Novela z. o ochraně hospodářské soutěže - EU

II. Zvláštní část

K části první - změna zákona o ochraně hospodářské soutěže

K čl. I

K bodům 1 a 2 (skupinový nadpis nad § 13)

Jedná se o legislativně technickou úpravu spočívající ve vytvoření skupinového nadpisu pro § 13 a 13a ZOHS, které oba upravují spojení soutěžitelů podléhající povolení Úřadu.

K bodu 3 (§ 13a)

Podle současné právní úpravy je kontrola koncentrací ze strany Úřadu podmíněna kumulativním splněním dvou základních notifikačních kritérií, a to typem transakce mezi soutěžiteli a velikostí spojujících se soutěžitelů. Vzhledem k tomu, že povolení ze strany Úřadu podléhají pouze ta spojení soutěžitelů, jejichž účastníci dosahují minimální výše obratů určené zákonem, Úřad nemá jakoukoliv možnost přezkoumávat spojení soutěžitelů, kteří ji nedosahují.

Nicméně samotné dosažení stanovených obratových kritérií nemá přímou souvislost s posouzením, zda spojení soutěžitelů budou nebo nebudou vzbuzovat vážné obavy z podstatného narušení hospodářské soutěže, neboť nevypovídají o postavení spojujících se stran na spojením dotčených relevantních trzích. Může tedy docházet k transakcím, které s ohledem na nízký obrat spojujících se stran (nebo alespoň jedné z nich) nepodléhají povolení Úřadu, ačkoli mohou mít potenciál podstatným způsobem narušit hospodářskou soutěž na relevantních trzích. Dále může nastat situace, kdy jeden významný soutěžitel (typicky disponující tzv. dominantním postavením) nabývá kontrolu nad soutěžitelem, který sice nedosahuje požadovaných obratů, ale představuje nebo může představovat v blízké budoucnosti díky jím vyvíjeným produktům významný konkurenční tlak na relevantním trhu.

Tento návrh se zavádí s ohledem na potřeby praxe, neboť v průběhu posledních 10 let Úřad obdržel několik stížností, které požadovaly, aby Úřad zasahoval proti spojením soutěžitelů, která podle názoru stěžovatelů mohla mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže. S ohledem na to, že předmětné transakce nesplňovaly notifikační kritéria, Úřad nemohl šetřit jejich dopady na hospodářskou soutěž.

K zaplnění této mezery se zavádí tzv. call in model přezkumu koncentrací, který Úřadu umožňuje zachytit spojování soutěžitelů, a transakcí, které sice nesplňují obratová kritéria, nicméně s ohledem na charakter spojujících se soutěžitelů nebo již spojených soutěžitelů anebo dotčených relevantních trhů mohou vzbuzovat podezření na podstatné narušení hospodářské soutěže. Uvedený nástroj využívají i další členské státy Evropské unie jako např. Švédsko, Maďarsko, Itálie nebo Irsko.

K odstavci 1

Úřad může vyzvat spojující se nebo již spojené soutěžitele, jejichž spojení nepodléhá povolení Úřadu podle § 13 ZOHS, k předložení návrhu na povolení spojení, jestliže celkový čistý obrat dosažený spojujícími se nebo již spojenými soutěžiteli za poslední ukončené účetní období na trhu České republiky je vyšší než 1,5 miliardy Kč a alespoň dva ze spojujících se nebo již spojených soutěžitelů dosáhli každý za poslední ukončené účetní období na trhu České republiky čistého obratu vyššího než 100 milionů Kč.

Výši nových notifikačních kritérií Úřad stanovuje na základě své zkušenosti, kdy podněty proti spojením soutěžitelů, která nepodléhala povolení z důvodu nesplnění notifikačních kritérií stanovených v § 13 ZOHS, směřovaly na transakce, jejichž účastníci dosahovali obratů alespoň ve výši 100 milionů Kč na území České republiky. U spojení soutěžitelů dosahujících nižších obratů již obavy z podstatného narušení hospodářské soutěže na trzích pravděpodobně nehrozí, nicméně hranice celkového obratu dosaženého všemi spojujícími se soutěžiteli v České republice na 1,5 mld. Kč zůstala ponechána, aby tím bylo vyjádřeno, že zde Úřad cílí na akvizice, v nichž jako nabyvatel vystupuje velký/významný soutěžitel).

Pokud Úřad při posouzení spojení soutěžitelů, jehož notifikaci si vyžádal na základě § 13a ZOHS, dospěje k závěru, že toto již uskutečněné spojení má za následek podstatné narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu (viz § 17 ZOHS), tj. nesplňuje kritéria k povolení spojení, musí mít Úřad k dispozici nástroje k ochraně hospodářské soutěže, tj. v případě spojení, která podstatně narušují hospodářskou soutěž, musí mít možnost požadovat po spojujících se soutěžitelích (nebo po spojených soutěžitelích), aby své spojení modifikovali navržením závazků (tak, aby toto spojení nenarušovalo hospodářskou soutěž), resp. v krajním případě, jestliže ani tato modifikace spojení závazky neodstraní obavu z podstatného narušení hospodářské soutěže, takové spojení zakázat. Pokud by bylo zakázáno již uskutečněné spojení, musí mít Úřad k dispozici možnost např. nařídit odprodej v důsledku spojení nabytého soutěžitele. Takový nařízený odprodej by nebyl „zabavením“ nebo vyvlastněním investice (nabyvatel odprodávaného soutěžitele by nebyl stát), odprodávaný soutěžitel by např. „vracel“ původnímu vlastníkovi, který v (zakázaném) spojení vystupoval jako prodávající nebo nalezení jiného kupujícího odlišného od původního vlastníka.

K tomu je třeba také uvést, že oprávnění Úřadu požadovat po soutěžiteli odprodat soutěžitele nebo jeho část již v zákoně o ochraně hospodářské soutěže obsaženo je, a to pro případy, že spojení bylo uskutečněno v rozporu s pravomocným rozhodnutím Úřadu, nebo případy, kdy spojení bylo uskutečněno, aniž by byl podán návrh na jeho povolení (§ 18 odst. 5 ZOHS). Pokud Úřad zjistí, že spojení bylo uskutečněno v rozporu s pravomocným rozhodnutím Úřadu, rozhodne o opatřeních nezbytných k obnově účinné soutěže na relevantním trhu. Za tím účelem Úřad zejména uloží soutěžitelům povinnost prodat soutěžitele nebo jeho část, nad nímž získali možnost kontroly, anebo povinnost zrušit smlouvu, na jejímž základě ke spojení došlo, případně provést jiná přiměřená opatření, která jsou nezbytná k obnově účinné soutěže na relevantním trhu. Úřad může takové rozhodnutí vydat i tehdy, pokud zjistí, že bylo uskutečněno spojení, aniž byl podán návrh na zahájení řízení podle § 15 odst. 1 ZOHS. Nově toto oprávnění bude Úřad moci použít i v situacích uplatnění call in modelu.

