecně počítá se 3 způsoby prokázání zajištění prostředků k pobytu:

A) zůstatek peněžních prostředků cizince

- doklad, že cizinec disponuje prostředky, které může na území použít k platbě (zejména výpis z bankovního účtu); dokladem však v žádném případě nemůže být předložení hotovosti

B) očekávané příjmy cizince

- doklad o pravidelném měsíčním příjmu cizince (nebo o pravidelně nebo jednorázově vypláceném stipendiu) nebo

- doklad o obdržení očekávaného příjmu jako odměny za činnost cizince na území,

který cizinci umožní finanční soběstačnost po zbytek jeho pobytu na území; jde o novinku oproti současné právní úpravě zohledňující situaci, že u některých ekonomických aktivit cizince nejsou odměny za jeho činnost vypláceny pravidelně, ale mohou být vypláceny až v průběhu pobytu cizince. Návrh zákona však současně požaduje, aby do doby výplaty této odměny měl cizinec poměrnou část prostředků k dispozici podle písmene A.

C) závazek jiné osoby o úhradě nákladů spojených s jeho pobytem

- písemný závazek o úhradě nákladů vydaný na základě mezinárodní smlouvy, v rámci mezinárodní spolupráce nebo vydaný státním orgánem nebo

- písemný závazek evidovaného garanta o úhradě nákladů spojených s pobytem cizince (těmi jsou náklady za bydlení a za stravu); vysoká škola, zaměstnavatel nebo jiní garanti se mohou zavázat, že ponesou náklady vznikající při zajištění bydlení a stravy cizinci. Z dokladu musí být zřejmá forma jejich poskytování a cena, která by poskytnutému bydlení a stravování odpovídala.

K § 22 a 23 - Úhrnný měsíční příjem

Současný zákon vyžaduje předložení dokladu prokazujícího úhrnný měsíční příjem jako jedné z náležitostí žádosti (zejména) o udělení povolení k dlouhodobému pobytu (např. § 42b odst. 1 písm. d). Dále pak také u žádosti o povolení k trvalému pobytu. Tento institut ale není v současném zákoně upraven zcela vhodně (obsáhlé vymezení příjmu užívající několik odkazů na jiný zákon). Navíc je pro různé účely dlouhodobého pobytu jeho vymezení uváděno opakovaně.

Navrhovaný zákon vymezuje tento institut v jediném ustanovení. Věcně vychází z dnešní úpravy zákona o pobytu cizinců a v okruhu společně posuzovaných osob navazuje na § 4 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb.

Výše úhrnného měsíčního příjmu bude podle § 23 vyžadována na základě stejného výpočtu jako v současném zákoně.

K § 24 - Prokazování příjmu

Zvláštní ustanovení se věnuje možnostem, jakými může cizinec svůj příjem prokázat.

Současně bude mít cizinec povinnost na vyžádání správnímu orgánu uvést a prokázat svůj zdroj příjmů.

Díl 3 – Zajištění bydlení na území

K § 25 - Zajištění bydlení

Již současný zákon řadí mezi základní požadavky kladené na cizince během jeho pobytu na území ČR povinnost mít zajištěné ubytování. Doklad o zajištění ubytování je tak jednou z náležitostí žádosti (§ 31 odst. 1 písm. d), § 31 odst. 5 a § 100 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb.). Vymezeny jsou nejen požadavky na doklad o zajištění ubytování, ale i požadavky na podmínky samotného ubytování.

Návrh zákona na současnou úpravu navazuje a systematickým zařazením mezi základní podmínky pro pobyt cizince posiluje význam tohoto institutu.

Hlavní změnou je rozlišování mezi instituty „bydlení“ a „ubytování“. Současný zákon užíval slovo „ubytování“ jak pro případy jednorázového přenocování, tak pro případy dlouhodobého bydlení rodiny ve vlastním nebo v pronajatém bytě. Návrh zákona rozlišuje „bydlení“ a „ubytování“. Protože se toto dělení odráží zejména ve vymezení povinností cizince nebo ubytovatele, je podrobnější vysvětlení uvedeno až v části věnované povinnostem. Konkrétní vymezení obou pojmů je uvedeno v části šestnácté zákona (Povinnosti a přestupky) a je spojeno i s vymezením minimální podlahové plochy.

Ustanovení odstavce 2 popisuje způsoby prokázání zajištění bydlení.

Podle odstavce 3 musí být na dokladu prokazujícímu zajištění bydlení uvedeno číslo listu vlastnictví a příslušnosti do katastrálního území budovy nebo bytové jednotky.

S těmito ustanoveními jsou úzce provázána ustanovení § 595 až 597, kde jsou instituty „ubytování“ a „bydlení“ definovány.

K § 26 - Prokazování zajištění bydlení

Nový návrh zákona zpřesňuje okamžik, ke kterému má cizinec prokázat zajištění bydlení na území ČR. Obecným pravidlem je, že žadatel je povinen prokazovat zajištění bydlení v žádosti o udělení tohoto oprávnění. Vláda však může svým nařízením stanovit druhy a účely oprávnění k pobytu, u kterých lze zajištění bydlení prokazovat i později. A to buď při vyznačení dlouhodobého víza zastupitelským úřadem, nebo při pořízení biometrických údajů žadatele pro účely vydání průkazu. Zároveň má však vláda možnost stanovit, že cizinci určité státní příslušnosti jsou z tohoto zvýhodnění vyňati. Vládou schválené programy mohou mít úpravu zcela specifickou. Rovněž mohou určit pozdější okamžik prokazování zajištění bydlení, přičemž nemusí respektovat státní příslušnosti osob, jsou-li vymezeny dle odstavce 3.

Je potřebné připomenout, že kromě samotné skutečnosti, že cizinec by měl mít již před vstupem na území nebo bezprostředně po něm „vyřešeno“, kde bude na území bydlet (zejména jako prevence bezdomovectví a různých forem vykořisťování), hraje významnou roli i nastavení veřejné správy a e-governmentu založené na adrese fyzické osoby. Cizinec s oprávněním k pobytu delšímu než 90 dnů bude vložen do základního registru obyvatel (ROB). Evidovaným údajem je právě adresa pobytu na území. Současně návrh respektuje zásadu, že by cizinec měl mít při prokazování zajištění bydlení (adresy) obdobné povinnosti jako občan ČR – zde se projevují zejména požadavkem na úředně ověřený podpis na souhlasu s bydlením cizince.

Možnost výjimky (pozdějšího doložení zajištění bydlení) vychází zejména ze skutečnosti, kdy cizinci nechybí prostředky k tomu, aby si adekvátní bydlení zajistil, minimálně dočasné ubytování již zajištěné má, ale volbu místa svého bydlení chce dokončit až po svém vstupu na území (osobní prohlídka bytu atd.). V případech, kdy výjimka umožněna nebude, lze očekávat (podobně jako dnes), že cizinec bude místo svého pobytu na území po svém vstupu brzy měnit. Opatření tak u části cizinců povede ke snížení administrativní zátěže, a to jak u cizinců samotných, tak u správního orgánu.

Díl 4 – Zajištění úhrady zdravotních služeb poskytnutých na území

K § 27 až 34 - Zajištění zdravotních služeb na území

Další ze základních podmínek udělení pobytu je zajištění zdravotních služebna území, přesněji řečeno zajištění nástroje (zdroje), pomocí kterého budou zdravotní služby poskytnuté cizinci na území uhrazena.

Na tomto místě je třeba uvést, že problematika zdravotního pojištění cizinců je nejméně od posledního pokusu Ministerstva vnitra o přípravu nového zákona z roku 2013 jedním z trvale diskutovaných témat. Úpravou systému soukromého zdravotního pojištění cizinců se zabýval návrh novely současného zákona připravovaný v letech 2015 a 2016 (který byl odmítnut Legislativní radou vlády). Významné změny v oblasti zdravotního pojištění následně přinesla novelizace z roku 2021 (zákon č. 274/2021 Sb.). Na některé důsledky této novely pak reagoval návrh Senátu z roku 2022 (sněmovní tisk č. 165), který se vymezil proti zúžení okruhu oprávněných pojišťoven na jedinou.

Dalším problémem, který se po dlouhou dobu objevoval v zákoně o pobytu cizinců, bylo vytváření fikcí (jiných/vyšších) druhů oprávnění k pobytu pouze pro účely zdravotního pojištění cizinců. Určitým kategoriím nebo skupinám cizincům (např. s dlouhodobým pobytem) tak byla přiznávána fikce trvalého pobytu, ale pouze pro účely zdravotního pojištění (cizinec s trvalým pobytem je účastníkem systému veřejného zdravotního pojištění). Výskyt výsledků této nežádoucí praxe byl v současném zákoně omezen již zmíněným zákonem č. 274/2021 Sb. Ten tyto fikce nahradil výslovným výčtem účastníků systému veřejného zdravotního pojištění v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

Obecně je třeba konstatovat, že Ministerstvo vnitra respektuje smysl základní podmínky spočívající v úhradě poskytnutých zdravotních služeb. Základní vymezení takové podmínky (pro získání oprávnění k pobytu) musí být součástí cizineckého zákona. Ministerstvo vnitra však dlouhodobě odmítá, aby se zákon o pobytu cizinců (nebo cizinecký zákon) stal nosičem právní úpravy zajištění zdravotních služeb cizinců na území. Proto je nutné odmítnout zařazení pasáží věnovaných ustanovením speciálním vůči úpravě pojistné smlouvy podle občanského zákoníku nebo normám z oblasti pojišťovnictví (ke stejnému závěru dospěla v roce 2016 i Legislativní rada vlády).

V souladu s výsledky připomínkového řízení byla do návrhu zákona vložena úprava specifik zdravotního pojištění cizinců, která překračují obecný legislativní rámec úpravy pojistné smlouvy a pojišťovnictví. Jde o poměrně běžnou konstrukci, kdy jsou specifika příslušného pojistného produktu upravena ve zvláštním právním předpisu upravujícím danou problematiku. Do návrhu tak byla kromě ustanovení o rozsahu poskytnutých zdravotních služeb, které budou na základě pojištění hrazeny, doplněna i zvláštní pravidla uzavírání pojistných smluv, definice pojistné události i úprava registru zdravotního pojištění cizinců.

Návrh nového zákona nejprve definuje, co se rozumí zajištěním zdravotních služeb, následně uvádí taxativní výčet dokladů (fakticky právních režimů), kterými může být zajištění zdravotních služeb na území zajištěno. Kromě soukromého zdravotního pojištění a účasti v systému veřejného zdravotního pojištění, může skutečnost, že náklady za poskytnuté zdravotní služby budou uhrazeny, vyplývat i z mezinárodní smlouvy, závazku státního orgánu nebo z práva EU (navazuje na § 180j odst. 4 současného zákona).

Zákon č. 278/2023 Sb. účinný od 20. září 2023.

Stranou tohoto výčtu jsou pak situace, kdy úhrada zdravotních služeb je cizinci garantována přímo zákonem.

Zatímco rozsah hrazených úkonů vyplývá v případě účasti cizince na systému veřejného zdravotního pojištění ze zákona č. 48/1997 Sb., je nutné pro účely soukromého zdravotního pojištění tento rozsah stanovit. Návrh rozlišuje pobyty, které mají být delší než 90 dnů, a naopak pobyty které nemají překročit 90 dnů.

Současné „cestovní“ zdravotní pojištění pro pobyty do 90 dnů bude nově označováno jako „krátkodobé zdravotní pojištění cizinců. Bude pokrývat zejména náklady poskytnuté neodkladné zdravotní péče. Zdravotní pojištění pro pobyty přesahující 90 dnů pak má svým rozsahem odpovídat tzv. komplexní zdravotní péči.

K § 28 - Krátkodobé zdravotní pojištění cizinců

Krátkodobé zdravotní pojištění cizinců cizinec uzavírá na pobyt kratší než 90 dnů nebo na prvních 90 dnů, v případě že jeho pobyt bude delší. Rozsah tohoto zdravotního pojištění vymezuje odstavec 1. Výše pojistného plnění musí být nejméně 60 000 Euro. Zákon neurčuje pojišťovnu, se kterou má být pojistná smlouva uzavřena.

K § 29 až 31 - Dlouhodobé zdravotní pojištění cizinců a Povinnost sjednat si dlouhodobé zdravotní pojištění cizinců

Cizinec, který vstoupil na území ČR s krátkodobým zdravotním pojištěním, je povinen si do 90 dnů ode dne vstupu sjednat dlouhodobé zdravotní pojištění, a to u pojišťovny oprávněné provozovat tuto činnost na území.

Rozsah tohoto zdravotního pojištění je vymezen v odstavci 1, výše pojistného plnění musí být nejméně 400 000 Euro.

Jelikož ze zákona o veřejném zdravotním pojištění vyplývá, že nezletilé dítě s dlouhodobým pobytem je účastníkem tohoto systému, působí na první pohled pravidlo, že pojistná smlouva kryje i poporodní péči o dítě narozené na území ČR zvláštně. Toto pravidlo však má význam zejména pro péči o dítě narozené na území ČR matce pobývající na území ČR na základě uděleného dlouhodobého víza. Toto dítě získá narozením oprávnění k pobytu odpovídající oprávnění k pobytu jeho matky, tedy dlouhodobé vízum, nikoli dlouhodobý pobyt. Nebude tak účastníkem systému veřejného zdravotního pojištění.

K § 33 a 34 - Pojistná událost a Registr zdravotního pojištění cizinců

Zákon č. 278/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů účinný od 20. září 2023 zavedl Registr zdravotního pojištění cizinců, který je Česká kancelář pojistitelů povinna zřídit do 1 roku od nabytí účinnosti.

Registr zdravotního pojištění obsahuje údaje o sjednaném zdravotním pojištění. Státní orgány tak budou mít možnost ověřit údaje o zdravotním pojištění cizinců dálkovým přístupem.

Díl 5 – Prověřování trestní zachovalosti cizince

K § 35 až 37 - Trestní zachovalost a doklady o trestní zachovalosti

Ustanovení o vymezení podmínky spočívající v trestní zachovalosti navazuje na § 174 odst. 1 a 3 současného zákona.

Ten vymezuje trestní zachovalost jen ve vztahu k cizincům. Návrh naopak nerozlišuje, o jakou osobu jde. Může jít i o jinou fyzickou osobu, než je cizinec, i o osobu právnickou. Rozšíření je motivováno využitím institutu trestní zachovalosti ve vztahu k umožnění výkonu role garanta.

Zákon stanoví doklady, kterými se trestní zachovalost prokazuje, a zároveň stanoví, v kterých případech postačuje předložení těchto dokladů pouze na výzvu správního orgánu (§ 37).

Návrh současně zohledňuje skutečnost, že od roku 2025 přechází agenda spočívající ve vedení rejstříku trestů na Ministerstvo spravedlnosti.

Návrh také zpřesňuje rozdíl mezi skutečnostmi, které má cizinec (nebo jiná osoba) sám aktivně prokazovat – „prokázání podmínky trestní zachovalosti“ a samotným institutem „trestní zachovalosti“. Není tak vyloučen ani případ, že ačkoli zákon nevyžaduje, aby cizinec určitou okolnost sám prokazoval, bude mít informace o jeho odsouzení sám správní orgán. A cizinec nebude trestně zachovalý.

V případě žádostí podávaných na území cizincem, který již na území pobývá na základě uděleného oprávnění k pobytu, bude prokázání podmínky trestní zachovalosti pouze na výzvu.

Díl 6 – Zdravotní způsobilost

K § 38 - Zdravotní způsobilost cizince

Důvod znemožňující vstup cizince na území ČR a získání prvního oprávnění k pobytu (tzv. prvovstup) může spočívat také ve zdravotní nezpůsobilosti cizince.

Vymezení institutu „zdravotní způsobilost cizince“ navazuje na ustanovení § 9 odst. 1 písm. j) současného zákona a na zkušenosti z pandemie onemocnění covid-19 (opatření přijatá k zamezení dalšího šíření pandemie významně zasáhla do běžných standardů přeshraničního pohybu osob).

V případě hrozby zavlečení infekčního onemocnění ze zahraničí je Ministerstvo zdravotnictví ČR oprávněno podle zákona o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb.) nebo podle jiného zákona upravujícího požadavky pro zvládání epidemie (takovým zákonem byl zákon č. 94/2021 Sb.) vydat opatření, kterým stanoví určitá omezení života fyzických osob nebo fyzickým osobám (někdy i právnickým) stanoví určité povinnosti. Takovýmito povinnostmi, resp. požadavky může být např. povinnost předložit certifikát o prodělaném očkování, negativní test incidence apod.

Podle odstavce 2 bude cizinec na výzvu povinen předložit doklady o splnění těchto požadavků.

Vzhledem k tomu, že celý institut je navázán na existenci pravidel stanovených Ministerstvem zdravotnictví, nebude v případě, kdy taková pravidla aplikována nejsou, splnění této podmínky v praxi fakticky vyžadováno.

Hlava V - Společná ustanovení

(§ 39 až 52)

K § 39 - Hraniční kontrola a hraniční přechod

Návrh respektuje pozici České republiky jako členského státu Schengenského prostoru, který nemá vnější pozemní hranice. O překročení vnějších hranic tak jde pouze v případě příletu tzv. vnějším letem na mezinárodní letiště.

Provádění hraničních kontrol se řídí Schengenským hraničním kodexem. Návrh zákona proto přejímá jím zavedené pojetí hraniční kontroly. V čl. 2 odst. 11 Schengenského hraničního kodexu jsou "hraniční kontroly" definovány jako kontroly prováděné na hraničních přechodech, aby se zajistilo, že osobám, včetně jejich dopravních prostředků a předmětů, které mají v držení, může být povolen vstup na území členských států nebo jeho opuštění.

Pojem hraniční přechod je vymezen již dnes v § 2 odst. 2 zákona č. 191/2016 Sb., o ochraně

státních hranic, jako prostor na mezinárodním letišti) určený k překračování vnějších hranic).

Ve stejném smyslu chápe tento pojem i návrh cizineckého zákona.

K § 40 a 41 - Schengenský stát, stát uplatňující návratovou směrnici a území vycestování

Pro realizaci práv cizince vyplývajících z jeho oprávnění k pobytu, ale i pro výkon oprávnění orgánů státní správy a pro účinky jimi vydaných rozhodnutí je klíčová územní působnost. Vývoj tzv. schengenské spolupráce a návratové politiky EU vedl k tomu, že v současné Evropě platí při překračování státních hranic mezi jednotlivými státy odlišné režimy, na ně navazují oprávnění národních orgánů a v konečném důsledku tak mohou jednotlivé státy svými rozhodnutími ovlivnit možnost vstupu konkrétního cizince na území státu jiného (krátkodobé vízum nebo správní vyhoštění). Od 7. března 2023 jsou členské státy povinné sledovat i to, zda občan třetí země respektoval rozhodnutí jiného členského státu a splnil svoji povinnost vycestovat.

Hlavními předpisy v této oblasti jsou tzv. schengenský hraniční kodexa návratová směrnice. Oba tyto předpisy obsahují ustanovení o zemích, na které se nevztahují, resp. které je neuplatňují, nebo je neuplatňují v plném rozsahu. Důvody, proč tomu tak je, jsou jednak historické (státy využívají výjimky vyjednané již při sjednávání spolupráce v této oblasti, typické pro Irsko a Dánsko), nebo naopak státy ještě nesplnily podmínky k zahájení aplikace předpisu v plném rozsahu. Postupným vývojem dochází ke změnám v postavení těchto států, a proto se mění celkový výčet států, které dané předpisy v plném (odpovídajícím) rozsahu aplikují.

Ministerstvo vnitra zvažovalo, jakým způsobem v národní právní úpravě na tento vývoj legislativně reagovat. Jednou z možností je (tam, kde je to možné) provést obecný odkaz na přímo aplikovatelná pravidla práva Evropské unie. Druhou je pak taxativní výčet států přímo v textu zákona.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), v platném znění. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Cestování po EU / Schengenu - Ministerstvo vnitra České republiky (mvcr.cz)

Schengenský hraniční kodex a další předpisy z oblasti tzv. schengenského acquis jsou přímo aplikovatelné. Proto lze obecně odkázat na státy, které uplatňují schengenský hraniční kodex v plném rozsahu. Tímto způsobem již nyní definuje odpovídající pojem § 2 zákona č. 191/2016 Sb., o ochraně státních hranic České republiky.

Oproti tomu návratová směrnice není přímo aplikovatelná. Jak již bylo uvedeno, není Česká republika schopna přímo ovlivnit, o výčet kterých států půjde, přesto nejde o změny v takové dynamice, aby to znemožňovalo použít určitější zákonnou úpravu než v případě definice schengenského státu.

Definován je i pojem „území vycestování“. Jde o souhrn území států Evropské unie, Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska. Tento pojem je klíčový zejména pro územní rozsah důsledků některých rozhodnutí pro část zákona věnovanou návratu.

K § 42 - Nežádoucí osoba

Vymezení pojmu „nežádoucí osoba“ bylo převzato z § 154 odst. 1 současného zákona. Jelikož tento institut je významný pro aplikaci hned několika institutů zákona, je vhodné jej vymezit již v této hlavě.

Proces vedoucí k označení osoby za nežádoucí a evidenci nežádoucích osob upravuje hlava čtvrtá části návrhu zákona věnované návratu, konkrétně § 465 a paragrafy následující.

K § 43 -Posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí

Také ustanovení o přiměřenosti svým významem přesahuje rámec jediné části zákona. Zvláštní pravidlo vymezující tento pojem bylo spolu s pravidlem, kdy se přiměřenost posuzuje, převzato z § 174a odst. 1 současného zákona.

K § 44 a 45 – Totožnost a fotografie

Ustanovení částečně navazuje na § 177 současného zákona. Pro účely úvodních ustanovení zákona jsou v navrženém ustanovení věty, které lze označit zejména za vymezení daných institutů „prokázání totožnosti“ a „zjišťování totožnosti“.

Prokázání totožnosti (ze strany účastníka řízení) je nezbytné proto, aby příslušný správní orgán měl dostatečnou jistotu, s kým jedná (vede řízení) a do jaké kategorie cizinců takový cizinec patří. Význam prokazování totožnosti vzroste při vedení řízení on-line v rámci systém ICAS.

Naopak zjišťování totožnosti je souhrn úkonů prováděných příslušným orgánem a směřujících ke ztotožnění osoby. Který orgán a v jaké situaci bude zjišťování totožnosti provádět, stanoví příslušná ustanovení dalšího textu návrhu zákona.

Samotná realizace oprávnění zjišťovat totožnost osoby vychází z § 63 zákona o Policii ČR, ze kterého bude ve svém jádru i rozsahu oprávnění při postupu policistů vyplývat.

Návrh zákona počítá s předkládáním fotografií cizincem. Ty musí odpovídat skutečnému aktuálnímu vzhledu cizince. Podobně jako dnes stanoví počty předkládaných fotografií a jejich parametry vyhláška Ministerstva vnitra.

K § 46 - Bezdlužnost

Ustanovení přebírá vymezení uvedené v § 178e odst. 1 současného zákona a nepřináší žádný věcný posun.

Podobně jako v současném zákoně je „ztráta“ bezdlužnosti pro některé instituty důvodem pro vydání rozhodnutí z pohledu cizince negativního. Návrh zákona vychází z legitimního požadavku, že by cizinec i garant měli plnit své zákonné závazky a odvádět povinné platby.

V případě garanta (§ 80 odst. 2) však nemusí vést každý neuhrazený závazek ke ztrátě způsobilosti vykonávat roli garanta. Závažnost nedoplatku bude v tomto případě předmětem správního uvážení.

K § 47 - Nezaopatřené dítě

Ustanovení přebírá pravidla § 178a odst. 2 současného zákona.

K § 48 - Partnerství

Ustanovení přebírá pravidla § 180f současného zákona, která staví úředně potvrzené společenství dvou osob stejného pohlaví na roveň manželství 2 osob rozdílného pohlaví.

K § 49 - Partnerský vztah

Návrh zákona definuje partnerský vztah, přičemž existenci tohoto stavu je cizinec povinen vždy prokazovat. Takovým důkazem může být například doklad o tom, že partneři byli přihlášeni na stejné adrese, nebo dokumenty prokazující, že měli společné bankovní účty, půjčky nebo pojištění.

Jedná se o trvalé soužití dvou osob nejméně po dobu jednoho roku. Podmínkou je, že spolu dvě osoby trvale žijí ve vztahu a vedou společnou domácnost. Nestačí, že spolu žili například během turistického pobytu, je nutné prokázat trvalost vztahu.

Je nutné doložit úplný popis historie partnerského vztahu (kde a kdy jste se seznámili, doložený například: vízy, vstupními/výstupními razítky v pasu, fotografiemi, e-mailovou a telefonickou korespondencí). Vztah musí zahrnovat řadu osobních setkání. Nestačí, aby se vztah rozvíjel výlučně na dálku a pouze prostřednictvím internetu nebo telefonu.

K § 50 - Studium

V návrhu nového cizineckého zákona dochází ke změně celkového pojetí pobytových oprávnění vydávaných za účelem vzdělávání (obecně). Jednotlivé typy pobytových oprávnění jsou nově rozděleny podle stupně a druhu poskytovaného vzdělávání.

Účel „studium“ je již pouze studiem v akreditovaném studijním programu na vysoké škole. Účast na vzdělávací aktivitě tak za studium považována není, může však být účelem pobytu občana třetí země, podle podmínek stanovených v části čtvrté návrhu.

K § 51 - Vládou schválený program

Zákonem č. 222/2017 Sb. byl do současného zákona zaveden institut nazývaný v souladu s legislativní zkratkou zavedenou v § 42g odst. 5 „vládou schválený program“. Původní vymezení vládou schváleného programu „program schválený vládou za účelem dosažení ekonomického nebo jiného významného přínosu pro Českou republiku, který je organizačně zajišťován nebo koordinován k tomuto účelu ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, jehož okruhu působnosti se program týká“ bude rozšířeno i o podporu demokracie, lidských práv a občanské společnosti a dosažení „jiného významného zájmu pro Českou republiku“.

Tyto programyjsou dnes stěžejním nástrojem řízení ekonomické migrace z vybraných třetích zemí. Jejich význam je v současné právní úpravě dvojí.

1) Umožňují, aby některé požadavky plnil za cizince např. jeho zaměstnavatel (předkládání náležitostí žádosti);

2) slouží ke konkrétnějšímu zacílení tzv. kvóty, tedy maximálního počtu žádostí, které lze v určitém časovém období podat na zastupitelském úřadu. Určitý počet žádostí, které lze podat, je tak rezervován pouze pro účastníky příslušného vládou schváleného programu. Účast na vládou schváleném programu tak fakticky představuje další stupeň členění oprávnění k pobytu (druh pobytu (dlouhodobý pobyt) – typ pobytu (zaměstnanecká karta)

– vládou schválený program (kvalifikovaný zaměstnanec)). Příkladem jsou přílohy nařízení vlády č. 220/2019 Sb.

V současné době existují 4 vládou schválené programy. Gestorem všech 4 programů je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jedná se o programy:

 PROGRAM VYSOCE KVALIFIKOVANÝ ZAMĚSTNANEC

 PROGRAM KVALIFIKOVANÝ ZAMĚSTNANEC

 PROGRAM KLÍČOVÝ A VĚDECKÝ PERSONÁL

 PROGRAM DIGITÁLNÍ NOMÁD

První tři programy byly zahájeny od 1. září 2019 na základě usnesení vlády č. 581 ze dne

26. srpna 2019. Program digitální nomád míří na skupinu vysoce kvalifikovaných

a špičkových pracovníků z oblasti IT – tzv. digitálních nomádů. Cílem Programu je reagovat na měnící se trendy v oblasti mezinárodní mobility zaměstnanců a tzv. freelancerů a usnadnit jejich usazování v ČR.

Kvóty pro ekonomickou migraci & Programy schválené vládou za účelem dosažení ekonomického přínosu pro ČR - Ministerstvo vnitra České republiky (mvcr.cz).

K § 52 - Účastník programu na podporu demokracie

V současné době neexistuje jednoduchý a trvalý mechanismus, který by umožnil obhájcům lidských práv a nezávislým novinářům bezpečně pokračovat ve své práci při zhoršení politické a lidskoprávní situace. Nově navržený program navazuje na vládní program Občanská společnost, který byl spuštěn v květnu 2022 s cílem rychle a operativně reagovat na vznikající politické krize ve světě. Navrhovaný program na podporu demokracie umožňuje při podání žádosti vyžadovat předložení dokladu obdobného výpisu z rejstříku trestů jen v případech, kde k tomu občana třetí země vyzve správní orgán a zároveň může vláda v programu schválit, že podmínka trestní zachovalosti se u žadatele neposuzuje ve vztahu k odsouzení v příslušné třetí zemi. Plošná podmínka dokládání trestní zachovalosti by byla významnou překážkou zejména pro žadatele ze zemí, u nichž se vyžaduje superlegalizace takového dokumentu. Ti by museli upozornit represivní státní aparát na svůj záměr opustit zemi a informovali by jej i o své destinaci. V případech žadatelů, kteří se již nachází za hranicemi svého domovského státu a z bezpečnostních důvodů se nemohou vrátit, by tato podmínka mohla pobyt zcela znemožnit. Další navrhovaná změna umožní vládě udělit účastníkům tohoto programu výjimku z povinnosti podat žádost o vízum na zastupitelském úřadě v zemi jejich trvalého pobytu. Potencionální účastníci programu se ve chvíli, kdy o vízum žádají, mohou krátkodobě nacházet na území ČR na základě bezvízového styku s jejich domovskou zemí, nebo zde setrvávat na základě tolerovaného pobytu. Návrat za účelem podání žádosti o pobytové oprávnění by pro ně byl z bezpečnostních důvodů velmi komplikovaný. Z povahy věci se na účastníka vládou schváleného programu nevztahují pravidla o tzv. kvótách, tj. o maximálním počtu žádosti o oprávnění k pobytu podávaných na zastupitelských úřadech. Účastníci vládou schváleného programu na podporu demokracie po zařazení do programu mohou žádat o jakékoliv pobytové oprávnění, v souladu s částí čtvrtou návrhu zákona. To má mimo jiné umožnit, že nebudou muset přerušit vazby se svou domovskou zemí, budou mít možnost pracovat a případně i cestovat. Vládní program na podporu demokracie cílí na podporu aktivní občanské společnosti ve světě, která bývá při společenských krizích zasažena jako první a její práce rozhoduje o tom, jak tyto krize dopadnou. Navrhovaný nástroj lidskoprávní politiky má tedy umožnit rychle a operativně reagovat na vznikající politické krize ve světě, kterými v posledních letech byly např. ruská agrese na Ukrajině, stále se zhoršující vývoj v Rusku a Bělorusku nebo vojenský puč v Myanmaru.

ČÁST DRUHÁ

VSTUP A VYCESTOVÁNÍ

STRUKTURA ČÁSTI DRUHÉ

ČÁST Hlava VSTUP A VYCESTOVÁNÍ

I. Vstup II. Průvoz cizince a vycestování

K hlavě I - Vstup

K § 53 – Podmínky vstupu

Podmínky vstupu na schengenských států, provádění hraniční kontroly a odepření vstupu stanoví Schengenský hraniční kodex, který je nařízením, a proto jednotlivé oblasti nejsou v zákoně upraveny a je pouze odkázáno na tento přímo použitelný předpis. Zákon upravuje specifické situace, kdy dochází ke vstupu cizince na území i bez splnění podmínek.

K § 54 - Povinnost předložit cestovní doklad nebo povolení

Občanům EU a jejich rodinným příslušníkům je v důsledku práva EU nabízena širší paleta možností prokázání totožnosti v důsledku momentální absence cestovního dokladu. Nově se v odstavci 3 stanovuje povinnost rodinným příslušníkům občanů EU, kteří sami nejsou občany EU a na které se vztahuje povinnost mít cestovní povolení podle nařízení (EU) 2018/1240 nebo vízová povinnost podle nařízení (EU) 2018/1806, prokázat při hraniční kontrole splnění této povinnosti.

K § 55 a 56 - Neumožnění vstupu na území občanu třetí země, Neumožnění vstupu na území občanům Evropské unie nebo jejich rodinným příslušníkům a rodinným příslušníkům občanů České republiky

Navrhovaná úprava v § 55 se volně inspiruje nařízením (EU) 2016/399, které stanoví pravidla pro překračování vnější hranice schengenského prostoru, a ustanovením § 9 současného zákona a návratovou směrnicí. Týká se pouze situace, kdy jsou prováděny kontroly na vnitřních hranicích.

Úprava vůči občanům třetích zemí sleduje zejména aplikaci postupů podle readmisních dohod se sousedními státy. Neumožnění vstupu občanovi třetí země je tzv. faktickým úkonem, nejde proto o řízení a nevydává se rozhodnutí.

Úprava § 56 směřující vůči občanům EU a jejich rodinným příslušníkům a rodinným příslušníkům občanů České republiky, kteří doprovázejí nebo prokazatelně následují občana ČR/EU je postavena na jiném právním principu s ohledem na jejich privilegované postavení (přidávají se i rodinní příslušníci občanů ČR). Neumožnění vstupu má charakter rozhodování. S ohledem na časovou tíseň a specifičnost situace bude rozhodnutí vydáváno jako první úkon v řízení na formuláři. Rozhodnutí je ihned vykonatelné. Vzor stanoví vyhláška. Opravným prostředkem je možnost podat žádost o nové posouzení důvodů neumožnění vstupu. Opět jde pouze o situaci, kdy jsou prováděny kontroly na vnitřních hranicích.

K § 57 - Odepření vstupu na území

Úprava odepření vstupu je pro občany třetích zemí je obsažena v Schengenském hraničním kodexu. Podobně se konstruují důvody odepření vstupu na tzv. vnější hranici i pro občany EU, jejich rodinné příslušníky a rodinné příslušníky občanů ČR. Odepření vstupu má podobu formulářového rozhodnutí s možností odvolání (bez odkladného účinku).

K § 58 - Výjimka z povinnosti vycestovat

Navrhovaná ustanovení stanovující výjimky z povinnosti opustit území vycházejí ze stávající právní úpravy (§ 10), rozšířené o nový institut neumožnění vstupu. Výjimky se týkají zdravotního stavu cizince.

K § 59 - Převoz na jiné mezinárodní letiště

Navrhované ustanovení upravuje právní postavení cizince, kterému byl odepřen vstup na území, nebo mu nebyl umožněn vstup na území a postup předcházející jeho přepravě zpět do zahraničí z jiného letiště. Vychází se ze stávající právní úpravy (§ 9 odst. 6).

K § 60 - Držitel modré karty udělené Českou republikou

Navrhované ustanovení vychází ze stávající právní úpravy v § 175 zákona o pobytu cizinců. Jedná se o transpozici směrnice o modrých kartách a souvisí s povinností držitele modré karty převzít zpět na území z jiného členského státu EU (podobně jeho rodinné příslušníky).

K hlavě II – Průvoz cizince a vycestování

K § 61 - Průvoz cizince

Odstavec 1 definuje průvoz cizince. Půjde o takový vstup, pobyt a vycestování z území České republiky, které se obvykle bude odehrávat bez ohledu na vůli konkrétního cizince. Pokud půjde o průvoz leteckou cestou, cizinec stráví určitý čas v tranzitním prostoru mezinárodního letiště. Jedná se o situace předpokládané směrnicí Rady 2003/110/ES ze dne 25. listopadu 2003 o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou.

V situacích definovaných odstavcem 3 může policie průvoz přes území České republiky nebo tranzitní prostor letiště odmítnout.

Rovněž se definuje oprávnění policie vyřizovat případné průvozy s jinými dotčenými státy v rámci vycestování z území České republiky.

K § 62 a 63 – Provádění průvozu a Potřeby prováženého cizince

Tato ustanovení definují praktická pravidla týkající se samotného průvozu. Stanoví se oprávnění omezit osobní svobodu a svobodu pohybu. Stanoví se povinnost prováženého cizince strpět osobní prohlídku. Dále tato ustanovení upravují poskytování zdravotních služeb, pokud je to nutné, v rámci samotného průvozu a otázku úhrady těchto zdravotních služeb (ministerstvo vnitra).

K § 64 - Vycestování cizince z území

Navrhované ustanovení o postupu při hraniční kontrole při vycestování cizince z území České republiky vychází odkazuje na pravidla obsažená v Schengenském hraničním kodexu.

K § 65 - Ukončení zdržování cizince v tranzitním prostoru mezinárodního letiště

Navrhované ustanovení o ukončení pobytu cizince v tranzitním prostoru mezinárodního letiště vychází ze stávající právní úpravy v § 180h zákona o pobytu cizinců. Zdržování se v tranzitním prostoru letiště policie ukončuje vyznačením výjezdního příkazu.

K § 66 - Prokazování se při dočasném znovuzavedení ochrany vnitřních hranic

Navrhované ustanovení zajišťuje osobám, které prokáží, že jsou osobami s právem volného pohybu dle směrnice 2004/38/ES možnost vycestovat do domovského členského státu nebo do členského státu, který vydal průkaz o povolení k pobytu i bez cestovního dokladu.

ČÁST TŘETÍ

KRÁTKODOBÉ VÍZUM

STRUKTURA ČÁSTI TŘETÍ

ČÁST Hlava KRÁTKODOBÉ VÍZUM

I. Obecná ustanovení II. Krátkodobá víza udělovaná rodinným příslušníkům III. Krátkodobá víza s výdělečným účelem

K § 67 až 73

Krátkodobá víza jsou primárně upravena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 kodexu Společenství o vízech (vízový kodex). Jelikož však některé praktické situace vízový kodex nereflektuje, navrhuje se upravit problematiku krátkodobých víz v části třetí.

Konkrétně se jedná o upřesnění oprávněného subjektu k vyznačování víza na hraničním přechodu v rámci ČR. Dále část třetí obsahuje úpravu problematiky rodinných příslušníků občanů EU. Tato navrhovaná úprava reaguje na stávající zákon o pobytu cizinců, který obsahuje několik ustanovení, která se rodinných příslušníků týkají. Toto je třeba ponechat i v nové právní úpravě, a to s ohledem na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (dále Směrnice), kterou je třeba implementovat do vnitrostátní úpravy.

Navrhovaná právní úprava nově rozděluje na rodinné příslušníky podle Směrnice a dále na vzdálené rodinné příslušníky, což je ve shodě s čl. 3 Směrnice 2004/38/ES. Obsahově se však nejedná o změnu, jelikož stávající zákon o pobytu cizinců s ohledem na § 20 odst. 6 a § 15a odst. 3 tuto kategorii posuzuje stejně jako navrhovaná právní úprava.

Návrh části třetí dále respektuje, že na základě vymezení pojmů a kategorií cizinců v části první, jsou rozlišování rodinní příslušníci občana EU a rodinní příslušníci občana ČR.

Současně navrhovaná právní úprava upravuje krátkodobá víza za účelem sezónního zaměstnání, což je úprava, kterou též stávající zákon o pobytu cizinců obsahuje. Krátkodobé vízum za výdělečným účelem je nutné blíže definovat, jelikož krátkodobé vízum obecně nelze primárně využít k výdělečnému účelu. Navrhovaná ustanovení nekopírují vízový kodex, nýbrž upřesňují platná ustanovení. Navrhovanou úpravou nedochází ke změně v již platné a účinné právní úpravě obsažené ve stávajícím zákoně o pobytu cizinců a vízovém kodexu.

K § 70 až 72 - Krátkodobé vízum rodinného příslušníka občana Evropské unie

Žádost o toto krátkodobé vízum se posuzuje přednostně. Zákon stanoví doklady, které rodinný příslušník občana EU předkládá k žádosti o udělení krátkodobého víza a dále stanoví i důvody neudělení krátkodobého víza.

K § 73 - Krátkodobé vízum rodinného příslušníka občana České republiky nebo vzdáleného rodinného příslušníka

Žádost o toto krátkodobé vízum se posuzuje přednostně Doklady k žádosti se předkládají podle vízového kodexu. Důvody neudělení krátkodobého víza se použijí obdobně jako u krátkodobého víza rodinného příslušníka občana Evropské unie.

K žádosti o krátkodobé vízum (blízkého) rodinného příslušníka ČR podle § 7 odst. 1 se předkládají podpůrné doklady jako pro žádost o krátkodobé vízum rodinného příslušníka občana EU podle § 71. Stejně tak podle § 73 odst. 4 se vízum neudělí z obdobných důvodů, jako se neudělí rodinnému příslušníkovi občana EU podle § 72. Nicméně legislativní úprava rodinných příslušníků občanů EU a rodinných příslušníků občanů ČR je v zákoně striktně oddělena. Vzhledem k zřetelnému legislativnímu oddělení kategorií rodinných příslušníků občanů EU podle § 8 a blízkých rodinných příslušníků občana ČR podle § 7 odst. 1, nejde o pouhé „vnitrostátní dorovnání“ standardu rodinných příslušníků občanů ČR na úroveň práv rodinných příslušníků občanů EU, tak jak se o něm hovořilo v souvislosti s předchozí právní úpravou zákona č. 326/1999 Sb., ale o samostatné vnitrostátní zakotvení srovnatelného standardu neodvozeného od práva EU, resp. směrnice č. 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále také „směrnice“). Na rozsah práv nemigrujících rodinných příslušníků občanů ČR tak a priori nelze použít směrnice a vodítka orgánů unie pro implementaci směrnice, stejně jako na nemigrující rodinné příslušníky občanů ČR proto nedopadá judikatura Soudního dvora EU.

Vzdálený rodinný příslušník občana a (vzdálený) rodinný příslušník občana ČR podle § 7 odst. 2 nebo 3 pak předkládají náležitosti a podpůrné doklady podle vízového kodexu spolu s doklady prokazujícími, že žadatel je takovým rodinným příslušníkem a zároveň, že občana EU nebo České republiky na území doprovází nebo následuje. Tomu odpovídá úprava důvodů zamítnutí žádosti této skupiny rodinných příslušníků. V souladu s odkazem v § 67 odst. 2 se vízum vzdáleného rodinného příslušníka a rodinného příslušníka občana ČR podle § 7 odst. 2 a 3 neudělí z důvodů stanovených vízovým kodexem (čl. 32 vízového kodexu a jeho

Žadatelé o krátkodobé vízum, kteří jsou rodinnými příslušníky občana ČR podle § 7 odst. 1, vzdálenými rodinnými příslušníky nebo (vzdálenými) rodinnými příslušníky občana ČR podle § 7 odst. 2 nebo 3, mají díky svému postavení podle odstavce 3 výhodu, že žádost u udělení krátkodobého víza má být posuzována přednostně.

K § 74 a 98 - stanovení kvót na počet podaných žádostí

Zákonem č. 176/2019 Sb. byl do současného zákona zaveden institut tzv. „kvót“. Kvóty se týkají maximálního počtu žádostí vybraných kategorií, který lze podat v kalendářním roce na příslušném zastupitelském úřadu. V souladu s § 181b současného zákona může vláda zavést svým nařízením kvóty pro žádosti o dlouhodobé vízum za účelem podnikání, dlouhodobý pobyt za čelem investování a o zaměstnaneckou kartu.

Nařízení vlády č. 220/2019 Sb., kterým vláda s účinností od 1. září 2019 zavedla, stanovilo kvóty pro vybrané zastupitelské úřady pro dlouhodobé vízum za účelem podnikání a pro zaměstnanecké karty. U dlouhodobého pobytu za účelem investování to nebylo vzhledem k nízkému zájmu žadatelů potřebné. (Podobný institut stanovující maximální počet podaných žádostí je užíván i u mimořádného pracovního víza podle § 31a současného zákona).

Výše jednotlivých kvót je pravidelně přehodnocována ve spolupráci s gesčně příslušnými resorty (zejména MV, MZV, MPO a MPSV) a projednávána se sociálními partnery. Zohledňovány jsou požadavky trhu práce, zkušenosti orgánů státní správy a v neposlední řadě je nutné brát zřetel na systemizaci služebních míst resortů MZV a MV.

Údaj o stanovené výši kvóty a průběžný údaj o její aktuální vyčerpanosti jsou zveřejňovány na stránkách příslušného zastupitelského úřadu. Kvóta je stanovena jako roční, její vyčerpanost je však posuzována po kratších časových úsecích, zejména měsíčních. Žádost podaná po vyčerpání kvóty je podle § 169h odst. 3 a 4 současného zákona nepřijatelná.

Institut kvót se od svého zavedení v roce 2019 osvědčil. Nový zákon by jej měl proto nejen převzít, ale i dále rozvíjet. Základní parametry institutu kvót se nezmění. Opět je bude stanovovat vláda svým nařízením. Důsledky překročení kvóty upravují § 554 odst. 3, § 560 odst. 6 a § 570 odst. 3 písm. i) a j) návrhu - žádost bude nepřijatelná. Kvóty budou opět zacíleny jednak podle druhu a typu oprávnění k pobytu, ale případně i na konkrétní vládou schválený program.

Novinkou oproti stávající právní úpravě je rozšíření institutu kvót i na další druhy a typy oprávnění k pobytu -viz přehledná tabulka. Kvóty jsou v novém návrhu zákona pojaty jako

určitý systém, který umožní státu flexibilně prioritizovat určité typy migrace a zároveň zajistí,

že stát má kapacity k vyřízení daného počtu žádostí. Vzhledem k tomu, že výše kvót je zveřejňována, jde o transparentní nástroj řízení migrace, pomocí něhož lze prosazovat preferované skupiny, tj. nastavit typ migrace, který Česká republika (vláda) upřednostňuje. U preferovaných kvót může být kvóta stanovena i s dostatečnou rezervou, případně průběžně navyšována vládou. Naopak u méně preferovaných vzdělávacích a jiných účelů může kvóta působit skutečně jako "strop". Bude-li např. snaha upřednostnit vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, stanoví nařízení vlády u modrých karet, karet vnitropodnikově převedených zaměstnanců vysokou kvótu, kterou nebude možné v časovém úseku třeba ani naplnit, případně bude kvóta stanovena vládou výslovně jako neomezená. Naopak pro nízko kvalifikovanou pracovní sílu (např. zaměstnanecké karty) může být kvóta nízká či nulová. Systém kvót tak tímto způsobem zajistí, aby se vysoce kvalifikovaní zaměstnanci, jichž je na trhu práce nedostatek, dostali bezproblémově k podání žádosti a současně nebyli vyřazeni z možnosti podání žádosti občany třetích zemí, kteří požadované kvalifikační požadavky nesplňují. Současně není nezbytné, aby vláda kvóty zavedla u všech účelů dlouhodobých víz a na všech zastupitelských úřadech. I dnešní nařízení vlády č. 220/2019 Sb. nestanoví kvóty všude, kdy je k tomu vláda oprávněna. Některá pobytová oprávnění však „kvótovat“ nelze. To vyplývá ze směrnic k legální migraci. Naopak stanovit maximální počet žádostí (kvótu) lze i u krátkodobého víza udělované pro výkon ekonomické činnosti nebo krátkodobého víza za účelem sezónního zaměstnání. Podle článku 7 směrnice 2014/36/EU není touto směrnicí dotčeno právo členského státu stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí vstupujících na jeho území za účelem sezónní práce.

Co se týče mechanismu provázání podání žádosti prostřednictvím cizineckého účtu s dostupnou kvótou, tak bude-li naplněn stanovený maximální počet žádostí o udělení oprávnění k pobytu, Integrovaný cizinecký agendový systém neumožní další žádost o takové pobytové oprávnění žadateli prostřednictvím vlastního cizineckého účtu do svého uložiště uložit. Řízení o žádosti v takovém případě nebude vůbec zahájeno. Jedním z úkolů Integrovaného cizineckého agendového systému bude totiž také „hlídat“ naplnění stanovených kvót pro přijetí žádosti stanovených nařízením vlády. Není tak nutné, aby zastupitelský úřad vydával usnesení, ve kterém bude konstatovat nepřijatelnost takové žádosti.

Lze stanovit KVÓTY NELZE stanovit kvóty Krátkodobá víza

Krátkodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání Krátkodobé vízum za výdělečným účelem

Dlouhodobá víza

Dlouhodobé vízum za účelem podnikání Dlouhodobé vízum za účelem rodinným Dlouhodobé vízum za účelem zdravotním Dlouhodobé vízum za účelem kulturním Dlouhodobé vízum za účelem sportovním Dlouhodobé vízum za účelem duchovní služby Dlouhodobé vízum za účelem účasti ve stipendijním programu Dlouhodobé vízum za účelem účasti na jazykové a odborné přípravě ke studiu Dlouhodobé vízum za účelem celoživotního vzdělání Dlouhodobé vízum za účelem vzdělání Dlouhodobé vízum za účelem účasti na vzdělávacím kurzu Dlouhodobé vízum za účelem zácviku Dlouhodobé vízum za účelem vyslání Dlouhodobé vízum za účelem pracovní dovolené Dlouhodobé vízum za účelem účasti v Evropském sboru solidarity Dlouhodobé vízum za účelem stáže Dlouhodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání

Dlouhodobý pobyt

Zaměstnanecká karta Dlouhodobý pobyt za účelem sloučení

rodiny

Modrá karta Dlouhodobý pobyt za účelem studia Karta vnitropodnikově převedenéhoDlouhodobý pobyt za účelem vědeckého zaměstnancevýzkumu

ČÁST ČTVRTÁ

POBYT OBČANA TŘETÍ ZEMĚ

Obecně

Tato část se týká pouze občanů třetích zemí (§ 4), tj. cizinců, kteří nejsou občany Evropské unie. Nová právní úprava se tak snaží odstranit nedostatek předchozí právní úpravy, kdy se ustanovení, týkající se občanů Evropské unie, jejich rodinných příslušníků a občanů třetích zemí vzájemně prolínala. Občanům Evropské unie a jejich rodinným příslušníkům se věnuje část pátá.

Občan třetí země je oprávněn na území pobývat bez víza s cestovním povolením (je-li vyžadováno), na základě krátkodobého víza, dlouhodobého víza, dlouhodobého pobytu nebo na základě pobytu trvalého.

Specifickým případům, kdy se oprávnění pobývat na území občana třetí země může odvíjet i od jiné skutečnosti, upravující části šestá až osmá návrhu.

Část čtvrtá se věnuje pobytu občanů třetích zemí na území České republiky na dlouhodobé vízum a dlouhodobý pobyt. Podle druhu pobytového oprávnění udělovaného občanům třetích zemí je část čtvrtá rozdělena na jednotlivé hlavy.

STRUKTURA ČÁSTI ČTVRTÉ

ČÁST Hlava Díl

POBYT OBČANA TŘETÍ ZEMĚ

I. Garant

1. Garant a prokazování účelu pobytu 2. Výkon role garanta 3. Změna garanta 4. Práva a povinnosti garanta

II. Dlouhodobé vízum

1. Obecná ustanovení 2. Zvláštní ustanovení

III. Dlouhodobý pobyt

1. Obecná ustanovení 2. Dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny 3. Zaměstnanecká karta 4. Modrá karta 5. Karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance 6. Karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie 7. Dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu 8. Dlouhodobý pobyt za účelem studia 9. Dlouhodobý pobyt za účelem hledání zaměstnání nebo zahájení podnikatelské činnosti 10. Dlouhodobý pobyt za účelem ochrany na území 11. Vyslání za účelem nadnárodního poskytování služeb

IV. Společná ustanovení o prodlužování doby pobytu a o zachování

oprávněnosti pobytu

V. Trvalý pobyt

1. Trvalý pobyt rezidenta Evropské unie 2. Zvláštní případy udělení trvalého pobytu 3. Společná ustanovení k žádosti o udělení trvalého pobytu 4. Neudělení trvalého pobytu 5. Zrušení a zánik trvalého pobytu

K hlavě I - Garant

Hlava I. Díl

Garant

1. Garant a prokazování účelu pobytu 2. Výkon role garanta 3. Změna garanta 4. Práva a povinnosti garanta

Jedním z cílů nové právní úpravy je posílit odpovědnost osob, které mají zájem na příjezdu občana třetí země do ČR a na jejich pobytu na něm a na procesu legální migrace aktivně participují. Nová právní úprava zavádí zcela nový pojem „garant“. Jde o právnickou nebo fyzickou osobu, která umožňuje občanům třetích zemí plnit účel pobytu na území. Jedná se zejména o zaměstnavatele zahraničních pracovníků, školy či jiná vzdělávací zařízení, kde se budou občané třetích zemí vzdělávat, ale i výzkumné instituce, sportovní kluby či subjekty v oblasti kultury, kde bude občan třetí země po příchodu do ČR působit. Tyto subjekty zajišťují, resp. osvědčují občanovi třetí země účel jeho pobytu na území. V této souvislosti jsou garanti i zpracovateli dokumentů, které představují jednu ze zásadních náležitostí žádosti o pobytové oprávnění občana třetí země. Vzhledem ke skutečnosti, že tyto subjekty nejsou účastníky správního řízení o udělení oprávnění k pobytu konkrétního cizince, nemají mnohdy (z jejich pohledu zásadní) informace o průběhu a výsledku řízení (tj. v jaké fázi se řízení nachází, zda bylo oprávnění k pobytu uděleno, a tedy zda a kdy mohou počítat příjezdem) nebo o tom, zda občanovi třetí země pobyt již neskončil (oprávnění bylo zrušeno nebo zaniklo ze zákona). Potřebnost informací vyplývá z nutnosti zajistit nezbytné organizační záležitosti související s příjezdem občana třetí země na území a zejména z nutnosti plánování kapacit. Naopak nedostatek potřebných informací vede k častým dotazům, které v této souvislosti směřují na správní orgán, resp. správní orgán je předmětem kritiky z důvodu omezené dostupnosti informací. Společně s osvědčováním účelu pobytu mají garanti zákonem stanovenou oznamovací povinnost (zejména povinnost hlásit správnímu orgánu ukončení plnění účelu pobytu ze strany občana třetí země, ale i nezahájení plnění účelu pobytu). Na oznamovací povinnost je navázáno případné řízení o ukončení pobytu. Smyslem oznamovací povinnosti je zamezit situacím, kdy občan třetí země čerpá práva či výhody, které jsou na účel pobytu navázány (např. volný přístup na trh práce, započítávání doby potřebné pro získání trvalého pobytu, právo pohybu v rámci celého schengenského prostoru), i když na ně nemá nárok, neboť deklarovaný účel pobytu neplní, a omezit zneužití pobytu k jiným účelům (např. nelegální migraci do dalších zemí EU, nelegální práci, trestné činnosti). Většina (typů) oprávnění k pobytu uvedených v části čtvrté má garanta, který občanu třetí země umožňuje plnit účel pobytu. Nicméně jsou i taková oprávnění k pobytu (jejich typy), u kterých „garant“ z podstaty věci není (dlouhodobé vízum za účelem podnikání, dlouhodobé vízum za účelem rodinným, dlouhodobé vízum za účelem dokončení řízení atd.). Institut garanta obecně vychází z definice uvedené v úvodu části čtvrté. Skutečnost, zda je určitá osoba vůči konkrétnímu cizinci garantem, se odvíjí z jejich vzájemného vztahu, do kterého Ministerstvo vnitra nevstupuje (pracovní smlouva, přijetí ke studiu, objednání se na vzdělávací kurz atd.). Pro agendu vykonávanou MV v této oblasti státní správy má garant význam především od chvíle, kdy se s jeho označením nebo s ním vydanými (sjednanými) dokumenty setká v řízení o žádosti občana třetí země. Nový zákon o pobytu stanoví okamžik zahájení výkonu role garanta ve vztahu k občanovi třetí země, aby nebylo pochyb, od kdy je osoba z pohledu Ministerstva vnitra vnímána jako garant plnění účelu pobytu občana třetí země.

Současně není záměrem Ministerstva vnitra předem zužovat okruh možných garantů stanovením pozitivních či negativních podmínek, o jejichž splnění by musela státní správa předem rozhodovat. Presumuje se tedy, že garantem může být kterákoli osoba. A je na ní a na cizinci, zda, kdy a jak spolu vstoupí do vztahu, na základě kterého se tato osoba stane cizinci garantem. Způsobilost být garantem i vykonávat roli garanta má obecně kterákoli osoba. Teprve na základě zjištěných skutečností jí může být zakázáno vykonávat roli garanta.

Přehled „garantů“ a jejich povinností v současném zákoně

Účel pobytu

Informační povinnost (hlášení

(žádosti o dlouhodobéPovinnost hradit náklady

Garantnezahájení, popř. ukončení plnění

vízum či pobyt podané nasprávního vyhoštění

účelu pobytu)

ZÚ ČR)

ano ano

zaměstnanecká karta zaměstnavatel § 123 odst. 4 písm. c

§ 87 ZoZ + § 106 odst. 1 ZoPC ZoPC ano ano

modrá karta zaměstnavatel § 123 odst. 4 písm. c

§ 87 ZoZ + § 106 odst. 1 ZoPC ZoPC přijímající ano

vnitropodnikový převodobchodníne

§ 87 ZoZ korporace ano ano

sezónní zaměstnání zaměstnavatel § 123 odst. 4 písm. c

§ 87 ZoZ + § 106 odst. 1 ZoPC ZoPC přijímající

zácvik (placená stáž)právnická čine ne

fyzická osoba ano výzkumnáano (pouze ukončení pobytu)

vědecký výzkum § 123 odst. 4 písm. a

organizace§ 107 odst. 6 ZoPC ZoPC ne (hlásí ŽÚ)

OSVČ není§ 48 odst. 2 ZoŽP + § 106 odst. 2ne

ZoPC ne (hlásí soud nebo správní orgán,

podnikání - účast vobchodní

který vede rejstřík) § 106 odst. 5ne

právnické osoběkorporace

ZoPC ano (včetně přerušení) vzdělávací

studium ale pouze VŠ a vyšší odbornéne

instituce

školy § 107 odst. 5 ZoPC

vzdělávací

ostatní vzdělávací aktivity ne ne

instituce Profesionální

sportovnísportovní klub čine ne

sportovní asociace subjekt v oblasti

kulturní ne ne

kultury lázně, zdravotnické

zdravotní ne ne

zařízení církevní právnická

duchovní ne ne

osoba

K dílu 1 - Garant a prokazování účelu pobytu

K § 76 - Garant a evidovaný garant

Garantem je osoba, která občanu třetí země umožňuje plnit účel pobytu.

Nová právní úprava rozlišuje mezi „garantem“ (bez dalšího) a „evidovaným garantem“, přičemž evidovaným je jen ten garant, který si zřídí cizinecký účet v Integrovaném cizineckém agendovém systému (ICAS) a je mu přiřazena role „garant“.

Evidovaný garant pak komunikuje se správním úřadem online (prostřednictvím cizineckého účtu) a má k dispozici základní informace o průběhu a výsledku řízení občana třetí země, jemuž zajišťuje účel pobytu. Tyto informace jsou evidovanému garantovi poskytovány

prostřednictvím cizineckého účtu. Je na zvážení a rozhodnutí garanta, zda si zřídí cizinecký účet v ICAS a stane se evidovaným garantem či nikoliv. Jestliže garant nevyužije tento

způsob online komunikace se správním orgánem, není evidovaným garantem a uvedené informace mu sdělovány touto formou nebudou, resp. k nim nebude mít přístup.

Institut garanta se vztahuje pouze ke dvěma druhům pobytu upravených v části čtvrté. A to k dlouhodobému vízum a k dlouhodobému pobytu. Daný institut se tak netýká trvalého pobytu (kde se již neplní účel pobytu), ani k pobytu občana Evropské unie nebo rodinného příslušníka občana Evropské unie nebo občana České republiky.

Některé typy dlouhodobých víz a dlouhodobých pobytů však z povahy věci garanta nemají.

Institut garanta se týká pouze těch typů dlouhodobých víz a dlouhodobých pobytů, u kterých je v příslušném ustanovení výslovně uvedeno, jaká osoba je nebo může být garantem.

K § 77 - Potvrzení evidovaného garanta Evidovaný garant má oproti garantovi (běžnému, neevidovanému) několik výhod.

Evidovaný garant bude moci občanovi třetí země vystavit potvrzení, kterým osvědčí (garantuje), že účel pobytu občana třetí země splňuje požadavky dané zákonem. Potvrzením může garant osvědčit rovněž výši příjmu a zajištění bydlení. Potvrzení evidovaného garanta má charakter písemného příslibu (garant odpovídá za správnost údajů uvedených v potvrzení) a má podobu formuláře s pevně danou strukturou a garant jej vyplňuje elektronicky. Evidovaný garant jej bude vystavovat prostřednictvím ICAS. Smyslem potvrzení je urychlit, příp. zjednodušit řízení o pobytu (sníží se množství náležitostí, které musí občan třetí země dokládat k žádosti). Občan třetí země potvrzení evidovaného garanta dokládá k žádosti o udělení oprávnění k pobytu. Nahrazuje jím standardní náležitosti. V současné době již obdoba tohoto potvrzení funguje v rámci některých vládních programů ekonomické migrace.

Každý garant zajišťující účel pobytu má možnost stát se evidovaným garantem a díky tomu vydávat potvrzení evidovaného garanta. Nejde ale o povinnost. Pokud garant této možnosti nevyužije, bude občan třetí země prokazovat účel pobytu standardně, tj. předložením dokladu uvedeného u příslušného typu oprávnění k pobytu.

V případě pochybností v průběhu řízení o žádosti, bude mít správní orgán vždy možnost si vyžádat dokumenty, které prokáží, že informace uvedené v potvrzení evidovaného garanta odpovídají skutečnosti.

K § 78 - Prokazování účelu pobytu

Cizinecký zákon nově vymezuje jednotlivé typy víz a dlouhodobých pobytů, definuje daný účel pobytu, stanoví doklady nutné k předložení žádosti o udělení oprávnění k pobytu a specifikuje, kdo je (může být) pro tento typ oprávnění k pobytu garantem.

Jestliže je u konkrétního typu oprávnění k pobytu uvedeno, kdo je garantem, prokazuje občan

třetí země účel pobytu předložením dokladu uvedeného u příslušného typu oprávnění nebo potvrzením evidovaného garanta. Potvrzení evidovaného garanta má podobu

formuláře s pevně danou strukturou a garant jej vyplňuje elektronicky.

Nejobecnější způsob prokázání účelu pobytu, dostupný i v případě neevidovaného garanta,

pak představuje možnost prokázat jej jiným dokumentem vystaveným nebo schváleným garantem. Může jít jak o jednostranná potvrzení nebo o vícestranná právní jednání (smlouvy).

Vždy je však nutné, aby z dokumentu vyplývalo, že jde skutečně o odpovídající účel pobytu, že jsou (budou) naplněny zákonné požadavky a že takový účel pobytu občanu třetí země umožňuje (jako garant) plnit příslušná osoba.

K dílu 2 - Výkon role garanta

Garant má zájem na vyřízení žádosti občana třetí země o udělení oprávnění k pobytu a vzhledem k plánování své činnosti vyžaduje informace o řízení. Návrh zákona proto garantovi přiznává určitý okruh práv (výhod, výrazněji v případě evidovaného garanta) a naopak několik nových povinností. Pro nastavení celého institutu, systému ICAS, ale i pro běžnou činnost správního orgánu je nezbytné vědět, jaká osoba v danou chvíli je (nebo není) garantem. Na první pohled se situace zdá jasná. Návrh však připouští změny účelu pobytu (občan třetí země žádá o jiný typ oprávnění k pobytu), přípustné jsou i změny zaměstnavatele (garanta). Zejména v případě změny účelu občan třetí země žádá o udělení oprávnění k pobytu za novým účelem ještě v době, kdy na území oprávněně pobývá v rámci dosavadního oprávnění k pobytu. Nelze vyloučit situace, kdy budou ve stejnou chvíli vystupovat vůči občanu třetí země garanti dva. Pro rozlišení obou garantů a okruhu jejich práv a povinností návrh v tomto dílu zavádí instituty „výkon role garanta“, „předchozí garant“ a „budoucí garant“. Podstatná část tohoto dílu je věnována právě výkonu role garanta.

K § 79 - Možnost vykonávat roli garanta

Roli garanta může vykonávat obecně jakákoli osoba (fyzická i právnická), která cizinci osvědčuje účel pobytu na území. Nevyžaduje se předchozí schválení Ministerstvem vnitra. Jelikož návrh zákona ukládá garantovi i některé povinnosti, je nutné, aby garant disponoval právní subjektivitou. U fyzických osob není potřebné státní občanství ČR, ani jiného členského státu EU, ale musí jít o podnikající fyzickou osobu se sídlem na území nebo zaměstnavatele.

U právnických osob není obecně vyžadován jejich přímý vztah k území ČR, ale předpokládá se, že tato osoba zde působí, má-li na území ČR občanu třetí země umožňovat plnění účelu jeho pobytu. Právnická osoba tak musí mít k výkonu role garanta sídlo na území ČR, nebo musí jít o zahraniční osobu se sídlem v členském státě Evropské unie, ve státě vázaném Dohodou o Evropském hospodářském prostoru nebo ve Švýcarské konfederaci a má na území umístěn odštěpný závod zapsaný do obchodního rejstříku

Není vyloučeno, aby garantem byly i právnické osoby veřejného práva. Tedy např. i Česká republika a územní samosprávné celky (např. v pozici zaměstnavatele občana třetí země).

Základním pravidlem je: 1 občan třetí země = 1 osoba vykonávající (v danou chvíli) roli garanta.

Vykonávat roli garanta ale nemůže fyzická osoba, která není plně svéprávná, nebo osoba, na kterou se vztahují sankce podle zákona upravujícího provádění mezinárodních sankcí. Myšleny jsou jak osoby uvedené na sankčních seznamech OSN, resp. EU, tak na „národním“ sankční seznamu podle zákona č. 1/2023 Sb.

K § 80 až 82 - Zákaz vykonávat roli garanta vůči dalším občanům třetích zemí

Ministerstvo, dle navrhované právní úpravy, má ze zákonných důvodů povinnost (v případě odstavce 2 pak možnost) zakázat vykonávat roli garanta vůči dalším občanům třetích zemí na dobu 6 měsíců. Z bezpečnostních důvodů lze zakázat vykonávat roli garanta až na dobu neomezenou.

O zákazu vykonávat roli garanta je vedeno správní řízení dle správního řádu, přičemž k zákazu vykonávat roli garanta dojde až po nabytí právní moci rozhodnutí vydaného ministerstvem. Proti takovému rozhodnutí je možné se odvolat ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

Jestliže je však důvodné nebezpečí, že by činnost osoby spočívající ve výkonu role garanta mohla ohrozit bezpečnost státu nebo narušit veřejný pořádek lze zákaz vykonávat roli garanta nařídit předběžným opatřením. Proti takovému předběžnému opatření se lze odvolat, nicméně odvolání nemá odkladný účinek. Vzhledem k silnému zásahu do práv garanta je předběžné opatření vydáno maximálně na dobu 6 měsíců.

Důsledkem zákazu vykonávat roli garanta je nemožnost po dobu tohoto zákazu osvědčovat

občanům třetích zemí účel pobytu. Výkon role garanta je nutné vnímat samostatně vůči každému občanovi třetí země, jemuž garant zajišťuje účel pobytu na území. Zákaz vykonávat roli garanta se nedotkne právního postavení všech cizinců, vůči nimž je daná osoba v roli garanta. Tato „sankce“ se vztahuje pouze na nové žádosti občanů třetích zemí o udělení

oprávnění k pobytu podané po nabytí právní moci rozhodnutí o zákazu vykonávat roli garanta a na případy, kdy má dojít ke změně garanta (Díl 3 této hlavy). Z důvodu právní jistoty však bude nadále umožněno stávajícím garantům plnit roli garanta vůči občanům třetích zemí, kteří již na území pobývají a kterým je účel pobytu garantem již zajišťován. Výjimku z tohoto pravidla však budou tvořit situace, kdy půjde o ohrožení bezpečnosti státu. Poté má ministerstvo možnost rozhodnout, že garant, na kterého se vztahuje zákaz vykonávat roli garanta, nemůže vykonávat tuto roli garanta ani ve vztahu k občanu třetí země, který si podá žádost o prodloužení svého oprávnění u tohoto garanta.

O skutečnosti, že se na garanta vztahuje zákaz vykonávat roli garanta, se občan třetí země dozví prostřednictvím Integrovaného cizineckého agendového systému (ICAS). Tuto informaci bude mít k dispozici nejen občan třetí země, který u garanta plní svůj účel pobytu (jeho právní postavení by tím nemělo být dotčeno), ale i jakýkoliv další cizinec, který si bude moct v systému ICAS prostřednictví on-line formuláře (po zadání IČ) ověřit, zda daná osoba může vykonávat roli garanta (ANO/NE). Systém ICAS bude samozřejmě upozorňovat o zákazu i samotného garanta. Informace o zákazu vykonávat roli garanta se dostane pouze k osobám, kterých se nějakým způsobem dotýká seznam osob, na které se zákaz vykonávat roli garanta vztahuje Ministerstvo vnitra zveřejňovat nebude.

K § 83 až 85 - Zahájení výkonu role garanta ve vztahu k občanu třetí země, Budoucí a předchozí garant a Ukončení výkonu role garanta ve vztahu k občanovi třetí země

Cizinecký zákon se v těchto ustanoveních snaží přesně vymezit okamžik, kdy začíná výkon role garanta, tedy určit moment, kdy právnická či fyzická osoba vstupuje do role garanta a začíná tak zajišťovat účel pobytu občana třetí země na území, se všemi souvisejícím i právy a povinnostmi. Z tohoto důvodu je pro snazší pochopení definován budoucí a předchozí garant (§ 84), který je tak odlišen od garanta dosavadního.

