Novela z. o obcích

K části první (změna obecního zřízení)

K čl. I bodům 1, 14 a 15 - § 39 a 85

Ustanovení § 39 odst. 1 zákona o obcích bylo v souvislosti s novým občanským zákoníkem doplněno o povinnost zveřejnit záměr v případě úmyslu obce zatížit obecní pozemek zřízením práva stavby ve smyslu věcného práva podle § 1240 a násl. občanského zákoníku (srov. novela č. 106/2016 Sb., účinná od 1. 7. 2016). To potvrzovala i důvodová zpráva k této novelizaci (sněmovní tisk č. 454 7. volebního období Poslanecké sněmovny; https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&T=454): „Z nehmotných nemovitých věcí se povinnost zveřejňovat záměr výslovně rozšiřuje též na právo stavby jako specifické věcné právo ve smyslu § 1240 občanského zákoníku, a to i na případy smluvního zřízení práva stavby k tíži obecního pozemku, které se svou závažností blíží prodeji obecního pozemku, a je proto účelné zveřejňovat záměr i v tomto případě.“ Obdobně byla doplněna též příslušnost zastupitelstva k rozhodování o tomto zatížení obecních pozemků [§ 85 písm. m) a n)]. Krajský soud v Plzni však v rozsudku ze dne 20. 12. 2023, č. j. 55 A 15/2023-69, dovodil, že se uvedené zákonné vymezení, zjednodušeně řečeno, vztahuje nikoli pouze na věcné právo podle § 1240 občanského zákoníku, ale na zřízení jakéhokoli práva, na jehož základě bude moci stavebník umístit svou stavbu na obecním pozemku, tedy např. i na zřízení služebnosti či na základě nájmu nebo výpůjčky (srov. bod 65 odůvodnění rozsudku: „Je tedy nezbytné uzavřít, že zastupitelstvo rozhoduje o smlouvě o právu stavby podle § 1243 odst. 1 občanského zákoníku, ale také o jakémkoli jiném jednání, kterým smluvně dojde k umožnění jinému právo stavět na pozemku obce a tím jej zatížit.“). Tento závěr však odporuje nejen dosavadní výkladové praxi založené na dovozovaném úmyslu zákonodárce (z důvodové zprávy), ale i rozhodnutím jiných soudů [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1683/2020: „Smlouva uzavřená mezi obcí jako vlastníkem pozemku a vlastníkem sousedního pozemku, na jejímž základě vlastník sousedního pozemku zbuduje na obecním pozemku stavbu vjezdu na svůj pozemek, je smlouvou nepojmenovanou ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, nikoli smlouvou o výpůjčce či výprosou. Jako taková proto ke své platnosti nevyžaduje předchozí zveřejnění záměru podle § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.“]. Protože však existující nejednota v judikatuře soudů vyvolává v praxi značnou nejistotu ohledně platnosti smluv (případné nezveřejnění záměru či neschválení smlouvy o právu stavby v zastupitelstvu vede v obou případech k absolutní neplatnosti smlouvy ˗ viz § 41 odst. 2 a 3 zákona o obcích), přičemž takových smluv je obcemi sjednáváno každoročně značné množství (např. dohody se společnostmi zřizujícími inženýrské sítě či jiné liniové stavby, dohody s vlastníky pozemků o možnostech umístění stavby např. sjezdů apod.), navrhuje se upřesnění příslušných zákonných ustanovení doplněním odkazu na ustanovení § 1240 občanského zákoníku.

K čl. I bodu 2 - § 53a odst. 4

Analogicky k ustanovení § 62 zákona o obcích, resp. § 31 odst. 4 a § 32 odst. 4 zákona o hlavním městě Praze je navrhováno, aby společenství obcí v případě, že bude vykonávat státní správu, obdrželo obdobný příspěvek, který dostávají územní samosprávné celky na výkon přenesené působnosti. Obdobně jako u příspěvku poskytovaného obcím a krajům bude postup pro stanovení výše příspěvku na výkon státní správy stanoven příloze zákona o státním rozpočtu, a to vždy na následující kalendářní rok.

K čl. I bodu 3 - § 53a odst. 5

Zakotvuje se právní rámec pro možnost podpory činnosti společenství obcí formou příspěvku ze státního rozpočtu. Poskytnutí příspěvku, jakož i postup pro stanovení jeho výše, bude případně předmětem úpravy v příloze zákona o státním rozpočtu, a to vždy na následující kalendářní rok.

K čl. I bodu 4 - § 53d odst. 1

Doplňuje se ustanovení, které výslovně a přehledně vyjmenovává orgány společenství obcí. Povinnými orgány společenství obcí jsou již nyní zákonem zakotvené shromáždění starostů a předseda. Nově se doplňuje kancelář společenství obcí, jakožto administrativní orgán, který zajišťuje realizaci svěřených úkolů a běžný chod společenství obcí. Dalším orgánem stanoveným zákonem může být obecní policie společenství obcí předvídaná zákonem o obecní policii, kterou může společenství obcí jakožto svůj orgán zřídit. Stanovy společenství obcí mohou určit i další orgány společenství, např. radu, jakožto výkonný orgán apod. Povinně zřizovaným orgánem, který musí být uveden ve stanovách každého dobrovolného svazku obcí (jímž společenství obcí vždy je) je nejméně tříčlenný orgán svazku obcí, který schvaluje účetní závěrku svazku obcí sestavenou k rozvahovému dni podle zákona o účetnictví [viz § 50 odst. 2 písm. c) zákona o obcích].

K čl. I bodu 5 - § 53d odst. 2

Zrušuje se výslovné uvedení vyhrazené působnosti shromáždění starostů rozhodovat v záležitostech stanovených zvláštním právním předpisem, a to s ohledem na zakotvení rozhodovací pravomoci kanceláře společenství obcí. Pokud zvláštní právní předpis výslovně stanoví rozhodovací pravomoc shromáždění starostů, bude mít tato speciální právní úprava přednost před obecnou úpravou rozdělení pravomocí mezi orgány společenství obcí v zákoně o obcích.

K čl. I bodu 6 - § 53d odst. 3

S ohledem na nově upravenou pozici vedoucího kanceláře společenství obcí (viz § 53d odst. 5), který plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele vůči zaměstnancům společenství obcí, je třeba upravit, kdo plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele právě vůči vedoucímu kanceláře společenství obcí. Tato působnost se svěřuje předsedovi, jakožto statutárnímu orgánu společenství obcí.

K čl. I bodu 7 - § 53d odst. 4 až 6

Zakotvuje se nový povinně zřizovaný orgán společenství obcí – kancelář společenství obcí, která je administrativním orgánem zajišťujícím realizaci svěřených úkolů a běžný chod společenství obcí. Kancelář společenství obcí je tvořena vedoucím kanceláře společenství obcí a dalšími zaměstnanci společenství obcí, kteří jsou do ní zařazeni. Přitom platí, že zaměstnanci společenství obcí jsou zařazeni právě do kanceláře společenství obcí, s výjimkou zaměstnanců, kteří jsou zařazeni do případné organizační složky společenství obcí, nebo zaměstnanců, kteří jsou podle zákona zařazeni do jiného orgánu společenství obcí (například zaměstnanci zařazení do obecní policie, pokud ji společenství obcí jako svůj orgán zřizuje). Úkoly kanceláře společenství obcí mohou (vedle úkolů případně výslovně kanceláři společenství obcí svěřených zákonem) jednak vyplývat ze stanov společenství obcí, jednak mohou být kanceláři ukládány jinými orgány společenství obcí. Stanoví se také, že kancelář společenství obcí provádí úkony ve správním řízení nebo jiné úkony správního orgánu, pokud zákon stanoví, že tyto úkony provádí společenství obcí, ale sám výslovně neurčí, který orgán společenství je k nim příslušný. V čele kanceláře společenství obcí stojí vedoucí kanceláře společenství obcí, který vůči ostatním zaměstnancům společenství obcí plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele, jestliže jiný zákon nestanoví jinak (tak je tomu např. v případě zaměstnanců zařazených do obecní policie, pokud ji společenství obcí jako svůj orgán zřizuje, vůči nimž obsahuje zákon o obecní policii speciální právní úpravu). Pokud se zaměstnanec společenství obcí podílí na výkonu působnosti, která byla zákonem nebo na základě zákona svěřena společenství obcí, má postavení úředníka územního samosprávného celku. To znamená, že pro něj platí obdobná pravidla a požadavky stanovené zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (např. co se týká odbornosti, vzdělávání nebo vzniku pracovního poměru) jako pro úředníky obcí. Obdobně se na zaměstnance společenství obcí, který se podílí na výkonu svěřené působnosti, použijí i další ustanovení zákona o úřednících územních samosprávných celků, např. § 10 - doba trvání pracovního poměru, § 13 - další odstupné, § 14

- pracovní pohotovost, § 15 - odpovědnost společenství obcí za škodu na majetku, § 16

- základní povinnosti úředníka. Zaměstnanec společenství obcí je povinen prohlubovat si kvalifikaci účastí na vstupním a průběžném vzdělávání a při přípravě a ověření zvláštní odborné způsobilosti ve smyslu § 18 zákona o úřednících územních samosprávných celků, přičemž společenství obcí je povinno mu prohlubování kvalifikace ve smyslu § 17 zákona o úřednících územních samosprávných celků zajistit. Pokud se jedná o požadavek prokázat zvláštní odbornou způsobilost, zaměstnanec společenství obcí bude povinen prokázat zvláštní odbornou způsobilost pro každou vykonávanou správní činnost (nelze na něj vztáhnout výjimku pro úředníky obcí se základním rozsahem výkonu přenesené působnosti stanovenou v § 21 odst. 4 zákona o úřednících územních samosprávných celků). Splnění požadavku prokázání zvláštní odborné způsobilosti může být nahrazeno rovnocenným vzděláním podle § 33 zákona o úřednících územních samosprávných celků.

K čl. I bodům 8 až 12 - § 53e odst. 3, § 53g odst. 4

V ustanovení § 53e upravujícím postavení tzv. „létajícího úředníka“ jakožto úředníka územního samosprávného celku se pro nadbytečnost vypouští dovětek, že jde o postavení úředníka „zařazeného do obecního úřadu“. S ohledem na interpretační nejasnosti se upřesňuje text upravující rozdělení pracovněprávních pravomocí vůči tzv. „létajícímu úředníkovi“ a tzv. „létajícímu zaměstnanci“, aniž by docházelo k věcnému posunu.

K čl. I bodu 13 - § 53h

Upravují se obecné podmínky pro výkon veřejné správy, který je (resp. bude) společenství obcí svěřen zvláštními zákony. V případě, že obec vykonává přenesenou působnost, je podle § 61 odst. 2 zákona o obcích vázána kromě právních předpisů též usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů a opatřeními příslušných orgánů veřejné správy přijatými při kontrole výkonu přenesené působnosti podle tohoto zákona. V případě, že bude společenství obcí na základě zvláštních zákonů vykonávat přenesenou působnost (jako státní správu) namísto orgánů obcí, je třeba, aby bylo vázáno v identickém rozsahu. V odstavci 1 se proto stanovuje obdobné užití § 61 odst. 2 zákona o obcích.