K odstavci 2

Úřad může vyzvat spojující se nebo již spojené soutěžitele k předložení návrhu na povolení spojení do 6 měsíců ode dne, kdy došlo k fúzi dvou nebo více na trhu dříve samostatně působících soutěžitelů, získání kontroly nad soutěžitelem nebo jeho částí nebo založení společně kontrolovaného soutěžitele. Úřad současně s výzvou k předložení návrhu na povolení spojení stanoví soutěžiteli přiměřenou lhůtu k tomu tak učinit, přičemž zohlední složitost a předpokládanou časovou náročnost podání návrhu. Stanovená lhůta nikdy nesmí být kratší než 30 dní.

K odstavci 3

Pokud Úřad vyzve spojující se strany k dodatečné notifikaci jejich spojení, neuplatní se, za předpokladu, že strany předmětné spojení již zrealizovaly, zákaz předčasného uskutečnění spojení soutěžitelů definovaný v § 18 odst. 1 ZOHS. Ovšem pokud by v době, kdy spojující se soutěžitelé obdrží od Úřadu výzvu k podání návrhu na povolení spojení, které podle obratových kritérií definovaných v § 13 ZOHS nepodléhá povolení, tito ještě neuskutečnili předmětné spojení soutěžitelů, zákaz předčasného uskutečňování spojení soutěžitelů podle § 18 odst. 1 ZOHS by byl aplikován i na tuto transakci. Pokud spojující se soutěžitelé před obdržením výzvy Úřadu k podání návrhu na povolení spojení toto spojení již částečně uskutečnili, od obdržení výzvy Úřadu k podání návrhu podle § 13a odst. 3 ZOHS tito soutěžitelé nesmí činit další kroky, kterými by v uskutečňování jejich spojení pokračovali.

K odstavci 4

V případě spojení, u kterého bude možné využít call in modelu, mohou spojující se strany dobrovolně notifikovat Úřad ještě před jeho uskutečněním, aby Úřad posoudil jeho dopady na hospodářskou soutěž.

K odstavci 5

V případě, že Úřad vyzve spojující se nebo již spojené soutěžitele, aby podali návrh na povolení spojení, uplatní se všechna pravidla a postupy, jež jsou aplikovány na proces kontroly koncentrací na území České republiky u transakcí podléhajících povolení dle § 13 ZOHS. Jedinou výjimku tvoří aplikace tzv. zjednodušené procedury, kterou nebude možné v případě notifikace podle nové úpravy použít. Důvodem je skutečnost, že základním kritériem pro aplikaci call in modelu je podezření Úřadu, že by spojení soutěžitelů mohlo mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže, přičemž zjednodušená procedura se aplikuje na případy, u nichž by typově obavy z podstatného narušení hospodářské soutěže neměly vznikat.

Spojující se soutěžitelé nebudou moci notifikovat své spojení ve zjednodušeném řízení ani tehdy, pokud by využili možnosti jim dané v § 13a odst. 4 ZOHS, podle kterého spojující se soutěžitelé mohou podat návrh na povolení spojení i bez předchozí výzvy Úřadu. Spojující se soutěžitelé budou moci předejít takovým „dobrovolným“ notifikacím jejich spojení. V případech, když si nebudou jisti, zda v případě jejich spojení nepřichází v úvahu uplatnění call in modelu, se budou moci v rámci přednotifikačních kontaktů obrátit na Úřad, který z informací o daném spojení, které mu budou spojující se soutěžitelé schopni předložit, bude schopen vyhodnotit (s vysokou mírou pravděpodobnosti), že daná transakce je soutěžně neproblematická, a není tak u ní vhodná notifikace v rámci nově navrženého call in modelu. To pak zvýší užitečnost již existujících přednotifikačních kontaktů.

Úřad musí mít nástroje, které mu umožní nově navržený call in model (resp. plnění povinnosti spojujících se soutěžitelů notifikovat Úřadu jejich spojení poté, co je k tomu na základě § 13a ZOHS vyzve) aplikovat.

Těmito nástroji jsou (i) stanovení nových skutkových podstat přestupků v § 22 odst. 2 písm. d) a e) ZOHS (soutěžitel se dopustí přestupku tím, že „nepodá návrh na povolení spojení na základě výzvy Úřadu podle § 13a odst. 1“ nebo „v rozporu s § 13a odst. 3 uskutečňuje spojení“) včetně možnosti uložit za tyto přestupky pokutu a (ii) v § 18 odst. 5 ZOHS dané oprávnění Úřadu uložit soutěžitelům opatření nezbytná k obnově účinné hospodářské soutěže na relevantním trhu (mezi která patří mimo jiné i povinnosti odprodat soutěžitele nebo jeho část, nad nímž byla získána kontrola).

Aplikace postupu podle § 13a ZOHS bude možná až na spojení soutěžitelů provedená po účinnosti tohoto zákona.

V případě, kdy dochází ke spojení soutěžitelů na základě přijetí opatření k řešení krize podle zákona č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu, ve znění pozdějších předpisů, se neuplatní zákaz předčasného uskutečňování spojení soutěžitelů podle § 18 odst. 1 ZOHS nejen v situacích, kdy je spojení notifikováno na základě § 13 ZOHS, ale také v situacích, kdy je spojení notifikováno na základě nového § 13a ZOHS.

K bodu 4 (§ 18 odst. 5)

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na změnu v posloupnosti skutkových podstat přestupků uvedených v § 22 a 22a ZOHS a dále v doplnění odkazu na nové skutkové podstaty přestupků týkající se porušení povinností podle § 13a ZOHS.

K bodu 5 (§ 20 odst. 2)

Sektorová šetření jsou klíčovým nástrojem pro analýzu strukturálních problémů hospodářské soutěže a jejich součástí jsou také navrhovaná opatření. S navrhovaným „novým soutěžním nástrojem“ ještě roste význam sektorových šetření, protože právě na základě jejich výsledků může Úřad vydávat opatření obecné povahy.

Je proto zcela nezbytné, aby byl posílen tlak na kvalitu sektorových šetření. Na to cílí navržené opatření, které ukládá Úřadu povinnost veřejné konzultace návrhu závěrečné zprávy sektorového šetření.

Veřejné konzultace umožní jednak validaci závěrů a také větší míru akceptace závěrů, pokud Úřad dokáže relevantní připomínky náležitě zohlednit. Validace bude umožněna díky tomu, že závěry, ke kterým Úřad v rámci šetření dojde na základě shromážděných informací, budou vystaveny oponentuře ze strany všech zainteresovaných subjektů, které mohou disponovat relevantními informacemi nebo mohou poskytnout analytické závěry doplňující analýzu Úřadu.