V případě prvních vstupů na území ČR, popř. tehdy, kdy občan třetí země na území již oprávněně pobývá, ale nemá garanta, který by zajišťoval účel jeho pobytu na území (např. dlouhodobé vízum za účelem podnikání, dlouhodobé vízum za účelem dokončení řízení), počíná výkon role garanta podáním žádosti o udělení oprávnění k pobytu.

V druhém případě výkon role garanta počíná podáním žádosti o udělení oprávnění k pobytu nebo oznámením o změně garanta kdy občan třetí země mění účel pobytu a podává žádost o udělení nového oprávnění k pobytu nebo občan třetí země oznamuje změnu garanta. Výkon role garanta je samozřejmě závislý na daném pobytovém oprávnění a rovněž na rozhodnutí občana třetí země garanta změnit.

Dojde-li k zamítnutí žádosti, zastavení řízení, uplynutí doby, na kterou bylo příslušné oprávnění k pobytu uděleno, či k oznámení změny garanta, výkon role garanta pak ve vztahu k občanovi třetí země končí v zákoně daným okamžikem.

K § 86 - Povinnost mít garanta

Skutečnost, že cizinec byl bez garanta po dobu delší než 60 dnů (tj. po tuto dobu neplnil účel pobytu), je důvodem pro zrušení případně neprodloužení pobytu. Občan třetí země by tak měl být motivován k tomu svoji situaci „řešit“, tj. najít si garanta nového, nebo změnit účel pobytu (je-li to možné).

Odstavec 2 cílí na situace, kdy se garant stane nesvéprávným či se ocitne na sankčním seznamu. Vzhledem k tomu, že jde o situace, na které občan třetí země nemá vliv, má možnost změnit garantu až do 90 dnů.

Návrh zákona stanoví, že garant zajišťuje občanovi třetí země účel pobytu a v této souvislosti rozlišuje dvě situace, které mohou být důvodem pro zrušení oprávnění k pobytu. První situace je, že občan třetí země neplní účel pobytu (např. nestuduje, tj. neplní své studijní povinnosti), ale garant plní svou roli v souladu se zákonem. V tomto případě by mohlo být důvodem pro zrušení pobytového oprávnění neplnění účelu pobytu. Druhou situací je, že občan třetí země řádně plní účel (pracuje dle pracovní smlouvy), ale garantovi je zakázáno roli garanta vykonávat (např. se dostane na sankční seznam). Důvodem pro zrušení pobytového oprávnění by pak mohlo být, že nesplňuje povinnost mít garanta (pokud si nenajde v zákonem stanovené době nového).

K dílu 3 - Změna garanta

V této části zákona je upravena změna garanta obecně, speciální ustanovení o změně garanta v případě zaměstnanecké karty jsou obsaženy v části čtvrté, hlavě III, dílu 4. této části (změna zaměstnavatele držitele duální zaměstnanecké karty, změna pracovní pozice držitele duální zaměstnanecké karty u téhož zaměstnavatele a změna zaměstnavatele nebo pracovní pozice držitele zaměstnanecké karty s volným přístupem na trh práce).

K § 87 a 88 - Změna garanta a právní nástupnictví, Možnost změnit garanta

Změna garanta je možná pouze u dlouhodobých pobytů, změnu garanta nelze obecně provést v případě dlouhodobých víz. Výjimku představují pouze dlouhodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání a mimořádné pracovní vízum. Výjimka je mimo jiné opodstatněna tím, že pokud již cizinec vykonávající nedostatkovou profesi na území vstoupil, měl by mít možnost zde působit i po zbytek doby, na kterou mu bylo vízum uděleno.

Ke změně garanta dochází za situace, kdy občan třetí země disponuje oprávněním k pobytu, ale z určitého důvodu dojde ke změně subjektu, který vykonává roli garanta a zajišťuje účel pobytu občana třetí země na území. Pokud garant přestane roli garanta vykonávat a občan třetí země neohlásí změnu garanta do 60 dní, dojde k porušení povinnosti mít garanta, které může vést ke zrušení oprávnění k pobytu. Právní nástupnictví není považováno za změnu garanta, neboť dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na nového zaměstnavatele v plném rozsahu.

K § 89 – Oznámení změny garanta

Cizinecký zákon stanoví obecnou povinnost oznámit změnu garanta ministerstvu do 10 dnů ode dne, kdy změna nastala.

Odstavec 2 Oznámení změny garanta se bude podávat elektronicky prostřednictvím ICAS na k tomu určeném formuláři společně s dokladem prokazujícím účel pobytu. I v tomto případě lze využít možnosti, že nový garant účel pobytu osvědčí potvrzením garanta.

Odstavec 3

Povinnost hlásit změnu garanta je splněna podáním nové žádosti o udělení či prodloužení dlouhodobého pobytu, kde bude v žádosti uveden nový garant.

K § 90 - Posouzení oznámení o změně garanta

V případě, že oznámení změny garanta nebude splňovat stanovené požadavky, ministerstvo vyzve k jejich doložení. Pokud tak ministerstvo neučiní do 30 dnů od podání oznámení, bude se mít za to, že požadavky byly splněny a došlo ke změně garanta.

Pokud cizinec ve stanovené lhůtě (nejméně 5 dnů) neučiní nápravu oznámení, změna garanta nebude zapsána. O provedení i neprovedení změny informuje ministerstvo občana třetí země, předchozího i budoucího garanta.

K dílu 4 - Další práva a povinnosti garanta

K § 92 a 93 - Práva garanta, Povinnosti garanta

Evidovaný garant, tj. garant, který si zřídil cizinecký účet v Integrovaném agendovém systému cizinců, má právo na informace o stavu řízení ve věci oprávnění k pobytu a o skutečnostech významných pro výkon jeho funkce. Evidovaný garant tak bude moci kdykoliv získat potřebné informace o občanech třetích zemí, kterým zajišťuje účel pobytu a nebude muset dotazovat správní orgán.

Navrhuje se stanovit právo garanta (jakožto osoby, která cizinci, který není občanem Evropské unie, umožňuje plnit účel pobytu) být ze strany Ministerstva vnitra informován o výsledku posouzení žádosti a v ustanovení vyjmenovaných řízení týkajících se pobytového oprávnění cizince, kterému potvrzuje účel pobytu. Toto právo má však pouze garant, který má zřízený cizinecký účet – tzv. evidovaný garant –, protože poskytování předmětných informací se bude realizovat toliko prostřednictvím Integrovaného cizineckého agendového systému.

S právem na informace se pojí oznamovací povinnost garanta. Jde zejména o povinnost hlásit správnímu orgánu ukončení plnění účelu pobytu ze strany občana třetí země, ale i nezahájení plnění účelu pobytu. Na oznamovací povinnost je navázáno případné řízení o ukončení pobytu. Smyslem oznamovací povinnosti je zamezit situacím, kdy občan třetí země čerpá práva či výhody, které jsou na účel pobytu navázány (např. volný přístup na trh práce, započítávání doby potřebné pro získání trvalého pobytu, právo pohybu v rámci celého schengenského prostoru), i když na ně nemá nárok. Občan třetí země oznamovací povinnost vůči ministerstvu plnit nemusí, pokud již tuto povinnost splnil u jiného orgánu veřejné moci.

K hlavě II - Dlouhodobé vízum

struktura Hlavy II

Hlava II Díl Oddíl

Dlouhodobé vízum

1. Obecná ustanovení

2. Zvláštní ustanovení 1. Zvláštní úprava jednotlivých typů dlouhodobého víza 2. Dlouhodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání 3. Mimořádná víza

K dílu 1 – Obecná ustanovení

Díl 1 obsahuje ustanovení, která jsou společná pro všechny typy dlouhodobých víz.

Díl 2 vymezuje jednotlivé typy víz, definuje daný účel pobytu, stanoví doklady nutné k předložení žádosti o dlouhodobé vízum a specifikuje, kdo je u jednotlivých typů dlouhodobých víz garantem umožňujícím občanu třetí země plnit na území ČR účel pobytu.

Na rozdíl od předešlé právní úpravy, je problematika dlouhodobých víz upravena v jedné hlavě a ustanovení o dlouhých vízech již nejsou „rozeseta“ napříč celým zákonem. Nové systematické členění cílí na zlepšení přehlednosti pro adresáty právní normy.

K § 94 - Vymezení dlouhodobého víza

Nová právní úprava nahrazuje pojem vízum k pobytu nad 90 dní jasnějším a v praxi běžně používaným pojmem dlouhodobé vízum. Dlouhodobé vízum je druhem oprávnění k pobytu, které občanovi třetí země umožňuje pobyt na území delší než 90 dnů. Jde o národní pobytový titul, který není v zásadě regulován právem EU. Unijní právo reguluje pouze maximální délku pobytu na jeden rok (čl. 18 odst. 2 Schengenské prováděcí úmluvy).

Nový zákon nadále zachovává zásadu, že na udělení dlouhodobého víza není právní nárok, neboť platí, že na území České republiky mají právo pobývat bez dalšího pouze občané České republiky (čl. 14 Listiny základních práv a svobod). Toto ústavně zaručené právo tedy nesvědčí občanům třetích zemí.

K § 95 - Typy dlouhodobého víza

Podobně jako platný zákon o pobytu cizinců i nový cizinecký zákon stojí na principu, že pobyt občana třetí země, který není pobytem trvalým, musí být odůvodněn plněním nějakého účelu.

Účelem pobytu je ten z důvodů pobytu občana třetí země na území, který uvede ve své žádosti o udělení oprávnění k pobytu, pokud neodporuje právnímu řádu České republiky.

Plněním účelu pobytu je jednání cizince převážně uskutečňované na území sm ěřující k naplňování účelu jeho pobytu. Návrh zákona rozlišuje účely dlouhodobého víza podle národního práva (odstavec 1) a podle práva Evropské unie (odstavec 2).

Návrh v této hlavě (podobně jako v jiných částech) rozlišuje, zda na udělení příslušného druhu a typu oprávnění k pobytu existuje právní nárok. Jak již bylo uvedeno výše, obecně nárok na udělení dlouhodobého víza občanu třetí země nenáleží.

Výjimkou jsou typy dlouhodobých víz, které představují transpozici příslušných směrnic Evropské unie. U těch nárok na udělení příslušného typu dlouhodobého víza (po splnění příslušných podmínek) existuje. Právě typům dlouhodobého víza uvedeným v § 95 odst. 2 přiznává návrh s ohledem na právo Evropské unie i možnost soudního přezkumu v případě neudělení (§ 589).

Návrh zákona odlišuje (ne)nárokovost udělení pomocí dvou odlišných slovních spojení:

a) neexistence právního nároku je vyjádřena slovy „dlouhodobé vízum (a.j.) lze udělit“;

b) existence právního nároku je vyjádřena slovy „dlouhodobé vízum (a.j.) se udělí“.

Podle odstavce 3 lze dlouhodobé vízum udělit rovněž na základě mezinárodní smlouvy, kterou je např. Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o Komisi J. Williama Fulbrighta (Fulbrightův program).

Odstavec 4 řeší situace nedostatku pracovníků na českém trhu práce v některých odvětvích. Vláda může svým nařízením dočasně aktivovat udělování mimořádného pracovního víza. Tento typ dlouhodobého víza je zcela shodný s předchozí právní úpravou. Blíže je rozveden v oddílu o mimořádných vízech.

K § 96 - Výjimečně udělovaná dlouhodobá víza

Předchozí paragraf vyjmenovává všechny účely pobytu, které se v praxi běžně vyskytují. Toto ustanovení vymezuje účely pobytu spíše výjimečné. V cizineckém zákoně není zcela vyloučeno udělení dlouhodobého víza za účelem v zákoně výslovně neuvedeným, neboť nelze předvídat všechny účely pobytu a ani nové migrační trendy. Výjimečný účel pobytu však bude muset být prokázán a současně bude nutné prokázat i to, že půjde o činnost svým charakterem dlouhodobou, která si vyžaduje pobyt cizince na území delší než 90 dnů.

V odstavci 2 je navrhována možnost udělení dlouhodobého víza v zájmu České republiky. Jde o výjimečný institut, kdy je podmínkou doložení potvrzení člena vlády nebo výslovné prohlášení zájmu formou usnesení vlády.

K § 97 - Místo podání žádosti o udělení dlouhodobého víza

Shodně jako v předchozí právní úpravě podává občan třetí země žádost o udělení dlouhodobého víza na místně příslušném zastupitelském úřadu. Nově však bude možné ve stanovených případech žádost podat i elektronicky, prostřednictvím zastupitelského úřadu přes informační systém ICAS.

K § 98 - Maximální počet žádostí podávaných na zastupitelském úřadu

Vizte odůvodnění k § 74. Maximální počet (kvótu) lze stanovit na jakýkoli typ dlouhodobého víza uvedený v § 95 odst. 1 nebo 2, s výjimkou dlouhodobého víza za účelem rodinným.

V zájmu koncentrace právní úpravy (snahy zabránit přílišné roztříštěnosti) jsou v tomto ustanovení předpokládány možnosti zavedení kvót i pro 3 typy dlouhodobých pobytů – zaměstnanecká karta, modrá karta nebo karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance.

K § 99 - Podmínky udělení dlouhodobého víza

Na rozdíl od předchozí právní úpravy cizinecký zákon dělí nově podmínky udělení dlouhodobého víza na obecné a zvláštní, přičemž obecné podmínky lze považovat za základní podmínky shodné pro všechny typy dlouhodobého víza a zvláštní podmínky jsou konkrétní, specifické podmínky, které jsou uvedené u jednotlivých typů dlouhodobých víz.

Dlouhodobé vízum lze udělit, jsou-li splněny jak obecné, tak zvláštní podmínky a zároveň pokud občan třetí země hodlá na území pobývat déle než 90 dnů. Co přesně se rozumí obecnými podmínkami a jakými doklady lze prokázat jejich splnění je definováno v úvodních ustanoveních části první, konkrétně v Hlavě IV.

Obecnými podmínkami jsou trestní zachovalost (§ 35), zajištění účelu pobytu (§ 19), zajištění bydlení (§ 25), zajištění prostředků k pobytu (§ 20), zajištění zdravotních služeb na území (§ 27) a zdravotní způsobilosti (§ 38).

K § 100 - Doba pobytu a její prodloužení

Princip, že dlouhodobé vízum lze udělit maximálně na dobu jednoho roku, je zachován i v návrhu nového zákona. Dlouhodobé vízum lze udělit na dobu potřebnou k dosažení účelu pobytu, maximálně na dobu 1 roku. Doba pobytu na dlouhodobé vízum se bude odvíjet od konkrétního účelu pobytu. Bude-li k dosažení účelu stačit doba kratší, bude dlouhodobé vízum uděleno jen na kratší dobu.

Objeví-li se následně potřeba pobyt prodloužit, lze tak učinit i opakovaně, ovšem celkový pobyt na dlouhodobé vízum nesmí přesáhnout dobu 1 roku. Jestliže účel pobytu bude trvat i nadále, tj. déle než jeden rok, může občan třetí země požádat o udělení dlouhodobého pobytu.

Výjimkou z uvedeného pravidla je dlouhodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání (9 měsíců) a dlouhodobé vízum za účelem zácviku (6 měsíců).

K § 101 a 102 - Doklady předkládané občanem třetí země a souhlas rodičů

Jak vyplývá z předchozích ustanovení, občan třetí země je k žádosti o dlouhodobé vízum povinen předložit doklady potvrzující splnění obecných i zvláštních podmínek, fotografii pro evidenční účely a cestovní doklad za účelem prokázání totožnosti. Při prodlužování doby pobytu se fotografie vyžaduje jen, změní-li občan třetí země podobu. V odstavci 3 uvedené blízké osoby azylanta pak mohou nahradit platný cestovní doklad jiným dokladem vydaným státem, jehož jsou občany, nebo státu, v němž pobývají, a to za podmínky, že z dokladu půjde zjistit údaje o jejich totožnosti a občanství.

Kdy a za jakých podmínek je třeba předložit souhlas rodičů je přejato z platné právní úpravy, pouze je doplněno, že jde o občany třetích zemí mladších 15 let.

K § 103 až 106 - Důvody neudělení dlouhodobého víza, Důvody zrušení a neprodloužení dlouhodobého víza, Zánik dlouhodobého víza

Na rozdíl od platné právní úpravy, kdy jsou důvody neudělení, zrušení, neprodloužení či zániku na různých místech zákonného textu, jsou obecné důvody pro udělení negativních rozhodnutí systematicky rozčleněny do 3 skupin, a to na důvody neudělení dlouhodobého víza, důvody zrušení a neprodloužení dlouhodobého víza a zánik dlouhodobého víza. Ve všech třech ustanoveních zákona jde o obecné důvody, které jsou společné pro všechna dlouhodobá víza. Dlouhodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání má další, zvláštní důvody neudělení, zrušení nebo neprodloužení (§ 130 a 131). Nová právní úprava cílí na celkové zjednodušení právní úpravy, zvýšení přehlednosti a srozumitelnosti zákona. Zároveň se snaží odstranit vytýkaný nedostatek platné právní úpravy, kdy dochází k řetězení odkazů, které je pro adresáta právní normy velice nepřehledné a nejasné.

Udělení dlouhodobého víza nebrání, jestliže není splněna podmínka trestní zachovalosti nebo byla porušena povinnost stanovené tímto zákonem v uplynulých 5 letech, pokud druh protiprávního jednání nelze považovat za závažný. Před neudělením dlouhodobého víz a za účelem účasti v Evropském sboru solidarity, stáže nebo sezónního zaměstnání podle § 104 odst. 4 se při rozhodování o neudělení dlouhodobého víza zohlední přiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona (§ 43). Tento požadavek vyplývá ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801.

K dílu 2 – Zvláštní ustanovení

K oddílu 1 – Zvláštní úprava jednotlivých typů dlouhodobého víza

K § 107 - Dlouhodobé vízum za účelem podnikání

Navrhované ustanovení vymezuje účel pobytu podnikání a podmínku doložení tohoto účelu předložením dokladu o zápisu do rejstříku, seznamu nebo evidence. Dokladem o účelu pobytu podnikání může být rovněž výpis z obchodního rejstříku, ale např. i doklad o zápisu do seznamu, který je podmínkou výkonu nezávislého povolání.

Tento pobytový titul nemá z povahy věci garanta pobytu a je de facto beze změn přejat z platné právní úpravy.

K § 108 - Dlouhodobé vízum za účelem výkonu funkce člena statutárního orgánu

Garantem tohoto oprávnění k pobytu bude obchodní korporace, která je právnickou osobou se sídlem na území ČR, nebo zahraniční osobou se sídlem v členském státě Evropské unie, ve státě vázaném Dohodou o Evropském hospodářském prostoru nebo ve Švýcarské konfederaci, která má na území umístěn odštěpný závod zapsaný do obchodního rejstříku.

Přechod na dlouhodobé vízum za účelem podnikání a na dlouhodobé vízum za účelem výkonu funkce statutárního orgánu je možný až po 3 letech pobytu na území. To neplatí pro držitele dlouhodobého víza za stejným účelem.

K § 109 - Dlouhodobé vízum za účelem zdravotním

Navrhované ustanovení upravuje dlouhodobé vízum za účelem zdravotním. Dokladem prokazujícím účel pobytu bude typicky smlouva mezi občanem třetí země a poskytovatelem léčebných pobytů ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních. Tento poskytovatel bude i garantem účelu pobytu a musí být evidován jako subjekt, který tyto služby může oficiálně poskytovat (např. je veden v seznamu registrovaných poskytovatelů lázeňské léčebně rehabilitační péče u Ministerstva zdravotnictví).

K § 110 - Dlouhodobé vízum za účelem kulturním

Účelem kulturním je činnost vykonávaná na základě smluvního vztahu mezi výkonnými umělci (herci, zpěváci, hudebníci, tanečníci, režiséři, dirigenti atd.) a právnickými osobami, které vyvíjejí kulturní aktivity. Půjde např. o smlouvu o vytvoření uměleckého výkonu a poskytnutí licence, dle autorského zákona.

K § 111 - Dlouhodobé vízum za účelem sportovním

Cílem navrhovaného ustanovení je vymezit dlouhodobé vízum za účelem sportovním. Jako doklad potvrzující účel pobytu na území je třeba předložit hráčskou smlouvu, uzavřenou se sportovním klubem. Hráčská smlouva musí být uzavřena s klubem, příp. sportovním svazem působícím v daném sportu na takové úrovni, aby bylo zřejmé, že půjde o výkon profesionální sportovní činnosti, tedy sportovní činnost v rámci soutěže, která je příslušným sportovním svazem označena jako profesionální (jedná se zpravidla o nejvyšší, případně ještě druhou nejvyšší úroveň soutěže v daném sportovním odvětví). Pod účel sportovní nelze podřazovat trenérskou činnost, výkon činnosti sportovního fyzioterapeuta apod., neboť v těchto případech nejde o výkon sportovní činnosti.

K § 112 - Dlouhodobé vízum za účelem duchovní služby

Dlouhodobé vízum za účelem duchovní služby lze udělit pouze duchovnímu církve a náboženské společnosti, která je zapsána v rejstříku registrovaných církví a náboženských společností dle zákona č. 3/2002 Sb.

K § 113 - Dlouhodobé vízum za účelem rodinným

Navrhované ustanovení upravuje dlouhodobé vízum za účelem rodinným. Konkretizuje podmínky, jež jsou předpokladem pro udělení tohoto typu dlouhodobého víza, a stanovuje taxativní výčet osob, které jsou pro účely společného soužití občanů třetí země na území ČR nositeli oprávnění a oprávněnými.

K § 114 až 118 - Obecně ke studijním a vzdělávacím aktivitám

Nový návrh cizineckého zákona vychází z definice studia upravené v současné právní úpravě, přičemž dochází ke změně celkového pojetí pobytových oprávnění vydávaných za účelem vzdělávání obecně.

Jednotlivé typy pobytových oprávnění jsou nově rozděleny podle stupně a druhu poskytovaného vzdělávání.

Účel studium pokrývá pouze studium akreditovaného studijního programu na vysoké škole, přičemž o toto pobytové oprávnění lze žádat pouze ve formě dlouhodobého pobytu za účelem studia.

Účast v dobrovolnickém programu, účast v Evropském sboru solidarity a stáž jsou nově samostatnými účely pobytu.

Smyslem rozdělení jednotlivých vzdělávacích aktivit je efektivní řízení těchto typů legální migrace s cílem upřednostnit zájemce o studium na vysokých školách a ve stipendijních programech, podpora a možnost prioritizace rozvíjejícího se celoživotního vzdělávání.

Pro efektivní řízení tohoto typu legální migrace s cílem upřednostnit zájemce o studium na vysokých školách a ve stipendijních programech, bude mít vláda ČR možnost zavést kvóty. Ty mohou být navrženy u všech vzdělávacích aktivit, kde to právo EU umožňuje. Tedy u všech dlouhodobých víz. Výjimkou, kde kvótu stanovit nelze je dlouhodobý pobyt za účelem studia.

Nově navržené účely jsou:

 účast ve stipendijním programu  účast na jazykové a odborné přípravě ke studiu na VŠ  účast na programu celoživotního vzdělávání  vzdělávání  účast na vzdělávacím kurzu.

K § 114 - Dlouhodobé vízum za účelem účasti ve stipendijním programu

Cílem je umožnit podání žádosti o dlouhodobé vízum účastníkům stipendijního programu Ministerstva školství, vlády či Evropské unie, přestože se nejedná o klasické studium vedoucí k získání akademické kvalifikace. Garantem pobytu nemusí být nutně škola, kde je studijní program realizován, ale může jím být i právnická osoba, která příslušný stipendijní program zajišťuje. Ústřední orgán státní správy, coby gestor daného programu má rovněž možnost potvrzovat účel pobytu. Tento pobyt lze prodloužit dlouhodobým pobytem za týmž účelem nebo přejít na dlouhodobý pobyt za jiným účelem.

K § 115 - Dlouhodobé vízum za účelem jazykové a odborné přípravy ke studiu

Zavedení tohoto nového pobytového titulu vychází z toho, že má-li Česká republika být zajímavou destinací pro nadané a kvalifikované mladé občany z třetích zemí, potom je nutné vytvořit jim příznivé podmínky. Toto pobytové oprávnění má umožnit pobyty, které jsou předstupněm vzdělávání na vysoké škole v ČR. O tento účel pobytu budou žádat studenti, kteří hodlají v budoucnu studovat akreditovaný studijní program vysoké školy, ale zatím se k vlastnímu studiu teprve připravují odborně či jazykově. V tomto případě není vyžadován minimální počet hodin přípravy týdně, neboť se hodinový rozsah může značně lišit i podle zaměření vysoké školy, nicméně zcela zásadní je požadavek "soustavnosti" účasti na této přípravě. Předpokládá se, že z tohoto typu dlouhodobého víza student přejde na dlouhodobý pobyt za účelem studia, ke kterému právě tato příprava směřuje. Přechod na jiný typ dlouhodobého pobytu umožněn není.

K § 116 - Dlouhodobé vízum za účelem celoživotního vzdělávání Zavedení tohoto nového účelu reaguje na nový trend a skutečnost, že nabídka kurzů celoživotního vzdělávání v České republice roste. Jde o nový typ pobytového oprávnění, které dává možnost pobývat na území ČR na základě studia, které sice nevede k akademickému titulu, ale je plnohodnotnou formou studia. Tento pobyt lze prodloužit dlouhodobým pobytem za týmž účelem nebo přejít na dlouhodobý pobyt za jiným účelem.

K § 117 - Dlouhodobé vízum za účelem vzdělávání Vzdělávání na střední škole, vyšší odborné škole a konzervatoři lze realizovat prostřednictvím dlouhodobého víza za účelem vzdělávání, přičemž musí být současně splněna podmínka, že jde o výměnný nebo stipendijní program uskutečňovaný na území. Garantem bude primárně právnická osoba, která výměnný program zprostředkovává, pouze nebude-li taková právnická osoba, bude garantem sama škola. Administrativní povinnosti garanta, bude možné plnit elektronicky prostřednictví systému ICAS, takže na školy či konzervatoře nebude kladena vyšší administrativní zátěž. Tento pobyt lze prodloužit dlouhodobým pobytem za týmž účelem nebo přejít na dlouhodobý pobyt za jiným účelem.

K § 118 - Dlouhodobé vízum za účelem účasti na vzdělávacím kurzu

Ostatní druhy vzdělávacích aktivit, které nebudou klasickým prezenčním studiem na SŠ, VOŠ, konzervatoři, VŠ nebo přípravou ke studiu na VŠ, bude možné realizovat prostřednictvím dlouhodobého víza za účelem účasti na vzdělávacím kurzu. Může se jednat o jakoukoliv formu vzdělávání realizovanou u právnické osoby se sídlem na území.

Podmínkou je, že studium bude v rozsahu 15 hodin týdně, tj. 15 x 60 min týdně, přičemž jak přesně bude výuka probíhat je na každém poskytovateli takového kurzu (může např. výuku rozvrhnout na úseky po 45 min). Účast na vzdělávacím kurzu má sloužit jako účel pobytu pouze pro jednorázovou studijní aktivitu na území ČR, ze kterého není umožněno přejít na žádný dlouhodobý pobyt.

Studijní a vzdělávací aktivity jako účel pobytu

Účel Co přesně Garant JakoJakoPřechodKvótovat

dlouhodobédlouhodobýna jiný pobyt vízumpobyt

StudiumStudiumVysoká školaNE ANO (směrnice EU)v akreditovanémANO NELZE (EU)

studijním(neručí za náklady(ale lze i na dobu programu na VŠvyhoštění)kratší než 12 (Bc., Mgr., PhD.)měsíců)

Účast naÚčast veZpravidla školaANO ANO stipendijnímstipendijnímumožňující plněníANO LZE programuprogramu MŠMT,účelu pobytu nebo

vlády ČR nebo EUprávnická osoba zajišťující program

Jazyková aÚčast na jazykovéVeřejná neboANO NE odborná přípravaa odbornéstátní vysokápouze naLZE ke studiu na VŠpřípravěškola(po tomto DV„studium“

zajišťovanéjedině DP veřejnou nebostudium) státní vysokou školou, směřující ke studiu na VŠ

CeloživotníÚčast naVeřejná neboANO ANO vzděláváníprogramustátní VŠ sANO LZE

celoživotníhoinstitucionální vzděláváníakreditací orientovaného na výkon povolání

Vzdělávání Vzdělávání vPrávnická osobaANO ANO

oborechse sídlem naANO LZE vzdělávání naúzemí střední škole,zprostředkovávají konzervatoři nebocí výměnný nebo na vyšší odbornéstipendijní škole zapsané vprogram, jinak ta rejstříku škol astřední školských zařízeníškola/konzervatoř/ v rámciVOŠ výměnného nebo stipendijního programu uskutečňovaného na území

Účast naJakákoli formaPrávnická osobaANO NE vzdělávacímvzděláváníse sídlem naNELZE VŮBEC LZE kurzurealizovanáúzemí

prezenčně nejméně v rozsahu 15 hodin (60 minut) týdně u právnické osoby se sídlem na území

K § 119 až 121 - Dlouhodobé vízum za účelem účasti v dobrovolnické službě, Dlouhodobé vízum za účelem účasti v Evropském sboru solidarity Dlouhodobé vízum za účelem účasti v dobrovolnické službě představuje národní úpravu zohledňující existenci národních dobrovolnických programů, zejména ve smyslu zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů.

Dlouhodobé vízum za účelem účasti v Evropském sboru solidarity vychází ze směrnice 2016/801, přičemž konkrétní podmínky, které je nutné splnit pro získání tohoto typu pobytového oprávnění, stanoví program Evropského sboru solidarity. Program Evropský sbor solidarity nahradil v roce 2019 program Evropská dobrovolná (dobrovolnická) služba.

K § 122 a 123 - Dlouhodobé vízum za účelem stáže

Ustanovení vymezuje dlouhodobé vízum za účelem stáže a odráží definici pojmu stážista (čl. 3 bod 5 směrnice 801/2016). Podmínky pro udělení dlouhodobého víza za účelem stáže jsou stanoveny v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 801/2016.

K § 124 - Dlouhodobé vízum za účelem zácviku

Tento typ pobytového oprávnění je přejatý z platné právní úpravy, kde je poněkud nesystematicky zařazen do hlavy obsahující společná ustanovení. Cizinecký zákon zavádí zácvik jako nový typ účelu pobytu. Dosud bylo na tuto činnost vydáváno dlouhodobé vízum za účelem ostatní. Přestože jde o činnost občana třetí země, která nese znaky závislé práce, nejde o zaměstnání.

Zácvik je určen pro občany třetích zemí, kteří jsou vysíláni zahraničními zaměstnavateli k českým právnickým osobám (typicky výrobním společnostem) za účelem zvyšování dovedností a kvalifikace pro účely dalšího zaměstnání těchto občanů třetích zemí u jejich zahraničních zaměstnavatelů. Zácvik občanů třetích zemí může trvat nejvýše 6 měsíců a jde tak o výjimku z obecné doby pobytu na dlouhodobé vízum. Občan třetí země po dobu zácviku zůstává v pracovním poměru u svého zahraničního zaměstnavatele, mezi českým subjektem a vyslaným zaměstnancem nevzniká pracovněprávní vztah. Občan třetí země pro český subjekt nepracuje, pouze získává praktické znalosti a dovednosti pro následnou práci u svého zahraničního zaměstnavatele. Mzdu občanovi třetí země platí po celou dobu zácviku jeho zahraniční zaměstnavatel. Vláda ČR je oprávněna stanovit podmínky zácviku. Úprava zácviku je provázána s obdobným ustanovením § 98a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

Český subjekt, u něhož bude občan třetí země zácvik vykonávat, podá žádost Svazu průmyslu a dopravy ČR, který je odborným garantem posuzování splnění podmínek zácviku. Potvrzení SP ČR o splnění stanovených podmínek zácviku následně slouží jako jeden z dokladů, které zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele přikládá příslušnému zastupitelskému úřadu k žádosti o vydání příslušného víza. Zákon záměrně odborného garanta pro posuzování podmínek zácviku neuvádí, neboť nelze predikovat, že tuto roli bude plnit v budoucnu týž subjekt.

K § 125 - Dlouhodobé vízum za účelem vyslání

Dlouhodobé vízum za účelem vyslání je novým pobytovým titulem, který (částečně) nahrazuje dosud vydávanou tzv. neduální zaměstnaneckou kartu. Současný zákon o pobytu cizinců zná jen jeden druh vyslání, nový návrh zákona o pobytu cizinců lépe odráží právní úpravu obsaženou v zákoně o zaměstnanosti a zavádí pro vysílání pracovníků pobytové tituly dva.

Dlouhodobé vízum za účelem vyslání a dlouhodobý pobyt za účelem vyslání v rámci nadnárodního poskytování služeb. Nejde o pobytové tituly, které by na sebe navazovaly (z dlouhodobého víza na dlouhodobý pobyt), ale o dva odlišné typy pobytových oprávnění, které vychází z rozlišení v § 95 a § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti. Dle § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti se jedná o vyslání na základě směrnice 96/71/ES, tj. vysílání v rámci nadnárodního poskytování služeb z jednoho členského státu do druhého. V případě vyslání podle § 95 zákona o zaměstnanosti se jedná o vyslání z nečlenského státu EU.

Dlouhodobé vízum za účelem vyslání je oprávněním k pobytu, o které může žádat občan třetí země, který je vyslán na území ČR svým zahraničním zaměstnavatelem k plnění úkolů u právnické osoby se sídlem na území nebo podnikající fyzické osoby. Garantem dlouhodobého víza za účelem vyslání je právnická nebo podnikající fyzická osoba, nikoliv zahraniční subjekt, který občana třetí země do ČR vysílá (zaměstnavatel ze třetí země). Přístup na trh práce bude mít občan třetí země z vydaného povolení k zaměstnání dle § 95 zák. o zaměstnanosti, které bude muset i nadále předkládat k žádosti, nicméně nově stačí uvést pouze číslo jednací žádosti o vydání povolení k zaměstnání spolu s uvedením u které krajské pobočky nebo pobočky pro hlavní město Prahu o takové povolení požádal. S ohledem na účel pobytu a charakter samotného vyslání, mezi jehož podstatné znaky patří trvání pracovněprávního vztahu a výkon práce, je stanoven přísnější požadavek na prokázání zajištění prostředků k pobytu na území. Splnění této podmínky je možné prokázat pouze dokladem o pravidelném měsíčním příjmu.

K § 126 - Dlouhodobé vízum za účelem pracovní dovolené

Jde o nově zavedený typ pobytového oprávnění, který vychází z již zavedené praxe udělování dlouhodobých víz pro účastníky programů pro mládež. Pokračování těchto programů je jak v zahraničněpolitickém zájmu ČR, tak ve prospěch mladých občanů ČR, jimž umožňují získávat pracovní zkušenosti spolu s poznáváním cizích kultur. Cílem tohoto pobytového oprávnění je usnadnění dočasných pracovních pobytů mladých lidí na území ČR na základě mezistátních smluv nebo obdobného ujednání s jurisdikcí, která není státem spojených s možností příležitostného výkonu práce.

Zaměstnávání cizinců na základě mezistátních, popřípadě mezivládních dohod se řídí ve své většině obecně závaznými právními předpisy, pokud tyto dohody nestanoví odchylky. Podmínky zajištění prostředků k pobytu se vždy řídí podmínkami mezinárodních smluv nebo obdobného ujednání s jurisdikcí, která není státem a mají tedy přednost před právní úpravou obsaženou v tomto zákoně. Pokud občan třetí země přicestuje na dlouhodobé vízum za účelem pracovní dovolené, není oprávněn k podání žádosti na území u Ministerstva vnitra o dlouhodobé vízum za jiným účelem, k podání žádosti o dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Výjimkou je dlouhodobý pobyt za účelem stáže, účasti v Evropském sboru solidarity, dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny a dlouhodobý pobyt za účelem ochrany na území. Jestliže by si občan třetí země přál i nadále v ČR pobývat, je jedinou možností vycestovat a vrátit se na jiný typ pobytového oprávnění. Výjimkou je dlouhodobý pobyt za účelem stáže, účasti v Evropském sboru solidarity, dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny a dlouhodobý pobyt za účelem ochrany na území. Smlouvy o programech pracovní dovolené jsou např. Dohoda o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu, Dohoda mezi Českou republikou a Kanadou o usnadňování dočasných pracovních pobytů mládeže, Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Korejské republik y o programu pracovní dovolené, Memorandum mezi českou ekonomickou kanceláří v Taj-peji a Tchajpesjkou hospodářskou a kulturní kanceláří Praha.

K oddílu 2 – Dlouhodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání

K § 127 až 131

Cizinecký zákon přejímá současnou právní úpravu. Jednotlivá ustanovení, která se týkají sezónních zaměstnanců, jsou však přehledně a systematicky uspořádána do jednoho celku, ustanovení následují logicky za sebou, což přispěje ke zpřehlednění právní úpravy. Dlouhodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání je výsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/36/EU ze dne 26. února 2014.

Sezónním zaměstnáním se pro účely tohoto zákona rozumí výkon činnosti závislé na ročním období na základě povolení k zaměstnání podle § 96 zákona o zaměstnanosti. Zároveň se v souladu s § 96 odst. 1 a 5 zákona o zaměstnanosti musí jednat o výkon jedné z činností uvedených na seznamu odvětví zaměstnání, která zahrnují činnosti závislé na ročním období. Zákon o zaměstnanosti upravuje v § 96 odst. 5 zmocnění k vydání vyhlášky (ministerstva práce a sociálních věcí), kterou se stanoví seznam těchto odvětví. Stanovení seznamu odvětví zaměstnání zahrnujících činnosti závislé na ročním období v podzákonném předpisu umožní flexibilně reagovat na aktuální potřeby ČR na poli sezónního zaměstnávání.

Odstavec 3 stanoví zvláštní podmínky pro udělení či prodloužení dlouhodobého víza za účelem sezónního zaměstnání.

Ustanovení § 128 stanoví zvláštní požadavky na obsah dokladu o bydlení občana třetí země v případě, že je ubytování zajištěno zaměstnavatelem nebo jeho prostřednictvím.

Dlouhodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání se uděluje na dobu nejdéle 9 měsíců. Vyhovuje se tím požadavku připomínkových míst a prodlužuje se maximální doba pobytu tohoto dlouhodobého víza. Česká republika tak využívá v plné míře ustanovení čl. 14 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2014/36/EU o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání jako sezónní pracovníci, který stanoví, že (č)lenské státy stanoví maximální dobu pobytu sezónních pracovníků, jež nesmí být kratší než pět měsíců a delší než devět měsíců během kteréhokoli období 12 měsíců.

Udělení víza na dobu až 9 měsíců se jeví jako efektivní využití institutu sezónních víz. Současná maximální délka doby pobytu na dlouhodobé vízum (6 měsíců) v některých odvětvích nepostačuje, neboť v daném odvětví nemusí být sezóna ještě dokončena.

Jde o jednu z výjimek z obecného pravidla, že dlouhodobé vízum lze udělit maximálně na dobu jednoho roku. Odstavec 2 upravuje směrnicí předvídané tzv. zjednodušení opětovného vstupu. Občan třetí země, který splňuje podmínky pro aplikaci tohoto zjednodušeného postupu, bude mít právo, aby jeho žádost byla ministerstvem posouzena přednostně (před žádostmi o dlouhodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání podanými poprvé).

Kromě obecných důvodů neudělení, zrušení nebo neprodloužení dlouhodobého víza, má tento pobytový titul i zvláštní důvody, pro které jej nelze udělit a další důvody, pro které je možné toto dlouhodobé vízum zrušit nebo neprodloužit.

K oddílu 3 – Mimořádná víza

K § 132 a 133 - Mimořádné pracovní vízum

Navrhovaná úprava je kompletně a beze změn převzata z platné právní úpravy. Mimořádné pracovní vízum slouží pro případy nedostatku pracovních sil na českém pracovním trhu. Vláda nařízením dočasně aktivuje udělování mimořádného pracovního víza a stanoví mj. zdrojové země, ekonomická odvětví a objem migrace. Nařízení vlády tak umožňuje flexibilně reagovat na situaci na trhu práce.

Principem mimořádného pracovního víza je cirkulární migrace, kdy se jedná o dočasný pobyt cizince s následným návratem do země původu. Vychází se ze skutečnosti, že tento typ víza není usazovacím pobytem vedoucím k trvalému pobytu cizince na území či sloučení rodiny, ale reaguje na aktuální potřebu a situaci na trhu práce. Pro účely dlouhodobého zaměstnání a eventuálního usídlení budou i nadále sloužit jiné typy pobytových oprávnění (zaměstnanecká karta, modrá karta atd.).

Platnost mimořádného pracovního víza je maximálně 1 rok. Toto vízum nebude možné prodlužovat, ale bude možno žádat o něj opakovaně.

Ustanovení § 133 stanoví, že není možné z tohoto dlouhodobého víza podat žádost o jiné pobytové oprávnění, s výjimkou dlouhodobého pobytu za účelem stáže, účasti v Evropském sboru solidarity, dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny a dlouhodobého pobytu za účelem ochrany na území

V době platnosti současného zákona o pobytu cizinců využila vláda tohoto institutu k řešení nedostatku pracovních míst v zemědělství, potravinářství a lesnictví – nařízení vlády č. 291/2019 Sb. a nařízení vlády č. 437/2023 Sb., které je nahradilo.

K § 134 a 135 - Dlouhodobé vízum za účelem dokončení řízení

Dlouhodobé vízum za účelem dokončení řízení vychází z platné právní úpravy a nahrazuje dlouhodobé vízum za účelem převzetí příslušného oprávnění k pobytu na území.

Od tohoto dlouhodobého víza je nově odlišeno dlouhodobé vízum za účelem vydání náhradního průkazu o povolení k pobytu, kdy občan třetí země disponuje platným oprávněním k pobytu, nicméně nemůže ze zahraničí legálně přicestovat, neboť jeho průkaz je neplatný, ztracený apod. Tento typ víza je upraven v části jedenácté (Osvědčování skutečností, průkazy a cestovní doklady), Hlavě III (Ztráta průkazu nebo cestovního dokladu) .

Dlouhodobé vízum za účelem dokončení řízení je určeno občanům třetích zemí, kteří podali žádost o dlouhodobý či trvalý pobyt na zastupitelském úřadu ČR v zahraničí a nejsou na území ČR oprávněni k pobytu. Účelem tohoto dlouhodobého víza je umožnit jim legálně přicestovat a dokončit řízení na území ČR. Vzhledem k tomu, že v praxi může dojít k situaci, kdy občan třetí země přicestuje na území, ale k převzetí příslušného průkazu osvědčujícího oprávnění k pobytu spojeného s konečným udělením oprávnění k pobytu nakonec nedojde, navrhuje se změnit název tohoto typu dlouhodobého víza, který přesněji vystihuje jeho smysl a nepředjímá výsledek správního řízení.

Doba platnosti a doba pobytu na dlouhodobé vízum za účelem dokončení řízení, jeho vyznačení a povinnost předložit doklad o zajištění zdravotní péče je beze změn převzato z platné právní úpravy.

K Hlavě III – Dlouhodobý pobyt

Struktura Hlavy III

Hlava III Díl

Dlouhodobý pobyt

1. Obecná ustanovení

2. Dlouhodobý pobytu za účelem sloučení rodiny

3 Zaměstnanecká karta

4. Modrá karta

5 Karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance

6. Karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie 7. Dlouhodobý pobytu za účelem vědeckého výzkumu

8. Dlouhodobý pobyt za účelem studia

9. Dlouhodobý pobytu za účelem hledání zaměstnání nebo zahájení podnikatelské činnosti 10. Dlouhodobý pobytu za účelem ochrany na území

11. Vyslání za účelem nadnárodního poskytování služeb

K dílu 1 – Obecná ustanovení

Díl 1 obsahuje obecná ustanovení, která se vztahují na všechny typy dlouhodobého pobytu. Ve srovnání s dosavadní právní úpravou jsou provedeny změny převážně systematického charakter a usilují o logické a přehlednější uspořádání právních pravidel týkajícíc h se dlouhodobých pobytů.

Následující díly již vymezují jednotlivé typy dlouhodobých pobytů tak, jak jsou rozlišovány v § 137, definují účel pobytu, stanovují zvláštní podmínky, jejichž splnění je předpokladem pro udělení daného typu dlouhodobého pobytu, stejně jako zvláštní důvody jejich zrušení, neprodloužení či zániku, a které rovněž obsahují zvláštní ustanovení o garantovi zajišťujícím účel pobytu občana třetí země na území včetně ustanovení o určení tohoto garanta.

K § 136 – Vymezení dlouhodobého pobytu

Navrhované ustanovení vychází z platné právní úpravy a přináší především formulační změnu s cílem přesnějšího vymezení dlouhodobého pobytu. Pojem „povolení k dlouhodobému pobytu“ se nahrazuje vhodnějším a v praxi užívanějším pojmem „oprávnění k dlouhodobému pobytu“, to je však legislativní zkratkou zkráceno v návrhu zákona na sousloví „dlouhodobý pobyt“.

K § 137 – Typy dlouhodobého pobytu

Obdobně jako v případě dlouhodobých víz i dlouhodobý pobyt občana třetí země na území musí být odůvodněn plněním konkrétního účelu. Jedná se o princip, na kterém je založen cizinecký zákon, přičemž výjimkou z tohoto principu je v případě občanů třetí země pouze trvalý pobyt.

Účelem pobytu je ten z důvodů pobytu občana třetí země na území, který uvede ve své žádosti o udělení oprávnění k pobytu, pokud neodporuje právnímu řádu České republiky. Plněním účelu pobytu je jednání cizince převážně uskutečňované na území směřující k naplňování účelu jeho pobytu Navrhované ustanovení v odstavci 1 vyjmenovává typy pobytů, o které lze žádat po předchozím pobytu na území. Jde o národní tituly pro udělení dlouhodobého víza, u nichž návrh počítá s tím, že pobyt cizince na území ČR nebude záležitostí jednorázovou.

V odstavci 2 jsou stanoveny typy dlouhodobých pobytů, o které lze žádat i bez nutnosti předchozího pobytu na území. Účelem této kategorizace dlouhodobých pobytů je zvýšení přehlednosti právní normy a zároveň jejich odlišení s ohledem na podmínky, jež jsou předpokladem pro udělení jednotlivých pobytů. Tyto typy dlouhodobého pobytu vycházejí z příslušných směrnic EU.

Podobně jako v případě dlouhodobých víz rozlišuje formulace úvodních ustanovení odstavců 1 a 2, zda občanu třetí země náleží právní nárok na udělení příslušného typu dlouhodobého pobytu („lze udělit“ vs. „se udělí“).

Odstavec 3 umožňuje udělit dlouhodobý pobyt rovněž na základě mezinárodní smlouvy. Takovou mezinárodní smlouvou je např. Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o Komisi J. Williama Fulbrighta (Fulbrightův program).

K § 138 - Výjimečně udělované dlouhodobé pobyty

Obdobně jako u dlouhodobých víz cizinecký zákon umožňuje udělení dlouhodobého pobytu i za jiným účelem než tím, který je výslovně uveden v § 137. Toto ustanovení zohledňuje skutečnost, že nelze předvídat všechny účely pobytu, které mohou vzniknout v budoucnu, jakož i nové migrační trendy. Existence takového účelu bude muset být, stejně jako skutečnost, že půjde o činnost svým charakterem dlouhodobou, prokázána.

V odstavci 2 je navrhována možnost udělení dlouhodobého pobytu v zájmu České republiky. Jde o výjimečný institut, kdy je podmínkou doložení potvrzení člena vlády. Půjde tedy o potvrzení vydané ministrem.

Odstavec 3 souvisí s institutem vládou schváleným programem na podporu demokracie. Obdobně jako § 96 odst. 3 se vyrovnává s možností, zda může být účastníku tohoto programu udělen pobyt v zájmu České republiky, zmocněním pro nařízení vlády. Současně toto ustanovení připouští, že by mohl být účastníku tohoto programu udělen dlouhodobý pobyt v zájmu České republiky i bez jeho předchozího pobytu na území na základě dlouhodobého víza.

K § 139 a 140 - Místo a způsob podání žádosti o udělení dlouhodobého pobytu

Navrhované ustanovení vychází z dosud platné právní úpravy. Na rozdíl od platného zákona, ve kterém jsou pravidla místa a způsobu podávání žádosti o udělení dlouhodobého pobytu roztříštěna u jednotlivých typů dlouhodobého pobytu, nový zákon tato pravidla v zájmu přehlednosti sjednocuje do jediného paragrafu a systematicky zařazuje mezi obecná ustanovení.

Návrh zároveň zavádí změnu, že držitel dlouhodobého víza je oprávněn na území podat žádost o udělení dlouhodobého pobytu za jakýmkoliv účelem, není-li dále stanoveno

jinak.

Není tedy již požadováno, aby byl účel dlouhodobého víza a dlouhodobého pobytu totožný. Nově bude možné ve stanovených případech žádost podat i elektronicky, prostřednictvím zastupitelského úřadu přes informační systém ICAS.

V návrhu nového zákona se upouští od právní úpravy povolení k dlouhodobému pobytu pro dlouhodobě pobývající rezidenty jiného členského státu Evropské unie, který je upravený v současném § 42c. Jestliže občan třetí země přicestuje jako rezident jiného členského státu EU, může si požádat o udělení jakéhokoliv jiného typu dlouhodobého pobytu, dle účelu, který hodlá na území ČR plnit. Tato změna je v souladu s principem, na kterém je založen cizinecký zákon a podle kterého pobyt občana třetí země na území, pokud se nejedná o pobyt trvalý, musí být odůvodněn plněním nějaké účelu.

K § 141 a 142 - Omezení předmětu žádosti

K odst. 1 - Ustanovení vychází z platné právní úpravy, konkrétně z § 45 odst. 1, nicméně navržená právní úprava je mírnější a k podnikatelům vstřícnější, neboť snižuje hranici pro podání žádosti o udělení dlouhodobého pobytu za účelem podnikání z 5 let na 3 roky pobytu na území. Jestliže občan třetí země nepřicestoval na území ČR na dlouhodobé vízum za účelem podnikání nebo za účelem výkonu funkce člena statutárního orgán, je oprávněn na území podat žádost o dlouhodobý pobyt za účelem podnikání nebo za účelem výkonu funkce člena statutárního orgán až po třech letech pobytu na území.

Toto ustanovení nijak nesouvisí se samotnou možností cizince na území České republiky podnikat. Např. podle živnostenského zákona tuto možnost má již (nejpozději) od okamžiku udělení oprávnění k pobytu podle této části návrhu. Pravidlo je spíše výsledkem debaty, po kolika letech již může být samotné podnikání dostatečným důvodem pro udělení oprávnění k pobytu.

K odst. 2 - Toto omezení souvisí úzce s tím, že se opouští princip platného zákona, kdy je při přechodu z dlouhodobého víza na dlouhodobý pobyt nutno zachovat stejný účel pobytu (např. z dlouhodobého víza za účelem sportovním lze nyní žádat pouze o dlouhodobý pobyt za účelem sportovním). Nově je tedy navržena možnost přicestovat na území na dlouhodobé vízum za jedním účelem a na území si pobyt prodloužit, resp. podat žádost o udělení dlouhodobého pobytu, za jiným účelem. Pokud např. občan třetí země přicestuje na dlouhodobé vízum za účelem sportovním, je oprávněn po roce pobytu na území ČR podat žádost o udělení zaměstnanecké karty. Vzhledem k tomu, že vzdělávací kurzy (jazykové i odborné) byly a jsou v praxi často zneužívány, a to zejména pro obcházení kvót (maximálního počtu žádostí, které lze pro jednotlivé typy oprávnění k pobytu podat na zastupitelském úřadu) pro jiné účely pobytu, navrhuje se omezení předmětu žádosti držitelů dlouhodobého víza za účelem účasti na vzdělávacím kurzu.

Z dlouhodobého víza za účelem jazykové a odborné přípravy ke studiu je tedy možné žádat pouze o dlouhodobý pobyt za účelem studia, a to jen za podmínky, že absolvovaný vzdělávací kurz byl konkrétní odbornou přípravou ke zvolenému studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy. Podání žádosti o dlouhodobý pobyt zákon neumožňuje, pokud je občan třetí země držitelem dlouhodobého víza za účelem účasti na vzdělávacím kurzu a sezónního zaměstnání, neboť vzdělávací kurzy jsou ze své podstaty důvodem k pobytu v maximální délce jednoho roku a sezónní zaměstnání důvodem k pobytu v maximální délce 9 měsíců.

Omezená možnost podání žádosti z dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny na jiný typ pobytového oprávnění je obecně převzata z platné právní úpravy (§ 45 odst. 2). Pravidlo je však zpřesněno tak, že omezení neplatí pro jakéhokoli držitele tohoto typu oprávnění k pobytu, ale pouze pro tohoto občana třetí země, který za tímto účelem na území ČR vstoupil. Omezení žádat o jiný typ dlouhodobého pobytu odpadá po 3 letech pobytu na území nebo po dosažení věku 18 let. V případě rozvodu s nositelem oprávnění ke sloučení rodiny je občan třetí země oprávněn požádat o udělení dlouhodobého pobytu za jiným účelem tehdy, pokud měl ke dni rozvodu na území udělen dlouhodobý pobyt nejméně 3 roky.

Ve vztahu k občanu třetí země, který dosáhl zletilosti v průběhu studia na střední škole a nemá jiný důvod pobytu na území, který by se mohl stát jeho novým účelem pobytu, odkazujeme na ustanovení Zvláštní důvody nezrušení dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny.

K § 143 - Podmínky udělení dlouhodobého pobytu

Stanovené podmínky vychází z dosavadní právní úpravy. Nově jsou však rozděleny na podmínky obecné, shodné pro všechny typy dlouhodobého pobytu, a zvláštní, které jsou specifické pro jednotlivé typy dlouhodobého pobytu. Z tohoto důvodu došlo ke vhodnější systematické úpravě, kdy obecné podmínky jsou zařazeny a vymezeny v dílu 1 obsahujícím obecná ustanovení a zvláštní podmínky jsou uvedeny u jednotlivých typů dlouhodobého pobytu.

Dlouhodobý pobyt lze přitom udělit, jsou-li splněny jak obecné, tak zvláštní podmínky, a zároveň pokud občan třetí země hodlá na území pobývat déle než 90 dnů. Samotné obecné podmínky a doklady, jimiž lze prokázat jejich splnění, jsou zákonem vymezeny v úvodních ustanoveních části první.

Výslovně je upraven vztah obou způsobů, jakými lze podle části první návrhu prokazovat dostatečné příjmy, resp. dostatečné prostředky k pobytu na území. Mezi obecné podmínky udělení dlouhodobého pobytu patří „zajištění prostředků k pobytu“ (§ 20 a 21 návrhu). U některých typů však návrh namísto toho vyžaduje prokázání úhrnného měsíčního příjmu občana třetí země a dalších osob s ním společně posuzovaných (§ 22 a 23 návrhu). V takovém případě se použije pouze pravidlo o prokazování úhrnného měsíčního příjmu, a naopak se neuplatní pravidlo o prokázání splnění obecné podmínky spočívající v doložení zajištění prostředků k pobytu.

K § 144 a 145 - Doba pobytu, Podmínky prodloužení doby pobytu

Zůstává zachováno obecné pravidlo, podle kterého se dlouhodobý pobyt udělí maximálně na dobu dvou let, pokud nepostačí k dosažení účelu pobytu udělit dlouhodobý pobyt na dobu kratší.

Zákon však umožňuje stanovit z tohoto obecného pravidla výjimky. Tyto výjimky se v nové právní úpravě týkají zaměstnanecké a modré karty a dlouhodobého pobytu za účelem studia, u kterých bude možné udělit dlouhodobý pobyt až na 3 roky. Objeví-li se následně potřeba pobyt prodloužit, lze tak učinit i opakovaně, jestliže i nadále trvá stejný účel pobytu a jsou splněny podmínky pro jeho udělení.

K § 146 - Doklady předkládané občanem třetí země

Jak vyplývá z předchozích ustanovení, občan třetí země je k žádosti o dlouhodobý pobyt povinen předložit doklady potvrzující splnění obecných i zvláštních podmínek, fotografii pro evidenční účely a cestovní doklad za účelem prokázání totožnosti. Při prodlužování doby pobytu se fotografie vyžaduje, jen změní-li se podoba občana.

K § 147 až 151 - Obecné důvody neudělení dlouhodobého pobytu, Obecné důvody zrušení nebo neprodloužení dlouhodobého pobytu, Přiměřenost, Zánik dlouhodobého pobytu

Členění vychází z platné právní úpravy, kde jsou nyní obecné důvody nesystematicky uvedeny na různých místech zákona, často je na ně v textu zákona pouze odkazováno, přičemž dochází i k řetězení odkazů a právní úprava těchto pravidel je tak velice nepřehledná.

Navrhuje se proto rozdělení důvodů neudělení, zrušení, neprodloužení a zániku dlouhodobého pobytu na důvody obecné, společné pro všechny typy dlouhodobých pobytů, které jsou systematicky rozčleněny do 3 skupin a přesunuty do obecné části týkající se ustanovení o dlouhodobých pobytech, a dále na důvody zvláštní, které zohledňují specifika jednotlivých dlouhodobých pobytů, které jsou vždy uvedeny u konkrétního typu dlouhodobého pobytu.

Celkově je tak cílem nové právní úpravy její zjednodušení, zvýšení přehlednosti a srozumitelnosti zákona. Zároveň se snaží odstranit vytýkaný nedostatek platné právní úpravy týkající se odkazů a jejich řetězení.

Při zvažování, zda zákonem vymezené důvody mají vést k neudělení, neprodloužení nebo zrušení oprávnění k dlouhodobému pobytu, ministerstvo u těch typů dlouhodobého pobytu, které představují implementaci práva EU, posoudí přiměřenost dopadů takového rozhodnutí.

K § 152

S ohledem na skutečnost, že typy dlouhodobých pobytů po předchozím pobytu na území a podmínky jejich udělení jsou de facto stejné jako v případě dlouhodobých víz, použijí se tyto podmínky na dlouhodobý pobyt udělovaný za odpovídajícím účelem pobytu obdobně. To samé platí pro ustanovení, která se týkají garanta.

Pravidlo se týká těch typů dlouhodobého víza (§ 95 odst. 1), u kterých zákon připouští dlouhodobý pobyt za stejným účelem (srovnejte s § 136 odst. 1).

K dílu 2 – Dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny

K § 153 až 159

Navržená ustanovení vycházejí z dosavadní zákonné úpravy, přičemž samotná právní úprava dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny je výsledkem transpozice směrnice Rady 2003/86/ES. Provedené dílčí změny se týkají jak obsahu jednotlivých právních pravidel, tak jejich systematických a formulačních úprav, jimiž se usiluje o jejich přehlednější a srozumitelnější uspořádání.

V § 154 odst. 1 a 2 se za účelem plné harmonizace s výše uvedenou směrnicí upřesňuje, kdo může o dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny žádat. Tato změna se týká nezletilých a zletilých občanů třetí země, u kterých se navrhuje nahradit podmínku nezaopatřenosti ve smyslu § 11 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, jejíž vymezení neodpovídá smyslu a účelu výše uvedené směrnic e v kontextu s dalšími pobytovými oprávněními, podmínkou, že se jedná o občana nesezdaného.

Na základě dosavadní praxe se s cílem zamezit zneužívání práva na sloučení rodiny a podvodům ve formě účelově uzavřených sňatků doplňuje mezi zvláštní podmínky pro udělení nebo prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny podmínka vedení skutečného rodinného života po uzavření manželství. Tato podmínka je plně v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES. Dále se pro účely nabytí statusu nositele oprávnění ke sloučení rodiny stanovuje pro občana třetí země jednotná minimální doba pobytu na území, která činí jeden rok, přičemž dosavadní výjimky jsou zachovány.

Ustanovení § 159 bere ohled na životní situace, které by měly při doslovné aplikaci základních pravidel tohoto typu dlouhodobého pobytu vést k jeho zrušení. Jde především o případy, kdy se držitel tohoto typu dlouhodobého pobytu stal obětí domácího násilí. V těchto případech nedojde ke zrušení oprávnění k pobytu z důvodu neplnění účelu a oprávnění k dlouhodobému pobytu bude možné dále prodlužovat.

Podobně návrh reaguje na skutečnost, kdy držitel v průběhu studia na střední škole dosáhl zletilosti. Je tak zletilým nezaopatřeným dítětem, s jehož sloučením již návrh zákona obecně nepočítá. Právě proto se připouští, aby tento žák pokračoval v soustavné přípravě na budoucí povolání na střední škole, konzervatoři nebo vyšší odborné škole (§ 12 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře) a nadále byl držitel dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny. Tento typ dlouhodobého pobytu mu nebude rušen a bude oprávněn jej prodloužit. Z uvedeného pravidla je však stanovena výjimka pro případ, kdy soustavná příprava na budoucí povolání přejde do podoby studia na vysoké škole. Takový žák by měl včas požádat o dlouhodobý pobyt za účelem studia („studium“ je § 50 návrhu vymezeno jako studium v akreditovaném studijním programu na vysoké škole). Možnost takovou žádost podat má na základě § 141 odst. 3 návrhu.

K dílu 3 - Zaměstnanecká karta

Nová právní úprava mění strukturu pobytů, které jsou vydávány za účelem zaměstnání. Zaměstnanecká karta i nadále existuje jak v režimu duálním, tak v režimu neduálním.

V neduálním režimu, kdy zaměstnanecká karta slouží „jen“ jako oprávnění k pobytu, je nově udělována jen občanům třetích zemí s volným přístupem na trh práce podle § 98 zákona o zaměstnanosti.

Neduální zaměstnanecká karta, která je dle zákona č. 326/1990 Sb. vydávána na základě rozhodnutí správního orgánu za účelem vyslání, je nahrazena dlouhodobým vízem za účelem vyslání. Samotná podstata účelu vyslání se nemění, dochází jen ke změně druhu oprávnění k pobytu, které je za tímto účelem vydáváno.

K § 160 - Oprávnění držitele zaměstnanecké karty

Zaměstnanecká karta jako jednotné povolení k pobytu a zaměstnání byla do českého právního řádu zavedena již v roce 2014. Právní úprava vychází ze směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011, o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě.

Navrhovaná právní úprava vychází z platného znění § 42g zákona č. 326/1999 Sb., změny jsou popsány v komentářích níže.

K § 161 - Účel pobytu a garant

Odstavec 1 uvádí, jakým způsobem lze prokázat účel pobytu na území, přičemž nově lze tento účel pobytu prokázat i potvrzením evidovaného garanta, tj. garanta, který má zřízený cizinecký účet v Integrovaném cizineckém agendovém systému (ICAS).

Odstavec 2 nově vymezuje, že garantem osvědčujícím účel pobytu je zaměstnavatel, s nímž má občan třetí země uzavřenou smlouvu či dohodu splňující podmínky uvedené v odstavci 1.

Odstavec 3 ponechává v případě duální zaměstnanecké karty, o jejíž udělení žádá občan třetí země jako účastník vládou schváleného programu, na posouzení vládě, zda připustí, aby zaměstnavatelem (garantem) byla agentura práce. Případné omezení bude obsaženo v podmínkách příslušného vládou schváleného programu. Těchto programů může existovat podobně jako nyníi více paralelně vedle sebe. Vláda tak může s možností tohoto omezení nakládat dostatečně pružně. Jelikož už nyní obsahovaly podmínky vládou schválených programů podle zákona o pobytu cizinců takováto omezení pro účastníky programu, jde o faktické převzetí současného stavu.

Agenturou práce je v souladu se zavedenou legislativní zkratkou pouze osoba oprávněná dočasně přidělovat svého zaměstnance uživateli ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti.

49 Ekonomická migrace a vládní programy | MPO Znění jednotlivých vládou schválených programů je zveřejňováno a pravidelně aktualizováno. Zejména na webu MPO.

K § 162 - Doba pobytu na zaměstnaneckou kartu

Toto ustanovení je výjimkou z úpravy obecné doby pobytu, kdy se dlouhodobý pobyt uděluje na dobu potřebnou k dosažení účelu pobytu, maximálně však na 2 roky. Odstavec 1 umožňuje prodloužit dobu pobytu až na 3 roky, a to v případě, že jde o vládou schválený program a tento program (jeho podmínky) to sám umožňuje. Prodloužení doby pobytu je navrhováno s ohledem na skutečnost, že do vládou schválených programů jsou zařazováni pouze prověření zaměstnavatelé.

Jestliže občan třetí země bude vykonávat regulované povolání, pro jehož výkon jsou v České republice předepsány právními předpisy požadavky, bez jejichž splnění nemůže osoba toto povolání vykonávat, je třeba stanovit dobu pobytu, dle rozhodnutí uznávacího orgánu o povolení k výkonu povolání nebo k výkonu odborné praxe. Tím bude současně zajištěno, že občan třetí země nebude pracovat bez splnění daných požadavků.

K § 163 - Zvláštní podmínky udělení nebo prodloužení zaměstnanecké karty

Záměrem je nekontrolovat vzdělání či jinou odbornost, pokud si je jako podmínku stanoví sám zaměstnavatel. Zaměstnavatel si v takových případech za splnění těchto podmínek sám odpovídá. Správní orgán bude patřičnou odbornost kontrolovat pouze v takových případech, kdy je vyžadována odborná kvalifikace, podle zákona upravující uznávání odborné kvalifikac e nebo způsobilosti a dále za situace, kdy půjde o regulované povolání, kde jsou tyto požadavky stanoveny zvláštním právním předpisem. V případě, že zaměstnavatelem má být agentura práce oprávněná dočasně přidělovat své zaměstnance uživateli (§ 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti), jsou vyžadovány obdobně jako podle § 42h odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců další doplňující údaje. Zejména o tom, u jakého uživatele na území ČR, na jakém místě a jakou práci bude občan třetí země vykonávat.

Návrh zákona také obdobně jako § 46 odst. 6 písm. f) zákona o pobytu cizinců zohledňuje možnost, že vláda svým nařízením vydaným podle § 64 zákona o zaměstnanosti stanoví druhy prací, k jejichž výkonu nemůže agentura práce dočasně přidělovat k uživateli své zaměstnance. V současné době jde o nařízení vlády č. 64/2009 Sb.

K § 164 a 165 – Závazné stanovisko úřadu práce Podmínkou prodloužení duální zaměstnanecké karty je vydání závazného stanoviska Úřadu práce České republiky (krajské pobočky nebo pobočky pro hlavní město Prahu), které uvádí, zda lze další zaměstnávání občana třetí země vzhledem k situaci na trhu práce povolit. Navrhované ustanovení přejímá platnou právní úpravu, konkrétně vychází z ustanovení § 169o, § 44a odst. 11 a § 47 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb. Pokud v průběhu řízení o prodloužení duální zaměstnanecké karty oznámí ministerstvu změnu zaměstnavatele nebo pracovní pozice, není již závazné stanovisko potřeba, neboť již proběhl test trhu práce. Při prodlužování duální zaměstnanecké karty musí být samozřejmě splněny i obecné

50 Ekonomická migrace a vládní programy | MPO podmínky prodloužení doby pobytu, které jsou společné pro všechny typy dlouhodobého pobytu.

Odst. 3 návrhu zákona ukládá Ministerstvu práce a sociálních věcí povinnost stanovit opatřením obecné povahy, že závazné stanovisko není v určitém kraji vyžadováno. Cílem je zohlednění aktuální situaci na trhu práce, resp. nízká míra nezaměstnanosti v příslušném kraji.

Občan třetí země bude s negativním stanoviskem úřadu práce seznámen a bude mu dána lhůta 90 dnů na oznámení změny zaměstnavatele nebo pracovní pozice. Po tuto dobu řízení o prodloužení zaměstnanecké karty neběží.

K § 166 - Další okolnosti prodloužení duální zaměstnanecké karty

Ustanovení je plně převzato z platného ustanovení § 44a odst. 11.

K § 167 a 168 - Zvláštní důvody neudělení zaměstnanecké karty, Zvláštní důvody zrušení nebo neprodloužení zaměstnanecké karty

Kromě obecných důvodů neudělení dlouhodobého pobytu stanoví cizinecký zákon další dva důvody, na základě kterých lze duální zaměstnaneckou kartu či zaměstnaneckou kartu s volným přístupem na trh práce podle § 98 zákona o zaměstnanosti neudělit. Zaměstnanecká karta se neudělí občanovi třetí země, který v posledních 12 měsících vykonával nelegální práci, přičemž na rozdíl od platného znění (§ 46 odst. 6 zákona o pobytu cizinců) je výkon nelegální práce občanem třetí země omezen na 12 měsíců, a to z důvodu, že hlavní odpovědnost za zaměstnávání cizinců by měl nést zaměstnavatel, nikoliv cizinec.

Zaměstnanecká karta nebude rovněž udělena, pokud zaměstnavatel není způsobilý být garantem, tj. pokud ministerstvo způsobilost vykonávat roli garanta zaměstnavateli odejmulo.

Kvůli výkonu nelegální práce může být zaměstnanecká karta zrušena nebo neprodloužena. U regulovaných povolání může dojít ke zrušení či neprodloužení duální zaměstnanecké karty v souvislosti s neuznáním odborné kvalifikace uznávacím orgánem.

K § 169 - Zánik zaměstnanecké karty

Zánik duální zaměstnanecké karty vychází z platné právní úpravy (§ 63 zákona č. 326/1999 Sb.).

