Novela z. o ochraně přírody a krajiny - EU

c) k poplatkovému přiznání přiloží žádost o vydání jednotného environmentálního stanoviska nebo žádost o povolení záměru se všemi přílohami.

(4) Vyhlášku podle § 72 odst. 4 a 5 daňového řádu vydává Ministerstvo životního prostředí.

§ 74j

Stanovení poplatku

(1) Poplatek tvrzený v poplatkovém přiznání se považuje za vyměřený dnem uplynutí lhůty pro jeho podání, a to ve výši v něm tvrzené.

(2) Poplatek tvrzený poplatníkem v dodatečném poplatkovém přiznání se považuje za doměřený dnem podání dodatečného poplatkového přiznání, a to ve výši tvrzeného rozdílu oproti poslednímu známému poplatku; to neplatí, je-li dodatečné poplatkové přiznání podáno v průběhu doměřovacího řízení zahájeného z moci úřední.

(3) V dodatečném poplatkovém přiznání se neuvádí den zjištění rozdílu oproti poslednímu známému poplatku.

(4) Poplatek vyměřený podle odstavce 1 nebo doměřený rozdíl podle odstavce 2 správce poplatku předepíše do evidence poplatků.

(5) Dodatečné poplatkové přiznání na poplatek nižší, než je poslední známý poplatek, není přípustné podat po uplynutí 9 let od počátku běhu lhůty pro stanovení poplatku.

(6) U nedoplatku z částky poplatku, která má být uhrazena na základě dodatečného poplatkového přiznání, začne lhůta pro placení poplatku běžet dnem doměření poplatku na základě tohoto dodatečného poplatkového přiznání.

§ 74k

Zvláštní ustanovení o doměření poplatku z moci úřední

K doměření poplatku za kácení dřevin z moci úřední může dojít také, pokud správce poplatku za kácení dřevin zjistí na základě postupu k odstranění pochybností, že poslední známý poplatek není ve správné výši.

§ 74l

Přechod poplatkové povinnosti

(1) Dojde-li ke změně osoby, které bylo vydáno povolení k záměru vyžadujícímu jednotné environmentální stanovisko, přechází poplatková povinnost na osobu, která nově má oprávnění k záměru.

(2) Osoba, která nově má oprávnění k záměru vyžadujícímu jednotné environmentální stanovisko, je povinna tuto skutečnost oznámit správci poplatku za kácení dřevin do 30 dnů ode dne, kdy k ní došlo.

§ 74m

Zvýšení poplatku

(1) Správce poplatku může stanovit zvýšení poplatku za kácení dřevin, opozdí-li se poplatník s úhradou poplatku nebo jeho části o více než 30 dnů, a to až do výše dvojnásobku rozdílu mezi částkou poplatku, která má být zaplacena, a částkou zaplacenou do původního dne splatnosti poplatku. Zvýšení poplatku je příslušenstvím poplatku sledujícím jeho osud.

(2) Dojde-li k doměření poplatku za kácení dřevin, správce poplatku může stanovit novou výši zvýšení poplatku.

(3) Zvýšení poplatku stanoví správce poplatku platebním výměrem.

(4) Zvýšení poplatku je splatné ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o zvýšení poplatku.

(5) Správce poplatku může na žádost poplatníka z důvodu odstranění tvrdosti právního předpisu zcela nebo částečně prominout zvýšení poplatku, lze-li to s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit.

(6) Penále a úroky podle daňového řádu se neuplatní.“.

121. V § 77 odst. 1 písm. a) se slovo „a“ zrušuje a na konci textu písmene se doplňují slova „a předávají rozhodnutí o registraci do registru krajiny“.

122. V § 77 odst. 1 se písmeno b) zrušuje.

Dosavadní písmena c) až u) se označují jako písmena b) až t).

123. V § 77 odst. 1 písm. b) se slovo „prostředků“ nahrazuje slovy „postupů nebo opatření“, slovo „nadměrnému“ se nahrazuje slovem „zbytečnému“, slova „jejich biotopů“ se nahrazují slovy „biotopů druhů“ a slova „, pokud se nejedná o zvláště chráněné druhy“ se zrušují.

124. V § 77 odst. 1 se na konci textu písmene e) doplňují slova „, a podílejí se ve spolupráci s příslušnými orgány ochrany přírody na zajištění provedení opatření k odstranění nebo izolaci invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu podle § 13g odst. 2 a opatření k regulaci invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu podle § 13j odst. 4“.

125. V § 77 odst. 1 se na konci textu písmene f) doplňují slova „, nejde-li o stanovení odchylného postupu v rámci rozhodnutí o povolení k provozování záchranné stanice nebo jeho změně podle § 57a odst. 7“.

126. V § 77 odst. 1 se za písmeno f) vkládají nová písmena g) a h), která znějí:

„g) rozhodují o uložení opatření k zabránění nebo zmírnění poškození biotopů opylovačů podle § 5c odst. 1,

h) rozhodují o uložení opatření k omezení nežádoucích účinků venkovního osvětlení podle § 5d odst. 4,“.

Dosavadní písmena g) až t) se označují jako písmena i) až v).

127. V § 77 odst. 1 písm. i) a v § 87 odst. 6 se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“.

128. V § 77 odst. 1 písm. m) a v § 77a odst. 4 písm. c) se na konci textu písmene doplňují slova „, a předávají jej do registru krajiny“.

129. V § 77 odst. 1 písmena n) a o) znějí:

„n) sjednávají a zrušují smlouvy o smluvně chráněném památném stromu podle § 39 a § 45 odst. 2, vydávají rozhodnutí o vyhlášení památných stromů podle § 46 odst. 1, včetně stanovení jejich ochranných pásem podle § 46 odst. 2, a zrušení ochrany památných stromů podle § 46 odst. 5, předávají dokumentaci o památných stromech a jejich ochranných pásmech a smluvně chráněných památných stromech do ústředního seznamu podle § 47 odst. 1 a zajišťují označení památného stromu a jeho odstranění podle § 47 odst. 2,

o) vydávají souhlasy ke stanoveným činnostem v ochranných pásmech památných stromů podle § 46 odst. 4, povolují výjimky ze zákazů u památných stromů podle § 46 odst. 3 a poskytují předběžnou informaci o škodlivosti činnosti podle § 46 odst. 4,“.

130. V § 77 odst. 1 písm. p) a v § 77a odst. 4 písm. r) se slova „zvláště chráněných rostlin, zvláště chráněných živočichů, ptáků nebo rostlin nebo živočichů chráněných podle mezinárodních úmluv“ zrušují a text „odst. 2“ se nahrazuje textem „odst. 3 písm. a)“.

131. V § 77 odst. 1 písm. q) se slova „§ 54 odst. 4 až 11“ nahrazují slovy „§ 55 odst. 1 až 6“, slova „§ 54 odst. 4 až 10“ se nahrazují slovy „§ 55 odst. 1 až 3“, za slovo „ověřují“ se vkládá slovo „zákonný“ a text „§ 54 odst. 10“ se nahrazuje textem „§ 55 odst. 6“.

132. V § 77 odst. 1 písm. s) a v § 77a odst. 4 písm. t) se za slovo „ukládají“ vkládají slova „rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy, pokud jde o blíže neurčený okruh osob,“.

133. V § 77 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:

„(4) Obecní úřady obcí s rozšířenou působností jsou dále ve svém správním obvodu správcem poplatku za kácení dřevin; § 77a odst. 3 a § 78 odst. 1 a 2 se nepoužijí.“.

Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.

134. V § 77a odst. 3 větě první se za slova „chráněných území“ vkládají slova „a na území chráněných na základě smlouvy podle § 39“.

135. V § 77a odst. 4 se na konci textu písmene j) doplňují slova „a předávají dokumentaci o vyhlášených přírodních parcích do registru krajiny“.

136. V § 77a odst. 4 se písmeno q) zrušuje.

Dosavadní písmena r) až z) se označují jako písmena q) až y).

137. V § 77a odst. 4 písmeno y) zní:

„y) uplatňují stanoviska k návrhu zásad územního rozvoje, územního plánu, regulačního plánu, vymezení zastavěného území a územního opatření z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem, není-li příslušný jiný orgán ochrany přírody, a jsou dotčeným orgánem při jejich pořizování.“.

138. V § 77a odst. 5 písmeno b) zní:

„b) vydávají souhlas k prodeji a nabízení za účelem prodeje živých jedinců druhů čmeláků a pačmeláků rodu Bombus, k jejich vypouštění a rozšiřování podle § 5c odst. 3,“.

139. V § 77a odst. 5 se na konci textu písmene d) doplňují slova „a mohou vydat opatření obecné povahy, kterým se stanoví opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence podle § 5 odst. 6, týká-li se takové opatření území zasahujícího správní obvody nejméně dvou podřízených obecních úřadů obcí s rozšířenou působností“.

140. V § 77a odst. 5 se za písmeno f) vkládá nové písmeno g), které zní:

„g) vydávají rozhodnutí o uložení provedení opatření podle § 13c odst. 1,“.

Dosavadní písmena g) až r) se označují jako písmena h) až s).

141. V § 77a odst. 5 písm. k) se text „§ 49 odst. 4“ nahrazuje textem „§ 49a odst. 6“.

142. V § 77a odst. 5 písmena l) a m) znějí:

„l) ukládají rozhodnutím provedení technicky a ekonomicky dostupných opatření k předcházení úhynu zvláště chráněných rostlin a úhynu a zraňování zvláště chráněných živočichů podle § 48a,

m) omezují rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy, pokud jde o blíže neurčený okruh osob, odebírání nebo využívání jedinců zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v III. kategorii ochrany z přírody podle § 50 odst. 2,“.

143. V § 77a odst. 5 se za písmeno m) vkládá nové písmeno n), které zní:

„n) zajišťují zpracování, schválení a realizaci regionálních akčních plánů podle § 52a odst. 1 a jejich předání do ústředního seznamu podle § 52a odst. 3, podílí se na realizaci záchranných programů podle § 52a odst. 1 a programů péče podle § 52a odst. 2 ve spolupráci s Agenturou a při výkonu své působnosti postupují v souladu s těmito dokumenty a zajišťují další potřebnou péči o zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů,“.

Dosavadní písmena n) až s) se označují jako písmena o) až t).

144. V § 77a odst. 5 písm. o) se text „§ 54 odst. 3“ nahrazuje textem „§ 52b odst. 1“.

145. V § 77a odst. 5 písm. p) se slova „§ 54 odst. 4 až 10“ nahrazují slovy „§ 55 odst. 1 až 3“, za slovo „ověřují“ se vkládá slovo „zákonný“ a text „§ 54 odst. 10“ se nahrazuje textem „§ 55 odst. 6“.

146. V § 77a odst. 5 se na konci textu písmene q) doplňují slova „, nejde-li o povolení výjimky v rámci rozhodnutí o povolení k provozování záchranné stanice nebo jeho změně podle § 57a odst. 7“.

147. V § 77a odst. 5 písm. r) se číslo „5“ nahrazuje číslem „6“.

148. V § 77a odst. 5 se na konci písmene s) slovo „a“ nahrazuje čárkou a vkládá se nové písmeno t), které zní:

„t) uzavírají dohody k provádění péče o pozemek podle § 68 odst. 2 a provádějí zásahy ke zlepšení přírodního a krajinného prostředí podle § 68 odst. 3 v rozsahu své působnosti a“.

Dosavadní písmeno t) se označuje jako písmeno u).

149. V § 77a se doplňuje odstavec 8, který zní:

„(8) Krajské úřady vydávají závazná stanoviska z hlediska vysazování nepůvodních druhů k řízením o povolení výkonu rybářského práva podle zákona o rybářství.“.

150. V § 78 odst. 2 větě druhé se slova „Šumava a“ nahrazují slovy „Šumava,“ a za slovo „pískovce“ se vkládají slova „a Správa Národního parku Křivoklátsko vykonává státní správu v rozsahu působnosti Agentury též na území Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko“.

151. V § 78 odst. 2 větě poslední se číslo „5“ nahrazuje číslem „6“.

152. V § 78 odst. 3 písm. h) se část textu za středníkem včetně středníku zrušuje.

153. V § 78 odst. 3 písm. j) se za slovo „místa“ vkládají slova „, cesty a trasy“.

154. V § 78 odst. 3 písm. k) se text „16d“ nahrazuje textem „16e“.

155. V § 78 odst. 3 písm. o) se za slovo „vydávají“ vkládají slova „rozhodnutí nebo“ a za slovo „zákazu“ se vkládají slova „činnosti podle § 66 odst. 1 a k“.

156. V § 78 odst. 7 větě poslední se za slovo „republiky“ vkládají slova „uzavírá dohody podle § 68 odst. 2 a“.

157. V § 78 odst. 9 se za slova „odstavce 1“ vkládají slova „a podle odstavce 19 rovněž na pozemcích a stavbách, které tvoří součást objektů důležitých pro obranu státu mimo vojenské újezdy“.

158. V § 78 odst. 11 větě první se slova „nebo záchranné programy zvláště chráněných druhů podle § 52“ zrušují.

159. V § 78 odst. 13 písm. a) se na konci textu bodu 1 doplňují slova „podle § 13a odst. 1“.

160. V § 78 odst. 13 písm. a) se na konci bodu 3 doplňuje slovo „nebo“ a bod 4 se zrušuje.

Dosavadní bod 5 se označuje jako bod 4.

161. V § 78 se za odstavec 13 vkládá nový odstavec 14, který zní:

„(14) Agentura na celém území České republiky vydává Červené seznamy podle § 52. Agentura na celém území České republiky zajišťuje zpracování a realizaci záchranných programů podle § 52a odst. 1 a programů péče podle § 52a odst. 2; schválené záchranné programy a programy péče předává Agentura do ústředního seznamu. Agentura dále na celém území České republiky koordinuje zpracování regionálních akčních plánů zpracovaných příslušnými orgány ochrany přírody.“.

Dosavadní odstavce 14 až 18 se označují jako odstavce 15 až 19.

162. V § 78 odst. 15 větě první se slova „zvláště chráněných druhů“ nahrazují slovy „, regionálními akčními plány a programy péče“.

163. V § 79 odst. 3 písmeno c) zní:

„c) rozhoduje o povolení k provozování záchranné stanice podle § 57a odst. 1 a jeho změně nebo zrušení podle § 57a odst. 8, v rámci rozhodnutí o povolení k provozování záchranné stanice nebo jeho změny stanovuje odchylný postup podle § 5b odst. 1 a povoluje výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a zvláště chráněných druhů živočichů podle § 56 odst. 1, vede seznam záchranných stanic a zveřejňuje jej na svých internetových stránkách podle § 57a odst. 2,“.

164. V § 79 odst. 3 písmeno p) zní:

„p) schvaluje a ukončuje záchranné programy podle § 52a odst. 1 a programy péče podle § 52a odst. 2 a společně s Agenturou zajišťuje koordinaci jejich realizace,“.

165. V § 79 odst. 3 se za písmeno p) vkládají nová písmena q) a r), která znějí:

„q) může vydat opatření obecné povahy, pokud jde o blíže neurčený okruh osob, kterým se povoluje výjimka ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1 a 5, týká-li se takové opatření území zasahujícího správní obvody nejméně 2 příslušných orgánů ochrany přírody,

r) může uzavírat dohody podle § 56 odst. 6, pokud se mají vztahovat na území zasahující správní obvody nejméně 2 příslušných orgánů ochrany přírody,“.

Dosavadní písmena q) až v) se označují jako písmena s) až x).

166. V § 79 odst. 5 písm. d) se slova „jestliže rostou na pozemcích ve vlastnictví fyzických osob, které tyto pozemky užívají,“ zrušují.

167. V § 79 odst. 5 písmeno n) zní:

„n) stanoví seznam zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a jejich zařazení do příslušné kategorie ochrany podle § 48 odst. 3, podrobnější charakteristiku podstatných změn hydrologických půdních poměrů a vodního režimu území, půdního povrchu a chemických vlastností prostředí s ohledem na nároky jednotlivých zvláště chráněných druhů rostlin nebo živočichů anebo jejich skupin podle § 49a odst. 4, bližší podmínky nezaměnitelného a trvalého označení a jiného způsobu nezaměnitelné a trvalé identifikace mrtvých jedinců zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů zařazených v I. nebo II. kategorii ochrany podle § 49b odst. 3, seznam zvláště chráněných nerostů podle § 51 a míst jejich přirozeného výskytu a dále bližší podmínky jejich ochrany,“.

168. V § 79 odst. 5 písm. o) se za slovo „ověřování“ vkládá slovo „zákonného“, slovo „náležitosti“ se nahrazuje slovem „vzor“ a text „§ 54 odst. 11“ se nahrazuje textem „§ 55 odst. 7“.

169. V § 79 odst. 5 se za písmeno o) vkládá nové písmeno p), které zní:

„p) stanoví bližší podmínky pro poskytování péče živočichům v záchranných stanicích s ohledem na zachování jejich přirozených vlastností a možnost jejich návratu do přírody a podmínky pro poskytování dlouhodobé péče živočichům, jejichž návrat do přírody není možný, a jejich využití pro osvětové a vzdělávací účely podle § 57b odst. 7 a výši nákladů na krmivo, energie a chovatelskou péči o jedince hrazené Ministerstvem životního prostředí podle § 89 odst. 7,“.

Dosavadní písmena p) až x) se označují jako písmena q) až y).

170. V § 79 odst. 5 písm. q) se číslo „4“ nahrazuje číslem „7“.

171. V § 79 odst. 7 větě druhé se slova „splňují podmínky stanovené v čl. 8 odst. 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014“ nahrazují slovy „jsou schopna zajistit potřebnou odbornou péči a zabránit úniku a rozmnožování invazních nepůvodních živočichů“.

CELEX 32014R1143

172. V § 80 odst. 2 větě první se za slovo „jedinců“ vkládají slova „a odstranění jedinců invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu“.

173. V § 80 odst. 3 větě poslední se za slovo „prokazování“ vkládá slovo „zákonného“.

174. V § 80 se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) Jedná-li se o kontrolu dodržování ustanovení tohoto zákona týkajících se ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, ochrany ptáků nebo ochrany před invazními nepůvodními druhy, je inspekce oprávněna po právnických, podnikajících fyzických a fyzických osobách požadovat prokázání zákonného původu podle § 54 odst. 1, prokázání jejich totožnosti podle § 54 odst. 3 písm. a) a odebrat jim nedovoleně držené jedince nebo uložit jim odstranění jedince invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu podle § 89. Inspekce rovněž projednává přestupky právnických, podnikajících fyzických a fyzických osob, pokud jimi byly porušeny povinnosti podle tohoto zákona týkající se ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, ochrany ptáků nebo ochrany před invazními nepůvodními druhy.“.

175. V § 81 se na konci odstavce 7 tečka nahrazuje slovem „, a“ a doplňuje se písmeno g), které zní:

„g) pořídit zvukový, obrazový nebo jiný záznam osob a věcí nacházejících se na veřejně přístupném místě a zvukový, obrazový nebo jiný záznam průběhu úkonu, je-li to nezbytné pro plnění jejich úkolů.“.

176. V § 81 odstavec 8 zní:

„(8) V případě bezprostředního ohrožení zájmů chráněných podle částí druhé až páté tohoto zákona je strážce přírody oprávněn k pozastavení rušivé činnosti. O svém opatření bezodkladně vyrozumí orgán ochrany přírody, který strážce ustanovil. Opatření potvrdí, změní nebo zruší orgán ochrany přírody, který strážce ustanovil, rozhodnutím nejpozději do 15 dnů od jeho provedení strážcem. Vydání rozhodnutí je prvním úkonem v řízení.“.

177. V § 83 odst. 8 úvodní části ustanovení se za slovo „stanovisko⁶²⁾,“ vkládají slova „který se nachází mimo zvláště chráněné území, evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast,“.

178. V § 83 odst. 8 písm. b) se slovo „prostředků“ nahrazuje slovy „postupů nebo opatření“.

179. V § 83 odst. 8 se za písmeno c) vkládají nová písmena d) a e), která znějí:

„d) uložení opatření k zabránění nebo zmírnění poškození biotopů opylovačů podle § 5c odst. 1,

e) uložení opatření k omezení nežádoucích účinků venkovního osvětlení podle § 5d odst. 4,“.

Dosavadní písmena d) až j) se označují jako písmena f) až l).

180. V § 83 odst. 8 písm. f) se číslo „1“ nahrazuje číslem „2“.

181. V § 83 odst. 8 písm. j) se číslo „1“ nahrazuje číslem „4“.

182. V § 83 odst. 8 písm. k) se za slovo „stromů“ vkládají slova „podle § 46 odst. 3“.

183. V nadpisu § 83a se doplňují slova „a obsah oznámení o kácení dřevin“.

184. V § 83a se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 až 5, které znějí:

„(3) V žádosti o povolení ke kácení dřevin žadatel uvede:

a) označení katastrálního území a parcely, na které se dřeviny nachází, stručný popis umístění dřevin a situační zákres,

b) doložení vlastnického práva nebo nájemního anebo uživatelského vztahu žadatele k příslušným pozemkům, nelze-li je ověřit v katastru nemovitostí, včetně písemného souhlasu vlastníka pozemku s kácením, není-li žadatelem vlastník pozemku; to neplatí pro žádost o povolení kácení dřevin v souvislosti se záměrem, pro který je jiným právním předpisem stanoven účel vyvlastnění,

c) specifikaci dřevin, které mají být káceny, zejména druhy, popřípadě rody dřevin, jejich počet a obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí; pro kácení zapojených porostů dřevin lze namísto počtu kácených dřevin uvést výměru kácené plochy s uvedením druhového, popřípadě rodového zastoupení dřevin,

d) hodnotu dřevin a zapojených porostů dřevin, které mají být káceny, vypočtenou podle přílohy č. 7 k tomuto zákonu, včetně hodnot koeficientů použitých pro výpočet, a dále celkovou hodnotu dřevin a zapojených porostů dřevin v členění alespoň po jednotlivých obcích, na jejichž území se má uskutečnit kácení dřevin, jde-li o kácení v souvislosti se záměrem vyžadujícím jednotné environmentální stanovisko, a

e) zdůvodnění žádosti.

(4) V oznámení o kácení dřevin podle § 8 odst. 2 a 4 žadatel uvede:

a) označení katastrálního území a parcely, na které se dřeviny nachází, stručný popis umístění dřevin a situační zákres,

b) doložení vlastnického práva nebo nájemního anebo uživatelského vztahu oznamovatele k příslušným pozemkům, nelze-li je ověřit v katastru nemovitostí, včetně souhlasu vlastníka pozemku s kácením, není-li oznamovatelem vlastník pozemku, s výjimkou postupu podle § 8 odst. 4 a s výjimkou kácení dřevin při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, při odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav, v ochranném pásmu zařízení pro rozvod tepelné energie prováděném při provozování těchto zařízení a při kácení dřevin na stavbě dráhy,

c) specifikaci dřevin, které mají být káceny nebo byly pokáceny, zejména druhy, popřípadě rody dřevin, jejich počet a obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí; pro kácení zapojených porostů dřevin lze namísto počtu kácených dřevin uvést výměru kácené plochy s uvedením druhového, popřípadě rodového zastoupení dřevin,

e) zdůvodnění oznámení a

f) v případě kácení dřevin podle § 8 odst. 4 doložení skutečností nasvědčujících tomu, že byly splněny podmínky pro tento postup.

(5) Oznámení o kácení dřevin podle § 8 odst. 4, které bylo provedeno složkami integrovaného záchranného systému z rozhodnutí velitele zásahu při záchranných nebo likvidačních pracích anebo při ochraně obyvatelstva, obsahuje informaci o místě zásahu a počtu dřevin dotčených zásahem.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 6.

185. V § 87 odst. 1 písmena b) a c) znějí:

„b) poruší povinnost obecné ochrany rostlin a živočichů podle § 5 odst. 1,

c) neprovede postupy nebo opatření uložené orgánem ochrany přírody podle § 5 odst. 3, § 5c odst. 1 nebo § 5d odst. 4,“.

186. V § 87 odst. 1 se za písmeno c) vkládají nová písmena d) a e), která znějí:

„d) poruší některý ze zákazů na ochranu ptáků podle § 5a odst. 1 písm. c) až e) nebo odstavce 2,

e) prodá nebo nabídne za účelem prodeje živého jedince druhu čmeláka nebo pačmeláka rodu Bombus anebo vypustí nebo rozšíří takového jedince, který má původ mimo území České republiky, bez souhlasu podle § 5c odst. 4 nebo v rozporu s ním,“.

Dosavadní písmena d) až m) se označují jako písmena f) až o).

187. V § 87 odst. 1 písm. g) se za slovo „ohlašovací“ vkládají slova „, oznamovací nebo registrační“.

188. V § 87 odst. 1 se za písmeno g) vkládají nová písmena h) a i), která znějí:

„h) v rozporu s § 74i odst. 1 nepodá poplatkové přiznání správci poplatku za kácení dřevin ve stanovené lhůtě,

i) v rozporu s § 74l odst. 2 neoznámí změnu v osobě povinného k platbě poplatku za kácení dřevin ve stanovené lhůtě,“.

Dosavadní písmena h) až o) se označují jako písmena j) až q).

188. V § 87 odst. 1 se písmeno k) zrušuje.

Dosavadní písmena l) až q) se označují jako písmena k) až p).

189. V § 87 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno q), které zní:

„q) v rozporu s § 57a odst. 2 používá označení „záchranná stanice“.“.

190. V § 87 odst. 2 úvodní části ustanovení se za slovo „se“ vkládá slovo „dále“.

191. V § 87 odst. 2 písmena b) a c) znějí:

„b) poruší některý ze zákazů na ochranu ptáků podle § 5a odst. 1 písm. a) nebo b),

c) neprovede opatření uložená orgánem ochrany přírody podle § 48a,“.

192. V § 87 odst. 2 se za písmeno c) vkládají nová písmena d) až j), která znějí:

„d) v rozporu s § 49 poškodí biotop nebo místní populaci zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha anebo její genofond,

e) poruší některý ze zákazů na ochranu zvláště chráněných druhů rostlin zařazených v I. nebo II. kategorii ochrany anebo evropsky významného druhu rostliny podle § 49a odst. 1 nebo § 49c,

f) poruší některý ze zákazů na ochranu zvláště chráněných druhů živočichů zařazených v I. nebo II. kategorii ochrany anebo evropsky významného druhu živočicha podle § 49a odst. 2 nebo § 49c,

g) poruší některý ze zákazů na ochranu zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin zařazených v I. nebo II. kategorii ochrany vztahujících se na mrtvé jedince, jejich části nebo výrobky z nich podle § 49b odst. 1,

h) poruší zákaz prodeje nebo nabízení za účelem prodeje jedince zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v III. kategorii ochrany, jeho části nebo výrobku z něj podle § 50 odst. 1,

i) odebere z přírody jedince zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v III. kategorii ochrany v rozporu s omezením orgánu ochrany přírody podle § 50 odst. 2,

j) v rozporu s § 52b odst. 1 vypustí zvláště chráněného živočicha odchovaného v lidské péči do přírody nebo vyseje anebo vysadí uměle vypěstovanou zvláště chráněnou rostlinu mimo kulturu nebo zastavěné území obce bez souhlasu orgánu ochrany přírody,“.

Dosavadní písmena d) až m) se označují jako písmena k) až t).

193. V § 87 odst. 2 se za písmeno l) vkládá nové písmeno m), které zní:

„m) neprovede uloženou náhradní výsadbu dřevin nebo nezajistí následnou péči o ně podle § 9,“.

Dosavadní písmena m) až t) se označují jako písmena n) až u).

194. V § 87 odst. 2 se písmeno q) zrušuje.

Dosavadní písmena r) až u) se označují jako písmena q) až t).

195. V § 87 odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „přestupku“ vkládá slovo „dále“.

196. V § 87 odst. 3 písmena b) a c) znějí:

„b) v rozporu s § 49 zničí biotop nebo místní populaci zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha anebo její genofond,

c) v rozporu s § 49a odst. 1 písm. a) nebo § 49c zničí jedince zvláště chráněného druhu rostliny zařazeného v I. nebo II. kategorii ochrany anebo evropsky významného druhu,“.

197. V § 87 odst. 3 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:

„d) v rozporu s § 49a odst. 2 písm. a) usmrtí jedince zvláště chráněného druhu živočicha zařazeného v I. nebo II. kategorii ochrany anebo evropsky významného druhu,“.

Dosavadní písmena d) až r) se označují jako písmena e) až s).

198. V § 87 odst. 3 se písmeno h) zrušuje.

Dosavadní písmena i) až s) se označují jako písmena h) až r).

199. V § 87 odst. 3 písm. l) a v § 88 odst. 2 písm. p) se slovo „nebo“ nahrazuje slovy „odst. 1 nebo 5, podmínky dohody uzavřené podle § 49a odst. 6 nebo § 56 odst. 6 nahrazující výjimku podle § 56 odst. 1 anebo“.

200. V § 87 odst. 3 a v § 88 odst. 2 se na konci textu písmene o) doplňují slova „, 55 nebo 55a“.

201. V § 87 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:

„(4) Fyzická osoba se jako provozovatel motorového vozidla dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 44b nezajistí, aby při užití tohoto vozidla ve zvláště chráněném území byly dodržovány zákazy vjezdu a setrvávání motorových vozidel stanovené tímto zákonem nebo aby nedošlo k vjezdu nebo setrvání motorového vozidla, k němuž je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu. K odpovědnosti fyzické osoby za tento přestupek se nevyžaduje zavinění. Provozovatel motorového vozidla za tento přestupek neodpovídá, jestliže prokáže, že v době před porušením povinností podle tohoto zákona bylo vozidlo, jehož je provozovatelem, odcizeno nebo byla odcizena jeho tabulka s přidělenou registrační značkou, nebo pokud podal žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel, jíž bylo následně vyhověno.“.

Dosavadní odstavce 4 až 6 se označují jako odstavce 5 až 7.

202. V § 87 odst. 5 písm. a) se číslo „10 000“ nahrazuje číslem „100 000“.

203. V § 87 odst. 5 písm. b) se číslo „20 000“ nahrazuje číslem „200 000“.

204. V § 87 odst. 5 písm. c) se číslo „100 000“ nahrazuje číslem „1 000 000“.

205. V § 87 se na konci odstavce 5 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní:

„d) 10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 4.“.

206. V § 87 odst. 7 se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“.

207. V § 88 odst. 1 písmena d) a e) znějí:

„d) poruší povinnost obecné ochrany rostlin a živočichů podle § 5 odst. 1,

e) neprovede postupy nebo opatření uložené orgánem ochrany přírody podle § 5 odst. 3, § 5c odst. 1 nebo § 5d odst. 4,“.

208. V § 88 odst. 1 se za písmeno e) vkládají nová písmena f) a g), která znějí:

„f) poruší některý ze zákazů na ochranu ptáků podle § 5a odst. 1 písm. c) až e) nebo odstavce 2,

g) prodá nebo nabídne za účelem prodeje živého jedince druhu čmeláka nebo pačmeláka rodu Bombus anebo vypustí nebo rozšíří takového jedince, který má původ mimo území České republiky, bez souhlasu podle § 5c odst. 4 nebo v rozporu s ním,“.

Dosavadní písmena f) až s) se označují jako písmena h) až u).

209. V § 88 odst. 1 písm. j) se za slovo „ohlašovací“ vkládají slova „, oznamovací nebo registrační“, slova „zákona nebo“ se nahrazují slovem „zákona,“ a za slovo „výsadby“ se vkládají slova „nebo nezajistí následnou péči o vysazené dřeviny“.

210. V § 88 odst. 1 se za písmeno j) vkládají nová písmena k) a l), která znějí:

„k) v rozporu s § 74i odst. 1 nepodá poplatkové přiznání správci poplatku za kácení dřevin ve stanovené lhůtě,

l) v rozporu s § 74l odst. 2 neoznámí změnu v osobě povinného k platbě poplatku za kácení dřevin ve stanovené lhůtě,“.

Dosavadní písmena k) až u) se označují jako písmena m) až w).

211. V § 88 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno x), které zní:

„x) v rozporu s § 57a odst. 2 používá označení „záchranná stanice“.“.

212. V § 88 odst. 2 úvodní části ustanovení se za slovo „se“ vkládá slovo „dále“.

213. V § 88 odst. 2 písmena d) a e) znějí:

„d) poruší některý ze zákazů na ochranu ptáků podle § 5a odst. 1 písm. a) nebo b),

e) neprovede opatření uložená orgánem ochrany přírody podle § 48a,“.

214. V § 88 odst. 2 se za písmeno e) vkládají nová písmena f) až l), která znějí:

„f) v rozporu s § 49 poškodí nebo zničí biotop zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha, jeho místní populaci anebo genofond,

g) poruší některý ze zákazů na ochranu zvláště chráněných druhů rostlin zařazených v I. nebo II. kategorii ochrany anebo evropsky významného druhu rostliny podle § 49a odst. 1 nebo § 49c,

h) poruší některý ze zákazů na ochranu zvláště chráněných druhů živočichů zařazených v I. nebo II. kategorii ochrany anebo evropsky významného druhu živočicha podle § 49a odst. 2 nebo § 49c,

i) poruší některý ze zákazů na ochranu zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin zařazených v I. nebo II. kategorii ochrany vztahujících se na mrtvé jedince, jejich části nebo výrobky z nich podle § 49b odst. 1,

j) poruší zákaz prodeje nebo nabízení za účelem prodeje jedince zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v III. kategorii ochrany, jeho části nebo výrobku z něj podle § 50 odst. 1,

k) odebere z přírody jedince zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v III. kategorii ochrany v rozporu s omezením orgánu ochrany přírody podle § 50 odst. 2,

l) v rozporu s § 52b odst. 1 vypustí zvláště chráněného živočicha odchovaného v lidské péči do přírody nebo vyseje anebo vysadí uměle vypěstovanou zvláště chráněnou rostlinu mimo kulturu nebo zastavěné území obce bez souhlasu orgánu ochrany přírody,“.

Dosavadní písmena f) až s) se označují jako písmena m) až z).

215. V § 88 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

„(3) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako provozovatel motorového vozidla dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 44b nezajistí, aby při užití motorového vozidla ve zvláště chráněném území byly dodržovány zákazy vjezdu a setrvávání motorových vozidel stanovené tímto zákonem nebo aby nedošlo k vjezdu nebo setrvání motorového vozidla, k němuž je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu. Provozovatel motorového vozidla za tento přestupek neodpovídá, jestliže prokáže, že v době před porušením povinností podle tohoto zákona bylo vozidlo, jehož je provozovatelem, odcizeno nebo byla odcizena jeho tabulka s přidělenou registrační značkou, nebo pokud podal žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel, jíž bylo následně vyhověno.“.

Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.

216. V § 88 odst. 4 písm. a) se číslo „1 000 000“ nahrazuje číslem „10 000 000“.

217. V § 88 odst. 4 písm. b) se číslo „2 000 000“ nahrazuje číslem „20 000 000“.

218. V § 88 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno c), které zní:

„c) 10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3.“.

219. V § 88 odst. 5 se slova „a 2“ nahrazují slovy „až 3“.

220. Pod označení § 88a se vkládá nadpis, který zní: „Společná ustanovení k přestupkům“.

221. V § 88a se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 až 4, které znějí:

„(2) Pravomocná rozhodnutí o přestupku podle § 87 odst. 2 písm. f), § 87 odst. 3 písm. d) a § 88 odst. 2 písm. h) se zapisují do evidence přestupků spravované Ministerstvem spravedlnosti.

(3) Orgán ochrany přírody přestupek podle § 87 odst. 4 nebo § 88 odst. 3 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče vykazuje, a

a) nezahájil řízení o tomto přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo

b) řízení o tomto přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.

(4) Je-li zahájeno řízení o uložení pokuty za přestupek podle § 87 odst. 4 nebo § 88 odst. 3, nelze již zahájit řízení o přestupku pro stejné porušení povinností řidiče; to neplatí, pokud se provozovatel vozidla zprostí odpovědnosti za přestupek podle § 87 odst. 4 nebo § 88 odst. 3. Do promlčecí doby přestupku podle § 87 odst. 4 nebo § 88 odst. 3 se nezapočítává doba, po kterou bylo vedeno řízení o přestupku podle odstavce 3 písm. b). Do promlčecí doby přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče vykazuje, se nezapočítává doba, po kterou bylo pro stejné porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vedeno řízení o přestupku podle § 87 odst. 4 nebo § 88 odst. 3.“.

222. V § 89 odst. 1 větě druhé se slova „živočichů nebo“ nahrazují slovy „živočichů, ptáků nebo“.

223. V § 89 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno c), které zní:

„c) jde-li o osobu, která jej má v držení, jej využívá bez povolení podle čl. 8 odst. 1 nebo čl. 19 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 nebo v rozporu s podmínkami stanovenými v tomto povolení.“.

224. V § 89 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí:

„(3) Doručením oznámení o zahájení řízení o odebrání vzniká držiteli jedince zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha, druhu rostliny nebo živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv, ptáka nebo jedince invazního nepůvodního druhu živočicha na unijním seznamu, jeho části nebo výrobku z něj povinnost do doby, než bude řízení pravomocně ukončeno, zdržet se jednání, které by mohlo zmařit účel řízení o odebrání, zejména drženého jedince prodat, darovat nebo s ním jinak nakládat. Je-li důvodné podezření, že jej osoba drží nedovoleně, a zároveň hrozí, že jeho držitel zmaří účel řízení o odebrání, nebo to vyžaduje zájem na ochraně drženého jedince, může orgán ochrany přírody jedince předběžným opatřením zajistit.

(4) Rozhodnutí o odebrání jedince podle odstavce 3 zašle orgán ochrany přírody do 10 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí Ministerstvu životního prostředí. Současně orgán ochrany přírody informuje Ministerstvo životního prostředí o tom, kde se jedinec ke dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nachází.“.

Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 5 a 6.

225. V § 89 se na konci odstavce 6 doplňuje věta „Odebranou věc nelze převést na osobu, které byla odebrána, a ve smlouvě o převodu odebrané věci se stanoví podmínka, že tu věc nesmí osoba, které byla odebrána, získat ani žádným dalším následným převodem; získá-li osoba, které byla věc odebrána, tuto věc opět do své držby, je tento převod neplatný a orgán ochrany přírody věc opětovně odebere.“.

226. V § 89 se doplňují odstavce 7 a 8, které znějí:

„(7) Náklady spojené se zajištěním, odebráním a dalším nakládáním s jedincem, které nese správní orgán nebo které musí vynaložit, hradí Ministerstvo životního prostředí. Náklady na krmivo, energie a chovatelskou péči o jedince hradí Ministerstvo životního prostředí ve výši stanovené vyhláškou.

(8) Orgán ochrany přírody je oprávněn namísto odebrání podle odstavce 2 uložit odstranění jedince invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu, pokud je takový postup vhodnější z hlediska předcházení dalšího rozšíření takového druhu nebo z jiného důvodu účelnější. Uložit odstranění je orgán ochrany přírody oprávněn rovněž v případě jedince invazního nepůvodního druhu rostliny na unijním seznamu.“.

227. Za § 89 se vkládá nový § 89a, který zní:

„§ 89a

Na správu jedinců zvláště chráněných druhů a ptáků předaných inspekci podle zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení se přiměřeně použijí ustanovení tohoto zákona upravující nakládání s odebranými jedinci.“.

228. V § 90 odst. 2 větě první se za text „§ 4 odst. 2“ vkládá text „, § 5d“, slovo „přímé“ se zrušuje, slovo „zajištěním“ se nahrazuje slovem „zajišťováním“ a slova „ozbrojených sil nebo“ se zrušují.

229. V § 90 odst. 2 větě poslední se slova „ozbrojených sil anebo ozbrojených“ zrušují.

230. V § 90 odstavec 18 zní:

„(18) Povolení, souhlasy a jiné správní úkony podle části druhé až páté tohoto zákona se nevyžadují k provádění

a) činností orgánem ochrany přírody při zajišťování výkonu své působnosti podle tohoto zákona v oblasti péče o přírodní a krajinné prostředí, ekosystémy a jejich složky, provádění inventarizačních přírodovědných průzkumů, monitoringu, dokumentace a šetření v ochraně přírody, provádění opatření k regulaci, odstranění nebo izolaci invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu, provádění záchranných programů, regionálních akčních plánů a programů péče a vykonávání informační a osvětové činnosti, a to prostřednictvím svých pracovníků nebo prostřednictvím jiných osob v souladu s dohodou uzavřenou za tímto účelem,

b) činností vlastníky nebo nájemci v rámci péče o pozemky v souladu s dohodou podle § 68 odst. 2, nebo

c) zásahů ke zlepšení přírodního a krajinného prostředí podle § 68 odst. 3 pracovníky orgánů ochrany přírody nebo prostřednictvím jiné osoby.“.

231. V § 90 se odstavec 19 zrušuje.

Dosavadní odstavce 20 až 23 se označují jako odstavce 19 až 22.

232. V § 90 odst. 19 se slova „odstavců 18 a 19“ nahrazují slovy „odstavce 18“, na konci textu odstavce se doplňují slova „a předmětů ochrany evropsky významných lokalit a ptačích oblastí“ a na konci odstavce se doplňuje věta „V případě činností podle odstavce 18 prováděných prostřednictvím jiných osob musí být v dohodě uzavřené orgánem ochrany přírody za účelem zajištění jeho působnosti stanoven účel uzavírané dohody a podmínky zajišťující splnění požadavků uvedených ve větě první.“.

233. V § 90 se odstavec 20 zrušuje.

Dosavadní odstavce 21 a 22 se označují jako odstavce 20 a 21.

234. V § 90 odst. 20 se na konci textu věty první doplňují slova „; to neplatí, jedná-li se o lesní porosty⁷⁴⁾“.

Poznámka pod čarou č. 74 zní:

„⁷⁴⁾ § 2 písm. c) zákona č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.

235. V § 90 odst. 20 se věta poslední nahrazuje větou „Záměr na provedení vypalování porostů včetně navrhovaných opatření jsou orgány ochrany přírody povinny předem dohodnout s místně příslušným hasičským záchranným sborem kraje.“.

236. V § 90 se doplňuje odstavec 22, který zní:

„(22) Smlouva o ochraně území evropsky významné lokality, prohlášení stromu za památný nebo o ochraně jiného stromu nebo jiného území se soustředěnými přírodními hodnotami podle § 39 odst. 1, smlouva o způsobu hospodaření v ptačí oblasti podle § 45e odst. 4, dohoda o způsobu hospodaření nebo péči o pozemek podle § 49a odst. 6, dohoda k zajišťování činností uvedených v § 56 odst. 2 písm. a), d) nebo e) podle § 56 odst. 6 a dohoda k provádění péče o pozemky z důvodů ochrany přírody nebo o způsobu hospodaření ve zvláště chráněných územích podle § 68 odst. 2 jsou veřejnoprávními smlouvami; nahrazují-li výjimku podle § 56 odst. 1 nebo souhlas podle § 45e odst. 2.“.

237. Za přílohu č. 4 se vkládá nová příloha č. 5, která zní:

„Příloha č. 5 k zákonu č. 114/1992 Sb.

Národní park Křivoklátsko

A. Předmět ochrany národního parku

Předmětem ochrany národního parku jsou přírodní ekosystémy vázané na území s rozsáhlým vnitrozemským komplexem převážně listnatého lesa nižších poloh, s výrazně vyvinutým údolním a vrcholovým fenoménem řeky Berounky a jejích přítoků v různých podobách, a mimořádně vysokou rozmanitostí živé i neživé přírody na všech hierarchických úrovních. Předmětem ochrany jsou též evropsky významné druhy a typy evropských stanovišť, pro něž jsou na území národního parku vymezeny evropsky významné lokality.

B. Vymezení hranic národního parku

Část jihozápadní:

Nejzápadnějším bodem národního parku je křižovatka silnic v blízkosti Podmokelského mlýna směrem Broumy – Podmokly - Čilá odkud vede hranice národního parku 530 m po silnici severozápadně k obci Čilá a po pozemkové hranici p.č. 843/3 v k.ú. Podmokly nad Berounkou. Na okraji lesa uhýbá ze silnice východně na lesní cestu, vedoucí po severozápadní pozemkové hranici p.č. 280/1 v k.ú. Čilá k okraji lesa. Po okraji lesa pokračuje 650 m po pozemkové hranici p.č. 280/1, 843/8 a v k.ú. Podmokly nad Berounkou jihovýchodně ke Zbirožskému potoku a po jihozápadní pozemkové hranici p.č. 843/7 v k.ú. Podmokly nad Berounkou dále 200 m proti proudu Zbirožského potoka. Zde přechází přes Zbirožský potok po severní pozemkové hranici p.č. 1091/1 v k.ú. Podmokly nad Berounkou, přetíná jihovýchodním směrem pozemek 978/1 v k.ú. Skryje nad Berounkou a vede severovýchodně až severně 1500 m po pozemkové hranici p.č. 847/5, 847/4, 901/1 a 855/1 v k.ú. Skryje nad Berounkou, přetíná nadzemní elektrické vedení V420 Hradec - Mírovka a pokračuje 1050 m jihovýchodním směrem po pozemkové hranici p.č. 929/8, 856/1 v k.ú. Skryje nad Berounkou až k silnici Broumy - Skryje (p.č. 955/3 v k.ú. Skryje nad Berounkou), kterou přechází a směřuje 2300 m severně po pozemkové hranici p.č. 866, 956/11, 865/1, 880/1, 187, 875 v k.ú. Skryje nad Berounkou až k břehu Berounky, k pravému břehu ústí Skryjského potoka. Dále hranice pokračuje na východ, souběžně se severní hranicí NPR Týřov po pravém břehu řeky Berounky a po pozemkové hranici p.č. 880/1 v k.ú. Skryje nad Berounkou až k ústí potoka Úpoř do řeky Berounky. Zde přechází potok Úpoř a dále vede 1500 m severovýchodně, po pravém břehu řeky Berounky a po pozemkové hranici p.č. 97/4, 90/1, 97/1 v k.ú. Karlova Ves k místní části Týřovické skály. Hranice dále západně přechází řeku Berounku na levý břeh po pozemkové hranici p.č. 648 v k.ú. Branov a po pozemkové hranici p.č. 556/1, 556/2 v k.ú. Týřovice nad Berounkou. Při styku s pozemkem p.č. 130/1 v k.ú. Týřovice nad Berounkou se stáčí jižně po pozemkové hranici p.č. 130/2 a po 10 m uhýbá severozápadně po hranici téhož pozemku a dále po pozemkové hranici p.č. 130/6 v k.ú. Týřovice nad Berounkou až k silnici Týřovice-Roztoky. Hranice pokračuje v délce 700 m po pravé straně silnice severním směrem po pozemkové hranici p.č. 130/6, 556/2, 556/1 v k.ú Týřovice nad Berounkou k mostku přes Hřebecký potok, kde odbočuje západně 100 m po pozemkové hranici p.č. 199/1 v k.ú. Hřebečníky a pokračuje okrajem lesa po východní a dále po jižní pozemkové hranici p.č. 199/1 v k.ú. Hřebečníky. Dále hranice národního parku pokračuje jihozápadním, západním, severovýchodním a severozápadním směrem po pozemkové hranici p.č. 199/1, 468/10, 200, v k.ú. Hřebečníky, kde přetíná pozemek p.č. 468/10, 470/1, pokračuje po pozemkové hranici p.č. 199/1 a 181/2 v k.ú. Hřebečníky a 178/1 v k.ú. Hřebečníky, až k pozemkové hranici p.č.199/6 v k.ú. Hřebečníky a je vymezena především okrajem lesa. Při styku s katastrální hranicí k.ú. Hracholusky nad Berounkou se hranice národního parku stáčí východním směrem po pozemkové hranici p.č. 199/1 v k.ú. Hřebečníky. Po 1300 m se hranice národního parku stáčí na jih a po 70 m pokračuje 880 m východním směrem po pozemkové hranici p.č. 454 v k.ú. Hracholusky nad Berounkou. V místní části Kříniště hranice národního parku přetíná pozemek p.č. 755 v k.ú. Hracholusky nad Berounkou a pokračuje severovýchodním směrem po pozemkové hranici p.č. 453/1 v k.ú. Hracholusky nad Berounkou a dále východně na roh lesa. Odtud se hranice národního parku stáčí 740 m jižně po pozemkové hranici p.č. 453/1 v k.ú. Hracholusky nad Berounkou k silnici Týřovice - Roztoky. Hranice národního parku se stáčí 80 m na západ a jihovýchodně do středu řeky Berounky po pozemkové hranici p.č. 790/1, 790/3, 452/39, 452/13 a 777 v k.ú. Hracholusky nad Berounkou. Dále hranice národního parku vede jihovýchodně přes řeku Berounku na pravý břeh, přetíná pozemek p.č. 648 v k.ú. Branov, pokračuje 60 m jihozápadně po pozemkové hranici p.č. 648 v k.ú. Branov a následně se stáčí východním směrem v délce 2400 m po pozemkové hranici p.č. 536/1, 540/3, 538 v k.ú. Branov k místní části Branov - luh. Hranice národního parku se prudce stáčí na jih po hranici lesa a pozemkové hranici p.č. 536/1, 622/2 v k.ú. Branov, dále 1500 m na východ po pozemkové hranici p.č. 159/1, 536/1, 611/2, 534/3, 634, 525/1 v k.ú. Branov. V místní části Branovská Vrata hranice národního parku přechází přes silnici Branov - Karlova Ves a přetíná pozemek p.č. 615/1 v k.ú. Branov a pokračuje 580 m severním směrem po pozemkové hranici p.č. 524 v k.ú. Branov až k silnici Branov - Roztoky. Hranice přechází přes cestu po pozemkové hranici p.č. 522/3 v k.ú. Branov a dále pokračuje 1280 m severně po pozemkové hranici p.č. 523, 522/1 v k.ú. Branov až k pravému břehu Berounky, kde navazuje na hranici PR U Eremita. Hranice dále pokračuje v délce 800 m po pozemkové hranici p.č. 512/1 v k.ú. Branov až ústí potoka Klucná do řeky Berounky. Zde se hranice národního parku stáčí jihovýchodním směrem proti toku potoka po pozemkové hranici p.č. 512/1 v k.ú. Branov a dále pokračuje jihozápadním směrem podél hranice PR U Eremita opět k pozemkové hranici p.č. 522/1 v k.ú. Branov. V rohu lesa pokračuje jižním a jihovýchodním směrem opět k silnici Branov - Roztoky. Zde hranice přechází silnici a pokračuje 720 m po pozemkové hranici p.č. 522/3, 524 až do údolí potoka Klucná. Zde hranice národního parku přechází přes potok a přetíná pozemek p.č. 652/13 v k.ú. Branov a pozemky p.č. 599/11, 580/2 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu. Hranice národního parku dále pokračuje severním a východním směrem po pravé straně silnice Karlova Ves - Roztoky a lesem v délce 1350 m po pozemkové hranici p.č. 317/1, 311/1 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu, přetíná pozemek p.č. 563 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu, vede po pozemkové hranici 311/1 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu až k silnici Roztoky - Nižbor. V místní lokalitě Roztoky - Beraník hranice národního parku přechází přes silnici a vede 780 m severovýchodně až severně po pozemkové hranici p.č. 561 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu, p.č. 355, 145/1 v k.ú. Újezd nad Zbečnem k řece Berounce. Zde se stáčí na jihovýchod nad železniční tratí Beroun - Rakovník po pozemkové hranici p.č. 145/1, 151/2 v k.ú. Újezd nad Zbečnem 3000 m po směru řeky Berounky k železničnímu přejezdu pod Újezdem nad Zbečnem. Zde hranice pokračuje 350 m cestou po pozemkové hranici p.č. 151/2 v k.ú. Újezd nad Zbečnem, kde dále odbočuje jihovýchodně. Okrajem lesa pokračuje po pozemkové hranici p.č. 151/5, 151/2 v k.ú. Újezd nad Zbečnem až k silnici Zbečno - Račice. Hranice dále pokračuje po pozemkové hranici p.č. 145/1 v k.ú. Újezd nad Zbečnem, přechází přes silnici po pozemkové hranici p.č. 145/7 v k.ú. Újezd nad Berounkou, přetíná pozemek p.č. 354/15, 136/4 v k.ú. Újezd nad Zbečnem, pokračuje hranicí lesa po pozemkové hranici p.č. 142/3 v k.ú. Újezd nad Zbečnem v délce 580 m. Dále přetíná lesní cestu a pokračuje dále východně po pozemkové hranici p.č. 352/3 v k.ú. Újezd nad Zbečnem, p.č. 322/1, 384, 284/1 v k.ú. Račice nad Berounkou, kde po 120 m mění směr k jihu k silnici Račice - Nižbor. Zde hranice národního parku přechází přes cestu a přetíná pozemek p.č. 329/1 v k.ú. Račice nad Berounkou a pokračuje po kraji cesty 350 m severovýchodně po pozemkové hranici p.č. 281/2 a 330 v k.ú. Račice nad Berounkou k severnímu cípu lesa, kde se stáčí k východu a pokračuje 1000 m po pozemkové hranici p.č. 281/2 v k.ú. Račice nad Berounkou do údolí potoka Žloukava po směru toku. Hranice národního parku se stáčí jihovýchodním směrem k hranici lesa a polní cestě. Z cesty odbočuje hranice 1300 m na západ a dále jižně po pozemkové hranici p.č. 281/2 v k.ú. Račice nad Berounkou až k místní části Žloukovická hájovna. Zde hranice národního parku přechází přes cestu po pozemkové hranici p.č. 337/1 v k.ú. Žloukovice a pokračuje 1100 m jižně po pozemkové hranici p.č. 276/1 v k.ú. Račice nad Berounkou ke Křížovému potoku. Odtud vede 240 m po pozemkové hranici p.č. 378/1 v k.ú. Žloukovice k severozápadnímu cípu lesa u chatové osady Červánek. Dále hranice pokračuje po 170 m jižně po pozemkové hranici p.č. 378/1 v k.ú. Žloukovice. V západním cípu chatové osady Červánek (osada není v národním parku) hranice národního parku směřuje dále východně po pozemkové hranici p.č. 378/1 v k.ú. Žloukovice a lesní cestě, kde po 480 m přetíná pozemek p.č. 525/1 v k.ú. Žloukovice.

Hranice národního parku se dále stáčí na jihovýchod po lesní cestě a po 85 m přetíná pozemek p.č. 525/1, 387/1 v k.ú. Žloukovice, vede dále 440 m východně po lesní cestě za vrchol kóty 346,3 m n.m. a dále 930 m severozápadně po hranici dílce a porostních skupin JPRL k východnímu cípu chatové osady Červánek (osada není součástí národního parku) a dále k silnici Žloukovice - Nižbor. Dále vede 1700 m jihovýchodně po pravé straně silnice Žloukovice- Nižbor po pozemkové hranici p.č. 387/1 v k.ú. Žloukovice a p.č. 734 v k.ú. Nižbor. Ve špičce lesa (při styku s pozemkem p.č. 174/2 v k.ú. Nižbor, který není součástí národního parku) se jihozápadně stáčí, dále pokračuje v délce 330 m po pozemkové hranici p.č. 734 v k.ú. Nižbor k jihovýchodnímu výběžku pozemku p.č. 734 v k.ú. Nižbor. Hranice dále pokračuje 2000 m po pozemkové hranici p.č. 734, 768, 767, opět 768, 734 v k.ú. Nižbor k místní části hájovna Lísa, kde přetíná pozemek p.č. 783 v k.ú. Nižbor, pokračuje po pozemkové hranici p.č. 785, 783 a opět po pozemkové hranici p.č.734 okolo vodní nádrže, která není součástí NP. Hranice dále pokračuje po jižní pozemkové hranici p.č. 791 a 790 v k.ú. Nižbor až k lesní cestě směřující k chatové osadě Červánek. Tam přetíná pozemek p.č. 525/1 v k.ú. Žloukovice, stáčí se jižně po pozemkové hranici p.č. 378/1 v k.ú. Žloukovice a dále 2500 m po silnici Nižbor-Roztoky západním směrem na křižovatku Červený kříž. Na křižovatce hranice národního parku vede po východní pozemkové hranici p.č. 531 v k.ú. Žloukovice a 2300 m po pozemkové hranici p.č. 559, 324/1, 388/1, 384/2 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu, souběžně s pravou stranou silnice Nižbor-Karlov. Na kraji lesa, 470 m za křižovatkou u Hořejšího rybníka se hranice stáčí severozápadně podél pozemkové hranici p.č. 384/2 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu, vede dál severně k zámku Leontýn, především po okraji lesa, po pozemkové hranici p.č. 384/2, 385, 372/7, 372/13, 372/7, 372/18 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu, přetíná pozemek p.č. 372/16 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu, pokračuje po pozemkové hranici p.č. 372/12, 324/11, 324/10, 324/1 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu až k lesní cestě severně od místní části zámek Leontýn. Zde hranice národního parku přetíná pozemek p.č. 555 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu, stáčí se západně po pozemkové hranici p.č. 323 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu k silnici Roztoky - Karlov. V místech silnice přetíná pozemek p.č. 552/2 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu a vede 3000 m dál po pozemkové hranici p.č. 322/9, 551/1, 322/1, 467/1 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu až k bývalému lomu Hrobce, který není součástí NP. Dále pokračuje 720 m po pozemkové hranici p.č. 322/1, 467/40, 467/23 a opět p.č. 322/1 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu až k silnici Karlov - Karlova Ves. V místech silnici hranice národního parku přetíná pozemek p.č. 545/1 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu a pokračuje 1700 m jihozápadně a jihovýchodně k silnici Broumy - Karlov po pozemkové hranici p.č. 321/1 a 475/2 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu po okraji lesa. Dále pak po pozemkové hranici p.č. 321/1 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu pokračuje 280 m severozápadně a jihozápadně. Zde hranice národního parku překračuje katastrální území Roztoky u Křivoklátu, po pozemkové hranici p.č. 547 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu a pokračuje 1900 m hranicí lesa po pozemkové hranici p. č . 121, 90/1 v k.ú. Karlova ves, pozemkové hranici p.č. 643/13 v k.ú. Broumy, pozemkové hranici p.č. 90/17, opět p.č. 90/1 v k.ú. Karlova Ves až k potoku Úpoř. Hranice národního parku přetíná potok a pozemek p.č. 840, 828 v k.ú. Broumy a pokračuje 140 m východním směrem, 160 m jihozápadním směrem po pozemkové hranici p.č. 681/1, 681/3 v k.ú. Broumy až místní části Broumy - U Háku. Zde se hranice stáčí severozápadně a pokračuje opět po jižní pozemkové hranici p.č. 681/1 v k.ú. Broumy až k cestě a pokračuje dále jihovýchodně po pozemkové hranici p.č. 681/1 v k.ú. Broumy až k potoku Úpoř (Míza). Odtud vede 1000 m západním a jižním směrem proti proudu potoka Úpoř (Míza) po pozemkové hranici p.č. 681/1, 708/1 v k.ú. Broumy k silnici Broumy - Skryje. Odtud pokračuje krajem silnice po pozemku p.č. 708/1,716, 717 v k.ú. Broumy a pokračuje severně a jihozápadně po pozemkové hranici p.č. 681/1 a 794/2 v k.ú. Broumy a současně okrajem lesa k místní části Broumy - Bušohrad. Hranice dále pokračuje jižně krajem lesa po pozemku p.č. 963, 898/1 v k.ú. Skryje nad Berounkou a přetíná dále silnici Skryje – Broumy a pozemek p.č. 991 v k.ú. Skryje nad Berounkou. Potom se stáčí východním směrem po pozemkové hranici p.č. 887/2, 890/2 964/3 v k.ú. Skryje nad Berounkou, přechází do k.ú. Broumy a pokračuje po severní pozemkové hranici p.č. 797/2, 687 v k.ú. Broumy až k lesní cestě. Zde se opět stáčí na východ a pokračuje krajem lesa po pozemkových hranici p.č. 892/2 v k.ú. Skryje nad Berounkou opět k lesní cestě. Hranice pokračuje 30 m jižně okrajem lesní cesty p.č. 965 v k.ú. Skryje nad Berounkou a dále okrajem lesa východně, severně a severozápadně po pozemkové hranici p.č. 893 v k.ú. Skryje nad Berounkou, p.č. 688/8, 688/10, 731/1, 694/1, 688/2, 731/1, 693/1 a 693/6 v k.ú. Broumy k silnici Skryje – Broumy. Odtud pokračuje východně po pozemkové hranici p.č. 699/7, 699/2, 698/2, 698/3, 696/2, 696/11, 696/1 v k.ú. Broumy až k potoku Úpoř (Míza). Hranice se zde stáčí na jih a pokračuje 1100 m okrajem lesa po pozemkové hranici p.č. 719 a 731/1 v k.ú. Broumy k lesní cestě Lukárna – Broumy. Hranice dále přechází přes cestu po pozemku p.č. 729/2 v k.ú. Broumy a pokračuje 1400 m jihovýchodním směrem po pozemkové hranici p.č. 731/1 v k.ú. Broumy k rohu lesa. Zde se hranice národního parku prudce stáčí 1900 m na jih po pozemkové hranici p.č. 731/1 v k.ú. Broumy až k silnici Kublov- Líšná. Hranice národního parku dále přechází přes silnici Kublov-Líšná a přetíná pozemkovou hranici p.č. 801 v k.ú. Broumy a pokračuje 1000 m dále jihovýchodně po pozemkové hranici p.č. 732/1, 732/2, 732/3, 732/1 v k.ú. Broumy až k místní části Broumy - Hiršliny. Odtud pokračuje 640 m jihovýchodně po silnici Broumy - Březová a po pozemkové hranici p.č. 732/1 v k.ú. Broumy až k hranici katastrálního území Broumy. Dále pokračuje hranice národního parku 1600 m jihozápadně kde přechází pod nadzemním elektrickým vedením V420 Hradec-Mírovka, 2500 m západně a severozápadně po hranici katastrálního území Broumy, opět pod nadzemním elektrickým vedením V420 Hradec - Mírovka, po pozemkové hranici p.č. 732/1, 734 v k.ú. Broumy až k silnici Kublov - Líšná. Hranice dále pokračuje přes silnici po pozemkové hranici p.č. 801 v k.ú. Broumy, dále 2200 m po p.č. 731/1 v k.ú. Broumy k potoku Úpoř (Míza). Dále hranice národního parku pokračuje po pozemkové hranici p.č. 813 v k.ú. Broumy a p.č. 898/2 v k.ú. Skryje nad Berounkou, kde přechází pod nadzemním elektrickým vedením V420 Hradec - Mírovka a vede 2400 m po pozemkové hranici p.č. 898/2 a 968 v k.ú. Skryje nad Berounkou až k silnici Broumy - Skryje, kde opět přechází pod nadzemním elektrickým vedením V420 Hradec - Mírovka. Hranice národního parku přechází přes silnici po pozemkové hranici p.č. 968 v k.ú. Skryje nad Berounkou a vede 2300 m severozápadně po hranici katastrálního území Skryje nad Berounkou, po pozemkové hranici p.č. 968, v k.ú. Skryje nad Berounkou k místní části Skryje - Buchava. Zde se hranice obtáčí se okolo lesní louky po pozemkové hranici p.č. 901/2, 912/2 v k.ú. Skryje nad Berounkou vrací se k jihu a pokračuje 1400 m po jižní pozemkové hranici p.č. 968 v k.ú. Skryje nad Berounkou k místní části Skryje - Slap. Přechází silnici Broumy - Podmokly po pozemkové hranici p.č. 992 v k.ú. Skryje nad Berounkou, stáčí se na jihovýchod, pokračuje po pozemkové hranici p.č. 901/1 v k.ú. Skryje nad Berounkou ke Zbirožskému potoku. Zde hranice národního parku vede 650 m proti proudu Zbirožského potoka po pozemkové hranici p.č. 978/2 v k.ú. Skryje nad Berounkou, p.č. 1091/2, 843/3, 839/2 v k.ú. Podmokly nad Berounkou ke křižovatce silnic Broumy – Podmokly - Čilá.