Pro tyto případy se dále v souladu s § 178 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, v odstavci 2 výslovně stanoví, že nadřízeným správním orgánem orgánu společenství obcí je krajský úřad. Tím se zachovává identická příslušnost jako v případě obcí a jejich orgánů, u nichž je nadřízeným správním orgánem podle správního řádu vždy krajský úřad [§ 178 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů]. Bude-li tedy orgán společenství obcí rozhodovat v záležitosti, kterou by jinak na základě zvláštního zákona rozhodoval orgán obce, bude i v jeho případě příslušný k řešení opravných prostředků a k dalším úkonům nadřízeného správního orgánu krajský úřad. Krajský úřad působnost nadřízeného správního orgánu vykonává v přenesené působnosti, což vyplývá i z § 67 odst. 1 zákona o krajích. V odstavci 3 se upravuje příslušnost krajského úřadu a Ministerstva vnitra k výkonu kontroly. I zde je zvoleno řešení vycházející z určení příslušnosti ke kontrole vůči obcím (§ 129 odst. 1 zákona o obcích). Rozdělení příslušnosti vychází z toho, že identickou činnost vykonávanou orgány obcí nebo orgány společenství obcí má kontrolovat tentýž orgán. Co do rozsahu kontroly vychází dotčené ustanovení z § 129 odst. 3 zákona o obcích. Zejména je vyloučeno zkoumání případného porušení předpisů v oblasti soukromého práva, stejně jako v případě obcí. Kontrola bude probíhat plně v procesním režimu zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, včetně jeho § 19 o kontrole výkonu státní správy (tam, kde orgán společenství obcí bude přímo vykonávat státní správu). Nebudou proto aplikovatelná ustanovení § 129a a 129b zákona o obcích. V odstavci 4 se upravuje opatření pro případy, v nichž kontrolní orgán při kontrole zjistí nezákonný akt přijatý orgány společenství. V takovém případě bude zahájeno správní řízení z moci úřední, jehož výsledkem bude rozhodnutí o zrušení příslušného nezákonného aktu, vydané podle správního řádu. Proti takovému rozhodnutí bude přípustné odvolání nebo rozklad a následná obrana společenství obcí cestou správní žaloby. Nebude tedy aplikovatelný postup podle § 124 zákona o obcích. Tento specifický postup nebude využitelný v případech, v nichž zvláštní zákon stanovuje pro přezkum aktu svůj vlastní způsob nápravy. Tedy např. v případech úkonů podle správního řádu či daňového řádu, u nichž tyto předpisy předpokládají vlastní přezkumný postup. Příkladem aktu, který bude možné na základě odstavce 4 rušit, může být rozhodnutí orgánu společenství obcí o zřízení obecní policie (bude-li tento akt shledán v rozporu se zákonem).

K části druhé (změna zákona o obecní policii)

K čl. II bodům 1 až 3 - § 1 odst. 2, 3 a 6

Za účelem zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku na území členských obcí společenství obcí se do zákona o obecní policii zakotvuje možnost společenství obcí zřídit (společnou) obecní policii společenství obcí. Právní úprava v zákoně o obecní policii v tomto směru navazuje na právní úpravu společenství obcí v zákoně o obcích (zejména § 53a odst. 4). Rozšiřuje se tak okruh subjektů oprávněných zřídit specifickou instituci plnící preventivní a represivní roli v daném území za zákonem stanovených podmínek. Vedle stávajících obecních policií zřízených obcemi, resp. působících na území obcí, které jsou smluvními stranami veřejnoprávních smluv podle § 3a nebo 3b zákona o obecní policii, budou tedy existovat i obecní policie společenství obcí, které se co do působnosti a pravomoci nebudou odlišovat od klasických obecních policií. Věcná působnost (rozsah povinností a oprávnění strážníků) obecní policie společenství obcí bude stejná jako u obecní policie zřizované obcí.

Výslovně se stanoví, že na společenství obcí se, pokud jde o jeho vztah k obecní policii, hledí jako na obec a obráceně na obecní policii společenství obcí jako na obecní policii zřízenou obcí (bude ve shodném postavení). Tam, kde se v zákoně o obecní policii mluví o zaměstnancích obce, rozumí se tím v případě obecní policie společenství obcí zaměstnanci společenství obcí. Skutečnost, že obecní policie je obecní policií zřízenou společenstvím obcí, bude odrážet její název, který bude povinně obsahovat i název společenství obcí. Vznik obecní policie společenství obcí bude založen na principu dobrovolnosti, stejně jako je tomu v případě vzniku standardních obecních policií i samotného společenství obcí. Rozhodnutí o zřízení a zrušení obecní policie společenství obcí je v pravomoci shromáždění starostů společenství obcí, jakožto nejvyššího orgánu společenství obcí. Na zřízení a činnosti obecní policie společenství obcí nebude participovat obec, která přesto, že je členem společenství obcí,

- má zřízenu vlastní obecní policii a nechce ji zrušit,

- je smluvní stranou veřejnoprávní smlouvy uzavřené podle § 3a zákona o obecní policii a nemá potřebu status quo měnit, nebo

- se nechce z jakýchkoliv jiných důvodů podílet na zřízení a činnosti obecní policie společenství obcí. V opačném případě, tedy při koexistenci (společné) obecní policie společenství obcí na jedné straně a obecní policie některé z členských obcí společenství obcí nebo obecní policie působící na území členské obce společenství obcí na základě uzavřené veřejnoprávní smlouvy podle § 3a zákona o obecní policii na straně druhé, by taková situace mohla vést ke zmatkům ve financování, řízení, kontrole činnosti, výnosech z uložených pokut atd. a zejména ke kompetenčním sporům jednotlivých obecních policií v daném území. Zjednodušeně řečeno, při plnění úkolů podle zákona tedy strážníci obecní policie společenství obcí nebudou působit na území členských obcí společenství obcí, které si ponechaly vlastní obecní policii, jsou smluvními stranami veřejnoprávní smlouvy podle § 3a zákona o obecní policii anebo nechtějí, aby na jejich území obecní policie společenství obcí působila; tím se zamezí překryvu působnosti a pravomoci jednotlivých obecních policií. Pokud dojde k situaci, že se strážníci obecní policie společenství obcí budou muset za účelem plnění svých úkolů přesunout do jiné členské obce, na jejímž území obecní policie společenství obcí působí, přes obec, která je sice členem společenství obcí, ale z některého z výše uvedených důvodů se nepodílí na činnosti obecní policie společenství obcí, budou zde strážníci obecní policie společenství obcí při přesunu vystupovat jako soukromé osoby, tedy nebudou zde plnit žádné úkoly coby úřední osoby. To platí i pro případ, kdy se strážníci obecní policie společenství obcí budou přesouvat na místo plnění svých úkolů přes obec, která vůbec není členskou obcí společenství obcí (zde nezáleží na tom, zda jde o obec s nebo bez obecní policie). Jde o obdobu současného stavu, kdy se strážníci obecní policie přesouvají na místo plnění svých úkolů do obce, která je smluvní stranou veřejnoprávní smlouvy uzavřené podle zákona o obecní policii, přes obce, které nejsou smluvními stranami takové smlouvy. Společenství obcí se (společnou) obecní policií, společenství obcí bez (společné) obecní policie a každá členská obec společenství obcí pak mohou uzavírat veřejnoprávní smlouvy podle § 3b zákona o obecní policii upravující problematiku „krizových situací“. Strážník obecní policie společenství obcí bude v základním pracovněprávním vztahu ke společenství obcí. Za společenství obcí bude v pracovněprávních vztazích strážníků vystupovat osoba řídící obecní policii společenství obcí nebo určený strážník, tak jak je tomu u dnes existujících obecních policií.

Školení, výcvik a ověřování odborné způsobilosti čekatele/strážníka obecní policie společenství obcí bude probíhat identickým způsobem, jako je tomu u čekatelů/strážníků podle stávající právní úpravy. Společenství obcí bude držitelem zbrojní licence J podle dosavadního zákona o zbraních, případně bude moci nakládat se zbraněmi a střelivem na základě souhlasu Policejního prezidia České republiky podle § 119 nového zákona o zbraních a střelivu (zákon č. 90/2024 Sb.). Strážníci obecní policie společenství obcí budou plnit stejné úkoly jako strážníci u dnes zřízených obecních policií, tedy budou např. projednávat příkazem na místě stanovené přestupky, a pokud to nebude možné, budou (v souladu s § 10 zákona o obecní policii) oznamovat podezření ze spáchání protiprávních jednání příslušným orgánům. Pokud strážník obecní policie společenství obcí odhalí přestupek, který je v působnosti obce se základním rozsahem výkonu přenesené působnosti, resp. jejího obecního úřadu, a takový přestupek neprojedná příkazem na místě, správní řízení provede obecní úřad obce (člena společenství obcí) podle místa spáchání přestupku (viz § 60 a 62 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). V ostatních případech projedná přestupky obecní úřad obce s rozšířenou působností. Nadřízeným správním orgánem bude vždy krajský úřad, tak jako je tomu u obecní policie zřízené obcí.

K čl. II bodu 4 - § 1a

Společenství obcí není oprávněno vydávat obecně závazné vyhlášky, proto tato forma zřízení/zrušení obecní policie společenství obcí nepřipadá v úvahu. Obecní policie společenství obcí tedy bude zřízena rozhodnutím nejvyššího orgánu společenství obcí, kterým je shromáždění starostů společenství obcí. Rozhodnutí shromáždění starostů společenství obcí o zřízení obecní policie společenství obcí, změna takového rozhodnutí, jakož i případné rozhodnutí shromáždění starostů společenství obcí o zrušení obecní policie společenství obcí bude povinně publikováno ve Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů (k tomu viz důvodovou zprávu k novelizaci § 8 zákona č. 35/2021 Sb.). Na druhou stranu ale pro vznik obecní policie společenství obcí není překážkou situace, kdy obec, která nezřídila vlastní obecní policii, je smluvní stranou veřejnoprávní smlouvy uzavřené podle § 3b zákona o obecní policii. V těchto případech je namístě, aby za situace, kdy na území dotčené obce je vyhlášen příslušný krizový stav nebo je pořádána akce s předpokládaným větším počtem zúčastněných osob, mohla taková obec i nadále využívat takový způsob řešení problematických momentů. Odstavec 1 obsahuje výčet povinných minimálních náležitostí rozhodnutí o zřízení obecní policie společenství obcí, který reflektuje zásadní organizačně-technické a finanční otázky spojené se zřízením a případným zrušením obecní policie společenství obcí. Rozhodnutí o zřízení obecní policie společenství obcí musí především obsahovat uvedení názvů obcí, které jsou členy společenství obcí, na jejichž území vykonává činnost obecní policie společenství obcí, od čehož se odvíjí její územní. Povinnou náležitostí rozhodnutí je také den zřízení obecní policie společenství obcí. Je namístě, aby členské obce měly možnost dohodnout si vzájemně pravidla spoluúčasti na společném projektu obecní policie společenství obcí a nastavily si mechanismy řešící zásadní otázky s tím spojené. Přitom bude zcela na vůli dotčených obcí, na základě jakého principu si například stanoví výši příspěvku na zřízení a provoz (společné) obecní policie atd. – například podle počtu obyvatel členské obce, podle velikosti území členské obce apod. Upraveny budou rovněž např. otázky spojené s úhradou odchodného strážníka podle § 8a zákona o obecní policii, náhradou škody způsobené strážníkem při plnění jeho úkolů podle § 24 zákona o obecní policii, náhradou škody vzniklé při přesunu strážníka včetně škody na použitém dopravním prostředku a jiném vybavení obecní policie do místa výkonu činnosti přes území obce, kde nepůsobí obecní policie společenství obcí apod. V případě, že bude k činnosti obecní policie společenství obcí chtít přistoupit další členská obec společenství obcí, je pro to třeba změna rozhodnutí shromáždění starostů společenství obcí o zřízení obecní policie [údaje podle § 1a odst. 2 písm. a) zákona o obecní policii]. Podle § 3 odst. 2 zákona o obecní policii řídí obecní policii společenství obcí předseda společenství obcí nebo člen shromáždění starostů společenství obcí určený shromážděním starostů společenství obcí. Jméno, příjmení a funkce této osoby se rovněž uvede v rozhodnutí o zřízení obecní policie společenství obcí. Na návrh podaný nejméně třemi pětinami obcí, které jsou členy společenství obcí, na jejichž území vykonává činnost [viz § 1a odst. 1 písm. a)], může shromáždění starostů společenství obcí rozhodnout o zrušení obecní policie společenství obcí. Při zrušení obecní policie společenství obcí je třeba postupovat podle pravidel uvedených v rozhodnutí o zřízení obecní policie [viz § 1a odst. 1 písm. f)]. V odstavci 3 je upraven postup pro případ, že některá z členských obcí společenství obcí, která navrhla zřídit obecní policii společenství obcí, ji již nehodná nadále využívat. Pro změnu rozhodnutí o zřízení obecní policie, kterou bude tato obec vyškrtnuta z údaje o obcích, které navrhly zřídit obecní policii společenství obcí, je nezbytné, aby touto obcí byly vypořádány finanční závazky vůči společenství obcí způsobem uvedeným podle § 1a odst. 1 písm. e) v rozhodnutí o zřízení obecní policie.