Pro konzultace přitom není potřeba zveřejnění žádných neveřejných údajů. Mělo by se jednat o návrh závěrečné zprávy, která bude obsahovat pouze takový detail, který bude argumentačně podporovat závěry Úřadu.

Proces podobným způsobem funguje např. ve Velké Británii, kde tamní soutěžní úřad (CMA) standardně přistupuje k veřejným konzultacím svých závěrů. Reflektuje tak samotnou povahu sektorového šetření, kdy jednou z přirozených překážek je informační asymetrie. Ta je v neprospěch soutěžní autority, protože ta je často závislá na informacích poskytnutých účastníky trhu.

Vzhledem k informační asymetrii lze také důvodně předpokládat, že veřejné konzultace mohou vést k získání dodatečných informací od subjektů, které nebyly přímo subjektem vyšetřování, případně díky nastíněným závěrům a navrženým opatřením mohou relevantní subjekty získat pádnou motivaci informace doplnit.

Navrhovaná minimální lhůta 60 dnů je stanovena tak, aby dotčené subjekty měly dostatek prostoru zpracovat kvalitní analýzu reagující na závěry Úřadu a předložit tak protiargumenty, případně doplňující informace.

Připomínky přijaté v rámci konzultací Úřad musí zveřejnit na svých internetových stránkách a může je případně s danými subjekty dále konzultovat. Vypořádání připomínek a zejména jejich rozdělení na ty, které zohlednil a ty které nezohlednil, Úřad uvede ve své závěrečné zprávě. Není však nezbytně nutné vyjadřovat se ke každé připomínce zvlášť, ale je možné vyjádření pojmout v rámci např. tematických okruhů a vhodného třídění přijatých připomínek dle jejich zaměření a obsahu.

Je důležité zdůraznit, že délka tvorby sektorového šetření je faktorem méně podstatným i vzhledem k tomu, že sektorové šetření cílí na problémy strukturální a trvalé povahy. Obzvláště se zavedením nového soutěžního nástroje, který bude umožňovat významné zásahy do tržního prostředí, vzrůstá význam kvality, a to i na úkor rychlosti. Sektorové šetření zpravidla probíhá nejméně 12 měsíců, obvykle cca 2 roky, což lze vidět i na zahraničních případech (Evropská komise, Velká Británie, Německo, Švédsko, Nizozemsko aj.). Určité prodloužení způsobené povinnými konzultacemi v tomto kontextu nebude natolik významné.

Navrhovaná úprava spočívá v jednoznačném stanovení povinnosti Úřadu vydat zprávu o provedených sektorových šetřeních a ve stanovení povinnosti oznámit zahájení sektorového šetření na internetových stránkách Úřadu. Obě tyto navrhované změny směřují k posílení transparentnosti v oblasti sektorových šetření a umožní veřejnosti blíže se seznámit se záměry a výsledky činnosti Úřadu v této oblasti.

Díky povinnému oznámení o zahájení sektorového šetření bude možné, aby se (nejen) odborná veřejnost dozvěděla o konání šetření, a případně se k předmětu šetření též vyjádřila, vznesla připomínky a byla tak nápomocna Úřadu v dosažení kvalitních a férové soutěži prospěšných závěrů.

Následně Úřad předá svá doporučení ke zlepšení soutěžních podmínek příslušnému orgánu, který může činit opatření k nápravě zjištěného stavu. Tímto orgánem se rozumí zejména specializovaní regulátoři, kteří jsou podle zvláštních zákonů oprávněni činit opatření k nápravě zjištěného stavu, jako například Český telekomunikační úřad, Energetický regulační úřad nebo Česká národní banka.

K bodu 6 (§ 20 odst. 4)

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na změnu v posloupnosti skutkových podstat přestupků uvedených v § 22 a 22a ZOHS.

K bodu 7 (§ 20 odst. 7)

Doplnění hodnocení finančních přínosů činnosti Úřadu do výroční zprávy přispěje ke zvýšení transparentnosti činnosti Úřadu v oblasti hospodářské soutěže. Díky němu bude možné sledovat, nakolik si Úřad při prioritizaci případů vybírá případy s významným dopadem na spotřebitele a soutěžitele, což současné vykazování objemu udělených pokut neumožňuje.

Odhad finančních přínosů kvantifikují jednoduchým a stručným způsobem očekávané výhody plynoucí z rozhodnutí o fúzích a porušení antimonopolních pravidel za zkoumané období. Tento druh hodnocení se liší od hodnocení ex post jednoho nebo více konkrétních rozhodnutí, a rovněž od kvantifikace škody způsobené protisoutěžním jednáním konkrétním subjektům. Odhad finančních přínosů činnosti se týká obecně všech rozhodnutí přijatých Úřadem za určitou dobu nebo jejich podmnožiny (např. všechna kartelová rozhodnutí) a je prováděn brzy poté, kdy jsou tato rozhodnutí přijímána. Jejich pravděpodobné účinky jsou tak odhadem vypočteným na základě daných předpokladů.

Vyčíslovat se budou pouze přímé dopady, které je možné odhadovat a modelovat, nepřímé dopady, které vznikají v důsledku odstrašení od netržního jednání, sice bývají násobně větší, nelze je však vyčíslit s přijatelnou mírou nejistoty.

Vyčíslení bude zohledňovat přímé finanční přínosy jak pro spotřebitele, tak pro soutěžitele, a to v závislosti na dotčeném trhu. To je v souladu s nejlepší praxí. Zahraniční metodiky běžně kalkulují „consumer benefits“, přičemž jako „consumers“ jsou chápáni jak koncoví spotřebitelé („final consumers“), tak spotřebitelé na trhu s meziprodukty („intermediate consumers“) (viz např. níže uvedená metodika OECD). Zohlednění dopadů na soutěžitele je důležité proto, že v případě nefunkční konkurence na trhu mezistupňové produkce (trh umístěný výše v dodavatelském řetězci) se tyto dopady nemusí propisovat na konečné spotřebitele, nýbrž je nesou právě soutěžitelé, pokud na trzích níže v dodavatelském řetězci funguje efektivní konkurence. Pokud by byly zahrnuty dopady pouze na koncové spotřebitele, nemuselo by docházet k plnému zohlednění dopadů zásahů Úřadu na soutěžní prostředí. Je navíc běžnou praxí (např. metodika CMA pro tvorbu „Impact Assessment“), že pro účely vyčíslení dopadů se předpokládá plné propsání dopadů na vyšších trzích na koncové spotřebitele (pokud nejsou závažné důvody předpokládat jinak), a proto je tak metodicky správně zohledňovat dopady na spotřebitele i soutěžitele.

