Novela z. o služeb. poměru příslušníků bezpečnostních sborů - EU

K bodům 16 až 18 a 437 (§ 7 a příloha č. 1 zákona)

Do ustanovení § 7 se vkládá nový odstavec 2, který u příslušníků Vězeňské služby České republiky zařazených v 1. až 3. tarifní třídě snižuje požadavek na dosažené vzdělání, a to ze středního vzdělání s maturitní zkouškou na vzdělání střední nebo střední s výučním listem (odpovídajícím způsobem se mění i příloha č. 1 zákona). Návrh vychází z potřeb Vězeňské služby České republiky a jeho smyslem je zefektivnit nábor nových příslušníků a dosáhnout stabilizace personální situace. Činnosti v uvedených tarifních třídách zahrnují zejména strážní a eskortní službu, a není tedy potřebné zajišťovat je prostřednictvím příslušníků se středním vzděláním s maturitní zkouškou, kterých je v řadách Vězeňské služby České republiky nedostatek.

V návaznosti na vložení nového odstavce 2 dochází k přečíslování odstavců zbývajících. Oprávnění ředitele bezpečnostního sboru stanovit služebním předpisem pro služební místo výjimečně vyšší stupeň vzdělání, než je stanoven pro služební hodnost, jestliže to vyžadují služební činnosti vykonávané na služebním místě, se doplňuje oprávněním ředitele zpravodajské služby stanovit služebním předpisem pro služební místo výjimečně nižší stupeň vzdělání, než je stanoven pro služební hodnost, jestliže to vyžaduje důležitý zájem služby. Výjimka z minimální doby trvání služebního poměru, která v současnosti platí pro příslušníky zpravodajských služeb a Generální inspekce bezpečnostních sborů, se rozšiřuje i na příslušníky tzv. speciálních útvarů Policie České republiky. Jde o útvary vykonávající systematické činnosti související s použitím agenta, předstíraným převodem, zvláštní ochranou svědka, výrobou a opatřováním krycích dokladů nebo řízením informátorů (§ 201 odstavec 5).

K bodům 19 a 20 (§ 8)

S kritikou z řad bezpečnostních sborů se dlouhodobě setkává skutečnost, že ustanovení § 8 umožňuje prezidentu republiky jmenovat do generálské hodnosti např. vedoucího obvodního oddělení, ale nikoliv už náměstka ředitele útvaru s celostátní působností. Navrhuje se proto okruh potenciálních kandidátů výstižněji popsat jako vedoucí příslušníky ve služebních hodnostech vrchního rady nebo vrchního státního rady. Jelikož zákon o služebním poměru příslušníků pracuje s pojmy služební hodnost (např. vrchní inspektor) a hodnostní označení (např. nadpraporčík), přičemž služební místa jsou charakterizována služební hodností, navrhuje se také stanovit, že generálská "hodnost" nahrazuje hodnostní označení.

Nový pátý odstavec reaguje na zavedení nového druhu kázeňské odměny, totiž mimořádného zvýšení hodnostního označení (§ 49 odstavec 3).

K bodům 21 až 23 (§ 10 až 11a)

Ustanovení § 10 o zařazování příslušníků do služebního poměru na dobu určitou nepokrývá všechny varianty profesní historie příslušníka. Doplňuje se proto pravidlem, že příslušník, který již byl ve služebním poměru příslušníka bezpečnostního sboru nebo vojáka z povolání, nicméně tento poměr trval méně než 3 roky, se zařadí do služebního poměru na dobu určitou v trvání 3 let. Současně se z druhého odstavce vypouští část věty za středníkem, neboť je redundantní vzhledem k obsahu § 11 odstavce 2.

V ustanovení § 11a se základě požadavku bezpečnostních sborů navrhuje prodloužení zkušební doby ze 6 měsíců na 12 měsíců. Služba v bezpečnostním sboru je velmi specifickým povoláním, které klade na výběr správných osobností vysoké nároky. Uchazeči proto musejí absolvovat náročné přijímací řízení a poté procházejí obdobím odborné přípravy, které často přesahuje dnešní délku zkušební doby. Pokud nově přijatý příslušník odbornou přípravou úspěšně nezvládne, bezpečnostní sbor nemá mnoho možností, jakými činnostmi jej až do konce doby určité pověřit. Navrhuje se proto návrat ke zkušební době v délce 12 měsíců, která se např. v podmínkách Policie ČR uplatňovala před přijetím zákona o služebním poměru příslušníků a pracovaly s ní i předpisy upravující poměry četnictva a policie v době první Československé republiky.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019, o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii, podle jejíhož článku 8 by zkušební doba obecně neměla přesáhnout 6 měsíců, takovou délku zkušební doby nevylučuje. Článek 1 odstavec 6 totiž umožňuje členským státům rozhodnout, že se ustanovení článku 8 nepoužije na "úředníky, veřejné záchranné služby, ozbrojené síly, policejní orgány, soudce, státní zástupce, vyšetřovatele nebo jiné orgány pro vymáhání práva“. Kromě toho přímo článek 8 obsahuje výjimku pro delší zkušební dobu, kterou vyžaduje „povaha zaměstnání“, a jak uvádí bod 28 preambule, tato výjimka se týká především „funkcí ve veřejné službě“.

Současně se již zastaralé pravidlo, podle nějž se překážky ve službě na straně příslušníka do zkušební doby započítávají v rozsahu nejvýše 10 dnů (které kopíruje již zrušenou právní úpravu ve starém zákoníku práce) modernizuje a upravuje po vzoru nového zákoníku práce: zkušební doba se bude automaticky prodlužovat o dobu celodenních překážek ve službě a dobu celodenní dovolené, pro které příslušník nekonal službu.

K bodu 24 (§ 12)

Ustanovení odstavce 4 obsahuje možnost prodloužení trvání služebního poměru na dobu určitou v případě, že příslušníkovi důležité překážky zabrání ve složení služební zkoušky. V praxi však dochází i k situacím, kdy příslušník služební zkoušku úspěšně složí, ale nebylo ještě zpracováno jeho služební hodnocení, např. kvůli požadavkům § 203 odstavce 6. Nový odstavec 7 proto přináší možnost prodloužit trvání služebního poměru na dobu určitou i z tohoto důvodu.

K bodu 25 (§ 12a)

Do odstavce 1 ustanovení § 12a byla ze systematických důvodů přesunuta stávající věta druhá a třetí ustanovení § 1 odstavce 2, upravující funkční období ředitelů bezpečnostních sborů. Nový odstavec 2 zavádí pětileté funkční období i pro další manažery Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru České republiky (ředitele krajských ředitelství Policie České republiky, ředitele útvarů Policie České republiky s celostátní působností, ředitele hasičských záchranných sborů jednotlivých krajů a velitele záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru České republiky. Tuto manažerskou funkci bude moci stejná osoba zastávat i opakovaně.

K bodům 26 až 28 (§ 13)

Ustanovení odstavce 1 nadále podmiňuje přijetí uchazeče do služebního poměru jeho státně-občanským vztahem k České republice. Osoba, která české občanství nemá, nemůže být do služebního poměru přijata a příslušník, který české občanské občanství z jakýchkoliv důvodů pozbude, musí být ze sboru propuštěn.

Takový požadavek není v rozporu s článkem 45 Smlouvy o fungování Evropské unie, který sice zakotvuje volný pohyb pracovníků v rámci Evropské unie, přiznává občanům právo ucházet se o nabízená pracovní místa v jakémkoliv státu EU a požaduje odstranění jakékoli diskriminace mezi občany členských států Evropské unie na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky, nicméně současně připouští omezení zásad volného pohybu pracovníků, pokud je odůvodněno ochranou veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti a pokud jde o zaměstnání ve veřejné správě.

Zavádí se nový požadavek, který musí uchazeč o přijetí do služebního poměru splňovat, pojmenovaný „spolehlivost“. Jeho bližší vymezení je obsahem § 14a. Naopak se zmírňuje požadavek, aby uchazeč nebyl členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost. Přijetí by nemělo bránit členství v orgánech právnických osob, které de iure provozují podnikání, ovšem pouze jako tzv. vedlejší hospodářskou činnost (zájmové spolky, bytová družstva, SVJ apod.). Cílem takového podnikání je totiž pouze podpora hlavního účelu právnické osoby (zajišťování bytových potřeb, provozování společného zájmu) a případný zisk se mezi členy nerozděluje. Účelem zákazu členství v řídících nebo kontrolních orgánech podnikajících právnických osob nepochybně nebylo znemožnit vstup do bezpečnostního sboru osobám, které vykonávají funkce ve výborech nebo komisích zájmových spolků a podobných subjektů, navrhuje se proto výslovně vyjádřit tuto vůli zákonodárce v textu zákona.

V odstavci 2 se výjimka ohledně dosažené úrovně vzdělání, kdy budoucí příslušník nemusí splňovat stupeň vzdělání stanovený pro služební hodnost, do níž má být jmenován, rozšiřuje ze zpravodajských služeb i na policisty ze speciálních útvarů a inspektory specializovaného určeného oddělení se zvláštním režimem Generální inspekce bezpečnostních sborů (§ 201 odstavec 5 a 6).

K bodům 29 až 32 (§ 14)

Z ustanovení druhého odstavce se vyjímá pododstavec d), který z přijetí do služebního poměru vylučuje tzv. závislé osoby. Nově totiž bude součástí § 14a upravujícího požadavek „spolehlivosti“.

Nový čtvrtý odstavec konstatuje, že při posuzování bezúhonnosti uchazeče se přihlíží pouze k odsouzení soudem České republiky nebo odsouzení cizozemským (popř. mezinárodním) soudem, na které se podle § 4 odstavce 5 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rejstříku trestů“), hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Tento princip se uplatňuje po celou dobu existence zákona o služebním poměru příslušníků, nebyl v něm však výslovně vyjádřen.

K případnému jinému odsouzení uchazeče v členském státě Evropské unie (nebo ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska) bude – od účinnosti novelizace – bezpečnostní sbor při přijímání do služebního poměru přihlížet také, ovšem nikoliv v rámci bezúhonnosti. Pro tyto účely byl vytvořen nový požadavek tzv. „spolehlivosti“ (§ 14a).

K bodu 22 (§ 14a)

Ustanovení § 14a specifikuje nový požadavek na uchazeče o přijetí do služebního poměru, který byl nazván „spolehlivost“. Za důvody nespolehlivosti označuje:

● závislost na alkoholu nebo jiných návykových látkách, popřípadě závislost na činnosti neslučitelné s požadavky kladenými na příslušníka bezpečnostního;

● trestní stíhání pro úmyslný trestný čin, probíhající v době přijímacího řízení;

● trestní stíhání pro nedbalostní trestný čin, probíhající v době přijímacího řízení, jestliže je toto nedbalostní jednání v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka;

● podezření ze založení, podpory, propagace nebo veřejného sympatizování s hnutím, které směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Obdobný důvod pro ztrátu spolehlivosti obsahuje pro strážníky obecní policie zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů.

Za důvod pro ztrátu spolehlivosti je dále považováno odsouzení uchazeče soudem jiného členského státu Evropské unie (nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska) za jednání, které odpovídá trestným činům uvedeným v § 14 odstavci 1 zákona o služebním poměru příslušníků a týká se činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky.

Zohledňování odsouzení uchazeče trestním soudem jiného státu než České republiky je ve služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů novinkou. Důvodem, proč nebylo podřazeno pod důvody ztráty bezúhonnosti, je skutečnost, že u příslušníků bezpečnostních sborů se v rámci posuzování bezúhonnosti tradičně berou v potaz i již zahlazená odsouzení a trestní stíhání ukončená alternativním způsobem (tzv. odklonem). Bezpečnostní sbor však u „cizozemských kauz“ není schopen takové informace vždy získat.

Členské státy Evropské unie (a Spojené království Velké Británie a Severního Irska) spolu sice na základě rámcového rozhodnutí Rady 2009/315/SVV ze dne 26. února 2009, o organizaci a obsahu výměny informací z rejstříku trestů mezi členskými státy, stále více sdílejí údaje z trestních rejstříků a s účinností ode dne 1. 7. 2024 jsou informace o pravomocných odsouzeních českého občana soudy jiného členského státu Evropské unie (a soudy Spojeného království Velké Británie a Severního Irska) povinně uváděny v tzv. příloze výpisu z rejstříku trestů, tato příloha však neobsahuje (viz § 13 odstavec 2 zákona o rejstříku trestů) údaje o odsouzeních, u nichž došlo k zahlazení nebo jiné skutečnosti, pro kterou se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, ani informace, jejichž předání pro jiné účely než pro trestní řízení odsuzující stát vyloučil. Rovněž opis z rejstříku trestů, který byl vydán pro jiné účely než pro trestní řízení (což je právě případ opisu vydaného pro účely přijímacího řízení) neobsahuje údaje, jejichž předání pro „netrestní“ účely odsuzující stát vyloučil.

S cílem usnadnit bezpečnostním sborům hodnocení spolehlivosti uchazečů se dále stanoví, že je-li v tomto směru významné rozhodnutí, které bylo vydáno soudem jiného členského státu Evropské unie nebo (nebo soudem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska), např. kvůli ověření, zda bylo deliktní jednání v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka, může bezpečnostní sbor uchazeče vyzvat k předložení příslušného rozhodnutí včetně úředně ověřeného překladu. Překlad není třeba dokládat u rozhodnutí vyhotovených ve slovenštině. V takové situace se pak uplatní „obrácené důkazní břemeno“: nepředloží-li uchazeč požadované dokumenty ve stanovené lhůtě, vychází bezpečnostní sbor z právní domněnky, že uchazeč předpoklad spolehlivosti nesplňuje.

K bodům 34 až 49 (§ 15 až 17)

Do ustanovení § 15 a 16 se navrhuje zavedení několika výjimek pro zpravodajské služby, které jsou odůvodněny specifickou povahou jejich fungování: přijímací řízení nebudou povinny zahájit na základě každé žádosti ze strany uchazeče, závěry lékařského posudku o zdravotní způsobilosti a psychologického posudku o osobnostní způsobilosti nebudou muset uchazeči sdělovat (a uchazeč tedy nebude moci žádat o jejich přezkum), uchazeče budou oprávněny o výsledku přijímacího řízení vyrozumět i jiným vhodným a prokazatelným způsobem než písemně a údaje o nepřijatém uchazeči a důvodech jeho nepřijetí budou moci uchovávat i déle než 3 roky.

U zpravodajských služeb také seznam nemocí a zdravotních problémů, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost pro výkon služby, a osobnostních charakteristik, které jsou předpokladem pro výkon služby, bude určovat ředitel zpravodajské služby ve služebním předpisu. Zpravodajské služby tedy nadále budou pod společné prováděcí předpisy o zdravotní a osobnostní způsobilosti příslušníků spadat pouze částečně.

V ustanovení § 15 odstavce 6 dochází ke změně zmocnění pro vydání podzákonného právního předpisu o zdravotní způsobilosti občanů, kteří se ucházejí o přijetí do služebního poměru. Zákon dosud počítal s existencí vyhlášky Ministerstva vnitra vydané „v dohodě“ s Ministerstvem financí, Ministerstvem spravedlnosti, zpravodajskými službami a Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Znění článku 49 odstavce 2 Legislativních pravidel vlády však s touto konstrukcí dále nepočítá: má-li se prováděcí předpis dotýkat působnosti více resortů, má jít o nařízení vlády. Odstavec 6 tedy nově obsahuje zmocnění pro vydání nařízení vlády, které stanoví podmínky pro stanovení zdravotní klasifikace, seznam činností pro účely posuzování zdravotní způsobilosti pro výkon služby v bezpečnostních sborech podle katalogu činností v bezpečnostních sborech, zdravotní klasifikaci nemocí, stavů a vad a přidružených zdravotních problémů, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost občana pro výkon služby, náležitosti žádosti o provedení vstupní lékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti ke službě, druh a obsah lékařské prohlídky, obsah lékařských vyšetření a náležitosti lékařského posudku. K výjimce pro zpravodajské služby viz předchozí odstavec.

Právě zmíněná změna z vyhlášky na nařízení vlády byla provedena také v ustanovení § 15 odstavce 7. Osobnostní charakteristiky, které jsou předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, důvody zjišťování osobnostní způsobilosti, postup při zjišťování osobnostní způsobilosti, náležitosti závěru psychologa bezpečnostního sboru a postup při přezkumném řízení tedy pro příště stanoví vláda nařízením. K výjimce pro zpravodajské služby viz výše.

Do ustanovení § 16 odstavce 2 se přidávají nová oprávnění bezpečnostního sboru v souvislosti prověřováním, zda občan, který se uchází o přijetí do služebního poměru, splňuje zákonné požadavky a podmínky, zejména oprávnění vyžádat od příslušných orgánů rozhodnutí, které má vliv na splnění podmínky bezúhonnosti a spolehlivosti.

Pojem „služební slib“ se na žádost bezpečnostních sborů nahrazuje tradičnějším označením „služební přísaha“.

K bodu 50 (§ 18)

Stávající text ustanovení se upřesňuje s cílem potvrdit, že příslušníka, který již dříve sloužil ve služebním poměru na dobu neurčitou, lze při opětovném přijetí do služebního poměru ustanovit na služební místo se služební hodností stejnou jako v předchozím služebním poměru, ale také s hodností nižší.

K bodům 51 a 52 (§ 19)

V ustanovení § 19 odstavce 6 se modernizuje nepříliš srozumitelná definice „jiného zvláštního požadavku“. Je-li u služebního místa v systemizaci služebních míst vyznačen „jiný zvláštní požadavek“, může být na takové služební místo ustanoven pouze příslušník, který předepsaný „jiný zvláštní požadavek“ splňuje. Tento „jiný zvláštní požadavek“ přitom může mít podobu:

a) nadstandardní způsobilosti po fyzické, zdravotní nebo osobnostní stránce (např. u příslušníků zásahových jednotek);

b) zdravotního pojištění u zdravotní pojišťovny určené vládou České republiky. Tato forma „jiného zvláštního požadavku“ souvisí s tzv. zvláštními postupy podle ustanovení § 27b zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, jejichž cílem je efektivní zakrytí činnosti a současně zajištění bezpečnosti vybraných příslušníků zpravodajských služeb a dalších bezpečnostních sborů, a rovněž s novelizací navrhovaným doplněním § 11 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

K bodům 53 až 61 (§ 20)

Navrhuje se oprava legislativních nedostatků, kdy např. odstavec 1 pododstavec a) bod 1 a odstavec 2 pododstavec a) bod 1 nesprávně odkazuje na § 26 odstavec 2, který se ale týká příslušníka, který sám požádal o odvolání ze služebního místa a ustanovení na jiné služební místo s nižší služební hodností, nebo odstavec 1 pododstavec a) bod 4 hovoří o příslušníkovi zproštěném služby, který však ze svého služebního místa vůbec není odvoláván. Současně se do ustanovení přidávají chybějící odkazy na nové odstavce § 25 a 26. Do odstavce 3 pododstavce d) bodu 1 se vkládá slovo „inspektor“ s cílem dosáhnout shody se ustanovením § 26 odstavcem 3.

K bodům 62 až 66 (§ 20a a 21)

Navrhuje se oprava legislativních nedostatků (např. pojem „ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů“ se nahrazuje termínem „služební funkcionář“, doplňují se odkazy na některá ustanovení, zrušují se nadbytečná slova „který má požadovanou služební hodnost“).

K bodu 67 (§ 21a)

Nové ustanovení § 21a obsahuje právní úpravu obsazování služebních míst ve speciálním útvaru Policie České republiky (§ 201 odstavec 5), která je obdobou právní úpravy obsazování služebních míst ve zpravodajských službách.

K bodům 68 až 73 (§ 22 až 23)

Modernizuje se právní úprava výběrového řízení. Vyhlášení výběrového řízení bude povinně zveřejňováno v informačním systému Ministerstva vnitra o obsazování služebních míst (OSM). Součástí oznámení o výběrovém řízení musí být charakteristika obsazovaného služebního místa a informace o délce lhůty pro podání písemné žádosti.

Do výčtu požadavků, které musí uchazeč z řad příslušníků splňovat, se přidává „jiný zvláštní požadavek“ a dále „další odborný požadavek, bez jehož splnění nelze příslušníka na služební místo ustanovit“: jde dovednost nebo vlastnost nezbytnou pro výkon služby na daném služebním místě, jako je např. pilotní licence pro služební místo pilota.

Požadavek „velmi dobrých“ výsledků ve výkonu služby podle závěru služebního hodnocení se vzhledem ke zkušenostem z praxe zmírňuje na požadavek „dobrých“ výsledků. Využití tzv. bočního vstupu do bezpečnostního sboru se rozšiřuje na situace, kdy se nedaří obsadit volné služební místo, pro které je vyznačen „další odborný požadavek“. Existují totiž specifické odbornosti, které nelze subsumovat pod obor ani zaměření vzdělání (např. pyrotechnický kurz), přesto se jedná o vysoce odborné dovednosti, které bezpečnostní sbor získá často pouze přijetím odborníka zvnějšku. Odstraňuje se nejasnost, zda lze postup podle § 22 odstavce 5 využít v případě vhodného příslušníka, který nesplňuje podmínku doby trvání služebního poměru.

Ke stávající možnosti, aby bylo výběrové řízení ukončeno závěrem, že žádný z účastníků výběrového řízení není vhodný pro obsazované volné služební místo, se přidává možnost ukončit výběrové řízení konstatováním, že se nepřihlásil žádný uchazeč nebo že všichni uchazeči z výběrového řízení odstoupili. Ve všech těchto případech vyhlásí služební funkcionář nové výběrové řízení, ledaže lze volné služební místo obsadit postupem podle § 20 odstavce 3.

K bodu 74 (§ 24)

Výjimka pro obsazování služebních míst ve zpravodajských službách a Generální inspekci bezpečnostních sborů se rozšiřuje také na speciální útvary Policie České republiky (§ 201 odstavec 5), a do textu ustanovení se proto doplňuje osoba policejního prezidenta.

K bodům 75 až 79 (§ 25)

V ustanovení odstavce 1 se navrhuje vhodnější formulace pododstavce označeného písmenem c), která bude odvolání ze služebního místa vztahovat na ztrátu „jiného zvláštního požadavku“ (§ 19 odstavec 6). Současně se přidávají nové dva pododstavce d) a e), které umožní odvolání příslušníka ze služebního místa, pokud přestane splňovat „další odborný požadavek, bez jehož splnění není možno službu na uvedeném místě vykonávat“, např. tedy příslušník na služebním místě pilota přijde o pilotní licenci, a v situaci, kdy příslušníkovi v manažerské pozici uvedené v § 12a uplyne jeho funkční období a nebude znovu ustanoven na stejné služební místo.

V odstavci 2 se mezi příslušníky, které je možné odvolat ze služebního místa s ohledem na „důležitý zájem služby“, přidávají příslušníci speciálního útvaru Policie České republiky a specializovaného oddělení Generální inspekce bezpečnostních sborů (§ 201 odst. 5 a 6).

Nový odstavec 7 umožní odvolání vedoucího příslušníka, jenž opakovaně při služebním hodnocení dosáhl pouze „dobrých výsledků s výhradami“. Takový příslušník se ustanoví na služební místo, pro které je stanovena stejná služební hodnost, avšak nejde o místo vedoucího příslušníka, a to i v jiném místě služebního působiště.

K bodům 80 (§ 26)

Smyslem nového šestého odstavce je postavit najisto, že při postupu podle § 26 může být příslušník ustanoven na služební místo i v jiném místě služebního působiště.

Pro úplnost lze připomenout, že pravidla obsažená v § 85 odstavci 2 a 3 mají speciální povahu, a proto je třeba je dodržet i při postupu podle § 26: těhotná příslušnice, příslušnice do konce devátého měsíce po porodu, příslušnice, která kojí a příslušník jakéhokoliv pohlaví, který pečuje o dítě mladší než 1 rok, resp. je-li osamělý, o dítě mladší než 3 roky, mohou být ustanoveni na jiné služební místo v jiném místě služebního působiště jen se svým souhlasem.

K bodu 81 (§ 27)

Celý § 27 se navrhuje zrušit, neboť na osobu ředitele bezpečnostního sboru se uplatní obecná pravidla, platná i pro ostatní příslušníky.

K bodu 82 (§ 28)

Ve druhém odstavci se odstraňuje legislativní nesprávnost, kdy je příslušník v záloze pro studující uveden mezi osobami, kterým lze stanovit jiné místo služebního působiště.

K bodům 83 až 87 (§ 32)

Z návětí odstavce 1 se vypouštějí slova „ve služebním poměru na dobu neurčitou“, a to s cílem umožnit zařazení do zálohy pro dočasně nezařazené i příslušníkům ve služebním poměru na dobu určitou. Dále se navrhuje rozšířit obsah odstavce 1 tak, aby se zařazení do zálohy pro dočasně nezařazené týkalo také příslušníků odvolaných ze služebního místa podle § 25 odstavce 1 pododstavce c), d) a e), § 25 odstavce 2 a § 25 odstavce 7, které nelze ustanovit na jiné služební místo, neboli:

● příslušníka odvolaného ze služebního místa, protože přestal splňovat jiný zvláštní požadavek,

● příslušníka odvolaného ze služebního místa, protože přestal splňovat další odborný požadavek, bez jehož splnění není možno službu na uvedeném místě vykonávat,

● příslušníka zpravodajské služby, specialisty v zásahové jednotce, příslušníka specializovaného oddělení Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo příslušníka speciálního útvaru Policie České republiky, který byl odvolán z dosavadního služebního místa, neboť to vyžadoval důležitý zájem služby,

● příslušníka uvedeného v § 12a, kterému uplynulo jeho funkční období a nebyl znovu ustanoven na stejné služební místo

● příslušníka odvolaného ze služebního místa vedoucího příslušníka, neboť podle závěru služebního hodnocení dosahoval ve výkonu služby pouze „dobrých výsledků s výhradami“.

Do odstavce 2 se doplňuje slovní spojení „o jeden stupeň“ nižší služební hodnost, a to s cílem jej sjednotit s § 26 odstavcem 4.

K bodu 88 (§ 33)

V pododstavci a) se navrhuje změna, jejímž cílem je odstranit nerovný přístup k příslušnicím a příslušníkům po založení rodiny. Pokud se totiž příslušník (otec) po narození dítěte rozhodne čerpat rodičovskou dovolenou, je odvolán ze svého služebního místa a zařazen do zálohy neplacené, tzn. své služební místo ztratí. Příslušnice (matka) naproti tomu čerpá nejprve mateřskou dovolenou, služební místo neztrácí a do neplacené zálohy je zařazena až později. Navrhuje se proto příslušníky, kteří čerpají rodičovskou dovolenou v období, kdy příslušnicím náleží mateřská dovolená, nezařazovat do neplacené zálohy, nýbrž umožnit jim čerpat tzv. překážku ve službě na straně příslušníka (bez náhrady služebního příjmu).

V pododstavci b) dochází ke změně v reakci na nový název služebního volna podle § 76 a výměra „1 měsíc“ se na žádost personalistů bezpečnostních sborů mění na přesnějších „30 kalendářních dnů“.

Nový pododstavec c) se týká tzv. dlouhodobého uvolnění za účelem výkonu veřejné funkce. Příslušníkům bezpečnostních sborů jsou některé veřejné funkce nedostupné kvůli střetu zájmů (poslanec, senátor, člen vlády), jiné však zastávat mohou (člen zastupitelstva obce nebo kraje, starosta nebo hejtman). Pokud je politik pro výkon své politické funkce tzv. dlouhodobě uvolněn (např. podle § 71 odstavce 1 písmeno a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), nebo § 46 odstavce 1 písmeno a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů) (dále jen „zákon o krajích“), vykonává pro obec nebo kraj práci na plný úvazek, za kterou mu obec nebo kraj vyplácí plat. Podle současného znění zákona o služebním poměru příslušníků však má zároveň nárok na neomezené služební volno s plnou náhradou služebního příjmu (§ 68 odstavec 2). Navrhuje se proto zařazování takových příslušníků do zálohy neplacené.

K bodům 89 až 93 (§ 34)

Navrhuje se změna názvu ustanovení, neboť po vynětí ze zálohy příslušník nemusí být vždy jen ustanoven na služební místo, ale může být i zařazen do zálohy jiného druhu.

Z důvodů přehlednosti se z textu druhého odstavce vydělují pasáže o příslušnících, kteří byli do zálohy pro přechodně nezařazené zařazeni kvůli neuspokojivým výsledkům (§ 32 odstavec 2), a přesunují se do nového pátého odstavce.

Nový šestý a sedmý odstavec přidávají do textu ustanovení úpravu, která v něm dosud chyběla. Osmý odstavec výslovně stanoví, že po vynětí ze zálohy může být příslušník ustanoven i na služební místo v jiném místě služebního působiště. Opět však platí, že ustanovení § 85 odstavce 2 a 3 jsou speciální a mají přednost: těhotná příslušnice, příslušnice do konce devátého měsíce po porodu, příslušnice, která kojí a příslušník jakéhokoliv pohlaví, který pečuje o dítě mladší než 1 rok, resp. je-li osamělý, o dítě mladší než 3 roky, mohou být ustanoveni na jiné služební místo v jiném místě služebního působiště jen se svým souhlasem.