K čl. II bodu 5 - § 1b

Z pohledu systematiky zákona o obecní policii je § 1b (jedná se o původní § 1a) zařazen až za ustanovení upravující možnost společenství obcí zřídit obecní policii. V tomto případě nedochází k žádným věcným úpravám předmětného ustanovení.

K čl. II bodům 6, 7, 9 až 15 a 17 - § 3 odst. 2 a 3, § 4 odst. 2 a 3, § 17g, § 21 odst. 3, § 23, § 26 odst. 3, § 28b odst. 3

Zmíněné novelizační body představují faktické promítnutí ustanovení § 1 odst. 2 a 3 do ostatních dotčených ustanovení zákona o obecní policii. Přestože obecní policie společenství obcí nepředstavuje jiný typ obecní policie než ten, který zná právní řád České republiky od roku 1991, resp. 1992, je třeba přiměřeně technicky modifikovat některá ustanovení zákona o obecní policii tam, kde není možné plně využít obsah zmíněného § 1 odst. 2 a 3.

K čl. II bodu 8 - § 3a odst. 3

Z pohledu efektivního fungování obecní policie společenství obcí nelze připustit, aby na území společenství obcí působily 2 typy obecních policií ˗ obecní policie společenství obcí a obecní policie „zapůjčená“ členské obci společenství obcí jinou obcí, která není členem společenství obcí, ale nachází se na území stejného vyššího územního samosprávného celku. V opačném případě, tedy při koexistenci více typů obecních policií na jednom území, by taková situace mohla vést ke zmatkům ve financování obecní police společenství obcí, řízení, kontrole činnosti obou typů obecních policií, výnosech z uložených pokut atd. a zejména ke kompetenčním sporům jednotlivých typů obecních policií. Vedle toho se jeví rovněž jako nepřijatelné, aby společenství obcí, které prostřednictvím svých členů vytvoří obecní policii společenství obcí, využívalo tuto instituci nikoliv výhradně pro svoji potřebu. Důvodem, proč se navrhuje zakotvit možnost zřízení obecní policie společenství obcí, je právě zabezpečení veřejného pořádku na území dotčených členských obcí společenství obcí, které nejsou sami schopny tuto činnost zajistit. Z věcného, právního, ekonomického a dalších hledisek tedy neexistuje důvod pro to, aby společenství obcí sdílelo svoji obecní policii s jinými obcemi stojícími mimo společenství obcí nebo s členskými obcemi společenství obcí, které se ke vzniku obecní policie společenství obcí nepřipojily.

K čl. II bodu 16 - § 27a odst. 2

Doplňuje se společenství obcí jakožto možný subjekt přestupků zde uvedených.

K části třetí (změna zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem)

K čl. III bodům 1 až 4 - § 1 a 3

Nynějším návrhem se umožňuje, aby společenství obcí bylo samo vykonavatelem veřejné správy, a proto je zapotřebí tuto jeho roli zohlednit i v úpravě jeho odpovědnosti podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Cílem je, aby společenství obcí bylo z hlediska tohoto zákona v postavení odpovídajícímu postavení obce, a tedy se navrhuje společenství obcí zařadit do obsahu legislativních zkratek „územní celky v samostatné působnosti“ a „územní celky v přenesené působnosti“. V prvním případě půjde o společenství obcí při výkonu samostatné působnosti členských obcí, který mu byl těmito obcemi svěřen (např. agenda obecní policie zřízené pro členské obce společenství obcí) či při výkonu jeho vlastních kompetencí (např. koordinace veřejných služeb na území členských obcí a strategického rozvoje tohoto území podle § 53a odst. 2 zákona o obcích), zatímco ve druhém případě se bude jednat o situace, kdy byl společenství obcí svěřen výkon státní správy, tedy přenesené působnosti členských obcí (např. uvažovaný výkon veřejného opatrovnictví společenství obcí).

Tím, že bude společenství obcí zahrnuto do obou výše uvedených legislativních zkratek, není třeba již řešit další souvislosti, neboť navazující pravidla se na něj budou vztahovat bez dalšího. Jde typicky o možnost státu vymáhat po společenství obcí regresní úhradu podle § 16 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, jakož i možnost následného regresu ze strany společenství obcí vůči jeho zaměstnanci, který přispěl k nezákonnému rozhodnutí nebo nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 17 odst. 3 či § 24 cit. zákona.

K části čtvrté (změna krajského zřízení)

K čl. IV bodům 1 až 3 - § 18 a 36

Viz odůvodnění k části první čl. I bodům 1, 14 a 15.

K části páté (změna zákona o hlavním městě Praze)

K čl. V bodu 1 - § 18

Jedná se o legislativně technickou změnu, která navazuje na změnu terminologie nového stavebního zákona (zákon č. 283/2021 Sb.) v souvislosti se změnou procesu při povolování staveb (zavedení jednotného řízení o povolení záměru). Změnový zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona, upravil v tomto ohledu v dotčených právních předpisech terminologii, kterou se nahradilo odborné názvosloví vycházející ze znění zákona č. 183/2006 Sb., ve kterém byla rozlišena fáze územního řízení a fáze stavebního řízení. Jelikož ustanovení § 18 odst. 1 písm. h) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze nebylo v rámci legislativního procesu do uvedeného změnového zákona zařazeno, navrhuje se terminologická úprava předmětného ustanovení. Navrhovaná změna dále zohledňuje, že obec je nejen účastníkem řízení o povolení záměru podle § 182 písm. b) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, nýbrž i účastníkem řízení o nařízení odstranění stavby v souladu s § 250 odst. 2 stavebního zákona, a tím také případného řízení o dodatečném povolení stavby, které je podle § 255 odst. 4 součástí řízení o nařízení odstranění stavby.

K čl. V bodům 2 až 6 - § 36, 59 a 89

Viz odůvodnění k části první čl. I bodům 1, 14 a 15.

K části šesté (změna zákona o matrikách)

K čl. VI bodu 1 - § 4a odst. 4

S účinností od 1. ledna 2024 jsou oprávněni poslanci a senátoři oddávat. Aby mohli případně oddávat bez přítomnosti matrikáře (což je další změna, kterou novela zákona o matrikách provedená zákonem č. 414/2023 Sb. v oblasti oddávání přinesla), museli by splňovat podmínku odborné způsobilosti matrikáře, tj. prokázat odborné znalosti zkouškou u krajského úřadu anebo zkouškou zvláštní odborné způsobilosti na úseku matrik a státního občanství. Ve výčtu osob oprávněných k provedení odborné zkoušky u krajského úřadu se navrhuje výslovně uvést i poslance a senátory. Poslanci a senátoři budou vykonávat odbornou zkoušku u toho krajského úřadu, v jehož správním obvodu mají místo trvalého pobytu. Pokud budou poslanci a senátoři oddávat za přítomnosti matrikáře, nemusí prokazovat žádné odborné znalosti.

K čl. VI bodu 2 - § 8a odst. 5

Navržené ustanovení umožňuje, aby matriční úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a krajské úřady byly oprávněny vydat oprávněným osobám potvrzení o údajích ve sbírce listin či v druhopisu matriční knihy vedené do 31. prosince 1958 i formou kopie, ať již celé listiny anebo její příslušné části obsahující potvrzovaný údaj. Jedná se o ustanovení obdobné § 25 odst. 7 zákona o matrikách, podle kterého jsou matriční úřady již nyní oprávněny vydat oprávněným osobám potvrzení o údajích zapsaných v matriční knize a doslovný výpis z matriční knihy i formou kopie matričního zápisu.

K čl. VI bodu 3 - § 8a odst. 6

Jedná se o legislativně technickou úpravu související se zavedením nového odstavce 5 v § 8a.

K čl. VI bodu 4 - § 21 odst. 4

V případě úmrtí se do matriční knihy úmrtí zapisují nejen údaje o zemřelé osobě, ale i údaje o žijícím manželovi či partnerovi zemřelého. Tyto údaje se následně uvádějí i v úmrtním listu. V případě, že pozůstalý manžel či partner cizince je též cizinec a dosud není matričně v České republice evidován, jeví se jako nadbytečné, aby mu byla v tomto případě vytvářena česká matriční identita.

K čl. VI bodu 5 - § 23a

Podle současné právní úpravy může cizinec pobývající na území České republiky disponovat dvěma různými podobami zápisu jména a příjmení, a to tzv. matriční identitou (podoba vycházející z překladu matričního dokladu, při kterém se uplatní transliterace podle nařízení vlády č. 594/2006 Sb., o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy, ve znění nařízení vlády č. 100/2007 Sb.) a tzv. pasovou identitou (podoba vycházející ze zápisu v cestovním dokladu). Obě identity se od sebe odlišují. Matriční identita vzniká, pokud je cizinec účastníkem matriční události (narození dítěte, změna osobního stavu) a je zapsán do matriky. Cizinec je podle zákona o matrikách povinen takovou podobu jména a příjmení v České republice používat, používají ji informační systémy veřejné správy včetně základního registru obyvatel a prokazuje se matričním dokladem a případně jiným dokladem vydaným orgánem České republiky. Pasovou identitu vytváří stát původu cizince při zápisu do cestovního dokladu a v České republice je používána, včetně informačních systémů veřejné správy, nemá-li cizinec zápis v matrice. Prokazuje se cestovním dokladem nebo dokladem vydaným orgánem České republiky, pokud cizinec nemá matriční identitu. Navrhuje se, aby stávající právní stav, tj. přednost matriční identity před identitou pasovou, byl nahrazen prioritou pasové identity před identitou matriční. Jméno a příjmení cizince pobývajícího v České republice, kterému dosud nebyl vydán žádný matriční doklad, by bylo v matriční knize uváděno ve tvaru uvedeném latinkou v cestovním dokladu. K vytvoření matriční identity by docházelo pouze tehdy, když by o vytvoření této identity cizinec požádal anebo když by nebyl znám tvar jména a příjmení cizince podle pasové identity. Matriční úřad by tedy při zápisu do matriční knihy vycházel z podoby jména a příjmení uvedených v cestovním dokladu cizince, pokud mu bude cestovní doklad předložen. Případná změna pasové identity v důsledku odlišné transkripce při vydání nového cestovního dokladu však nemůže vést ke změně podoby jména nebo příjmení zapsaného v matriční knize. Pro takto zapsanou podobu jména a příjmení v matrice totiž rovněž platí povinnost je na území České republiky používat a zápis odlišné podoby jména nebo příjmení v nově vydaném cestovním dokladu na to nemůže mít vliv ani nemůže vést ke změně nebo opravě zápisu v matrice. Proto je třeba, aby matriční úřad vycházel při zápisu podoby jména a příjmení z předloženého platného cestního dokladu cizince. Pokud by měl vycházet z podoby zapsané například v informačním systému cizinců, byl by postaven před rozhodnutí, kterou z možných více podob zvolit. Tzv. pasovou identitou se cizinec v České republice obvykle prokazuje, tudíž pasová identita může být pro cizince výhodnější. Návrh ve své podstatě odstraňuje rozdíl mezi pasovou a matriční identitou, neboť umožňuje pasovou identitu zapsat do matriky a takovému postupu dává prioritu.