Metodika výpočtů je ponechána ke zvážení samotnému Úřadu, aby v ní mohl zohlednit své znalosti detailu. Pro tuto metodologii však existují vhodné vzory, např. metodika vypracovaná OECD (viz https://www.oecd-ilibrary.org/finance-and-investment/guide-for-assessing-the-impact-of-competition-authorities-activities_c92c2cd0-en?__cf_chl_tk=aPiYiHNinPCah0d_ t4uUPpB4yEdtgdo39OrMmxFSU5A-1727436392-0.0.1.1-9151). S ohledem na to, že hodnocení dopadů bude nicméně vždy vycházet pouze z ekonomického modelování, je nutné počítat s jistou mírou nepřesností. Ta by měla být však snížena na přijatelnou míru s tím, že konzistentní používání jednotné metodiky by mělo zajistit srovnatelnost výsledků v čase. Výsledky bude vhodné průměrovat např. za 3leté období, a to kvůli přirozenému nerovnoměrnému rozložení případů. Nejnáročnější případy totiž běžně přesahují horizont jednoho roku a průměrování má tak zabránit zkreslení výsledků v důsledku realizace největších případů v jednom roce. Samotné zveřejnění hodnocení dopadů ve výroční zprávě pak v podobném duchu umožní vytvoření neformálního tlaku na řešení případů s největším ekonomickým dopadem. Úřadu byl navíc v rámci opatření schválen navýšený rozpočet, který počítá s vytvořením týmu Hlavního ekonoma, který by měl být schopen tuto kvantifikaci s dostatečnou spolehlivostí provádět.

Toto opatření je také inspirováno praxí britského soutěžního úřadu (CMA).

K bodu 8 (§ 20b až 20d)

Navrhovaná úprava umožňuje Úřadu, aby v případě, kdy po provedení sektorového šetření v závěrečné zprávě shledá, že na určitém trhu další fúze s menšími soutěžiteli podstatně naruší hospodářskou soutěž, i v případech soutěžitelů nesplňujících standardní notifikační kritéria, nebo že je na něm dlouhodobě podstatně narušena hospodářská soutěž, a zároveň by se nejevilo jako pravděpodobné, že by se tato situace měla v blízké budoucnosti změnit, opatřením obecné povahy stanovit, že na takovémto trhu budou podléhat povolení Úřadu i spojení soutěžitelů, která nesplňují standardní notifikační kritéria stanovená zákonem o ochraně hospodářské soutěže.

Jedná se o situaci, kdy Úřad není schopen identifikovat a do budoucna určit konkrétní soutěžitele, kteří by mohli svým spojením podstatně narušit hospodářskou soutěž, ale pouze samotnou hrozbu ohrožení hospodářské soutěže na určitém trhu. Navrhovaná úprava proto dává Úřadu možnost jednat prostřednictvím opatření obecné povahy vůči blíže neurčenému okruhu soutěžitelů na konkrétním trhu na základě vlastních zjištění z provedeného sektorového šetření. Navrhovaná úprava má za cíl zaručit, že dotčené subjekty – soutěžitelé – mají garantována alespoň minimální procesní práva i pro ten případ, že se úkon Úřadu týká jejich zájmů, byť je nelze jmenovitě určit jako účastníky řízení.

Úřad bude moci ukládat soutěžitelům opatření k nápravě, která by měla vést ke zlepšení situace a obnovení, resp. stimulování efektivní hospodářské soutěže. Úřad bude oprávněn

• vydat opatření obecné povahy, kterým maximálně na dobu 3 let stanoví podmínky, za kterých bude na relevantním trhu spojení soutěžitelů podléhat povolení Úřadu, nebo

• vydat opatření obecné povahy, kterým maximálně na dobu 3 let stanoví relevantní trh, na němž existuje trvající podstatné narušení hospodářské soutěže a na němž bude moci ukládat opatření k nápravě.

Pokud podmínky narušení hospodářské soutěže budou přetrvávat, bude Úřad moci ve všech výše uvedených případech prodloužit jejich platnost, resp. bude vydáno nové opatření obecné povahy v obdobném znění, které bude opět přezkoumatelné v rámci správního soudnictví. Návrh rovněž vymezuje, na jakých trzích typicky může docházet k podstatnému narušení hospodářské soutěže, a to včetně skutečností, které bude Úřad zkoumat při tomto hodnocení ve vztahu k výše popsaným možnostem zásahu. Úřad při vydání opatření obecné povahy, kterým stanoví relevantní trh a kritéria, za kterých na něm spojení soutěžitelů podléhá povolení Úřadu, zohlední zejména potřebu zachování a rozvíjení účinné hospodářské soutěže na dotčeném trhu, jeho strukturu, hospodářskou a finanční sílu soutěžitelů na něm působících, právní a jiné překážky vstupu dalších soutěžitelů na dotčený trh, vývoj nabídky a poptávky na dotčeném trhu, potřeby a zájmy spotřebitelů, výzkum a vývoj, jehož výsledky jsou k prospěchu spotřebitele a nebrání účinné soutěži, a rozvoj malých a středních podniků vyznačujících se inovativními strategiemi.

Možnost aplikace tohoto nového soutěžního nástroje je podmíněna provedením sektorového šetření a následným vydáním opatření obecné povahy je konstatováno, že na určitém trhu bylo shledáno trvající narušení hospodářské soutěže. Za trvající se považuje takové narušení hospodářské soutěže, pokud k němu dochází nepřetržitě po dobu 3 let nebo se vyskytuje opakovaně a v době vydání opatření obecné povahy se nejeví jako pravděpodobné, že by do 2 let zaniklo. K podstatnému narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu dochází zejména tehdy,

• působí-li na relevantním trhu velmi omezený počet soutěžitelů, kteří disponují značnou tržní silou, zejména v porovnání s ostatními soutěžiteli na něm působícími,

• existuje-li na relevantním trhu výrazný odstup mezi tržními podíly omezeného počtu soutěžitelů, kteří svými dodávkami zboží pokrývají většinu relevantního trhu, a jejich konkurentů,

• existují-li na relevantním trhu právní nebo jiné významné překážky vstupu dalších soutěžitelů,

• existuje-li na relevantním trhu omezená možnost rozvoje soutěžitelů,

• existuje-li na relevantním trhu omezená možnost přechodu k jiným dodavatelům nebo odběratelům,

• existuje-li na relevantním trhu výrazná informační asymetrie mezi soutěžiteli, jejich dodavateli nebo odběrateli, anebo spotřebiteli,

• jsou-li soutěžitelé působící na relevantním trhu, kteří disponují hospodářskou a finanční silou, vertikálně integrováni, nebo

• může-li na relevantním trhu docházet ke koordinaci jednání soutěžitelů narušující hospodářskou soutěž bez potřeby uzavření zakázané dohody.