Devátý odstavec pro odstranění pochybností konstatuje, že příslušníka lze být po vynětí ze zálohy zařadit do zálohy jiného druhu.

K bodu 94 (§ 36)

Vzhledem k vývoji bezpečnostní situace již stávající lhůty nejsou dostačující, a proto se navrhuje rozšíření možnosti převelet příslušníka „k plnění jiných úkolů bezpečnostního sboru, jež nevyplývají ze služebního místa, na které je ustanoven“:

● na dobu max. 90 kalendářních dnů v průběhu kalendářního roku,

● na dobu max. 180 kalendářních dnů v průběhu kalendářního roku z mimořádných důvodů vyplývajících z bezpečnostní situace,

● na dobu delší, jde-li o úkoly vyplývající z krizové situace nebo válečného stavu.

K bodům 95 a 96 (§ 39)

Navrhuje se, aby bylo možné právní institut zastupování využít v situaci, kdy je služební místo neobsazené anebo příslušník, který je na něm ustanoven, je dlouhodobě nepřítomný. Standardní doba zastupování bude omezena na 1 rok, se souhlasem zastupujícího příslušníka však může být i delší. Zrušuje se podmínka stejné nebo vyšší služební hodnosti, neboli příslušník bude moci zastupovat i na služebním místě s nižší služební hodností.

Po dobu zastupování bude mít zastupující příslušník nárok na propůjčení služební hodnosti stanovené pro zastupované služební místo, jde-li o služební místo s vyšší služební hodností, a vzhledem k § 124 odstavci 1 také nárok na služební příjem odpovídající zastupovanému místu, je-li takový služební příjem vyšší než jeho vlastní.

K bodům 97 až 99 (§ 40)

Z textu třetího odstavce se vypouští možnost nařízení tzv. dosažitelnosti, neboť potřeba dosažitelnosti již byla technickým vývojem překonána. Na uvolněné místo se navrhuje doplnit chybějící úpravu situace, kdy se zproštěný příslušník v době zproštění stane podezřelým z dalšího jednání, které by zakládalo zproštění výkonu služby: služební funkcionář v takovém případě rozhodne o změně důvodů pro zproštění výkonu služby.

Současně se ustanovení doplňuje o povinnost příslušníka po ukončení zproštění výkonu služby bez zbytečného odkladu obnovit výkon služby. Naplnění podmínky „bez zbytečného odkladu“ je přitom třeba vždy posuzovat s ohledem na individuální situaci každého příslušníka. Pokud bude mít příslušník např. závazky k jinému zaměstnavateli na základě pracovní smlouvy se standardní výpovědní dobou, dodržení výpovědní doby nelze považovat za „zbytečný odklad“.

K bodům 100 a 101 (§ 41)

Navrhuje se přesunout do ustanovení § 41 důvody propuštění ze služebního poměru, které jsou ve stávajícím znění zákona zařazeny v § 42 odstavci 1 písm. a), e), g), k) a m). Důvodem této změny je především snaha o odstranění administrativní zátěže služebních funkcionářů bezpečnostních sborů a jejich odbřemenění od nutnosti vést řízení a vydávat formální rozhodnutí ve věcech služebního poměru v případech, kdy „není o čem rozhodovat“.

Do prvního odstavce se z těchto důvodů přidávají dva nové pododstavce:

● písmeno f) se týká skončení služebního poměru z vůle příslušníka, který bezpečnostnímu sboru doručí písemné oznámení o skončení služebního poměru. Obdobná situace je aktuálně upravena v § 42 odstavci 1 písmeno m), který však po podání „žádosti o propuštění“ vyžaduje zahájení řízení o propuštění a vydání formálního rozhodnutí o propuštění, ačkoliv služební funkcionář není oprávněn zkoumat důvody podání žádosti ani nemá jinou možnost než příslušníka propustit. Navrhuje se proto zavedení jednodušší konstrukce, kdy po doručení písemného oznámení o skončení služebního poměru služební poměr skončí ze zákona, po uplynutí předepsané doby (která může být dohodou mezi příslušníkem a bezpečnostním sborem krácena). Pro odstranění pochybností se navrhuje výslovně do zákona uvést, že běh této doby počíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení prohlášení příslušníka o skončení služebního poměru. Její konec pak (v souladu s novým zněním § 211 odstavce 3) připadne na poslední den měsíce druhého, bez ohledu na to, zda jde o sobotu, neděli nebo svátek. Zpětvzetí písemného oznámení o skončení služebního poměru bude přípustné, ovšem pouze se souhlasem služebního funkcionáře;

● písmeno g) se týká skončení služebního poměru v důsledku uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti. Pro posílení právní jistoty příslušníka se služebnímu funkcionáři ukládá povinnost příslušníka o skončení služebního poměru, jeho termínu a důvodu písemně vyrozumět.

Návrh druhého odstavce pak obsahuje další tři důvody skončení služebního poměru. U každého služební poměr skončí dnem, kdy je služebnímu funkcionáři doručeno příslušné rozhodnutí, resp. doklad. Protože příslušníkovi toto datum nemusí být známo, i zde se navrhuje stanovit, že služební funkcionář je povinen příslušníka o skončení služebního poměru, jeho termínu a důvodu písemně vyrozumět:

● písmeno a) se týká odsouzení příslušníka za spáchání úmyslného trestného činu. Vedení řízení o propuštění zde postrádá smysl, neboť služební funkcionář je závěrem soudu vázán a nemůže jej nijak přezkoumávat. To stejné platí o případech, kdy bylo v řízení o úmyslném trestném činu příslušníka rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, došlo ke schválení narovnání a zastavení trestního stíhání nebo byl podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání. Podle současného znění zákona v těchto situacích probíhá posouzení, zda byl trestný čin „v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka“, navrhovaná změna však vychází ze závěrů judikatury i odborné literatury, že spáchání úmyslného trestného činu je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka vždy (viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2010 č.j. 22 Ca 177/2009-47);

● písmeno b) se týká omezení svéprávnosti příslušníka v řízení podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů;

● písmeno c) se týká situace, kdy příslušník pozbyl státní občanství České republiky.

Nový odstavec 3 umožňuje služebnímu funkcionáři ve výjimečných případech u konkrétního příslušníka posunout věkovou hranici pro setrvání ve služebném poměru uvedenou v § 41 odstavci 1 písmeno e), tedy hranici 65 let, výše. Takový postup bude možný jen v případě, že další služba příslušníka bude pro plnění úkolů bezpečnostního sboru zásadním přínosem, a to zejména s ohledem na jeho zkušenosti, odbornou erudici nebo jedinečné dovednosti či schopnosti. Prodloužení věkové hranice bude podmíněno tím, že příslušník bude nadále plně zdravotně, osobnostně a fyzicky způsobilý pro výkon služby, a samozřejmě i souhlasem příslušníka.

Prodloužení věkové hranice bude možné vždy jen o jeden rok, opakovaně, avšak nejdéle do konce roku, v němž daný příslušník dosáhne věku 70 let. Tento limit byl stanoven mimo jiné s ohledem na podmínky skončení služebního poměru státních zaměstnanců podle zákona o státní službě. Prodloužení věkové hranice bude možné i v případě ředitele bezpečnostního sboru, a to rozhodnutím příslušného člena vlády. Takové rozhodnutí nebude mít vliv na délku funkčního období ani na zákaz být ustanoven na služební místo ředitele bezpečnostního sboru více jak dvakrát za sebou.

Pro úplnost lze dodat, že ve všech případech skončení služebního poměru, které novelizace zavádí do ustanovení § 41 odstavce 1 a 2, dochází ke skončení služebního poměru ex lege (ze zákona). Ukládá-li v některých případech zákon služebnímu funkcionáři povinnost zaslat příslušníkovi vyrozumění o skončení služebního poměru, toto vyrozumění má pouze povahu tzv. informačního úkonu. Nelze se proti němu odvolat, nicméně příslušník může dát podnět k opravě vad úkonu postupem podle § 156 odstavce 2 správního řádu. Jedná se o speciální druh přezkumného řízení, pro který neplatí lhůty podle § 96 a § 97 správního řádu (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2013, č. j. 7 A 86/2011-42, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 2955/2014). Možnost soudní ochrany příslušníka pak spočívá v podání žaloby podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“) na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu.

K bodům 102 a 103 (§ 41a)

Vzhledem k podstatě právního institutu zrušení pracovního/služebního poměru ve zkušební době, kterou je možnost rychlého ukončení vzájemného vztahu z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, se navrhuje umožnit oběma stranám zrušení služebního poměru prostým doručením písemného oznámení. Odpadne tedy povinnost vést řízení ve věcech služebního poměru. Obdobnou konstrukci zrušení služebního poměru ve zkušební době obsahuje i zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o vojácích z povolání") a zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státní službě“).

Dále se po vzoru zákona o státní službě zavádí tzv. ochranná lhůta, neboli období prvních 14 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti příslušníka, ve kterém služební funkcionář bezpečnostního sboru nesmí ke zrušení služebního poměru ve zkušební době přistoupit.

K bodům 104 až 107 (§ 42)

Důvody propuštění uvedené v současném § 42 odstavci 1 písm. a), e), g), k) a m), tedy odsouzení za úmyslný trestný čin, uložení kázeňského trestu odnětí hodnosti, pozbytí občanství České republiky a podání žádosti příslušníka, se navrhuje přeformulovat na důvody skončení služebního poměru ex lege a přesunout do ustanovení § 41 odstavce 1 a 2. V těchto případech je totiž vedení řízení ve věcech služebního poměru a vydávání formálního rozhodnutí zbytečné a pro služební funkcionáře bezpečnostních sborů znamená neodůvodněnou administrativní zátěž.

Zbývající důvody propuštění uvedené v odstavci 1 zůstávají bez věcných změn, výjimkou je ustanovení písmene b) o alternativním skončení trestního řízení, kde se nahrazuje slovo „úmyslném“ slovem „nedbalostním“. Tato změna souvisí s novým ustanovením § 41 odstavce 2 písmene a), do kterého bylo alternativní skončení trestního řízení vedeného pro úmyslný trestný čin přesunuto.

V odstavci 2 se pravidlo o propuštění příslušníka zpravodajské služby, který je osobou určenou ke styku s utajovanými informacemi a zanikla mu platnost tzv. osvědčení, zpřesňuje na základě poznatků z praxe formulací, že zanikla-li platnost osvědčení v důsledku skutečnosti, že příslušník opomněl podal žádost o vydání nového osvědčení ve lhůtě stanovené právním předpisem nebo před uplynutím platnosti osvědčení vrátil, není před propuštěním třeba, aby byl nejprve 1 rok zařazen v záloze pro přechodně nezařazené.

V odstavci 3 se ruší dva důvody pro povinné propuštění příslušníka ve služebním poměru na dobu určitou: zrušení služebního místa a zánik platnosti osvědčení. Vzhledem k dlouhodobému nedostatku příslušníků se jeví jako efektivnější tyto osob zařadit do zálohy pro přechodně nezařazené, stejně jako příslušníky ve služebním poměru na dobu neurčitou.

Současný odstavec 5 a 6 se zrušují a nahrazují pravidlem, podle nějž ve všech případech propuštění skončí služební poměr příslušníka dnem doručení rozhodnutí o propuštění. Vzhledem ke skutečnosti, že o propuštění příslušníka je vždy vedeno řízení ve věcech služebního poměru, ve kterém – s výjimkou propuštění pro porušení služební přísahy podle § 42 odstavce 1 písmena c) – nemůže být rozhodnutí vydáno jako první úkon v řízení, jeví se existence dvouměsíční lhůty jako zbytečná.

K bodům 108 až 110 (§ 43)

Text ustanovení se uvádí do souladu se zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Potvrzení o výkonu služby by mělo obsahovat pouze údaj o délce služebního poměru, srážkách ze služebního příjmu a závazcích vůči bezpečnostnímu sboru. Citlivější údaje, jako je způsob a důvod ukončení služebního poměru, je třeba uvádět odděleně.

K bodu 111 (§ 44)

Nadpis ustanovení § 44 a jeho obsah se upravuje v reakci na skutečnost, že některé důvody propuštění příslušníka novelizace změnila na důvody pro skončení služebního poměru ex lege, tzn. nebude u nich nadále vedeno řízení ve věci služebního poměru ani vydáváno formální rozhodnutí. Věta „Dojde-li ke zrušení rozhodnutí o skončení služebního poměru příslušníka“ se proto nahrazuje širší formulací „Je-li podle pravomocného rozhodnutí skončení služebního poměru nezákonné“. Pod takovou hypotézu bude možné subsumovat i situaci, kdy dojde ke zrušení pravomocného odsouzení příslušníka za úmyslný trestný čin v důsledku použití mimořádných opravných prostředků, nebo je zrušení pravomocného rozhodnutí o uložení kárného trestu odnětí služební hodnosti.

Dále se doplňuje povinnost příslušníka obnovit bez zbytečného odkladu výkon služby, jakmile je postaveno na jisto, že jeho služební poměr nadále trvá. Naplnění podmínky „bez zbytečného odkladu“ je i v tomto případě nutné posuzovat s ohledem na individuální situaci každého příslušníka. Navrhuje se také řešení situace, kdy příslušník již ztratil zájem o pokračování služebního poměru: v takovém případě zašle bezpečnostnímu sboru písemné oznámení, že na pokračování služebního poměru netrvá a jeho služební poměr skončí dnem doručení tohoto oznámení.

K bodu 112 (§ 44a)

Smyslem nově navrhovaného ustanovení § 44a je zajištění informovanosti bezpečnostního sboru o rozhodnutích, která mají za následek skončení služebního poměru.

Soudu, resp. státnímu zástupci, se ukládá povinnost doručit bez zbytečného odkladu řediteli příslušného bezpečnostního sboru opis pravomocného rozhodnutío odsouzení příslušníka za spáchání trestného činu (včetně rozsudku schvalujícího dohodu o vině a trestu, neboť podle § 314r odstavce 4 trestního řádu „soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem“), podmíněném zastavení trestního stíhání, schválení narovnání a zastavení trestního stíhání, podmíněném odložení podání návrhu na potrestání a rovněž o omezení svéprávnosti příslušníka. V případě ředitele bezpečnostního sboru bude o těchto skutečnostech informován „nadřízený ředitele bezpečnostního sboru“, tedy ministr nebo jiný člena vlády uvedený v ustanovení § 2 odstavci 2.

K bodům 113 až 116 (§ 45)

V odstavci 1 pododstavci b) zmírňuje novelizace striktní zákaz přijímání výhod a darů v souvislosti s výkonem služby, neboť je nelogický v případě ocenění udělených příslušníkovi (v souladu s právními a služebními předpisy) přímo bezpečnostním sborem. V odstavci 1 pododstavci d) se opravuje legislativní chyba, neboť předmětem ověřování ze strany služebního funkcionáře by měla být jak fyzická zdatnost příslušníka, tak i jeho odbornost.

Pasáž ustanovení odstavce 1 pododstavce h), která příslušníkům ukládala informační povinnost ohledně trestního a přestupkového řízení, se vzhledem ke své závažnosti vyděluje a přesunuje do samostatného pododstavce. Podle nového pododstavce k) bude příslušník povinen bezpečnostnímu sboru bez zbytečného odkladu nahlásit, že pozbyl státní občanství České republiky nebo že je proti němu vedeno trestní řízení, informovat jej o výsledku trestního řízení a o pravomocném uznání vinným ze spáchání přestupku. Bezpečnostní sbor je oprávněn po něm požadovat doložení těchto skutečností příslušným rozhodnutím.

K bodu 117 (§ 46)

Navrhuje se doplnit definici služební kázně o dodržování „jiných vnitřních předpisů“. Služební předpisy jsou pouze jednou skupinou vnitřních předpisů neboli interních aktů řízení, které se v rámci bezpečnostního sboru vydávají. Zatímco služební předpisy se týkají organizačních věcí služby, předmětem jiných vnitřních předpisů je především tzv. odborné řízení. Všechny interní akty řízení jsou závazné a příslušník se může dopustit porušení služební kázně i porušením postupů stanovených jinými vnitřními předpisy, než jsou předpisy služební.

K bodu 118 (§ 47)

V druhém odstavci se navrhuje rozšíření zákazu členství v odborových organizacích, který již tradičně platí pro příslušníky zpravodajských služeb, též na příslušníky speciálních útvarů Policie České republiky a specializovaných oddělení Generální inspekce bezpečnostních sborů. Jedná se o příslušníky, kteří vykonávají činnosti související např. s prováděním zkoušek spolehlivosti příslušníků, používáním operativně pátracích prostředků, výrobou krycích dokladů a řízením informátorů (§ 201 odstavec 5 a 6).

Cílem navrhované změny je zvýšení ochrany těchto příslušníků, kteří své služební úkoly plní způsobem velmi blízkým činnosti příslušníků zpravodajských služeb, jehož důležitou složkou je utajení příslušnosti k bezpečnostnímu sboru. Osobní údaje takových příslušníků jsou přísně odděleny od osobních údajů ostatních příslušníků Policie České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů, uchovávány v tajnosti a zpracovávány kvalifikovaným způsobem. Naopak činnost odborových organizací spočívá ve veřejném vystupování a zastupování zájmů příslušníků, přičemž odborové organizace pochopitelně pracují s osobními údaji svých členů (např. kvůli platbě členských příspěvků).

Předání osobních údajů příslušníka, který vykonává služební úkoly v utajení nebo pod falešnou identitou, soukromoprávní právnické osobě, je potenciálním bezpečnostním rizikem. Jeho důsledkem může být ohrožení bezpečnosti a akceschopnosti příslušníka a může vyústit až ve zmaření jeho působení ve speciálním útvaru Policie České republiky nebo specializovaném oddělení Generální inspekce bezpečnostních sborů.

K bodům 119 až 122 (§ 48)

Ve druhém a třetím odstavci jsou navrhovány změny v pasážích o souhlasu služebního funkcionáře s výdělečnou činností příslušníka, a to s cílem poskytnout právní základ nejen pro zrušení souhlasu, ale také změnu jeho rozsahu, a to jednak na základě žádosti příslušníka, jednak z moci úřední (pokud pominuly důvody udělení souhlasu nebo se podstatně změnily okolnosti, za nichž byl souhlas udělen).

Nový šestý odstavec zmírňuje zákaz členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost. Existují totiž subjekty jako zájmové spolky (myslivci, zahrádkáři, amatérští divadelníci), bytová družstva nebo společenství vlastníků jednotek, kterým legislativa dovoluje provozovat drobné podnikání jako vedlejší hospodářskou činnost. Cíl takového podnikání musí být omezen na podporu hlavního účelu právnické osoby a zisk nesmí být rozdělován mezi členy, z pohledu právního řádu jde nicméně stále o podnikání. Účelem zákazu členství v řídících nebo kontrolních orgánech podnikajících právnických osob nepochybně nebylo bránit příslušníkům vykonávat funkce ve výborech nebo komisích zájmových spolků a podobných subjektů, navrhuje se proto výslovně vyjádřit tuto vůli zákonodárce v textu zákona.

K bodům 123 až 126 (§ 49 a § 104 odstavec 2)

Navrhuje se zavedení nového ocenění příkladného plnění služebních povinností příslušníkem, jeho osobní statečnosti nebo splnění zvlášť významného služebního úkolu, a to ve formě mimořádného zvýšení hodnostního označení. Kázeňskou odměnu tohoto druhu bude moci udělit pouze ředitel bezpečnostního sboru a její podstatou bude zvýšení hodnostního označení příslušníka o jeden stupeň. Celkové zvýšení hodnostního označení příslušníka prostřednictvím udělování kázeňských odměn bude možné maximálně o dva stupně oproti hodnostnímu označení, které by mu jinak náleželo.

V § 49 odstavci 4 dochází ke změně charakteru prováděcího předpisu, kterým se stanoví druh a vzor služebních medailí a důvody pro jejich udělení. Dosavadní forma vyhlášky Ministerstva vnitra vydané „v dohodě“ s Ministerstvem financí, Ministerstvem spravedlnosti, zpravodajskými službami a Generální inspekcí bezpečnostních sborů již neodpovídá Legislativním pravidlům vlády, a bude proto nahrazena nařízením vlády.

Stejnou změnu v charakteru prováděcího předpisu provádí uvedený novelizační bod v § 104 odstavci 2 v souvislosti s vyhláškou o postupu při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění příslušníků bezpečnostních sborů.

K bodu 127 (§ 51)

Ve stávajícím ustanovení § 51 upravujícím kázeňské tresty nedochází k zásadním věcným změnám. S cílem lépe propojit úpravu kázeňských trestů s úpravou správních trestů v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se název kázeňského trestu „písemné napomenutí“ mění na „napomenutí“. Na podstatu kázeňského trestu tato změna ovšem nebude mít žádný vliv, napomenutí bude nadále ukládáno v písemné formě. Ze stejných důvodů se do výčtu kázeňských trestů doplňuje trest propadnutí náhradní hodnoty, který v něm oproti zákonu o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich absentoval.

Aplikace kázeňského trestu „snížení základního tarifu až o 25 % na dobu nejvýše 3 měsíců“ se ukázala být v praxi problematická: nelze jej vykonat v situaci, kdy kázeňsky potrestaný příslušník pobírá tzv. beztarifní příjem a nelze jím postihnout ani jinou složku služebního příjmu než základní tarif. Navrhuje se proto přeformulovat jej na kázeňský trest „snížení služebního příjmu o částku ve výši až 25 % základního tarifu“, který bude možné uložit opět maximálně na dobu 3 měsíců. Při jeho výkonu se bude postupovat tak, že z přiznaného základního tarifu příslušníka se vypočítá částka v absolutní hodnotě (v Kč), o kterou mu bude služební příjem ponížen bez ohledu na to, zda vykonával službu celý měsíc nebo pobíral beztarifní příjem.

Taková dikce zároveň lépe odpovídá ostatním právním předpisům, které obdobný disciplinární trest obsahují, např. zákonu o vojácích z povolání, zákonu o státní službě, zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“) i zákonu č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“); všechny tyto předpisy pracují s disciplinárním trestem snížení služebního platu.

Druhý a třetí odstavec ustanovení se zcela vypouští, neboť je nahrazován detailnější právní úpravou v nově navrhovaném § 51a a 51b.

K bodu 128 (§ 51a)

Nové ustanovení § 51a představuje hmotněprávní část právní úpravy ukládání kázeňských trestů za kázeňský přestupek. Většinu jeho obsahu tvoří právní normy, jež jsou v současnosti obsahem ustanovení § 186, který je zařazen ve dvanácté části zákona upravující řízení ve věcech služebního poměru. Novinkou je úprava zániku odpovědnosti za kázeňský přestupek v důsledku běhu času (promlčení), kterou obsahují odstavce 5 až 9 a která vychází z principů platných pro zánik odpovědnosti za přestupek, resp. jednání, které má znaky přestupku. Promlčecí doba kázeňského přestupku činí 1 rok, nicméně některé časové úseky se do ní nezapočítávají, resp. její běh se přerušuje. Odpovědnost za kázeňský přestupek vždy zanikne nejpozději 3 roky po spáchání přestupku.

K bodu 128 (§ 51b)

Nové ustanovení § 51b představuje hmotněprávní část právní úpravy ukládání kázeňských trestů za jednání, které má znaky přestupku. Většinu jeho obsahu tvoří právní normy, jež jsou v současnosti obsahem ustanovení § 186, který je zařazen ve dvanácté části zákona upravující řízení ve věcech služebního poměru.

Jednání, které má znaky přestupku není - na rozdíl od kázeňského přestupku - čistě disciplinárním deliktem, jakkoliv se za něj ukládají kázeňské tresty. Viz např. Fiala, Z. Ke kázeňské odpovědnosti příslušníků bezpečnostních sborů, Bezpečnostní teorie a praxe 1/2017: „oproti kázeňským přestupkům se v tomto případě již z pohledu teorie správního práva nejedná o „klasický“ typ disciplinárního deliktu, neboť vznik odpovědnosti zde není spojován s porušením zvláštním předpisem stanovené disciplíny, řádu či pořádku uvnitř určité veřejnoprávní instituce (v našich podmínkách uvnitř bezpečnostního sboru).“ Proto první odstavec § 51b výslovně stanoví, že odpovědnost příslušníka za jednání, které má znaky přestupku, se posuzuje podle právních předpisů upravujících odpovědnost za přestupek.

Za jednání, které znaky přestupku, mohou být příslušníkovi uloženy jednak kázeňské tresty, který odpovídají správním trestům dle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, tzn. napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty. Mimo ně může služební funkcionář využít ještě kázeňské tresty odnětí služební medaile, snížení služebního příjmu a odnětí služební hodnosti. Odnětí služební medaile lze uložit za jakékoliv jednání, které má znaky přestupku, ovšem nikoliv samostatně, tzn. ukládá se vždy společně s jiným kázeňským trestem. Snížení služebního příjmu je alternativou kázeňského trestu pokuty, nelze je proto uložit s pokutou společně a jeho celková výše nesmí překročit horní hranici stanovenou právními předpisy pro odpovídající správní trest pokuty.

Odnětí služební hodnosti, jehož nevyhnutelným důsledkem je skončení služebního poměru, se ukládá výhradně za jednání, které má znaky přestupku a současně je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka. Může být uloženo samostatně, ale též společně s jiným kázeňským trestem.

K bodům 129 a 130 (nadpisy v části páté)

Nadpis části páté se upravuje tak, aby reflektoval skutečnost, že do zákona o služebním poměru příslušníků byl ─ s cílem vyhovět požadavkům směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (dále jen „směrnice 2003/88/ES“) a řádně ji implementovat ─ zaveden zcela nový právní institut s názvem „služební doba“.

Služební doba není totožná s dobou služby. Jde o pojem širší, který v sobě obsahuje základní či kratší dobu služby v týdnu, dobu služby přesčas, za kterou nebylo příslušníkovi poskytnuto náhradní volno, a dobu, po kterou příslušník držel „služební připravenost“, což je též nový právní institut, nahrazující dosavadní pohotovost na služebně.

Služební doba se skládá jednak z časových úseků, kdy příslušník vykonává službu (a vzniká mu tedy nárok na služební příjem), jednak z časových úseků, kdy sice službu přímo nevykonává, ale vzhledem k držení „služební připravenosti“ je bezpečnostnímu sboru k dispozici na služebně (a vzniká mu nárok na odměnu za služební připravenost). Na služebně může relaxovat způsobem podle svého uvážení, nicméně musí být připraven v případě potřeby neprodleně zahájit výkon služby, a proto podle směrnice 2003/88/ES takovou situaci nelze považovat za plnohodnotnou dobu odpočinku. Pro dobu odpočinku je totiž typická 100% svobodná volba ohledně místa a způsobu trávení volného času, kterou povinnost trávit jej na služebně vylučuje.

Služební doba je upravena v nových ustanoveních § 61b až 61d, která do zákona o služebním poměru příslušníků implementují hlavní princip směrnice 2003/88/ES: služební doba nesmí přesáhnout v průměru 48 hodin týdně počítáno za 26 týdnů po sobě jdoucích; delší vyrovnávací období může stanovit kolektivní dohoda, nepřekročitelným stropem je však 52 týdnů. Zároveň tato ustanovení popisují, opět ve shodě se směrnicí 2003/88/ES, případy, ve kterých může služební doba právě popsaný rozsah překročit.

Pro úplnost lze uvést, že služební pohotovost, která bude nadále držena výhradně mimo služebnu, součástí služební doby není. Pokud však příslušník na základě služební pohotovosti začne vykonávat službu, dobu tohoto výkonu služby je samozřejmě třeba do služební doby započítat.

K bodům 131 a 132 (§ 52)

Navrhuje se zpřesnění podmínek pro stanovení kratší doby služby v týdnu. Kratší dobu služby lze příslušníkovi na jeho žádost stanovit, pokud takový postup není v rozporu s důležitým zájem služby ani provozními potřebami bezpečnostního sboru.

Pojem „důležitý zájem služby“ zákon o služebním poměru příslušníků definuje v § 201 odstavci 1, a to jako „zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru“. V normativním textu je používán opakovaně, např. podle § 45 odstavce 3 nemusí příslušník splnit svoji povinnost oznámit správnímu orgánu, který řeší jeho přestupek, že je příslušníkem, jestliže by takovým oznámením vážně narušil „důležitý zájem služby“.

Naproti tomu nově zaváděné pojmy „provoz“ a „provozní potřeby“ vycházejí z judikatury Nejvyššího soudu, která provozem rozumí „plnění úkolů nebo činnosti zaměstnavatele, a to zejména úkolů, které souvisejí se zajištěním výroby nebo poskytování služeb, a jiné obdobné činnosti, kterou zaměstnavatel provádí vlastním jménem a na vlastní odpovědnost“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2007 sp. zn. 21 Cdo 612/2006).

Nejvyšší soud v odůvodnění zmíněného rozsudku připustil, že za vážný „provozní důvod“ na straně zaměstnavatele (kterým byla Česká republika – Obvodní soud pro Prahu 2) lze legitimně považovat i personální nedostatečnost, neboť soud je obsazen vždy právě tolika soudci, kolik odpovídá jeho aktuálním potřebám, a nelze přijímat další soudce do zásoby pro případ, že by se některý ze soudců rozhodl požádat o kratší pracovní dobu. Podobná logika by měla platit i u příslušníků bezpečnostních sborů, neboť počet služebních míst v bezpečnostních sborech je pevně stanoven v systemizaci a bezpečnostní sbor nemůže (na rozdíl od zaměstnavatelů v soukromém sektoru, ale i jiných státních institucí, které zaměstnávají osoby v pracovním poměru nebo ve služebním poměru podle zákona o státní službě) chybějící personál nahrazovat např. civilními osobami přechodně angažovanými do pracovního poměru na dobu určitou.