K čl. VI bodům 6, 7 a 10 - § 23a, § 25 odst. 6 a § 35 odst. 4

Legislativně technické úpravy související s přesuny legislativních zkratek za účelem dodržení pravidla, že legislativní zkratka se zavádí při prvním výskytu zkracovaného výrazu.

K čl. VI bodu 8 - § 25b odst. 1

Smyslem ustanovení § 25b odst. 1 zákona o matrikách má být zpřístupnění matričních zápisů po uplynutí zákonných lhůt, a to kterékoli osobě, tj. fyzické i právnické. Navrhuje se tedy, aby matriční zápisy byly po uplynutí zákonných lhůt zpřístupněny nejen fyzickým osobám, ale též právnickým osobám.

K čl. VI bodu 9 - § 26 odst. 7

Úprava reagující na nově zaváděnou preferenci pasové identity v § 23a – v poznámce matričního dokladu se tak jméno, popřípadě jména, a příjmení cizince v podobě podle jeho cestovního dokladu uvedou pouze tehdy, pokud již nebyly v této podobě zapsány do matriční knihy, a tedy použity v samotném matričním dokladu.

K čl. VI bodu 11 - § 42 odst. 3

Podle § 48 odst. 4 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, není možné, aby státní občan České republiky uzavřel manželství na zastupitelském úřadu cizího státu v České republice. Je však možné, aby oba snoubenci – cizinci, uzavřeli manželství na zastupitelském úřadu cizího státu v České republice, pokud to dovoluje právní řád příslušné země. Po uzavření manželství dvou cizinců na zastupitelském úřadu cizího státu v České republice může dojít k situaci, kdy jeden, popř. oba manželé později nabydou státní občanství České republiky. V takovém případě vzniká zákonná povinnost k zápisu manželství, byť uzavřeného na zastupitelském úřadu cizího státu v České republice, do českých matričních evidencí. K takovému zápisu, který provádí zvláštní matrika, dosud chybí zákonné zmocnění, a tedy se v zájmu právní jistoty navrhuje jeho doplnění do zákona o matrikách.

K čl. VI bodu 12 a 13 - § 62 odst. 4 a 7

Podle stávajícího znění zákona o matrikách může fyzická osoba, která má v matriční knize narození zapsána více než dvě jména, tj. alespoň tři, a která nabyde státní občanství České republiky, učinit prohlášení, které z nich, popřípadě která dvě z nich bude v úředním styku používat. Navrhuje se, aby zmiňované oprávnění bylo přiznáno v případě zápisu více jmen, tj. již minimálně dvou jmen. Obdobně se navrhuje postupovat i při zápisu narození do zvláštní matriky, kdy by mělo postačit uvedení minimálně dvou jmen, nikoli minimálně tří jmen, na cizozemském matričním dokladu, aby občan učinil prohlášení, které z nich, popřípadě která dvě z nich bude používat.

K čl. VI bodu 14 - § 68 odst. 2 písm. c)

Navrhuje se rozšířit definici rodného příjmení tak, aby se rodným příjmením rozumělo i příjmení uvedené v knize narození poté, co dojde ke zrušení osvojení dítěte. Jde o určitou analogii k situaci po popření otcovství a reakci na § 842 občanského zákoníku, podle něhož osvojenec bude mít po zrušení osvojení příjmení, které měl před osvojením, ledaže osvojenec, který dovršil 12 let, prohlásí před matričním úřadem, že si stávající příjmení ponechá.

K čl. VI bodu 15 - § 68 odst. 3 písm. d)

V ustanovení § 68 odst. 2 a 3 zákona o matrikách je uveden taxativní výčet případů, které příjmení se rozumí příjmením rodným. Definici rodného příjmení je navrženo doplnit o případy, kdy žádá žena (nebo rodiče dítěte ženského pohlaví), jejíž příjmení je zapsáno v matriční knize v souladu s pravidly české mluvnice o příjmení v jiné podobě, kterou pravidla české mluvnice umožňují (např. tvar Krejčí x Krejčová). V současné době je rodným příjmením rozuměno pouze příjmení na základě žádosti o příjmení v mužském tvaru, v obdobných případech tak vznikají nedůvodné rozdíly ve tvaru užívaného rodného příjmení.

K čl. VI bodu 16 - § 70 odst. 2

V souladu s § 70 odst. 3 zákona o matrikách jsou nezletilé děti starší 12 let oprávněny se rozhodnout, zda při prohlášení rodičů o užívání pouze jednoho, popřípadě dvou příjmení z jejich víceslovného příjmení, které si rodič ponechal jako své dosavadní příjmení při uzavření manželství, chtějí užívat jako jejich rodič jen jedno, případně dvě příjmení z víceslovného příjmení nebo nikoli. Bez souhlasu nezletilého dítěte staršího 12 let ke změně jejich příjmení nemůže dojít. Obdobné oprávnění se navrhuje doplnit pro nezletilé děti starší 12 let i v případě, kdy fyzická osoba – rodič nezletilého dítěte staršího 12 let, jejíž příjmení jsou zapsána v knize narození nebo v knize manželství, prohlásí, že bude užívat pouze jedno, popřípadě dvě příjmení. Současně se obecně doplňuje, že na nezletilé dítě shora zmiňované fyzické osoby se prohlášení o příjmení vztahuje pouze tehdy, souhlasí-li s touto změnou druhý z rodičů.

K čl. VI bodu 17 - § 87

I na postup podle § 23a je třeba vztáhnout procesní úpravu v § 87. Zároveň se zohledňuje doplnění nového odstavce do § 8a.

K části sedmé (změna zákona o informačních systémech veřejné správy)

K čl. VII bodům 1 až 3 - § 4 odst. 2 a § 8a odst. 2 a 7

Hlavním cílem navržené změny zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, je umožnit společenstvím obcím, aby mohla vykonávat působnost kontaktního místa veřejné správy (tedy byla zařazena do sítě CzechPOINT). Byl zvolen postup inspirovaný stávajícím § 8a odst. 2 písm. e), podle kterého seznam zastupitelských úřadů vykonávajících působnost kontaktního místa veřejné správy zveřejňuje Ministerstvo zahraničních věcí. Při této příležitosti bylo přistoupeno k přehodnocení přístupu k publikaci seznamu obecních úřadů (a úřadů městských částí a obvodů) vykonávajících působnost kontaktního místa veřejné správy, neboť forma prováděcího právního předpisu (vyhlášky) se jeví ne zcela potřebná a přitom jako administrativně složitá k případným aktualizacím. Proto se navrhuje nově i tyto obecní a jim obdobné úřady zveřejňovat formou seznamu na internetových stránkách Digitální a informační agentury. Na tento seznam budou úřady již uvedené ve vyhlášce č. 553/2020 Sb., o seznamu obecních úřadů a úřadů městských částí nebo městských obvodů, které jsou kontaktními místy veřejné správy, ve znění pozdějších předpisů, automaticky zařazeny. Pro nové přírůstky na tento seznam, až již se bude jednat o obecní úřady či o společenství obcí, bude platit, že na něj budou zařazeny pouze na vlastní žádost. Budou muset při tom splňovat věcné, personální, technické, bezpečnostní a organizační podmínky pro výkon působnosti kontaktního místa veřejné správy stanovené Digitální a informační agenturou (které se dle současného znění zákona výslovně vztahují jen na osoby autorizované touto agenturou).

K čl. VII bodům 4 a 5 - § 8b odst. 2 a § 12 odst. 1

Jedná se o vypuštění ustanovení upravujících stanovení požadavků na výkon působnosti kontaktního místa veřejné správy (které je přesouváno do § 8a) a zmocňovacího ustanovení k vydání vyhlášky se seznamem obecních úřadů vykonávajících působnost kontaktního místa veřejné správy.

K čl. VIII – přechodné ustanovení k novele zákona o informačních systémech veřejné správy

Výslovně se stanoví, že obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a úřady městských částí hlavního města Prahy uvedené ke dni nabytí účinnosti nynější novely v příloze vyhlášky č. 553/2020 Sb., o seznamu obecních úřadů a úřadů městských částí nebo městských obvodů, které jsou kontaktními místy veřejné správy, budou ex lege zařazeny na seznamu vedeném a zveřejňovaném Digitální informační agenturou.

K části osmé (změna správního řádu)

K čl. IXbodu 1 - § 15a

Postupující trend digitalizace a elektronizace ovlivňuje ve stále větší míře i výkon agend veřejnou správou. Prosazují se rovněž řešení, jejichž cílem je pomocí moderních technologií určité správní postupy automatizovat. Očekávaným přínosem těchto trendů je zrychlení, zjednodušení, zlevnění a zefektivnění výkonu veřejné správy. Automatizace přispívá ke snižování administrativní zátěže na straně veřejné správy i na straně občanů. Široké propojení automatizovaných systémů s veřejnoprávními evidencemi, databázemi správních orgánů apod. dále umožňuje okamžitý přístup těchto systémů k informacím a podkladům potřebným pro rozhodnutí (bez nutnosti tyto podklady vyžadovat od dotčených osob nebo opatřovat úředními osobami z úřední povinnosti). Automatizované rozhodování podle transparentních a jednoznačných kritérií navíc zajišťuje zcela jednotnou aplikační praxi, a to zejména vyloučením svévole nebo jiných individuálních pochybení, kterých se může dopustit úřední osoba. Podle § 15 odst. 2 správního řádu provádějí úkony správního orgánu v řízení úřední osoby oprávněné k tomu podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřené vedoucím správního orgánu („oprávněné úřední osoby“). Přitom platí, že „úřední osobou“ je každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (§ 14 odst. 1 správního řádu). Smyslem této úpravy není vyloučení možnosti provést některé postupy zcela bez účasti úřední osoby. Správní řád spíše směřuje k tomu, aby správní orgán nevykonával svou pravomoc prostřednictvím fyzických osob, jejichž identita zůstane dotčeným osobám skryta. Je však žádoucí zakotvit možnost provádění automatizovaných postupů ve správním řízení výslovně. V této souvislosti je vhodné připomenout, že správní řád představuje obecnou úpravu procesních postupů ve veřejné správě. Navržená úprava proto nepředepisuje, které postupy ve veřejné správě mají (nebo musí) být automatizovány, pouze vytváří procesněprávní rámec k využívání takových postupů. Ze systematického hlediska je vhodné celou úpravu soustředit do nového § 15a, který je součástí části druhé správního řádu (obecná ustanovení o správním řízení), hlavy II, dílu 3 (vedení řízení a úkony správních orgánů) a obsahově přímo navazuje na § 15, vůči kterému stanoví odlišný postup (§ 15 upravuje vedení řízení s účastí úředních osob). Ve spojení s ustanovením § 154 správního řádu bude takto zajištěno též obdobné použití navrhované úpravy na postupy podle části čtvrté tohoto zákona, dopadající primárně na vydávání vyjádření, osvědčení, provádění ověření a činění sdělení. Není totiž věcný důvod, aby automatizace byla připuštěna u správního řízení podle části druhé a třetí správního řádu (tj. v rámci postupu směřujícího k vydání rozhodnutí), ale současně vyloučena v rámci méně formalizovaného postupu podle části čtvrté tohoto zákona. Zvolená legislativní konstrukce je obecná. Není proto nutno zasahovat do jednotlivých ustanovení správního řádu, která již upravují konkrétní druhy úkonů v řízení, do ustanovení odkazujících na úřední osoby, popř. zakotvujících formální náležitosti úkonů v řízení, včetně údajů o úředních osobách (např. § 15, 67, 69). Zvláštní úpravu formálních náležitostí automatizovaně provedených úkonů obsahuje odstavec 2 (viz níže). Z téhož důvodu není nutno na automatizovaně prováděné úkony výslovně vztahovat možnosti procesních zjednodušení, která jsou přípustná podle současné úpravy – např. upuštění od seznamování s podklady rozhodnutí a vydání rozhodnutí bez odůvodnění v případě plného vyhovění žádosti (§ 36 odst. 3 a § 68 odst. 4 správního řádu).