Na území národního parku neleží části obcí Karlova Ves, Branov a Roztoky, tedy části zastavěného území, zastavitelných ploch a dalších ploch, které jsou souvisle ohraničeny pozemky p.č. 317/1 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu, p.č. 128/10 v k.ú. Karlova Ves, p.č. 317/1, 317/4 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu, p.č. 119/2 v k.ú. Karlova Ves, p.č. 551/1, 545/1, 321/1 v k.ú. Roztoky u Křivoklátu, p.č. 90/1, 120, 79/2, 79/1 v k.ú. Karlova Ves a p.č. 533/1, 615/1, 526/4 v k.ú. Branov. Na území národního parku dále neleží pozemky v místní části Branov – hřbitov, p.č. 526/3, 526/15, 526/17 a 526/16 v k.ú. Branov.

Na území národního parku neleží pozemky v místní části Skryje – Písky, p.č. 871/3, 871/5, 871/6, 871/1, 871/7, 871/4, 870/3, 872 a p.č.st. 81 v k.ú. Skryje nad Berounkou. Dále na území národního parku neleží pozemky v místní části Skryje – Hamouz, p.č. 883/1, 883/5, 880/7 v k.ú. Skryje nad Berounkou.

Na území národního parku neleží pozemky v místní části Broumy – Lukárna, p.č. 723, 726/2, 726/3, 726/1, 728/1, 728/2 a p.č.st. 69 v k.ú. Broumy. Na území národního parku neleží pozemky v místní části Karlova Ves – Jelenec, p.č. 90/20, 90/27, 90/25, 90/12, 90/29, 90/26, 90/13, 90/28, 90/30, p.č.st. 126, p.č.st. 32 v k.ú. Karlova Ves.

Na území národního parku neleží pozemky v místní části Branov – Kouřimecká myslivna, p.č. 565, 536/16, 548/1, 548/3, 548/4, 536/15, 639/2, 549, 550, 556, 536/14, 552/1, 552/2, 553, 555, 558, 562, 563, 564/8, 564/1, 564/5, 564/10, 564/9, 564/4, 642/2, 567/2, st.p.č. 54, st.p.č. 55, st.p.č. 56 v k.ú. Branov. Dále na území národního parku neleží pozemky v místní části Branov – Kouřimecká rybárna, p.č. 604/4, 599, 598, 597, 643, 595, 644/1, 584/1, 584/2, 590/2, 591, 590/4, 590/3, 589/3, 589/2, 589/5, 589/4, 589/6, 589/7, 586/2, 586/1, 644/2, 589/1, 588, 587, p.č.st. 58/1, p.č. 58/2, p.č.st. 61, p.č.st. 59/1, p.č.st. 59/2, p.č.st. 258, p.č.st. 132/2, p.č. 132/1, p.č.st. 129, p.č.st.130, p.č.st. 127, p.č.st.128 v k.ú. Branov.

Na území národního parku neleží pozemky v místní části Zbečno – Kolouch, p.č. 144/4, 144/1, 144/5, 143, 144/3, 144/2, 144/6, p.č.st. 391, p.č.st. 35 v k.ú. Újezd nad Zbečnem.

Část severovýchodní:

Nejsevernější výběžek národního parku tvoří styk hranice se silnicí Bratronice – Nižbor a s hranicí CHKO Křivoklátsko. Hranice pokračuje370 m jižně po pozemkové hranici 461/2 v k.ú. Bratronice u Kladna až na křižovatku silnic Bratronice – Chyňava. Zde přechází přes silnici, přetíná pozemek p.č. 1832 v k.ú. Bratronice u Kladna a pokračuje 2000 m dále podél silnice jižně po pozemkové hranici p.č.463/1, 1829 v k.ú. Bratronice u Kladna, p.č. 5361, 3112, 3111, 3112, 3113 a opět 3112 v k.ú. Chyňava až ke křižovatce silnic Bratronice – Nižbor a Nižbor – Nouzov. Hranice národního parku zde přechází jižně přes silnici Nižbor – Nouzov, přetíná pozemek p.č. 5364 v k.ú. Chyňava a pokračuje 1900 m dále na východ podél silnice po pozemkové hranici p.č. 3117/1 v k.ú. Chyňava až k průmyslovému areálu. Dále pokračuje 460 m po pozemkové hranici p.č. 3117/1 v k.ú. Chyňava okolo průmyslového areálu (pozemek p.č. 3117/2 v k.ú. Chyňava, který není součástí národního parku) a dále po severní hranici porostní skupiny JPRL a po Chyňavském potoce k okraji lesa. Po okraji lesa hranice národního parku dále vede jihozápadně 1350 m po pozemkové hranici p.č. 3117/1, 5376 v k.ú. Chyňava k místní části Chyňava - rozcestí. Zde jižně přechází lesní cestu, přetíná pozemek p.č. 5377 v k.ú. Chyňava a pokračuje po pozemkové hranici p.č. 3121/1, 5423/1 v k.ú. Chyňava až k bývalému vojenskému areálu. Hranice národního parku se dále stáčí na jihozápad po pozemkové hranici p.č. 5423/1 v k.ú. Chyňava a současně po jižní a východní hranici dílce a porostní skupině JPRL lesním průsekem až k jižnímu okraji lesa. Odtud pokračuje hranice národního parku 430 m jihozápadním směrem po pozemkové hranici p.č. 5423/1 v k.ú. Chyňava k hranici katastrálního území Stradonice u Nižboru, kde dál pokračuje okrajem lesa po pozemkové hranici p.č. 540/3, 540/4, 541 k místní části Stradonice - Krkavčí Hora. Hranice dále pokračuje 2200 m po pozemkové hranici p.č. 540/2, 552, 638, 540/4 v k.ú. Stradonice u Nižboru ke Žlubineckému potoku, který přechází jižně a současně po hrázi rybníka po pozemkové hranici p.č.st. 475 v k.ú. Stradonice u Nižboru, p.č. 447/1 v k.ú. Nižbor a dále vede 550 m souběžně s železniční tratí Beroun - Rakovník po pozemkové hranici p.č. 447/1, 403 v k.ú. Nižbor k Nižboru. U Nižbora hranice národního parku pokračuje 3300 m okolo obce Nižbor po pozemkové hranici p.č. 447/1 v k.ú. Nižbor, lesních cestách, skupinách JPRL, přechází přes silnici Nouzov - Nižbor, přetíná pozemek p.č. 507/1, 450/1 v k.ú. Nižbor, přechází silnici Sýkořice - Nižbor, přetíná pozemek p.č. 506/4 a dále vede po pozemkové parcele p.č. 452/3 v k.ú. Nižbor, lesních cestách, skupinách JPRL k železniční trati Beroun - Rakovník. U železniční trati se hranice národního parku stáčí na severozápad a pokračuje 900 m nad železniční tratí po pozemkové hranici p.č. 452/3, 452/93 v k.ú. Nižbor k chatové osadě v ústí Vůznice do Berounky. Zde se hranice národního parku stáčí severně po pozemkové hranici p.č. 452/93, 452/87, 452/3, , 452/11, 452/8, 452/9, 452/11, 452/10 a opět p.č. 452/11 v k.ú. Nižbor, p.č. 472/12, 389/11, 389/10, , 472/10 v k.ú. Sýkořice až k potoku Vůznice a k silnici Sýkořice, Luby – Nižbor. Přechází potok Vůznice po pozemkové hranici p.č. 472/16, 479/5 v k.ú. Sýkořice a pokračuje západně a jižně po pozemkové hranici p.č. 395/1, v k.ú. Sýkořice k železniční trati Beroun – Rakovník. Hranice zde pokračuje 1000 m západně podél železniční tratě po p.č. 395/1 v k.ú. Sýkořice až chatové osadě v místní části Žloukovice - Za řekou. Zde se hranice stáčí 100 m na severovýchod, 600 m na severozápad opět k železniční trati Beroun - Rakovník po pozemkové hranici p.č. 395/1, 333/6, 333/1 v k.ú. Sýkořice. Odtud hranice národního parku pokračuje 1600 m proti proudu řeky Berounky částečně po pozemkové hranici p.č. 333/1, 333/26 v k.ú. Sýkořice, částečně protnutím pozemku p.č. 333/1 v k.ú. Sýkořice na konec chatové osady Seton (osada není v národním parku) v k.ú. Račice nad Berounkou a v k.ú. Sýkořice na západní roh PR Kabečnice. Hranice dále vede 120 m po jižní pozemkové hranici p.č. 207/14 v k.ú. Sýkořice, kde odbočuje na sever a v délce 150 m přetíná pozemek p.č. 207/14 v k.ú. Sýkořice. Dále pokračuje 5100 m severovýchodně po hranici lesa po pozemkové hranici p.č. 207/14 v k.ú. Sýkořice, stáčí se severozápadně po pozemkové hranici p.č. 207/14 v k.ú. Sýkořice až k cestě, kde uhýbá na severovýchod a dále jižně, východně a severně po pozemkové hranici p. č. 207/18, 207/19, 207/14, 214, 223, 207/15, 223, 227/3, 227/1, 291/2, 242, 249, 291/7, 257, 256, 258, 291/6, 333/1v k.ú. Sýkořice až k silnici Sýkořice - Běleč. Dále hranice národního parku pokračuje 680 m severovýchodně po pozemkové hranici p.č. 471, 334/1 v k.ú. Sýkořice ke křižovatce silnic Sýkořice – Běleč - Nižbor, kde pokračuje 950 m jihovýchodně po okraji lesa a po pozemkové hranici p.č. 1080, 1081 v k.ú. Sýkořice, přechází silnici Nižbor - Běleč, pokračuje po pozemkové hranici p.č. 472/1v k.ú. Sýkořice a po pozemkové hranici p.č. 318, p.č.st. 217, p.č. 340/7, 340/1 v k.ú. Běleč k chatové osadě Pohodnice. V rohu lesa hranice národního parku přechází přes potok Vůznice, stáčí se 2000 m severovýchodně okrajem lesa po pozemkové hranici p.č. 417/4 v k.ú. Běleč k místní části Běleč - Kouty. Odtud pokračuje 450 m západně po silnici Běleč - Chyňava, po pozemkové hranici p.č. 1830, 463/1 v k.ú. Bratronice u Kladna, kde přebíhá přes silnici a pokračuje 850 m severně a západně po pozemkové hranici p.č. 1832, 461/1 v k.ú. Bratronice u Kladna k oplocenému areálu. Zde hranice národního parku pokračuje 980 m dále po okraji lesa souběžně s potokem Žlábek, po pozemkové hranici p.č. 461/1, 461/3, 461/4, 218, 461/2 v k.ú. Bratronice u Kladna opět k silnici Bratronice - Nižbor.

Na území národního parku neleží pozemky v údolí potoka Vůznice, p.č. 398/1, 479/2, 398/4, 479/3, 472/19, 472/14, 472/13 v k.ú. Sýkořice.

Poznámky:

1. Pokud je popisován průběh hranice národního parku po pozemkové hranici parcely nebo jednotce prostorového rozdělení lesa (JPRL), je uvedená parcela nebo jednotka prostorového rozdělení lesa součástí národního parku, není-li v textu popisu uvedeno jinak.

2. Pokud je hranice národního parku vedena po pozemních komunikacích a železničních tratích, hledí se na takové těleso pozemní komunikace nebo železniční tratě, jako by leželo vně území národního parku.

3. Kopie katastrální mapy s podrobným zákresem hranic národního parku je uložena v ústředním seznamu ochrany přírody vedeném Agenturou, která obraz hranic národního parku v digitální podobě zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup.

4. JPRL – jednotky prostorového rozdělení lesa.

C. Orientační grafické znázornění průběhu hranic Národního parku Křivoklátsko

“.

Dosavadní příloha č. 5 se označuje jako příloha č. 6.

238. V příloze č. 6 se na konci tabulky doplňuje nový řádek, který zní:

„

Správa Národního parku Křivoklátsko

Beroun (Králův Dvůr)

Národní park Křivoklátsko a Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko

“.

239. Doplňuje se příloha č. 7, která zní:

„Příloha č. 7 k zákonu č. 114/1992 Sb.

Určení poplatkové hodnoty dřeviny a náhradní výsadby za kácení dřevin

Oddíl 1

Obecná ustanovení

Obvod kmene se měří ve výšce 130 cm nad zemí.
Pokud nelze obvod kmene změřit ve výšce 130 cm (například se kmen větví na kosterní větve v nižší výšce), měří se obvod kmene v nižší výšce tam, kde je nejméně ovlivněn kořenovými náběhy a začínajícím větvením, tedy v místě, kde kmen dosahuje nejmenších rozměrů.
Pokud se jedná o stromy větvící se již od země na více kmenů (tzv. vícekmeny), považuje se pro účely určení poplatkové hodnoty, za obvod kmene stromu obvod náhradního kmene ve výšce 130 cm. Obvod náhradního kmene se získá pomocí vztahu:

O= √ (Omax² + Oost²)

kde je:

O…………………obvod náhradního kmene

Omax ………..……obvod největšího kmene

Oost …………...aritmetický průměr obvodů kmenů ostatních

V případě, že je v místě výčetní výšky na kmeni nerovnost nebo jiná deformace, měří se obvod kmene nad a pod defektem a výsledný obvod kmene se pak rovná průměru obou obvodů.
Roste-li dřevina na svahu, měří se obvod kmene ve výčetní výšce měřené od horní hrany styku kmene s terénem.
Obvod kmene stromu se zaokrouhluje na celé centimetry nahoru.
Poplatková hodnota dřevin i poplatková hodnota náhradní výsadby činí součin částky vypočtené podle této přílohy a inflačního koeficientu podle zákona o dani z nemovitých věcí.

Oddíl 2

Poplatková hodnota dřeviny

Pododdíl 1

Poplatková hodnota jednotlivého stromu

Podle tohoto pododdílu se určí poplatková hodnota
1. stromu, jehož obvod kmene činí nejméně 80 cm, bez ohledu na to, zda stojí samostatně nebo je součástí zapojeného porostu dřevin,
2. stromu ve stromořadí,
3. stromu vysazeného v rámci nařízené náhradní výsadby, nebo
4. stromu, který je součástí významného krajinného prvku.

Poplatková hodnota jednotlivého stromu činí částku vypočtenou podle vzorce

PHS = (O × S) × KZS × KAR,

kde je

PHS poplatkovou hodnotou jednotlivého stromu,

O obvodem kmene stromu v cm,

S sazbou poplatkové hodnoty pro danou kategorii stromu,

KZS koeficientem zdravotního stavu,

KAR koeficientem atraktivity umístění a růstových podmínek.

Pro účely určení poplatkové hodnoty dřeviny se obvod kmene stromu měří ve výšce 130 cm nad zemí.
Pro účely určení poplatkové hodnoty dřeviny se strom podle rodu, případně druhu, zařadí do kategorie podle tabulky č. 1.
Sazba poplatkové hodnoty za 1 cm obvodu stromu pro jednotlivou kategorii daného stromu je stanovena v tabulce č. 2.
Koeficient zdravotního stavu stromu je stanoven v tabulce č. 3. Tento koeficient se určí podle skutečného stavu stromu z hlediska stupně jeho mechanického oslabení a poškození.
Určení úrovně pro zohlednění atraktivity umístění stromu je stanoveno v tabulce č. 4. Tato úroveň se určí podle významu prostorotvorného, kompozičního a vizuálního působení stromu na určitém místě.
Určení úrovně pro zohlednění růstových podmínek stromu je stanoveno v tabulce č. 5. Tato úroveň se určí podle parametrů stanoviště, omezení prokořenitelného prostoru a půdních podmínek.
Koeficient pro zohlednění atraktivity umístění a růstových podmínek stromu tzv. polohový koeficient je stanoven v tabulce č. 6. Hodnota koeficientu se určí podle příslušné kombinace úrovně zohlednění atraktivity umístění stromu a úrovně pro zohlednění růstových podmínek.

Tabulka č. 1: Rozdělení taxonů listnatých a jehličnatých stromů do kategorií na úrovni rodů, případně druhů.

A – Taxony převážně dlouhověké

B – Taxony převážně krátkověké

C – Taxony dřevin s invazním potenciálem. Pokud je dřevina na seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Evropskou unii a jsou pro ni zpracovány zásady regulace, je nutné při likvidaci postupovat podle nich. Poplatková hodnota dřevin kácených na základě opatření k odstranění invazního druhu na unijním seznamu nebo izolačních opatření podle § 13g odst. 2 anebo bližších podmínek uplatňování zásad regulace značně rozšířeného invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu stanovených podle §13h odst. 2, je rovna 0.

Český název	Latinský název	Kategorie
Ambroň	Liquidambar sp.	A
Borovice	Pinus sp.	A
Broskvoň	Persica sp.	B
Břestovec	Celtis sp.	A
Bříza	Betula sp.	B
Buk	Fagus sp.	A
Cedr	Cedrus sp.	A
Cypřišek	Chamaecyparis sp.	B
davidie listenová	Davidia involucrata	A
Douglaska	Pseudotsuga sp.	B
Dřezovec	Gleditsia sp.	B
Dub	Quercus sp.	A
Habr	Carpinus sp.	A
Hloh	Crataegus sp.	B
hlošina úzkolistá	Elaeagnus angustifolia	B
Hrušeň	Pyrus sp.	B
Jabloň	Malus sp.	B
Jalovec	Juniperus sp.	A
Jasan	Fraxinus sp.	A
jasan pensylvánský	Fraxinus pennsylvanica	C
Javor	Acer sp.	A
javor jasanolistý	Acer negundo	C
Jedle	Abies sp.	A
Jedlovec	Tsuga sp.	A
Jerlín	Sophora sp.	A
jeřáb	Sorbus sp.	A
Jilm	Ulmus sp.	A
jinan dvoulaločný	Ginkgo biloba	A
Jírovec	Aesculus sp.	A
kaštanovník	Castanea sp.	A
katalpa	Catalpa sp.	B
korkovník	Phellodendron sp.	A
kryptomerie japonská	Cryptomeria japonica	B
liliovník	Liriodendron sp.	B
lípa	Tilia sp.	A
maklura jablkovitá	Maclura pomifera	A
meruňka	Amygdalus sp.	B
metasekvoje tisovcovitá	Metasequoia glyptostroboides	B
modřín	Larix sp.	A
morušovník	Morus sp.	A
myrobalán	Prunus cerasifera	C
nahovětvec kanadský	Gymnocladus dioicus	B
olše	Alnus sp.	B
ořechovec	Carya sp.	A
ořešák	Juglans sp.	A
ostrolistec kopinatý	Cunninghamia lanceolata	A
pajasan	Ailanthus sp.	C
pajehličník přeslenitý	Sciadopitys verticillata	A
pamodřín líbezný	Pseudolarix amabilis	A
paořech	Pterocarya sp.	A
parottie perská	Parrotia persica	A
pavlovnie	Paulownia sp.	C
pazerav	Calocedrus sp.	A
platan	Platanus sp.	A
sekvojovec obrovský	Sequoiadendron giganteum	A
slivoň	Prunus sp.	B
smrk	Picea sp.	B
střemcha	Padus sp.	B
střemcha pozdní	Padus serotina	C
svitel latnatý	Koelreuteria paniculata	A
šácholan (magnólie)	Magnolia sp.	A
tis	Taxus sp.	A
tisovec	Taxodium sp.	B
topol	Populus sp.	B
topol kanadský	Populus x canadensis	C
toreja kalifornská	Torreya californica	A
trnovník	Robinia sp.	C
třešeň, višeň	Cerasus sp.	B
vrba	Salix sp.	B
zelkova	Zelkova sp.	A
zerav (túje)	Thuja sp.	B
zeravinec japonský	Thujopsis dolabrata	B
zmarličník	Cercidiphyllum sp.	B
jiný rod		C

Poznámka: zkratka „sp.“ zastupuje všechny druhy daného rodu.

Tabulka 2: Sazba pro výpočet poplatkové hodnoty pro danou kategorii stromu

Obvod kmene [cm]	Kategorie A Sazba [Kč/cm]	Kategorie B Sazba [Kč/cm]	Kategorie C Sazba [Kč/cm]
do 17	226	133	13
18–20	274	161	17
21–23	323	190	19
24–26	370	217	22
27–29	419	246	24
30–32	467	275	27
33–36	501	294	30
37–39	548	323	32
40–42	597	350	35
43–45	645	379	32
46–48	693	407	34
49–51	742	436	37
52–54	790	464	39
55–58	823	484	41
59–61	870	511	43
62–64	920	540	45
65–67	968	569	48
68–70	1016	597	50
71–73	1065	625	52
74–76	1112	654	55
77–80	1146	673	56
81–96	1280	751	63
97–111	1517	891	75
112–127	1757	1032	86
128–142	1984	1165	98
143–158	2225	1307	109
159–174	2452	1440	121
175–189	2677	1572	132
190–205	2919	1453	122
206–221	3145	1344	112
222–237	3370	1250	105
238–252	3597	1168	98
253–268	3837	1100	92
269–284	4064	1037	87
285–299	4290	980	82
300 a více	4532	932	78

Tabulka 3: Výše koeficientu pro zohlednění zdravotního stavu stromu (KZS)

Koeficient	Slovní popis	Charakteristika stromu s příslušnou úrovní zdravotního stavu stromu
1	výborný	Strom je zcela bez viditelných poškození nebo pouze s drobným poškozením, bez suchých větví o průměru větším než 5 cm, bez symptomů infekce dřevními houbami, bez defektního růstu.
0,7	dobrý nebo mírně zhoršený	Strom může vykazovat symptomy počáteční infekce dřevními houbami, může vykazovat například tyto symptomy: přítomnost suchých větví a pahýlu o průměru nad 5 cm, počáteční vývoj defektního kosterního větvení.
0,4	zhoršený	Strom vykazuje jasné známky poškození, například poškození kmene se symptomy probíhající infekce dřevními houbami, rozsáhlejší dutiny, infekci kosterních větví, zlomy v koruně, vyvinuté tlakové vidlice v kosterním rozvětvení.
0,1	silně narušený	Strom vykazuje souběh vícero závažných defektů, například významné dutiny ve kmeni, tlakové vidlice s prasklinami se symptomy aktivní infekce dřevními houbami nebo rozsáhlé narušení v mechanicky významné části kořenového prostoru, může být odlomená významná část koruny.
0,01	rozpadlý strom	Rozpadající se nebo rozpadlý strom, popřípadě zcela odumřelý́ jedinec.

Tabulka 4: Určení úrovně pro zohlednění atraktivity umístění

Úroveň	Slovní popis	Charakteristika stromu s příslušnou úrovní atraktivity umístění
1	vysoká	Strom soliterní nebo jako součást malé skupiny stromů je pohledově významný ve vysoce frekventovaném veřejném prostoru, případně tvoří významnou krajinnou dominantu.
2	střední	Strom je součástí vizuálně se uplatňujícího stromořadí, okraje větší skupiny stromů, remízu apodobně
3	méně významná	Strom s malým pohledovým a prostorovým uplatněním – méně přístupné a méně frekventované lokality.
4	nízká	Strom roste na okraji porostu, vizuálně se příliš neuplatňuje.
5	velmi nízká	Strom je součástí porostu, sám o sobě se vizuálně neuplatňuje.

Tabulka 5: Určení úrovně pro zohlednění růstových podmínek

Úroveň	Slovní popis	Charakteristika stromu s příslušnou úrovní růstových podmínek
1	neovlivněné	Růst a vývoj stromu je neomezen jak v jeho nadzemních tak i podzemních částech.
2	dobré	Růst stromu je částečně jednostranně omezen a tím i jeho rozvoj v podzemních nebo nadzemních částech (například přiléhající komunikace).
3	zhoršené	Růst stromu v podmínkách, kde je ze dvou stran omezen jeho rozvoj v podzemních i nadzemních částech, zhoršené půdní podmínky (například pás mezi komunikacemi, prostor mezi komunikací a zástavbou).
4	extrémní	Růst stromu v podmínkách, kde je z více než dvou stran omezen rozvoj kořenové soustavy i nadzemních částí, extrémní stanovištní podmínky (například růst ve zpevněných plochách, utužený půdní povrch).

Tabulka 6: Určení výše koeficientu pro zohlednění atraktivity umístění a růstových podmínek stromu (KAR)

Růstové podmínky	Atraktivita umístění stromu
Růstové podmínky	vysoká	střední	méně významná	nízká	velmi nízká
neovlivněné	0,8	0,6	0,4	0,2	0,03
dobré	0,85	0,7	0,5	0,3	0,05
zhoršené	0,9	0,8	0,6	0,4	0,1
extrémní	1	0,85	0,7	0,5	0,2

Pododdíl 2

Poplatková hodnota kategorie zapojeného porostu dřevin

Podle tohoto pododdílu se určí poplatková hodnota kategorie zapojeného porostu dřevin.
Poplatková hodnota kategorie zapojeného porostu dřevin činí částku vypočtenou podle vzorce

PHP = (R x S) × KKV × KSVP

kde je

PHP poplatkovou hodnotou kategorie zapojeného porostu dřevin,

R výměrou kategorie zapojeného porostu dřevin v m²,

S … sazbou poplatkové hodnoty pro danou kategorii zapojeného porostu,

KKV koeficientem kvality a vhodnosti porostu,

KSVP koeficientem společenské významnosti porostu.

Výměra kategorie zapojeného porostu dřevin je velikost plochy vzniklé kolmým průmětem korun stromů nebo keřů v zapojeném porostu na vodorovnou plochu.
Výměra se zaokrouhluje na celé m² nahoru.
V případě porostu dřevin s rozdílným charakterem a jednotlivých částech je nezbytné porost rozdělit na homogenní části a tyto ocenit zvlášť. Celková hodnota porostu dřevin je potom dána součtem hodnot jednotlivých částí, včetně skupin jednotlivých dřevin podle bodu 6.
Pro účely určení poplatkové hodnoty dřeviny se výměra kategorie zapojeného porostu dřevin sníží o 7 m² za každý strom, jehož obvod kmene činí nejméně 80 cm a který je součástí tohoto zapojeného porostu dřevin, a posuzuje se vždy jako jednotlivá dřevina.
Pro účely určení poplatkové hodnoty dřeviny se kategorie zapojený porost dřevin zařadí do kategorie podle tabulky č. 7.
Sazba poplatkové hodnoty za 1 m² výměry kategorie zapojeného porostu dřevin pro jednotlivou kategorii daného porostu je stanovena v tabulce č. 7.
Koeficient kvality a vhodnosti porostu je stanoven v tabulce č. 8. Tento koeficient se určí podle biologické hodnoty zapojeného porostu dřevin v daném místě a vhodnosti porostu zejména z pohledu jeho druhové skladby, rozsahu speciálních biotopů a nahraditelnosti.
Koeficient společenské významnosti porostu je stanoven v tabulce č. 9. Tento koeficient se určí podle významu porostu jako prostorotvorného, kompozičního prvku na určitém místě̌, jeho vizuálního a estetického působení a jeho významu mikroklimatického a ochranného.

Tabulka 7: Rozdělení kategorie zapojených porostů dřevin do kategorií podle jejich charakteru a převažující taxonomické skladby a sazba poplatkové hodnoty

Kategorie porostu dřevin	Charakteristika zapojeného porostu	Sazba za 1m²[Kč/m²]
keře	Porost dřevin tvořený keři bez dalšího rozlišení	777
liány	Porost dřevin tvořený dřevitými liánami (popínavkami) bez dalšího rozlišení	777
porost stromů mladý	Porost ve fázi kultury, náletu/nárostu, mlaziny nebo tyčkoviny	514
porost stromů středního věku	Porost stromů ve fázi tyčoviny a nastávající kmenoviny, tedy stromy s výčetní tloušťkou 7–25 cm, tj. s obvodem cca do 80 cm	717
porost stromů věkově a prostorově diferencovaný	Porost s výraznou tvorbou pater s přítomností více vývojových fází, zahrnuje také porosty s vysokou biologickou hodnotou (senescentní)	777

Tabulka 8: Výše koeficientu pro zohlednění kvality a vhodnosti porostu

Koeficient	Slovní popis	Charakteristika zapojeného porostu
1	vysoce kvalitní	Porost vyhovuje požadavku na stanoviště (přírodní poměry), druhové složení, lokalizaci a funkci, je tvořen převážně původními dřevinami. Zároveň jde o porost tvořený více než dvěma patry dřevin, které poskytují odpovídající životní prostor rostlinám a živočichům, typická je přítomnost rozkládajícího se a mrtvého dřeva (padlé kmeny, odlomené, větvě, pařezy apod.)
0,7	kvalitní	Porost vyhovuje požadavku na stanoviště (přírodní poměry), druhové složení, lokalizaci a funkci, tvořený převážně původními dřevinami. Zároveň jde o porost tvořený dvěma patry dřevin, poskytující omezenější životní prostor pro rostliny a živočichy.
0,4	se sníženou kvalitou	Porost, který je s ohledem na stanoviště (přírodní poměry), druhové složení, lokalizaci nebo funkci nevhodný, tvořený převážně nepůvodními dřevinami nebo s příměsí druhů s invazním charakterem. Nebo porost monokulturní, tvořený jen jedním patrem dřevin poskytující velmi omezený životní prostor pro rostliny a živočichy.
0,05	porost invazivních dřevin	Porost dřevin s výraznou převahou nepůvodních invazních druhů.

Tabulka 9: Výše koeficientu pro zohlednění společenské významnosti porostu

Koeficient	Slovní popis	Charakteristika zapojeného porostu
1	vysoká	Pohledově významné porosty dřevin ve frekventovaném veřejném prostoru měst a obcí, v historických a kulturních objektech, porosty významně se vizuálně uplatňující v krajině nebo porosty, které mají důležitý ochranný charakter, například se zvýšenou půdoochrannou, vodoochrannou a mikroklimatickou funkcí.
0,7	střední	Porost dřevin situovaný v méně přístupných nebo méně frekventovaných lokalitách nebo na lokalitách, které jsou z větší míry pohledově uzavřené, porost s méně významným uplatněním v krajině.
0,3	nízká	Porost se zanedbatelným pohledovým uplatněním a významem, například v rámci uzavřených areálů, součást větších stejnorodých prvků zeleně apod.

Oddíl 3

Poplatková hodnota náhradní výsadby

Podle tohoto pododdílu se určí poplatková hodnota náhradní výsadby na území obce, a to podle výměry vhodných pozemků, na kterých lze provést náhradní výsadbu, stanovištních poměrů a účelu výsadby.
Poplatková hodnota náhradní výsadby činí úhrn paušálních hodnot jednotlivých kusů dřevin, včetně následné pětileté péče o náhradní výsadbu, které mají být podle jednotného environmentálního stanoviska nebo společného rozhodnutí podle § 83 odst. 9 vysazeny na území obce.
Paušální hodnota jednotlivého kusu dřeviny (zahrnující povýsadbovou péči) je stanovena v tabulce č. 10.

Tabulka 10: Paušální hodnota jednotlivého kusu dřevin určené k náhradní výsadbě dle jejich velikostních kategorií

Skladba	Velikostní kategorie dřeviny		Cena [Kč/ks]
listnatý strom	Pyramida, odrostek nebo špičák	výška [cm]
		80–150	9313
		150–200	10394
		200–250	12400
	zapěstovaná koruna	obvod kmene ve výšce 1 m [cm]
		10–12	14847
		12–14	18702
		14–16	22800
		16–18	25449
		18–20	31614
		20–25	37423
jehličnatý strom		výška [cm]
		100–125	8135
		125–150	8916
		150–175	9657
		175–200	10683
		200–225	11552
		225–250	11882
		250–300	15078
listnatý keř	objem kontejneru [litry]
		1	1180
		2	2447
		3 a více	4060
jehličnatý keř	objem kontejneru [litry]
		1	1171
		2	2440
		3 a více	4064

“.

Čl. II

Přechodná ustanovení

1. Řízení a jiné postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posoudí podle zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Ustanovení § 5d odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nepoužije na záměry vyžadující povolení podle jiného právního předpisu, u kterých bylo řízení o jejich povolení zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Vyžaduje-li venkovní osvětlení staveb, pracovišť, sportovišť nebo veřejných prostranství, které bylo provedeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona k uvedení do souladu s požadavky § 5d odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, změnu umístění, technického provedení nebo fyzikálních vlastností osvětlení, provede se taková změna při nejbližší změně dokončené stavby vyžadující povolení podle jiného právního předpisu, nebylo-li řízení o ní zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo při nejbližší výměně technologie takového osvětlení prováděné ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Rozhodnutí o povolení k provozování záchranné stanice vydaná Ministerstvem životního prostředí podle § 5 odst. 12 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za rozhodnutí vydaná podle § 57a odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a zůstávají v platnosti po dobu a za podmínek v nich stanovených.

4. Předmětem poplatku za kácení dřevin není kácení dřevin v souvislosti se záměrem vyžadujícím jednotné environmentální stanovisko povoleným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo povoleným ve společném rozhodnutí podle § 83 odst. 9 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Rozhodnutí o vyhlášení památného stromu a jeho ochranného pásma vydaná podle § 46 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně stanovení činností a zásahů v ochranném pásmu památného stromu, které lze provádět jen se souhlasem orgánu ochrany přírody, podle § 46 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za rozhodnutí vydaná podle § 46 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a činnosti a zásahy v ochranném pásmu, které lze provádět jen se souhlasem orgánu ochrany přírody, stanovené podle § 46 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. Za ochranné pásmo památného stromu vyhlášeného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se považuje ochranné pásmo památného stromu zapsané Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky do informačního systému územní identifikace podle čl. II bodu 6 zákona č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů.

7. Výjimka ze zákazů na ochranu u památných stromů vydaná podle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za výjimku podle § 46 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Souhlas k činnosti nebo zásahu v ochranném pásmu památného stromu vydaný podle § 46 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za souhlas podle § 46 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

8. V případě, kdy orgán ochrany přírody zruší ochranu památného stromu, který byl jako památný strom vyhlášen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona jako součást skupiny nebo stromořadí památných stromů, pro které bylo vyhlášeno jedno společné ochranné pásmo, ochranné pásmo dnem nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení ochrany památného stromu nezaniká.

9. Dohody o způsobu hospodaření uzavřené podle § 49 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za dohody o způsobu hospodaření podle § 49 odst. 7 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a zůstávají v platnosti po dobu v nich stanovenou.

10. Držitel mrtvého jedince zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v I. nebo II. kategorii ochrany, jeho části nebo výrobku z něj, který jej má v držení v den nabytí účinnosti tohoto zákona, provede jeho registraci podle § 49a odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud držitel mrtvého jedince zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v I. nebo II. kategorii ochrany, jeho části nebo výrobku z něj, nesplní podmínky registrace, může jej ve lhůtě podle věty první odevzdat státu prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky nebo správy národního parku; na odevzdané jedince se z hlediska jejich dalšího nakládání hledí jako jedince odebrané podle § 89 zákona č. 114/1992 b., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

11. Rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů vydaná podle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za rozhodnutí vydaná podle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a zůstávají v platnosti po dobu a za podmínek v nich stanovených. Řízení o povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. Dohody uzavřené podle § 56 odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud nahrazují výjimku podle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ze zákazů u památných stromů, zůstávají v platnosti po dobu a za podmínek v nich stanovených.

13. Na části území Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, na kterém se vyhlašuje Národní park Křivoklátsko, se nepoužijí práva a povinnosti vyplývající z ochranného režimu chráněné krajinné oblasti stanoveného zákonem č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, správními úkony vydanými na jeho základě a výnosem ministerstva kultury České socialistické republiky č.j. 21 972/78 ze dne 24. listopadu 1978 o zřízení chráněné krajinné oblasti "Křivoklátsko" rozprostírající se ve Středočeském kraji na území okresů Beroun, Kladno a Rakovník, v Západočeském kraji na území okresů Plzeň-sever a Rokycany.

14. Na části území Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, na kterém byl vyhlášen Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo, se nepoužijí práva a povinnosti vyplývající z ochranného režimu chráněné krajinné oblasti stanoveného zákonem č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, správními úkony vydanými na jeho základě a výnosem Ministerstva kultury a informací č.j. 13853/67 ze dne 8. prosince 1967 o zřízení chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, okres Liberec a Jablonec n. Nisou, kraj Severočeský; okres Semily, kraj Východočeský.

15. Řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na části území Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, na kterém se vyhlašuje Národní park Křivoklátsko, a na zbývající části území Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko dokončí orgán ochrany přírody příslušný podle zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí, závazného stanoviska nebo vyjádření běží ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona znovu.

16. Ministerstvo životního prostředí zřídí Správu Národního parku Křivoklátsko jako státní příspěvkovou organizaci ke dni 1. července 2025.

17. Výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů k České republice, jakož i výkon dalších práv a povinností České republiky, vážících se k Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky na území Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, přechází dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Správu Národního parku Křivoklátsko.

18. Příslušnost hospodařit s majetkem České republiky, vážící se k Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky na území Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, přechází dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Správu Národního parku Křivoklátsko.

19. Majetek ve vlastnictví České republiky na území Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, ke kterému vykonávají právo hospodaření Lesy České republiky, s.p., tvořený pozemky včetně příslušenství a stavbami na st.p.č. 303/1, st.p.č. 303/2, p.p.č. 183/3, a p.p.č. 793 v k.ú. Nižbor, pozemky včetně příslušenství a stavbami na st.p.č. 3, p.p.č. 83, p.p.č. 85/1 v k.ú. Karlova Ves, pozemky včetně příslušenství a stavbami na st.p.č. 251, p.p.č. 700/15, p.p.č. 700/41, p.p.č. 797/1, p.p.č. 843, p.p.č. 844 a p.p.č. 845 v k.ú. Broumy a pozemky včetně příslušenství a stavbami na st.p.č. 137, st.p.č. 138, st.p.č. 642, st.p.č. 693, st.p.č. 100/1, st.p.č. 100/2, st.p.č. 571, p.p.č. 438/16, p.p.č. 717, p.p.č. 716/1, p.p.č. 447, p.p.č. 718, p.p.č.262, p.p.č.265 v k.ú. Křivoklát bezúplatně převedou Lesy České republiky, s. p. do příslušnosti hospodaření Správy Národního parku Křivoklátsko ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

20. Majetek ve vlastnictví České republiky na území, na kterém se vyhlašuje Národní park Křivoklátsko, ke kterému vykonávají právo hospodaření Lesy České republiky, s. p. a Vojenské lesy a statky ČR, s. p., bezúplatně převedou Lesy České republiky, s. p. a Vojenské lesy a statky České republiky, s. p. do příslušnosti hospodaření Správy Národního parku Křivoklátsko do 31. prosince 2026.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o požární ochraně

Čl. III

Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 40/1994 Sb., zákona č. 203/1994 Sb., zákona č. 163/1998 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 237/2000 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 350/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 320/2015 Sb., zákona č. 229/2016 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 284/2021 Sb., zákona č. 374/2021 Sb., zákona č. 415/2021 Sb., zákona č. 152/2023 Sb. a zákona č. 54/2024 Sb., se mění takto:

1. V § 7 se doplňují odstavce 4 až 10, které včetně poznámky pod čarou č. 16 znějí:

„(4) Vlastník lesní cesty¹⁶⁾ určené pro vjezd požární techniky a vedení požárního zásahu (dále jen „určená lesní cesta“) na území národního parku je povinen zajistit zachování průjezdního profilu určené lesní cesty v šířce alespoň 3,5 metru při šířce komunikace nejméně 3 metry.

(5) Určenou lesní cestou na území národního parku se rozumí zpevněná účelová komunikace určená pro dopravní zpřístupnění lesů a jejich propojení s ostatními pozemními komunikacemi, která slouží k lesní dopravě, k provádění záchranných a likvidačních prací složkami integrovaného záchranného systému a k zajišťování obrany státu, umožňující celoroční provoz nebo sezónní provoz a je zároveň uvedena správou národního parku v dokumentaci zdolávání lesního požáru podle § 7a.

(6) Správa národního parku v součinnosti s ostatními vlastníky pozemků na území národního parku zajistí

a) vytvoření protipožárního předělu tak, aby od souvislého lesního porostu oddělil stavbu určenou pro bydlení, rodinnou rekreaci, stavbu pro obranu státu, stavbu užívanou bezpečnostním sborem, nemovitou kritickou infrastrukturu a území s přítomností nebezpečných látek, munice nebo podobných předmětů, které představují zvýšené nebezpečí pro zásah jednotek požární ochrany,

b) zdroje vody pro hašení požárů v rozsahu dokumentace zdolávání lesního požáru,

c) v období zvýšeného nebezpečí vzniku požáru podle § 7b nebo § 27 odst. 2 písm. b) monitoring lesního porostu tak, aby byla zajištěna včasná detekce požáru od jeho vzniku a

d) stanovení organizace zabezpečení požární ochrany a prokazatelným způsobem stanoví dodržování podmínek požární bezpečnosti; organizaci zabezpečení požární ochrany podle tohoto ustanovení zpracuje odborně způsobilá osoba podle § 11 odst. 1 a 2.

(7) Ministerstvo životního prostředí zajistí v případě vzniku mimořádné události ve spolupráci s Ministerstvem vnitra letecké hašení požáru v národním parku.

(8) Územím zpřístupněným určenou lesní cestou se rozumí území ve vzdálenosti do 500 metrů od určené lesní cesty. Území, které není zpřístupněno určenou lesní cestou, je územím určeným pro prvotní zajištění hašení požáru pomocí leteckého hašení.

(9) Protipožární předěl podle odstavce 6 písm. a) vytvořený za účelem omezení šíření lesního požáru nebo zabránění jeho přenosu

a) je tvořen terénní brázdou, valem, komunikací, vodním tokem nebo jinou vhodnou překážkou uvedenou v dokumentaci zdolávání lesního požáru zabraňující přenesení požáru pozemní cestou,

b) musí být široký nejméně 2,5 metru; šířka protipožárního předělu může být upravena u osamoceně stojící stavby odlišně v návaznosti na potřebu zajištění požární bezpečnosti uvedené v dokumentaci zdolávání lesního požáru.

(10) U lesa s porostem starším 30 let nesmí být ve vzdálenosti do 15 metrů od protipožárního předělu podle odstavce 6 písm. a) ponechána klest po těžbě a tento les musí být v uvedené vzdálenosti od protipožárního předělu zbaven odumřelých stromů, na zemi ležících částí kmenů a pokácených stromů.

¹⁶⁾§ 5 vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu.“.

2. Za § 7 se vkládají nové § 7a a 7b, které včetně nadpisů znějí:

„§ 7a

Dokumentace zdolávání lesních požárů

(1) Zpracování dokumentace zdolávání lesních požárů a její aktualizaci v případě podstatné změny s vlivem na hašení požárů zajistí v případě národního parku správa národního parku.

(2) Dokumentace zdolávání lesních požárů se skládá z textové a grafické části

a) textová část dokumentace obsahuje

základní informace o lesích a pozemcích určených k plnění funkce lesa majících vliv na vznik a šíření požáru a na zásahovou činnost jednotek požární ochrany,
identifikaci specifických rizik souvisejících se zásahovou činností jednotek požární ochrany,
základní koncept zásahu a výpočet sil a prostředků potřebných pro zásah a
kontaktní údaje zpracovatele dokumentace;

b) grafická část dokumentace obsahuje mapovou část s vyznačením

určených lesních cest a dalších komunikací, které je možno využít pro řešení zásahu,
zdrojů vody pro hašení požáru nebo jiné zdroje vody,
specifických informací majících vliv na řešení zásahu v konkrétním území,
území určeného pro letecké hašení.

(3) Dokumentaci zdolávání lesních požárů zpracuje odborně způsobilá osoba podle § 11 odst. 1 a 2. V dokumentaci navržená opatření nesmí být v rozporu s cíli národních parků a nesmí mít významný negativní vliv na evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Nelze-li významný negativní vliv navržených opatření na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast vyloučit, je nezbytné zajistit její posouzení podle zákona o ochraně přírody a krajiny.

(4) Dokumentaci podle odstavce 1 po projednání v radě národního parku předloží správa národního parku územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje ke schválení. V případě podstatné změny dokumentace podle odstavce 1 s podstatným vlivem na hašení požáru předloží správa národního parku do 60 dnů od zjištění skutečností zakládajících podstatné změny územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje ke schválení aktualizované znění této dokumentace.

(5) Hasičský záchranný sbor kraje schválí dokumentaci zdolávání lesních požárů, pokud splňuje podmínky stanovené podle odstavce 2.

(6) Zjistí-li hasičský záchranný sbor kraje, že předložená dokumentace zdolávání lesních požárů vykazuje nedostatky, pro které ji nelze schválit, vrátí ji zpět předkladateli s uvedením zjištěných nedostatků a současně stanoví přiměřenou lhůtu k jejich odstranění. Řízení lze přerušit na dobu stanovenou pro odstranění nedostatků a opětovné předložení.

(7) Neodstraní-li předkladatel nedostatky ve lhůtě stanovené podle odstavce 6, hasičský záchranný sbor kraje vydá rozhodnutí o neschválení dokumentace zdolávání lesních požárů a stanoví lhůtu k předložení nové dokumentace.

(8) V případě, že se dokumentace zdolávání lesních požárů dotýká územního obvodu více hasičských záchranných sborů krajů, je příslušným ke schválení této dokumentace hasičský záchranný sbor kraje, v jehož územním obvodu se nachází největší část posuzovaného území. Hasičský záchranný sbor kraje podle věty první schválí dokumentaci zdolávání lesních požárů v součinnosti s ostatními dotčenými hasičskými záchrannými sbory krajů.

§ 7b

Opatření obecné povahy k předcházení vzniku a šíření požáru

(1) Ministerstvo může v případě zvýšeného nebezpečí vzniku lesního požáru nebo jeho šíření na základě hydrometeorologické výstrahy opatřením obecné povahy v nezbytně nutném rozsahu, na nezbytně nutnou dobu a s platností pro celé území České republiky nebo jeho část, s výjimkou zastavěného území obce, nejsou-li na vymezeném území České republiky nebo jeho části podmínky k zabezpečení požární ochrany v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru stanoveny nařízením kraje, zakázat nebo omezit stanovením podmínek snižujících riziko vzniku požáru

a) rozdělávání ohně,

b) manipulaci s otevřeným ohněm,

c) organizování akcí, kterých se zúčastňuje větší počet osob v lesním porostu nebo 50 metrů od okraje lesa,

d) podnikatelskou činnost v lesním porostu nebo 50 metrů od okraje lesa, nebo

e) odběr vody ze zdroje vody pro hašení požáru nebo jiného zdroje vody.

(2) Odůvodnění opatření obecné povahy musí obsahovat aktuální analýzu k možnosti vzniku požáru v území, konkrétní míru rizika spojeného s vymezenými činnostmi, oblastmi nebo jinými charakteristikami a přiměřenost zásahu do práv a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob.

(3) Opatření obecné povahy se vydává bez řízení o návrhu opatření obecné povahy. Opatření nabývá účinnosti čtvrtým dnem následujícím po vyvěšení na úřední desce ministerstva, nestanoví-li ministerstvo v opatření pozdější den nabytí účinnosti. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, může ministerstvo v opatření stanovit, že opatření obecné povahy nabude účinnosti následující den po vyvěšení. Opatření obecné povahy se vyvěšuje po celou dobu jeho trvání.

(4) Pokud pominuly nebo se změnily důvody k uložení opatření, zejména v případě stanovení podmínek požární ochrany v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru nařízením kraje, ministerstvo opatření bezodkladně zruší nebo v potřebném rozsahu změní postupem obdobným jako při ukládání opatření.

(5) Ministerstvo zašle opatření obecné povahy hasičskému záchrannému sboru kraje a dalším ústředním správním úřadům. Hasičský záchranný sbor kraje opatření obecné povahy zašle krajskému úřadu a obecnímu úřadu obce, jejíhož správního obvodu se opatření obecné povahy týká. Krajský úřad a obecní úřad opatření obecné povahy bezodkladně vyvěsí na svých úředních deskách a zveřejní způsobem v místě obvyklým.“.

3. V § 24 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno u), které zní:

„u) vydává podle § 7b opatření obecné povahy k předcházení vzniku a šíření požáru.“.

4. V § 29 odst. 1 se písmeno j) zrušuje.

Dosavadní písmena k) až o) se označují jako písmena j) až n).

5. V § 30 se na konci písmena e) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní:

„f) náležitosti dokumentace zdolávání lesních požárů a postup při zpracování její textové a grafické části.“.

6. V § 69 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno c), které zní:

„c) správa národního parku, kterou na základě opatření uvedených v dokumentaci zdolávání lesního požáru podle § 7a určí hasičský záchranný sbor kraje příslušný ke schválení této dokumentace, pokud nezřizuje jednotku požární ochrany podle § 67 nebo § 68.“.

7. V § 76 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena r) a s), která znějí:

„r) poruší povinnost stanovenou opatřením obecné povahy vydaným podle § 7b, nebo

s) nezajistí zpracování dokumentace zdolávání lesních požárů nebo nezajistí její průběžnou aktualizaci.“.

8. V § 78 odst. 1 písm. z) se text „§ 7 odst. 2“ nahrazuje textem „§ 7“.

9. V § 78 odst. 1 se na konci písmene z) slovo „nebo“ zrušuje.

10. V § 78 odst. 1 písm. aa) se slovo „kdo“ zrušuje.

11. V § 78 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno ab), které zní:

„ab) poruší povinnost stanovenou opatřením obecné povahy vydaným podle § 7b.“.

12. V § 78 odstavec 2 zní:

„(2) Za přestupek lze uložit pokutu do

a) 10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až d) nebo aa),

b) 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e) až l),

c) 25 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. m) až z), nebo

d) 50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. ab).“.

Čl. IV

Přechodná ustanovení

1. Správa národního parku předloží dokumentaci zdolávání lesních požárů podle § 7a územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje do šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Dokumentace zdolávání požárů zpracovaná správou národního parku se ode dne účinnosti tohoto zákona považuje za dokumentaci zdolávání lesních požárů. Správa národního parku doplní dokumentaci podle věty první o náležitosti podle § 7a do jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST TŘETÍ

Změna trestního zákoníku

Čl. V

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 360/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 494/2012 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 259/2013 Sb., zákona č. 141/2014 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 165/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 47/2016 Sb., zákona č. 150/2016 Sb., zákona č. 163/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 321/2016 Sb., zákona č. 323/2016 Sb., zákona č. 455/2016 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 58/2017 Sb., zákona č. 204/2017 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 114/2020 Sb., zákona č. 165/2020 Sb., zákona č. 333/2020 Sb., zákona č. 336/2020 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 206/2021 Sb., zákona č. 220/2021 Sb., zákona č. 417/2021 Sb., zákona č. 130/2022 Sb., zákona č. 240/2022 Sb., zákona č. 422/2022 Sb., zákona č. 429/2022 Sb. a zákona č. 173/2023 Sb., zákona č. 123/2024 Sb., zákona č. 166/2024 Sb., zákona č. 268/2024 Sb., zákona č. 321/2024 Sb. a zákona č. …/2024 Sb.

1. V § 296 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí (§ 293) a poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti (§ 294) je spáchán ve větším rozsahu i tehdy, jestliže v jeho důsledku

a) dojde k narušení plnění některé ze základních funkcí ekosystému nebo biotopu jako složky životního prostředí, poškození nebo ohrožení některého z jeho hlavních živých nebo neživých činitelů anebo dlouhodobému nebo nevratnému narušení vztahů mezi nimi, nebo

b) přestane biotop druhu rostliny nebo živočicha dlouhodobě nebo nevratně splňovat nároky charakteristické pro daný druh, které jsou nezbytné pro zachování místní populace daného druhu, zejména z hlediska dostupnosti zdrojů, charakteristických vlastností prostředí nebo rozsahu plochy biotopu.“.

2. V nadpisech § 299 a § 300 se slova „volně žijícími“ a „planě rostoucími“ zrušují.

3. V § 299 odst. 1 se za slovo „předpisem“ vkládají slova „dlouhodobě nebo nevratně poškodí místní populaci zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny,“, slova „rostliny nebo“ se nahrazují slovy „rostliny zařazeného do I. nebo II. kategorie ochrany, exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím anebo“ a slova „a spáchá takový čin na více než dvaceti pěti kusech živočichů, rostlin nebo exemplářů“ se nahrazují slovy „v rozsahu větším než 25 kusů“.

CELEX 32008L0099

4. V § 299 odst. 2 se slova „silně nebo kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny nebo“ nahrazují slovy „zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny zařazeného do I. nebo II. kategorie ochrany,“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „anebo exemplář chráněného druhu v rozsahu větším než 25 kusů“.

CELEX 32008L0099

5. V § 299 odst. 3 se na konci písmene a) doplňuje slovo „nebo“.

6. V § 299 odst. 3 písm. b) se slovo „, nebo“ nahrazuje tečkou a písmeno c) se zrušuje.

7. V § 299 odst. 4 písm. c) se slova „nebo biotopu kriticky ohroženého“ nahrazují slovy „zvláště chráněného“ a na konci textu písmene se doplňují slova „zařazeného v I. kategorii ochrany anebo exempláře druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím“.

CELEX 32008L0099

8. V § 300 se za slovo „že“ vkládají slova „dlouhodobě nebo nevratně poškodí místní populaci zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny,“, slova „rostliny nebo“ se nahrazují slovy „rostliny zařazeného do I. nebo II. kategorie ochrany,“ slova „chráněného druhu ve větším rozsahu než dvaceti pěti kusů nebo jedince kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář“ se zrušují a za slovo „vyhynutím“ se vkládají slova „anebo exemplář chráněného druhu v rozsahu větším než 25 kusů“.

CELEX 32008L0099

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona o zbraních a střelivu

Čl. VI

V § 19 písm. d) zákona č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu, bod 9 včetně poznámky pod čarou č. 12 zní:

„9. neoprávněného lovu zvěře podle zákona o myslivosti nebo přestupek neoprávněného zranění nebo usmrcení živočicha chráněného podle zákona o ochraně přírody a krajiny, který byl spáchán s použitím zbraně nebo způsobem zakázaným jiným právním předpisem¹²⁾, nebo

¹²⁾ Například § 14 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, § 13 odst. 2 zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů.“.

ČÁST PÁTÁ

Změna zákona o munici

Čl. VII

V § 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 91/2024 Sb., o munici, bod 9 včetně poznámky pod čarou č. 7 zní:

⁷⁾ Například § 14 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, § 13 odst. 2 zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů.“.

ČÁST ŠESTÁ

ÚČINNOST

Čl. VIII

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2026, s výjimkou

a) ustanovení čl. I bodu 152 a čl. II bodu 16, která nabývají účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení, a

b) ustanovení čl. I bodů 39, 41 až 44, 46, 47, 49 až 59, 64, 111, 194, 201, 205, 215, 218 a 219, která nabývají účinnosti dnem 1. července 2025.