Nově se prodlužuje doba, než dojde k zániku zaměstnanecké karty, a to jak v případě zaměstnanecké karty duální, tak zaměstnanecké karty občana třetí země s volným přístupem na trh práce. Podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců dochází k zániku (platnosti) zaměstnanecké karty po 60 dnech. Nově se navrhuje zánik po 90 dnech ode dne, kdy občanovi třetí země skončil poslední pracovněprávní vztah na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta udělena nebo která byla oznámena.

K § 170 až 176 - Změna zaměstnavatele držitele duální zaměstnanecké karty, Změna pracovní pozice držitele duální zaměstnanecké karty u téhož zaměstnavatele, Změna zaměstnavatele nebo pracovní pozice držitele zaměstnanecké karty s volným přístupem na trh práce

Garantem se rozumí osoba, která občanovi třetí země umožňuje plnit účel pobytu. Základní – obecná úprava změny garanta je upravena v části čtvrté, hlavě I., změna zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty je úpravou speciální.

Cizinecký zákon vychází při změně zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty z platné právní úpravy a snaží se změny zásadním způsobem zjednodušit, aby zaměstnanci mohli flexibilně reagovat na pracovní nabídky zaměstnavatelů.

Nově bude držitel duální zaměstnanecké karty i držitel zaměstnanecké karty s volným přístupem na trh práce oznamovat jen změnu zaměstnavatele nebo změnu pracovní pozice u téhož zaměstnavatele. Zaměstnání na další pracovní pozici u jiného zaměstnavatele bude občan třetí země oznamovat Ministerstvu vnitra jen tehdy, dojde-li současně ke změně garanta. Jestliže ke změně garanta nedojde, bude stačit další pracovní pozici u stejného nebo jiného zaměstnavatele ohlásit na příslušnou krajskou pobočku úřadu práce či pobočku úřadu práce pro hlavní město Prahu. Za změnu pracovní pozice je považována změna hlavních charakteristik dosavadního pracovního poměru, a to zejména změna druhu vykonávané práce a místa výkonu práce.

Ustanovení změny zaměstnavatele a změny pracovní pozice držitele duální zaměstnanecké karty u téhož zaměstnavatele jsou převzata z platného zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, konkrétně z ustanovení § 42g odst. 7, 8 a 9. Pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti nebo smlouva o smlouvě budoucí musí i nadále splňovat podmínky, že bez ohledu na rozsah práce měsíční mzda, plat nebo odměna občana třetí země nebude nižší než základní sazba měsíční minimální mzdy, a týdenní pracovní doba v každém základním pracovněprávním vztahu musí činit nejméně 15 hodin. Doklady, které je držitel duální zaměstnanecké karty i držitel zaměstnanecké karty s volným přístupem na trh práce povinen předložit, lze nově nahradit potvrzením evidovaného garanta. Ministerstvo je povinno sdělit ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení občanovi třetí země a budoucímu zaměstnavateli, zda byly splněny podmínky požadované pro změnu a nově se zavádí fikce splnění podmínek pro zaměstnávání občana třetí země, jestliže ministerstvo ve lhůtě 30 dnů oznámení neučiní. To se bude týkat jen případů, pokud občan třetí země učiní oznámení elektronicky prostřednictvím cizineckého účtu. Cílem je tak snížení administrativní zátěže a právní jistota občana třetí země, že bude jeho oznámení o změně garanta nebo pracovního zařazení posouzeno včas, resp. maximálně do 30 dnů. Zároveň se stanoví přesné okamžiky, od kdy je držitel zaměstnanecké karty oprávněn k výkonu práce u nového zaměstnavatele nebo na nové pracovní pozici.

Na výše uvedené změny (prodloužení doby do zániku zaměstnanecké karty na 90 dnů a fikce splnění podmínek, nesdělí-li ministerstvo do 30 dnů jinak) reaguje i pravidlo o termínu nástupu k budoucímu zaměstnavateli (garantovi u duální zaměstnanecké karty). Termín nástupu by

měl nejpozději spadat do doby do zániku zaměstnanecké karty (90 dnů), případně do 31 dnů

po oznámení změny zaměstnavatele. Pokud půjde o vládou schválený program, v jehož podmínkách bude zákaz agentur stanoven, nemělo by ke změně garanta na základě ohlášení na agenturu dojít. Oznámení takové změny by bylo neúčinné pro rozpor se zákonem.

V případech, kdy má dojít ke změně zaměstnavatele nebo pracovní pozice držitele zaměstnanecké karty s volným přístupem na trh práce se ustanovení o změně zaměstnavatele nebo změny pracovní pozice u téhož zaměstnavatele použijí obdobně. V těchto případech stačí, když držitel zaměstnanecké karty s volným přístupem na trh práce takovou změnu oznámí do 3 dnů, kdy k této změně došlo.

K dílčím změnám dochází v § 171. Zavádí se např. nový důvod, kdy neplatí omezení, že držitel duální zaměstnanecké karty nemůže změnit zaměstnavatele v prvních 6 měsících pobytu. Nově bude možné provést změnu zaměstnavatele dříve, pokud dosavadní pracovní poměr občana třetí země skončil (nově i) tzv. „dohodou“ podle § 49 zákoníku práce.

Samotná hranice nejvýše 6 měsíců, kdy nelze změnit zaměstnavatele, vyplývá ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1233.

K § 177 - Ukončení volného přístupu na trh práce

Návrh zákona řeší i situaci občana třetí země při ukončení volného přístupu na trh práce. V případě, že nastane skutečnost, kdy občan třetí země nemá nadále volný přístup na trh práce, bude mít možnost do 90 dnů učinit oznámení o změně zaměstnavatele nebo pracovní pozice.

K dílu 4 – Modrá karta

K § 178 až 185

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1883, která nahrazuje směrnici 2009/50/ES, jsou navržena ustanovení upravující modrou kartu, jakožto povolení k dlouhodobému pobytu pro účely výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci. Ustanovení vycházejí z platné právní úpravy, přičemž za účelem větší přehlednosti a srozumitelnosti jsou provedeny systematické a formulační úpravy.

Úprava tohoto institutu je převzata ze znění poslední implementační novely zákona o pobytu cizinců – zákona č. 173/2023 Sb.

K § 184 - rovněž znění tohoto paragrafu, je výsledkem transpozice výše uvedené směrnice, konkrétně čl. 7 odst. 1 písm. d). U modrých karet nebyly v ČR konkrétní případy zneužívání zaznamenány, nicméně účelové zaměstnávání cizinců může fungovat i ve vztahu k vysoce kvalifikovaným pracovníkům.

Může dojít např. k založení firmy typu start-up pro vývoj softwaru, která pro žadatele o modré karty bude účelově vytvářet volná pracovní místa programátorů nebo analytiků softwaru. IT pracovníci žádající o modré karty přitom již nemusí mít vzdělání v daném oboru, postačuje získaná praxe, jejíž spolehlivé ověřování je mnohdy velmi problematické. Start-upy jsou typicky firmy s minimálním základním kapitálem a nízkou počáteční investicí, ovšem s vysokým podnikatelským rizikem a vysokou pravděpodobností uzavření provozu během 1 až 2 let. Účelové založení i uzavření firmy tak není nijak nápadné.

K dílu 5 - Karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance

K § 186 až 193

Navrhovaná ustanovení jsou výsledkem transpozice směrnice 2014/66/EU, přičemž právní pravidla v nich stanovená jsou přejímána z platné právní úpravy. Provedené změny se týkají formulačních a systematických úprav, které cílí na větší přehlednost právní úpravy tohoto pobytového oprávnění.

Jako garant je logicky stanovena obchodní korporace, do které bude zaměstnanec vnitropodnikově převeden.

K dílu 6 - Karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie

K § 194 až 198

Rovněž návrh těchto ustanovení se obsahově beze změn přejímá z dosavadní právní úpravy, kde je tento typ dlouhodobého pobytu upraven v souladu se směrnicí 2014/66/EU. Garantem pobytu je jako u karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance obchodní korporace, do které má být občan třetí země vnitropodnikově převeden.

K dílu 7 - Dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu

K § 199 až 203

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 je upraven dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu. Navrhovaná ustanovení přejímají dosavadní právní úpravu, která je v zájmu přehlednosti rozčleněna do jednotlivých paragrafů a formulačně upřesněna.

K dílu 8 - Dlouhodobý pobyt za účelem studia

K § 204 až 206

Nová právní úprava mění pojetí pobytových oprávnění vydávaných za účelem studia. Nově se pod pojmem studium pro účely podávání žádostí o dlouhodobý pobyt za účelem studia chápe pouze studium v akreditovaných studijních programem na vysoké škole (§ 50). O ostatní kategorie vzdělávacích a jiných aktivit, které jsou v současné právní úpravě zahrnuty pod pojmem studium, budou moci občané třetích zemí žádat v rámci nově navržených typů dlouhodobých víz, resp. dlouhodobých pobytů. Uvedené změny jsou provedeny v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801.

Navrhuje se prodloužit maximální dobu, na kterou může být udělen dlouhodobý pobyt za účelem studia, a to na 3 roky. Důvodem této změny je vhodnější přizpůsobení doby trvání pobytového oprávnění s ohledem na standardní délku studia ve studijních programech na vysokých školách v České republice.

Rovněž dosavadní úprava důvodů neudělení a zrušení dlouhodobého pobytu za účelem studia se jeví jako nedostatečná, neboť nezohledňuje všechny situace, které mohou nastat, zejména na straně subjektů zajišťujících účel pobytu, tedy vysokých škol. Z tohoto důvodu se v souladu s výše uvedenou směrnicí doplňují zvláštní důvody zrušení dlouhodobého pobytu za účelem studia.

K dílu 9 - Dlouhodobý pobyt za účelem hledání zaměstnání nebo zahájení podnikatelské činnosti

K § 207 až 209

Tento typ dlouhodobého pobytu vychází z platné právní úpravy, kde je nyní nesystematicky upraven v ustanovení § 42 odst. 3, ve kterém se jinak nacházejí především ustanovení obecné povahy. Z tohoto důvodu se navrhuje systematická změna v podobě jeho zařazení do zvláštní části o dlouhodobých pobytech vymezující jednotlivé typy dlouhodobých pobytů. Změna se týká rovněž přehlednějšího členění do jednotlivých paragrafů a oproti dosavadní právní úpravě uceleného uspořádání právních pravidel.

Specifikem tohoto pobytového oprávnění zůstává skutečnost, že je určeno výhradně pro občany třetí země, kteří na území pobývají na základě dlouhodobého pobytu za účelem vědeckého výzkumu nebo dlouhodobého pobytu za účelem studia.

Samotná právní úprava je rovněž výsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801.

K dílu 10 - Dlouhodobý pobyt za účelem ochrany na území

K § 210 až 215

Tento typ dlouhodobého pobytu vychází ze Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004, týkající se udělování dlouhodobého pobytu občanům třetích zemí, kteří se stali oběťmi obchodování s lidmi nebo kteří se stali obětí převaděčů a spolupracují s příslušnými orgány činnými v trestním řízení (soud, státní zastupitelství a policie ČR). Obchodování s lidmi, organizování a nedovolené překročení státní hranice a napomáhání k nelegálnímu pobytu na území jsou trestnými činy dle zák. č. 40/2009 Sb. trestní zákoník.

Nově navržená právní úprava dlouhodobého pobytu za účelem ochrany na území odpovídá právní úpravě obsažené v § 42e platného zákona o pobytu cizinců. Změnou však je, že tento

typ dlouhodobého pobytu se udělí nebo prodlouží na žádost občana třetí země pouze prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení (§ 210 odst. 2). Důvodem je snaha

zabránit pokusům o zneužití tohoto pobytového oprávnění a zároveň zvýšení bezpečnosti pro občany třetích zemí, kteří jsou v důsledku trestného činu v ohrožení. Relevantní informaci, že jde o osobu uvedenou v § 210 odst. 1 a jsou splněny podmínky pro udělení nebo prodloužení tohoto specifického dlouhodobého pobytu, mají k dispozici orgány činné v trestním řízení, jejichž prostřednictvím bude žádost podána a občan třetí země sám již nebude k žádosti nadále přikládat potvrzení orgánu činného v trestním řízení. Tím se minimalizuje jakákoliv možnost ohrožení občanů třetích zemí.

Udělení stejného typu oprávnění k pobytu pro rodinné příslušníky občanů třetích zemí s uděleným dlouhodobým pobytem za účelem ochrany na území je převzato z dosavadní právní úpravy, stejně jako další práva, která jsou držiteli tohoto pobytového oprávnění přiznána (zdravotní pojištění, zajištění ubytování, finanční příspěvky, právní pomoc, vystavení cestovního průkazu totožnosti, dále pak speciální úprava stran vykonatelnosti správního vyhoštění, zastavení správního řízení o vyhoštění, zrušení správního vyhoštění, přerušení zajištění, možnosti podat žádost o jiné oprávnění k pobytu, např o trvalý pobyt).

K dílu 11 - Vyslání za účelem nadnárodního poskytování služeb

K § 216 až 219 - Dlouhodobý pobyt za účelem vyslání v rámci nadnárodního poskytování služeb

Dlouhodobý pobyt za účelem vyslání v rámci nadnárodního poskytování služeb je novým pobytový titulem, který v některých případech nahrazuje dosud vydávanou tzv. neduální zaměstnaneckou kartu.

Zavedení dlouhodobého pobytu za účelem vyslání v rámci nadnárodního poskytování služeb je v souladu se závěry SD EU vyslovenými v rozsudku Vander Elst C-43/93, ze kterého plyne, že hostitelský členský stát nesmí vyžadovat povolení ke vstupu, práci nebo pobytu pro státní příslušníky tzv. třetích států za účelem jejich krátkodobého vyslání. Lze uložit pouze předložení prostého prohlášení potvrzujícího, že cizinec se zdržuje na území legálně a k dlouhodobým pobytům bylo konstatováno, že členské státy mohou vyžadovat předložení žádosti o dlouhodobé vízum či povolení, které by však mělo být vydáváno zjednodušeným (urychleným) postupem, který v žádném případě neznamená obtížný nebo časově náročný úkol.

Současný zákon o pobytu cizinců zná jen jeden druh vyslání, nový návrh zákona o pobytu cizinců lépe odráží právní úpravu obsaženou v zákoně o zaměstnanosti a zavádí pro vysílání pracovníků pobytové tituly dva. Dlouhodobé vízum za účelem vyslání a dlouhodobý pobyt za účelem vyslání v rámci nadnárodního poskytování služeb. Nejde o pobytové tituly, které by na sebe navazovaly (z dlouhodobého víza na dlouhodobý pobyt), ale o dva zcela odlišné typy pobytových oprávnění, které vychází z rozlišení v § 95 a § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti. V případě vyslání podle § 95 se jedná o vyslání z nečlenského státu EU, v případě § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti se jedná o vyslání na základě směrnice 96/71/ES, tj. vysílání v rámci nadnárodního poskytování služeb z jednoho členského státu do druhého.

Dlouhodobý pobyt za účelem vyslání v rámci nadnárodního poskytování služeb je novým typem oprávnění k dlouhodobému pobytu, který má umožnit řešit situaci občana třetí země, jestliže se v době již probíhajícího vyslání zjistí, že jeho vyslání bude přesahovat dobu 90 dnů. Do 90 dní je vyslaný pracovník oprávněn k pobytu jako držitel pobytového oprávnění jiného členského státu. K výkonu práce (poskytované služby) má volný přístup na trh práce, který vyplývá ze zákona o zaměstnanosti [§ 98 písm. k)].

Zjistí-li se v průběhu krátkodobého vyslání, že nebude stačit doba 90 dnů k realizaci služby, je občan třetí země oprávněn podat žádost o oprávnění k dlouhodobému pobytu za účelem vyslání v rámci nadnárodního poskytování služeb, a to v době do 90 dnů od vstupu na území České republiky. Pobytový titul tak umožní pracovníkovi již započatou práci (službu) dokončit, aniž by byl nucen z území vycestovat a žádat o pobytové oprávnění ze zahraničí. Hladké pokračování v poskytování služby a odstranění administrativních překážek umožní i navržené zachování oprávněnosti pobytu. Pokud ministerstvo nerozhodne do 90 dnů ode dne vstupu občana třetí země na území, je za podmínky, že je nadále držitelem dlouhodobého pobytu členského státu, oprávněn pobývat na území ČR, a to až do dne, kdy mu bylo oznámeno rozhodnutí ministerstva vnitra o jeho žádosti. Vzhledem k tomu, že cílem tohoto pobytového oprávnění je pouze možnost dokončit práci, resp. poskytovanou službu, neumožňuje návrh zákona přechod na jiný dlouhodobý pobyt a ze stejného důvodu je omezena i doba pobytu na toto oprávnění (na dobu pobytového oprávnění z jiného členského státu, v každém případě nejdéle na18 měsíců). Garantem tohoto pobytu je osoba, u níž bude občan třetí země na základě vyslání vykonávat na území práci.

K hlavě IV - Společná ustanovení o prodlužování doby pobytu a o zachování oprávněnosti pobytu

K § 220

Navrhované ustanovení navazuje na současnou úpravu takzvaných fikcí, která je součástí § 47 a 60 zákona o pobytu cizinců.

Návrh stejně jako současné znění zákona o pobytu cizinců za zákonem stanovených podmínek finguje pokračující platnost pobytového oprávnění, které bylo cizinci přiznáno rozhodnutím správního orgánu nebo v některých případech vyplývalo ze zákona, i když jeho platnost reálně skončila. Podmínkou vzniku fikce zůstává skutečnost, že k podání žádosti o vydání nebo prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, případně žádosti o prodloužení doby platnosti a doby pobytu na dlouhodobé vízum došlo v souladu s podmínkami stanovenými zákonem.

Odstavec 1 koresponduje se současným zněním § 60 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Odstavec 2 navrhovaného ustanovení stanoví podmínky pro podání žádosti o udělení dlouhodobého pobytu a o prodloužení doby jeho platnosti a dále dobu, ve které lze požádat o udělení dlouhodobého pobytu za jiným účelem.

Odstavec 3 koresponduje se současným zněním § 60 odst. 3 a dále také se změním § 47 odstavce 3 zákona o pobytu cizinců.

Odstavec 4 návrhu částečně koresponduje se zněním současného § 60 odst. 6 a § 47 odst. 12 zákona o pobytu cizinců a upravuje charakter lhůt pro podání žádostí uvedených v odstavci prvním a druhém. Tyto lhůty jsou koncipovány jako hmotněprávní, to znamená, že se v jejich případě neuplatní pravidla uvedená v § 40 správního řádu, tedy například možnost žádost podat nejbližší následující pracovní den, jestliže poslední den této lhůty (konec platnosti dosavadního pobytového oprávnění) připadne na sobotu, neděli nebo státní svátek. Jistou výjimku stanoví pak věta druhá navrhovaného ustanovení, kdy přece jen lhůta pro podání žádosti, kterou není třeba podávat osobně, je zachována, je-li poštovní zásilka obsahující takovou žádost podána k poštovní přepravě ještě v poslední den této lhůty. Skutečnost, že poslední den lhůty připadne na den pracovního klidu nebo případně na neúřední den, není také důvodem na vůli nezávislým, který by bránil žadateli podat žádost řádně ve lhůtě stanovené zákonem. Den skončení platnosti pobytového oprávnění je totiž skutečností, která je známa dopředu a není tak důvodem, který by nezávisle na vůli cizince mohl nastat. Cizinci je totiž známo již od okamžiku, kdy mu bylo příslušné pobytové oprávnění vydáno, kdy mu platnost tohoto oprávnění končí a je samozřejmě na něm, jak si naplánuje návštěvu pracoviště správního orgánu za účelem podání žádosti o udělení nového pobytového oprávnění nebo prodloužení doby platnosti toho stávajícího. Úřední hodiny, ve kterých správní orgán přijímá žádosti a další podání činěná osobně, rovněž nejsou důvodem, který by měl cizinci bránit ve včasném podání žádosti. Úřední hodiny správního orgánu jsou zveřejněny a každý se s nimi může seznámit dopředu. Důvod na vůli nezávislý představuje pouze situace, kdy dojde k náhlé změně úředních hodin v důsledku těžko předvídatelné události (havárie vody).

Elektronizace celého procesu, včetně možnosti podání žádosti, nepochybně počty opožděně podaných žádostí omezí.

K § 221- Zachování oprávněnosti pobytu

V odstavci prvním a druhém je zakotveno zachování oprávněnosti dosavadního pobytového oprávnění, to znamená trvající platnosti dlouhodobého víza, dlouhodobého pobytu, ale také oprávnění pobývat na území bez víza, za předpokladu, že zákon umožňuje, aby žádost o udělení dlouhodobého pobytu byla podána na území v době oprávněného pobytu na území bez víza. Navrhuje se výslovně upravit, že oprávněnost pobyt končí právní mocí rozhodnutí o podané žádosti.

Odstavec třetí návrhu stanoví výjimky z pravidel obsažených v předchozích dvou odstavcích a předchozím paragrafu. Upravuje tak podmínky, za nichž oprávněnost pobytu zachována není.

K § 222 – Zachování trvání dosavadního oprávnění k výkonu zaměstnání

Ustanovení přejímá současné znění § 47 odstavce 7 zákona o pobytu cizinců a upravuje zachování trvání oprávnění k výkonu zaměstnání na pracovním místě, pro které byla duální zaměstnanecké karta udělena v případě, že je žádáno o prodloužení doby pobytu na tuto kartu.

K § 223 až 225

Směrnice EU, na jejichž základě jsou zavedeny instituty modrých karet a karet vnitropodnikově převedených zaměstnanců obsahují řadu prvků, jak posílit případnou mobilitu zahraničních pracovníků mezi členskými státy. Jedním z nich jsou i pravidla o zachování oprávněnosti pobytu platnosti oprávnění uděleného jiným členským státem po dobu řízení o žádosti podané v členském státě jiném. Jde o obdobu současného zákona.

K § 226 - Osvědčování zachování oprávněnosti dosavadního pobytu Ustanovení koresponduje se současným zněním § 47 odst. 11 zákona o pobytu cizinců.

K § 227 - Nemožnost podání žádosti o oprávnění k pobytu

Nově se výslovně stanoví, že žádost o jiné pobytové oprávnění nelze podat v době, kdy cizinec na území pobývá sice oprávněně, ovšem již pouze na základě ustanovení této hlavy. Podle tohoto ustanovení je taková žádost nepřijatelná. Tento důvod nepřijatelnosti je také uveden v § 570 návrhu.

K hlavě V - Trvalý pobyt

K § 228 až 247

Právní úprava trvalého pobytu občanů třetích zemí vychází z platného znění zákona o pobytu cizinců. Hlava V je však nově navržena tak, že se trvalý pobyt občanovi třetí země uděluje buď jako trvalý pobyt rezidenta Evropské Unie (Díl 1) nebo půjde o některý ze zvláštních případů udělení trvalého pobytu (Díl 2). Základní pravidlo pro udělení trvalého pobytu zůstává nezměněno. O udělení tohoto nejvyššího pobytového oprávnění je možné žádat po 5 letech nepřetržitého pobytu na území (nejde-li o výjimečný případ).

Struktura Hlavy V

Hlava V Díl

Trvalý pobyt

1. Trvalý pobyt rezidenta Evropské unie

2. Zvláštní případy udělení trvalého pobytu

3. Společná ustanovení k žádosti o udělení trvalého pobytu

4. Důvody neudělení trvalého pobytu

5. Zrušení a zánik trvalého pobytu

K dílu 1

Vzhledem k tomu, že podmínky pro udělení trvalého pobytu dle platné právní úpravy jsou totožné s podmínkami pro udělení postavení rezidenta Evropské Unie, dle směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, navrhuje se nově jen jeden typ pobytového

oprávnění, a to trvalý pobyt rezidenta Evropské unie. Dochází ke sloučení právní úpravy

národního trvalého pobytu dle současného § 68 a 69 a úpravy právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropské unii na území (současné § 83 až 85). Postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropské unii není nově již vnímáno jako status (právní postavení), který občan třetí země získává víceméně automaticky, současně s trvalým pobytem, či zvlášť po splnění podmínky 5 let nepřetržitého pobytu na území, ale nově jde o zcela samostatný typ oprávnění k pobytu.

Pouze v případě, kdy by teoreticky mohl mít díky výše uvedenému pravidlu občan třetí země jako rodinný příslušník občana Evropské unie současně 2 oprávnění k pobytu (což je z evidenčního hlediska nežádoucí), zůstává status rezidenta (právní postavení rezident Evropské unie) samostatným institutem (např. § 247 odst. 1 a § 281 návrhu). Toto právní postavení pak rodinnému příslušníkovi náleží souběžně s jeho oprávněním k pobytu. Typicky s oprávněním k trvalému pobytu podle části páté.

K § 228 až 230 - Obecné podmínky udělení trvalého pobytu rezidenta Evropské unie, Podmínky udělení trvalého pobytu rezidenta Evropské unie držiteli modré karty

Obecné podmínky jsou totožné jak pro udělení trvalého pobytu rezidenta EU, tak pro udělení trvalého pobytu rezidenta EU držitele modré karty. Korespondují s podstatnými náležitostmi žádosti o trvalý pobyt dle platného § 70 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Speciální podmínky pro trvalý pobytu rezidenta EU držitele modré karty jsou beze změny převzaty z § 68 odst. 4 zákona o pobytu cizinců.

Základní podmínka pro udělení trvalého pobytu rezidenta Evropské unie (5 let nepřetržitého pobytu na území) je přejatá z § 68 odst. 1 a § 83 odst. 1 písm. a) současného zákona o pobytu cizinců.

K § 231 a 232 - Pobyt započítávaný do doby pobytu

Ustanovení koresponduje se současným zněním § 68 odst. 2. Nově se v celém rozsahu započítává setrvání na území na základě osvědčení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti - písm. d).

Odstavec 2 odpovídá § 68 odst. 2 písm. d) současného zákona. Pozměněné je jen započítávání doby pobytu jednou polovinou u studia, které reflektuje nové typy dlouhodobých víz (dlouhodobé vízum za účelem vzdělávání, dlouhodobé vízum za účelem účasti na vzdělávacím kurzu). Doplněno je započítávání doby pobytu jednou polovinou u setrvání na území na základě vydaného osvědčení o strpění.

Odst. 3 odpovídá platnému § 68 odst. 2 písm. e) a f) zákona o pobytu cizinců.

K § 233 - Přerušení nepřetržitosti doby pobytu

Koresponduje s § 68 odst. 3 písm. c) platného zákona o pobytu cizinců.

K § 234 - Pobyt nezapočítávaný do doby pobytu

Převzaté ustanovení § 68 odst. 3 písm. a), b), d) a e) platného zákona.

K § 235 - Doba nepřetržitého pobytu pro držitele modré karty

Převzaté ustanovení § 68 odst. 4 platného zákona.

K § 236 - Žádost o udělení trvalého pobytu podaná mimo území

Koresponduje s § 68 odst. 5 platného zákona.

K § 237 - Místo podání žádosti

Ustanovení přejímá § 69 odst. 5 platného zákona.

K dílu 2

Udělení trvalého pobytu ve zvláštních případech je možné i bez splnění podmínky 5 let

nepřetržitého pobytu na území. Nově jsou do důvodů hodných zvláštního zřetele zahrnuty

i humanitární důvody, které jsou nyní uvedeny v § 66 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.

Udělení trvalého pobytu v zájmu České republiky je nově podmíněno doložením potvrzení souhlasu člena vlády nebo souhlasem vyplývajícím z usnesení vlády. Nejčastěji půjde o potvrzení vydané ministrem příslušného ministerstva.

Návrh jinak přejímá ustanovení platného zákona o pobytu cizinců beze změn, explicitně se reaguje na výmaz cizince – bývalého držitele trvalého pobytu, ze sankčního seznamu, to byl dosud podřazeno pod písm. d), ke věcně změně proto nedochází.

K dílům 3 až 5

Nový zákon o pobytu cizinců zachovává nově navrženou systematiku a rozděluje důvody neudělení trvalého pobytu, důvody pro zrušení trvalého pobytu a zánik trvalého pobytu. Důvody korespondují s platným zněním zákona o pobytu cizinců.

K § 245 - Opětovná žádost po zrušení trvalého pobytu

Jde o ustanovení převzaté z § 83 odst. 4 platného zákona.

ČÁST PÁTÁ

POBYT OBČANA EVROPSKÉ UNIE A RODINNÉHO PŘÍSLUŠNÍKA OBČANA

EVROPSKÉ UNIE

STRUKTURA ČÁSTI PÁTÉ

ČÁST Hlava Díl

POBYT OBČANA EVROPSKÉ UNIE A RODINNÉHO PŘÍSLUŠNÍKA OBČANA EVROPSKÉ UNIE

I. Občan Evropské unie

1. Registrace a pobyt občana Evropské unie

2. Trvalý pobyt občana Evropské unie

II. Rodinný příslušník občana Evropské unie

1. Pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie 2. Trvalý pobyt

III. Zvláštní případy

1.Vystoupení z Evropské unie 2. Brexit

IV. Vycestování občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka

K hlavě I – Občan Evropské unie

struktura Hlavy I

Hlava I Díl Oddíl

Občan Evropské unie

1. Registrace občana1. Osvědčení o registraci občana Evropské Evropské unieunie 2. Ukončení pobytu

2. Trvalý pobyt občana1. Podmínky udělení trvalého pobytu Evropské unie 3. Zrušení a zánik trvalého pobytu

Obecně k používání pojmu „představuje hrozbu pro veřejný pořádek“

Původní úmysl zavést v zákoně pouze jeden jednotný termín nelze plně uskutečnit, neboť význam formulace „představuje hrozbu pro veřejný pořádek“ není ve všech případech shodný. Význam této formulace se mění v závislosti na výkladu Soudního dvora ohledně ustanovení příslušné směrnice. Podle směrnice o volném pohybu musí být opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby, které musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti; předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření neodůvodňují; odůvodnění, která přímo nesouvisí s dotyčnou osobou nebo souvisejí s generální prevencí, nejsou přípustná; výhradu ve směrnici je jakožto důvod pro omezení volného pohybu nutné vykládat restriktivně). Na straně druhé podle směrnice o slučování rodiny - 2003/86/ES a rozsudku G.S. se nevyžaduje systematicky vycházet ze skutečného, trvajícího a dostatečně závažného nebezpečí, jež představuje jednání uvedené osoby a nezavádí vazbu mezi pojem „hrozba pro veřejný pořádek“ a hrozbou zásahu do některého ze základních zájmů společnosti; orgány mohou prokázat, že státní příslušník třetí země představuje hrozbu pro veřejný pořádek, pouhým poukazem na okolnost, že byl tento státní příslušník odsouzen za spáchání trestného činu, pokud má tento trestný čin takový stupeň závažnosti či takovou povahu, že je nutné vyloučit pobyt tohoto státního příslušníka na území dotyčného členského státu. Dále pak

Zjištění skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení některého ze základních zájmů společnosti podle judikatury Soudního dvora ob ecně znamená, že dotyčný jednotlivec má tendenci pokračovat v budoucnu v jednání, které představuje takovéto ohrožení, může však též dojít k tomu, že pouhé dřívější jednání naplňuje podmínky takovéhoto ohrožení (rozsudek 30/77 Bouchereau, bod 29, rozsudek C-331/16 a C-366/16 K, bod 56). To dovodil mj. i na základě toho, že původně byl navrhován požadavek, aby byly důvody veřejného pořádku založeny výlučně na osobním chování dotyčného cizince. Unijní normotvůrce se nicméně nakonec pro toto omezení rozhodovacího prostoru přiznaného členským státům při uplatňování článku 6 této směrnice nerozhodl. Soudní dvůr v rozsudku C-381/18 a C-382/18 G.S. doprovodil svůj závěr, že orgány tak m ohou prokázat, že státní příslušník třetí země představuje hrozbu pro veřejný pořádek pouhým poukazem na okolnost, že byl tento státní příslušník odsouzen za spáchání trestného činu, pouze pokud má tento trestný čin takový stupeň závažnosti či takovou povahu, že je nutné vyloučit pobyt tohoto státního příslušníka na území dotyčného členského státu, v bodě 67 rozsudku konstatováním, že: „(T)ento závěr je ostatně podpořen jak odkazem na „odsouzení za spáchání závažného trestného činu“ v b odě 14 odůvodnění směrnice 2003/86, tak … podle rozsudku C-544/15 Fahimian, který vycházel z původní tzv. studentské směrnice – 2004/114/ES, kterou nahradila směrnice (EU) 2016/801 ((opatření z důvodů veřejného pořádku musí být přijímána na základě individuálního posouzení, pokud se na základě zhodnocení skutečností příslušné orgány domnívají, že cizinec představuje byť jen „možné“ ohrožení veřejné bezpečnosti; může být zohledněno nejen osobní chování žadatele, ale i jiné skutečnosti; příslušné vnitrostátní orgány mají široký prostor pro uvážení při hodnocení rozhodných skutečností. Rovnocenný standard se standardem podle tzv. směrnice o volném pohybu (2004/38/ES) dovodil Soudní dvůr i vůči výhradě veřejného pořádku podle čl. 6 odst. 1 směrnice o dlouhodobých rezidentech (2003/109/ES), o kterou lze opřít nepřiznání postavení dlouhodobého rezidenta podle směrnice (viz rozsudek C-503/19 a C-592/19 UQ a SI).

Z výše uvedených důvodů se v případě občanů Evropské unie, jejich rodinných příslušníků a v oblastech týkajících se trvalého pobytu zavádí formulace, že osoba představuje skutečnou, aktuální a závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo bezpečnost státu založenou výlučně na osobním chování dotyčné osoby.

K dílu 1 – Registrace občana EU

K oddílu 1 – Osvědčení o registraci občana EU

K § 248 až 251 - Povinnost registrovat se u Ministerstva vnitra, Žádost o vydání osvědčení o registraci, Důvody pro nevydání osvědčení o registraci

Nově se zavádí povinnost občanů Evropské unie registrovat se u Ministerstva vnitra v případě pobytu na území delšího než 90 dnů, a to do 90 dnů od vstupu na území či do 90 dnů od doby, kdy se daný cizinec stal občanem Evropské unie. Tato povinnost je umožněna na základě čl. 8 směrnice 2004/38/ES,který umožňuje členským státům u pobytů občanů Evropské unie delších než 3 měsíce zavést povinnost registrace u příslušných orgánů. Příslušné správní úřady České republiky takovou povinnou pobytovou registraci v současné době nevyžadují (s výjimkou registrace u ubytovatele). Jinak mají občané Evropské unie dle unijního práva nárok na volný pohyb a pobyt na území jiného členského státu po dobu až 3 měsíců, aniž by podléhali jakýmkoli podmínkám či formalitám, s výjimkou povinnosti být držitelem platného průkazu totožnosti nebo cestovního pasu.

Negativa spojená s neexistencí povinné registrace občanů Evropské unie se projevila v době pandemie COVID-19. V souvislosti s mimořádnými opatřeními omezujícími vstup cizinců do ČR byli občané EU bez potvrzení o přechodném pobytu v ČR nuceni komplikovaně prokazovat oprávněnost svého vstupu na území, i když zde dlouhodobě pobývali. Rovněž v souvislosti s vystoupením Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské

požadavkem uloženým v čl. 6 odst. 2 druhém pododstavci této směrnice, totiž vzít v úvahu závažnost neb o druh protiprávního jednání, jehož se daná osob a dopustila.“ V rozsudku C-503/19 a C-592/19 UQ a SI, se Soudní dvůr odvolal na standard, podle kterého opatření odůvodněná pomocí důvodů veřejného pořádku lze přijmout pouze tehdy, když se po konkrétním posouzení každého jednotlivého případu příslušnými vnitrostátními orgány ukáže, že osob ní chování dotyčné osoby představuje v současné dob ě skutečné a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, a doprovodil to odkazem na rozsudek C-331/16 a C-366/16 K, týkající se výkladu standardu výhrady veřejného pořádku podle shora uváděné tzv. směrnice o právech občanů EU (2004/38/ES). Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, Úřední věstník L 158, 30. 4. 2004, s. 77 –123 (dále jen „směrnice 2004/38/ES“).

unie (dále jen „Spojené království“) se neukázalo jako ideální, že v ČR nebyla povinná registrace zavedena.

K získání statusu beneficienta výstupové dohody uzavřené mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím podle české legislativy postačovalo, aby občan Spojeného království byl k 31. prosinci 2020 držitelem potvrzení o přechodném pobytu nebo povolení k trvalému pobytu či jeho rodinný příslušník byl držitelem pobytové karty rodinného příslušníka občana EU. Vzhledem k tomu, že Česká republika nezavedla systém povinné registrace pro občany EU, nebyli z osobní působnosti výstupové dohody vyňati ani občané Spojeného království, kteří k 31. prosinci 2020 nebyli držiteli pobytového oprávnění, ale pobývali na území České republiky v souladu s právem EUa mohli zpětně prokázat legálnost svého pobytu ve správním řízení při žádosti o pobytový doklad po 1. lednu 2021. Zatímco v lednu 2020 bylo v České republice registrováno asi 8 000 britských občanů, k 31. lednu 2021 jich bylo již 9 273, což svědčí o úspěchu informační kampaně pro britské občany (ke které členské státy zavazuje čl. 37 výstupové dohody uzavřené mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím). Jedná se o 15 % nárůst během jednoho roku, což může ukazovat, že zavedení povinné registrace unijních občanů v České republice by mohlo pravděpodobně o nemalý podíl navýšit statistické počty těchto občanů pobývajících v ČR.

Za účelem usnadnění přístupu orgánů státní správy, veřejné správy i samosprávy k údajům o fyzických a právnických osobách potřebným při výkonu jejich činnosti, byly zákonem č. 111/2009 Sb., o základních registrech zřízeny základní registry. Jedním ze základních registrů je registr obyvatel, ve kterém se shromažďují mj. údaje o cizincích pobývajících na území ČR. V případě cizinců občanů EU jsou v registru obyvatel vedeni pouze ti, kteří pobývají na území ČR v rámci trvalého pobytu nebo kterým byl vydán doklad o přechodném pobytu na území ČR delším než 3 měsíce. Vzhledem ke skutečnosti, že občané EU v ČR dle stávající právní úpravy nemají povinnost svůj pobyt nad 90 dnů oznamovat, tak ti, kteří o toto nepovinné potvrzení nepožádali, v registru obyvatel evidováni nejsou. To s sebou přináší řadu problémů, jak pro orgány veřejné správy, státní správy, samosprávy a další subjekty, tak pro cizince samotné.

Důsledkům tohoto stavu se věnuje příslušná část závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace (RIA).

Dopady do státní správy, veřejné správy a samosprávy:

 Na základě zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní dostávají obce

od státu do svých rozpočtů finanční prostředky. Jedním z kritérií je velikostní kategorie obcí dle počtu obyvatel. V případě, že v dané obci přechodně pobývají neregistrovaní občané EU, nemůže obec za tyto osoby čerpat od státu žádné finanční prostředky.

 Neregistrovaní občané EU současně neodvádějí do rozpočtu obcí žádné finanční

prostředky plynoucí z místních poplatků (např. poplatek za odvoz odpadu).

Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie pobytový doklad pouze osvědčuje existenci práva pobytu a není podmínkou výkonu tohoto práva: Rozsudek ze dne 21. července 2012 ve věci C -325/09 Secretary of State for Work and Pensions proti Maria Dias, EU:C:2011:498, bod 48 (dále jen: „C-325/09 Dias, EU:C:2011:498“).

Srovnání statistických údajů v 1. a 3. společné zprávě o implementaci výstupové dohody: First joint report on the implementation of residence rights under part two of the withdrawal agreement. Evropská komise [online]. 23. října 2020 [cit. 2022-02-17]. Dostupné z WWW: https://ec.europa.eu/info/publications/first-joint-report- implementation-residence-rights-under-part-two-withdrawal-agreement_en; Third joint report on the implementation of residence rights under part two of the Withdrawal Agreement. Evropská komise [online]. 28. května 2021. Dostupné z WWW: <https://ec.europa.eu/info/publications/third-joint-report-implementation- residence-rights-under-part-two-withdrawal-agreement_en>.

 Rozdíl mezi skutečným počtem cizinců v obci a počtem evidovaným v registru obyvatel

může mít dopady i do plánování a zajištění kapacit. V případě větší koncentrace neregistrovaných osob (např. v regionech a místech s průmyslovými zónami) mohou být problémem nedostatečné ubytovací kapacity, kapacity školských zařízení (v rámci povinné školní docházky), kapacity zdravotnických zařízení, dopravní kapacity, včetně zajištění dostatečné dopravní obslužnosti apod. Nelze opomenout ani větší riziko zhoršení bezpečností situace v daném místě (týká se hlavně zaměstnaneckých ubytoven).

 Skutečnost, že osoba není vedena v registru obyvatel, má negativní dopady rovněž

na možnosti evidování protiprávního (přestupkového) jednání cizince v centrální evidenci přestupků. V osobních dokladech některých občanů EU není uvedena adresa místa pobytu. Pokud správnímu orgánu trvalý pobyt, resp. hlášený pobyt cizince nejsou známy, nelze vydat příkazový blok, který pro účely vymáhání uložené pokuty uvedení adresy místa pobytu vyžaduje. Přestupek nelze zadat do informačního systému a pokuta je rovněž obtížně vymahatelná.

Dopady na neregistrovaného občana EU:

 Nevýhodou chybějící registrace je ztížený přístup k úřadům (např. v souvislosti

s nárokem na některou z dávek sociálního systému) či některým finančním operacím/aktivitám občanů EU coby klientů bankovních ústavů působících v ČR, kdy je potřebné prokázat se úředním potvrzením o pobytu v ČR.

 Neregistrovaní přechodně pobývající občané EU mají v ČR omezený přístup

k digitálním a dalším službám, které jsou vázány na ověření identity v registru obyvatel.

Zavedení povinné registrace občanů EU by znamenalo větší jistotu i pro zaměstnavatele. V současné době se stává, že zaměstnavatel v dobré víře zaměstná občana EU, o kterém je následnou kontrolní činností příslušných orgánů státní správy zjištěno, že ve skutečnosti se jedná o občana třetího státu s padělaným dokladem občana EU.

Odhad reálného počtu občanů EU dlouhodobě pobývajících v ČR

K 31. 12. 2020 bylo v ČR k pobytu delšímu než 3 měsíce evidováno celkem 253 839 občanů zemí EU. Ve většině případů (61,6 %) se jednalo o občany EU s registrovaným přechodným pobytem.

Vývoj počtu občanů EU s registrovaným přechodným pobytem v ČR 2016–2020 (stav k 31. 12. 2020):

Druh pobytu 2016 2017 2018 2019 2020

Přechodný pobyt 129 660 137 195 145 177 153 441 156 246

meziroční změna + 6,9% + 5,8% + 5,8% + 5,7% +1,8%

Trvalý pobyt 79 418 83 482 87 316 92 880 97 593

CELKEM 209 078 220 677 232 493 246 321 253 839 Zdroj IS CIS

Z evidencí Ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá, že k 31. 12. 2020 bylo na území ČR 390 058 občanů EU v postavení zahraničních pracovníků. Na těchto údajích jsou nejvýrazněji vidět disproporce mezi počty evidovaných občanů EU a reálně se na území ČR nacházejících občanů EU. Dle údajů Ministerstva průmyslu a obchodu bylo k 31. 12. 2020 na území ČR evidováno celkem 38 567 podnikatelů z řad občanů EU. Dle údajů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ve školním roce 2020/2021 studovalo, resp. navštěvovalo školská zařízení v ČR celkem 41 054 občanů EU.

Součtem údajů z výše zmíněných tří databází lze dosáhnout celkového počtu 469 579 osob, zatímco k pobytu je evidováno 253 839 občanů EU. Na základě tohoto porovnání se tedy lze velmi hrubým odhadem domnívat, že na území ČR pobývá až cca o 200 tisíc více občanů Evropské unie, než je jich evidováno. Je nutno poukázat na skutečnost, že jeden cizinec může na území ČR zároveň studovat i podnikat nebo být zároveň zaměstnancem, či že v řadě případů se u zaměstnaných osob může jednat o přeshraniční pracovníky, kteří do ČR za prací pouze dojíždí, ale nepobývají zde. Na skutečnosti, že řada občanů EU není na území ČR registrována, to ale příliš nemění.

Ustanovení § 249 odst. 1 přejímá ohledně povinných náležitostí žádosti znění § 87a odst. 2 platného zákona.

Ustanovení § 250 přejímá dosavadní znění § 87d písm. a) a b) platného zákona o pobytu cizinců.

S ohledem na potřebu posílit personální kapacity nutné ke zpracování jednorázově výrazně navýšeného počtu žádostí o vydání osvědčení o registraci se termín spuštění povinné registrace občanů EU navrhuje až od roku 2027 (vizte odloženou účinnost ustanovení § 248 v ustanovení § 682 o účinnosti návrhu). V průběhu roku 2026 tak bude registrace nadále pouze dobrovolná. Povinnost uvedená v § 248 nebude účinná, a proto nebude možné občana EU, který se v průběhu roku 2026 nezaregistruje, nijak postihnout.

Povinnost „se doregistrovat“ v průběhu 2 let od spuštění povinné registrace pak upravuje přechodné ustanovení v § 668 odst. 3.

Částečnou odchylku od povinnosti provést registraci do 90 dnů pak představuje situace dítěte, které se již jako občan EU na území ČR narodí. Návrh v tomto směru respektuje čas potřebný k obstarání relevantních dokumentů a shodně jako v části návrhu věnované dítěti narozenému na území dává zákonnému zástupci na příslušný úkon lhůtu 6 měsíců od narození dítěte.

K oddílu 2 – Ukončení pobytu

K § 252 - Ukončení pobytu občana Evropské unie

Toto ustanovení přejímá znění § 87d odst. 2 platného zákona o pobytu cizinců, pouze mění terminologii ze „zrušení přechodného pobytu“ na „ukončení pobytu“ z § 19 platného zákona o pobytu cizinců.

Ustanovení § 252 odst. 1 písm. a) návrhu zákona zohledňuje transpozicí čl. 7 odst. 1 písm. b) a c), čl. 12 odst. 2, čl. 13 odst. 2 a čl. 14 odst. 1 směrnice 2004/38/ES v souladu s významem, který dal Soudní dvůr EU pojmu „nepřiměřená zátěž pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu“.

Ustanovení § 252 odst. 1 písm. b) návrhu zákona je transpozicí čl. 35 směrnic e 2004/38/ES ve smyslu příslušné judikatury vykládající dané ustanovení.

Ustanovení § 252 odst. 1 písm. c) a d) návrhu zákona transponují kategorické požadavky veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti z čl. 27 směrnice 2004/38/ES.

V návrhu zákona užité sousloví „představuje skutečnou, aktuální a závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo bezpečnost státu založenou výlučně na osobním chování dotyčné osoby“ je zpřesněním oproti současnému zákonu o pobytu cizinců, neboť lépe zohledňuje požadavky příslušných předpisů Evropské unie i závěry judikatury Soudního dvora EU.

K dílu 2 – Trvalý pobyt občana EU

K oddílu 1 – Podmínky udělení trvalého pobytu

K § 253 – Trvalý pobyt po 5 letech pobytu

Toto ustanovení je transpozicí čl. 16 odst. 1 směrnice 2004/38/ES. Oproti původním u ustanovení se nově explicitně vyjadřuje, že průkaz trvalého pobytu ministerstvo vydá na základě registrace.

K § 254 a 255 – Trvalý pobyt bez předchozích 5 let pobytu, Doba výkonu zaměstnání

Toto ustanovení je transpozicí čl. 17 odst. 1 směrnice 2004/38/ES.

K § 256 - Přerušení nepřetržitosti doby pobytu

Toto ustanovení přejímá znění ustanovení § 87g odst. 9 věty za středníkem platného zákona o pobyt cizinců a jedná se o analogické zohlednění judikatury Soudního dvora EU.Jelikož trvalý pobyt představuje klíčový faktor podporující sociální soudržnost, je třeba udělení trvalého pobytu podmínit dosažením určitého stupně integrace občana Evropské unie v České republice. Tato integrace se zakládá nejen na časových a územních faktorech, ale také na faktorech kvalitativních. Narušením integrační vazby mezi dotyčným občanem Evropské unie a Českou republikou během, kterého nemůže být doba integrace započítávána, je bezesporu skutečnost, že příslušný soud uložil občanu Evropské unie nepodmíněný trest odnětí svobody, protože daný občan Evropské unie nerespektoval společenské hodnoty vyjádřené v českém trestním právu.

Rozsudek ze dne 19. září 2013 ve věci C-140/12 – Pensionsversicherungsanstalt proti Peteru Breyovi, EU:C:2013:565. Rozsudek ze dne 18. prosince 2014 ve věci C‑202/13 – The Queen, na žádost Seana Ambrose McCarthyho a dalších proti Secretary of State for the Home Department, EU:C:2014:2450. Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. ledna 2014 ve věci C‑378/12 - Nnamdi Onuekwere proti Secretary of State for the Home Department, ECLI:EU:C:2014:13.

K § 257 – Nepřetržitost pobytu

Toto ustanovení beze změny přejímá znění ustanovení § 87g odst. 7 a 9 věty před středníkem platného zákona o pobytu cizinců.

K oddílu 2 – Společná ustanovení k žádosti o trvalý pobytu

K § 258 – Důvody hodné zvláštního zřetele a zájem České republiky

Národní úprava stanoví nad rámec práva Evropské unie další případy, kdy lze trvalý pobyt udělit.

K § 259 - Doklady předkládané občanem Evropské unie

Toto ustanovení přejímá znění ustanovení § 87i odst. 1 platného zákona o pobytu cizinců. Doklad potvrzující splnění podmínek pro udělení trvalého pobytu se týká podmínek uvedených v dílu 2 oddílu 1 (podmínky udělení trvalého pobytu) návrhu zákona.

K § 260 – Důvody neudělení trvalého pobytu

Toto ustanovení přejímá znění ustanovení § 87k odst. 1 platného zákona o pobytu cizinců s výjimkou ustanovení § 87k odst. 1 písm. e), které se týká rodinného příslušníka občana Evropské unie.

K oddílu 3 – Zrušení a zánik trvalého pobytu

K § 261 – Zrušení trvalého pobytu

Toto ustanovení přejímá znění ustanovení § 87l odst. 1 a 2 platného zákona o pobytu cizinců s výjimkou ustanovení § 87l odst. 1 písm. b), které se týká rodinného příslušníka občana Evropské unie.

K § 262 – Zánik trvalého pobytu

Zánik trvalého pobytu občana Evropské unie podle předkládaného návrhu zákona nastává z analogických důvodů jako je tomu v případě § 76 platného zákona o pobytu cizinců, nicméně oproti stávajícímu znění obsahujícímu „zánik platnosti povolení k trvalému pobytu“ přichází návrh zákona s konceptem zániku samotného práva trvalého pobytu. Nově je doplněno písmeno d) stanovící zánik trvalého pobytu pozbytím občanství Evropské unie, které lze ztratit v důsledku pozbytí občanství jednoho z členských států Evropské unie, pokud dotyčná osoba zároveň nemá občanství jiného státu Evropské unie, anebo vystoupením členského státu Evropské unie, jehož občanství daný cizinec má, z Evropské unie samotné.

K hlavě II – Rodinný příslušník občana EU

struktura Hlavy II

Hlava I Díl

Rodinný příslušník občana EU

1. Pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie

2. Trvalý pobyt

K dílu 1 – Pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie

K § 263 - Povinnost požádat o vydání pobytové karty

Toto ustanovení stanoví povinnost rodinného příslušníka občana Evropské unie požádat ministerstvo o vydání pobytové karty rodinného příslušník občana Evropské unie, která osvědčí oprávněnost jeho pobytu na území. Tuto povinnost je nutné splnit ve lhůtě 90 dnů. Od jakého okamžiku začíná výše uvedená 90denní lhůta běžet, vysvětlují písmena a) až c).

K § 264 - Možnost požádat o vydání pobytové karty

Tento paragraf výslovně počítá s možností, že žádost o vydání pobytové karty je oprávněn podat i žadatel o udělení mezinárodní ochrany, nebo osoba, které byla udělena mezinárodní nebo dočasná ochrana.

K oddílu 2 – Udělení pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie

K § 265 - Žádost o pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie podávaná mimo území

O udělení pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie je rodinný příslušník občana

Evropské unie oprávněn požádat i na zastupitelském úřadu v zahraničí nebo jeho prostřednictvím. V případě postupu dle tohoto ustanovení se žádá o udělení pobytu, nikoliv pouze o vydán pobytové karty, která již nabyté právo pobytu jen osvědčuje.

K § 266 - Žádost vzdáleného rodinného příslušníka o udělení pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie

Vzdálený rodinný příslušník je o udělení tohoto druhu pobytu oprávněn požádat na zastupitelském úřadu nebo jeho prostřednictvím. Na území je oprávněn požádat ministerstvo o pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie za obdobných podmínek, kdy je občan třetí země oprávněn požádat na území ministerstvo o udělení dlouhodobého pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. Obdobně jako v případě rodinného příslušníka občana EU žádajícího o udělení pobytu rodinného příslušníka ze zastupitelského úřadu je i v tomto případě nutné požádat o udělení pobytu.

K § 267 - Podmínky pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie

Toto ustanovení stanoví podmínky pobytu rodinného příslušníka občana EU. Jedná se o transpozici směrnice 2004/38/EU do národního právního řádu. Výčet požadovaných dokladů prokazujících splnění podmínek je proto nutné považovat za taxativní.

K § 268 – Důvody nevyhovění žádosti

Dané ustanovení upravuje důvody pro nevyhovění žádosti o vydání pobytové karty a neudělení pobytu. Jedná se o obdobu ustanovení § 87e odst. 1 až 3 platného zákona o pobytu cizinců. Znění bylo upraveno a aktualizováno tak, aby lépe odpovídalo požadavkům unijního práva

Odstavec 2 konstatuje, že před vydáním rozhodnutí o nevydání pobytové karty nebo o neudělení pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle odstavce 1 písm. d),

h) nebo i) se zohlední přiměřenost dopadů tohoto rozhodnutí. Z toho vyplývá, že v případě vydání rozhodnutí o nevydání pobytové karty nebo o neudělení pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle odstavce 1 písm. a), b), c), e), f), g) nebo j), se přiměřenost dopadů rozhodnutí nezohledňuje.

K § 269 - Zrušení pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie

Zrušení pobytu rodinného příslušníka Evropské unie či vzdáleného rodinného příslušníka je možné za podmínek, jejichž znění vychází z ustanovení § 87f odst. 1 a 3 platného zákona o pobytu cizinců. Konkrétní znění bylo upraveno a aktualizováno, aby odpovídalo požadavkům unijního práva. Dopady rozhodnutí o zrušení pobytu musí být přiměřené, což je legislativně upraveno v odstavci druhém.

Právo na respektování soukromého a rodinného života je v rámci mezinárodních instrumentů obsaženo v článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen EÚLP). Článek 8 odst. 1 EÚLP stanoví: „Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence“. V článku 8 odst. 2 jsou pak stanoveny limitující podmínky, podle nichž: „Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.“ Obecnou definici pojmu „respektování rodinného života“ podal Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) v případu Al-Nashif proti Bulharsku.ESLP v tomto rozsudku jasně deklaroval, že existence rodinného života závisí na faktických osobních vazbách v praxi. ESLP ve svém rozsudku řekl, že: „z pojetí rodiny, na němž je založen čl. 8 EÚLP, vyplývá, že dítě, které se narodilo z manželského svazku, je ipso iure součástí tohoto vztahu a od okamžiku narození dítěte, a na základě této skutečnosti, existuje mezi ním a jeho rodiči pouto ‚rodinného života‘, které následné události nemohou zpřetrhat, kromě výjimečných okolností.“ Jde-li o vztah mezi manžely a partnerské vztahy, právo na respektování rodinného života dle pojetí ESLP chrání jak manželství, tak neformální de facto vztahy. Rovněž vztahy mezi rodiči a dětmi spadají do této ochrany. V určitých případech bude možné pod rodinný život podřadit

Rozsudek ESLP ze dne 20. června 2002 ve věci Al-Nashif proti Bulharsku, č. 50963/99.

také jiné vztahy, přičemž nezáleží na tom, zda byly utvořeny na základě právních nebo pokrevně-biologických vazeb. Např. v rámci rozsudku Marckx proti BelgiiESLP konstatoval, že do oblasti ochrany rodinného života náleží jakékoliv vztahy mezi bližšími příbuznými, zejména vazba mezi vnoučaty a prarodiči může být zvláště silná, neboť prarodiče mohou hrát podstatnou úlohu v rodinném životě svých vnoučat. V případě Slivenko proti Lotyšskuvšak ESLP v případě vztahů mezi vnoučaty a prarodiči řekl, že se jedná o zásah do soukromého života dle čl. 8 EÚLP, nikoliv však do života rodinného, protože v daném případě se existence rodinného života nemůže dovolávat osoba ve vztahu k dospělým osobám, které nepřináleží do nukleární rodiny a které nejsou na této osobě závislé.Podle ustálené judikatury ESLP tedy rodinný život mimo jádro rodiny (které je tvořeno rodiči a dětmi) může existovat, ovšem pouze za předpokladu a pod podmínkou toho, že například vztah mezi strýcem a jeho neteří má povahu mimořádné (nikoliv tedy běžné) emocionální vazby. Taková zvláštní vazba závisí na faktických okolnostech, ale může jít i o to, že dané osoby žijí pod stejnou střechou a sdílí jednu domácnost.

Právě pro posuzování, zda v daném kontextu byl založen a trvá mezi dotčenými osobami rodinný život, je dle ESLP relevantní řada faktorů, ať už jde o zmíněný společný život v jedné domácnosti nebo o faktory spočívající v délce a intenzitě vztahu či v jiných formách posílení vzájemné vazby mezi dotčenými osobami (společné děti nebo jiné společné závazky).Výše uvedené faktory pro posouzení existence rodinného života lze zobecnit jako míru osobních a emocionálních vztahů mezi dotčenými osobami, které jsou však skutečné a nejedná se o vztahy domnělé či jen formální.Na základě rozhodnutí Al-Nashif proti Bulharsku je tedy nutné interpretovat pojem rodinného života dle výkladu ESLP extenzivněa pokud už dojde k zásahu státu do rodinného života, je nutné, aby se tak dělo na základě opatření majícího oporu v národním právu, jehož účinky jsou předvídatelné.

ESLP rozlišuje mezi případy vyhoštění a případy vstupu na území daného smluvního státu. Pokud byl rodinný život zahrnující jednoho nebo více cizinců již na území státu jednou utvořen, ukončení povolení k pobytu je zkoumáno na základě limitujících kritérií obsažených v čl. 8 odst. 2 EÚLP. To znamená, že zásah do rodinného života ze strany státního orgánu, musí být v souladu se zákonem, nezbytný v demokratické společnosti a být proporcionální ve vztahu k popsanému legitimnímu cíli v čl. 8 odst. 2 EÚLP.ESLP definuje právo na respektování rodinného života jako autonomní koncept, který musí být vykládán nezávisle na národním právu jiných států EÚLP. Tento koncept zahrnuje právo žít společně tak, aby se rodinné vztahy mohly normálně rozvíjet a povinností státu je tento rozvoj také umožnit.

Ve věci Boultif proti Švýcarsku a v následném rozsudku Üner ESLP formuloval rozsáhlý seznam deseti kritérií, které mají sloužit pro posouzení, zda byla dodržena spravedlivá rovnováha mezi zájmem státu a zájmem jednotlivce na respektování jeho rodinného života. Kritéria se typově týkají (1) trestného činu stěžovatele (jeho povaha a závažnost; doba, která uplynula od jeho spáchání a chování stěžovatele v této době), (2) hostitelské země a země destinace (doba pobytu v hostitelské zemi a pevnost sociálních, kulturních a rodinných vazeb s hostitelskou zemí a se zemí destinace), (3) rodinné situace stěžovatele (délka manželství

Rozsudek ESLP ze dne 13. června 1973, Marckx proti Belgii, č. 6833/74, § 45. Rozsudek ESLP ze dne 9. října 2003, Slivenko proti Lotyšsku, č. 48321/99. Tamtéž, § 97. Rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ze dne 19. července 1968, X proti Federální repub lice Německo, č. 3110/67; rozsudek ESLP ze dne 3. července 2001, Javeed proti Nizozemí, č. 47390/99; BOELES, P.; DEN HEIJER, M.; LODDER, G.; WOUTERS, K. European […], s. 205. Rozsudek ESLP ze dne 13. června 1973, Marckx proti Belgii, č. 6833/74, § 112. Rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ze dne 15. října 1986, K. proti Spojenému království, č.11468/85. BOELES, P.; DEN HEIJER, M.; LODDER, G.; WOUTERS, K. European […], s. 204. Rozsudek ESLP ze dne 20. června 2002 ve věci Al-Nashif proti Bulharsku, č. 50963/99, § 121. BOELES, P.; DEN HEIJER, M.; LODDER, G.; WOUTERS, K. European […], s. 204. Rozsudek ESLP ze dne 13. června 1979, Marckx proti Belgii, č. 6833/74, §§ 31, 45.

a faktory svědčící o skutečném rodinném životě páru; národnost dotčených osob; skutečnost, zda manžel nebo manželka věděl nebo věděla v době vstupu do vztahu o spáchání trestného činu či vážnosti problémů, kterým by byl nebo byla manžel či manželka stěžovatele vystaven či vystavena v případě uskutečnění rodinného a soukromého života v zemi původu stěžovatele) a v neposlední řadě (4) dětí stěžovatele (zda se z manželství či z de facto vztahu narodily děti, a pokud ano, jaký je jejich věk; jaký je nejlepší zájem a blaho dítěte, zvláště s ohledem na vážnost problémů, na které může některé ze stěžovatelových dětí narazit v zemi, do které je stěžovatel vyhoštěn).

Z rozsudku Üner proti Nizozemsku plyne, že zatímco koncept „rodinného života“ v čl. 8 EÚLP zdůrazňuje důležitost osobních vazeb mezi členy rodiny, pro pojem „soukromého života“ je podstatná vazba jednotlivce na společenství či komunitu. V případech vyhoštění cizinců je ze strany ESLP zkoumán rodinný život společně se životem soukromým a cizinci, kteří nemohou splnit požadavek dostatečných rodinných vazeb, pak mohou poukazovat na kvalitu soukromých vazeb daných délkou pobytu v dané zemi. V rozsudku Üner proti Nizozemsku ESLP rozhodl, že vyhoštění usazeného cizince v daném případě je zásahem do práva na respektování soukromého života, čímž ESLP podstatně rozšířil působnost čl. 8 EÚLP na všechny případy vyhoštění usazených cizinců.V rozsudku İletmiş, který se týkal svobody pohybu, je podle ESLP takový pohyb přes hranice klíčový pro plný rozvoj soukromého života dané osoby, pokud má daná osoba rodinné, profesionální a ekonomické vazby ve více zemích.

K § 270 – Nezrušení pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie

Toto ustanovení je obdobou ustanovení § 87f odst. 2 platného zákona o pobytu cizinců. Vyjmenovává případy, kdy se pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie se z důvodů uvedených v § 269 odst. 1 písm. b) a c) nezruší, přestože již nadále netrvá soužití rodinného příslušníka občana EU s občanem EU (např. z důvodu úmrtí, rozvodu nebo domácího násilí).

K § 271 – Zánik pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie

Zánik pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie a vzdáleného rodinného příslušníka podle předkládaného návrhu zákona nastává z analogických důvodů, jako je tomu v případě § 76 platného zákona o pobytu cizinců. V § 262 návrhu zákona je obdobná situace řešena ve vztahu k občanu Evropské unie.

K § 272 a 273 – Zachování oprávněnosti pobytu

Toto ustanovení je obdobou ustanovení § 87y platného zákona o pobytu cizinců. Stanoví, za jakých podmínek může po podání žádosti na území pobývat rodinný příslušník občana EU, resp. vzdálený rodinný příslušník.

Rozsudek ESLP ze dne 2. srpna 2001, Boultif proti Švýcarsku, č. 54273/00, § 48; rozsudek ESLP ze dne 18. října 2006, Üner proti Nizozemsku, č. 46410/99, §§ 57–58. SCHABAS, William A. The European Convention on Human Rights. A Commentary. 1st edition. Oxford: Oxford University Press, 2015, s. 396. Rozsudek ESLP ze dne 18. října 2006, Üner proti Nizozemsku, č. 46410/99, § 59. BOELES, P.; DEN HEIJER, M.; LODDER, G.; WOUTERS, K. European […], s. 207–208. Rozsudek ESLP ze dne 6. prosince 2005, İletmiş proti Turecku, č.29871/96, § 50.

Občan třetí země, kterému mu byl zrušen pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie z důvodu podle § 269 odst. 1 písm. a) až c) a který ve lhůtě 60 dnů od okamžiku zrušení tohoto pobytu podal žádost o udělení dlouhodobého pobytu nebo trvalého pobytu rezidenta Evropské unie na území, je oprávněn na území pobývat až do okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti. Jeho pobyt na území se dále nadále považuje za pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie.

K dílu 2 – Trvalý pobyt

K § 274 – Průkaz k prokazování trvalého pobytu

Toto ustanovení přejímá znění ustanovení § 87h odst. 1 až 4 platného zákona o pobytu cizinců. Jedná se o úpravu vycházející ze směrnice o volném pohybu občanů EU (2004/38/EU).

K § 275 – Udělení trvalého pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie

Rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie se za podmínek stanovených tímto ustanovením udělí trvalý pobyt již po dvou letech jeho nepřetržitého pobytu na území.

K § 276 – Nepřetržitost pobytu

Zákon v tomto ustanovení explicitně uvádí, že do doby nepřetržitého pobytu rodinného příslušníka občana EU na území se započítává i doba pobytu v postavení azylanta, držitele doplňkové ochrany a za splnění podmínek stanovených tímto ustanovením i doba pobytu v postavené držitele dočasné ochrany. Do doby pobytu se naopak nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody.

K § 277 - Obecné podmínky vydání karty trvalého pobytu a udělení trvalého pobytu

Povinné náležitosti k žádosti o vydání karty trvalého pobytu a udělení trvalého pobytu pro rodinného příslušníka občana Evropské unie jsou stejné jako pro občany Evropské unie Pouze vzdálený rodinný příslušník musí doložit navíc ještě doklad prokazující úhrnný měsíční příjem.

K § 278 - Důvody nevyhovění žádosti

Toto ustanovení přejímá znění ustanovení § 87k platného zákona o pobytu cizinců. Drobné změny jsou odrazem unijní judikatury, jejíž závěry byly do zákona vtěleny.

K § 279 - Důvody pro zrušení trvalého pobytu

Toto ustanovení je aktualizovanou obdobou ustanovení § 87i odst. 1 až 2 platného zákona o pobytu cizinců.

K § 280 - Zánik trvalého pobytu

Toto ustanovení je k rodinnému příslušníku občana Evropské unie ve stejném vztahu jako ustanovení v § 262 k občanům Evropské unie. Jedná se o výjimečné případy, kdy trvalý pobyt rodinného příslušníka občana EU zaniká ex lege.

K § 281 – Právní postavení rezidenta Evropské unie

Není vyloučeno, aby se rodinný příslušník občana Evropské unie s trvalým pobytem podle této části návrhu zákona domáhal i výhod spojených s postavením rezidenta Evropské unie. Protože část čtvrtá již obecně neupravuje postavení rezidenta Evropské unie jako sam ostatný status, ale spojuje toto postavení s trvalým pobytem rezidenta Evropské unie (udělovaného po 5 letech pobytu), mohla by tak vzniknout situace, kdy by byl rodinný příslušník občana Evropské unie současně držitelem 2 oprávnění k trvalému pobytu současně – podle části čtvrté i podle části páté. Tato kumulace 2 trvalých pobytů by byla z evidenčního hlediska natolik nežádoucí, že Ministerstvo vnitra navrhuje pro tyto případy status rezidenta upravit jako samostatné právní postavení, které by rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie náleželo spolu s trvalým pobytem podle části páté.

K hlavě III - Zvláštní případy

Tato hlava reaguje na speciální situace, ke kterým může dojít v důsledku vývoje Evropské unie. Inspirací byly zkušenosti spojené s vystoupením Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a důsledky z něj vyplývající (tzv. brexit).

struktura Hlavy III

Hlava I Díl

Zvláštní případy

1. Vystoupení z Evropské unie

2. Vystoupení Spojeného království z Evropské unie

K dílu 1 - Vystoupení z EU

V důsledku vystoupení Spojeného království z EU ztratily desítky miliony osob občanství EU, přičemž minimálně jednotky tisíc z nich pobývaly dlouhodobě na území ČR. Bez dalšího by se tak staly občany třetí země, a měly by tak pro ně být aplikována pravidla hlavy III současného zákona.

V průběhu sjednávání tzv. výstupové dohody panovala nejistota, zda ke dni vystoupení Spojeného království z EU (byl opakovaně posouván) budou včas stanovena práva dosavadních občanů EU a jejich rodinných příslušníků. ČR proto přijala speciální zákon č. 74/2019 Sb., kterým měla být do sjednání výstupové dohody stanovena pravidla pro skupinu v ČR žijících občanů Spojeného království v několika oblastech státní správy i života těchto osob. Tento zákon měl být aplikován v době mezi vystoupením Spojeného království z EU a vstupu výstupové dohody v platnost. Vzhledem k tomu, že mezi těmito dvěma obdobími žádné mezidobí nevzniklo, zákon č. 74/2009 Sb. nikdy nenabyl účinnosti.