Do ustanovení se dále navrhuje vložit definici pojmu „směna“ (se kterým zákon v aktuálním znění pracuje, aniž by ho vysvětloval) a její minimální a maximální rozsah. Přípustnost až 24hodinové směny je odůvodněna specifickou povahou činnosti příslušníků bezpečnostních sborů. Vzhledem k minimální době denního odpočinku, který by měl v rámci 24 hodin činit nejméně 11 hodin (jehož neposkytnutí a následné prodloužení už je také odchylkou od normy) by však takto dlouhá směna měla být nařizována pouze tam, kde je to nezbytně nutné k řádnému plnění služebních úkolů a častější střídání by přineslo značné provozní problémy. Jedná se také o provozy, kde intenzita výkonu služby je značně kolísavá, a umožňuje i během služby určitou míru odpočinku.

K bodům 133 až 135 (§ 53)

Definice rovnoměrného rozvržení doby služby se zestručňuje a harmonizuje s dikcí ostatních služebněprávních a pracovněprávních předpisů: jednotlivé směny nemusejí být stejně dlouhé, ani služba nemusí být vykonávána ve stejných dnech, podstatou rovnoměrného rozvržení je pouze skutečnost, že v každém týdnu je příslušníkovi rozvržena celá základní (popř. kratší) týdenní doba služby. Definice nerovnoměrného rozvržení doby služby se zestručňuje a doplňuje tak, že za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích nesmí průměrná základní nebo kratší doba služby přesáhnout základní nebo kratší dobu služby v týdnu. Toto období může být prodlouženo až na 52 týdnů, stanovit tak může však pouze kolektivní dohoda.

Kvůli změnám v rozvrhování doby služby, které přináší implementace směrnice 2003/88/ES, bylo nutné přeformulovat i tzv. hasičskou směnu. Je však stanoveno, že režim bezprostředně se střídajících směn a služebních připraveností splňuje požadavky na nepřetržitý provoz.

K bodům 136 až 139 (§ 54)

Navrhuje se nahradit stávající text formulací, že příslušníkovi je možno nařídit službu přesčas, a požadavek důležitého zájmu služby zachovat pouze u příslušníků s kratší dobou služby. Jde o reakci na judikaturu soudů, která pojem důležitý zájem služby vykládá velmi restriktivně, což je pro fungování bezpečnostních sborů ochromující. Naopak u nařizování služby přesčas příslušníkům s kratší dobou služby je vhodné tuto podmínku zachovat, jelikož je tak zdůrazněna mimořádnost takového postupu.

V odstavci čtvrtém byla velmi neurčitě formulovaná podmínka pro nařizování služby přesčas nad zákonem stanovený limit, totiž „ve výjimečných případech po nezbytnou dobu“ nahrazena větou „ve veřejném zájmu při mimořádných nepředvídatelných událostech, které se svým rozsahem, závažností, následky nebo mírou ohrožení vymykají běžnému provozu bezpečnostního sboru“. Jsou tím splněny požadavky směrnice 2003/88/ES a vyjádřená skutečná mimořádnost tohoto postupu ve vztahu k jednotlivým příslušníkům. Těmito událostmi je třeba rozumět skutečně mimořádné stavy (z událostí posledních let lze uvést například požár v okolí Hřenska v létě 2022, střelbu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v prosinci roku 2023 nebo povodně na sklonku léta 2024), kdy pro přímý zásah či odstraňování následků je nasazováno velké množství příslušníků někdy i z jiných oblastí republiky. Je třeba doplnit, že delší dobu služby přesčas lze nařídit nejen příslušníkům zasahujícím na místě, ale také těm, kteří pak na úkor nasazených kolegů zajišťují běžnou službu v místě jejich služebního působiště. Je však třeba, aby byla zřejmá souvislost s onou mimořádnou a nepředvídatelnou událostí.

K bodu 140 (§ 55)

Ochrana příslušníků, kteří pravidelně konají službu v noci, se zvyšuje zavedením definice pojmu „příslušník konající službu v noci“. Takto definovaný příslušník má právo na lékařskou prohlídku, kterou předpokládá i zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.

K bodům 141 až 144 (§ 56)

Navrhuje se zpřesnění podmínek pro uplatnění pružné doby služby v tom směru, že pružnou dobu služby lze příslušníkovi povolit, pokud takový postup není v rozporu s důležitým zájem služby ani provozními potřebami bezpečnostního sboru. Jsou taktéž rozvolňována rigidní pravidla při určování pevné a volitelné doby služby, které bude nově výrazněji v kompetenci služebního funkcionáře.

Doplňuje se výčet situací, při nichž se pružná doba služby neuplatní, a zavádí se výslovná povinnost bezpečnostního sboru v těchto případech příslušníkovi určit rozvržení týdenní doby služby do směn.

K bodu 145 (§ 58 odstavec 3)

Třetí odstavec ustanovení § 58 se zrušuje, jelikož je v rozporu s principy pracovního práva, aby se povinnost vykonat část doby služby, do které zasáhla překážka ve službě, byla převáděna i do následujícího kalendářního měsíce.

K bodu 146 (§ 59a)

Nové ustanovení obsahuje právní základ pro změnu doby služby z kratší zpět na základní a z pružné zpět na nepružnou. Stanovení kratší doby v týdnu a uplatnění pružné doby služby služební funkcionář zruší na žádost příslušníka, pokud takový postup není v rozporu s provozními potřebami bezpečnostního sboru, nebo z moci úřední, pokud takový postup bude vyžadovat důležitý zájem služby anebo se podstatně změnily okolnosti, za nichž bylo původní rozhodnutí vydáno.

K bodu 147 (§ 60 odstavec 1)

Úprava přestávek ve službě se harmonizuje se směrnicí 2003/88/ES a zákoníkem práce. Je zavedený maximální šesti hodinový cyklus nepřetržitého výkonu služby, po kterém je nutné příslušníkovi poskytnout přestávku ve službě. Je též výslovně zavedena možnost přestávku ve službě rozdělit, je však je stanovena podmínka, aby jedna z jejích částí měla alespoň 15 minut. Další části mohou být kratší, při plánování přestávek je však třeba dbát jejich účelu tzn. přestávka nemůže být tak krátká, aby nemohlo být naplněno ono „odpojení se“ od výkonu služby, které je jedním z nezbytných znaků přestávky ve službě.

Pro úplnost je též doplňováno, že přestávka nemůže být poskytována na začátku a na konci doby, po kterou příslušník vykonává službu. To by odporovalo smyslu přestávky a fakticky by se jednalo a zkrácení doby služby.

K bodu 148 (§ 60 odstavec 3)

Je zaváděna možnost se při mimořádných událostech od doby plánované přestávky odchýlit. Následkem takového odchýlení bude buď skutečnost, že celá přestávka bude poskytnuta bezprostředně po ukončení onoho úkolu (například až po sedmi hodinách nepřetržité služby) nebo bude přestávka například poskytnuta kratší a rozdělena do více částí. Bude záležet na okolnostech, za jakých je daný mimořádný a neodkladný úkol plněn. V tomto ohledu je třeba případné změny v době poskytování přestávek řádně odůvodňovat a zohledňovat smysl přestávek, tedy možnosti „odpojení se“ od výkonu služby a poskytnutí příslušníkovi prostoru pro odpočinek a občerstvení.

Pokud však přestávka v požadovaném rozsahu nebude moci být za celou dobu služby poskytnuta vůbec (i zde platí, že přestávka nemůže být poskytnuta až na konci doby služby), je třeba příslušníkovi poskytnout alespoň přiměřenou dobu na jídlo a odpočinek, bude se pak však jednat o nepřetržitý výkon služby podle odstavce 4.

K bodu149 (§ 60 odstavec 4)

Výslovně je konstatováno, že „přiměřená doba na jídlo a odpočinek“ se započítává do doby služby. Viz např. rozsudek SD EU ve věci C107/19, hasič XR proti Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a.s.: „ doba přestávky, která je poskytnuta pracovníkovi v průběhu jeho denní pracovní doby a během které musí být v případě potřeby připraven do 2 minut k výjezdu, je „pracovní dobou“ ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud z celkového posouzení všech okolností vyplývá, že omezení uložená tomuto pracovníkovi během uvedené doby přestávky jsou takové povahy, že objektivně a velmi významně ovlivňují možnost pracovníka nakládat volně s časem, během něhož jeho profesní služby nejsou vyžadovány, a věnovat se v tomto čase vlastním zájmům.“

K bodu 150 (§ 61)

Napravují se drobné legislativní nepřesnosti: zákon hovoří o „stanovené“ době služby v týdnu, což je ovšem pojem užívaný zákoníkem práce, zatímco zákon o služebním poměru příslušníků pracuje s pojmem „základní“ dobu služby v týdnu. Také se přidává absentující předložka „v“.

K bodu 151 (§ 61a)

Současné znění zákona rozeznává dvě formy služební pohotovosti: služební pohotovost na služebně a služební pohotovosti mimo služebnu. Vzhledem k požadavkům směrnice 2003/88/ES novelizace právní institut služební pohotovosti na služebně ruší a nahrazuje jej novým institutem „služební připravenosti“. Naopak služební pohotovost mimo služebnu (§ 62) v zákoně zůstává, a to jako jediná legální forma služební pohotovosti.

Služební připravenost není dobou služby. Je však součástí služební doby. Příslušník ji tráví na služebně, avšak nevykonává službu a v určitém rozsahu mu tedy zůstává dispozice se svým časem. Jedná se o dobu, která je uprostřed na škále mezi dobou služby a dobou odpočinku.

Odměňování příslušníků za držení služební připravenosti je upraveno v § 126 odstavci 1 a je identické se současnou úpravou odměňování za pohotovost na služebně. Samozřejmě nadále platí, že pokud v době nařízené služební připravenosti dojde k výkonu služby, držení služební připravenost se přerušuje a příslušník má za tento výkon služby nárok na služební příjem (§ 126 odstavec 3).

K bodu 151 (§ 61b)

Ustanovení je věnováno zcela novému právnímu institut s názvem „služební doba“, který je do zákona zaveden s cílem řádné implementace článku 6 směrnice 2003/88/ES. Služební doba není totožná s dobou služby. Jde o pojem širší, který v sobě obsahuje základní či kratší dobu služby v týdnu, dobu služby přesčas, za kterou nebylo příslušníkovi poskytnuto náhradní volno, a dobu, po kterou příslušník držel „služební připravenost“, což je též nový právní institut, nahrazující dosavadní pohotovost na služebně.

Služební doba se skládá jednak z časových úseků, kdy příslušník vykonává službu (a vzniká mu tedy nárok na služební příjem), jednak z časových úseků, kdy sice službu přímo nevykonává, ale vzhledem k držení „služební připravenosti“ je bezpečnostnímu sboru k dispozici na služebně (a vzniká mu nárok na odměnu za služební připravenost). Na služebně může relaxovat způsobem podle svého uvážení, nicméně musí být připraven v případě potřeby neprodleně zahájit výkon služby, a proto podle směrnice 2003/88/ES takovou situaci nelze považovat za plnohodnotnou dobu odpočinku. Pro dobu odpočinku je totiž typická 100% svobodná volba, jak naložím se svým volným časem, kterou povinnost trávit čas na služebně vylučuje.

Odstavec 1 stanoví maximální délku služební doby, která činí 48 hodin týdně (započítává se odsloužená základní, resp. kratší doba služby v týdnu, služba přesčas, za kterou nebylo příslušníkovi poskytnuto náhradní volno, a držená služební připravenost). Pro tuto služební dobu bylo stanoveno (podle článku 16 ve spojení s článkem 19 směrnice 2003/88/ES) vyrovnávací období v délce 26 po sobě jdoucích týdnů, které je možno kolektivní dohodou prodloužit na 52 po sobě jdoucích týdnů.

Odstavec 2 pak stanoví výjimku pro činnosti, při kterých – vzhledem k jejich mimořádnosti a nepředvídatelnosti – není možné všechna omezení daná směrnicí 2003/88/ES aplikovat. Výkon služby ani držení připravenosti během takto mimořádných situací nebude tedy nutné do vyrovnávacího období započítávat. Jak je již uvedeno v komentáři ke službě přesčas (§ 54), jedná se o skutečně výjimečné situace, které významnou měrou zasahují do běžného fungování bezpečnostního sboru a jejich zvládnutí vyžaduje nasazení velkého počtu příslušníků.

K bodu 151 (§ 61c)

Příslušníkovi, který udělí bezpečnostnímu sboru písemný souhlas, může být nařizována služba přesčas a služební připravenost i nad limit 48 hodin týdně stanovený v § 61b. Toto ustanovení provádí článek 22 směrnice 2003/88/ES a reflektuje skutečnost, že někteří příslušníci preferují delší služební dobu s poskytnutou finanční kompenzací na úkor svého volného času.

Intenzita a namáhavost plnění služebních úkolů totiž může být u příslušníků některých útvarů, vzhledem ke specifikům jejich fungování, značně kolísavá. Tito příslušníci jsou využíváni při velmi vážných bezpečnostních zákrocích, při kterých je jejich tělesné i duševní vypětí maximální, ale po zbývající část služební doby mají za úkol být na zmíněné vážné zákroky připraveni (jelikož nelze ve většině případů předvídat, že k takovým zákrokům vůbec dojde). Pokud takoví příslušníci vnímají držení služební připravenosti jako minimální omezení a prodloužení služební doby jim vyhovuje, měla by být dána zákonná možnost, jak jim tento výkon služby umožnit.

Podmínkou popsaného postupu je, aby příslušník svůj souhlas udělil dobrovolně, mohl jej kdykoli odvolat a kvůli jeho neudělení či odvolání nebyl jakýmkoli způsobem diskriminován. Směrnice 2003/88/ES dále požaduje, aby bezpečnostní sbor vedl aktualizovaný seznam příslušníků, který tento souhlas udělili, a poskytoval je orgánu, který vykonává dozor nad bezpečností při výkonu služby. Tento orgán pak může nařizování delší služební doby omezit či zakázat.

K bodu 151 (§ 61d)

Bezpečnostním sborům se ukládá povinnost vést evidenci služební doby jednotlivých příslušníků, ze které bude zřejmé, v jakém režimu a kdy příslušník vykonával službu či držel služební připravenost nebo pohotovost. Příslušník má právo do této evidence nahlížet a pořizovat si z ní výpisy.

K bodu 152 (§ 62)

Současné znění zákona rozeznává dvě formy služební pohotovosti: služební pohotovost na služebně a služební pohotovosti mimo služebnu. Vzhledem k požadavkům směrnice 2003/88/ES novelizace právní institut služební pohotovosti na služebně ruší a nahrazuje jej novým institutem „služební připravenosti“ (§ 61a). Naopak služební pohotovost mimo služebnu v zákoně zůstává, a to jako jediná legální forma služební pohotovosti.

Služební pohotovosti příslušník drží mimo dobu služby, a to na jakémkoliv místě. S ohledem na pokrok v oblasti komunikačních technologií již není nutné, aby se zdržoval v místě svého trvalého pobytu, ubytování nebo na jiném určeném místě. Příslušník může služební pohotovost kdekoliv, musí však být připraven dostavit se k případnému výkonu služby v určeném čase na určené místo.

Doba služební pohotovosti je považována za dobu odpočinku, a není proto součástí ani doby služby ani služební doby. Odměňování příslušníků za držení služební pohotovosti je upraveno v § 126 odstavci 2 a je identické se současnou úpravou odměňování za pohotovost mimo služebnu. Samozřejmě nadále platí, že pokud v době nařízené služební pohotovosti příslušník zahájí výkon služby, držení služební pohotovosti se přerušuje. Doba věnovaná výkonu služby se počítá do služební doby a příslušníkovi vzniká nárok na služební příjem (§ 126 odstavec 3). Pokud výkon služby nastane v době, kdy měl příslušník nárok na nepřetržitý denní odpočinek, doba odpočinku je tímto zkrácena a je posléze třeba postupovat tak, aby byly doby náhradního odpočinku řádně poskytnuty (tedy například upravit rozvrh služební doby).

K bodu 153 (§ 63 a 64)

Podle požadavků evropské legislativy a judikatury je měněn i koncept doby odpočinku. Na odpočinek nelze pohlížet jako na úsek mezi dvěma směnami; příslušník má nárok na dobu odpočinku v trvání nejméně 11 hodin v rámci 24 hodin. Tento odpočinek lze zkrátit pouze v případě nepřetržitého režimu služby, plnění nenadálých nebo mimořádných úkolů a služby přesčas. Způsoby nahrazování takto zkráceného odpočinku jsou uvedeny v § 64a.

Upraven byl i nepřetržitý odpočinek v týdnu, který je nutné poskytovat takovým způsobem, aby bezprostředně navazovalo 24 hodin na poskytnutý denní odpočinek. Nepřetržitým odpočinkem v týdnu je součtem tohoto 24hodinového nepřetržitého odpočinku a alespoň 11hodinového nepřetržitého denního odpočinku. Nepřetržitý odpočinek v týdnu lze v taxativně vyjmenovaných případech zkrátit až na 12 hodin, způsoby jeho nahrazování jsou pak uvedeny v § 64a.

K bodu 154 (§ 64a a § 64b)

V § 64a je popsáno, jak postupovat při zkrácení nepřetržitého denního nebo týdenního odpočinku. Odstavec první popisuje situaci, kdy byl odpočinek zkrácen, odstavec druhý, nebyl-li poskytnut vůbec. Pokud zákon o služebním poměru stanoví maximální možnou dobu směny v délce 24 hodin, v praxi to bude znamenat, že bezprostředně po skončení této doby služby je nutné poskytnout dobu odpočinku v délce nejméně 22 hodin – 11 hodin za předchozí 24hodinový úsek (ve kterém byla konána služba) a 11 hodin za 24hodinový úsek, který po konání služby následuje.

Při splnění podmínky důležitého zájmu služby je možné zkrácenou dobu denního odpočinku neposkytovat ihned s dalším odpočinkem, nýbrž v době maximálně dvou týdnů. To by mělo poskytnout sborům dostatečný prostor pro rozplánování služební doby a zároveň příslušníkovi zajistit, aby takto zkrácený odpočinek mu byl v relativně krátké době nahrazen a byl zachován účel poskytování nepřetržitého odpočinku.

Ve čtvrtém odstavci je stanoven minimální rozsah nepřetržitého odpočinku v týdnu, který je příslušníkům při jeho zkrácení nutno poskytnout. Jedná se o minimální celkový součet počtu hodin nepřetržitého odpočinku v týdnu, který musí činit alespoň 210 hodin, za šestitýdenní období. Dále je zakotveno, že zkrácenou dobu nepřetržitého odpočinku v týdnu lze poskytovat pouze s jiným nepřetržitým odpočinkem v týdnu. Smyslem této podmínky je taktéž kompenzovat neposkytnutou dobu odpočinku, která ovšem pokud by byla poskytována samostatně, ztratila by charakter delší nerušené doby, po kterou nemusí příslušník vykonávat službu.

Ustanovení § 64b zavádí výjimku z působnosti směrnice 2003/88/ES, resp. tuto směrnici provádějících paragrafů zákona o služebném poměru příslušníků. V bezpečnostních sborech slouží osoby, kteří mají elitní výcvik, znalosti a zkušenosti, díky kterým jsou pro sbor prakticky nenahraditelní, a kteří se podílejí na odvracení nejzávažnějších ohrožení života, zdraví a veřejného pořádku. Pro jejich fungování je nezbytné, aby na ně požadavky § 61b, 61c a 63 až 64a nebyly v plném rozsahu uplatňovány. Dokonce i samotná směrnice 2003/88/ES a z ní vycházející judikatura takovou výjimku pro činnosti, které jsou ze své podstaty naprosto zásadní a ojedinělé pro zajištění bezpečnosti státu a ochranu obyvatel, připouští.

Obdobné ustanovení se zavádí pro vybrané příslušníky zpravodajských služeb, u kterých je taktéž nutno pro určité činnosti aplikaci ustanovení vztahujících se ke služební době a době odpočinku vyloučit.

Je samozřejmě nutné, aby i při vynětí těchto určitých činností byly zachovávány základní limity bezpečnosti ochrany zdraví při práci. Není ani v zájmu bezpečnostního sboru si takového příslušníka zcela vyčerpat tím, že mu bude dlouhodobě a neustále přesahována služební doba a neposkytovány odpočinky. Na druhou stranu například u příslušníka rozvědky vyslaného do cizí země k plnění určitého úkolu není prakticky ani možné všechny zákonné limity v požadovaném rozsahu dodržovat. Pro úplnost je třeba zmínit, že i v rámci ostatních bezpečnostních sborů existují útvary, u kterých je povaha výkonu služby velmi podobná činnosti zpravodajských služeb.

K bodům 155 až 163 (§ 65 až 67)

Navrhuje se přiblížit úpravu dovolené ostatním pracovněprávním a služebněprávním vztahům, ve kterých se od roku 2021 dovolená počítá v hodinách. Zavádějí se i další pravidla pro čerpání dovolené, která reflektují úpravu účinnou od roku 2021 v pracovněprávních a služebněprávních předpisech: zavádí se např. normy pro případy, kdy u příslušníka proběhly změny doby služby, pro čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny nebo pro situace, kdy připadne dovolená na svátek.

Do následujícího kalendářního roku bude možné na základě žádosti příslušníka převést část dovolené, na kterou mu vznikl nárok v příslušném kalendářním roce a která přesahuje 4 týdny. Čerpání dovolené může být určeno v několika částech, z nichž alespoň jedna musí u příslušníka se základní dobou služby činit nejméně 14 dnů vcelku, pokud se příslušník se služebním funkcionářem nedohodne na jiné délce čerpání dovolené.

Vzhledem k požadavkům článku 7 směrnice 2003/88/ES, který zakazuje finanční náhradu nevyčerpané dovolené, s výjimkou skončení pracovního, resp. služebního poměru, obsahuje desátý odstavec § 66 pravidlo „proplacení náhrady za nevyčerpanou dovolenou je možné pouze v případě skončení služebního poměru. Náhrada náleží ve výši odpovídající průměrnému služebnímu příjmu“, které nahrazuje dosavadní úpravu v § 124 odstavci 7.

Navrhuje se také zavedení možnosti krácení dovolené za neomluvené absence. Příslušníkovi, jehož služební poměr trval po celý kalendářní rok, však musí být při krácení dovolené z důvodu neomluvené absence poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů.

K bodu 164 (k nadpisu hlavy IV)

Navrhuje se soustředit právní úpravu překážek ve službě na straně příslušníka na jednom místě, kterým je hlava IV páté části zákona, a název této hlavy v souladu s touto změnou upravit na „Překážky ve službě na straně příslušníka“.

K bodům 165 až 168 (§ 68 a 69)

Navrhuje se doplnění a modernizace stávající právní úpravy překážek ve službě na straně příslušníka z důvodu obecného zájmu. Termín „tábor pro děti a mládež“ se nahrazuje širším vymezením „tábor, sportovní soustředění nebo obdobná akce pro děti a mládež“, a to analogicky k aktuálnímu znění § 203a odstavce 1 zákoníku práce. Doplňuje se, že při odběru tzv. dalších biologických materiálů může lékař podle charakteru odběru a zdravotního stavu dárce určit, že služební volno se zkracuje nebo prodlužuje, a to analogicky k § 203 odstavci 2 písmenu e) zákoníku práce.

Pokud jde o výkon veřejné funkce, podle slov zákona se jedná zejména o „funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku a přísedícího“. V praxi příslušníci obvykle zastávají role zastupitelů obecních a krajských zastupitelstev, radních, starostů nebo hejtmanů (veřejné funkce typu poslanec, senátor nebo člen vlády jsou jim vzhledem k možnému střetu zájmů nedostupné).

Je-li příslušník pro výkon své politické funkce tzv. dlouhodobě uvolněn, např. podle § 71 odstavce 1 písmena a) zákona o obcích nebo § 46 odstavce 1 písmena a) zákona o krajích, vykonává pro obec nebo kraj práci na plný úvazek, za kterou mu obec nebo kraj vyplácí plat. Podle současného znění zákona o služebním poměru příslušníků však má zároveň nárok na neomezené služební volno, a to s plnou náhradou služebního příjmu. Navrhuje se proto zařazování takových příslušníků do zálohy neplacené, viz § 33 písmeno c).

Jestliže příslušník dlouhodobě uvolněn není, navrhuje se, aby byl jeho nárok na placené volno omezen na maximálně 20 dní (směn) v roce, jako je tomu v § 201 odstavci 3 zákoníku práce, ledaže zvláštní právní předpis výslovně stanoví jinak (srov. § 71 odstavec 2 zákona o obcích nebo § 46 odstavec 2 zákona o krajích).

U překážky ve službě z důvodu „plnění občanské povinnosti“, kterou se rozumí zejména účast na jednání u soudu nebo správního orgánu v pozici svědka, znalce nebo tlumočníka, se navrhuje stanovit výjimku z nároku na plně hrazené služební volno, a to v situacích, kdy je příslušníkovi za výkon této činnosti již poskytována odměna nebo jiný druh příjmu. Jedná se zejména o odměnu znalce podle zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění pozdějších předpisů, a odměnu tlumočníka podle zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, ve znění pozdějších předpisů. Obdobnou úpravu obsahoval v § 53 odstavci 2 již zrušený zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů (Policista, kterému bylo poskytnuto služební volno pro překážky z důvodu obecného zájmu má nárok na služební příjem, pokud mu nebyla poskytnuta odměna nebo vyplacena náhrada služebního příjmu podle zvláštních předpisů).

K bodům 169 až 176 (§ 70 a 71)

Navrhuje se sjednotit nároky příslušníků na služební volno v souvislosti s uzavřením manželství (kterým se rozumí i uzavření partnerství), doprovodem rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření, doprovodem dítěte do školského poradenského zařízení ke zjištění speciálních vzdělávacích potřeb dítěte a pohřbem rodinného příslušníka, s nároky zaměstnanců v pracovním poměru.

U překážky spočívající v ošetřování nemocného dítěte, ošetřování jiné fyzické osoby a péči o dítě se navrhuje text zákona harmonizovat s § 39 a 40 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o nemocenském pojištění"), tzn. zavést pravidla, která se týkají např. střídání v péči, navazující nemoci u jednoho dítěte apod.

K bodu 177 (§ 72)

Z důvodů přehlednosti se do ustanovení o služebním volnu k účasti na výběrovém řízení nebo k získání dalšího odborného požadavku doplňuje upřesnění, že jde o služební volno „s poskytnutím služebního příjmu“.

K bodům 178 až 184 (§ 73 a 74)

Požadavek, aby bylo studium, na které příslušník čerpá služební volno, nezbytné pro výkon služby, se navrhuje míně formulačně rozšířit na požadavek, aby bylo studium „v souladu s potřebami bezpečnostního sboru“.

Přidává se možnost čerpat služební volno i při studiu na vysoké škole v tzv. mezinárodně uznávaných kursech (LLM, MBA), jejich úspěšní absolventi získávají osvědčení a mezinárodně uznávaný titul, nicméně - stejně jako např. účastníci programů celoživotního vzdělávání - nemají právní postavení vysokoškolských studentů.

U povinnosti příslušníka setrvat ve služebním poměru po stanovenou dobu anebo uhradit bezpečnostnímu sboru vynaložené náklady se zavádí několik důležitých změn:

● ruší se horní hranice, které celková výše refundovaných nákladů nesmí překročit;

● zavádí se možnost ve výjimečných případech příslušníkovi povinnost nahradit náklady na studium prominout;

● vzhledem ke skutečnosti, že na tzv. studijní pobyt může být příslušník vyslán i bez svého souhlasu, se vznik povinnosti setrvat ve služebním poměru anebo uhradit sboru vynaložené náklady omezuje na studijní pobyt, na který byl příslušník vyslán na svou žádost nebo se svým souhlasem;

● pravidlo o vracení uhrazených nákladů při opětovném vstupu do služebního poměru se doplňuje o řešení situace, kdy je příslušník znovu přijat do služebního poměru, ovšem k odlišnému bezpečnostnímu sboru: tento nový bezpečnostní sbor příslušníkovi uhrazenou částku nebo její poměrnou část vyplatí za podmínky, že získané vzdělání je v souladu s jeho potřebami. Obdobný princip se zavádí i ohledně částky, kterou příslušník uhradil na náklady spojené se studiem, které absolvoval jako voják z povolání;

● při posuzování splnění povinnosti setrvat ve služebním poměru se do doby trvání služebního poměru příslušníka nezapočítávají doby, které se nezapočítávají do doby rozhodné pro výsluhové nároky podle § 165 odstavce 2.

K bodům 185 až 187 (§ 75)

Do společných ustanoveních ke služebnímu volnu při překážkách ve službě se navrhuje přidat zásadu, že konkrétní termín služebního volna se příslušníkovi poskytne s přihlédnutím k důležitému zájmu služby a provozním potřebám bezpečnostního sboru.