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

OBECNÁ ČÁST

ČÁST A – OCHRANA DŘEVIN, NÁHRADNÍ VÝSADBA A POPLATEK ZA KÁCENÍ

Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů

Stávající právní úprava ochrany dřevin rostoucích mimo les (dále jen „dřeviny“) zakotvená do § 7 až 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zajišťuje jejich ochranu před poškozováním a ničením a vlastníkům ukládá povinnost o dřeviny pečovat. Ke kácení dřevin se stanovenou velikostí, případně jinou charakteristikou, je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody. Tyto charakteristiky jsou stanoveny vyhláškou č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Odlišný režim platí pro kácení z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení pro rozvod tepelné energie prováděném při provozování těchto zařízení, k odstraňování dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze a z důvodů zdravotních. V těchto vyjmenovaných případech musí být kácení oznámeno nejméně 15 dnů před zamýšleným kácením orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin. V případě kácení za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze však tak může orgán ochrany přírody učinit pouze na základě závazného stanoviska drážního úřadu. V případě oznamovaného kácení zároveň není, na rozdíl od kácení povolovaného, možné kompenzovat kácením vzniklou ekologickou újmu formou přiměřené náhradní výsadby. Náhradní výsadbu lze uložit na pozemcích, které nejsou ve vlastnictví žadatele o kácení, jen s předchozím souhlasem jejich vlastníka, který zajišťuje příslušný správní orgán. V případě povolovaného kácení může orgán ochrany přírody náhradní výsadbu uložit, na základě provedeného správního uvážení, v rámci rozhodnutí o povolení kácení, a současně může uložit i povinnost následné péče o tyto výsadby, a to po nezbytně dlouhou dobu, nejvýše však po dobu pěti let. Stávající právní úprava sice obsahuje ustanovení, ze kterého vyplývá, že pokud orgán ochrany přírody neuloží provedení náhradní výsadby, je ten, kdo kácí dřeviny z důvodů výstavby a s povolením orgánu ochrany přírody, povinen zaplatit odvod do rozpočtu obce, která jej použije na zlepšení životního prostředí; výši odvodů, podmínky pro jejich ukládání i případné prominutí však měl stanovit zvláštní zákon, který dosud nebyl přijat, a tudíž stávající právní úprava ukládání odvodů (poplatků za kácení) neumožňuje.

Podrobněji je toto rozpracováno v Metodické instrukci odboru adaptace krajiny na klimatickou změnu a odboru legislativního MŽP k aplikaci § 8 a § 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“), upravující povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les a ukládání náhradní výsadby (odkaz: https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7//cz/vestnik_mzp_2022/$FILE/SOTPR-Vestnik_duben_2022-20220426.pdf), v Metodickém doporučení Ministerstva životního prostředí, odboru obecné ochrany přírody a krajiny, k aplikaci některých ustanovení vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, ve znění pozdějších předpisů (odkaz: https://www.mzp.cz/web/edice.nsf/F695182282F7B113C1257DE90035A5B5/$file/V%C4%9Bstn%C3%ADk_01_leden_2015.pdf) a v Metodické instrukci odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP pro zajišťování agendy ochrany dřevin rostoucích mimo les v okolí nadzemních vedení elektrizační soustavy (odkaz: https://www.mzp.cz/web/edice.nsf/1CD7256D13065B01C1257BBA0041868B/$file/2013_Vestnik_7.pdf).

Za hlavní nedostatek současné právní úpravy ochrany dřevin lze tedy aktuálně pokládat nemožnost naplnit záměr zákonodárce a v případech kácení z důvodů výstavby, kdy není možné uložit náhradní výsadbu, ukládat za kácené dřeviny odvod do rozpočtu obce, který by byl obcí následně využitelný k výsadbám stromů, péči o dřeviny nebo na nákup pozemků vhodných pro nové výsadby. Tento nedostatek je zejména v sídlech dále umocňován potřebou adaptace na probíhající změnu klimatu (častější letní vlny veder, změna v distribuci srážek spojená s prodlužováním bezdeštných období a riziky sucha), která nezbytně vyžaduje zkvalitnění péče o stávající dřeviny i realizaci nových výsadeb stromů.

Ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů nezakládá stávající právní úprava s ohledem na svůj věcný charakter žádné rozdíly.

Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů

V souvislosti s probíhající změnou klimatu, jejíž vlivy na životní prostředí se stupňují, je nutné zajistit dostatečnou ochranu dřevin rostoucích mimo les, s důrazem zejména na stromy rostoucí ve městech, kde je jejich význam pro člověka a udržitelnou obyvatelnost měst zcela nenahraditelný.

Význam dřevin je akcentován nově definovaným pojmem „společensko-ekologických funkcí dřevin“, který mj. zdůrazňuje také klimatickou funkci dřevin spočívající ve schopnosti dřevin zmírňovat dopady změny klimatu na život lidí ve městech a obcích i na ekosystémy a zpomalovat změnu klimatu pohlcováním uhlíku z ovzduší. Cílem návrhu je v případě realizace záměrů, které podléhají povolování podle stavebního zákona nebo posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí, ke kterým se orgán ochrany přírody vyjadřuje formou jednotného environmentálního stanoviska, popř. společného rozhodnutí podle § 83 odst. 9 zákona č. 114/1992 Sb., vždy kompenzovat negativní dopady kácení na společensko-ekologické funkce dřevin.

V případě realizace stavebních záměrů totiž prakticky vždy dochází k trvalé ztrátě prostoru pro růst dřevin, a tedy i plnění jejich společensko-ekologických funkcí a přínosů v dané lokalitě. Je tedy na místě vždy stanovit přiměřenou náhradní výsadbu na jiném pozemku, a pokud to není možné (v případech, kdy stavebník ani obec aktuálně nedisponují vhodným pozemkem pro náhradní výsadbu) stanovit kompenzaci formou finanční, tedy formou poplatku ve prospěch rozpočtu obce, která jej následně využije k výsadbám stromů, péči o dřeviny nebo nákupu pozemků vhodných pro nové výsadby.

V případě kácení dřevin z ostatních důvodů je navrhováno ponechat současný stav, tedy kompenzovat výhradně formou náhradní výsadby, o jejímž rozsahu rozhodne orgán ochrany přírody v rámci správní úvahy po posouzení všech okolností, včetně možnosti v odůvodněných případech výsadbu neuložit. Důvody pro kácení v takovýchto případech jsou velmi rozmanité, nejčastěji však jde o trvale zhoršený zdravotní stav dřeviny, a z toho vyplývající snížená provozní bezpečnost dřeviny, či negativní ovlivňování využívání pozemků a okolních nemovitostí dřevinou (silné zastínění apod.). V těchto případech zůstává lokalita pro růst dřevin i nadále využitelná, dokonce je velmi často záměrem žadatele neperspektivní strom nahradit novou výsadbou vhodnějšího druhu na stejném místě (např. výměna jednotlivých stromů v rámci uličního stromořadí, parku, zahrady apod.). Povinná kompenzace celé hodnoty kácených dřevin tedy nemusí v těchto případech dávat smysl, a je tudíž záměrně navrhováno ponechat rozhodnutí o rozsahu kompenzace na správním uvážení příslušného orgánu ochrany přírody. I pro tento případ by však měla být náhradní výsadba nově ukládána vždy, pokud je to možné a účelné.

K důvodům pro diferencovaný přístup ke kompenzaci negativních dopadů kácení dřevin na jejich společensko-ekologické funkce lze dále uvést:

V případě realizace stavby má žadatel možnost úpravou svého záměru ovlivnit rozsah potřebného kácení dřevin. Je tedy možné a vhodné jej motivovat k minimalizaci kácení, což zajišťuje navrhovaný mechanismus povinné kompenzace negativního zásahu. V případech kácení pro jiné účely (např. kácení ze zdravotních důvodů, výměna neperspektivních dřevin ve stromořadí apod.) žadatel tuto možnost ovlivnit rozsah většinou nemá a vhodný rozsah náhradní výsadby lépe posoudí a v rámci správní úvahy stanoví orgán ochrany přírody.
Z dostupných dat vyplývá, že zhruba 1/3 dřevin v ČR je kácena z důvodu výstavby. V rámci realizace jednoho stavebního záměru však dochází průměrně ke kácení násobně vyššího počtu dřevin oproti kácení povolenému v jednom správním řízení z ostatních důvodů. Například ve správním obvodu Magistrátu města Jihlavy bylo v letech 2020–2023 v rámci jednoho stavebního záměru povoleno kácení průměrně 13–46 stromů v jednotlivých letech. Oproti tomu v případě kácení z ostatních důvodů bylo v rámci jednoho správního řízení povoleno kácení v průměru pouze 2–4 stromů v jednotlivých letech. Obdobně bylo ve stejných letech v rámci jednoho stavebního záměru povoleno kácení v průměru jednotlivých let 868–1615 m² zapojeného porostu dřevin, v případech kácení z ostatních důvodů se průměrný rozsah kácených zapojených porostů v jednotlivých letech pohyboval mezi 2–54 m². V případě kácení pro stavební účely jde tedy v rámci jednotlivých případů o násobně větší rozsah kácení dřevin, a je tedy mnohem obtížnější najít aktuálně disponibilní pozemky pro provedení náhradní výsadby. Proto je vhodné právě zde nastavit jednotná pravidla pro stanovení rozsahu přiměřené kompenzace a v případě nemožnosti stanovit náhradní výsadbu umožnit provést kompenzaci formou finančního odvodu do rozpočtu obce (poplatek). V případě kácení pro ostatní účely, kdy jde převážně o případy jednotlivých stromů či malých lokalit a velmi rozličné důvody žadatelů, je vhodné ve věci rozsahu kompenzace ponechat prostor pro správní úvahu orgánu ochrany přírody.

V případě realizace stavebních záměrů je primárním zájmem zajistit šetrné umísťování staveb tak, aby bylo minimalizováno kácení dřevin. V případě nezbytnosti kácet je preferována kompenzace formou přiměřeně stanovené náhradní výsadby na katastrálním území, na kterém se má záměr uskutečnit, popř. na katastrálních územích s tímto katastrálním územím sousedících, tedy poblíž vzniku negativních dopadů kácení na společensko-ekologické funkce dřevin. V případě, že není možné náhradní výsadbu uložit, nebo ji nelze uložit v plném rozsahu, je navrženo, aby ten, komu bylo vydáno oprávnění k záměru, zaplatil poplatek do rozpočtu obce jako finanční ekvivalent přiměřené náhradní výsadby. Způsob stanovení přiměřené kompenzace, ať již formou náhradní výsadby, či formou poplatku, je navržen v příloze zákona.

Nově je vzhledem k měnícím se klimatickým podmínkám upravena problematika následné péče o dřeviny vysazené v rámci náhradní výsadby, která je pevně stanovena na dobu pěti let (tedy nebude možné ji uložit pro období kratší). To však nebrání subjektům, kterým byla následná péče uložena, aby snížili intenzitu prováděné péče, pokud budou dřeviny v místě vysazení prosperovat již dříve než po 5 letech.

V případech kácení dřevin v souvislosti se záměry povolovanými podle stavebního zákona (popř. horních předpisů), je stanovení náhradní výsadby součástí jednotného environmentálního stanoviska (následně ji rozhodnutím ukládá orgán povolující záměr – tedy stavební úřad, event. orgány státní báňské správy), popř. společného rozhodnutí orgánu ochrany přírody podle § 83 odst. 9 zákona č. 114/1992 Sb. (kácení dřevin ve zvláště chráněných územích a území soustavy Natura 2000). Pokud není možné vzhledem ke stanoveným podmínkám náhradní výsadbu nebo její část uložit, navrhuje příslušný orgán v jednotném environmentálním stanovisku (popř. ve společném rozhodnutí podle § 83 odst. 9 zákona č. 114/1992 Sb.) konkrétní výši poplatku za dřeviny, jejichž kácení nelze kompenzovat formou náhradní výsadby. Poplatek se považuje za vyměřený podáním poplatkového přiznání poplatníkem nejpozději 15 dnů před plánovaným zahájením kácení. Poplatek je stanoven i v případě, že kácení dřevin bylo povoleno na základě tzv. fikce jednotného environmentálního stanoviska (při marném uplynuté lhůty pro jeho vydání).

Výnos poplatku je příjmem rozpočtu obce, na jejímž území ke kácení dřevin dochází. Odvedené finanční prostředky mohou být použity pouze na náklady opatření, která kompenzují úbytek společensko-ekologických funkcí způsobených pokácením. Konkrétně tedy na výsadbu dřevin včetně s tím souvisejícího technologického zabezpečení (např. prokořenitelné buňky), náklady na zajištění péče o dřeviny (výchovné řezy, pravidelná zálivka apod.), na nákup pozemků pro realizaci výsadeb nebo na opatření pro využívání srážkových vod při péči o dřeviny (akumulační nádrže na dešťovou vodu využívanou k zálivkám apod.).

Výstavba prováděná obcí na svém vlastním pozemku je z povinnosti placení poplatku vyjmuta, a to z důvodu neúčelného přesouvání finančních prostředků i navýšení administrativní zátěže dané obce i správce poplatku. Předmětem poplatku zároveň není ani kácení dřevin v případě výstavby rodinných domů s cílem nezvyšovat náklady na pořízení bydlení. V těchto případech je kompenzace realizována pouze formou možné náhradní výsadby na vlastním pozemku žadatele.

Současně s návrhem způsobu stanovení poplatku za kácení dřevin je z důvodu nastavení odpovídající proporce mezi výší tohoto poplatku a výší sankce za protiprávní kácení navrhováno navýšení maximální výše pokut ukládaných podle zákona č. 114/1992 Sb. Cílem je, aby případná pokuta za protiprávní kácení dřevin významně převyšovala výši poplatku stanovenou postupem v souladu se zákonem a odrazovala tak od protiprávního jednání. Stávající systém sankcí ukládaných podle ZOPK byl zachován a pouze doplněn o nové přestupky související se zavedením poplatků do právní úpravy tak, aby byla zachována parita výše pokut mezi jednotlivými typy deliktů. K úpravě bylo přistoupeno mj. i z důvodu, že maximální výše pokut ukládaných podle zákona č. 114/1992 Sb. nebyla měněna cca 15 let, a tudíž neodpovídá maximální výši pokut, které je možno uložit podle ostatních složkových předpisů v gesci MŽP, a v neposlední řadě i podle nedávno přijatého zákona č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku.

Ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů nezakládá navrhovaná právní úprava s ohledem na svůj věcný charakter žádné rozdíly.

Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Dřeviny představují významný nástroj pro realizaci adaptačních i mitigačních opatření souvisejících se změnou klimatu. Tento význam je podložen celou řadou výzkumů vztažených především na intravilány měst a obcí, kde dřeviny prokazatelně zmírňují extrémní teploty v letních měsících, fixují CO₂, snižují prašnost a plní mnohé další funkce. Z těchto důvodů je zejména v sídlech nezbytné zajistit dlouhodobou existenci dřevin. Mimo intravilány pak význam dřevin spočívá kromě jiného i ve zpomalování vodní a větrné eroze půdy a v bránění této erozi. Nezanedbatelný je význam dřevin i z hlediska zachování biologické rozmanitosti, kdy dřeviny představují významnou součást jinak značně uniformní městské či zemědělské krajiny. Neopominutelný je rovněž významu stromů a stromořadí v krajině jako důležitého prvku krajinného rázu české krajiny.

Existence stromů uvnitř měst je nejúčinnějším adaptačním opatřením v boji proti klimatické změně, neboť stromy významně ovlivňují klima a poskytují další různé ekosystémové služby. Stromy přinášejí do prostředí měst potřebnou vlhkost, koruny vzrostlých stromů poskytují stín a zamezují přímému působení ultrafialových paprsků i tepelnému záření, pomáhají udržovat teplotu ve svém okolí, zpomalují proudění vzduchu a zmírňují poryvy větru. Vzrostlá zeleň zajišťuje velkou měrou zvlhčení prostoru, jeho ochlazování v horkých dnech, snižuje prašnost, opticky může oddělovat jednotlivé bloky domů, silnice od obytných částí atd. Stromy fungují pro obyvatele měst jako klimatizace a zároveň poskytují úkryt a obživu mnoha druhům živočichů. Patří také mezi významnou estetickou složku zastavěného území. Kromě stínění a odpařování vody mají stromy nezastupitelný význam i pod zemí. Kořeny vytahují vodu z hlubších vrstev, když není dostupná na povrchu, a z vody v půdě i látky potřebné ke svému růstu. Vytvářejí tím vhodné podmínky pro život půdních organismů, hub apod. Stromy a rostliny jsou dále ceněny pro svoji schopnost "odčerpávat" oxid uhličitý z ovzduší. Procesem fotosyntézy přeměňují sluneční energii tak, aby ji mohly využít pro svůj růst a tvorbu semen, ale také spotřebovávají ze vzduchu oxid uhličitý a vypouštějí kyslík, který je pro člověka nezbytný. Vzrostlý strom vyrobí denně takové množství kyslíku, které by teoreticky pokrylo jeho potřebu k dýchání nejméně pro deset lidí. Zároveň některé dřeviny (např. lípy, bříza bělokorá nebo bez černý) do svého okolí uvolňují silice, které hubí nebezpečné choroboplodné zárodky.

Vegetace ve městech působí jako přirozený filtr škodlivých látek v ovzduší. Stromy zachycují jedovatý přízemní ozón, oxidy síry a dusíku, oxid uhelnatý a jemný polétavý prach, který na sebe váže řadu toxických látek. Podle odborníků např. stromy ve městech Spojených států odstraní ročně z ovzduší 711 000 tun škodlivin. Mezi nejefektivnější stromy v záchytu částic patří jehličnaté dřeviny, které neshazují jehlice, a proto jsou i v zimě schopny zachycovat prachové částice. Stromy ve městech fungují i jako částečná protihluková bariéra. Díky členitému povrchu mohou na frekventovaných ulicích snižovat hluk pronikající do okolních obydlí na přijatelnější míru. Platí, že čím hustší a širší porost dřevin je, tím je jeho efekt na tlumení hluku výraznější. Zeleň v městském prostředí umožňuje člověku vnímat přirozené rytmy, např. střídání ročních období. Zelené plochy a parky jsou místem ke sportování i odpočinku. Stromy jsou zdrojem inspirace a estetických požitků. Podle výzkumů bylo zjištěno, že stromy ve městech působí na lidi pozitivně, lidé raději nakupují v ulicích s alejemi, a byty se lépe pronajímají v lokalitách s větším množstvím stromů. Stromy tak zvyšují hodnotu nemovitostí určených k bydlení o cca 10 %.

Ve městech s převahou asfaltu a betonu nad vegetací se vytvářejí tzv. tepelné ostrovy. Díky tomu je ve městech tepleji než v jejich okolí, což je jev známý už od doby, co se soustavně provádějí meteorologická měření, tedy již zhruba 200 let. Pevné povrchy, ze kterých je město postaveno, neumějí na rozdíl od přírodního prostředí dobře odrážet sluneční záření. Tepelné vlny se odrážejí mezi svislými fasádami a vodorovnými silnicemi a chodníky, takže přebytečné teplo nemůže odcházet. Pevné materiály teplo navíc výborně akumulují, takže jej následně sálají v době, kdy už na ně slunce nesvítí. Povrchová teplota tak zůstává po celý den vysoká, stejně jako celková venkovní teplota ve městě a po západu slunce klesá jen velmi pomalu. Největší rozdíl mezi teplotou ve městě a mimo město je proto po západu slunce. Přírodní prostředí se ochladí, protože už tam sluneční svit nedopadá, naproti tomu město nadále sálá teplo, které celý den akumulovalo. Zpevněné povrchy a nedostatek vody způsobují rozdíl teplot, který může být až šest stupňů Celsia. Stromy ve městech působí jako přirozená klimatizace a výrazně přispívají ke snižování kolísání teplot, a to na rozdíl od klimatizačních jednotek, které sice vychladí interiér domů a bytů, ale teplo uvolňují do venkovního prostoru, což efekt tepelného ostrova naopak ještě posílí. Pod stromy lze naměřit až o 3 °C nižší teplotu, a v noci naopak teplotu o 3 °C vyšší, což způsobuje tzv. evapotranspirace (vylučování vody prostřednictvím pórů v listech). Stromy však musí mít k dispozici vodu v dostatečném množství, a to je důvod, proč má smysl mluvit o modro-zelené infrastruktuře.

Za problém lze z pohledu existence městské zeleně považovat situaci, kdy vyšší teploty a větší rozkolísanost srážek mění ideální podobu vhodné zeleně, zvyšují nároky na údržbu již existujících zelených ploch a negativně působí na historicky využívané rostlinné druhy. Intenzivní potřeba adaptace měst na vyšší teploty přitom motivuje k hledání nových míst pro zelené plochy, např. na střechách či fasádách. Význam stromů se liší podle jejich umístění. Výsadba několika stromů na náměstí má z hlediska ekosystémových služeb větší význam než výsadba většího počtu stromů na zalesněném okraji města. Z hlediska ekosystémových služeb stromů je tak důležitá nejen kvantita, ale především jejich umístění. Stromy ve městech většinou nemají dostatek prostoru pro svoji existenci a vhodné půdní prostředí, a musí se vypořádávat s různým znečištěním a utlačováním. Je jim lépe, když se mohou vzájemně podporovat, třeba při proudění větru, mají rozvinuté mykorhizní vazby a předávají si informace. Skupina stromů je tak mnohem odolnější než solitérní jedinec. Stromy přibírají na objemu nejvíce mezi dvaceti a padesáti lety, a až poté optimálně plní ekosystémové služby. Dožití nově vysazovaných stromů ve městech se však počítá pouze okolo 25 let. Je proto potřeba vytvořit podmínky, aby strom vydržel na místě dlouhodobě, což je ovšem finančně náročné a může to narážet na problémy se zajištěním jeho bezpečnosti, která nesmí být v městském prostředí opomíjena. Stárnoucí stromy se musí pravidelně kontrolovat a je nezbytné zvažovat možnosti jejich zachovaní i za cenu speciální péče. Pokud to není možné, měl by být takový strom pokácen a včas nahrazen novými výsadbami.

Vzhledem k popsanému významu zejména vzrostlých stromů ve městech je stávající ochrana dřevin nedostatečná. V souvislosti s realizovanými stavebními záměry i výstavbou a údržbou zařízení technické infrastruktury stromů v sídlech ubývá, za kácené stromy není v místě kácení realizována adekvátní náhrada, a vzhledem ke stavebním aktivitám prováděným v okolí stromů způsobujícím často jejich poškozování se snižuje i bezpečnost stromů a zvyšuje se riziko jejich nepředvídatelného pádu s těžkými následky. V zákoně č. 114/1992 Sb. dosud není zakotvena povinnost kompenzovat ekologickou újmu vzniklou kácením, ať již formou náhradní výsadby v místě kácení, či formou poplatku za kácené dřeviny. Proto je v případě realizace stavebních záměrů, které mají většinou nejzávažnější dopady na dřeviny v sídlech, navrhováno řešení spočívající v zavedení povinné kompenzace dopadů kácení na společensko-ekologické funkce dřevin primárně formou náhradní výsadby na katastrálním území, na kterém je záměr realizován, či na katastrálních územích s tímto katastrálním územím sousedících, popř. formou poplatku za kácené dřeviny. Ukládaná náhradní výsadba i poplatek budou příslušným orgánem ochrany přírody stanovovány s využitím jednoduchého postupu souvztažného ocenění stromu a náhradní výsadby stanoveného (novou) přílohou zákona č. 114/1992 Sb., jako podkladu vycházejícího pro tyto účely z certifikované metodiky AOPK ČR. Získané finanční prostředky mohou být použity pouze na náklady opatření, která kompenzují úbytek společensko-ekologických funkcí způsobených pokácením, tj. na výsadbu dřevin včetně s tím souvisejícího technologického zabezpečení, náklady na zajištění péče o dřeviny, na nákup pozemků pro realizaci výsadeb nebo na opatření pro využívání srážkových vod při péči o dřeviny. Poplatky lze v této souvislosti chápat jako účinný ekonomický nástroj ke zlepšování životního prostředí, který vhodně doplní stávající systém dotací a podpor se spíše omezeným objemem finančních prostředků pro další období. V případě náhradních výsadeb bude vzhledem ke zhoršujícím se klimatickým podmínkám zavedena jednotná doba povýsadbové péče v délce pěti let. Primárním cílem navrhovaného řešení je snaha přimět investory realizovat stavební záměry s maximální šetrností vůči dřevinám tak, aby byla minimalizována potřeba jejich kácení.

Uvedený návrh na posílení ochrany dřevin rostoucích mimo les je plně v souladu s Programovým prohlášením vlády ČR, které se v části věnované životnímu prostředí zaměřuje na důslednou realizaci opatření vyplývajících ze Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR a navazujícího Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu, a na zlepšení klimatu ve městech a obcích jejich výrazným ozeleněním včetně legislativního ukotvení tzv. modro-zelené infrastruktury. Z pohledu implementace zmíněného Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu, schváleného usnesením vlády č. 785/2021, návrh konkrétně naplňuje úkoly:

4_15.2 Na základě výsledků výzkumného projektu na oceňování dřevin připravit návrh řešení stanovení poplatku za kácení dřevin při nemožnosti uložení náhradní výsadby,
4_14.5 Zakotvit do zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, funkce dřevin ve vztahu ke změně klimatu.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Změny v právní úpravě zakládající ochranu dřevin rostoucích mimo les (§ 7 až 9 zákona č. 114/1992 Sb.) a zavedení (nového) poplatku za kácení dřevin (§ 74 a až 74n a příloha č. 7) naplňují ústavní postuláty obsažené v čl. 35 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (Každý má právo na příznivé životní prostředí; při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.). Uvedené změny jsou zároveň v souladu s ústavou připuštěným omezením vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny (Vlastnictví zavazuje; nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.).

Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské Unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie

Návrhu zákona se v oblasti soustavy Natura 2000 týká

směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin,
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (kodifikované znění).

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná úprava svým cílem souvisí s mezinárodními úmluvami, jimiž je Česká republika vázána (konkrétně slouží k naplnění Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť a Úmluvy o biologické rozmanitosti).

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky

Orgány ochrany přírody budou v rámci vydávaného jednotného environmentálního stanoviska, popř. v rámci společného rozhodnutí podle § 83 odst. 9 zákona č. 114/1992 Sb. stanovovat náhradní výsadbu v případě kácení dřevin pro účely výstavby a v případě, že nebude možné náhradní výsadbu stanovit (nebo ji stanovit v plné výši), budou stanovovat poplatky (pouze však v případě, že nebude podáno řádné poplatkové přiznání - poplatek tvrzený v poplatkovém přiznání se považuje za vyměřený dnem uplynutí lhůty pro jeho podání, a to ve výši v něm tvrzené). V souvislosti se stanovením výše náhradní výsadby (hodnoty kácených dřevin) se odhaduje navýšení administrativní zátěže všech obecních úřadů obcí s rozšířenou působností o 1,59 mil. – 3,17 mil. Kč/rok. V případě, že bude dále vydáno rozhodnutí o poplatku za kácení dřevin v samostatném řízení podle daňového řádu, se odhaduje navýšení celkové administrativní zátěže obecních úřadů obcí s rozšířenou působností o cca 430 tis. - 2 mil. Kč/rok na celou ČR.

S ohledem na skutečnost, že nelze přesně predikovat počet nedoplatků na poplatku za kácení dřevin, nelze do budoucna vyloučit případné negativní finanční i personální dopady na straně Celní správy ČR; ke zvýšení nákladů by mohlo dojít tehdy, pokud by byla dána vysoká četnost nedoplatků na poplatcích za kácení dřevin.

V souvislosti se zřízením registru v rámci informačního systému ochrany přírody ve správě Agentury ochrany přírody a krajiny ČR jsou spojeny jednorázové náklady 15 mil. Kč (z dotačních prostředků EU konkrétně z projektu PROSPECTIVE LIFE, případně dalších projektů). Správa a provoz registru krajiny bude zajištěn 4 pracovníky, z toho 1 pracovní úvazek bude dočasně po dobu 3 let, 3 úvazky budou na dobu neurčitou. V souvislosti se zřízením nových pracovních míst jsou spojeny jednorázové náklady 200 tis. Kč, a roční náklady v prvních 3 letech jsou vyčísleny na 3,9 mil. Kč/rok, od 4. roku budou roční náklady 2,9 mil. Kč/rok. Personální navýšení AOPK ČR bude pokryto v rámci změny vnitřní systemizace a nebude klást nové požadavky na státní rozpočet. Tj. personální navýšení bude pokryto v rámci kapitoly 315 – MŽP a nebude zakládat žádné navýšení objemu prostředků na platy ani počtu míst v kapitole 315 – MŽP.

Náklady subjektů kácejících dřeviny z důvodu realizace stavebního záměru za realizaci náhradní výsadby a následné péče o dřeviny jsou odhadovány ve výši maximálně cca 551 mil. Kč/rok. Náklady za poplatky za kácení dřevin (v případě, že nebude uložena náhradní výsadba) lze přitom předpokládat ve výši cca 344 mil. Kč/rok.

Uvedené finanční náklady jsou kompenzací stávající újmy veřejných rozpočtů (rozpočtů měst a obcí), ke které dochází v případech kácení pro stavební záměry, kdy náhradní výsadba není nařízena.

Podrobnější zhodnocení je obsaženo v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA) v části V. (A) materiálu.

Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné dopady na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.

Novela má pozitivní dopad na životní prostředí a obyvatele, neboť dřeviny mají významný společensko-ekologický přínos, pozitivní vliv na adaptaci sídel na změnu klimatu, zvýšení kvality života v sídlech, kvality života občanů a podmínky ochrany a rozvoje zdraví občanů.

Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Návrh v části upravující ukládání náhradní výsadby a poplatky za kácení dřevin neobsahuje žádné odchylky od správního řádu a obsahuje jen minimální odchylky od postupů upravených daňovým řádem; tyto odchylky samy o sobě nemají vliv na zpracování osobních údajů, protože se jedná o procesní odchylky, které se nijak netýkají údajů, které žadatelé sdělují správním orgánům v procesech vedoucích k vydání správního rozhodnutí. Všechny údaje jsou vyžadovány za účelem zajištění průběhu vedeného správního (daňového) řízení.

Zhodnocení korupčních rizik

Předložený návrh zákona je svým rozsahem přiměřený cílům, k jejichž naplnění je určen, tj. k zajištění ochrany dřevin a jejich společensko-ekologických funkcí. O poplatku za kácení bude příslušný orgán ochrany přírody (obec s obecním úřadem s rozšířenou působností) rozhodovat postupem podle příslušných ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. (§ 74 a až 74m a přílohy č. 7) a daňového řádu, který poskytuje dostatečnou záruku možnosti bránit se proti vydanému rozhodnutí prostřednictvím řádných a mimořádných opravných prostředků.

Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.

L Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více děti a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a příbuzenských vztahů

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na rodiny.

M Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Navrhovaná právní úprava nemá významný územní dopad. V důsledku novely nevznikají žádné nové potřeby na vymezení územní ochrany nebo změn využití území.

Z hlediska veřejné správy přibude nová působnost, a to pro omezený počet případů doměřování poplatků za kácení z moci úřední správcem poplatku (obecním úřadem s rozšířenou působností), kdy tento úřad zjistí, že poplatek není v rámci poplatkového přiznání podaného poplatníkem stanoven ve správné výši, popř. po proběhlé fikci jednotného environmentálního stanoviska není stanoven vůbec.

N Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení se zásadami digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)

Navrhovaná právní úprava nemá významný dopad v souvislosti se zásadami digitálně přívětivé legislativy.

OBECNÁ ČÁST

ČÁST B – DRUHOVÁ OCHRANA

A Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů

Platný právní stav

Současný systém druhové ochrany v České republice byl navržen na konci osmdesátých let minulého století a legislativně ukotven v r. 1992, kdy byl přijat zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZOPK“), jenž nahradil předchozí zákon o státní ochraně přírody z r. 1956. Od přijetí ZOPK v r. 1992 došlo k řadě novelizací, nicméně v oblasti druhové ochrany lze za významnější změnu považovat pouze nezbytnou transpozici směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále jen „směrnice o stanovištích“), a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/147/ES, o ochraně volně žijících ptáků (dále jen „směrnice o ptácích“), v souvislosti s přistoupením ČR do Evropské unie v r. 2004. Další změny v oblasti druhové ochrany se týkaly již jen dílčích aspektů, jako bylo doplnění úpravy týkající se handicapovaných živočichů a záchranných stanic v r. 2008 (zákon č. 312/2008 Sb.) nebo upřesnění úpravy týkající se jedinců odchovaných v lidské péči a další drobnější změny v r. 2009 (zákon č. 349/2009 Sb.). Jako nová, samostatná část (hlava druhá části první ZOPK) byla v r. 2021 doplněna adaptační ustanovení v oblasti nepůvodních a invazních nepůvodních druhů související s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 a nařízením Rady (ES) č. 708/2007.

Ochrana planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, tedy druhová ochrana, v rámci zákona č. 114/1992 Sb. zahrnuje tzv. obecnou ochranu druhů, zajišťující všem volně žijícím druhům a jejich populacím ochranu především před ničením nebo poškozováním, a tzv. zvláštní druhovou ochranu, která zajišťuje ochranu jedinců vybraných, vzácných a ohrožených druhů stanovených prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 395/1992 Sb.). Prostřednictvím zvláštní druhové ochrany a obecné ochrany volně žijících ptáků je v rámci zákona č. 114/1992 Sb. současně zajištěna transpozice zmíněné směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích, které obě zahrnují požadavky týkající se ochrany jednotlivých druhů.

Obecná ochrana rostlin a živočichů je formulována v § 5 odst. 1 až 3 ZOPK, jako ochrana před nadměrnou exploatací, před ničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který by mohl vést k ohrožení druhů jako takových na bytí (tj. k jejich vyhynutí na území ČR), k zániku jejich populací nebo zničení ekosystémů, jichž jsou součástí. To je doplněno o prevenční povinnost ze strany fyzických a právnických osob zamezit při stanovených typech činností (zemědělské a lesnické práce, plánování, provádění a užívání staveb, terénní úpravy, činnosti prováděné hornickým způsobem, v rámci vodního hospodářství, dopravy a energetiky) zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Při porušení podmínek ochrany podle § 5 odst. 1 ZOPK nebo nepřijetí opatření k omezení zbytečného ničení, úhynu či zraňování podle § 5 odst. 3 ZOPK jsou orgány ochrany přírody oprávněny omezit rušivou činnost, resp. uložit zajištění potřebných opatření. Součástí obecné druhové ochrany je v rámci § 5a a 5b ZOPK rovněž ochrana všech volně žijících ptáků v souladu s požadavky práva EU (směrnice o ptácích), která zahrnuje jak podmínky ochrany ptáků v podobě zákazů jejich usmrcování, ničení vajec či hnízd apod., tak postup při nezbytnosti „odchýlení se“ od této ochrany (s tím, že z části, v případě druhů ptáků, u nichž to směrnice umožňuje, je omezena ochrana přímo „ze zákona“, pokud jde o jejich lov apod.). Ochrana volně žijících ptáků zahrnuje rovněž (specificky ve vztahu k obecné prevenční povinnosti dle § 5 odst. 3 ZOPK) požadavek na zabezpečení elektrických vedení proti úhynu a zraňování ptáků (přičemž tato povinnost je dále upravena také energetickým zákonem). Jako součást ustanovení k obecné ochraně živočichů je v § 5 odst. 11 až 14 současného znění zákona č. 114/1992 Sb. upraveno také nakládání se zraněnými nebo jinak handicapovanými volně žijícími živočichy a podmínky provozování záchranných stanic, jež poskytují těmto živočichům v případě potřeby ošetření a pomoc.

Obecná druhová ochrana se jako celek stále jeví jako vhodný nástroj pro zajištění nezbytné, základní ochrany planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, byť zejména s ohledem na odbornou náročnost identifikace dopadů na úrovni celého druhu či celé populace, je využívána jen ve výjimečných případech. Současně je však zřejmé, že některá aktuální témata, jako rychle se zhoršující stav volně žijících opylovačů či dopady nadměrného světelného znečištění na volně žijící druhy nejsou v rámci platné právní úpravy dostatečně reflektovány a je tedy na místě je lépe a konkrétněji upravit. Potřeba dílčích změn a upřesnění stávající úpravy pak dále vyplývá z dosavadní aplikační praxe, jako je tomu např. u dále navrhovaných změn týkajících se činnosti záchranných stanic a péče o zraněné či jinak handicapované volně žijící živočichy.

Ochrana zvláště chráněných druhů (dále také jen „ZCHD“) a také ochrana památných stromů je obsažená v části páté, tedy v § 46 a násl. zákona č. 114/1992 Sb. Ochrana zvláště chráněných druhů doplňuje a rozšiřuje v případě vzácných a ohrožených druhů ochranu obecnou. Prostřednictvím zvláštní druhové ochrany je rovněž zajištěna transpozice tzv. přísné ochrany vybraných druhů rostlin a živočichů podle směrnice o stanovištích (a současně v případě ptáků zařazených mezi zvláště chráněné zajišťuje také podmínky stanovené směrnicí o ptácích). Zákon č. 114/1992 Sb. v současnosti rozlišuje v případě zvláště chráněných druhů tři kategorie ochrany (kriticky ohrožený, silně ohrožený a ohrožený) s tím, že seznam zvláště chráněných druhů je na základě zákonného zmocnění stanovován formou prováděcího právního předpisu. Seznamy zvláště chráněných druhů jsou uvedeny v přílohách vyhlášky č. 395/1992 Sb. S výjimkou dílčích změn (novely vyhlášky v roce 2006) v souvislosti se vstupem do EU, kdy byl seznam doplněn o chybějící druhy „vyžadující přísnou ochranu“, tedy druhy zařazené do přílohy IV směrnice o stanovištích, a následně v r. 2013 vyřazení kormorána velkého, nebyl seznam za období své platnosti podstatněji měněn. Po těchto více než 30 letech od vzniku seznamu však samozřejmě došlo k řadě změn z hlediska výskytu a stavu mnoha druhů organismů a seznam je tedy již silně zastaralý. Zahrnuje jak druhy, u nichž došlo k nárůstu početnosti nebo je jejich ochrana v současné podobě a rozsahu neadekvátní (např. ochrana celého rodu „lesních mravenců“ apod.), tak naopak jiné významně ohrožené druhy na seznamu zjevně chybí (např. orel královský, který se na našem území začal vyskytovat až po r. 1992) anebo u dalších druhů není odpovídající zařazení v jednotlivých kategoriích ochrany. Celkově se s ohledem na šíři biologických nároků a vlastností druhů či celých jejich skupin a příčin jejich ohrožení jeví jako nevhodné prakticky identické nastavení podmínek ochrany všech zvláště chráněných druhů (a do určité míry problematické jsou i samotné názvy kategorií ochrany, které navozují určité odstupňování, které ale v praxi odrážet ohroženost druhů plně nemůže). S ohledem na uvedené je tak v rámci tohoto návrhu změny zákona č. 114/1992 Sb. předkládána jak úprava kategorizace zvláště chráněných druhů a podmínek jejich ochrany, tak je následně nezbytná aktualizace seznamů zvláště chráněných druhů.

Ochrana zvláště chráněných druhů se dle tzv. základních podmínek ochrany v § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 ZOPK vztahuje na jednotlivé jedince, jejich vývojová stádia a části i sídla a deklarována je rovněž ochrana jejich biotopu. V návaznosti na transpozici směrnice o stanovištích je v § 48 odst. 4 ZOPK zakotvena také ochrana mrtvých jedinců zvláště chráněných druhů rostlin či živočichů, jejich částí nebo výrobků z nich. Zvláště chráněné rostliny je dle § 49 odst. 1 ZOPK zakázáno trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji a obdobně je dle § 50 odst. 2 ZOPK v případě zvláště chráněných živočichů zakázáno škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Dovoleno rovněž není sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat vývojová stádia nebo užívaná sídla zvláště chráněných živočichů a jak v případě ZCHD rostlin, tak živočichů je rovněž zakázáno je držet, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny. Zákonem deklarovaná ochrana biotopu není v současnosti s těmito zákazy provázána a uplatní se tedy jen nepřímo, prostřednictvím ostatních omezení.

Jak bylo výše zmíněno, ochrana zvláště chráněných druhů dle § 49 a 50 ZOPK je, s výjimkou dílčích „úlev“ u druhů v kategorii ohrožených (viz dále), prakticky identická u všech tří současných kategorií ochrany a zákon v rámci ochranných podmínek rozlišuje pouze mezi rostlinami a živočichy, nikoli již mezi skupinami druhů, které mají často odlišné populační charakteristiky, rozdílné příčiny ohrožení apod. Ochrana na úrovni jedinců stanovená v současnosti pro všechny tři kategorie ochrany zvláště chráněných druhů se však na základě dosavadních zkušeností jeví, zejména u taxonů s vysokou populační dynamikou (např. u řady druhů hmyzu, některých druhů rostlin apod.), jako nadbytečná, a jedná se tak s ohledem na účel ochrany takových druhů o přílišnou přísnost zákona, která je obtížně naplnitelná např. při běžném obhospodařování a užívání krajiny. Tento stav vede k faktické rezignaci na vymáhání zákonem stanovených zákazů, ale na druhou stranu i k právní nejistotě hospodářů a uživatelů krajiny a mj. rovněž k omezení některých přínosných odborných aktivit (např. aktivit amatérských entomologů). Pro všechny druhy rostlin a živočichů je naopak klíčový stav prostředí, jejich biotopů, a proto je nedostatkem současné úpravy skutečnost, že ochrana biotopů zvláště chráněných druhů má nyní, jak bylo uvedeno, pouze deklaratorní povahu.

Ochranné podmínky, zákazy sloužící k ochraně ZCHD rostlin a živočichů v § 49 a 50 ZOPK nejsou stanoveny jako absolutní a zákon umožňuje z uvedených zákazů udělit výjimku, a to za podmínek a z důvodů stanovených v § 56 ZOPK. Tyto důvody se dle platného znění zákona č. 114/1992 Sb. liší pro druhy chráněné podle směrnic, tedy evropsky významné druhy (dále také jen „EVD“), a pro druhy chráněné pouze na národní úrovni. Podle § 56 odst. 1 ZOPK jsou u všech zvláště chráněných druhů možným důvodem, resp. podmínkou pro udělení výjimky buď jiný veřejný zájem převažující nad zájmem ochrany přírody (daného ZCHD), nebo zájem ochrany přírody. U EVD, tedy druhů chráněných rovněž dle legislativy EU, jsou tyto požadavky na správní úvahu dále v souladu se směrnicí o stanovištích (čl. 16 směrnice) doplněny o podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení, neovlivnění dosahování či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany a současně musí být dán některý ze zákonem, resp. směrnicí, konkrétně jmenovaných důvodů uvedených v § 56 odst. 2 ZOPK (např. zájem veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti, zájem prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku nebo účely výzkumu a vzdělávání). V rámci rozhodování tak je potřebné rozlišovat tyto dva režimy a k nim vázat i konkrétní části odůvodnění rozhodnutí, což celkově zvyšuje náročnost na straně orgánů státní správy a současně snižuje přehlednost pro žadatele. Na podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení nebo neovlivnění dosahování či udržení příznivého stavu druhu u EVD lze přitom nahlížet jako na pouhé zpřesnění správní úvahy (kterou je nutné obdobně provést i v rámci obecně vyžadovaného vážení veřejných zájmů) a diferenciace podmínek se tak jeví jako nadbytečná – zvyšující pouze zmíněnou administrativní náročnost postupu povolování výjimek na straně žadatelů i správních orgánů. V rámci § 56 ZOPK jsou dále upřesněny další přípustné správní formy povolení výjimek (opatření obecné povahy a dohody, resp. veřejnoprávní smlouvy uzavřené s orgánem ochrany přírody) a požadavky na obsah rozhodnutí a tzv. zpětné hlášení vycházející mj. z potřeb reportingu dle směrnic.

Kromě takto stanoveného postupu pro povolení výjimek ze zákazů současně ZOPK upravuje i vybrané případy, kdy se ochrana neuplatňuje přímo „ze zákona“. V případě zvláště chráněných druhů rostlin se tak dle § 49 odst. 2 ZOPK ochrana neuplatňuje, jde-li o rostliny pocházející z dovozu nebo pěstované v kulturách založených povoleným způsobem. Obdobně je v § 50 odst. 5 ZOPK je upraven režim nakládání s mrtvými jedinci ZCHD živočichů, jejich částí či výrobků z nich, u nichž neplatí zákazy držení a dopravy v případech jejich dovozu ze zahraničí (tedy získání mimo území ČR) a v případě, kdy se jedná o jedince získané před datem vstupu do EU (tedy před transpozicí směrnice 92/43/EHS) a rozšíření ochrany i na mrtvé jedince, jejich části nebo výrobky z nich. Podmínkou je v těchto případech prokázání původu držených jedinců v souladu § 54 odst. 1 ZOPK (kde je obecně stanovena povinnost prokázání zákonného původu držených jedinců ZCHD).

Současně se dle § 49 odst. 2 až 4 ZOPK ochrana neuplatňuje u rostlin z kategorie ohrožených, pokud dochází k jejich poškozování apod. při běžném obhospodařování kultur, v nichž se vyskytují. Zákon přitom stanoví, že za běžné obhospodařování se nepovažují zásahy, při kterých může dojít ke změně hydrologických půdních poměrů, půdního povrchu či chemických vlastností prostředí, kromě zásahů při obvyklém hospodaření v lesích podle platného lesního hospodářského plánu. U zvláště chráněných rostlin zařazených do kategorie silně či kriticky ohrožených je pro účely běžného obhospodařování pozemků stanovena možnost uzavírat mezi orgány ochrany přírody a hospodařícími subjekty dohody (veřejnoprávní smlouvy), které za stanovených podmínek nahrazují povolení výjimek ze zákazů stanovených zákonem k ochraně těchto ZCHD. V případě zvláště chráněných živočichů ZOPK připouští v § 50 odst. 3 obdobné zásahy v souvislosti s běžným obhospodařováním nemovitostí (a z důvodů hygienických, ochrany veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti anebo leteckého provozu), a to pouze u živočichů zařazených do kategorie ohrožených. Nejedná-li se o naléhavé zásahy, je k těmto činnostem nezbytné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody. Z hlediska praxe je tak nyní relativně velký rozdíl postupu při běžném obhospodařování pozemků s výskytem ZCHD rostlin oproti ZCHD živočichů, u nichž mj. přistupuje administrativní zátěž spojená s nezbytným předchozím stanoviskem.

Specifickou úpravou je také řešen přístup k živočichům odchovanými v lidské péči (v zajetí), kdy ustanovení § 54 odst. 4 a násl. ZOPK umožňuje je, na základě rozhodnutí a spolu ním vydaných osvědčení pro jednotlivé odchované (a nezaměnitelně označené či identifikované) jedince, „vyjmout“ z další ochrany podle zákona. Jedná se o postup, který již v současnosti omezuje administrativní zátěž – jde o jednorázově vedené řízení a následně se v případě těchto jedinců již neuplatňují zákazy dle ZOPK i v případě např. jejich dalšího předání či prodeje jiným držitelům atp. Zároveň je tento postup provázán s úpravou v oblasti regulace obchodování s ohroženými druhy (CITES) a nedochází tak k duplicitám. Nicméně z praxe jsou zřejmé dílčí nedostatky, např. pokud jde o možnosti uplatnění metod tzv. jiné identifikace jedinců nebo o nakládání s uhynulými jedinci v lidské péči a určitý prostor je i k dalšímu omezení administrativní náročnosti (viz dále v návrhu). Pro úplnost je možné zmínit, že v rámci § 54 ZOPK je obsažena rovněž úprava situací, kdy by mělo dojít k vypuštění zvláště chráněných živočichů odchovaných v lidské péči nebo vysazení či vysetí uměle vypěstovaných zvláště chráněných rostlin do přírody – v těchto případech je vypuštění či vysazení s ohledem na možné riziko pro volně žijící populace vázáno na souhlas orgánu ochrany přírody.

Pro řadu ohrožených druhů je samozřejmě potřebné realizovat také opatření aktivní péče o ně a o jejich biotopy. V současnosti jsou jako nástroj plánování takovéto aktivní péče o druhy v § 52 odst. 1 ZOPK zavedeny tzv. záchranné programy. Jedná se o koncepční dokumenty ochrany přírody zahrnující komplexně opatření v oblasti péče o jejich biotopy, o druh samotný (včetně případné ex situ kultivace či chovu a přímého posilování volně rostoucích či žijících populací), nezbytný monitoring druhu i jeho prostředí, dle potřeby i aplikovaný výzkum a informování veřejnosti a zájmových skupin. Cílem záchranných programů je vytvořit takové podmínky, které umožní posílení populací vybraných ZCHD a snížení stupně jejich ohrožení. V současném nastavení lze záchranné programy připravit jen pro zvláště chráněné druhy. S ohledem na uvedenou komplexitu a odbornou náročnost MŽP dosud schválilo 14 záchranných programů, jejichž realizace je zajišťována orgány ochrany přírody a na celostátní úrovni koordinována Agenturou ochrany přírody krajiny ČR (dále AOPK ČR). V praxi je nicméně nezbytné, nad rámec úpravy stanovené v § 52 ZOPK, věnovat pozornost i dalším vybraným druhům a MŽP tak zpracovává rovněž tzv. programy péče, zaměřené primárně na řešení konfliktu mezi hospodářskými zájmy člověka a působením vybraných zvláště chráněných druhů (program péče byl dosud schválen pro druhy vlk obecný, bobr evropský a vydra říční). Obdobu záchranných programů na místní úrovni tvoří tzv. regionální akční plány (RAP), kterých je zatím je realizováno prostřednictvím AOPK ČR celkem 13. Jak programy péče, tak regionální akční plány však nejsou, jak bylo výše zmíněno, v rámci stávající úpravy v ZOPK podchyceny, a jde tak nyní tedy pouze o koncepční dokumenty přijímané obecně v rámci resortu životního prostředí.

Příslušnými orgány v oblasti druhové ochrany jsou dle § 77 a násl. ZOPK obdobně jako v ostatních případech, jde-li o obecnou ochranu obecní úřady obcí s rozšířenou působností a jde-li o zvláštní (druhovou) ochranu krajské úřady a dále na území národní parků v rozsahu obecné i zvláštní druhové ochrany rovněž příslušné správy národních parků. Na území chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek je kompetentním orgánem AOPK ČR, která je rovněž příslušným orgánem na tzv. ostatních územích určených k obraně státu. Na území vojenských újezdů jsou příslušné újezdní úřady. Orgány ochrany přírody využívají při své činnosti mj. informační systém ochrany přírody, který byl zaveden v § 72d ZOPK v rámci změn přijatých zákonem č. 364/2021 Sb.

B Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů

Cílem změn v oblasti druhové ochrany je v souladu s programovým prohlášením vlády a dlouhodobou odbornou potřebou zajištění účinnější ochrany rostlinných a živočišných druhů postavené především na ochraně jejich prostředí, jejich biotopů, a současně změny umožňující větší uplatnění nástrojů aktivní péče o vzácné a ohrožené druhy. Kromě toho návrh zohledňuje i praktické zkušenosti s dosavadním uplatňováním zákona v praxi a zahrnuty jsou tedy i dílčí změny, jež umožní snížit administrativní náročnost, usnadní uplatňování některých stávajících nástrojů zákona č. 114/1992 Sb., podporuje elektronizaci agend apod.

Hlavní část úprav se týká oblasti zvláštní druhové ochrany, kde jsou navrženy výrazné změny kategorizace zvláště chráněných druhů i jejich ochranných podmínek (zahrnující jak uvedené posílení ochrany biotopů, tak i omezení dosavadní ochrany na úrovni všech jedinců zvláště chráněných druhů a vytváří tak potřebné odlišné režimy ochrany různých druhů), doplnění nástrojů aktivní péče a také dílčí úpravy reflektující stávající zkušenosti, zejména pokud jde o zjednodušení a upřesnění režimu administrace u živočichů v lidské péči. V rámci obecné ochrany zahrnují úpravy doplnění ochrany opylovačů (především zachování a obnovy jejich biotopů) a regulaci nežádoucích dopadů světelného znečištění ve vazbě na venkovní osvětlení.

Základní východiska

Z věcného hlediska návrh reflektuje aktuální trend úbytku biodiverzity, který je jedním z nejzávažnějších globálních problémů současnosti. Mezi hlavní příčiny patří (společně se změnami klimatu a dalšími faktory) zejména změna a destrukce přirozeného prostředí, tedy přírodních biotopů. Na základě Červených seznamů druhů pro Českou republiku (tj. expertních podkladů vyjadřujících aktuální ohroženost jednotlivých skupin druhů) lze konstatovat, že cca 16 % druhů savců, 45 % druhů ptáků, 58 % druhů plazů, 76 % druhů obojživelníků, 42 % druhů ryb, 40 % druhů cévnatých rostlin, 43 % druhů bezcévných rostlin a 17 % hub (makromycetů) je v ČR ohroženo úbytkem jedinců či přímo vyhynutím. Zmenšování velikosti populací, ubývání přirozených stanovišť a jejich degradace jsou jedny z nejčastějších příčin ohrožení těchto druhů. Současně je zaznamenán v řadě případů i pokles celkové početnosti běžných druhů, ať jde o ptáky zemědělské krajiny nebo především opylovače.

Zachování a ochrana druhové bohatosti představuje jeden z hlavních cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti. Průřezově se téma druhové diverzity prolíná většinou z 23 cílů Kchun-mingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost schváleného v prosinci 2022. Cílem Kchun-mingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost je vyvolat, umožnit a podnítit urychlená a transformativní opatření vlád a orgánů na nižší úrovni než celostátní včetně místní se zapojením celé společnosti, aby se zastavil a zvrátil úbytek biologické rozmanitosti a aby se dosáhlo výsledků stanovených ve vizi, poslání a cílech rámce, čímž přispěje ke třem cílům Úmluvy o biologické rozmanitosti a jejích protokolů. V souladu s tím je plně v souladu se Strategií EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 – „Navrácení přírody do našeho života“, která navazuje na předchozí strategii do roku 2020, která navrhuje opatření a závazky na úrovni EU s cílem zastavit úbytek biologické rozmanitosti v Evropě (a přispět k tomuto cíli i na globální úrovni). Strategie reflektuje hlavní příčiny současného kritického stavu biologické rozmanitosti shrnuté mj. v Globální hodnotící zprávě IPBES z r. 2019. Konkrétně je cílem této Strategie zajistit, že do roku 2030 bude biologická rozmanitost v Evropě na cestě k oživení ve prospěch lidí, planety, klimatu a našeho hospodářství, a to v souladu s Agendou pro udržitelný rozvoj 2030 a s cíli Pařížské dohody o změně klimatu. Mezi klíčové závazky do roku 2030 Strategie stanoví mj. že „přírodní stanoviště a druhy nevykazují zhoršení trendů nebo stavu z hlediska ochrany a nejméně 30 % dosahuje příznivého stavu z hlediska ochrany nebo alespoň vykazuje pozitivní trend“ nebo „úbytek opylovačů je zvrácen“.

Přestože uvedené aktuální strategické cíle v oblasti ochrany biologické rozmanitosti na globální úrovni i úrovni EU nebyly do příslušných koncepčních dokumentů v ČR ještě plně promítnuty, je téma změn systému druhové ochrany reflektováno ve stávající Strategii ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016 - 2025 (viz dílčí cíl 2.2.1 Revidovat systém druhové ochrany a konkrétně opatření „Návrh a zavedení nového pojetí systému druhové ochrany beroucí ohled na ochranu biotopů druhů“ a pokud jde o téma podpory a rozvoje nástrojů aktivní druhové ochrany dílčí cíl 2.2.3 Rozvíjet a podporovat speciální nástroje druhové ochrany a opatřeními „Rozvoj a realizace záchranných programů a navazujících opatření“ a „Zavedení systému pravidelného sledování a vyhodnocování stavu druhů prostřednictvím Červených seznamů“) i ve Státním programu ochrany přírody a krajiny ČR pro období 2020 - 2025 (kde jsou cíle Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR konkretizovány takto: cíl 1.1.4. Zavést nové pojetí systému druhové ochrany beroucí ohled na ochranu biotopů druhů a opatření 1.1.1.1. Příprava návrhu legislativní úpravy obecné a zvláštní druhové ochrany, včetně zavedení nové kategorizace zvláště chráněných druhů do zákona č. 114/1992 Sb. a 1.1.1.2 Projednání návrhu na zařazení zvláště chráněných druhů do nových kategorií (návrh prováděcího předpisu); důraz na význam aktivních nástrojů druhové ochrany v cílech 1.1.5. Zajistit komplexní přístup k ochraně vybraných zvláště chráněných druhů živočichů s konfliktním potenciálem včetně řešení socioekonomických aspektů spojených s jejich rozšířením, 1.1.6. Realizovat a rozvinout záchranné programy, programy péče a navazující opatření a 3.1.3. Pravidelně aktualizovat Červené seznamy založené na cíleném průzkumu vybraných skupin, realizovaném například opatřeními 1.1.3.2 Příprava a schválení nových záchranných programů, případně regionálních akčních plánů pro zvláště chráněné druhy, 1.1.2.3 Příprava a schválení managementových plánů (programů péče) pro velké šelmy (rys ostrovid, vlk obecný, medvěd hnědý) nebo 3.1.3.2. Tvorba Červených seznamů na základě vyhodnocování kritérií IUCN. K problematice záchranných stanic se váže cíl 1.1.6. Stabilizovat systém záchrany volně žijících živočichů, opatření 1.1.6.1 V návaznosti na zpracovanou analýzu přístupu k handicapovaným živočichům a činnosti záchranných stanic zajistit stabilní právní prostředí v oblasti záchranných stanic a péče o handicapované živočichy.

Změna systému druhové ochrany spolu s posílením ochrany biotopů druhů i rozvoj aktivních nástrojů druhové ochrany je uvedena mezi prioritami vlády (programové prohlášení konkrétně uvádí: „Zrychlíme a rozšíříme realizaci záchranných programů pro nejcennější druhy. Zajistíme účinnější ochranu druhů postavenou především na ochraně biotopů prostřednictvím legislativních změn připravených do roku 2023 i podpory praktických opatření. Budeme prosazovat opatření k omezení nelegálního zabíjení živočichů i k omezení nezákonného obchodu s nimi. V roce 2023 připravíme novelizaci zákona o ochraně přírody a krajiny.“), které tak navazují na cíle strategických dokumentů v oblasti ochrany biodiverzity přijaté již za předchozích vlád a současně by měly být příspěvkem k plnění závazků v rámci mezinárodních úmluv (Úmluvy o biologické rozmanitosti) a v rámci EU.

Pro úplnost je současně nutné uvést, že v rámci právní úpravy v oblasti druhové ochrany je nadále nutné zajistit řádnou transpozici právních předpisů EU v oblasti ochrany přírody (směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích) a navrhované úpravy tedy tuto potřebu plně reflektují.