Teprve potom je Úřad oprávněn svým individuálním rozhodnutím ukládat konkrétní opatření k nápravě, která jsou v návrhu zákona demonstrativně uvedena. Může se jednat zejména o

• povinnost poskytnout přístup k datům, rozhraním, sítím nebo jiným zařízením,

• povinnost zavést transparentní, nediskriminační a otevřené normy a standardy,

• povinnost upravit určité typy dohod nebo smluvních ujednání,

• povinnost zveřejňovat informace snižující informační asymetrii,

• povinnost stanovení požadavků na obchodní vztahy mezi soutěžiteli, nebo

• zákaz jednostranného zveřejňování informací, které by usnadňovaly koordinované jednání.

Jelikož na některých trzích dochází k extrémně rychlému vývoji (zejména IT, digitální trhy, data atd.), lze si jen stěží představit, jaká opatření mohou být ke snaze o navrácení funkční hospodářské soutěže potřebná. Proto se navrhuje demonstrativní výčet tak, aby Úřad mohl na tyto změny v daném případě pružně a adekvátně reagovat. Zákonný výčet opatření k nápravě poskytuje soutěžitelům dostatečnou právní jistotu a předvídatelnost toho, jaké případně další opatření s obdobným účinkem může Úřad na konkrétním trhu uložit.

Nestrukturálními opatřeními je myšleno, že Úřad nebude vydávat opatření, kterými by nařídil např. rozprodání podniku, prodej závodu, převod aktiv.

Uvedená opatření k nápravě pozbývají právních účinků ke dni pozbytí platnosti opatření obecné povahy, na jehož základě byla vydána.

Pokud Úřad provede sektorové šetření, podle jehož závěrů by na určitém trhu další spojení s menšími soutěžiteli podstatně narušila hospodářskou soutěž (i v případech soutěžitelů nesplňujících standardní notifikační kritéria), stanoví relevantní trh a kritéria pro spojení soutěžitelů podléhající jeho povolení (viz § 20b odst. 1 písm. a) ZOHS). Takové obecné opatření směřuje ke spojením a trhům, u nichž je obava z podstatného narušení hospodářské soutěže. Naopak institut zjednodušeného řízení je vyhrazen těm spojením soutěžitelů, která jsou z pohledu dopadu na hospodářskou soutěž neproblematická. Proto v případech opatření obecné povahy neumožňuje notifikovat spojení ve zjednodušeném řízení (§ 20b odst. 3 ZOHS).

Úprava se nevztahuje na trhy, kde již působí specializovaný regulátor, aby nedocházelo ke konfliktu pravomocí. Výčet regulátorů je taxativní. Do pravomoci a působnosti takových regulátorů spadá podpora hospodářské soutěže v daném sektoru a mají k tomu k dispozici adekvátní nástroje. Opatření obecné povahy uložené Úřadem by mohlo nejen duplikovat činnost regulátora, ale mohlo by být dokonce kontraproduktivní z pohledu dopadu na hospodářskou soutěž. Případný antagonismus regulačních opatření by rovněž vnášel právní nejistotu na dotčené trhy. Z tohoto důvodu se opatření obecné povahy nevztahuje na relevantní trhy, nad nimiž vykonává dohled Český telekomunikační úřad, Energetický regulační úřad nebo Česká národní banka.

V otázkách řízení o vydání opatření obecné povahy se podpůrně (subsidiárně) použije správní řád (část šestá, § 171 - § 174 správního řádu). Podle této části postupují správní orgány v případech, kdy jim zvláštní zákon (v daném případě tedy zákon o ochraně hospodářské soutěže) ukládá vydat závazné opatření obecné povahy, které není právním předpisem ani rozhodnutím. Opatření obecné povahy tedy leží na pomezí individuálních (konkrétních) správních aktů a normativních (abstraktních) správních aktů, a vzhledem ke svému negativnímu vymezení tak nemůže mít všechny své znaky shodné ani s jedním z nich, nýbrž vždy jen některý ze znaků individuálního nebo normativního správního aktu. Pro normativní správní akt je typická jeho obecnost (abstraktnost) co do okruhu jeho adresátů i okruhu věcí, kterých se týká. Pro rozhodnutí je typická jeho konkrétnost (individualizace) co do okruhu adresátů, neboť se týká individuálně určitelných osob i individuálně určitelné věci. Opatření obecné povahy je tedy abstraktně-konkrétním správním aktem s konkrétně určeným předmětem (konstituuje se jím rozsah práv a povinností v konkrétní věci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů.

Jelikož opatření obecné povahy není právním předpisem, ale jde o jinou formu činnosti veřejné správy, již ze zásady právnosti a zákonnosti zakotvené v § 2 odst. 1 správního řádu vyplývá, že musí být v souladu nejen se zákony, ale i s podzákonnými právními předpisy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3204/21).

Správní řád upravuje proces projednávání opatření obecné povahy (§ 172). Návrh opatření obecné povahy s odůvodněním Úřad doručí veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsí na své úřední desce, a vyzve dotčené osoby, aby k návrhu opatření podávaly připomínky nebo námitky. Řízení o návrhu opatření obecné povahy je písemné, pokud Úřad neurčí, že se koná veřejné projednání návrhu. K návrhu opatření obecné povahy může kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit u Úřadu připomínky. Úřad bude povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění.

Opatření obecné povahy, které musí obsahovat odůvodnění, oznámí Úřad veřejnou vyhláškou. Opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky. Do opatření obecné povahy a jeho odůvodnění může každý u Úřadu nahlédnout. Proti opatření obecné povahy nelze podat opravný prostředek. Soulad opatření obecné povahy s právními předpisy lze posoudit v přezkumném řízení. Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat do 1 roku od účinnosti opatření.

Tato jednoroční lhůta ve spojení s maximálně tříletou platností opatření obecné povahy by neměla být omezující pro případné nově přistupující subjekty na trh (tj. pro subjekt přistoupivší až po uplynutí této lhůty a jeho případná nemožnost bránit se ve správním soudnictví) by neměla představovat znevýhodnění, neboť lze předpokládat, že právě díky tomuto opatření obecné povahy byl vstup nových subjektů umožněn a bez něj by k němu pravděpodobně vůbec nemohlo dojít. Jestliže se po zvýšení počtu soutěžitelů změní situace na daném trhu, může být dán důvod pro zrušení opatření obecné povahy Úřadem.

K bodu 9 (§ 22)

V souvislosti s nově doplňovanými skutkovými podstatami přestupků byla upravena systematika § 22 ZOHS tak, aby skutkové podstaty přestupků byly řazeny v posloupnosti hmotněprávních ustanovení, jejichž porušení se trestá (viz bod 3.6 Zásad tvorby právní úpravy přestupků, schválených usnesením vlády ze dne 31. července 2018 č. 498). Níže neuvedená (nevysvětlená) ustanovení (odstavce, písmena) nebyla předmětem změny, byla pouze v původním znění nově systematicky zařazena.