Dále se navrhuje použít obecnější formulaci ohledně povinnosti příslušníka o udělení služebního volna předem požádat, pokud o vzniku překážky a potřebě služebního volna věděl. Stanoví se také správný postup, který má příslušník při vzniku nepředvídatelné překážky zvolit: informovat svého nadřízeného o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného odkladu.

K bodu 188 (§ 75a)

Navrhuje se přesunout text druhého odstavce § 78, který je součástí hlavy II šesté části, do nového § 75a v hlavě IV páté části, která se komplexně věnuje problematice překážek ve službě na straně příslušníka. Dále se navrhuje v jeho textu zohlednit mateřskou dovolenou, jež je upravena v hlavě V šesté části a status překážky ve službě na straně příslušníka je u ní dosud dovozován pouze výkladem.

Důležitou změnou je zavedení nové překážky ve službě na straně příslušníka, a to „rodičovské dovolené příslušníka do doby, po kterou je příslušnice oprávněna čerpat mateřskou dovolenou“. Jedná se období, které začíná nejdříve dnem narození nebo převzetí dítěte a končí nejpozději uplynutím 22 týdnů (u jednoho dítěte) nebo 31 týdnů (u dvou a více dětí) po porodu nebo převzetí dítěte. Cílem zavedení nového institutu je odstranění nerovného přístupu k příslušnicím a příslušníkům, kteří založí rodinu. Pokud se totiž příslušník - otec rozhodne čerpat rodičovskou dovolenou, je zařazen do zálohy neplacené, tzn. odvolán ze svého služebního místa. Příslušnice - matka naproti tomu čerpá nejprve mateřskou dovolenou, kdy své služební místo neztrácí. Navrhuje se proto příslušníkům, kteří čerpají rodičovskou dovolenou v období, kdy příslušnicím náleží mateřská dovolená, služební místo ponechat neboli umožnit jim namísto zařazení do zálohy neplacené čerpání překážky ve službě bez náhrady služebního příjmu.

K bodu 189 (k nadpisu hlavy V)

Navrhuje se změnit název hlavy V páté části na přiléhavější formulaci „Překážky ve službě na straně bezpečnostního sboru a neplacené služební volno na žádost“.

K bodu 190 (§ 75b)

Právní institut překážek na straně bezpečnostního sboru nemá ve stávajícím znění zákona vlastní ustanovení; jeho existence je naznačena v § 124 odstavci 8, který se ovšem týká problematiky služebního příjmu. Navrhuje se proto překážkám na straně bezpečnostního sboru věnovat samostatné ustanovení § 75b, ve kterém bude uvede i jejich výčet. Tento výčet má pouze demonstrativní povahu, tzn. v praxi mohou nastat i překážky na straně bezpečnostního sboru v tomto výčtu neuvedené.

K bodu 191 (§ 76)

Obsah ustanovení zůstává nezměněn, pouze se odstraňuje drobná legislativní nepřesnost, kdy text používal výraz „vážný zájem služby“ namísto správného „důležitý zájem služby“ (§ 201 odstavec 1). Za účelem přehlednosti se přidává název ustanovení, totiž „Neplacené služební volno na žádost“.

K bodům 192 až 194 (§ 76a)

Podstata ustanovení se nemění, pouze se navrhují drobné formulační změny s cílem usnadnit jeho praktickou aplikaci. Nebrání-li tomu důležitý zájem služby nebo provozní potřeby bezpečnostního sboru, může služební funkcionář na žádost příslušníka rozhodnout o výkonu služby z jiného místa. Žádost o výkon služby z jiného místa musí obsahovat návrh jiného místa výkonu služby, které je pro výkon služby způsobilé.

Služební funkcionář výkon služby z jiného místa zruší, pokud o takové zrušení příslušník požádá a takový postup není v rozporu s provozními potřebami bezpečnostního sboru, vyžaduje-li to důležitý zájem služby, anebo pokud se podstatně změnily okolnosti, za nichž bylo rozhodnutí vydáno.

Pasáž o náhradě nákladů za výkon služby z jiného místa se přesunuje do úpravy ostatních náhrad nákladů souvisejících s výkonem služby (§ 154b).

K bodu 195 (§ 76b)

Navrhuje se do zákona vložit nové ustanovení o výcviku a jeho zvláštních formách. Bylo inspirováno § 31 a násl. zákona o vojácích z povolání, zohledňuje ale specifické prostředí bezpečnostních sborů.

Odstavec 1 hovoří o výcviku v obecné rovině, odstavec 2 a násl. se týkají výcviku zvláštního (intenzivního nebo nepřetržitého). Zvláštní formy výcviku budou moci provádět pouze útvary nebo organizační části bezpečnostních sborů určené služebním předpisem ředitele bezpečnostního sboru pro odvracení nejzávažnějších rizik a bezpečnostních hrozeb. Jejich společným znakem je, že v průběhu výcvikových aktivit nelze dodržet zákonné povinnosti týkající se např. doby odpočinku, neboť by došlo ke zmaření účelu celého cvičení. Cílů sledovaných těmito formami výcviku se totiž dosahuje např. metodou řízené extrémní zátěže, kdy příslušník odpočívat zcela záměrně nesmí a pohybuje se tak na hraně své fyzické a psychické odolnosti.

Navrhovaná úprava je v souladu s požadavky směrnice 2003/88/ES, neboť jak konstatoval Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 15. 7. 2021 č. C‑742/19, B. K. vs Republika Slovenija (Ministrstvo za obrambo), z působnosti směrnice je vyloučena činnost příslušníka ozbrojených sil, pokud je vykonávána v rámci jeho "počátečního vzdělávání nebo operačního výcviku".

K bodům 196 až 198 (§ 77)

V odstavci 9 se navrhuje sjednocení postupu při řešení případů diskriminace a porušování zásady rovného zacházení: od účinnosti novelizace bude mít příslušník právo obrátit se na soud v občanskoprávním řízení i v případě, že k porušení jeho práv dojde rozhodnutím služebního funkcionáře.

V odstavci 11 pododstavci g) se upravuje formulace o povinnost bezpečnostního sboru zajistit ubytování každému příslušníkovi, který vykonává službu mimo místo svého trvalého pobytu. Vazba na „trvalý pobyt“, který je dnes pouze evidenčním údajem, je zastaralá; podrobná pravidla pro řešení konkrétních situací navíc obsahuje desátá část zákona, která příslušníkům přiznává nároky na poskytování náhrad cestovních výdajů.

Do odstavce 11 se přidává pododstavec m), který obsahuje právní základ pro případné hrazení léčby nebo zdravotního pojištění příslušníka, který vykonává službu v zahraničí, ze strany bezpečnostního sboru.

K bodu 199 (§ 78)

Text druhého odstavce se navrhuje přesunout do nového ustanovení § 75a v hlavě IV desáté části zákona.

K bodům 200 a 201 (§ 79)

V ustanovení § 79 odstavce 6 dochází ke změně charakteru zmocnění pro vydání podzákonného právního předpisu o zdravotní způsobilosti příslušníků, která je podmínkou výkonu služby v bezpečnostním sboru. Zákon dosud počítal s existencí vyhlášky Ministerstva vnitra vydané „v dohodě“ s Ministerstvem financí, Ministerstvem spravedlnosti, zpravodajskými službami a Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Znění článku 49 odstavce 2 Legislativních pravidel vlády však s touto konstrukcí dále nepočítá: má-li se prováděcí předpis dotýkat působnosti více resortů, musí jít jít o nařízení vlády.

Odstavec 6 tedy nově obsahuje zmocnění pro vydání nařízení vlády, které stanoví podmínky stanovení zdravotní klasifikace, seznam činností pro účely posuzování zdravotní způsobilosti pro výkon služby v bezpečnostních sborech podle katalogu činností v bezpečnostních sborech, zdravotní klasifikaci nemocí, stavů a vad a přidružených zdravotních problémů, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost příslušníka pro výkon služby, náležitosti žádosti o provedení lékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti ke službě, druhy, obsah a četnost lékařských prohlídek, obsah lékařských vyšetření, náležitosti lékařského posudku, náležitosti potvrzení o provedené výstupní prohlídce a důvody, kdy není třeba požadovat výpis ze zdravotnické dokumentace registrujícího poskytovatele zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství pro potřeby posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu. Nařízení vlády se v části věnované zdravotní klasifikaci nemocí, stavů a vad a přidružených zdravotních problémů, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost příslušníka pro výkon služby, nebude vztahovat na zpravodajské služby, ve kterých tyto požadavky stanoví ředitel zpravodajské služby služebním předpisem.

Právě zmíněná změna z vyhlášky na nařízení vlády byla provedena také v ustanovení § 79 odstavce 7. Osobnostní charakteristiky, které jsou předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, důvody zjišťování osobnostní způsobilosti, postup při zjišťování osobnostní způsobilosti, náležitosti závěru psychologa bezpečnostního sboru a postup při přezkumném řízení tedy pro příště stanoví vláda nařízením. Z působnosti nařízení vlády se však částečně vyjímají zpravodajské služby, ve kterých osobnostní charakteristiky, jež jsou předpokladem pro výkon služby, stanoví ředitel zpravodajské služby služebním předpisem.

K bodům 202 až 205 (§ 80)

Do odstavce 1 se vkládá upřesnění, že nárok příslušníka na ozdravný pobyt vzniká v kalendářním roce, v němž tento příslušník dovrší 15 let trvání služebního poměru (nikoliv tedy až uplynutím tohoto roku). V odstavci 3 se zavádí možnost čerpat ozdravný pobyt - na žádost příslušníka - individuální formou prostřednictvím předem schválených tělesných rehabilitačních aktivit; podrobnosti takového postupu může v rámci každého bezpečnostního sboru stanovit služební předpis.

V souvislosti s účastí příslušníka na ozdravném pobytu obsahuje zákon o služebním poměru příslušníků fikci, podle níž se ozdravný pobyt „považuje za dobu služby v rozsahu, který připadá na 2 týdny při rovnoměrném rozvržení doby služby“. Vzhledem k nastavení podmínek odpovědnosti za škodu a nemajetkovou újmu se navrhuje tuto fikci ještě doplnit v tom smyslu, že čerpání léčebně rehabilitační péče a výkon schválených tělesně rehabilitačních aktivit se považuje za „plnění služebních úkolů“.

Popisují se důsledky přerušení čerpání ozdravného pobytu: stane-li se tak z důvodů na straně příslušníka, nárok na vyčerpání zbývající části zanikne, kdežto v případě přerušení ozdravného pobytu z důvodů na straně bezpečnostního sboru bude mít příslušník možnost zbývající část ozdravného pobytu dočerpat.

Stanoví se výjimečné situace, kdy příslušníkovi nárok na ozdravný pobyt nevznikne, přestože základní podmínky splní. Jde o případy, kdy příslušník bezpečnostnímu sboru doručil písemné oznámení o skončení služebního poměru, anebo v předcházejícím kalendářním roce po více než polovinu doby služby nevykonával službu vzhledem k zařazení do zálohy pro přechodně nezařazené, zálohy pro studující nebo zálohy neplacené, z důvodu zproštění výkonu služby (ledaže došlo k doplacení služebního příjmu) nebo z důvodu výkonu vazby a trestu odnětí svobody.

K bodům 206 a 207 (§ 81 a 83)

V ustanovení § 81 odstavce 1 a 3 a § 83 odstavce 2 se odstraňuje legislativní chyba, ke které došlo nepřizpůsobením textu zákona o služebním poměru příslušníků novému znění zákoníku práce a zákona o nemocenském pojištění: osamělé ženy již nemají nárok na delší mateřskou dovolenou ani delší poskytování dávky peněžité pomoci v mateřství.

K bodům 208 a 209 (§ 85)

Podstata ustanovení se nemění, pouze se navrhují drobné formulační změny s cílem usnadnit jeho praktickou aplikaci. Příslušník pečující o dítě mladší 9 let a příslušník, který převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III nebo IV, může požádat o stanovení kratší doby služby v týdnu, uplatnění pružné doby služby, jinou vhodnou úpravu rozvržení doby služby anebo výkon služby z jiného místa. Služební funkcionář jeho žádosti může vyhovět, nebrání-li tomu důležitý zájem služby nebo provozní potřeby bezpečnostního sboru.

Stanovení kratší doby služby v týdnu, uplatnění pružné doby služby, jiná vhodná úprava rozvržení doby služby nebo povolení výkonu služby z jiného místa se zruší buď na žádost příslušníka (pokud takový postup není v rozporu s provozními potřebami bezpečnostního sboru), anebo vyžaduje-li to důležitý zájem služby nebo se podstatně změnily okolnosti, za nichž bylo rozhodnutí vydáno.

V odstavci 4 dochází ke změně charakteru prováděcího předpisu, kterým se stanoví seznam činností zakázaných těhotným příslušnicím, příslušnicím do konce devátého měsíce po porodu a příslušnicím, které kojí. Dosavadní forma vyhlášky Ministerstva vnitra vydané „v dohodě“ s Ministerstvem financí, Ministerstvem spravedlnosti, zpravodajskými službami, Generální inspekcí bezpečnostních sborů a Ministerstvem zdravotnictví již neodpovídá Legislativním pravidlům vlády (článek 49 odstavec 2), a bude proto nahrazena nařízením vlády.

K bodu 210 až 213 (§ 86 až 88)

V normativním textu se navrhují drobné formulační úpravy, neboť kupříkladu školení příslušníků by měla zahrnovat nejen služební, ale i jiné vnitřní předpisy, příslušník nesmí vykonávat službu, jejíž výkon neodpovídal jeho zdravotní, ale také osobnostní způsobilosti a zákaz kouření je třeba dodržovat nejen na služebnách, ale i v jiných prostorách bezpečnostního sboru, stanovených zvláštními právními předpisy.

K bodu 214 (znění poznámky pod čarou č. 41)

Legislativně technická změna reagující na přijetí zákona č. 65/2017 Sb.

K bodům 215 a 216 (§ 90)

Navrhuje se přesunutí definice služebního úrazu do ustanovení § 100 v sedmé části zákona o služebním poměru příslušníků, tedy do pasáže, která se zabývá odpovědností za služební úraz a nemoc z povolání.

K bodům 217 až 219 (§ 92 včetně nadpisu)

Text nadpisu § 92 se zpřesňuje, neboť ustanovení týká pouze práv a povinnosti příslušníka „v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby“.

V odstavci 3 se text pododstavce h) modernizuje do podoby, která zohledňuje nejen přítomnost nekuřáků z řad příslušníků, ale veškerých nekuřáků. Uvádí se tak do souladu se zákonem č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, který zakazuje kouření „ve veřejnosti volně přístupném vnitřním prostoru, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření“, čímž se rozumí i veřejnosti přístupné budovy státních úřadů a orgánů.

V pododstavci f) se povinnost příslušníka podrobit se vyšetření na polygrafu nahrazuje povinností podstoupit fyziodetekční vyšetření, neboť vzhledem k novým metodám „ověřování pravdomluvnosti“ je odkaz na polygraf již zbytečně úzký a zastaralý (viz např. zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.)

K bodům 220 až 224 (k nadpisu části sedmé, nadpisu hlavy I a k § 93 až 94a § 207)

Zastaralé pojmosloví, které odpovídá již zrušenému občanskému zákoníku a již zrušenému zákoníku práce, se navrhuje modernizovat. Současný občanský zákoník a zákoník práce pracují s pojmem „újma“, který označuje jakoukoliv ztrátu, kterou poškozená osoba utrpí na svém právem chráněném statku. Újma může mít podobu škody (která se přímo projevuje v majetkové sféře poškozeného), ale i nemajetkové újmy (ztráty či příkoří, které poškozený utrpí v jiné než majetkové sféře, např. na zdraví).

K bodu 225 (§ 94a)

Navrhuje se do nového ustanovení § 94a přesunout definici „úkonu v přímé souvislosti s výkonem služby“, která je v současnosti zařazena v § 100. Ustanovení § 100 se totiž týká pouze odpovědnosti bezpečnostního sboru za služební úraz a nemoc z povolání, zatímco zmíněná definice je potřebná i pro všechny ostatní kategorie odpovědnosti. Měla by proto být součástí obecných ustanovení v sedmé části zákona.

Nově navrhovaný druhý odstavec výslovně označuje držení služební připravenosti a použití služebního vozidla za podmínek § 135 za úkony v přímé souvislosti s výkonem služby.

K bodům 226 a 227 (§ 95)

V ustanovení o odpovědnosti příslušníka vůči bezpečnostnímu sboru se výslovně zdůrazňuje povinnost bezpečnostního sboru dokázat zavinění příslušníka. Tato povinnost se neuplatí u tzv. zvláštní odpovědnosti podle § 96 a 97, kde se zavinění presumuje jako tzv. vyvratitelná domněnka.

Dále se navrhuje přiznání tzv. moderačního práva služebnímu funkcionáři, který díky němu bude moci z důvodů hodných zvláštního zřetele snížit výši náhrady škody, kterou příslušník způsobil z nedbalosti. Obdobné oprávnění obsahoval již zrušený zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů. Podobně zákoník práce (a na jeho základě i zákon o státní službě) umožňuje, aby z důvodů zvláštního zřetele hodných mohl výši náhrady škody přiměřeně snížit soud.

K bodům 228 a 229 (k nadpisu hlavy III a k § 98)

Navrhuje se současný text druhého odstavce § 98 vyjmout a přesunout do samostatného ustanovení § 98a. Jedná se totiž o ustanovení s hybridní povahou: zatímco podmínky vzniku poškození zdraví příslušníka odpovídají obecné odpovědnosti za škodu (tzn. je vyžadováno porušení právní povinnosti), rozsah odpovědnosti bezpečnostního sboru zahrnuje nejenom skutečnou škodu, ale i nemajetkovou újmu, což je typické pro odpovědnost za služební úraz a nemoc z povolání.

Na uvolněné místo se navrhuje vložit normu omezující povinnost bezpečnostního sboru k náhradě škody v případě, že škodu spoluzavinil i poškozený příslušník. Je třeba zdůraznit, že toto omezení se netýká odpovědnosti bezpečnostního sboru za služební úraz a nemoc z povolání, která má objektivní povahu a k jejímu zproštění vedou pouze tzv. liberační důvody podle § 111. Ustanovení je obdobou § 275 odstavce 2 zákoníku práce.

K bodu 230 (§ 98a)

Obsahem nového § 98a bude (s jistými úpravami) text současného druhého odstavce § 98. Týká se případů poškození zdraví příslušníka, které nenaplňují atributy služebního úrazu ani nemoci z povolání, tzn. nemůže zde vzniknout odpovědnost bezpečnostního sboru za služební úraz nebo nemoc z povolání. Pokud však k poškození zdraví došlo porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby (přitom okolnost, kdo přesně se tohoto porušení dopustil, zda to byla např. osoba zevnitř bezpečnostního sboru anebo mimo něj je irelevantní), bezpečnostní sbor bude za poškození zdraví odpovídat a příslušníkovi nahrazovat nejen škodu, ale i nemajetkovou újmu.

Zohledňuje se také skutečnost, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 12. 2020 8 As 319/2018 - 59 označil stávající znění § 98 odstavce 2 za neústavní: "Jelikož zákon o vojácích z povolání i zákon o služebním poměru vznikaly za účinnosti starého zákoníku práce (a občanského zákoníku, který neznal možnost jednorázového odškodnění pozůstalých), vycházel zákonodárce při koncepci jejich právní úpravy zjevně z výše uvedených východisek. Do zákona o služebním poměru pak bylo výslovně přejato i omezení původně obsažené ve starém zákoníku práce o nemožnosti jednorázového odškodnění pozůstalým v případech jiné škody na zdraví. V minulosti pro toto omezení tedy existoval legitimní důvod. V současnosti nicméně již opodstatnění nemá, neboť možnost odškodnění nemateriální újmy pozůstalým byla zavedena jak v občanském zákoníku, tak vypuštěno shora uvedené omezení, které bylo obsaženo ve starém zákoníku práce. Naopak, zakládá nerovnost v právech osob na základě toho, zda jsou nebo nejsou pozůstalými příslušníků bezpečnostního sboru. Nejvyšší správní soud je proto považuje za rozporné s Ústavou." Navrhuje se proto použít dikci, které odpovídá § 271n odstavci 2 zákoníku práce, tedy rozsah náhrady se nebude lišit od rozsahu podle ustanovení o služebních úrazech a nemocech z povolání.

K bodu 231 (§ 99)

Ustanovení souvisí s povinnosti bezpečnostního sboru zajistit příslušníkům bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které obvykle nosí do služby, která je zakotvena v § 77. Po vzoru § 267 a 268 zákoníku práce se navrhuje umožnit vládě příslušný limit pro kompenzaci škody na věci, kterou příslušník nenosí běžně do služby nebo kterou nepřevzal bezpečnostní sbor do zvláštní úschovy, zvýšit nařízením.

K bodům 232 až 237 (k nadpisu dílu 2 a k § 100)

Pojmosloví se navrhuje přizpůsobit současnému občanskému zákoníku a zákoníku práce, které pracují s pojmem „újma“, jenž označuje jakoukoliv ztrátu, kterou poškozená osoba utrpí na svém právem chráněném statku. Újma může mít podobu škody (která se přímo projevuje v majetkové sféře poškozeného), ale i nemajetkové újmy (ztráty či příkoří, které poškozený utrpí v jiné než majetkové sféře, např. na zdraví).

Odpovědnost bezpečnostního sboru za služební úraz a nemoc z povolání má charakter objektivní odpovědnost za výsledek, tzn. pro její vznik není vyžadováno porušení právní povinnosti. Už vůbec pak není vyžadováno porušení právní povinnosti na straně bezpečnostního sboru; navrhuje se proto do normativního textu doplnit výslovnou formulaci, že odpovědnost vzniká, i když bezpečnostní sbor dodržel své povinnosti vyplývající z právních i jiných předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby.

Do druhého odstavce, ze kterého byla definice pojmu „úkon v přímé souvislosti s výkonem služby“ přesunuta do nového ustanovení § 94a, se navrhuje vložit definice služebního úrazu jako poškození zdraví nebo smrti příslušníka, ke kterým došlo krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby.

Do třetího odstavce se doplňují některé situace, které je třeba považovat za služební úrazy: jde o úrazy, který příslušník utrpěl při cestě do místa plnění služebních úkolů a zpět při vyslání na ozdravný pobyt nebo při pověření zastupováním na jiném služebním místě.

K bodům 233, 238, 247 a 254 (nové oddíly 1 až 4)

Ustanovení Dílu 2 Hlavy III se z důvodu lepší srozumitelnosti navrhuje rozdělit na 4 oddíly:

● Oddíl 1 (§ 100): obecná ustanovení o odpovědnosti bezpečnostního sboru při služebním úrazu nebo nemoci z povolání

● Oddíl 2 (§ 101 až § 105): náhrady za služební úraz nebo nemoc z povolání příslušníka

● Oddíl 3 (§ 106 až § 110): náhrady poskytované po úmrtí příslušníka

● Oddíl 4 (§ 111): společná ustanovení o služebním úrazu a nemoci z povolání.

K bodům 239 až 241 (§ 101)

Navrhuje se drobná formulační změna ve výčtu nároků příslušníka, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání. Náhrady za ztrátu na služebním příjmu jsou totiž ve skutečnosti dvě: náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě (§ 102) a náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě (§ 103).

K bodu 242 (§ 103)

Navrhuje se nová úprava poskytování náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě, zapříčiněnou služebním úrazem nebo nemocí z povolání. Podmínky pro výplatu náhrady byly zrevidovány: osoby, které pobírají invalidní důchod prvního a druhého stupně mohou pracovat, a to i na plný úvazek. Měly by se tedy aktivně ucházet o volné pozice na trhu práce, o což ale v praxi často nemají zájem (např. protože současně pobírají také výsluhový příspěvek). Náhrada za ztrátu na výdělku by ovšem neměla odškodňovat to, co si bývalý příslušník vydělat nechce. Pouze osoby ve třetím stupni invalidity nejsou schopny (až na výjimky) pracovat a není možné je vést v evidenci uchazečů o zaměstnaní.

Z postupu pro výpočet náhrady se vypouští prvek „podpora v nezaměstnanosti anebo podpora při rekvalifikaci“. Odporuje totiž judikatuře a není uveden ani v jiných zákonech, navíc působí diskriminačně v situacích, kdy příslušník nepobírá výsluhový příspěvek, neboť ten ovlivňuje výši a dobu poskytování podpory v nezaměstnanosti, viz § 39 odstavec 2 písmeno c) a § 50 odstavec 7 zákona o zaměstnanosti. Dalším problémem je souběh výsluhového příspěvku a invalidního důchodu; v případech, kdy příslušník pobírá výsluhový příspěvek a požádá o invalidní důchod, je o výši invalidního důchodu krácen jednak výsluhový příspěvek a jednak se invalidní důchod odečítá ve výpočtu náhrady. Tímto krokem je tak příslušník krácen dvakrát. Navrhuje se proto pravidlo, kdy při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu invalidního důchodu pobíraným v souvislosti se služebním úrazem nebo nemocí z povolání, se invalidní důchod od průměrného služebního příjmu před služebním úrazem nebo zjištěním nemoci z povolání neodečítá.

Zpřesňuje se postup při dosazování prvku dosahovaného výdělku. Podle současného znění zákona se při výpočtu náhrady v době evidence příslušníka jako uchazeče o zaměstnání (a to i při opakované evidenci) dosazuje jeho historicky první minimální mzda z doby evidence jako uchazeče o zaměstnání, což nevede k motivaci hledat si nové zaměstnání a dochází k přeplácení na náhradě. Navrhuje se proto do výpočtu dosadit vždy aktuálně platnou minimální mzdu s každým novým zařazením.

Ustanovení „Bezpečnostní sbor přihlédne k případům, kdy bývalý příslušník není v důsledku poškození zdraví způsobeného služebním úrazem nebo nemocí z povolání schopen s ohledem na přiznaný stupeň invalidity, dosažený stupeň vzdělání a profesi vykonávat práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby.“ vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2022 č.j. 7 As 397/2020 -33, který řešil případ bývalého příslušníka, jenž měl pracovní schopnost sníženou o 30 %, nepobíral invalidní důchod a jeho měsíční výdělek z dohody o pracovní činnosti činil 3.000 Kč. Soud konstatoval, že nedosahování výdělku ani ve výši minimální mzdy nebylo v uvedeném případě v příčinné souvislosti se služebním úrazem, a proto se při výpočtu náhrady mělo vycházet ze základní sazby aktuální minimální mzdy. Snížená pracovní schopnost osoby nevede automaticky k závěru, že je schopna práce pouze v omezeném rozsahu. Obecně se i lidé, kteří mají přiznanou invaliditu prvního nebo druhého stupně považují za osoby, které jsou schopny pracovat v plném rozsahu, neprokáží-li opak. Náhrada nemá za cíl doplácet výdělek, který si poškozený příslušník nemůže vydělat z důvodu situace na trhu práce, anebo proto, že o práci na plný úvazek (neboli v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby) nemá zájem.

Rovněž pravidlo „Dosahovaný výdělek se od průměrného služebního příjmu před vznikem škody neodečítá, pokud bývalý příslušník pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně“ vychází ze soudní judikatury. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5141/2007 ze dne konstatoval, že při uznání plné invalidity není poškozený zaměstnanec povinen vykonávat jakoukoliv výdělečnou činnost, a proto ztráta pracovní způsobilosti takového zaměstnance a jeho neschopnost dosahovat pro následky pracovního úrazu stejný výdělek jako před poškozením zdraví je vyjádřena ve výši rozdílu mezi jeho průměrným výdělkem před vznikem škody a plným invalidním důchodem, poskytovaným z důvodu pracovního úrazu.

Osmý odstavec se týká případů, kdy příslušník pobírá náhradu podle § 103 a nastane u něj dočasná pracovní neschopnost (neschopnost ke službě) z důvodu, který nesouvisí s jeho služebním úrazem nebo nemocí z povolání. V těchto případech se pro výpočet použije denní (neredukovaný) vyměřovací základ pro výpočet nemocenských dávek (zákon o něm hovoří jako o příjmu, z něhož se stanovuje nemocenské). V praxi se jedná obecně o hrubé příjmy příslušníka za předchozí kalendářní rok dělené počtem dní v roce. Tento postup simuluje situaci jako by příslušník nebyl neschopen ke službě a nedochází tak k doplácení příjmu příslušníka v době, kdy je nemocen nikoli pro následky služebního úrazu nebo nemoci z povolání. Obdobná úprava je obsažena v zákoníku práce (§ 271b odstavec 2).

Navržené znění jedenáctého odstavce obsahuje stávající znění odstavce desátého, ovšem doplňuje je dodatkem „nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění, a to k tomu dni, který nastane dříve“. Tato dikce odpovídá závěrům judikatury a je shodná s § 271b odstavcem 6 zákoníku práce.

K bodu 243 (§ 103a)

Navrhuje se do textu zákona vložit ustanovení o náhradě účelně vynaložených nákladů spojených s léčením služebního úrazu a nemoci z povolání. Nárok na jejich náhradu je zmíněn v textu § 101, nicméně dosud mu neodpovídalo samostatné ustanovení. Text vychází z § 271d zákoníku práce; podle ustálené judikatury k účelným nákladům spojeným s léčením patří např. náklady spojené s rehabilitační léčbou nebo náklady na dietní stravování.