Hlavní principy navrhované právní úpravy

Ochrana zvláště chráněných druhů

Druhy organismů (živočichů, rostlin, hub) zůstávají základní jednotkou pro definici rozmanitosti přírody. Druhová ochrana je díky tomu vedle územní ochrany a ochrany přírodních procesů základním oborovým pilířem péče o přírodní a krajinné dědictví. Druhová ochrana navíc vykazuje relativně vyšší potenciál vhodně veřejnosti prezentovat nezbytnost ochrany biologické rozmanitosti. Vysoká nebo nízká početnost populací jednotlivých druhů a druhová bohatost různých ekosystémů mají celou řadu příčin. Některé druhy jsou málo početné v důsledku přirozených procesů a podmínek, tzv. faktorů prostředí (přirozeně vzácné druhy vázané např. na specifický substrát nebo mikroklimatické podmínky) nebo jejich početnost ovlivňují činitele, v důsledku jejichž působení se může přítomnost a početnost populací často i dramaticky měnit. Hlavní příčinou významných změn v počtu druhů i velikosti jejich populací v posledních desetiletích jsou však zejména procesy související přímo nebo nepřímo s činností člověka. Někdy je však velmi složité přirozené a antropogenní faktory od sebe oddělit, zejména pokud jde o celkový vývoj kulturní krajiny v Evropě.

Česká republika je díky své poloze, geologické rozmanitosti i pestrosti historického využívání krajiny (kdy se v ČR nacházejí území s tisíciletým vlivem přírodě blízkého hospodaření i území lidskou činností jen málo dotčená) poměrně druhově bohatá, zejména ve srovnání se západní Evropou. Z území našeho státu je známo téměř 80 tisíc druhů. Některé postupně přibývají (např. nepůvodní druhy zavlečené či záměrně vysazené nebo se přirozeně šířící v důsledku změn areálu rozšíření), jiné z různých důvodů mizí, zejména jako přímý či nepřímý důsledek činnosti člověka. Zákonná ochrana se v současnosti vztahuje především na populace či jedince druhů, ochrana jejich biotopů je z legislativního i praktického hlediska omezená. To je významným faktorem, přispívajícím k tomu, že je třetina druhů v ČR hodnocena v rámci Červených seznamů jako „ohrožené“, přičemž stovky druhů na našem území již vymizely. Mezi mizejícími nebo již vymizelými druhy převládají druhy náročné na prostředí, zejména vázané na přítomnost tradiční, extenzivně využívanou mozaikovitou zemědělskou krajinu a současně druhy vázané na málo dotčená prostředí, např. starých lesů, rašelinišť apod. Trendy poklesu početnosti i zmenšování areálu rozšíření je bohužel možné sledovat i u druhů dříve běžných. Základní příčinou současného stavu je úbytek přírodních a přírodě blízkých stanovišť (případně změny tohoto prostředí), které se projevují i úbytkem druhů.

Nedostatkem, který ovlivňuje efektivitu zákonné ochrany, je také neaktuální seznam zvláště chráněných druhů, který je pouze s minoritními změnami platný již od roku 1992 a nereflektuje tak současný stav poznání. V některých případech zahrnuje druhy, které již zákonnou ochranu nepotřebují, a naopak nezahrnuje druhy, které dle aktuálních poznatků na tomto seznamu zařazeny být mají, tj. mají být chráněny prostřednictvím zákonných nástrojů, a to zejména druhy, které závisí na lidské činnosti (cílené péči či hospodářských aktivitách) nebo které pro svou existenci naopak vyžadují minimální zásahy do svého životního cyklu a prostředí. I když první skupina významně převládá, je pro efektivní ochranu třeba zajistit dostatečnou mozaiku stanovišť v krajině včetně území určených pro ochranu přirozených procesů. Zároveň je nutné zajistit dostatečnou prostupnost krajiny a konektivitu jednotlivých typů prostředí tak, aby nedocházelo k izolaci a degradaci jednotlivých populací.

Cílem novely je postavit zvláštní ochranu druhů rostlin a živočichů především na ochraně jejich biotopů a místních populací – upravit kategorizaci ZCHD a podmínky jejich ochrany pro posílení ochrany biotopu druhu a místní populace druhu a odlišení ochranných podmínek dle nároků a příčin ohrožení jednotlivých skupin druhů (včetně omezení nadbytečné ochrany na úrovni jedinců u relevantní části druhů). Zlepšit efektivitu zvláštní ochrany druhů, zvýšit právní jistotu odborné i laické veřejnosti. Zpřehlednit právní úpravu zvláštní druhové ochrany včetně právních definic pojmů, zavést postupy omezující administrativní náročnost a umožňující elektronizaci státní správy, odstranit dílčí nedostatky transpozice právních předpisů EU v oblasti druhové ochrany přírody. V návaznosti na novelu ZOPK aktualizovat vyhlášku se seznamem ZCHD.

Zvláštní ochrana druhů postavená na ochraně jejich biotopů a jejich místních populací

Primárním cílem navrhované úpravy u všech kategorií ZCHD je posílení ochrany biotopů ZCHD (která je dnes v ZOPK obsažena pouze deklaratorně). Navrženo tak je přímo zakotvení ochranné podmínky biotopu a místní populace druhu pro všechny tři kategorie ochrany ve formě zákazu poškození a ničení biotopu a místní populace zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha, včetně jejího genofondu. Za poškození biotopu zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha se považuje takový zásah, který vede k jeho významnému nebo trvalému poškození, v jehož důsledku přestane splňovat nároky daného druhu nebo vede k významnému nebo trvalému ohrožení, poškození nebo zničení jeho místní populace.

Novela ZOPK proto předpokládá zavedení některých nových pojmů či doplnění/úpravu terminologie stávající. Stávající znění ZOPK využívá pojem „populace“, který ale není pro účely zákona v jeho pojmech definován, je tak nutné vycházet z odborného vymezení tohoto pojmu. Odborné vymezení je však velmi široké a variabilní, zejména v určení prostorových, územních parametrů, a je při uplatňování zákona obtížně využitelné. Nově se proto navrhuje doplnit definici pojmu „populace“ a definici pojmu „místní populace“ pro skupinu jedinců stejného druhu žijící na území vymezeném hranicemi souvislého biotopu druhu v daném místě, příp. ohraničeném spojitým výskytem druhu v daném místě. Pojem místní populace je již v právním řádu používán, konkrétně v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (v § 299 odst. 2 písm. c) a navržená formulace pojmu v ZOPK zachovává přístup s jakým byl tento pojem dosud aplikován. Cílem zpřesnění je odlišit část populace, oddělenou subpopulaci, pro vyhodnocení zákazů ve zvláštní druhové ochraně, kde je úroveň celé populace již příliš široká a obtížně uplatnitelná. Úroveň populace bude nadále využívaná v obecné ochraně druhů (§ 5 ZOPK). Definice biotopu je obsažena ve stávajícím ZOPK – nově však zákon bude rozlišovat také výslovně biotop druhu. Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, místní populace, populace, společenstva. Biotop druhu je pak takové místní prostředí, které vytváří životní prostředí splňující nároky charakteristické pro daný druh rostliny nebo živočicha a je místem trvalého nebo opakovaného výskytu jedinců tohoto druhu. U druhů živočichů tvoří jejich biotop zejména jimi užívaná přirozená i umělá sídla, místa rozmnožování, odpočinku a opatřování si potravy a rovněž migrační trasy živočichů. Upřesňuje se také pojem přírodní stanoviště, kterým se rozumí přírodní nebo polopřírodní, lidskou činností pozměněná nebo podmíněná suchozemská nebo vodní plocha (za taková polopřírodní a lidskou činností podmíněné prostředí lze kupříkladu považovat druhově pestré luční porosty či pastviny nebo rybníky apod.), která je vymezena na základě geografických charakteristik a charakteristik živé a neživé přírody.

Zavedení nové kategorizace ZCHD odrážející míru ochrany druhů

Ohrožené druhy či skupiny druhů vyžadují odlišnou intenzitu a formu právní ochrany. V případě některých kriticky ohrožených druhů je třeba chránit doslova každého jedince, v případě jiných druhů je dostatečná ochrana biotopů druhů, jejich místních populací a ochrana každého jedince není (i s ohledem na přirozenou dynamiku populací těchto druhů apod.) nezbytná. Není snadné pro různé skupiny organismů s různými životními strategiemi od hub, přes vyšší rostliny, hmyz, až po obratlovce stanovit průřezově zákonné ochranné podmínky. Je třeba znát míru ohrožení druhů, ale také jejich vlastnosti a nároky (rozdílný přístup u druhů s vysokou populační dynamikou a druhů s konzervativnějšími životními strategiemi a přirozeně nízkou početností apod.) a důvody ohrožení (odlišný přístup u druhů přímo pronásledovaných a druhů ohrožených změnami prostředí apod.). Z toho důvodu je nezbytné ochranné podmínky podrobněji diferencovat, navrženo je proto zachování 3 kategorií, které se ale budou oproti současnosti významněji odlišovat. Samozřejmě bude i nadále nutné reflektovat požadavky právních předpisů EU, směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích, a zajistit adekvátně transpozici ustanovení v oblasti ochrany druhů, což se také do podoby ochranných podmínek v rámci kategorií promítne.

Návrh nových kategorií ochrany zachovává členění druhů do tří kategorií ochrany, nicméně mění jejich označení z kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené na číselné (I, II a III), které lépe reflektuje skutečnost, že nejde o míru ohrožení druhu, ale o jiné právní režimy ochrany jednotlivých kategorií. Ke kategoriím pak nastavuje potřebné zákonné zákazy, které mohou ovlivnit efektivitu ochrany konkrétních druhů (tj. ochranné podmínky napříč kategoriemi nebudou již shodné, jako tomu bylo dosud).

U všech ZCHD (pro všechny kategorie ochrany) je navržena společná ochranná podmínka, zákaz poškození a ničení jejich biotopu a místní populace zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha, včetně jejího genofondu (viz výše). Současně je ve vztahu ke všem ZCHD navržena prevenční povinnost ve smyslu omezení úhynu či zraňování jedinců tak, aby bylo (i u druhů, které jinak ochranu jedinců nevyžadují) zamezeno zbytečným ztrátám, kterým je možné zabránit použitím technicky a ekonomicky dostupných opatření k jejich zabránění.

I. kategorie ochrany

V této kategorii budou zařazeny ty nejohroženější druhy (včetně nejvíce ohrožených evropsky významných druhů, které vyžadují ochranu ve vazbě na směrnici o stanovištích a směrnici o ptácích). Ochrana (stanovené zákazy) se vztahuje na základě společné ochranné podmínky jak na poškození a ničení jejich biotopu a místní populace zvláště chráněného druhu, ale i na ochranu jednotlivých jedinců. Tyto druhy tedy budou, jako v současné podobě zákona, chráněny před škodlivými zásahy do jejich přirozeného vývoje, např. před sběrem, chytáním, rušením, poškozováním, zraňováním, ničením či usmrcováním a zachován je zákaz jedince těchto druhů držet, pěstovat/chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat nebo nabízet za účelem prodeje nebo výměny. Z ochrany druhu i jeho biotopu je možné povolit výjimku za zákonem stanovených jednotných podmínek (viz dále). Za škodlivý zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného do této kategorie ochrany se nově nepovažuje nezáměrný zásah způsobený provozem vozidla nebo jiného dopravního prostředku nebo průchodem volnou krajinou v souladu s § 63, pokud nejsou takové činnosti v daném místě zakázané (např. v místě zákazu vjezdu či vstupu apod.).

Orgány ochrany přírody mohou uzavřít dohodu s vlastníkem nebo nájemcem pozemku o způsobu běžného hospodaření, který je v souladu s potřebami druhu, dohoda pak nahrazuje výjimku dle § 56 ZOPK.

II. kategorie ochrany

V této kategorii by měly být zařazeny zbývající evropsky významné druhy, které vyžadují tzv. přísnou ochranu podle směrnice o stanovištích, i ostatní zvláště chránění ptáci (s ohledem na podmínky směrnice o ptácích) a současně druhy, u nichž je nezbytná ochrana na úrovni jedinců a jejich ohrožení není spojeno s běžným obhospodařováním pozemků nebo je pro jejich ochranu vhodný způsob obhospodařování pozemků naopak potřebný. U těchto druhů platí ochranné podmínky shodně jako u kategorie I., nicméně zavedena je rozsáhlá „výjimka“ pro zásahy na úrovni jednotlivých jedinců, které nelze (i přes výše uvedenou prevenci) v rámci běžného lesnického a zemědělského hospodaření zcela vyloučit, jako je poškození nebo i usmrcení jednotlivých jedinců spojené s pohybem techniky apod. Za škodlivý zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného do této kategorie ochrany se tak nově nepovažují nezáměrné zásahy uskutečněné v rámci běžného lesnického nebo zemědělského obhospodařování na k tomu určených plochách nebo při obdobných činnostech v rámci péče o veřejnou zeleň, pokud jimi nedochází k ohrožení nebo zničení místní populace tohoto druhu nebo poškození anebo zničení jeho biotopu. Za běžné obhospodařování se nepovažují změny druhu a způsobu využití pozemku, nejde-li o změny povolené podle stavebního zákona, a poškozování ekologicky významných prvků. Za běžné obhospodařování se dále nepovažují činnosti, kterými dochází k podstatné změně hydrologických půdních poměrů nebo vodního režimu území, půdního povrchu nebo chemických vlastností prostředí.

Vyhláška podrobněji stanoví charakteristiku podstatných změn hydrologických půdních poměrů a vodního režimu území, půdního povrchu a chemických vlastností prostředí s ohledem na nároky jednotlivých zvláště chráněných druhů rostlin nebo živočichů anebo jejich skupin. Navržený režim tak oproti stávajícímu znění ZOPK (kde je obdobně zakotvena takováto „výjimka“ de facto jen pro rostliny v kategorii ohrožených) významně rozšiřuje zohlednění vhodného hospodaření, které je pro řadu druhů klíčové (i za cenu dílčích dopadů na jednotlivé jedince).

Záměrem novely je umožnit (ve větším rozsahu, než je tomu dnes) hospodaření na pozemcích v případě, že nezpůsobí ohrožení nebo zničení místní populace druhu či poškození nebo zničení jeho biotopu. Jde o činnosti, u kterých již z povahy věci dochází téměř vždy k zásahům, které nejde ani při dodržení principu předběžné opatrnosti zcela eliminovat a v praxi zpravidla nelze, a ani není smysluplné, ochranu v takových případech vymáhat. Navíc jde v případě vhodného obhospodařování pozemků často o zásahy potřebné pro dlouhodobé udržení některých druhů (typicky u rostlin na loukách nebo světlomilných druhů v lesích). Současně platí (jako u kategorie ochrany I), že orgány ochrany přírody (OOP) mohou uzavřít dohodu s vlastníkem nebo nájemcem pozemku o způsobu běžného hospodaření, který je v souladu s potřebami druhu, dohoda pak nahrazuje výjimku dle § 56 ZOPK. Takováto dohoda může podmínky hospodaření ještě podrobněji upravit i nad rámec, který stanoví zákon a vyhláška specifikující běžné hospodaření pro účely uvedených ustanovení.

Ve vztahu k jedincům zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v kategorii ochrany I a II je zavedena úprava, která se týká nakládání s mrtvými jedinci, jejich částmi nebo výrobky z nich. Ta navazuje na stávající znění, kdy se zákazy držení a dopravy nevztahují na mrtvé jedince, jejich části či výrobky z nich získané legálně mimo území ČR (a na jedince získané před přistoupením k EU) a pro potřeby přehledu a možnosti prokázání uplatnění tohoto režimu ze strany držitelů zavádí elektronickou registraci prostřednictvím evidence druhové ochrany. Registrace nebude vyžadována, pokud půjde o jedince zvláště chráněného druhu, jeho část nebo výrobek z něj držený jako součást sbírky muzejní povahy ve vlastnictví České republiky, územního samosprávného celku, veřejné vysoké školy nebo veřejné výzkumné instituce, zapsané v centrální evidenci sbírek vedené Ministerstvem kultury podle jiného právního předpisu, nebo jako součást souboru chráněného jako kulturní památka. Pro registraci dosud držených mrtvých jedinců bude stanoveno jednoleté přechodné období a současně bude umožněno odevzdat jedince, u nichž nelze doložit původ a zajistit další podmínky, státu prostřednictvím AOPK ČR a správ národních parků. Lhůta jednoho roku pro registraci držených mrtvých jedinců, jejich částí či výrobků z nich je stanovena také pro případy, kdy dojde ke změnám seznamu zvláště chráněných druhů a novému zařazení druhu na seznam. Jedinci držení na základě této registrace by měli být označeni či jinak nezaměnitelně identifikováni a novela tak mj. zakládá zmocnění k vyhlášce, která bude definovat způsoby nezaměnitelného a trvalého označení a jiného způsobu nezaměnitelné a trvalé identifikace neživých jedinců zvláště chráněných druhů včetně standardních způsobů vědecké identifikace sbírkového materiálu (např. lokalitní štítek nebo scheda).

III. kategorie ochrany

V této kategorii budou zahrnuty druhy vyžadující ochranu na úrovni místních populací a biotopů druhů, nikoli však na úrovni každého jedince. Jedná se o druhy, které nejsou ohrožovány přímým usmrcením či odběrem jednotlivých jedinců, často druhy s přirozeně vysokou populační dynamikou, u kterých je klíčové především zachování stavu biotopu a funkčních populací na místní úrovni. Pro tuto kategorii tedy platí pouze společná podmínka, zákaz poškození a ničení jejich biotopu a místní populace zvláště chráněného druhu. Jedince těchto druhů je dovoleno držet a využívat v nezbytném rozsahu, který neohrozí místní populaci a biotop a současně jsou-li splněny podmínky jiných právních předpisů (např. omezení stanovené pro odebírání volně žijících živočichů pro účely zájmového chovu dle zákona č. 246/1992 Sb.).

Odebírané jedince z přírody bude nezbytné zaznamenat do nálezové databáze ochrany přírody tak, aby bylo možné vyhodnocovat intenzitu odebírání jedinců z přírody, a pokud by docházelo k ohrožení místní populace, aby orgán ochrany přírody mohl takové odebírání omezit. Podmínky využívání druhu je možné stanovit také předem, obecněji s ohledem na potřebu zachování stavu druhu, jak mj. předpokládá čl. 14 směrnice 92/43/EHS, u nějž se tímto řeší dosavadní transpoziční deficit. Z důvodu omezení nadměrné exploatace je celkově vyloučeno komerční využití jedinců a zakázán jejich prodej nebo nabízení za účelem prodeje, a to jedince, jeho části nebo výrobku z něj. Podmínky stanovené k ochraně druhů zařazených do kategorie ochrany III a možnost odebírání a využívání druhu OOP omezit by měly mj. zajistit dosud nedostatečnou transpozici uvedeného čl. 14 směrnice o stanovištích.

Seznam ZCHD

Stanovení seznamu zvláště chráněných druhů s jejich rozčleněním do jednotlivých výše pospaných kategorií ochrany se nadále předpokládá prostřednictvím prováděcího předpisu, vyhlášky. Teze prováděcích předpisů jsou uvedeny v samostatné příloze materiálu. Vzhledem k tomu, že konkrétní navrhované rozřazení druhů do kategorií ochrany je podstatné i pro účely projednávání novely zákona, byl již nyní navržen a s odbornými společnostmi projednán indikativní seznam zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, který je zveřejněn na internetových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (seznam je přílohou tezí vyhlášek a je také dostupný na adrese: https://www.nature.cz/zvlastni-ochrana-druhu-navrhovana-uprava). V online seznamu jsou uvedeny jednotlivé druhy s odkazy na detailní informace na kartách druhů, návrh zařazení druhů do kategorie ochrany a zdůvodnění zařazení na seznam zvláště chráněných druhů https://portal.nature.cz/kartydruhu/.

V rámci přípravy návrhu seznamu byl uplatněn princip, kdy pro zařazení druhu na seznam je zohledňována účelnost a potřebnost zákonné ochrany (a samozřejmě také požadavky na ochranu plynoucí ze směrnic EU či úmluv). Pro zařazení druhu mezi ZCHD je základním předpokladem vysoká míra ohrožení a vzácnosti, avšak nikoli jediným. Zásadní je vyhodnocení smysluplnosti zavedení zákonných zákazů pro ochranu každého jednotlivého ohroženého druhu. Je například zřejmé, že např. vzácné druhy plevelů (jako např. dnes chráněný koukol polní) jsou limitovány primárně čištěním osiva a zákonnou (restriktivní) ochranu v jejich případě není účelné uplatňovat (naopak u takových druhů je potřebná aktivní péče formou např. regionálních akčních plánů, jak je popsáno dále). U některých skupin druhů vyskytujících se běžně společně ve stejném biotopu může postačit zařazení pouze vybraného „tzv. vlajkového“ druhu namísto většího počtu třeba i obtížně rozpoznatelných druhů apod. V rámci vyhlášky stanovující seznam ZCHD budou (resp. v rámci již připraveného návrhu jsou) druhy rovněž rozřazeny do kategorií ochrany - při tom se vychází z výše popsaných charakteristik těchto kategorií a zohlední se i praktické aspekty související s ochranou jednotlivých druhů (např. při návrhu na zařazení karase obecného do III. kategorie ochrany byla hlediskem skutečnost, že jde o druh s přirozeně vysokou populační dynamikou, který není ohrožován cíleným lovem, a současně také to, že se jedná o druh, k jehož ochraně jsou rybáři zajišťována aktivní opatření, přenos jedinců na vhodné, bezpečné lokality a ochrana jednotlivých jedinců by tak byla nadměrně limitující i z tohoto důvodu). Podrobněji jsou kritéria zařazení druhu do kategorií ochrany představena ve speciální části důvodové zprávy.

Sjednocení podmínek povolování výjimek ze zákazů u ZCHD

Současně znění zákona umožňuje povolení výjimek ze zákazů stanovených k ochraně zvláště chráněných druhů, nicméně důvody a podmínky, za nichž je možné povolení vydat, jsou nastaveny složitě, rozdílně pro tzv. druhy v zájmu EU (evropsky významné druhy) a ostatní ZCHD, což zvyšuje administrativní náročnost pro žadatele i orgány ochrany přírody i riziko chyb a opominutí v rámci správních aktů. Vzhledem k tomu, že v rámci povolení výjimek je zpravidla řešeno povolení pro více druhů, z nichž je část chráněna dle směrnic EU a část jen na národní úrovni, se diferenciace podmínek jeví jako nadbytečná – zvyšující pouze zmíněnou administrativní náročnost postupu povolování výjimek. Navrhuje se proto sjednocení podmínek pro výjimky u evropsky i národně chráněných druhů. Současně s tím, se ruší dosavadní paušální podmínka prokazování „převahy jiného veřejného zájmu“, která je u části zákonem stanovených důvodů pro povolení výjimek neadekvátní a posuzovány tak budou jednotlivé důvody pro povolení výjimky samostatně.

Důvody pro povolení výjimky byly již v rámci předchozích změn zákona upraveny tak, že téměř plně korespondují s podmínkami čl. 16 směrnice o stanovištích, nicméně v případě zvláště chráněných ptáků je nutné vycházet primárně z podmínek směrnice o ptácích. Ta v čl. 9 obsahuje obdobné důvody pro tzv. odchýlení od zákazů, ovšem s výjimkou „jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvody s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí“, z tohoto důvodu je tedy tento rozdíl v zájmu správnosti transpozice v novele reflektován. Využito je skutečnosti, že důvody pro povolení tzv. odchylného postupu v souladu s čl. 9 směrnice 2009/147/ES jsou uvedeny již v § 5b odst. 1 a 2 ZOPK, a proto se na tyto důvody přímo odkazuje (na místo důvodů uvedených v § 56 odst. 2 ZOPK).

Další podrobnosti navrhovaných změn jsou uvedeny ve zvláštní části důvodové zprávy.

Kromě těchto změn jsou navrženy také dílčí úpravy v rámci kompetencí pro povolení výjimek, kdy je doplněno oprávnění MŽP vydat opatření obecné povahy, pokud jde o blíže neurčený okruh osob, kterým se povoluje výjimka ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1 a 4 ZOPK, týká-li se takové opatření území zasahujícího správní obvody nejméně dvou příslušných orgánů ochrany přírody (např. při naplňování Pohotovostního plánu pro řešení situací při výskytu problematických jedinců vlka obecného) nebo uzavírat dohody podle § 56 odst. 5 ZOPK, pokud se mají vztahovat na území zasahující správní obvody nejméně dvou příslušných orgánů ochrany přírody (např. pro výzkumnou činnost). To přispěje k zjednodušení postupu a nižší zátěži na úrovni jednotlivých orgánů ochrany přírody i k sjednocení přístupu k totožným problémům či otázkám na celostátní úrovni.

Aktivní péče o ohrožené druhy a biotopy

Jak bylo již zmíněno, pro ochranu druhů rostlin a živočichů je klíčovým faktorem stav jimi obývaného prostředí, biotopů. Část druhů je při tom ohrožena nikoli primárně lidskými aktivitami, škodlivými zásahy do prostředí (které je možné regulovat zákonnou úpravou), ale naopak samovolnými změnami, jako je zarůstání neudržovaných nelesních biotopů, zazemňování tůní apod. V těchto případech je ke snížení míry ohrožení nezbytné zajištění adekvátní aktivní péče o biotopy a druhy samotné. V praxi je řada opatření k zachování nebo zlepšení stavu biotopů druhů a přírodních biotopů (jak je vymezuje Katalog biotopů ČR) realizována v rámci péče o zvláště chráněná území nebo v rámci podpor zemědělského hospodaření (agroenvironmentálně-klimatická opatření) či programů resortu životního prostředí apod., ale v případě nejvíce ohrožených druhů a přírodních biotopů je často nutné zajistit komplexní a systematické plánování a realizaci specifických opatření k péči o ně - k tomu by měly sloužit záchranné programy a další nástroje aktivní péče, které jsou novelou navrhovány a doplňovány.

Navrhovaná úprava zvláštní druhové ochrany tedy přináší rovněž oddělení prioritizace zákonné (restriktivní) ochrany zvláště chráněných druhů a praktické péče o vzácné a ohrožené druhy a biotopy v rámci nástrojů aktivní péče. Jako odborné východisko v těchto případech se navrhuje využívat pravidelně aktualizované Červené seznamy ohrožených druhů a biotopů České republiky zpracovávané dle mezinárodních kritérií, které vyjadřují faktickou míru a trendy ohrožení konkrétních druhů a přírodních biotopů a lze z nich tedy dovodit i potřeby zajištění praktické aktivní péče o ně.

V současnosti jsou jako nástroj plánování péče o nejvíce ohrožené druhy v rámci ZOPK zakotveny záchranné programy schvalované Ministerstvem životního prostředí (MŽP). Ty je navrhováno doplnit o tzv. regionální akční plány, které by byly schvalovány místně příslušnými orgány ochrany přírody (tedy krajskými úřady, AOPK ČR nebo správami národních parků). Oba nástroje pak využívat pro druhy i biotopy, jejichž výběr (oproti současné vazbě na seznam ZCHD) vázat na zařazení do nejohroženějších kategorií Červených seznamů.

Součástí navržené zákonné úpravy budou také programy péče, které jsou již nyní (jako obecně koncepční dokumenty) připravovány pro zmírnění střetů mezi zájmy člověka na využívání krajiny a životními projevy vybraných zvláště chráněných druhů živočichů (viz např. dosud řešený program péče o bobra či vlka, které jsou zaměřené na snížení konfliktů, řešení problémových situaci a optimalizaci nástrojů, jako jsou náhrady škod apod.). V rámci programů péče se nadále (jako je tomu u těch již dnes přijatých) předpokládá zajištění koordinace postupu orgánů ochrany přírody mj. při povolování výjimek, včetně povolení formou opatření obecné povahy pro řešení nejproblematičtějších situací.

Zpřesnění podmínek pro jedince v lidské péči

Současné znění ZOPK stanovuje samostatný režim pro jedince živočichů v lidské péči, tj. jedince volně žijících živočichů legálně odchované v tzv. kontrolovaných podmínkách (v zajetí). V takovém případě není nutné a účelné na ně uplatňovat ochranu dle ZOPK (pokud nedochází k odebírání z přírody, ani nejsou do přírody vypouštěni) – k určení, že se jedná o takového živočicha dnes vydávají orgány ochrany přírody rozhodnutím osvědčení s tím, že podmínkou je označení nebo jiná nezaměnitelná identifikace jedinců.

Součástí návrhu je v tomto případě procesní zpřesnění a zjednodušení, kdy bude sice nadále vydáváno rozhodnutí deklarující skutečnost, že se jedná o živočicha odchovaného v lidské péči („osvědčení“), ale navrženy jsou úpravy procesu (např. úžeji specifikováni účastníci řízení), které proces zjednoduší a reflektují dosavadní praktické zkušenosti. Navržena je úprava lhůt (sjednocení s dalšími procesními postupy, zejména ve vazbě na úpravu v oblasti obchodování s ohroženými druhy, tedy CITES), dále doplnění postupu v případech, kdy nelze jedince označit v zákonem stanovené lhůtě, v případech, kdy je využit jiný způsob identifikace, který podléhá změnám v čase (v důsledku růstu živočicha) a rovněž upřesnění pro případy, kdy se držitel rozhodne ponechat jedince nadále i po jeho úhynu. Jedná se tedy celkově o dílčí, upřesňující úpravy, které by měly zjednodušit a vyjasnit aplikaci daného ustanovení ZOPK.

Záchranné stanice

Záchranné stanice (dále jen „ZS“) jsou zařízeními, které v souladu se zákonem č. 114/1992 Sb. i podmínkami zákona č. 246/1992 Sb. poskytují zraněným či jinak handicapovaným živočichům zvláště i obecně chráněných druhů komplexní péči od první pomoci, přes potřebnou veterinární léčbu po rehabilitaci a vypuštění zpět do volné přírody. Z hlediska přínosu pro populace živočichů hraje péče o handicapované jedince roli zejména u vzácných a málo početných druhů. Odborná a včasná pomoc konkrétním jedincům zraněných či handicapovaných živočichů je zásadní pro jejich návrat do volné přírody ČR. Zásadním přínosem ZS je ovšem také aktivní spolupráce ochrany přírody s informovanou veřejností na realizaci preventivních opatření snižujících zraňování živočichů při hospodářských, rekreačních a dalších aktivitách.

V rámci předkládané novely je z legislativně-technických důvodů („odlehčení“ stávajícího § 5 ZOPK) i s ohledem na věcné vazby úprava přesunuta do samostatného ustanovení navazujícího na oblast aktivní péče. V rámci obecné ochrany (§ 5 ZOPK) je ponecháno pouze základní ustanovení týkající se postupu při nálezu handicapovaného živočicha. Činnost záchranných stanic je povolována MŽP (v součinnosti s dalšími orgány – myslivosti, ochrany zvířat), přesto chybí v tomto procesu potřebné mechanismy pro efektivní řízení, koordinaci této činnosti i prvky redukující nadbytečnou administrativu. Navržená úprava tak směřuje k zpřesnění postupu při povolování provozování záchranných stanic, stanovuje vztah k záchranným programům a dalším nástrojům aktivní péče a reflektuje i dosavadní zkušenosti související s péčí o handicapované živočichy.

Současná úprava nestanovuje obecně povinnost péči o zraněné či jinak handicapované živočichy zajistit (to by nebylo ani z hlediska zásahu do přírodních procesů ve všech případech žádoucí), ale stanovuje povinnost zajistit péči tak, aby nebyl znemožněn návrat jedince do přírody až v případě, že se jej někdo ujme. Návrh toto zachovává a dále zdůrazňuje právě nezbytnost neovlivnit významně přirozené přírodní procesy (potravní řetězce, mezidruhové a vnitrodruhové vztahy apod.). Zpřesněny jsou také podmínky, kdy by měl být jedinec předán k zajištění péče v záchranné stanici – s ohledem na potřebu zajištění kvalifikované péče i rehabilitace tak, aby mohl být jedinec vypuštěn do volné přírody a kromě případů, kdy jde o druhy, u nichž je zákonem omezeno držení (tj. zvláště chráněné druhy a ptáky), by to mělo být právě také v případě, kdy stav jedince vyžaduje odbornou péči. Takováto úprava mj. napomůže k odstranění rizika vzniku nesouladu s podmínkami zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (zákaz chovu zvěře, který se netýká řádně schválených záchranných stanic) a případně také zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, pokud by se jednalo o poskytování neodborné „domácí péče“.

V rámci ustanovení týkajících se povolovaní provozu záchranných stanic a jejich činnosti se kromě výše zmíněného zpřesnění podmínek vydání povolení či jejich změn navrhují úpravy, které by měly přispět k omezení administrativní zátěže. Evidence příjmů a péče o živočichy ve stanicích bude řešena elektronicky prostřednictvím informačního systému ochrany přírody (evidence druhové ochrany), což umožní odbourat i dosud požadované hlášení vypouštění rehabilitovaných jedinců. Dalším zjednodušením by měla být procesní úprava, kdy MŽP bude příslušné nejen k povolení provozování záchranné stanice, ale současně i souvisejících povolení odchylného postupu u obecně chráněných ptáků a výjimek ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných druhů živočichů (které dosud vydávaly jednotlivé místně příslušné orgány ochrany přírody).

Obecná ochrana – ochrana opylovačů a omezení vlivu světelného znečištění

Jak bylo výše uvedeno, hlavní část navrhovaných změn se (co do rozsahu) týká zvláštní druhové ochrany. V rámci tzv. obecné ochrany je nicméně nově navrhováno doplnění úpravy ve velmi aktuálních oblastech ochrany opylovačů a regulace vlivů světelného znečištění.

Ochrana opylovačů

V EU na opylování hmyzem v různé míře závisejí téměř čtyři pětiny divokých květin a plodin v mírném pásmu. Opylovači zvyšují kvantitu a kvalitu potravin a v konečném důsledku nám zabezpečují dodávku potravin. Celosvětová hodnoticí zpráva o hmyzu z roku 2019 potvrdila negativní tendenci u množství hmyzu a uvedla, že více než 40 % druhům hmyzu hrozí vyhubení. Nejvíce ohroženými druhy hmyzu jsou mj. motýli, včely a brouci. K hlavním příčinám jejich úbytku patří ztráta přírodních stanovišť v souvislosti s přechodem na intenzívní zemědělské postupy a další změny v užívání krajiny.

V roce 2018 Evropská komise přijala Iniciativu EU pro opylovače. Její naplňování ze strany Evropské komise ani členských států do roku 2020 nepřinesly potřebné výsledky, na což poukázala Zvláštní zpráva Ochrana volně žijících opylovačů v EU (Evropský účetní dvůr 2020). Závěry Zprávy byly využity v rámci nové Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, která nově zahrnuje téma opylovačů do klíčových závazků do roku 2030, do Plánu EU na obnovu přírody: „Úbytek opylovačů je zvrácen.“ V lednu 2023 byla vydána Nová dohoda pro opylovače (2023), která reviduje Iniciativu EU pro opylovače z roku 2018 s cílem řešit alarmující úbytek volně žijícího opylujícího hmyzu v Evropě.

K poklesu stavu volně žijících opylovačů (např. motýlů, pestřenek, samotářských včel atd.) dochází také v České republice a zachování či zlepšení stavu biotopů pro opylovače je zásadní i z hlediska chovu včely medonosné. Proto je nezbytné začlenit ochranu biotopů opylovačů do zákona č. 114/1992 Sb., který je dosud nijak konkrétněji neřešil.

Cílem novely je začlenit ochranu opylovačů s důrazem na volně žijící druhy jako součást obecné ochrany druhů a nastavit základní opatření a povinnosti z hlediska prevence významného poškozování biotopů opylovačů (míst získávání potravy, úkrytů). Současně je navrženo doplnění nové úpravy týkající se přímo aktivní podpory opylovačů, resp. jejich biotopů při zakládání a údržbě veřejné zeleně, provádění vegetačních úprav a údržbě vegetačních prvků u staveb ve vlastnictví státu, územního samosprávného celku nebo jimi zřizovaných anebo zakládaných právnických osob a obecně při zatravňování půdy s důrazem na zajištění druhově pestré nabídky rostlin, úkrytů apod. A to za podmínky, že je to z hlediska účelu a způsobu využívání dané plochy zeleně, resp. vegetačních úprav nebo vegetačních prvků, možné. V tomto lze vyjít z řady již existujících pozitivních příkladů, kdy opatření na podporu opylovačů jsou v praxi již do vegetačních úprav staveb i při zatravňování zahrnována (viz např. aktuálně opatření realizovaná v rámci výstavby dálnice D4, vegetační úpravy nového sídla ČSOB v Praze a řada dalších). Další součástí návrhu je rovněž zajištění racionálnější ochrany čmeláků, jako významné skupiny opylovačů. V současnosti jsou všichni čmeláci (celý rod Bombus) zařazeni mezi zvláště chráněné, což je z odborného hlediska nadbytečné a bude to reflektováno v rámci změny seznamu ZCHD. Nicméně současně je potřebné zajistit, aby využívání čmeláků pro hospodářské a další účely neohrozilo životaschopnost volně žijících populací, zejména pokud jde o zachování genofondu populací. Jejich využívání tedy již nebude podmíněno povolením výjimek, ale bude vázáno na souhlas orgánu ochrany přírody.

Světelné znečištění a osvětlování objektů

Nadměrné nebo nevhodné venkovní osvětlení působí nepříznivě na živé organismy, vede k narušování biorytmů rostlin a živočichů, narušení vzorců jejich chování apod. Jedná se o jeden z významných a dosud právně nedostatečně řešených faktorů, jež přispívají k trendu snižování početnosti i počtu populací u druhů citlivých na světelné podmínky (zejm. hmyzu, netopýrů a dalších).

Cílem novely je proto začlenit ochranu volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin před světelným znečištěním jako součást obecné ochrany druhů a nastavit základní opatření v této oblasti. Při venkovním osvětlování staveb, pracovišť, sportovišť nebo veřejných prostranství je tak navržena povinnost omezit nežádoucí účinky na rostliny, živočichy a ekosystémy, jejichž jsou součástí, zejména vhodným umístěním, technickým provedením, fyzikálními vlastnostmi nebo omezením doby provozu osvětlení na dobu nezbytnou. Specifikaci vlastností osvětlení a dalších podmínek již dnes poskytuje technická norma, s níž bude tato úprava provázána. Z těchto povinností jsou vyčleněny dopravní a energetické stavby, které jsou součástí kritické infrastruktury, a průmyslové a těžební areály nebo objekty podle zákona o prevenci závažných havárií, pokud jde o osvětlení nezbytné pro zajištění bezpečnosti provozu a bezpečnosti práce v nich nebo v jejich části, v níž je takové osvětlení potřebné.

Ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů nezakládá navrhovaná právní úprava s ohledem na svůj věcný charakter žádné rozdíly.

C Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Shrnutí konkrétních změn ve vazbě na představené důvody a cíle novely.

Cílem předkládané změny zákona č. 114/1992 Sb. v oblasti druhové ochrany je zejména posílení ochrany biotopů druhů jako základního předpokladu pro zachování jejich životaschopných populací. Současně s tím je navrhována celková úprava kategorizace a podmínek ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s cílem diferencovat ochranné podmínky druhů dle jejich nároků a příčin ohrožení. Na změnu kategorizace a podmínek ochrany nezbytně naváže aktualizace seznamu ZCHD (jehož návrh je již pro účely projednávání připraven a je přílohou materiálu), přičemž důraz bude kladen na uplatnění právní ochrany pouze u druhů, u kterých je to s ohledem na příčiny jejich ohrožení smysluplné. Zásadním přínosem přepracování systému bude i vyšší právní jistota hospodářů, laické i odborné veřejnosti při běžném užívání či obhospodařování krajiny, kdy je mj. navržena kategorie ochrany pro druhy tolerující či vyžadující běžné obhospodařování krajiny a s tím související rozsáhlá „výjimka“ pro zajištění běžného, šetrného hospodaření. Sjednoceny budou dále podmínky pro udělování výjimek tak, aby byl proces administrativně jednodušší a méně náchylný k vznikům pochybení ve správním procesu.

Navržena je rovněž oddělená prioritizace aktivní péče o ohrožené druhy od prioritizace jejich zákonné ochrany, což by mělo vést k efektivnější péči o druhy a přírodní biotopy podle míry jejich ohrožení v ČR stanovené dle Červených seznamů, účelnější směřování finančních prostředků i omezení nadbytečné právní ochrany druhů, pokud tato neřeší příčinu jejich ohrožení. Doplněna je paleta aktivních nástrojů druhové ochrany o programy péče a regionální akční plány. Aktivní nástroje budou lépe provázány s činností orgánů ochrany přírody i záchranných stanic.

V případě záchranných stanic a péče o zraněné a jinak handicapované volně žijící živočichy je navrženo zpřesnění ve prospěch zajištění potřebné odborné péče i funkčnějšího režimu povolování provozování záchranných stanic, koordinace kapacit a současně i snížení nadbytečné administrativy.

Úprava nově zavádí ochranu volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin před světelným znečištěním, resp. venkovním osvětlením, jako součást obecné ochrany druhů a ochranu opylovačů, resp. jejich biotopů, nezbytnou pro udržení stabilní krajiny i potravinových zdrojů pro společnost.

Další dílčí úpravy přispějí k zpřehlednění právní úpravy v oblasti druhové ochrany, omezení administrativní náročnosti, vyšší míře využití elektronizaci státní správy a také k odstranění nedostatků zjištěných v aplikační praxi (včetně dílčích nedostatků z hlediska transpozice právních předpisů EU v oblasti druhové ochrany).

D Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Přijetí navrhované právní úpravy je významné pro zajištění efektivního uplatňování legislativy EU.

V kontextu navrhované právní úpravy jsou relevantní zejména čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR, resp. čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyjadřující zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí na jedné a zásadu legální licence na druhé straně. Navrhovaná právní úprava je s uvedenými premisami v souladu, když formou zákona jsou na jedné straně vymezovány kompetence příslušných orgánů státní správy v dotčených oblastech, na druhé straně jsou ukládány povinnosti dalším subjektům.

Navrhovanou právní úpravou dochází k naplňování článku 7 Ústavy ČR, když jejím předmětem jsou opatření směřující k ochraně přírodního bohatství.

Opatření obsažená v navrhované právní úpravě nacházejí oporu v čl. 35 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, když zákonnou formou jsou nastaveny limity některých činností v krajině s cílem zamezit ohrožování a poškozování životního prostředí v důsledku činnosti člověka. V této souvislosti je navrhovaná právní úprava v souladu i s čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který připouští určitá omezení výkonu vlastnického práva v zájmu ochrany přírody a životního prostředí.

E Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské Unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie

Cílem právní úpravy je omezení ohrožení biologické rozmanitosti v souladu základními právními předpisy EU, v této oblasti, kterými jsou směrnice Rady č. 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků, i strategickými materiály na úrovni EU – zejména Strategií EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 „Navrácení přírody do našeho života“.

Předkládaný návrh zákona je navržen tak, aby nebyla nijak narušena dosavadní transpozice uvedených předpisů EU. Návrh kategorií ochrany ZCHD i nového seznamu ZCHD (který bude formou prováděcího předpisu na základě novely vydán) plně přejímá úroveň ochrany konkrétních druhů stanovený v příloze č. IV směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích. V rámci podmínek ochrany nově zavedené kategorie ochrany III ZCHD jsou začleněny podmínky čl. 14 směrnice o stanovištích, jehož transpozice dosud nebyla řádně zajištěna.

Návrh dále odstraňuje dílčí nedostatky v transpozici, které byly v praxi zjištěny. Návrh mj. zahrnuje doplnění ochrany u druhů chráněných na úrovni EU, jež se na území ČR volně nevyskytují (nicméně ČR je jejich ochranou vázána a musí být schopna ji zajistit např. v případě, že jde o nedovolené držení aj. nakládání s takovými jedinci, popř. takovou činnost v souladu s požadavky směrnic povolit). Ve vazbě na směrnici o ptácích upřesňuje důvody pro povolení výjimek u zvláště chráněných druhů (kdy směrnice o ptácích neobsahuje možnost uplatnění „jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvody s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí“, která byla do zákona č. 114/1992 Sb. převzata ze směrnice o stanovištích). Návrh novely dále shodně se směrnicemi rozlišuje vědomost záměru např. při usmrcení ZCHD, a to zejména u kategorie ochrany I a II ve vazbě na zásah způsobený provozem na pozemních komunikacích nebo průchodem volnou krajinou v souladu s § 63 ZOPK.

S ohledem na omezení administrativní náročnosti, ale i v zájmu odstranění překážek při pohybu osob a zboží, je v návrhu výslovně zakotvena uznatelnost výjimek povolených v jiném členském státě, pokud jde o zvláště chráněné druhy rostlin nebo živočichů dovezené na území České republiky.

V důsledku přijetí navrhované právní úpravy nedojde ke změně úrovně transpozice stávající unijní právní úpravy v oblasti druhové ochrany, tj. návrh zákona je v souladu se směrnicí o stanovištích i směrnicí o ptácích.

Návrh zákona je plně slučitelný s právními předpisy EU, judikaturou soudních orgánů EU, jakož i s obecnými právními zásadami práva EU.

F Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava přispívá k naplňování mezinárodních závazků ČR, neboť navržená úprava právního řádu ČR přispívá rovněž k naplňování cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti (ČR je smluvní stranou Úmluvy ode dne 3. března 1994; Úmluva byla publikována sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb.) a Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (ČR je smluvní stranou tzv. Bernské úmluvy od 1. 6. 1998; Bernská úmluva byla publikována sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 107/2011 Sb. m. s.) i naplňování jednotlivých rozhodnutí smluvních stran přijatých na jejich základě.

Návrh zákona je rovněž v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, publikovanou sdělením Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., zejména s jejím článkem 7, který pojednává o zákazu trestu bez zákona. Návrh zákona vymezuje skutkové podstaty přestupků a stanoví sankce za jejich spáchání.

G Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky

Navržená novela zákona č. 114/1992 Sb. v oblasti druhové ochrany nepředstavuje (až na dílčí aspekty ochrany opylovačů a řešení regulace světelného znečištění) novou právní úpravu, ale přináší významné změny stávající právní úpravy v oblasti ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Novela nenavrhuje významné kompetenční změny u orgánů státní a veřejné správy, nicméně v souvislosti se změnou bude samozřejmě nezbytné zajištění metodického vedení příslušných orgánů a rozvoj odbornosti jednotlivých pracovníků. Součástí novely jsou zároveň i některé procesní změny, které mají za cíl (byť jde o dílčí oblasti, jako je např. postup dle § 54 u živočichů odchovaných v lidské péči) snížit dosavadní administrativní nároky. Změnou systému druhové ochrany se sníží počet vedených řízení a vydávaných výjimek z druhové ochrany, avšak na druhou stranu se zvýší odborné nároky kladené na úřední osoby (minimálně z počátku s ohledem na potřebu adaptace na novou úpravu). Snížení administrativní zátěže orgánů ochrany přírody (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, správy národních parků, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností) bude zejména v oblasti snížení počtu vydávaných výjimek dle § 56, úpravy správního procesu dle § 55 odst. 1, přesunem agendy týkající se vydávání výjimek pro záchranné stanice dle § 56 a dle § 5b na MŽP, doplněním kompetencí pro MŽP v oblasti nadregionálních řízení vydávaných formou opatření obecné povahy a dalších. Celková úspora je kvantifikována mezi 7,7-14,9 mil. Kč/ročně. Ze závěrečné zprávy z hodnocení dopadů (RIA) vyplývá, že by změny měly být zvládnuty v rámci stávajících personálních kapacit a navrhováno je pouze malé navýšení personálních kapacit o jeden úvazek na MŽP (v souvislosti s potřebou zajištění metodického vedení i přesunem určité části správních agend a úpravami v oblasti aktivní péče o ohrožené druhy). Toto personální navýšení bude pokryto v rámci kapitoly 315 – MŽP a nebude zakládat žádné navýšení objemu prostředků na platy ani počtu míst v kapitole 315 – MŽP.

U části nákladů (monitoring druhů, zajištění aktivní péče o nejohroženější druhy a přírodní biotopy, aktualizaci Červených seznamů) bude možné využít prostředky evropských fondů, kde přinejmenším v případě OPŽP 2021-27 pro to již nyní byly vytvořeny výchozí podmínky. Program LIFE nebo INTERREG nebo národní programy určené na aplikovaný výzkum představují doplňkové zdroje pro zlepšení znalostí o příčinách ohrožení druhů, efektivitě realizovaných opatření i účinnosti navržené změny systému.

V oblasti přípravy a realizace aktivních nástrojů druhové ochrany byl ve spolupráci MŽP a AOPK ČR pro období 2024-2033 připraven a schválen v rámci Strategic Nature Projects LIFE projekt PROtect SPECies acTIVEly by LIFE (PROSPECTIVE LIFE).Hlavním cílem projektu je rozvoj aktivních nástrojů druhové ochrany v souladu s Programovým prohlášením vlády ČR a komplexní realizace schválené Koncepce aktivních nástrojů druhové ochrany v České republice 2023-2032 (MŽP 2023). Mezi hlavní plánované aktivity projektu patří příprava a koordinace Strategie ochrany biologické rozmanitosti 2025-2050 včetně jejích dvou navazujících akčních plánů, příprava Strategie ochrany opylovačů v ČR a Koncepce ochrany genetické diverzity volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v ČR; příprava celkem 44 nových záchranných programů, programů péče a regionálních akčních plánů a zajištění realizace většiny všech stávajících programů; systematická a cílená osvěta aktivní druhové ochrany směrem k veřejnosti a stakeholderům; odborná a metodická podpora orgánů ochrany přírody pro efektivnější druhovou ochranu na regionální úrovni; zlepšení možností financování aktivních nástrojů druhové ochrany. Projekt svým rozpočtem ve výši 910 mil. Kč na 10 let mj. zabezpečí 36 plných pracovních úvazků zejména na regionálních pracovištích AOPK ČR a 3 úvazky pro MŽP využitelné i k implementaci novely ve vazbě na aktivní ochranu druhů a intenzivnější metodickou práci s regionálními orgány ochrany přírody včetně přípravy metodických materiálů ve vazbě na změny hlavních principů ochrany druhů v ČR. Zahájení projektu proběhlo k 1. lednu 2024.

Změnou systému druhové ochrany se sníží počet vedených řízení a vydávaných výjimek z druhové ochrany, avšak na druhou stranu se zvýší odborné nároky kladené na úřední osoby. Celkově tyto změny nevyvolají změnu administrativní zátěže, která by se odrazila v potřebě změny personálních kapacit orgánů ochrany přírody (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, správy národních parků, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností) a kontrolních orgánů (ČIŽP) s výjimkou MŽP. V souvislosti s výše uvedenou agendou tudíž nebude požadováno navýšení personálního zajištění dotčených orgánů ochrany přírody nad rámec stávajících personálních kapacit.

U Ministerstva životního prostředí dojde k navýšení administrativní zátěže z důvodu vydávání výjimek formou opatření obecné povahy na území zasahující správní obvody nejméně 2 příslušných orgánů ochrany přírody, uzavírání dohod nahrazující výjimky dle § 56 v případech, kdy půjde o území zasahující správní obvody nejméně 2 příslušných orgánů ochrany přírody, zajištění metodického vedení orgánů ochrany přírody v návaznosti na přijaté změny v tomto zákoně a vydávání rozhodnutí o povolení činnosti záchranných stanic nebo jejich změně společně s vydáním výjimek z druhové ochrany dle § 56 a § 5a pro záchranné stanice, které budou zahrnuty v rámci rozhodnutí o povolení činnosti. V souvislosti s tím dojde k navýšení nákladů na 1 nový pracovní úvazek MŽP s vyčíslenými náklady 1,1 mil. Kč/rok, které budou zajištěny v rámci stávajícího rozpočtu kapitoly MŽP (kapitola 315) bez nároku na jeho navyšování.

Co se týče nástrojů aktivní péče o druhy a jejich biotopy budou orgány ochrany přírody zpracovávat záchranné programy, programy péče a regionální akční plány. Na MŽP je tato agenda zajištěna částí stávajících 3 pracovních úvazků (2024-2033), financovanými z projektu PROSPECTIVE LIFE, na AOPK ČR, která zajišťuje zpracování a realizaci záchranných programů a programů péče na celém území ČR a koordinuje zpracování a podílí se na realizaci regionálních akčních plánů zpracovaných příslušnými orgány ochrany přírody, je zajištění agendy řešeno stávajícími 36 pracovními úvazky (na dobu určitou po dobu trvání projektu, 2024-2033), financovaných z projektu PROSPECTIVE LIFE. V souvislosti s výše uvedenou agendou není požadováno navýšení personálního zajištění pro MŽP ani AOPK ČR nad rámec stávajících personálních kapacit a schváleného projektu PROSPECTIVE LIFE.

Krajské úřady a správy národních parků, které zajišťují zpracování, schvalování a realizaci regionálních akčních plánů a podílí se na realizaci záchranných programů a programů péče a zajišťují další potřebnou péči o ZCHD rostlin a živočichů, tuto agendu zajistí v rámci svých stávajících personálních kapacit.

U hospodařících subjektů, na jejichž pozemku se vyskytnout ZCHD včetně subjektů podílejících se na péči o tyto pozemky či druhy dojde v případě běžného způsobu hospodaření ke zjednodušení činnosti a snížení administrativy, zároveň budou mít tyto subjekty větší možnost podpory činnosti z dotačních titulů.

Dále je třeba zohlednit ochranu opylovačů při hospodářské aj. činnosti a při zatravňování využití osiv či postupů k zajištění porostů vhodných pro opylovače. To se promítne především do organizačního zajištění údržby pozemků či zatravňování pozemků, kdy se očekává mírně vyšší finanční náročnost při zakládání zeleně, ale naopak snížení nákladů v rámci údržby.

V rámci omezení světelného znečištění (v případě provozovatelů objektů s nočním osvětlením) je třeba projektovat a realizovat šetrnější venkovní osvětlení, které splňuje technické požadavky z důvodu ochrany druhů před nadměrným světelným znečištěním. Realizace změny osvětlení je dle přechodného ustanovení nutné provést při první rekonstrukci či výměně osvětlení, tzn. negeneruje další náklady mimo zamýšlené rekonstrukce či přirozenou obnovu osvětlení a dlouhodobě dojde díky změně také k energetickým úsporám.

Podrobnější informace obsahuje Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA).

H Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné sociální dopady ani dopady na specifické skupiny obyvatel.

Navrhovaná právní úprava bude mít pozitivní dopady na životní prostředí. Cílem právní úpravy je omezení ohrožení biologické rozmanitosti v souladu základními právními předpisy EU, v této oblasti jsou – směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích, i strategickými materiály na úrovni ČR – Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016–2025 i Státní program ochrany přírody a krajiny ČR pro období 2020–2025, i na úrovni EU – Strategií EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, Navrácení přírody do našeho života. Navrhovaná změna je rovněž v souladu s cíli Kchun-mingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost schváleného v prosinci 2022 a přispěje tak cílům Úmluvy o biologické rozmanitosti a Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť.

I Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

ZOPK nijak specificky nezasahuje do oblasti ochrany soukromí a využívání osobních údajů a předkládaná novela žádné takové změny rovněž neobsahuje. Osobní údaje jsou v současnosti využívány pouze v rámci správních činností v rozsahu nepřekračujícím obecné náležitosti podání, resp. žádosti podle správního řádu, případně ve stanovených případech vyplývají z přímo použitelných předpisů EU. Na základě ZOPK je již v současnosti vytvořen Informační systém ochrany přírody (jeho provoz zajišťuje AOPK ČR), jehož součástí je mj. evidence druhové ochrany sloužící k evidenci správních aktů vydávaných orgány ochrany přírody v oblasti druhové ochrany a pro zajištění kontrolní činnosti. Rozsah správních aktů vedený v rámci této evidence se novelou rozšiřuje, což však nemá dopad na oblast ochrany soukromí a osobních údajů. Osobní údaje, jež jsou uvedeny v rámci správních aktů, nejsou žádným způsobem poskytovány mimo orgány veřejné správy. Nově bude zákonem výslovně specifikováno, že údaje v informačním systému ochrany přírody budou vedeny jako neveřejné a AOPK ČR bude veřejně (mimo potřeby orgánů veřejné správy) poskytovat pouze zpracovaná data bez osobních údajů.

Osobní sféry jednotlivců se pak mohou dotknout rovněž kontroly prováděné v souvislosti se zákazy a omezeními stanovenými zákonem, ani v tomto případě se v rámci novely nenavrhují změny, které by měnily dosud uplatňované principy kontrolní činnosti ani působnost příslušných orgánů.

Podrobnější informace obsahuje Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA).

J Zhodnocení korupčních rizik

S navrhovanou právní úpravou nejsou, dle názoru předkladatele, spojená žádná zvýšená korupční rizika. Navrhovaný zákon je svým rozsahem přiměřený množině vztahů, které jsou předmětem právní úpravy v něm obsažené. Navrhovaný zákon provádí úpravu právního řádu ČR a za tímto účelem specifikuje některé povinnosti v oblasti právní ochrany zvláště chráněných druhů. Zajištění péče o nejvíce ohrožené druhy a přírodní biotopy v ČR, ale také specifikuje podmínky zajištění ochrany opylovačů nebo ochrany obecně chráněných druhů citlivých na světelné znečištění. Navrhovaná novela nemění kompetence orgánů státní správy v oblasti druhové ochrany, ale doplňuje je o dvě dílčí kompetence. Navrhovaný zákon prohlubuje působnost Ministerstva životního prostředí coby ústředního správního úřadu ve vztahu k celorepublikovým agendám v ochraně druhů. Rozhodovací pravomoc zůstává Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, krajským úřadům, správám národních parků a újezdním úřadům.

Česká inspekce životního prostředí vykonává kontrolu nad naplňování zákonem stanovených zákazů ve vazbě na obecně i zvláště chráněné druhy.

Výkon veškerých rozhodovacích pravomocí probíhá ve standardním správním řízení, případně s využitím formy opatření obecné povahy dle správního řádu.

Jsou tedy nastaveny dostatečné mechanismy účinné obrany proti rozhodnutím vydávaným podle tohoto zákona v podobě řádných a mimořádných opravných prostředků proti správním rozhodnutím, včetně možnosti soudní ochrany.

Podrobnější informace obsahuje Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA).

K Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na rodiny.

M Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Navrhovaná právní úprava nemá významný územní dopad. V důsledku novely nevznikají žádné nové potřeby na vymezení územní ochrany nebo změn využití území. Z hlediska státní správy zůstávají kompetence shodné, v rámci obecné ochrany přírody přibývají pouze dvě nové agendy v oblasti ochrany opylovačů a ochrany před vlivem světelného znečištění. Základní kompetence bude v těchto oblastech svěřena nadále obecním úřadům obcí s přenesenou působností, v případě regulace využívání čmeláků, jako opylovačů, pak krajským úřadům, AOPK ČR a správám NP.