K § 22 odst. 1 písm. a) a § 22 odst. 3 až 6 ZOHS

Horizontální i vertikální dohody mezi soutěžiteli o přímém nebo nepřímém určení ceny, rozdělení trhu, nákupních zdrojů nebo zákazníků, omezení nebo kontrole výroby nebo odbytu zboží, včetně jeho dovozu nebo vývozu, patří mezi nejzávažnější způsoby narušení hospodářské soutěže. Za taková jednání hrozí účastníkům dohod velmi vysoké pokuty, které mohou být uloženy až do výše 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem na relevantním trhu za poslední ukončené účetní období. Tyto dohody představují velmi závažný přestupek právnických osob a horizontální kartely i trestný čin osob fyzických, mohou často souviset s další trestnou činností, a to i ve formě organizované zločinecké skupiny. Škody způsobené tímto jednáním na soukromých i veřejných rozpočtech mohou jít do stovek milionů i miliard korun, odhalování a usvědčování takového jednání je mimořádně obtížné.

Soutěžní úřady proto potřebují co nejvíce efektivních nástrojů pro rozkrývání zakázaných dohod. Jedním z nich je tzv. leniency program. Účastník dohody má možnost informovat Úřad o existenci takové dohody a pokud mu poskytne nové informace, které umožní vést správní řízení a prokázat dohodu, nebo výrazně přispěje k již probíhajícímu vyšetřování, vyvázne zcela bez pokuty nebo dosáhne jejího výrazného snížení. S úspěšnou účastí v leniency programu jsou spojeny i další důsledky pro soutěžitele i soutěžní úřad. Soutěžitelé páchající bid rigging (kartel u veřejných zakázek) se dále vyhnou udělení zákazu plnění veřejných zakázek, osoby organizující kartel pak i možnému trestnímu postihu. Je však nutno uvést, že aplikace leniency programu v České republice, zejména po zavedení možnosti účinněji vymáhat škodu způsobenou porušením soutěžních předpisů, není příliš efektivní. Úřad obdrží pouze výjimečně žádost soutěžitele o imunitu a žádosti o snížení pokuty nejsou rovněž podávány příliš často. Cílem Úřadu je maximálně podpořit podávání žádostí o shovívavost, tedy účinnost leniency programu coby stěžejního nástroje pro odhalování a potírání cílových dohod soutěžitelů.

Od roku 2023 umožňuje Úřad i samotné fyzické osobě (tj. nezapojené v rámci soutěžitele žádajícího o leniency) podat Úřadu žádost o leniency (tj. žádost o shovívavost). Typicky půjde o bývalé nebo současné manažery, kterým hrozí případný trestní postih za účast na kartelové dohodě a benefitem za podání takové žádosti je pro ně institut účinné lítosti podle § 248a trestního zákoníku. Tato možnost je však dána pouze v soft law Úřadu, v zákoně o ochraně hospodářské soutěže doposud možnost fyzické osoby podat Úřadu žádost o shovívavost výslovně zakotvena není. Návrh zákona umožňuje i fyzickým osobám, které uzavřely nebo se pokusily uzavřít zakázanou dohodu nebo zosnovaly nebo řídily její uzavření (organizátor), vzbudily v jiném rozhodnutí spáchat přestupek (návodce), nebo umožnily nebo usnadnily jinému její spáchání (pomocník), využít institut shovívavosti (leniency), a tím dosáhnout benefitu účinné lítosti chránící je před trestním postihem a současně se vyhnout sankci za přestupek fyzické osoby. Pojmy organizátor, návodce, pomocník byly převzaty ze zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich; k vysvětlení pojmů se odkazuje na komentářovou literaturu k uvedenému zákonu [viz VETEŠNÍK, P. § 13. In: JEMELKA, L., VETEŠNÍK, P.. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zákon o některých přestupcích. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 102 – 108; nebo RIGEL, F. § 13. In: BOHADLO, D., BROŽ, J., KADEČKA, S., PRŮCHA, P., RIGEL, F., ŠŤASTNÝ, V. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-11-7]. ASPI_ID KO250_2016CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.)]. Ve vztahu k možnosti trestat i pokus fyzické osoby o uzavření kartelu je třeba uvést situaci, kdy konkrétní fyzická osoba navrhne uzavření kartelové dohody jiné fyzické osobě, která s tím však nebude souhlasit. Toto jednání je pokusem o uzavření kartelové dohody a od takovéhoto jednání, za předpokladu, že je úmyslné, je třeba fyzické osoby účinně odrazovat, protože uzavřením kartelových dohod hrozí vysoká újma. Navíc, za současné právní úpravy není možné trestat soutěžitele za pokus o uzavření kartelové dohody, což je ovšem naprosto správně, neboť trestání soutěžitelů je založeno na objektivní odpovědnosti. Bez možnosti trestat fyzické osoby za pokus o kartel by tak úmyslné jednání, na jehož základě k uzavírání kartelů dochází, nebylo možno postihovat. Je logické, že fáze pokusu tohoto společensky velmi nebezpečného jednání bude vždy v rukou konkrétních fyzických osob, které se pokusí o koordinaci s fyzickými osobami působícími v rámci jiného soutěžitele.

Vůči osobám participujícím na zakázané dohodě bude Úřad do budoucna postupovat daleko přísněji. Buď budou tyto osoby benefitovat z případné účinné lítosti u trestního postihu (pak se ale musí zapojit do leniency programu nebo podat samostatnou žádost o leniency), nebo se nevydají cestou oznámení nedovoleného jednání a spolupráce s Úřadem, pak jim ale bude nově za přestupek podle zákona o ochraně hospodářské soutěže hrozit sankce zákazu činnosti a placení pokuty. V této souvislosti je nutno uvést, že počet fyzických osob odsouzených doposud v České republice v trestním řízení za účast na dohodě podle § 248 odst. 2, resp. podle § 257 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku je zcela marginální (nízké jednotky odsuzujících trestních rozsudků za dobu více než 15 let účinnosti této právní úpravy). Nová pravomoc Úřadu tak vyplňuje zjevnou mezeru v možnosti spravedlivého postihu takových delikventů.

Fyzickým osobám uzavírajícím dohodu anebo na ní participujícím bude uložen za přestupek zákaz činnosti až na dobu 5 let a pokuta až do výše 10 milionů korun. Jedná se pouze o horní hranici sankce, neboť při ukládání sankce Úřad vždy zkoumá její přiměřenost ve vztahu ke konkrétnímu případu, a pokud by sankce měla být likvidační, tak ji neuloží. Úřad při ukládání sankcí musí striktně postupovat v souladu s právními zásadami trestání, přičemž jednou z nich je i přihlížení k majetkovým poměrům pachatele. Nová úprava směřuje k tomu, aby firemní kultura byla nastavena tak, aby nedocházelo k protiprávnímu jednání v podobě uzavírání kartelových dohod. Úřad bude takto trestat fyzické osoby jen v případech cílových dohod a jednání ve vzájemné shodě. Pro naplnění skutkové podstaty bude vždy nutné úmyslné zavinění.