Z pohledu gesce MV a působnosti cizineckého zákona je klíčový požadavek, aby se při případném vystoupení jiného členského státu z EU nestali jeho státní příslušníci okamžikem vystoupení bez případné výstupové dohody tímto okamžikem občany třetí země nelegálně pobývajícími na území ČR. Návrh proto v § 282 zavádí určitou obecnou pojistku pro tyto případy. Po dobu období 3 měsíců bude pobyt těchto již bývalých občanů EU ošetřen pomocí fikce. Podobná výhoda bude náležet i části jejich rodinných příslušníků. Současně budou tito cizinci oprávněni požádat o oprávnění k pobytu podle části čtvrté na území ČR.

Toto ustanovení je pouze pojistkou pro případy, kdy postavení těchto cizinců neupraví příslušná výstupová dohoda, nebo kdy ČR nepřijme zvláštní zákon (obdobu zákona č. 74/2019 Sb.). Výstupová dohoda i zvláštní zákon budou mít před tímto ustanovením aplikační přednost, proto by k jeho aplikaci nemělo v ideálním případě nikdy dojít.

K dílu 2 – Vystoupení Spojeného království z Evropské unie

Ač byla většina ustanovení tzv. výstupové dohody navázána na rozhodné datum „31. prosince 2020“, nebyla tato pravidla dosud konzumována. Okruh cizinců, jejichž postavení se od těchto pravidel odvíjí, dosud není (a pravděpodobně ještě dlouho nebude) uzavřen – jde

například i o potomky těchto cizinců narozené i po rozhodném dni. Proto nelze považovat tuto úpravu za již překonanou a odkazovat na ni pouze v rámci přechodných ustanovení návrhu.

Tento díl přebírá ustanovení § 1 odst. 4 a § 15b současného zákona. Jde o vymezení skupiny osob, jejichž postavení se odvíjí od výstupové dohody, podmínky pro nabytí tohoto postavení a konečně pravidla, na úrovni jaké kategorie (podkategorie) cizinců budou tito cizince podle

návrhu zákona. Shodně s § 1 odst. 4 současného zákona budou na občany Spojeného

království splňující podmínky zde uvedené aplikována ustanovení jako na občany EU. Na rodinné příslušníky pak ustanovení o blízkých a vzdálených rodinných příslušnících. Nejvýznamnější odchylky budou pro tyto cizince v oblasti průkazů osvědčujících jejich postavení.

K hlavě IV – Vycestování občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka

Tato ustanovení se netýkají rodinného příslušníka občana ČR.

K § 285 až 287 - Výjezdní příkaz pro občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka, Rozhodnutí o povinnosti opustit území

Toto ustanovení přejímá do jisté míry znění ustanovení § 50 odst. 1 písm. b) a odst. 2 až 3 a 5 platného zákona o pobytu cizinců. Výjezdní příkaz se bude vyznačovat v situacích, kdy by měl následovat odjezd občana EU nebo jeho rodinného příslušníka z území nebo v situacích neudělení nebo zrušení pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. Jelikož na tuto skupinu se nevztahuje návratová směrnice, není třeba lhůtu k vycestování stanovovat v rozhodnutí. Upravují se pravidla pro vyznačování výjezdního příkazu.

Rozhodnutí o povinnosti opustit území vydává policie a míří to hlavně na situace tzv. fotbalových hooligans či jiné situace narušení veřejného pořádku. Osobní aplikace je pouze na osoby bez osvědčení o registraci, tj. na osoby bez bydliště v ČR, netýká se tedy osoby s trvalým pobytem či jinak zde oficiálně usazené. S ohledem na nutnost rychlého vydání rozhodnutí se jedná o první úkon v řízení.

K § 288 až 291 - Správní vyhoštění občana Evropské unie a rodinného příslušníka občana Evropské unie, Umožnění vstupu na území v době zákazu vstupu

Tato ustanovení přejímají (s formulačními opravami) znění ustanovení z hlavy X platného zákona o pobytu cizinců. Na tuto část nedopadají požadavky plynoucí z návratové směrnice, ale ze směrnice 2004/38/ES. Upraveny jsou důvody vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, které reflektují přísné podmínky směrnice 2004/38/ES. Rovněž doba k vycestování musí být (až na výjimky) stanovena na 30 dnů. Zákon reguluje i důvody pro zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění a situace, kdy je možné umožnit vstup na území i po dobu trvání zákazu vstupu. Zákaz vstupu je vyznačován v evidenci nežádoucích osob.

ČÁST ŠESTÁ

POBYT UDĚLOVANÝ RODINNÉMU PŘÍSLUŠNÍKU OBČANA ČESKÉ REPUBLIKY

K § 292 až 297 - Pobyt udělovaný rodinnému příslušníkovi občana České republiky

Z důvodu harmonizace vnitrostátního práva ČR s právem unijním navrhuje předkladatel

vyjmutí rodinných příslušníků statických občanů ČR z působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně

se pohybovat a pobývat na území členských států o volném pohybu osob. Citovaná směrnice se vztahuje pouze na občany EU, kteří se stěhují do jiného členského s tátu, než jehož jsou státními příslušníky, nebo v takovém členském státě pobývají, a na jejich rodinné příslušníky, kteří je doprovázejí nebo následují. Občané EU pobývající v členském státě, jehož jsou státními příslušníky, zpravidla nepožívají práv volného pohybu stanovených právem Unie a na jejich rodinné příslušníky, kteří jsou občany třetí země, se vztahují vnitrostátní právní předpisy pro přistěhovalectví. Další odůvodnění vyjmutí rodinných příslušníků statických Čechů obsahuje důvodová zpráva u části I., hlavě II.- kategorie cizinců, a to u samotné definice rodinných příslušníků občanů České republiky.

Pobyt rodinného příslušníka občana České republiky je novým typem pobytu, který odráží vynětí rodinných příslušníků nemigrujících Čechů z působnosti směrnice o volném pohybu osob. Vzhledem k tomu, že cílem nového návrhu není nikterak zhoršit postavení nemigrujících rodinných příslušníků českých občanů oproti rodinným příslušníkům jiných občanů EU, obsahuje návrh právní úpravu obdobnou.

O tento typ pobytu je rodinný příslušník občana ČR oprávněn žádat, jestliže hodlá na území pobývat déle než 90 dnů. Podmínky pro udělení pobytu jsou obdobné jako u občana Evropské unie. Analogické jsou rovněž důvody pro neudělení a neprodloužení pobytu. Pro zrušení a zánik pobytu rodinného příslušníka občana České republiky návrh zákona dokonce explicitně odkazuje na ustanovení o důvodech rušení a zániku pobytu rodinného příslušníka občana EU podle části páté toho návrhu zákona.

Občan třetí země je o pobyt rodinného příslušníka občana České republiky oprávněn požádat na zastupitelském úřadu, jeho prostřednictvím, nebo může žádat na ministerstvu vnitra, pokud na území již pobývá. Vyloučena je pouze možnost podání žádosti z nelegálního pobytu.

Pobyt rodinného příslušníka občana České republiky je udělován na dobu 5 let s tím, že tuto dobu lze opakovaně prodlužovat. Co se týče fikce oprávněného pobytu v případě prodlužování pobytu, návrh zákona opět odkazuje na shodné použití ustanovení o fikci pro rodinné příslušníky občanů EU.

K § 298 - Udělování trvalého pobytu

Trvalý pobyt se udělí rodinnému příslušníkovi občana České republiky po 2 letech jeho nepřetržitého pobytu na území za podmínky, že jeho vztah se státním občanem České republiky s trvalým pobytem trvá. Oddělení statických rodinných příslušníků občanů ČR cílí pouze na úpravu právního režimu těchto osob v souladu se směrnicí o volném pohybu osob. Z tohoto důvodu se použijí obdobně pro udělování, rušení a zánik trvalého pobytu ustanovení o udělování, rušení a zániku trvalého pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie.

ČÁST SEDMÁ

POBYT UDĚLOVANÝ MINISTERSTVEM ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ

K § 299 a 300 - Dlouhodobé vízum za účelem podání žádosti o pobyt udělovaný Ministerstvem zahraničních věcí

Jedná se o obdobu dlouhodobého víza za účelem dokončení řízení.

K § 301 a 302 - Pobyt udělovaný Ministerstvem zahraničních věcí

Dochází ke změně názvu štítku představujícího výjezdní příkaz, který může Ministerstvo zahraničních věcí udělit členům personálu zastupitelského úřadu cizího státu nebo mezinárodní vládní organizace akreditované v České republice anebo jejich rodinným příslušníkům jím registrovaným, a to slovy „DIPLOMATIC EXIT VISA“. V diplomatické terminologii je totiž pojem „výjezdní příkaz“ resp. „Exit order“ vnímán negativně a vyvolává velmi negativní konotace s nedobrovolným ukončením diplomatického působení jako persona non grata podle článku 9 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích. Podobné označení nemá v diplomatických zvyklostech obdobu a je třeba jej nahradit neutrálněji znějícím popisem, resp. názvem. Oficiální název „Akt-Act“ zůstane zachován. Ministerstvo zahraničních věcí navrhuje upřesnění právní úpravy jím vydávaného povolení k pobytu a průkazu jej osvědčujícího. Dosavadní užití pojmu „člen personálu“ nezahrnuje dle terminologie Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích a Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích vedoucí diplomatických misí a konzulárních úřadů. Termín „mezinárodní vládní organizace“ neodpovídá skutečnosti, neboť v České republice sídlí pouze „zastoupení“ (organizační složky, regionální úřadovny apod.) mezinárodních vládních organizací. Při ponechání stávající formulace by absurdně nebylo možné personál úřadoven mezinárodních vládních organizací registrovat (stávající formulace nepokrývají orgány a instituce EU na území České republiky, které nemají postavení mezinárodních vládních organizací). Termín „akreditovaných“ se vztahuje na zastupitelské úřady i zastoupení mezinárodní vládní organizace. Spojení "lze ho vydat nejdéle na dobu platnosti registrace" bylo užíváno v době, kdy bylo pobytové povolení vydáváno ve formě štítku s dobou platnosti podle identifikačního průkazu. Nyní se jedná o jediný doklad, proto považujeme uvedení tohoto spojení za nadbytečné.

Doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se pak navrhuje nahradit dobou platnosti identifikačního průkazu vydávaného Ministerstvem zahraničních věcí. Dále spočívá navrhovaná změna také ve vypuštění tříměsíční lhůty pro vydání povolení k pobytu, která měla opodstatnění v době, kdy bylo povolení k pobytu vydáváno samostatně. Nyní je povolení k pobytu a identifikační průkaz (tzn. doklad o registraci) vydáván jako jediný doklad a s vydáním průkazu je též spojeno přiznání výsad a imunit, vč. vynětí z jurisdikce České republiky. V současnosti již nejsou na průkazech uváděny údaje o rozsahu výsad a imunit, nicméně doklad samotný je potvrzením, že daná osoba požívá výsad a imunit podle norem mezinárodního práva, bez specifikace rozsahu. Navrhované doplnění odkazů na jednotlivé druhy povolení/potvrzení slouží k jednoznačné identifikaci jednotlivých skupin osob, kterým je identifikační průkaz vydáván. Důvodem omezení doby platnosti identifikačního průkazu na 10 let není omezení doby pobytu v České republice, ale omezení doby, po kterou jsou přiznávány diplomatické výsady a imunity. Dosud bylo toto omezení uvedeno pouze v případě občanů zemí mimo EU (§ 49), což je v rozporu se zásadou nediskriminace stanovenou Vídeňskou úmluvou o diplomatických, resp. konzulárních stycích.

ČÁST OSMÁ

DÍTĚ NAROZENÉ NA ÚZEMÍ

Cizinecký zákon zavádí nový přístup k oprávněním k pobytu u dětí narozených na území cizincům. Na rozdíl od stávající právní úpravy je navrženo pravidlo, že dítě narozené na území sleduje oprávnění k pobytu matky. V následujících ustanoveních je citované pravidlo rozvedeno, přičemž právní úprava této problematiky je doplněna ještě v § 18 odst. 1 písm. d) tohoto návrhu tím, že dítě narozené na území, po dobu tolerovaného pobytu své matky, setrvává na území i bez oprávnění k pobytu.

Oprávnění k pobytu získává dítě automaticky ze zákona již narozením. Rodič či jiný zákonný zástupce tak nemusí v prvních měsících života dítěte vyvíjet žádnou aktivitu vůči správnímu orgánu. Cílem tohoto návrhu je vyhnout se situacím, kdy rodiče či zákonní zástupci nestihnou podat včas žádost o oprávnění k pobytu za své dítě, v důsledku čehož se dítě dostane do nelegálního postavení. Navrhovaná právní úprava tedy cílí na odstranění tohoto dlouhodobě kritizovaného a nežádoucího stavu.

Pro posouzení druhu a typu oprávnění k pobytu dítěte se vychází z pobytového statusu matky, který měla k okamžiku zahájení porodu dítěte. Rozhodným okamžikem je tedy zahájení porodu, kterým se navrhovaná právní úprava snaží vyhnout nejasné situaci, která by mohla vzniknout v případě úmrtí matky při porodu (z tohoto důvodu se nevychází ze dne porodu). Pokud má otec dítěte vyšší oprávnění k pobytu, které je pro dítě výhodnější, může si o něj (resp. zákonný zástupce dítěte) požádat. Půjde však o klasické správní řízení zahájené na žádost, nikoliv nabytí oprávnění k pobytu ze zákona. Nová právní úprava rozděluje oprávnění k pobytu vzniklé dítěti narozením u matky, která pobývá na území na základě určitého druhu pobytového oprávnění od oprávnění k pobytu vzniklé dítěti u matky s fikcí platnosti pobytového oprávnění.

K § 303 - Oprávnění k pobytu vzniklé dítěti narozením

Cizinecký zákon v tomto ustanovení nastavuje princip, že dítě následuje oprávnění k pobytu matky. Jestliže matka k okamžiku porodu na území pobývá na základě dlouhodobého víza, vznikne dítěti narozením ze zákona dlouhodobé vízum za účelem rodinným. V případě dlouhodobého pobytu matky bude dítě oprávněno na území pobývat na základě dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny. Je tedy nerozhodné, za jakým účelem matka na dlouhodobé vízum či dlouhodobý pobyt pobývala. Bude-li matka rodinným příslušníkem občana EU, který pobývá na území ČR na základě pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, získá dítě narozením ze zákona rovněž pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie. Pokud jde o dítě, které se narodí matce s trvalým pobytem, vznikne ze zákona pobyt trvalý, ať již půjde o dítě matky občana třetí země, matky občana EU nebo matky rodinného příslušníka občana EU. Rozdíl bude následně pouze ve formě průkazu, který toto oprávnění k pobytu osvědčí.

K odstavci 2

Princip, že dítě následuje oprávnění k pobytu matky, se dle návrhu uplatní i v souvislosti se zánikem oprávnění k pobytu matky. Zrušením nebo uplynutím doby, na kterou bylo matce oprávnění k pobytu uděleno, zanikne i oprávnění k pobytu dítěte.

K odstavci 3

K zániku podle odstavce 2 nedojde, pokud v době zániku pobytu matky dítěte ministerstvo vedlo řízení o žádosti dítěte o jiný druh oprávnění k pobytu odvozený od oprávnění k pobytu jeho jiného zákonného zástupce.

K § 304 – Odvozené oprávnění k pobytu narozeného dítěte

Toto ustanovení řeší vznik oprávnění k pobytu ze zákona u dítěte narozeného na území, jehož matka zde pobývá, na základě zachovaného oprávnění k pobytu, přičemž stejné pravidlo platí i pro matky, které na fikci nejsou, ale žádají o prodloužení pobytu v době platnosti oprávnění k pobytu. Fikce oprávnění k pobytu dítěte vzniká podle stejných pravidel jako u předchozího ustanovení.

K odstavci 2

Navrhované ustanovení rovněž vychází z principu, že dítě sleduje oprávnění k pobytu matky, a to nejen při jeho vzniku, ale též při ukončení pobytu matky. Dítě tedy pobývá na území až do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým se ukončuje řízení matky, na základě kterého zákon zachovává matce dítěte oprávnění k pobytu.

K § 305

Navrhované ustanovení navazuje na ustanovení předchozího paragrafu odst. 2 a řeší situace, kdy skončí odvozené oprávnění k pobytu matce a navázaného dítěte a matce je udělen (nebo prodloužena platnost) dlouhodobý pobyt, či v případě rodinného příslušník občana EU udělen (prodloužena platnost) pobyt rodinného příslušníka občana EU. Dítě narozené na území nadále sleduje oprávnění k pobytu matky, takže dítěti narozenému na území vznikne dnem nabytí právní moci rozhodnutí oprávnění k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny nebo pobyt rodinného příslušníka občana EU.

K odstavci 2 Dle pravidla, na základě kterého dítě sleduje oprávnění k pobytu matky, zaniká oprávnění k pobytu vzniklé dítěti ze zákona, dle předchozího odstavce, současně se zánikem oprávnění k pobytu jeho matky a to buď z důvodu zrušení, nebo z důvodu uplynutí doby uděleného pobytu. Je zde zároveň stanovena maximální hranice 2 let pro zánik od vzniku oprávnění k pobytu ze zákona.

K § 306 - Úmrtí matky dítěte narozeného na území

Tímto ustanovením je řešena situace, kdy matka dítěte během porodu nebo po něm zemře. Navrhovaný 1 rok věku dítěte narozeného na území předchází nelegálnímu pobytu dítěte na území během nelehké životní situace.

K § 307 - Místo pobytu dítěte narozeného na území

Zákonný zástupce dítěte není povinen hlásit místo pobytu dítěte na území podle části šestnácté, neboť místem pobytu dítěte narozeného na území je automaticky místo pobytu jeho matky k okamžiku zahájení porodu.

K § 308 - Součinnost při vystavování průkazu

Oprávnění k pobytu získává dítě automaticky ze zákona již narozením. Rodič, či jiný zákonný zástupce tak nemusí v prvních měsících života dítěte řešit otázku pobytu dítěte. Dostavit se na ministerstvo je potřeba do 6 měsíců od narození dítěte na území, a to k provedení úkonů nutných k vystavení průkazu, který osvědčuje oprávnění k pobytu získané ze zákona. V případě dětí narozených občanům EU stanoví zákon povinnost požádat o osvědčení o registraci do 90 dnů od narození dítěte.

K § 309 - Oprávnění zákonného zástupce požádat o pobyt

Nový zákon přebírá obdobně právní úpravu současného zákona o pobytu cizinců, konkrétně § 88 a 89. Je tak umožněno, aby dítě následovalo pobytový status zákonného zástupce. pokud je jím jiná osoba než matka. Zachováno je tak zjednodušené podání žádosti o pobyt dítěte narozeného na území.

ČÁST DEVÁTÁ

STRPĚNÍ NA UZEMÍ

K § 310 až 316

Na rozdíl od dosavadní právní úpravy bylo odstoupeno u institutu strpění pobytu od vydávání dlouhodobých víz. Tato víza opravňovala držitele k pobytu jen na území ČR, nicméně forma udělování strpění formou dlouhodobého víza byla pro mnohé cizince zavádějící a vytvářela dojem regulérního dlouhodobého víza, které opravňuje cizince např. i k pobytu na území ostatních smluvních schengenských států, avšak ve skutečnosti toto vízum vycestováním z ČR pozbylo ze zákona platnosti. Navíc, za podmínek, kdy je možno vnitřní schengenské hranice překročit bez hraniční kontroly, bylo nereálné samotné získání informace o pozbytí platnosti víza. Proto je v nové právní úpravě zavedeno namísto víza písemné osvědčení o strpění, které je dostatečné i s ohledem na to, že důvody pro strpění jsou nastaveny objektivně, pročež ministerstvo nerozhoduje o tom, zda tyto podmínky v konkrétním případě jsou dány či nikoli, a cizinci, jemuž důvody pro strpění svědčí, právo k pobytu na území ČR nepřiznává, ale toliko existenci takového důvodu a tím i právo cizince pobývat v ČR osvědčuje. Osvědčení bude vydáváno na žádost cizince podle příslušných ustanovení § 155 a následujících správního řádu.

Z moci úřední pak osvědčení bude vydáváno v případech, kdy nastanou důvody zjistitelné pro správní orgán v rámci jeho úřední činnosti.

Protože se nejedná o žádnou z forem správního rozhodnutí, jsou sice nadbytečně, ale z důvodu procesní opatrnosti vyloučeny řádné i mimořádné opravné prostředky včetně správní žaloby

Povinnost převzít osvědčení o strpění osobně je stanovena z důvodu prevence zneužití institutu nebo účelového podání žádosti o vydání osvědčení s cílem legalizovat pobyt cizince, který se na území zdržuje neoprávněně či teprve na území hodlá přicestovat až poté, kdy mu bude osvědčení vydáno. Současně je nově ponechána možnost podat žádost i doručit osvědčení jiným způsobem, a to pro případ, kdy v tom cizinci zabrání důvody na jeho vůli nezávislé (např. hospitalizace apod.). Výslovně je stanovena povinnost podat žádost o vydání osvědčení na území osobně.

V některých situacích je možné, aby se cizinec stal z hlediska veřejného zdravotního pojištění státním pojištěncem. Jsou-li splněny podmínky zákona, ministerstvo cizinec nahlásí zdravotní pojišťovně.

ČÁST DESÁTÁ

ZVLÁŠTNÍ POSTAVENÍ OBČANA TŘETÍ ZEMĚ

K § 317 až 320

Navrhované ustanovení vychází z dosavadní právní úpravy obsažené v § 87 zákona o pobytu cizinců. Ustanovení je systematicky vhodněji zařazeno do části desáté upravující právní postavení osob se zvláštním postavením.

ČÁST JEDENÁCTÁ

PROKAZOVÁNÍ SKUTEČNOSTÍ, PRŮKAZY A CESTOVNÍ DOKLADY

Obecně

Prokazování oprávnění pobývat na území státu, právního postavení cizince a vztahu cizince k určitému státu patří k jednomu ze základních institutů, které jsou tradičně součástí zákonů upravujících pobyt cizinců na území státu.

Návrh se věnuje klasickým institutům sloužícím k prokazování oprávnění cizince vstupovat a pobývat na území ČR (resp. schengenského prostoru).

Novinkou jsou zejména instituty, které by měly v budoucnu umožňovat prokazování určitých skutečností pomocí informací nahraných v datovém nosiči průkazu, nebo pomocí výstupů z informačního systému ICAS.

Část navazuje na současnou úpravu, která byla v posledních letech nejvýrazněji změněna novelou současného zákona č. 274/2008 Sb. (Brexit a biometrické průkazy rodinných příslušníků občanů EU).

Část se snaží současnou úpravu zpřehlednit a ponechat část podrobností, až na úpravě prováděcího právního předpisu.

K obsahu a ke struktuře části

Nová úprava spojuje dnes roztříštěnou úpravu (§ 108 až 117g, ale i pasáže hlavy IVa) do jednoho celku.

Hlava věnovaná prokazování skutečností a průkazům samotným pracuje oproti současnému zákonu s pozměněnou optikou. Vodítkem pro adresáty právní úpravy bude skutečnost, která je ověřována a právní postavení cizince (jeho kategorie).

STRUKTURA ČÁSTI JEDENÁCTÉ

ČÁST Hlava Díl

Prokazování SKUTEČNOSTÍ, PRŮKAZY A CESTOVNÍ DOKLADY

I. Prokazování skutečností a vydávané průkazy

1. Prokazování skutečností podle tohoto zákona

2. Typy vydávaných průkazů 3. Vydávání průkazů

II. Cestovní doklady

1. Cestovní doklad 2. Doklady vydávané Českou republikou

III. Ztráta průkazu nebo cestovního dokladu

K hlavě I – Prokazování skutečností a vydávané průkazy

Hlava se nejprve věnuje způsobům prokazování skutečností (obecně i skutečností konkrétních). Poté se věnuje základním parametrům jednotlivých typů průkazů.

K dílu 1 – Prokazování skutečností podle tohoto zákona

K § 321 a 322

Kromě již standardních způsobů prokazování svého oprávnění pobývat a dalších rozhodujících skutečností (průkazy vydávané cizincům, razítka, štítky a jiné záznamy v cestovním dokladu) si lze představit i jiné (modernější způsoby). Příklady těchto iniciativ lze nalézt např. na úrovni práva EU (např. možnost zavedení e-peněženek podle návrhu eIDAS II nebo (fyzické i on-line) očkovací certifikáty vydávané během pandemie onemocnění COVID- 19). Cílem ustanovení je otevřít možnost, aby mohly být obdobné výstupy vydávány i ze systému ICAS, a cizinec se jimi mohl prokazovat vůči zejména orgánům veřejné moci. Podrobnosti těchto institutů upraví MV vyhláškou.

K § 323 až 331

V těchto ustanoveních jsou poměrně stručně uvedeny nástroje, jakými lze prokázat určité oprávnění nebo jinou skutečnost.

V § 323 jsou pouze stručně zmíněna cestovní povolení a krátkodobá víza. Oba tyto instituty jsou upraveny přímo použitelnými předpisy práva EU. Přesto MV považuje za vhodné zákonnou úpravu alespoň tímto způsobem provázat s těmito předpisy.

V § 324 až 329 jsou stručným způsobem výčtem uvedeny průkazy osvědčující jednotlivá oprávnění k pobytu (resp. splnění povinnosti občanů EU provést registraci).

Ustanovení § 330 pak stanoví, jakým způsobem jsou osvědčována, resp. prokazována určitá právní postavení cizince, jde-li osoby bez státní příslušnosti.

Speciální ustanovení (§ 331) je pak věnováno dětem svěřeným do výchovy nebo narozeným na území. Zvláště u kategorie dětí narozených na území počítá návrh zcela nově se vznikem oprávnění k pobytu (nebo jeho fikce) již samotným narozením dítěte. Přičemž povinnost učinit kroky směřující k vydání průkazu osvědčujícího pobyt je odložena až do 6 měsíců věku dítěte. Proto k prokázání pobytu vzniklého dítěti narozenému na území ČR ze zákona postačí v prvních měsících jeho života rodný list spolu s průkazem osvědčujícím oprávnění k pobytu jeho matky.

K § 332 a 333

Ustanovení následujících 2 paragrafů již stojí na pomezí mezi způsobem, jakým jsou osvědčována (prokazována) jednotlivá oprávnění nebo postavení cizince, a ustanoveními popisujícími jednotlivé typy průkazů a jejich vlastnosti.

Ustanovení § 332 stanoví způsoby využití (vízového) štítku. Vízový štítek sám je institutem práva EU. Jeho podobu a jeho ochranné prvky stanoví nařízení Rady (ES) č. 1683/95, kterým se stanoví jednotný vzor víz, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1370 ze dne 4. července 2017. Stejně jako podle současného zákona slouží štítek zejména k osvědčování zachování oprávnění k pobytu nebo výjezdního příkazu.

Z důvodu zestručnění právní úpravy a zvýšení její pružnosti (v reakci na úpravy práva EU) se navrhuje přesunout ustanovení o konkrétním znění záznamů v průkazech osvědčujících oprávnění k pobytu ze zákona do vyhlášky. Jde zejména o záznamy uvedené v § 117b současného zákona. Podoba těchto záznamů vychází ze znění směrnic (EU). V případě průkazu o povolení k pobytu pak právo EU určuje i konkrétní umístění těchto záznamů na tomto záznamu a přípustným počet řádků nebo znaků konkrétního záznamu. Tvůrce národní právní úpravy tak má velmi omezený prostor pro případné odchylky ve vymezení podoby těchto záznamů.

Ustanovení § 333 je pak zmocňovacím ustanovením pro vyhlášku Ministerstva vnitra, která stanoví znění záznamů vyznačovaných do průkazu nebo štítku.

Z důvodu určitosti zmocnění jsou vyjmenovány 4 okruhy skutečností, o kterých může takový záznam vypovídat:

1) typ oprávnění k pobytu (např. § 117b odst. 5 a 6 současného zákona), včetně případného upřesnění údajů o účelu (např. § 117b odst. 8 současného zákona)

2) kategorie cizince nebo skupina rodinných příslušníků občana EU

3) právní skutečnost, na základě které oprávnění vzniklo

4) postavení cizince (např. povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – ES podle § 84 odst. 1 současného zákona) nebo údaj o oprávnění k pobytu, jehož byl dříve držitelem (např. bývalý držitel modré karty EU podle § 117b odst. 2 současného zákona).

K dílu 2 – Typy vydávaných průkazů

K § 334 až 340

Díl vyjmenovává základní typy průkazů osvědčujících oprávnění k pobytu vydávaných příslušnými orgány podle tohoto zákona.

Základní typy průkazů byly převzaty ze současného zákona.

Vzhledem k tomu, že průkazům byla věnována jedna z posledních novel současného zákona (zákon č. 274/2021 Sb.), nepřináší žádné významné změny.

průkaz biometrika platnost

Osvědčení o registraci NE 10 let Pobytová karta ANO 5 let Průkaz trvalého pobytu NE 10 let Karta trvalého pobytu ANO 10 let Průkaz o povolení k pobytu ANO na dobu DP/5 let/10 let

U jednotlivých typů průkazů již není uváděn jejich účel (ten vyplývá z dílu 1). Naopak díl 2 určuje orgán, který průkaz konkrétního typu vydává, podobu tohoto průkazu, zda jde o průkaz biometrický, a současně i dobu platnosti takové průkazu.

Klíčovým institutem je zejména průkaz o povolení k pobytu. Jeho náležitosti stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1954 ze dne 25. října 2017, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1030/2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí. Ten může mimo záznamů podle zmocňovacího ustanovení obsahovat např. i ustanovení o přístupu jeho držitele na trh práce.

Ustanovení § 340 stanoví, že po podání žádosti se cizinci vydá průkaz žadatele o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti, který slouží zejména pro možnost přebírat písemnosti. Doba platnosti průkazu je stanovována ministerstvem dle očekávané délky řízení vzhledem k jeho složitosti. Podání žádosti o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti opravňuje žadatele k setrvání na území, a to během řízení před MV, během lhůty pro podání žaloby a během řízení před krajským soudem; setrvání není formou oprávněného pobytu, nicméně nejde o osobu neoprávněně pobývající. Rovněž oprávnění setrvat se vztahuje pouze ve směru k řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti, pokud není jinde uvedeno jinak. Dále platí, že založení oprávnění setrvat vznikne pouze u první podané žádosti, zabraňuje se tak řetězení těchto žádostí s cílem setrvat na území ČR.

Nad rámec je vhodné upozornit, že ve výjimečných případech zejména rodin s nezletilými dětmi nebo jiných zranitelných osob, které nemají dostatečné finanční zajištění, může Správa uprchlických zařízení umožnit ubytování v azylovém zařízení tzv. na výjimku, která je upravena v § 79 odst. 5 zákona o azylu.

Cizinci s přiznaným postavením osoby bez státní příslušnosti vydá ministerstvo osvědčení o strpění.

K § 341 - Společná ustanovení

Ustanovení § 341 obsahuje společná pravidla platící pro typy průkazů uvedené v tomto dílu. Např. stvrzuje jejich povahu veřejných listin, nebo upřesňuje pravidla pro tvorbu některých zápisů a záznamů.

Níže jsou uvedeny tabulky ke způsobům ověřování vybraných skutečností

a) registrace občanů EU

okruh osob občan členského státuobčan Spojeného

EU, členského státu EHPkrálovství podle nebo Švýcarskavýstupové dohody

název dokladu osvědčení o registraci průkaz o povolení

k pobytu

biometrika NE ANO doba platnosti 10 let 5 let

b) přechodný pobyt rodinných příslušníků občanů EU, pobyt rodinných příslušníků občanů ČR

biometrika ANO, platnost max. 5 let Pobytová karta Průkaz o povolení k pobytu

bližší příbuzný občana členského státu EU bližší příbuzný občana členského státu EHP

nebo Švýcarska

bližší příbuzný občana ČR, který vykonalbližší příbuzný občana ČR, který nevykonal

volný pohybvolný pohyb

bližší příbuzný občana Spojeného království podle výstupové dohody

partneři a vyživované osoby občana EU nebo ČR, občana EHP nebo Švýcarska, občana Spojeného království podle výstupové dohody

c) trvalý pobyt – občané EU

okruh osob občan členského státu EU, členskéhoobčan Spojeného království

státu EHP nebo Švýcarskapodle výstupové dohody

název dokladu průkaz trvalého pobytu průkaz o povolení k pobytu biometrika NE ANO doba platnosti 10 let 10 let

d) trvalý pobyt – rodinní příslušníci občana EU, rodinní příslušníci občanů ČR – struktura stejná jako u tabulky b)

biometrika ANO, platnost 10 let

Karta trvalého pobytu Průkaz o povolení k pobytu

bližší příbuzný občana členského státu EU bližší příbuzný občana členského státu EHP

nebo Švýcarska

bližší příbuzný občana ČR, který vykonalbližší příbuzný občana ČR, který nevykonal

volný pohybvolný pohyb bližší příbuzný občana Spojeného království podle výstupové dohody

partneři a vyživované osoby občana EU nebo ČR, občana EHP nebo Švýcarska, občana Spojeného království podle výstupové dohody

K dílu 3 – Vydávání průkazů

Ustanovení dílu vycházejí z § 117a až 117g současného zákona. Podle něho tato pravidla platí pro průkaz o povolení k pobytu; úprava ostatních typů průkazů se v současném zákoně na tato ustanovení odkazuje.

Za účelem zpřehlednění úpravy byla odpovídající úprava zobecněna a rozčleněna do více

paragrafů. Smysl úpravy se však nemění.

Díl se věnuje úkonům a povinnostem cizince, kterému je průkaz vydáván. Podrobněji je popsán proces vystavení biometrického průkazu. Nechybí ani pravidla pro zvláštní situace.

Jsou upraveny i instituty prodloužení platnosti průkazu, skončení platnosti průkazu a zrušení platnosti průkazu.

K hlavě II – Cestovní doklady

Hlava je rozdělena do 2 dílů. Ty se věnují jednak pojetí a uznávání cestovních dokladů obecně. Dále pak (v díle 2) jednotlivým dokladům vydávaným orgány České republiky.

Hlava navazuje na ustanovení § 108 až 117 současného zákona.

Po obsahové stránce hlava přebírá z převážné části současnou právní úpravu. A to

včetně situace, kdy podle zákona o pobytu cizinců nelze vydat cizinecký pas osobě, která pobývá na území na základě trvalého pobytu a zároveň jí byl udělen azyl či doplňková ochrana. V takovém případě platí, že cizinecký pas nebo tzv. travel, tj. cestovní doklad podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků bude vydán podle platné úpravy v zákoně o azylu. Legitimním cílem této úpravy je zamezení situace, kdy by osoba měla v držení dva cestovní doklady.

V případě jednotlivých typů cestovních dokladů jsou pak zohledněny změny provedené zákonem č. 274/2021 Sb.

Doklady vydávanými orgány ČR cizinců jsou cizinecký pas, cestovní průkaz totožnosti a evropský cestovní doklad pro návrat.

Za zmínku stojí následující změny:

- Je upřesněna role jednotlivých orgánů při uznávání listiny za cestovní doklad

- V případě cestovního průkazu totožnosti zřetelněji oddělena ustanovení zohledňující,

jaký orgán ČR tento doklad vydává.

K hlavě III – Ztráta průkazu nebo cestovního dokladu

Speciální úprava je věnována případům ztráty průkazu nebo cestovního dokladu.

Cizinec je jednak povinen chránit své doklady před jejich ztrátou. Pokud však přesto ke ztrátě dojde, je povinen jejich ztrátu oznámit.

Uvedena jsou zejména pravidla pro případ, kdy ke ztrátě dojde v zahraničí. Smyslem je, aby cizinec mohl přicestovat zpět do České republiky (nebo do státu Evropské unie, jehož je občanem) a teprve zde realizovat kroky k vydání běžného průkazu nebo dokladu.

Jak již bylo zmíněno v předcházejících částech důvodové zprávy, nově se navrhuje rozdělit dosavadní „vízum za účelem převzetí povolení k pobytu - D/VR“ podle jeho dosavadních 2 účelů na

1) dlouhodobé vízum za účelem dokončení řízení

2) dlouhodobé vízum za účelem vydání náhradního průkazu o povolení k pobytu.

Pro řešení situace cizince s oprávněním k pobytu na území ČR, který v zahraničí ztratil odpovídající průkaz, se užije typ 2.

Na případy ztráty navazuje i § 182b současného zákona, který umožňuje Policii ČR zveřejňovat informace o ztracených, odcizených nebo neplatných cestovních dokladech a průkazech. Toto ustanovení je proto začleněno do této hlavy.

ČÁST DVANÁCTÁ

INTEGRACE CIZINCŮ

Obecně

Oblast integrace cizinců je jednou z klíčových oblastí, do kterých stát, územní samospráva, neziskový sektor i veřejnost směřuje své aktivity. Tyto aktivity jsou každoročně popsány v pravidelných „ZPRÁVÁCH O SITUACI V OBLASTI MIGRACE A INTEGRACE CIZINCŮ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY“. Klíčovým dokumentem je pak Koncepce integrace cizinců na území České republiky.

Dosavadní zákon o pobytu cizinců na území České republiky upravoval pouze některé instituty z oblasti integrace cizinců. Tradičně šlo o požadavek prokázání znalosti z českého jazyka, která je (obecně) podmínkou udělení povolení k trvalému pobytu. V průběhu roku 2020 pak byla v zákoně zakotvena existence center na podporu integrace cizinců a od roku 2021 bylo spuštěno provádění adaptačně-integračních kurzů (§ 155a a 155b zavedené novelou č. 176/2019 Sb.). Tato úprava svým významem jednoznačně přesahuje poměrně stručný rozsah, který je jí v současném zákoně věnován.

K obsahu a ke struktuře části

Nová úprava spojuje dnes roztříštěnou úpravu do jednoho celku. Samostatná hlava je věnována znalosti českého jazyka a jejímu ověřování. Úprava center na podporu integrace cizinců a jimi organizovaných integračních kurzů je obsahem hlavy druhé.

STRUKTURA ČÁSTI DVANÁCTÉ

ČÁST Hlava Díl

INTEGRACE CIZINCŮ

I. Český jazyk

1. Znalost českého jazyka

2. Zkouška z českého jazyka 3. Pochybnosti o znalosti českého jazyka

II. Nástroje integrace cizinců

1. Centra na podporu integrace cizinců 2. Adaptačně-integrační kurz

K hlavě I - Český jazyk

Návrh navazuje na současnou úpravu, podle které je prokázání znalosti českého jazyka na stanovené úrovni podmínkou udělení trvalého pobytu. Potřebná úroveň znalosti českého jazyka ověřovaná při zkoušce je stanovena nařízením vlády (dnes nařízení vlády

č. 31/2016 Sb., od září roku 2021 na úrovni A2), jehož gestorem je Ministerstvo školství,

mládeže a tělovýchovy.

Cílem nové úpravy je navázat na současné nastavení. Navrhovány jsou 2 hlavní změny,

které jsou spolu navzájem provázány:

1) Současný zákon uvádí část obecných parametrů ověřování znalosti českého jazyka v pasážích věnovaných žádosti o udělení povolení k trvalému pobytu. Vzhledem k tomu, že prokázání znalosti českého jazyka se týká pouze tohoto typu žádostí, je toto její zařazení do systematiky současného zákona pochopitelné. Pokud má být nová právní úprava natolik pružná, aby na nové požadavky praxe reagovala pouze „kosmetickými“ úpravami textu zákona, nelze nadále současné zařazení této úpravy převzít. Proto je úprava věnovaná znalosti českého jazyka vyjmuta z části zákona věnované oprávněním k pobytu občana třetí země. Pokud zákonodárce v budoucnu učiní rozhodnutí podmiňovat udělení dalšího druhu nebo typu pobytového oprávnění prokázáním znalosti českého jazyka, pouze v příslušném ustanovení tuto podmínku přidá, a bude aplikována tato hlava zákona.

2) Ač tak předložený návrh sám nečiní, podmínka prokázání znalosti českého jazyka může být v budoucnu zavedena i u dalšího druhu nebo typu oprávnění k pobytu.

(Vizte předchozí bod.) Pro tyto případy pak příslušné zmocňovací ustanovení umožní, aby vláda mohla pro různé druhy a typy oprávnění k pobytu stanovit i odlišnou úroveň znalosti českého jazyka (např. úroveň A2 pro trvalý pobyt a A1 pro vybraný typ dlouhodobého pobytu).

K dílu 1 - Znalost českého jazyka

Jak již bylo uvedeno, bude se tato hlava aplikovat pouze v těch případech, kdy je podle zákona prokázání znalosti českého jazyka podmínkou vyhovění žádosti. Nyní pouze v případě trvalého pobytu.

Znalost českého jazyka je obecně prokazována zkouškou před oprávněnou zkušební institucí. Návrh odlišuje případy, kdy po žadateli znalost českého jazyka není vyžadována vůbec (s ohledem na jeho věk nebo postižení) a kdy sice ověřována je, ale cizinci je ponechána možnost prokázat znalost českého jazyka i jiným způsobem než zkouškou (zejména bude zohledňováno studium českého jazyka nebo v českém jazyce, nebo vykonání jiné zkoušky, o které tak vláda stanoví nařízení vlády (podle nařízení vlády č. 31/2016 Sb. jde např. o maturitní zkoušku).

Úprava výjimek navazuje na § 70 odst. 2 a 5 současného zákona a je obdobná úpravě prokazování znalosti českého jazyka podle zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství. U výjimky spočívající v dosažení určitého věku dochází k dílčí změně. Podle dosavadního zákona postačovalo dosažení 60 let, nově je nutné dosažení věku 61 let. Důvodem je sjednocení s hranicí pro dosažení výjimky z povinnosti absolvovat adaptačně-integrační kurz. (Pro srovnání: v případě žádosti o udělení státního občanství České republiky je pro dosažení výjimky z povinnosti absolvovat zkoušku z českého jazyka vyžadováno dosažení 65 let.)

Zmocňovací ustanovení opět předpokládá vydání nařízení vlády obdobného současnému nařízení vlády č. 31/2016 Sb., jehož věcným gestorem by bylo MŠMT. Možnost, že by nařízení vlády stanovilo pro různé žádosti různou úroveň znalosti českého jazyka, již byla popsána výše.

K dílu 2 - Zkouška z českého jazyka

Základní parametry institutu zkoušky z českého jazyka odpovídají současné úpravě § 180g zákona o pobytu cizinců, ať již jde o oprávnění uskutečňovat tuto zkoušku, nebo o povinnosti zkušební instituce.

Od roku 2023 může být zkušební institucí také veřejná vysoká škola, která má ve svém programu kurz výuky češtiny pro cizince. Soukromé vysoké školy se ve své činnosti oborově neorientují na bohemistiku (https://www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/prehled- vysokych-skol-v-cr-3) a soustavná personálně a kvalitou podložená výuka, a tedy i způsobilost hodnotit jazykové kompetence cizinců se v ČR vyskytuje na veřejných vysokých školách, jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky (písm. b)) a u osob uvedených pod písm. c).

Novinkou z roku 2023 bylo zavedení úplatnosti této zkoušky. K té bylo přistoupeno

s ohledem na předpokládaný růst počtu uchazečů o zkoušku z jazyka a s tím souvisejícími zvyšujícími se personálními a finančními nároky na realizaci těchto zkoušek. Funkce této úplaty bude jak ekonomická, tak organizační a regulativní (mimo jiné se dá očekávat méně nepřipravených uchazečů přihlašujících se na zkoušku bez odpovídající znalosti jazyka). Přitom je dána možnost poskytovat odůvodněné výjimky z povinnosti úplaty tak, aby se úplata za zkoušku sama o sobě nestala pro některé uchazeče nepřekonatelnou překážkou pro vykonání zkoušky. Dá se uvažovat o bezplatném prvním termínu (pokusu) pro všechny uchazeče, o prominutí úplaty v případě sociálně slabých či zdravotně znevýhodněných uchazečů apod. V souvislosti s tímto se tedy do předmětného ustanovení doplňuje zmocnění pro prováděcí předpis o stanovení nejvyšší možné úplaty za zkoušku z jazyka, její splatnosti a podmínek, kdy se úplata nehradí.

S ohledem na potřeby MŠMT je do zákona vložena výslovná existence informačního systému MŠMT, který je v souvislosti s prováděním těchto zkoušek využíván. Údaje, které se

v systému zpracovávají, jsou uvedeny v dokumentu „informační sdělení o zpracování osobních údajů“, s nímž by se měl uchazeč seznámit a musí s ním souhlasit při registraci ke zkoušce. Dokument je dostupný zde: https://cestina-pro-cizince.cz/trvaly-pobyt/a2/wp- content/uploads/sites/3/2021/10/informacni_sdeleni_k_GDPR_A2_cz.pdf

Zpracovávají se tyto osobní údaje: jméno, příjmení, číslo cestovního dokladu, pohlaví, státní občanství, datum narození, korespondenční adresa pro zaslání osvědčení, telefonní číslo, e-mail, ID datové schránky (nepovinné, mohou vyplnit jen školy na vyžádání).

Doklady/údaje o zvláštních potřebách uchazeče se v systému neukládají, ukládá se pouze informace, zda tento doklad k přihlášce existuje, samotný doklad má k dispozici pouze škola ve své dokumentaci.

K dílu 3 - Pochybnosti o znalosti českého jazyka

Tento díl navazuje na současnou úpravu § 70 odst. 6 zákona o pobytu cizinců. Systematicky je vyčleněn z dílu o běžném prokazování znalosti českého jazyka.

K hlavě II - Nástroje integrace cizinců

Hlava vymezuje stejné 2 integrační nástroje jako současný zákon v § 155a a § 155b, centra na podporu integrace cizinců a adaptačně-integrační kurzy.

K dílu 1 - Centra na podporu integrace cizinců

Existence center na podporu integrace cizinců byla v současném zákoně zakotvena jeho novelou č. 176/2019 Sb. Zkušenosti s fungováním center jsou pozitivní. Plnila jak své úkoly výslovně vypočtené v zákoně, tak další úkoly během krizových situací.

V zakotvení existence a role center a vymezení jejich úkolů nepřináší návrh zákona žádné změny. Nadále mohou být jednotlivá centra provozována Správou uprchlických zařízení (bez ohledu na to, jak bude v zákoně označena) nebo na základě smlouvy s Ministerstvem vnitra provozovaná územním samosprávným celkem, jeho příspěvkovou organizací nebo jinou právnickou osobou. Zákon tak nebrání pokračování současného stavu, kdy v několika krajích centra provozují jiné subjekty než Správa uprchlických zařízení MV. (V roce 2021 působilo 18 center, z toho 14 provozovaných Správou uprchlických zařízení a 4 jinými osobami.)

Beze změny je také demonstrativní výčet úkolů centra (v současném zákoně v § 155a odst. 2).

K dílu 2 - Adaptačně-integrační kurz

Adaptačně-integrační kurzy byly pro část cizinců ze třetích zemí zavedeny od roku 2021 jako povinné. Navázaly však již na dřívější kurzy, kterých se cizinci účastnili dobrovolně. Smyslem kurzu je seznámit cizince zejména v prvním roce po udělení dlouhodobého pobytu s jejich právy a povinnostmi souvisejícími s pobytem na území, se základními hodnotami Čes ké republiky, s místními poměry a s kulturními zvyklostmi převládajícími v České republice.

Ustanovení § 155b současného zákona vymezuje pouze základní zaměření kurzu, okruh cizinců, kterých se povinnost absolvovat kurz týká a základní parametry organizac e kurzu ze strany centra na podporu integrace cizinců. Bližší vymezení podoby kurzu po obsahové i organizační stránce ponechává vyhlášce MV č. 520/2020 Sb. Kurz je tak v současné podobě hodinový a je absolvován již samotnou účastí cizince. Výklad je veden v českém jazyce a je vždy tlumočen do jednoho z 9 cizích jazyků. Vyhláška současně stanoví i požadavky na odbornou způsobilost lektorů a tlumočníků. Vyhláška současně umožňuje 2 podoby organizace kurzu – kurzy určené a neurčené pro veřejnost.

V roce 2021 byla vytvořena kapacita přes 7 408 osob (není započítána část kurzů zrušených pro nedostatek zájemců, u neveřejných kurzů je jako kapacita použit počet účastníků). Do 31. 12. 2021 absolvovalo 3 911 osob v kurzech určených pro veřejnost a v kurzech neurčených pro veřejnost absolvovalo 996 osob. V součtu se jedná o 4 907 osob. Realizováno bylo do 31. 12. 2021 432 kurzů a několik desítek bylo zrušeno pro nedostatek zájmu klientů. Realizace proběhla v 52 obcích a městech.

Ministerstvo vnitra v tuto chvíli neplánuje žádné podstatné změny institutu adaptačně- integračních kurzů. Kurz se týká (pouze některých skupin) občanů třetích zemí, pro občany

EU není nikdy povinný. Absolvování kurzu není podmínkou pro další prodloužení pobytu občana třetí země na území, občan třetí země se v případě nesplnění povinnosti kurz absolvovat „pouze“ dopouští přestupku a hrozí mu tak uložení pokuty ze strany Ministerstva vnitra.

Stejně jako dnes bude od občana třetí země za účast na kurzu vyžadována úhrada, jejíž výši stanoví vyhláška Ministerstva vnitra.

Přehled navržených změn:

1) Z textu současné vyhlášky se přebírá členění kurzu z hlediska jeho organizace na 2 typy (v terminologii současné vyhlášky č. 520/2020 Sb. jde i kurzy určené pro veřejnost a kurzy neurčené pro veřejnost). Obě podoby kurzu se navzájem neliší svým obsahem, ani způsobem jeho absolvování. Zapojení právnické osoby (např. zaměstnavatele), která ponese část nákladů spojených s organizací kurzu, umožňuje omezit okruh účastníků kurzu jen na občany třetí země určené touto právnickou osobou a současně vede k tomu, že výše úhrady pro občany třetí země za účast na kurzu je nižší. Nejedná se o změnu věcnou, pouze o změnu legislativního ztvárnění.

2) Přihlašování na kurz je prostřednictvím systému ICAS, případně přes s ním propojený portál cizince. Předpokládá se, že informační systém dá občanu třetí země informaci, že se jej povinnost absolvovat kurz týká, a umožní mu se na kurz i přihlásit.

3) Dochází k dílčím změnám ve vymezení okruhu občanů třetích zemí, kterým povinnost absolvovat kurz (ne)vzniká. Návrh zákona nezmiňuje ty instituty, které již ze současného zákona nepřebírá (trvalý pobyt udělený podle § 67 nebo dlouhodobý pobyt za účelem investování). Mezi občany třetí země, kteří mají naopak výjimku, se zařadí i držitelé oprávnění k dlouhodobému pobytu za účelem vzdělávání (souvisí se zúženým pojetím studia).

4) Skutečnost, že občan třetí země nemá povinnost absolvovat adaptačně-integrační kurz, může vyplývat i podmínek vládou schváleného programu, kterého je účastníkem.

5) Nové důvody, proč konkrétní cizinec nemá povinnost absolvovat kurz. Jde o poměrně specifické situace související s okolností, že povinnost absolvovat kurz se podle současného zákona (i návrh zákona nového) týká pouze některých typů (účelů) oprávnění k pobytu. Může tak dojít k situaci, kdy by občanu třetí země vznikla povinnost absolvovat kurz např. až v šestém roce jeho pobytu na území. Vzhledem k zaměření kurzu již ztrácí účast občana třetí země na něm po několika letech pobytu do jisté míry svůj smysl. Podle

návrhu tak povinnost absolvovat kurz nebude mít občan třetí země, který ke dni podání žádosti o příslušné oprávnění k pobytu pobýval na území oprávněně a nepřetržitě nejméně 2 roky a byl po tuto dobu zapsán v základním registru obyvatel (ROB). Právě díky odkazu na základní registr obyvatel budou zohledněna pouze oprávnění

pobývat odvozená z agend vykonávaných Ministerstvem vnitra, nikoli oprávnění pobývat odvozená z mezinárodních smluv, z práva EU nebo z pobytových oprávnění udělených jinými členskými státy EU. Druhá situace (pouze upřesnění) se týká institutu prominutí povinnosti absolvovat adaptačně-integrační kurz Ministerstvem vnitra z důvodů hodných zvláštního zřetele. Pokud byla občanu třetí země při získání prvního dlouhodobého pobytu tato povinnost prominuta a např. v následujícím roce je mu udělen jiný typ dlouhodobého pobytu, mohla při současném znění zákona vznikat pochybnost, zda povinnost absolvovat cizince vznikla znovu. Návrh výslovně stanoví, že po jednom prominutí povinnosti kurz absolvovat, již

Mohlo by jít o následující příklad. Občan Ukrajiny přicestoval do České republiky tak, aby zde mohl dokončit maturitní ročník střední školy (dlouhodobé vízum za účelem vzdělávacího kurzu, s žádným dlouhodobým vízem nevzniká povinnost absolvovat adaptačně-integrační kurz); po maturitě cizinec nadále pokračuje ve studiu na VŠ (dlouhodobý pobyt za účelem s tudia, u kterého je z kurzu výjimka); po absolvování příslušné školy cizinec získá zaměstnaneckou kartu (jde o dlouhodobý pobyt, u kterého není žádná výjimka z povinnosti absolvovat kurz).

občanu třetí země takováto povinnost opětovně nevznikne. Totéž platí již dnes v případě absolvování kurzu.

6) Poslední změnou je upřesnění zmocnění pro vyhlášku MV ve věci stanovení výše úhrady za účast cizince na kurzu. Zejména s ohledem na existenci tzv. kurzů neurčených pro veřejnost, kde významnou část nákladů za organizaci 1 konkrétního kurzu nese jiná právnická osoba (typicky zaměstnavatel), bude upřesněno, že budou zohledněny i náklady centra na podporu integrace cizinců spojené s přípravou kurzu (obecně, po stránce metodické i organizační ve vztahu k vícero jím organizovaným kurzům; nikoli pouze kurzu jediného, u kterého by byly mezní náklady centra poměrně nízké).

ČÁST TŘINÁCTÁ

NÁVRAT

STRUKTURA ČÁSTI TŘINÁCTÉ

ČÁST Hlava Díl

NÁVRAT

I. Rozhodnutí o návratu II. Zajištění III. Zařízení IV. Nežádoucí osoba zařazená na sankční seznam V. Zdravotní služby

K hlavě I - Návrat

K § 392

Část zákona týkající se navracení se použije i na rodinné příslušníky občanů České republiky. Nepoužije se tedy na ně část zákona upravující specificky návrat občanů Evropské unie

a jejich rodinných příslušníků.

K § 393 až 395 - výjezdní příkaz

Ustanovení do značné míry přebírají instituty výjezdního příkazu ze zákona č. 326/1999 Sb. Rovněž je převzata úprava oprávnění pro ministerstvo, Policii České republiky a ministerstvo zahraničních věcí výjezdní příkaz v určité situaci vydat. V případě potřeby může výjezdní příkaz vyznačit policie i v jiných nenadálých situacích, které by jinak byly řešitelné s obtížemi.

Zakládá se povinnost občana třetí země dostavit se pro výjezdní příkaz do 14 dnů od vzniku rozhodné skutečnosti a doplňuje se povinnost po uplynutí lhůty výjezdní příkaz nevydat.

Dochází však k limitaci situací, ve kterých k vystavení výjezdního příkazu dochází, a to s ohledem na to, že u negativních rozhodnutí ve věci dlouhodobých a trvalých pobytů bude doba k vycestování stanovena rovnou v rozhodnutí a nebude tak vyznačována výjezdním příkazem.

Zakládá se obecná doba setrvání na území ČR na základě výjezdního příkazu. Tato doba může být stanovena maximálně na 30 dní a explicitně se zakládá povinnost v době stanovené ve výjezdním příkazu vycestovat. V případě potřeby může správní orgán dobu setrvání na základě výjezdního příkazu prodloužit na maximální možnou dobu 180 dní. Dobu lze prodloužit pouze na základě podnětu občana třetí země, který je podpořen závažnými důvody pro prodloužení doby setrvání na území. Neprodloužení nemá formu správního rozhodnutí ani se neuplatní řízení podle části druhé a třetí správního řádu, jinak by šlo o nekonečný kruh žádostí a rozhodnutí.

K § 396 - Rozhodnutí o povinnosti opustit území vycestování

Do značné míry se do nové právní úpravy přebírá ustanovení o rozhodnutí opustit území zejména členských států Evropské unie a dalších asociovaných států, protože jde o transpozici návratové směrnice. Výjimkou je situace, kdy je občan třetí země držitelem platného oprávnění k pobytu v jiném členském státě – v takovém případě se mu vydá pouze výjezdní příkaz. Obecně platí, že rozhodnutí o povinnosti opustit území vycestování, což je v tomto ustanovení založená legislativní zkratka pro státy, pro které je povinnost vycestovat z území členských států platná, se vydá občanům třetích zemí, u kterých nejsou splněny důvody pro zahájení řízení o správním vyhoštění z území relevantních států či u takového občana třetí země nebyly shledány důvody pro udělení správního vyhoštění z území Unie a asociovaných států.

Ustanovení odstavce 4 nově stanoví, jak postupovat v situacích, kdy by v rámci vedení řízení o povinnosti opustit území byl v kontextu povinnosti opustit území členských států zjištěn zásah do soukromého a rodinného života občana třetí země. Řešení podobných situací zákon předpokládá trojí. 1) zásah do soukromého a rodinného života je tak nízké intenzity, že není nutné postupovat odlišně, a tedy se vydá rozhodnutí o povinnosti opustit území vycestování

2) zásah lze popsat jako střední intenzity, kdy bude tento zhojen stanovením delší doby vycestování nebo umožněním dřívějšího podání žádosti o pobytové oprávnění na přetížených zastupitelských úřadech a 3) již samotný odjezd do země původu lze výjimečně hodnotit jako nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života, a proto policie rozhodne o strpění na území a vydá cizinci osvědčení o strpění – tato třetí varianta je i s ohledem na judikaturu variantou výjimečnou, zpravidla půjde situaci zhojit buď delší dobou k vycestování nebo možností přednostního podání žádosti o pobytové oprávnění. Nelze tolerovat, aby porušováním zákona bylo možné vyhnout se zákonným pravidlům.

K § 397 – Stanovení povinnosti vycestovat

Úprava v tomto ustanovení reaguje na potřebu sloučit rozhodnutí hlavně o zrušení či neprodloužení dlouhodobého pobytu nebo o zrušení trvalého pobytu s následným rozhodnutím o povinnosti vycestovat. Požadavek na sloučení plyne z tzv. schengenských evaluací a tuto možnost výslovně předpokládá návratová směrnice; nadto návrh na její změnu toto spojení de facto v určité podobě vyžaduje. Konstruuje se následující postup. Součástí rozhodnutí bude několik následných výroků. Zejména bude stanovena povinnost vycestovat z území států spadajících pod zkratku území vycestování a bude stanovena doba k vycestování.

V konkrétních případech však rozhodnutí může obsahovat i jiné výroky. Pokud bude rozhodnuto o strpění na území, doba k vycestování nebude stanovena. Doba k vycestování nebude dále stanovena, pokud již v minulosti stanovena byla a osoba ve stanovené době k vycestování může splnit stanovenou povinnost vycestovat.

Součástí rozhodnutí musí být posouzení, zda případné stanovení povinnosti vycestovat by bylo přiměřené či nepřiměřené ve vztahu k případnému zásahu do soukromého a rodinného života dotčené osoby. Zhodnocení a úvaha správního orgánu musí být součástí odůvodnění rozhodnutí.

Podobně jako v předchozím ustanovení o řízení opustit území vycestování pak mohou nastat situace, jak dle zákona zhojit případný dopad do soukromého a rodinného života cizince. Pokud by se ve výjimečných situacích jednalo o natolik silný zásah, že i samotný odjezd do země původu by představoval nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života občana třetí země, který by nebylo možné zhojit stanovením delší doby vycestování nebo stanovením přednostního termínu pro podání žádosti o nové pobytové oprávnění na příslušném zastupitelském úřadě České republiky, je třeba rozhodnout o strpění na území nebo se řízení o zrušení pobytu zastaví anebo se pokračuje v řízení o prodloužení pobytu.

K § 398 a 399 – Doba k vycestování

Obecně zákon stanovuje dobu k vycestování v rozmezí 7 až 30 dní. Bude vždy na příslušném správním orgánu stanovit vhodnou dobu k vycestování s ohledem na individuální okolnosti daného případu. V situacích, kdy dotčená osoba může, zjednodušeně řečeno, představovat bezpečnostní riziko, zákon umožňuje stanovit dobu k vycestování i kratší. Přejímají se tak principy dosavadního zákona o pobytu cizinců.

Naopak doba k vycestování může být i prodloužena, a to na základě podnětu občana třetí země, a to na dobu maximálně na 180 dní. Podnět k prodloužení doby k vycestování musí být podán v již stanovené době k vycestování. Podnět musí obsahovat závažné důvody pro prodloužení základní doby k vycestování a tyto důvody musí být doloženy.

Pokud správní orgán na základě obdrženého podnětu nevyhodnotí důvodnost prodloužení doby k vycestování, občan třetí země bude o tomto vyrozuměn, a to i za použití prostředků elektronické komunikace. Neprodloužení nemá formu správního rozhodnutí ani řízení podle části druhé a třetí správního řádu, jinak by šlo o nekonečný kruh žádostí a rozhodnutí.

Dále je vyjasněno počítání běhu doby k vycestování a také vztah k případnému zajištění. Zejména jde o situace, které odkládají povinnost vycestovat, pokud tyto skutečnosti existují běh doby k vycestování se přerušuje, tj. po ukončení situace, která odkládá povinnost vycestovat, běží doba k vycestování znovu od počátku. S uvedeným souvisí i dopadová změna dále v zákoně - pokud existuje skutečnost, která odkládá povinnost vycestovat, doba k vycestování se přerušuje.

K § 400 – Správní vyhoštění občana třetí země

Ustanovení je v zásadě přejímáno z dosavadní právní úpravy. Definice správního vyhoštění občana třetí země je složena ze zákazu vstupu na území států EU a dalších asociovaných států, stanovením doby k vycestování a stanovením povinnosti vycestovat, a to do státu, jehož je občan třetí země občanem (v případě osoby bez státní příslušnosti do země posledního trvalého bydliště) nebo do třetího státu, ve kterém konkrétní osoba může pobývat. Zákon stanovuje, že lze rozumně očekávat, že konkrétní cizinec bude v této zemi pobývat. Je tedy nutné rozlišovat od mnohem striktnějších podmínek pro stanovení třetí bezpečné země podle zákona o azylu, resp. relevantních ustanovení směrnic Společného evropského azylového systému.

Další ustanovení jsou přejímána z dosavadní právní úpravy – doba zákazu vstupu počíná běžet vycestováním z území členských států, v případě splnění podmínek lze vydat rozhodnutí o správním vyhoštění i cizinci v tranzitním prostoru mezinárodního letiště nebo cizincům pobývajícím na území v souladu se zákonem o azylu po vydání rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ministerstvem (v souladu s recentní judikaturou Soudního dvora EU C-257/22) či podle zákona o dočasné ochraně cizinců. Pro připomenutí, rozhodnutí o správním vyhoštění osobám v rámci zákona o azylu nebo zákona o dočasné ochraně cizinců jsou nevykonatelná do doby odpadnutí překážek dle těchto právních úprav – např. pravomocné rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, proti kterému již není možné podat opravný prostředek.

V souvislosti s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie (velkého senátu) ze dne 19. června 2018 C-181/16 Gnandi a v návaznosti na konstrukci vykonatelnosti vydání rozhodnutí o správním vyhoštění bezprostředně po rozhodnutí ministerstva a s ohledem na definici pojmu žadatel o udělení mezinárodní ochrany takové vydání rozhodnutí o správním vyhoštění nezpůsobuje vůči cizinci právní účinky po dobu, po kterou rozhodnutí není vykonatelné a nemá vliv na jeho postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany. O těchto skutečnostech bude cizinec poučen v souvislosti s vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění.

Dále se přejímá stávající ustanovení o možnosti stanovit hraniční přechod pro vycestování z území – myšleno České republiky.

K § 401 – Důvody správního vyhoštění občana třetí země

Toto ustanovení přejímá stávající skutkové podstaty pro rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který nemá v České republice trvalý pobyt a rovněž je přejímána maximální doba pro zákaz vstupu pro jednotlivé konkrétní důvody pro rozhodnutí o správním vyhoštění.

Stanoví se povinnost cizince zařadit do schengenského informačního systému.

K § 402 - Důvody nevydání rozhodnutí o správním vyhoštění Je přejímáno ustanovení, kde je upraveno pravidlo Úmluvy o právním postavení uprchlíků, které zapovídá sankcionovat osoby, které žádají o mezinárodní ochranu, přichází přímo ze státu, kde tvrdí hrozbu pronásledování nebo riziko vážné újmy. V takových případech se rozhodnutí o správním vyhoštění nevydá.

K § 403 – Správní vyhoštění ve zvláštních případech

Ustanovení specifikuje, kdy lze pouze rozhodnout o správním vyhoštění u osob majících specifické pobytové oprávnění rezidenta v jiných členských státech.

K § 404 – Důvod správního vyhoštění zjištěný při vycestování

Upravuje se zjednodušený postup policie v situaci, kdy důvod správního vyhoštění je zjištěn v rámci vycestování. V takovém případě se rozhodnutí o správním vyhoštění nevydá, neboť by se jednalo o nedůvodnou administrativní zátěž. Namísto toho policie osobu označí za nežádoucí a zařadí ji do Schengenského informačního systému. Pokud je zjištěno, rovněž při odjezdu, že osoba porušila dříve stanovenou povinnost vycestovat nebo porušila zákaz vstupu, nové rozhodnutí se nevydá, ale osoba je zařazena rovněž do Schengenského informačního systému.

V obou situacích policie vydá formulářové rozhodnutí o zařazení do Schengenského informačního systému. Vydání tohoto rozhodnutí je prvním úkonem v řízení a odvolání nemá odkladný účinek.

K § 405

Ustanovení upravuje některá procesní specifika řízení o správním vyhoštění. Policie vyslechne povinně cizince o důvodech, pro které by nebylo možné rozhodnutí o správním vyhoštění vydat. Na výslech se použijí pravidla o výslechu účastníka řízení nebo svědka upravená tímto zákonem. Pokud se cizinec nedostaví bez řádné omluvy nebo odmítne vypovídat, policie posoudí důvody, pro které nelze rozhodnutí vydat pouze na základě dosud shromážděných podkladů. Další podklady týkající se přiměřenosti zásahu rozhodnutí do rodinného a soukromého života nebo nemožnosti vycestování policie neobstarává, existenci těchto skutečností musí tvrdit cizinec. Policie o důsledcích odmítnutí výpovědi musí cizince poučit.

Pokud policie v rámci řízení zjistí nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života, postupuje se podle § 396, tj. podle intenzity nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života buď místo rozhodnutí o správním vyhoštění vydá rozhodnutí o povinnosti opustit území vycestování, bude stanovena delší doba k vycestování mezi 30 až 180 dny nebo řízení bude zastaveno a bude rozhodnuto o strpění na území.

K § 406 – Vykonatelnost rozhodnutí o správním vyhoštění

Ustanovení řeší vztah k řízení o mezinárodní ochraně, respektive upravuje situace, kdy je rozhodnutí o správním vyhoštění i v případě podání žádosti o mezinárodní ochranu vykonatelné. Ustanovení dále umožňuje policii zahájit řízení o správním vyhoštění i v případě žadatele o mezinárodní ochranu. Toto ustanovení nemá žádný vliv na povinnosti odložit vykonatelnost rozhodnutí o správním vyhoštění až po konečném rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany.

K § 407 – Důvody znemožňující vycestování

V tomto ustanovení se přebírá úprava důvodů znemožňujících vycestování (s výjimkou odkazu na čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který se v oblasti vyhoštění uplatňuje velmi výjimečně). Stejně jako v předchozím zákoně o pobytu cizinců je skutečné nebezpečí v případě vycestování definováno navrácením v rozporu s článkem 2 až 5 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Konkrétně půjde o ochranu základních práv dotčené osoby (právo na život, zákaz mučení, zákaz otroctví a nucené práce a právo na svobodu a osobní bezpečnost.

K § 408 až 410 - Postup policie a ministerstva

Ustanovení v zásadě přejímá dosavadní úpravu závazných stanovisek v kontextu rozhodování o správním vyhoštění zejména občanů třetích zemí. Jsou definovány situace, kdy policie závazné stanovisko k možnosti vycestování do země původu nevyžaduje. Půjde o situace, kdy byla v minulých řízeních posouzena možnost vycestování, a nedošlo k podstatné změně okolností vztahující se k vycestování a případným důvodům znemožňujícím vycestování podle § 407 ve vztahu ke konkrétnímu cizinci nebo jde o bezpečnou zemi původu a cizinec netvrdí skutečnosti, které by mohly vést k domněnce, že v jeho konkrétním případě nejde o bezpečnou zemi původu.

Dále není policie povinna si vyžádat závazné stanovisko v situacích, kdy již cizinec území opustil nebo sama posoudí, že vycestování cizince není možné. Ve druhé situaci půjde hlavně o situace, kdy z důvodu situace v zemi původu dotčeného cizince nejsou po určitou dobu realizována správní vyhoštění s ohledem na mezinárodní závazky, kterými je Česká republika vázána (např. situace afgánských žen).

Vyžadování si závazného stanoviska pak bude dále nadbytečné v situacích, kdy je zřejmé, že cizinec odjíždí dobrovolně a nachází se již na odjezdu z ČR.

S ohledem na nutnou efektivitu řízení je třeba závazné stanovisko vydat neodkladně a nejdéle do 24 hodin.