Za významný vliv na územní samosprávné celky lze považovat uvedené změny v souvislosti s omezováním nežádoucích účinků venkovního osvětlení. Obce budou při stavbě nových osvětlovacích soustav vedeny k tomu volit šetrnější světelné zdroje, které způsobují méně světelného znečištění než v současnosti používané varianty. V souvislosti s tím jsou spojeny zvýšené náklady na projektování a realizaci tohoto osvětlení, které nemá negativní vliv na rostliny, živočichy a ekosystémy, např. volba vhodného umístění, technického provedení nebo fyzikálních vlastností světelných soustav. Na druhou stranu při vhodném nastavení a využívání provozních režimů pro tyto světelné zdroje je možné dosáhnout významných úspor, zejména díky nižším výdajům na energie (např. z důvodu omezení doby provozu osvětlení pouze po nezbytnou dobu, výměny žárovek za LED osvětlení apod.). Potřeba přizpůsobení se požadavkům zákona je však zohledněna v rámci stanoveného přechodného opatření tak, aby zavedená úprava nepřinášela žádné zásadní ekonomické dopady (adaptace osvětlení je předpokládána v rámci jejich rekonstrukcí, výměn osvětlovacích technologií atp.).

V souvislosti s podporou výměny veřejného osvětlení z důvodu energetické úspory bylo vyhlášeno a realizováno již několik dotačních titulů, z nichž mohou obce čerpat finanční prostředky (především to je IROP, NPO, OPŽP a NPŽP). V průběhu roku 2024 běží výzva v rámci Národního plánu obnovy (NPO). Ministerstvo průmyslu a obchodu vypsalo dotační titul na rekonstrukci veřejného osvětlení z NPO: Výzva č. 1/2022 – Komponenta 2.2.2 – Rekonstrukce veřejného osvětlení. Obdobná výzva byla předtím vypsána ze Státního programu na zvýšení energetické účinnosti EFEKT.

Podrobnější informace obsahuje Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA).

N Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)

Předkládaná novela podporuje a zvyšuje (byť dílčím způsobem) míru elektronizace agend ve vazbě na druhovou ochranu. V rámci stávajícího jednotného celostátního informačního systému ochrany přírody (ISOP, § 72d ZOPK) určeného ke zpracování a zveřejňování údajů o ochraně přírody a krajiny se doplňuje účel nálezové databáze ochrany přírody (NDOP) o ukládání dat a zveřejňování informací o rozšíření a stavu druhů, zejména zvláště chráněných, invazních nepůvodních a evropsky významných, a přírodních stanovišť, a také o ohlašování odběru jedince zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v III. kategorii ochrany z přírody podle § 50 odst. 1 ZOPK. Současnou evidenci druhové ochrany pak navrhuje šířeji využít k zajištění přehledu o vydávaných správních aktech v oblasti druhové ochrany a pro plnění informační povinnosti orgánu ochrany přírody podle § 5b odst. 5 a § 56 odst. 7 ZOPK. Dále novela lépe specifikuje využití tohoto digitálního nástroje vlastníkem nebo držitelem jedince invazního nepůvodního druhu živočicha na unijním seznamu k provedení jeho registrace podle § 13j odst. 2 ZOPK, k provedení registrace mrtvého jedince zvláště chráněného druhu živočicha zařazeného v I. nebo II. kategorii ochrany, jeho části nebo výrobku z něj podle § 49b odst. 2 ZOPK, a ohlášení ztráty nebo odcizení živočicha odchovaného v lidské péči podle § 55a odst. 6 ZOPK. Dále se nově skrze evidenci druhové ochrany přebírá evidence živočichů přijatých záchrannou stanicí podle § 57b odst. 6 ZOPK. Do třetí součásti ISOP ústředního seznamu pak navrhuje vkládat všechny schválené nástroje aktivní ochrany (záchranné programy, programy péče a regionální akční plány).

Smyslem je co největší využití současných systémů a sdílení informací mezi orgány ochrany přírody, ale i veřejností, a digitální dostupnost a využití dat ochrany přírody při jejím rozhodování a aktivní péče o druhy a jejich biotopy v co nejvyšší míře.

Žádné skupiny nejsou z možností přístupu k datům vyloučeny, liší se však míra detailu dostupného pro orgány ochrany přírody a širokou veřejnost.

OBECNÁ ČÁST

ČÁST C – VYHLÁŠENÍ NÁRODNÍHO PARKU KŘIVOKLÁTSKO

A Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů

V současné době je předmětné území chráněno v kategorii chráněná krajinná oblast (CHKO Křivoklátsko) a dále prostřednictvím několika vyhlášených maloplošných zvláště chráněných území (např. NPR Týřov, NPR Vůznice). Pro zachování a zlepšování přírodních hodnot a funkcí území Křivoklátska, jeho typického reliéfu a geologické stavby a přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů, je nezbytné vyhlášení části území dosavadní CHKO v kategorii národní park,ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.

Vedle zajištění právní ochrany přírodně hodnotného a ekologicky stabilního území v kategorii „národní park“ je cílem zajistit kvalitnější a efektivní přístup k péči o přírodní hodnoty a možnost spolupráce s obcemi při zachování a zlepšování stavu území.

Ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů nezakládá navrhovaná právní úprava s ohledem na svůj věcný charakter žádné rozdíly.

B Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů

Předkládaným návrhem novely zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, se navrhuje vyhlásit nový Národní park Křivoklátsko. Jedná se o v pořadí pátý národní park (NP) vyhlašovaný na území České republiky (vedle Krkonošského národního parku, původně vyhlášeného vládním nařízením č. 41/1963 Sb. a posléze přehlášeného nařízením vlády č. 165/1991 Sb., NP Šumava původně vyhlášeného nařízením vlády č. 163/1991 Sb., NP Podyjí původně vyhlášeného nařízením vlády č. 164/1991 Sb. a NP České Švýcarsko původně vyhlášeného zákonem č. 161/1999 Sb.). Předchozí vyhlášení uvedených 4 národních parků v kategorii „národní park“ bylo potvrzeno novelou zákona č. 114/1992 Sb., publikovanou pod č. 123/2017 Sb. (§ 15a až 15d), s účinností od 1. 6. 2017.

NP Křivoklátsko se vyhlašuje na části dosavadní Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a jeho předmětem ochrany je rozsáhlý vnitrozemský komplex převážně listnatého lesa nižších poloh s velkým podílem přirozených či lidskou činností málo ovlivněných ekosystémů, s výrazně vyvinutým údolním a vrcholovým fenoménem řeky Berounky a jejích přítoků v různých podobách, a mimořádně vysokou rozmanitostí živé i neživé přírody na všech hierarchických úrovních. Předmětem ochrany jsou rovněž evropsky významné druhy a typy evropských stanovišť, pro něž jsou na území národního parku vymezeny evropsky významné lokality. Přírodní hodnoty území jednoznačně naplňují kritéria stanovená v § 15 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny pro jeho vyhlášení v kategorii „národní park“ (rozsáhlé území s typickým reliéfem a geologickou stavbou a převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů, jedinečná a významná v národním či mezinárodním měřítku z hlediska ekologického, vědeckého, vzdělávacího nebo osvětového).

Jedinečnost nově vyhlašovaného NP Křivoklátsko spočívá v zajištění ochrany ekosystémů 2., 3 a 4. lesního vegetačního stupně, které v současnosti nejsou dostatečně reprezentativně zastoupeny v jiném národním parku. Krkonošský národní park a Národní park Šumava reprezentují převážně horské polohy (od 5. do 9. lesního vegetačního stupně). Národní park Podyjí reprezentuje zejména 1. a 2. lesní vegetační stupeň na okraji kontinentální vegetační oblasti s částečným vlivem panonské vegetační oblasti. Národní park České Švýcarsko sice zaujímá výškové rozpětí od 1. do 4. lesního vegetačního stupně, ale obvyklá vegetační stupňovitost, daná klimaticky, je zde na značné části setřena vazbou na specifické podloží tvořené převážně druhohorními pískovci s jednotlivými výchozy třetihorních bazických vyvřelin.

Křivoklátsko také splňuje požadavek na ucelenost území, neboť se zde nachází velký, souvislý a zároveň z hlediska dřevinné skladby lesů zachovalý komplex lesů, na rozdíl od většiny ostatního území ČR, kde jsou lesy v kulturní krajině více roztříštěné do menších celků, tvořících s nelesními ekosystémy typickou mozaikovitou strukturu krajiny ve středních polohách. Obdobně velké komplexy lesa jinde v ČR (např. oblast Brd, komplex lesů u České Lípy a Mimoně) jsou obvykle ve své skladbě významně přeměněné a druhová skladba blízká přirozené se v nich dochovala jen v plošně málo rozsáhlých segmentech. Lesní komplex na Křivoklátsku je nejen dostatečně kompaktní, ale i z hlediska dřevinné skladby lesů poměrně zachovalý. Zároveň je také prakticky celý na pozemcích v majetku státu; jiná území mají převážně komplikovanou vlastnickou strukturu lesů s významným podílem nestátního, tzn. soukromého či obecního vlastnictví. Další podobná území v rámci hercynské oblasti s velkým kompaktním komplexem lesa ve státním vlastnictví (např. Doupovské hory, východní svahy Drahanské vysočiny) mají jiné specifické určení (zde vojenský újezd), které není s cíli národního parku zcela slučitelné.

Zájem státu vyhlásit národní park na jím vlastněném území není ve střetu s jinými strategickými státními a celospolečenskými záměry jako je např. obrana státu (vojenské výcvikové prostory), zájem reprezentace státu (lesy kanceláře prezidenta) nebo potřeby praktického vzdělávání (školní zemědělská a lesnická zařízení). Skutečností podporující vznik Národního parku Křivoklátsko je i velký podíl majetkové držby státu v území navazujícím na národní park (zbývající část CHKO) - i v něm převládají správci a uživatelé z řad státních organizací (LČR, s.p., VLS ČR, s.p., Lesní správa Lány).

Jedním z hlavních důvodů vyhlášení Národního parku Křivoklátsko je potřeba změny přístupu k lesním ekosystémům. Křivoklátské lesy sloužily od středověku jako významná lovecká oblast a byly v různé míře obhospodařovány. Přesto se zde díky složité morfologii terénu a uplatňovaným způsobům hospodářského využití zachoval přírodě blízký charakter většiny území. Pro nastavení managementu zvěře je základním hlediskem v národním parku vnímání zvěře jako součásti ekosystému a udržování její početnosti tak, aby maximálně odpovídala přirozenému stavu lesního ekosystému.

V území se vyskytují zhruba na ploše 2900 ha porosty starší 100 let. Z toho nejvýznamnější je výskyt porostů starších než 200 let, které se vyskytují spíše ojediněle na celkové ploše cca 32 ha. Druhou věkově nejvýznamnější skupinou jsou porosty ve věku 161 až 200 let s výskytem na ploše cca 1250 ha (z toho je 500 ha v maloplošných zvláště chráněných územích). Z hlediska hospodářského vlivu na zachovalé části přírodních a přírodě blízkých lesů je významná i rozloha porostů ve věkovém rozmezí 131 až 160 let, která je cca na ploše 1000 ha a ve věkovém rozmezí 101 až 130 let, která se vyskytuje na ploše okolo 600 ha.

Členitý terén, velmi proměnlivé stanovištní podmínky, alespoň do určité míry zachovaný respekt hospodařících subjektů ke starým a tradičním, málo intenzivním způsobům hospodaření v lesích a v neposlední řadě územní ochrana formou zón CHKO a maloplošných zvláště chráněných území, ale také genových základen, semenných porostů nebo prodlužování doby obnovní a obmýtí u cenných porostů jsou společně příčinou existence vysokého potenciálu zachovalých lesních porostů na významné části území navrhovaného národního parku. Potenciál je nutno spatřovat i v porostech, které sice v současné době zcela neodpovídají vysokému stupni přirozenosti, ale obsahují dostatečný podíl přírodních složek (přirozené spektrum dřevin, bylinný pokryv, vodní režim, přítomnost původních druhů živočichů apod.) umožňujících snadný, bezpečný a relativně rychlý posun do vyššího stupně přirozenosti.

Na území navrhovaného národního parku patří mezi velmi cennou skupinu saproxylické druhy brouků, které jsou v některé fázi svého vývoje závislé na odumírajících a mrtvých stromech, případně jiných saproxylických organismech (dřevokazné houby). Tuto skupinu brouků doplňují karnivoři a mrchožrouti živící se jinými saproxylickými bezobratlými nebo jejich zbytky.

Samovolný vývoj lesů podpoří také výskyt druhů vyžadujících větší nenarušený lesní komplex (z ptáků např. čáp černý, orel mořský, výr velký) a vytvoří prostor pro výskyt vzácných druhů, které na většině území ČR vhodné podmínky nemají (např. kočka divoká).

Ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů nezakládá navrhovaná právní úprava s ohledem na svůj věcný charakter žádné rozdíly.

C Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Shrnutí konkrétních změn ve vazbě na představené důvody a cíle novely.

Cílem předkládané změny zákona č. 114/1992 Sb. v této části je vyhlášení nového Národního parku Křivoklátsko. Vedle zajištění právní ochrany přírodně hodnotného a ekologicky stabilního území v kategorii „národní park“ je cílem zajistit kvalitnější a efektivní přístup k péči o přírodní hodnoty a možnost spolupráce s obcemi při zachování a zlepšování stavu území.

Současně je cílem navržené novely posílení postavení (zástupců) samospráv v radách národních parků tím, že bude zákonem zajištěno, že váha hlasů přítomných členů rady stanovených ze zákona a přítomných členů jmenovaných správou bude stejná a nemůže být účelově ovlivňována. Kompetenci rad NP se zároveň navrhuje posílit tím, že si rada může vyžádat projednání i dalších dokumentů týkajících se ochrany a řízení národního parku a jeho ochranného pásma. Rada může rovněž podat podnět na odvolání ředitele národního parku.

D Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR.

Navrhovanou právní úpravou dochází k naplňování článku 7 Ústavy ČR, když jejím předmětem jsou opatření směřující k ochraně přírodního bohatství.

Opatření obsažená v navrhované právní úpravy nacházejí oporu v čl. 35 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, když zákonnou formou jsou nastaveny limity některých činností v krajině s cílem zamezit ohrožování a poškozování životního prostředí v důsledku činnosti člověka. V této souvislosti je navrhovaná právní úprava v souladu i s čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který připouští určitá omezení výkonu vlastnického práva v zájmu ochrany přírody a životního prostředí.

Předkládaným návrhem zákona je naplňováno ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., podle něhož lze za národní parky vyhlásit rozsáhlá území s typickým reliéfem a geologickou stavbou a převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů, jedinečná a významná v národním či mezinárodním měřítku z hlediska ekologického, vědeckého, vzdělávacího nebo osvětového.

Území Křivoklátska, které má být vyhlášeno v kategorii národní park, uvedenou charakteristiku jednoznačně splňuje (viz rovněž část B):

E Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie

Návrh novely zákona není v rozporu s právem Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie ani obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Novela zákona přispěje k naplnění požadavků vyplývajících z evropské legislativy v oblasti soustavy Natura 2000, a to zejména k ochraně předmětů ochrany dotčených evropsky významných lokalit (EVL) - konkrétně EVL Vůznice, EVL Týřov - Oupořský potok a EVL Skočová – pískovna a dále Ptačí oblasti Křivoklátsko.

Návrhu zákona se v oblasti soustavy Natura 2000 týká

směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin,
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (kodifikované znění).

F Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná úprava svým cílem přispívá k naplňování mezinárodních závazků ČR, konkrétně slouží k naplnění Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť a Úmluvy o biologické rozmanitosti.

G Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky

V souvislosti se vznikem NP Křivoklátsko a zejména se zřízením Správy NP se očekávají jednorázové náklady, a to na vybavení pracovišť a vozového parku Správy NP, a dále se očekávají každoroční provozní náklady (včetně mzdových nákladů), které budou muset být pokryty ze státního rozpočtu.

Jednorázové náklady (v roce 2026) jsou vyčísleny na 33,4 mil. Kč a zahrnují vybavení pracoviště a zaměstnanců Správy NP (cca 8,0 mil. Kč), pořízení vozového parku (cca 24,4 mil. Kč) a označení hranic NP a klidového území (cca 1,0 mil. Kč).

Hlavní sídlo Správy Národního parku bude umístěno v objektu, který je nyní ve státním majetku a ve správě Ministerstva zemědělství. Pracoviště terénních pracovníků a budovy související se správou lesů budou umístěny v objektech převáděných ze správy AOPK ČR a Lesů ČR s.p.

Každoroční náklady na provoz Správy NP (potřebný počet přepočítaných úvazků pro Správu NP Křivoklátsko byl odhadnut na 75) jsou odhadovány na cca 176 mil. Kč/rok, výnosy z činnosti jsou odhadnuty na cca 57 mil. Kč/rok a příspěvek na pokrytí provozu Správy NP ze státního rozpočtu je odhadnut na 98,4 mil. Kč/rok.

Vyhlášením NP Křivoklátsko dojde k úspoře za čerpání náhrady za újmu vzniklou v důsledku omezení lesního hospodaření, která v roce 2022 činila 14,5 mil. Kč a na rok 2023 je odhadována na 27,2 mil. Kč. Teoretická výše náhrady újmy vzniklé v důsledku ponechání lesa nebo jeho částí samovolnému vývoji na území odpovídajícímu 51 % plochy navrhovaného národního parku by za rok 2023 činila 99,4 mil. Kč. Tato částka sice v současné době není žádána, ale pokud bychom uvažovali podobnou míru ochrany na daném území bez zřízení národního parku, například prostřednictvím rozšíření plochy stávajících maloplošných zvláště chráněných území, pak by tato výše náhrady vzniklé újmy mohla být současným správcem lesů každoročně nárokována.

Při porovnání nákladů a výnosů současného hospodaření Lesů ČR a orgánů státní správy na úseku ochrany přírody na území zamýšleného NP Křivoklátsko je roční bilance cca 112,8 mil. Kč. Po vzniku NP bude tato bilance na úrovni 119,3 mil. Kč/rok. V rámci tohoto zhodnocení je však nutné podotknout, že do této bilance není započítána pozitivní hodnota cenných složek lesních ekosystémů na území NP s vysokou biologickou rozmanitostí a jejich ekologické funkce a ekosystémové služby, k nimž je nutné přihlédnout, ale jejichž hodnotu nelze jednoduše finančně vyjádřit.

Vyhlášením NP Křivoklátsko se pravděpodobně zvýší návštěvnost daného regionu i obcí. To pro obce může znamenat další zdroj příjmu (např. placená parkoviště v obcích aj.). Dále vznik NP může pro obce znamenat snazší dostupnost finančních prostředků fondů EU, národních programů, popř. dalších dotačních programů.

S ohledem na očekávaný mírný nárůst turistického využití území vlivem vyhlášení NP lze předpokládat mírně pozitivní vliv na subjekty podnikající v cestovním ruchu a navázaných službách v daném regionu, tedy i na zřízení nových pracovních míst. Lze očekávat zvýšení počtu návštěvníků o 6 %, tj. 99 tisíc návštěvníků ročně. Na ostatní podnikatelské subjekty v daném regionu se nepředpokládá výraznější vliv.

Blíže viz část V. materiálu – Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace.

Záměr na vyhlášení NP Křivoklátsko byl zpracován, oznámen a projednán postupem podle § 40 zákona č. 114/1992 Sb. Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo dne 27. září 2022 veřejnou vyhláškou oznámení o předložení záměru na vyhlášení NP Křivoklátsko a zaslalo oznámení záměru na vyhlášení NP Křivoklátsko všem obcím a krajům, jejichž území se záměr dotýká. K záměru na vyhlášení NP Křivoklátsko obdrželo Ministerstvo životního prostředí celkem 42 námitek (26 námitek od fyzických a právnických osob a 16 námitek od dotčených obcí). O všech obdrženým námitkám bylo rozhodnuto ve správním řízení v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, kdy bylo vydáno 28 prvoinstančních rozhodnutí o námitkách, která nabyla právní moci, dále bylo vydáno 13 prvoinstančních rozhodnutí o námitkách, ke kterým byl podán rozklad (všechny podané rozklady byly projednány v rozkladové komisi ministra životního prostředí a následně byla vydána rozhodnutí ministra k jednotlivým rozkladům) a jedno řízení bylo zastaveno usnesením z důvodu zpětvzetí žádosti, ke kterému byl podán rozklad, který byl projednán v rozkladové komisi a následně bylo v dané věci vydáno rozhodnutí ministra, které potvrdilo prvoinstanční procesní úkon a již nabylo právní moci. Všem obdrženým námitkám dotčených vlastníků (fyzickým osobám) bylo v rámci správních řízení plně vyhověno.

Na základě výsledku správních řízení o námitkách byl záměr na vyhlášení NP Křivoklátsko upraven (v souladu s § 40 odst. 4 věta poslední zákona č. 114/1992 Sb.), a to ve smyslu úpravy vedení hranice NP Křivoklátsko, kdy tato skutečnost je zohledněna jak ve slovním popisu vymezení hranic NP Křivoklátsko, tak v orientačním grafickém znázornění průběhu hranic NP Křivoklátsko, jež jsou přílohou zákona.

Navrhovaná změna právní úpravy nebude působit žádné sociální dopady ani dopady na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením, národnostní menšiny a děti.

U navrhované změny právní úpravy se předpokládají pozitivní dopady na životní prostředí – zajištění veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny Křivoklátska prostřednictvím právního režimu zvláště chráněného území v kategorii „národní park“.

I Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Obdobně jako v dosavadní CHKO Křivoklátsko budou k zákonem stanoveným činnostem na území nového národního parku vyžadovány souhlasy orgánu ochrany přírody (zejm. § 16e, § 44 zákona č. 114/1992 Sb.), popř. výjimky ze zákonných zákazů (§ 16, 16e). V žádostech o souhlas/výjimku orgánu ochrany přírody budou žadatelé povinni uvést údaje vyžadované správním řádem, tj. fyzická osoba v žádosti uvede mj. své jméno, příjmení a datum narození. Tyto údaje jsou vyžadovány výlučně za účelem zajištění průběhu vedeného správního řízení – tj. identifikace účastníka řízení a zajištění jeho kontaktních údajů. Předložený návrh zákona je v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Podrobnější informace obsahuje Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA).

J Zhodnocení korupčních rizik

S navrhovanou právní úpravou nejsou, dle názoru předkladatele, spojená žádná zvýšená korupční rizika. Předložený návrh zákona je svým rozsahem přiměřený cílům, k jejichž naplnění je určen, tj. k uchování přírodních hodnot v mimořádně cenném území. Orgán příslušný k vydávání souhlasu/výjimky je jasně stanoven v § 78 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb. - správa NP Křivoklátsko. Rozhodování o souhlasech/výjimkách bude probíhat ve standardním správním řízení (event. formou závazného stanoviska, popř. opatření obecné povahy), které poskytuje dostatečnou záruku možnosti bránit se proti vydanému rozhodnutí prostřednictvím řádných a mimořádných opravných prostředků, včetně možnosti soudní ochrany.

Podrobnější informace obsahuje Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA).

K Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na rodiny.

M Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Předkládaná novela podporuje a zvyšuje (byť dílčím způsobem) míru digitalizace agend ve vazbě na ochranu dřevin.Součástí informačního systému ochrany přírody je nově i registr krajiny, který slouží k evidenci rozhodnutí o registraci významného krajinného prvku podle § 6 odst. 1, evidenci ochranných pásem stromořadí na veřejném prostranství podle § 9a odst. 2, evidenci nařízení o zřízení nebo zrušení přírodního parku podle § 12 odst. 3, evidenci opatření obecné povahy o vyhlášení přechodně chráněné plochy podle § 13 odst. 1 a který zprostředkuje informace o vymezeném systému ekologické stability.

Obec vede evidenci stromořadí na veřejném prostranství a jejich ochranných pásem a předává dokumentaci o nich do registru krajiny.

Žádné skupiny nejsou z možností přístupu k datům vyloučeny, liší se však míra detailu dostupného pro orgány ochrany přírody a širokou veřejnost (druhová ochrana).

OBECNÁ ČÁST

ČÁST D – NOVELA ZÁKONA O POŽÁRNÍ OCHRANĚ

A Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Zpráva o požáru v Národním parku České Švýcarsko jasně poukázala na nedostatky v právních předpisech upravujících problematiku požární prevence v lesních porostech a zvláště v lesích zvláštního užití (národní parky, chráněné krajinné oblasti a další). Ve zprávě je jasně uvedeno následující doporučení:

Právní předpisy z oblasti požární ochrany, ochrany přírody a ochrany lesa nedostatečně řeší problematiku zajištění požární ochrany. Není stanoven jednotný systém hodnocení rizik v národních parcích s ohledem na posouzení možnosti vzniku požáru a jeho účinnou likvidaci. Jedná se především o vytváření požárních pásů, zásobování požární vodou, přístupové komunikace a dokumentace zdolávání požáru. Nejsou stanovena pravidla pro požární bezpečnost na rozhraní mezi lesními porosty a obydlenými oblastmi.

Navržené opatření: Nastavit změny v právních předpisech s ohledem na zajištění vyšší úrovně požární ochrany v lesních porostech a lesích zvláštního významu na základě analýzy zkušeností ze zahraničí. Za tímto účelem se navrhuje zřízení meziresortní pracovní skupiny.

Nedostatečné zásobování požární vodou, absence provozuschopných zdrojů požární vody v lesních porostech a přilehlých oblastech.

Navržené opatření: Podpora budování zdrojů požární vody v lesních porostech a přilehlých obydlených oblastech.

Na základě zprávy o požáru v Národním parku České Švýcarsko byla zpracována informace pro Bezpečnostní radu státu, ve které bylo mimo jiné navrženo zřízení meziresortní pracovní skupiny za účelem analýzy současného stavu a zpracování návrhů opatření (usnesení Bezpečnostní rady státu č. 56 ze dne 7. 12. 2022). Meziresortní skupina vypracovala „Koncepci zvýšení požární ochrany v lesích se zaměřením na požární prevenci a budování kapacit na hašení lesních požárů“ (viz příloha č.2) – schváleno usnesením Bezpečnostní rady státu č. 31 ze dne 21. 9. 2023. Zpráva obsahovala mimo jiné i jasnou potřebu novelizace zákona o požární ochraně. S ohledem na rozsah problematiky bylo navrženo rozdělit legislativní proces na dvě části. V první části zpracovat novelu zákona, která by primárně řešila lesy, ve kterých je zvýšené nebezpečí požáru, zejména tedy, kde neprobíhá hospodářská činnost. Jedná se zejména o Národní parky. Primárně je zde potřeba nastavit pravidla pro zajištění příjezdových komunikací, vytvoření protipožárních předělů bránících nebo omezujících přenos požáru, zajištění zdrojů požární vody, včasnou detekci požáru a letecké hašení požárů. Nezbytné je rovněž zajistit zpracování dokumentace pro účinné vedení zásahu. S ohledem na rizika spojená se změnou klimatu a možný vznik požáru je nezbytné tuto problematiku řešit prioritně. Další část novelizace zákona by měla řešit hospodářské lesy, kde díky hospodaření lze očekávat menší riziko nekontrolovatelného šíření požáru. Druhá část legislativního procesu se bude opírat o výsledky projektu, který je realizován v rámci TSI DG Reform:“Capacity Building in Croatia, the Czech Republic, Saxony (Germany) and Slovenia for Wildfire Prevention and Risk Assessment“.

Současná právní úprava obsažená v zákoně č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o požární ochraně), je ve vztahu k požární ochraně lesa značně neurčitá, tj. v právním řádu absentují konkrétnější a ucelené podmínky požární ochrany lesa. Jedinou výjimkou je ustanovení § 7 zákona o požární ochraně, kde je stanovena povinnost vlastníkovi lesa v souvislých lesních porostech o celkové výměře vyšší než 50 hektarů zabezpečit v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru, nad rámec základních povinností kladených tímto zákonem na právnické a podnikající fyzické osoby, opatření pro včasné zjištění požáru v lesích a proti jeho rozšíření pomocí hlídkové činnosti s potřebným množstvím sil a prostředků požární ochrany, pokud tak neučiní Ministerstvo zemědělství podle zvláštního zákona. Zákon o požární ochraně tedy neobsahuje dostatečnou právní úpravu požární ochrany lesa, kde by byla zároveň odpovídajícím způsobem zabezpečena vymahatelnost povinností s ní spojených. Přesto, že zmíněné ustanovení stanovuje povinnost vlastníkovi lesa k provádění základní hlídkové činnosti, nezakotvuje další prevenční činnost potřebnou k zajištění základních podmínek požární ochrany lesa, mezi které patří například navrhovaná omezení realizovaná prostřednictvím mimořádného opatření pro zabránění vzniku požárů v přírodním prostředí nebo snížení jejich dopadu, je-li to odůvodněno mimořádně rizikovými klimatickými podmínkami. Jako závažný problém lze rovněž považovat absenci ustanovení zakládajícího povinnost zpracovat ucelenou „dokumentaci zdolávání požárů“ pro nejrizikovější lesní plochy. V zákoně o požární ochraně tak chybí odezva na prokazatelně se zvyšující riziko výskytu a závažnosti zejména přírodních požárů a s tím související podmínky pro účinný zásah jednotek požární ochrany.

Vyjma zákona o požární ochraně a prováděcích právních předpisů k jeho provedení je problematika požární ochrany lesa upravena v dalších právních předpisech. Jedná se například o zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů nebo zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Ani v těchto právních předpisech však není dostatečně řešena prevenční povinnost ve vztahu k lesním požárům či příprava na ně.

Zahrnutí problematiky požární prevence v lesích do zákona o požární ochraně vychází z „koncepce“ a zároveň jednání s dotčenými resorty. Zákon o lesích a zákon o ochraně přírody a krajiny má za cíl nastavit obecná a specifická pravidla se zaměřením na hospodaření v lesích nebo ochranu přírody. Cílem je, aby ve výše uvedených zákonech bylo uvedeno, že nedílnou součástí hospodaření v lesích nebo ochraně přírody je i zajištění požární ochrany – deklarace postavení požární ochrany vůči hospodaření nebo ochraně přírody. Konkrétní podrobnosti jsou již ale uvedeny v zákoně o požární ochraně. Stejný přístup je i v případě stavebního zákona, který definuje mimo jiné, že stavba musí být bezpečná z pohledu požární ochrany, ale konkrétní podmínky jsou již stanoveny v zákoně o požární ochraně nebo prováděcích předpisech.

V současné právní úpravě zákona o požární ochraně je stanovena v § 29 odst. 1 písm. j) povinnost obce zřizovat ohlašovnu požáru, kde lze z aplikační praxe konstatovat, že se jedná o institut zastaralý, který není reálně využíván, a proto se navrhuje jeho zrušení.

Ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen lze konstatovat, že současná právní úprava podmínek požární ochrany lesa se dané problematiky nedotýká.

B Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Navrhovanou právní úpravu lze hodnotit jako zásadní pro zajištění požární bezpečnosti v přírodním prostředí, neboť se jejím prostřednictvím žádoucím způsobem řeší oblast, která není dostatečně v právním řádu zakotvena. Hlavním principem je zakotvení jasných povinností i kompetencí v dané oblasti, kdy cílem je ochrana života a zdraví osob, životního prostředí, zvířat a majetku před požáry. Dalším z cílů předloženého návrhu je vytvoření předpokladů pro zdolávání požárů v přírodním prostředí jednotkami požární ochrany, zejména v lesních porostech, s důrazem na porosty zvláštního užití, jako jsou národní parky. Navrhovaná úprava se tak přímo dotýká možnosti naplnění základních a mimořádných úkolů Hasičského záchranného sboru České republiky, které vyplývají ze zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), ve znění pozdějších předpisů.

Za hlavní principy navrhované právní úpravy lze konkrétně považovat sjednocení informací uvedených v různých materiálech do jednotné dokumentace zdolávání lesních požárů, která bude obsahovat členění a druhovou skladbu vymezeného porostu, lesní cesty, zdroje požární vody, plochy využitelné pro hašení pomocí letecké hasičské služby a informace využitelné pro nasazení sil a prostředků jednotek požární ochrany. Tato úprava je nezbytná, protože stávající roztříštěnost a nedostatečnost úpravy dané problematiky zásadně komplikuje zásah jednotek požární ochrany v případě vzniku požáru v lesním prostoru. Rozsah aktuálních dokumentací požární ochrany kraje nebo obcí naráží na limity danými jejich množstvím a absencí konkrétních povinností či opatření. Jedná se tak o příliš obecnou úpravu, která nereflektuje nové podmínky požární ochrany lesa v návaznosti na změny klimatu. Jednotná dokumentace zdolávání lesních požárů přispěje k efektivnějšímu zásahu zmíněných jednotek v případě lesního požáru v národním parku.

Dále navrhovaná právní úprava zakotvuje definici lesní cesty určené pro vjezd požární techniky a vedení požárního zásahu a její nezbytné parametry. Jedná se o lesní cestu s garancí vyhovujících technických parametrů pro využití silami a prostředky jednotek požární ochrany při požárním zásahu. Cílem je pak v rámci dokumentace zdolávání lesního požáru, která bude projednána správou národního parku, detekovat lesní cestu, kterou lze využít jednotkami požární ochrany při zásahu.

Údržbu lesních cest v současné době řeší ČSN 73 6108: 2018 Lesní cestní síť a vyhláška č. 239/2017 Sb., o technických podmínkách pro stavby pro plnění funkcí lesa, která je prováděcí vyhláškou k zákonu č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. Údržba lesní cesty je v těchto předpisech řešena velmi okrajově se zaměřením na technickou stránku věci. Zákon č. 289/1995 Sb., lesní zákon, ve znění pozdějších předpisů, dokonce jasně nevymezuje pojem lesní cesta a provádění údržby této cesty spojuje se zabráněním poškození lesa a životního prostředí. Na základě zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, pak ze strany orgánu státní správy ochrany přírody a krajiny dochází k omezení údržby a někdy i rekonstrukce lesních cest jako takových. Na tento nevyhovující právní stav reaguje předložený návrh jasnou definicí určené lesní cesty, prostřednictvím které bude možno vést ze strany jednotek požární ochrany požární zásah v prostoru zasaženém mimořádnou událostí a zároveň i uložením povinnosti její údržby.

V roce 2022 zasáhl území Národního parku České Švýcarsko největší požár v novodobé historii České republiky. Výsledky analýzy požáru poukázaly na potřebu zajištění preventivních opatření v lesních porostech zvláštního využití. Jedná se zejména o zajištění přístupových komunikací, protipožárních předělů, zdrojů požární vody, včasné detekce požáru a leteckého hašení.

Dále návrh zákona zakotvuje možnost vydání mimořádného opatření jakožto opatření obecné povahy, a to z důvodu očekávaného zvyšování četnosti, rozsahu a závažnosti přírodních požárů v důsledku klimatických změn s nutností účelných a zacílených preventivních opatření ke snížení rizika jejich vzniku nebo snížení jejich negativních důsledků, zejména v oblasti způsobených škod na životě, zdraví a majetku obyvatel.

V § 29 odst. 1 se navrhuje zrušit písm. j), kterým byla v zákoně o požární ochraně zakotvena povinnost obce ke zřízení ohlašovny požáru. Jedná se o nadbytečné ustanovení, neboť z aplikační praxe vyplývá, že hlášení o požáru se realizuje primárně prostřednictvím tísňového volání. Stávající ohlašovny požáru na obcích tak lze považovat za nadbytečné a pro obce za zatěžující.

Navrhovanou právní úpravou nedochází k porušení zákazu diskriminace a k narušení rovného postavení mužů a žen.

C Vysvětlení nezbytnosti navrhované úpravy v jejím celku

Celkovým přínosem navržené právní úpravy bude zvýšení požární bezpečnosti lesa, což je plně v souladu s jedním z úkolů Hasičského záchranného sboru České republiky, kterým je ochrana života a zdraví osob, životního prostředí, zvířat a majetku před požáry. Zakotvení jednotné dokumentace zdolávání lesních požárů, včetně identifikace specifických rizik, ve spojení s jasně definovanými lesními cestami určenými k vedení zásahu napomůže k rychlé orientaci jednotek požární ochrany v požárem zasaženém území, což vysokou mírou přispěje k rychlejšímu a efektivnějšímu zahájení hasebních prací. Uvedené pak má vliv na snížení míry škod způsobených lesními požáry. Vedle zásahové činnosti dotýkající se lesního porostu je pak nutno s ohledem na změnu klimatu přistoupit i k činnosti prevenční, kdy jako vhodné řešení se nabízí možnost vyhlášení mimořádného opatření, které se bude moci vydat na základě aktuálních klimatických podmínek souvisejících se zvýšeným rizikem vzniku požáru s cílem snížit rizika spojená se vznikem a šířením požáru.

D Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Návrh zákona je v souladu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Současně konstatujeme, že určité otázky může vyvolat úprava vyhlášení opatření obecné povahy k předcházení vzniku a šíření požáru, kterým může být zasaženo do Ústavou garantovaných práv. Návrhem se však předpokládají limity vyhlášení tohoto opatření, které lze vyhlásit toliko v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu. Před vyhlášením pak musí být proveden test proporcionality k posouzení zvýšeného rizika vzniku požáru ve vztahu k přiměřenosti zásahu do práv a oprávněných zájmů fyzických či právnických osob. Opatření obecné povahy k předcházení vzniku a šíření požáru je pak možno vydat toliko na základě výstrahy vydané Českým hydrometeorologickým ústavem a v případě, kdy rizika převáží nad právem podnikat nebo provozovat jinou hospodářskou činnost či právem volného pohybu ve vymezeném území nebo nad principem právní jistoty. Současně pak musí být každé opatření obecné povahy k předcházení vzniku a šíření požáru před vlastním vydáním řádně odůvodněno.

Aby nevznikaly pochybnosti o právní povaze tohoto opatření, návrhem se výslovně stanoví, že opatření je vydáváno jako opatření obecné povahy, a to bez řízení o návrhu opatření obecné povahy, neboť předpokladem jeho vydání je akutní potřeba přijetí zákonem stanovených omezení. Aby bylo zajištěno, že opatření bude přijato pouze v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu, je Ministerstvo vnitra povinno každé jím vydané mimořádné opatření nejméně jednou za dva týdny od jeho vydání přezkoumat. Pokud pominou nebo se změní důvody pro jeho vydání, bezodkladně je zruší nebo změní. Konkrétní mimořádné opatření Ministerstva vnitra, které obsahuje obecně závazná normativní pravidla chování, pak podléhá přezkumu správními soudy a není vyloučeno z přezkumu Ústavním soudem. Opatření obecné povahy k předcházení vzniku a šíření požáru lze vydat pro celé území České republiky nebo pouze pro jeho část, a to opět v návaznosti na hydrometeorologickou výstrahy ČHMU.

E Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava není regulována ani jinak limitována předpisy Evropské unie. Návrh dále neobsahuje právní úpravu, která by se dotýkala mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Předložený návrh je tak v souladu s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

F Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky

Hospodářský ani finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet v případě vyhlášení mimořádného opatření nelze předem definovat, neboť bude souviset s rozsahem (plocha území, délka doby omezení) mimořádného opatření. Jako předem predikovatelný finanční dopad lze odhadem stanovit náklady na zpracování dokumentace zdolávání požárů u povinných subjektů, tj. správy národního parku. Stejně tak lze predikovat finanční dopad na správu národního parku v návaznosti na zajištění přístupových komunikací, protipožárních pásů, zdrojů požární vody, včasné detekce požáru a leteckého hašení.

Předložený návrh má dále finanční dopad na podnikatelské prostředí v rozsahu zajištění údržby určené lesní cesty.

Zrušení ohlašovny požáru má pozitivní dopad na rozpočet obcí, neboť nebude nutno tyto ohlašovny požáru nadále udržovat. Předkladatel v podrobnostech odkazuje na závěrečnou zprávu o posouzení dopadů regulace (RIA).

S návrhem není spojena žádost o poskytnutí zvýšených prostředků ze státního rozpočtu, tj. s návrhem není spojena žádost o navýšení výdajových limitů rozpočtové kapitoly jednotlivých resortů, kterých se návrh dotýká. Materiál nepřináší žádné nároky v oblasti objemu prostředků na platy a počtu míst v rozpočtové kapitole Ministerstva vnitra ani jiných resortů. Veškeré dopady v oblasti počtu míst a objemu prostředků na platy spojené s přijetím navrženého zákona budou tedy zabezpečeny v rámci stanoveného limitu počtu míst a objemu prostředků na platy rozpočtové kapitoly jednotlivých resortů, kterých se návrh dotýká.

G Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Sociální dopady se předpokládají v souvislosti s případným vyhlášením mimořádného opatření v míře nezbytné, není však předpoklad dopadu na zvláštní konkrétní skupiny obyvatel. Z hlediska dopadů na životní prostředí lze očekávat pozitivní efekt, a to z důvodu zlepšení možnosti předcházení vzniku požárů v přírodním prostředí účelným vyhlášením mimořádného opatření, nebo zlepšení podmínek pro hašení přírodních požárů. S tím pak prokazatelně souvisí snížení množství emise zplodin hoření do ovzduší.

H Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Návrhem nedochází k zakotvení právní úpravy dotýkající se zpracování osobních údajů. Dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů se tak nepředpokládají.

I Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná právní úprava je bez negativního dopadu na otázku korupce a nejsou s ní spojena korupční rizika.

J Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava bude mít pozitivní dopad na bezpečnost státu z důvodu zlepšení podmínek pro zvládání případných přírodních požárů v národních parcích a snížení jejich negativních dopadů na zdraví osob a hmotné škody.

K Zhodnocení dopadů na rodiny

Dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů se nepředpokládají.

L Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Územní dopady a dopady na územní samosprávné celky se předpokládají toliko v případě vyhlášení mimořádného opatření, kdy tyto mohou být dotčeny jako prostředník realizace, vymáhání či kontroly dodržování mimořádných opatření.

M Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy

Předložený návrh se nedotýká problematiky digitálně přívětivé legislativy, neboť neupravuje problematiku dotýkající se digitalizace. Návrh není v rozporu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy.

ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K části první – Změna zákona o ochraně přírody a krajiny

K čl. I

K bodu 1 [§ 3 odst. 1 písm. c) až g) a v) ZOPK]

Legislativně technická úprava v souvislosti s rozdělením ustanovení vymezujícím základní pojmy ZOPK do 2 odstavců. Tj. předmětné definice se neruší, ale přesouvají do nového odstavce 2.

Výjimkou je písm. v), které se zrušuje bez náhrady. Stávající definice „chovu“, kterým se dle dosavadního znění § 3 odst. 1 písm. v) ZOPK (písmenné označení dle platného právního stavu) rozumí i jakékoli držení živočicha v zajetí, byla vyhodnocena jako nadbytečná (vzhledem k tomu, že dále zákon vždy uvádí chov i držení případně je zřejmé, kdy je mezi těmito slovy rozlišováno) a ustanovení je bez náhrady navrženo zrušit. Tak jako v případě slova „držení“ se tedy bude i v případě použití slova „chov“ v rámci ZOPK nyní vycházet z jeho obecně platného pojetí, kdy se za chov považuje držení živočichů spojené s jejich rozmnožováním.

K bodu 2 [§ 3 odst. 1 písm. d) ZOPK]

V definici pojmu „dřevina“ dochází k upřesnění, že se jedná o strom či keř rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo pozemky určené k plnění funkcí lesa (tj. nikoli již mimo lesní pozemky). Jde o zajištění souladu s definicí pozemků určených k plnění funkcí lesa podle § 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 3 [§ 3 odst. 1 písm. e) a f) ZOPK]

Jedná se o úpravu a doplnění základních pojmů souvisejících s navrhovanou změnou právní úpravy.

V případě písm. e) jde o zavedení pojmu „zapojený porost dřevin“. Jde o přesun pojmu, který byl doposud vymezen vyhláškou č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, vydané na základě zmocnění v § 8 odst. 3 ZOPK, z důvodu bližší specifikace dřevin, k jejichž kácení je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody. Důvodem je skutečnost, že v rámci navrhované přílohy č. 7, která obsahuje způsob výpočtu poplatkové hodnoty kácených dřevin včetně stanovení hodnoty náhradní výsadby za kácené dřeviny, je stanoven způsob výpočtu poplatkové hodnoty i pro zapojené porosty dřevin. Smyslem ochrany zapojených porostů dřevin je přitom zajistit i ochranu dřevin, které sice nepřesahují stanovenou velikost, od které je k jejich kácení nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, ale v případě, kdy tvoří souvislý porost stromů, či keřů, této ochraně rovněž podléhají.

Pod písm. f) je nově uvedena definice stromořadí, odpovídající stávající definici stromořadí ve vyhlášce č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení (§ 3) – nadále platí, že charakteristikou dřevin, k jejíchž kácení je třeba povolení, je v případě stromořadí souvislá řada nejméně deseti stromů s pravidelnými rozestupy; chybí-li v některém úseku souvislé řady nejméně deseti stromů jeden strom, je i tento úsek považován za součást stromořadí.

K bodu 4 [§ 3 odst. 1 písm. k) ZOPK]

Pojem „přírodní stanoviště“ se z hlediska srozumitelnosti definice upřesňuje tak, aby bylo více zřejmé, co se rozumí „polopřírodní“ plochou, tedy že se jedná také o člověkem pozměněné či podmíněné suchozemské nebo vodní plochy, jako jsou kupříkladu druhově pestré louky či pastviny, jejichž vznik a současný stav je podmíněn dlouhodobým šetrným hospodařením nebo rybníky či umělá jezera vzniklá těžbou nerostných surovin (pískovny, lomy apod.) jejichž vznik rovněž člověk svou činností podmínil.

K bodu 5 [§ 3 odst. 2 ZOPK]

Do nového ustanovení § 3 odst. 2 ZOPK se přesouvají stávající definice vybraných pojmů. Důvodem tohoto legislativně-technického opatření je skutečnost, že v důsledku doplnění nových definic zapojeného porostu dřevin a stromořadí přesáhl počet právních pojmů definovaných v § 3 odst. 1 písmennou řadu a kapacita odstavce 1 tak byla vyčerpána. Z toho důvodu došlo k výběru definic, které jsou ze stávajícího odstavce 1 přesouvány do nového odstavce 2. Tento přesun se týká zejména definic právních pojmů z oblasti druhové ochrany. Přitom platí, že většina definic je do nového odstavce 2 přesouvána beze změny, případně pouze s dílčími formálními změnami. Podstatnější změny nastávají pouze v definici planě rostoucí rostliny, do které se nově zahrnují i lišejníky, a dále se nově doplňují definice populace, resp. místní populace druhu a biotopu druhu. K těmto změnám následuje bližší komentář.

K § 3 odst. 2 písm. a) ZOPK

Definice pojmu planě rostoucí rostlina, která se přesouvá z dosavadního § 3 odst. 1 písm. c) ZOPK, zůstává z hlediska své konstrukce bez zásadních změn (rostlinou se nadále rozumí jedinec nebo kolonie rostlinných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně, přičemž rostlinou jsou všechny její podzemní i nadzemní části, semena nebo jiná vývojová stádia), doplňuje se však nově o dosud v ZOPK pomíjenou skupinu organismů, kterou přestavují lišejníky (Lichen). Z odborného, taxonomického hlediska (a na to bylo opodstatněně poukazováno i v rámci projednávání novely) nenáleží mezi rostliny jak houby (Fungi), zahrnuté do stávající definice rostliny, tak nově doplňované lišejníky - nicméně z legislativního pohledu tím, že je režim ochrany hub a rostlin (a nově tedy i lišejníků) identický a nezavádí se pro žádnou z těchto skupin specifické úpravy, je v navrhované novele pojem planě rostoucí rostliny, jako legislativní zkratky, i pro zástupce říše hub a pro lišejníky zachován.

K § 3 odst. 2 písm. b) ZOPK

V definici pojmu volně žijící živočich dochází pouze k formulační a jazykové úpravě, kdy se stávající, vzájemně související části definice namísto samostatných vět spojují a jsou odděleny středníkem.

K § 3 odst. 2 písm. c) a d) ZOPK

Definice pojmu živočich odchovaný v lidské péči a specifikace druhu jako i systematické jednotka nižšího řádu zůstávají beze změn.

§ 3 odst. 2 písm. h) ZOPK

V definici pojmu záchranná stanice, která se přesouvá z § 3 odst. 1 písm. f) ZOPK, se pouze odstraňuje slovo „působnost“, které je pojmově spojeno s příslušností správních orgánů a u záchranných stanic, zajišťujících praktickou péči o zraněné a jinak handicapované živočichy, je jeho použití neadekvátní.

Nově se v souvislosti se zacílením zvláštní druhové ochrany primárně na ochranu biotopů druhů a posílení ochrany jejich populací a místních populací doplňují v § 3 odst. 2 písm. e), f) a g) ZOPK pojmy „biotop druhu“, „populace druhu“ a „místní populace“. Konkrétně:

§ 3 odst. 2 písm. e) zavádí pojem „populace druhu“ – pojem „populace“ byl v zákoně od jeho vzniku využíván, aniž by byl přímo definován a v praxi se tak vycházelo z odborných biologických definic, které však nejsou zcela jednotné. Za účelem upřesnění a sjednocení v rámci aplikace zákona se proto navrhuje zavedení pojmu „populace druhu“, který je navržen s využitím nejběžnějšího odborného popisu pojmu (s určitý zjednodušením pro účely zákona). Populací druhu je skupina jedinců téhož druhu rostliny nebo živočicha obývající stejnou geografickou oblast a samovolně se udržující společnou reprodukcí (tedy sdílející společný genofond, produkující potomstvo);

§ 3 odst. 2 písm. f) dále zavádí navazující pojem „místní populace druhu“, který souvisí s navrhovanou úpravou ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů (§ 48 a násl. novely), kde se mj. u části druhů předpokládá ústup od ochrany všech jednotlivých jedinců zvláště chráněného druhu a navrhuje ochranu zaměřit na vyšší jednotku, tedy „místní populaci druhu“. Účelem zaváděného pojmu je, aby při uvedeném ústupu od ochrany jedinců (jenž se bude týkat významné části zvláště chráněných druhů – celé III. kategorie ochrany a pro potřeby běžného obhospodařování pozemků i II. kategorie ochrany), byla k dispozici jiná uchopitelná jednotka, k níž bude ochrana vztahována. Zajištěna by měla být ochrana výskytu druhu v rámci jednotlivých lokalit, tedy ochrana části populace v rámci souvislého biotopu daného druhu, resp. ohraničeného spojitého výskytu tohoto druhu v daném místě. Typicky u metapopulačních systémů (které představují s ohledem na současnou fragmentaci prostředí rozšířený model populací) by se tedy pojem „místní populace“ vztahoval k subpopulacím na jednotlivých lokalitách výskytu a širší pojem „populace“ zahrnul metapopulační systém druhu jako celek. Populace je obecně tedy součtem všech vzájemně souvisejících místních populací druhu. U části druhů pojmy populace a místní populace splývají - např. půjde-li o druh s jediným místem výskytu (jako třeba lipnice jesenická, která se vyskytuje pouze na Petrových kamenech v Jeseníkách) tvoří místní populace na tomto jednom místě zároveň i celou populaci. U druhů s omezeným, ostrůvkovitým výskytem, jako je např. skokan hnědý nebo čolek horský, u nichž lze o populaci hovořit v rámci celých pohoří (např. v rámci celých Jizerských hor společně s Krkonošemi), ale jednotlivé výskyty nejsou zcela spojité, budou místní populace vázané na jednotlivá údolí nebo v podhůří na jednotlivé vodní plochy (lesní tůně či rybníky jako místa rozmnožování) a jejich okolí s místy výskytu v terestrické fázi života a úkryty v období zimování. U mobilních druhů se širokou nikou (např. u celé řady druhů ptáků) může spojitý výskyt zahrnovat celé území ČR (nebo ještě rozsáhlejší území) a při vymezení místní populace se bude vycházet z lokalizace klíčových prvků biotopu, jako jsou hnízdiště – místní populaci např. rorýse obecného tak bude možné identifikovat jako část populace využívající společnou oblast hnízdění (část města s hnízdním výskytem v úkrytech na budovách atp.).

§ 3 odst. 2 písm. g) doplňuje pojem „biotop druhu“, který navazuje na stávající pojem biotop a specifikuje jej ve vztahu k prostředí využívanému jednotlivými druhy rostlin a živočichů. Biotopem druhu se dle této definice rozumí takový biotop, který vytváří životní prostředí splňující nároky charakteristické pro daný druh rostliny nebo živočicha a je místem trvalého nebo opakovaného výskytu jedinců tohoto druhu. Pojem biotop druhu tedy nezahrne místa náhodného výskytu v neadekvátním prostředí apod., ale představuje druhem aktivně využívané prostředí.

Z praktického hlediska je potřebné upozornit, že „biotop druhu“ se bude lišit podle ekologických a biologických nároků konkrétního druhu. Například u rostlin a dalších sedentárních organismů je biotopem vždy daná, úzce ohraničená část prostředí – kupříkladu konkrétní luční porost, tůň apod. (např. u vzácného druhu orchideje tořič hmyzonosný je biotopem xerotermní trávník, na němž jedinci a místní populace rostou, přičemž v ČR je pouze několik desítek izolovaných lokalit, a tedy izolovaných místních populací druhu). Naopak u významně pohyblivých druhů, např. většiny druhů ptáků, je biotop druhu samozřejmě širší a zahrnuje více typů prostředí – nicméně v těchto případech tvoří klíčovou část biotopu zejména místa rozmnožování (též někdy označovaná např. jako „hnízdní biotop“), místa, kde se nacházejí úkryty a jiná sídla a jejich navazující okolí (jádrové části teritorií) nebo typická místa odpočinku (např. nocoviště, zimoviště) atp. U části druhů jsou jako součást biotopu rovněž významná místa, která využívají k nezbytným přesunům, pohybu v krajině, jako jsou kupříkladu tahové cesty obojživelníků na místa rozmnožování, migrační koridory velkých druhů savců apod. Upřesnění pojmu „biotop druhu“ je podstatné s ohledem na to, že se uplatní v rámci nově upravených ustanovení zvláštní druhové ochrany (§ 49 odst. 1 ZOPK ve znění novely), kde se za poškození biotopu druhu „považuje takový zásah, který vede k jeho významnému nebo trvalému poškození, v jehož důsledku přestat splňovat nároky daného druhu nebo vede k významnému či trvalému ohrožení, poškození nebo zničení jeho místní populace“, tedy ne jakýkoli zásah, ale takový, který by vedl k ohrožení místní populace a vztáhne se primárně na klíčové části či charakteristiky biotopu podstatné pro jedince daného druhu , resp. stav jeho místní populace.

K bodu 6 (§ 4 odst. 3 ZOPK)

Legislativně-technická úprava spočívající v opravě odkazu na příslušné ustanovení v § 90 ZOPK, u kterého dochází k posunu v číselném označení v důsledku prováděných úprav § 90 ZOPK.

K bodům 7 a 8 (§ 4 odst. 6 ZOPK)

Upravuje se forma správního úkonu orgánu ochrany přírody ke stanovení dobývacího prostoru, povolení hornické činnosti, povolení dobývání ložiska nevyhrazeného nerostu nebo povolení likvidace důlních děl a lomů (spočívajícího v prověřování možnosti rekultivace území přírodě blízkou obnovou těžbou narušeného území). S ohledem na různé fáze, v nichž jsou uvedené akty vydávány, postačuje z pozice orgánu ochrany přírody forma vyjádření.

K bodu 9 (§ 5 odst. 1 ZOPK)

Technická úprava odstraňující duplicitu vůči obdobnému obecněji formulovanému ustanovení § 66 odst. 1 ZOPK. Tato duplicita dosud vytvářela aplikační nejasnosti a obtíže. V případě porušení podmínek obecné ochrany rostlin a živočichů a potřeby stanovení omezujících podmínek pro výkon rušivé činnosti se tedy navrhuje postupovat jednotně dle § 66 odst. 1 ZOPK.

K bodu 10 (poznámka pod čarou č. 4)

Aktualizace odkazů v poznámce pod čarou z důvodu četného výskytu již neplatných právních předpisů.

K bodům 11 a 12 (§ 5 odst. 3 ZOPK)

V § 5 odst. 3 ZOPK se provádějí dílčí jazykové a formulační úpravy, které nijak zásadně nemění jeho dopad či aplikaci. Provádí se tedy jazyková oprava a doplňuje slovo „plánování“ též ve vztahu k terénním úpravám a dalším uvedeným činnostem. Slovo „plánování“ je použito již ve stávajícím znění ustanovení § 5 odst. 3 ZOPK ve vztahu k stavbám, a to ve smyslu přípravy, projektování konkrétních staveb, kdy lze efektivně omezit nežádoucí ničení rostlin, úhyn či zraňování živočichů nebo ničení jejich biotopů např. návrhem vhodného způsobu provedení, technologie nebo návrhem harmonogramu prací tak, aby neprobíhaly v kritických obdobích z hlediska vývoje rostlin a živočichů atp. S ohledem na to že z gramatického výkladu ustanovení nebylo možné dovodit, že slovo „plánování“ se má vztahovat i k dalším činnostem uvedeným v ustanovení, ačkoliv věcně by to tak bylo plně adekvátní a logické (jak bylo zmíněno zohlednění prevenční povinnosti stanovené tímto ustanovením je často efektivní právě již ve fázi plánování, přípravy daných činností) je tedy doplněno i na dalším místě věty první § 5 odst. 3 ZOPK. Specifikace uvedených činností jako jsou terénní úpravy a další se tímto nemění (přičemž ZOPK tyto pojmy nedefinuje a vychází se úpravy v rámci příslušných předpisů, tedy jde-li o stavby z § 5 odst. 1 stavebního zákona, jde-li o terénní úpravy z § 8 stavebního zákona a obdobně u dalších činností). Dále se provádí jazyková korekce v návaznosti na úpravu definovaného pojmu biotop druhu v § 3 odst. 2 písm. g) ZOPK a dále se z důvodu zlepšení srozumitelnosti se v poslední větě v oprávnění orgánu ochrany přírody nahrazuje slovo „prostředky“ (které mohlo nevhodně navozovat použití např. prostředků na ochranu rostlin, jako pojmu zákona č. 346/2004 Sb.) slovem „postupy“ ve smyslu např. technologických postupů, způsobů provádění činnosti a doplňuje se slovo „opatření“ k zabránění zbytečnému úhynu rostlin a zbytečnému zraňování či úhynu živočichů, které zahrne organizační, technická apod. opatření určená k omezení uvedených dopadů na rostliny a živočichy.

K bodům 13 a 16 [§ 5 odst. 10, nadpis § 5a, § 5b odst. 1, § 56 odst. 2 písm. a), § 79 odst. 2 písm. e) a § 90 odst. 5 ZOPK]

Legislativně technické úpravy reflektující znění zavedených legislativních zkratek.

K bodu 14 (§ 5 odst. 11 ZOPK)

V případě úpravy týkající se péče o zraněné či jinak handicapované živočichy se navrhuje upřesnění stávajícího znění s ohledem na dosavadní praktické zkušenosti a zajištění posílení odbornosti péče prostřednictvím záchranných stanic v případech, kdy je nutné handicapovaným živočichům, poskytnout odbornou péči a vzít je po určitou dobu do zajetí. Návrh zachovává současnou obecnou úpravu, která nezakládá povinnost zajistit péči o zraněné či jinak handicapované živočichy ve všech případech, při nálezu jakéhokoli takového volně žijícího živočicha (to by nebylo ani z hlediska zásahu do přírodních procesů ve všech případech žádoucí), ale stanovuje povinnost zajistit péči tak, aby nebyl znemožněn návrat jedince do přírody až v případě, že se jej někdo ujme. V rámci navržené úpravy je zdůrazněna právě nezbytnost neovlivnit významně přirozené přírodní procesy (potravní řetězce, mezidruhové a vnitrodruhové vazby apod.) a zpřesněny jsou také podmínky, kdy by měl být jedinec předán k zajištění péče v záchranné stanici. S ohledem na potřebu zajištění kvalifikované péče i rehabilitace tak, aby mohl být jedinec vypuštěn do volné přírody, je upřesněna povinnost předat do péče záchranné stanice ty jedince, u nichž je zákonem omezeno držení (tj. zvláště chráněné druhy a ptáky) a jedince, jejichž stav vyžaduje odbornou péči. Takováto úprava mj. napomůže k odstranění rizika vzniku nesouladu s podmínkami zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (zákaz chovu zvěře, který se netýká řádně schválených záchranných stanic) a případně i zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání v případech poskytování neodborné „domácí péče“.