K bodům 244, 245 a k části bodu 252 (§ 105, 109 a 154b)

Navrhuje se legislativně-technická úprava textu v souvislosti se změnami v § 42. Aktualizuje se odkaz na hodnotu zveřejňovanou Českým statistickým úřadem na základě zákona č. 587/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů. Průměrná nominální měsíční mzda fyzických osob v nepodnikatelské sféře není od roku 2021 ze strany Českého statistického úřadu zveřejňována, a proto se nahrazuje „průměrnou hrubou měsíční nominální mzdou na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství".

K bodu 246 (§ 105a)

Navrhuje se doplnit normativní text ustanovením o náhradě věcné škody související se služebním úrazem a nemocí z povolání. Nárok na náhradu je zmíněn v textu § 101, nicméně dosud mu neodpovídalo samostatné ustanovení.Text vychází z § 271e zákoníku práce; věta za středníkem odkazuje na § 98 odstavec 4 zákona o služebním poměru příslušníků, který vylučuje odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu věci, kterou příslušník použil bez jeho souhlasu.

K bodům 248 a 249 (§ 106)

Vzhledem k zavedení nového pojmosloví, které odpovídá současnému občanskému zákoníku a zákoníku práce, se „jednorázové odškodnění pozůstalých“ mění na „jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých“. Do ustanovení se pro odstranění pochybností vkládá zásada, že nároky pozůstalých nejsou závislé na skutečnosti, zda příslušník před svou smrtí ve stanovené lhůtě právo na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatnil.

K bodům 250 a 251 (§ 108)

Text ustanovení se sjednocuje se zněním § 271h zákoníku práce.

K bodu 252 (§ 109 včetně nadpisu)

Vzhledem k novému pojmosloví, které odpovídá současnému občanskému zákoníku a zákoníku práce, se název institutu „jednorázové odškodnění pozůstalých“ mění na „jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých“.

Stávající text celého ustanovení se navrhuje zrušit, a to s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. I. ÚS 1143/23, ve kterém se Ústavní soud kriticky pozastavil nad odlišností § 109 zákona o služebním poměru příslušníků a § 271i zákoníku práce, konkrétně nad skutečností, že dospělý potomek má nárok na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy, pokud jeho rodič zemřel jako zaměstnanec v důsledku pracovního úrazu, ale tento nárok mu nenáleží, pokud zemřel jako příslušník v důsledku úrazu služebního.

Ústavní soud konstatoval, že „nelze rozumně opodstatnit tvrzení, že pro pozůstalého je z hlediska jeho duševních útrap významné, v jakém právním vztahu zemřelý vykonával závislou práci a zda tento vztah vyplývá z práva soukromého či veřejného“, a vyzval zákonodárce ke zvážení, zda je takový rozdíl mezi zaměstnanci a příslušníky bezpečnostních sborů skutečně ospravedlnitelný.

Rozdíl mezi úpravou v zákoníku práce a ve stávajícím znění zákona o služebním poměru příslušníků je skutečně markantní. Zákonem č. 285/2020 Sb., kterým se změnil zákoník práce a některé další související zákony, došlo s účinností ode dne 1. 1. 2021 ke změně v jednorázové náhradě nemajetkové újmy pozůstalých, která je nově koncipována jako násobek průměrné mzdy v národním hospodářství. Zákoník práce (kterým se řídí taktéž odpovědnost služebního úřadu za škodu vzniklou státnímu zaměstnanci) tedy již neupravuje pevnou částku uvedených nároků pozůstalých, ale částka se automaticky odvíjí od výše průměrné mzdy v národním hospodářství. Uvedená legislativní změna měla za následek zvýšení uvedených náhrad podle zákoníku práce mezi lety 2020 a 2024 na více než trojnásobek:

Jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých - zaměstnanci
Rok	manžel/partner/dítě/případné další osoby (každý)	rodiče (celkem)
2020	nejméně 240.000,- Kč	nejméně 240.000,- Kč
2021	nejméně 692.300,- Kč	nejméně 692.300,- Kč
2022	nejméně 741.000,- Kč	nejméně 741.000,- Kč
2023	nejméně 786.200,- Kč	nejméně 786.200,- Kč
2024	nejméně 848.600,- Kč	nejméně 848.600,- Kč

Naproti tomu výše obdobných náhrad při úmrtí příslušníka se mezi lety 2020 a 2024 nezměnila:

Jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých – příslušníci
Rok	manžel/nezaopatřené dítě (každý)	rodiče (celkem)
2020 až 2024	400.000,- Kč	480.000,- Kč

S ohledem na tuto výraznou disproporci se navrhuje text § 109 přiblížit úpravě v § 271i zákoníku práce. Výše jednorázové náhrady nemajetkové újmy tak bude činit dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy (na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, ve kterém právo na náhradu vzniklo) a bude náležet nejen manželovi, nezaopatřenému dítěti a rodičům zemřelého příslušníka, ale taktéž dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu příslušníka pociťují jako vlastní újmu.

K bodu 253 (§ 110)

Navrhuje se doplnit do ustanovení odkaz na § 98 odstavec 4, který vylučuje odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu věci, kterou příslušník použil při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez souhlasu bezpečnostního sboru.

K bodům 255 až 259 (§ 111)

V ustanovení § 111 se do textu k výrazu „škoda“ doplňuje i výraz „nemajetková újma“, a to s cílem sjednotit názvosloví se současným občanským zákoníkem a zákoníkem práce. Ty pracují s pojmem „újma“, která může mít podobu škody, ale také nemajetkové újmy: zatímco škodou se rozumí újma, která se přímo projevuje v majetkové sféře poškozené osoby, nemajetkovou újmou se rozumí ztráta či příkoří, které poškozená osoba utrpí v jiné než majetkové sféře, typicky tedy na zdraví.

Současně se prostřednictvím nového oddílu 4 zohledňuje fakt, že § 111 se netýká celé oblasti odpovědnosti, ale pouze odpovědnosti bezpečnostního sboru za služební úrazy a nemoci z povolání. Jeho hlavním obsahem jsou tzv. liberační důvody, které bezpečnostní sbor zprošťují odpovědnosti za služební úraz nebo nemoc z povolání, která má objektivní charakter.

K bodu 260 (§ 112)

Navrhuje se zrušení ustanovení, podle nějž je služební příjem každého příslušníka bezpečnostního sboru stanoven již s přihlédnutím k 150 hodinám služby přesčas ročně, konané v době krizového stavu.

K bodům 261 a 262 (§ 113)

Napravuje se legislativní nedostatek, kdy v současném znění zákona ve výčtu složek služebního příjmu absentuje příplatek za sportovní reprezentaci.

K bodům 263 a 264 (§ 117)

Maximální limit, v němž lze započítat dobu trvalé péče o dítě do délky profesionální praxe, se zvyšuje na 6 let, a to po vzoru § 3 odstavce 2 písmena d) nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a § 4 odstavce 5 písmena a) nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Započítání doby v maximálním rozsahu 6 let představuje vyvážený kompromis, který na jedné straně zohledňuje hodnotu péče o děti, na straně druhé ale respektuje skutečnost, že osoby pečující o děti po určitou dobu nezískávaly zkušenosti nezbytné pro profesní rozvoj.

Mezi profese, které mají s ohledem na charakter služby nárok na zvýšený tarifní stupeň, se doplňují pyrotechnici, a to s cílem odstranit nerovnosti ve finančním ohodnocení pyrotechniků zásahových jednotek, na které se ustanovení již dnes vztahuje, a pyrotechniků zařazených v jiných útvarech, např. v rámci služby cizinecké policie na mezinárodních letištích. Současně se text po formální stránce upravuje v reakci na zavedení legislativní zkratky „speciální útvar policie“ a „specializované oddělení inspekce“.

K bodům 265 až 268 (§ 118)

Rozpětí příplatku za vedení je ve stávajícím znění zákona stanoveno pevnou částkou, a neumožňuje proto reagovat na vývoj příjmové hladiny jinak než cestou novelizace zákona. V současnosti už reálně neodpovídá náročnosti vykonávané řídící práce, a proto se navrhuje - po vzoru zákoníku práce a zákona o státní službě – změnit toto určení na relativní (v procentech).

Dolní hranice rozpětí jsou stanoveny tak, aby v zásadě korespondovaly se stávajícími dolními hranicemi a celá změna tak byla rozpočtově neutrální, horní hranice jsou pak nastaveny stejně jako v zákoně o státní službě u správních úřadů s celostátní působností. Navržená změna tak umožní ředitelům bezpečnostních sborů lépe reflektovat náročnost řídící práce ve složce služebního příjmu k tomuto účelu určené, samozřejmě v závislosti na přidělených rozpočtových prostředcích.

Text čtvrtého a pátého odstavce se slučuje a zkracuje, neboť pravidlo, které musí ředitel bezpečnostního sboru dodržet při stanovení konkrétních rozpětí příplatků za vedení pomocí služebního předpisu, je již stanoveno ve druhém odstavci: odvíjí se od řídící úrovně a náročnosti řídící činnosti, s přihlédnutím k počtu řízených vedoucích příslušníků a příslušníků, což je zcela logické.

K bodům 269 až 271 (§ 120)

Ve třetím odstavci dochází ke sloučení I. a II. skupiny zvláštního příplatku. Rozdělení do skupin vzbuzuje negativní emoce ze strany příslušníků a z pohledu vlastního přiznání konkrétní výše zvláštního příplatku je přitom nadbytečné.

Navrhuje se nová kategorie zvláštního příplatku, a to pro příslušníky, kteří vykonávají službu ve ztížených podmínkách s využitím speciální padákové výsadkové techniky. V praxi jde o policisty z Útvaru rychlého nasazení, kteří plní služební úkoly v oblasti výsadkové přípravy, spočívajících zejména v nasazení ve ztížených podmínkách v boji proti závažné trestné kriminalitě a při protiteroristických operacích spojených s osvobozováním rukojmí.

Rozpětí zvláštního příplatku, které je stanoveno pevnou částkou, mění na relativní (v procentech ze základního tarifu 12. tarifního stupně 7. tarifní třídy). Podle aktuálního nařízení vlády č. 419/2022 Sb., kterým se stanoví stupnice základních tarifů pro příslušníky bezpečnostních sborů, přitom činí 12. tarifní stupeň v 7. tarifní třídě 50 090 Kč, tedy:

● 1 až 3 % odpovídá 501 Kč až 1 503 Kč,

● 2 až 40 % odpovídá 1 002 Kč až 20 036 Kč

● 4 až 8 % odpovídá 2 004 Kč až 4 007 Kč.

K bodu 272 (§ 120a)

Vládě se uděluje oprávnění s ohledem na změny, jež nastaly ve vývoji úrovně služebního příjmu, upravit horní hranici rozpětí příplatku za službu v zahraničí a příplatku za sportovní reprezentaci směrem vzhůru.

K bodům 273 a 274 (§ 121)

Vyjasňuje se postup při stanovení hodinové sazby příplatku za službu ve svátek. V praxi totiž panuje nejasnost, zda v příslušném vzorci do dělitele dosadit počet hodin služby dle konkrétního rozvrhu směn příslušníka, anebo počet hodin služby určený podle § 52 (podle tzv. fondu hodin daného kalendářního měsíce). Vzhledem ke skutečnosti, že užití prvního způsobu výpočtu má negativní dopad na příslušníky s nerovnoměrným rozvržením služby, u kterých dochází k výrazným výkyvům odsloužených hodin v jednotlivých kalendářních měsících (čím více příslušník odslouží hodin, tím nižší je jeho hodinová sazba), navrhuje se výslovně v zákoně uvést, že se při výpočtu příplatku vychází z počtu hodin služby určeného podle § 52.

Dále se navrhuje doplnit do ustanovení řešení situace, kdy příslušník přechází k jinému bezpečnostnímu sboru a nestihne si vybrat náhradní volno za službu ve svátek. S cílem zjednodušení administrativního postupu se stanoví, že dosavadní bezpečnostní sbor mu příplatek za službu ve svátek vyplatí, i když ještě neuplynula požadovaná lhůta tří měsíců.

K bodu 275 (§ 122)

Právní úprava osobního příplatku se doplňuje v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015, č.j. 6 As 171/2014-46, podle nějž nárok příslušníka na přiznaný osobní příplatek zaniká buď skončením služebního poměru, anebo na základě rozhodnutí služebního funkcionáře, opřeného o důvody, jež zákon předpokládá. Výslovně se proto stanoví, že osobní příplatek lze příslušníkovi přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout také v souvislosti s jeho ustanovením na jiné služební místo, které je spojeno s výkonem služby odlišné složitosti, odpovědnosti nebo namáhavosti.

K bodům 276 až 279 (§ 122a)

Výčet situací, ve kterých se stabilizační příspěvek nevyplácí, se doplňuje s cílem přizpůsobit jeho dikci ostatním pasážím zákona o služebním poměru příslušníků. Namísto nepřesné formulace „Stabilizační příplatek není pro účely určování výměry odchodného podle § 156 nebo výměry výsluhového příspěvku podle § 158 složkou služebního příjmu“ se navrhuje vhodnější text „Stabilizační příplatek se pro účely stanovení výše výsluhových nároků nezahrnuje do měsíčního služebního příjmu“.

K bodům 280 až 290 (§ 124)

Na základě poznatků z praxe se navrhuje modernizace a doplnění ustanovení o služebním příjmu ve zvláštních případech. V odstavci 1 se souvislosti s právním institutem zastupování do normativního textu přidává vysvětlení, že příslušník pověřený zastupováním na jiném místě pobírá služební příjem odpovídající zastupovanému služebnímu místu pouze v případě, že se jedná o místo s vyšším příjmem. V odstavci 3 se u příslušníka v záloze pro studující nebo pro přechodně nezařazené stanoví, že 80 % průměrného služebního příjmu se počítá ze služebního příjmu, jehož příslušník dosahoval před zařazením do zálohy.

V odstavci 5 o poskytování služebního příjmu v době neschopnosti ke službě se výraz „po dobu prvního měsíce“ mění na „po dobu prvních 30 dnů“, neboť tato lhůta se vztahuje k výplatě nemocenských dávek podle zákona o nemocenském pojištění, v němž jsou lhůty uváděny ve dnech. V odstavci 6 se vyjasňuje, že v doplácení služebního příjmu příslušníkovi zproštěnému služby, se doplatek týká části služebního příjmu, o niž mu byl zkrácen stanovený služební příjem (tzn. nedoplácí se do průměrného služebního přijmu).

Text odstavce 7 se aktualizuje v reakci na nové zněním právní úpravy překážek ve službě na straně příslušníka v páté části zákona. Druhá věta se vypouští, neboť nárok na proplacení náhrady za nevyčerpanou dovolenou bude nově řešen v § 66. Z odstavce 8 se vypouští druhá věta, neboť překážky na straně bezpečnostního sboru budou komplexně upraveny v § 75b.

Ustanovení odstavce 12, podle nějž služební příjem ve výši 50 % náleží příslušníkovi, jestliže si přivodil neschopnost ke službě zaviněnou účastí ve rvačce anebo v důsledku intoxikace, se doplňuje po vzoru § 31 zákona o nemocenském pojištění, tedy ve vztahu k nutné obraně, obraně napadené osoby a spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku.

V odstavci 13 se konkretizují dopady porušení tzv. režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a to po vzoru § 125 zákona o nemocenském pojištění, již s přihlédnutím k vládnímu návrhu ze dne 10. 5. 2024 (sněmovní tisk č. 706). Nový odstavec 14 výslovně stanoví, že zjišťování a používání průměrného služebního příjmu se řídí zákoníkem práce.

K bodům 291 a 292 (§ 125)

V odstavci 1 se zrušuje norma, která příslušníkům bezpečnostních sborů nepřiznávala nárok na náhradní volno (nebo služební příjem) za 150 hodin služby přesčas v době krizového stavu. Vyjasňuje se postup při stanovení hodinové sazby služebního příjmu za službu přesčas; v praxi totiž panuje nejasnost, zda v příslušném vzorci do dělitele dosadit počet hodin služby dle konkrétního rozvrhu směn příslušníka, anebo počet hodin služby podle § 52 (fondu hodin daného kalendářního měsíce). Vzhledem ke skutečnosti, že užití prvního způsobu výpočtu má negativní dopad na příslušníky s nerovnoměrným rozvržením služby, u kterých dochází k výrazným výkyvům odsloužených hodin v jednotlivých kalendářních měsících (čím více příslušník odslouží hodin, tím nižší je jeho sazba za hodinu), navrhuje se výslovně v zákoně uvést, že se při výpočtu vychází z počtu hodin služby podle § 52.

Do odstavce 3 se doplňuje řešení situace, kdy příslušník přechází na služební místo v jiném bezpečnostním sboru a nestihne si vybrat náhradní volno za službu přesčas: dosavadní bezpečnostní sbor mu příplatek za službu přesčas vyplatí, i když ještě neuplynula požadovaná tříměsíční lhůta.

K bodům 293 až 298 (název hlavy IV a § 126)

Vzhledem k nahrazení dosavadní „služební pohotovosti na služebně“ novým institutem „služební připravenosti“ se navrhuje změna v názvu hlavy IV a v textu § 126. Odstavec 1 se bude nadále týkat pouze služební připravenosti (původní „služební pohotovosti na služebně“), zatímco odstavec 2 služební pohotovosti (původní „služební pohotovosti mimo služebnu“).

Vyjasňuje se postup při stanovení hodinové sazby odměny za služební pohotovost a služební připravenost. V praxi totiž panuje nejasnost, zda v příslušném vzorci do dělitele dosadit počet hodin služby dle konkrétního rozvrhu směn příslušníka, anebo počet hodin služby podle § 52 (fondu hodin daného kalendářního měsíce). Vzhledem ke skutečnosti, že užití prvního způsobu výpočtu má negativní dopad na příslušníky s nerovnoměrným rozvržením služby, u kterých dochází k výrazným výkyvům odsloužených hodin v jednotlivých kalendářních měsících (čím více příslušník odslouží hodin, tím nižší je jeho sazba za hodinu), navrhuje se výslovně v zákoně uvést, že se při výpočtu vychází z počtu hodin služby podle § 52.

Navrhuje se působnost ustanovení o splatnosti, výplatě a srážkách ze služebního příjmu výslovně rozšířit i na odměnu za služební připravenost a služební pohotovost (které nejsou složkami služebního příjmu).

K bodu 299 (název hlavy V)

Vzhledem k nahrazení dosavadní „služební pohotovosti na služebně“ novým institutem „služební připravenosti“ se navrhuje změna v názvu hlavy V.

K bodům 300 a 301 (§ 127 a 128)

Napravuje se legislativní nedostatek, kdy normativní text používá nesprávný termín „vedoucí“ namísto „ředitel“ bezpečnostního sboru.

K bodům 302 a 303 (§ 129)

Opravuje se legislativní chyba, kdy zákon uvádí, že služební příjem se příslušníkovi vyplácí bezhotovostně v zákonných penězích. Zákonnými penězi totiž právní předpisy z oblasti finančních vztahů označují hotovost, kterou bezhotovostním způsobem vyplácet nelze. Navrhuje se proto používat korektní pojem „česká měna“. Rovněž se navrhuje nahradit zbytečně úzký výraz „bankovní účet“ širším pojmem „platební účet podle zákona o platebním styku“.

U příslušníků zpravodajských služeb, příslušníků specializovaného oddělení Generální inspekce bezpečnostních sborů a příslušníků speciálního útvaru Policie ČR se zavádí možnost výplaty služebního příjmu v hotovosti na služebně, popřípadě i na jiném vhodném místě, a to s ohledem na charakter jejich činnosti, která probíhá v maximálním utajení.

K bodům 304 a 305 (§ 130)

Opravuje se legislativní chyba v odstavci 1 pododstavci b). Změna v odstavci 1 pododstavci h) reaguje na změnu názvu kázeňského trestu v § 51.

K bodům 306 a 308 (§ 132 a 133)

Navrhované změny reagují na nahrazení dosavadního institutu „služební pohotovosti na služebně“ novým institutem „služební připravenosti“.

K bodu 309 (§ 134 odstavec 7)

Cílem nového sedmého odstavce je zabránit účelovým nákupům služební výstroje, konkrétně situacím, kdy příslušník, který bezpečnostní sbor a služební poměr opouští, nakoupí za prostředky, které mu zbývají na osobním kontu, služební výstroj, kterou sám nevyužije, ale za úplatu ji přenechá třetím osobám.

K bodům 310 až 315 (§ 135)

Navrhuje se rozšíření okruhu příslušníků, oprávněných využívat služební prostředky k výkonu služby nebo v souvislosti s ním a k osobní dispozici za účelem zajištění okamžité dosažitelnosti, a to na vybrané příslušníky určené ředitelem bezpečnostního sboru. Dále je modernizován zastaralý termín „účastnická telefonní stanice“ a nahrazen aktuálním pojmem „komunikační prostředek“, který lépe odpovídá současným způsobům vyrozumívání např. prostřednictvím mobilních telefonů, tabletů apod.

Za účelem podpory sladění profesního a soukromého života příslušníků se navrhuje rozšířit text § 135 o nový třetí odstavec, který bezpečnostnímu sboru udělí oprávnění umožnit příslušníkům bezúplatné parkování soukromých vozidel (které používají na cestu do služby a zpět) na hmotných nemovitých věcech ve vlastnictví státu, které bezpečnostní sbor využívá, tj. zejména v budovách a podobných objektech. V této souvislosti se vylučuje použití § 14 odstavce 7, § 17, § 19b odstavce 5, § 19c a § 27 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku státu“), podle nichž by bezpečnostní sbor měl po příslušnících (kteří jsou z hlediska tohoto právního předpisu „třetími osobami“) vyžadovat uzavření písemné smlouvy o užívání státního majetku a hrazení nájemného v daném místě a čase obvyklého.

Pro úplnost lze uvést, že podle závěru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 23. 1. 2017 sp. zn. 21 Cdo 2345/2015 odpovídá zaměstnavatel za škodu na osobním automobilu, který zaměstnanec zanechá v objektu zaměstnavatele na nehlídaném parkovišti, jako za „věc, kterou zaměstnanec obvykle do práce nenosí a kterou zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy“, tedy podle § 268 odstavce 2 zákoníku práce. Tento závěr je plně použitelný i na osobní vozidla příslušníků ve služebním poměru (viz § 99 odstavec 2 zákona o služebním poměru příslušníků).

K bodům 316 až 322 (§ 135a)

Ve druhém odstavci se maximální výše náborového příspěvku – který byl do zákona zaveden novelou z roku 2017 a od té doby nebyla jeho výše jakkoli měněna – nově určuje na sedminásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství (průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažená podle zveřejněných údajů ČSÚ činila v 1. čtvrtletí 2024 43 941 Kč, tzn. maximální výše náborového příspěvku by aktuálně činila 307 587 Kč). Konkrétní výši náborového příspěvku v bezpečnostním sboru, stejně jako dnes, stanoví ředitel bezpečnostního sboru služebním předpisem.

Ve třetím odstavci je nové znění písmene b) navrhováno v návaznosti na prodloužení zkušební doby na 12 měsíců. Přiznání náborového příspěvku by po této době ztrácelo motivační charakter, proto je tato doba zkrácena na polovinu. V písmeni c) se text upravuje se záměrem zamezit situacím, kdy příslušník nesplní kritéria pro přiznání náborového příspěvku pouze kvůli prodloužení zkušební doby z objektivních příčin a současnému uplynutí stanovené jednoroční lhůty. Podmínka se proto nově formuluje slovy "služební poměr příslušníka trvá méně než 1 rok od uplynutí poloviny délky zkušební doby".

V pátém odstavci se provádí legislativně technická změna, která reaguje na změny v části druhé zákona, fakticky však zůstávají důvody skončení služebního poměru s povinností navrátit část náborového příspěvku stejné.

V šestém odstavci je v textu písmena b) reagováno na terminologickou změnu, a pro úplnost bylo doplněno ustanovení písmene d), který stanovuje, že do doby setrvání příslušníka ve služebním poměru se nezapočítává doba výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody, s výjimkou případů, kdy měl příslušník podle zvláštního právního předpisu nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě nebo trestu odnětí svobody.

Nový sedmý odstavec řediteli bezpečnostního sboru uděluje možnost stanovit konkrétní služební místa, na kterých bude příslušník po určenou dobu povinen pro přiznání náborového příspěvku setrvat. Reaguje se tak problém nesnadno obsaditelných míst, na které je příslušník ustanoven, ale poté se rozhodne zúčastnit výběrového řízení a přejít na služební místo jiné, aniž by porušil podmínky náborového příspěvku.

K bodu 323 (§ 135b)

Nový institut příspěvku na ustájení služebního zvířete zohledňuje dosud nedostatečné právně podchycenou skutečnost, že služební pes často tráví dobu mimo službu v osobní péči svého psovoda v místě jeho ubytování. Takové řešení je pro bezpečnostní sbor výhodné jak ekonomicky, tak po stránce budování důvěrného vztahu mezi psem a psovodem. Například u Policie České republiky je dnes v tomto režimu zajišťována péče o většinu služebních psů, policejním kynologům však za ošetřování služebních zvířat poskytována žádná finanční kompenzaci, ačkoliv na sebe přebírají závazek se o zvíře řádně starat. Využití např. institutu dohody o pracovní činnosti se vzhledem k nedávným změnám v zákoníku práce jeví jako komplikované, a proto se navrhuje řešení přímo v zákoně o služebním poměru příslušníků.

K bodu 324 (k nadpisu části desáté)

Navrhuje se formulační zpřesnění názvu části desáté. Doplněním slov „výdaje související s výkonem služby“ se zohledňují stěhovací výdaje, které mezi cestovní výdaje nenáleží, ale jsou do desáté části logicky řazeny. Do části desáté byly také přidány dva nové instituty, a to náhrada za opotřebení vlastního zařízení a náhrada nákladů při výkonu služby z jiného místa, které taktéž náležejí do kategorie náhrady výdajů souvisejících s výkonem služby.

K bodům 325 a 326 (§ 136)

Vzhledem ke vložení výše zmíněných nových institutů do části desáté bylo třeba upravit i obecnou definici v prvním odstavci, která navíc nebyla formulačně přesná (obsahovala gramatickou chybu a nepřesně zmiňovala náhradu stěhovacích výdajů, které nepatří do kategorie cestovních výdajů). Ve druhém odstavci je řešena možnost nenadálých situací během služební cesty, kvůli kterým služební funkcionář nemůže předem písemně určit její podmínky.

K bodu 327 (§ 138 odstavec 2)

Navrhovaná ustanovení upřesňují situaci, kdy příslušník na služební cestě nepoužívá ani hromadnou dopravu, ani služební vozidlo. Je třeba rozlišit, zda na použití jiného než služebního vozidla měl zájem bezpečnostní sbor (§ 138 odstavec 2), anebo příslušník (§ 138 odstavec 6). V prvním případě náleží příslušníkovi náhrada nákladů za spotřebované pohonné hmoty i amortizaci vozidla, v tom druhém pouze náhrada ve výši, jako by použil hromadný dopravní prostředek.

K bodům 328 a 330 (§ 138 odstavec 2 a 6)

Dovětkem v odstavci 2 a 6 ve znění: „Tím není dotčen nárok příslušníka na náhradu prokázaných jízdních výdajů za místní hromadnou dopravu.“ je zpřesněno, že příslušník má nárok na náhradu nákladů za MHD, pokud například zaparkuje soukromé vozidlo použité k přepravě na služební cestě na P+R parkovišti a následně použije prostředků MHD k přepravě na služební cestě po obci, která je cílem služební cesty. Totéž platí pro odstavec 6, kde je navíc vypouštěna specifikace „dálkové přepravy“ z důvodů možnosti zohlednit v rámci určení výše náhrady jízdních výdajů za použití „soukromého“ motorového vozidla i případnou cenu jízdného za MHD. Doplněním specifikace hromadného dopravního prostředku je zvýrazněna skutečnost, že náhrada jízdních výdajů by měla v tomto případě odpovídat ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku, který by příslušník jinak použil s ohledem na podmínky služební cesty.

K bodu 329 (§ 138 odstavec 4)

V odstavci čtvrtém je zpřesněn výpočet náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu.

K bodu 331 (§ 138 odstavec 7)

V sedmém odstavci sepo vzoru zákoníku práce zavádí možnost přerušení služební cesty a následného přiznání náhrady jízdních výdajů.

K bodu 332 (§ 139, § 141 odstavec 4, § 154 odstavec 1 písmeno b)

Vzhledem k pojetí trvalého pobytu jako čistě evidenční kategorie, která nemusí odpovídat skutečnému pobytu příslušníka či člena jeho rodiny, je v zákoně zaváděn přesnější pojem „bydliště“. Tím je ve smyslu § 80 občanského zákoníku místo, kde se osoba trvale zdržuje nebo bydlí, což je pro potřeby náhrad cestovních výdajů přiléhavější.

K bodu 333 (§ 139 odstavec 2)

Pokud má příslušníkův člen rodiny bydliště mimo území České republiky, bude oproti stávající právní úpravě, kdy byla poskytována náhrada jízdních výdajů za cesty k návštěvě člena rodiny do místa překročení státní hranice, nově limitována výše náhrady jízdními výdaji do místa služebního působiště nebo bydliště příslušníka na území České republiky.