K případným důvodům znemožňujícím vycestování je potřeba dotčenou osobu vyslechnout, pokud cizinec odmítne vypovídat nebo se k výslechu nedostaví, je možné využít pouze dostupné informace o situaci konkrétní osoby.

V případě, že není vycestování cizince možné, policie tuto skutečnost je povinna uvést v rozhodnutí o správním vyhoštění. Cizinci vydá osvědčení o strpění na území České republiky na dobu nejdéle jednoho roku. Pokud se cizinec nedostaví k prodloužení osvědčení o strpění pobytu na území, překážka vycestování zanikne a správní orgán bude dotčeného cizince považovat za osobu, která vycestovala.

Přebírá se stávající právní úprava týkající se postupu, pokud okolnosti, pro které není možné vycestovat, vzniknou v době k vycestování, která již byla stanovena. V takovém případě policie vydá nové rozhodnutí ve věci, zda vycestování je, respektive není možné. Nové rozhodnutí o správním vyhoštění se nevydává. Policie je povinna zkoumat, zda důvody znemožňující vycestování trvají, a to nejméně jedenkrát ročně.

K § 411 - Zánik platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění

Ustanovení upravuje doby zániku správního vyhoštění v kontextu dalších řízení a rozhodnutí o úpravě pobytu na území České republiky (udělení azylu, za určitých okolností po udělen í doplňkové ochrany, přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti, strpění na území apod.).

K § 412 - Povinnost informovat občana třetí země o právu požadovat nevyplacenou mzdu

Policie je povinna cizince ze třetí země v souvislosti se zahájením řízení o správním vyhoštění informovat o jeho právu požadovat vyplacení mzdy, na kterou má tato osoba právo. Rovněž policie osobu informuje o možnosti kontaktu s orgánem inspekce práce v případě možného porušení povinností plynoucích z předpisů týkajících se zaměstnanosti.

K § 413 – Umožnění vstupu na území v určitých případech

I během doby zákazu vstupu na území je policie oprávněna k povolení vstupu na území za účelem jednání před státním orgánem České republiky, za předpokladu, že jednání před např. soudem nebo správním orgánem není možné provést jiným způsobem (např. videokonferenčně). V případě potřeby udělí příslušný zastupitelský úřad krátkodobé vízum v souladu s Vízovým kodexem. Maximální doba pobytu na území České republiky může být až 30 dní.

K § 414 - Zrušení nebo zkrácení doby zákazu vstupu

Toto ustanovení je do značné míry přebíráno z úpravy zákona č. 326/1999 Sb. a upravuje možnost zrušení či zkrácení doby zákazu vstupu na území ČR a relevantních členských států.

Může jít tedy o zrušení správního vyhoštění jako takového nebo může jít o zkrácení doby zákazu vstupu. Žádost o zrušení či zkrácení doby zákazu vstupu musí být podána společně s veškerými rozhodnými skutečnostmi a je nutné označit důkazy spojené s relevantním i důvody pro zrušení či zkrácení doby zákazu vstupu.

Stanovuje se lhůta pro případné opakované podání žádosti o zkrácení či zrušení konkrétních rozhodnutí o správním vyhoštění.

V důvodných případech je možné, aby policie vydala nové rozhodnutí o zrušení či zkrácení doby k vycestování (správní vyhoštění) z moci úřední na základě vlastních poznatků. Policie cizinci doručuje v tomto případě pouze elektronicky.

K § 415 - Zrušení nebo zkrácení doby zákazu vstupu z moci úřední

V důvodných případech je možné, aby policie vydala nové rozhodnutí o zrušení či zkrácení doby k vycestování (správní vyhoštění) z moci úřední na základě vlastních poznatků.

K § 416 až 419 - Úhrada nákladů spojených s vycestováním

Ustanovení přebírají obsah stávající právní úpravy, která stanoví i posloupnost jiných osob, které jsou povinny uhradit náklady spojené s vycestováním cizince. V případě okolností, které to budou předpokládat, bude osobou povinnou náklady spojené s vycestováním uhradit nově ustavený garant (typicky zaměstnavatel, ale nikoliv nutně). Jsou rovněž definovány položky, které lze do nákladů spojených s vycestováním zahrnout. Policie nebo Ministerstvo vnitra jsou pak povinni rozhodnout o povinnosti uhradit náklady spojené s vycestováním.

Úprava připouští možnost, v případě povinnosti uhradit náklady za vycestování samotným dotčeným cizincem, pokud není možné zajistit tlumočníka, aby informace o celkové částce, kterou je nutno zaplatit a také o možnosti podat žalobu o tomto rozhodnutí, byly poskytnuty písemně v jazyce, kterému cizinec rozumí a tento jazyk byl použit v rámci řízení o zajištění.

K § 420 - Úhrada nákladů spojených se zajištěním cizince za účelem předání nebo průvozu

Ustanovení doplňuje úpravu úhrady nákladů spojených s vycestováním. Toto ustanovení se použije obdobně, byť s určitými specifiky. Zejména jde o definici nákladů spojených se zajištěním cizince za účelem předání podle tzv. dublinského nařízení (stejná právní úprava je i v nařízení o řízení migrace a azylu, které bude účinné od června 2026). V tomto případě jde pouze o náklady spojené s pobytem v zařízení před předáním (strava apod.). Přepravní náklady za předání osoby do odpovědného členského státu (řečí nařízení – náklady za transfer do tohoto státu) v tomto případě hradí stát, dle tohoto nařízení, které je přímo aplikovatelné.

K § 421 - Úhrada nákladů spojených s dobrovolným vycestováním

Ustanovení do značné míry přebírá stávající ustanovení o úhradě nákladů spojených s dobrovolným vycestováním cizince a dále celý mechanismus zjednodušuje a činí ho ještě více flexibilním, co se týče cílové skupiny. Na základě písemného požadavku cizince bude možné ze strany ministerstva vnitra zajistit úhradu nákladů spojených s dobrovolným vycestováním cizince z území České republiky. Definuje se skupina cizinců, kteří jsou oprávněni požádat o úhradu nákladů spojených s dobrovolným vycestováním, nicméně výčet je demonstrativní. Jiné kategorie však budou zahrnuty spíše v situacích hodných zvláštního zřetele.

Dále se přebírá úprava týkající se povinnosti uhradit v budoucnu polovinu vynaložených nákladů. Rovněž je třeba explicitně stanovit, že pokud cizinec v zajištění požádá o úhradu nákladů spojených s dobrovolným vycestováním, není to důvod pro ukončení zajištění v zařízení pro zajištění cizinců.

K hlavě II - Zajištění

K § 422 a 423 - Zvláštní opatření za účelem vycestování

Stejně jako v předchozí právní úpravě jsou definovány alternativy k zajištění, tedy zvláštní opatření za účelem vycestování. Zákon přebírá tři druhy alternativ, které byly praxí vyhodnoceny jako vhodné a funkční. Jde o povinnost hlásit se policii v určených časových intervalech, zdržovat se na nahlášené adrese na území České republiky nebo se zdržovat na místě určeném policií. V těchto dvou případech platí i povinnost se na určené nebo nahlášené adrese zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly.

Zvláštní opatření se bude ukládat ve dvou situacích. První z nich je potřeba pomocí zvláštního opatření zajistit účast v řízení o vycestování, druhou je poté možnost uložení alternativy už během doby k vycestování stanovené v rozhodnutí o vycestování. V obou situacích je tedy zvláštní opatření stanoveno namísto zajištění, ale jde o časově různé situace.

V souvislosti s uložením alternativy k detenci pak je policie povinna zkoumat a přihlédnout k dopadům rozhodnutí do soukromého a rodinného života a rovněž k nejlepším zájmům dítěte.

Toto ustanovení upravuje procesně ukládání alternativy k zajištění. Alternativu k zajištění není možné uložit, jedná-li se o nezletilého bez doprovodu a také v situaci, kdy je naprosto zjevné (zejména v rozsahu nelegální tranzitní migrace), že cizinec nehodlá zůstat na území ČR, ale chce pokračovat dál do dalších členských států. Naopak nová právní úprava již neobsahuje finanční záruku, která se ukázala nerealizovatelná v praxi s ohledem na velice značnou administrativní náročnost.

Pokud je alternativa k detenci závažným způsobem porušena, je policie oprávněna cizince zajistit, tj. vydat rozhodnutí o zajištění.

Pokud však cizinci zabrání překážka na jeho vůli nezávislá (např. hospitalizace) splnění povinnosti (např. nahlásit změnu adresy v souvislosti s uloženým zvláštním opatřením za účelem vycestování), je cizinec tuto povinnost povinen splnit následující pracovní den.

K § 424 - Zajištění cizince za účelem vycestování

Toto ustanovení zakládá oprávnění zajistit cizince za účelem vycestování z 6 explicitně stanovených důvodů. Předpokladem zajištění je nemožnost efektivního stanovení zvláštního opatření za účelem vycestování, přičemž odůvodnění nemožnosti stanovit zvláštní opatření za účelem vycestování je nutné zahrnout do odůvodnění rozhodnutí o zajištění. Pro zajištění nezletilého bez doprovodu (staršího 15 let) platí velmi přísné podmínky, přecházejí ze stávající úpravy. Pokud se jedná o rozhodnutí o zajištění, kdy jsou účastníky řízení i děti, je v rámci rozhodování nutné zohlednit i nejlepší zájem dítěte. V rozhodnutí o zajištění a v rozhodnutí o prodloužení zajištění policie posoudí rovněž vhodnost ubytování dětí v daném zařízení z hlediska věku dětí a případné dosavadní délky zajištění a podmínek pro naplňování jejich potřeb.

K § 425 – Zajištění za účelem předání nebo průvozu

Ustanovení vychází z předchozí právní úpravy, zachovává stejnou přednost uložení alternativy k zajištění (detenci) jako předchozí důvod pro zajištění. Rovněž přísná úprava pro možnost zajištění nezletilých bez doprovodu se uplatní i pro tento důvod zajištění – předání nebo průvoz. Pokud jde o nezletilé bez doprovodu, doplňuje se další povinnost týkající se vycestování, které je možné, pouze pokud, jsou k dispozici záruky, že přijetí nezletilého bez doprovodu bude odpovídat jeho věku.

Transponuje se i relevantní ustanovení tzv. dublinského nařízení (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 604/2013), kdy toto ustanovení předpokládá definování pojmu „vážné nebezpečí útěku“. Vymezení tohoto pojmu je taxativní.

Pokud se jedná o rozhodnutí o zajištění, kdy jsou účastníky řízení i děti, je v rámci rozhodování nutné zohlednit i nejlepší zájem dítěte. V rozhodnutí o zajištění a v rozhodnutí o prodloužení zajištění policie posoudí rovněž vhodnost ubytování dětí v daném zařízení z hlediska věku dětí a případné dosavadní délky zajištění a podmínek pro naplňování jejich potřeb.

K § 426 a 429 – Rozhodnutí o zajištění a ochrana práv zajištěného cizince

Oproti minulé právní úpravě se navrhuje zjednodušit tuto část právní úpravy, kdy procesní úprava řízení a rozhodnutí o zajištění bude v zákoně uvedena pouze jednou. Konkrétně toto ustanovení upravuje povinnost policie co nejdříve sepsat záznam o zajištění cizince. Záznam se nesepisuje, pokud je jasné, že vycestování, předání nebo průvoz nebude možné zrealizovat do 72 hodin od okamžiku omezení osobní svobody cizince. V takovém případě policie vydá pouze rozhodnutí o zajištění.

Toto ustanovení pak přejímá ustanovení týkající se povinnosti informovat a rozsahu informační povinnosti zejména směrem k opravným prostředkům. Dále je rovněž upravena povinnost stanovit dobu trvání zajištění a povinnost přihlédnout k tomu, že se jedná o rodinu nebo osobu s nezletilými dětmi nebo o nezletilého bez doprovodu. Rovněž je nutné vyhodnotit případnou zranitelnost na základě prvotních známek možné zranitelnosti. Ukotvuje se rovněž povinnost pro policii zkoumat z vlastní iniciativy, zda důvody pro zajištění v konkrétním případě trvají a zda nenastaly nové skutečnosti odůvodňující uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. Rovněž se ukotvuje povinnost výměny informací mezi policií a provozovatelem zařízení pro zajištění cizinců, kdy může dojít na základě výměny těchto informací a následné dohody i k přemístění cizince do jiného zařízení pro zajištění cizinců.

K § 427 a 428 - Prodloužení doby trvání zajištění a nové rozhodnutí o zajištění

Ustanovení upravuje postupy pro prodloužení doby trvání zajištění. Nově se explicitně stanoví, že vydání nového rozhodnutí o zajištění se považuje za rozhodnutí o prodloužení zajištění. Stanoví se obecně maximální doba pro zajištění ve stejné délce jako dle stávající právní úpravy, tedy 180 dní resp. 90 dní v případě cizince mladšího 18 let nebo rodiny s nezletilými dětmi.

Explicitně se dodává, že každé rozhodnutí o prodloužení zajištění u osob s dětmi a u nezletilých bez doprovodu může být vydáno nejdéle na 30 dní.

Stanoví se tři důvody pro prodloužení maximální doby zajištění za předpokladu, že vycestování je uskutečnitelné v této době. Maximální doba je pak ohraničena 545 dny od omezení osobní svobody pro důvody dle tzv. návratové směrnice – zmaření výkonu vycestování a uvádění nepravdivých údajů nebo odmítnutí uvést pravdivé údaje. Pokud orgány třetích států zpožďují získání nezbytných dokladů pro vycestování, činí maximální doba pro zajištění 365 dní.

Dále jsou stanoveny vztahy mezi několika vydanými rozhodnutími o zajištění. Stanoví se pravidlo, že vydáním nového rozhodnutí o zajištění, byť z nových důvodů, předchozí rozhodnutí se ruší. Nicméně pokud je cizinec zajištěn dle zákona o azylu, běh celkové doby pro zajištění dle zákona o pobytu cizinců se staví, jinými slovy, doby pro zajištění stanovené rozdílnými právními předpisy se nesčítají.

K § 430 - Nezletilý cizinec bez doprovodu

Změny v současném zákoně směřují k jednoznačnému určení, kdo se podle zákona o pobytu cizinců považuje za nezletilého bez doprovodu. Upřesňuje se, že jde o cizince ve věku 15 až 18 let. Tento pojem užívá zákon pouze v souvislosti se zajištěním cizince nebo s řízením o správním vyhoštění, tedy ve smyslu cizince, který je účastníkem řízení a s ohledem na jeho procesní způsobilost. S ohledem na použití definice v kontextu zákona o pobytu cizinců byl použit stávající stav, kdy se jedná o mladistvého ve věku 15-18 let, byť je jasné, že dítě je definováno jako osoba mladší 18 let bez dolního věkového omezení. Je třeba také podotknout, že situace osob mladších 15 let bez doprovodu je a bude pokryta i jinými právním i předpisy, přičemž tato ustanovení jsou aplikovatelná i na cizince bez doprovodu. Zejména půjde o zákon o sociálně-právní ochraně dětí, případně zákon o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.

V případech nezletilých bez doprovodu je povinností policie vyrozumět orgán sociálně-právní ochrany dětí.

K § 431 – Pochybnosti o věku cizince

V případě nejasností či důvodných pochybností ohledně věku cizince je nutné neprodleně zahájit úkony ke zjištění věku dotčeného cizince. Policie cizince musí informovat o provedení případných úkonů a případných následcích, pokud se cizinec těmto úkonům nepodrobí, resp. je odmítne strpět. V takovém případě se na cizince hledí jako na zletilého. Případnou nezletilost pak musí cizinec prokázat sám.

Za účelem zjištění věku u cizince, u něhož panují důvodné pochybnosti o jeho věku, je třeba použít různé metody určené k tomuto zjišťování a pokud lze, uplatnit i metodu nelékařskou. Pokud to použitá metoda umožňuje, je nutné uvést ve výsledku posuzování i možnou odchylku ve výsledku. Výslovně se upravuje povinnost zajistit i během provádění zkoušek věku lékařskými metodami přítomnost opatrovníka a tlumočníka (s výjimkami specifikovanými zákonem). Opatrovník pak zpravidla nebude přítomen nelékařskému posuzování. Policie před vydáním nového rozhodnutí o zajištění cizince seznámí s výsledky zjišťování věku a umožní mu se k těmto výsledkům vyjádřit.

K § 432 a 433 – Přerušení zajištění a pobyt ve zdravotnickém zařízení

Ustanovení umožňuje přerušit zajištění formou záznamu do spisu z explicitně stanovených důvodů týkajících se případné spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Rovněž policie na pokyn ministerstva cizince přemístí do jiného zařízení pro zajištění cizinců. Zajištění lze ukončit, v případě, že cizinec je hospitalizován a je předpoklad, že hospitalizace bude delší než zajištění.

Policie rovněž může upustit od střežení cizince, který je hospitalizován.

K § 434 – Ukončení zajištění cizince

Ustanovení v odstavci 1 definuje situace, kdy zajištění musí být bez zbytečného odkladu ukončeno.

Ustanovení rovněž explicitně uvádí, že podání žádosti o mezinárodní ochranu neznamená propuštění ze zajištění.

K § 435 – Žádost o propuštění ze zajištění a její posouzení

Ustanovení upravují jednak oprávnění zajištěného cizince požádat o propuštění ze zajištění. Dále je upravena procesní stránka vyřizování takovéto žádosti. Úprava je přejímána ze zákona č. 326/1999 Sb., stanovuje se z důvodu vyšší právní jistoty pevná maximální lhůta pro rozhodnutí o žádosti o propuštění. Jedná se o „druhou nohu“ soudního přezkumu zajištění vedle standardního přezkumu pomocí správní žaloby proti rozhodnutí o zajištění.

K hlavě III – Zařízení

K § 436 až 438 – Typy a režimy zajištění

Tato část zákona upravuje zařízení pro zajištění cizinců a související oblasti týkající se provozu těchto zařízení. Provozovatelem (či správcem zařízení) tohoto typu zařízení, je organizační složka státu – Správa uprchlických zařízení. Tato nová právní úprava definuje stávající praxi a explicitně rozlišuje dva typy zařízení, zařízení pro samotné muže a zařízení pro rodiny, byť v zařízení pro rodiny bude zajištění vykonáváno i v případě samotných žen, či jiných, zejména zranitelných osob, jejichž potřeby není možné v jiném zařízení uspokojit. Povinnost uzpůsobit zařízení pro pobyt dětí je nově výslovně stanovena v zákoně, a to v rozsahu vnějšího perimetru i vnitřního vybavení. K dispozici jsou samostatné pokoje a dětem je dostupné veškeré zařízení, které ve svém věku potřebují. Musí být zajištěna lékařská péče, školní docházka i volnočasové aktivity. Personál zařízení by měl být specializovaný na rodiny s dětmi. Právě s ohledem na případnou přítomnost nezletilých je nutné minimalizovat režimová opatření jako jsou mříže v oknech, ostnaté dráty nebo organizace pohybu v rámci zařízení. Cílem takových opatření musí být, aby přítomné děti necítily tíseň z takového prostředí, nebo aby takový pocit byl co nejvíce minimalizován.

Navrhuje se nově zařízení pro samotné muže rozdělit na tři režimy, tj. vnitřní prostory, které jsou od sebe odděleny a platí zde rozdílný režim, který bude popsán dále – část se základním režimem zajištění, část s mírným režimem a část s přísným režimem. Nově navrhované rozdělení na základní režim a mírný režim a samotná organizace těchto režimů, která je popsána dále, respektuje zásadu proporcionality, a to i v kontextu šetření práv dotčených osob. Jak je popsáno podrobněji popsáno dále, rozdělením na základní a mírný režim zajištění nedochází ke snížení standardů, které je nutné poskytovat, aby zajištění bylo souladné jednak s mezinárodními závazky, tak s právem EU, tak s národním právem.

Základní režim zajištění je koncipován jako režim, kde jsou k dispozici základní standardy popsané v právní úpravě a které respektují také povinnosti dané nejen unijním právem, ale také mezinárodními závazky, kterými je Česká republika vázána. V mírném režimu zajištění pak budou poskytovány nejen tyto základní standardy (jako je přístup k venkovnímu prostoru, zajištění kontaktu se světem apod.), ale právě standardy budou posíleny o další prvky, které zpříjemní umístění v zařízení pro zajištění cizinců, ale tyto prvky nelze považovat za povinně poskytované, aby bylo docíleno souladu s mezinárodními závazky (např. půjde o velmi žádaný přístup k herní konzoli (např. PlayStation). Předpokládá se, že většina cizinců bude umístěna v mírném režimu zajištění. Přísný režim zajištění je nutno považovat za absolutně oddělený v celém nově navrhovaném systému jako opatření odlišné (sankční) povahy. To znamená, že základní režim zajištění není možné považovat za jakýsi předstupeň umístění do přísného režimu zajištění.

Důvodem rozdělení zařízení pro muže na 3 režimy souvisí s dlouhodobě se zhoršující bezpečností situací v zařízeních a absenci dostatečně motivačních prvků k lepšímu c hování zajištěných cizinců. S ohledem na nevězeňský režim zařízení nebyl zvolen systém kárných opatření.

Zařízení pro rodiny pak bude rozděleno pouze na část s mírným režimem a část s přísným režimem.

Nově se pak stanoví, že vnitřní ostraha je zajišťována provozovatelem zařízení všude tam, kde není zajišťována policií.

K § 439 – Příjezd do zařízení

Ustanovuje se, že policie je povinna zajištěného cizince dopravit do zařízení dle pokynu provozovatele. Provozovatel je při umístění cizince do zařízení povinen zohlednit poznatky, které jsou v době umístění známy o případných známkách zranitelnosti. Provozovatel zohledňuje i další informace, které vyvstanou i během zajištění.

Odstavec druhý stanoví povinnost informovat cizince v zajištění o jeho právech a povinnostech a také o platném vnitřním řádu zařízení pro zajištění cizinců. Dle tohoto ustanovení je dále nutné, aby práva a povinnosti a vnitřní řád byly umístěny v zařízení na viditelném místě. Informace musí být poskytnuta v mateřském jazyce nebo v jazyce v němž je cizinec schopen dorozumět.

K § 440 a 441 – Osobní prohlídka a zadržené věci

Toto ustanovení přebírá stávající právní úpravu osobní prohlídky v souvislosti se zajištěním. Policie je oprávněna provést osobní prohlídku a věci, které lze po propuštění ze zajištění cizinci vrátit, předá tyto věci do úschovy provozovateli. Osobní prohlídku lze provést i z podnětu provozovatele zařízení. Rovněž se specifikuje, na co má být prováděná prohlídka zaměřena.

K § 442 – Určení ubytovacích prostor

Ustanovení je do značné míry přebíráno ze stávající právní úpravy a představuje právní základ pro umisťování jednotlivých zajištěných osob v rámci jednoho zařízení. Stanovuje se základní pravidlo, které stanoví, že se v zařízení dohromady v jednom pokoji umisťují zejména rodiny, příbuzní a přihlíží se i ke kulturním, jazykovým a dalším vazbám.

Jednoznačně se zakazuje rozdělení rodiny s výjimkou jednoznačně určené doby, kdy je jeden z členů rodiny umístěn v části s jiným režimem.

K § 443 – Ubytovaný cizinec

Ustanovení stanoví podmínky pro ubytování cizince v zařízení pro zajištění cizinců. V části s mírným režimem může být spolu se zajištěným cizincem ubytován i cizinec, pokud k němu má zajištěný cizinec vyživovací povinnost nebo má takovou osobu v péči. Provozovatel zařízení poskytne takto ubytovanému cizinci i stravu a další zajištění dle potřeby. Takto ubytovaný cizinec může zařízení dle potřeby a zájmu opouštět. Nejedná se tedy právně o zajištění.

K § 444 a 445 – Ubytovací místnost a preventivní opatření

Ustanovení vyjmenovává minimální zařízení pokoje v části s mírným a základním režimem a rovněž pokoje v části s přísným režimem. Mimo standardní vybavení zákon předpokládá i vybavení pokoje uzamykatelnými skříňkami, které však mohou být prohlédnuty policií v souvislosti s případným provedením nutné kontroly.

Další části navrhovaného ustanovení pak upravují podmínky pro instalaci a používání prostředků audiovizuální techniky (kamery). Dále je upraveno použití audiovizuálních prostředků ve společných prostorách základního a mírného režimu. Rovněž se upravuje použití kamer v přísném režimu, kdy podmínky pro užití jsou vymezeny přísněji, zejména kvůli možnému snímání ubytovacích prostor. Zejména pro účely provozování kamerového systému v části s přísným režimem zajištění provozovatel (v tomto případě provozovatel zařízení nebo policie, případně si lze představit i společný předpis) vnitřním předpisem upraví podmínky používání kamer v ubytovacích místnostech přísného režimu.

Použití prostředků audiovizuální techniky se řídí následujícími zásadami. Používání kamer obecně nesmí nahrazovat přítomnost personálu. Rozhodnutí (nejedná se o rozhodnutí ve smyslu správního řádu ani jiného právního předpisu) o zavedení kamerového sledování, pokud jde o ubytovací místnost v přísném režimu, by mělo vždy vycházet z individuálního posouzení rizik a musí být pravidelně a individuálně vyhodnocováno, zda má dohled kamer trvat. Pokud není nad umístěným cizincem stanoven dohled kamer, provozovatel kamerového systému, pokud možno, zajistí, aby kamera nebyla běžným pohledem patrná nebo alespoň velmi málo. Je také nutné zachovat soukromí umístěného cizince při použití sanitárního zařízení. Záznamy z kamer musejí být bezpečně uchovány. Výše uvedený vnitřní předpis bude vymezovat okruh oprávněných osob, které mají přístup k výstupům z kamer. Rovněž by tento vnitřní předpis měl stanovit způsob označení místnosti, kde je kamera instalována a informování umístěné osoby o použití kamery v daném konkrétním případě.

Nový odstavec tohoto ustanovení pak dále výslovně stanoví, že audiovizuální zařízení umístěné na oděvu nebo výstroji zaměstnance, kdy se tímto zaměstnancem rozumí i zaměstnanec soukromé bezpečnostní agentury, která je nasmlouvaná provozovatelem, nebo policisty, se nepovažuje za audiovizuální zařízení podle tohoto ustanovení. Výše uvedená pravidla se tedy na prostředky na oděvu nebo výstroji nevztahují. Kamerový systém na výstroji či oděvu snižuje riziko špatného zacházení, rovněž poskytuje ochranu zaměstnanců před nepodloženým obviněním ze špatného zacházení. Cílem je umožnit záznam interakcí mezi ubytovanými cizinci a personálem zařízení. Nicméně i v tomto případě by měl vnitřní předpis upravit ochranná opatření pro použití těchto prostředků, zejm. podmínky uchování a přístupu k záznamům a informovaní umístěných cizinců o možném pořizování záznamů.

Nová právní úprava pak také předpokládá možné použití technického prostředku, který by mohl být využíván jako prostředek ochrany proti případnému násilí v ubytovacích místnostech. Šlo by o zařízení, které by bylo citlivé pouze na vyšší intenzitu zvuku, která by mohl vést k podezření, že v konkrétní místnosti dochází k jednání, které ohrožuje život nebo zdraví. Je jednoznačně zakázáno zaznamenávání běžných zvuků (pád, rozbíjení věcí, křik). Zařízení by pouze snímalo, ale nezaznamenávalo tyto zvuky, které by mohly indikovat problém a zalarmovaly by personál. Je potřeba zmínit, že takové zařízení je v době přípravy nové právní úpravy v testovací fázi a není postaveno na jisto, že by mělo v budoucnu být využíváno, ale je vhodné, aby právní úprava na takovou možnost pamatovala. Takové zařízení by nemělo nahrazovat personál zařízení.

Za určitých přesně daných a úzkých situacích může do zařízení vstupovat i policie, a to i do částí zařízení, které nejsou primárně policií střeženy. Půjde o možnost vstoupit do částí se základním a mírným režimem zajištění. Pokud by v zařízení byly ubytovány děti, je nutné toto oprávnění používat velmi úzce a do zařízení vstupovat pouze za velmi výjimečných okolností, zejména, pokud je bezprostředně ohrožen život nebo zdraví. Cílem navrhované úpravy je preventivní působení v zařízení a snaha zabraňovat potenciálním rizikovým situacím. Nelze si navrhované opatření představovat jako stálou přítomnost plně vybavených policistů.

K § 446 až 448

V odstavci 1 jsou uvedeny taxativně minimální okruhy, na jejichž zajištění má cizinec v rámci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců právo. Jde jak o materiální zajištění (právo na lůžko atd.), tak také oprávnění nemateriální jako např. právo přijímat návštěvy, či právo na příjem a odesílání písemností.

Dále je stanovena povinnost provedení zdravotní prohlídky, včetně přijetí případných kroků směřujících k zachování veřejného zdraví včetně očkování. Popsanou zdravotní péči zajišťuje specializovaná organizační složka státu - Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra. Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra jako organizační složka státu, která je odborně způsobilá k poskytování zdravotní péče, by měla v rámci zařízení pro zajištění cizinců poskytovat zdravotní péči, a to buď vlastními silami, tj. prostřednictvím vlastních odborných zaměstnanců nebo prostřednictvím externích poskytovatelů zdravotních služeb. Správa uprchlických zařízení je pak odpovědná za provozní zabezpečení, jako je např. poskytnutí vhodných prostor pro poskytování zdravotní/lékařské péče nebo zabezpečení příchodu cizince na určitý čas do ordinace v zařízení. Povinnost součinnosti v sobě pak může zahrnovat také spolupráci při řešení situací, kdy je ohroženo veřejné zdraví, jako byla např. pandemie Covid- 19.

Doplňuje se rovněž, že nově příchozí cizinec je umístěn do doby provedení a výsledků lékařské prohlídky do tzv. předubytování. Pokud jde o zařízení pro samotné muže, je cizinec nejprve umístěn do části se základním režimem zajištění.

Navrhovaná úprava v této oblasti pouze reflektuje současnou praxi.

Kromě základních (minimálních) okruhů je pak provozovatel oprávněn zajistit umístěným cizincům i další služby, a to zejména psychologického a sociálního charakteru. Zvláštní pozornost je pak nutné věnovat dětem, rodinám s dětmi a osobám zranitelným. V zařízení, kde jsou umístěny děti je pak provozovatel povinen denně a podle dostupných možností v co nejširším rozsahu nabídnout volnočasové aktivity, včetně přístupu k venkovním prostorám. Pro děti je pak možné zajistit i aktivity mimo zařízení.

Rovněž Správa uprchlických zařízení ve spolupráci s dalšími relevantními složkami (Policie ČR, Ministerstvo vnitra) připravuje cizince na vycestování z území České republiky. Příprava na vycestování probíhá zejména formou informativních rozhovorů zaměřených na možnosti reintegrace.

Dále se upravuje postup v situaci, kdy je cizinec hospitalizován a je třeba mu vydat jeho uschované finanční prostředky a případně mobilní telefon nebo jiné podobné zařízení. Cílem tohoto postupu je zjednodušení situace hospitalizovaného cizince.

K § 449 a k § 460 odst. 3 – Mírný režim zajištění

Ustanovení nově popisuje tzv. mírný režim zajištění. Mírný režim zajištění by měl být benefitem pro cizince, který neporušuje vnitřní řád zařízení a v tomto režimu by mu mohly být poskytnuty benefity materiální či nemateriální a jdoucí nad rámec základního standardu, který je nutný zaručit všem zajištěným. Vnitřní řád zařízení, který musí být dostupný v jazyce, kterému cizinec rozumí, pak musí stanovit veškeré relevantní informace o benefitech a standardech mírného režimu. V těch nejzávažnějších situacích, kdy je cizinec zařazován zpět do základního režimu, může provozovateli asistovat policie.

K § 450 – Povinnosti zajištěného cizince

Ustanovení přebírá současnou právní úpravu povinností zajištěných cizinců. Zejména lze zdůraznit povinnost strpět zdravotní prohlídku a také explicitní potvrzení, že pokud cizinec opustí zařízení např. do zdravotnického zařízení, nejedná se o opuštění zařízení.

K § 451 – Poskytování stravy

Je stanovena povinnost poskytnout třikrát denně stravu a podle možností přihlížet ke kulturním a náboženským tradicím. V případě osob do 18 let věku se strava podle uvedených pravidel poskytuje pětkrát denně. V praxi jsou obvykle poskytovány tři druhy jídelníčku obvyklý/vegetariánský/bez vepřového masa.

K § 452 - Návštěvy

V tomto ustanovení je možné nalézt pravidla pro návštěvy zajištěného cizince, a to včetně pravidel pro návštěvy advokáta či zástupce organizace, která poskytuje právní poradenství a který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokud je to zejména z kapacitních důvodů možné, vedoucí zařízení je oprávněn návštěvu povolit častěji nebo i ve více osobách. Časová omezení zejména pro advokáty neplatí.

K § 453 – Přijímání balíčků a nákupy

Ustanovení upravuje pravidla pro příjem balíčků a písemných sdělení, která jsou zasílána prostřednictvím poštovní licence. Jednak mohou být do zařízení doručeny balíčky s běžnými osobními věcmi. Vymezení běžné osobní věci bude na provozovateli zařízení, který je oprávněn za adresáta balíček převzít. Provozovatel by neměl zejména mít s přijetím balíčkem další nedůvodné náklady nebo nedůvodné činnosti. Přijaté věci by rovněž neměly podléhat rychlé zkáze.

Pokud jde o písemná sdělení, tak pokud nejsou určena do vlastních rukou adresáta, je provozovatel oprávněn je přijmout a předat zajištěnému cizinci. Pokud je zásilka určena do vlastních rukou, umožní provozovatel, aby doručovatel zásilku do vlastních rukou cizinci v zařízení převzal.

Jednou týdně zajistí provozovatel cizinci nákup, a to za jeho finanční prostředky do částky, která je stanovena vyhláškou. Tyto peněžní prostředky lze čerpat také na úhradu advokátních služeb podle zákona o advokacii.

Nově se pak konstruuje výslovné oprávnění pro vedoucího zařízení pro zajištění cizinců umožnit cizinci mimořádný nákup věcí na náklady provozovatele, a to v situaci, kdy se cizinec mimořádným způsobem zaslouží či přispěje k nekonfliktnímu soužití v zařízení. Tato možnost, jak cizince motivovat nebude sloužit jako „úplata“ výkonu činností, které je jinak povinen činit příslušný zaměstnanec v rámci svých pracovních povinností. Maximální hodnota takto přiznaného nákupu bude upravena příslušným prováděcím předpisem.

K § 454 – Použití telefonu

Nové ustanovení zakotvující právo na použití telefonu bude muset být dále rozvedeno v příslušném vnitřním řádu zařízení. Je tedy na provozovateli, aby dle situace v zařízení, svých finančních a organizačních možností apod. vymezil, jak bude toto právo v praxi vykonáváno. Možnost telefonovat na vlastní náklady však musí být zajištěna. Lze si představit různé modely používání telefonů v zařízení pro zajištění cizinců, od poskytování telefonních karet, přes zapůjčení tlačítkového telefonu bez kamery a nahrávacího zařízení až po používání vlastního mobilního telefonu v určeném čase prostoru. Tato praxe funguje např. v Lotyšsku, kdy zajištěný cizinec je oprávněn např. hodinu dopoledne a hodinu odpoledne používat svůj mobilní telefon ve společenské místnosti.

K § 455 – Vzdělávací aktivity

Ustanovení se týká pravidel zajištění vzdělávání. Tato pravidla upravují také možnosti opuštění zařízení za účelem vzdělávání a také povinnost zajistit cizinci nutnou školní „výbavu“ a další pomůcky. Obdobně se ustanovení vztahuje i na předškolní vzdělávání.

K § 456 a 457 – Umístění do přísného režimu

Ustanovení upravuje postupy v případě umisťování cizince do přísného režimu zajištění. Do části s přísným režimem může být cizinec umístěn pouze policií, a to buď na základě vlastních poznatků, nebo na základě návrhu provozovatele zařízení. Umístění do přísného režimu může být odůvodněno zejména situacemi, jako je agresivita nebo opakované a závažné porušení pravidel a také vnitřního řádu zařízení. V případě agresivního cizince je nutné, aby umístění do přísného režimu přímo reagovalo na projevy agresivního chování, ač agresivní chování nutně nemusí již během umisťování přetrvávat. Pokud jde o agresivitu slovní povahy, která se výslovně v textu zákona uvádí jako forma agresivity, v takových situacích musí být posuzovaná zejména intenzita daného závadového jednání, zvláště v potaz je pak nutno brát na výhružky vůči personálu zařízení nebo ostatním cizincům.

O umístění do části s přísným režimem zajištění policie sepíše záznam (nevydává-li s ohledem na okolnosti případu rovnou rozhodnutí), a pokud umístění do přísného režimu trvá více než 48 hodin, je třeba vydat rozhodnutí o umístění do části s přísným režimem. Maximální doba pro umístění do části s přísným režimem se zkracuje celkově na 14 dní. Dále je třeba připomenout, že policie musí kontinuálně zkoumat i to, zda důvody pro umístění do části s přísným režimem stále trvají. Proti umístění do přísného režimu lze podat stížnost nadřízenému orgánu. Proti rozhodnutí o umístění do přísného režimu zajištění lze dále také podat žalobu ve správním soudnictví. V případě nezletilého mladšího 18 let je obecně umístění do přísného režimu možné pouze výjimečně a pouze maximálně na 48 hodin.

Oproti stávající úpravě důvodů pro umístění do přísného režimu se přidává důvod zmaření realizace vycestování, kde může celková doba umístění činit až 20 dnů, je-li známo předpokládané datum dalšího pokusu o realizaci vycestování cizince.

K § 458 – Uschované peněžní prostředky

Dle tohoto ustanovení je možné, aby finanční prostředky cizince byly použity pro úhradu nákladů spojených s vycestováním, a to i částečně. Při propuštění ze zařízení pak cizinec musí dostat vyplaceno nejméně tolik finančních prostředků, jak bude stanoveno vyhláškou, a to za účelem zajištění jízdenky. Pokud cizinec nemá vlastní finanční prostředky v takové výši, provozovatel je povinen mu tuto částku doplatit nebo i vyplatit celou. Tato částka není vyplacena, pokud je cizinec přímo předáván do azylového zařízení anebo je provedeno vycestování z území.

K § 459 – Propuštění ze zařízení

Ustanovení stejně jako stávající právní úprava stanoví postupy při opuštění zařízení. Stanoví, co je nutné cizinci vrátit a pokud se provádí vycestování z území nebo je cizinec eskortován, tak zejména doklady potvrzující totožnost a státní příslušnost musí být předány příslušným orgánům jiného státu, a to prostřednictvím doprovázejících osob, nejčastěji policistů.

Pokud je to možné a nejedná se o situaci, kdy je zjevné, že by cizinec mařil nebo ztěžoval vycestování z území, je nutné, aby policie cizince informovala nejméně s 24hodinovým předstihem o datu, čase a důvodu opuštění zařízení.

K § 460 – Vnitřní řád zařízení

Toto ustanovení stanoví položky, které musí být zahrnuty v každém vnitřním řádu jednotlivých zařízení pro zajištění cizinců. Ve vnitřním řádu pak musí být zahrnuta specifika zařízení, kde se mohou nacházet nezletilí.

Rovněž je třeba ve vnitřním řádu dostatečně konkrétně specifikovat rozdíly mezi podmínkami základního a mírného režimu zajištění a také je třeba specifikovat tyto standardy tak, aby cizinci byli motivováni k přesunu do mírného režimu zajištění.

K § 461 – Provozní informační systém

Toto ustanovení představuje právní základ pro provozní informační systém, který provozuje a užívá provozovatel zařízení. Provozovatel je i správcem tohoto informačního systému. Údaje evidované v tomto systému se buď zlikvidují ihned po cizincově opuštění zařízení a dále také po 5 letech, a to v případech, které jsou právní úpravou jasně definované.

K § 462 – Stížnosti

Cizinec je oprávněn podat ministerstvu stížnost kvůli možnému porušení ustanovení a povinností dle této části zákona. Stížnost je nutné vyřídit do 30 dnů ode dne doručení. V případě potřeby je možné podat návrh na přezkum vyřízení stížnosti k ministru vnitra.

K § 463 – Kontrola výkonu zajištění

V tomto ustanovení je upraven způsob kontroly ze strany jiných orgánů než ministerstva vnitra. Kdy tuto kontrolu výkonu zajištění, typicky veřejným ochráncem práv, je třeba oznámit provozovateli a policii v zařízení.

Odstavec 2 pak upravuje pravidla pro sledování výkonu zajištění ze strany mezinárodních nebo nevládních organizací, které se zabývají ochranou práv osob omezených na svobodě. Toto sledování je možné provést, předtím je nutné podat písemnou žádost o vstup do zařízení, a to provozovateli zařízení.

K § 464 – Příspěvek obci

Ustanovení zmocňuje k poskytování příspěvku obci, na jejímž území se nachází zařízení a také k poskytování dotace na rozvoj příslušné obce. O výši příspěvků a dotací rozhoduje vláda. A vláda rozhoduje rovněž o poskytnutí příslušné dotace na rozvoj obce.

K hlavě IV – Nežádoucí osoba a osoba zařazená na sankční seznam

K § 465 až 467 – Pravidla pro zařazení do evidence nežádoucích osob

Ustanovení upravuje situace, kdy policie označí cizince za nežádoucí osobu. Může se tak stát z vlastních poznatků, ale i v situacích, kdy se jedná o požadavek dalších relevantních orgánů, např. zpravodajských služeb. Cizinec pak bude označen za nežádoucí osobu i v situacích, kdy je soudem rozhodnuto o trestu vyhoštění nebo je pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění takové osoby. Dále pak může být osoba vedle evidence nežádoucích osob (národní evidence) zařazena do schengenského informačního systému.

Cizinec, ale může být zařazen do evidence nežádoucích osob i v případech, kdy je povinen uhradit náklady spojené s jeho vycestováním (dobrovolným i nuceným) z území ČR.

Policie je povinna pravidelně přezkoumávat důvody pro zařazení osoby do evidence nežádoucích osob a toto zařazení pak případně policie vymaže. Zařazení do evidence nežádoucích osob z důvodů neuhrazení nákladů pak musí být vymazáno nejpozději po 6 letech.

K § 468 – Cizinec na sankčním seznamu

Ustanovení upravuje postupy v případě, kdy cizinec je zařazen na sankční seznam, a to buď národní nebo unijní Dnem zařazení zanikají všechny pobytová oprávnění vydaná ČR. Došlo- li by k výmazu do 3 let, může si cizinec, kterému takto zanikl trvalý pobyt, požádat o trvalý pobyt, toto pravidlo je upraveno v části zákona věnované trvalému pobytu bez podmínky přechozího pobytu v ČR.

K hlavě V – Zdravotní služby

K § 469 a 470 - Zdravotní služby po dobu zajištění cizince

Obecně platí, že stát hradí náklady za poskytnuté zdravotní služby v rozsahu nutné zdravotní péče, která je vyjmenována v § 469 odstavci 1. Dále jsou cizinci umístěnému v zajištění hrazeny zdravotní služby související s nutnou zdravotní prohlídkou.

Rovněž se definuje, v jakých situacích náklady za zdravotní péči hradí ministers tvo a kdy policie. Z praxe Zdravotnického zařízení ministerstva vnitra, které poskytuje zdravotní služby v zařízeních pro zajištění cizinců, plyne, že nejčastěji poskytované služby jsou velmi podobné nejčastěji poskytovaným službám většinové populace (běžná onemocnění). Nad tento rámec je pak zásadní rovněž ochrana veřejného zdraví a s tím související poskytované zdravotní služby související např. s očkováním nebo interrupcí.

K § 471 – Zdravotní služby poskytované cizinci při omezení osobní svobody

Jedná se o jiné situace, než je zajištění ve smyslu zákona o pobytu cizinců. Rozsah poskytovaných zdravotních služeb je stejný. Rozdíl je v možnosti hradit si další zdravotní služby z vlastních prostředků, pokud jsou poskytnuty na žádost cizince. Půjde o situace např. výkonu trestu odnětí svobody, nikoli v zařízení pro zajištění cizinců.

K § 472 - Zdravotní služby ve zvláštních případech Obdobně jako ustanovení předchozí, které definuje úhradu poskytnutých zdravotních služeb osobám, které jsou umístěny v zařízeních pro zajištění cizinců, je upravena i úhrada nákladů za zdravotní služby v době vycestování, či přípravy na vycestování.

K § 473 - Úhrada pobytu cizince v přijímacím středisku na mezinárodním letišti po pravomocném ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany

Ustanovení přebírá stávající právní úpravu a řeší logisticko-organizační aspekty umístění cizince v přijímacím středisku na mezinárodním letišti po ukončení řízení o mezinárodní ochraně a před jeho vycestováním z území České republiky.

Odkazuje-li návrh zákona v § 470 až 473 na úhradu nákladů poskytnutých zdravotních služeb ze strany státu, půjde o výdaje z rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra, popř. dalších příslušných kapitol a podkapitol (např. vězeňská služba), nikoli rozpočtové kapitoly Ministerstva zdravotnictví. V tomto ohledu se návrh neodklání od dosavadního systému.

ČÁST ČTVRNÁCTÁ

ZVLÁŠTNÍ PRAVIDLA PRO ŘÍZENÍ

STRUKTURA ČÁSTI ČTRNÁCTÉ

ČÁST Hlava Díl

ODCHYLKY OD SPRÁVNÍHO ŘÁDU

I. Obecná pravidla

1. Jednání účastníka a zastupování

2. Doručování 3. Cizinecký účet a role 4. Dokazování a zajištění účelu a průběhu řízení

II. Řízení o vstupu na území III. Řízení ve věci cestovního povolení IV. Řízení ve věci krátkodobého víza V. Řízení ve věcech pobytových VI. Řízení v dalších věcech spadajících do působnosti policie VII. Řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti

K hlavě I – Obecná pravidla

K § 474 - Procesní způsobilost

Pro účely návrhu zákona se vymezuje procesní způsobilost cizince. Stejně jako v dosavadní právní úpravě (a to již právní úpravě dané zákonem č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky) je stanovena hranice procesní způsobilosti cizince na 15 let.

Podle správního řádu je každý procesně způsobilým v rozsahu své svéprávnosti. Podle § 30 odst. 1 občanského zákoníku se plné svéprávnosti nabývá zletilostí, tzn. dovršením 18 roku věku. S ohledem na tuto obecnou právní úpravu pak navrhované ustanovení obsahuje podmínku procesní způsobilosti cizince spočívající v tom, že cizinec není zjevně neschopen projevit svou vůli a samostatně jednat.

K § 475 - Jednací jazyk

Podle § 16 odst. 1 správního řádu se v řízení jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Dosavadní právní úprava pobytu cizinců na území České republiky obsahovala možnost zastupitelských úřadů České republiky jednat v řízeních týkajících se pobytu cizince na území České republiky i v jiném než českém jazyce. Taková úprava byla zavedena s ohledem na skutečnost, že 99 % cizinců – žadatelů neovládá český jazyk. Ústní jednání tedy v souladu s výkonem konzulárních funkcí v přijímajícím státě zastupitelský úřad vede v zásadě v cizím jazyce v místě obvyklém (tzn. v jazyce, který je používán v písemném projevu a diplomatických nótách, jazyce cizojazyčné verze internetových stránek zastupitelského úřadu či jazyce, pro který ověřuje zastupitelský úřad správnost překladu z češtiny či do češtiny), ale může se jednat i o jiný jazyk, kterým jsou schopni se dorozumět jak pracovníci zastupitelského úřadu, tak cizinec.

Jelikož se tato zákonná možnost komunikace zastupitelského úřadu a cizince osvědčila, navrhuje se její rozšíření také na ostatní správní orgány, které vedou správní řízení podle o pobytu cizinců na území České republiky, tzn. zejména na Ministerstvo vnitra a Policii České republiky. Vždy však musí být zohledněny reálné možnosti správního orgánu (jazykové znalosti úředních osob), a tak na jednání správního orgánu v jiném, než českém jazyce není právní nárok.

U zastupitelských úřadů v zahraničí se obecně předpokládá schopnost jednat v cizích jazycích, zejména v jazycích v místě obvyklých. Je pak vhodné, aby zastupitelský úřad dopředu cizince informoval o tom, jaké jiné jazyky (než čeština) mohou být případně použity. Zastupitelské úřady jsou tak povinny již podle současné právní úpravy činit způsobem umožňujícím dálkový přístup, typicky na internetových stránkách.

Obdobné však již nelze zajistit u správních orgánů na území České republiky, a tak se jednání Ministerstva vnitra a Policie České republiky v cizím jazyce navrhuje stanovit toliko jako možnost (státní orgán nemůže činit, co mu zákon výslovně nedovoluje). O tom, že tyto správní orgány v konkrétním případě možnosti využijí, rozhodnou pak jednotlivě.

Písemnosti je však nutno vždy vyhotovovat v českém jazyce tak, jak požaduje obecná právní úprava, neboť řízení zahájená před jedním správním orgánem, resp. konkrétní úřední osobou (například zaměstnancem zastupitelského úřadu), pak pokračují před jinými správními orgány, a popřípadě před soudy. Po těchto správních orgánech a soudech již nelze znalost původně zvoleného cizího jazyka požadovat a nelze ani zatěžovat jimi vedená řízení prodleními spojenými s dodatečným překladem písemností, ani státní rozpočet náklady spojenými s těmito překlady.

Jednání před správním orgánem v jiném než českém (resp. slovenském) jazyce nezasahuje do práva na tlumočníka. Pokud cizinec hodlá práva na tlumočníka využít, uplatní se obecné ustanovení § 16 správního řádu včetně povinnosti žadatele opatřit si tlumočníka na své náklady. Pokud jde o jednání, o němž je sepisován záznam nebo protokol v českém jazyce a bylo se souhlasem cizince jednáno v jiném než českém jazyce, je třeba údaj o použitém jazyku v záznamu nebo protokolu uvést.

Odstavec 2 je speciálním ustanovením (resp. doplněním k povinnosti účastníka řízení z § 16 odst. 2 správního řádu), které má zamezit zbytečnému a mnohdy i účelovému prodlužování řízení spočívajícímu v tom, že účastník nesplní povinnost zakotvenou v uvedeném ustanovení správního řádu, čímž se nejen mnohdy prodlužuje řízení, ale současně i zvyšují náklady správního orgánu na řízení. Tímto ustanovením je tak stanoven negativní důsledek nesplnění této povinnosti vyplývající z obecného právního předpisu, za předpokladu, že se správní orgán nespokojí s písemností bez úředně ověřeného překladu, jak to ostatně umožňuje i § 16 odst. 2 správního řádu.

V odstavci třetím je zakotvena možnost Ministerstva vnitra stanovit pro určité případy možnost předkládat dokumenty v anglickém jazyce. Výrazem „dokumenty“ se rozumí především náležitosti žádostí a jiných podání. Jde především o cizojazyčné listiny veřejné listiny. Nejde ovšem o připuštění možnosti jednat před správním orgánem v anglickém jazyce. (Jde do jisté míry o obdobu § 196 odst. 4 zákona o podnikání na kapitálovém trhu.)

K § 476 - Tlumočení

Ustanovení zavádí speciální postup, resp. jednoznačný procesní důsledek pro případy, kdy cizinec, ač veden snahou o využití svého práva na tlumočníka, nesplní základní povinnost s tímto jeho právem úzce související, a to, že si navzdory poučení správního orgánu neobstará ve správním orgánem stanovené přiměřené lhůtě na své náklady tlumočníka nebo osobu splňujícího zákonem stanovené podmínky pro to, aby byla ustanovena tlumočníkem. Jiným způsobem nelze dnes nesplnění této procesní povinnosti postihnout a správnímu orgánu pak v řadě případů nezbývá, než rezignovat na povinnost stanovenou žadateli ve správním řádu a ustanovit cizinci tlumočníka na náklady správního orgánu, které jsou následně složitě a neefektivně na cizinci vymáhány prostřednictvím uložení povinnosti podle § 79 správního řádu.

Řízení o žádostech o vydání pobytového oprávnění jsou často poznamenána snahou žadatelů získat požadované oprávnění za každou cenu, tedy i za cenu podvodu. Kromě tradičního padělání dokladů předkládaných jako náležitost žádosti se praxe setkává i se snahou podvádět při pohovorech a výsleších, a to nejen prostřednictvím nejrůznějších taháků, ale také pomocí osoby tlumočníka. Ustanovení odstavce druhého, proto zakotvuje opatření proti zneužití práva na tlumočníka při úkonech prováděných ústně, a to v případě, kdy jednáno v mateřském jazyce cizince nebo jazyce, u něhož lze důvodně předpokládat, že jej na dostatečné úrovni ovládá. Jedná se například o situaci, kdy již v předchozím řízení o žádosti žadatel se správním orgánem komunikoval příslušném jazyce, nebo o situaci, kdy v průběhu řízení vyjde najevo, že v takovém jazyce absolvoval výuku na základní, střední nebo dokonce vysoké škole. V praxi se totiž správní orgány a zejména zastupitelské úřady setkávají s tím, že cizinci využívají služeb tlumočníků, ačkoliv je úkon prováděn v jejich mateřském jazyce, kdy úlohou tlumočníka je spíše korigovat odpovědi nebo dokonce odpovídat na otázky správných orgánů za žadatele tak, aby nevyšla najevo případná snaha zneužít pobytové oprávnění, o jehož vydání žádá, k jinému účelu nebo nevzniklo podezření, že nebude vůbec splnit účel povoleného pobytu na území, že nemá patřičné studijní předpoklady a podobně.

Obdobně jako v případě výslechu účastníka řízení nebo svědka nebo k zajištění přítomnosti cizince nebo jiné osoby u určitých soudních jednání se v odstavci 2 navrhuje také pro komunikaci s tlumočníkem nebo s jinou osobou provádějící tlumočnický úkon (v souladu s § 26 zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích) zavést možnost využití technického zařízení pro přenos obrazu a zvuku, tzn. videokonferenčního zařízení. O skutečnosti, že je nutné si k úkonu opatřit tlumočníka, bude standardně žadatel informován v předvolání ke konkrétnímu úkonu.

K § 477 - Možnost tlumočení pomocí technického zařízení

S rozvojem strojového překladu se v současnosti rozvíjí i automatické či strojové tlumočení. Dnes už můžeme na trhu najít řadu placených i bezplatných systémů pro takové tlumočení v nejrůznější podobě a na nejrůznější úrovni. Od mobilních aplikací přes komunikační programy až po samostatná zařízení, zkrátka od jednoduchých zařízení až po ambiciózní projekty, které slibují všestrannost po stránce jazykové i tematické. Ačkoliv v současnosti zatím zřejmě neexistuje takový systém, který by se mohl rovnat výkonu „lidského“ tlumočníka, alespoň, jde-li o konsekutivní tlumočení do českého jazyka, není vyloučeno, že takový nástroj bude k dispozici v budoucnu. Proto je vhodné na tento předpokládaný technologický pokrok reagovat i v textu zákona a připustit možnost automatického či strojového tlumočení. V praxi navíc půjde o tlumočení běžné mluvené řeči bez odborných výrazů či složitých argumentačních linií.

Jak již bylo uvedeno, jednání účastníka řízení v jiném, než českém jazyce je v řízeních podle zákona o pobytu cizinců samozřejmě typické. Právní úprava by měla umožnit, aby nemusel cizinec, který neovládá češtinu, vždy – například i při jednotlivých jednoduchých úkonech – jednat pouze za asistence tlumočníka, a proto má být podle umožněno realizovat úkony v tomto řízení i za použití technického zařízení, jakým může být zejména počítačový program. Ustanovení představuje toliko možnost pro zefektivnění jednání správního orgánu a účastníka řízení. Pokud by v určité věci či situaci nebylo využití technického zařízení vhodné, lze využít obecnou možnost uplatnění tlumočníka. Rozhodnutí, zda bude takové zařízení k tlumočení použito, přísluší pouze na správním orgánu, na tento postup (tlumočení prostřednictvím za řízení) není právní nárok.

K § 478 - Jednání vůči správnímu orgánu

Ačkoliv jedním z hlavních cílů komplexního návrhu právní úpravy je zefektivnění pobytového správního řízení díky využití moderních technologií není a ani nemůže být zcela vyloučena možnost osobního jednání.

Toliko pro osobní jednání je pak stanovena povinnost prokázání totožnosti, a to pouze v případech, kdy je k tomu osoba vyzvána úřední osobou. Odlišně od správního řádu je stanovena tato povinnost každé osobě, která se jakýmkoliv způsobem osobně účastní na jednání vůči správnímu orgánu, prokázat na vyzvání úřední osoby svou totožnost. Správní řád v § 36 odst. 5 povinnost prokázat na výzvu totožnost omezuje pouze na účastníka řízení, jeho zástupce nebo podpůrce. Osobního jednání u správního orgánu se však účastní i svědci, tlumočníci a mnohdy jsou přítomny i další osoby, které účastníka řízení doprovází a pomáhají mu například s porozuměním českému jazyku. Správní orgán musí mít možnost po těchto osobách vyžadovat předložení dokladu totožnosti. Na rozdíl od správního řádu návrh též výslovně stanoví, že není-li povinnost prokázat totožnost splněna, nemůže být osoba k osobnímu jednání připuštěna. Výjimku z logiky věci i nadále představují ty případy, kdy je totožnost takové osoby správnímu orgánu známa z dřívějška, resp. z jeho úřední činnosti.

Povinnost prokázání totožnosti přirozeně neplatí pro účastníky řízení o povinnosti vycestovat z území, řízení o správním vyhoštění, řízení o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, o zajištění cizince nebo řízení o přiznání právního postavení osoby bez státní příslušnosti. Účastnící řízení v těchto věcech mnohdy nejsou držiteli platného dokladu, kterým by mohli prokázat svou totožnost, a proto tato povinnost pro ně neplatí.

Elektronický způsob jednání ani písemné jednání prostřednictvím provozovatele poštovních služeb však prokázáním totožnosti není podmíněno. To je v souladu s obvyklou praxí vycházející z obecné právní úpravy, která v těchto případech požaduje jen podpis, respektive jeho určitou kvalitu. Tato skutečnost je důležitá zejména ve vztahu k elektronickému jednání: Podle § 2 zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpis ů, podle kterého v případě, že právní předpis vyžaduje prokázání totožnosti, lze pro prokázání totožnosti s využitím elektronické identifikace využít pouze kvalifikovaný systém elektronické identifikace. Pro účely elektronického jednání není nutno zavádět v Integrovaném cizineckém agendovém systému žádný kvalifikovaný systém elektronické identifikace ani vytvářet speciální úpravu k § 2 zákona č. 250/2017 Sb. Pro účely některých procesních úkonů prováděných prostřednictvím Integrovaného cizineckého agendového systému je sice vhodné zavést systém elektronické identifikace, není však nutno splnit některé (pro tento případ neekonomické) podmínky, které jsou v českém právu originárně (tzn. nad rámec požadavků evropského práva, především tedy nařízení Evropské unie 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES) stanoveny.

Dále je upřesněno, že podání činěné prostřednictvím veřejné datové sítě, má být doručeno výhradně na adresu elektronické podatelny správního orgánu. Správní řád ani zákon o službách vytvářejících důvěru elektronické transakce či zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, totiž nestanoví, na jakou elektronickou adresu má být takové elektronické podání doručeno. Nezřídka se v praxi stává, že tato elektronická podání jsou doručována elektronické adresy, které nejsou elektronickou podatelnou, ale jsou zveřejněny na internetových stránkách správních orgánů z jiných důvodů a neslouží jako elektronická podatelna. Taková podání se obtížně zapracovávají, platnost a další charakteristiky elektronického podpisu se musí ověřovat ručně, nemluvě o riziku zpoždění se zpracováním takového podání.

K § 479 - Účastníci řízení

V rámci odchylek od správního řádu se navrhuje stanovit, že účastníkem řízení je v řízení o žádosti žadatel, v řízení z moci úřední cizinec, jemuž má rozhodnutí změnit nebo zrušit právo anebo uložit povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost má anebo nemá. To neplatí v řízeních týkajících se zajištění, kde jsou účastníky řízení i nezletilé děti zajišťovaného cizince, které jsou ubytovány v zařízení společně s ním. V řízení o zrušení údaje o místě hlášeného pobytu na území České republiky navrhovatel (typicky vlastník nemovitosti, na jejíž adrese cizinec ohlásil svůj pobyt) a cizinec, jemuž má být zrušen údaj o místě hlášeného pobytu na území České republiky. Jedná se o taxativní výčet, a tak se neuplatní ustanovení o účastenství podle správního řádu, například o účastenství tzv. dotčených osob.

K § 480 - Zastoupení procesně nezpůsobilého cizince

Navrhované ustanovení navazuje na ustanovení o procesní způsobilosti, podle kterého je způsobilým samostatně jednat cizinec starší 15 let (pokud není zjevně neschopen projevit svou vůli a samostatně činit úkony).

Obecná právní úprava zastupování ve správním řádu předpokládá zastoupení procesně nezpůsobilého cizince zákonným zástupcem nebo opatrovníkem.

Od této obecné právní úpravy se navrhuje odchylně stanovit, že osobu mladší 15 let vždy a osobu ve věku 15 až 18 let, pokud není způsobilá samostatně jednat, smí jako zákonní zástupci rodiče této osoby. Všechny procesně nezpůsobilé osoby pak bez ohledu na věk (tedy i osoby mladší 18 let) může zastupovat také opatrovník, poručník nebo osoba, které byl cizinec svěřen do náhradní výchovy rozhodnutím soudu České republiky. Úprava sleduje nastolení právní jistoty v tom, kdo může osobu nezpůsobilou k právním úkonům zastupovat, a to bez ohledu na pravidla mezinárodního práva soukromého. V případě zákonného zastoupení totiž hraniční určovatel v § 44 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém bude většinou odkazovat na použití cizího právního řádu. Nehledě na možné potíže se zjišťováním obsahu cizího právního řádu, může i při zjištění jeho obsahu panovat nejasnost o tom, kdo může procesně nezpůsobilého cizince ve skutečnosti zastoupit. V závislosti na právním řádu, může jít i o poměrně široký okruh osob, jejichž zájmy navíc mohou být i protichůdné.

Pro účely právní úpravy pobytového správního řízení je nutno postavit najisto, že i pokud je procesně nezpůsobilý cizinec svěřen do péče fyzické osoby nebo umístěn do ústavu pro péči o děti anebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc toliko na základě předběžného opatření příslušného orgánu, ve kterém absentuje výslovné oprávnění této osoby zastupovat cizince ve správním řízení, je tato osoba oprávněna při úkonech podle navrhovaného zákona cizince zastupovat. Ustanovení reaguje na zkušenosti z praxe, kdy není zřejmé, kdo je oprávněn za procesně nezpůsobilého cizince v popsané situaci jednat. Příslušný orgán má snahu předběžným opatřením zajistit náležitou péči o dítě, avšak ochranu zájmů dítěte v pobytovém správním řízení opomenutím ponechá například stále v dispozici těch, z jejichž péče je dítě odebíráno.

V případě krátkodobého pobytu na území, tedy oprávněného pobytu bez víza nebo na základě krátkodobého víza, který nepřekročí 90 dnů, může procesně nezpůsobilého cizince zastoupit dospělá a procesně způsobilá osoba, která s cizincem přicestovala nebo s ním na území pobývá (nejčastěji prarodiče). Vzhledem to mu, že jde o krátkodobý pobyt, je tento způsob zastoupení připuštěn pouze pro jednání před policií. Není možný v případě, že by mělo být jednáno vůči ministerstvu vnitra nebo Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

K § 481 - Pravidla jednání zmocněnce

Pro účely doručování se stanoví, že zmocněnec, který nemá sídlo nebo bydliště na území členského státu Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, je povinen si zvolit zmocněnce pro doručování se sídlem nebo místem pobytu v České republice. Samozřejmě obecně platí, že i zmocněnci může být doručováno do cizineckého účtu Integrovaného cizineckého agendového systému. Pokud si však zmocněnec tento účet nezřídí, je nežádoucí, aby problematické doručování zmocněnci komplikovalo řízení o žádosti cizince-zmocnitele.

Dále je návrhem řešena správním řádem opomíjená situace, kdy zmocnitel i zmocněnec jednají paralelně v téže věci. Navrhované ustanovení určuje prioritu jednání zmocnitele.

Navrhovanou právní úpravou se stanoví, že se neuplatní ustanovení § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, podle kterého může být zmocnění uděleno také „pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu“. Tato generální plná moc je ve věcech pobytu cizinců nepřípustná s ohledem na rozličnost různých pobytových titulů. V praxi se vůbec tento typ plné moci neosvědčil, byť cizinci nechají takovou plnou moc uložit u správního orgánu pro další řízení v budoucnu. V dalším řízení předloží pro změnu jinou plnou moc nebo trvají na tom, že v řízení budou jednat sami za sebe. Řada cizinců si také vzhledem k větší či menší jazykové bariéře neuvědomí, jaké důsledky pro ně může mít podpis generální plné moci, tedy především to, že zmocněnec je bude zastupovat ve všech budoucích řízeních, které jsou v generální plné moci typově vymezeny. Z hlediska právní jistoty adresátů navrhované právní normy bude nepochybně jistější, pokud bude tento druh plné moci vyloučen.

Díl 2

Doručování

K § 482 - Způsoby doručování

Navrhované ustanovení stanoví pořadí způsobů doručování písemností správním orgánem.

V prvé řadě správní orgán doručuje adresátovi do cizineckého účtu. Prostřednictvím cizineckého účtu však lze doručovat pouze ve věcech podle hlavy páté, tedy ve věcech takzvaně pobytových, včetně řízení o přestupcích, k jejichž projednání je příslušné Ministerstvo vnitra.

Nemá-li adresát založen cizinecký účet, nebo v případech, kdy k doručování cizinecký účet nelze použít (například v řízení o správním vyhoštění) doručuje se adresátu písemnost do datové schránky podle obecné právní úpravy. Pokud nemá adresát zřízenu ani datovou schránku, doručuje se písemnost na elektronickou adresu adresáta (podmínky tohoto doručení jsou pak upraveny v jiném ustanovení).

Pokud správní orgán nemůže písemnost doručit ani osobně ani elektronicky, doručuje tuto písemnost prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, resp. osobou s obdobným postavením v cizině.

Mimo tuto posloupnost stojí možnost správního orgánu doručit přítomnému adresátovi písemnost osobně, a to předáním listinné podoby písemnosti, která vyplývá ze správního řádu. Tedy i při téměř plné elektronizaci pobytové agendy (hlava pátá) bude i v těchto věcech možné přítomnému adresátovi (účastníku řízení, svědkovi) jako fyzické osobě doručit písemnost na místě, resp. kdekoli, kde bude zastižen [§ 20 odst. 1 správního řádu]. V případě odmítnutí převzít takto doručovanou písemnost bude platit standardně fikce doručení dnem odmítnutí přijetí zásilky podle § 24 odst. 3 správního řádu.

K § 483 – Doručování na adresu elektronické pošty

Podle § 19 odst. 4 správního řádu může správní orgán doručovat na adresu elektronické pošty, kterou mu účastník řízení sdělí. Podle § 19 odst. 9 správního řádu platí, že je taková písemnost (byla-li doručována tzv. do vlastních rukou) doručena v okamžiku, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát datovou zprávou podepsanou adresátem.

Dosavadní právní úprava pobytu cizinců na území České republiky umožňuje, aby cizinec, který podal žádost o pobytové oprávnění na zastupitelském úřadě a požádal o doručování na elektronickou adresu, nemusel potvrzovat přijetí doručované písemnosti zprávou, která je elektronicky podepsána. Úprava ve správním řádu je totiž na řízení se žadatelem, který pobývá v zahraničí, v zásadě nepoužitelná, neboť v určitých případech (resp. v určitých oblastech) nelze po žadateli požadovat potvrzení doručení písemnosti zprávou s uznávaným elektronickým podpisem. V této situaci bylo již v minulosti zákonodárcem považováno za dostačující jakékoli potvrzení o převzetí, tzn. I bez uznávaného elektronického podpisu.

Tato právní úprava se v řízeních o pobytu cizinců osvědčila jako relevantní zefektivnění komunikace správního orgánu cizince a nyní se navrhuje využití tohoto systému ve vztahu k doručování v ostatních situacích, a to i jiným adresátům než toliko cizincům. Protože se jedná o případy, kdy adresát dříve sám aktivně požádal o zasílání písemností na konkrétní adresu, navrhuje se také stanovit, že se písemnost považuje za doručenou 10. dnem ode dne odeslání datové zprávy (samozřejmě za podmínky, že se zpráva nevrátila jako nedoručitelná).

Jak již bylo uvedeno výše, tento způsob doručování se uplatní z hlediska prioritizace až za jinými způsoby doručování, tzn. Až v případě, že nelze doručovat elektronicky prostřednictvím cizineckého účtu, jakožto preferovaného a adresátům dostupného způsobu doručování, nebo datové schránky.

K § 484 – Doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na území

Byť je jedním z hlavních cílů nové právní úpravy elektronizace pobytových správních řízení a s tím související elektronické doručování, primárně pak prostřednictvím tzv. cizineckého účtu, nelze opomínat na věci spadající do působnosti policie, která cizinecké účty používat nebude, a také na případy, kdy cizinci nevznikne či nevzniká povinnost zřídit si cizinecký účet nebo jejich použití bude návrhem předvídaným způsobem omezeno či zakázáno. V těchto případech by se tak uplatnila obecná úprava doručování podle správního řádu. Ovšem od této obecné úpravy je žádoucí upravit odchylky, podobně jako je tomu v současnosti, a to s ohledem na níže naznačená specifika doručování cizincům.