Pro kontext s ostatními právními předpisy je na místě uvést, že stávající ani nově navržená úprava neovlivňuje postup upravený zmíněným zákonem o myslivosti, kdy tento zákon stanovuje postup při dohledávce postřelené zvěře a oprávnění uživatel honitby postřelenou či jinak zraněnou zvěř usmrtit (přičemž nyní projednávaná novela zákona o myslivosti by měla tuto oblast dále upřesnit). Uvedený postup dle zákona o myslivosti předchází momentu „ujmutí se“ handicapovaného živočicha ve smyslu § 5 odst. 11 a není tedy s následnou povinností poskytnutí takové péče, která neznemožní návrat živočicha do přírody v rozporu.

K bodu 15 (§ 5 odst. 12 až 14 ZOPK)

Právní úprava postavení a podmínek činnosti záchranných stanic se vyjímá z § 5 ZOPK a přesouvá se do samostatných ustanovení § 57a a 57b ZOPK.

K bodu 17 (§ 5a odst. 1 ZOPK)

Přesun legislativní zkratky do § 5 odst. 11 ZOPK.

K bodu 18 (§ 5a odst. 6 ZOPK)

Legislativně-technická úprava spočívající v opravě odkazu na příslušná ustanovení o zvláštní druhové ochraně v návaznosti na změny prováděné v části páté zákona.

K bodu 19 [§ 5b odst. 3 písm. d) ZOPK]

Formulační změna – upřesnění náležitosti rozhodnutí o odchylném postupu, která se týká způsobu kontrol uplatňování odchylného postupu. Dosavadní znění nepřipouští uložení podmínky spočívající v povinnosti žadatele zajistit vlastní průběžnou kontrolu plnění podmínek stanoveného odchylného postupu, naopak předpokládá kontrolu pouze v rámci dozoru prováděného orgánem ochrany přírody. Nově navržená úprava lépe koresponduje se zněním čl. 9 odst. 2 směrnice 2009/147/ES o ptácích a současně v praxi umožní stanovit širší škálu kontrolních opatření, jako je kupříkladu zajištění systému sledování dopadů činnosti na straně nositele odchylného postupu včetně kupříkladu tzv. biologického dozoru při stavební činnosti apod.

K bodu 20 (§ 5b odst. 4 ZOPK)

V rámci změn ZOPK přijatých zákonem č. 364/2021 Sb. byla mj. adekvátně přenesena působnost k vydání odchylného postupu formou opatření obecné povahy podle § 5b odst. 4 z MŽP na orgány ochrany přírody na úrovni krajských úřadů. V rámci této změny byla nicméně odstraněna i možnost vyhlásit, že podmínky pro uplatňování povoleného odchylného postupu nastaly. Tato specifikace by nicméně měla být s ohledem na transpozici čl. 9 odst. 2 směrnice 2009/147/ES o ptácích zachována; současně se jednalo o úpravu, která usnadňovala efektivní využívání tohoto postupu (vyhlášení nastalých podmínek poskytuje prostor pro informování dotčených subjektů o podmínkách uplatňování odchylného postupu). Doplnění také umožní lépe reflektovat nově navrhovanou úpravu v oblasti usmrcování živočichů, kteří nejsou zvěří v rámci současně projednávané novely zákona o myslivosti.

K bodu 21 (§ 5c a 5d ZOPK)

Záměrem předkládané novely je mj. rovněž posílení ochrany opylovačů a omezení nepříznivých dopadů světelného znečištění na rostliny, živočichy a ekosystémy.

Ochrana opylovačů, resp. jejich biotopů je nově řešena § 5c ZOPK, s tím, že navržená úprava navazuje na cíle nově přijatého nařízení EP a Rady (EU) 2024/1991 o obnově přírody (které mj. obsahuje rovněž definici pojmu „opylovač“), Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 i Iniciativy EU pro opylovače přijaté v r. 2018 a aktualizované (na základě závěrů Evropského účetního dvora) v lednu 2023 ve formě „Nové dohody pro opylovače“. Navrženo je tedy doplnění stávající obecné ochrany v § 5 odst. 1 až 3 ZOPK (která se samozřejmě týká i opylovačů již ve stávajícím znění) tak, aby byl dále položen důraz na ochranu biotopů opylovačů před jejich zbytečným ničením, a to jak v rámci činností uvedených již v § 5 odst. 3 ZOPK, tedy při provádění zemědělských a lesnických prací, při plánování, provádění a užívání staveb, plánování a provádění terénních úprav, při údržbě ploch zeleně v rámci vodního hospodářství, v dopravě a energetice, tak při údržbě ploch veřejné zeleně, což je podstatné zejména z hlediska zachování podmínek pro opylovače v sídlech. Omezení poškozování biotopů opylovačů je vztaženo k těm prvkům biotopů, které jsou důležité zejména z hlediska získávání potravy nebo míst jejich úkrytu a rozmnožování. Obdobně jako v dosavadním § 5 odst. 3 se zakotvuje oprávnění orgánu ochrany přírody uložit provedení potřebných, avšak technicky a ekonomicky dostupných opatření k zabránění nebo zmírnění poškození biotopů opylovačů, neučiní-li tak osoba, která škodlivou činnost provádí sama. Toto oprávnění je limitováno ve vztahu k povoleným stavbám tak, že by povinnosti uložené orgánem ochrany přírody neměly přesahovat rámec daný povolením stavby (a tedy generovat řízení o změně stavby ve smyslu stavebního zákona), nicméně to nevylučuje podnět k takové změně uplatnit, je-li to nezbytné.

Za účelem zajištění aktivní podpory opylovačů a zlepšování podmínek pro ně se dále navrhuje při zakládání a údržbě veřejné zeleně a provádění vegetačních úprav a údržbě vegetačních prvků u staveb veřejného sektoru, tedy konkrétně ve vlastnictví státu, územního samosprávného celku nebo jimi zřizovaných anebo zakládaných právnických osob, zahrnovat opatření k obnově biotopů opylovačů v rozsahu 30 % těchto částí pozemků (zeleně, vegetačních úprav či prvků), resp. v rozsahu, který charakter využití ploch umožňuje. Příkladem takových opatření jsou nektarodárné a pylodárné pásy pro zajištění potravy, volně skládané zídky jako úkryty, ponechání primárních nezatravněných substrátů nebo druhově vhodné výsadby původních keřů a stromů. V řadě případů se již taková opatření do vegetačních úprav začleňují, jako je tomu nyní např. v rámci výstavby dálnice D4 anebo před několika lety dokončeného nového sídla banky ČSOB v Praze. Řadu takových opatření realizují také municipality a kupříkladu Magistrát hl. m. Prahy vydal Metodické doporučení k managementu travnatých ploch v období dlouhodobého sucha a horka, kde stanovuje, že "u přírodně bohatších lučních porostů je vhodné využívat tzv. mozaikovou seč, kdy je cca 20-30 % plochy (ideálně tam, kde je více dvouděložných rostlin) ponecháno nepokosené jako vhodný biotop pro různé druhy bezobratlých živočichů. Zároveň se tím umožní dokončení vývoje (vykvetení, vysemenění) ponechaných rostlin". To mj. dobře koresponduje se zvolenou hranicí směřovat opatření k podpoře opylovačů na 30 % ploch zeleně (pokud to charakter využití ploch umožňuje), přičemž tato hranice vychází z poznatků o vlivu heterogenity ploch na diverzitu a stav opylovačů. Vzhledem k tomu, že k podpoře opylovačů a jejich biotopů může sloužit řada opatření, od podpory druhové pestrosti trávních porostů (ať již způsobem údržby nebo přímo výsevem či dosadbami rostlin), přes vhodnou volbu nektarodárných druhů dřevin až po podporu úkrytových možností a míst rozmnožování, které lze začlenit do vegetačních úprav formou např. již zmíněných skládaných zídek, ploch s tzv. otevřeným substrátem apod., není uvedený podíl plochy nijak nadsazený. Samozřejmě jsou ale případy, kdy využití ploch zeleně a vegetačních úprav začlenění opatření k podpoře opylovačů neumožní nebo ne v takovém rozsahu a navržená úprava takové případy reflektuje. Plochou jejíž využití neumožňuje provedení opatření k podpoře opylovačů jsou typicky zatěžované trávníky sportovišť, středové pásy dálnic apod. účelové plochy; provádění opatření na podporu opylovačů je samozřejmě také vyloučeno v prostoru letišť, kde to omezují přímo i mezinárodní regulatorní požadavky na správu letišť (tak, aby zvýšená přítomnost hmyzu neatrahovala další živočichy a nedocházelo k ohrožení bezpečnosti letového provozu)

Při zatravňování a obnově travních porostů je důležitá mj. druhová skladba, pestrost bylin, která by optimálně měla odpovídat jejich přirozenému složení v daném místě – zakotvuje se tak dále přednostní využití takových směsí osiv nebo postupů (např. zatravnění výdrolem z okolních bohatých porostů nebo s využitím přenosu drnu apod.), které přispívají k zachování a podpoře pestrého druhového složení s dostatečným zastoupením bylin poskytujících potravu opylovačům a které odpovídá přiměřeně podmínkám a přirozené skladbě přírodních stanovišť v daném místě. Využití nepůvodních druhů rostlin a kříženců, včetně směsí osiv, v nichž jsou obsaženy nepůvodní druhy nebo kříženci, je možné pouze za podmínek stanovených § 5 odst. 5 nebo 6 ZOPK (s tím, že v těchto ustanoveních je mj. uvedena „výjimka“ pro případy využití nepůvodních druhů či kříženců rostlin v zastavěném území obcí, tj. v rámci okrasných apod. výsadeb, nicméně i zde je vhodné, zejména jde-li o přírodě bližší plochy, preferovat použití domácích, místně odpovídajících druhů na něž jsou mj. opylovači lépe adaptováni).

Součástí návrhu je rovněž zajištění racionálnější ochrany čmeláků, jako významné skupiny opylovačů. V současnosti jsou všichni čmeláci (celý rod Bombus) zařazení mezi zvláště chráněné, což je z odborného hlediska nadbytečné a bude to reflektováno v rámci změny seznamu ZCHD (předpokládá se upuštění od ochrany celého rodu a v navrženém indikativním seznamu ZCHD se uplatnění zvláštní druhové ochrany předpokládá pouze u vybraných 8 druhů navrhovaných do III. kategorie ochrany). Nicméně současně je potřebné zajistit, aby využívání čmeláků pro hospodářské a další účely neohrozilo životaschopnost volně žijících populací, zejména pokud jde o zachování jejich genofondu. Schopnost čmeláků opylovat je využívána u hospodářských rostlin a za tímto účelem jsou dováženi do ČR a vypouštěni jedinci čmeláků geneticky adaptovaní na podmínky místa svého původu často velmi odlišné od podmínek v ČR. Hrozí tak riziko poškození genofondu původních čmeláků v ČR a potřeba zajistit ochranu genetické diverzity této skupiny je tak reflektována zavedením nutnosti souhlasu orgánu ochrany přírody s prodejem, vypouštěním a dalším využitím dovážených jedinců čmeláků. Orgán ochrany přírody [krajský úřad, správa NP nebo AOPK ČR – viz § 77a odst. 5 písm. d) zákona] může udělit souhlas v případě, že nehrozí riziko narušení genofondu druhů čmeláků a pačmeláků rodu Bombus a/nebo jsou přijata účinná opatření k úniku jedinců, kteří mají původ mimo území České republiky, do přírody.

Cílem je prostřednictvím této úpravy přispět ke zvrácení alarmujícího úbytku volně žijícího opylujícího hmyzu. Pokles stavu volně žijících opylovačů (např. motýlů, pestřenek, samotářských včel atd.) je dnes globálním problémem, který je aktuální i v EU a České republice. Je proto nezbytné zajistit opatření k jejich ochraně, a k tomu by měla přispět i navržená právní úprava. Vzhledem k tomu, že návrh směřuje k zachování stavu biotopů pro opylovače, bude přínosem jak pro volně žijící opylovače, tak i z hlediska chovu včely medonosné. V EU na opylování hmyzem v různé míře závisejí téměř čtyři pětiny divokých květin a plodin v mírném pásmu. Opylovači zvyšují kvantitu a kvalitu potravin a v konečném důsledku nám zabezpečují dodávku potravin. V rámci projektu financovaného EU bylo odhadnuto, že roční příspěvek hmyzích opylovačů k evropskému zemědělství činí přibližně 15 miliard EUR. Celosvětová hodnotící zpráva o hmyzu z roku 2019 potvrdila negativní tendenci u množství skupin hmyzu a uvedla, že více než 40 % druhům hmyzu hrozí vyhubení. Nejvíce ohroženými druhy hmyzu jsou motýli, včely nebo brouci. K hlavním příčinám jejich úbytku patří ztráta přírodních stanovišť, resp. biotopů druhů v souvislosti s přechodem na intenzívní zemědělské postupy a další změny v užívání krajiny. K omezení těchto faktorů, zejména ztráty vhodného prostředí by tedy měla navržená úprava přispívat.

V § 5d ZOPK je nově zaváděna úprava v oblasti světelného znečištění, tedy dopadů nadměrného a nevhodné venkovní osvětlení na rostliny, živočichy a ekosystémy. Světelné znečištění představuje jeden z faktorů, který kromě dalších důsledků (jako jsou dopady na lidském zdraví, snížené viditelnosti noční oblohy atd.) negativně ovlivňuje právě rostliny i živočichy a jejich společenstva. Potřebou řešení problematiky světelného znečištění se opakovaně zabývala vláda ČR a v březnu 2018 byl schválen usnesením č. 185/2018 materiál k řešení problematiky světelného znečištění stanovující úkoly, jež by měly být plněny ze strany jednotlivých resortů (MŽP, MPO, MD a další). V oblasti životního prostředí byly stanoveny úkoly prověřit možnosti právní regulace. Na základě tohoto prověření je nakonec (byť odlišně od původního předpokladu v rámci úkolu, který směřoval primárně k hodnocení dle § 67 ZOPK) navržena předkládaná úprava, doplnění samostatného ustanovení, které nadměrné (zbytné) a nevhodné venkovní osvětlení reguluje.

Jak bylo zmíněno, světelné znečištění ovlivňuje nepříznivě (krom dalších dopadů) rostliny, živočichy a jejich společenstva. Světelné znečištění či světelný smog vzniká především použitím světelných zdrojů s nevhodnými spektrálními vlastnostmi, jejich nevhodným umístěním, nasměrováním či provozováním. Vzhledem k tomu, že z evolučního hlediska jsou živé organismy nastaveny na pravidelné střídání světla a tmy, což odpovídá střídání dne a noci, a na zkracování či prodlužování světlých a temných fází dne v souladu se změnou ročních období, vnášení umělých zdrojů světla do jinak temné fáze dne omezuje přítomnost tmy, která je ovšem stěžejní pro chování i vývoj jedinců i celých druhů. To se projevuje ve změnách chování různých druhů (reprodukčního, migračního, predačního atd.), či v nedostatečné regeneraci vlivem omezení spánku či odpočinku. Některé druhy jsou umělým osvětlením neodolatelně vábeny (např. noční druhy hmyzu) na úkor jejich přirozeného výskytu, jiné druhy se naopak světlu vyhýbají (např. dochází k omezení možnosti využívat osvětlenou část biotopu, získávat zde potravu nebo osvětlení vede k nutnosti využívat suboptimální migrační trasy apod.). To celkově může vést k oslabení, až vymizení druhu v dané oblasti, a případně i k ovlivnění potravních řetězců apod., a v důsledku ovlivnění celých ekosystémů. S tím mohou být spojeny i hospodářské dopady, kdy umělé osvětlení má vliv na volně žijící opylovače a následně tedy i produkci rostlin. V případě nočních druhů opylovačů byla experimentálně zjištěna až o 62 % nižší „návštěvnost“ u osvětlených rostlin než u neosvětlených. Zejména v případě hmyzu (a tedy i volně žijících opylovačů) je kromě intenzity osvětlení klíčové i spektrální složení emitovaného světla, což znamená podíl různých vlnových délek ve vyzařovaném světle. Řada skupin hmyzu, včetně těch, kteří jsou volně žijícími opylovači, disponuje extrémně rozmanitým vnímáním spektrálních složek světla. Tato schopnost jim umožňuje lépe se orientovat v různorodých prostředích, ve kterých se vyskytují a nevhodné vlastnosti osvětlení tak mohou výrazně narušit jejich chování.

Nežádoucí účinky umělého osvětlení lze zmírnit či jim předejít používáním vhodných světelných zdrojů, jejich správným nastavením (vhodným umístěním, nasměrováním dolů, použitím zdroje s vhodnými spektrálními vlastnostmi) a samozřejmě použitím pouze v nezbytném rozsahu z prostorového i časového hlediska (tedy např. tlumením či vypínáním v určitých fázích noci). Nově se proto zavádí povinnost fyzických a právnických osob omezovat nežádoucí účinky osvětlovacích soustav při venkovním osvětlování staveb, pracovišť, sportovišť a veřejných prostranství, zejména vhodným umístěním, technickým provedením, fyzikálními vlastnostmi nebo omezením doby provozu osvětlení na dobu nezbytnou. Specifikaci vlastností osvětlení a dalších podmínek již přitom uvádí technická norma ČSN 36 0459 „Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení“ a navržená úprava tedy ohledně podrobností technického provedení a fyzikálních vlastností osvětlení, na ni odkazuje. Samozřejmě budou ale v praxi nastávat i případy, které norma neřeší, jako je kupříkladu specifická potřeba osvětlení v rámci sportovních či kulturních akcí, u nichž bude podstatné především naplnění podmínky omezení na dobu nezbytnou (aby nedocházelo k již zbytnému osvětlení po ukončení akce) a podmínky vhodného umístění osvětlení (tak, aby nebyly osvětlovány zbytečně a nadměrně přírodní plochy, které s akcí nesouvisí). S ohledem na specifické potřeby týkající se zajištění bezpečnosti objektů kritické infrastruktury, jako je osvětlení areálů elektráren či letišť nebo obdobně zajištění bezpečnosti provozu a bezpečnosti práce v rámci průmyslových a těžebních areálů nebo objektů podle zákona o prevenci závažných havárií se stanovené povinnosti dle § 5 odst. 4 ZOPK na tyto případy nevztahují, jde-li o osvětlení nezbytné a potřebné pro uvedené potřeby v těchto objektech či areálech, resp. v jejich částech, kde je osvětlení potřebné (kupříkladu v rámci dobývacích prostorů či průmyslových areálů půjde o ty části, kde je realizován provoz vyžadující osvětlení, nikoli o plochy, kde to již nutné není).

Orgán ochrany přírody [obecní úřad obce s rozšířenou působností – viz § 77 odst. 1 písm. h) ZOPK] může nově uložit zajištění nebo použití potřebných opatření k omezení nežádoucích účinků venkovního osvětlení, neučiní-li tak povinná osoba sama. Stejně jako výše u § 5c je oprávnění limitováno na opatření, která nevyžadují změnu (řízení o změněn) povolené stavby. V případě stávajícího venkovního osvětlení je současně navržena přechodná úprava, která stanovuje, že adaptace osvětlení (pokud je potřebná) má být provedena v rámci následující změny dokončené stavby (tedy v rámci rekonstrukce) či výměny technologie osvětlení (osvětlovacích prvků apod.), což umožní postupné zlepšení stavu v souladu se zaváděnou regulací, aniž by to vedlo k zvýšené zátěži provozovatelů osvětlení.

K bodům 22 až 24 (§ 7 odst. 1 až 3 ZOPK)

V souladu s úkolem 4_14.5 Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu schváleného usnesením vlády č. 785/2021 se navrhuje nově zakotvit definici společensko-ekologických funkcí dřevin. Klimatickou funkci dřevin lze přitom aktuálně chápat jako velmi poptávanou společenskou funkci, a to jak v rovině adaptační, jako schopnost zmírňovat dopady změny klimatu a stabilizovat mikroklima, tak i mitigační svojí schopností pohlcovat uhlík z ovzduší. Kromě toho je v rámci společensko-ekologických funkcí dřevin dále zmíněna funkce environmentální, spočívající ve snižování eroze, prašnosti, tlumení hluku, utváření krajinného rázu a rázu urbanizovaného prostředí i funkce dřevin jako součásti ekosystémů a podpory biologické rozmanitosti.

Je zdůrazněn význam ochrany dřevin před poškozováním a ničením z důvodu plnění společensko-ekologických funkcí.

Dřeviny mohou hostit velmi široké spektrum organismů, které zahrnuje bezobratlé, obratlovce, mechorosty, lišejníky, houby, řasy, ale i například bakterie. Často se jedná o saproxylické druhy živočichů, tj. organismy, které jsou vázané některou z částí svého životního cyklu na odumřelou nebo odumírající dřevní hmotu, nebo na organismy na ně přímo vázané. Vazbu na dřeviny má také většina našich ptáků (potravní, dřevina jako úkryt či pozorovatelna, hnízdění) a také netopýrů (celoročně využívané úkryty v dutinách kmenů i větví či v prasklinách kůry, potravní biotop). Dřeviny či části dřevin jsou tak pro řadu ZCHD biotopem druhu, který je nezbytné udržovat a v řadě případů aktivně, na základě odborného posouzení stavu dřeviny a významu pro konkrétní druh ZCHD v dané lokalitě, iniciovat jeho vznik, např. expertně provedeným zásahem. Obdobně může být nezbytné provést podobné zásahy, jde-li o podporu druhů, jež jsou předmětem ochrany zvláště chráněných území, evropsky významných lokalit či ptačích oblastí a rovněž v případech, kdy je cílem zlepšení dalších ekologicko-společenských funkcí dřeviny. Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 7 odst. 3 ZOPK omezuje ochranu dřevin založenou § 7 odst. 1 ZOPK a mělo by jít o specifické případy, které budou vycházet z odborného vyhodnocení potřebnosti i způsobů provedení, je uplatnění tohoto ustanovení vázáno na aktivity zajišťované orgánem ochrany přírody (jeho pracovníky či subjekty zajišťujícími opatření na základě dohod či pokynů orgánu ochrany přírody).

S ohledem na uvedené a posílení právní jistoty z hlediska postupu v těchto případech se v § 7 odst. 3 ZOPK zakotvuje úprava, která byla dosud obdobně formulována v rámci stávající vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Pro jednoznačnost se do § 7 odst. 3 ZOPK vkládá definice „poškození dřeviny“ a „ničení dřeviny“ jako obdoba definice „nedovolených zásahů do dřevin“ obsažená doposud ve vyhlášce č. 189/2013 Sb.

K bodu 25 (§ 7 odst. 4 ZOPK)

V § 7 odst. 4 ZOPK dochází k upřesnění stávajícího širokého odkazu na § 13d až 13l ZOPK, pokud jde o postupy k předcházení nebo omezení šíření invazních nepůvodních druhů. Toto řešení se nahrazuje odkazem na konkrétní vyjmenování vazby zásahů nezbytných k předcházení nebo omezení šíření invazních nepůvodních druhů prováděných na základě opatření k odstranění invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu nebo izolačních opatření podle § 13g odst. 2 ZOPK anebo bližších podmínek uplatňování zásad regulace značně rozšířeného invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu stanovených podle § 13h odst. 2 ZOPK.

K bodu 26 (§ 8 odst. 1 ZOPK)

Součástí základní správní úvahy v procesu rozhodování o povolení kácení je vyhodnocení společensko-ekologických funkcí dřevin nově definovaných v § 7 odst. 2 ZOPK.

K bodu 27 (§ 8 odst. 2 ZOPK)

Jedná se o upřesnění režimu oznámení kácení dřevin opuštěním obecného termínu „porost“ s nejednoznačným výkladem a jeho nahrazení pojmem „zapojený porost dřevin“, nově uvedeném v § 3 odst. 1 písm. j) ZOPK.

K bodu 28 (§ 8 odst. 5 ZOPK)

Dochází k úpravě zákonného zmocnění k vydání vyhlášky (vydána pod č. 189/2013 Sb.), neboť náležitosti žádosti o povolení kácení/náležitosti oznámení kácení jsou s ohledem na současné požadavky na tvorbu právních předpisů nově obsaženy v § 83a odst. 3 až 5 zákona.

K bodu 29 (§ 9 ZOPK)

Předmětem tohoto ustanovení je stanovení způsobu kompenzace dopadů kácení dřevin na společensko-ekologické funkce dřevin, nově definované v § 7 odst. 2 ZOPK, formou náhradní výsadby.

V § 9 odst. 1 ZOPK je popsán režim ukládání náhradní výsadby pro případy, kdy tato není ukládána v souvislosti se záměrem vyžadujícím jednotné environmentální stanovisko. V takovém případě orgán ochrany přírody uloží ve svém rozhodnutí o povolení kácení dřevin přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci negativních dopadů na společensko-ekologické funkce, vzniklé pokácením dřevin, pokud je to možné a účelné. Možnost a účelnost uložení náhradní výsadby je předmětem správní úvahy orgánu ochrany přírody. Pokud náhradní výsadba z těchto důvodů uložena nebude, orgán ochrany přírody v odůvodnění svého rozhodnutí tuto skutečnost řádně odůvodní. Vyhodnocení dopadů kácení na společensko-ekologické funkce dřeviny, o jejíž kácení je žádáno, v poměření se závažností žadatelem uvedených důvodů kácení, je přitom povinnou součástí správní úvahy prováděné podle § 8 odst. 1 ZOPK. Závisí tedy na odborné úvaze orgánu ochrany přírody, jak přistoupí k posouzení případné přiměřenosti náhradní výsadby a zda pro tento účel např. využije postup popsaný v navrhované příloze č. 7, či jiný podklad (např. stávající kalkulačku AOPK ČR, popř. vlastní úvahu). Náhradní výsadba musí být uložena na katastrálním území, na kterém má dojít ke kácení dřevin, nebo na katastrálním území s ním sousedícím (§ 9 odst. 4 věta první) tak, aby byla zajištěna kompenzace společensko-ekologických funkcí dřevin co nejblíže místu, kde dochází k jejich úbytku. Pokud je náhradní výsadba uložena, je žadatel vždy povinen zajistit následnou péči o vysazené dřeviny po dobu pěti let, kterou se rozumí soubor opatření k zajištění vhodných podmínek pro růst dřeviny v místě výsadby, jako např. pravidelnou zálivku, kontrolu a opravu kotvení, výchovné a opravné řezy, údržbu závlahové mísy, hnojení, ochranu vůči škůdcům a chorobám atd. (§ 9 odst. 6). Důvodem takto pevně stanovené doby následné péče je snaha, aby se dřeviny po výsadbě lépe vyrovnávaly s nepříznivými vlivy způsobenými rostoucí extremitou klimatu. To však nebrání subjektům, kterým byla následná péče uložena, aby snížili intenzitu prováděné péče, pokud budou dřeviny v místě vysazení prosperovat již dříve než po 5 letech.

Ustanovení § 9 odst. 2 ZOPK řeší obligatorní (povinné) stanovení přiměřené náhradní výsadby v případě, kdy je orgánem ochrany přírody vydáváno jednotné environmentální stanovisko nebo společné rozhodnutí podle § 83 odst. 9 ZOPK obsahující povolení ke kácení dřevin, tedy v případě, kdy je kácení dřevin zamýšleno v souvislosti s realizací záměru vyžadujícího jednotné environmentální stanovisko (v zásadě půjde o záměry povolované podle stavebního zákona, podle zákona o hornické činnosti nebo podle horního zákona). Náhradní výsadba je v tomto režimu stanovována obligatorně postupem podle přílohy č. 7. Náhradní výsadbu však lze stanovit pouze tehdy, jestliže ji lze umístit na katastrálním území, na kterém má být záměr uskutečněn nebo na katastrálním území s ním sousedícím. Účelem náhradní výsadby je totiž kompenzovat dopady kácení na společensko-ekologické funkce dřevin co nejblíže místa jejich vzniku (§ 9 odst. 4). Zvláště ve velkých městech by větší vzdálenost umístění náhradní výsadby od místa kácení neplnila účel skutečné náhrady snížených společensko-ekologických funkcí. Náhradní výsadba jako způsob kompenzace úbytku společensko-ekologických funkcí kácených stromů je však i nadále způsobem preferovaným. MŽP připraví ve spolupráci s odbornými institucemi potřebnou metodickou podporu pro příslušné orgány, ve které doporučí vhodné postupy pro stanovování náhradní výsadby i následné péče (§ 9 odst. 6).

Ustanovení § 9 odst. 2 upřesňuje také postup, kterým se stanovuje přiměřená náhradní výsadba. Orgán příslušný k vydání jednotného environmentálního stanoviska, resp. orgán povolující záměr podle stavebního zákona (event. horních předpisů) nebo orgán ochrany přírody příslušný k vydání společného rozhodnutí podle § 83 odst. 9, uvedou v jimi vydávaných správních úkonech jak hodnotu kácených dřevin, tak hodnotu stanovené náhradní výsadby určené postupem podle přílohy č. 7. Parametry dřevin zamýšlených ke kácení včetně výpočtu jejich hodnoty dodá ve své žádosti orgánu ochrany přírody stavebník [viz rovněž § 83a odst. 3 písm. d) zákona]. Orgán ochrany přírody v pochybnostech dodané podklady ověří a výslednou hodnotu určí. Hodnoty ve stanovisku/rozhodnutí uvede v členění alespoň po jednotlivých obcích, na jejichž území dochází ke kácení či náhradní výsadbě. Tyto hodnoty převezme orgán povolující záměr podle stavebního zákona (event. horních předpisů) do svého rozhodnutí.

Podrobnější odůvodnění k rozlišení správních postupů podle § 9 odst. 1 a § 9 odst. 2 lze najít v Obecné části A – Ochrana dřevin.

Z § 9 odst. 3 ZOPK vyplývá, že teprve pokud náhradní výsadbu nelze podle odstavce 2 uložit, nebo nelze-li ji uložit v plném rozsahu, vzniká tomu, komu bylo vydáno povolení záměru vyžadujícího jednotné environmentální stanovisko, povinnost zaplatit poplatek za kácení dřevin. Jeho výši určí příslušný orgán postupem podle § 74c a uvede ji v jednotném environmentálním stanovisku (orgán povolující záměr ji převezme do výroku svého rozhodnutí) nebo orgán ochrany přírody ve společném rozhodnutí. Proces stanovení, vybírání a vymáhání poplatku za kácení je stanoven v dílu 1, části šesté, (§ 74a – § 74m ZOPK). Případy, kdy kácení není předmětem poplatku, stanoví § 74b odst. 2. Jde především o případy, kdy je výstavba prováděna obcí na svém vlastním pozemku a docházelo by tak k neúčelnému přesouvání finančních prostředků a navyšování administrativní zátěže dané obce i správce poplatku, nebo v případě výstavby rodinných domů s cílem nezvyšovat náklady na pořízení bydlení. Ani v těchto případech však není dotčena povinnost kompenzace uložením náhradní výsadby podle odstavce 2. Náhradní výsadbu však lze v takovém případě uložit pouze na pozemcích ve vlastnictví žadatele.

Ustanovení § 9 odstavce 4 následně upřesňuje, že náhradní výsadbu lze stanovit i na pozemcích, které nejsou ve vlastnictví stavebníka, ale pouze v případě, že příslušný orgán disponuje předchozím souhlasem vlastníka těchto pozemků, ve většině případů se bude jednat o pozemky ve vlastnictví obce. Obdobné ustanovení je již součástí stávající právní úpravy.

Odstavec 5 nově stanovuje povinnost orgánů ochrany přírody vést evidenci jimi uložených náhradních výsadeb, neboť při případném záměru kácet tyto dřevin v budoucnu se na ně vztahuje zvláštní režim (jejich kácení je vždy předmětem povolení, bez ohledu na velikost dřeviny).

Vzhledem k měnícím se klimatickým podmínkám je v odstavci 6 nově upravena problematika následné péče o dřeviny vysazené v rámci náhradní výsadby. Povinnost následné péče je pevně stanovena na dobu pěti let (tedy nebude možné ji uložit pro období kratší). To však nebrání subjektům, kterým byla následná péče uložena, aby snížili intenzitu prováděné péče, pokud budou dřeviny v místě vysazení prosperovat již dříve než po 5 letech.

Soubor šesti výše uvedených odstavců tvoří jeden logický celek na sebe navazujících opatření, která mají stavebníka primárně motivovat k omezení rozsahu kácení, a pokud to není možné, pak k realizaci náhradní výsadby v místě, a pokud ani to není reálné, pak k zaplacení finanční kompenzace ve prospěch rozpočtu obce, na jejímž území k úbytku společensko-ekologických funkcí stromů dochází. Obec je následně vázána tyto prostředky použít právě na obnovu funkcí, které dřeviny v místě poskytují – ať už formou výsadby nových stromů, případně i na nových k tomu účelu vykoupených pozemcích, zlepšenou péčí o stávající stromy či vytvářením lepších podmínek pro jejich vitální růst (viz ustanovení § 74f ZOPK).

K bodu 30 (§ 12 odst. 2 ZOPK)

Uvedení adjektiva do správného gramatického tvaru.

K bodu 31 (§ 13g odst. 3 a 4 ZOPK)

Právní úprava ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin před invazními nepůvodními druhy byla rozpracována jednou z posledních novel zákona o ochraně přírody a krajiny, vyhlášenou pod č. 364/2021 Sb. v návaznosti mj. na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014. Podle platné úpravy v případě včasného (nového) výskytu invazního nepůvodního druhu dle čl. 17 uvedeného nařízení a § 13g odst. 2 ZOPK MŽP rozhodnutím či opatřením obecné povahy určí opatření k zajištění izolace či eradikace druhu. S ohledem na potřebu rychlého jednání (jde o případy, jako byl např. nález prvního výskytu sršně asijské v ČR v r. 2023), které umožní efektivní management zjištěného druhu, předkládaná novela navrhuje úpravu příslušných správních procesů. Pro případ, kdy MŽP stanovuje opatření k odstranění invazního nepůvodního druhu ve formě individuálního správního rozhodnutí, umožňuje, aby toto rozhodnutí bylo vydáno jako první úkon v řízení. Jedná se o obdobu obecného ustanovení § 83 odst. 5 ZOPK, které je však konstruováno pro případy návrhových řízení. Správní řízení podle § 13g odst. 2 ZOPK se ovšem vede ex offo, ustanovení § 83 odst. 2 ZOPK na něj proto nelze aplikovat. Naléhavost řešení včasně zjištěného výskytu invazního nepůvodního druhu však využití tohoto procesního institutu obhajuje. Z téhož důvodu se navrhuje rovněž vyloučení odkladného účinku odvolán proti rozhodnutí MŽP o stanovení opatření k odstranění invazního nepůvodního druhu tak, aby byla zajištěna jeho co nejrychlejší vykonatelnost. Pro případ, kdy je opatření k odstranění invazního nepůvodního druhu vydáváno MŽP ve formě opatření obecné povahy, se navrhují určité modifikace standardního postupu stanoveného správním řádem. Motivace je přitom totožná jako v případě urychlujících nástrojů u individuálního správního rozhodnutí. V první řadě se omezuje rozsah projednání návrhu opatření obecné povahy a jeho účinnost se stanoví dnem vyvěšení opatření obecné povahy na úřední desce MŽP. MŽP se současně svěřuje oprávnění v případech, které nesnesou odkladu, vydat opatření obecné povahy zcela s vyloučením řízení o jeho návrhu.

Pro úplnost je možné uvést, že postup v případech, kdy se jedná o invazní druhy v ČR již značně rozšířené, není dotčen a u těchto druhů se tedy postup jejich regulaci stanoví prostřednictví zásad regulace a navazujících bližších podmínek dle čl. 19 nařízení EP a Rady (EU) č. 1143/2014 a § 13h ZOPK (a případně, jde-li současně o druhy živočichů vyžadující regulaci ve smyslu § 2 písm. p) zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, se uplatní také postup podle tohoto zákona).

K bodům 32 a 33 (§ 13h odst. 3 ZOPK)

V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 je dále v § 13h ZOPK upraven postup regulace již značně rozšířených invazních nepůvodních druhů. U nich nařízení v čl. 19 odst. 2 připouští i komerční využití, které lze dočasně povolit jako součást opatření k eradikaci, kontrole či izolaci a tato úprava proto byla zákonem 364/2021 Sb. rovněž zahrnuta prostřednictvím § 13h odst. 3 do ZOPK.

Za účelem upřesnění vztahu povolení komerčního využívání invazního nepůvodního druhu dle § 13h odst. 3 a opatření k regulaci invazního nepůvodního druhu stanovovaných podle § 13h odst. 1 a 2 ZOPK se text doplňuje tak, že možnosti komerčního využití by obecně měly být umožněny (indikovány) v rámci zásad regulace nebo bližších podmínek jejich uplatňování. To mj. přispěje k transparentnosti postupu v těchto případech s ohledem na to, že zásady regulace i bližší podmínky stanovené opatřením obecné povahy jsou veřejně dostupné a informace o možnosti komerčního využití invazního nepůvodního druhu (jako součásti opatření k regulaci) budou rovnocenně dostupné všem, kdo by se tímto způsobem chtěli do regulace invazního nepůvodního druhu zapojit. Vzhledem k tomu, že v rámci tohoto komerčního nakládání s invazními nepůvodními druhy může docházet k přepravě živých jedinců (na neživé, resp. neživotaschopné jedince či jejich části se omezení stanovená nařízením nevztahují) a k jejich držení před přijetím opatření k eradikaci, což jsou činnosti u nichž je nezbytné omezit související rizika uniku apod., se zakotvuje obdobně jako u činností povolovaných dle čl. 8 nařízení a § 13d ZOPK povinnost zpracování pohotovostního plánu, který bude schvalován spolu s rozhodnutím o komerčním využívání invazního nepůvodního druhu.

K bodům 34 až 38 (§ 13j odst. 1 až 3 ZOPK)

Právní úprava ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin před nepůvodními druhy a před kříženci druhů byla, jak je již výše uvedeno, rozpracována jednou z posledních novel zákona o ochraně přírody a krajiny, vyhlášenou pod č. 364/2021 Sb. Podle platné úpravy je v návaznosti na režim stanovený čl. 31 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 každý držitel jedince invazního nepůvodního druhu pro nekomerční účely povinen jej registrovat do zákonem stanovené doby. Zákon procesně neřeší případy, kdy po provedení registrace dojde ke změně osoby držitele nebo místa držení, přestože první zkušenosti s praktickou aplikací daného ustanovení a prováděním registrací jedinců invazních nepůvodních druhů ukazují, že tato právní úprava může být v odůvodněných případech (např. v případech úmrtí či dlouhodobé zdravotní indispozice dosavadního držitele) nezbytná. Novela proto doplňuje mechanismus pro možnost provést tyto změny, resp. tyto změny legálně zanést do příslušného registru. Předpokladem je nicméně nadále zajištění podmínek kladených uvedeným čl. 31 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014, tedy zejména zamezení uniku držených jedinců a jejich dalšímu rozmnožování. Vzhledem k tomu, že část invazních nepůvodních živočichů zařazených na unijní seznam patří zároveň mezi druhy zvířat vyžadující zvláštní péči ve smyslu zákona č. 246/1992 Sb. je v těchto případech nezbytné, aby držitel disponoval potřebným povolením podle tohoto zákona (tj. byl již chovatelem takového druhu zvířete – nové povolení i s ohledem na překážku zákazů plynoucích z nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1143/2014 nelze vydat). Zákonem stanovená možnost předání jedinců invazních nepůvodních živočichů do k tomu určených zařízení není navrženou úpravou dotčena.

Ustanovením § 13j odst. 3 ZOPK byla také zakotvena v souladu s čl. 31 odst. 3 a 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 možnost, aby chovatelé předali jedince invazního nepůvodního druhu živočicha do zařízení určených k tomu MŽP. Nedostatečně nicméně v rámci výše uvedené změny ZOPK zákonem č. 364/2021 Sb. zůstala upravena druhá možnost, kterou čl. 31 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 stanovuje, a to předání do zařízení, která disponují povolením k využívání invazního nepůvodního druhu podle čl. 8 nařízení (tedy např. předání výzkumným pracovištím či zoologickým zahradám, jež disponují povolením apod.). Předmětem změny § 13j odst. 3 ZOPK je tedy doplnění a specifikace postupu v tomto případě.

K bodu 39 (§ 15 odst. 4 ZOPK)

Zákonem se výslovně stanoví povinnost spolupráce správy národního parku s dotčenými obcemi, kraji a vlastníky nebo uživateli nemovitých věcí nacházejících se na území národního parku, při naplňování poslání národního parku – tedy na úrovni zákona a s cílem právní jistoty pro dotčené samosprávy i vlastníky nebo uživatele se správám NP ukládá povinnost spolupracovat a podporovat využití území národních parků k trvale udržitelnému rozvoji, ke vzdělávání, výchově, výzkumu a k přírodě šetrnému turistickému využití (způsoby, které nejsou v rozporu s dlouhodobými cíli ochrany národního parku). Spolupráce mezi správami NP a subjekty, které vyvíjí své aktivity na území NP, již v současné době probíhá, cílem navržené změny je zakotvit tento vztah přímo zákonem a zvýšit tak právní jistotu zúčastněných subjektů.

K bodu 40 (§ 15e ZOPK)

Tímto ustanovením se vyhlašuje Národní park Křivoklátsko (dále jen „NP Křivoklátsko“). Ustanovení je obdobou zřizovacích ustanovení ostatních národních parků (§ 15a až 15d), kterými bylo v roce 2017 (zákonem č. 123/2017 Sb.) potvrzeno jejich (předchozí) vyhlášení samostatnými právními předpisy. Účelem je zachování jednotné právní úpravy národních parků v souladu s § 15 odst. 5 zákona a zajištění její přehlednosti, hospodárnosti a efektivity postupu správních orgánů.

V příloze č. 5 zákona je uveden předmět ochrany NP Křivoklátsko, včetně předmětů ochrany EVL, slovní vymezení hranic a orientační grafické znázornění hranic národního parku.

K bodům 41 až 43 [§ 16 odst. 2 písm. l) a m) a § 17 odst. 2 ZOPK]

Mezi vozidla subjektů, které mají ze zákona oprávnění k vjezdu a setrvání motorových vozidel na území NP mimo zastavěná území obcí a zastavitelné plochy obcí (mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená orgánem ochrany přírody), se navrhuje doplnit vozidla správců povodí a vozidla Horské služby ČR [§ 16 odst. 2 písm. l)]. Obdobně se pro zaměstnance správců povodí a pro členy Horské služby ČR navrhuje zákonná výjimka ze zákazu jezdit mimo zastavěná území obcí a zastavitelné lochy obcí (mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená orgánem ochrany přírody) na kole nebo na koni [§ 16 odst. 2 písm. m)].

Horská služba ČR, jakožto obecně prospěšná společnost, která podle § 11b zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, vykonává činnosti horské služby, není základní složkou integrovaného záchranného systému (IZS) podle § 4 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, a proto je třeba ji výslovně doplnit do ustanovení zakládajícího výjimku ze zákonného zákazu vjezdu. Horská služba ČR plní důležitou službu veřejnosti v horských oblastech, z nichž některé jsou také vyhlášenými národními parky (Krkonoše a Šumava). Zároveň je rozsah činnosti podstatně rozsáhlejší než u tzv. ostatních složek IZS na vyžádání, které v území zasahují pouze příležitostně.

Povinnosti a oprávnění správců vodních toků jsou stanoveny zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), viz zejm. ustanovení § 47.

Zároveň se doplňuje jak zákonné oprávnění k vjezdu a setrvání motorových vozidel ostatních složek IZS na vyžádání, tak zákonné oprávnění pro jízdu na kole a na koni pro členy ostatních složek IZS na vyžádání. Jedná se o ostatní složky IZS které v území zasahují na vyžádání (zejména základních složek IZS), ale pouze příležitostně podle potřeby (§ 21 zákona č. 239/2000 Sb.). Oprávnění se vztahuje rovněž na vozidla osob poskytujících na výzvu velitele zásahu pomoc v souvislosti se zásahem složek IZS.

K bodu 44 [§ 16 odst. 2 písm. s) ZOPK]

Ze zákazu provozovat na území národních parků mimo zastavěná území obcí a zastavitelné plochy obcí letadla způsobilá létat bez pilota nebo modely letadel se vyjímají prostředky složek integrovaného záchranného systému nezbytné pro zdolávání mimořádných událostí. Jde zejména o situace, kdy je nezbytné tyto prostředky (např. drony) použít při hašení případných požárů.

K bodu 45 (§ 16e ZOPK)

Klíčovou bližší ochrannou podmínkou, která se pro NP Křivoklátsko navrhuje, je zákaz zasahovat do přirozeného vývoje skalních útvarů z jiných důvodů, než je bezprostřední ohrožení lidského života či zdraví nebo bezprostředně hrozící škody na majetku značného rozsahu. Důvodem je ochrana skalních útvarů, které jsou antropogenními vlivy minimálně dotčené a představují přírodní nebo přírodě velmi blízké ekosystémy. Populace druhů vázaných na tyto přírodovědně cenné ekosystémy jsou pouze lokální, omezené plošnou výměrou a tím jsou velmi zranitelné. Skalní útvary se v různé velikosti a intenzitě vyskytují na celém území národního parku. Společně s hluboce zaříznutým údolím řeky Berounky a jejími přítoky vytváří charakteristický ráz území s vysoce hodnotnými společenstvy a biotopy řady zvláště chráněných druhů rostlin i živočichů. Rizikovým faktorem zde není zpravidla např. cílená těžba nerostných surovin související se zásahem do skalních útvarů, ale fyzické zásahy do zastoupených biotopů, např. zabezpečování skal pomocí ocelových sítí a plotů z důvodu zamezení opadávání sutě a kamenů. Dalším rizikem je využívání skalních útvarů ke sportovní činnosti. Jde zejména o budování a fixace horolezeckých cest zejména v jihozápadní části národního parku s výskytem buližníkových skal. Podmínka byla stanovena proto, aby skalní útvary nebyly lidskou činností ovlivňovány, pokud nedochází k bezprostřednímu ohrožení lidského života či zdraví nebo nehrozí škoda značného rozsahu na majetku.

V souladu s ustanoveními § 44 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. se navrhuje, aby na území národního parku bylo možno jen se souhlasem orgánu ochrany přírody měnit druhy nebo způsoby využití pozemků. Předměty ochrany národního parku jsou vázány na stávající druh a způsob využití pozemku. Území národního parku tvoří v drtivé většině lesní pozemky. Pozemky jiných druhů se vyskytují převážně v relativně malých nelesních enklávách. Skalní, luční a pastevní, mokřadní a vodní ekosystémy, které se na jiných druzích pozemků vyskytují, byly také zařazeny mezi předměty ochrany národního parku, protože jsou významné z hlediska biodiverzity národního parku a celkově zvyšují ekosystémovou i druhovou pestrost území. Z hlediska jejich zachování je důležité, aby byly udržovány vhodným managementem a předpokladem pro to je nejen vhodný druh pozemku, ale také vhodný způsob jeho využití. Změnou druhu pozemku nebo jeho využití se mohou změnit podmínky existence jednotlivých biotopů či jejich složek, což může vést k nežádoucím změnám dochovaného prostředí a podmínek pro výskyt a zachování příznivého stavu předmětů ochrany národního parku. Zařazením těchto činností a zásahů do bližších ochranných podmínek (činností vázaných na souhlas orgánu ochrany přírody) bude možné cíleně regulovat aktivity, které by změnou využití pozemků či případně dokonce změnou druhu pozemku směřovaly ke zhoršení stavu či úplnému zániku zachovaných ekosystémů zařazených mezi předměty ochrany národního parku.

V souladu s ustanoveními § 44 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. se dále navrhuje, aby na území národního parku bylo možno jen se souhlasem orgánu ochrany přírody provádět archeologické průzkumy a provádět sběr paleontologických nálezů spojený se zásahy do terénu, s výjimkou záchranných archeologických výzkumů.

Na celém území národního parku se nacházejí lokality dokládající jejich nejstarší historické osídlení počínaje neolitem, laténskou dobou a přemyslovským obdobím. U archeologických nálezů se jedná o celé území národního parku s možným rizikem i pro zastoupené předměty ochrany národního parku v případě nevhodně prováděných terénních prací.

Geologická minulost Křivoklátska je dokumentována několika geologickými jednotkami starohorního, prvohorního, druhohorního, třetihorního i čtvrtohorního stáří. Starohory a spodní prvohory jsou součástí světově proslulé geologické jednotky zvané Barrandien. Východní část CHKO Křivoklátsko byla v roce 2018 zahrnuta do návrhu Geoparku Barrandien. Světově proslulé lokality skryjsko – týřovické oblasti jsou velmi často navštěvovány amatérskými hledači zkamenělin, kteří někdy provádějí nekontrolovatelné terénní zásahy, nelegální geologické práce, a to často nevhodným způsobem s negativním dopadem na zastoupené ekosystémy a jejich složky. Za terénní zásah není považován náhodný sběr paleontologických nálezů na povrchu v suti, např. při akcích EVVO (environmentální vzdělávání, výchova a osvěta) nebo turismu. Zařazením těchto činností a zásahů do bližších ochranných podmínek (činností vázaných na souhlas orgánu ochrany přírody) bude možnost cíleně regulovat archeologické výzkumy a provádění terénních zásahů za účelem sběru paleontologických nálezů a tím minimalizovat jejich negativní vliv na předměty ochrany národního parku.

K bodům 46 a 47 (§ 17 odst. 2 ZOPK)

Mezi subjekty, které mají ze zákona oprávnění pohybovat se v klidových územích NP mimo cesty nebo trasy vymezené orgánem ochrany přírody, se navrhuje doplnit správce povodí a členy Horské služby ČR.

Horská služba ČR, jakožto obecně prospěšná společnost, která podle § 11b zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, vykonává činnosti horské služby, není základní složkou integrovaného záchranného systému (IZS) podle § 4 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, a proto je třeba ji výslovně doplnit do ustanovení zakládajícího výjimku vstupu do klidových území mimo cesty a trasy vyhrazené orgánem ochrany přírody. Horská služba ČR plní důležitou službu veřejnosti v horských oblastech, z nichž některé jsou také vyhlášenými národními parky (Krkonoše a Šumava). Zároveň je rozsah činnosti podstatně rozsáhlejší než u tzv. ostatních složek IZS na vyžádání, které v území zasahují pouze příležitostně.

Zároveň se doplňuje zákonné oprávnění pohybovat se mimo cesty nebo trasy vyhrazené orgánem ochrany přírody v klidových územích národního parku pro členy ostatních složek IZS, kteří v území příležitostně zasahují na vyžádání (zejména základních složek IZS) podle § 21 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, včetně pohybu osob poskytujících na výzvu velitele zásahu pomoc v souvislosti se zásahem složek IZS.

Ve zmocnění pro vydání opatření obecné povahy, kterým se vyhrazují cesty nebo trasy v klidovém území národního parku, se doplňuje výslovná možnost uložit i povinnost (předchozí) registrace jejich návštěvníků. To umožní orgánu ochrany přírody lépe nastavit podmínky pohybu osob v klidových územích národního parku a regulovat tak počty návštěvníků na vybraných lokalitách (tj. trasách a cestách) a tím zajistit snížení negativního dopadu zvýšené návštěvnosti jak na nejvíce zatížené lokality, tak na předměty ochrany národního parku.

K bodu 48 (§ 18 odst. 5 ZOPK)

Zákonné zmocnění k vydání vyhlášky MŽP, kterou se stanoví vymezení a změny jednotlivých zón ochrany přírody NP, se doplňuje o limit pro vymezení zón ve vztahu k hranicím NP slovně vymezeným v jednotlivých přílohách. Zóny ochrany přírody národního parku nelze zobrazit bez grafického zobrazení jeho hranic stanovených slovním popisem v příloze zákona. Tato grafická informace je nedílnou součástí vyhlášky o vymezení zón ochrany přírody národního praku a text zmocňovacího ustanovení bude tuto skutečnost odrážet.

K bodu 49 (§ 20 odst. 1 ZOPK)

Navrženou změnou dochází k posílení kompetence rady národního parku – mezi důležité dokumenty ochrany a řízení NP a jeho ochranného pásma, které rada NP povinně projednává a posuzuje, se doplňuje vyhrazení cest nebo tras a návštěvní řád. Rada NP si nadto může vyžádat projednání i dalších dokumentů týkajících se ochrany a řízení národního parku a jeho ochranného pásma.

Návštěvní řád (§ 19 zákona č. 114/1992 Sb.) je dokumentem obsahujícím souhrn omezení a výčet turistických a rekreačních činností, které jsou na území národního parku zakázány nebo omezeny právními předpisy, opatřeními obecné povahy nebo rozhodnutími vydanými podle tohoto zákona nebo podle jiných právních předpisů.

Mezi dokumenty, které bude Rada NP povinně projednávat, se doplňuje dokumentace zdolávání lesních požárů, jakožto nový dokument, zpracovávaný podle § 7a zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně (viz část druhá návrhu zákona).

K bodu 50 (§ 20 odst. 2 ZOPK)

Mezi členy rady NP, kteří jsou do této rady delegovaní „ze zákona“, se doplňují zástupci Hasičského záchranného sboru ČR. Toto ustanovení umožní, aby do příslušné rady NP byl nominován zástupce HZS ČR, který k dotčené problematice má nejblíže s ohledem na daný region a problematiku NP (tj. úroveň a vlastní zařazení zástupce HZS ČR do příslušné rady NP bude odvislé od jeho nominace ze strany HZS ČR, a nikoli přímo specifikováno v zákoně). V daném případě se jedná o analogický přístup, který je použit v rámci rad NP u zástupců Horské služby. V rámci každé konkrétní rady NP bude tedy zastoupen jeden člen HZS ČR.

K bodu 51 (§ 20 odst. 4 ZOPK)

Rada národního parku (dále jen „rada“) je iniciativním a konzultačním orgánem pro záležitosti příslušného národního parku, s nímž jsou projednávány klíčové dokumenty (zejm. návrh zonace, klidových území a návrh zásad péče o národní park). Rada je klíčovou platformou pro výměnu informací a názorů mezi správou národního parku a zástupci regionu. Nově doplňované ustanovení zajišťuje, aby váha hlasů přítomných členů rady stanovených ze zákona i přítomných členů rady jmenovaných správou národního parku byla stejná a nemohla být účelově ovlivňována. Výslovně se doplňuje povinnost pro správu NP svolat radu nejméně 30 dnů přede dnem jednání tak, aby všichni členové měli dostatek času na prostudování návrhů a mohli se tak na jednání připravit. Další podrobnosti způsobu jednání rady včetně detailů postupu hlasování upravují jednací řády jednotlivých rad, které si rady vytvářejí a schvalují podle svých potřeb a specifik jednotlivých regionů.

K bodu 52 (§ 20 odst. 5 ZOPK)

Navrhuje se doplnit stávající postup v případě nedohody v radě NP, a to konkrétně o to, že stanovisko rady NP v rámci předkládaného rozporu musí obsahovat též důvody vyslovení nesouhlasu. Cílem předkládané úpravy je, aby stanovisko rady NP bylo věcně podloženo a obsahovalo též důvody, pro které se rada NP rozhodla vyslovit s projednávaným materiálem nesouhlas.

K bodům 53, 54 a 59 (§ 38 odst. 2 a 6 ZOPK)

Zrušuje se část ustanovení, pode níž zajišťuje zpracování plánu péče orgán ochrany přírody příslušný k vyhlášení zvláště chráněného území a dále že zpracování plánů péče o CHKO zajišťuje MŽP. Důvodem je zajistit soulad § 38 odst. 2 zákona s dikcí kompetenčních ustanovení zákona (§ 78 a § 79), zejména v části týkající se kompetencí správ národních parků. Jedná se o odstranění legislativně technické chyby vzniklé předchozími novelizacemi zákona. Kompetence pro zpracování a schvalování plánů péče jsou jednoznačně stanoveny pro krajské úřady v § 77a odst. 4 písm. f), pro AOPK ČR a správy NP v § 78 odst. 3 písm. f) a § 78 odst. 11 a pro MŽP v § 79 odst. 3 písm. j) a k) zákona č. 114/1992 Sb.

Obdobná formální změna je prováděna v ustanovení § 38 odst. 6.

K bodům 55 až 58 (§ 38 odst. 3 až 5 ZOPK)

Na základě zkušeností s uplatňováním tohoto ustanovení (včetně aktuální judikatury) se do § 38 odst. 3 ZOPK doplňuje konkrétní lhůta pro uplatnění připomínek k návrhu plánu péče o zvláště chráněné území – orgán ochrany přírody stanoví přiměřenou lhůtu k uplatnění připomínek, nejméně však 15 dnů ode dne doručení oznámení obcím a krajům, a ostatním nejméně 15 dnů ode dne zveřejnění na portálu veřejné správy.

V § 38 odst. 3, 4 a 5 ZOPK se navrhuje provést související formální úpravy.

K bodům 60 a 61 (§ 39 odst. 1 ZOPK)

V § 39 odst. 1 ZOPK se i v souvislosti s komplexnější úpravou památných stromů v § 46 ZOPK provádějí úpravy formálního charakteru, které odstraní stávající nepřesnosti. Smluvní ochrana evropsky významných lokalit je alternativou k jejich ochraně prostřednictvím kategorií zvláštní územní ochrany, které jsou v nařízení vlády č. 318/2013 Sb., o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit pro jednotlivé lokality (národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace nebo přírodní památky). Smluvní ochrana památného stromu za účelem jeho ochrany jako evropsky významné lokality tedy není možná. Přitom možnost vyhlášení a ochrany památného stromu na základě smlouvy s vlastníkem pozemku je vhodná a žádoucí.

K bodu 62 (§ 43 odst. 1 ZOPK)

Do ustanovení zakládajícího výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných území se doplňuje odkaz na nové ustanovení § 16e odst. 1 zákona, který stanoví bližší ochrannou podmínku nově vyhlašovaného národního parku, která je formulována v podobě zakázané činnosti (zákaz zasahovat do přirozeného vývoje skalních útvarů z jiných důvodů, než je bezprostřední ohrožení lidského života či zdraví nebo bezprostředně hrozící škody na majetku značného rozsahu), ze které je možné povolit výjimku postupem podle § 43 zákona.

K bodu 63 (§ 43 odst. 3 ZOPK)

Formální úprava vedoucí ke sjednocení procesu vyhrazování míst formou opatření obecné povahy, kdy dochází k doplnění výčtu předmětných ustanovení o příslušná ustanovení v § 26 ZOPK, která byla opomenuta ve změně prováděné zákony č. 284/2021 Sb. a č. 149/2023 Sb.