Návrh obecně připouští automatizované provádění jednotlivých úkonů v řízení, popřípadě i řízení jako celku, včetně rozhodnutí ve věci. Automatizace je však podle odstavce 1 omezena na případy, kdy to nevylučuje povaha projednávané věci, ochrana práv dotčených osob nebo ochrana veřejného zájmu. Vzhledem k tomu, že zmíněné vymezení je obecné, obsahuje dané ustanovení rovněž demonstrativní výčet případů, kdy je automatizace nepřípustná – např. jde-li o úkon vyžadující užití správního uvážení nebo o rozhodnutí o opravném prostředku. Smyslem předmětného výčtu je postihnout typické situace, kdy je (v návaznosti na obecná kritéria ve větě první) nutné, aby úkon prováděl člověk – úřední osoba. Prostřednictvím automatizace především nelze zkracovat procesní práva účastníka řízení ve srovnání s řízením s účastí úředních osob, popř. klást nižší nároky na odůvodnění rozhodnutí a ztěžovat tím možnost jeho napadení. To by naopak vedlo ke zkomplikování a prodloužení celého procesu, neboť by bylo možno očekávat rušení takových rozhodnutí soudy pro nepřezkoumatelnost a pro porušení práva na spravedlivý proces. To nijak nevylučuje např. využívání stručných typizovaných odůvodnění rozhodnutí v jednoduchých věcech. Současně jsou zachovány možnosti procesních zjednodušení, která již správní řád zakotvuje, např. upuštění od seznamování s podklady rozhodnutí v případě plného vyhovění žádosti (§ 36 odst. 3 správního řádu), vydání rozhodnutí bez odůvodnění v případě plného vyhovění žádosti (§ 68 odst. 4 správního řádu), vydání rozhodnutí jako prvního úkonu v řízení v určitých věcech (§ 150 odst. 1 správního řádu). To platí rovněž pro použití obdobných procesních odchylek, které zakotvují zvláštní zákony. Omezení automatizace na případy, kdy to nevylučuje povaha projednávané věci, ochrana práv dotčených osob nebo ochrana veřejného zájmu, rovněž zohledňuje požadavky vyplývající z čl. 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Podle tohoto ustanovení má subjekt údajů „právo nebýt předmětem žádného rozhodnutí založeného výhradně na automatizovaném zpracování, včetně profilování, které má pro něho právní účinky nebo se ho obdobným způsobem významně dotýká“. To neplatí mj. v případě, že rozhodnutí je „povoleno právem Unie nebo členského státu, které se na správce vztahuje a které rovněž stanoví vhodná opatření zajišťující ochranu práv a svobod a oprávněných zájmů subjektu údajů“. Podle výkladu Pracovní skupiny pro ochranu údajů by tato opatření „měla obsahovat alespoň právo subjektu údajů na lidský zásah, právo vyjádřit svůj názor a právo napadnout rozhodnutí. Lidský zásah je klíčový prvek. Každé přezkoumání by měl provádět někdo, kdo má příslušné oprávnění a způsobilost měnit rozhodnutí. Osoba, která provádí přezkum rozhodnutí, by měla provést důkladné posouzení všech odpovídajících údajů, včetně všech doplňujících informací poskytnutých subjektem údajů“ (viz Pokyny k automatizovanému individuálnímu rozhodování a profilování pro účely nařízení 2016/679, naposledy revidované a přijaté dne 6. 2. 2018, dostupné na https://ec.europa.eu/newsroom/article29/redirection/document/54169). Například požadavek, aby automatizace nebyla v rozporu s ochranou práv dotčených osob, je potřebný k účinné realizaci práva zpochybnit automaticky provedený úkon a dosáhnout jeho přezkumu člověkem – úřední osobou. To potvrzuje rovněž výslovné vyloučení možnosti rozhodnout bez účasti úřední osoby o opravném prostředku (např. o odvolání). I s ohledem na stávající možnosti informačních technologií tak v současné době bude automatizace využitelná zejména u jednoduchých a rutinních postupů v prvním stupni, jejichž výstupy mají vysoce standardizovanou podobu. Může jít např. o vyřizování elektronických žádostí, které lze plně automatizovaně zpracovat a vyřídit prostřednictvím výpočetní techniky, včetně zaslání požadovaného výstupu či provedení jiného výsledného úkonu – vydávání dokladů a výpisů, přiznání určité dávky, jejíž oprávněnost a výši systém jednoduše ověří na základě dat, která sám vede nebo mu je poskytnou jiné informační systémy apod.

Obecně vzato půjde o postupy, které nevyžadují individuální hodnocení, posouzení nebo výklad fyzickou osobou na straně správního orgánu. Návrh v této souvislosti upřesňuje, že automatizace nebude možná u postupů předpokládajících užití správního uvážení. O užití správního uvážení půjde v případě, že právní norma dává správnímu orgánu možnost a současně i povinnost provést výběr z více možností řešení určité situace – např. určení druhu a výměry správního trestu za přestupek v mezích stanovených zákonem, možnost odejmout povolení z důvodu porušení určitých povinností jeho držitelem (je-li současně přípustné v dané situaci povolení neodejmout) apod. Tato úprava je inspirována § 35a německého správního řádu (Verwaltungsverfahrensgesetz), podle kterého lze správní akt vydat plně automatizovaně mj. pouze v případě, že není dán prostor pro uvážení nebo posouzení. Podobné omezení zakotvují též některé speciální úpravy správního rozhodování v Norsku, které vylučují plnou automatizaci, pokud je rozhodnutí založeno na volném uvážení, ledaže je „nezpochybnitelné“ (k přehledu těchto úprav viz Weitzenboeck, Emily M. 2021. Simplification of Administrative Procedures through Fully Automated Decision-Making: The Case of Norway. Administrative Sciences 11: 149. https://doi.org/10.3390/admsci11040149). Nad rámec zmíněných případů uvedených v demonstrativním výčtu v odstavci 1 může automatizaci dále vylučovat též například nutnost složitějšího výkladu právních norem, zejména neurčitých právních pojmů (např. je-li určitý postup podle zákona podmíněn existencí „důvodů zvláštního zřetele hodných“). Podobně nelze automatizovaně provádět komplexnější hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí správním orgánem (§ 50 odst. 4 správního řádu), zejména důkazů – tedy myšlenkovou činnost spočívající v přisuzování hodnoty jejich závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, zákonnosti, pravdivosti a věrohodnosti (k podrobnějšímu vymezení pojmu „hodnocení důkazů“ viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, č. j. 21 Cdo 2682/2013). Formální náležitostí některých úkonů v řízení (např. oznámení o zahájení řízení, protokol, rozhodnutí) je podle správního řádu podpis úřední osoby a další údaje o úředních osobách, které se provádění úkonu účastnily, tj. jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo. Písemné vyhotovení úkonu se navrhuje zabezpečit způsobem zajišťujícím integritu a původ dat. V případě dalších údajů o úředních osobách je vhodné jejich nahrazení obecným sdělením o tom, že úkon byl proveden automatizovaně bez účasti úřední osoby, a to i v zájmu náležitého informování dotčených osob.

K čl. IX bodu 2 - § 49a

V souvislosti s pokračujícím trendem digitalizace státní správy v ČR se po vzoru elektronizace justice, která v trestním (§ 52a a § 111a trestního řádu) a civilním (§ 102a občanského soudního řádu) soudním řízení již několik let úspěšně využívá zařízení umožňující vyslýchat účastníky řízení nebo svědky na dálku prostřednictvím kamer, navrhuje obdobnou úpravu doplnit do správního řádu. Zahraniční zkušenosti z vyspělých států Evropy, které při styku občana se státem běžně využívají videokonferenční zařízení, dokazují, že tato technologie má nesporné výhody a umožňuje zrychlit, zefektivnit a finančně optimalizovat náklady na soudní procesy. Tyto přínosy lze přitom v budoucnu očekávat i v případě využití videokonferenčního zařízení ve správním řízení. Konkrétně se navrhuje zakotvit možnost konání ústního jednání nebo jeho části (§ 49) s využitím technického zařízení pro přenos obrazu a zvuku (videokonferenčního zařízení). Jedním z účelů ústního jednání je v souladu s požadavky § 3 správního řádu přispět ke zjištění stavu věci bez důvodných pochybností, zejména prováděním důkazů (důkaz listinou, výslech svědka, výslech znalce), přičemž všichni účastníci řízení mají právo osobně se ústního jednání zúčastnit. Ústní jednání je v praxi konáno zejména v řízení o přestupku, ve stavebním řízení nebo v řízení o vyvlastnění, dále se s ním lze setkat například v daňovém řízení, azylovém řízení nebo v disciplinárním, kárném nebo kázeňském řízení podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, notářského řádu, exekučního řádu, zákona o advokacii nebo zákona o vysokých školách. Konání ústního jednání on-line se navrhuje zakotvit jako možnost, nikoli povinnost. Konání ústního jednání on-line zvolí s ohledem na zákonem stanovené podmínky (zejména technická vybavenost a účelnost) správní orgán. Tento způsob může navrhnout také účastník s ohledem na ochranu svých práv. O návrhu rozhodne správní orgán tak, že mu vyhoví, nebo jej zamítne. Osoba, která se má ústního jednání zúčastnit (účastník řízení, zmocněnec účastníka na základě plné moci, podpůrce účastníka, zákonný zástupce účastníka, opatrovník účastníka, svědek, znalec, tlumočník nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí, jde-li o účastníka – nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory) bude mít vždy právo účastnit se ústního jednání osobně, což je projevem v současnosti často skloňovaného práva občana být off-line, zakotveného v § 14 odst. 1 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů („Nepodnikající fyzické osoby nemohou být nuceny využívat digitální služby nebo činit digitální úkony podle tohoto zákona.“). To konkrétně znamená, že pokud se tato osoba odmítne zúčastnit ústního jednání on-line formou, může se ho účastnit prezenční formou, tedy osobně u správního orgánu. V praxi může dojít i k tomu, že účastník se bude účastnit ústního jednání on-line, zatímco jiná osoba, například jiný účastník nebo svědek, s takovým postupem nebude souhlasit a bude tedy přítomna fyzicky u správního orgánu, od kterého bude ústní jednání přenášeno on-line. Předpokladem pro efektivní ústní jednání v distanční formě je především dostatečné technické vybavení a spolehlivé internetové připojení nejen na straně správního orgánu, ale také všech účastníků řízení a dalších osob, která se mají ústního jednání zúčastnit. Návrh proto na prvé místo staví technickou proveditelnost distančního ústního jednání jak na straně správního orgánu, tak na straně osob, která se mají ústního jednání zúčastnit, tedy zda tento způsob konání ústního jednání odpovídá jejich reálným technickým možnostem. Je nutno vzít v úvahu, že v praxi jsou správní orgány oproti soudům častokrát méně technicky vybaveny, což lze samozřejmě předpokládat i u osob, která se mají ústního jednání zúčastnit. Dalším předpokladem pro konání ústního jednání formou on-line je ochota všech zainteresovaných stran řízení tuto formu využít, tj. nekonfliktní povaha řízení (jen obtížně lze předpokládat úspěch např. v přestupkovém řízení, kde lze naopak předvídat, že by se mohlo jednat o další nástroj obviněného z přestupku, jak účinně prodlužovat řízení – výmluvy na špatnou technickou kvalitu, nutnost opakování úkonu apod.). Návrh proto klade důraz na účelnost a vhodnost tohoto způsobu s ohledem na povahu řízení. Co se týče konkrétní technické stránky věci, musí jít o přímý obrazový a zvukový přenos zpravidla prostřednictvím internetu, což vyžaduje stabilitu připojení (ta se však může lišit vzhledem k internetovému pokrytí). Přenos obrazu a zvuku musí být tzv. obousměrný nebo mnohosměrný – viděn a slyšen musí být účastník i správní orgán – na jedné straně přenosu bude správní orgán, resp. oprávněná úřední osoba (§ 15 odst. 2 správního řádu), která povede ústní jednání a bude se nacházet v budově úřadu (jednací místnosti) umístěné zpravidla v katastru obce, jejíž úřad je věcně a místně příslušný k vedení řízení, a na straně druhé účastník, a případně na straně třetí jiná osoba, která se má ústního jednání zúčastnit. Je totiž nezbytné umožnit sledování jak účastníka (nebo jiné osoby, která se ústního jednání účastní), tak průběh jednání z jednací místnosti úřadu. Přitom nelze předem vyloučit možnost, aby oprávněná úřední osoba mohla konat ústní jednání ze svého bydliště (např. při práci z domova), má-li k tomu odpovídající technické vybavení. Z hlediska kybernetické bezpečnosti je dále nutno zajistit ochranu osob, která se ústního jednání účastní – tj. zabránit zneužití osobních údajů, ztrátě soukromí a přístupu neoprávněným osobám. Důraz by měl být kladen též na zabezpečení videokonferenčního programu, kdy lze odkázat na dokument Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost „Bezpečnostní standard pro videokonference“ (https://nukib.gov.cz/download/publikace/podpurne_materialy/Standard%20pro%20VTC_1.1 .pdf). Je přitom na rozhodnutí správního orgánu, který z dostupných videokonferenčních programů s ohledem na jeho technické možnosti zvolí (např. Zoom free, Hangouts Meet Enterprise, Webex apod. ˗ https://www.lupa.cz/clanky/jak-na-videokonference-aplikace-spoji- i-desitky-ucastniku-jsou-za-penize-i-zdarma/). Zakotvena je také přiměřená poučovací povinnost správního orgánu (§ 4 odst. 2 správního řádu). Při konání ústního jednání s využitím videokonferenčního zařízení se kromě protokolu, který vzhledem k fyzické nepřítomnosti osob, které se účastní ústního jednání, u správního orgánu nevyžaduje jejich podpis, pořizuje vždy zvukový a obrazový záznam. Pro případ problémů při přenosu (výpadky systému nebo internetového připojení, nepodaří se navázat spojení, nekvalitní přenos apod.) návrh zakotvuje právo osoby, která se účastní ústního jednání, kdykoli během přenosu vznášet námitky proti jeho kvalitě, které jsou součástí protokolu a správní orgán je přiměřeně zohlední v rámci dalšího postupu. V případě, že dojde k technickým problémům nebo celkovému výpadku systému, které přenos ústního jednání fakticky znemožní, správní orgán videokonferenci ukončí a ústní jednání bude muset být opakováno (pravděpodobně spíše prezenční formou). Co se týče ověření totožnosti osob, které se mají ústního jednání zúčastnit, návrh stanoví dva způsoby. Prvním z nich je zaslání autentizačního jedinečného identifikátoru (hesla), viz § 4 odst. 1 věta poslední zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech („Autentizační údaje jsou údaje umožňující provést ověření identity fyzické osoby“), a to do e-mailu nebo datové schránky osoby, která se má ústního jednání zúčastnit. Prostřednictvím tohoto identifikátoru se daná osoba přihlásí k ústnímu jednání on-line (například pomocí odkazu na webovou adresu umožňující účast na ústním jednání on-line). Za tím účelem musí sdělit správnímu orgánu svůj e-mail (nemá-li datovou schránku). Tento způsob představuje výjimku z druhého z navržených způsobů ověření totožnosti, kterým je využití prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace podle zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci. V případě, že má být ústní jednání nebo jeho část veřejné, správní orgán o tom informuje veřejnost na své úřední desce, jejíž obsah je současně zveřejňován na internetu (§ 26 odst. 1 správního řádu), a spolu s tím zveřejní i odkaz na webovou adresu umožňující účast veřejnosti na ústním jednání on-line.