K bodům 334 a 335 (§ 140)

V souvislosti se zavedením možnosti „přerušení služební cesty“ se upravuje poskytování náhrad výdajů za ubytování, které nebudou příslušníkovi náležet za dobu předem dohodnutého přerušení služební cesty z důvodů na straně příslušníka. V případě uskutečnění návštěvy člena rodiny bude náhrada výdajů za ubytování poskytována jen za předpokladu, že s ohledem na podmínky služební cesty a ubytovací službu není možné ubytování přerušit. Současně je deklarována skutečnost, že v případě ubytování v místě bydliště příslušníka nebo člena jeho rodiny se náhrada výdajů za ubytování neposkytuje, vzhledem k tomu, že příslušníkovi vyšší výdaje nevznikají.

K bodům 336, 357 a 362 (§ 141 odstavec 2, § 149 odstavec 4, § 153 odstavec 7)

Vzhledem systematice zákona byl způsob zaokrouhlování cestovních náhrad přesunut do společných ustanovení k cestovním náhradám v § 153, a je upraven způsobem, jako je tomu u zaměstnanců v pracovním poměru, tedy na celé koruny směrem nahoru.

K bodu 337 (§ 141 odstavec 4)

Terminologické zpřesnění.

K bodu 338 (§ 141 odstavec 5)

S ohledem na zavedení možnosti „přerušení služební cesty“ se určuje způsob stanovení stravného v těchto případech.

K bodu 339 (k nadpisu hlavy III)

Opravuje se nevhodně zvolená terminologie.

K bodům 340 a 342 (§ 143 a 145)

Navrhuje se zpřesnění ustanovení o náhradách cestovních výdajů při zahraniční služební cestě. Ohledně četnosti a podmínek cest k návštěvě člena rodiny je taktéž velký rozhodovací prostor ponechán služebnímu funkcionáři. Vzhledem ke specifikům výkonu služby v zahraničí není možné konkrétní četnost zákonem přímo stanovit. Je třeba tuto možnost ponechat na zvážení služebního funkcionáře, který vzhledem ke všem okolnostem dané zahraniční služební cesty a také k oprávněným zájmům příslušníka (zejména pak k jeho rodinné a osobní situaci), četnost návštěv stanoví. Je třeba vnímat, že velká část zahraničních služebních cest příslušníků bezpečnostních sborů spočívá ve vyslání na mise či např. na pomoc při živelných pohromách. Z některých oblastí vyslání nemusí být ani možné jednotlivého příslušníka jednoduše přepravovat. Nelze je proto srovnávat se zahraničními služebními cestami podle zákoníku práce a stanovit pro ně shodné podmínky. Naopak při „klasické“ služební cestě není důvod mu návštěvu člena rodiny neumožnit.

K bodu 341 (§ 144)

V souvislosti se změnou § 139 bude použití jiného než služebního vozidla při zahraniční služební cestě podmíněno žádostí služebního funkcionáře. Dále je řešen případ, pokud by příslušník z vážných důvodů nemohl neprokázat cenu pohonné hmoty v zahraničí. V takovém případě se náhrada jízdních výdajů poskytne podle výše stanovené zákoníkem práce (případně jeho prováděcím předpisem) pro tuzemské pracovní cesty.

K bodu 343 (§ 146 odstavec 2)

Nově se stanoví, že doby strávené mimo území České republiky se při více zahraničních služebních cestách delších než 1 hodina v rámci jednoho kalendářního dne pro účely stravného v cizí měně sčítají.

Je taktéž vyloučeno na stravné v cizí měně použití ustanovení § 141 odstavce 3, jelikož řeší případy, kdy je příslušník vyslán na „tuzemskou“ služební cestu v časovém rozmezí od 19:00 hod. jednoho dne do 5:00 hod. druhého dne a pokrývá tak případy, kdy by příslušník ani v jednom kalendářním dni nesplnil základní předpoklad pro vznik nároku na stravné, tj. trvání služební cesty 5 a více hodin v kalendářním dni. Vzhledem k tomu, že předpokladem na vznik nároku na zahraniční stravné je minimální doba pobytu mimo území ČR 1 hodina v kalendářním dni, není nezbytné tuto výjimku na zahraniční služební cesty aplikovat. Aplikace výjimky uvedené v ustanovení § 141 odstavec 3 zákona by byla komplikovaná, a to s ohledem právě na výše uvedené rozdílné časové podmínky pro vznik nároku na stravné.

K bodu 344 (§ 146 odstavec 5)

Vzhledem k existenci Schengenského prostoru je ustanovení nadbytečné.

K bodům 345 a 346 (§ 147)

Znění se upřesňuje tak, aby bylo zřejmé, že kapesné se počítá ze zahraničního stravného nekráceného z důvodu případného zabezpečení bezplatného stravování.

K bodům 347 až 349 (§ 148)

Vypouští se formulace, že stravné se neposkytuje příslušníkovi ve služebním poměru na dobu určitou, s cílem odstranit nedůvodný rozdíl mezi příslušníky ve služebním poměru na dobu neurčitou a určitou. Doplněním slovního spojení „nebo zahraniční služební cestě“ je formulováno, že se při studiu v zahraničí postupuje podle ustanovení týkajících se zahraniční služební cesty.

Byl přidán odstavec 3, jelikož poskytování náhrad při zařazení do zálohy pro studující bylo nesystematicky uvedeno v § 149.

K bodu 350 (§ 148a)

Navrhuje se samostatné nové ustanovení o poskytování náhrad cestovních výdajů při ozdravném pobytu. Doposud byl tento nárok upraven pouze v obecném § 136 odstavci 1, které bylo reformulováno.

K bodům 351 až 358 (§ 149)

Poskytování náhrad cestovních výdajů v případě, že se příslušník umístil ve výběrovém řízení jako první v pořadí vhodnosti se vyjímá z obligatorních nároků upravených v prvním odstavci mezi fakultativní nároky upravené ve druhém odstavci. Zohledňuje se tak skutečnost, že ke změně místa služebního působiště nedochází v těchto případech pouze z potřeb bezpečnostního sboru, ale ovlivňuje ji vůle příslušníka.

Podobně tomu dochází i u zániku platnosti příslušníkova osvědčení či pokud pozbyl zdravotní, fyzickou nebo osobnostní způsobilost.

V návaznosti na přechodná ustanovení budou stávající nároky příslušníků, u nichž došlo z tohoto důvodu ke změně místa služebního působiště zachovány, a to s výjimkou stravného, nejdéle po dobu 3 let od účinnosti novelizace/od doby vzniku jejich nároku.

Pro poskytování stravného podle odstavce 1 se navrhuje stanovit půlroční poskytování stravného s možností jeho prodloužení na dobu 3 let, jelikož je to dostatečná doba, během které si příslušník v místě nového služebního působiště může tzv. aklimatizovat a zajistit si vše nezbytné pro naplňování svých potřeb.

Taktéž se upřesňuje vznik nároku na stravné, které bude náležet pouze v návaznosti na výkon služby v novém místě služebního působiště, resp. od začátku výkonu služby po uskutečněné nebo umožněné cestě k návštěvě člena rodiny do skončení výkonu služby před touto cestou k návštěvě člena rodiny. Na rozdíl od náhrad na služební cestě se navrhuje neposkytovat stravné za dobu nepřetržitého odpočinku v týdnu.

K bodu 358 (§ 149 odstavec 5)

Doplněním textu v tomto odstavci se zpřesňuje postup při opětovném ustanovení příslušníků na jiné služební místo v rámci stejného místa služebního působiště, přičemž je pro úplnost dodáváno, že doba poskytování náhrad se v rámci jednoho místa služebního působiště sčítá.

K bodu 359 (§ 150)

Navrhuje se zpřesnění, že náhrada jízdních výdajů v místě služebního působiště náleží i příslušníkovi, který je zde vyslán na studijní nebo ozdravný pobyt.

K bodu 360 (§ 152a)

Do zákona se vkládá samostatné ustanovení reagující na potřeby některých bezpečnostních sborů, jejichž příslušníci mají místo služebního působiště v zahraničí, přesto nejsou zařazení do zálohy činné a náhrady cestovních výdajů včetně náhrady některých dalších výdajů jsou jim podle § 151 poskytovány na základě analogie legis (např. u Policie ČR se jedná o styčné důstojníky a příslušníky zajišťujících ochranu a bezpečnost pracovníků a objektů zastupitelských úřadů). Řediteli bezpečnostního sboru se proto uděluje oprávnění přesně vymezit okruh takových příslušníků, kterým budou náležet i další náhrady, a ty dále specifikovat.

K bodu 361 (§ 153 odstavec 4)

Z praktického hlediska se pro výpočet korunové hodnoty zahraničního stravného navrhuje používat namísto kurzu ČNB ke dni určení zálohy kurz ČNB platný v den, kdy bude záloha na zahraniční služební cestu skutečně poskytnuta příslušníkovi bezpečnostním sborem.

K bodu 362 (§ 153 odstavec 7)

Vzhledem k lepší systematice je pravidlo týkající se zaokrouhlování přesunuto do těchto společných ustanovení k náhradám cestovních výdajů.

K bodu 362 (§ 153 odstavec 8)

V případech, kdy je s ohledem na výkon služby mnohdy nemožné poskytnou příslušníkovi zálohu na cestovní náhrady v cizí měně, bude nově situace řešena použitím kurzu ČNB pro přepočet nároků, který bude platný v den nástupu příslušníka na zahraniční služební cestu.

K bodu 363 (§ 153 odstavec 11)

V nově navrhovaném jedenáctém odstavci se zavádí po vzoru zákona o státní službě pravidlo, že náhrada cestovních výdajů, náhrada některých dalších výdajů nebo náhrada obdobných výdajů náleží příslušníkovi pouze v případě, že nejsou mezinárodní organizací hrazeny.

K bodům 364 a 365 (§ 153 odstavec 12)

Jedná se o zpřesnění terminologie.

K bodu 366 (§ 154 odstavec 1)

Náhrada stěhovacích výdajů bude náležet pouze příslušníkům, kteří mají na poskytnutí náhrady cestovních výdajů obligatorní nárok.

K bodu 367 (§ 154 odstavec 2)

Navrhuje se formulační zpřesnění daného ustanovení, kdy je doplněn důležitý zájem služby.

K bodu 368 (§ 154a a 154b)

Jedním ze znaků závislé práce, kterou je i služba v bezpečnostním sboru, je povinnost zaměstnávajícího subjektu nést všechny její náklady. Protože však někdy může být účelné, aby mohl příslušník (se souhlasem bezpečnostního sboru) využívat vlastní „zařízení“, doplňuje se možnost takového postupu. Jde o obdobu § 190 zákoníku práce resp. § 112 zákona o státní službě. Poslední věta upozorňuje na speciální úpravu problematiky nákladů spojených s výkonem služby z jiného místa, kterou obsahuje § 154b, a náhrady za opotřebení soukromého vozidla, která je jednou z cestovních náhrad.

Vzhledem k systematice zákona a rozšíření desáté části i na jiné výdaje související s výkonem služby se navrhuje do nového ustanovení § 154b přesunout část textu čtvrtého odstavce § 76a, která se týká náhrady nákladů spojených s výkonem služby z jiného místa.

K bodu 369 (§ 155)

Ustanovení § 155 se navrhuje změnit tak, aby byl vznik nároku na odchodné vyloučen všech případech, kdy příslušník v době trvání svého služebného poměru spáchal úmyslný trestný čin, tedy bez ohledu na konkrétní způsob skončení jeho služebního poměru. Nepodstatná bude i skutečnost, zda jeho trestní stíhání skončilo odsouzením anebo tzv. alternativním způsobem (odklonem), tedy zda bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, schváleno narovnání a zastaveno trestní stíhání nebo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání.

Výslovně se stanoví, že pro účely nároku na odchodné se nepřihlíží k zahlazení odsouzení nebo k jiným okolnostem, v jejichž důsledku se na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2020, čj. 8 Ads 222/2020-46, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2016, čj. 10 As 237/2015-37).

K bodu 370 (§ 157)

Ustanovení § 157 se navrhuje změnit tak, aby byl vznik nároku na výsluhový příspěvek vyloučen všech případech, kdy příslušník v době trvání svého služebného poměru spáchal úmyslný trestný čin, tedy bez ohledu na konkrétní způsob skončení jeho služebního poměru. Nepodstatná bude přitom i skutečnost, zda jeho trestní stíhání skončilo odsouzením anebo tzv. alternativním způsobem (odklonem), tedy zda bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, schváleno narovnání a zastaveno trestní stíhání nebo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání.

Výslovně se stanoví, že pro účely nároku na výsluhový příspěvek se nepřihlíží k zahlazení odsouzení nebo k jiným okolnostem, v jejichž důsledku se na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2020, č.j. 8 Ads 222/2020-46, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2016, č.j. 10 As 237/2015-37).

Zatímco částku odchodného vyplácí bývalému příslušníkovi příslušný bezpečnostní sbor, u výsluhového příspěvku tomu tak není. Od 1. 9. 2025 bude vyplácet výsluhový příspěvek příslušníkům všech bezpečnostních sborů Ministerstvo vnitra, pro které odstavec 3 zavádí pojem „plátce výsluhového příspěvku“.

K bodu 371 (§ 159)

Výsluhový příspěvek příslušníků bezpečnostních sborů je podle rozhodovací praxe správních soudů „opakující se dávkou sloužící k zachování životní úrovně příslušníků ozbrojených složek při jejich dalším zaměstnání v civilním životě“ a svým charakterem se velmi blíží dávkám sociálního zabezpečení. Ustanovení o valorizaci výsluhového příspěvku se proto navrhuje doplnit po vzoru § 86 odstavec 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“).

O zvýšení výsluhového příspěvku, ke kterému dochází automaticky v návaznosti na zvýšení procentní výměry dávek důchodového pojištění, nebude vydáváno rozhodnutí v písemné formě, neboť jde o administrativně i ekonomicky zatěžující postup. Příjemce výsluhového příspěvku bude pouze informován, stejně jako při oznamování valorizace dávky důchodového pojištění. V případě nesouhlasu s takovým postupem ale může podat do 60 dnů po splátce výsluhového příspěvku, od které byla provedena změna výměry, písemnou žádost o vyhotovení rozhodnutí v písemné formě. Rozhodnutí v písemné formě bude vyhotoveno do 30 dnů ode dne doručení žádosti.

K bodu 372 (§ 159a)

Výsluhový příspěvek může být bývalému příslušníkovi bezpečnostního sbor vyplácen po mnoho let. S ohledem na tuto skutečnost dospěly správní soudy k závěru, že podobně jako v případě důchodů musí být u výsluhového příspěvku upřednostňována zásada materiální správnosti před zásadou neměnnosti správních rozhodnutí. Jinak řečeno, nápravě nesprávně stanoveného výsluhového příspěvku by neměla bránit tzv. překážka rei administratae (věci rozhodnuté). Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 6. 2020, č.j. 4 As 489/2019-27: „při respektování zásad demokratického právního státu a ústavních principů nelze připustit, že kvůli prvotnímu nesprávnému výpočtu výsluhového příspěvku by byl příjemce této dávky navždy a opakovaně každý měsíc krácen při její výplatě“.

Nově navrhované ustanovení § 159a proto do zákona o služebním poměru příslušníků zavádí mechanismus, který již léta funguje v případě důchodů z důchodového pojištění a rovněž u výsluhových příspěvků vojáků z povolání. Pokud plátce výsluhového příspěvku zjistí, že výsluhový příspěvek není vyplácen ve správné výši, z moci úřední provede nápravu. Přepočet přitom může být proveden jak ve prospěch bývalého příslušníka, který byl ve svém nároku neoprávněně krácen, tak i v jeho neprospěch, tedy pokud je výsluhový příspěvek vyplácen ve vyšší částce, než správně náleží.

Zjistí-li se, že je bývalému příslušníkovi vyplácena částka nižší, než jaká mu náleží, stanoví se správná výměra a výsluhový příspěvek se doplatí. Zjistí-li se naopak, že je bývalému příslušníkovi vyplácena částka vyšší, bývalý příslušník v zásadě rozdíl mezi skutečně náležející a vyplacenou částkou vracet nemusí, ledaže:

● bývalý příslušník musel z okolností předpokládat, že mu byl výsluhový příspěvek vyplacen ve vyšší částce, než náležel;

● k vyplacení výsluhového příspěvku ve vyšší částce došlo, protože bývalý příslušník nesplnil svou informační povinnost podle § 163;

● bývalý příslušník jinak způsobil, že mu byl výsluhový příspěvek vyplacen ve vyšší částce, než náležel.

Tato povinnost se však vztahuje maximálně na částky vyplacené za poslední 3 roky.

K bodu 373 (§ 160)

Návrh zachovává pravidlo, podle něhož při souběhu výsluhového příspěvku se starobním důchodem nebo invalidním důchodem náleží výsluhový příspěvek jen tehdy, je-li vyšší než některý z uvedených důchodů, a toliko ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a tímto důchodem. Rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu nebo ke dni přiznání invalidního důchodu nebo ke dni úpravy invalidního důchodu při změně stupně invalidity anebo ke dni přiznání výsluhového příspěvku, je-li přiznán později než některý z uvedených důchodů.

Dojde-li ke zpětnému vzniku souběhu výsluhového příspěvku se starobním důchodem nebo invalidním důchodem, navrhuje se umožnit zápočet přeplatku na výsluhovém příspěvku a proti doplatku důchodu, a pokud nebude doplatek důchodu dostačovat na plnou úhradu přeplatku na výsluhovém příspěvku, umožnit uhrazení zbývající neuhrazené části přeplatku srážkami z vypláceného důchodu.

K bodu 374 (§ 161)

Navrhují se pouze drobné formulační změny.

K bodům 375 a 376 (§ 162)

Navrhuje se doplnit stávající ustanovení § 162 o řešení situace, kdy bývalý příslušník poté, co jeho služební poměr pravomocně skončil, vstoupí do služebního poměru znovu a na základě tohoto opětovného služebního poměru mu vznikne nárok na výsluhový příspěvek v nižší výměře, než jaký pobíral do okamžiku přijetí do opětovného služebního poměru.

Návrh příslušníkovi garantuje nárok na výplatu vyššího výsluhového příspěvku bez ohledu na výši služebního příjmu v opětovném služebním poměru, a to včetně všech zvýšení, která by mu náležela od ode dne skončení původního služebního poměru. To však neplatí, pokud v době trvání opětovného služebního poměru spáchal úmyslný trestný čin a následně byl za něj odsouzen nebo bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení jeho trestního stíhání, schváleno narovnání nebo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání.

K bodu 377 (§ 162a)

Nově navrhovaný § 162a přináší řešení (dosud v zákoně absentující) situace, kdy se zjistí, že služební poměr příslušníka ve skutečnosti neskončil a nadále trvá, anebo že bývalý příslušník spáchal v době trvání služebního poměru úmyslný trestný čin a dodatečně (až po skončení služebního poměru) byl za něj odsouzen, resp. trestní řízení bylo ukončeno alternativním způsobem. V obou případech bude příslušník povinen bezpečnostnímu sboru vyplacený výsluhový příspěvek vrátit: v prvním uvedeném případě veškeré částky vyplacené po dni nezákonného skončení služebního poměru, ve druhém případě částky vyplacené po dni zahájení trestního řízení.

Pokud vyjde najevo, že bývalému příslušníkovi byl nárok na výplatu výsluhového příspěvku neprávem odepřen, např. protože byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, ale posléze došlo ke zrušení odsuzujícího rozsudku (aniž by ovšem služební poměr nadále trval), nárok na výplatu výsluhového příspěvku se mu přizná a výsluhový příspěvek se mu doplatí.

K bodu 378 (§ 163)

Současné znění ustanovení § 163 odstavce 1 je vzhledem ke změnám právních předpisů v oblasti důchodového pojištění již zastaralé, a proto se navrhuje jeho zrušení. Infomační povinnost bývalého příslušníka, který je příjemcem výsluhového příspěvku se doplňuje tak, aby měl plátce výsluhového příspěvku k dispozici aktuální údaje o přiznání invalidního důchodu, změně stupně invalidity, přiznání starobního důchodu, přijetí do služebního poměru nebo do služebního poměru vojáka z povolání, změně bydliště a údajů potřebných pro doručování, vedení trestního řízení pro trestný čin spáchaný úmyslně v době trvání služebního poměru a výsledku tohoto řízení.

K bodu 379 (§ 163a)

Výsluhový příspěvek příslušníků bezpečnostních sborů je podle judikatury správních soudů „opakující se dávkou sloužící k zachování životní úrovně příslušníků ozbrojených složek při jejich dalším zaměstnání v civilním životě“. Je vyplácen po mnoho let, v měsíčních v intervalech, ve stanoveném výplatním termínu, pravidelně valorizován a jeho výměra se v průběhu doby může měnit v závislosti na souběhu se starobním nebo invalidním důchodem.

Vzhledem k této jeho povaze, která se velmi blíží důchodovým dávkám, se navrhuje do zákona o služebním poměru příslušníků převzít pravidlo z § 85a odstavce 4 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, podle nějž „V řízení ve věcech důchodového pojištění lze vést jediný spis pro každou jednotlivou fyzickou osobu, i když se jedná o více věcí týkajících se této osoby“. Jde o tzv. „dávkový spis“, jehož úprava je speciální k úpravě vedení správního spisu ve správním řádu.

K bodům 380 až 382 (§ 164)

Ustanovení § 164 upravuje nároky pozůstalých po příslušníkovi, jehož služební poměr skočil smrtí (z jakýchkoliv důvodů, které s výkonem služby nemusejí mít souvislost) na úmrtné. Jde o jeden z tzv. výsluhových nároků, na který zaměstnanci v pracovním poměru právo nemají. Kromě drobných formulačních změn se vzhledem ke zvýšení jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých v § 109 (která je samostatným nárokem) navrhuje vložit do § 164 o pravidlo, podle kterého úmrtné nenáleží pozůstalým, kterým vznikl nárok na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých.

K bodům 383 až 385 (§ 164a)

Současná dikce ustanovení § 164a byla převzata ze zákona o vojácích z povolání, o čemž svědčí již úvodní slova „zemřel-li příslušník mimo válečný stav“, která v případě příslušníků bezpečnostních sborů postrádají smysl. V prvním odstavci se proto hypotéza právní normy mění na „skončí-li služební poměr příslušníka jeho úmrtím na území České republiky“. Termín „přání“ pozůstalých se nahrazuje příhodnějším „žádost“ a zmínka o kovové vložce do rakve se přesunuje do věty druhé, která se týká příslušníků zesnulých v zahraničí.

Ve druhém odstavci se opět termín „přání“ pozůstalých se nahrazuje příhodnějším slovem „žádost“. Celé ustanovení se převádí z obligatorní do fakultativní podoby, tzn. bezpečnostní sbor může příslušníkovi vypravit pohřeb, nicméně není k tomu povinen. Důvodem této změny je fakt, že objednávkou pohřbu se bezpečnostní sbor dostává do pozice zadavatele veřejné zakázky malého rozsahu, což zvláště menší bezpečnostní sbory neúměrně administrativně zatěžuje.

K bodům 386 až 388 (§ 165)

Navrhuje se výslovně stanovit, že do doby rozhodné pro výsluhové nároky se započítává i doba trvání služebního poměru vojáka z povolání, a to výjimkou období, která se vojákovi z povolání do doby rozhodné pro výsluhové náležitosti nezapočítávají (viz § 143 zákona o vojácích z povolání).

Opravuje se legislativní nedostatek, kdy je v ustanovení odstavce 2 pododstavce a) uvedena příslušnice čerpající mateřskou dovolenou, která se však do neplacené zálohy nezařazuje. Dále se navrhuje vypuštění pasáže o příslušnících na rodičovské dovolené v rozsahu, v němž je příslušnicím poskytována mateřská dovolená, neboť od účinnosti novelizace budou tito příslušníci čerpat překážku ve službě na straně příslušníka bez poskytnutí služebního příjmu.

Existující výjimka pro osoby, které jsou v neplacené záloze zařazeny z důvodu dlouhodobého uvolnění za účelem výkonu funkce v odborové organizaci, se rozšiřuje i na osoby, které jsou v neplacené záloze (§ 33) zařazeny z důvodu dlouhodobého uvolnění za účelem výkonu veřejné funkce.

Ustanovení odstavce 2 pododstavce b) o nezohledňování doby neschopnosti ke službě, po kterou nenáleží služební příjem ve zvláštních případech ani nemocenské, se zpřesňuje slovy „z důvodů uvedených v § 124 odst. 12 a 13“, neboť podle stanoviska odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra se má jednat pouze o případy úmyslně způsobené neschopnosti a porušení režimu práce neschopného pojištěnce.

K bodům 389 až 391 (§ 166)

Pravidla pro stanovení výše výsluhových nároků se v odstavci 2 upravují v tom smyslu, že do výčtu období, která se nezapočítávají do doby, za kterou se zjišťuje průměrný hrubý měsíční služební příjem, přidává doba, po kterou byl příslušník zařazen do činné zálohy a byla mu poskytována odměna jiným subjektem. V odstavci 3 se odkaz na kázeňský trest „snížení základního tarifu“ v reakci na změnu názvu tohoto trestu v ustanovení § 51 mění na „snížení služebního příjmu“.

Nový odstavec 5 pro odstranění pochybností, se kterými se lze v praxi setkat, výslovně konstatuje, že do průměrného měsíčního hrubého služebního příjmu se nezahrnuje kázeňská odměna ve formě peněžitého daru, odměna za dosavadní výkon služby při dovršení 50 let věku příslušníka, náhrada služebního příjmu za nevyčerpanou dovolenou, náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě, stabilizační příplatek ani odměna za služební připravenost a služební pohotovost.

Nový odstavec 6 se týká příslušníka zařazeného do zálohy činné za účelem vyslání k výkonu služby do zahraničí v rámci jednotky mnohonárodních sil nebo mezinárodních bezpečnostních sborů. Do jeho průměrného měsíčního hrubého služebního příjmu pro účely stanovení výše výsluhových nároků nelze zahrnout příplatek za službu v zahraničí a vychází se z průměrného služebního příjmu, jehož tento příslušník dosahoval před zařazením do zálohy činné, ke kterému se přičtou všechna zvýšení, která by mu náležela od doby, kdy byl do zálohy zařazen.

K bodu 392 (§ 167)

Navrhuje se doplnění pravidel pro vyplácení výsluhových nároků. Doposud bylo analogicky postupována podle ustanovení § 129 o výplatě služebního příjmu, praxe si však vyžádala přesnější a specifickou úpravu.

Odchodné, úmrtné a příspěvek na pohřeb příslušníka se vyplácejí bezhotovostním způsobem, odchodné na platební účet určený bývalým příslušníkem, úmrtné a příspěvek na pohřeb příslušníka na platební účet určený pozůstalou osobou, která je jejich příjemcem.

Výsluhový příspěvek se vyplácí rovněž bezhotovostně. Stejně jako v případě vyplácení důchodů může být jeho příjemcem jednak bývalý příslušník, ale případně i jeho opatrovník anebo tzv. zvláštní příjemce určený rozhodnutím obecního úřadu. Institut zvláštního příjemce je podrobně upraven v § 10 a § 118 zákona organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Výsluhový příspěvek se vyplácí měsíčně v termínech stanovených pro výplatu důchodu. Podmínky platebního účtu příjemce musejí připouštět, aby z něj příslušný peněžní ústav mohl Ministerstvu vnitra vrátit částky, které byly jako splátka výsluhového příspěvku odeslány až po smrti bývalého příslušníka. Dojde-li k takové situaci, peněžní ústav je povinen nesprávně vyplacené částky na výzvu Ministerstvu vnitra vrátit. Peněžní ústav přitom nesmí tyto částky použít k úhradě svých pohledávek vůči majiteli účtu a pokud by byly použity ve prospěch jiných osob, je povinen sdělit Ministerstvu vnitra údaje směřující k identifikaci těchto třetích osob.

Výslovně se připouští možnost výplaty výsluhového příspěvku na platební účet manžela (kterým se rozumí také registrovaný partner resp. partner) bývalého příslušníka, pokud o takový postup bývalý příslušník požádá, má k takovému platebnímu účtu tzv. dispoziční právo a jeho manžel s tímto způsobem výplaty souhlasí. Platí přitom, že dojde-li k vyplacení splátky výsluhového příspěvku až po smrti bývalého příslušníka a nevrátí-li tento obnos Ministerstvu vnitra peněžní ústav, musí tak učinit manžel bývalého příslušníka, na jehož účet byly vyplaceny.

Ze stávajícího znění zákona je do ustanovení beze změny převzata úprava situace, kdy Vězeňská služba České republiky informuje Ministerstvo vnitra o skutečnosti, že bývalý příslušník, jemuž je poskytován výsluhový příspěvek, se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. V takovém případě se výsluhový příspěvek vyplácí na účet zařízení, ve kterém bývalý příslušník trest odnětí svobody nebo zabezpečovací detenci vykonává.