K bodu 64 (§ 44b ZOPK)

Doplňuje se právní úprava obdobná k úpravě v zákoně o silničním provozu – povinnost provozovatele motorového vozidla zajistit, aby při jeho užití ve zvláště chráněném území byly dodržovány zákazy vjezdu a setrvávání motorových vozidel stanovené tímto zákonem nebo aby nedošlo k vjezdu nebo setrvání motorového vozidla, k němuž je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu.

Provozovatel motorového vozidla a osoba, které provozovatel svěřil motorové vozidlo do užívání, jsou povinni na výzvu orgánu ochrany přírody sdělit mu skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče motorového vozidla podezřelého z porušení ustanovení tohoto zákona; to neplatí, jedná-li se o motorové vozidlo evidované ve zvláštním registru podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

Procesní specifika ukládání pokut za porušení této povinnosti jsou uvedena v § 88a odst. 3 a 4; opět jde o obdobu právní úpravy obsažené v zákoně č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (§ 125f).

K bodu 65 (§ 45f odst. 1 ZOPK)

Doplnění opatření týkajících se živočichů odchovaných v lidské péči mezi opatření, o nichž MŽP vypracovává zprávu vůči Evropské komisi, v návaznosti na navrhované změny ve struktuře příslušných ustanovení (přesun části stávajícího § 54 do nových ustanovení § 55 a 55a ZOPK).

K bodům 66 a 67 (§ 45j odst. 7 a § 45k ZOPK)

Přepracování ustanovení o prokazování bezúhonnosti pro účely udělování autorizace podle § 45j zákona č. 114/1992 Sb. v návaznosti na přijetí novely zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, kterým se mění institucionální zakotvení Rejstříku a další aspekty jeho fungování. V této souvislosti byly všechny resorty vyzvány Ministerstvem spravedlnosti, aby při provádění novelizací právních předpisů ve své gesci uvedli dotčená ustanovení do souladu s touto novelou. Konečné znění navrhovaných úprav bylo konzultováno s Ministerstvem spravedlnosti v rámci vypořádání připomínek.

K bodu 68 (název části páté)

Do části páté se přesouvá právní úprava záchranných stanic z dosavadního § 5 odst. 12 až 15, a dochází tedy i ke změně názvu této části zákona.

K bodu 69 (název hlavy první)

Doplnění odpovídajícího nadpisu hlavy první.

K bodům 70 až 74 (§ 46 a 47 ZOPK)

Změny, ke kterým dochází v § 46 ZOPK, působí rozsáhle, nicméně nejsou koncepčního charakteru. Podstatou zásahu do § 46 ZOPK byl záměr přenést do něj úpravu povolování výjimek ze zákazů na ochranu památných stromů, která je v současnosti řešena společně s úpravou výjimek ze zákazů na ochranu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů v § 56 ZOPK, avšak nevyhovujícím způsobem, když § 56 ZOPK je koncipován i formulován striktně ve vztahu ke zvláště chráněným druhům. Při té příležitosti se celé ustanovení § 46 upravuje systematicky a zejména se upřesňuje právní úprava ochranného pásma památného stromu.

Konkrétně k jednotlivým odstavcům.

V § 46 odst. 1 ZOPK se formulačně upravuje předmět právní úpravy, resp. zpřesňuje se, že za památné lze vyhlásit jednotlivé mimořádně významné stromy, nebo mimořádně významné stromy rostoucí ve skupinách nebo ve stromořadích. Smyslem této úpravy je lépe postihnout podstatu toho, že i když se za památné vyhlašují stromy ve skupinách nebo ve stromořadích, vždy je nutné identifikovat jako památný každý jednotlivý strom tvořící tuto skupinu nebo stromořadí, tj. ochrany vyplývající z institutu památného stromu požívá každý památný strom samostatně, nejen jejich skupina nebo stromořadí jako celek. Tato skutečnost má význam zejména pro zápis ochrany památných stromů do informačního systému, ústředního seznamu ochrany přírody.

Do § 46 odst. 2 ZOPK se přenáší právní úprava ochranného pásma památného stromu. Oproti stávající právní úpravě se toto ustanovení rozšiřuje a úprava vymezování a vyhlašování ochranného pásma, stejně jako jeho ochranného režimu se zpodrobňuje. V první řadě se jednoznačně stanoví, že orgán ochrany přírody stanoví ochranné pásmo památného stromu přímo v rozhodnutí o vyhlášení památného stromu. Zachovává se pravidlo, podle kterého se ochranné pásmo stanoví zpravidla ve tvaru kruhu, jehož střed tvoří střed kmene památného stromu a poloměr činí desetinásobek průměru kmene měřeného ve výšce 130 cm nad zemí. Doplňuje se, že rozhodné pro stanovení ochranného pásma jsou údaje zjištění ke dni vydání rozhodnutí o vyhlášení památného stromu. Tím se velikost ochranného pásma fixuje, aby byla v čase konstantní. To má význam z hlediska evidence ochranného pásma v ústředním seznamu ochrany přírody, pokud by velikost ochranného pásma takto fixována nebyla, ochranné pásmo by bylo proměnlivé, neboť by se spolu s růstem průměru kmene památného stromu postupně zvětšovalo, což by znamenalo buď to, že by evidovaný stav (ke dni vyhlášení) neodpovídal stavu reálnému, nebo by evidovaný stav musel být průběžně aktualizován, což by ovšem přinášelo neúměrnou administrativní zátěž. Z toho důvodu je potřebné stanovit velikost ochranného pásma napevno, přičemž se ovšem zachovává oprávnění orgánu ochrany přírody stanovit ochranné pásmo odlišně, pokud to vyžadují konkrétní okolnosti nebo místní podmínky v bezprostředním okolí památného stromu anebo by standardní ochranné pásmo nepostačovalo nebo z jiného důvodu nevyhovovalo. Dále se doplňuje, že v případě, kdy se za památné vyhlašují stromy ve skupinách nebo stromořadích, platí, že ochranné pásmo takové skupiny nebo stromořadí tvoří soubor ochranných pásem jednotlivých památných stromů. I tady platí, že orgán ochrany přírody může ochranné pásmo v odůvodněných případech stanovit odchylně, např. jako ochranné pásmo skupiny nebo stromořadí památných stromů určit celý pozemek označený parcelním číslem apod.

Ustanovení § 46 odst. 3 ZOPK obsahuje vlastní ochranný režim památných stromů, tj. vymezuje zákaz památný strom poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. Na stanovení těchto zákazů bezprostředně navazuje právní úprava výjimky ze zákazů na ochranu památného stromu. Tu může povolit příslušný orgán ochrany přírody [obecní úřad obce s rozšířenou působností – viz § 77 odst. 1 písm. o) ZOPK], pokud povolovaná činnost, kterou dochází k zásahu do ochrany památného stromu, je ve veřejném zájmu, který převažuje nad zájmem na ochraně památného stromu. Řízení o výjimce ze zákazů na ochranu památných stromů je vždy návrhové a zahajuje se na žádost toho, kdo má v úmyslu škodlivý zásah do památného stromu uskutečnit. Současně zachovává podmíněnost ošetřování památného stromu souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody, přičemž dochází ke zpřesnění, že k vydání tohoto souhlasu je kompetentním aktuálně příslušný orgán ochrany přírody, nikoliv striktně ten, co jej vyhlásil, a upřesnění, co se pod pojmem „ošetření“ rozumí, totiž, že jde o zásahy, které jsou v zájmu ochrany památného stromu, jako je provádění zdravotních řezů, stabilizace koruny nebo zásahy v kořenovém prostoru památného stromu, které jsou prováděny za účelem zlepšení stanovištních podmínek stromu a jeho zachování.

I nadále bude rovněž platit, že v ochranném pásmu jsou na souhlas orgánu ochrany přírody vázány veškeré činnosti, které by na památný strom mohly působit škodlivě. To je předmětem § 46 odst. 4 ZOPK. Takové činnosti zákon specifikuje demonstrativním výčtem zahrnujícím výstavbu, terénní úpravy, odvodňování nebo chemizaci jako typické příklady, kdy ke škodlivému vlivu na památný strom může dojít. V závislosti na místních podmínkách daného památného stromu a jeho ochranného pásma se mohou tyto činnosti lišit, z toho důvodu se do zákona doplňuje možnost využití institutu předběžné informace podle § 139 správního řádu, kterou orgán ochrany přírody posoudí, zda zamýšlený zásah je činností pro památný strom škodlivou, a podléhá tudíž jeho souhlasu, nebo jej lze realizovat bez něj.

V § 46 odst. 5 ZOPK se pak rozvíjí stávající právní úprava zrušení ochrany památného stromu. Kromě dosavadního důvodu (kdy jsou dány důvody pro povolení výjimky ze zákazů na jeho ochranu) se doplňují případy, kdy by došlo k zániku samotného památného stromu, případně kdy by památný strom byl natolik poškozen, že by jeho další ochrana prostřednictvím tohoto institutu nebyla opodstatněná. Upřesňuje se, že spolu se zrušením ochrany památného stromu zaniká současně také jeho ochranné pásmo, specificky pro skupiny nebo stromořadí památných stromů se stanoví, že se zánikem jednotlivého památného stromu zaniká také pouze a jen jeho individuální ochranné pásmo a ochrana zbývajících památných stromů a jejich ochranných pásem není dotčena. Pokud by byla zrušena ochrana památného stromu ve skupině nebo stromořadí a jeho ochranného pásma, pro něž bylo ochranné pásmo určené odchylně, je nutné zohlednit, nakolik lze zrušené ochranné pásmo identifikovat a oddělit od ochranných pásem zbývajících památných stromů ve skupině nebo stromořadí; nelze přitom vyloučit, že v takovém případě bude nutné ve vztahu ke zbývajícím památným stromům ve skupině nebo stromořadí a jejich ochranným pásmům změnit vyhlašující rozhodnutí a ochranné pásmo stanovit nově.

V § 47 odst. 1 ZOPK dochází pouze k dílčí úpravě, kdy se upřesňuje, že v ústředním seznamu ochrany přírody se evidují kromě samotných památných stromů také jejich ochranná pásma. Předmětné ustanovení se tak uvádí do formálního souladu s § 72b odst. 9 ZOPK, které vymezuje ochranné pásmo jako samostatný objekt v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí.

V § 47 odst. 2 ZOPK se dále upřesňuje, že za označení památného stromu v terénu v souladu se zákonnými požadavky odpovídá ten orgán ochrany přírody, který tuto ochranu vyhlásil, stejně jako tento orgán ochrany přírody odpovídá za to, že v případě, kdy tato ochrana bude zrušena, bude také označení památného stromu odstraněno.

K bodu 75 (označení a název hlavy druhé)

Doplňuje se nové označení hlavy druhé části páté zákona – Zvláště chráněné rostliny, živočichové a nerosty.

K bodům 76 a 77 (§ 48 odst. 2 až 5 ZOPK)

Jak bylo opakovaně uvedeno, hlavním cílem navrhovaných změn v oblasti druhové ochrany je zajištění účinnější ochrany rostlinných a živočišných druhů postavené především na ochraně jejich prostředí, jejich biotopů a současně s tím se navrhuje také výrazná změna kategorizace zvláště chráněných druhů i jejich ochranných podmínek.

Ohrožené druhy či skupiny druhů vyžadují odlišnou intenzitu a formu právní ochrany. V případě některých kriticky ohrožených druhů je třeba chránit doslova každého jedince, v případě jiných druhů je dostatečnou ochrana stanovišť a druhů na úrovni jejich místních populací a ochrana každého z jedinců není (i s ohledem na přirozenou dynamiku populací apod.) nezbytná. Není snadné pro různé skupiny organismů s různými životními strategiemi od hub, přes vyšší rostliny, hmyz, až po obratlovce stanovit průřezově zákonné ochranné podmínky. Je třeba znát míru ohrožení druhů, ale také jejich vlastnosti a nároky (rozdílný přístup u druhů s vysokou populační dynamikou a druhů s konzervativnějšími životními strategiemi a přirozeně nízkou početností apod.) a důvody ohrožení (odlišný přístup u druhů přímo pronásledovaných a druhů ohrožených změnami prostředí apod.). Z toho důvodu je nezbytné ochranné podmínky podrobněji diferencovat; navrženo je zachování tří kategorií ochrany, které se ale budou oproti současnosti významněji odlišovat. Samozřejmě bude i nadále nutné reflektovat požadavky právních předpisů EU, směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích, a zajistit adekvátně transpozici ustanovení v oblasti ochrany druhů, což se také do podoby ochranných podmínek v rámci kategorií promítne.

Stanovení seznamu ZCHD a zařazení druhů do jednotlivých kategorií se předpokládá nadále formou vyhlášky (ta bude projednána po přijetí novely zákona tak, aby změny byly účinné zároveň – pracovní, indikativní návrh je nicméně již nyní přípraven a je k dispozici na stránkách AOPK ČR i součást tezí nových vyhlášek). AOPK ČR, jako odborné organizaci resortu životního prostředí, se stanovuje úloha vést informace o zvláště chráněných druzích a současně je poskytovat vhodným způsobem pro zajištění ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, zejména v rámci zemědělského a lesního hospodaření.

Konkrétně k jednotlivým odstavcům.

Ustanovení § 48 odst. 2 ZOPK vymezuje tři kategorie ochrany. Návrh tedy zachovává členění druhů do tří kategorií ochrany, nicméně mění jejich označení z kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené na číselné (I, II a III), které lépe reflektuje skutečnost, že nejde o míru ohrožení druhu, ale o jiné právní režimy ochrany jednotlivých kategorií (pro každou z kategorií jsou dále v § 49 až 50 stanoveny specifické podmínky ochrany). Do I. kategorie ochrany se zařadí zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů, které je s ohledem na míru jejich ohrožení a vzácnost zapotřebí chránit nejpřísněji prostřednictvím ochrany všech jednotlivých jedinců. Do II. kategorie ochrany se zařadí ostatní zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů vyžadující s ohledem na převládající příčiny jejich ohrožení ochranu jedinců, u nichž však současně jejich ohrožení není spojeno s běžným hospodařením nebo je pro jejich ochranu vhodný způsob hospodaření potřebný; do II. kategorie se řadí rovněž zvláště chráněné druhy, u nichž potřeba ochrany jedinců vyplývá z požadavků mezinárodních úmluv nebo právních předpisů Evropské unie, pokud nebyly zařazeny do I. kategorie ochrany. Do III. kategorie ochrany se zařadí zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů, které s ohledem na jejich nároky a způsob života není nezbytné chránit na úrovni jednotlivých jedinců, ale potřebná je ochrana jejich místních populací a biotopu.

V § 48 odst. 3 ZOPK se shodně se stávající úpravou zakotvuje způsob stanovení seznamu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a jejich zařazení do kategorie ochrany vyhláškou vydanou Ministerstvem životního. Na novelu ZOPK tak bude navazovat, jak bylo uvedeno, novela příslušné vyhlášky a seznamu ZCHD, která nahradí současný, již značně neaktuální seznam. Při přípravě seznamu zvláště chráněných druhů se s ohledem na řadu provazeb předpokládá úzká spolupráce zejména s resortem zemědělství, přičemž využit bude obdobný formát jako byl zvolen u existující Společné komise pro nepůvodní a invazní nepůvodní druhy, v níž jsou zastoupení odborníci z resortních organizací MŽP a MZe i další specialisté z akademické sféry apod.

Při přípravě zmíněného indikativního návrhu nového seznamu ZCHD, který je již na stránkách AOPK ČR k dispozici (viz https://www.nature.cz/zvlastni-ochrana-druhu-navrhovana-uprava) byla využita tato kritéria:

Průřezová kritéria zařazení druhu na seznam ZCHD

Jde o druh ochranitelný prostřednictvím zákonných zákazů a omezení (zákonná, restriktivní ochrana je pro daný druh účelná a smysluplná).
Druhy z přílohy IV směrnice o stanovištích, vyžadující přísnou ochranu, včetně ochrany jedinců, je nutno zařadit do I. nebo II. kategorie ochrany.
Druh je taxonomicky ukotvený, hodnocený v Červeném seznamu pro ČR v kategoriích ohrožení (CR, EN, VU), popř. blízký ohrožení (NT).
Vymřelý (EX), nebo datově nedostatečný (DD) druh může být zařazen, pouze pokud jsou k dispozici nové poznatky vedoucí ke změně kategorizace.
V případě početných taxonomických skupin, nebo nižších kategorií ohrožení jde o druh vlajkový či atraktivní, ohrožený sběrem pro mimovědecké účely.

Specifická kritéria pro I. kategorii ochrany:

Druh z kategorie CR nebo EN Červených seznamů pro ČR, v odůvodněných případech i VU.
Druh vyžaduje ochranu každého jedince.

Specifická kritéria pro II. kategorii ochrany:

Druh z kategorie CR nebo EN Červených seznamů pro ČR, v odůvodněných případech i nižších kategorií.
Druh vyžadující ochranu jedinců, ale jeho ochrana umožňuje běžné hospodaření a užívání krajiny.
Druh vyžadující pro své udržení běžné hospodaření.

Specifická kritéria pro III. kategorie ochrany:

Druh nevyžadující ochranu jedinců, u kterého je dostatečná ochrana biotopů a místních populací.

Dosavadní úprava obsažená v § 48 odst. 4, tj. ochrana mrtvých jedinců ZCHD a jejich částí, je nově přesunuta do samostatného § 49b ZOPK.

Nový odstavec 4 v § 48 ZOPK upravuje zmíněné poskytování údajů o vymezení biotopu vybraných zvláště chráněných druhů pro účely územního plánování podle stavebního zákona (pro tvorbu územně analytický podkladů - viz sledované jevy č. 20 a 21 dle Přílohy č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.) a také shromažďování informací o výskytu zvláště chráněných druhů a biotopů druhů od odborných institucí i veřejnosti a poskytování (vhodným způsobem) informací nezbytných pro zajištění ochrany zvláště chráněných druhů ze strany fyzických a právnických osob, zejména v rámci zemědělského a lesního hospodaření. Tyto povinnosti svěřuje zákon AOPK ČR s tím, že způsob vhodného poskytování informací pro účely hospodaření bude řešen společně s příslušnými profesními sdruženími a MZe s předpokladem využití existující Nálezové databáze ochrany přírody a souvisejí aplikace GeoReport, která umožňuje přístup k údajům na základě automatizovaného vyhodnocení překryvu s parcelami vedenými v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN).

K bodu 78 (§ 48a ZOPK)

Prevence zraňování a usmrcování může zásadním způsobem ovlivnit přežívání konkrétních populací ZCHD. Nově je proto navržena prevenční povinnost všech osob při své činnosti předcházet úhynu zvláště chráněných rostlin a úhynu nebo zraňování zvláště chráněných živočichů a přijímat taková technicky a ekonomicky dostupná opatření, které takovému úhynu a zraňování zabrání. Důvodem vymezení je základní předpoklad, že prevence zraňování a usmrcování ZCHD, pokud je to technicky a ekonomicky možné, je základní podmínkou zachování jedinců a celých druhů ve volné přírodě ČR. Zároveň je tako skutečnost v plném souladu, resp. komplementární ve vztahu k dalším zákonům – zákonu č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákonu č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo zákonu č. 449/2001 Sb. o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

Orgán ochrany přírody [krajský úřad, správa NP nebo AOPK ČR – viz § 77a odst. 5 písm. l) zákona] může uložit provedení takových opatření, neučiní-li tak povinná osoba sama, přičemž pro uložení těchto opatření platí obdobný limit jako v ustanoveních o obecné ochraně ve vztahu k změnám (řízení o změně) povolených staveb (což však nevylučuje podnět ke změně stavby uplatnit – jde o zamezení případů, kdy by byly stavebním, resp. kolaudačním rozhodnutím stanovovány jiné podmínky, než které by ukládal orgán ochrany přírody).

K bodu 79 (§ 49 ZOPK)

Všechny současné kategorie zákonné ochrany zvláště chráněných druhů jsou založeny na ochraně jedinců a ochrana jejich prostředí, biotopů, která je pro zachování všech druhů rostlin i živočichů zásadní, má v současnosti naopak pouze deklaratorní povahu. Striktní ochrana každého jedince každého druhu zařazeného mezi ZCHD vede mj. k nepřiměřenému omezení některých činností, resp. při běžném obhospodařování a užívání krajiny de facto k plošnému porušování zákona (např. při pohybu v lesním prostředí dochází neodvratně k nezáměrnému usmrcení jedinců chráněných druhů mravenců celého rodu Formica). Současně ochranné podmínky zvláště chráněných druhů jsou navíc (s dílčími „úlevami“ u druhů v kategorii ohrožených) zcela shodné a v rámci kategorizace a ochranných podmínek tak nejsou nijak odlišeny rozdíly ve vlastnostech druhů, jejich dynamice i příčinách ohrožení apod.

S ohledem na uvedené novela nově pro všechny kategorie ochrany stanovuje společné ustanovení § 49 ZOPK zavádějící ochranu místních populací a biotopů zvláště chráněných druhů prostřednictvím zákazu poškození a ničení biotopu a místní populace zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha, včetně jejího genofondu. Za poškození biotopu zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha se považuje takový zásah, který vede k jeho významnému nebo trvalému poškození, v jehož důsledku přestane splňovat nároky daného druhu nebo vede k významnému nebo trvalému ohrožení, poškození nebo zničení jeho místní populace. Zavedení této ochrany vázané přímo na poškozování biotopu druhu, je tedy oproti dosavadní podobě zákona, kde byla ochrana biotopu druhu pouze deklarována bez vazby na zákazy a sankce, zásadní změnou. Bez zachování vhodných podmínek prostředí nelze ochranu ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů zajistit. Zákaz se nicméně týká takových zásahů, které jsou z hlediska nároků daných druhů významné (nejedná se tedy o jakékoli narušení, které je např. srovnatelné s přirozenými disturbancemi nebo je dokonce pro druh přínosné) a u nichž je zřejmé, pokud by činnost pokračovala, že vedou k významnému nebo trvalému poškození biotopu nebo místní populace.

K bodu 80 (§ 49a až 49c ZOPK)

K § 49a

Další podmínky ochrany zvláště chráněných druhů zařazených do kategorie ochrany I a II jsou uvedeny v § 49a ZOPK. V odstavcích 1 a 2 zachovávány shodně se stávajícím zněním zákazy stanovené pro ochranu jedinců druhu rostlin a živočichů (např. sbírat, chytat, rušit, ničit, zraňovat, usmrcovat, držet atd.) a zákaz škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje. Tento rozsah i konkrétní formulace zákazů u ZCHD rostlin i živočichů v I. a II. kategorie ochrany je nezbytné v uvedené podobě zachovat mj. s ohledem na potřebu zajištění transpozice směrnice o stanovištích (druhů vyžadujících tzv. přísnou ochranu) a směrnice o ptácích. V zájmu přesnější transpozice se tak oproti stávajícímu stavu pouze dílčím způsobem upřesňuje ochrana míst rozmnožování a odpočinku (která v dosavadním znění nebyl takto výslovně uvedena). Pro přehlednost (a návaznosti řešené v dalších ustanoveních) se v odst. 1 i 2 zákazy stanovené k ochraně zvláště chráněných rostlin a živočichů člení do věcně souvisejících skupin (tj. samostatně jsou uvedeny přímé zásahy související s integritou jedinců, jejich usmrcováním či ničením, odebíráním z přírody atp., dále u živočichů zásahy směřující poškození či ničení uvedených míst rozmnožování a odpočinku a činnosti související s jejich držením a využíváním).

U poddruhů, které se na našem území přirozeně nevyskytují (nejde-li o evropsky významný druh) se s ohledem na účel zákona, tj. ochranu přírody primárně na území ČR, podle § 49a odst. 3 ZOPK ochrana jedinců neuplatní – toto ustanovení se vztáhne např. na případy, kdy bude v seznamu ZCHD zařazen druh, který má rozsáhlý areál a v rámci něj více poddruhů, kdy logicky bude ochrana vztahována jen na poddruhy u nás původní, přirozeně se vyskytující. Vzhledem k tomu, že však musí být zajištěna ochrana evropsky významných druhů v souladu se směrnicemi, nejsou tyto druhy do této „výjimky“ zahrnuty.

V § 49a odst. 4 ZOPK omezuje zákazy podle odstavce 1 písm. a) a odstavce 2 písm. a) u nezáměrných zásahů do přirozeného vývoje jedince zvláště chráněného druhu v II. kategorii ochrany uskutečněné v rámci běžného lesnického nebo zemědělského obhospodařovaní na k tomu určených plochách nebo při obdobných činnostech v rámci péče o veřejnou zeleň (jde tedy o zásahy nezáměrné či nevědomé, vedené s cílem obhospodařování pozemku, nikoli ovlivnění daného druhu, o němž hospodařící subjekt v danou chvíli často ani neví), pokud jimi nedochází k poškození a ničení jejich biotopu a místní populace tohoto druhu nebo poškození anebo zničení jeho biotopu. Dále je obdobně jako u stávající úpravy, která se dosud týkala pouze ohrožených druhů rostlin, upřesněno, jaké činnosti a zásahy se za běžné obhospodařování nepovažují – jde o změny druhu a způsobu využití pozemku (nejde-li o změny řádně povolené dle stavebního zákona) a poškozování ekologicky významných prvků a dále ustanovení obsahuje zmocnění k vydání vyhlášky MŽP definující rámec pro stanovení podrobnější charakteristiky podstatných změn hydrologických půdních poměrů a vodního režimu území, půdního povrchu a chemických vlastností prostředí s ohledem na nároky jednotlivých zvláště chráněných druhů rostlin nebo živočichů anebo jejich skupin. Za běžné obhospodařování se nepovažují podstatné změny hydrologických půdních poměrů nebo vodního režimu území, zásahy do půdního povrchu nebo chemických vlastností prostředí. Jako podstatné změny lze při tom vnímat takové zásahy, které z hlediska rozsahu dotčené plochy biotopu druhu nebo z hlediska vlastností biotopu (např. pokud jde o dostupnost vody apod.) přesahují běžné, přirozené disturbance nebo změny, a současně v rozsahu, který by již nepříznivě ovlivňoval perspektivu druhu v dotčeném území. To umožní vyloučit marginální zásahy, jako je kupříkladu pomístní narušení povrchu půdy (travního drnu) při seči nebo vznik prohlubní s loužemi po průjezdu lesní techniky apod., přičemž takovéto dílčí zásahy mohou v řadě případů (pokud nejsou dotčeny specifické maloplošné biotopy typu pramenišť aj.) naopak přispívat k žádoucímu nárůstu heterogenity prostředí.

Smyslem ustanovení je celkově rozšířit nastavení předchozí úpravy, která umožnila omezit tyto zákazy jen u kategorie ohrožených druhů zvláště chráněných rostlin. Rozšíření omezení zákazů se navrhuje pro všechny druhy rostlin i živočichů zařazené do kategorie ochrany II. a umožní tak ve významně větším rozsahu běžné obhospodařování pozemků bez většího omezení, pokud touto činností nedojde k ohrožení nebo zničení místní populace tohoto druhu nebo poškození anebo zničení jeho biotopu. V praxi velké množství druhů vyžaduje vhodně načasovanou běžnou péči jako je pastva či seč (např. orchideje nebo motýli) a tato úprava takovou péči usnadní, aniž by docházelo k pochybnostem z hlediska porušování zákonné ochrany a bez nadbytečné administrativní zátěže s povolením výjimek či souhlasů, které by pro řadu činností byly dle současné právní úpravy nezbytné.

Obdobně jako v případě seznamu zvláště chráněných druhů se i při přípravě prováděcí vyhlášky dle § 49 odst. 4 předpokládá součinnost s resortem zemědělství a zapojení odborníků ve formátu obdobném např. jako u existující Společné komise pro nepůvodní a invazní nepůvodní druhy.

V § 49a odst. 5 ZOPK se dále omezují zákazy podle odstavce 1 písm. a) a odstavce 2 písm. a) u nezáměrných zásahů do přirozeného vývoje jedince zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v I. nebo II. kategorii ochrany způsobené provozem vozidla nebo jiného dopravního prostředku nebo průchodem volnou krajinou, pokud taková činnost není v místě zakázána. Za průchod krajinou lze v rámci tohoto ustanovení (i ve vazbě na § 63 ZOPK) považovat široce jak pohyb osob v rámci rekreace, tak v rámci dalších činností a využívání krajiny, např. při sběru hub, užívání honiteb a rybářských revírů apod. Smyslem ustanovení je narovnat nastavení předchozí úpravy, která umožňovala i při neúmyslném, náhodném usmrcení či zranění živočicha ZCHD, např. srážkou autem nebo zašlápnutím při průchodu krajinou, tuto skutečnost považovat za porušení zákona pod případnou sankcí. Rozšířit omezení zákazů je navrženo na všechny druhy rostlin i živočichů u obou kategorií, pro něž jsou zákazy vztahovány na všechny jedince. Nové nastavení by mělo zajistit větší právní jistou veřejnosti při neúmyslném jednání.

V § 49a odst. 6 ZOPK se pak umožňuje pro všechny zvláště chráněné druhy uzavřít mezi příslušným orgánem ochrany přírody a vlastníkem nebo uživatelem pozemku, na němž se vyskytuje zvláště chráněný druh, dohodu o vhodném způsobu hospodaření nebo péče o pozemek, která může nahradit výjimku podle § 56 odst. 1 ZOPK (jde tedy o dohodu jež má formu veřejnoprávní smlouvy ve smyslu § 159 a násl. správního řádu, jenž upravuje rovněž procesní postup jejího uzavření). Takovéto dohody tedy mohou ve specifických případech upravit postup i nad rámec vymezeného běžného hospodaření dle § 49a odst. 4 ZOPK. Oproti ustanovení § 49a odst. 4 ZOPK se navíc uvedená dohoda může týkat nejen způsobu lesnického či zemědělského hospodaření, ale i dalších způsobů péče o pozemek (tedy např. údržby zeleně, ale i péče specifické lokality, jako jsou třeba území po těžbě aj.), nicméně cílem by vždy mělo být přispět současně k zachování stavu místní populace a biotopu druhu – dohodu tedy nelze využít k jiným účelům.

K § 49b a 49c ZOPK

Skutečnost, že je zákonem chráněn v souladu s evropskou legislativou i mrtvý jedinec ZCHD, jeho část i výrobek z něj, vyžaduje specifickou právní úpravu. Do § 49b ZOPK tak byla uceleně přesunuta stávající úprava z § 48 odst. 4 a § 50 odst. 5 ZOPK, současně byla tato úprava doplněna o postup registrace jedinců, u nichž zákon vylučuje zákazy dopravy a držení (u mrtvých jedinců či jejich částí a výrobků z nich z „dovozu“ nebo získaných před vstupem do EU), tak aby byl vytvořen přehled o nich a současně zjednodušeno prokazování jejich původu, jež zákon vyžaduje.

Konkrétně k jednotlivým odstavcům.

V § 49b odst. 1 ZOPK stanovuje (shodně se stávající úpravou v § 48 odst. 4 ZOPK) aplikaci zákazů podle § 49a odst. 1 a 2 také na mrtvého jedince zvláště chráněných druhů v I. a II. kategorii ochrany, jeho část a výrobek, u něhož je z průvodního dokumentu, obalu, značky, etikety nebo jiných okolností patrné, že je vyroben z jedince takového druhu.

Zákazy držení a dopravy (tedy využití „pro vlastní potřebu“, např. pokud jde sbírkové účely u amatérských entomologů nebo v případě trofejí apod.) se nevztahují na mrtvé jedince, jeho část nebo výrobek z něj dovezené do ČR, prokáže-li držitel zákonný původ takového jedince, části nebo výrobku podle § 54 odst. 1 ZOPK a nakládání s tímto jedincem, částí nebo výrobkem je v souladu s účelem dovozu. Obdobně se tyto zákazy nevztahují na mrtvého jedince odebraného z přírody před datem přistoupení České republiky k Evropské unii (zde je tedy nutné prokázání nabytí před tímto datem, nikoli však již, vzhledem k době, která od uvedeného data uplynula, způsob nabytí dle tehdy platné právní úpravy). Takovéto ustanovení bylo již zakotveno v předchozí úpravě v § 50 odst. 5 ZOPK a jeho smyslem je umožnit např. dovoz a držení legálně nabitých loveckých trofejí ze zahraničí nebo prokazatelně starých entomologických či herbářových sbírek apod. Samostatně se doplňuje úprava pro případy držení nalezených per ptáků pro vlastní potřebu (s ohledem na to, že dle směrnice o ptácích je omezeno držení částí ptáků pouze ve vztahu k prodeji a nabízení za účelem prodeje).

Z důvodu zajištění potřebného přehledu, ale i pro zjednodušení prokazování původu (resp. skutečnosti dovozu atp.) na straně držitelů se v § 49b odst. 2 ZOPK nově ukládá povinnost držiteli legálně nabytého mrtvého jedince zvláště chráněného druhu v I. nebo II. kategorii ochrany, jeho části nebo výrobku z něj (vyjma uvedených per ptáků, kde by to nebylo účelné ani prakticky dobře řešitelné s pohledem na návaznou povinnost označení či identifikace) jej registrovat prostřednictvím evidence druhové ochrany, a to do 30 dnů ode dne jeho nabytí, resp. dovozu. Tato registrace bude mít elektronickou podobu a nebude tak představovat nijak významnou zátěž na straně držitelů jedinců, ani orgánů ochrany přírody (provoz bude zajištěn AOPK ČR a bude vyžadovat pouze doplnění prostředí pro registraci v rámci informačního systému ochrany přírody, resp. evidence druhové ochrany). Přechodné ustanovení pak pro tuto registraci stanovuje 1 rok od účinnosti zákona v případě současného držení nebo možnost odevzdání státu v roční lhůtě v případě neprokazatelnosti původu nebo nelegálnosti držení (de facto amnestii pro držení ZCHD při jejich odevzdání). Obdobně ve lhůtě 1 roku by měla být provedena registrace i v případech, kdy dojde nově k doplnění druhu na seznam zvláště chráněných druhů. Odstavec zároveň zavádí výjimku z registrace pro jedince zvláště chráněného druhu, jeho část nebo výrobek z něj držený, pokud jsou součástí sbírky muzejní povahy zapsané v centrální evidenci sbírek vedené Ministerstvem kultury, jde-li o sbírky „veřejných“ institucí, tedy sbírky ve vlastnictví ČR, územně samosprávných celků, veřejných vysokých škol a veřejných výzkumných institucí zřízených v souladu s příslušnými předpisy, nebo držení jako součást souboru chráněného jako kulturní památka (např. historické zámecké lovecké sbírky). S těmito institucemi, jako jsou muzea, je již nyní často zajištěna spolupráce v oblasti předávání dat do nálezové databáze ochrany přírody.

Smyslem úpravy je vyřešit dlouholetý problém držení velkého počtu starých exemplářů ZCHD veřejností i institucemi (muzea, univerzity) a umožnit veřejnosti i veřejným institucím držení těchto exemplářů získaných legálním nabytím, např. před velmi dlouhou dobou nebo dědictvím, za právně transparentních a jasných podmínek. A registrací, prováděnou každým držitelem, získat přehled a současně přispět ke zjednodušení prokazování původu, a tím zvýšení právní jistoty dotčených osob.

V § 49b odst. 3 ZOPK je stanovena podmínka mrtvého jedince zvláště chráněného druhu v I. nebo II. kategorii ochrany nezaměnitelně a trvale označit nebo jinak identifikovat. Jedná se o podmínku vztaženou k provedení registrace, tj. označení či identifikace jedince musí být provedena předem a způsob označení či identifikace budou součásti údajů o jedinci v rámci jeho registrace. Odstavec 3 obsahuje také zmocnění pro vyhlášku MŽP k specifikaci způsobů označení nebo identifikace, které u mrtvých jedinců, jejich částí nebo výrobků z nich nejsou v praxi běžně zaužívaná. Jako způsob takové identifikace se mj. předpokládá i využití odborně provedené dokumentace a popisu sbírek, úprava tak nepovede k zvyšování zátěže a omezení např. výzkumu.

V § 49c ZOPK se napravuje stávající transpoziční deficit ve vztahu ke směrnici o stanovištích a doplňuje se právní úprava, kterou se ochrana dle § 49 až 49b ZOPK vztahuje rovněž na jedince evropsky významných druhů rostlin a živočichů, které se nevyskytují jako volně žijící v České republice tak, aby bylo možné zajistit postup v souladu se směrnicí v případech nakládání s nimi na území ČR (včetně možnosti následně umožnit povolení výjimky dle § 56 ZOPK). Umožnuje se současně uznání výjimky vydané jiným členským státem (ve vazbě na úpravu navrženou v § 56 odst. 8 ZOPK) a výjimky podle jiného právního předpisu upravujícího dovoz a vývoz ohrožených druhů, což omezí případnou administrativní zátěž.

K bodu 81 (§ 50 ZOPK)

Všechny současné kategorie zákonné ochrany zvláště chráněných druhů jsou založeny na ochraně jedinců, ale ochrana jedinců není vždy nutná a smysluplná, zejména pokud jde o druhy s přirozeně vysokou populační dynamikou, u nichž je klíčové zachování životaschopných (místních) populací a stavu biotopu. Proto byla do novely navržena kategorie ochrany III, k níž se váže základní podmínka ochrany, zákaz poškození a ničení biotopu a místní populace zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha, včetně jejího genofondu (§ 49 ZOPK). S ohledem na omezení rizika nadměrné exploatace je pro tuto kategorii nad rámec ochrany místní populace a biotopu stanoven pouze zákaz prodeje jedinců nebo nabízení za účelem prodeje jedince, jeho části nebo výrobku z něj stanovený v § 50 odst. 1 ZOPK. Odebírání jedinců (jejich sběr, odchyt či usmrcování) je jinak dovoleno a tyto jedince je možné držet a využívat, nicméně jen v takovém rozsahu a způsobem, které neohrozí místní populaci nebo nepoškodí biotop (nelze tedy odebírat nadměrné množství jedinců nebo použít jako způsob odebírání hromadné či neselektivní metody sběru či odchytu jedinců nebo způsob, který by poškodil samotné vlastnosti prostředí, biotop druhu, jako by bylo např. vysušení vodních ploch s výskytem druhu, použití biocidních prostředků aj. chemických látek apod.). To je samozřejmě limitováno také podmínkami jiných právních předpisů, např. zákonem č. 246/1992 Sb., který omezuje odchyt volně žijících živočichů (obratlovců) pro účely zájmového chovu a stanovuje také nepřípustné metody odchytu a usmrcování zvířat apod. V případě odebírání jedinců podle § 50 odst. 1 ZOPK zákon stanovuje povinnost zaznamenat odebrání jedinců z přírody do nálezové databáze ochrany přírody. To umožní vyhodnocovat intenzitu odběru jedinců z přírody a případný nadměrný odběr, který by ohrožoval místní populaci ze strany orgánu ochrany přírody [krajský úřad, správa NP nebo AOPK ČR – viz § 77a odst. 5 písm. m) ZOPK, resp. v případě dotčení ZCHD] v konkrétních případech dle § 50 odst. 2 ZOPK omezit. Do § 50 odst. 2 ZOPK jsou rovněž přiměřeně transponovány podmínky čl. 14 směrnice o stanovištích (a napravuje se tak dosavadní nedostatečnost transpozice tohoto ustanovení směrnice) – orgán ochrany přírody bude oprávněn stanovit kromě omezení odběru z hlediska množství jedinců, také další podmínky, jako je období, kdy může k odebírání docházet, způsob (metody) odebírání, podmínky využívání atp. Impulzem pro stanovení těchto podmínek je buďto důvod ohrožení místní populace (kdy je kupříkladu zřejmé, že již dochází nebo vzhledem k okolnostem, např. značnému zájmu, může docházet, k nadměrnému odběru jedinců) a nebo obecněji v souladu s čl. 14 směrnice stanovištích nastala potřeba stanovení podmínek, které zajistí zachování stavu druhu z hlediska ochrany.

K bodům 82 až 84 (§ 52 až 52b ZOPK)

Nad § 52 se doplňuje nadpis vystihující obsah tohoto ustanovení – Nástroje aktivní péče o ohrožené druhy a biotopy.

Pro ochranu druhů rostlin a živočichů je klíčovým faktorem stav jimi obývaného prostředí, biotopů. Část druhů je při tom ohrožena nikoli primárně lidskými aktivitami, škodlivými zásahy do prostředí (které je možné regulovat zákonnou úpravou), ale naopak samovolnými změnami, jako je zarůstání neudržovaných nelesních biotopů, zazemňování tůní apod. V těchto případech je ke snížení míry ohrožení nezbytné zajištění adekvátní aktivní péče o biotopy a druhy samotné. V případě nejvíce ohrožených druhů a přírodních biotopů je často nutné zajistit komplexní a systematické plánování a realizaci specifických opatření k péči o ně; k tomu by měly sloužit záchranné programy a další nástroje aktivní péče, které jsou novelou navrhovány a doplňovány.

Stávající právní úprava stanovuje možnost zpracovat záchranné programy pouze pro zvláště chráněné druhy. Dle nového konceptu druhové ochrany je předpokladem, že seznamy zvláště chráněných druhů budou zahrnovat druhy, u nichž je nezbytné uplatňovat restriktivní ochranu prostřednictvím zákonných zákazů, ale začleňovány mezi zvláště chráněné nebudou primárně druhy, u nichž příčiny ohrožení souvisí např. se samovolnými změnami prostředí (jako je zmíněné zarůstání nelesních biotopů apod.). Pro zachování těchto druhů je však v mnoha případech potřebné zajistit aktivní péči – navrženo je tak oddělení a prioritizace aktivní péče prostřednictvím záchranných programů (ZP) a regionálních akčních plánů (RAP), kdy východiskem pro volbu priorit bude kategorizace ohroženosti druhů podle Červených seznamů ohrožených druhů ČR. Nově je zakotvena možnost zpracovat ZP a RAP také pro ohrožené přírodní biotopy (tedy nikoli jen pro jednotlivé druhy).

Červené seznamy ohrožených druhů a biotopů ČR jsou objektivním zdrojem informací o stavu druhů a přírodních biotopů, které jsou sestavovány na základě mezinárodně stanovených kritériích IUCN, které jsou široce uznávány jak v akademické sféře, tak i v praxi ochrany přírody, zároveň jsou předmětem pravidelné aktualizace. Červené seznamy pravidelně standardizovaně hodnotí všechny druhy dané taxonomické skupiny, mohou být tedy využity jako nejobjektivnější dostupná základní metrika stavu druhů, pokud je třeba druhy dále v kontextu potřeby aktivní péče a podpory formou nástrojů druhové ochrany (ZP, RAP) vybírat, prioritizovat, hodnotit či plánovat péči. Na základě Červených seznamů druhů pro Českou republiku (tj. seznamů vyjadřujících jejich aktuální ohroženost) lze konstatovat, že cca 16 % druhů savců, 45 % druhů ptáků, 58 % druhů plazů, 76 % druhů obojživelníků, 42 % druhů ryb, 40 % druhů cévnatých rostlin, 17 % makromycet a 43 % druhů bezcévných rostlin je v ČR ohroženo úbytkem jedinců či přímo vyhynutím. Zmenšování velikosti populací, ubývání přirozených stanovišť a jejich degradace jsou jedny z nejčastějších příčin ohrožení těchto druhů.

Červené seznamy, vydané pro území České republiky AOPK ČR podle kritérií stanovených Mezinárodní unií ochrany přírody, jsou již dnes zcela běžně využívány odbornou veřejností i orgány státní správy ochrany přírody pro prioritizaci a financování aktivní péče. Tímto ustanovením se tedy v rámci zákonné úpravy reflektuje v praxi již dlouhodobě používaný systém.

Aktuálně jsou k dispozici Červené seznamy pro ČR pro 6 nejvýznamnějších skupin druhů (obratlovci, bezobratlí, cévnaté rostliny, makromycety, lišejníky a mechorosty). V roce 2020 by vydán také Červený seznam biotopů ČR. Zveřejněné Červené seznamy jsou v tabelární podobě dostupné na https://portal.nature.cz/cervene-seznamy#/.

Stávající institut ZP a nově doplňované RAP pro ohrožené druhy a biotopy reflektují aktuální potřebu aktivně podpořit druhy a biotopy opatřeními jasně definovanými, dle nejnovějších vědeckých poznatků, s vyhodnocením ohrožujících faktorů a nastavením systému podpory pomocí sady opatření, které je nutné realizovat v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém kontextu s cílem zachránit ohrožený druh nebo přírodní biotop před vyhynutím či ztrátou. Jedná se o soubor opatření realizovaných zejména in situ spočívající v péči o biotop, péči o druh (často v kombinaci s ex situ kultivacemi či odchovy druhu), monitoring, výzkum a osvětu. Pravidla pro zpracování ZP a RAP a samotný výběr druhů jsou stanovena Koncepcí aktivních nástrojů druhové ochrany /2023/. https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/zachranne_programy/$FILE/ODOIMZ-Koncepce_druhovka-20240105.pdf

Navrhovaná úprava zákona nově (byť jde rovněž v praxi o již užívaný nástroj) zakotvuje také institut programů péče pro zvláště chráněné druhy, které zároveň svými životními projevy způsobují socioekonomické ztráty hospodařícím subjektům, vlastníkům a nájemcům pozemků. Programy péče jsou dosud realizovány obecně jako koncepce rezortu dle § 79 odst. 2 písm. a) ZOPK – navrženou úpravou bude jasněji vymezen jejich účel a způsob využití. Programy péče řešící komplexní přístup k druhu, ovšem na rozdíl od záchranných programů se nejedná o opatření, která zahrnují realizaci opatření ex situ (tedy odchovy živočichů v lidské péči pro posílení volně žijících populací atp.), ale opatření směřují k minimalizaci konfliktního působení druhů, pochopení role druhu v ekosystému, optimalizaci systémů kompenzace ztrát a nastavení systému podpor pro dotčené skupiny tak, aby bylo zmírněny střety mezi hospodářskými zájmy člověka a životními projevy klíčových druhů pro ekosystém. Zcela zásadní roli u programů péče hraje informovanost, osvěta a výchova, komunikace, bez níž by nebylo možné dosahovat ani dílčích úspěchů (jako např. u dotační podpory preventivních opatření pro zabezpečení chovů hospodářských zvířat před vlkem obecným). Zákon ve vztahu k programům péče výslovně deklaruje i jejich roli z hlediska koordinace postupu orgánů ochrany přírody včetně využívaní postupu dle § 56 odst. 5 ZOPK, tedy povolení výjimek formou opatření obecné povahy využívaných již v současnosti k řešení problematických situací souvisejících s danými druhy.

V § 52a odst. 1 ZOPK definuje účel a zaměření záchranných programů a regionálních akčních plánů. V § 52a odst. 2 ZOPK účel, cíl a obsah programu péče. Na základě schváleného programu péče mohou být přijímána také uvedená opatření k zefektivnění a koordinaci postupu při řešení střetů a možných rizik spojených s výskytem zvláště chráněného druhu, včetně uplatnění výše uvedeného postupu povolení výjimek formou opatření obecné povahy tak, jak to již byly aplikováno např. v případě bobra nebo nyní pro řešení situací při výskytu problematických jedinců vlka).

V § 52a odst. 3 ZOPK upřesňuje způsob evidování a zveřejňování schválených záchranných programů, regionálních akčních plánů a programů péče.

V § 52a odst. 4 ZOPK stanovuje záchranné programy, regionální akční plány a programy péče jako podklad pro jiné plánovací dokumenty a pro vydávání rozhodnutí, závazných stanovisek a dalších správních úkonů podle tohoto zákona; orgány ochrany přírody postupují při výkonu své působnosti tak, aby přispívaly k naplňování záchranných programů, regionálních akčních plánů a programů péče.

Do § 52b ZOPK byla přesunuta stávající úprava obsažená dosud v § 54 odst. 3 ZOPK, přičemž tento přesun má spíše technické důvody („odlehčení“ § 54 ZOPK). Znění ustanovení se fakticky nemění, tj. stejně jako v dosavadní úpravě se podmiňuje vypuštění či vysazení ZCHD do přírody, resp. mimo kulturu a zastavěné území obce souhlasem orgánu ochrany přírody a stanovuje pro tento souhlas podmínky. Omezena zůstává možnost udělit souhlas v případě vypuštění, vysetí nebo vysazení v ploše nebo koridoru pro veřejnou dopravní anebo technickou infrastrukturu vymezené v územně plánovací dokumentaci, která je rozšířena také o případy, kdy by vysazení bylo obecněji v rozporu s budoucím využitím území, a to neumožňovalo dlouhodobé zachování druhu v daném místě (tak, aby nedocházelo k neúčelnému vysazování do zjevně neperspektivních lokalit). Zcela nově je také doplněna podmínka souladu se záchranným programem nebo regionálním akčním plánem u druhů, pro něž byl takový dokument schválen. Tyto stanovené podmínky prověřuje orgán ochrany přírody při vydání souhlasu.

K bodu 85 (§ 54 ZOPK)

V § 54 ZOPK dochází k dílčím úpravám, které mají upřesnit působnost povinnosti prokazování původu a postup v těchto případech, zejména pokud jde o fyzickou kontrolu držených jedinců.

Text § 54 odst. 1 ZOPK je jazykově zpřesněn a formulačně je upravena povinnost prokázat zákonný původ ve všech případech, kdy zákon zakazuje držení a jiné nakládání, tedy mj. i u ptáků ve vazbě na směrnici o ptácích nebo u invazních nepůvodních druhů ve vazbě na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 a obdobně prokázání původu a taxonomické klasifikace u poddruhů držených v souladu s § 49a odst. 3 ZOPK. V souvisejícím § 54 odst. 2 ZOPK se za účelem zvýšení účinnosti kontrolní činnosti doplňuje povinnost osoby, jež drží rostlinu či živočicha u nichž jsou stanovena omezení dle zákona, poskytnout součinnost při kontrole, umožnit prohlídku a identifikaci jedinců a místa jejich držení nebo předvést jedince na určeném místě. Jedná se o analogickou úpravu, jako je pro kontrolní činnost stanovena např. v rámci zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Stávající odst. 3 se přesouvá do § 52b a odst. 4 až 11 se z důvodu přehlednosti přesouvají do nových samostatně stojících ustanovení § 55 a 55a ZOPK.

K bodu 86 (označení hlavy druhé)

V souvislosti se systematickými úpravami části páté se odstraňuje přebytečné označení.

K bodům 87 a 88 (§ 55 a 55a ZOPK)

Celá úprava týkající se držení živočichů odchovaných v lidské péči se nově pro přehlednost přesouvá do § 55 a 55a ZOPK s tím, že nedochází k zásadním změnám a pouze se upřesňuje za účelem procesního usnadnění postup vydání rozhodnutí a odstraňují se v praxi zjištěné nedostatky, např. pokud jde o stanovené lhůty, požadavky na značení jedinců nebo řešení otázky držení uhynulých jedinců živočichů odchovaných v lidské péči.

Do § 55 ZOPK je tak přenesena dosavadní úprava vydání rozhodnutí (jehož přílohou jsou osvědčení pro jednotlivé jedince odchované v lidské péči), která se specificky z důvodu omezení administrativní zátěže doplňuje o speciální úpravu účastenství v řízení. Toto rozhodnutí má deklaratorní povahu a je v něm hodnocena pouze otázka, zda jsou splněny všechny znaky plynoucí z pojmu „živočich odchovaný v lidské péči“ a související podmínky značení či identifikace jedinců – rozhodnutí neovlivňuje např. věcné požadavky kladené na držení a chov živočichů (které jsou jinak řešeny např. zákonem č. 246/1992 Sb.), a neovlivňuje tak právní poměry jiných účastníků, včetně těch uvedených jinak výslovně v § 70 a 71 ZOPK.

Z dalších aspektů se upravují (prodlužují) lhůty pro podání žádosti o rozhodnutí („osvědčení“), čímž dojde k sjednocení s lhůtami dle právní úpravy v oblasti obchodování s ohroženými druhy (CITES), a tím odstranění nejasností, v případech, kdy je osvědčení nahrazováno dokladem dle CITES.

Dále je řešen v praxi identifikovaný problém značení mladých (malých) jedinců řady druhů, pro něž jsou obvyklé metody značení do doby dosažení určité velikosti neaplikovatelné. Umožňuje se tedy značení provést i později než v dosud stanovené 30denní lhůtě a informace o označení k vydání osvědčení doplnit. Upřesňuje se také možnost využití „jiné identifikace“ jedince (kdy může být nezbytné údaje aktualizovat tak, jak jedinec roste apod.), přičemž orgán ochrany přírody může v takovém případě při vydání osvědčení vyznačit lhůtu, po níž je nezbytnou aktualizaci informací a dokladů provést (např. ve vazbě na předpokládané růstové fáze jedince, předpokládanou dobu, kdy by již identifikační znaky nebyly dostatečně zřejmé atp.). Současně je specifikována povinnost držitele živočicha zajistit, aby po celou dobu života živočicha bylo zajištěno jeho nezaměnitelné a trvalé označení nebo jiný způsob jeho jednoznačné identifikace v souladu s vydaným osvědčením.

V § 55a se oproti stávající úpravě přehledněji upravují případy, kdy může dojít ke zrušení rozhodnutí a upřesněn je dále procesní postup nakládání s osvědčením v případě změny vlastníka nebo úhynu živočicha a v případě, že si držitel chce po úhynu jedince kadáver nebo jeho část ponechat ve svém držení a dosavadní způsob označení nebo identifikace jedince nelze dále použít. Stanovuje lhůtu a způsob nového trvalého označení či identifikace a náležitosti žádosti o vydání nového osvědčení v tomto specifickém případě.

K bodu 89 (nadpis § 56 ZOPK)

V souvislosti s komplexní úpravou památných stromů v § 46 ZOPK, včetně povolování výjimek z jejich ochrany, se adekvátně upravuje nadpis § 56 ZOPK, jehož předmětem už tato problematika nadále nebude.

K bodům 90 až 102 (§ 56 ZOPK)

V § 56 ZOPK se provádí několik změn, které však nemění podstatu daného ustanovení a jeho význam. Vzhledem k tomu, že prostřednictvím § 56 ZOPK je mj. zajištěna transpozice čl. 16 směrnice 92/43/EHS o stanovištích směřují úpravy k dalšímu zvýšení souladu s touto komunitární právní úpravou a řešena je vhodněji také vazba na ochranu ptáků dle směrnice 2009/147/ES o ptácích.

V § 56 odst. 1 zákona zůstává specifikována vazba na zákazy a role žadatele o výjimku.

Zákon umožňuje z ochranných podmínek ZCHD udělit výjimku, a to jen z předem stanovených důvodů. Tyto důvody se v současném znění zákona liší pro druhy chráněné podle směrnic (evropsky významné druhy, v textu také jen „EVD“), a pro druhy chráněné pouze na národní úrovni, resp. důvody, které jsou společné, a důvody speciální pro EVD. U všech zvláště chráněných druhů je dle stávající úpravy společně stanovena jako důvod pro udělení výjimky skutečnost, že jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo jde o činnost v zájmu ochrany přírody (§ 56 odst. 1 ZOPK). U druhů chráněných dle legislativy Evropské unie je pak nutné posoudit také skutečnost, zda neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany a je splněn některý ze zákonem jmenovaných důvodů uvedených v § 56 odst. 2 ZOPK (např. zájem prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku nebo účel výzkumu a vzdělávání aj). V rámci správních řízení, v žádostech i rozhodnutích o povolení výjimky je tak v současnosti nutné odlišovat tyto dva režimy a k nim vázat i konkrétní části odůvodnění rozhodnutí. S ohledem na návrhový princip řízení o výjimkách je při tom nutné, aby toto rozlišní de facto učinil již žadatel, a celý postup je tak pro žadatele i orgány ochrany přírody málo přehledný a složitost podmínek pak vede k chybovosti s dopady z hlediska kvality vydávaných rozhodnutí. V rámci novely je tak navrženo sjednotit přístup a podmínky pro výjimky pro druhy chráněné podle práva evropského společenství (směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích) a národní legislativy. To mj. zahrnuje i odstranění dosavadní společné podmínky prokázání převahy veřejného zájmu (nebo zájmu ochrany přírody) - ponechán tak bude pouze výčet jednotlivých důvodů pro povolení v § 56 odst. 2 ZOPK.

V § 56 odst. 2 zákona se tedy s ohledem na uvedené stanovují jednotné podmínky pro udělení výjimky ze zákonných zákazů pro ZCHD. Tím dojde k zpřehlednění pro žadatele o výjimku i správní orgány a omezení uvedené chybovosti s tím, že podmínky jako je neexistence jiného uspokojivého řešení nebo zachování stavu druhu z hlediska ochrany i výše důvodů pro povolení výjimky lze de facto považovat za zpřesnění hledisek pro správní úvahu (které bylo i v současnosti při obecném hodnocení převahy veřejného zájmu nutné brát obdobně na zřetel).

Jednotlivé důvody pro povolení výjimky uvedené v odst. 56 odst. 2 písm. a) až f) se věcně nemění, pouze se tam, kde to je potřebné doplňuje hledisko ve vztahu k čemu je důvod pro povolení poměřován (tedy k již výše zmíněnému zájmu na ochraně dotčeného druhu). Pro přehlednost a zlepšení aplikační praxe se dále navrhuje rozdělení stávajícího § 56 odst. 2 písm. d) ZOPK do dvou samostatných bodů (písm. d a e), a to zejména s ohledem na věcnou odlišnost důvodů, která se v praxi projevuje i v odlišnosti subjektů žadatele, pro něž je spojení více věcných důvodů do jednoho bodu nepřehledné (v případě výzkumu a vzdělávání je žadatelem obvykle univerzita, výzkumná instituce apod., kdežto v případě opětovné osídlení/vysazení jde např. o zoologické či botanické zahrady a jiné subjekty). Vzhledem ke skutečnosti, že žadatel by měl v rámci návrhového řízení specifikovat, o co konkrétně žádá, bude uvedené rozdělení pro žadatele návodnější a odstraní dosavadní nejasnosti z hlediska odůvodnění podávaných žádostí o výjimku atd. Dílčí změny jsou pak navrženy rovněž v § 56 odst. 2 písm. f) ZOPK tak, aby bylo dosaženo souladu se směrnicí 92/43/EHS o stanovištích, kdy dosavadní znění naopak odpovídalo více směrnici 2009/147/ES o ptácích (přičemž ve vztahu k transpozici důvodů pro povolení dle směrnice o ptácích se navrhuje nově úprava samostatně v § 56 odst. 3 ZOPK - viz dále). S ohledem na souběžnou úpravu v rámci dalších právních předpisů, která je pro uplatnění tohoto důvodu pro povolení výjimky významná (např. pokud jde o omezení odchytu volně žijících živočichů pro účely zájmového chovu podle zákona č. 246/1992 Sb.), je v § 56 odst. 2 písm. f) ZOPK výslovně uvedena podmínka souladu s jinými právními předpisy.