K části deváté (změna zákona o správních poplatcích)

K čl. X

V souvislosti se změnou § 11a zákona o matrikách (zákonem č. 414/2023 Sb.) byla od 1. ledna 2024 zavedena možnost oddávat bez přítomnosti matrikáře, pokud má oddávající odpovídající odbornou způsobilost. Snoubenci musí v takovém případě předložit oddávajícímu osvědčení, že splnili všechny požadavky pro uzavření sňatku. Do 31. prosince 2023 bylo toto osvědčení určeno pouze pro účely církevního sňatku a v souvislosti s jeho rozšířením na sňatky obecně, je potřeba upravit příslušnou položku v sazebníku správních poplatků.

K části desáté (změna zákoníku práce)

K čl. XI bodu 1 - § 109 odst. 3 písm. b)

Dle stávající právní úpravy jsou zaměstnanci obcí odměňováni platem, zatímco zaměstnanci dobrovolných svazků obcí mzdou. Změny obsažené v nynějším návrhu zákona vytváří ze společenství obcí orgán veřejné moci, jehož zaměstnanci budou vykonávat řadu správních činností, které vykonávají zaměstnanci obcí v jejich samostatné nebo přenesené působnosti. Také tzv. létající úředníci budou z hlediska své pracovní náplně v pozici velmi podobné kmenovým úředníkům jednotlivých obcí. Proto se v zájmu rovného přístupu k těmto kategoriím zaměstnanců a také předcházení nevhodné konkurenci mezi územními samosprávnými celky a společenstvími obcí navrhuje, aby společenství obcí bylo zařazeno do výčtu v § 109 odst. 3 zákoníku práce, a tedy zaměstnanci společenství obcí byli odměňováni platem.

K čl. XI bodům 2 a 3 - § 303 odst. 1 písm. f) a g)

Vzhledem k potřebě sbližování právního postavení zaměstnanců obcí a zaměstnanců společenství obcí se navrhuje druhou uvedenou skupinu doplnit do výčtu zaměstnanců veřejného sektoru v § 303 odst. 1 zákoníku práce, kterým jsou stanoveny zvýšené povinnosti. K výslovnému doplnění dochází i v písmeni g) – dosavadním písmeni f) – ohledně zaměstnanců společenství obcí zařazených do obecní policie (v jejich případě do obecní policie společenství obcí). Zvýšené povinnosti v podobě stanovené zákoníkem práce se ale budou vztahovat pouze na některé zaměstnance společenství obcí – na tzv. létajícího úředníka a na zaměstnance podílející se na výkonu působnosti svěřené zákonem nebo na základě zákona společenství obcí (viz § 53d odst. 6 a § 53e odst. 3 zákona o obcích) se použije obdobně zákon o úřednících včetně jeho § 16, který je vůči § 303 zákoníku práce speciální.

K čl. XII – přechodné ustanovení k novele zákoníku práce

V souvislosti se zařazením zaměstnanců společenství obcí dosud odměňovaných mzdou do platového režimu svázaného podrobnými pravidly stanovení výše tarifního platu i dalších souvisejících složek platu je třeba upravit přechod stávajících zaměstnanců do nového systému odměňování tak, aby jím pokud možno nebyli negativně postiženi. Proto se navrhuje stanovit, že tito zaměstnanci budou zařazeni do platové třídy a stupně podle zákoníku práce a nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě odpovídajícím skutečně vykonávané práci i jejich praxi. Do výše původně pobírané mzdy jim bude odměna dorovnána prostřednictvím ostatních složek platu (příplatků), ale pouze do jejich maximální zákonné výše (např. osobní příplatek může podle § 131 zákoníku práce činit až 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen). Nelze tedy zcela vyloučit, že některým nejlépe odměňovaným zaměstnancům společenství obcí by se plat oproti předchozí mzdě mohl snížit, předpokládáme však, že by mělo jít pouze o výjimečné případy a jen o malé snížení.

K části jedenácté (změna zákona o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů)

K čl. XIII bodům 1 až 3 - § 5 a 8

Podle stávajícího znění § 5 zákona o veřejných službách v přepravě cestujících může obec, která zajišťuje nebo hodlá zajišťovat dopravní obslužnost, pořídit plán dopravní obslužnosti území buď sama, anebo spolu s jinými obcemi pořídit společný plán. Vzhledem k roli společenství obcí jakožto platformy dobrovolné spolupráce obcí se navrhuje, aby společný plán dopravní obslužnosti území pro své členské obce (ty, které o to budou mít zájem), mohlo pořídit i společenství obcí. Tato úprava je doplňována do § 5 odst. 1, další dvě navržené změny ji pak promítají do souvisejících ustanovení.

K části dvanácté (změna zákona o některých přestupcích)

K čl. XIV bodu 1 - § 5 odst. 3 písm. c) a § 5 odst. 4 písm. b)