Přestože povinnost cizince hlásit místo pobytu na území České republiky i jeho případnou změnu tak, aby byla zajištěna jeho dosažitelnost pro účely doručování ze strany správního orgánu, platí po celou dobu účinnosti zákona č. 326/1999 Sb., praxe se v této oblasti stále potýkala s komplikacemi a naznačovala tak nedostatečnost obecné úpravy doručování. Správní orgány se často setkávají s tím, že se cizinci v místě hlášeného pobytu nezdržují, nemají označeny poštovní schránky svým jménem nebo si poštovní zásilky nepřebírají, čímž doručování v řízení ztěžují a řízení se tak prodlužuje. Ve většině případů se přitom jedná o řízení o žádostech cizinců. Z toho důvodu již stávající právní úprava stanoví odchylně od správního řádu postup při doručování cizinci oprávněně pobývajícímu na území České republiky prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, přičemž úprava se týká doručování písemností v řízení o žádosti podle zákona o pobytu cizinců a písemností v řízení o zrušení údaje o místu hlášeného pobytu. Cílem zavedené právní úpravy bylo zvýšit odpovědnost cizinců za jejich dosažitelnost při doručování. Přestože je cizincům stanovena povinnost hlásit místo pobytu na území, tato povinnost se dříve nijak nepromítala do oblasti doručování písemností. V praxi byl tak správní orgán nucen učinit několik neúspěšných pokusů o doručení písemnosti v řízení, často i na různé jemu známé adresy, kde by se cizinec mohl zdržovat, než může konstatovat, že cizinec je osobou, které se ve smyslu § 25 odst. 1 správního řádu nedaří doručovat, případně je osobou neznámého pobytu. Stávající právní úprava explicitně stanoví posloupnost míst (adres) pro doručení, přičemž cizinci se doručuje pouze na jedinou takto určenou adresu. Ve většině případů tak odpadla nutnost opakovaně se pokoušet o doručení na jiné správnímu orgánu známé adresy (například na adresu zaměstnavatele, na adresu místa podnikání apod.).

Vzhledem k tomu, že se tato právní úprava osvědčila a zefektivnila realizaci správních řízení podle zákona o pobytu cizinců, navrhuje se ji v nové právní úpravě zachovat s tím, že se i nadále uplatní toliko ve vztahu k cizincům pobývajícím na území České republiky.

Pokud se cizinci opakovaně nedaří doručovat, nebo je cizinec neznámého pobytu (přičemž osobou neznámého pobytu je třeba rozumět osobu neznámého skutečného pobytu, nikoli osobu, ke které není evidováno žádné místo pobytu – viz např. závěr č. 78 ze dne 22. června 2009 poradního sboru MV ke správnímu řádu nebo nález Ústavního soudu sp. Zn. I. ÚS 264/06 ze dne 8. listopadu 2006), doručuje se mu v souladu se stávající právní úpravou i navrhovaným odstavcem 2 veřejnou vyhláškou.

K § 485 a 486 – Doručování do ciziny

Již v minulosti bylo vyhodnoceno, že obecná právní úprava obsažená ve správním řádu nereaguje na specifika řízení o žádostech podaných na zastupitelských úřadech. Stávající právní úprava proto stanoví prioritu doručování do zahraničí, zejména v řízení o žádosti podané na zastupitelském úřadu. Současně však není vyloučen ani jiný způsob doručení, např. na mezinárodní doručenku, pokud by takový postup považoval správní orgán v konkrétním případě za účelnější. Opět platí, že tento způsob doručování se uplatní v případech, kdy nelze doručovat prostřednictvím cizineckého účtu nebo do datové schránky či na elektronickou adresu.

Navrhovaná právní úprava proto přebírá stávající znění, ve kterém se definuje místo doručení v případech, kdy je žádost podána na zastupitelském úřadě, a to jednak jako adresu místa pobytu cizince v cizině, jednak jako jinou adresu, kterou cizinec správnímu orgánu pro účely doručování v řízení sdělil.

Účastníku řízení (ani jeho zástupci) nedoručuje na adresu v cizině. Řízení z moci úřední se z povahy věci standardně týkají pobytů na území České republiky, které jsou realizovány. Bylo by proto nelogické, aby správní orgán doručoval – v rámci vymezených způsobů doručování

– také do ciziny. Pokud nelze cizinci doručovat elektronicky a nepodaří se mu doručovat na území České republiky, z hlediska ekonomie řízení je již vhodné přistoupit přímo k doručování veřejnou vyhláškou. Výjimku představují pouze rozhodnutí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o správním vyhoštění nebo v jejich důsledku došlo ke zkrácení doby zákazu vstupu na území.

Zásadní zrychlení řízení o žádostech podávaných na zastupitelských úřadech přinesla úprava přesunu dokumentu od správního orgánu z území na zastupitelský úřad, kdy stejnopis písemnosti již není nutno doručovat poštou na zastupitelský úřad v listinné podobě, což je velmi nákladné a zdlouhavé, nýbrž postačuje doručení písemnosti v elektronické podobě a převedení dokumentu do listinné podoby až na zastupitelském úřadě provedením autorizované konverze dokumentu.

Doručuje-li zastupitelský úřad písemnost v listinné podobě, a nikoli ve formě datové zprávy, stanoví se oprávnění zastupitelského úřadu vyzvat adresáta písemnosti k jejímu osobnímu převzetí, přičemž se logicky předpokládá, že zastupitelský úřad použije k provedení této výzvy méně formální prostředky (přichází v úvahu výzva provedená elektronicky bez podepsání elektronickým podpisem, telefonem, telefaxem nebo jinými technickými prostředky); je totiž samozřejmé, že výzva k převzetí písemnosti nemůže být písemná a doručovaná podle pravidel o doručování, neboť tím by tento institut sám sebe popíral. Pokud se takový způsob doručení nezdaří, postupuje zastupitelský úřad již formálním způsobem, za současného zohlednění místních specifik doručování. Cílem je vzít v potaz odlišnosti a místní podmínky při doručování do zahraničí, kdy se například často nevrátí obdoba doručenky a někdy ani samotná písemnost, kterou hodlá zastupitelský úřad doručit. Pokud taková situace nastane a uplyne lhůta 4 měsíců, doručí se písemnost veřejnou vyhláškou. Uvedený postup nepředstavuje zásah do svrchovanosti jiného státu; skutečnost, že se písemnost považuje za doruč enou, se sice odvíjí od skutečností v tomto jiném státě, ale důsledky nemá pro tento stát, nýbrž pouze pro Českou republikou vedené správní řízení.

K § 487 - Doručování veřejnou vyhláškou

Postup doručování veřejnou vyhláškou je obecně upraven v § 25 správního řádu. Podle správního řádu se veřejnou vyhláškou stanoví buďto samotná doručovaná písemnost, nebo oznámení o možnosti převzít písemnost. Podle návrhu zákona bude zveřejňováno vždy toliko oznámení o možnosti převzít písemnost. Vzhledem k tomu, že v některých takto doručovaných rozhodnutích může být například podrobně odůvodňován dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, má toto opatření pozitivní dopad na ochranu soukromí osob a jejich osobních údajů.

Podle návrhu zákona má být doručováno veřejnou vyhláškou toliko způsobem umožňujícím dálkový přístup, přesněji na internetových stránkách správního orgánu. Stanoví se tak vzhledem k nesmyslnosti „fyzického“ vyvěšování písemnosti na úřední desce správního orgánu na území České republiky i složité proveditelnosti takového vyvěšení na úřední desce zastupitelského úřadu (vzhledem k možnostem a specifikům jednotlivých zastupitelských úřadů).

Po dobu 15 dnů musí být písemnost elektronicky zveřejněna (což učiní ten orgán, který písemnost doručuje) a patnáctým dnem po zveřejnění je stanovena fikce doručení písemnosti.

V odstavci druhém je zakotven následek nesplnění povinnosti zřídit si cizinecký účet [vizte § 612 odst. 2 písm. e) návrhu]. Cizinci, který nesplní tuto povinnost, bude napříště doručováno pouze veřejnou vyhláškou. Vzhledem k tomu, že povinnost jednat elektronicky prostřednictvím cizineckého účtu je upravena v části, která upravuje řízení ve věcech pobytových (hlava pátá), pak se toto opatření, respektive tento způsob doručování písemností uplatní pouze ve věcech vedených podle této části.

Díl 3

Cizinecký účet a role

K § 488 - Cizinecký účet

Spolu s návrhem zákona se má do činnosti uvést zcela nový informační systém – Integrovaný cizinecký agendový systém. Tento informační systém má mít řadu funkcí relevantních z hlediska pobytového správního řízení. Především má cizincům (popřípadě jejich zástupcům) umožňovat činit podání ve správním řízení, doručování písemností správního orgánu účastníkům řízení. Tyto funkce mají být realizovány prostřednictvím nástroje Integrovaného cizineckého agendového systému, kterým má být tzv. cizinecký účet.

Cizinecký účet bude zřízen cizincům, jejich zástupcům, garantům a správním orgánům, konkrétně Ministerstvu vnitra, Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, zastupitelským úřadům a Ministerstvu zahraničních věcí. Policie nebude při postupu podle tohoto zákona využívat.

Nicméně cizinecký účet bude moci být zřízen i jiným orgánům veřejné moci, včetně Policie ČR, ovšem pouze pro účely komunikace s Ministerstvem vnitra ve věcech spadajících do jeho působnosti, zejména k plnění oznamovacích povinností stanovených návrhem zákona.

Jak již bylo uvedeno, cizinecký účet je nástrojem Integrovaného cizineckého agendového systému, a tak jej stejně jako celý systém bude spravovat (a v každém jednotlivém případě i zřizovat) Ministerstvo vnitra. Každý cizinecký účet bude mít jedinečný identifikátor, přidělovaný Ministerstvem vnitra.

Předkladatel zvažoval využití datových schránek, avšak vyhodnotil, že datové schránky nejsou pro tyto účely použitelné do té míry, aby snížily administrativní náročnost na straně adresátů právních norem, zejména na straně cizinců podávajících žádosti o pobytová oprávnění z tzv. třetích zemí. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, musí žádost fyzické osoby o zřízení datové schránky obsahovat úředně ověřený podpis. V případě cizinců pobývajících v třetích zemích je možné zajistit si úředně ověřený podpis toliko na zastupitelském úřadě České republiky. Cílem zavedení nového institutu cizineckého účtu je však umožnit těmto cizincům podávat žádosti o pobytová oprávnění elektronicky bez nutnosti (opakovaně) cestovat na zastupitelský úřad, dokud není nutno realizovat povinnosti nezbytně spojené s osobní účastí cizince (v nejlepším případě tedy převzetí kladného rozhodnutí ve věci podané žádosti). Tento postup významně snižuje administrativní náročnost jak na straně cizince podávajícího žádost o pobytové oprávnění ze zahraničí, tak i pro správní orgány České republiky.

Pro zamýšlené účely nelze datových schránek využít zatím i z jiného důvodu. Tímto je skutečnost, že cizincům starším 15 let, kteří ještě nedosáhli zletilosti, nelze datovou schránku zřídit vůbec. Tyto osoby jsou přitom podle návrhu zákona v zásadě způsobilé k právním úkonům ve věcech tímto návrhem upravených. Dle § 3 odst. 1 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (zákon č. 300/2008 Sb.) lze datovou schránku fyzické osoby zřídit pouze fyzické osobě, která je plně způsobilá k právním úkonům. Plné svéprávnosti, tedy způsobilosti k právním úkonům, nabývá fyzická osoba až zletilostí, tedy osmnáctým rokem věku (§ 30 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů).

K § 489 a 490 - Jednání prostřednictvím cizineckého účtu a role

Každé fyzické nebo právnické osobě bude moci být založen právě jeden cizinecký účet. Ovšem prostřednictvím cizineckého účtu bude moci jednat ve vícerých rolích. Reálně se může stát, že jedna osoba vystupuje (nebo historicky vystupovala) například jako cizinec a současně bude například zástupcem jiného cizince, ať již ze zákona nebo na základě plné moci. Každá fyzická osoba a v určitých případech i právnická osoba může tedy prostřednictvím cizineckého účtu jednat ve dvou či více rolích a v souvislosti s každou rolí mít pak přístup k jiným informacím v Integrovaném cizineckém agendovém systému. Aby bylo zřejmé, jakým způsobem a případně v jakém řízení, resp. obecněji, v jaké souvislosti, má být jednání osoby v Integrovaném cizineckém agendovém systému zohledněno, stanoví se povinnost držitele cizineckého účtu při každém jednání jeho prostřednictvím identifikovat roli, ve které tento držitel vůči správnímu orgánu jedná. Tato povinnost by měla být samozřejmě plněna uživatelsky přívětivým způsobem v rámci uživatelského rozhraní (výběrem z rolí, které jsou aktivní v daném konkrétním případě). Bez výběru role, ve které je prostřednictvím cizineckého účtu jednáno, nebude technicky možné podání učinit.

Ve srovnání se systémem datových schránek jde tedy o odlišný koncept, kdy platí bezvýhradně pravidlo „jedna osoba, jeden cizinecký účet“. Jednat jeho prostřednictvím lze však ve více rolích. Naopak systém datových schránek je postaven na tom, že jedna osoba může mít zřízeno více datových schránek, tedy zjednodušeně řečeno pro každou „roli" má jinou datovou schránku.

Návrh obsahuje taxativní výčet rolí, pro které lze cizinecký účet založit a jednat jeho prostřednictvím.

Role „cizinec“ slouží držiteli cizineckého účtu, který je cizincem, aby prostřednictvím tohoto cizineckého účtu v této roli jednal sám za sebe ve věci svého pobytu na území a záležitostí s ním souvisejících.

Jestliže ovšem bude chtít garant cizince, kterému garantuje účel pobytu na území, zastupovat v řízení na základě plné moci, bude si muset k cizineckému účtu požádat o zřízení role zástupce na základě plné moci, bude-li chtít využívat cizineckého účtu k úkonům v rámci zastoupení.

Role „zákonný zástupce“ je určena, pro ty osoby (cizince, státní občany ČR), kteří zastupují cizince nezpůsobilého k právním úkonům podle návrhu (mladší 15 let) z titulu zákonného zastoupení. Jestliže tedy cizinec například pobývá na území s dětmi mladšími 15 let, bude zapotřebí, aby ke svému účtu, který má založen pro roli „cizinec“, požádal ještě o přiřazení role „zákonný zástupce“, aby mohl v této roli za dítě mladší 15 let jednat.

Role „zástupce na základě rozhodnutí“ je určena pro osoby odlišné od zákonných zástupců cizinců, kteří jej zastupují namísto zákonných zástupců. Může jít například o opatrovníky, poručníky nebo osoby, kterým byl cizinec svěřen do péče.

Role „zmocněnec“ je určena pro osoby zastupující cizince na základě plné moci. Cizinecký účet si pro tuto roli může zřídit jak fyzická, tak i právnická osoba.

Role „advokát“ je určena výhradně pro fyzické osoby zapsané v seznamu advokátů podle zákona o advokacii (zákon č. 85/1996 Sb.).

Role „garant“ je určena pro držitele cizineckého účtu, kteří garantují (umožnují plnit) cizincům účel jejich pobytu na území. Cizinecký účet jim v této roli bude sloužit k získání informací o řízeních a k plnění povinností stanovených garantovi návrhem zákona).

Role „ubytovatel“ je určena pro osoby, které ve vztazích upravených návrhem vystupují jako ubytovatelé

K § 491 až 494 - Založení cizineckého účtu.

Cizinecký účet se až na výjimky zřizuje na základě žádosti o založení cizineckého účtu. Žádost musí být podána výhradně elektronicky.

Návrh upravuje dvojí způsob založení cizineckého účtu. V prvé řadě za využití prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace podle zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů. Tedy například pomocí bankovní identity, pomocí mobilního klíče eGovernmentu, pomocí nebo pomocí NAI ID či Moje ID. Tímto prostředkem se též budou držitelé cizineckého účtu ke svému účtu přihlašovat. Další možností je zřízení cizineckého účtu přímo prostřednictvím Integrovaného cizineckého agendového systému, který je primárně určen pro cizince, kteří nepobývají na území České republiky a nemají tak prakticky možnost získat prostředek elektronické identifikace podle zákona o elektronické identifikaci. Ovšem preferovaným způsobem zřízení cizineckého účtu je právě prostředek elektronické identifikace, proto také tento způsob zřízení cizineckého účtu nebude podléhat správnímu poplatku. Naopak zřízení cizineckého účtu prostřednictvím Integrovaného cizineckého agendového systému takovému poplatku podléhat bude. Bude totiž určen především pro cizince, kteří nemají na území České republiky povolen ani hlášen pobyt. Jde například o cizince, který na území vůbec nepobývá a hodlá o pobytové oprávnění požádat u zastupitelského úřadu. Tímto způsobem si bude zřizovat cizinecký účet také procesně způsobilý cizinec mladší 18 let, který má na území České republiky povolen a hlášen pobyt. V jeho případě je založení cizineckého účtu v zásadě bezplatné.

Dále se upravuje postup Ministerstva vnitra ve věci založení cizineckého účtu. Nejedná se o postup, který by byl správním řízením ve smyslu § 9 a násl. správního řádu, neboť v něm není rozhodováno o právech a povinnostech cizince, ani není určováno, zda tyto povinnosti má nebo nemá. Jde tedy o postup, na který nedopadá druhá a třetí část správního řádu a jde spíše o tzv. jiný úkon správního orgánu podle části čtvrté správního řádu. V této souvislosti lze poukázat na shodné na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 17. 10. 2013, čj. 6 Ans 1/2013-66, pokud jde o zřízení datové schránky. Vzhledem k tomu, že datová schránka i cizinecký účet jsou komunikačními nástroji obdobného charakteru, jsou závěry Nejvyššího správního soudu relevantní i pro cizinecký účet a postup při jeho založení. Postup při založení cizineckého účtu bude navíc uživatelsky připomínat zakládání uživatelských účtů na různých platformách, ať již u internetových obchodníků nebo na jiných doménách, kdy systém neumožní účet vytvořit, dokud není správně vyplněna žádost či formulář žádosti o zřízení takového účtu a případně k němu nejsou přiloženy všechny náležitosti. Z tohoto důvodu se jeví jako nadbytečné a nehospodárné, aby se prostřednictvím § 154 správního řádu na žádost o založení cizineckého účtu použilo ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu upravující odstraňování vad podání.

Každému cizineckému účtu bude při jeho založení přiřazen identifikátor.

S ohledem na § 8 zákona o informačních systémech veřejné zprávy, kterým je Informační cizinecký agendový systém, se výslovně stanoví, že prokázání totožnosti prostřednictvím cizinecké elektronické identity považuje za prokázání totožnosti s využitím elektronické identifikace.

Návrh ovšem nezavádí fikci podpisu, jak by se snad mohlo zdát s ohledem na odkaz na § 8 zákona o informačních systémech veřejné zprávy. Jednou z funkcionalit Integrovaného cizineckého agendového systému, je totiž také vydávání certifikátu pro elektronický podpis. Pomocí tohoto certifikátu má být možno ověřit zaručené elektronické podpisy na podáních učiněných prostřednictvím cizineckého účtu. Tímto certifikátem pro elektronický podpis bude elektronické potvrzení, které spojuje data pro ověřování platnosti elektronických podpisů s určitou fyzickou osobou a potvrzovat alespoň jméno nebo pseudonym této osoby ve smyslu čl. 3 nařízení Evropské unie č. 910/2014 o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním evropském trhu. Potřeba tohoto nástroje vyplývá z toho, že pro cizince (zejména pokud nepobývají na území Evropské unie) není často dosaž itelné, aby disponovali elektronickým podpisem, který je předvídán v § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. Pro účely podepisování podání by však měl být dostatečný zaručený elektronický podpis, jehož náležitosti jsou upraveny v čl. 26 nařízení Evropské unie č. 910/2014 o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním evropském trhu. Navrhuje se stanovit (odchylně od citovaného ustanovení zákona č. 297/2016 Sb., avšak v souladu s nařízením Evropské unie), že tento elektronický podpis generovaný Integrovaným cizineckým agendovým systémem bude mít pro účely navrhovaného zákona stejné účinky jako elektronický podpis upravený v § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., a tak bude dostatečný pro činění podání ve vymezené oblasti správních věcí.

Toto řešení zvyšuje právní jistotu stran skutečného projevu vůle cizince, respektive uživatele cizineckého účtu. Uživatelské řešení bude natolik přívětivé, že podepsat a odeslat podání prostřednictvím cizineckého účtu, nebude nikterak náročné na provedení.

K § 495 - Cizinecká elektronická identita

V souvislosti se vznikem Integrovaného cizineckého agendového systému bude zaveden také institut tzv. cizinecké elektronické identity. Tento institut bude sloužit pro cizince, kteří žádají o založení cizineckého účtu prostřednictvím Integrovaného cizineckého agendového systému, tzn. především cizince, kteří ke dni žádosti o založení cizineckého účtu nemají na území České republiky hlášen pobyt, a cizince, kteří byli ke dni podání žádosti o založení cizineckého účtu sice procesně způsobilí, ovšem mladší 18 let.

Cizinecká elektronická identita těmto cizincům umožní registrovat se v Integrovaném cizineckém agendovém systému, přihlašovat se do něj a zaručuje totožnost (jednotu) osoby, která se v Integrovaném cizineckém agendovém systému registrovala, která se do něj následně přihlašuje a jedná v něm. Dokud však při osobním jednání cizinec neprokáže svou totožnost zastupitelskému úřadu nebo Ministerstvu vnitra, nelze zaručit totožnost této osoby a konkrétní osoby ve fyzickém světě.

K § 496 až 503 - Náležitosti žádosti o založení cizineckého účtu

Navrhovaná ustanovení vymezují okruh osob, které mohou požádat o založení cizineckého účtu pro jednotlivé role a náležitosti žádosti o založení cizineckého účtu.

Zjednodušeně řečeno o založení cizineckého účtu pro roli „cizinec“, může požádat de facto každý cizinec, ať již na území České republiky pobývá oprávněně nebo neoprávněně, nebo též cizinec, který pobývá mimo území České republiky a hodlá žádost o vydání pobytového oprávnění k pobytu nad 90 dnů teprve podat.

Systém by měl fungovat tak, že po zadání základních identifikačních údajů cizince budou jeho údaje porovnány s údaji o cizincích s povoleným pobytem v Informačním cizineckém agendovém systému, a tímto srovnáním by mělo být postaveno na jisto, do kterého z okruhu osob z pohledu zřízení cizineckého účtu pro roli „cizinec“ tento cizinec náleží. Jinými slovy tímto způsobem bude do značné míry eliminována případná snaha pravidla o zřízení cizineckého účtu upravená v návrhu obcházet.

O zřízení cizineckého účtu pro roli „cizinec“ může v prvé řadě požádat cizinec, který je oprávněn pobývat na území na základě pobytového oprávnění k pobytu nad 90 dnů a je současně hlášen k pobytu na území. Za založení cizineckého účtu tyto osoby nehradí žádný poplatek, pokud ji podávají za využití prostředku pro elektronickou identifikaci. Dále je oprávněn o zřízení cizineckého účtu pro roli „cizinec“ požádat cizinec, který není držitelem oprávnění k pobytu na území nad 90 dnů, ale hodlá o toto pobytové oprávnění požádat u zastupitelského úřadu. Tento cizinec bude o založení cizineckého účtu žádat prostřednictvím Integrovaného cizineckého agendového systému a bude mu zřízena cizinecká identita. V tomto případě bude zřízení cizineckého účtu podléhat správnímu poplatku, což je také důvod, proč je jednou z náležitostí žádosti o zřízení tohoto účtu údaj o mezinárodní platební kartě. Dále může o zřízení cizineckého účtu pro roli „cizinec“ požádat též občan Evropské unie, včetně občana Švýcarské konfederace, Norského království, Lichtenštejnského knížectví a Islandské republiky. Občané EU ke zřízení cizineckého účtu mohou využít též prostředku pro elektronickou identifikaci. V této souvislosti je možná účelné poznamenat, že občané Evropské unie, ať již žádají o vydání osvědčení o registraci nebo o udělení trvalého pobytu, vždy je jednou z podmínek pro vyhovění žádosti pobyt na území České republiky. To znamená, že ani této svým způsobem privilegované skupině cizinců nebude činit problém, opatřit si prostředek pro elektronickou identifikaci vydaný podle zákona o elektronické identifikaci (zákon č. 250/2017 Sb.), pokud nechtějí předkládat mezinárodní platební kartu a hradit poplatek za založení cizineckého účtu. V tomto případě není vyloučeno ani použití identifikačního prostředku vydaného jiným členským státem EU, jestliže byl vydán v rámci systému elektronické identifikace podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES.

Konečně o založení cizineckého účtu pro roli „cizinec“ může též požádat rodinný příslušník občana Evropské unie nebo vzdálený rodinný příslušník, nebo rodinný příslušník občana ČR, který hodlá požádat o udělení pobytového oprávnění. V tomto případě bude opět založení cizineckého účtu bezplatné, pokud bude účet zakládán prostřednictvím prostředku pro elektronickou identifikaci. Podobně jako občan EU bude moci i jeho rodinný příslušník nebo rodinný příslušník občana ČR použít identifikační prostředek vydaný jiným členským státem EU. K žádosti o zřízení cizineckého účtu je ovšem rodinný příslušník občana Evropské unie nebo vzdálený rodinný příslušník povinen uvést též osobní údaje občana České republiky nebo občana Evropské unie, jehož je rodinným příslušníkem a v případě, že jde o osobu, která není hlášena k pobytu na území České republiky, je též povinen předložit kopii cestovního dokladu s osobními údaji občana Evropské unie. V praxi zřejmě velmi malou skupinu cizinců, kteří budou moci rovněž žádat o založení cizineckého účtu pro roli „cizinec“, představují cizinci, jimž byl ukončen pobyt rodinného příslušníka občana EU na území a na území se nacházejí v době stanovené pro jejich vycestování, ve které mají možnost podat žádost o udělení dlouhodobého pobytu nebo žádost o udělení trvalého pobytu po pěti letech pobytu na území. Založení cizineckého účtu je v tomto případě bezplatné, je-li k podání žádosti o zřízení cizineckého účtu využito prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace. Jestliže „cizinec“ nespadá ani do jedné z těchto kategorií, a přesto pobývá na území, je též oprávněn požádat o zřízení cizineckého účtu pro roli „cizinec“, avšak tento účet je mu založen pouze tehdy, jestliže se do 30 dnů od podání žádosti dostaví na k tomu určené pracoviště Ministerstva vnitra. Je tomu tak zejména proto, aby Ministerstvo vnitra ověřilo, zda cizinec skutečně pobývá na území a zda na území České republiky pobývá oprávněně či nikoliv, aby mohl být dán podnět policii k řešení cizincovy pobytové situace. V každém případě neoprávněný pobyt na území není překážkou pro založení cizineckého účtu. Žádost o zřízení cizineckého účtu může tento cizinec podat též za použití prostředků pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace a jeho založení je v takovém případě bezplatné. Do žádosti je navíc povinen uvést místo svého pobytu na území, aby mohlo být určeno pracoviště, kam se má takový cizinec dostavit.

Žádost o zřízení cizineckého účtu bude moci podat pouze osoba, která je způsobilá k právním úkonům podle zákona o pobytu cizinců. Cizinecký účet se tudíž nebude zakládat osobám mladším 15 let. Za tyto osoby bude jednat jejich zástupce, a to prostřednictvím vlastního cizineckého účtu založeného pro roli „zákonného zástupce“. Případně prostřednictvím svého účtu, kterému byla role zákonného zástupce přiřazena.

Pro roli garanta může požádat o zřízení cizineckého účtu současný nebo budoucí garant, ať již je fyzickou nebo právnickou osobou. Součástí žádosti je u právnických osob navíc identifikátor datové schránky. O založení cizineckého účtu je, jak v případě fyzické, tak i v případě právnické osoby, žádáno za využití prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace a jeho založení je bezplatné.

Dále o založení cizineckého účtu může požádat zákonný zástupce cizince mladšího 15 let nebo obecně jakýkoliv zákonný zástupce cizince, který není způsobilý k právním úkonům podle návrhu zákona. O založení tohoto účtu žádá buď za využití prostředků pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace anebo, v případě, že nepobývá na území, prostřednictvím samotného Integrovaného cizineckého agendového systému. Zřízení cizineckého účtu je v tomto případě bezplatné pouze tehdy, jestliže si ho zákonný zástupce zřizuje za využití prostředků pro elektronickou identifikaci. Zřízení cizineckého účtu pro roli zákonného zástupce prostřednictvím Integrovaného cizineckého agendového systému podléhá správnímu poplatku.

Totéž obdobně platí pro založení cizineckého účtu pro roli zástupce na základě rozhodnutí. V obou případech je ovšem vyžadováno, aby byl k žádosti předložen doklad prokazující zákonné zastoupení nebo zastoupení na základě rozhodnutí. V těchto případech nebude zřizování cizineckého účtu technicky prováděno zcela automatizovaně, ale bude zapotřebí, aby předložené doklady prokazující zákonné zastoupení nebo zastoupení na základě rozhodnutí předložil. Pokud není tento dokument proveden v českém nebo slovenském jazyce, měl by být opatřen úředně ověřeným překladem. Překlad ovšem nebude vyžadován v případech, kdy je již Ministerstvu vnitra existence této vazby známa. Zmocněnec může požádat o založení cizineckého účtu, aby jeho prostřednictvím jednal. Podobně jako v předchozích případech platí to, že zřízení tohoto účtu je bezplatné pouze tehdy, je-li k jeho založení použit prostředek pro elektronickou identifikaci, v opačném případě podléhá správnímu poplatku.

Cizinecký účet může být založen i advokátovi, ovšem pro tuto roli lze založit cizinecký účet pouze advokátovi, který je zapsán v seznamu advokátů. Cizinecký účet pro roli advokáta nelze založit osobě, která má podobné postavení v jiném státě světa. Tato osoba může žádat o založení cizineckého účtu pouze jako zmocněnec.

Konečně cizinecký účet může být založen i ubytovateli.

V případě právnických osob nebo advokátů je dále upraven způsob, kterým dochází ke zřízení cizineckého účtu. Požádat o zřízení může vlastně jakákoliv pověřená osoba prostřednictvím vlastního prostředku pro elektronickou identifikaci a následně je povinna do žádosti uvést kód, který je v mezičase odeslán do datové schránky právnické osoby nebo advokáta, aby bylo ověřeno, že jde skutečně o osobu oprávněnou za advokáta či právnickou osobu jednat, tedy osobu, která má přístup do datové schránky této právnické osoby nebo advokáta.

Konečně je navrhováno zmocňovací ustanovení pro Ministerstvo vnitra, kterým by byla stanovena přípustná velikost kopie (elektronického obrazu) specifikovaných dokladů.

K § 504 a 505 - Přiřazení další role a použití cizineckého účtu pro více rolí

Jak již bylo uvedeno výše, cizinecký účet lze použít pro více rolí. To platí i pro cizinecký účet správního orgánu, zejména pokud by správní orgán sám byl garantem.

Podmínky přiřazení další role pro držitele cizineckého účtu jsou obdobné jako podmínky pro samotné založení cizineckého účtu. O žádosti o přiřazení další role k již existujícímu cizineckému účtu se stejně jako při zakládání cizineckého účtu nevede správní řízení, tedy nejedná se o postup, ve kterém by se rozhodovalo o právech či povinnostech držitele cizineckého účtu. Podobně jako při zřízení cizineckého účtu platí, že k odstranění případných vad žádosti o přiřazení další role cizinecké účtu, ministerstvo žadatele nevyzývá, tedy neuplatní se postup podle § 154 správního řádu ve spojení s § 37 odst. 3 správního řádu. V systému nebude možné vůbec žádost o zřízení další role elektronicky podat, pokud nebude řádně vyplněna a případně k ní nebudou doloženy potřebné doklady.

Stanoví se současně povinnost držitele cizineckého účtu vždy identifikovat roli, ve které jedná, tzn. roli, které mají být přičítány realizované úkony.

Není vyloučeno, že i správní orgán nebo jiný orgán moci veřejné, kterému byl založen cizinecký účet pro účely komunikace s ministerstvem, bude ve vztazích upravených zákonem o pobytu cizinců vystupovat i v jiné „roli“, například jako ubytovatel nebo „garant“, a proto je umožněno přiřazení další role k cizineckému účtu založenému správnímu orgánu nebo i jinému orgánu moci veřejné.

K § 506 - Přístup k cizineckému účtu

Navrhované ustanovení obecně stanoví, že cizinecký účet je zpřístupněn hned v okamžiku jeho založení a že právo přistupovat k cizineckému účtu má pouze osoba, pro kterou byl cizinecký účet založen.

V případě právnické osoby a advokáta je však ke druhému pravidlu stanoveno pravidlo speciální, podle kterého má do cizineckého účtu přístup zřizovatel a osoby, kterým byl přístup povolen (pověřené osoby), a to právnickou osobou (podle pravidel jednání právnické osoby) nebo advokátem. Pověřeným osobám tedy není zřizován samostatný (vlastní) cizinecký účet, nýbrž toliko přístup do cizineckého účtu právnické osoby nebo advokáta.

Zpřístupnění cizineckého účtu právnické osoby nebo advokáta pro pověřenou osobu se realizuje tak, že se tato pověřená osoba přihlásí do Integrovaného cizineckého agendového systému prostřednictvím Národního bodu pro identifikaci a autentizaci, popřípadě v některých případech za použití cizinecké elektronické identity, a požádá zde o zpřístupnění konkrétního cizineckého účtu. Následně je Integrovaným cizineckým agendovým systémem vygenerován jedinečný kód, který je zaslán do datové schránky příslušné právnické osoby nebo advokáta. Pokud pověřená osoba uvede spolu se svými údaji také tento identifikační kód, je tím splněna podmínka souhlasu právnické osoby nebo advokáta se zpřístupněním cizineckého účtu této pověřené osobě.

Každá osoba, které byl cizinecký účet založen nebo která k němu má přístup, k tomuto účtu přistupuje v zásadě prostřednictvím prostředku pro elektronickou identifikaci, který jí byl vydán v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace. Výjimku tvoří pouze ti cizinci, kterým byl cizinecký účet zřízen prostřednictvím Integrovaného cizineckého agendového systému. Jedná se povětšinou o osoby, které nemají možnost získat prostředek pro elektronickou identifikaci, neboť nepobývají na území České republiky.

K § 507 a 508 - Použití cizineckého účtu a omezení podání

Návrh obecně stanoví, že dokumenty či doklady zasílané prostřednictvím cizineckého účtu mají formát datové zprávy.

Jde-li o použití cizineckého účtu, výslovně se stanoví, že cizinecký účet slouží pouze pro řízení ve věcech pobytu cizinců na území České republiky, a to konkrétně ve věcech pobytových podle hlavy páté navrhovaného zákona, v řízeních týkajících se cestovních dokladů vydávaných ministerstvem a řízení o přestupcích vedených ministerstvem. Dále lze cizinecký účet použít pro účely plnění povinností stanovených navrhovaným zákonem, pokud mají být tyto povinnosti plněny vůči Ministerstvu vnitra. Cizinecký účet nebude možné použít ve věcech spadajících do působnosti policie, ve věcech krátkodobých víz a cestovního povolení.

Protože však Ministerstvu vnitra a zastupitelským úřadům nebo Ministerstvu zahraničních věcí bude po technické stránce moci držitel cizineckého účtu doručovat prostřednictvím cizineckého účtu prakticky cokoliv, návrh stanoví, že se k podáním učiněným mimo rozsah věcí podle hlavy páté a dalších věcí vyjmenovaných v druhém odstavci nepřihlíží. To znamená, že takové podání nevyvolává žádných právních následků, respektive nikoliv v těch, které podatel předpokládá či zamýšlí. Jestliže takové podání je žádostí či jiným návrhem, kterým se za normálních okolností zahajuje řízení, pak v takovém případě není zahájeno. S ohledem na princip dobré správy bude podatel o tomto následku (nepřihlížení k podání) správním orgánem vyrozuměn. Pro své podání pak bude muset podatel volit jiný způsob jeho doručení příslušnému správnímu orgánu.

Dále návrh stanoví určitá omezení použití cizineckého účtu.

Předně návrh stanoví, že prostřednictvím cizineckého účtu lze jednat pouze v rozsahu práv spojených z rolí, která byla cizineckému účtu přiřazena. Je-li například k cizineckému účtu přiřazena pouze role „cizinec“ nemůže držitel tohoto účtu v rámci této role zastupovat jiného cizince v řízení o jeho žádosti. Musí nejprve požádat o přiřazení další role, v tomto příkladu role „zmocněnec“. Podobně, jestliže právnické osobě byl založen cizinecký účet pro roli „garanta“ a hodlá zastupovat některého z cizinců, kterým garantuje účel pobytu na území, v řízení o jejich žádosti, je zapotřebí, aby nejdříve požádala o přiřazení role zmocněnce ke svému cizineckému účtu a v této roli následně za cizince jednala. Jestliže podatel nepoužije správnou roli pro jednání prostřednictvím cizineckého účtu, pak se k takovému podání nepřihlíží, o tento následku v rámci zásady dobré zprávy správní orgány podatele informují a v rámci možností též o správném postupu.

Dále návrh omezuje cizince, který si cizinecký účet zřídil prostřednictvím Integrovaného cizineckého agendového systému, a nebyla ještě ověřena jeho totožnost při osobním jednání na zastupitelském úřadě nebo Ministerstvu vnitra nebo za využití prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace při přihlášení do Integrovaného cizineckého agendového systému, tím, že nemůže činit prostřednictvím cizineckého účtu veškeré úkony, které jsou obecně možné, nýbrž toliko úkony v řízení o jím podané žádosti. Navíc je povinen použít formulářových podání, které bude mít systém k dispozici. Pro usnadnění komunikace a porozumění bude totiž Integrovaný cizinecký agendový systém obsahovat nabídku formulářů správních úkonů jako je například žádost o nahlédnutí do spisu, žádost o přerušení řízení, žádost o prodloužení lhůty, omluvu z konání úkonu, odvolání, žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza nebo zastavení řízení atd. Cílem je především cizince navést k tomu, aby úkon, který hodlá učinit, správně identifikoval a nebylo tak nutné uplatňovat výzev k odstranění vad podání z toho důvodu, že správní orgán neví, čeho se podatel domáhá.

Obdobně výše uvedenému smí zástupce (tj. zmocněnec, advokát, zákonný zástupce a zástupce na základě rozhodnutí) v rámci této své role činit toliko úkony ve vztahu k cizinci, kterého zastupuje, a garant v rámci této své role činit pouze zákonem stanovené úkony.

Pokud kdokoli činí prostřednictvím cizineckého účtu úkony, které není s ohledem na výše uvedené oprávněn činit, k jeho úkonům se nepřihlíží. O skutečnosti, že se k podání nepřihlíží, bude podatel informován. Systém bude pracovat s částečnou automatizací takovýchto informativních sdělení. Navíc bude protkán i množstvím upozornění či varování, aby se předcházelo vzniku podání, která trpí tak fatálními vadami, že k nim nelze přihlížet.

K § 509 - Podání činěné prostřednictvím cizineckého účtu

Důležitou vlastností navrhované právní úpravy je maximální zpřístupnění úkonů v pobytovém správním řízení realizovaných prostřednictvím cizineckého účtu cizincům a přizpůsobení vlastností těchto úkonů specifickým možnostem cizinců, zejména pokud nepobývají na území České republiky. Pro takové cizince je například často naprosto nemožné, aby si opatřili prostředek pro vytváření uznávaného elektronického podpisu podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. A přitom právě takový podpis (tzn. zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) má být podle § 6 odst. 1 citovaného zákona použit pro podepisování elektronického dokumentu, kterým se činí úkon vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu, tzn. mimo jiné správnímu orgánu podle navrhovaného zákona. Proto má být jako součást Integrovaného cizineckého agendového systému distribuován prostředek pro vytváření elektronického podpisu, který bude dostatečný z hlediska čl. 26 nařízení Evropské unie č. 910/2014 o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním evropském trhu, který upravuje zaručený elektronický podpis, byť by nebyl dostatečný z hlediska výše citované originární (tzn. ne-adaptační) české právní úpravy. Předmětné ustanovení tak představuje speciální ustanovení vůči § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., které je zcela v souladu s nařízením Evropské unie č. 910/2014.

Navrhuje se dále stanovit, že k podání, které neobsahuje elektronický podpis založený na certifikátu, který byl držiteli cizineckého účtu vydán při jeho založení, se nepřihlíží. Technicky by nemělo být vůbec možné takové podání prostřednictvím cizineckého účtu učinit, resp. odeslat. Nicméně pro případ, kdyby se to přesto některému uživateli podařilo, pak návrh stanoví, že se k takovému podání nepřihlíží. Cílem je vyloučit obecnou právní úpravu správního řádu, podle které by bylo zapotřebí podatele vyzvat k odstranění vady podání (§ 37 odst. 3 správního řádu). Samozřejmě v takových případech bude podatel takového podání informován o tom, že se k jeho podání nepřihlíží a jak má postupovat, aby své podání učinil zákonem předepsaným způsobem.

V odstavci druhém návrhu je vymezen okamžik, kdy je podání prostřednictvím cizineckého účtu učiněno. Tento okamžik je samozřejmě důležitý z hlediska běhu lhůt apod.

Dále se u každého podání stanoví držiteli cizineckého účtu povinnost z nabídky vybrat ten správní orgán, kterému je jeho podání určeno. Nabídka bude obsahovat pochopitelně zastupitelské úřady, Ministerstvo zahraničních věcí zahraniční věcí Ministerstvo vnitra a Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Tímto se minimálně zamezí tomu, aby podání bylo směřováno orgánu, který není příslušný k provádění úkonů podle hlavy páté, tedy zejména ne Policii České republiky. Navíc nebude docházet ke zkomolení názvů správních orgánů. Většina cizinců například stále Ministerstvo vnitra označuje jako cizineckou policii, ačkoliv pobytovou agendu již policie nevykonává od roku 2011.

Je-li podání činěno prostřednictvím cizineckého účtu, navrhuje se, aby přílohy tohoto podání, které vznikly v listinné podobě, byly do elektronické podoby převedeny cestou či prostřednictvím autorizované konverze. Tento požadavek zůstává v případě podání, která jsou činěna jiným elektronickým způsobem, to znamená prostřednictvím datové schránky nebo elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem.

Cílem je motivovat osoby jednající vůči správnímu orgánu ve věcech podle hlavy páté, aby využívali, co nejvíce cizineckého účtu. V každém případě je zachováno oprávnění správního orgánu vyzvat podatele k předložení listinného originálu dokladu, který byl do elektronické podoby převeden, ať cestou autorizované konverze nebo mimo ni, a to za účelem ověření pravosti takového dokumentu, respektive toho, zda nedošlo při prosté konverzi k pozměnění obsahu takového dokumentu, popřípadě toho, zda vůbec originální listina existuje. Důsledkem nepředložení tohoto dokladu na výzvu správního orgánu je podobně jako v současnosti to, že se takovému dokladu nepřihlíží, respektive pohlíží se na něj, jako by předložen nebyl. Je-li tímto dokladem zákonná náležitost žádosti, pak taková situace může vyústit až zastavení řízení o žádosti z důvodu neodstranění jejích vad.

K § 510 - Doručování prostřednictvím cizineckého účtu

Z hlediska správního řízení slouží cizinecký účet k realizaci dvou důležitých úkonů: umožňuje učinit podání vůči správnímu orgánu (jak je uvedeno výše) a doručovat písemnosti správního orgánu adresátům.

Na realizaci doručování je navázán běh lhůt, a proto musí být přesně stanoveno, v jakém okamžiku se považuje písemnost za doručenou. Navrhuje se stanovit, že okamžikem doručení je otevření datové zprávy, a pokud není zpráva otevřena do 10 dnů ode dne, kdy byla dodána do cizineckého účtu, stanoví se fikce doručení 10. dnem ode dne dodání písemnosti do cizineckého účtu. S ohledem na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 26.5.2022, č.j. 4 Afs 264/2018 – 85, návrh hovoří v souvislosti s fikcí doručení o uplynutí lhůty10 dnů. Tímto se tedy zdůrazňuje uplatnění pravidla uvedeného v § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu i na fikci doručení písemnosti doručované do cizineckého účtu.

Speciální pravidla oproti výše uvedenému se uplatní pro doručování správnímu orgánu. Protože Integrovaný cizinecký agendový systém má plnit také některé funkce elektronické spisové služby, bude přesně evidován okamžik dodání písemnosti do cizineckého účtu správního orgánu. Tento okamžik bude okamžikem doručení (tedy bez ohledu na to, kdy datovou zprávu otevře jakákoli osoba oprávněná k tomu v rámci správního orgánu).

S tím, že bude Integrovaný cizinecký agendový systém plnit některé funkce elektronické spisové služby, souvisí i navrhovaný odstavec 4, podle kterého musí být v rámci evidence datových zpráv zasílaných mezi správním orgánem a dalšími držiteli cizineckých účtů každá datová zpráva opatřena jedinečným identifikátorem. Systémová zpráva v rámci Integrovaného cizineckého agendového systému potvrdí odesílateli doručení dokumentu. Obsah datové zprávy je specifikován v odstavci 5.

K § 511 až 513 - Zrušení cizineckého účtu

Navrhované ustanovení upravuje zrušení cizineckého účtu v případě, kdy s ním její držitel nemůže disponovat fakticky (tzn. zejména v případě úmrtí fyzické osoby či zániku právnické osoby), právně (v případě omezení svéprávnosti držitele nebo v případě vyřazení zapsaného zástupce ze seznamu zapsaných zástupců), nebo ho její držitel z povahy věci již nepotřebuje (protože měl cizinecký účet pro roli „cizinec“ a nabyl státní občanství České republiky).

Znepřístupnění cizineckého účtu spočívá v tom, že bude stav cizineckého účtu zakonzervován, ale je možné cizinecký účet následně opět zpřístupnit (na rozdíl od zrušení cizineckého účtu, po kterém lze určité osobě cizinecký účet pouze znovu zřídit). Ke znepřístupnění cizineckého účtu se tak má podle návrhu zákona přistoupit v případě omezení jeho držitele na osobní svobodě z důvodu vzetí do vazby, výkonu trestu odnětí svobody, výkonu zabezpečovací detence, ochranného léčení nebo ochrany zdraví lidu. Cizinecký účet může být následně znovu zpřístupněn na žádost jeho držitele nebo na základě vlastního zjištění Ministerstva vnitra o tom, že pominuly důvody, pro které byl cizinecký účet znepřístupněn.

Cizinecký účet bude možno také zrušit na žádost jeho držitele, ovšem s jistými omezeními. Cizinecký účet zřízený pro roli „cizinec“ nelze zrušit, jestliže je cizinec stále oprávněn pobývat na území nebo v době, kdy je s ním vedeno řízení ve věci podle hlavy páté návrhu. a dále v průběhu řízení o žalobě před krajským soudem nebo kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem. Obdobné pravidlo platí pro zrušení cizineckého účtu na žádost, jestliže k takovému účtu byla přiřazena role zákonný zástupce nebo zástupce na základě rozhodnutí nebo zmocněnec. V těchto případech nelze cizinecký účet zrušit v době, kdy zastoupení trvá. Konečně s ohledem na časovou prodlevu mezi pravomocným skončením řízení a tím, kdy se správní orgány dozvědí o existenci žaloby nebo kasační stížnosti se navrhuje, aby byl cizinecký účet zrušen nejdříve až 90den po skončení řízení ve věci podle hlavy páté. Pravidla pro zrušení cizineckého účtu na žádost se přiměřeně použijí i pro zrušení role, která byla cizineckému účtu přiřazena.

Postup při zrušení a znepřístupnění cizineckého účtu není správním řízením ve smyslu § 9 a násl. správního řádu, tedy řízením, ve kterém by se rozhodovalo o právech nebo povinnostech držitelů cizineckých účtů. Tedy na postup při zrušení cizineckého účtu nedopadají pravidla uvedená části druhé a třetí správního řádu. Rušení cizineckého účtu případně některé z rolí, která k němu byla přidružena, bude do značné míry probíhat automatizovaně, zejména jde-li o zrušení cizineckého účtu zrušit na žádost jeho držitele. Tento pak bude vždy informován, jak o tom, že účet byl zrušen nebo o důvodech, pro které tak učinit podle zákona zatím nelze.

Navrhuje se stanovit zmocnění pro Ministerstvo vnitra k vydání vyhlášky, kterou by byly dány podrobnosti zrušení, znepřístupnění a následného znovu-zpřístupnění cizineckého účtu.

K § 514 - Omezení využití cizineckého účtu a elektronických podání

Navrhované ustanovení zakotvuje oprávnění

Ministerstva vnitra omezit nebo zcela zastavit používání cizineckých účtů, a to z důvodu nefunkčnosti či v případě neoprávněného zásahu do Integrovaného cizineckého agendového systému. Dále se navrhuje tuto možnost vztáhnout i na situace hromadného přílivu cizinců nebo nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. V případě, že nastane nebo bude zjištěna některá ze skutečností uvedených v odstavci prvním, ministerstvo omezí či zakáže použití cizineckých účtů, a to opatřením obecné povahy. Jeví se současně jako nezbytné vyloučit použití § 172 a 173 odst. 1 správního řádu nebo v situacích, kdy se má opatření obecné povahy vydávat, je potřeba jednat rychle.

K § 515 - Nahlížení do spisu

Návrh zákona zachovává stávající princip nahlížení do spisu pro žádosti podané u zastupitelského úřadu, o kterých rozhoduje následně Ministerstvo vnitra, tzn. zasílání kopie spisu nebo jeho části zastupitelskému úřadu za tím účelem, aby zastupitelský úřad umožnil cizinci do této kopie spisu nahlédnout. Jedná se tak o speciální právní úpravu k ustanovení správního řádu, podle kterého se do spisu nahlíží u správního orgánu, který má spis u sebe. Pokud se však cizinec nebo jeho zástupce nacházejí na území České republiky, umožní jim nahlédnout do spisu pouze Ministerstvo vnitra.

Odstavce 2 a 3 navrhovaného ustanovení reagují na jeden z hlavních cílů nové právní úpravy, a to elektronizaci pobytového správního řízení.

Správní spisy proto budou existovat pouze v elektronické podobě. Spis, který je veden v elektronické podobě, bude logicky zpřístupňován k nahlížení toliko prostřednictvím výpočetní techniky. Bylo by totiž neekonomické i rozporné s požadavky ochrany životního prostředí, aby se elektronicky vedené spisy pro účely nahlížení do spisu kompletně převáděly do listinné podoby. Výpočetní technikou, jejímž prostřednictvím bude umožněno nahlížet do spisu, budou vybavena příslušná pracoviště Ministerstva vnitra.

V odstavci 2 se navrhuje umožnit nahlížení do spisu prostřednictvím cizineckého účtu. Stejně jako v případě doručování využití cizineckého účtu představuje preferovaný, a přitom účastníkům řízení či jejich zástupcům dostupný způsob, jak se seznámit s obsahem správního spisu.

V odstavci 3 je navržen postup pořizování kopií z elektronicky vedeného spisu. Kopii účastníkem řízení nebo jeho zástupcem požadovaných listin správní orgán vytvoří tak, že je uloží do elektronického úložiště a zašle tomu, kdo si zpřístupnění vyžádal, přístupové údaje k elektronickému úložišti.

Odstavec 5 upravuje výslovnou výjimku z povinnosti zpřístupňovat informace na žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a to z toho důvodu, že v některých případech i údaje, které nejsou osobní a byly účastníkem řízení či svědkem správnímu orgánu sděleny mohou relevantně zasáhnout do hodnot chráněných v čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

V České republice současně probíhají tisíce pobytových správních řízení, a tak je nutno i realizaci nahlížení do spisu v jednotlivých řízeních (s výjimkou preferovaného způsobu prostřednictvím cizineckého účtu) regulovat. Odstavcem 5 se proto navrhuje stanovit, že k nahlížení do spisu (s výjimkou nahlížení do spisu prostřednictvím cizineckého účtu) je nutno se objednat. V mezidobí mezi informací správního orgánu o tom, že účastník řízení může nahlédnout do spisu, a realizací tohoto nahlížení do spisu neběží lhůta pro vydání rozhodnutí. V této době totiž správní orgán typicky nerealizuje žádné úkony a okamžik vydání rozhodnutí už závisí toliko na aktivitě samotného účastníka řízení.

K § 516 - Změna obsahu podání

S ohledem na vysoký počet probíhajících pobytových správních řízení a jejich komplikovanost, stejně jako na jeden z hlavních cílů nové právní úpravy, tzn. elektronizaci a zjednodušení administrace pobytových správních řízení a jejich zefektivnění, se stanoví, že v některých případech již nelze po zahájení řízení měnit obsah ani předmět podání. Změna obsahu a předmětu podání v pobytových správních řízeních typicky představuje návrat na úplný počátek konkrétního správního řízení, protože pro každý účel pobytového oprávnění je nutno vést správní řízení odlišně z důvodu prokazování a ověřování zcela odlišných skutečností. Správní řízení o žádosti, u které došlo ke změně obsahu či předmětu, již pak nelze realizovat automatizovaně a samozřejmě ani v zákonem stanovených lhůtách.

Druhem pobytového oprávnění je třeba rozumět kvalitativně a typově odlišné pobytové tituly. Druhy pobytového oprávnění jsou tedy krátkodobá víza, dlouhodobá víza, povolení k dlouhodobému pobytu, povolení k trvalému pobytu, přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU nebo pobyt rodinného příslušníka občana ČR.

Ustanovení upravuje některá další omezení změny obsahu žádosti tak, aby tohoto institutu nebylo užíváno k obcházení pravidel stanovených návrhem zákona pro podání jednotlivých žádostí o pobytová oprávnění.

Účastníkům řízení však samozřejmě nebude znemožněno například vzít svou předchozí žádost zpět a podat žádost novou. Tento přístup tak umožní nastavit maximální možnou automatizaci správního řízení, a tedy jeho zefektivnění.

K § 517 - Důkaz listinou

Ustanovení § 53 odst. 2 správního řádu stanoví, že nelze žádat předložení listiny, resp. může být odepřeno předložení listiny z důvodů, pro které nesmí být svědek vyslechnut nebo pro které je svědek oprávněn výpověď odepřít (ochrana utajovaných informací, ochrana dodržení povinnosti mlčenlivost a ochrana před sebeobviňováním). Cílem pobytového správního řízení je však zjištění stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tak se výslovně stanoví, že má-li takovou listinu předložit žadatel, není její předložení oprávněn odepřít.

K § 518 - Pobytová kontrola

Pobytová kontrola je jedním z důležitých institutů systému řízení pobytu cizinců na území České republiky. Účelem pobytové kontroly je zjištění, zda cizinci na území pobývají oprávněně a zda jsou dodržovány relevantní zákonné povinnosti. V tomto ustanovení jsou upraveny správně-procesní aspekty pobytové kontroly. Podle navrhovaného odstavce 1 policie prověřuje skutečnosti uváděné cizincem či svědkem. Cílem správního řízení je zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a právě prostřednictvím pobytové kontroly – prováděné z vlastní iniciativy policie nebo na základě požadavku Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců či Ministerstva zahraničních věcí – tak může policie tento stav věci zjistit.

Pro účely správního řízení je tak důležité, aby byl výsledek pobytové kontroly zachycen ve formě záznamu, který jako takový může být podkladem pro vydání rozhodnutí.

Během pobytové kontroly policie získává mimo jiné informace od přítomných osob. Vzhledem k tomu, že se v takovéto situaci účastník řízení nalézá ve výrazně oslabené pozici, protože z povahy věci nemůže být pobytové kontrole přítomen, v odstavci 3 se stanoví, že informace poskytnuté třetí osobou mohou být ve správním řízení použity jako podklad pro vydání rozhodnutí pouze v případě, že je účastník řízení nerozporuje, nebo za podmínky, že byly tyto informace poskytnuty také v rámci formalizované svědecké výpovědi.

Obdobně jako u některých kontrol realizovaných podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), u kterých by předchozí informace o chystané kontrole mohla zmařit účel kontroly, také v případě pobytové kontroly se stanoví, že o jejím provedení se cizinec nevyrozumívá.

K § 519 až 521 - Výslech účastníka řízení nebo svědka

Stávající právní úprava zákona o pobytu cizinců upravuje oprávnění správního orgánu vyslechnout účastníka řízení, neboť správní řád, s výjimkou sporného řízení, neupravuje výslech účastníka, ale pouze výslech svědka. Výslech účastníka řízení je však v řízeních týkajících se pobytových oprávnění nepostradatelný, vzhledem k tomu, že je třeba zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a na základě takto zjištěných skutečností je třeba vyloučit možné obcházení zákona (např. uzavření účelového sňatku). Stanoví se také, že na výslech účastníka řízení se ustanovení správního řádu o důkazu svědeckou výpovědí použijí obdobně. Úprava se týká i řízení vedených z moci úřední.

Řízení o žádostech o vydání pobytového oprávnění jsou často poznamenána snahou žadatelů získat požadované oprávnění za každou cenu, tedy i za cenu podvodu. Kromě tradičního padělání dokladů předkládaných jako náležitost žádosti se praxe setkává i se snahou podvádět při pohovorech a výsleších, a to nejen prostřednictvím nejrůznějších taháků, ale také pomocí osoby tlumočníka. Návrh proto zakotvuje opatření proti zneužití práva na tlumoč níka pří výslechu či pohovoru, a to v případě, kdy jednáno v mateřském jazyce cizince nebo jazyce, u něhož lze důvodně předpokládat, že jej na dostatečné úrovni ovládá. Jedná se například o situaci, kdy již v předchozím řízení o žádosti žadatel se správním orgánem komunikoval příslušném jazyce, nebo o situaci, kdy v průběhu řízení vyjde najevo, že v takovém jazyce absolvoval výuku na základní, střední nebo dokonce vysoké škole. V praxi se totiž správní orgány a zejména zastupitelské úřady setkávají s tím, že cizinci využívají služeb tlumočníků, ačkoliv je úkon prováděn v jejich mateřském jazyce, kdy úlohou tlumočníka je spíše korigovat odpovědi nebo dokonce odpovídat na otázky správných orgánů za žadatele tak, aby nevyšla najevo případná snaha zneužít pobytové oprávnění, o jehož vydání žádá, k jinému účelu nebo nevzniklo podezření, že nebude vůbec splnit účel povoleného pobytu na území, že nemá patřičné studijní předpoklady a podobně.

Shodně se stávající právní úpravou může správní orgán provést výslech žadatele již při podání žádosti, což se efektivně uplatňuje zejména u žádostí podávaných na zastupitelských úřadech.

Zachovává pravidlo stávající právní úpravy, na kterém se předtím již ustálila i judikatura správních soudů, totiž že účastník řízení a svědek (popřípadě jiná osoba, která své právo účastnit se výslechu odvozuje od vyslýchaných osob – typicky zmocněnec) nejsou oprávněni pořizovat obrazový záznam výslechu nebo pohovoru. Toto pravidlo se samozřejmě uplatní i v případech, kdy je výslech prováděn za použití videokonferenčního zařízení. Důvodem normy je ochrana úředních osob provádějících výslech, jejich osobnostních práv i bezpečnosti, stejně jako ochrana účelu výslechu před jeho zmařením. V souvislosti s právem na nahlížení do spisu obsahujícího tento záznam je ze stejných důvodů spojeno pouze právo na pořízení kopie zvukové stopy.

Vzhledem k tomu, že autentická výpověď je vždy klíčová pro posouzení věci, zejména, aby se předešlo možnému obcházení zákona, se navrhuje upravit možnost zástupce účastníka řízení nebo jiné osoby se k obsahu výslechu vyjádřit až po jeho skončení. Právo vyjádřit se k obsahu výslechu a k obsahu protokolu má samozřejmě i účastník řízení. Případné námitky je třeba do protokolu zaznamenat a reagovat na ně podle jejich obsahu (např. typicky půjde o odstranění nesrovnalostí v tlumočení). Zároveň je nutné umožnit, aby byly vysvětleny případné nepřesnosti a zkreslení, ke kterým by mohlo dojít. Rovněž toto ustanovení je již součástí platné právní úpravy.

K § 522 - Související výslechy

Navrhované ustanovení (shodně s dosavadní právní úpravou) upravuje situace, kdy jsou prováděny výslechy dvou účastníků řízení nebo účastníka řízení a svědka, které spolu souvisejí. Cílem tohoto opatření je zejména efektivním způsobem vést správní řízení a předcházet obcházení zákona. Tato úprava výslovně upravuje možnost správního orgánu vyslechnout tyto osoby současně nebo bezprostředně po sobě, aniž by mohly využít práva na účast při výslechu toho druhého a do doby provedení obou výslechů nemají ani právo nahlédnout do protokolu o výslechu druhé vyslýchané osoby. Cílem je, aby v průběhu správního řízení nemohlo dojít ke znehodnocení výslechu, jakožto mnohdy zcela zásadního a jedinečného zdroje informací o skutečném stavu věci. Současně navrhovaná úprava počítá se situací, kdy se jedna z předvolaných osob k výslechu nedostaví a zmaří tak účel souvisejícího výslechu – v takovém případě je správní orgán oprávněn výslech neprovést ani s druhou osobou, která se k výslechu dostavila, a předvolat obě osoby na jiný termín. Cílem je v tomto případě zamezit možnému účelovému jednání spočívajícímu v tom, že se k výslechu, který měl být výslechem souvisejícím, záměrně dostaví jen jedna z předvolaných osob.

Nově se pak stanoví, že se o konání souvisejícího výslechu svědka nebo účastníka řízení účastník řízení nevyrozumívá, a to s cílem zabránit možnosti účelové přípravy na tento související výslech nebo dokonce zabránění případnému ovlivňování druhého účastníka řízení nebo svědka.

K § 523 a 524 - Výslech za použití videokonferenčního zařízení

Již v dosavadní právní úpravě pobytového správního řízení je zaveden institut „videokonferencí“, jakožto technických zařízení pro přenos obrazu a zvuku, a jsou upraveny podmínky použití videokonferenčního zařízení při provádění výslechu účastníka řízení nebo svědka.

Tato právní úprava byla zavedena s cílem zefektivnění činnosti správního orgánu. V praxi jsou výslechy za využití videokonferenčního zařízení prováděny především v případě, kdy se správní orgán (oprávněná úřední osoba) a osoba, jejíž výslech má být prováděn, nacházejí v takové vzdálenosti nebo na takovém místě, že se vzhledem k časové a ekonomické náročnosti jeví provedení výslechu standardní formou (za současné fyzické přítomnosti obou stran) jako neefektivní. Jedná se zejména o případy, kdy se osoba, jejíž výslech má být prováděn, nachází v zařízení pro zajištění cizinců, věznici, vazební věznici nebo v ústavu zabezpečovací detence.

V žádném případě však využitím videokonferenčního zařízení nesmí být zkrácena procesní práva osoby, která je vyslýchána. Zejména musí být umožněna přítomnost zástupce osoby, jejíž výslech má být proveden, na místě, kde se tato osoba fyzicky nachází. Vyslýchaná osoba bude před provedením výslechu za použití videokonferenčního zařízení poučena o způsobu provádění výslechu za využití videokonferenčního zařízení. Bude také oprávněna v průběhu výslechu uplatňovat námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu.

Odmítnutí výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení se považuje z a odmítnutí výpovědi. O této skutečnosti však správní orgán vyslýchanou osobu předem poučí.

Dále se upravují práva a povinnosti vyslýchajícího a vyslýchané osoby, která se vážou k specifickým okolnostem zajišťování účasti vyslýchaného u výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Cílem této úpravy je zajistit hladký průběh celého výslechu a reagovat tak na situace, které se mohou v praxi vyskytnout.

V současnosti je stanoveno, že s právem nahlížení do spisu není spojeno právo na to, aby správní orgán pořizoval kopii záznamu výslechu prováděného za využití videokonferenčního zařízení. Nově se navrhuje posílit práva účastníka řízení tím, že mu správní orgán zpřístupní kopii zvukového záznamu výslechu. Účastník řízení tak bude moci lépe reagovat na průběh výslechu například v rámci svého vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí.

Pomocí videokonferenčního zařízení se může provádění výslechu zúčastnit i tlumočník.

Pomocí videokonferenčního zařízení může být uskutečněno též podání vysvětlení. V takovém případě se postupuje obdobně podle ustanovení návrhu upravujících provádění videokonferenčních výslechů.

K § 525 - Předvolání

Navržené ustanovení navazuje na § 59 správního řádu, který upravuje podstatné znaky předvolání a povinnost předvolaného dostavit se včas na určené místo nebo se v případě závažných důvodů správnímu orgánu bezodkladně omluvit. K tomu, aby správní orgán mohl posoudit, zda se předvolaný nedostavil ze závažných důvodů, navrhuje se stanovit povinnost předvolaného tyto důvody do 5 pracovních dnů od dojití omluvy správnímu orgánu Prokázat.

Návrhem zákona se stanoví, že výslech lze provést i při podání žádosti. Vzhledem k tomu, že zákon předpokládá možnost realizovat konkrétní úkony bezprostředně, je nutno upravit i ústní výzvu jako alternativu předvolání v případech, kdy má úkon v řízení, k jehož provedení je účast účastníka řízení nebo svědka nezbytná, následovat. Ústní výzva vůči přítomnému účastníkovi řízení nebo jiné přítomné osobě se poznamená do spisu. V takovém případě je přiměřené, aby mělo neuposlechnutí výzvy stejné důsledky jako nedostavení se na předvolání, protože tato vyzvaná osoba je již přítomna, a pokud se bez omluvy rozhodne úkonu neúčastnit, nelze předpokládat závažné důvody její nepřítomnosti. Tato úprava dopadá i na podání vysvětlení.

K § 526 - Pohovor prováděný zastupitelským úřadem

Stejně jako v současném znění zákona o pobytu cizinců zůstává i v návrhu možnost zastupitelského úřadu provést s žadatelem pohovor. Na pohovor se přiměřeně vztahují pravidla pro provádění výslechů. Namísto protokolu se o provedeném pohovoru sepisuje záznam.

K § 527 - Utajované informace v řízení podle tohoto zákona

Podle článku 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, je základní povinností státu zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot. Tento závazek státu představuje mj. neopominutelný korektiv zákonodárce při přijímání zejména těch zákonů, jejichž aplikace má výrazné bezpečnostní aspekty. Cílem zákonodárce musí být taková právní úprava, která orgánům veřejné moci umožní plnit své úkoly v maximálním rozsahu v demokratickém právním státě přípustném, a to jak v jednotlivých případech (tím, že bude mít rozhodující správní orgán k dispozici relevantní informace), tak v komplexu jejich činností (tím, že použití takových informací nebude znamenat jiné – další – ohrožení bezpečnosti). To ovšem může být v řízeních podle navrhovaného (ale i stávajícího) zákona spojeno s nutností omezení některého procesního práva cizince. Posouzení proporcionality omezení takového práva cizince a práva obyvatel České republiky (potažmo Schengenského prostoru) na zajištění bezpečnosti ze strany státu musí být orgánem veřejné moci prováděno vždy s maximálním úsilím.

Návrh právní úpravy přejímá podstatnou měrou stávající právní úpravu ochrany utajovaných informací v pobytovém správním řízení. Přijetí stávající právní úpravy i návrhu tohoto zákona předcházelo důkladné posouzení souladu navrhovaného řešení s ústavním pořádkem i mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána (především s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod). Teze, podle které v případech, kdy je velmi zřetelný bezpečnostní zájem státu, přichází v úvahu, aby nebyly uplatněny všechny běžné procesní záruky spravedlivého procesu (zejm. právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům stanovené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), byla do té doby posuzována jak Ústavním soudem (mj. v usnesení sp. zn. III. ÚS 3044/10 ze dne 18. 11. 2010), tak Evropským soudem pro lidská práva (ve věci Regner proti České republice; rozsudkem ze dne 26. listopadu 2015 i rozsudkem velkého senátu ze dne 19. září 2017, které se týkají téže věci jako bezprostředně výše citované usnesení Ústavního soudu), přičemž oba dospěly k závěru, že je tato teze správná.Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 377/04 lze dovodit, že podmínkou omezení těchto procesních práv je, že zákonodárce umožní „zákonnou formou realizaci přiměřených záruk na ochranu soudem, byť na ochranu i značně zvláštní a diferencovanou“. Preferenci ochrany základních bezpečnostních zájmů České republiky ještě umocňuje ustálená judikatura Ústavního soudu, podle které cizinec nemá ústavně zaručené subjektivní právo na pobyt na území České republiky. V poslední době byl tento koncept právní úpravy přezkoumán českými soudy jak ve vztahu k úpravě obsažené v zákoně č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), ve znění pozdějších předpisů, a to Ústavním soudem (nález Ústavního soudu ze dne 11. října 2016, sp. zn. Pl. ÚS 5/16), tak i v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, krajskými soudy (například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. října 2021, č. j. 63 A 9/2021-46).

Úprava jednoznačně nastavuje způsob nakládání s utajovanými informacemi v řízení tak, aby byla zajištěna jejich lepší ochrana, a ve svém důsledku tak i lepší ochrana zdrojů informací. To ovšem není nutně spojeno s omezením práv účastníka řízení. Účastník řízení má být v maximální možné míře seznámen s důvody rozhodnutí při současné maximální možné ochraně utajovaných informací.