Vzhledem k nové úpravě podmínek nároku na odchodné a výsluhový příspěvek se zavádí pravidlo, že bývalému příslušníkovi, proti němuž je v okamžiku skončení služebního poměru vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin spáchaný v době trvání služebního poměru, se odchodné a výsluhový příspěvek přiznají a vyplatí až po pravomocném skončení tohoto řízení (samozřejmě pouze v případě, že nedojde k jeho odsouzení ani nebude rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, nebude schváleno narovnání ani nebude rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání). Pokud mu byl nárok na výplatu výsluhového příspěvku již přiznán, výplata se zastaví až do doby pravomocného skončení trestního řízení. Nedojde-li k pravomocnému odsouzení pro trestný čin spáchaný úmyslně ani nebude rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, schválení narovnání nebo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, výplata výsluhového příspěvku se obnoví a výsluhový příspěvek se doplatí za dobu ode dne následujícího po dni, kdy byla výplata zastavena.

K bodu 392 (§ 168)

Navrhuje se nové znění ustanovení 168, zohledňující skutečnost, že odchodné a výsluhový příspěvek jsou příjmem postižitelným v rámci exekuce na peněžitou pohledávku. Jinak je tomu ovšem u úmrtného, které je částkou určeno pozůstalým po příslušníkovi v případě jeho smrti.

Speciální úpravu provádění srážek z výsluhových nároků obsahuje zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Uplatní se v poměrně výjimečné situaci, kdy je bývalý příslušník ve výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence a výsluhový příspěvek je v souladu s § 167 odstavcem 9 zákona o služebním poměru příslušníků zasílán na účet zařízení, kde trest odnětí svobody nebo zabezpečovací detenci vykonává.

K bodu 393 (§ 169 až 190)

Navrhuje se komplexní revize dvanácté části zákona o služebním poměru příslušníků, jež upravuje řízení ve věci služebního poměru. V době svého vzniku byla zamýšlena jako autonomní a komplexní právní úprava, u níž subsidiární použití jiného právního předpisu nepřipadá v úvahu. Po přijetí nového správního řádu však soudní praxe dovodila přesný opak (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2011, č. j. 3 Ads 79/2011-62). Aktuálně tak dvanáctá část upravuje řadu právních institutů ve vztahu ke správnímu řádu duplicitně, což vede ke komplikacím a pochybnostem při aplikaci v praxi. Celý stávající text dvanácté části se proto navrhuje zrušit a nahradit novým zněním, které bude obsahovat pouze nezbytné odchylky od správního řádu. Jinak se řízení ve věcech služebního poměru bude řídit obecnou úpravou.

Tento princip je zachycen v ustanovení § 169, který stanoví, že v řízení ve věcech služebního poměru se postupuje podle správního řádu, nestanoví-li samotný zákon o služebním poměru příslušníků jinak. Ustanovení § 170 odstavce 1 pak obsahuje taxativní výčet záležitostí, ve kterých je bezpečnostní sbor povinen řízení ve věcech služebního poměru provést.

V záležitostech, které v odstavci 1 uvedeny nejsou, se ustanovení o řízení ve věcech služebního poměru, ale ani ustanovení správního řádu o správním řízení (tj. zejména jeho druhá a třetí část) nepoužijí. To ovšem neznamená, že jiná ustanovení správního řádu jsou vyloučena. Služební poměr má veřejnoprávní povahu a vzhledem k dikci § 158 odst. 1 a § 177 odst. 2 správního řádu je třeba podpůrně použít jeho čtvrtou část, která dopadá primárně na vydávání vyjádření, osvědčení, provádění ověření a činění sdělení. Což neznamená, že konkrétní úkony týkající se služby lze bez dalšího považovat za osvědčení nebo sdělení; pouze se na tyto úkony obdobně použijí ustanovení čtvrté části správního řádu.

Obsahuje-li úkon vydaný podle části čtvrté správního řádu vady, příslušník může dát podnět k jejich opravě postupem podle § 156 odstavce 2 správního řádu. Jedná se o speciální druh přezkumného řízení, pro který neplatí lhůty podle § 96 a § 97 správního řádu (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2013, č. j. 7 A 86/2011-42, publikovaný ve sbírce Nejvyššího správního soudu pod č. 2955/2014). Soudní ochrana příslušníka pak spočívá v možnosti podat žalobu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu (§ 82 soudního řádu správního). Nelze vyloučit ani možnost podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 soudního řádu správního), neboť i úkon učiněný v režimu čtvrté části správního řádu může být za určitých podmínek napadnutelný tímto typem žaloby (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017 - 43, publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3931/2019).

Prvních pět odstavců § 171 určuje služební funkcionáře příslušné k vedené jednotlivých stádií řízení ve věci služebního poměru. Obsah se shoduje se současnou právní úpravou:

● v prvním stupni rozhoduje služební funkcionář příslušný podle § 2;

● o odvolání rozhoduje služební funkcionář nadřízený služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal. Takovým nadřízeným funkcionářem přitom nemusí být vždy bezprostředně nadřízený služební funkcionář; ředitel bezpečnostního sboru si např. může prostřednictvím služebního předpisu vyhradit právo rozhodovat o odvolání i za situace, kdy přenesl oprávnění rozhodovat v prvním stupni na služebního funkcionáře, který mu není přímo podřízený (neboli mezi ním a ředitelem existuje ještě jedna anebo dokonce několik úrovní řízení);

● o rozkladu proti rozhodnutí, které v prvním stupni vydal nadřízený ředitele bezpečnostního sboru, rozhoduje stejný funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal. Návrh rozhodnutí mu předkládá rozkladová komise;

● o obnově řízení rozhoduje služební funkcionář, který ve věci rozhodoval v posledním stupni. V novém řízení rozhoduje služební funkcionář, který ve věci rozhodoval v původním řízení v prvním stupni. Jestliže bylo řízení obnoveno z důvodů, jež se týkaly výlučně řízení před odvolacím orgánem, rozhoduje služební funkcionář, který byl odvolacím orgánem;

● v přezkumném řízení rozhoduje nadřízený ředitele bezpečnostního sboru. Jestliže dal podnět k přezkumnému řízení účastník, může v přezkumném řízení rozhodnout i služební funkcionář, který přezkoumávané rozhodnutí vydal, pokud plně vyhoví účastníkovi, který podnět uplatnil, a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému jinému účastníkovi, ledaže s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas.

Šestý odstavec zakotvuje princip, že rozhodnutí služebního funkcionáře, které se dotýká působnosti jiného služebního funkcionáře, může být vydáno jen s jeho souhlasem. Ustanovení se vztahuje zejména na situace, kdy příslušník vzhledem ke svému ustanovení na nové služební místo přechází pod personální pravomoc jiného služebního funkcionáře, a to v některých případech i do jiného bezpečnostním sboru. Služební funkcionář je přitom povinen souhlas udělit nebo jej odepřít bez zbytečného odkladu po obdržení žádosti o vyslovení souhlasu; pokud se rozhodne žádosti nevyhovět, musí uvést své důvody.

Ustanovení § 172 se týká specifické situace, kdy se příslušník jednoho bezpečnostního sboru (dosavadního) stane příslušníkem sboru druhého (přejímajícího), aniž by zaniknul jeho služebního poměr. Návrh vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2018, č.j. 2 As 401/2017-55, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2024, č.j. Komp 3/2023-29, které konstatují, že každý bezpečnostní sbor je „relativně samostatnou entitou uvnitř státu“ a působnost jeho služebních funkcionářů se týká "záležitostí tohoto bezpečnostního sboru“. Bezpečnostní sbor, resp. jeho služební funkcionář, je oprávněn jednat ve všech věcech týkajících se tohoto bezpečnostního sboru, a to i když osoba, která svůj nárok vůči němu uplatňuje, již příslušníkem tohoto bezpečnostního sboru není. Proto § 172 stanoví, že o nárocích příslušníka vůči bezpečnostnímu sboru a bezpečnostního sboru vůči příslušníkovi rozhoduje služební funkcionář, který byl k takovém rozhodnutí příslušný v době vzniku (dospělosti) těchto nároků.

Pro úplnost lze dodat, že uvedené ustanovení se netýká vztahů správně-trestního charakteru, které vznikají v souvislosti s řešením kázeňských přestupků a jednání, které má znaky přestupku. V souvislosti s nimi je navrhována speciální úprava, která je obsahem § 183 odstavců 2 a 3 a § 187 odstavců 2 a 3.

Ustanovení § 173 upravuje právní institut vyloučení a obsahuje úpravu speciální k ustanovení § 14 správního řádu, neboť z její působnosti vyjímá osoby ředitele bezpečnostního sboru a nadřízeného ředitele bezpečnostního sboru.

Ustanovení § 174 až 175 obsahují právní úpravu doručování ve směru od bezpečnostního sboru k účastníkovi řízení. Je-li účastníkem řízení příslušník ve služebním poměru, doručuje se mu primárně osobním předáním na služebně, prostřednictvím datové schránky, prostřednictvím elektronického nástroje nebo prostřednictvím elektronické pošty na adresu zřízenou bezpečnostním sborem.

Možnost využití datové schránky je podmíněna skutečností, že ji má příslušník zřízenu (jedná se o datovou schránku fyzické osoby). Využití elektronické pošty na adresu zřízenou bezpečnostním sborem zákon je podmíněno skutečností, že příslušník má ke své služební schránce dálkový přístup. Všechny uvedené způsoby zákon staví na stejnou úroveň a ponechává na uvážení služebního funkcionáře, který z nich pro doručení konkrétní písemnosti zvolí. Doručení písemnosti prostřednictvím kteréhokoliv z nich má právní účinky doručení do vlastních rukou.

Písemnost doručovaná předáním na služebně je doručena okamžikem, kdy ji příslušník převezme. Odmítne-li převzetí, uplatní se § 24 odstavec 3 a 4 správního řádu: příslušníkovi se předá poučení o právních důsledcích, které z jeho jednání vyplývají a jestliže přesto písemnost nepřevezme, písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy k neúspěšnému pokusu o doručení došlo. Písemnost doručovaná datovou schránkou je doručena okamžikem, který stanoví zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.

Písemnost doručovaná prostřednictvím elektronického nástroje nebo prostřednictvím elektronické pošty na adresu zřízenou bezpečnostním sborem je doručena okamžikem, kdy příslušník její převzetí potvrdí. V případě služební elektronické pošty zákon obsahuje tzv. fikci doručení: jestliže příslušník převzetí písemnosti nepotvrdí ve lhůtě 10 dnů ode dne jejího odeslání považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty. Což však neplatí, pokud se písemnost vrátila jako nedoručitelná.

Nepostupuje-li se při doručování postupem podle § 174 odstavců 1 až 4, doručuje se písemnost způsobem stanoveným správním řádem, který obsahuje mnoho dalších možností jako např. doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu trvalého pobytu, doručení na jakékoliv místo, kde bude účastník řízení zastižen, atd.

Za podmínek stanovených správním řádem může účastník řízení požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena (§ 24 odstavec 2 a § 41 správního řádu).

Ustanovení § 175 stanoví minimální vlastnosti elektronického nástroje pro doručování písemností příslušníkům tak, aby tento nástroj umožňoval poskytnout informace související s odesláním nebo doručením písemnosti.

Ustanovení § 176 v zájmu zrychlení a zefektivnění komunikace mezi příslušníkem a bezpečnostním sborem a příslušníkem a v návaznosti na požadavky na pokračující digitalizaci státní správy zavádí možnost komunikace mezi příslušníkem a bezpečnostním sborem (učinění podání) prostřednictvím služební elektronické adresy nebo prostřednictvím určeného elektronického nástroje, umožňuje-li takové jeho použití bezpečnostní sbor. Toto umožnění se bude odvíjet zejména od finančního, technického a personálního zázemí jednotlivých bezpečnostních sborů a služebních funkcionářů (jde o zvláštní úpravu ve vztahu k § 4 odstavci 1 pododstavci d) zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů).

Podání příslušníka z elektronické adresy zřízené bezpečnostním sborem, ani podání, které učiní prostřednictvím elektronického nástroje, nebude muset obsahovat uznávaný elektronický podpis. Ustanovení § 176 je tak speciální k § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve změní pozdějších předpisů, který závazně určuje typ elektronického podpisu, kterým lze podepsat dokument, kterým se činí úkon vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti, a rovněž k § 37 odst. 4 větě druhé správního řádu, požadující v případě učinění úkonu elektronickou poštou bez jeho podepsání uznávaným elektronickým podpisem jeho doplnění do 5 dnů. Navrhovaná právní úprava tak směřuje ke zrychlení a zjednodušení provádění úkonů vůči bezpečnostnímu sboru resp. služebnímu funkcionáři.

V ustanovení § 177 odstavce 1 se s cílem zrychlit a zjednodušit řízení ve věcech služby navrhuje, aby zákon o služebním poměru příslušníků (stejně jako např. zákon o státní službě) umožňoval zahájit řízení přímo vydáním rozhodnutí. Toto pravidlo souvisí s § 36 odstavcem 3 správního řádu, který správnímu orgánu ukládá povinnost umožnit před vydáním meritorního rozhodnutí účastníkům vyjádření k podkladům rozhodnutí, ledaže rozhoduje o žádosti, které v plném rozsahu vyhovuje, účastník se tohoto svého práva vzdal nebo zvláštní zákon výslovně stanoví jinak. Z uvedeného pravidla se samozřejmě stanoví výjimky, a to pro řízení

● o propuštění ze služebního poměru, mimo propuštění pro porušení služební přísahy podle § 42 odstavce 1 písmene c),

● o kázeňském přestupku,

● o jednání, které má znaky přestupku, mimo případy, kdy bylo rozhodnuto příkazem,

● o náhradě škody nebo nemajetkové újmy, nebo

● o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení.

V § 177 odstavci 2 se popisují speciální náležitosti rozhodnutí vydávaných v řízení ve věcech služebního poměru: kromě náležitostí stanovených správním řádem musí obsahovat i hodnostní označení, popřípadě hodnost, účastníka řízení a služebního funkcionáře, který ve věci rozhodoval (což logicky neplatí u osob, které nejsou příslušníky, jako jsou např. pozůstalí). Osobní údaje příslušníka zpravodajské služby, příslušníka specializovaného oddělení Generální inspekce bezpečnostních sborů a příslušníka speciálního útvaru Policie ČR mohou být v rozhodnutí uvedeny způsobem, který umožňuje zakrytí jejich totožnosti.

Ustanovení § 178 přejímá současnou úpravu nákladů řízení. Pokud je účastník v řízení o odvolání, rozkladu, v obnoveném nebo přezkumném řízení úspěšný, má nárok na náhradu nákladů od bezpečnostního sboru; pokud je úspěšný částečně, má nárok na poměrnou náhradu nákladů. Svůj nárok musí uplatnit před ukončením řízení, a jestliže to není možné, do 3 dnů ode dne doručení rozhodnutí, jinak tento nárok zaniká.

Ustanovení § 179 se týká odvolání a rozkladu. Obsahuje podstatné pasáže současného § 190, které jsou doplněny na základě poznatků z praxe bezpečnostních sborů. Odvolání v řízení ve věcech služebního poměru nadále nemá odkladný účinek (což je speciální úprava oproti správnímu řádu), s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o:

● náhradě škody nebo nemajetkové újmy,

● povinnosti vydat bezdůvodné obohacení,

● stanovení povinnosti vrátit část náborového příspěvku,

● zrušení nebo omezení souhlasu s jinou výdělečnou činností,

● povinnosti uhradit náklady spojené se studiem nebo studijním pobytem

● kázeňském přestupku, nebo

● jednání, které má znaky přestupku

Ve výčtu není zmíněno odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, jehož odkladný účinek je založen přímo § 62 správního řádu, který stanoví, že odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty má odkladný účinek vždy.

Služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal, je může zrušit nebo změnit, jestliže odvolání plně vyhoví; jestliže tak neučiní, předá spis odvolacímu orgánu se svým stanoviskem do 15 dnů ode dne podání odvolání. Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání nejpozději do 90 dnů, a to počítáno ode dne, kdy služební funkcionář předá spis nebo jeho část se svým stanoviskem odvolacímu orgánu. Účastník je oprávněn si informaci o okamžiku, kdy byly odvolacímu orgánu podklady předány, od služebního funkcionáře vyžádat.

U rozkladu, který je svojí povahou vlastně odvoláním proti rozhodnutí vydanému v prvním stupni nadřízeným ředitele bezpečnostního sboru, obsahuje § 179 odstavec 4 úpravu speciální vůči § 152 odstavci 1 správního řádu, neboť umožnuje podání rozkladu i proti rozhodnutí předsedy vlády (který není ministrem nebo vedoucím jiného ústředního správního úřadu).

Ustanovení § 180 modernizuje úpravu výkonu rozhodnutí. Od roku 2014 není soud oprávněn vykonávat rozhodnutí správního charakteru, a při výkonu rozhodnutí vydaných v řízení podle dvanácté části zákona o služebním poměru příslušníků je tedy nutno postupovat cestou správní exekuce. Exekuci na peněžitá plnění může provést přímo správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, pokud mu takovou pravomoc přiznává zvláštní zákon. Tímto zákonem je právě zákon o služebním poměru příslušníků, ovšem pouze pokud jde o exekuci srážkou ze služebního přijmu nebo výsluhového nároku příslušníka. Nelze-li zajistit výkon rozhodnutí tímto způsobem, postupuje se podle správního řádu.

Ustanovení § 181 ohledně soudního přezkumu rozhodnutí vydaných služebním funkcionářem odkazuje na obecnou úpravu soudního řádu správního. Odklad vykonatelnosti až do nabytí právní moci rozhodnutí soudu přiznává v případě včas podané žaloby proti rozhodnutí o:

● náhradě škody nebo nemajetkové újmy,

● povinnosti vydat bezdůvodné obohacení,

● stanovení povinnosti vrátit část náborového příspěvku,

● povinnosti uhradit náklady spojené se studiem nebo studijním pobytem

● kázeňském přestupku, nebo

● jednání, které má znaky přestupku

Ustanovení § 182 až § 185 představují procesněprávní část právní úpravy odpovědnosti příslušníka bezpečnostního sboru za kázeňský přestupek (její hmotněprávní část je obsahem § 50 až § 51a). Výraznou změnou je oddělení pasáží o řízení o kázeňském přestupku od pasáží věnovaných řízení o jednání, které má znaky přestupku. Dosud se oba typy řízení prolínaly v § 186 a jejich rozlišení představovalo pro adresáty právní regulace poměrně velkou výzvu. Tyto delikty i jejich procesní aspekty se přitom od sebe odlišují: kázeňský přestupek je čistě disciplinárním deliktem, zatímco jednání se znaky přestupku nikoliv. Při projednávání kázeňského přestupku služební funkcionář subsidiárně aplikuje správní řád, zatímco při řešení jednání, které má znaky přestupku, používá podpůrně zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

Po věcné stránce zůstává úprava řízení o kázeňském přestupku v zásadě stále stejná jako doposud. Novinkou je zejména institut předání věci (§ 183), který je inspirován § 64 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, jenž správnímu orgánu umožňuje věc předat k řešení jinému orgánu, a to jak v rámci probíhajícího řízení, tak - na rozdíl od institutu postoupení věci - i v případech, kdy řízení ještě zahájeno nebylo. Předání věci se předpokládá v následujících situacích (usnesení se vždy pouze poznamená do spisu):

● odstavec 1 se týká případů, kdy zjištěné skutečnosti nasvědčují závěru, že kázeňsky obviněný příslušník spáchal trestný čin; v takovém případě služební funkcionář věc předá orgánu činnému v trestním řízení;

● odstavec 2 se týká:

a) situace, kdy zjištěné skutečnosti nasvědčují závěru, že kázeňsky obviněný příslušník spáchal jednání, které má znaky přestupku; v takovém případě služební funkcionář věc předá služebnímu funkcionáři příslušnému k vedení řízení o jednání, které znaky přestupku;

b) situace, kdy je kázeňsky obviněný příslušník bezpečnostního sboru ještě před vydáním meritorního prvostupňového rozhodnutí ustanoven na služební místo v jiném bezpečnostním sboru; v takovém případě služební funkcionář věc předá služebnímu funkcionáři přejímajícího sboru.

Jestliže je však kázeňsky obviněným příslušníkem, který byl ustanoven na služební místo v jiném bezpečnostním sboru, příslušník zpravodajské služby, specializovaného oddělení Generální inspekce nebo speciálního útvaru Policie ČR a předání věci by mohlo vážně ohrozit důležitý zájem služby nebo ochranu utajovaných informací, anebo pokud k ustanovení na služební místo v přejímajícím bezpečnostním sboru došlo až po vydání rozhodnutí ve věci v prvním stupni, služební funkcionář věc nepředá. Řízení sám dokončí a jeho výsledek oznámí služebnímu funkcionáři přejímajícího bezpečnostního sboru.

Ustanovení § 184 obsahuje výčet důvodů pro zastavení řízení o kázeňském přestupku. Vychází ze současné podoby § 188, kterou doplňuje po vzoru zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Za důvod pro zastavení řízení označuje i skutečnost, že služební poměr příslušníka skončil, což je důsledek disciplinární povahy kázeňské odpovědnosti. Jak konstatuje např. stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství č. 4/2004: „Logickým důsledkem plynoucím z toho, že kázeňská pravomoc je spojena s existencí vztahu služební nadřízenosti (má tedy interní povahu) je i to, že po ukončení tohoto služebního poměru nelze již disciplinární delikt v disciplinárním řízení projednat.“

Ustanovení § 185 se věnuje výkonu kázeňského trestu snížení služebního příjmu. Na rozdíl od ostatních kázeňských trestů, které lze za kázeňský přestupek uložit a které mají jednorázovou povahu, snížení služebního příjmu má dlouhodobější charakter. Navíc ačkoliv směřuje do finanční sféry příslušníka, jeho přímým adresátem není sám příslušník, ale bezpečnostní sbor, kterému vzniká povinnost snížit kázeňsky potrestanému příslušníkovi služební příjem. Protože se v odborné literatuře i praxi bezpečnostních sborů objevily různé názory na správný postup, navrhuje se postavit najisto, že tento kázeňský trest se vůči kázeňsky obviněnému příslušníkovi uplatní až od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Uvedený princip vychází ze zákona o soudech a soudcích a zákona o státním zastupitelství, které disciplinární opatření snížení platu také znají a jednoznačně vylučují možnost uložit snížení služebního příjmu retroaktivně (snížit příjem za měsíc, ve kterém rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ještě nebylo pravomocné, i když samotný výplatní termín následuje až datu právní moci rozhodnutí).

Vzhledem ke zkušenostem z praxe se dále stanoví, že není-li možné z objektivních důvodů (služební příjem nedosahuje dostatečné výše) kázeňský trest vykonat, přesune se jeho výkon do nejbližšího následujícího měsíce, kdy bude jeho výkon možný. Ustanovení obsahuje i výslovné řešení situace, kdy příslušník přejde k jinému bezpečnostnímu sboru, ale kázeňský trest mu uloží ještě služební funkcionář dosavadního bezpečnostního sboru. V takovém případě služební funkcionář dosavadního bezpečnostního sboru pravomocné rozhodnutí o uložení kázeňského trestu přejímajícímu bezpečnostního sboru oznámí, a ten poté snížení služebního příjmu fakticky provede.

Ustanovení § 186 až 188 představují procesněprávní část právní úpravy odpovědnosti za jednání, které má znaky přestupku (její hmotněprávní část je obsahem § 51 a 51b). Výraznou změnou je oddělení pasáží o řízení o kázeňském přestupku od pasáží věnovaných řízení o kázeňském přestupku. Dosud se oba typy řízení prolínaly v § 186 a jejich rozlišení představovalo pro adresáty právní regulace poměrně velkou výzvu.

Ustanovení § 186 zakotvuje princip, podle nějž se v řízení o jednání, které má znaky přestupku, postupuje podle obecná úpravy přestupkového řízení, ledaže zákon o služebním poměru příslušníků obsahuje vlastní pravidla. Tak je to tomu zejména:

● ohledně tzv. adhezního řízení o náhradě škody či bezdůvodného obohacení. Osoba, které byla spácháním jednání, které má znaky přestupku, způsobena škoda nebo na jejíž úkor se obviněný spácháním jednání, které má znaky přestupku, bezdůvodně obohatil, nebude mít postavení účastníka řízení a neuplatní se ani další z ustanovení § 42, § 68 písmena b), § 70, § 80 odstavce 3, § 87, § 89, § 93 odst. 1 písm. h), § 93 odst. 3, § 95 odst. 3, § 96 odstavce 1 písmena b), § 99 odstavce 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich;

● ohledně řešení přestupku tzv. domluvou, které zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich zmiňuje v § 91. Domluva je zcela neformálním způsobem vyřízení přestupku, který se používá v terénu v situaci, kdy je pachatel přestupku přistižen přímo při činu a míra společenské nebezpečnosti přestupku je zanedbatelná. Nedochází tedy vůbec k zahájení řízení, vyslovení viny ani vydání rozhodnutí, tzn. domluva vůbec nemá charakter trestu (není možné ji proto zaměňovat ani s upuštěním od potrestání ani s kázeňským trestem napomenutí).

Před zákonem o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich mají ale přednost i normy, které služební zákon obsahuje ve své dvanácté části, tzn. ustanovení o příslušnosti, doručování apod.

Ustanovení § 187 o předání věci je reflexí § 64 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Využití institutu předání věci předpokládá v následujících situacích (usnesení se vždy pouze poznamená do spisu):

● odstavec 1 se týká případů, kdy zjištěné skutečnosti nasvědčují závěru, že obviněný příslušník spáchal trestný čin; v takovém případě služební funkcionář věc předá orgánu činnému v trestním řízení;

● odstavec 2 se týká:

a) situace, kdy služební poměr obviněného příslušníka před vydáním meritorního rozhodnutí v prvním stupni skončí; služební funkcionář v takovém případě věc předá k řešení správnímu orgánu příslušnému k projednání přestupku. Dojde-li však k zániku služebního poměru až po vydání meritorního prvostupňového rozhodnutí, řízení se dokončí postupem podle zákona o služebním poměru příslušníků;

b) situace, kdy je kázeňsky obviněný příslušník bezpečnostního sboru ještě před vydáním meritorního prvostupňového rozhodnutí ustanoven na služební místo v jiném bezpečnostním sboru; v takovém případě služební funkcionář věc předá služebnímu funkcionáři přejímajícího sboru.

Jestliže je však obviněným příslušníkem, který byl ustanoven na služební místo v jiném bezpečnostním sboru, příslušník zpravodajské služby, specializovaného oddělení Generální inspekce nebo speciálního útvaru Policie ČR a předání věci by mohlo vážně ohrozit důležitý zájem služby nebo ochranu utajovaných informací, anebo pokud k ustanovení na služební místo v přejímajícím bezpečnostním sboru došlo až po vydání rozhodnutí ve věci v prvním stupni, služební funkcionář věc nepředá. Řízení sám dokončí a jeho výsledek oznámí služebnímu funkcionáři přejímajícího bezpečnostního sboru.

Ustanovení § 188 je věnován rozhodnutí o uložení pokuty příkazem na místě. Při postupu podle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se pokuta ukládá prostřednictvím tzv. příkazového bloku, který má v listinné formě podobu „bločků“ vydávaných Ministerstvem financí. Ty však nelze při ukládání pokuty příslušníkovi bezpečnostního sboru využít, neboť pracují s pojmem „přestupek“, zatímco u příslušníků jde o jednání, které má znaky přestupku. Proto ustanovení § 188 odstavce 2 aplikaci § 92 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich vylučuje, nejde-li o vydání příkazového bloku v elektronické podobě. Služební funkcionář bezpečnostního sboru může při vydání listinného příkazu na místě použít např. vzor, který bezpečnostní sbor stanoví služebním předpisem; formální a obsahové náležitosti takových příkazů se budou řídit § 67 až 69 a § 150 správního řádu a § 93 zákona o odpovědnosti za přestupky a o řízení o nich. Vydávání příkazových bloků v elektronické podobě se ovšem bude zcela řídit zákonem o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

Ustanovení § 189 se věnuje výkonu kázeňského trestu snížení služebního příjmu. Na rozdíl od ostatních kázeňských trestů, které lze za jednání, které má znaky přestupku, uložit a které mají jednorázovou povahu, snížení služebního příjmu má dlouhodobější charakter. Navíc ačkoliv směřuje do finanční sféry příslušníka, jeho přímým adresátem je bezpečnostní sbor, kterému vzniká povinnost snížit příslušníkovi příjem. Protože se v odborné literatuře i praxi bezpečnostních sborů objevily různé názory na správný postup, navrhuje se postavit najisto, že tento kázeňský trest se vůči příslušníkovi uplatní až od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Uvedený princip vychází ze zákona o soudech a soudcích a zákona o státním zastupitelství, které disciplinární opatření snížení platu také znají a jednoznačně vylučují možnost uložit snížení služebního příjmu retroaktivně (snížit příjem za měsíc, ve kterém rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ještě nebylo pravomocné, i když samotný výplatní termín následuje až datu právní moci rozhodnutí).