O přestupcích soutěžitelů podle § 3 ZOHS a těchto fyzických osob podle § 22 ZOHS povede Úřad společné správní řízení, které s fyzickou osobou zastaví, jestliže se v téže věci zahájí trestní řízení, nebo došlo k odsouzení fyzické osoby pro trestný čin spočívající v tomtéž jednání.

Úřad dále upustí od potrestání fyzické osoby za přestupek uzavření dohody v rozporu s § 3 odst. 1, pokud ona sama splní podmínky shovívavosti podle zákona o ochraně hospodářské soutěže, nebo je splní soutěžitel, jehož zakázanou dohodu fyzická osoba uzavřela nebo na ní byla účastna (organizátor, návodce, pomocník). U organizátora, návodce a pomocníka je třeba existence blízkého vztahu k soutěžiteli (např. zaměstnanec, statutární orgán, pravý obchodní zástupce, osoba, která uzavřela smluvní vztah ke konkrétnímu úkonu apod.). Je třeba, aby všechny osoby, které v rámci soutěžitele za něj přímo kartel uzavíraly, nebo jej organizovaly, napomáhaly mu, či s jeho uzavřením pomáhaly, byly motivovány k tomu, aby spolupracovaly při podávání žádosti tímto soutěžitelem a byla jim zaručena (v případě úspěšného podání leniency žádosti soutěžitelem, která umožní odhalení a řádné potrestání soutěžitelů) plná imunita. Tato konstrukce bude vytvářet vnitřní tlak na to, aby docházelo k podávání žádostí o shovívavost ze strany soutěžitelů. Není naopak žádoucí upouštět od potrestání jakýchkoli osob, které se mimo soutěžitele, který splnil podmínky shovívavosti, na uzavření zakázané dohody podílely, neboť takové osoby nepřispěly k tomu, že soutěžitel o leniency požádal a umožnil tak odhalení a potrestání kartelové dohody.

Pravomocí trestat fyzické osoby participující na zakázaných dohodách již nyní disponuje řada členských států Evropské unie, jako např. Belgie, Bulharsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Řecko nebo Španělsko. Ve všech výše uvedených zemích lze trestat jak zakázané horizontální, tak i vertikální dohody. V Belgii při koluzi při zadávání veřejných zakázek je bid rigging jediným porušením soutěžního práva, které lze v Belgii trestně stíhat. Pokud pachatel před zahájením trestního stíhání odhalí skutečnosti týkající se bid riggingu, dostává imunitu. V takovém případě informuje státní zástupce belgický soutěžní úřad a následně probíhá spolupráce v této věci. V Německu soutěžní úřad trestá přestupky, kterých se mohou dopustit i zástupci podniků, jako jsou majitelé společnosti, jednatelé nebo obchodní manažeři. Trestní právo se uplatní jen na dohody ve výběrových řízeních (bid rigging). V případě, že fyzická osoba spáchá správní i trestný čin, platí aplikační přednost trestního práva. V Nizozemsku lze rovněž trestat fyzické osoby, maximální správní pokuta pro fyzickou osobu činí až 900 000 eur.

K § 22 odst. 2 písm. d) a e) ZOHS

V souvislosti s možností Úřadu vyzvat spojující se nebo již spojené soutěžitele k podání návrhu na povolení spojení je třeba zakotvit i možnost postihovat nesplnění této povinnosti. Zakotvuje se tedy nová skutková podstata přestupku (viz § 22 odst. 2 písm. d) a § 22a odst. 2 písm. d) ZOHS) v případě, že soutěžitel nepodá návrh na povolení spojení na výzvu Úřadu. Maximální výše pokuty za tento přestupek se stanoví na 10 000 000 Kč pro nepodnikající fyzické osoby a 10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého právnickými nebo podnikajícími fyzickými osobami za poslední ukončené účetní období. Stejně tak může být potrestán soutěžitel, který uskuteční spojení v rozporu s § 13a odst. 3, tedy po doručení výzvy k podání návrhu na povolení spojení, avšak před právní mocí rozhodnutí Úřadu, kterým se spojení povoluje (viz § 22 odst. 2 písm. e) a § 22a odst. 2 písm. e) ZOHS).

K bodu 10 (§ 22a odst. 1 a 2)

V souvislosti s nově doplňovanými skutkovými podstatami přestupků byla upravena systematika § 22a odst. 1 a 2 ZOHS tak, aby skutkové podstaty přestupků byly řazeny v posloupnosti hmotněprávních ustanovení, jejichž porušení se trestá (viz bod 3.6 Zásad tvorby právní úpravy přestupků, schválených usnesením vlády ze dne 31. července 2018 č. 498).

Dále byl upřesněn přestupek pro právnické osoby a podnikající fyzické osoby – porušení povinnosti strpět šetření na místě mimo obchodní prostory. Rovněž byly doplněny 2 nové skutkové podstaty přestupků pro právnické a podnikající fyzické osoby jako soutěžitele: (i) nepodání návrhu na povolení spojení na základě výzvy Úřadu, (ii) uskutečňování spojení po obdržení výzvy Úřadu k podání návrhu na povolení spojení. Tyto dva nové přestupky soutěžitelů odpovídají zavedení nových nástrojů Úřadu viz výše.

K bodu 11 (§ 22a odst. 3)

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na změnu v posloupnosti skutkových podstat přestupků uvedených v § 22a ZOHS a o stanovení maximálních výší pokut za nový přestupek zavedený v § 22a odst. 2 písm. d) ZOHS. Dále dochází ke změně textace a použití termínu „správního trestu“ místo „pokuty“, který odráží fakt, že za některé přestupky lze uložit vedle pokuty rovněž zákaz plnění veřejných zakázek a poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících.

K bodu 12 (§ 22a odst. 6)

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na změnu v posloupnosti skutkových podstat přestupků uvedených v § 22a ZOHS. Dále dochází ke změně textace a použití termínu „správního trestu“ místo „pokuty“, který odráží fakt, že za některé přestupky lze uložit vedle pokuty rovněž zákaz plnění veřejných zakázek a poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících.

K bodu 13 (§ 22b odst. 1 až 3)

V § 22b ZOHS dochází k revizi ustanovení v návaznosti na provázání s obecnou právní úpravou týkající se trestání přestupků s tím, že pokud k tomu není dán zvláštní důvod, zákon o ochraně hospodářské soutěže by neměl obsahovat speciální pravidla, případně vylučovat pravidla obecná, která vyplývají ze zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, viz dále bod 15.

K bodu 14 (§ 22b odst. 4)

S ohledem na to, že se provádí několik změn v ustanovení § 22b ZOHS, upravuje se i odstavec 4 tak, že se stanoví, že alespoň jedna oprávněná úřední osoba musí mít vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu „Právo“ nebo „Právo a právní věda“ na vysoké škole v České republice, neboť „obor právo“ po změně právní úpravy již neexistuje.