Ve vztahu k odstavci prvnímu navrhovaného ustanovení je třeba poznamenat, že správní řád sice konstruuje nemožnost nahlížení do písemnosti vedené mimo spis (účastník řízení má právo toliko nahlížet do spisu), ovšem stále platí obecné ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, podle kterého musí být účastníkům řízení, o jejichž právním nároku se v řízení rozhoduje, před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, to však pouze v podobě, která nezmaří účel utajení těchto podkladů. Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu dále stanoví, že pokud se nerozhoduje v řízení o právním nároku účastníka,

Oba tyto soudy (stejně jako předtím Nejvyšší správní soud a Městský soud v Praze) schválily postup podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, který je koncipován obdobně jako nyní navrhovaná úprava.

není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 správního řádu uchovávány odděleně mimo spis.

Ustanovení odstavce 1 má za cíl vyloučit možnost seznámení se, byť i s částí utajované informace, kterou připouští § 36 odst. 3 správního řádu. V praxi je poměrně obtížné i v návaznosti na vyjádření původce utajované informace tuto informaci zpřístupnit pouze v určitém rozsahu. Problémem prakticky je, že nelze úspěšně předvídat, s jakou části informace, která by byla účastníku řízení zpřístupněna, si tento může spojit konkrétní osoby, události a může tak nepřímo a nechtěně dojít například k vyřazení zdrojů této informace. Toto riziko je příliš velké na to, aby bylo v řízeních podle zákona o pobytu cizinců, kde se takové informace používají relativně často, podstupováno. Proto se jeví jako vhodnější výslovně v návrhu upravit v podstatě současnou praxi, kdy tam, kde má správní orgán povinnost postupovat podle § 36 odst. 3 správního řádu, účastníku řízení sdělit dopředu to, co z obsahu utajované vyplývá. Tedy, jde-li o obsah utajované informace a jeho zprostředkování, v odstavci 2 navrhovaného ustanovení správní orgány nejpozději v odůvodnění rozhodnutí nebo v informaci o důvodech neudělení víza cizinci sdělí podstatu důvodů přijatého rozhodnutí, které z podkladů, které jsou utajovanými informacemi, vyplývají. Tento postup odpovídá závěrům současné judikatury, která se odkazuje na závěry Evropského soudu pro lidská práva ve věci Muhammad a Muhammad proti Rumunsku (č. 80982/12, rozsudek velkého senátu ze dne 15.10.2020) nebo nověji ve věci Mirzoyan proti České republice. (rozsudek ze dne 16. 5. 2024 ve spojených věcech č. 15117/21 a 15689/21).

K § 528 - Přerušení řízení

Návrh výslovně zakotvuje možnost správních orgánů v určitých případech, přerušit probíhající řízení ať již o žádosti nebo vedené z moci úřední v případě, že závisí na určitých procesech nebo v případech, kdy by bylo nehospodárné vést několik řízení s tímtéž cizincem, když jedno předurčuje výsledek všech ostatních (například řízení o správním vyhoštění). Ne vždy je totiž možné v těchto případech využít důvod pro přerušení řízení uvedený v § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu.

Nově tedy budou správní orgány moci řízení jimi vedené přerušit na dobu konzultace či tzv. konzultačního řízení prováděného zejména podle článku 27 až 30 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1861 ze dne 28. listopadu 2018 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému (SIS) v oblasti hraničních kontrol, o změně Úmluvy k provedení Schengenské dohody a o změně a zrušení nařízení (ES) č. 1987/2006. Jedná se o konzultaci k záznamům v Schengenském informačním systému, a to jednak stran ověření totožnosti osoby, o níž je záznam v tomto systému veden, ale zejména s cílem zjistit konkrétní skutečnosti, na základě nichž byla osoba cizince do tohoto systému jiným členským státem Schengenského prostoru zařazena jako osoba, která představuje například nebezpečí veřejnému pořádku či bezpečnosti státu.

Zejména v případě řízení o žádostech o vydání pobytových oprávnění přichází v úvahu přerušení takového řízení do doby, než žadatel splní povinnost uhradit náklady tohoto nebo jakéhokoliv jiného řízení, které s ním bylo vedeno, v případě, že tyto náklady neuhradil. Žádá- li cizinec Českou republiku o oprávnění k pobytu jejím území, měl by také vůči České republice mít vypořádané všechny své závazky, tedy v tomto případě náklady řízení.

V současné právní úpravě se stanoví, že pokud vyjdou během řízení žádosti o pobytové oprávnění nebo o zrušení pobytového oprávnění najevo skutečnosti, pro které by bylo možno zahájit řízení o správním vyhoštění cizince, Ministerstvo vnitra, které rozhoduje o pobytovém oprávnění, dá Policii České republiky, která je kompetentní rozhodovat o správním vyhoštění, podnět k zahájení řízení o správním vyhoštění. Pokud pak Policie České republiky zahájí řízení o správním vyhoštění, Ministerstvo vnitra řízení o pobytovém oprávnění usnesením přeruší. Jedná se tedy o koordinaci dvou případně paralelně probíhajících správních řízení za účelem zvýšení efektivity rozhodování obou správních orgánů. V nové právní úpravě se nad rámec výše uvedeného [nyní navrhovaného v odstavci 1 písm. c)] upravují další případy koordinace správního řízení vedeného Ministerstvem vnitra a řízení o správním vyhoštění v širším slova smyslu.

Návrh upravuje možnost správních orgánů přerušit řízení o žádosti v případech, kdy je zjištěno, že žadatel je trestně stíhán, a to ať už v zemi původu nebo na území České republiky. Tato možnost je omezena pouze na žádosti o pobytová oprávnění, které byly podány u zastupitelského úřadu nebo jeho prostřednictvím anebo žádosti o pobytové oprávnění, na jehož udělení není právní nárok. Pro zajištění bezpečnosti České republiky a veřejného pořádku je žádoucí, aby nebylo umožněno získat pobytové oprávnění a vstupovat na území České republiky osobám, u nichž není jisté, zda představují pro bezpečnost České republiky nebo veřejný pořádek hrozbu, a to do doby, než bude probíhající trestní stíhání ukončeno. Tato možnost se nezahrnuje cizince, kteří na území České republiky pobývají a žádají o vydání nebo prodloužení doby platnosti pobytového oprávnění na území a podávají žádost o pobytové oprávnění na území ministerstvu.

Návrh vychází z toho, že je právem každého suverénního státu je stanovit, kdo a za jakých podmínek bude na jeho území vstupovat. Tedy, i když samozřejmě platí zásada presumpce neviny, je to stát, který má právo určit, kdy cizinec, u něhož díky probíhajícímu trestnímu stíhání vznikla pochybnost o tom, zda může představovat nebezpečí pro bezpečnost státu nebo pro veřejný pořádek v České republice, může vstoupit na území České republiky, kdy mu může být vydáno pobytové oprávnění. V této souvislosti je vhodné připomenout, že úkolem Ministerstva vnitra (stejně jako všech orgánů veřejné moci v rámci jejich působnosti) je eliminovat nebezpečí ohrožení veřejného pořádku či dokonce bezpečnosti státu, a nikoliv čekat až k porušení veřejného pořádku nebo ohrožení bezpečnosti státu konkrétním jednáním jednotlivce skutečně dojde.

Návrh nově umožňuje přerušit řízení tehdy, jestliže vydání rozhodnutí závisí na zpracování odborného vyjádření, znaleckého posudku, případně na ověření pravosti některého z dokladů, který cizinec v řízení předkládá. Ověření pravosti listin, případně znalecké zkoumání jsou časově náročné úkony a správní orgány by měly mít možnost řízení v takovém případě přerušit, a stavět tím běh lhůty pro vydání rozhodnutí, neboť právě na výsledku ověření nebo znaleckého zkoumání závisí rozhodnutí ve věci.

Protože se v případě řízení o udělení dlouhodobých víz, vydání nebo prodloužení platnosti osvědčení o strpění nepoužijí některá ustanovení druhé části správního řádu, včetně ustanovení o rozhodnutí a odvolání, není možné v těchto případech vydávat usnesení, kterým by se řízení přerušovalo, proto návrh stanoví, že o přerušení řízení se učiní pouze záznam do spisu a o důvodech přerušení řízení se cizinec vyrozumí. Jestliže bude cizinec mít za to, že nejsou splněny podmínky zákona pro přerušení řízení, bude moci proti postupu správního orgánu uplatnit opatření proti nečinnosti (§ 80 správního řádu), případně podat žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 soudního řádu správního.

Vzhledem k tomu, že přerušení řízení podle navrhovaného odstavce 1 a i 2 může trvat poměrně dlouho, přičemž plynutí času bude mít logicky vliv na aktuálnost údajů v jednotlivých náležitostech a dokladech předkládaných k žádosti, proto se navrhuje stanovit, že lhůta pro vydání rozhodnutí neskončí dříve než 60 dnů, po uplynutí doby, na kterou bylo řízení přerušeno.

K § 529 - Vyjádření k podkladům pro rozhodnutí

A. Návrh zde částečně vychází ze současného znění § 169p odstavce 2 zákona o pobytu cizinců. Návrh obecně pro všechna řízení stanoví, jakým způsobem správní orgán splní povinnost stanovenou v § 36 odstavec 3 správního řádu, tedy buď tak, že umožní účastníku řízení nahlédnout do spisu anebo jej vyzve k uplatnění práva vyjádřit se k podkladům a přímo ve výzvě uvede jednotlivé podklady pro vydání rozhodnutí a shrne jejich obsah. V této souvislosti není třeba shrnovat obsah listin, které k žádosti předložil účastník řízení nebo obsah důkazů, jejichž provedení byl přítomen. V druhém odstavci je upraven způsob, kterým bude realizována povinnost správního orgánu podle § 36 odst. 3 správního řádu, jestliže je účastník nebo jeho zástupce držitelem cizineckého účtu. V takovém případě se ciz inci současně zpřístupní na určitou dobu stanovenou ve výzvě celý elektronicky vedený správní spis, respektive přesněji bude mu zpřístupněna jeho dočasná kopie. B.

K § 530 - Vymáhání náhrady nákladů řízení

Navrhuje se stanovit, že pro vymáhání úhrady nákladů řízení je příslušný obecný správce daně, tzn. celní úřad.

K hlavě II – Řízení o vstupu na území

Procesní úprava neumožnění vstupu na území České republiky a odepření vstupu na území je vyčleněna do samostatné hlavy a v zásadě odpovídá současné právní úpravě, která je součástí zákona o pobytu cizinců v § 168 odst. 1 a dále v §180e. Použití cizineckého účtu jako komunikačního nástroje je pro tato řízení vyloučeno. Návrh omezuje použití cizineckého účtu pouze na řízení vedená ve věcech pobytových, tedy především řízení vedená ministerstvem a zastupitelským úřadem. Navíc v případě cizinců, kterým není umožňován vstup na území České republiky, je málo pravděpodobné, že by mohli splňovat podmínky pro zřízení samotného cizineckého účtu nebo dokonce to, že jsou jeho držiteli.

K § 531 - Neumožnění vstupu občanům Evropské unie

Neumožnění vstupu na území České republiky při znovuzavedení ochrany vnitřních hranic je v případě občanů třetích států podle § 55 návrhu je koncipováno jako faktický úkon úřední osoby, tedy úkon prováděný neformálně s bezprostředním právním následkem, kterým je neumožnění vstupu na území České republiky. Nejde tedy o správní akt, který by bylo možno napadnout opravným prostředkem.

Jako faktický úkon již není koncipováno neumožnění vstupu na území občanu Evropské unie nebo jeho rodinnému příslušníkovi a rodinnému příslušníkovi občana ČR v § 56 návrhu. V případě této privilegované skupiny osob bude o neumožnění vstupu bylo vydáváno, byť ve formulářové podobě, rozhodnutí. Na vydání takového rozhodnutí se však nebude vztahovat řada ustanovení druhé části správního řádu, včetně ustanovení o rozhodnutí a odvolání proti němu. Nicméně návrh v tomto případě stanoví možnost přezkoumat postup při neumožnění vstupu v rámci žádosti o nové posouzení důvodů neumožnění vstupu na území.

Kompetenci k projednání opravného prostředku sdílejí Ředitelství služby cizinecké a policie a ministerstvo, podle toho, který orgán rozhodl v prvním stupni.

K § 532- Odepření vstupu a odepření vstupu na území

Termín „odepření vstupu“ nebo „odepření vstupu na území“ používá návrh v souvislosti s překračováním vnější hranice Schengenského prostoru. „Odepřením vstupu“ je pak označována situace, kdy je odepírán vstup na vnější hranici státnímu příslušníkovi třetího státu. Naopak termín „odepření vstupu na území“ návrh používá, jde-li o odepření vstupu na vnější hranici občanu Evropské unie nebo rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie nebo občana České republiky.

Jde-li o odepření vstupu občanu třetího státu na vnější hranici, pak se převážná část hmotné i procesní úpravy nachází v Schengenském hraničním kodexu. Ve věcech neupravených Schengenským hraničním kodexem ani návrhem se procesního hlediska postupuje podle správního řádu. Ovšem s ohledem na nutnost rychlého a méně formálního postupu se neuplatní podstatná část ustanovení části druhé správního řádu. Zejména se nevydává rozhodnutí, tudíž se proti odepření vstupu nelze odvolat. Návrh ovšem v tomto případě zakotvuje zvláštní jakoby opravný prostředek (sui generis opravný prostředek), a to žádost o nové posouzení důvodů odepření vstupu.

Jestliže však jde o občana Evropské unie a jeho rodinného příslušníka, který sám není občanem Evropské unie nebo o rodinného příslušníka občana České republiky, který také není občanem Evropské unie, v jeho případě se mu odepírá vstup na území států Schengenského prostoru rozhodnutím. Toto rozhodnutí je však prvním úkonem v řízení. Lze jej také napadnout odvoláním, ovšem v tomto případě návrh stanoví, že nemá odvolání odkladný účinek.

Tedy shrnuto: Občan třetí země je oprávněn požádat o nové posouzení důvodů odepření vstupu na území podle Schengenského hraničního kodexu. Občan Evropské unie, rodinný příslušník občana Evropské unie nebo České republiky, kterému bylo vydáno rozhodnutí o odepření vstupu na území, je oprávněn podat proti tomuto rozhodnutí odvolání. Občan Evropské unie, rodinný příslušník občana Evropské unie nebo České republiky, kterému bylo vydáno rozhodnutí o neumožnění vstupu na území, je oprávněn požádat o nové posouzení důvodů neumožnění vstupu na území. Žádná z žádostí/odvolání nemá odkladný účinek. Aby měla žádost o nové posouzení důvodů odepření vstupu nebo neumožnění vstupu na území odkladný účinek, musel by tak návrh totiž stanovit.

K § 533 – Zvláštní pravidla uplatňovaná v řízení

Jak již bylo naznačeno, nutnost rychlého postupu v řízení o neumožnění vstupu na území nebo odepření vstupu jakož i o žádostech o nové posouzení důvodů neumožnění či odepření vstupu si vyžaduje méně formalizovaný postup, a proto je vyloučeno použití celé řady ustanovení části druhé správního řádu, včetně ustanovení o rozhodnutí a odvolání. To je ostatně důvod, proč se o zastavení řízení učiní pouze záznam do spisu a je-li to s ohledem na okolnosti potřebné, cizinec o něm vyrozumí. Ustanovení části druhé správního řádu se ovšem uplatní bez omezení u odepření vstupu na území občanu Evropské unie nebo rodinnému příslušníku občana Evropské unie nebo občana České republiky.

K hlavě III – Řízení ve věci cestovního povolení

K § 534 až 537 - Nové posouzení důvodů zamítnutí žádosti o cestovní povolení, prohlášení cestovního povolení za neplatné a zrušení cestovního povolení. V otázce použitelnosti ustanovení správního řádu upravujících správní řízení návrh oproti dosavadní právní úpravě přesněji zpracovává vyloučení některých ustanovení části druhé správního řádu a jeho důsledky.

Navrhovaná úprava vychází ze současné úpravy nového posouzení důvodů neudělení cestovního povolení. Úprava vydávání cestovního povolení je soustředěna v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/1240 ze dne 12. září 2018, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226.

K hlavě IV – Řízení ve věci krátkodobého víza

K § 538 až 540 - Společná pravidla, činnost policie a řízení o žádosti rodinného příslušníka

Navrhované znění koresponduje do značné míry se současným § 20 a § 169t zákona o pobytu cizinců. Ovšem tak jako v jiných případech dochází ke zpřesnění celé úpravy.

Stejně jako v současném znění zákona o pobytu cizinců se navrhuje na řízení o udělení krátkodobého víza, prodloužení doby pobytu na krátkodobé vízum, případně jeho platnosti, prohlášení tohoto krátkodobého víza za neplatné či zrušení jeho platnosti se nevztahuje část druhá a třetí správního řádu. Z podstaty věci je vyloučeno i použití části čtvrté správního řádu, která dopadá pouze na úkony, které nejsou rozhodnutími. Návrh však s cílem předejít případným interpretačním potížím použití této části vylučuje taktéž. Právní úpravu vydání, prodloužení doby platnosti, prohlášení krátkodobého víza za neplatné nebo zrušení jeho platnosti do značné míry obsahuje vízový kodex, a to včetně řady procesních pravidel. Proto se jeví jako vhodné vyloučit použití celé části druhé a třetí správního řádu, namísto vyjmenování konkrétních ustanovení části druhé a třetí správního řádu, která by se na tato řízení neaplikovala.

K § 539 až 544 - Nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza, prohlášení krátkodobého víza za neplatné nebo zrušení jeho platnosti

Navrhované znění je shodné se současným zněním § 20 a § 180e zákona o pobytu cizinců, a to v části týkající se krátkodobého víza. V řízení o udělení, prodloužení doby platnosti a doby pobytu na krátkodobé vízum nebo v řízení o zrušení jeho platnosti nelze doručovat do cizineckého účtu, a to i kdyby byl cizinec nebo jeho zástupce jeho držitelem. Na řízení o žádosti o nové posouzení důvodů, rovněž nedopadá druhá a třetí, a dokonce ani čtvrtá část správního řádu. Správní orgány budou postupovat při posuzování této žádosti pouze podle pravidel uvedených v návrhu a části první správního řádu.

K § 545 až 547 - Ověření pozvání

Text návrhu v podstatné míře přejímá dosavadní ustanovení zákona o pobytu cizinců, týkající se ověření pozvání, Legislativní text je však lépe strukturován a v některých částech zpřesněn. Na postup při ověřování pozvání nedopadá stejně jako dosud část druhá a třetí správního řádu, tedy ověření pozvání se provádí mimo správní řízení.

K hlavě V – Řízení ve věcech pobytových

Návrh zakotvuje jako obecné pravidlo povinnost jednat ve vyjmenovaných věcech (tzv. pobytových věcí) se správním orgánem elektronicky. V případě cizince a jeho zástupce (s výjimkou advokátů) stanoví návrh navíc povinnost jednat elektronicky pouze prostřednictvím cizineckého účtu. Navíc některé žádosti o pobytová oprávnění je cizinec povinen podat pouze prostřednictvím vlastního cizineckého účtu [viz § 553 návrhu].

Povinnost učinit podání elektronicky ovšem není stanovena jako absolutní, z této povinnosti je stanoveno několik výjimek. Jsou to jednak výjimky zakotvené přímo návrhem samotným nebo opatřením obecné povahy.

1. Výjimky stanovené zákonem [viz § 555 návrhu]

Návrhem se stanovuje několik výjimek z povinnosti jednat elektronicky. Jedná se o situaci, kdy nelze na povinnosti elektronického podání trvat. Nicméně není vyloučeno, aby i v těchto případech cizinec vůči správnímu orgánu příslušnému správnímu orgánu jednal elektronicky. Výjimku v tomto smyslu představuje podání žádosti o vydání osvědčení o strpění, která musí být vždy podáno osobně [vizte § 310 odst. 2 návrhu]. Povinnost osobního podání žádosti je také stanovena v případě žádostí o pobytová oprávnění, o něž cizinec žádá u zastupitelského úřadu.

2. Výjimky stanovené opatřením obecné povahy [viz § 514 odst. 1 návrhu]

Poslední výjimka z povinnosti jednat elektronicky nebo elektronicky prostřednictvím cizineckého účtu je zakotvena jako důsledek přijetí opatření obecné povahy podle § 514, kterým se omezí či zakáže používání cizineckých účtů. Jestliže dojde k vydání tohoto opatření, budou platit standardní pravidla pro způsob podání podle správního řádu.

K § 548 a 549 – Pobytová řízení

Ustanovení § 548 vymezuje obecně řízení, na něž dopadají ustanovení hlavy páté návrhu. Jde jak o řízení o udělení vyjmenovaných pobytových oprávnění a o prodloužení doby jejich platnosti, tak i o řízení o zrušení platnosti těchto pobytových oprávnění. Touto hlavou se bude řídit i registrace občanů Evropské unie, ukončení přechodného pobytu občana Evropské unie, ale také řízení o změnách zaměstnavatelů, jakož i řízení ve věci přiznání či odnětí právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropské unii a konečně také řízení, které se týká dokladů, jejich zadržení a odnětí nebo jejich zrušení. V neposlední řadě se tato hlava použije i k plnění ohlašovacích povinností a ve věci změn a rušení údaje o místě hlášeného pobytu. Tam, kde tato řízení vede ministerstvo vnitra, bude možno k doručování písemností a k učinění podání využít cizineckého účtu.

Řízením ve věcech uvedených v tomto ustanovení se rozumí i řízení o odvolání a o mimořádných opravných prostředcích. Podle této hlavy postupuje i v případě úkonů souvisejících s těmito řízeními. Úkonem souvisejícím s tímto řízením může být například osvědčení fikce pobytu na území, podání návrhu na uplatnění opatření proti nečinnosti v daném řízení a podobně.

V současnosti § 168 odstavec 1 zákona o pobytu cizinců, výslovně vylučuje v případě některých řízení použití druhé a třetí části správního řádu. Návrh jde jinou cestou a v případě některých řízení, přímo stanoví, která ustanovení správního řádu se na tato řízení nepoužijí. To v podstatě znamená, že v těchto případech se nevydává rozhodnutí ve věci, proti kterému by bylo možno podat odvolání jako řádný opravný prostředek. V případě neudělení dlouhodobého víza nebo zastavení řízení o žádosti o dlouhodobého víza návrh stejně jako současný zákon o pobytu cizinců zakotvuje specifický opravný prostředek, a to žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza nebo zastavení řízení o žádosti o jeho udělení. I v případě žádosti o udělení dlouhodobého víza může vyskytnout překážka, pro kterou nelze o žádosti o dlouhodobé vízum rozhodnout ve lhůtě stanovené pro její vyřízení, například v okamžiku, kdy probíhá řízení o správním vyhoštění cizince z území nebo dokonce trestní řízení, kdy výsledek tohoto řízení má bezprostřední vliv také na rozhodnutí o žádosti o udělení dlouhodobého víza. V případě přerušení řízení, se však řízení nepřerušuje usnesením, ale pouze se o něm učiní záznam do spisu a žadatel se o něm vyrozumí.

Na rozdíl o současného znění zákona a současných dlouhodobých víz za účelem strpění pobytu na území návrh nestanoví žádnou formu opravného prostředku či způsobu přezkoumání rozhodnutí o nevydání, nebo zrušení osvědčení o strpění.

Nově se navrhuje vyloučit použití notné části ustanovení části druhé správního řádu také v případech, kdy ministerstvo rozhoduje ve věcech průkazů o povolení k pobytu, například o zrušení platnosti průkazu podle části deváté hlavy první návrhu. Toto vyloučení se jeví jako vhodné vzhledem k tomu, že ke zrušení platnosti dokladu o pobytu (například průkazu o povolení k pobytu) by mělo stejně jako v případě zadržení či odnětí cestovního dokladu docházet, pokud možno na místě, neboť obvykle až za přítomnosti držitele tohoto dokladu je zjištěn důvod pro zrušení jeho platnosti. Důvody pro zrušení platnosti dokladu o pobytu navíc spočívají ve skutečnostech, které jsou zjištěny až na místě a lze říci, že jsou i nesporné. Jedná se o situace, kdy je porušena celistvost dokladu, doklad obsahuje nesprávné údaje nebo neoprávněně provedené změny a také tehdy, když fotografie již neodpovídá skutečné podobě jeho držitele a biometrický doklad nemá funkční nosič biometrických dat. Jde-li oznámení změny zaměstnavatele a dalších změn v zaměstnání, návrh s cílem zachovat systém těchto změn efektivní a funkční ve výčtu ustanovení části druhé správního řádu, které se v případě oznámení nepoužijí, obsahuje i ustanovení správního řádu o odstraňování vad podání. Je tomu tak proto, že na oznámení, ke kterému nejsou připojeny zákonem stanovené doklady nebo nejsou splněny další podmínky stanovené zákonem se pohlíží jako by nebylo učiněno a nelze tedy dost dobře odstraňovat jeho vady. Ostatně díky povinnosti použít elektronický tiskopis oznámení a vyplnit jej v Integrovaném cizineckém agendovém systému bude eliminována možnost, že by cizinec opomněl některý z dokladů k oznámení připojit nebo že by nebyl informován o tom, jaké podmínky pro změnu zaměstnavatele a další změny v zaměstnání návrh stanoví, nebo dokonce o tom, že některé z těchto podmínek nesplňuje.

se navrhuje zachovat stávající právní úpravu, pokud jde o vyloučení § 101 písm. b) správního řádu. Současná právní úprava obsahuje tuto odchylku od správního řádu v § 168 odst. 4 zákona o pobytu cizinců.

K § 550 - Podání

Jedním z hlavních cílů komplexního návrhu právní úpravy je zefektivnění pobytového správního řízení díky využití moderních technologií. Možnost využití moderních technologií je pak nutno implementovat primárně v oblasti jednání osob vůči správnímu orgánu (činění podání).

Efektivita takového řízení bude zajištěna ovšem jenom tehdy, pokud bude platit obecná povinnost jednat vůči správním orgánům ve věci uvedených v hlavě páté návrhu elektronicky [odstavec 1]. Navíc cizinec i jeho zástupce (tedy jeho zmocněnec, zákonný zástupce nebo zástupce na základě rozhodnutí), je povinen své podání činit v elektronické podobě vždy pouze prostřednictvím cizineckého účtu, a to v roli, která odpovídá v prvé řadě tomu, zda podání činí svým jménem nebo v zastoupení někoho jiného. Případně, zda své podání činí jako garant nebo jako zmocněnec cizince, kterému zajišťuje účel pobytu na území. To znamená, že cizinec a jeho zástupce nebude moci ve věcech podle hlavy páté jednat prostřednictvím datové schránky nebo podání zaslat elektronicky s uznávaným elektronickým podpisem na elektronickou adresu podatelny správního orgánu [odstavec 2]. Navrhuje se však stanovit výjimku pro advokáty, kteří budou muset cizinecký účet použít pouze v případech, kdy v zastoupení svého klienta podávají žádost, pro niž je předepsán úřední tiskopis. Jinak v dalším jednání jménem svého klienta již budou moci použít i jiného způsobu elektronického jednání, to jest například datové schránky. Na použití úředního tiskopisu je totiž vázána i úhrada správního poplatku za přijetí takové žádosti, a ta je technologicky spjata s použitím cizineckého účtu. Jde celkově o speciální ustanovení vůči § 37 odst. 4 správního řádu, které vylučuje jeho použití ve věcech podle hlavy páté. Jedině tak bude zajištěna plná elektronizace většiny řízení, správní spisy budou vedeny v těchto věcech výhradně v elektronické podobě. Správní orgány nebudou tudíž v těchto věcech přijímat žádná listinná podání a převádět je do elektronické podoby vlastními prostředky. Z listinné do elektronické podoby bude správní orgán převádět pouze podklady, které si obstará sám, a které nebyly vytvořeny v elektronické

podobě.

Na druhou stranu elektronické jednání prostřednictvím cizineckého účtu bude pro jejich držitele velmi komfortní, zajistí jim také větší informovanost o průběhu řízení, odpadnou potíže s doručováním poštovních zásilek a lze říci, že navrženými funkcionalitami jim usnadní orientaci v cizinecké problematice, řízení o jejich žádosti a vůbec je povede k samostatnosti, čímž se omezí i závislost některých cizinců na nejrůznějších zprostředkovatelích.

V odstavci 4 je řešeno nesplnění povinností jednat elektronicky nebo elektronicky prostřednictvím cizineckého účtu. K podáním učiněným jiným způsobem, byť podle správního řádu přípustným, nebudou správní orgány přihlížet. Správní orgány v těchto případech s ohledem na zásadu dobré správy, taková podání budou jejich podatelům vracet, a to společně s vysvětlením, jakým způsobem jej mají učinit, aby k němu mohlo být přihlédnuto a vyvolávalo zamýšlených účinků.

V odstavci 5 se potom navrhuje stanovit, že povinnost jednat elektronicky nebo elektronicky výhradně prostřednictvím cizineckého účtu přestává platit, je-li vydáno opatření obecné povahy, kterým bylo omezeno nebo celkově zakázáno použití cizineckých účtů. Dojde-li, k omezení či dokonce zákazu použití cizineckých účtů opatření obecné povahy, bude platit obecná úprava správního řádu týkající se způsobů, který mi lze podání učinit [§ 37 odstavec 4 správního řádu], a to v rozsahu omezení, které bylo přijato opatřením obecné povahy.

Logicky se povinnost jednat elektronicky nebude vztahovat na osoby odlišné od účastníka řízení nebo jeho zástupce, tj. například svědků. Stejně tak správní orgány budou přijímat podněty k zahájení řízení, jinak než elektronicky.

K § 551 a 552 - Úřední tiskopis žádosti

Podobně jako současný zákon o pobytu cizinců i návrh stanoví, že podání, jimiž se zahajuje řízení, je cizinec povinen podat na úředním tiskopisu. S ohledem na zavedení cizineckého účtu a elektronizace celého pobytového řízení je navíc stanoveno, že pro určité typy žádostí bude cizinec povinen použít úředního tiskopisu, který bude dostupný v Integrovaném cizineckém agendovém systému, a vyplnit tento úřední tiskopis elektronicky.

Nesplnění povinnosti použít elektronický úřední tiskopis, který je součástí Integrovaného cizineckého agendového systému, má za následek to, že se k takovému podání nepřihlíží. Jedná se nejen o případy, kdy cizinec tiskopisu vůbec nepoužije, ale i o případy, kdy sice elektronického tiskopisu, který je součástí použil, ovšem tento si vytiskne, vyplní ručně, naskenuje a zašle prostřednictvím cizineckého účtu ministerstvu vnitra či zastupitelskému úřadu. S ohledem na elektronický přenos údajů z tiskopisu žádosti do Integrovaného agendového cizineckého systému, je třeba, aby byl tiskopis vyplněn elektronicky. Současně tam, kde je přijetí podání (žádosti) spojeno s úhradou správního poplatku, se navrhuje, aby nebylo možné podání na úředním tiskopisu učinit dříve, než je správní poplatek v plné výši uhrazen. Odpadá tím zbytečné a časově náročné vyzývání k úhradě správního poplatku a čekání až bude poplatek uhrazen. Správní poplatky bude možno hradit pouze kartou, nikoliv bankovním převodem jinak by totiž nesplnila mě úprava svůj cíl, tedy docílit stavu poplatek za přijetí žádosti bude opravdu uhrazen při jejím přijetí a nebudou vznikat další náklady a časové prodlevy souvisící postupem podle § 5 zákona o správních poplatcích a v návaznosti na to jde nového řádu.

Jestliže povinnost použít elektronického tiskopisu a povinnosti elektronicky jej vyplnit v prostředí Integrovaného cizineckého agendového systému, cizinec nedostojí, navrhuje se, aby takové podání nemělo žádných účinků, tedy správní orgány by k němu nepřihlížely. Samozřejmě s ohledem na princip dobré zprávy bude cizinec o tomto následku informován a podání doručené v listinné podobě mu bude vráceno. V případě oznámení změny garanta, oznámení změny zaměstnavatele a všech žádostí o pobytová oprávnění, které jsou podávány prostřednictvím zastupitelských úřadů, navíc platí, že se k takovémuto podání nepřihlíží i v případě, že k němu nejsou připojeny v elektronické podobě všechny předepsané doklady.

Jestliže bude oznámení nebo žádost podávána prostřednictvím cizineckého účtu, pak nebude technicky možné takové podání učinit, jestliže tiskopis podání, který je součástí integrovaného cizineckého agendového systému, není kompletně vyplněn, nejsou k němu připojeny veškeré náležitosti žádosti stanovené zákonem a případně neuhradí předepsaný správný poplatek. To jinými slovy znamená, že nebude možné prostřednictvím cizineckého účtu odeslat datovou zprávu obsahující tiskopis žádosti nebo oznámení, pokud nebude současně uhrazen správní poplatek a tiskopis nebude vyplněn ve všech jeho povinných rubrikách, anebo v případě oznámení a žádostí adresovaných zastupitelskému úřadu nebudou připojeny všechny náležitosti či jiné dokumenty, které podle zákona k takovému podání mají být připojeny. Zkrátka systém žadatele či oznamovatele „nepustí“ dál, dokud nebudou splněny alespoň základní požadavky zákona, tj. uhrazen správní poplatek, vyplněny všechny povinné rubriky tiskopisu a připojeny zákonné náležitosti podání. Konečně se navrhuje na tento mechanismus výslovně upravit v textu zákona, aby při jeho aplikaci nevznikaly spory o to, zda je taková technická překážka v souladu se správní řádem nebo již představuje nezákonný zásah.

Pro případ, že by došlo k omezení využití cizineckých účtů či elektronických podání obecně například opatřením obecné povahy [viz § 514 návrhu], pak by pochopitelně v závislosti na rozsahu tohoto omezení, platila pouze povinnost použít k podání žádosti či oznámení zveřejněný tiskopis. Na způsob doručení takového tiskopisu, resp. podání příslušnému správnímu orgánu se v takovém případě bude vztahovat obecná úprava správního řádu [§ 37 odst. 4 správního řádu] s modifikacemi, které pro tuto situaci předvídá návrh (například osobní podání žádosti o některá pobytová oprávnění). Některá podání trpící výše popsanými nedostatky by byla vyhodnocena jako nepřijatelná. Například v případě, že by žádost nebyla podána na úředním tiskopisu, nebyl současně uhrazen správní poplatek, kterému přijetí žádosti podléhá, nebo nebyly předloženy všechny náležitosti takové žádosti. V ostatních případech by standardně platila povinnost správního orgánu vyzvat k úhradě správního poplatku a k odstranění vad podání (s výjimkou oznámení změny zaměstnavatele a dalších změn v zaměstnání).

Z povinnosti jednat elektronicky, tedy i podávat žádost prostřednictvím cizineckého účtu na úředním tiskopise, který je součástí Integrovaného cizineckého agendového systému), jsou vyloučeny některé žádosti o oprávnění k pobytu nebo o strpění pobytu na území anebo skupiny osob bez ohledu na typ pobytového oprávnění k pobytu, o které žádají (blíže viz § 555 návrhu).

Jde-li o samotný obsah úředního tiskopisu, návrh stanoví minimální penzum údajů, které by měl úřední tiskopis obsahovat. Následně je na prováděcím předpisu ponecháno, jaké další údaje by s ohledem na typ požadovaného oprávnění nebo jiný úkon měly být v tiskopise uvedeny. Jiné údaje jsou například potřebné pro vydání zaměstnanecké karty, jiné pro vydání dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny a zcela jiné pro žádost o vydání cizineckého pasu. Naopak v některých případech, jako je například prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu, není ani nutné uvádět veškeré údaje, které jsou vypočteny v návrhu.

Součástí tiskopisu v případě takzvaných „prvožádostí“, tedy první žádosti o vydání pobytového oprávnění před vstupem na území nebo případně po jeho vstupu, je i dotazník. Dotazník má sloužit ke sběru dalších údajů o žadateli, který by měl napomoci správnímu orgánu při vyhodnocování žádosti, konkrétně pak při úvaze, do jaké míry prověřovat, zda žadatel představuje nebezpečí pro veřejný pořádek či bezpečnost České republiky. Navrhuje se dále konkrétní podobu dotazníku stejně jako přesný rozsah údajů tiskopisů jednotlivých podání stanovit vyhláškou. Vyhláškou se současně navrhuje stanovit, které z údajů uvedených odstavci prvním není třeba do tiskopisů v některých případech uvádět a stejně tak, kdy nemusí být součástí tiskopisu žádosti osobní dotazník. Osobní dotazník by měl být s ohledem na jeho účel užíván především u žadatelů pocházejících bezpečnostně rizikovějších částí světa.

Podobně jako v současném znění zákona o pobytu cizinců návrh ministerstvu stanoví povinnost zveřejnit vzory úředních tiskopisů způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy v zásadě na vlastních internetových stránkách, respektive informačním portálu, který již v současnosti existuje.

K § 553 a 554 – Podání žádosti elektronicky prostřednictvím vlastního cizineckého účtu

V případech, kdy současný zákon o pobytu cizinců stanoví povinnost cizince podat žádost o pobytové oprávnění osobně (§ 169d odst. 1) návrh podobně zavádí povinnost podat tuto žádost elektronicky prostřednictvím vlastního cizineckého účtu. Nebude tedy možné, aby cizinec, i když bude podávat žádost elektronicky, se nechal pro účely podání žádosti zastoupit na základě plné moci. Přesněji, aby v jeho zastoupení žádost podal zmocněnec či advokát. V zásadě tedy bude platit, že vyjmenované žádosti o pobytová oprávnění se podávají výhradně elektronicky prostřednictvím vlastního cizineckého účtu.

V případě procesně nezpůsobilých cizinců, tuto povinnost plní jejich zákonný zástupce opatrovník nebo poručník, a to prostřednictvím vlastního cizineckého účtu, který mu byl zřízen pro roli zákonného zástupce nebo zástupce na základě rozhodnutí.

Navrhuje se dále přesně vymezit, co se rozumí podáním žádosti prostřednictvím vlastního cizineckého účtu. Cizinec tuto povinnost splní tím, že k podání žádosti použije cizineckého účtu v roli cizinec. Pokud by zvolil jinou roli (například zmocněnec), nebylo by možno k takovémuto podání přihlížet [viz § 508 odst. 5 návrhu]. Podobně zákonný zástupce cizince nebo zástupce na základě rozhodnutí splní tuto povinnost právě tím, že žádost v jeho zastoupení podá prostřednictvím cizineckého účtu v roli zákonný zástupce nebo zástupce na základě rozhodnutí. Pokud by tak neučinil, nebude možné k takovému podání přihlížet [vizte § 508 odst. 5 návrhu návrhu]. Uživatelské prostředí v systému bude natolik uživatelsky přívětivé, aby zajistilo, že držitel cizineckého účtu bude jednat v roli, která odpovídá úkonu, který chce učinit, případně upozorní, že taková role ještě k jeho účtu nebyla přiřazena a že je potřeba o její zřízení požádat. Jinými slovy, jestliže podatel použije nesprávnou roli pro konkrétní úkon, bude tomu tak proto, že nesprávnou roli použít chtěl, nikoliv, že by tak učinil omylem nebo z nedostatku informací.

Nesplní-li cizinec povinnost podat žádost prostřednictvím vlastního cizineckého účtu, nebude řízení o takové žádosti zahájeno. Správní orgány budou mít povinnost takovou žádost žadateli vrátit s odkazem na nesplnění této povinnosti.

Konečně v případě, že je naplněna kapacita pro přijetí žádostí o příslušná pobytová oprávnění, je výslovně stanoveno, že Integrovaný cizinecký agendový systém neumožní žádost o takové pobytové oprávnění žadateli prostřednictvím vlastního cizineckého účtu podat. Jedním z úkolů Integrovaného cizineckého agendového systému bude totiž také „hlídat“ naplněn í stanovených kvót pro přijetí žádosti stanovených nařízením vlády. Je potom logické, že žádnou další žádost systém neumožní cizinci prostřednictvím jeho vlastního cizineckého účtu podat, zaznamená-li, že tato kvóta byla pro dané časové období naplněna. Není tak nutné, aby zastupitelský úřad vydával usnesení, ve kterém bude konstatovat nepřijatelnost takové žádosti.

K § 555 a 556 – Výjimky z povinnosti jednat elektronicky a podat žádost elektronicky a povinnost osobního podání žádosti u zastupitelského úřadu

Navrhuje se dále stanovit výjimky z povinnosti jednat elektronicky pro určité skupiny cizinců nebo pobytová oprávnění. Jedná se o skupiny osob, po nichž nelze požadovat bezvýjimečně jednat elektronicky. Ovšem nic jim nebrání v tom takovým způsobem jednat, pokud zákon nepředepisuje konkrétní způsob, kterým má být podání učiněno (např. povinnost podat žádost osobně).

V případě žádostí o pobytová oprávnění, která mají být podána u zastupitelského úřadu, platí stále obecně povinnost osobního podání žádosti. Nicméně vláda může nařízením z povinnosti osobního podání žádosti stanovit výjimky, přesněji stanovit, u kterých zastupitelských úřadů bude možno tyto žádosti podat elektronicky prostřednictvím cizineckého účtu.

Konečně návrh také upravuje povinnost osobního podání žádostí uvedených v § 555 odst. 1 návrhu bez ohledu na místo podání v případě, že bude vydáno opatření obecné povahy, kterým by bylo omezeno či zakázáno zcela používání cizineckých účtů. Použití cizineckých účtů může být pouze omezeno, tudíž se stanoví, že povinnost osobního podání žádosti uplatňována pouze v rozsahu, ve kterém bylo použití cizineckých účtů vyloučeno či zakázáno.

K § 557 a 558 - Osobní podání žádosti

Odstavec první a druhý § 557 návrhu jsou obsahově téměř shodné s § 169d odst. 2 zákona o pobytu cizinců v současném znění a jejich obsahem je vymezení povinnosti podat žádost o pobytové oprávnění osobně.

Ovšem i tam, kde bude cizinec mít povinnost podat žádost osobně, bude osobnímu podání žádosti předcházet uložení žádosti v elektronické podobě do úschovny. Úschovnu si lze představit jako elektronické úložiště žádostí, které jsou určeny k tomu, že mají být osobní podány osobně.

Zastupitelskému úřadu je zachována možnost upustit od povinnosti osobního podání žádosti, včetně možnosti upustit od povinnosti osobního podání žádosti plošněji pod podmínkou zveřejnění takové informace. Ustanovení § 558 návrhu koresponduje se současným ustanovením § 169d odst. 4 zákona o pobytu cizinců.

Oproti stávající právní úpravě se navrhuje zakotvit omezení zastupitelského úřadu opustit od povinnosti osobního podání žádosti v případě cizince, kterému byla uložena nebo má povinnost opustit území České republiky. Tento cizinec by měl primárně území České republiky skutečně opustit, tedy dostát svým povinnostem vyplývajícím ze zákona o pobytu cizinců a teprve poté, co prokáže tento alespoň minimální respekt k zákonu o pobytu cizinců a rozhodnutím přijatým na jeho základě, může o vydání nového pobytového oprávnění žádat.

Nově se navrhuje, aby též ministerstvo mělo možnost upustit od povinnosti osobního podání žádosti na území. Podle současné právní úpravy je tato možnost ministerstva omezena pouze na žádost o udělení nebo prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území, nicméně praxe ukazuje, že existují výjimečně případy, kdy z důvodu zdravotních omezení nejsou cizinci schopni dostavit se na pracoviště ministerstva, aby žádost podali osobně a ministerstvo současně v těchto případech nemůže upustit od povinnosti osobního podání takové žádosti. Ačkoliv tato situace v praxi řešení nachází, bylo by vhodnější, aby ministerstvo bylo nadáno pravomocí v těchto případech upustit od povinnosti osobního podání žádosti namísto toho, aby pracovník ministerstva navštěvoval žadatele ve zdravotnických a jiných obdobných zařízeních za účelem splnění povinnosti osobního podání žádosti. Předpokladem ovšem je, že je postaveno najisto, že se žadatel nachází na území a nejde z jeho strany pouze o snahu obejít povinnost osobního podání žádosti. V případě, že nebude žádosti vyhověno, ministerstvo řízení o takové žádosti zastaví.

K § 559 a 560 – Úschovna Bude-li mít cizinec povinnost podat žádost osobně, je splnění povinnosti osobního podání podmíněno uložením takové žádosti do úschovny Integrovaného cizineckého agendového systému. Tuto povinnost bude mít i ten cizinec, který žádá o upuštění od povinnosti osobního podání své žádosti. Opět tato povinnost neplatí v případech, kdy není povinen žádost podávat elektronicky vůbec. Do úschovny bude moci žádost cizinec vložit pouze prostřednictvím svého vlastního cizineckého účtu. Tiskopis žádosti, který je součástí Integrovaného cizineckého agendového systému elektronicky vyplní, přidá k němu všechny potřebné přílohy v elektronické podobě, podepíše elektronicky a vloží do úschovy. Každé žádosti uložené do úschovny, úschovna přidělí jedinečný identifikátor. Při osobním podání žádosti cizinec již předkládá pouze tento identifikátor. Jeho prostřednictvím zastupitelský úřad nebo ministerstvo žádost v úschovně nalezne. Žádost, kterou žadatel do úschovny prostřednictvím vlastního cizineckého účtu vložil, může kdykoliv vymazat anebo nahradit žádostí novou, a to až do okamžiku, než se dostaví k příslušnému správnímu orgánu za účelem osobního podání této žádosti. Uloženou žádost úschovně tedy nelze měnit a doplňovat, ale lze ji nahradit nově vyplněnou žádostí.

K dokladům, které nejsou součástí žádosti uložené v úschově a byly by například předloženy až osobně, se nepřihlíží. Návrh také výslovně s cílem předejít případným sporům či nejasnostem stanoví, že vložením žádosti do úschovny nedochází zahájení řízení vložené žádosti.

Návrh též specificky reaguje na situaci, kdy je u zastupitelského úřadu stanoven maximální počet žádostí, které mohou být přijaty podle § 98 návrhu, a tento maximální počet žádostí je omezen pouze na účastníky vládu schváleného programu. V takovém případě nebude možné do úschovny ani vložit jinou žádost než žádost účastníka tohoto programu. Bylo by zbytečné uchovávat v úschovně po 180 dnů žádosti, které nemohou být nikdy přijaty s ohledem na to, že nebyly do úschovny vloženy účastníkem vládou schváleného programu.

Jde-li o délku uchovávání žádostí vložených v úschovně, pak návrh stanoví, že žádost je zde uchovávána do okamžiku splnění povinnosti osobního podání takové žádosti. Ovšem navrhuje se stanovit maximální délku uchovávání takové žádosti v úschovně, a to na 180 dnů ode dne, kdy byla taková žádost do úschovny vložena. Hranice 180 dnů je stanovena s ohledem na povinnost cizinců předkládat k žádosti doklady, které nejsou starší 180 dnů. Vložení žádosti do úschovny nebude podléhat žádnému správnímu poplatku. Poplatek za přijetí žádosti bude cizinec hradit, tak jako dosud až při osobním podáním žádosti.

K § 561 – Vyrozumění o nezahájení řízení

Pro případ, že nejsou splněny podmínky stanovené v předchozích ustanoveních, to znamená žádost, není podána elektronicky prostřednictvím vlastního cizineckého účtu nebo tam, kde je stanoveno nařízením vlády, není žádost podána osobně nebo nebyla před samotným osobním podáním vložena do úschovny, pak na základě takové žádosti není řízení zahájeno. Taková žádost totiž není vůbec způsobilá mít následky předvídané v § 44 odst. 1 správního řádu. Ačkoliv to vyplývá z povahy věci, navrhuje se tento následek výslovně v návrhu stanovit.

Na rozdíl od současné právní úpravy se navrhuje, aby napříště skutečnost, že žádost nebyla doručena osobně nebo prostřednictvím vlastního cizineckého účtu nebyla konstatována usnesením poznamenaným do spisu, jako je tomu v současnosti podle § 169h odst. 5 zákona o pobytu cizinců, ale tato skutečnost by byla cizinci pouze sdělena tak, jak tomu bylo podle dřívější právní úpravy účinné do 14. srpna 2017. Je nadbytečné, aby v těchto případech bylo vydáváno usnesení poznamenávané do spisu, které je možno napadnout žalobou, když se jím pouze konstatuje fakt, že nebyla splněna povinnost podat žádost osobně nebo že žádost nebyla vložena v úschovně. To, že žádost nebyla správnímu orgánu doručena osobně žadatelem, je poměrně zjevné a není nutné ji formálně konstatovat usnesením. Totéž platí v případě, že nebyla uložena v úschovně.

K § 562 - Sjednání termínu osobního podání žádosti u zastupitelského úřadu

Návrh vychází částečně ze současného znění § 169f zákona o pobytu cizinců. Navíc je stanoven způsob, jakým si lze sjednat termín osobní podání žádosti u zastupitelského úřadu a zachycuje víceméně současnou praxi při sjednání termínu osobního podání žádosti.

Zastupitelský úřad může též stanovit, že sjednání osobního termínu podání žádosti předchází povinné objednání. Způsob objednání zastupitelský úřad uveřejní na svých internetových stránkách. V případě, že počet takových objednávek ke sjednání termínu osobního podání žádosti převýší kapacitu zastupitelského úřadu, mohou být objednávky, jimž bude stanoven termín osobního podání žádosti vybrán pomocí náhodného prvku.

Ovšem nově bude mít zastupitelský úřad, možnost podmínit objednávku či přidělení termínu vložením žádosti do úschovny Integrovaného agendového cizineckého systému, a tedy bude moci využít pro tento účel údajů uložených v úschovně.

K § 563 - Přednostní sjednání termínu

Ustanovení přejímá současné znění § 169f odst. 4 zákona o pobytu cizinců.

K § 564 až 566 - Zastupitelský úřad příslušný k přijetí žádosti a podání

Návrh navazuje na současné ustanovení § 169g zákona o pobytu cizinců, který stanoví příslušnost zastupitelského úřadu k přijetí žádosti o pobytové oprávnění k pobytu nad 90 dnů. Při použití cizineckého účtu bude cizinec vždy u každého podání povinen určit adresáta takového podání, zda Ministerstvo vnitra nebo konkrétní zastupitelský úřad. Bez tohoto výběru nebude možné podání prostřednictvím cizineckého účtu učinit. Zakotvuje se též možnost stanovit výjimky pro určování místní příslušnosti zastupitelského úřadu, a to v případě, že je pobyt cizince v zájmu České republiky. Stejně tak má možnost ministr zahraničních věcí určit místní příslušnost zastupitelských úřadů v případě jednotlivých vládou schválených programů.

K § 567 – Náležitosti žádosti nebo jiných podání

Úpravu povinnosti předložit k žádosti doklady, které nejsou starší 180 dnů ke dni podání žádosti, se stanovenými výjimkami návrh přejímá ze stávající právní úpravy, kde je tato povinnost zakotvena v § 55 odst. 1, § 72, § 87w a § 108 odst. 3. Je řešena též situace, kdy řízení o žádosti trvá delší dobu a náležitosti předložené k žádosti v době rozhodování, již díky svému stáří neprokazují splnění podmínek stanovených zákonem. Zpravidla se jedná o žádosti, kde bylo řízení po dlouhou dobu přerušeno nebo je ve věci znovu rozhodováno poté, co bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nadřízeným správním orgánem či soudem zrušeno a správní orgán prvního stupně opětovně rozhoduje o takové žádosti.

Jde-li o formu předkládaných dokladů, návrh stanoví, že určité doklady je třeba předkládat pouze v jejich originále, a to konkrétně cestovní doklad a matriční doklad, ostatní doklady je možno předkládat i v úředně ověřené kopii či převedené do elektronické podoby z podoby listinné formou autorizované konverze. Výjimka je s ohledem na zavedení cizineckých účtů stanovena v případě, že je žádost podávána prostřednictvím cizineckého účtu. V takovém případě je možné, aby uvedené doklady byly předloženy v elektronické podobě, do které byly převedeny z listinné podoby nikoliv cestou autorizované konverze. Jde-li totiž o žádost podanou u zastupitelského úřadu v zahraničí, pak cizinec v podstatě nemá možnost autorizovanou konverzi dokumentů v zemi původu nebo kdekoliv v zahraničí zajistit.

K § 568 a 569 - Výzva k předložení a důsledek nepředložení

Správní orgány, tedy ministerstvo nebo zastupitelský úřad, mohou vyžadovat po cizinci předložení originálu tohoto dokladu. Tato možnost je ovšem dána správním orgánům univerzálně, bez ohledu na to, jakým způsobem byla žádost podána. Správní orgán si tedy může vyžádat originál předloženého dokladu, i když mu byla předložena jeho úředně ověřená kopie nebo mu byl tento doklad zaslán doklad převedený do elektronické podoby cestou autorizované konverze. Účelem tohoto opatření je pochopitelně ověření pravosti takového dokladu. V praxi lze předpokládat, že tyto doklady budou předkládány při osobní návštěvě cizince u zastupitelského úřadu nebo na pracovišti správního orgánu, která bude primárně motivována jiným důvodem (pohovor, výslech, vydání osvědčení o fikci oprávněného pobytu na území) V případě, že na výzvu není předložen originál dokladu nebo tam, kde je to možné jeho úředně ověřená kopie, či konvertovaný dokument, hledí se na něj jako by nebyl předložen vůbec. Je-li tímto dokladem náležitost žádosti, pak je taková situace zpravidla důvodem pro zastavení řízení o žádosti ve smyslu § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu.

K § 570 - Nepřijatelnost žádosti

Návrh navazuje na dosavadní znění § 169h zákona o pobytu cizinců, který zakotvuje institut nepřijatelné žádosti. S ohledem na možnost podání žádosti prostřednictvím cizineckého účtu, jsou důvody nepřijatelnosti žádosti rozděleny do dvou skupin, a to na skupinu důvodů, které se týkají nepřijatelnosti žádosti podávané prostřednictvím cizineckého účtu a na důvody nepřijatelnosti žádosti podávané ještě jiným zákonem připuštěným způsobem. Podání učiněné prostřednictvím cizineckého účtu má totiž svá specifika, která omezují důvody, pro které může být žádost nepřijatelná.

V odstavci prvním návrh ve shodě se současným zněním zákona o pobytu cizinců zakotvuje důsledek nepřijatelnosti žádosti spočívající ve skutečnosti, že řízení o nepřijatelné žádosti není zahájeno a hledí se na takovou žádost jako by nebyla nikdy podána.

V odstavci druhém jsou upraveny důvody nepřijatelnosti žádosti podané prostřednictvím cizineckého účtu, a ty spočívají podobně jako v případě žádostí podávaných jinak v tom, že k takové žádosti nebyly předloženy všechny předepsané doklady nebo nebyla podána u zastupitelského úřadu, který je příslušný k přijetí žádosti žadatele. Novinkou je nepřípustnost žádosti v případě, že je podávána cizincem, který na území pobývá na základě oprávnění podle § 219 návrhu, tedy v době, kdy se jeho dosavadní oprávnění k pobytu za platné již pouze považuje. Ve smyslu § 225 návrhu totiž v době, kdy je cizinec oprávněn pobývat na území pouze na základě tzv. fikce není oprávněn podat žádost o jiné pobytové oprávnění. Tento důvod nepřijatelnosti dopadá pouze na žádosti o pobytová oprávnění adresovaná ministerstvu.

Důvodem nepřijatelnosti žádosti v případě žádostí podávaných prostřednictvím cizineckého účtu není to, že nebyl uhrazen správní poplatek za přijetí žádosti, neboť v případě, že nedojde k úhradě správního poplatku, nebude možné podání prostřednictvím cizineckého účtu učinit vůbec, přesněji z cizineckého účtu odeslat správnímu orgánu příslušnému k jejímu přijetí.

V odstavci třetím návrhu jsou stanoveny důvody nepřijatelnosti žádosti podané jinak než prostřednictvím cizineckého účtu. Tyto důvody se vztahují jak na žádosti podané u zastupitelského úřadu, tak i na žádosti podané na území ministerstvu. V případě žádostí podávaných ministerstvu na území se tedy nově důvody nepřijatelnosti vztahují nejen na žádosti o prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza, ale také na žádosti o udělení dlouhodobého pobytu, o prodloužení doby jeho platnosti, na žádosti o udělení trvalého pobytu a na žádosti o udělení přechodného pobytu. Některé z důvodů se ovšem vzhledem k jejich formulaci týkají pouze žádostí podávaných u zastupitelských úřadů.

Je-li žádost podávaná na území vyhodnocena jako nepřijatelná, může to mít pro žadatele zásadní dopad, a to v tom, že řízení o jeho žádosti není zahájeno a žadateli tím nevznikne ani fikce oprávněného pobytu na území.

Podobně jako v současnosti je důvodem pro nepřijatelnost žádosti skutečnost, že žádost nebyla podána na k tomu předepsaném tiskopisu [písmeno a)] V okamžiku, kdy bude v souladu s nařízením vlády stanovena povinnost vyplnit úřední tiskopis elektronicky v Integrovaném cizineckém agendovém systému, bude nepřijatelná i taková žádost, která bude podána jinak než na elektronicky vyplněném úředním tiskopisu, který bude uložen na k tomu zvlášť zřízeném úložišti Integrovaného cizineckého agendového systému [písmeno b)]. Skutečnost, že nebyl při přijetí žádosti uhrazen správní poplatek, bude důvodem pro nepřijatelnost žádosti pouze v případě, že se jedná o žádost podanou u zastupitelského úřadu a pouze za předpokladu, že nebylo současně žádáno o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti [písmeno c)]. Důvodem nepřijatelnosti žádosti je také skutečnost, že k žádosti nebyly předloženy veškeré předepsané doklady, to znamená veškeré zákonem předepsané náležitosti. Toto platí jak pro žádosti podávané u zastupitelského úřadu, tak i pro žádos ti podávané na území [písmeno d)]. V případě, že se budou pořizovat při přijetí žádosti otisky prstů nebo obrazový záznam a žadatel toto odmítne, je jeho žádost rovněž nepřijatelná [písmeno d)]. Další důvody pod písmeny h) – k) dopadají na žádosti podávané u zastupitelského úřadu a jsou shodné s důvody nepřijatelnosti žádosti uvedenými v současném znění zákona o pobytu cizinců v § 169h odst. 1 a § 169h odst. 2 písm. e). Konečně nově má být vyhodnocena jako nepřijatelná žádost, která byla podána na území ministerstvu, jestliže cizinec na území v době podání žádosti pobývá pouze na základě fikce. To platí logicky i v případech, kdy tato fikce sice právní mocí rozhodnutí o žádosti, která ji založila, skončila, nicméně proti pravomocnému rozhodnutí, které mělo za následek její skončení, byla podána žaloba, které byl soudem přiznán odkladný účinek.

V odstavci pátém návrh podobně jako v současnosti § 169h odst. 5 zákona o pobytu cizinců zakotvuje procesní způsob řešení nepřijatelné žádosti. Nepřijatelnost žádosti se i nadále konstatuje usnesením, které se pouze poznamená do spisu. V souladu s § 76 odst. 3 správního řádu bude o usnesení podatel vyrozumíván i nadále. Ministerstvo i zastupitelské úřady v praxi vyrozumívají podatele zasláním stejnopisu tohoto záznamu, přičemž není zřejmě důvodu tento postup měnit. Stojí za zmínku, že judikatura dovodila, že usnesení, kterým je konstatována nepřijatelnost žádosti, je rozhodnutím ve smyslu § 65 soudního řádu správního, a tudíž je způsobilé být předmětem soudního přezkumu (například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2018, č. j. 6 Azs 82/2018 – 19). Na tom návrh ničeho nemění. Na rozdíl od současného znění zákona se ovšem nově navrhuje uhrazený správní poplatek za přijetí žádosti žadateli nevracet.

K § 571 - Odstranění vad a další úkony zastupitelského úřadu

Návrh v podstatě přejímá současné znění §169i odst. 2 a 3 a § 169r odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Na rozdíl od současného znění je ovšem výslovně stanoveno, že zastupitelský úřad vyzývá pouze k odstranění vad žádosti, které nezpůsobují její nepřijatelnost. Pokud tedy náležitost žádosti není k žádosti předložena vůbec, jedná se o žádost nepřijatelnou. Není tedy možné vyzývat k odstranění vady žádosti spočívající v chybějící náležitosti této žádosti. Vyzvat k odstranění vady žádosti lze pouze v případě, že některá z předložených náležitostí obsahuje vady, tedy například nesplňuje podmínky kladené na ni zákonem. Tedy pouze v případě neodstranění těchto vad následně zastupitelský úřad řízení o žádosti zastaví.

K § 572 - Předání věci zastupitelským úřadem ministerstvu

Nově návrh upravuje v případě žádostí podávaných u zastupitelských úřadů předání věci zastupitelským úřadem ministerstvu, které je příslušné o žádosti rozhodnout. Nově se navrhuje, aby byl cizinec informován o skutečnosti, že došlo k předání jeho žádosti zastupitelským úřadem ministerstvu prostřednictvím cizineckého účtu. V návaznosti na to odstavec druhý reaguje na současnou velmi nešťastnou praxi, kdy žadatelé či spíše jejich zástupci předkládají doklady ke své žádosti ministerstvu v situaci, kdy samotná žádost ještě nebyla podána nebo v případech, kdy podána byla a zastupitelský úřad žadatele vyzval k odstranění vad žádosti a žádost se tedy stále nachází v jeho dispozici. Tyto vady žádosti pak žadatelé odstraňují podáním určeným ministerstvu, které ovšem tou dobou řízení o žádosti nevede. Žadatelé jsou přitom zastupitelským úřadem poučeni o tom, že mají vadu žádosti odstranit u zastupitelského úřadu. Pokud totiž toto podání zašle cizinec ministerstvu hrozí, že zastupitelský úřad řízení o jeho žádosti zastaví. Navrhuje se proto, aby bylo výslovně zakotveno, že k takovým podáním ministerstvo nebude přihlížet.

K § 573 - Rozhodnutí o žádosti

V případě, že ministerstvo rozhoduje o žádosti podle § 548, tedy jde o žádost o přiznání práva nebo prodloužení průkazu osvědčujícího toto právo, vydává se v případě vyhovění této žádosti, namísto písemného vyhotovení rozhodnutí doklad, kterým se nabyté právo osvědčuje, tedy doklad podle části deváté hlavy I. Obdobnou úpravu obsahuje v současnosti §169t odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Návrh připouští i možnost vydat v případě vyhovění žádosti písemné rozhodnutí, a to ze závažných důvodů. V praxi takovéto situace nastávají zejména v případech, kdy nelze vydat doklad osvědčující získané právo ještě v době oprávněného pobytu cizince na území. Použití tohoto způsobu rozhodování je však koncipováno jako výjimka z pravidla a je vázáno na závažné důvody, proto také na takový postup správního orgánu není právní nárok.

V odstavci druhém návrhu se nově stanoví okamžik, od kdy je dlouhodobé vízum neudělené, a řízení vedené o žádosti o udělení dlouhodobého víza skončené, a to doručením informace či sdělení o důvodech pro neudělení dlouhodobého víza. Znění odstavce 3 návrhu koresponduje se současným zněním § 56 odst. 5 zákona o pobytu cizinců a stanoví, že součástí informace o důvodech neudělení dlouhodobého víza je informace o možnosti podat žádost o nové posouzení důvodu neudělení víza.

S ohledem na nahrazení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území osvědčením o strpění se v odstavci čtvrtém návrhu upravuje způsob a okamžik rozhodnutí o žádosti o vydání osvědčení o strpění. O důvodech nevydání osvědčení o strpění se žadatel vyrozumívá pouze tehdy, jestliže o takové vyrozumění požádá při podání žádosti a současně uvede do své žádosti telefonické spojení nebo elektronické spojení. Vyrozumění se činí pouze elektronicky. Návrh nepočítá s tím, že by nevydání osvědčení o strpění bylo možno přezkoumat v rámci speciálního řízení jako je tomu v případě neudělení dlouhodobého víza, kdy návrh přebírá úpravu žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza.

K § 574 a 575 – Vyhovění žádosti a navazující povinnosti cizince.

Nově koncipované ustanovení shrnuje povinnosti správních orgánů, jakož i žadatelů o pobytová oprávnění související s vyhověním žádosti o vydání požadovaného pobytového oprávnění, osvědčení o strpění nebo registrace v případě občana EU, tedy především jde o povinnost dostavit se k správnímu orgánu za účelem pořízení údajů nezbytných pro vydání (výrobu) průkazu o povolení k pobytu s nosičem biometrických dat. V případě dokladů, které nosič biometrických údajů neobsahují, jde o povinnost převzít doklad o povolení k pobytu nebo nechat si vyznačit do cestovního dokladu či mimo něj štítek dlouhodobého víza anebo převzít osvědčení o strpění nebo osvědčení o registraci. Tyto povinnosti jsou v současnosti roztříštěny v různých částech zákona o pobytu cizinců. Navrhuje se tedy soustředit je na jednom místě v jednom ustanovení.

K § 576 - Zastavení řízení

Navržené ustanovení do značné míry přejímá a modifikuje text současného znění § 169r zákona o pobytu cizinců obsahující zvláštní důvody pro zastavení řízení o žádosti.

K odstavci 1 písm. a): Důvod pro zastavení řízení koresponduje se současným zněním § 169r odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Toto ustanovení dopadá pouze na dlouhodobé pobyty. K odstavci 1 písm. b): Důvod pro zastavení řízení koresponduje se současným § 169r odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a pokud jde o trvalý pobyt na i s § 169r odst. 1 písm. a). Dopadá tedy na případy, kdy se cizinec na výzvu nedostaví k pořízení údajů za účelem vydání (výroby) průkazu o povolení k pobytu, pobytové karty nebo tento průkaz nepřevezme. Nově dopadá i na řízení o prodloužení doby platnosti těchto dokladů.

K odstavci 1 písm. c): Důvod pro zastavení řízení spočívá v nepřevzetí nebo nedostavení se na výzvu nebo ve lhůtě 30 dnů obdržení výzvy k převzetí dokladu podle části deváté hlavy I neobsahující nosič biometrických údajů. Nově se vztahuje i na prodloužení průkazu o trvalém pobytu.

K odstavci 1 písm. d): Návrh nově zakotvuje zvláštní důvod pro zastavení řízení o žádosti o prodloužení dlouhodobého víza v případě, že se cizinec nedostaví k ministerstvu za účelem vyznačení nového vízového štítku, kterým se platnost tohoto víza prodlužuje. K odstavci 1 písm. e): Návrh v sobě spojuje dva současné důvody pro zastavení řízení o žádosti uvedené v § 169r odst. 1 písm. c) a d) zákona o pobytu cizinců do jednoho ustanovení, to znamená, že řízení o žádosti, která byla podána v rozporu s podmínkami stanovenými návrhem pro její podání, je povinno ministerstvo zastavit. Podmínkou stanovenou zákonem se ve smyslu tohoto ustanovení rozumí i lhůta stanovená pro podání žádosti, což vyplývá i z věty druhé. Podle věty druhé, není dán důvod pro zastavení řízení podle věty první, jestliže je pro podání žádosti stanovena lhůta a tato začala plynout v době rozhodování žádosti.

K odstavci 1 písm. f): Oproti současnému znění zákona o pobytu cizinců, jde o zcela nový důvod, který souvisí se zavedením cizineckých účtů jako nástroje pro komunikaci v pobytových řízeních, kdy důvodem pro zastavení řízení o žádosti, je skutečnost, že cizinec žádost o udělení pobytového oprávnění, osvědčení o strpění podal nebo se registroval prostřednictvím cizineckého účtu, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn. Technicky by měl být systém cizineckých účtů nastaven tak, aby držiteli cizineckého účtu neumožnil jeho prostřednictvím žádost podat či se registrovat, pokud k tomuto úkonu prostřednictvím cizineckého účtu není oprávněn. Nicméně sebelepší nastavení systému nezaručí, že taková žádost nebude jeho prostřednictvím podána nebo registrace provedena. K odstavci 1 písm. g): Jedná se o nově stanovený důvod pro zastavení řízení o žádosti, a to v případech, kdy cizinec podal žádost o oprávnění k pobytu na území v době, kdy na území pobývá již neoprávněně nebo je tato skutečnost zjištěna v době rozhodování o žádosti. Je nepřijatelné, aby správní orgán rozhodoval o žádosti o pobytová oprávnění k pobytu nad 90 dnů podané na území, jestliže cizinec na území již pobývá neoprávněně nebo se tato skutečnost průběhu řízení zjistí. Toto neplatí samozřejmě v případě žádosti o osvědčení o strpění. Dále tento důvod nedopadá ani na žádost o vydání dlouhodobého pobytu za účelem ochrany, na žádosti dětí narozených na území a žádosti o udělení pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie nebo rodinného příslušníka občana České republiky. K odstavci 1 písm. h): Jedná se o zcela nový důvod pro zastavení řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti a doby pobytu na dlouhodobé vízum, který reaguje na situaci, se kterou se setkává praxe. Dobu platnosti a dobu pobytu na dlouhodobé vízum totiž nelze prodloužit na dobu delší, než je jeden rok. Jestliže tato doba, na kterou lze dobu platnosti a dobu pobytu na dlouhodobé vízum prodloužit, uplyne v průběhu řízení o žádosti o prodloužení této doby, nelze již žádosti vyhovět, mělo by být řízení o takové žádosti zastaveno. V současnosti ministerstvo takovou žádost zamítá, tedy vydává rozhodnutí ve věci, a musí tak dát možnost cizinci vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, ačkoliv jediným „podkladem“ pro vydání takového rozhodnutí je plynutí času.