Vzhledem ke zkušenostem z praxe se dále stanoví, že není-li možné z objektivních důvodů (služební příjem nedosahuje dostatečné výše) kázeňský trest vykonat, přesune se jeho výkon do nejbližšího následujícího měsíce, kdy bude jeho výkon možný. Konečně, ustanovení obsahuje i výslovné řešení situace, kdy příslušník přejde k jinému bezpečnostnímu sboru, ale kázeňský trest mu uloží ještě služební funkcionář dosavadního bezpečnostního sboru. V takovém případě služební funkcionář dosavadního bezpečnostního sboru pravomocné rozhodnuti o uložení kázeňského trestu přejímajícímu bezpečnostního sboru oznámí, a ten poté snížení služebního příjmu fakticky provede.

Ustanovení § 190 rozvíjí pravidlo, které současné znění zákona uznává pouze u kázeňského trestu zákazu činnosti, totiž že se kázeňský trest vykoná i tehdy, jestliže příslušníkovi, kterému byl uložen, skončil služební poměr. Jednání, které má znaky přestupku, není – na rozdíl od kázeňského přestupku – čistě disciplinárním deliktem, jakkoliv se za něj ukládají kázeňské tresty (viz např. Fiala, Z. Ke kázeňské odpovědnosti příslušníků bezpečnostních sborů, Bezpečnostní teorie a praxe 1/2017: „oproti kázeňským přestupkům se v tomto případě již z pohledu teorie správního práva nejedná o „klasický“ typ disciplinárního deliktu, neboť vznik odpovědnosti zde není spojován s porušením zvláštním předpisem stanovené disciplíny, řádu či pořádku uvnitř určité veřejnoprávní instituce (v našich podmínkách uvnitř bezpečnostního sboru).“), a proto neexistuje důvod, aby po skončení služebního poměru nebyl vykonány i kázeňské tresty pokuty, propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty, popřípadě ochranná opatření, neboť všechny mohou být uloženy i civilním osobám.

K bodu 394 (§ 191 až 196)

Jelikož nové znění části dvanácté neobsahuje stejný počet paragrafů jako její znění dosavadní, je vhodné výslovně konstatovat, že dosavadní § 191 až 196 jsou rušeny.

K bodům 395 až 397 (§ 197 a 197a)

Zákon o služebním poměru příslušníků ve své současné podobě obsahuje pouze kusou úpravu právního postavení odborových organizací; tento nedostatek se v praxi řeší ne právě ideální cestou analogické aplikace ustanovení zákoníku práce. Navrhuje se proto kusou úpravu doplnit o další pravidla, která relevantní pasáže zákoníku práce přebírají, popř. jsou jimi silně inspirována, nicméně v některých detailech zohledňují specifické prostředí bezpečnostních sborů.

V § 197 se podrobněji vysvětlují pojmy „informování“ a „projednávání“ záležitostí týkajících se výkonu služby, a to po vzoru § 278 zákoníku práce. Nový § 197a také přejímá úpravu působení odborové organizace z § 286 zákoníku práce, v odstavcích 1 a 2 ale obsahuje speciální pravidlo, které pro vznik oprávnění odborové organizace jednat v bezpečnostním sboru stanoví minimální limit 1 % příslušníků konkrétního sboru.

Jak konstatoval Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 10/12, publikovaném pod č. 207/2017 Sb., určení minimálního počtu členů odborové organizace na úrovni zaměstnavatele není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky ani Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (vyhlášenou pod č. 489/1990 Sb.), pokud je tento práh stanoven „v rozumné výši“. Jestliže má totiž zaměstnavatel mít vůči odborové organizaci určité povinnosti, dává smysl poskytnout příslušná oprávnění pouze těm organizacím, které mají dostatečný personální základ.

Bezpečnostní sbory, jakožto přísně hierarchicky řízené subjekty, jejichž posláním je aktivní ochrana veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti České republiky, přitom mají jako „zaměstnavatel“ specifickou povahu, což reflektuje článek 27 Listiny základních práv a svobod, který připouští omezení svobody odborového sdružování, jde-li o opatření nezbytná „pro ochranu bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku“ a příslušníkům bezpečnostních sborů výslovně nepřiznává právo na stávku.Také Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (publikovaná pod č. 209/1992 Sb.) konstatuje, že v rozporu s jejím článkem 11 o právu odborového sdružování není „uvalení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy.“ Stejně tak Úmluva MOP č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (publikovaná pod č. 489/1990 Sb.) obsahuje ve svém článku 9 výjimku pro bezpečnostní složky „Do jaké míry budou záruky, vyplývající z této úmluvy, uplatněny v ozbrojených silách a v policii, bude stanoveno vnitrostátním zákonodárstvím.“ a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (publikovaný pod č. 120/1976 Sb.) v článku 22 stanoví „Nic v tomto článku nebrání omezit zákonem výkon tohoto práva příslušníkům ozbrojených sil a policie.“

Bezpečnostní sbory zároveň patří mezi zaměstnavatele s nadstandardně velikou personální základnou: nejméně početná Generální inspekce bezpečnostních sborů má necelých 300 příslušníků, nejpočetnější Policie České republiky, desítky tisíc příslušníků. Pracovněprávní hranice 3 osob je proto v jejich případě nepřiměřeně nízká, zatímco limit 1 % příslušníků konkrétního sboru je „prahem rozumné výši“ ve smyslu zmíněného nálezu Ústavního soudu. Kupříkladu zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, který do roku 2007 upravoval služební poměr příslušníků Policie České republiky, Celní správy České republiky a Vězeňské služby České republiky, přiznával právo reprezentovat příslušníky pouze odborové organizaci s minimálně 40% zastoupením mezi příslušníky na konkrétním útvaru.

Naplnění požadavku minimálního zastoupení mezi příslušníky bezpečnostního sboru se navrhuje posuzovat vždy na základě počtu příslušníků bezpečnostního sboru k prvnímu dni kalendářního roku. Z uvedené hodnoty se bude vycházet po celý kalendářní rok. Odborové organizaci se ukládá povinnost na základě žádosti bezpečnostního sboru splnění tohoto požadavku bez zbytečného odkladu prokázat; nenajde-li odborová organizace jiný způsobe, splnění je povinna poskytnout nezbytnou součinnost notáři sjednanému a hrazenému bezpečnostním sborem, který splnění této podmínky ověří a osvědčí v notářském zápisu.

Za účelem zajištění kontinuity působení odborových organizací se v rámci přechodných ustanovení k navrhované novelizaci zavádí tříleté přechodné období, které poskytne stávajícím odborovým organizacím prostor přizpůsobit se novým podmínkám.

K bodům398 až 406 (§ 198)

V prvním odstavci se zpřesňují formulace některých oprávnění odborové organizace, zejména:

● oprávnění projednat a zaujmout stanovisko k návrhům na skončení služebního poměru konkrétního příslušníka se uplatní pouze v případě, pokud příslušník, jehož se rozhodnutí dotýká, o takový postup požádá;

● oprávnění odborové organizace účastnit se činnosti hodnotících a poradních orgánech služebního funkcionáře se v případě orgánů, u kterých probíhá řízení ve věcech služebního poměru uplatní pouze v případě, že příslušník, který je účastníkem řízení, o účast odborové organizace sám požádá;

● oprávnění vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby a kontrolu nad dodržováním právních a služebních předpisů v této oblasti se nově formuluje s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2008, Pl. ÚS 83/06.

Současně se doplňuje právní základ pro zpracování osobních údajů příslušníků odborovou organizací. Ze třetího odstavce se vypouštějí ustanovení o „vyšším odborovém orgánu“, která jsou v současné době již zastaralá, neboť oprávnění jednat jménem odborové organizace vyplývá z občanského zákoníku a stanov jednotlivých odborových organizací. Na jejich místo se vkládá text o povinnost odborové organizace informovat příslušníky o své činnosti, která odpovídá § 276 odstavci 6 zákoníku práce.

Nový pátý odstavec zavádí povinnost mlčenlivosti členů odborové organizace, která obsahově vychází z § 276 odstavce 3 zákoníku práce.

K bodům 407 až 409 (§ 199 a 199a)

Navrhuje se provedení drobných formulačních úprav. Do ustanovení § 199 odst. 3 se vkládá právní základ pro postup, kdy vláda na základě žádosti ředitele zpravodajské služby rozhodne o tom, že tzv. normativní část kolektivní dohody vyššího stupně zavazuje také příslušnou zpravodajskou službu. Uvedené zmocnění je podstatné pro využití delšího vyrovnávacího období pro výpočet služební doby, které podle § 61b (který je transpozicí článku 6 směrnice 2003/88/ES) může stanovit jen kolektivní dohoda.

K bodům 410 až 413 (§ 200)

Ustanovení o ochraně odborových funkcionářů a zabezpečení činnosti odborových organizací zůstává v zásadě stejné jako ve stávajícím textu zákona o služebním poměru příslušníků. Kromě legislativně-technických úprav textu zde novelizace zejména upřesňuje, že poskytování tzv. materiálně technických podmínek pro činnost odborové organizace má ze strany bezpečnostního sboru probíhat „podle možností a v přiměřeném rozsahu“. Tato formulace vychází z § 277 zákoníku práce a článku 2 Úmluvy MOP o ochraně zástupců pracovníků v podniku a úlevách, které jim mají být poskytnuty (publikované pod č. 108/2001 Sb. m. s.), podle nějž je třeba při poskytování materiálních podmínek přihlížet „k potřebám, velikosti a možnostem“ zaměstnavatele a takové poskytnutí „nemá být na překážku jeho výkonnému chodu“.

Dále se zdůrazňuje, že poskytování materiálně-technického zabezpečení odborovým organizacím podléhá obecným pravidlům zákona o majetku České republiky, který poskytnutí bezplatného užívání státního majetku nepodnikatelským subjektům k „sociálním účelům“ povoluje, nicméně maximálně na dobu 8 let (výjimku může ze závažných důvodů povolit Ministerstvo financí), přičemž ujednání o poskytnutí konkrétní věci by mělo vždy obsahovat možnost jednostranného ukončení vztahu ze strany bezpečnostního sboru.

Novelizace také reaguje na znění obligačních pasáží některých existujících kolektivních dohod bezpečnostních sborů. Protože interní systémy bezpečnostních sborů jsou určeny pro interní potřebu a obsahují neveřejná data (na které se nárok odborové organizace na informace nevztahuje) a nekontrolovaný vstup civilních osob do objektů bezpečnostního sboru může být bezpečnostním rizikem, doplňuje se do textu zákona pravidlo, které přímý přístup odborové organizace do vnitřních informačních systémů a samostatný vstup do budov a jiných objektů bezpečnostního sboru omezuje na členy odborové organizace, kteří jsou příslušníky daného bezpečnostního sboru.

K bodům 414 a 415 (§ 201)

Definice „člena rodiny“ se zpřesňuje; pro osoby v postavení „druha“ se zavádí požadavek, aby s příslušníkem žily v domácnosti nepřetržitě alespoň 3 měsíce, a výslovně se stanoví, že „manžela“ se považuje také partner podle zákona o registrovaném partnerství. Doplňuje se tak ustanovení § 655 odstavce 2 občanského zákoníku, které s účinností od 1. 1. 2025 stanoví, že partnerství je trvalý svazek dvou lidí stejného pohlaví, který se uzavírá stejným způsobem jako manželství, a nestanoví-li zákon nebo jiný právní předpis jinak, vztahují se na něj a na práva a povinnosti partnerů ustanovení o manželství a právech a povinnostech manželů obdobně.

Do ustanovení se vkládá definice „přestěhování“ jako změny bydliště příslušníka, kdy z konkrétního jednání příslušníka usuzovat na jeho vůli trvale žít v jiném místě, než je jeho stávající bydliště, „speciálního útvaru policie“, kterým se rozumí útvar vykonávající soustavné činnosti související s použitím agenta, předstíraným převodem, zvláštní ochranou svědka, výrobou a opatřováním krycích dokladů nebo řízením informátorů a „specializovaného oddělení inspekce“, kterým se rozumí určené specializované oddělení Generální inspekce bezpečnostních sborů vykonávající závažné úkoly Generální inspekce bezpečnostních sborů při provádění zkoušek spolehlivosti, používání operativně pátracích prostředků a zajišťování agendy krycích dokladů.

K bodu 416 (§ 201a)

Nové ustanovení § 201a stanoví postup při doručení a podání mimo řízení ve věcech služebního poměru, a to odkazem na § 174 až 176. Vzhledem k § 158 odstavci 1 a § 177 odstavci 2 správního řádu je takové ustanovení nezbytné, pokud se nemá uplatnit obecná úprava ve správním řádu.

K bodům 417 až 420 (§ 202)

Výčet osob oprávněných nahlížet do osobního spisu příslušníka se rozšiřuje o bývalého příslušníka a zmocněnce příslušníka. Nepřesná formulace o členech poradní komise a příslušníkovi nebo zaměstnanci personálního, kontrolního, právního nebo bezpečnostního útvaru se nahrazuje formulací o osobě pověřené vedením řízení ve věcech služebního poměru a příslušníkovi nebo zaměstnanci České republiky zařazeném k výkonu práce v bezpečnostním sboru, který vykonává personální, kontrolní, právní nebo bezpečnostní činnost.

S ohledem na potřebu personálních útvarů bezpečnostních sborů získat při přechodu příslušníka od dosavadního sboru k přejímajícímu sboru potřebné informace a podklady o průběhu jeho služebního poměru (např. záznam o sociálním pojištění, evidenční list důchodového zabezpečení, evidenční list dávek nemocenského pojištění, evidenční list o neschopnosti ke službě, rozhodnutí o zápočtu dob dle § 224, zápočet dob pro účely výsluhových nároků, rozpis složek služebního příjmu zahrnutých do průměrného hrubého služebního příjmu za kalendářní rok předcházející dni skončení služebního poměru, resp. 3 kalendářní roky, prohlášení poplatníka daně z příjmu za aktuální rok, přehled čerpané dovolené za aktuální rok, mzdové listy, přehled zápočtů pro nemocenské průměry, doklady o dobách důchodového pojištění před vznikem služebního poměru apod.) se dosavadnímu bezpečnostnímu sboru ukládá povinnost zapůjčí přejímajícímu bezpečnostnímu sboru osobní spis příslušníka nebo mu poskytnout jeho opis, popřípadě jiným způsobem zajistí přístup k nezbytným údajům a dokladům.

K bodům 421 a 422 (§ 203)

Oprávnění vedoucího příslušníka námitkám proti služebnímu hodnocení vyhovět, anebo je zamítnout, se doplňuje o možnost částečného vyhovění. Navrhuje se zrušení průběžného každoročního hodnocení příslušníka, které pro vedoucí příslušníky představuje vysokou administrativní zátěž.

K bodům 423 až 425 (§ 204)

Možnost jmenovat příslušníka ve výslužbě do vyššího hodnostního označení nebo vyšší hodnosti se rozšiřuje o příslušníky ve výslužbě, který se zasloužili o posílení dobrého jména bezpečnostního sboru. Současně se ruší podmínka, aby jmenování příslušníka ve výslužbě do vyššího hodnostního označení nebo vyšší hodnosti proběhlo „v souvislosti se skončením služebního poměru“. Navrhují se legislativně-technické úpravy v souvislosti se změnami v úpravě skončení služebního poměru.

K bodům 426 až 428 (§ 206 včetně nadpisu)

Název ustanovení se mění na „promlčení práva“, a to s cílem zdůraznit, že jeho obsah nemá spojitost s promlčením ve správně-trestním smyslu, tj. se zánikem odpovědnosti za kázeňský přestupek nebo jednání, které má znaky přestupku (takové promlčení má ve skutečnosti povahu prekluze a obviněný příslušník je nemusí namítat, nýbrž se k němu přihlíží z úřední povinnosti). Ustanovení § 206 se týká pouze promlčení práva jednoho z účastníků právního vztahu, které v důsledku uplynutí času nezanikne, ale je oslabeno, tzn. v případě uplatnění námitky promlčení je nelze autoritativně přiznat.

Současně se odstraňuje legislativní nedostatek, jehož vinou byl okruh subjektů, které mohou na promlčení ve vztazích regulovaných zákonem o služebním poměru příslušníků poukázat, vymezen příliš úzce. Nově bude takové oprávnění příslušet kromě bezpečnostního sboru a příslušníka (resp. bývalého příslušníka) také „jiné oprávněné osobě“.

K bodům 429 a 430 (§ 207 a 208)

Navrhují se formulační úpravy v souvislosti se změnami v části sedmé zákona.

K bodu 431 (§ 209)

Vzhledem ke komplexní revizi dvanácté části zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, která bude nadále obsahovat pouze nezbytné odchylky od obecné úpravy, se navrhuje vypuštění pasáže o zániku práva, která odkazuje na zrušená ustanovení dvanácté části.

K bodům 432 a 433 (§ 211)

Právní teorie rozlišuje lhůty (období, v jehož rámci lze uplatnit nějaké právo) a doby (časové úseky, v důsledku jejichž uplynutí nastane právem předpokládaná skutečnost bez dalšího). Zákon o služebním poměru příslušníků obsahuje obojí, ustanovení § 211 ve své současné podobě však upravuje pouze lhůty. Navrhuje se proto počítání lhůt a dob srozumitelně rozlišit.

U dob se pak navrhuje výslovně zavést tradiční „pracovněprávní“ způsob počítání podle § 333 zákoníku práce. Tento způsob se odlišuje od standardní úpravy počítání doby podle § 605 občanského zákoníku, neboť při něm:

● doba začíná vždy již dnem, kdy nastala skutečnost rozhodná pro její počátek

● doba končí svým posledním dnem - bez ohledu na to, zda se takový den pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, v němž nastala skutečnost, od níž se doba počítá, a zda takový den připadne na sobotu, neděli nebo svátek.

Díky tomuto způsobu počítání služební poměr na dobu určitou 3 let, který vznikl 1. ledna 2024, skončí již 31. prosince 2026, nikoliv až 1. ledna 2027. Současně se navrhuje, aby bylo do ustanovení o počítání lhůt (nikoliv tedy dob) doplněno pravidlo, že připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, bude jejím posledním dnem nejbližší příští pracovní den.

K bodům 434 a 435 (§ 212 a 213)

V ustanovení § 212 odstavci 2 se opravuje špatný pád slova „služební“. V ustanovení § 213 odstavci 2 se povinnost vydat bezdůvodné obohacení rozšiřuje i na další osoby, které se bezdůvodně obohatí při realizaci právních vztahů vyplývajících ze zákona o služebním poměru příslušníků.

K bodu 436 (§ 214)

Právní úpravu mlčenlivosti po skončení služebního poměru se navrhuje doplnit formulací, že příslušníka, resp. bývalého příslušníka, povinnosti mlčenlivosti o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby, zprošťuje služební funkcionář sboru, ve kterém tento příslušník vykonával službu v době, kdy se o těchto skutečnostech dozvěděl.

K bodu 438 (rušení překonaných poznámek pod čarou)

Zákon obsahuje v současné době téměř 100 poznámek pod čarou. Část z nich již odkazuje na předpisy platné na počátku 21. století, které však již byly v mezidobí nahrazeny předpisy jinými, nebo byly zrušeny bez náhrady. V souladu s aktuálními doporučeními Legislativní rady vlády není vhodné poznámky pod čarou, které samy o sobě nemají normativní povahu, aktualizovat. Vhodnější je naopak počet poznámek pod čarou redukovat a dát přednost odkazům na příslušný právní předpis přímo v textu konkrétních ustanovení. Z těchto důvodů se navrhuje zrušit bez náhrady řadu současných poznámek pod čarou, a to včetně odkazů na ně.

K čl. II – Přechodná ustanovení

K bodu 1

Přechodné ustanovení upravuje funkční období příslušníka, který ke dni nabytí účinnosti novelizace (předpokládané datum nabytí účinnosti je 1. 1. 2026) zastává funkci ředitele krajského ředitelství Policie České republiky, ředitele útvaru Policie České republiky s celostátní působností, ředitele hasičského záchranného sboru kraje a velitele záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru České republiky (§ 12a odstavec 2). Běh pětiletého funkčního období počíná teprve dnem nabytí účinnosti novelizace.

K bodu 2

Přechodné ustanovení reaguje na prodloužení délky zkušební doby z 6 měsíců na 12 měsíců (§ 11a). Stanoví, že v případě příslušníka, jehož služební poměr vznikl rozhodnutím služebního funkcionáře vydaným přede dnem nabytí účinnosti novelizace, se délka zkušební doby řídí dosavadní právní úpravou.

K bodu 3

Přechodné ustanovení se týká přijímacích a výběrových řízení (§ 16, § 22 a 23). Pokud byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti novelizace, dokončí se a práva a povinnosti s nimi související se posoudí dosavadních pravidel.

K bodu 4

Přechodné ustanovení reaguje za změnu, kterou novelizace provedla v § 33 a § 75a. Příslušník - otec, který čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je příslušnice oprávněna čerpat mateřskou dovolenou ode dne účinnosti novely již nebude zařazován do neplacené zálohy, nýbrž bude čerpat. překážku ve službě na straně příslušníka. Proto se stanoví, že příslušníkovi, který byl zařazen do zálohy neplacené z důvodu udělení rodičovské dovolené přede dnem nabytí účinnosti novelizace, nenáleží ze stejného důvodu překážka ve službě podle § 75a. Dále se v zájmu právní jistoty příslušníků, kteří byli do zálohy neplacené zařazeni v době před nabytím účinnosti novelizace, výslovně určuje, se doba zařazení do zálohy neplacené v rozsahu, v němž je příslušnici poskytována mateřská dovolená, započítá započítává do doby rozhodné pro dovolenou, náborový příspěvek a výsluhové nároky v souladu s dosavadní právní úpravou (§ 67, § 135a a § 165).

K bodu 5

Přechodné ustanovení reaguje na změny v právní úpravě kázeňského přestupku a jednání, která má znaky přestupku. Stanoví, že pokud se příslušník deliktního jednání dopustil přede dnem nabytí účinnosti novelizace, jeho odpovědnost se posuzuje, kázeňské tresty udělují a řízení se provádí podle dosavadní právní úpravy, ledaže je znění zákona po účinnosti novelizace pro příslušníka výhodnější.

K bodu 6

Vzhledem ke zkrácení doby poskytování stravného je stanoveno, že stávající nároky budou vypláceny po maximální dobu stanovenou v § 149 odstavci 1, tedy po 3 roky. Příslušníkům, kterým je stravné podle § 149 odstavce 1 vypláceno již 3 roky či déle, nárok s účinností tohoto zákona zanikne. V praxi to znamená, že příslušníkům, kterým bude k datu účinnosti novely poskytováno stravné např. již 5 let, nárok na stravné zaniká (uplynutí doby); naproti tomu příslušníkům, kterým bude k datu účinnosti novely poskytováno stravné v délce například 1 rok, bude nadále poskytováno, ale jen v rozsahu dalších 2 let.

K bodu 7

Přechodné ustanovení reaguje na nové ustanovení § 162a, které upravuje zánik nároku na výsluhový příspěvek. V zájmu právní jistoty bývalých příslušníků, kterým nárok na výsluhový příspěvek vznikl před účinností novelizace, se stanoví, že § 162a odstavec 2 se v jejich případě neuplatní.

K bodu 8

Přechodné ustanovení reaguje na úpravu § 163. Znění prvního odstavce je zastaralé, a v rámci novelizace je proto navrhováno jeho zrušení. Příjemcům výsluhového příspěvku, kterým byla podle § 163 odstavce 1 zastavena výplata výsluhového příspěvku, se přiznává možnost požádat o obnovení výplaty ode dne účinnosti novelizace.

K bodu 9

Stanovuje se, že již zahájená řízení ve věcech služebního poměru se dokončí podle dosavadní právní úpravy, služební funkcionář však nemusí rozhodovat na základě návrhu poradní komise. Výjimkou je řízení o rozkladu, ve kterém služební funkcionář rozhodne na základě návrhu poradní komise.

K bodu 10

Stanovuje se, že již zahájená řízení o obnově řízení a přezkumná řízení, se dokončí podle dosavadní právní úpravy, služební funkcionář však nemusí rozhodovat na základě návrhu poradní komise. Výjimkou je řízení o rozkladu, ve kterém služební funkcionář rozhodne na základě návrhu poradní komise.

K bodu 11

Za účelem zajištění kontinuity působení odborových organizací, které v současné době v bezpečnostních sborech působí, se zavádí tříleté přechodné období, které jim poskytne prostor přizpůsobit se novým podmínkám. V tomto období bude postačovat, pokud taková odborová organizace splní požadavek minimálního zastoupení mezi příslušníky bezpečnostního sboru podle dosavadní právní úpravy.

K bodu 12

V zájmu právní jistoty příslušníků se stanoví, že složení služebního slibu ve smyslu dosavadní právní úpravy, se považuje za složení služební přísahy podle zákona č. 361/2003 Sb. ve znění po nabytí účinnosti novelizace.

K bodu 13

Změna zmocňovacích ustanovení bývá obvykle doprovázena zrušením prováděcích právních předpisů, které již novému zmocňovacímu ustanovení neodpovídají.

Zákon dosud počítal s tím, že řada jeho institutů bude konkretizována vyhláškou Ministerstva vnitra vydanou v dohodě s dotčenými resorty nebo sbory. Znění článku 49 odstavce 2 Legislativních pravidel vlády s touto konstrukcí dále nepočítá. Má-li se prováděcí předpis dotýkat působnosti více resortů, má jít o nařízení vlády.

Jelikož již vyhlášky Ministerstva vnitra existují (zmíněny jsou v části materiálu věnované tezím prováděcích právních předpisů) a jsou v praxi aplikovány, nejeví se jako vhodný postup rušit je ke dni nabytí účinnosti této novely a vytvářet tak tlak na včasné přijetí nových předpisů ve formě nařízení vlády. Dosavadní vyhlášky proto budou nadále v platnosti a budou dále aplikovány, a to až do chvíle, kdy budou fakticky nahrazeny příslušným nařízením vlády.

Jelikož nebude ke dni nabytí účinnosti tohoto návrhu existovat zmocňovací ustanovení pro současné vyhlášky, nebude možné tyto vyhlášky nadále novelizovat. Každý podnět vedou k jejich faktické změně by vyvolal potřebu vydat nový předpis ve formě nařízení vlády.

Dosavadní vyhlášky by mělo následně Ministerstvo vnitra zrušit vyhláškou vydanou podle zákona č. 2/1969 Sb.

K části druhé

Změna zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně adoplnění některých souvisejících zákonů

K čl. III

Cílem navrhované změny je zvýšení ochrany příslušníků bezpečnostních sborů, kteří své služební úkoly plní v utajení. V oblasti zdravotnictví již došlo k zavedení zvláštních postupů např. podle ustanovení § 167e zákona o nemocenském pojištění a § 27b zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, a to v oblastech elektronické podoby dočasné pracovní neschopnosti, tzv. e-Neschopenky, avšak je nezbytné ošetřit i postupy a procesy při vykazování zdravotní péče, zejména ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám.

Navrhuje se proto doplnění nových odstavců 5 a 6, které obsahují výjimku z pravidla svobodné volby zdravotní pojišťovny: v případech stanovených zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů musí být příslušník bezpečnostního sboru pojištěn u zdravotní pojišťovny, kterou určí vláda.

Tímto způsobem bude doplněna bezpečnostní mozaika, která je v průběhu let pečlivě budována v kontextu elektronizace veřejné správy. S ohledem na nezbytnost ochrany vazby mezi příslušníkem, poskytovatelem zdravotní péče a zdravotní pojišťovnou se totiž jeví jako nejúčinnější prostředek ochrany této vazby omezení subjektů, které budou tuto vazbu evidovat s ohledem na nebezpečí zneužití této informace.

Zavedení navrhované úpravy následně umožní realizaci dalších elektronizačních projektů bez přímého a zásadního dopadu na činnost zpravodajských služeb a bezpečnostních sborů, potažmo na bezpečnost České republiky, a to za výrazně nižších finančních a dalších nákladů.

K části třetí

Změna zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů

K čl. IV

K bodu 1 (§ 4)

Oprávnění ministra vnitra povolat příslušníka Policie České republiky k plnění úkolů ve škole nebo školském zařízení, které nejsou organizační částí policie, se nahrazuje širší formulací, která umožňuje zařazení policisty k plnění úkolů v organizační složce státu anebo příspěvkové organizaci, kterou Ministerstvo vnitra zřídilo nebo k níž vykonává zřizovatelské funkce. Cílem navrhované změny je zejména umožnit poskytování tzv. pracovnělékařských služeb pro policisty prostřednictvím zdravotnických pracovníků ve služebním poměru a systemizovat jejich služební místa přímo v rámci Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra, které de iure není organizační částí Ministerstva vnitra.

K bodu 2 (§ 5)

Jedná se o legislativně technický důsledek úpravy § 4, který již nově nebude obsahovat vymezení legislativní zkratky „ministr“. Legislativní zkratku je tak potřebné zavést v § 5.

K části čtvrté – Účinnost

K čl. V

Účinnost se stanoví na 1. ledna 2026.

Datum nabytí účinnosti vychází z dikce § 9 odstavce 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), podle něhož platí, že právní předpisy nabývají účinnosti k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku a zároveň reflektuje skutečnost, že předkládaná novela zákona o služebním poměru příslušníků přináší zásadní změny ve služebních vztazích, a poskytuje tak adresátům dostatek času seznámit se s jeho ustanoveními před nabytím jeho účinnosti.

V Praze dne 30. října 2024

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

1. místopředseda vlády a ministr vnitra:

Mgr. Bc. Vít Rakušan

podepsáno elektronicky