Navrhuje se doplnění kvalifikované skutkové podstaty přestupku rušení nočního klidu, který je spáchán konáním veřejně přístupné kulturní nebo jiné obdobné akce. Skutková podstata přestupku rušení nočního klidu byla původně konstruována tak, aby umožňovala účinný postih fyzické osoby rušící noční klid hlukem působeným zpravidla nahodilým jednáním. Přestupková odpovědnost právnických a podnikajících fyzických osob za rušení nočního klidu byla založena až od 1. 7. 2017, kdy nabyl účinnosti zákon o některých přestupcích. Podle předchozí právní úpravy v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, bylo možné za porušení nočního klidu postihnout v přestupkovém řízení pouze fyzické osoby. Vymezení protiprávního jednání ve skutkové podstatě daného přestupku bylo přejato do zákona o některých přestupcích v nezměněné podobě a platí jak pro fyzické osoby, tak i pro právnické a podnikající fyzické osoby. K porušování nočního klidu nicméně může docházet nejen nahodile, ale také pravidelně a očekávaně, typicky při pořádání hudebních produkcí, jimiž je rušen noční klid v širším okolí. Jak ovšem ukazují praktické zkušenosti některých obcí, může být dosavadní postih především v situacích, kdy k danému rušení dochází v souvislosti s podnikatelskou činností, nedostatečný. Mezi sazbami pokut pro fyzické, právnické a podnikající fyzické osoby by na druhé straně neměly existovat nedůvodné rozdíly, což zdůrazňují rovněž Zásady tvorby právní úpravy přestupků, schválené usnesením vlády č. 498 ze dne 31. 7. 2018. Proto by nebylo žádoucí například zvýšit horní hranici sazby pokuty pouze pro stávající přestupek rušení nočního klidu, který je spáchán právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou. Jako vhodnější se jeví doplnění kvalifikované skutkové podstaty přestupku, která by zahrnovala rušení nočního klidu způsobeného přímo konáním veřejně přístupné kulturní nebo jiné obdobné akce. Kulturní akcí může být např. hudební koncert či festival, taneční zábava, diskotéka, letní kino, jinou obdobnou akcí pak např. cirkusové představení, ohňostroj, veřejná slavnost. Podmínka „veřejné přístupnosti“ bude splněna v případě, že jde o akci, kam má přístup široký okruh lidí individuálně neurčených a kde se také zpravidla více lidí zdržuje. Takové místo však nemusí být přístupné bez omezení komukoliv, ale postačí, že je přístupné jen osobám splňujícím určité podmínky, např. uhrazení vstupného (srov. analogicky výklad pojmu „místo veřejnosti přístupné“ v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 8 Tdo 838/2019, bod 16). Může jít o akci konanou na veřejném prostranství (např. náměstí, ulice, park), nejde však o nutnou podmínku. Pojmovým znakem veřejného prostranství je totiž mj. právě přístupnost prostoru každému bez omezení [§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů], což v případě veřejně přístupné akce nemusí být splněno, jak bylo zmíněno. Postih za tento přestupek může dopadnout typicky na pořadatele a organizátory zmíněných akcí. Pokud půjde o právnické nebo podnikající fyzické osoby, přičítá se jim za účelem posuzování odpovědnosti za přestupek (za podmínek § 20 odst. 1 a 2 a § 22 odst. 2 a 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů) jednání konkrétních fyzických osob, kterým je noční klid fakticky rušen. Nejčastěji půjde o jednání zaměstnanců nebo jiných fyzických osob, které právnická nebo podnikající fyzická osoba používá ke své činnosti, např. pracovníci obsluhy zvukové aparatury, popř. též účinkující na dané akci. Není však vyloučen ani souběžný postih zmíněných fyzických osob (vedle postihu pořadatelů nebo organizátorů) za přestupek podle navržené úpravy, což plyne z § 20 odst. 7 zákona č. 250/2016 Sb. Je žádoucí vymezit ve skutkové podstatě protiprávní jednání relativně úzce (dikce „spáchaný konáním… akce“), tedy jako rušení nočního klidu působené vlastním konáním veřejně přístupné akce, tj. faktickým uskutečňováním akce produkující hluk. Tím je vyloučeno postihovat podle navržené úpravy rušení nočního klidu, které sice s konáním akce může mít věcnou, územní nebo jinou souvislost, avšak jde o souvislost pouze nepřímou či nahodilou (např. diváci venkovního koncertu ruší noční klid užíváním zábavní pyrotechniky). Tím samozřejmě není vyloučen postih rušení nočního klidu zmíněnými osobami podle základní skutkové podstaty [stávající § 5 odst. 1 písm. d) a § 5 odst. 2 písm. a) zákona o některých přestupcích]. Přísnější správní trest u navržené kvalifikované skutkové podstaty je odůvodněn jak vyšší typovou závažností daného jednání (vyplývající z obvykle značného územního rozsahu rušení), tak i povahou pořadatelských subjektů, pro které nemusí být aktuální sazba pokuty za rušení nočního klidu náležitě odrazující. K tomu je vhodné uvést, že přestupek rušení nočního klidu v základní skutkové podstatě spadá do skupiny relativně méně závažných přestupků proti veřejnému pořádku, za které lze uložit pokutu do 10 tis. Kč (15 tis. Kč u recidivy). Stejná horní hranice sazby pokuty je stanovena např. u vzbuzení veřejného pohoršení, porušení podmínek uložených na ochranu veřejného pořádku, zakrytí obličeje způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím identifikaci v souvislosti s organizovaným sportovním utkáním. Mírněji je ve skupině přestupků proti veřejnému pořádku trestáno již pouze neoprávněné nakládání s turistickou značkou nebo jiným orientačním označením, a to pokutou do 5 tis. Kč. Na intenzivnější narušení veřejného pořádku míří skutkové podstaty přestupků, za které lze uložit pokutu do 20 tis. Kč (30 tis. Kč u recidivy) – maření vykázání ze společného obydlí nebo předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí, znečistění veřejného prostranství. Za poškození nebo neoprávněné zabrání veřejného prostranství lze uložit pokutu do 50 tis. Kč (75 tis. Kč u recidivy). Nejpřísněji trestný je přestupek nakládání s pyrotechnikou v souvislosti s organizovaným sportovním utkáním, kde je kromě horní hranice pokuty 50 tis. Kč (100 tis. Kč u recidivy) stanovena i dolní hranice 10 tis. Kč, a to z důvodu mimořádných bezpečnostních rizik spojených s takovým jednáním. Z tohoto pohledu se jeví jako přiměřené zařadit navrhovanou kvalifikovanou skutkovou podstatu přestupku rušení nočního klidu do „prostřední“ skupiny přestupků proti veřejnému pořádku z hlediska jejich typové závažnosti (pokuta do 20 tis. Kč, 30 tis. Kč u recidivy). Uvedený přestupek je typově závažnější ve srovnání se základní skutkovou podstatou rušení nočního klidu, ale méně závažný než například poškození veřejného prostranství nebo nakládání s pyrotechnikou v souvislosti s organizovaným sportovním utkáním.

K čl. XIV bodům 2 a 3 - § 5 odst. 7 a 8

V odstavci 7 se pro obce navrhuje zavést zmocnění k „paušální“ (režimové) úpravě doby nočního klidu. Obce by měly mít možnost podle vlastního uvážení stanovit, že v jimi vymezeném období mezi 1. červnem a 30. zářím kalendářního roku dojde o víkendových nocích a o nocích před státními svátky k posunutí doby nočního klidu až o dvě hodiny. Uvedená paušální úprava počátku doby nočního klidu bude veřejnosti současně kompenzována prodloužením nočního klidu v ranních hodinách. Dojde-li tedy kupříkladu k „paušálnímu“ posunutí doby nočního klidu o dvě hodiny (tj. doba nočního klidu bude začínat v 00:00 hodin), dojde o tyto dvě hodiny automaticky i k posunutí konce doby nočního klidu (tj. doba nočního klidu skončí až v 08:00 hodin). Uvedeným opatřením je veřejnosti zabezpečen nárok na nerušený odpočinek v délce 8 hodin. Obec může nové zákonné zmocnění s ohledem na místní podmínky využít v plném rozsahu, anebo stanovit, že se uplatní pouze pro některé měsíce v daném období (např. pouze pro červenec a srpen) či pouze pro noci z pátku na sobotu v obcí vymezeném období apod. Vyloučena rovněž není úprava posunu doby nočního klidu pouze pro jednotlivé konkrétní víkendové noci či noci před svátky. Počátek doby nočního klidu mohou obce stanovovat diferencovaně, tj. odlišně pro noci z pátku na sobotu (např. od 23:00 hodin) a pro noci ze soboty na neděli (např. od 00:00 hodin). S ohledem na „paušální charakter“ a nevázanost na konkrétní výjimečnou událost se navrhuje, aby úprava nočního klidu na základě tohoto zmocnění byla stanovována zásadně pro celé území obce. Nové zákonné zmocnění v odstavci 7 výrazně posiluje samosprávu obcí v oblasti nastavování doby nočního klidu. Zmocnění reflektuje skutečnost, že zejména letní měsíce jsou v řadě obcí a měst o víkendech spojeny s pořádáním různorodých kulturních a společenských akcí. Ne vždy lze přitom tyto akce včas promítnout do obecně závazné vyhlášky o úpravě doby nočního klidu, či dokonce přesně určit, který víkend se bude ta která akce konat (tuto skutečnost může ovlivňovat řada faktorů, např. nepříznivé počasí). Noční život každé jednotlivé obce o letních víkendech a státních svátcích ovlivňují do značné míry místní podmínky a zvyklosti, jakož i bohatost kulturního a společenského života, soustředění cestovního ruchu, struktura obyvatelstva apod. Obce mohou navrhovanou úpravou dle své úvahy přiměřeně podpořit konání předem nespecifikovaných slavností, společenských akcí a setkání, promítání letních kin, ale též např. provoz pohostinských zařízení spojený s posezením na restauračních předzahrádkách. Možnost paušální úpravy doby nočního klidu na základě odstavce 7 je snahou o nalezení rozumného kompromisu mezi ústavně garantovaným právem obcí na samosprávu (které se promítá mimo jiné i v „policejní funkci“ obcí upravovat záležitosti veřejného pořádku podle místních podmínek a zvyklostí a s ohledem na potřeby svých občanů) a celospolečenským zájmem na nerušeném odpočinku v zákonem stanovené době nočního klidu. Právo na nerušený odpočinek v noční době má svou ústavní dimenzi v tom smyslu, že jde o projev základního práva na soukromí a nerušené užívání obydlí, které vyplývá z čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Moreno Goméz proti Španělsku ze dne 16. listopadu 2010, č.4143/02). Současně má toto právo úzkou souvislost se základním právem na ochranu zdraví, které vyplývá z čl. 31 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť dle údajů Světové zdravotnické organizace hluk v noční době významným způsobem narušuje spánkový cyklus, což je spojeno s celou řadou negativních zdravotních dopadů (blíže viz https://szu.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/zivotni-prostredi/hluk/zdravotni-ucinky- hluku/). Úkolem demokratického a právního státu je přitom poskytovat základním právům aktivní ochranu (status positivus), a to mimo jiné přijetím vhodného regulačního rámce chování jednotlivců. V odstavci 8 se v návaznosti na závěry aktuálního nálezu Ústavního soudu ze dne 20. června 2023, sp. zn. Pl. ÚS 38/22, navrhuje nahradit slovní spojení „výjimečný případ“ slovy „konkrétní výjimečná událost“. Do budoucna se tímto zpřesněním předchází výkladovým sporům, zda obce mohou na základě tohoto zákonného zmocnění zkrátit či úplně vyloučit dobu nočního klidu i bez návaznosti na konání konkrétní události (tj. stanovit výjimku z doby nočního klidu pro určité dny „generálně“). Tuto možnost by měl nově řešit odstavec 7. V odstavci 8 je dále výslovně uvedeno, že výjimka ze zákonem stanovené doby nočního klidu z důvodu konání výjimečné události může být obcí stanovená i s omezenou územní působností pro „jednotlivé uceleně vymezené lokality obce“. Zejména v případě územně rozsáhlejších obcí, které mají více katastrálních území nebo se člení na části obce ve smyslu § 27 odst. 1 zákona o obcích (osady, místní části apod.), nemusí mít každá výjimečná událost celoobecní význam (resp. může mít význam pouze lokální) a současně se její účinky nemusí projevovat mimo obcí vymezenou část daného území. V uvedených situacích není žádoucí, aby obce dobu nočního klidu zkracovaly či vylučovaly pro celé území obce, neboť pro takové opatření není důvod. Navrhovaná úprava je naplněním obecného požadavku na proporcionalitu právní regulace. Současně se lze již ve stávající praxi obcí s takto prováděnou úpravou doby nočního klidu setkat. Návrh tedy fakticky tuto možnost pouze potvrzuje. Zdůrazňuje se rovněž, že se obcí stanovená úprava doby nočního klidu pro vymezené konkrétní výjimečné události uplatní pouze za situace, kdy dojde k jejich konání. Nekoná-li se v obcí vymezeném datu konkrétní výjimečná událost např. z důvodu špatného počasí či z organizačně technických důvodů (pořadatel se rozhodne po vydání obecně závazné vyhlášky akci neuspořádat), k obcí stanovenému zkrácení nebo vyloučení doby nočního klidu nedojde. Úprava doby nočního klidu podle odstavce 8 je ve vztahu k paušální úpravě podle odstavce 7 úpravou speciální. Stanoví-li tedy obec ve své obecně závazné vyhlášce paušální úpravu doby nočního klidu např. pro všechny noci z pátku na sobotu a ze soboty na neděli v měsíci červenci a srpnu (např. že doba nočního klidu má počínat vždy až od 00:00 hodin), avšak současně stanoví, že pro některé z těchto nocí má doba nočního klidu z důvodu konání výjimečné události počínat později (např. má platit až od 02:00 hodin) nebo má být úplně vyloučena, bude mít tato speciální úprava doby nočního klidu před úpravou paušální (obecnou) přednost. Pokud bude docházet k překryvu paušálně upravené doby nočního klidu a speciálního zkrácení doby nočního klidu z důvodu konání výjimečné události, nebude tím dotčeno posunutí konce doby nočního klidu, které vyplývá z obcí přijaté paušální úpravy (doba nočního klidu tak může být v návaznosti na tento překryv vymezena např. od 02:00 do 08:00 hodin). Jiný postup by nebyl logický. V odstavci 8 je navrhována povinnost obcí v obecně závazných vyhláškách jednoznačně vymezit název konkrétní výjimečné události a datum nebo datovatelné období jejího konání. Jde o opatření, jehož cílem je zabezpečit předvídatelnost obcí provedené úpravy doby nočního klidu pro veřejnost [srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. června 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/16]. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že to, kdy přesně ke zkrácení či úplnému vyloučení doby nočního klidu dojde, musí být patrné přímo z obecně závazné vyhlášky. Dodatečná specifikace data, kdy dojde ke konání určité akce uvedené obcí ve vyhlášce (a tedy i výjimce z doby nočního klidu), například na úřední desce obecního úřadu, v místním rozhlase, tisku, plakátech či internetových stránkách obce, není z hlediska předvídatelnosti právní regulace akceptovatelná [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. března 2023, sp. zn. 1/23]. Uvedení názvu konkrétní výjimečné události je nezbytné proto, aby v případě jejího následného „nekonání“ nevznikaly pochybnosti o tom, zda se obcí stanovená výjimka z doby nočního klidu uplatní (odpadne-li důvod stanovení výjimky z doby nočního klidu, uplatní se doba nočního klidu v rozsahu stanoveném zákonem). Událost může být v obecně závazné vyhlášce obcí označena názvem „oficiálním“, ale také takovým názvem, ze kterého bude jednoznačně dovoditelné, na jakou konkrétní a nezaměnitelnou událost je výjimka z doby nočního klidu navázána. Dny, pro které se z důvodu konání konkrétní výjimečné události uplatní obcí stanovená výjimka z doby nočního klidu, musí být vymezeny konkrétním datem (např. 30. 3.) nebo jednoznačně datovatelným obdobím (např. Velikonoční svátky, první víkend v září apod.). Oproti stávajícímu stavu již nebude možné výjimku z doby nočního klidu vymezit pouhým názvem „tradiční události“, neboť v praxi je mimořádně problematické určit, zda ta která ve vyhlášce uváděná akce skutečně charakter „tradičnosti“ splňuje. Z hlediska požadavku na předvídatelnost právní regulace představují obtíže zejména ty akce, které se sice v obci každoročně opakují, nicméně mají „plovoucí termín“, tj. každý rok se konají v jiném týdnu či dokonce měsíci.