K odstavci 1 písm. i): Tento důvod částečně koresponduje se současným důvodem pro zastavení řízení o žádosti uvedeným v § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců.

K odstavci 1 písm. j): Tento důvod koresponduje se současným zněním § 169r odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců.

K odstavci 1 písm. k): Tento důvod koresponduje s dosavadním důvodem pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, který je uveden v § 56 odst. 1 písm.

i) zákona o pobytu cizinců. V případě řízení o žádosti, na něž se vztahuje druhá a třetí část správního řádu, se jeví jako vhodnější řízení o žádosti z tohoto důvodu zastavit, než přistupovat k vyrozumění o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a rozhodovat o žádosti věcně, když de facto nebyla předložena náležitost žádosti.

K odstavci 1 písm. l): Tento důvod pro zastavení řízení o žádosti koresponduje současnému § 169r odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců.

K odstavci 1 písm. m): Tento důvod pro zastavení řízení o žádosti koresponduje současnému § 169r odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců.

K odstavci 1 písm. n): Tento důvod pro zastavení řízení o žádosti koresponduje současnému § 169r odst. 1 písm. k) zákona o pobytu cizinců.

K odstavci 1 písm. o): Tento důvod pro zastavení řízení o žádosti koresponduje současnému § 169r odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců.

K odstavci 1 písm. p): Tento důvod pro zastavení řízení o žádosti koresponduje současnému § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců.

K odstavci 1 písm. q): Návrh zákona zakotvuje zcela nový důvod pro zastavení řízení v případech, kdy dojde k zániku nebo zrušení pobytového oprávnění, o jehož prodloužení do platnosti cizinec žádá. Praxe v současnosti používá ustanovení § 66 odst. 1 písm. f) případně písm. g) správním řádu. Nicméně jejich aplikace na různé případy bývá v praxi problematická, a proto se jeví jako vhodnější takový to důvod výslovně zakotvit.

K odstavci 2: Vybrané důvody pro zastavení řízení se použijí přiměřeně i pro zastavení řízení o žádosti o udělení dlouhodobého víza.

K odstavci 3 písm. a): Tento důvod pro zastavení řízení o žádosti koresponduje současnému § 169r odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců.

K odstavci 3 písm. b): Tento důvod pro zastavení řízení o žádosti koresponduje současnému § 169r odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

K odstavci 3 písm. c): Tento důvod pro zastavení řízení o žádosti koresponduje současnému § 169r odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců.

K odstavci 3 písm. d): Tento důvod pro zastavení řízení o žádosti koresponduje současnému § 169r odst. 2 písm. d) zákona o pobytu cizinců.

K odstavci 3 písm. e): Jedná se o nový důvod, na základě kterého dochází k zastavení řízení o žádosti o udělení nebo prodloužení dlouhodobého víza, a to za situace, kdy je cizinci udělen dlouhodobý pobyt. Jinými slovy, pokud cizinec získá dlouhodobý pobyt, který mu zaručuje vyšší pobytový status než dlouhodobé vízum, je nadbytečné vést dále řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti pobytu na dlouhodobé vízum nebo případně řízení o žádosti o udělení dlouhodobého víza.

K odstavci 3 písm. f): Jedná se o nový důvod, na základě kterého dochází k zastavení řízení o žádosti o udělení nebo prodloužení dlouhodobého víza nebo udělení či prodloužení dlouhodobého pobytu za situace, kdy je cizinci udělen přechodný pobyt. Jestliže cizinec získá přechodný pobyt, který mu zaručuje minimálně časově neomezený pobyt, je nadbytečné vést dále řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti a doby pobytu na dlouhodobé vízum nebo případně řízení o žádosti o udělení dlouhodobého víza stejně jako řízení o žádosti o udělení či prodloužení dlouhodobého pobytu.

K odstavci 4: Toto ustanovení odpovídá současnému znění §169r odst. 2 zákona o pobytu cizinců.

K odstavci 5: Toto ustanovení odpovídá současnému znění §169r odst. 4 zákona o pobytu cizinců.

K § 577 - Odložení věci

Návrh plně přejímá znění ustanovení §169s zákona o pobytu cizinců.

K § 578 - Lhůty pro vydání rozhodnutí

Návrh v tomto bodě navazuje na ustanovení § 169t zákona o pobytu cizinců a stanoví zvláštní lhůty pro vydání rozhodnutí o žádostech ve věcech pobytových. Jednotlivé lhůty jsou ponechány tak, jak jsou v současnosti stanoveny zákonem o pobytu cizinců. Stejně jako v případě současného zákona o pobytu cizinců se takto stanovená lhůta přerušuje v okamžiku vydání výzvy k odstranění vad žádosti. Nově se navrhuje, aby se tato lhůta přerušovala i vydáním výzvy k předložení originálu dokladu. Dále se navrhuje přerušit běh lhůty pro vydání rozhodnutí od okamžiku odeslání předvolání k provedení účastnického výslechu nebo výslechu svědka. Nově je ovšem navrhováno, aby lhůta pro vydání rozhodnutí začala po uplynutí lhůty stanovené výzvou nebo po provedení úkonu běžet znovu.

Do doby odstranění vad žádosti totiž správní orgán nemůže žádost projednávat meritorně, stejně tak důkaz účastnickým výslechem nebo výslechem svědka teprve ukáže potřebu dalšího dokazování. K provedení výslechu je nutné předvolávat účastníka řízení nebo svědka, nejméně s třítýdenním předstihem, což reálně znamená, že téměř polovina lhůty pro vydání rozhodnutí by uplynula, aniž by bylo provedeno dokazování. Ministerstvo se tak zbytečně ocitá mimo zákonem stanovené lhůty, i když v dané věci není nečinné.

Dále návrh obsahuje úpravu stavění běhu lhůt v případě, že je učiněn záznam do spisu, o tom, že žádosti má být vyhověno nebo dokonce vydáno dlouhodobé vízum za účelem dokončení řízení. Jedná se o shodnou právní úpravu, která je součástí připravované novely zákona o azylu, kterým se současně mění i zákon o pobytu cizinců. Stejně tak je návrhem zachována současná úprava pokračování v řízení v případě, že je po vydání záznamu o udělení vydání nebo prodloužení platnosti pobytového oprávnění zjištěna skutečnost, v důsledku které nelze žádosti již vyhovět. Opět platí, že lhůta pro vydání rozhodnutí od tohoto okamžiku začne běžet znovu.

Předkladatel návrhu zákona nepřistoupil ke zkrácení lhůt pro vydání rozhodnutí. Uvedené lhůty v návrhu jsou lhůty maximální, v praxi bude většinou docházet k vydání rozhodnutí před koncem této lhůty. Během příprav na novém zákoně byla pečlivě zohledněna i situace českých dopravců, konkrétně nedostatek řidičů kamionů na pracovním trhu. V rámci Evropské migrační sítě (EMN) byl vznesen dotaz na jednotlivé členské státy EU, zdali mají zrychlenou proceduru pro přijímání řidičů kamionů. Většina členských států tuto skupinu neupřednostňuje a z tohoto důvodu nedošlo v návrhu ke zkrácení lhůty pro vydání rozhodnutí ani v tomto sektoru zaměstnanosti (Ad-Hoc Query on 2023.36 Fast-track admission procedure for third country national lorry drivers, kompilace odpovědí ze dne 11. 10. 2023) Kratší lhůty pro vydání rozhodnutí mohou být nicméně vždy stanoveny v podmínkách vládou schváleného programu.

K § 579 - Zrychlené řízení o žádosti

Návrh zavádí možnost zrychleného rozhodnutí o žádosti, a to v případech, kdy jde o žádost, která je zařazena do vládou schváleného programu, přičemž správní poplatek za takto zrychlené vyřízení žádosti činí desetinásobek správního poplatku stanoveného sazebníkem správních poplatků. Podmínkou takového rozhodnutí je to, že žádost nemá vad, které by bylo potřeba postupem podle správního řádu odstraňovat a současně není zjištěn důvod, pro který nelze žádosti vyhovět.

K § 580 - Nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza

Návrh přejímá v podstatě beze změny úpravu nového posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza tak, jak je upraveno v § 180e zákona o pobytu cizinců. Na projednání žádosti nedopadá podstatná část ustanovení druhé části správního řádu, rozhodnutí o ní se nevydává například písemně, žadatel se informuje pouze o výsledku posouzení této žádosti.

K § 581 a 582 – Odvolací a přezkumné řízení

Právní úprava odvolání a odvolacího řízení provedená návrhem vychází ze stávající úpravy odvolacího řízení, jak je uvedeno v § 168 a 170 zákona o pobytu cizinců. Změna struktury návrhu oproti současnému zákonu o pobytu cizinců dovoluje výčet důvodu rozhodnutí ministerstva, proti nimž nelze podat odvolání stanovit obecněji a upustit od konkrétního výčtu.

Hlava VI

Řízení v dalších věcech spadajících do působnosti policie

K § 583 a 584 - Řízení ve věci správního vyhoštění, povinnosti opustit zemí a zajištění cizince do zařízení

Policie, která vede řízení o správním vyhoštění, rozhoduje o zajištění cizince, o jeho propuštění ze zařízení a také rozhoduje o povinnosti cizince opustit území, nebude mít zřízen cizinecký účet, a tudíž ve vztahu k policii nelze používat cizinecký účet a policie sama nemůže doručovat do cizineckého účtu. Dále se v souladu s dosavadní úpravou zákona o pobytu cizinců stanoví, že prvním úkonem v řízení o povinnosti opustit území vycestování, kromě řízení podle § 396 odst. 1 písm. b), o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování a o zajištění cizince je vydání rozhodnutí. Rovněž je zaváděna povinnost v případech, kdy jde o nezletilého bez doprovodu, poučovat zároveň i opatrovníka dotčeného nezletilého bez doprovodu spolu právě s tímto cizincem. Dále se sjednocují lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutím vydaným v souvislosti s vycestováním cizince.

Hlava VII

K § 585 až 588 - Řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti

Návrh do velké míry přejímá současnou právní úpravu řízení o právním postavení osoby bez státní příslušnosti.

Přístup k řízení o určení postavení osoby bez státní příslušnosti je s ohledem na převažující cílovou skupinu jednoduchý, nezatížený přílišnými formalismy. Pro podání žádosti není stanovena – podobně jako u žadatelů o udělení mezinárodní ochrany – žádná pevná forma a není vyžadován ani oprávněný pobyt žadatele na území. Oprávněný pobyt na území však není překážkou pro přístup k určení, zda osoba je či není osobou bez státní příslušnosti.

Odstavec 1 definuje, na základě jakého postupu a jakých dokumentů bude závěr, zda cizinec je či není osobou bez státní příslušnosti, učiněn.

Důkazní prostředky uplatnitelné v řízení o žádosti o určení osoby bez státní příslušnosti, je možné rozdělit do dvou hlavních kategorií: 1) důkazy týkající se individuálního případu žadatele a jeho osobní historie, a 2) informace o zemi původu, resp. o právní úpravě nabývání a pozbývání státního občanství v zemi, ve vztahu k níž je otázka státní příslušnosti posuzována.

Jako příklad důkazů vztahující se k individuální situaci a historii žadatele lze uvést zejména následující:

• svědectví žadatele (získané formou písemného vyjádření při podání žádosti a následného pohovoru, v případě potřeby i opakovaného),

• vyjádření kompetentních orgánů státu či států, ve vztahu k nimž je otázka státní příslušnosti posuzována ohledně státního občanství dotyčné osoby,

 rodný list,  výpis z evidence obyvatel,  cestovní doklad (včetně již neplatných),  oddací list,  osvědčení o získání či vzdání se státního občanství,  identifikační dokumenty týkající se rodičů žadatele,  jakékoli další dokumenty (např. očkovací průkaz, lékařské zprávy – např. lékařská

zpráva z nemocnice po narození žadatele, pokud není k dispozici rodný list, řidičský průkaz či jiné doklady).

Na rozdíl od řízení o mezinárodní ochraně ovšem musí osoba bez státní příslušnosti (v dané chvíli bez deklaratorního osvědčení státu o tom, že je osobou bez státní příslušnosti) spolupracovat při komunikaci se státem, jehož by mohla být občanem, za účelem získání podkladů svědčících o existenci či absenci státního občanství a vyvíjet prokazatelnou a věrohodnou snahu státní příslušnost získat – přiznání postavení osob bez státní příslušnosti je podobně jako mezinárodní ochrana subsidiárním postavením a tedy derogací z obecného pravidla mezinárodního práva, že ochranu svým občanům poskytuje primárně stát jejich státního občanství. Musí být tedy prokázáno, že je oprávněné, aby tato subsidiárnost byla aktivována. Praktickou překážkou zde však často bývá ne/ochota dotyčného státu příslušné potvrzení vydat a na podobné žádosti žadatele jakkoli reagovat. Veškeré shromážděné podklady je třeba hodnotit v rámci volného hodnocení důkazů.

Výčet požadovaných náležitostí je záměrně uváděn jako demonstrativní, pro úspěch v řízení tedy v podstatě není třeba, aby žadatel doložil všechny uváděné dokumenty, pokud bude možné jinak učinit závěr o tom, zda je či není osobou bez státní příslušnosti. Povinné je pouze uvedení adresy pro doručování a elektronické adresy, a to pro zajištění kontaktu se žadatelem. Žádost o přiznání tohoto postavení bude přijata do řízení, i když v ní budou chybět náležitosti předpokládané odstavcem 1. Řízení rovněž nebude bez dalšího zastaveno, ale cizinec bude vyzván, aby dokumenty doložil. Dokumenty poté buď obstará, nebo správnímu orgánu dodá vysvětlení, proč je obstarat nemohl; toto vysvětlení, aby obstálo, musí být ovšem podloženo relevantními důvody. Důkazní břemeno je sdílené, ale oproti řízení ve věci mezinárodní ochrany se zde předpokládá mnohem větší aktivita žadatele – ten má za povinnost spolupracovat a obstarávat dokumenty podle odstavce 1. Ministerstvo shromažďuje informace o zemích původu – zejména o legislativní úpravě nabývání státního občanství, zpravidla rovněž kontaktuje zastupitelský úřad, může žadateli zajistit doprovod na zastupitelský úřad a zpravidla si rovněž vyžaduje informace od policie či jiných relevantních orgánů, které by mohly disponovat informacemi o totožnosti a státní příslušnosti cizince. S ohledem na často neukotvenou adresu je k doručování, není-li doručováno na místě nebo datovou schránkou, je využíváno doručování na adresu pro doručování a na běžnou elektronickou adresu (e-mail), zde jde o inspiraci doručováním podle zákona o státní službě během výběrového řízení.

77 UNHCR. Handb ook on Protection of Stateless Persons, odst. 84.

Pokud bylo zjištěno, že cizinec je osobou bez státní příslušnosti, ale zároveň disponuje i pobytovým oprávněním uděleným z jiného důvodu a tento cizinec o toto oprávnění přijde, bude oprávněn požádat o osvědčení o strpění, které bude muset ministerstvo vydat.

ČÁST PATNÁCTÁ

SOUDNÍ PŘEZKUM

K § 589 - Soudní přezkum

Navrhované znění tohoto ustanovení vychází současného znění § 171 zákona o pobytu cizinců, přičemž nově je výslovně uvedeno nepodléhá soudnímu přezkumu rozhodnutí o žádosti o vydání osvědčení o strpění nebo rozhodnutí o jeho zrušení.

K § 590 a 591 - Žaloba

Navrhované znění tohoto ustanovení vychází současného znění § 172 zákona o pobytu cizinců. Navíc je upraveno tak, že tam, kde nebylo v případě řízení o správním vyhoštění vyžadováno závazné stanovisko, nemá podání žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek. Dále se také sjednocuje lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění a proti rozhodnutí o povinnosti opustit území (včetně lhůty pro rozhodnutí, je-li přiznán odkladný účinek).

Nově se navrhuje stanovit postup, pro situace, kdy dojde ke zrušení rozsudku krajského soudu, na základě něhož bylo správním orgánem vydáno nové rozhodnutí ve věci v souladu s právním názorem krajského soudu. Takové rozhodnutí se pak stává neúčinným, dnem právní moci rozhodnutí krajského soudu, kterým byla žaloba zamítnuta, nebo ve kterém dojde k změně právního názoru. Ustanovení je inspirováno § 124a daňového řádu. V praxi tyto situace nastávají a v případě, že je na základě právního názoru krajského soudu pobytové oprávnění v mezičase vydáno nelze tento následek již nijak zvrátit.

V § 592 odst. 1 dochází k úpravě místní příslušnosti krajského soudu vykonávající správní soudnictví.

Výjimka z pravidel uvedená ve větě třetí je naopak návratem k obecné úpravě § 7 odst. 2 soudního řádu správního, tedy příslušnosti soudu podle sídla žalovaného orgánu, tedy Ministerstva zahraničních věcí. S ohledem na judikaturu NSS ke svazku pravomocí zastupitelského úřadu (ZÚ) je potřeba zdůraznit, že žaloba v těchto případech nemůže směřovat přímo vůči ZÚ.

K § 593

Navrhované znění tohoto ustanovení vychází současného znění § 172a zákona o pobytu cizinců.

ČÁST ŠESTNÁCTÁ

POVINNOSTI A PŘESTUPKY

Obecně

Ustanovení o povinnostech a na ně navazujících přestupcích je tradiční součástí předpisu z oblasti správního práva. S ohledem na základní principy vyplývající z ústavního pořádku (čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) je nutné, aby se všechny ukládané povinnosti opíraly o úpravu obsaženou v zákoně. Proto je nutné věnovat povinnostem v textu zákon větší prostor než oprávněním cizince i dalších osob, protože současně platí zásada, že každý může činit, co není zakázáno.

Pro právní úpravy upravující pobyt cizince je typické, že reakcí na nedodržení podmínek stanovených zákonem nebo zákonem daných povinností nemusí být v první řadě odpovědnost za přestupek. Velmi časté jsou i dopady ovlivňující postavení cizince nebo rozsah jeho práv (negativní rozhodnutí ve věci oprávnění k pobytu, správní vyhoštění atd.), do jisté míry kvazisankčního charakteru.

I přesto, že postih za spáchání přestupku představuje v některých případech spíše jen dodatečnou reakci, jde o úpravu účelnou.

K obsahu a ke struktuře části

Současný zákon věnuje povinnostem svoji hlavu VIII (§ 103 až 107) a přestupkům hlavu XIV (§ 156 až 157a). Řadu povinností však obsahují i jiné hlavy současného zákona, např. hlava VII (§ 93 až 102) věnovaná hlášení místa pobytu.

Jelikož i v současném zákoně ustanovení věnovaná hlášení pobytu na území obsahují řadu povinností a bezprostředně předcházejí ustanovením o povinnostech, navrhuje se právě i ustanovení povinnostech týkajících se hlášení pobytu na území spojit s obecnou úpravou povinností.

Ač je na první pohled neobvyklé začínat úpravou speciální a teprve poté doplnit úpravu obecnou, je s ohledem na to, že právě hlášení místa pobytu je jednou z prvních povinností, kterou cizinec po vstupu na území ČR plní, ponecháno pořadí navazující na současnou úpravu (§ 93 až 107).

STRUKTURA ČÁSTI ŠESTNÁCTÉ

ČÁST Hlava Díl

POVINNOSTI A PŘESTUPKY

I. Hlášení místa pobytu na území

1. Vymezení pojmů

2. Ubytování u ubytovatele 3. Počátek pobytu na území 4. Pobyt nad 90 dnů

II. Obecné povinnosti

1. Povinnosti cizince 2. Povinnosti jiných osob 3. Povinnosti dopravce 4. Spolupráce orgánů veřejné moci

III. Přestupky

K hlavě I - Hlášení místa pobytu na území

Hlava se věnuje vymezení v ní užitých pojmů a následně uvádí jednotlivé povinnosti osob (a to nejen cizince) vážící se k hlášení místa pobytu cizince na území ČR.

K dílu 1 – vymezení pojmů

Díl vymezuje několik klíčových pojmů – ubytovatel, ubytování, bydlení atd.

Pojem ubytovatel je vymezen shodně jako v § 99 odst. 1 současného zákona.

Pojem ubytování také vychází z § 99 odst. 2 současného zákona. K pozitivní definici tohoto pojmu je nově připojena i definice negativní, podle které není ubytováním přenocování v noclehárně podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Novým pojmem je bydlení. Právě zajištění bydlení je jednou ze základních podmínek

pro udělení oprávnění k pobytu občanu třetí země. Jelikož pojmy „ubytování“ a „bydlení“ jsou užívány v návrhu zákona v několika institutech, které míří na jiné adresáty právní úpravy a sledují různé cíle, liší se částečně i jejich vymezení.

Institut „ubytování“ je spojen s institutem ubytovatele a s jeho informačními povinnostmi vůči

Policii ČR. Současně chrání i samotného cizince tím, že stanovuje minimální standardy životní úrovně v daném ubytovacím zařízení. Podle současné úpravy dopadá na širokou škálu cizinců (od krátkodobě pobývajících turistů, až po cizince pobývající na určité adrese po dobu let).

Institut bydlení je již více spjat s působností Ministerstva vnitra při jeho rozhodování o žádosti

o udělení oprávnění k pobytu a evidenci místa pobytu cizince na území.

Pro odlišení ubytování a bydlení je klíčové, že o bydlení jde pouze v případě, kdy je cizinec

oprávněn pobývat na určitém místě po dobu neurčitou (po dobu svého pobytu) nebo alespoň po dobu delší než 90 dnů. Určitý vztah tak může být současně ubytováním i bydlením (např. nájemní smlouva uzavřená na dobu 1 roku). Jindy půjde pouze o ubytování (ubytovací smlouva v hotelu na 10 nocí), nebo naopak pouze o bydlení (cizinec doloží, že má možnost pobývat ve vlastním bytě nebo bydlí v domácnosti osoby blízké).

Příklad několika situací popisuje následující tabulka:

„ubytování“ „bydlení“

hotel, ubytovnabude úplatné ANO jen nad 90 dnů atd.

Internát, kolej bude úplatné ANO jen nad 90 dnů

Nájem,bude úplatné ANO jen nad 90 dnů podnájem

Ve vlastnímNE Nad 90 dnů ANO bytě, domě

V bytě, domě jako osobaNE Nad 90 dnů ANO

blízká

V bytě, domě do 5 cizinců neúplatné NE Nad 90 dnů ANO

V bytě, domě 6+ cizinců neúplatné ANO Nad 90 dnů ANO

noclehárna NIKDY Jen teoreticky

V případě bydlení je nutné zajistit, aby bylo realizováno v budově, který je podle stavebního zákona stavbou pro bydlení nebo stavbou ubytovacího zařízení. Současně je nutné, aby budova byla řádně označena a byla adresním místem v RÚIAN a bylo tak možné toto místo přiřazovat ke konkrétnímu cizinci v základních registrech (cizinec s bydlením na území by měl být ve většině případů zapsán v registru obyvatel ROB).

Návrh zákona stejně jako zákon současný stanovuje pro bydlení i pro ubytování u ubytovatele požadavky na minimální velikost podlahové plochy obytné místnosti.

Místo pobytu na území a místo hlášeného pobytu na území

Návrh rozlišuje mezi místem pobytu na území a místem hlášeného pobytu na území. Zatímco místo pobytu cizince na území je do jisté míry závislé na faktickém stavu a vůli cizince (srovnejte s pojetím bydliště podle § 80 občanského zákoníku), je místo hlášeného pobytu takové místo ve kterém má cizinec zajištěno bydlení a nahlásil jej Ministerstvu vnitra. Takové hlášené místo pobytu je pak u cizince vedeno v informačních systémech a v základním registru obyvatel (ROB).

K dílu 2 – ubytování u ubytovatele

Díl je věnován ubytování u ubytovatele. Odlišeny jsou povinnosti ubytovatele a ubytovaného cizince.

Ustanovení o povinnostech ubytovatele navazuje na § 100 až 102 současného zákona.

Návrh nezapomíná na již tradiční oznamovací a evidenční povinnosti, nechybí ani již zmíněná pravidla minimální úrovně poskytovaného ubytování. Pokud je ubytování současně bydlením, je ubytovatel povinen cizinci na požádání vydat doklad o zajištění bydlení. V návaznosti na § 97 současného zákona je převzat institut přihlašovacího tiskopisu. Návrh stejně jako současný zákon odkazuje na jeho rozsah při plnění povinnosti cizince vůči ubytovateli, který byl převzat z § 103 písm. b) současného zákona. Ze současného zákona byla převzata i ustanovení o domovní knize a o způsobech plnění oznamovací povinnosti ubytovatele vůči Policii ČR. Nadále je preferováno ohlašování ubytování cizince prostřednictvím aplikace UBYPORT. (Změny by teoreticky mohl přinést rozvoj systému e-Turista.)

K dílu 3 – Hlášení pobytu na území

Tento díl shrnuje povinnosti cizince bezprostředně po jeho vstupu na území ČR. Přebírá většinu právní úpravy ustanovení § 93 až 98 současného zákona (s výjimkou § 96). Zachována zůstala obecná povinnost hlásit místo svého pobytu do 3 pracovních dnů po vstupu na území Policii ČR, i odchylná podoba této povinnosti pro občany EU. Z této povinnosti opět existují výjimky, např. pro osoby, za které splnil ohlašovací povinnost

ubytovatel. Novou výjimku představují osoby, které již předložily Ministerstvu vnitra doklad o zajištění bydlení (např. v rámci podání žádosti o udělení oprávnění

k dlouhodobému pobytu). Takový doklad bude ve většině případů cizinec předkládat již v době řízení před zastupitelským úřadem. Ministerstvo vnitra již potřebný údaj o místě pobytu má. V případě změny tohoto místa se uplatní ustanovení o změně místa hlášeného pobytu. Tím samozřejmě není vyloučeno, že i ubytování tohoto cizince oznámí Policii ČR jeho ubytovatel. Další ustanovení tohoto dílu jsou věnována hlášení změny místa pobytu v prvních 90 dnech pobytu, zejména pak u cizinců, kteří nebudou pobývat na území déle a nejsou držiteli oprávnění k pobytu uděleného Ministerstvem vnitra. Hranice mezi působností Policie ČR a Ministerstva vnitra při výkonu státní správy při ohlašování změny místa pobytu se odvíjí od skutečnosti, zda se na udělení oprávnění k pobytu podílelo Ministerstvo vnitra. Názorné je to zejména v ustanovení o hlášení změny u držitele víza za účelem sezónního zaměstnání, kde se lze setkat s vízem krátkodobým i dlouhodobým.

K dílu 4 – Pobyt nad 90 dnů

Díl čtvrtý je již věnován pouze pobytům cizince přesahujícím 90 dnů. Zde se obecně vychází z toho, že cizinec je držitelem oprávnění k pobytu vydaného Ministerstvem vnitra. Ještě před jeho udělením prokázal ministerstvu zajištění bydlení na adrese, které je jako místo jeho hlášeného pobytu na území evidována i základním registru obyvatel (ROB).

Hlášení změny takové adresy navazuje na úpravu § 98 současného zákona. I při hlášení změny se vyžaduje předložení dokladu o zajištění bydlení.

Na § 98a současného zákona pak navazuje ustanovení o zrušení údaje o místu hlášeného pobytu cizince na území.

K hlavě II – Obecné povinnosti

Druhá hlava této části je věnována obecným povinnostem cizince a povinnostem dalších osob. Navazuje na § 103, 104 a 107 současného zákona.

K dílu 1 – Povinnosti cizince

S ohledem na věcnou a osobní působnost tohoto zákona není překvapením, že adresátem největšího počtu povinností jsou právě cizinci. Ustanovení vychází zejména z § 103 současného zákona.

Povinnosti v tomto ustanovení uvedeném jsou tematicky rozčleněny do 3 skupin:

A) obecné povinnosti

B) povinnosti ve vztahu k vydaným průkazům a dokladům

C) povinnosti cizince při pobytové kontrole a na požádání.

Samotné povinnosti cizince vycházejí ze současného zákona.

K dílu 2 – Povinnosti jiných osob

Také povinnosti jiných osob vycházejí ze současného zákona, zejména z § 107.

Početně zastoupeny jsou zejména povinnosti garanta ve vztahu k určitým typům (účelům) oprávnění k pobytu. Ač je jinak institut garanta v návrhu zákona novinkou, nejde o povinnosti nové. Tyto povinnosti vycházejí ze směrnice EU v oblasti legální (i)migrace a již podle současného zákona je má plnit zaměstnavatel cizince.

K § 620 - Další povinnosti garanta ve vztahu ke studiu a vědeckému výzkumu

Nový zákon uvádí výslovně povinnosti garantů, kteří umožňují plnit účel pobytu za účelem účasti ve stipendijním programu, jazykové a odborné přípravy ke studiu, celoživotního vzdělávání, vzdělávání nebo za účelem účasti na vzdělávacím kurzu. Pokud si to ministerstvo nebo komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců vyžádá, mají tito garanti nově povinnost sdělit i další informace, které se týkají průběhu vzdělávání občanů ze třetích zemí. Garantem u těchto typů pobytových oprávnění nemusí být nutně jen škola, ale i jiná právnická osoba, která pro občana třetí země např. zajištuje příslušný výměnný či stipendijní program.

K dílu 3 – Povinnosti dopravce

Specifickým subjektem, na který pamatuje již současný zákon (v § 104) je dopravce. Návrh v návaznosti na současný zákon stanovuje obecný zákaz dopravit cizince na území ČR, pokud cizinec nesplňuje dané podmínky (vízum, cestovní povolení ETIAS atd.). Pokud i tak dopravce takového cizince na území dopraví, je povinen dopravit jej zpět.

Výše uvedené povinnosti se týkají pouze dopravců jako registrovaných podnikatelů v této oblasti podnikání (bez ohledu na to, zda jde o dopravu leteckou, silniční nebo vodní). V návaznosti na novelu současného zákona č. 191/2016 Sb. do § 104 doplněný odstavec 6 bude mít část těchto povinností opět i velitel letadla na vnějším letu. Jde o případy, kdy osoba, překročila leteckou cestou vnější hranice schengenského prostoru.

K dílu 4 – spolupráce orgánů veřejné moci

Ustanovení navazují na § 105 a 106 současného zákona. Ač jsou i v současném zákoně oba paragrafy formulovány jako povinnosti příslušných orgánů veřejné správy, jde to jisté míry o vzájemnou spolupráci orgánů, zejména pak o plnění oznamovacích povinností.

Část oznamovacích povinností bude spolu s dalším rozvojem informačních systémů postupně převáděna do systému „avizace“.

Ministerstvo vnitra tímto způsobem získává jednak informace o „statusových“ otázkách života cizince nebo informace o tom, zda cizinec plní na území účel svého pobytu nebo zda se nestal zátěží pro sociální systém.

K hlavě III - Přestupky

Tradiční součást předpisu z oblasti správního práva navazuje na hlavu XIV současného zákona (§ 156 až 157a).

Svojí strukturou tato hlava navazuje na současnou úpravu. V souladu s pojetím zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a o řízení o nich jsou nadále odlišovány přestupky fyzické osoby od přestupků podnikající fyzické osoby a osoby právnické. Protože celý zákon upravuje zejména práva a povinnosti cizinců je stejně jako v § 156 odst. 1 současného zákona na prvním místě uveden paragraf věnovaný právě přestupkům cizince. Teprve v následujícím paragrafu jsou uvedeny přestupky fyzické osoby (bez ohledu na její státní příslušnost), i v tomto případě pak jde ve většině případů o přestupky se speciálním subjektem, neboť jde o porušení povinností fyzické osoby v určitém postavení.

V případě obou ustanovení věnovaných přestupkům (nepodnikajících) fyzických osob je nově

s cílem na větší přehlednost a na zjednodušení právní úpravy příslušný paragraf členěn na dva odstavce, přičemž zařazení jednotlivých přestupků do těchto odstavců odráží jejich závažnost (společenskou škodlivost), a v návaznosti na to i horní hranici výše pokuty.

Přestupky cizince

Navazuje na § 156 odst. 1 současného zákona.

Horní sazby výše pokuty v případě přestupků cizince rozlišoval současný zákon hned tři (3, 5 nebo 10 tisíc Kč), přičemž ne vždy je rozdílná výše horní sazby pokuty odůvodnitelná společenskou škodlivostí jednání uvedeného v dané skutkové podstatě.

Návrh zákona navrhuje pro obecné přestupky cizince jako fyzické osoby pouze 2 horní hranice výše pokuty, a to 10 a 20 tisíc Kč. Současné skutkové podstaty (a několik nových)

přestupků pak byly opakovaně předmětem posuzování, jehož výsledkem je dělba na dvě skupiny (s nižší sazbou v odstavci 1 a vyšší sazbou v odstavci 2).

Lze zobecnit, že (obecně) dochází k nárůstu výše horní sazby pokut. Toto tvrzení však

neplatí absolutně pro všechny přestupky (např. v případě neabsolvování adaptačně-

integračního kurzu je ponechána hranice 10 tisíc Kč). Vyšší sazba (20 tisíc Kč) je pak

stanovena zejména u těch přestupků, jejichž objektivní stránka spočívá v podvodném jednání

(pozměněné nebo padělané doklady atd.) nebo v opakovaném nelegální pobytu. Nižší sazba (10 tisíc Kč) pak zohledňuje zejména nesplnění povinností spíše administrativního charakteru.

Na tomto místě je ale nezbytné připomenout, že

a) konkrétní výše pokuty uložené příslušným správním orgánem bude stanovena v souladu se zásadami správního trestání, proto se může pohybovat v rozmezí 0 až 10/20 tisíc Kč; zvýšení horní hranice sazby pokuty se tak projeví v praxi pouze nepřímo (správnímu orgánu se rozšíří škála, na které se bude při určování výše pokuty pohybovat);

b) pro současný zákon o pobytu cizinců není správní trestání klíčovým zákonem reakce státu na protiprávní/nedovolené/nechtěné jednání cizince; klíčové jsou (kvazisankční) instituty, které mají přímý dopad na oprávnění cizince pobývat na území (např. správní vyhoštění nebo negativní rozhodnutí ve věci oprávnění k pobytu cizince).

Současná výše pokut byla do současného zákona o pobytu cizinců zavedena s účinností od 1. ledna 2011 zákonem č. 427/2010 Sb. Tato úprava byla Parlamentem ČR

přijímána v průběhu roku 2010. Navržené navýšení horních sazeb lze podpořit odkazem na vývoj inflace. Níže uvádíme několik makroekonomických ukazatelů porovnávajících ekonomickou realitu ČR v roce 2010 v porovnání s rokem 2022. Navíc lze předpokládat, že do roku 2025 míra inflace nadále poroste.

2010 2022 změna

výše průměrné mzdy 23 864 Kč 40 353 Kč + 69,1 %

minimální mzda (hrubá) 8 000 Kč 16 200 Kč+ 102,5 %

životní minimum 3 126 Kč 4 620 Kč + 47,8 %

Přestupky fyzické osoby (bez ohledu na její státní příslušnost), podnikající fyzické osoby a právnické osoby

Navazuje na § 156 odst. 2 až 4 a § 157 současného zákona.

Současný zákon rozlišuje tři výše sazeb jednotlivých přestupků (do 5 tisíc, do 50 tisíc a konečně sazbu třetí od 100 do 500 tisíc Kč).

Návrh zákona v tomto případě přebírá členění jednotlivých skutkových podstat podle výše

sazeb. Horní hranice výše sazby pokuty se navrhuje oproti současnému zákonu dvojnásobná. Nové horní hranice se u prvních 2 skupin navrhují ve výši 10 tisíc, resp. 100

tisíc Kč. Vyšší sazby jsou užity stejně jako v současné úpravě u přestupků, jejichž (zvláštním)

V roce 2023 pak 17 300 Kč a v roce 2024 posléze 18 900 Kč. V porovnání let 2010 a 2024 šlo o nárůst na 236,25 % původní výše.

subjektem je fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba v postavení zaměstnavatele, garanta nebo ubytovatele.

Je zachována zásada, že rozmezí pro uložení pokuty má být za stejné protiprávní jednání shodné jak pro fyzickou nebo právnickou osobu.

U třetí skupiny přestupků je zachována dolní hranice sazby pokuty i hranice horní.

Společné ustanovení

Ustanovení navazuje na § 157a současného zákona a určuje, kdy je k projednání přestupku příslušná Policie ČR a kdy Ministerstvo vnitra.

ČÁST SEDMNÁCTÁ

INFORMAČNÍ SYSTÉMY

Jedním z hlavních cílů návrhu zákona je zefektivnění výkonu pobytových správních agend díky využití moderních technologií a zpřístupnění správních úkonů cizincům, pro které je podle dosavadní (obecné) právní úpravy elektronická komunikace se správními orgány v zásadě nemožná. Zejména cizinci ze zemí, které nejsou členskými státy Evropské unie, nemohou disponovat prostředky elektronické identifikace požadovanými zákonem č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů, ani splňovat podmínky pro využívání služeb vytvářejících důvěru pro elektronické transakce upravené zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. Evropská právní úprava stanovená především nařízením Evropské unie 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, vůči které představují dva citované zákony adaptační právní úpravu, přitom však ponechává dostatek prostoru k tomu, aby mohlo být i těmto cizincům umožněno jednat vůči správnímu orgánu v pobytovém správním řízení elektronicky.

Navrhuje se, aby se výkon pobytových správních agend realizoval především v rámci nově vytvořeného Integrovaného cizineckého agendového systému. Jeho účel i přehled údajů, které jsou v tomto informačním systému vedeny, jsou upraveny v § 631 až 633 a odůvodněny dále v této důvodové zprávě.

Další informační systémy, které jsou již k výkonu pobytových správních agend využívány podle dosavadní právní úpravy, budou v právní úpravě zachovány. Při jejich využívání je však nutno zohlednit zásadní změny obecných pravidel, ke kterým došlo v posledních letech, a to zejména na základě zákona č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci.

Jak bylo uváděno v důvodové zprávě k zákonu č. 261/2021 Sb., zákon č. 12/2021 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zavedl novou koncepci využívání údajů ze základních registrů a agendových informačních systémů. Oprávnění jednotlivých orgánů veřejné moci k čerpání údajů ze základních registrů a agendových informačních systémů se nyní již odvíjí nikoli od právní úpravy o sdílení určitých údajů, nýbrž od registrace agendy v registru práv a povinností a registrace působnosti konkrétního orgánu veřejné moci v agendě. Ústřední správní úřad ohlašující agendu (gestor agendy) má za úkol vyhodnotit, které údaje ze kterých informačních systémů veřejné správy bude potřeba pro výkon jím ohlašované agendy využívat a potřebu těchto údajů odůvodní. Množina těchto údajů je v rámci procesu ohlášení agendy předána Ministerstvu vnitra, jakožto orgánu veřejné moci provádějícímu registraci všech agend, které ji zašle ke stanovisku správci příslušného základního registru nebo agendového informačního systému a správci referenčního rozhraní. Správce příslušného základního registru nebo agendového informačního systému posoudí vhodnost zpřístupnění navrhovaných údajů a v případě nutnosti navrhne redukci či naopak rozšíření. Nebude-li ohlašovatel agendy s touto modifikací souhlasit, rozhodne v případě těch ohlašovatelů, kteří jsou podřízeni vládě, o konečném rozsahu údajů vláda jako vrcholný orgán moci výkonné a subjekt odpovědný Poslanecké sněmovně mj. za výkon veřejné správy, a to s využitím stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů. V případě ostatních ohlašovatelů agend bude množina údajů stanovena podle stanoviska správce příslušného informačního systému veřejné správy. V souvislosti s touto změnou pak zákon č. 261/2021 Sb. zrušil všechna ustanovení obsahující výčty údajů, které jsou orgány veřejné moci oprávněny využívat ze základních registrů a agendových informačních systémů, které byly do té doby obsaženy v jednotlivých agendových zákonech.

Výše uvedený postup zavedený zákonem č. 261/2021 Sb. se však vztahuje toliko na tzv. agendové informační systémy. Těmi se podle § 2 písm. f) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, rozumí informační systém veřejné správy, který slouží k výkonu agendy, využívání elektronických formulářů nebo elektronické identifikaci. Je zřejmé, že ne všechny informační systémy uvedené v zákoně č. 326/1999 Sb. jsou agendovým informačním systémem, konkrétně například centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty a modré karty. U těchto informačních systémů je pak nutno i v navrhované právní úpravě zachovat výčty poskytovaných údajů bez ohledu na přijetí zákona č. 261/2021 Sb.

Nová právní úprava sice v oblasti informačních systémů z části přejímá dosavadní právní úpravu, ale z části upravuje zpracování údajů v informačních systémech zcela nově.

Důvodem změn právní úpravy je jednak nová obecná právní úprava zpracování informací v agendových informačních systémech, jednak zavedení zcela nového informačního systému, který má na jednom místě integrovat všechny důležité informace týkající se pobytu cizince na území České republiky, popřípadě informace o správních řízeních týkajících se tohoto pobytu. Nejvýznamnější změna obecné právní úpravy a zejména logiky sdílení údajů mezi agendovými informačními systémy byla provedena především zákonem č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci. Novým informačním systémem sdružujícím relevantní informace týkající se pobytu cizince na území České republiky je Integrovaný cizinecký agendový systém.

V současnosti je většina informací relevantních z hlediska pobytu cizinců na území České republiky vedena v informačním systému cizinců. Tento systém je upraven v § 158 zákona č. 326/1999 Sb. a při výkonu působnosti podle uvedeného zákona jej provozuje Policie České republiky, která je jeho správcem. Jak lze dovodit z poslední věty § 150 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., informační systém cizinců není informačním systémem veřejné správy, a tak ani agendovým informačním systémem.

STRUKTURA ČÁSTI SEDMNÁCTÉ

ČÁST Hlava Díl

INFORMAČNÍ SYSTÉMY A ZPRACOVÁNÍ ÚDAJŮ

I. Informační systémy II. Zpracování údajů

Podle § 2 písm. b) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, ve znění

pozdějších předpisů, se informačním systémem veřejné správy rozumí funkční celek nebo jeho část zabezpečující cílevědomou a systematickou informační činnost pro účely výkonu veřejné správy nebo plnění jiných funkcí státu anebo dalších veřejnoprávních korporací. Každý informační systém veřejné správy zahrnuje data, která jsou uspořádána tak, aby bylo možné jejich zpracování a zpřístupnění, provozní údaje a dále technické a programové prostředky, případně jiné nástroje umožňující výkon informačních činností.

K hlavě I – Informační systémy

Systémy ministerstva

K § 631 až 633 - Integrovaný cizinecký agendový systém

V souvislosti s navrhovanou právní úpravou se vytváří zcela nový informační systém – Integrovaný cizinecký agendový systém. Jedná se o agendový informační systém (podle zákona o základních registrech), a tak i informační systém veřejné správy (podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, ve znění pozdějších předpisů).

Díky Integrovanému cizineckému agendovému systému má dojít k významné elektronizaci pobytového správního řízení a zefektivnění komunikace mezi státem (Ministerstvem vnitra), cizinci, kteří jsou nebo byli účastníky řízení ve správním řízení týkajícím s e pobytu na území České republiky, zástupci těchto cizinců a garantů jejich pobytu na území.

Integrovaný cizinecký agendový systém plní ve vztahu k dokumentům v něm uvedeným úlohu elektronického systému spisové služby. Jako takový bude umožňovat příjem, označování, evidenci a rozdělování dokumentů, vyřízení dokumentů a další úkony stanovené zákonem o archivnictví a spisové službě.

Důležitým nástrojem Integrovaného cizineckého agendového systému bude cizinecký účet, který bude mít každý jednotlivý cizinec, jeho zástupce, garant i správní orgán. Cizinecký účet bude sloužit jednak jako elektronické úložiště dokumentů, jednak jako platforma pro činění jednotlivých podání a v případě cizineckého účtu správního orgánu také jako platforma pro vyřizování dokumentů a administraci spisů podle zákona o archivnictví a spisové službě.

Jak již bylo uvedeno, podle § 2 písm. f) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, rozumí informační systém veřejné správy, který slouží k výkonu agendy, využívání elektronických formulářů nebo elektronické identifikaci. Integrovaný cizinecký agendový systém bude sloužit ke všem třem uvedeným účelům. Bude samozřejmě bezprostředně umožňovat výkon agendy pobytu cizinců. Dále bude umožňovat využívání elektronických formulářů, které v souladu s § 4 odst. 3 zákona o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, po prokázání totožnosti uživatele služby s využitím elektronické identifikace zajistí automatizované doplnění údajů nezbytných pro poskytnutí digitální služby vedených v základním registru nebo agendovém informačním systému. A v rámci vlastního systému elektronické identifikace (CELI) bude poskytovat také cizineckou elektronickou identitu, která však bude sloužit toliko pro účely elektronické identifikace v tomto systému. Úprava tohoto systému elektronické identifikace (na příslušném místě návrhu zákona) je speciální oproti ustanovením zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů, která nejsou adaptační: Systém elektronické identifikace CELI nebude kvalifikovaným systémem elektronické identifikace, ale přesto bude prokázání totožnosti prostřednictvím tohoto systému dostatečné z hlediska prokázání totožnosti s využitím elektronické identifikace (jedná se tedy o speciální úpravu zejména k § 2 zákona č. 250/2017 Sb.).

Obecná právní úprava Integrovaného cizineckého agendového systému je rozdělena do tří paragrafů. Právní úprava, podle které se budou realizovat konkrétní úkony v tomto systému, je pak obsažena především v části dvanácté.

K § 631 - Integrovaný cizinecký agendový systém

V prvním z trojice paragrafů týkajících se Integrovaného cizineckého agendového systému se upravuje obecný účel Integrovaného cizineckého agendového systému a určení jeho správce.

Jak je uvedeno v písmeni a), Integrovaný cizinecký informační systém má Ministerstvo vnitra používat k poskytování digitálních služeb podle navrhovaného zákona. Digitální služba je definována § 2 odst. 2 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako „úkon vykonávaný orgánem veřejné moci vůči uživateli služby v rámci agendy a vedený v katalogu služeb jako úkon v elektronické podobě; […]“.

Podle písmene b) pak má tento systém umožňovat také činit vůči správnímu orgánu digitální úkony (tzn. podle § 2 odst. 3 zákona o právu na digitální služby úkony vykonávané „uživatelem služby vůči orgánu veřejné moci v rámci agendy a vedený v katalogu služeb jako úkon v elektronické podobě“). Jelikož mají tyto úkony sloužit jako podklady pro vydání rozhodnutí, jedná se současně o podání ve smyslu § 37 správního řádu.

Jak již bylo uvedeno výše, Integrovaný cizinecký agendový systém má sloužit také jako systém elektronické spisové služby. V navrhovaném písmeni c) se tak stanoví, že Integrovaný cizinecký agendový systém plní jednu z funkcí elektronické spisové služby, tzn. evidenci podání a dalších dokumentů relevantních pro pobytové správní řízení, včetně rozhodnutí ve věci.

Cizinecký účet jakožto nástroj Integrovaného cizineckého agendového systému představuje prostor pro příjem digitálních služeb podle písmene a) tohoto ustanovení a realizaci digitálních úkonů podle písmene b) tohoto ustanovení. K tomu má plnit funkci elektronického úložiště, ve kterém budou ukládána podání (digitální úkony) i písemnosti správního orgánu doručované osobě, které byl cizinecký účet zřízen.

Písmenem e) se má výslovně stanovit, že Integrovaný cizinecký informační systém plní funkci elektronické spisové služby podle zákona o archivnictví a spisové službě. Elektronická spisová služba bude fungovat jakožto samostatná evidence dokumentů OAMP a bude embedovanou součástí systému ICAS, který bude napojen na centrální systém spisové sužby MV ČR. Tím, že budou funkce elektronické spisové služby zajištěny již tímto systémem, nebude nutno zpracovávat dokumenty paralelně ve dvou systémech, což významně sníží administrativní zátěž na straně správního orgánu. Samostatná evidence dokumentů v elektronické podobě podle dosavadního výkladu předpisů nepodléhá atestacím elektronického systému spisové služby. Některé činnosti budou však vždy realizovány přes centrálí Ginis MV, např. příjem a odesílání datovek nebo vypravení dokumentu externě apod. U centrálního elektronického systému spisové služby MV, eSSL Ginis, se kterým bude ICAS propojen, bude standardní atestační řízení podle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů.

V odstavci 2 se stanoví, že správce Integrovaného cizineckého agendového systému je Ministerstvo vnitra. Určení správce informačního systému je relevantní například z hlediska zákona o informačních systémech veřejné správy a zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně některých zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů, které správci stanoví konkrétní povinnosti, například zavést a provádět bezpečnostní opatření v rozsahu nezbytném pro zajištění kybernetické bezpečnosti informačního systému.

Odst. 3 - Policie bude mít po vzniku Integrovaného cizineckého agendového systému i nadále svůj informační systém, jehož bude správcem. Tento informační systém cizinců však nebude agendovým informačním systémem a bude sloužit výhradně pro výkon působnosti Policie. Z tohoto důvodu je navrženo, že do Integrovaného agendového systému bude mít Policie, konkrétně Ředitelství služby cizinecké police a odbory cizinecké policie nepřetržitý dálkový přístup.

K § 632

Navrhované ustanovení obsahuje výčet osob, jejichž údaje jsou vedeny v Integrovaném cizineckém agendovém systému. Stanovení rozsahu subjektů, jejichž údaje jsou v daném informačním systému zpracovávány, je pojmovou charakteristikou tohoto systému, a tak nezbytnou součástí právní úpravy. Toto ustanovení pak ve spojení s následujícím paragrafem představuje vymezení prostoru zákonného zpracování osobních údajů, tzn. zpracování v souladu s čl. 6 nařízení Evropské unie 2016/279 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).

Účel zpracování se ve všech agendách podle návrhu zákona odvíjí od čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení GDPR, tedy jde o zpracování nezbytné pro plnění právní povinnosti správce.

V § 633 jsou obdobně jako v současné právní úpravě v § 158 odst. 1 pro účely informačního systému cizinců uvedeny konkrétní typy údajů, které se mají vést v Integrovaném cizineckém agendovém systému o osobách uvedených v předchozím paragrafu.

Územní zákaz pobytu - jde o údaj o uložení trestu zákazu pobytu dle § 75 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník a přestupku o zákazu pobytu dle § 15a zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

V daném výčtu je zařazen také údaj o adaptačně integračních kurzech.

Na rozdíl od platného znění zákona o pobytu cizinců nový návrh Od 1. ledna 2026 se předpokládá nabytí účinnosti nového zákona o vstupu a pobytu cizinců, který již nadále nepočítá s přidělováním rodných čísel cizincům v souvislosti s administrací jejich pobytu na území. Praxe ukázala, že velká skupina cizinců s dočasnou ochranou rodné číslo nepotřebuje, a i bez něj je v běžném životě v České republice schopna dlouhodobě plnohodnotně fungovat. Cizinci jsou pojištěni, odvádějí daně, jsou ošetřováni ve zdravotnických zařízeních, děti bez problémů navštěvují školní i předškolní zařízení. Záměr rodné číslo nepřidělovat všem cizincům v souvislosti s administrací jejich pobytu na území se tedy ukázal jako správný a je jedním z kroků, kterým Ministerstvo vnitra naplňuje záměr minimalizace využívání rodných čísel. V delším horizontu navíc výrazně ušetří personální kapacity na straně útvarů Ministerstva vnitra. Rodné číslo bude nadále přidělováno všem fyzickým osobám narozeným na území České republiky a občanům České republiky v zahraničí a fyzickým osobám na žádost oprávněných úřadů podle jiných právních předpisů. Již přidělená rodná čísla cizincům zůstávají nadále platná a vztahují se na ně tedy i ustanovení týkající se změn rodných čísel, jejich ověřování, osvědčování a potvrzování změn. Žádosti o přidělení rodného čísla cizincům z důvodu povolení pobytu, mezinárodní ochrany a splnění podmínek podle jiných právních předpisů nevyřízené před 1. 1. 2026 již dále vyřizovány nebudou a rodné číslo přiděleno nebude, ať už z moci úřední či na žádost.

Dále jsou nově doplněny také charakteristiky osob přistěhovalých na území České republiky a vystěhovalých osob z území, s jejichž poskytování vyžaduje článek 3 odst. 1 písmeno a) bod iii) a písmeno b) bod iv) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 311/76 o sestavování statistik o zahraničních pracovnících, v platném znění. S poskytováním těchto položek u přistěhovalých a vystěhovalých osob počítá i připravované nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropské statistice o obyvatelstvu, domech a bytech, nyní projednávané v Radě Evropské unie, resp. prováděcí legislativa k tomuto nařízení.

K § 634 až 636 - Další informační systémy provozované ministerstvem

V § 634 se upravuje informační systém o cizincích žádajících o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území České republiky. Tento informační systém bude stejně jako podle dosavadní právní úpravy provozován Ministerstvem vnitra a navrhuje se právní úprava údajů v něm obsažených totožná jako dosavadní právní úprava obsažená v § 158a odst. 2.

Úprava informačního systému o cizincích žádajících o vydání cizineckého pasu navržená v § 635 je totožná jako dosavadní právní úprava obsažená v § 158a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb.

Úprava provozního informačního systému o cizincích žádajících o vydání povolení k dlouhodobému anebo trvalému pobytu, prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, prodloužení platnosti průkazu o povolení k pobytu vydaného cizinci s povoleným trvalým pobytem, vydání průkazu o povolení k pobytu náhradou za průkaz ztracený, zničený, odcizený anebo poškozený nebo náhradou za průkaz o povolení k pobytu, jehož nosič dat s biometrickými údaji je nefunkční, navržená v § 636 je totožná jako dosavadní § 158a odst. 4 až 6 zákona č. 326/1999 Sb.

Informační systém cizinců

K § 637

I po účinnosti navrhovaného zákona má být zachován informační systém cizinců spravovaný Policií České republiky, který jí má být provozován při výkonu její působnosti (viz část čtrnáctou návrhu zákona). Návrhem zákona jsou pak přejímána dosavadní ustanovení o údajích, které se vedou v tomto informačním systému, a to konkrétně ustanovení § 158 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. Ostatní ustanovení § 158 budou již nadbytečná s ohledem na zavedení nového Integrovaného cizineckého agendového systému.

K § 638 - Informační systém provozovaný Ministerstvem zahraničních věcí

Totožně jako v dosavadní právní úpravě se v odstavci 1 upravuje informační systém Ministerstva zahraničních věcí, především z hlediska údajů, které jsou v tomto informačním systému obsaženy. Podle odstavce 2 mohou tyto údaje využívat jak Ministerstvo zahraničních věcí, tak Ministerstvo vnitra, samozřejmě s ohledem na obecnou právní úpravu ochrany osobních údajů toliko v rozsahu nebytném pro plnění úkolů podle tohoto zákona. Navržená právní úprava je totožná jako ustanovení § 158a odst. 1 a 7 zákona č. 326/1999 Sb.

K § 639 - Poskytování údajů z informačního systému provozovaného Ministerstvem práce a sociálních věcí

Navrhované ustanovení upravuje poskytování informací z evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty a modré karty, a to totožně jako v dosavadní právní úpravě v § 158a odst. 8 a 9 zákona č. 326/1999 Sb.

K hlavě II – Zpracování údajů

K § 640 až 644 - Poskytování údajů

Navrhované ustanovení upravuje požadavek na tzv. logování všech změn údajů v Integrovaném cizineckém agendovém systému (odstavec 1) a informačním systému cizinců (odstavec 2). Odstavcem 3 se pak stanoví (stejně jako v dosavadní právní úpravě v § 158 odst. 11 zákona č. 326/1999 Sb.) zákaz předávat z informačního systému cizinců údaje o cizincích, kteří požádali Českou republiku o udělení mezinárodní ochrany nebo kterým byla mezinárodní ochrana udělena. Toto opatření je samozřejmě nezbytné pro efektivní poskytování mezinárodní ochrany.

Ustanovení § 641 až 643 mají za cíl upravit předávání údajů do zahraničí Ministerstvem vnitra, Ministerstvem zahraničních věci a Policií České republiky.

Ustanovení § 643 odst. 1 upravuje poskytování údajů o cizincích, kterým byla zamítnuta žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území nebo byla zrušena platnost tohoto povolení Ministerstvem vnitra Policii České republiky.

Ustanovení § 644 upravuje předávání údajů o cizincích osobám, v jejichž objektu cizinec nahlásil místo pobytu. Návrh právní úpravy je totožný s dosavadní právní úpravou obsaženou v § 159 odst. 4 až 12 zákona č. 326/1999 Sb.

K § 645 a 646 - Uchování a likvidace údajů

Navrhovaná právní úprava má také stanovit pravidla pro uchovávání údajů. Návrh zcela přejímá dosavadní právní úpravu obsaženou v § 160 zákona č. 326/1999 Sb.

ČÁST OSMNÁCTÁ

PŮSOBNOST

K § 647 - Státní správa vykonávaná policií a místní příslušnost

Navrhované znění tohoto ustanovení vychází ze současného znění § 161 zákona o pobytu cizinců. Konkretizuje se, jaké specializované útvary policie jsou oprávněny vykonávat správní řízení podle tohoto zákona. Obecně se místní příslušnost určuje podle místa pobytu cizince na území.

K § 648 - Ředitelství služby cizinecké policie

Navrhované znění tohoto ustanovení vychází ze současného znění § 163 zákona o pobytu cizinců.

Návrh zákona počítá s pokračováním působením inspektorátů cizinecké policie na mezinárodních letištích. Obdobně jako současný zákon jim v odstavci 3 svěřuje plnění některých úkolů.

K § 649 - Odbor cizinecké policie

Navrhované znění tohoto ustanovení vychází ze současného znění § 164 zákona o pobytu cizinců. Jsou konkretizovány úkoly pro jednotlivá pracoviště v rámci krajských ředitelství Policie ČR.

K § 650 - Policie

Navrhované znění tohoto ustanovení vychází ze současného znění § 167 zákona o pobytu cizinců, včetně změn a doplnění, které jsou součástí připravované novely zákona o azylu a zákona o pobytu cizinců.

K § 651 - Policie jako správce osobních údajů

Navrhované znění tohoto ustanovení vychází ze současného znění § 167a zákona o pobytu cizinců, včetně změn a doplnění, které jsou součástí připravované novely zákona o azylu a zákona o pobytu cizinců.

K § 652 - Informování veřejného ochránce práv

Přejímá se ustanovení ze stávající právní úpravy, které zakládá povinnost spolupracovat s Veřejným ochráncem práv a jeho kanceláří.

K § 653 - Ministerstvo

Navrhované znění tohoto ustanovení vychází ze současného znění § 165 a 165a zákona o pobytu cizinců aktualizovaného jeho nedávnými novelami.

Nově je doplněna možnost dálkového přístupu a nahlížení do informací vedených k cizinci správcem daně, informací k cizinci ve vztahu k platbám pojistného na sociálním zabezpečení nebo účasti na veřejném zdravotním pojištění.

Nově pak v oblasti stížností proti umisťování do přísného režimu zajištění plní úkoly nadřízeného správního orgánu ředitel Služby cizinecké policie.

K § 654 - Ministerstvo zahraničních věcí

Navrhované znění tohoto ustanovení vychází ze současného znění § 166 zákona o pobytu cizinců, včetně změn a doplnění, které jsou součástí připravované novely zákona o azylu a zákona o pobytu cizinců.

K § 655 – Společná správa osobních údajů ve vízovém informačním systému

Dosavadní pravidla uvedená v § 166 odst. 3 a v § 167a odst. 1 zákona o pobytu cizinců kladla důraz na to, že „správcem“ z hlediska zpracování osobních údajů je ten orgán, který údaje do systému vkládá. Nové znění v souladu s institutem „společného správcovství“ ve smyslu nařízení GDPR klade důraz na to, aby měl subjekt údajů dostupnou informaci, u kterého orgánu a jakým způsobem se může domáhat svých práv.

K § 656 - Externí poskytovatel služeb

Navrhované znění tohoto ustanovení vychází ze současného znění § 169e zákona o pobytu cizinců.

K § 657 až 659 - Komise

Navrhované znění těchto ustanovení vychází ze současného znění § 170a a 170b zákona o pobytu cizinců.

ČÁST DEVATENÁCTÁ

USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

K hlavě I - Přechodná ustanovení

Jak je u návrhu nového zákona zvykem, je nutné prostřednictvím přechodných ustanovení zohlednit dosavadní právní vztahy a probíhající řízení.

V ustanoveních § 660 až 680 je reagována jak na ke dni účinnosti zákona probíhající správní řízení, tak na další osud oprávnění k pobytu cizinců, dalších oprávnění podle dosavadního zákona o pobytu cizinců, tak např. i na průkazy podle tohoto zákona vydané.

K § 660 – Probíhající řízení

Jde o obecné pravidlo o dokončení řízení podle dosavadní právní úpravy.

Řízení zahájená před rokem 2026 budou dokončena podle dosavadní úpravy. Od 1. ledna 2026 nedojde k jejich automatickému překlopení do řízení vedeného prostřednictvím systému ICAS a využívajícím cizinecký účet. Výjimkou z tohoto pravidla by byla situace, kdy si cizinec založí cizinecký účet v souvislosti s jiným řízení. Po jeho založení by správní orgán doručoval prostřednictvím cizineckého účtu i v původním řízení. Jde o obdobu situace, kdy si účastník v průběhu správního řízení zřídí datovou schránku.

K § 661 až 666 – Přechod dosavadních oprávnění k pobytu

Není-li proto zvláštní důvod daný zejména upravenou systematikou oprávnění k pobytu (§ 11), návrh zachovává dosavadní oprávnění k pobytu a v § 661 je výslovně prohlašuje za oprávnění odpovídajícího druhu podle části třetí, čtvrté nebo páté.

Návrh nového zákona již nepočítá s další existencí dlouhodobého pobytu za účelem investování. Je tomu tak z důvodu jeho nevyužívání v praxi. V § 662 odst. 1 a 2 návrh přesto nabízí konstrukci, jak může dosavadní držitel takového povolení prodloužit svůj oprávněný pobyt na území.

Zatímco podle dosavadního zákona bylo strpění pobytu na území účelem pobytu a strpěnému cizinci bylo udělováno dlouhodobé vízum (§ 33) nebo povolení k dlouhodobému pobytu (§ 43), návrh nového zákona již řadí strpění mezi pobyty tolerované. Přechodná ustanovení v § 663 předpokládají, že k této změně dojde i u dosavadních držitelů oprávnění podle věty první. Ode dne účinnost zákona se stanou držiteli osvědčení o strpění, tedy pobytu tolerovaného. Opačný postup by vedl k nedůvodnému zvýhodnění cizinců, kterým bylo vízum za účelem strpění uděleno dříve. Ztráta výhodnějšího postavení je cizincům, kterých se tato změna dojde kompenzována v § 663 odst. 3 výhodnějším způsobem výpočtu oprávněného pobytu na území pro účely udělení trvalého pobytu.

Jelikož návrh nového zákona již nezná samostatné postavení pobývajícího rezidenta (v části čtvrté je sjednocuje s institutem trvalého pobytu po 5 letech na území), garantuje § 664, že dosavadní držitel tohoto postavení je držitelem příslušného typu trvalého pobytu. Rozsah práv by se však neměl zásadně lišit.

Z důvodu právní jistoty § 665 garantuje zachování platnosti vízu za účelem sezónního zaměstnání (krátkodobému i dlouhodobému) a mimořádnému pracovnímu vízu.

Jelikož dosavadní zákon některé účely pobytu pouze předpokládá, ale výslovně je nezmiňuje, je jejich výčet v současnosti výsledkem aplikační praxe. Návrh nového zákona naopak základní účely definuje. Držitel dlouhodobého víza nebo povolení k pobytu je oprávněn pobývat na území i nadále a je povinen plnit svůj účel pobytu. Svoji následnou žádost o udělení nebo prodloužení oprávnění k pobytu již ale musí podle § 666 podat v souladu s účely vyjmenovanými novým zákonem.

K § 667 – Platnost dosavadních dokladů

Dosavadní průkazy a doklady vydané podle dosavadního zákona se považují za platné po dobu platnosti v nich vyznačenou.

K § 668 – Registrace občanů Evropské unie

Ustanovení sleduje 3 hlavní cíle:

1) Výslovně potvrdit, že registrace občana Evropské unie provedená podle dosavadního zákona je registrací i podle nového zákona.

2) Stanovit občanům Evropské unie, kteří na území ČR již pobývají lhůtu 2 let k jejich dodatečné registraci.

3) Zavést přechodné ustanovení pro občany Evropské unie, kteří na území ČR budou pobývat na přelomu let 2026 a 2027, kdy se má stát registrace povinnou.

K § 669 až 671

Přechodné ustanovení je reakcí na navržené změny právní úpravy rodinných příslušníků občanů EU a rodinných příslušníků občanů ČR. Jak již bylo uvedeno výše, návrh nového zákona se má oprávnění k pobytu obou skupin oddělit do samostatných institutů, resp. samostatných částí zákona. Dělítkem má přitom být skutečnost, zda v případě rodinných příslušníků došlo k vykonávání „volného pohybu“ ve smyslu směrnice 2004/38/ES. Dosavadní zákon o pobytu cizinců obě skupiny rodinných příslušníků nerozlišoval a jejich postavení upravoval shodně v hlavě IVa. V reakci na novelu z roku 2021 však i v dosavadním zákoně existoval rozdíl v tom, jakým průkazem obě skupiny osvědčovaly jim udělená oprávnění (jím povolený přechodný nebo trvalý pobyt). Pouze průkazy vydávané osobám, které vykonaly „volný pohyb“ nesly ve shodě s právem EU označení „karta“ („pobytová karta“ pro povolení k přechodnému pobytu, „karta trvalého pobytu“ pro povolení k trvalému pobytu). Zbylým rodinným příslušníkům je v současné době vydáván běžný „průkaz o povolení k pobytu“.

Právě tuto skutečnost přechodné ustanovení využívá. Držitelé „karet“ budou považováni za rodinné příslušníky občanů EU. Držitelé průkazu o povolení k pobytu pak za rodinné příslušníky občanů ČR.

Oba typy vydaných průkazů jsou současně platné po dobu jejich původní platnosti.

K § 672 – Garant

Aby nevznikly neodůvodněné rozdíly v právním postavení jednotlivých zaměstnavatelů, vysokých škol a dalších garantů, navrhuje se, že se de iure stávající garantem všechny příslušné osoby jediným okamžikem, a to obecnou účinností zákona.

Vzhledem k tomu, že základní rozsah povinností se zejména pro zaměstnavatele a vysoké školy nemění (§ 107 současného zákona), půjde v první fázi především o úpravu evidenční.

Přehled, pro které cizince je konkrétní osoba garantem, získá garant poté, co se stane garantem evidovaným. Tedy po dobrovolném založení cizineckého účtu.

K § 673 a 674 – Český jazyk a integrace

V návaznosti na dílčí změny provedené v části zákona věnované integraci, se výslovně stanoví přechod již získaných oprávnění.

Dokladem o absolvování zkoušky z českého jazyka pro účely udělení trvalého pobytu bude doklad o zkoušce od zavedení úrovně A2.

K § 675 – Informační systémy a cizinecký účet

Výslovně garantováno, že cizinecké účty budou zakládány od 1. ledna 2026 a že právě 1. leden 2026 je počátkem elektronické komunikace prostřednictví cizineckého účtu.

K § 676 – Komise a její složení

Návrh zachovává existenci Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Přechodné ustanovení se věnuje jejímu složení.

K § 677 až 679

Ustanovení věnovaná řízením zahájeným z moci úředním a zajištění cizince.

Za účelem zachování právní jistoty nechybí ani pravidla týkající se evidence nežádoucích osob a porušování povinností podle dosavadního zákona.

K § 680 – Zaměstnanecká karta

Také pro zaměstnaneckou kartu vydanou podle současného zákona mají platit pravidla zákona nového.

K hlavě II – Zrušovací ustanovení

V souladu s Legislativními pravidly vlády se navrhuje zrušit současný zákon č. 326/1999 Sb., všechny jeho novely a na základě něco vydané prováděcí předpisy.

Návrh v tuto chvíli obsahuje i návrh na zrušení případných novel dosavadního zákona č. 326/1999 Sb., o nichž v současné době Parlament ČR jedná. Takto v příslušných sněmovních tiscích (např. ST 681 nebo ST 761) navržené změny zákona č. 326/1999 Sb. jsou obvykle spíše doplňkového charakteru.

Navrhuje se zrušení i těch prováděcích předpisů, které současně provádějí i zákon o azylu. Počítá se s tím, že budou vydány předpisy nové, a to i pro účely zákona o azylu.

K hlavě III - Účinnost

Účinnost zákona je navržena jako dělená. Při jejím stanovení hrály roli milníky podmiňující zajištění financování nového systému ICAS i čas potřebný na jeho přípravu.

Obecná účinnost je tak navržena ke dni 1. ledna 2026. Od tohoto dne bude spuštěn systém ICAS a začne aplikace většiny ustanovení zákona. Tímto dnem by také měly nabýt účinnosti podzákonné předpisy sloužící k provedení tohoto zákona.

Navrhuje se o 1 rok odložit povinnou registraci občanů Evropské unie. Ta bude v průběhu roku 2026 nadále dobrovolná. Povinnou se stane až od 1. ledna 2027.

Oba termíny nabytí účinnosti zákona jsou stanoveny v souladu s požadavkem zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, aby právní předpisy nabývaly účinnosti vždy k prvnímu dni pololetí.

V Praze dne 28. srpna 2024

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

1. místopředseda vlády a ministr vnitra: Mgr. Bc. Vít Rakušan podepsáno elektronicky