Jedná se pouze o terminologickou změnu ve slovech „obor“ a „program“. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, který ve svém § 44 odst. 1 uvádí, že „vysokoškolské vzdělání se získává studiem v rámci akreditovaného studijního programu podle studijního plánu stanovenou formou studia“. Novela č. 137/2016 Sb. zrušila pojem „obor“ a zavedla pojem „studijní program“, kdy podle § 49 odst. 1 vysoké školy přijímají uchazeče do magisterských studijních programů, a nikoliv studijních oborů. Ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb. pak stanoví, že „studijní obory, v nichž vysoké školy uskutečňují podle dosavadních předpisů obsahově ucelenou část vysokoškolského studia, vysokoškolské studium a postgraduální studium a jsou uvedeny v jejich statutech, se stávají studijními programy“.

K bodu 15 (§ 22b odst. 5)

Nová možnost trestat fyzické osoby v administrativně právním režimu a aplikační praxe Úřadu ukázala nadbytečnost vyloučení ustanovení § 13 odst. 2 a 3, § 16, 17, § 20 odst. 5, § 24 až 27, § 35 písm. a) a d), § 36, 37, § 39 písm. b), § 43, 45, 48, 49, § 51 písm. b), § 53, 54, § 68 písm. c), § 71, § 76 odst. 5, § 78 odst. 2 věty třetí, § 78 odst. 3, § 81, § 82 odst. 1, § 85 odst. 3, § 90 až 92, § 93 odst. 1 písm. g), § 96 odst. 2 a § 101 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, a proto dochází k zavedení jejich aplikace.

K bodu 16 (§ 22ba odst. 1 úvodní část ustanovení)

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na změnu v posloupnosti skutkových podstat přestupků upravených v § 22 a § 22a ZOHS.

K bodu 17 (§ 22ba odst. 1 písm. a) úvodní část ustanovení)

V úvodní části tohoto ustanovení dochází ke změně textace a použití termínu „správního trestu“ místo „pokuty“, který odráží fakt, že za některé přestupky lze uložit vedle pokuty rovněž zákaz plnění veřejných zakázek a poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících.

K bodu 18 (§ 22ba odst. 1 písm. a) bod 1)

Vypouští se povinnost předložit informace a podklady jako první ze všech soutěžitelů, neboť nyní nově může tyto informace a podklady předložit fyzická osoba, nikoliv jako soutěžitel.

K bodu 19 (§ 22ba odst. 2 úvodní část ustanovení)

Jedná se o změnu textace a použití termínu „správního trestu“ místo „pokuty“, který odráží fakt, že za některé přestupky lze uložit vedle pokuty rovněž zákaz plnění veřejných zakázek a poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících, a doplnění termínu „soutěžitel“ v reakci na rozšíření programu shovívavosti i na fyzické osoby, které v rozporu s § 3 odst. 1 ZOHS za soutěžitele uzavřely dohodu nebo jednají ve vzájemné shodě s cílem narušit hospodářskou soutěž. Pro tyto fyzické osoby jsou stanoveny podmínky zvlášť v § 22ba odst. 3 ZOHS, proto byl z důvodu zpřesnění a odlišení v odstavci doplněn pojem „soutěžitel“.

K bodu 20 (§ 22ba odst. 3)

V rámci této úpravy došlo k rozšíření programu shovívavosti i na fyzické osoby vinné z přestupku podle § 22 odst. 1 písm. a) ZOHS. Ustanovení § 22ba odst. 3 nově stanovuje podmínky, za kterých lze upustit od uložení správního trestu nebo snížit pokutu fyzické osobě.

K bodu 21 (§ 22ba odst. 4)

Jedná se o změnu textace a použití termínu „správního trestu“ místo „pokuty“, který odráží fakt, že za některé přestupky lze uložit vedle pokuty rovněž zákaz plnění veřejných zakázek a poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících, a doplnění možnosti žádat o shovívavost i pro fyzické osoby zavedené v odstavci 3.

K bodu 22 (§ 22ba odst. 5)

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na změnu v posloupnosti stávajících ustanovení.

K bodu 23 (§ 22ba odst. 6)

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na změnu v posloupnosti stávajících ustanovení.

K bodu 24 (§ 22ba odst. 7)

V § 22ba odst. 7 byla pravidla pro podání žádosti v rámci programu shovívavosti rozšířena i na fyzické osoby. Lhůty pro podání žádosti o upuštění od uložení správního trestu a žádosti o snížení pokuty jsou nastaveny stejně jako stávající lhůty pro jejich podání ze strany soutěžitelů. Rovněž zde došlo ke změně textace a použití termínu „správního trestu“ místo „pokuty“ (vysvětlení viz výše).

K bodu 25 (§ 26 odst. 3)

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na změnu v posloupnosti některých stávajících ustanovení. Ustanovení se obsahově nemění a rozsah identifikačních údajů zůstává stanoven vyhláškou pouze pro soutěžitele, nikoliv fyzické osoby.

K čl. II – Přechodná ustanovení

K bodu 1

Odstraňuje se právní nejistota tak, aby bylo jasné, že aplikovat postup podle § 13a ZOHS bude možná až na spojení soutěžitelů provedená po účinnosti tohoto zákona.

K bodu 2

Staví se najisto, že ustanovení o povinném vyčíslení výše odhadovaných přímých finančních přínosů pro spotřebitele a soutěžitele plynoucích z činnosti Úřadu v oblasti hospodářské soutěže se poprvé použije pro výroční zprávu vydanou za rok 2025.

K části druhé – změna zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu

K čl. III

Stávající znění § 251a odst. 2 zákona č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPRK“), již pamatuje na situace, kdy se neuplatní zákaz předčasného uskutečňování spojení soutěžitelů uvedený v § 18 odst. 1 ZOHS. Vzhledem k rozšíření stávající úpravy o nový § 13a ZOHS týkající se také povolení spojování soutěžitelů a dobrovolné notifikace je třeba odpovídajícím způsobem upravit i znění § 251a odst. 2 ZOPRK a rozšířit výjimku ze zákazu uskutečňování spojení rovněž na § 13a odst. 3 ZOHS.

K části třetí – účinnost

K čl. IV

Účinnost zákona se navrhuje k 1. červenci 2025. S ohledem na vymezené cíle návrhu zákona je potřebné, aby navržený zákon nabyl účinnosti co nejdříve při respektování obecných zákonem stanovených pravidel o nabývání účinnosti právních předpisů zpravidla k 1. lednu nebo k 1. červenci a při zohlednění obvyklé délky legislativního procesu.

V Praze dne 6. listopadu 2024

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

Ministr spravedlnosti

a předseda Legislativní rady vlády:

JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.

podepsáno elektronicky