K části třinácté (změna zákona o právu na digitální služby a o změně některých zákonů)

K čl. XV

Cílem navrhované změny je obecně umožnit v případech, kdy digitální úkon vzniká za asistence tzv. úřední osoby, nahradit uznávaný elektronický podpis podpisem na podpisové zařízení (tablet). Nutnost podepsání podání v elektronické podobě uznávaným elektronickým podpisem vyplývá z § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Podepsání uznávaným elektronickým podpisem uživatele služby je však při asistovaném podání jen obtížně proveditelné (digitální úkon vzniká na počítači úřední osoby). Aby se zabránilo nutnosti následně podání vytisknout a předložit podateli k podpisu, navrhuje se, aby byl v tomto případě uznávaný elektronický podpis nahrazen podepsáním na podepisovací zařízení (tablet) před úřední osobou. V současné době je tento způsob podepisování využíván například při podání žádosti o vydání občanského průkazu nebo cestovního pasu.

K části čtrnácté (změna zákona o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů)

K čl. XVI bodům 1 až 4 - § 2

Ustanovení § 2 odst. 4 a 5 zákona o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů (dále jen „Sbírka právních předpisů“) upravují institut náhradního vyhlášení pro případy, kdy nastane překážka bránící zveřejnění právního předpisu ve Sbírce právních předpisů. Zákon nicméně nestanoví, po jakou dobu má uvedené zveřejnění na úřední desce trvat. Oproti úpravě obsažené v § 12 odst. 1 zákona o obcích ve znění platném do 31. 12. 2021, kde byla pro řádné vyhlášení stanovena podmínka vyvěšení právního předpisu na úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dnů (za den vyhlášení právního předpisu obce se považoval již první den vyvěšení na úřední desce), současné znění zákona nic obdobného nestanoví. Pokud by bylo vycházeno z čistě jazykového (gramatického) výkladu současného znění § 2 odst. 4 zákona o Sbírce právních předpisů, pak by pro řádné vyhlášení a nabytí platnosti v náhradním režimu postačovalo, aby byl právní předpis na úřední desce zveřejněn i jen po velice omezenou dobu (ad absurdum i jen pouhý okamžik). Naopak při výkladu přihlížejícímu k systémovým souvislostem, účelu zákona a ústavnímu požadavku na přístupnost práva by náhradním způsobem vyhlášený právní předpis měl být zveřejněný na úřední desce po celou dobu až do jeho dodatečného řádného zveřejnění ve Sbírce právních předpisů, k čemuž by mělo dojít bezodkladně poté, co pomine překážka, která bránila jeho řádnému vyhlášení v tomto informačním systému veřejné správy. Z výše uvedených důvodů se navrhuje, aby režim náhradního vyhlašování právního předpisu byl výslovně upraven, a to v té podobě, jaká platila pro vyhlašování právních předpisů obcí do 31. 12. 2021, s drobným rozdílem, že pro řádné vyhlášení nebude vyžadováno, aby byl právní předpis vyvěšen na úřední desce po dobu 15 dnů, ale pouze do okamžiku jeho zveřejnění ve Sbírce právních předpisů ve smyslu § 2 odst. 5. V praxi lze totiž očekávat, že případné výpadky provozu informačního systému Sbírky právních předpisů budou trvat nanejvýše jednotky dnů, a proto se jeví nadbytečným a matoucím, aby byla stanovena povinnost mít právní předpis vyvěšený na úřední desce i poté, co byl již zveřejněn ve Sbírce právních předpisů. Druhou (související) navrhovanou úpravou je stanovení explicitní povinnosti obcí náhradním způsobem vyhlášený právní předpis zveřejnit ve Sbírce právních předpisů nejpozději ve lhůtě do 30 dnů po dni, kdy bylo uveřejněno oznámení o pominutí překážky bránící zveřejňování právních předpisů ve Sbírce právních předpisů. Následkem nesplnění této povinnosti by bylo pozbytí platnosti právního předpisu. Důvodem navrhované úpravy je skutečnost, že dosavadní právní úprava s eventuálním nesplněním povinnosti zveřejnit náhradním způsobem vyhlášený právní předpis ve Sbírce právních předpisů neprodleně poté, kdy bylo uveřejněno oznámení o této možnosti, nespojuje žádné právní důsledky. Tento stav přitom může mít za následek, že budou mimo Sbírku právních předpisů existovat (byť v jednotkách případů) platné a účinné předpisy, které by zde jinak musely být publikovány, což je zcela v rozporu s principem daného zákona, jehož cílem bylo a je vytvořit informační systém obsahující veškeré platné právní předpisy územních samosprávných celku a zákonem stanovených správních úřadů.

K čl. XVI bodu 5 - § 5

Změna v § 5 odst. 6 cílí na odstranění zjevného legislativního nedostatku spočívajícího v absenci odkazu na použitelnost ustanovení o opravách nesprávností (která se jinak týkají především ve Sbírce právních předpisů prvotně vyhlašovaných právních předpisů) též na platné a účinné právní předpisy, jež byly vyhlášeny přede dnem nabytí účinnosti zákona o Sbírce právních předpisů, a které musí být v rámci přechodného období zveřejněny ve Sbírce právních předpisů v režimu § 9 odst. 1 zákona o Sbírce právních předpisů. V souvislosti s doplněním chybějícího odkazu na uvedené ustanovení se upravuje i použitá terminologie, kdy slovo „vyhlášen“ se nahrazuje slovem „zveřejněn“. Tomu pak odpovídá i úprava souvisejícího odkazu na ustanovení § 2 odst. 5 zákona o Sbírce právních předpisů.

K čl. XVI bodům 6 a 7 - § 6

Jedná se o legislativně-technické upřesnění pravidel pro číslování právních předpisů ve Sbírce právních předpisů. Číslování právních předpisů ve Sbírce právních předpisů již v současné době probíhá automatizovaně, nicméně některé územní samosprávné celky právní předpisy stále samy číslují přímo v textu samotného právního předpisu. Tato skutečnost v řadě případů vede k tomu, že číslo právního předpisu přidělené Sbírkou právních předpisů se neshoduje s číslem ve vlastním textu právního předpisu, což může pro adresáty působit matoucím dojmem. V odstavci 1 se tak výslovně uvádí, že označení právního předpisu číslem se provede automatizovaně v okamžiku jeho zveřejnění ve Sbírce právních předpisů. S ohledem na automatizované číslování právních předpisů ve Sbírce právních předpisů se v zákoně výslovně stanovuje postup pro číslování právního předpisu, který byl vyhlášen „náhradním způsobem“ zveřejněním na úřední desce územního samosprávného celku či správního úřadu. Číslo právní předpis obdrží až v okamžiku jeho zveřejnění ve Sbírce právních předpisů. Současně se v zákoně upravuje postup při číslování právních předpisů, pokud dojde k výmazu dokumentu, který není právním předpisem.

K čl. XVI bodu 8 - § 8

V návaznosti na návrh změny zákona o obecní policii, která opravňuje shromáždění starostů společenství obcí rozhodnout o zřízení či zrušení obecní policie společenství obcí, se do výčtu aktů zveřejňovaných ve Sbírce právních předpisů doplňuje rozhodnutí shromáždění starostů společenství obcí o zřízení obecní policie a rozhodnutí shromáždění starostů společenství obcí o zrušení obecní policie. Vedle povinnosti zveřejnit rozhodnutí o zřízení či zrušení obecní policie se výslovně uvádí povinnost zveřejnit i změnu takového rozhodnutí (např. rozšíření působnosti obecní policie, změna osoby řídící obecní policii apod.).

K části patnácté (změna zákona č. 414/2023 Sb., kterým se mění zákon o matrikách)

K čl. XVII bodu 1

Legislativně technická úprava reagující na zrušení § 1 odst. 4 zákonem č. 414/2023 Sb.

K čl. XVII bodům 2 až 5

Podle novely zákona o matrikách č. 414/2023 Sb., která zavedla s účinností od roku 2027 matriční informační systém, je součástí tohoto systému též seznam odborně doložených jmen (ve významu „křestních jmen“), tedy jmen, jejichž zápis matričním úřadem byl podmíněn znaleckým posudkem či odbornými podklady od veřejné výzkumné instituce, jejímž předmětem činnosti je výzkum v oblasti jazykovědy.

Důvodem je skutečnost, že Ministerstvo vnitra seznam jmen již publikuje v širším rozsahu na svých internetových stránkách. Jedná se o seznam jmen vytvořený na základě znaleckých posudků, odborných vyjádření a podkladů z agendového informačního systému evidence obyvatel. Seznam je určen zájemcům o jméno a slouží i jako pomůcka při návrhu na zápis takového jména do matriční knihy. Jméno, které je uvedeno na seznamu, totiž zapíše matriční úřad do matriční knihy bez dalšího ověřování.

Vzhledem k tomu, že předmětný seznam ke svému fungování výslovnou zákonnou oporu nepotřebuje, jeví se vhodnější předmětnou úpravu ze zákona o matrikách ještě před nabytím její účinnosti vypustit než provádět její novelizaci reagující na vývoj v praxi.

K čl. XVII bodu 6

Navrhuje se vypustit pasáž zrušující část ustanovení § 25 odst. 6, která již bude v době nabytí účinnosti čl. I bodu 77 zákona č. 414/2023 Sb. zrušena v rámci nynější novely zákona o matrikách.

K části šestnácté (zrušovací ustanovení)

K čl. XVIII

Vzhledem k navrhovaným změnám vedení seznamu obecních a obdobných úřadů a nově i společenství obcí v rámci novely zákona o informačních systémech veřejné správy se navrhuje zrušit stávající vyhlášku č. 553/2020 Sb., o seznamu obecních úřadů a úřadů městských částí nebo městských obvodů, které jsou kontaktními místy veřejné správy, včetně jejích novel.

K části sedmnácté (účinnost)

K čl. XIX

Nabytí účinnosti zákona se navrhuje dnem 1. července 2025. Některé další změny související se novelizací zákona o matrikách pak musí mít datum nabytí účinnosti pozdější – jedná se o reakci na nabytí účinnosti některých pasáží jeho velké novely obsažené v zákoně č. 414/2023 Sb. dnem 1. ledna 2027.

V Praze dne 1. 11. 2024

Tomáš Dubský, podepsáno elektronicky

Mgr. Milada Voborská, podepsáno elektronicky

Mgr. Martina Ochodnická, podepsáno elektronicky

Ing. Jiří Havránek, podepsáno elektronicky

Ing. Jiří Carbol, podepsáno elektronicky