Jak bylo uvedeno, jednotlivé důvody pro povolení výjimky v § 56 odst. 2 ZOPK se jinak nemění a nadále tedy bude možné uplatnit kupříkladu důvod resp. zájem prevence závažných škod dle písm. b), s tím že již nebude nutné v těchto případech současně prokazovat převahu veřejného zájmu na řešení škod (jestliže obecně jde o majetkové škody a tedy spíše soukromý zájem), ale hlediskem bude na jedné straně závažnost škody a na druhé zájem na ochraně dotčeného druhu (tedy míra jeho ohrožení, význam výskytu v daném místě, rozsah v jakém by byl povolením výjimky dotčen apod.). Podmínka posouzení převahy jiného veřejného zájmu tak zůstává v souladu s čl. 16 směrnice o stanovištích pouze v ustanovení § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK, které představuje nejširší důvod pro povolení výjimky a zahrnuje jak důvody veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti a právě i další naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu, které nejsou blíže specifikované a zahrnou tak kupříkladu dnes aktuální zájem na zajištění obrany státu, včetně nezbytného výcviku apod. i řadu dalších naléhavých potřeb.

V § 56 odst. 3 ZOPK se nově, jak bylo již výše zmíněno, upravuje postup povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů ptáků, kdy je využito skutečnosti, že důvody pro povolení tzv. odchylného postupu v souladu s čl. 9 směrnice 2009/147/ES jsou uvedeny již v § 5b odst. 1 a 2 ZOPK, a proto se na tyto důvody odkazuje (na místo důvodů uvedených v § 56 odst. 2 ZOPK).

Dosavadní odst. 3 se tímto přesouvá do § 56 odst. 4 ZOPK a pouze se v něm formulačně upřesňuje stávající oprávnění orgánu ochrany přírody v rozhodnutí o výjimce stanovit podmínky pro výkon povolované činnosti. Změna se týká primárně požadavku na označení jedinců odebíraných z přírody na základě výjimky, a zákon tak nově stanovuje, že týká-li se výjimka jedince zvláště chráněného druhu živočicha, orgán ochrany přírody stanoví rovněž podmínky zajištění nezaměnitelného označení nebo jiné jednoznačné identifikace. Zpřesněn podmínky značení či jiné identifikace přispěje k zajištění přehledu v případě z přírody odebíraných jedinců.

V § 56 odst. 5 ZOPK se ke stávající možnosti povolení výjimky formu opatření obecné povahy, shodně s výše popsanou úpravou v § 5b odst. 4, doplňuje „vyhlášení nastalých podmínek“ pro uplatňování výjimky povolené formou opatření obecné povahy, což poskytne prostor pro snížení administrativní náročnosti, kdy povolení samotné je, resp. bude vydáváno na delší období, s delší dobou platnosti a orgán ochrany přírody pak pouze vyhlásí formou sdělení, že podmínky nastaly např. s ohledem na přítomnost druhu, konkretizaci míst či času výskytu jedinců, a tedy možnosti provádění opatření, jichž se povolení týká. Doplnění také umožní lépe reflektovat nově navrhovanou úpravu v oblasti usmrcování živočichů, kteří nejsou zvěří v rámci současně projednávané novely zákona o myslivosti.

V § 56 odst. 8 ZOPK je nově doplněna dosud neřešená možnost uznání výjimky ze zákazů pro daný druh vydané v jiném členském státu EU. Takto povolenou výjimku (její úředně ověřený překlad) potvrdí orgán ochrany přírody a bude možné ji aplikovat v rozsahu, který je nezbytný k dalšímu nakládání s jedincem na území ČR (např. k držení jedince získaného na základě povolené výjimky v jiném členském státu). Uznatelnost se vztahuje na jedince dovozené z jiného členského státu a samozřejmě se nebude týkat případů, kdy by s ohledem např. na neurčitost povolení vydaného v jiném členském státě mělo dojít k zásahům vůči volně žijícím živočichům v přírodě na území ČR (tj. uznatelnost se netýká např. odchytu jedinců na našem území i když by výjimka v jiném členském státě místo provádění odchytu blíže nespecifikovala). Tato úprava odstraní stávající nejasnosti z hlediska postupu v těchto případech a přispěje k souladu se základními právními principy EU z hlediska volného pohybu zboží, služeb a osob.

K bodu 103 (§ 57 ZOPK)

V návaznosti na komplexní změnu zvláštní druhové ochrany odstraněno nerelevantní ustanovení.

K bodu 104 (hlava třetí, § 57a a 57b ZOPK)

Záchranné stanice (ZS) jsou kvalifikovanými pracovišti, které by měly zraněným či handicapovaným živočichům zvláště i obecně chráněných druhů poskytnout komplexní odbornou péči od první pomoci, přes potřebnou veterinární léčbu po rehabilitaci a vypuštění zpět do volné přírody. Z hlediska přínosu pro populace živočichů, hraje péče o handicapované jedince roli zejména u vzácných a málo početných druhů. Zásadním přínosem ZS je také aktivní spolupráce ochrany přírody s informovanou veřejností na realizaci preventivních opatření snižujících zraňování živočichů při hospodářských, rekreačních a dalších aktivitách.

Nově jsou, s výjimkou definice záchranné stanice (§ 3 odst. 2 písm. h) zákona) a obecné úpravy postupu při nálezu, resp. ujmutí se zraněného či handicapovaného živočicha (§ 5 odst.11 ZOPK), všechna ustanovení týkající se úpravy procesu vzniku záchranných stanic, změn či zrušení povolení k provozování záchranné stanice i kompetence MŽP stanovit bližší podmínky pro držení živočichů v záchranných stanicích vyhláškou souhrnně přeneseny do § 57a a §57b zákona (tato změna má jednak za cíl „odlehčit“ § 5 zákona, a současně úpravu provozování záchranných stanic z hlediska systematiky zákona navázat na ustanovení v oblasti péče a držení živočichů). Do § 57a ZOPK je tak přenesena stávající úprava povolování provozování záchranných stanic, která se pouze dílčím způsobem procesně upřesňuje s ohledem na zkušenosti z dosavadní aplikační praxe, např. pokud jde o možnost zohlednění potřeb péče, a naopak již existujících kapacit ZS. Nově je ukotvena možnost v rámci správního řízení o povolení nebo změně povolení k provozování ZS udělit také výjimku dle § 56 ZOPK pro ZCHD živočichů a odchylný postup podle § 5b ZOPK pro tyto účely. Navazující § 55b ZOPK pak shrnuje základní podmínky týkající se činnosti ZS, součinnost s realizací aktivních nástrojů druhové ochrany, postup v případech, kdy nelze jedince navrátit zpět do přírody, úpravu možnosti dočasně přijmout zajištěného nebo odebraného jedince podle § 89 ZOPK anebo zadrženého nebo zabaveného podle zákona o obchodování s ohroženými druhy a také podmínky pro evidenci přijatých živočichů s využitím digitalizace této agendy. Navržené změny tak mj. sníží administrativní zátěž na straně provozovatelů záchranných stanic (uvedená elektronizace evidence umožní vyloučení písemného hlášení vypouštění živočichů ze ZS a možnost povolení výjimek a odchylného postupu v průběhu řízení o povolení k provozování ZS redukuje další nezbytnou související administrativu) a částečně i na straně příslušných orgánů (s výjimkou MŽP). Dojde rovněž k upřesnění postupu při povolování a změnách rozhodnutí o provozování ZS nebo při zapojení ZS do péče o zajištěné či odebrané živočichy jako reflexe dosavadních zkušeností.

Aktuálně povolením k provozování ZS disponuje 47 subjektů, zejména nevládní neziskové organizace, příspěvkové organizace obcí a měst atd. Databáze ZS je dostupná na https://www.mzp.cz/cz/zachranne_stanice. Z důvodu standardizace a koordinace těchto zařízení vznikla v roce 1998 iniciativou Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) Národní síť záchranných stanic (NSZS), která sdružuje 34 stanic a koordinuje jejich územní působnost. Územní působnost v rámci NSZS byla rozdělena tak, že se jednotlivé územní celky nepřekrývaly a zároveň pokrývaly celou plochu České republiky. Na svěřeném území stanice ručí (na základě dlouhodobé smlouvy mezi stanicí a ÚVR ČSOP) za poskytnutí odborné péče všem nalezeným handicapovaným živočichům volně žijících druhů obratlovců, s výjimkou jelena, losa a medvěda. Každá stanice má ve správě vybraná území obcí s rozšířenou působností a zodpovídá za převzetí handicapovaného zvířete do 24 hodin od nahlášení. V roce 2022 přijala NSZS 29 tis. živočichů volně žijících v ČR, z nichž více jak polovinu se podařilo po poskytnutí odborné péče vypustit zpět do přírody, téměř 1 % živočichů zůstalo v ZS jako trvalé handicapy (Péče o handicapované živočichy prostřednictvím Národní sítě záchranných stanic v roce 2022 – závěrečná zpráva ČSOP 2023).

Konkrétně k jednotlivým ustanovením.

Do § 57a odst. 1 a 2 ZOPK se přenáší stávající úprava, kdy je provozování ZS povolováno rozhodnutím MŽP o provozování záchranné stanice a zveřejňován je přehled ZS. § 57a odst. 3 ZOPK blíže specifikuje obsah žádosti o povolení. Do § 57a odst. 4 ZOPK je přeneseno stávající zakotvení úlohy dotčených orgánů, tedy nezbytnost závazného stanoviska místně příslušného orgánu ochrany zvířat, státní správy myslivosti a veterinární správy k povolení provozování stanice - tato úprava se osvědčila a přispívá k zajištění plnění požadavků dalších předpisů klíčových z hlediska činnosti ZS (včetně nezbytné vazby na ustanovení § 7 odst. 1 zákona o myslivosti, podle nějž je v případě péče o zvěř nezbytné, aby se jednalo o zařízení „schválené také orgánem státní správy myslivosti“, což zapojení formou závazného stanoviska naplňuje).

Ustanovení § 57a odst. 5 a 6 ZOPK stanovují obsahové náležitosti rozhodnutí o povolení k provozování záchranné stanice a upřesňují hlediska pro rozhodování (přičemž povolení jako celek není nárokové), mj. zohlednění potřeb péče a územní pokrytí rozsahu péče záchranné stanice (z hlediska již existujících kapacit atp.). Tato zpřesnění vychází, jak bylo zmíněno, z dosavadní aplikační praxe, kdy dosud nebylo možné v rámci správních řízení adekvátně zohlednit již existující kapacity pro péči o handicapované živočichy, ani konkrétněji posoudit a stanovit případnou specializaci ZS tak, aby byla koncepčně a současně efektivně zajišťována potřebná péče.

V § 57a odst. 7 ZOPK je nově zakotvena zmíněná možnost udělení odchylného postupu podle § 5b odst. 1 a výjimky dle § 56 odst. 1 ZOPK jako součást rozhodovací procesu nebo změnového rozhodnutí k povolení stranice. Tato možnost předpokládá, že uvedené správní akty budou uplatňovány ve vztahu k hlavní činnosti ZS, tedy nezbytné péči, léčení a rehabilitaci přijatých zraněných či handicapovaných živočichů; nebude pokrývat držení jedinců živočichů ZCHD či ptáků z jiných důvodů, a to ani držení trvalých handicapů, u nichž je nadále na místě jednotlivě posoudit důvody pro povolení a stanovit případné podmínky.

V § 57a odst. 8 ZOPK jsou opět přeneseny a dílčím způsobem upřesněny stávající podmínky změny či zrušení povolení k provozování záchranné stanice. MŽP tak může z vlastního podnětu (tedy z moci úřední – což zahrnuje i případy, kdy obdrží podnět některého z dotčených orgánů státní správy při porušení předpisů v jejich gesci) nebo na návrh provozovatele záchranné stanice změnit nebo zrušit povolení k provozování záchranné stanice, jestliže se změnily nebo zanikly podmínky, za jakých bylo povolení vydáno nebo zruší povolení, pokud provozovatel záchranné stanice při péči o živočichy závažně nebo opakovaně porušuje ustanovení ZOPK, předpisy na ochranu zvířat proti týrání a další.

Ustanovení § 57b ZOPK shrnuje základní podmínky činnosti ZS, součinnost s realizací aktivních nástrojů druhové ochrany, řeší situace, kdy nelze jedince navrátit zpět do přírody a dále možnost dočasně přijmout zajištěného nebo odebraného jedince podle § 89 anebo zadrženého nebo zabaveného podle zákona o obchodování s ohroženými druhy podmínky pro evidenci přijatých živočichů a digitalizaci této agendy.

Dle § 57b odst. 1 zákona záchranná stanice zajišťuje péči o přijaté živočichy v souladu s podmínkami, které odpovídají přirozeným nárokům daného druhu a stavu přijatého živočicha tak, aby byl, nevylučuje-li to jeho zdravotní stav. Záchranná stanice zajišťuje také adekvátně přípravu jedinců (opět dle nároků daného druhu a potřeb jedince) na návrat do přírody.

V § 57b odst. 2 zákona je upřesněn postup v případech, kdy záchranná stanice pečuje o živočicha, pro kterého byl schválen záchranný program, regionální akční plán nebo program péče; v tom případě postupuje při poskytování péče takovému živočichovi a při jeho vypuštění v koordinaci s příslušným orgánem ochrany přírody.

Pro upřesnění postupu v situacích, kdy nelze živočicha přijatého do záchranné stanice s ohledem na jeho zdravotní stav vypustit v souladu s požadavky § 5 odst. 12 ZOPK zpět do volné přírody (jde o tzv. trvale handicapovaného živočicha) se v § 57b odst. 3 ZOPK stanovuje, že takový jedinec by měl být přednostně využit pro účely ochrany přírody, jako je kupříkladu náhradní péče o jiné jedince v záchranné stanici (péče o mláďata) nebo pro vzdělávací účely. Pokud však není takové využití možné (a to i třeba z kapacitních důvodů v rámci záchranné stanice), lze na základě posouzení stavu jedince veterinárním lékařem jej předat do péče jiné osobě – při tom však musí být splněny podmínky ZOPK i dalších předpisů (tj. osoba, která bude zajišťovat péči by měla disponovat odchylným postupem dle § 5b ZOPK, jde-li o ptáka, výjimkou dle § 56 ZOPK jde-li o jedince zvláště chráněného druhu živočicha, ale také, je-li to nezbytné, povolením k chovu druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči podle zákona č. 246/1992 Sb. a nebo povolením k chovu zvěře v zajetí podle zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti).

V § 57b odst. 4 zákona je řešena situace, kdy záchranná stanice přijme živočicha, který je invazním nepůvodním druhem - v takovém případě postupuje v souladu se schválenými zásadami regulace a vydanými správními akty dle § 13g a 13h. Jedince invazního nepůvodního druhu nelze dle čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení EP a Rady (EU) č. 1143/2014 a § 13j odst. 6 ZOPK vypustit zpět do přírody a s ohledem na požadavky nařízení týkající se eradikace či regulace těchto druhů by měl být jedinec, není-li jiný závažný důvod, usmrcen. Předat jedince invazního nepůvodního druhu lze pouze subjektu, který disponuje povolením podle § 13d ZOPK (tedy povolením výjimky ze zákazů dle čl. 7 nařízení EP a Rady č. 1143/2014) anebo povolením podle § 13h odst. 3 ZOPK k využívání daného druhu v rámci jeho regulace.

V § 57b odst. 5 zákona se zakotvuje úprava, která byla dosud řešena pouze v rámci podmínek vydávaných rozhodnutí, umožňující zajištění dočasné péči zvláště chráněným živočichům a ptákům a jedincům invazních nepůvodních druhů odebraným podle § 89 ZOPK anebo zadrženým nebo zabaveným podle zákona o obchodování s ohroženými druhy. Toto je možné, pokud stanice disponuje potřebnou kapacitou a technickým i odborným zázemím. Další podmínky nakládání s odebranými jedinci, vč. úhrady nákladů, jsou řešeny v § 89 ZOPK.

Dle § 57b odst. 6 zákona záchranná stanice vede evidenci přijatých živočichů a záznamy o průběhu jejich ošetření. Součástí evidence je rovněž datum, místo a způsob vypuštění vyléčeného zvláště chráněného živočicha do volné přírody. Údaje z evidence předávají záchranné stanice každoročně elektronicky do evidence druhové ochrany. Tato úprava omezí současnou administrativní náročnost, kdy dosud (dle stávající právní úpravy) evidence byla zasílána MŽP fyzicky a současně byla stanovena v praxi obtížně aplikovatelná a zatěžující povinnost hlášení každého vypouštění vyléčeného jedince zvláště chráněného živočicha orgánu ochrany přírody. Tato povinnost se ze zkušeností jeví jako nadbytečná a postačí nově zavedená koordinace u druhů pro něž jsou schváleny záchranné programy, regionální akční plány či programy péče. Záchranné stanice dále na svých internetových stránkách každoročně zveřejňují souhrnné informace o své činnosti, resp. o přijatých živočiších a jim poskytnuté péči.

V § 57b odst. 7 ZOPK je obsaženo zmocnění k vydání vyhlášky MŽP (shodně se stávající úpravou), kterou se stanoví bližší podmínky pro držení živočichů v záchranných stanicích, zejména s ohledem na možnost zapojení těchto živočichů zpět do volně žijících populací, a způsob péče o živočichy.

K bodu 105 (nadpis části šesté ZOPK)

V souvislosti s doplněním právní úpravy poplatku za kácení dřevin se přizpůsobuje rovněž nadpis příslušné části zákona.

K bodům 106 až 110 (§ 58 ZOPK)

Předmětem změny ustanovení zakládajícího nárok na náhradu újmy za omezení vzniklá v důsledku právních pravidel ochrany přírody je rozšíření možnosti uplatnění nároku na náhradu újmy i na podpachtýře, resp. uživatele půdního bloku zařazeného do evidence půdy podle zákona o zemědělství (LPIS, § 3a zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství). Jde o subjekty, které na zemědělské půdě hospodaří a kterým rovněž vzniká újma za omezení z titulu ochrany přírody. Dosavadní pojem nájemce se nahrazuje pojmem pachtýř ve smyslu § 2332 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Do ustanovení § 58 ZOPK se tedy doplňují další subjekty, které mohou žádat o náhradu újmy – a to v případě, že nárok na náhradu újmy neuplatní vlastník, jehož nárok musí zůstat upřednostněn, neboť jde v prvé řadě o institut kompenzující omezení vlastnického práva. Záměrem je podchytit všechny právní vztahy k danému pozemku, resp. půdnímu bloku a zároveň zachovat účel § 58 ZOPK jakožto náhrady za omezení vlastnického práva. Souběžně se změnou § 58 ZOPK bude provedena odpovídající změna v dokladové vyhlášce č. 432/2005 Sb. [zejm. § 4 odst. 2 písm. a) a b) - prokazování uživatelského vztahu prostřednictvím LPIS pro evidované uživatele půdních bloků].

K bodu 111 (§ 63 odst. 6 a 7 ZOPK)

Platné znění zákona obsahuje v § 63 odst. 5 právní zásadu zakládající vlastní odpovědnost každého při pohybu v přírodním prostředí (povinnost dbát své osobní bezpečnosti nebo bezpečnosti svěřených osob a přizpůsobit své jednání stavu přírodního prostředí) a zásadu, že vlastníci pozemků nemohou odpovídat za škody na majetku, zdraví nebo životě, ke kterým dojde (na jejich pozemcích) výlučným působením přírodních sil či vlastním zaviněním návštěvníků. Jedná s o zvláštní úpravu odpovědnosti oproti obecným pravidlům odpovědnosti stanoveným zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (zejm. § 24, § 2900 a násl.).

Problematika bezpečnosti osob při pohybu ve volné krajině je v současné době intenzivně diskutována, a to právě zejména ve vztahu k naplnění obecných zásad prevence stanovených vůči každému, včetně vlastníků nemovitostí, občanským zákoníkem (dále jen „OZ“):

prevenční povinnost (§ 2900 OZ): „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“,
zakročovací povinnost (§ 2901 OZ): „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.“,
notifikační povinností (§ 2902 OZ): „Kdo porušil právní povinnost, nebo kdo může a má vědět, že ji poruší, oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout, a upozorní ji na možné následky. Splní-li oznamovací povinnost, nemá poškozený právo na náhradu té újmy, které mohl po oznámení zabránit.“.

Tyto obecné povinnosti je možné v případě vlastnictví majetku, jehož charakter je významně ovlivněný stavem přírodního prostředí na něm a mírou jeho ochrany, naplnit pouze v omezené míře. Jedná se zejména o majetky tvořené nezastavěnými pozemky druhu lesní pozemek, vodní plocha a ostatní plocha se způsobem využití neplodná půda.

Ministerstvo životního prostředí považuje za žádoucí zdůraznit v zákoně o ochraně přírody a krajiny limity pro naplňování výše uvedených obecných povinností vlastníky pozemků. Jedním ze základních limitů prevenční povinnosti je skutečnost, že nikdo nemůže být nucen provádět preventivní opatření, která jsou v rozporu se zákonnými limity pro provádění stanovených činností nebo dokonce v rozporu s přímými zákazy jejich provádění stanovenými zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (zejm. základní ochranné podmínky zvláště chráněných území - § 16, 26, 29, 34, 35 a 36, režim evropsky významných lokalit a ptačích oblastí – 45c, 45e). Rovněž realizace preventivních opatření, která by podstatným způsobem měnila funkci majetku nebo dokonce znemožňovala jeho využití k účelu, ke kterému je určen (viz např. § 14 zákona č. 219/2000 Sb.), nemohou být považována za opatření naplňující obecnou prevenční povinnost vyplývající z výše uvedených ustanovení OZ. Je zřejmé, že limity pro naplňování prevenčních povinností podle občanského zákoníku vyplývají i z dalších (zejm. veřejnoprávních) předpisů), nicméně s ohledem na specifickou regulaci založenou zákonem o ochraně přírody a krajiny (stanovení pravidel pro obecnou i zvláštní ochranu přírody), která má dopad na stav přírodního území a možnosti a rizika pohybu v něm, považuje MŽP za významné zdůraznění vztahu tohoto zákona vůči prevenčním pravidlům stanoveným občanským zákoníkem.

Navrhuje se proto výslovně stanovit v zákoně o ochraně přírody a krajiny limit pro vlastníky pozemků při provádění preventivních opatření, jejichž účelem je předejít vzniku újmy na životě, zdraví nebo majetku osob, nebo tuto újmu odvrátit – vlastníci pozemků si mají počínat tak, aby nedošlo k nedovolené změně obecně nebo zvláště chráněných částí přírody.

Z hlediska cílů ochrany přírody je zásadní především otázka existence turistických tras na pozemcích a zajišťování uvedených obecných odpovědnostních povinností na těchto trasách a v jejich okolí. Velké množství turistických tras je vedeno napříč přírodními rezervacemi nebo přírodními zónami národních parků. Provádění preventivních opatření pro zajištění bezpečnosti návštěvníků v okolí turistických tras, spočívající zejména v kácení starých nebo různě zdravotně narušených stromů, je ve zvláště chráněných územích za určitých okolností v rozporu s cíli jejich ochrany, v rozporu s jejich ochranným režimem vyplývajícím ze zákona nebo ze zřizovacího předpisu, snižuje přírodní hodnotu ekosystémů v daném území a omezuje nebo i znemožňuje plnění jejich přírodních funkcí a tím i naplňování cílů a účelu, pro který byla zvláště chráněná území zřízena. Především zásahy s vyšší intenzitou snižují i vizuální hodnotu území, kterým turistická trasa prochází. Návštěvník (turista) lokalitu navštěvuje proto, aby měl možnost vidět a zažít například přírodní ekosystém lesa (prales). Pokud je les vykácen z důvodu bezpečnosti, ztrácí pro návštěvníka svoji přitažlivost a stává se lesním ekosystémem, který může vidět kdekoliv mimo zvláště chráněná území. Většina návštěvníků takových území si je vědoma zvýšeného rizika, které je s jejich návštěvou spojeno. MŽP však považuje za vhodné v zákoně o ochraně přírody a krajiny tato rizika zdůraznit a v této souvislosti upřesnit pro vlastníky takových majetků míru jejich (obecných) prevenčních povinností.

Za prvé, v rámci zakročovací povinnosti, je vlastník pozemku povinen zajistit alespoň takovou údržbu turistické trasy, která umožní její volnou průchodnost a tím, v případě nebezpečí (vítr, sněžení apod.), zajistit možnost nebezpečné území urychleně opustit. Nově formulované ustanovení § 63 odst. 6 proto zakládá povinnost vlastníkovi pozemku, jímž prochází veřejně přístupná účelová komunikace, cesta nebo trasa vyznačená se souhlasem nebo vyhrazená orgánem ochrany přírody, udržovat je tak, aby byla zajištěna jejich průchodnost. Respektovány jsou přitom práva a povinnosti vlastníka pozemní komunikace stanovená zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Za druhé, v rámci notifikační povinnosti, je vlastník pozemku povinen informovat návštěvníky o zvýšeném nebo neobvyklém nebezpečí na trase. Obvykle se bude jednat o informační tabule umístěné na začátku příslušné turistické trasy informující pomocí textu a piktogramů o aktuálně hrozících rizicích. Nejčastěji se jedná o zvýšená rizika pádu stromů nebo větví v důsledku silného větru, pádu kamenů ze skal nebo z prudkých suťových svahů, nebezpečí sněhových lavin, pádu člověka z výšky v případě jeho odchýlení se z trasy, nestability terénu na silně zamokřených plochách apod. Záleží poté na úvaze samotného návštěvníka, zda se rozhodne po trase dále pokračovat a zvýšená rizika podstoupit, nebo ne. Vyhodnocení situace, zejména, zda má návštěvník dostatek zkušeností s pohybem v takovém území, zda je dostatečně materiálně vybaven na takovou cestu a zda povětrnostní podmínky cestu umožňují, je na návštěvníkovi trasy a nemůže za ně nést - za splnění stanovených podmínek - byť v minimální míře, odpovědnost vlastník pozemku. Návštěvník může při změně situace své rozhodnutí kdykoliv změnit a vrátit se. Navrhuje se proto zvláštní úprava notifikační povinnosti pro vlastníky pozemků s úseky vyznačených nebo vyhrazených turistických tras, kde hrozí trvale zvýšené riziko újmy na životě, zdraví nebo majetku osob z důvodu uplatňování ochranného režimu chráněného území nebo jiné neobvyklé riziko újmy na životě, zdraví nebo majetku osob z důvodu stavu přírodního prostředí v obecně nebo zvláště chráněných částech přírody, kterými trasa prochází (například průchod trasy lavinovou dráhou, v blízkosti skal nebo nestabilním terénem), zajistit na přístupových místech vhodným způsobem informování osob, pohybujících se po této trase, o existujícím riziku.

Vlastníci takových nemovitostí nemohou nést odpovědnost za škody vzniklé působením přírodních sil nejenom při volném pohybu osob na jejich pozemcích, ale nemohou být postihováni ani za to, že strpí na svém pozemku vyznačení nebo vyhrazení turistické trasy a s tím související zvýšenou návštěvnost lokality. V případě, že by byli nuceni nést odpovědnost za bezpečnost uživatelů turistických tras a z toho důvodu činit odpovídající bezpečnostní opatření, vedlo by to k jejich odporu k zřizování turistických tras, případně ke snahám existující turistické trasy zcela zrušit. Opatření zajišťující úplnou bezpečnost jsou v takových případech finančně velmi nákladná a technologicky často značně komplikovaná (až nemožná) a pro vlastníky by to znamenalo neúměrnou ekonomickou zátěž a v mnoha případech i jejich ekonomickou likvidaci. Plošné uplatňování požadavků na zajištění bezpečnosti na turistických trasách by vedlo především k postupné likvidaci většiny turistických tras a znepřístupnění značné části území veřejnosti. Tam, kde by opatření byla provedena, by došlo k významnému poškození přírodních hodnot území, včetně hodnoty turistického cíle, celkově by to mělo významný negativní dopad na návštěvnost a turistiku v řadě přírodních oblastí. Vlastníci by také mohli požadovat od státu finanční kompenzace za prováděná bezpečnostní opatření, protože obvykle žádný zájem na existenci turistických tras na svých pozemcích nemají.

Závěrem je třeba připomenout, že počty zraněných osob z důvodu výše uvedených rizik na turistických trasách se pohybují na území ČR v jednotkách ročně a v případě usmrcení se jedná o nízké jednotky případů za několik posledních desetiletí. V porovnání s jinými lidskými aktivitami (sport, řízení motorového vozidla apod.) se turistika řadí mezi aktivity bezpečné a málo rizikové.

K bodu 112 (§ 69 odst. 2 ZOPK)

V návaznosti na komplexní změnu zvláštní druhové ochrany odstraněno nerelevantní ustanovení.

K bodu 113 (§ 70 odst. 3 ZOPK)

Technická úprava navazující na změnu v systematice právní úpravy a vyčlenění právní úpravy výjimek ze zákazů na ochranu památných stromů z § 56 ZOPK.

K bodu 114 (§ 71 odst. 5 písm. a) ZOPK)

Obsahem jsou pouze formulační změny ustanovení a oprava odkazu.

K bodu 115 [§ 72 písm. e) ZOPK]

V návaznosti na komplexní změnu zvláštní druhové ochrany odstraněn nerelevantní odkaz.

K bodům 116 až 118 (§ 72d ZOPK)

Předkládaná novela podporuje a zvyšuje míru digitalizace agend ve vazbě na druhovou ochranu, proto doplňuje další využití stávajících částí informačního systému ochrany přírody (dále také jen „ISOP“). ISOP byl do zákona ukotven v rámci tzv. invazní novely zákonem č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů, s účinností ode dne 1. ledna 2023. Informační systém ochrany přírody se skládá z centrálního datového skladu s nadstavbou webových aplikací, mapových služeb poskytovaných mapovým severem a portálového rozhraní určeného k prohlížení, vyhledávání dat a k odkazování na dílčí poskytované služby a aplikace. Systém je rovněž zdrojem poskytování dat pro zpracování územně analytických podkladů dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, resp. podle jeho nástupce, zákona č. 283/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zároveň poskytuje data zpracovaná na základě požadavků vyplývajících ze směrnice 2007/2/ES o zřízení infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (Směrnice INSPIRE) a souvisejících předpisů.

ISOP zahrnuje šest základních součástí – nálezovou databázi ochrany přírody (NDOP), evidenci druhové ochrany, ústřední seznam (ÚSOP), jednotnou evidenci speleologických objektů (JESO), evidenci opatření péče o přírodu a krajinu a nově také registr krajiny (více viz dále k bodu 85).

V § 72d odst. 2 ZOPK se nově upřesňuje charakter vedených údajů, kdy ISOP a v něm spravované údaje jsou, s ohledem na to, že prakticky ve všech jeho součástech je nakládáno s osobními údaji a nebo s údaji, které jsou citlivé z hlediska zájmů ochrany přírody (detailní údaje o nejvíce ohrožených druzích atp.), vedeny jako neveřejné, avšak AOPK ČR, která je správcem a provozovatelem ISOP, prostřednictvím informačního systému a dalšími vhodnými způsoby (na svých webových stránkách apod.) zveřejňuje informace zpracované na základě údajů vedených v ISOP (samozřejmě bez osobních aj. citlivých údajů, jež lze využívat příslušnými orgány pouze v rámci výkonu státní správy).

Součástí navržených změn je dále upřesnění obsahu součástí ISOP, konkrétně nálezové databáze ochrany přírody dle § 72 odst. 3 písm. d) a evidence druhové ochrany dle § 72d odst. 3 písm. b) ZOPK. Nálezová databáze ochrany přírody je přehledný, organizovaný a velmi rozsáhlý soubor dat, který v současnosti obsahuje více než 33 miliónů záznamů o nálezech druhů živočichů, rostlin či hub, veřejně přístupná je drtivá většina údajů. Pod pojmem nález se rozumí i pozorování jedinců ve volné přírodě, ale také například nálezové údaje exemplářů ze sbírek a herbářů či každý publikovaný či nepublikovaný záznam o výskytu druhu na konkrétním území České republiky. Všechna data jsou lokalizována, datována, uveden je autor či zdroj. U nově sbíraných údajů je zpravidla velmi přesná, bodová, u historických údajů pak míra přesnosti přiměřeně klesá. Data jsou využívána veřejnou správou při zajišťování druhové i územní ochrany (vydávání výjimek ze zákona o ochraně přírody a krajiny, podpora realizace potřebných opatření), autorizovanými osobami při posuzování vlivů koncepcí a samozřejmě záměrů (SEA, EIA, biologická a tzv. naturová hodnocení), investory pro včasné informování o zájmech ochrany přírody při přípravě záměrů a také k plnění povinností vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii (zpracovávání hodnotících zpráv o stavu populací druhů pro Evropskou komisi). Data jsou na základě smluv také poskytována pro výzkumné účely včetně diplomových a disertačních prací.

V rámci změny § 72d odst. 3 písm. a) ZOPK se doplňuje účel nálezové databáze ochrany přírody o ukládání dat a zveřejňování (zpracovaných) informací o rozšíření a stavu druhů, zejména zvláště chráněných, invazních nepůvodních a evropsky významných, a přírodních stanovišť, a také o ohlašování odběr jedince zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v III. kategorii ochrany z přírody podle § 50 odst. 1 ZOPK.

Evidence druhové ochrany, jejíž faktické zavedení předpokládáme v průběhu roku 2024, se mimo současně definovaný účel - plnění informační povinnosti OOP podle § 5b odst. 5 a § 56 odst. 7 ZOPK, evidence osvědčení podle § 54 odst. 4 ZOPK a sběru informací stanovených čl. 23 nařízení Rady (ES) č. 708/2007 a čl. 24 odst. 1 písm. f) a h) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 a registrace jedinců invazního nepůvodního druhu živočicha na unijním seznamu podle § 13j odst. 2 ZOPK - doplňuje o zajištění evidence všech povolujících aktů (rozhodnutí, opatření obecné povahy i dohod, jež povolení nahrazují) v oblasti ochrany volně žijících ptáků a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, souhlasů podle § 5c odst. 3 ZOPK a podle § 52d, rozhodnutí o zrušení osvědčení podle § 54 odst. 9 ZOPK, rozhodnutí o povolení k provozování záchranné stanice podle § 55 odst. 1 ZOPK. Dále lépe specifikuje využití tohoto digitálního nástroje vlastníkem nebo držitelem mrtvého jedince zvláště chráněného druhu živočicha zařazeného v I. nebo II. kategorii ochrany, jeho části nebo výrobku z něj, který v systému provádí jeho registraci podle § 49b odst. 2 ZOPK, a v případě živočicha odchovaného v lidské péči ohlašuje jeho ztrátu nebo odcizení podle § 54 odst. 10 ZOPK. Nově skrze evidenci druhové ochrany bude rovněž přebírána evidence živočichů vedená záchrannou stanicí podle § 55a odst. 5 ZOPK.

Do třetí součásti ISOP, ústředního seznamu, pak navrhuje vkládat všechny schválené nástroje aktivní ochrany (záchranné programy, programy péče a regionální akční plány).

Smyslem je co největší využití současných systémů a sdílení informací mezi orgány ochrany přírody, ale i veřejností, a digitální dostupnost a využití dat ochrany přírody při jejím rozhodování včetně aktivní péče o druhy a jejich biotopy, a to v co nejvyšší míře.

K bodu 119 [§ 72d odst. 4 písm. f) ZOPK]

Nově se jako součást Informačního systému ochrany přírody zavádí také registr krajiny sloužící k evidenci rozhodnutí o registraci významného krajinného prvku podle § 6 odst. 1 ZOPK, evidenci nařízení o zřízení nebo zrušení přírodního parku podle § 12 odst. 3 ZOPK a evidenci opatření obecné povahy o vyhlášení přechodně chráněné plochy podle § 13 odst. 1 ZOPK. Registr krajiny zároveň zprostředkuje informace o vymezeném systému ekologické stability. Důvodem pro vytvoření registru krajiny je především povinnost ČR naplňovat Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 stanovující cíle pro další ochranu přírody v EU. Návrh nařízení Evropského parlamentu a rady o obnově přírody stanovuje pro Českou republiku další závazky spočívající v obnově ekosystémů a jejich evidence. Aby bylo možné tyto závazky naplnit bude muset Česká republika využít nejen stávající síť zvláště chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000, ale i území evidovaná v rámci obecné ochrany přírody a krajiny. Aby byla splněna povinnost jejich monitoringu a centrální evidence, je třeba zajistit jejich evidenci v rámci registru krajiny v rámci ISOP.

K bodu 120 (§ 74a až 74m ZOPK)

Obecně k poplatku za kácení dřevin

Komplexně se upravuje poplatek za kácení dřevin z důvodu výstavby, jehož podrobná úprava v dosavadním znění zákona absentuje, přestože z ustanovení §9 odst. 3 je vůle zákonodárce stanovit pro tyto případy možnost „zaplatit odvod do rozpočtu obce“ zřejmá. Poplatek za kácení dřevin je dalším z řady nástrojů, který by měl přispět k vyšší ochraně dřevin a zachování jejich společensko-ekologických funkcí, neboť tak, jak je konstruován, by měl působit ve třech rovinách.

První rovinou je jeho preventivní působení směrem k minimalizaci kácení, kdy by nemělo docházet ke zbytečnému kácení dřevin v souvislosti se stavebními záměry (záměry povolovanými podle horních předpisů). Každá dřevina bude ohodnocena a stanovená hodnota dřeviny bude tvořit dílčí část potenciálního poplatku z kácení dřevin. Bude tedy v zájmu stavebníka, aby rozsah kácení, tzn. rozsah jeho poplatkové povinnosti, byl co nejnižší.

Druhou rovinou bude zmírňování dopadů na životní prostředí v souvislosti s kácením dřevin, kdy příslušný orgán primárně nařídí náhradní výsadbu. Osoba, které bude povoleno kácení v souvislosti se stavebním záměrem (záměrem podle horních předpisů), bude mít povinnost nahradit pokácené dřeviny, přičemž hodnota stanovené náhradní výsadby nepřevýší hodnotu kácených dřevin pro účely stanovení poplatku.

Třetí rovinou přispívající k ochraně životního prostředí bude to, že pokud nebude možné náhradní výsadbu stanovit v plné výši, vznikne žadateli povinnost zaplatit poplatek. Jeho výše bude odpovídat hodnotě náhradní výsadby, která nemohla být stanovena, např. z toho důvodu, že nebyly k dispozici vhodné pozemky (výše poplatku je dána rozdílem mezi poplatkovou hodnotou kácených dřevin a hodnotou stanovené náhradní výsadby). Výnos poplatku je příjmem obcí, na jejichž území dochází ke kácení dřevin, přičemž takové peněžní prostředky budou vázány pouze na činnosti související s obnovou, novou výsadbou a péčí o dřeviny na území obce.

K § 74a

Stanovuje se, kdo je poplatníkem poplatku za kácení dřevin, tzn. komu vzniká poplatková povinnost. Poplatníkem poplatku bude osoba, která má oprávnění k záměru vyžadujícímu jednotné environmentální stanovisko, ke kterému se vztahuje povolení ke kácení. To znamená osoba, která na základě povolení ke kácení dřevin je oprávněna při realizaci svého stavebního záměru kácet dřeviny. Toto povolení mohlo být vydáno na základě jednotného environmentálního stanoviska (případně bez něj, pokud marně uplynula lhůta pro jeho vydání a stavební zákon tento postup připouští).

Alternativně mohlo být kácení povoleno ve společném rozhodnutí podle § 83 odst. 9, pak je poplatníkem osoba, která má oprávnění k záměru, ke kterému se vztahuje společné rozhodnutí podle § 83 odst. 9 zahrnující povolení kácet dřeviny.

Osobou, která má oprávnění k záměru, není realizátor samotného kácení (tedy osoba, kterou si adresát povolení záměru zjedná k provedení samotného kácení).

K § 74b

Dalším základním konstrukčním prvkem poplatku je určení jeho předmětu.

K odstavci 1:

Předmětem poplatku za kácení dřevin je kácení dřevin v souvislosti se záměrem, u něhož je v povolení záměru na základě jednotného environmentálního stanoviska nebo ve společném rozhodnutí podle § 83 odst. 9 povoleno kácení dřevin.

Dochází-li ke kácení mimo režim těchto povolení (ať již v souladu se zákonem nebo ne), předmět poplatku nevznikne.

K odstavci 2:

Upravují se také situace, kdy sice dochází ke kácení dřevin, avšak předmět poplatku nevzniká (tzn. neaktivují se žádné povinnosti poplatníka poplatku).

Jedná se o situaci, kdy je nařízena náhradní výsadba v plném rozsahu nebo takřka plném rozsahu (více k tomu v odstavci 5). V takovém případě by výše poplatku byla nižší než 5 000 Kč, a tudíž by bylo zbytečně administrativně zatěžující požadovat plnění povinností souvisejících se správou poplatku.

Dále pak o situace, kdy je povoleno kácení na území vojenského újezdu. Území vojenských újezdů se nenachází na území žádné obce a výnos poplatku by tak nemohl plynout do rozpočtu obce, na jejímž území ke kácení dochází. Tato výluka z předmětu poplatku doplňuje § 90 odst. 2, podle kterého bude v konečném důsledku z poplatku vyňata většina záměrů prováděných ve vojenském újezdu, protože jde zpravidla o činnosti konané v souvislosti se zajišťováním obrany nebo bezpečnosti státu. V takovém případě se vůbec nevydává povolení ke kácení dřevin podle § 8 odst. 1, a tedy ani nevzniká předmět poplatku. Může se však výjimečně stát, že záměr realizovaný ve vojenském újezdu nemá souvislost se zajištěním obrany nebo bezpečnosti státu. V takovém případě může být vyžadováno povolení ke kácení dřevin, ale poplatková povinnost vznikat nemá.

Další situací, kdy nebude vznikat předmět poplatku bude situace, kdy bude organizační složce státu povoleno kácení dřevin v souvislosti s výstavbou objektu určeného k výlučnému užívání bezpečnostním sborem. Takový objekt však současně musí být určen k zabezpečení činnosti v oblasti vnitřní bezpečnosti, požární ochrany, ochrany obyvatelstva nebo krizového řízení.

Předmět poplatku nebude vznikat dále u staveb rodinných domů a souvisejících staveb realizovaných na jednom pozemku, neboť lze předpokládat, že způsob kompenzace za kácené dřeviny bude zajištěn formou náhradní výsadby v rámci zahradních úprav po dokončení stavby RD.

Poslední možností jsou stavby realizované výhradně obcí na pozemcích v jejím vlastnictví, kdy by docházelo k administrativnímu zatížení správce poplatku nadbytečnými úkony a finančními transakcemi obce do vlastního rozpočtu.

K odstavcům 3 a 4:

Vzhledem k tomu, že správcem poplatku je obec s rozšířenou působností, musí být v případě, že povolení záměru směřuje do více správních obvodů více obcí, upraveno, že předmět poplatku vzniká každému takovému správci poplatku samostatně. V důsledku toho vznikají po jednotlivých správních obvodech obcí s rozšířenou působností i poplatkové povinnosti (§ 3 daňového řádu). Poplatek se tak platí za každý tento obvod zvlášť.

V případě rozsáhlých a dlouhodobých staveb je pravděpodobné, že tyto budou realizovány v rámci jednotlivých etap. Proto se podobným způsobem upravuje, že pro každou takovou etapu vznikne předmět poplatku samostatně. Tímto se současně v čase rozloží celková výše poplatku placená poplatníkem.

Tyto etapy však musí být v povolení vymezeny, předmět poplatku se tak nerozděluje na základě subjektivního rozhodnutí poplatníka.

K odstavci 5:

Vzhledem k tomu, že v praxi bude spíše nereálné, aby náhradní výsadba byla nařizována na korunu přesně ve výši hodnoty kácených dřevin, určuje se tolerance (5 000 Kč), která, pokud bude dodržena, má se za to, že byla náhradní výsadba nařízena zcela a předmět poplatku nevznikne.

K § 74c

Pro stanovení výše poplatku je nutno vycházet jednak z hodnoty dřevin, ke kterým se vztahuje povolení ke kácení a současně z hodnoty náhradní výsadby, která byla uložena podle § 9 odst. 2 zákona. Pokud byla náhradní výsadba uložena zcela (tzn. hodnota kácených dřevin se rovná hodnotě náhradní výsadby), není takové kácení předmětem poplatku.

Hodnota dřevin, jejichž kácení je povoleno, je v povolení záměru (na základě jednotného environmentálního stanoviska), resp. společném rozhodnutí vymezena podle § 9 odst. 2 tak, že lze určit její úhrn za jednotlivé správní obvody obcí s rozšířenou působností. Hodnota náhradní výsadby však takto členěna není, a proto je nutné nejprve určit poměrnou část, která připadá na daný správní obvod obce s rozšířenou působností. Teprve tato čísla lze od sebe odečíst.

Vzhledem k parametrům stanoveným pro náhradní výsadbu je proto nutno nejprve stanovit výši podílu nařízené náhradní výsadby, která má být provedena ve správním obvodu správce poplatku. Výše poplatku se následně stanoví tak, že v rámci jednoho správce poplatku se stanoví hodnota dřevin určených ke kácení v jeho správním obvodu (i u více obcí), od které se odečte podíl na náhradní výsadbě připadající na správní obvod správce poplatku.

Výše poplatku tedy vždy respektuje základní princip, že je rovna rozdílu hodnoty kácených dřevin a hodnoty stanovené náhradní výsadby.

K § 74d

Aby bylo možné poplatek řádně spravovat, je nutné v čase stanovit, z jakých údajů se bude při stanovování poplatku za kácení dřevin vycházet. Rozhodnými budou údaje o hodnotě dřevin a náhradní výsadby uvedené v povolení záměru (na základě jednotného environmentálního stanoviska) nebo ve společném rozhodnutí podle § 83 odst. 9, a to ke dni jejich vydání. Jakákoliv faktická změna (např. změna „zdravotního stavu“ porostu nebo menší rozsah kácení, než je povoleno), nebude pro účely stanovení poplatku zohledněna. Pokud by osoba, které svědčí oprávnění k záměru, ke kterému se povolení ke kácení vztahuje, požadovala provedení změny zohledňující následný jiný stav dřevin nebo rozsah dřevin určených ke kácení, lze toto provést pouze změnou povolení ke kácení dřevin (v rámci změny povolení záměru).

Pro účely správy poplatku tak není rozhodný aktuální skutečný stav dřevin a při správě poplatku nebude skutečný stav dřevin posuzován. Vychází se z toho, že pokud stav dřevin neodpovídá skutečnosti, je nutné to vyřešit v rámci opravných prostředků proti povolení záměru jako takového. Poplatek je tak založen na evidenčním principu.

Současně je nutno upravit, jaké údaje budou rozhodné, pokud je povolení záměru vydáno na základě souhlasného a bezpodmínečného jednotného environmentálního stanoviska z důvodu marného uplynutí lhůty pro jeho vydání. V takovém případě bude rozhodná hodnota dřevin podle skutečného stavu ke dni, kdy marně uplynula tato lhůta (bude se vycházet z „pasportizace dřevin“ přiložené k žádosti o vydání povolení).

K § 74e

Výnos poplatku za kácení dřevin se dělí mezi správce poplatku a obce, na jejichž území dochází ke kácení dřevin. Zatímco výnos z poplatku určený obcím má sloužit výhradně ke kompenzaci úbytku společensko-ekologických funkcí kácených dřevin, tak podíl výnosu z poplatku určený správci poplatku slouží pouze k zajištění finančních prostředků k úhradě nákladů vzniklých v souvislosti se správou poplatku. Z tohoto důvodu bylo stanoveno, že podíl bude rozdělen tak, že 99 % výnosu bude plynout obcím dotčeným kácením a 1 % výnosu bude plynout obci, jejíž obecní úřad vystupuje v roli správce poplatku.

V případě obcí dotčených kácením je pak výnos z poplatku účelově vázán na činnosti související s obnovou dřevin nebo péčí o stávající dřeviny (viz § 74f).

Vzhledem k tomu, že jedním záměrem může být dotčeno více obcí spadajících do správního obvodu správce poplatku, je nutno stanovit koeficient, kterým se bude poplatek jednotlivým obcím přerozdělovat. Tento bude stanoven poměrným způsobem jako podíl hodnoty dřevin určených ke kácení na území jednotlivé obce vůči hodnotě dřevin určených ke kácení podle povolení záměru (na základě jednotného environmentálního stanoviska) nebo společného rozhodnutí podle § 83 odst. 9 nacházejících se na území správního obvodu obce s rozšířenou působností.

V případě, že je povolení záměru vydáno na základě souhlasného a bezpodmínečného jednotného environmentálního stanoviska z důvodu marného uplynutí lhůty pro jeho vydání, je rozhodným údajem hodnota dřevin uvedená v žádosti o povolení záměru.

K § 74f

Výnos poplatku má kompenzovat úbytek společensko-ekologických funkcí dřevin, je proto účelově vázán a může být použit pouze na zajištění obnovy, dobrého zdravotního stavu a životaschopnosti dřevin včetně posílení jejich společensko-ekologických funkcí. Konkrétně je tedy určen zejména na výsadbu dřevin včetně s tím souvisejícího technologického zabezpečení (např. prokořenitelné buňky), náklady na zajištění péče o dřeviny (výchovné řezy, pravidelná zálivka apod.), na nákup pozemků pro realizaci výsadeb nebo na opatření pro využívání srážkových vod při péči o dřeviny (akumulační nádrže na dešťovou vodu využívanou k zálivkám apod.).

K § 74g

Správcem poplatku za kácení dřevin bude obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu dochází ke kácení dřevin. Postavení správce poplatku je obdobné postavení správce daně (v plném rozsahu se uplatní všechny pravomoci podle daňového řádu).

S ohledem na možnost, že řada především liniových stavebních záměrů bude přesahovat území jednotlivých obcí, jeví se jako racionální, aby správu poplatku vykonávala obec s rozšířenou působností. Toto navazuje také na parametry pro nařizování náhradní výsadby.

Správa poplatků je výkonem přenesené působnosti, přičemž náklady na správu poplatku budou hrazeny z podílu na celkovém výnosu poplatku.

Druhostupňovým správcem poplatku vůči obecním úřadům ORP budou krajské úřady a vůči Magistrátu hlavního města Prahy půjde o Ministerstvo životního prostředí.

Správu poplatku za kácení pak bude na ústřední úrovni provádět Ministerstvo životního prostředí, obdobně jako v případě jiných poplatků v gesci tohoto ministerstva, které zpravidla spravuje Státní fond životního prostředí.

Ministerstvo financí nebo orgány Finanční správy nebudou mít při správě tohoto poplatku žádnou roli.

Pokud jde o vymáhání nedoplatku na poplatku za kácení dřevin, může jej správce poplatku zajistit sám, nebo jej podle daňového řádu může zabezpečit prostřednictvím soudního exekutora, popřípadě nedoplatek může uplatnit v insolvenčním řízení nebo přihlásit jej do veřejné dražby. Podle návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti správy daní a působnosti Celní správy České republiky (návrh nyní projednává vláda, pro aktuální stav srov. https://www.odok.cz/portal/veklep/material/KORND4PEBNJH/) bude moci správce poplatku v budoucnu zabezpečit vymáhání také prostřednictvím orgánů Celní správy České republiky.

K § 74h

Vzhledem ke skutečnosti, že informace získané správcem poplatku při správě poplatku jsou chráněny daňovou mlčenlivostí, je třeba tuto prolomit. Dané ustanovení předjímá dvě situace, za jakých je nezbytné, aby správce poplatku poskytoval jinému orgánu informace, na které se vztahuje daňová mlčenlivost.

První situací je, pokud by zjistil porušení povinnosti podle povolení záměru nebo společného rozhodnutí podle § 83 odst. 9 orgánu, který je vydal. Může se jednat například o situaci, kdy v rámci místního šetření na místě kácení zjistí, že došlo ke kácení ve větším rozsahu, než bylo povoleno.

Druhá situace navazuje na nutnost poskytovat správcem poplatku informace získané při správě daní za situace, kdy tento vyžaduje součinnost po orgánu, který měl vydat jednotné environmentální stanovisko, ale toto nevydal. Tato spolupráce bude aktivována především za situace, kdy správce poplatku bude mít pochybnosti o hodnotě dřevin (a v návaznosti na to o výši poplatku) uvedené v rámci „pasportizace dřevin“ v žádosti o vydání povolení záměru, resp. v žádosti o vydání jednotného environmentálního stanoviska.

K § 74i

Aby bylo možno spravovat poplatky kácení dřevin, je nutné, aby se správce poplatku dozvěděl, jaká poplatková povinnost poplatníkovi vznikla. Z tohoto důvodu bude mít poplatník poplatku povinnost podat poplatkové tvrzení a tvrdit v něm výši poplatku. Poplatkové přiznání bude plnit i další funkci, kterou bude oznámení o zahájení kácení dřevin ve vztahu ke správci poplatku, který se tak dozví, že by např. mohl zahájit úkony v rámci vyhledávacích a kontrolních postupů. Na faktické zahájení kácení je navázána lhůta, ve které bude povinnost poplatkové přiznání podat (s tím také související lhůta splatnosti poplatku za kácení dřevin).

V případech, kdy je povolení vydáváno na základě včas vydaného jednotného environmentálního stanoviska nebo společného rozhodnutí podle § 83 odst. 9, uvede poplatník hodnotu dřevin určených ke kácení nacházejících se na území daného správního obvodu obce s rozšířenou působností podle jednotného environmentálního stanoviska nebo společného rozhodnutí podle § 83 odst. 9, v členění po jednotlivých obcích.

Je-li však povolení záměru vydáno na základě souhlasného a bezpodmínečného jednotného environmentálního stanoviska z důvodu marného uplynutí lhůty pro jeho vydání, uvádí poplatník v poplatkovém přiznání hodnotu dřevin vycházející z původní žádosti o vydání povolení záměru. Aby mohl správce ověřit, že hodnota dřevin byla stanovena ve správné výši, má poplatník v tomto případě povinnost k poplatkovému přiznání přiložit také všechny přílohy původní žádosti o vydání povolení záměru. Podle § 74h může správce poplatku úzce spolupracovat s orgánem příslušným k vydání jednotného environmentálního stanoviska a vyměňovat si s ním informace.

V obou případech poplatník z údajů obsažených v poplatkovém přiznání vypočte výši poplatku a bude ji tvrdit v poplatkovém přiznání.

Není účelné, aby vyhlášku upravující poplatkové přiznání vydávalo Ministerstvo financí, a proto se současně upravuje zmocnění pro Ministerstvo životního prostředí upravit podrobnosti poplatkového přiznání k poplatku za kácení dřevin vyhláškou.

K § 74j

Poplatek se samovyměří ke dni, kdy měl poplatník poplatku povinnost podat poplatkové přiznání. Poplatek je vyměřen bez jakéhokoli autoritativního potvrzení správce poplatku (tedy bez následného vydání individuálního rozhodnutí – platebního výměru). Poplatník si poplatek stanoví sám v poplatkovém přiznání, přičemž vychází z údajů uvedených povolení ke kácení dřevin (součást povolení záměru podle stavebního zákona na základě JES, nebo součást společného rozhodnutí orgánu ochrany přírody v chráněném území), a takto stanovený poplatek uhradí správci poplatku. Díky tomu má poplatkový subjekt i právní jistotu s výší posledního známého poplatku.

Nepodá-li poplatník poplatkové přiznání, je nutné mu poplatek vyměřit v řádném poplatkovém řízení, a tedy dojde k vydání platebního výměru. Zpravidla bude současně uloženo zvýšení poplatku podle § 74m.

Současně se upravují také podmínky pro samodoměření poplatku. Poplatek tvrzený poplatníkem v dodatečném poplatkovém tvrzení se považuje za doměřený ke dni jeho podání. Správce poplatku nebude ani na základě dodatečného poplatkového přiznání vydávat autoritativní rozhodnutí a poplatek bude doměřen ze zákona. Poplatník si tedy sám vypočte rozdíl mezi poslední známou výší tvrzeného poplatku a nově vypočítaným poplatkem. Na základě dodatečného poplatkového tvrzení tedy vznikne nová výše posledního známého poplatku, kterou tvoří součet rozdílu poplatku tvrzeného v dodatečném poplatkovém přiznání a dosavadním posledním známém poplatku. Pokud však již správce poplatku v souvislosti se stanovením poplatku v souladu s § 91 daňového řádu učinil první úkon ve věci doměření poplatku z moci úřední, nebo v souladu s § 145 odst. 4 daňového řádu uplyne lhůta stanovená ve výzvě k podání dodatečného poplatkového přiznání podle § 145 daňového řádu, nedojde k tzv. samodoměření. Údaje uvedené v takto podaném tvrzení se využijí při doměření poplatku z moci úřední. Daná úprava se současně vymezuje vůči § 141 odst. 5 daňového řádu, který upravuje skutečnosti, jež se uvádějí v dodatečném poplatkovém přiznání. Dodatečné poplatkové přiznání tak nebude obsahovat den zjištění rozdílu oproti poslednímu známému poplatku. Důsledkem toho, že nebude vyžadováno uvedení dne zjištění rozdílu oproti poslední známé dani, je absence subjektivní lhůty podle § 141 odst. 1 daňového řádu, resp. lhůty podle § 141 odst. 8 daňového řádu. Poplatník tak bude vázán toliko objektivní lhůtou pro stanovení poplatku podle § 148 daňového řádu.

Úprava se také vymezuje vůči maximální možné délce lhůty pro stanovení daně podle § 148 daňového řádu, která činí 10 let. Důvodem pro zamezení možnosti podat dodatečné poplatkové přiznání na poplatek nižší, než je poslední známý poplatek, v posledním roce absolutní lhůty pro stanovení daně, je nutnost předejít situaci, kdy poplatník podá dodatečné poplatkové přiznání například s nulovou poplatkovou povinností krátce před vypršením této desetileté lhůty, která ohraničuje možnost správce daně výsledný poplatek případně korigovat. Ze strany poplatníka by tak mohlo dojít ke zneužití této situace, neboť v režimu samodoměření je daň doměřena okamžikem podání dodatečného poplatkového přiznání. Při podání dodatečného poplatkového přiznání krátce před uplynutím desetileté lhůty pro stanovení poplatku by správce daně měl velice omezenou možnost na takové přiznání reagovat.

Upravuje se také předepisování samovyměřeného nebo samodoměřeného poplatku do evidence poplatků, v souladu s § 149 a násl. daňového řádu.

K § 74k

Nad rámec případů podle § 143 odst. 3 daňového řádu se rozšiřuje možnost doměření daně i na základě postupu k odstranění pochybností, což je obvyklé v případě daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění v režimu samovyměření. Písemností, vůči které zde postup k odstranění pochybností směřuje, je poplatkové tvrzení, na základě kterého došlo k vyměření fikcí.

K § 74l

Pokud dojde ke změně v osobě, která má oprávnění k záměru, musí být tato skutečnost oznámena příslušnému správci poplatku. Pro správce poplatku je daná informace nezbytná z důvodu, aby mohla být řádně vykonávána správa poplatku. Stanovuje se také lhůta pro provedení oznámení. Případné nedodržení uvedené lhůty se bude trestat podle § 247a daňového řádu.

K § 74m

Jako sankční nástroj, který se uplatňuje v rámci správy poplatku za kácení dřevin, je možnost uložit zvýšení poplatku. Zvýšení může činit nejvýše dvojnásobek dlužné částky, spolu s dlužnou částkou tak v případě nezaplacení poplatku bude moci vzniknout povinnost uhradit celkovou částku až trojnásobné výši původního poplatku.

Zvýšení poplatku však přichází v úvahu až za situace, kdy se poplatník opozdí s platbou o více než 30 dnů oproti řádné splatnosti poplatku (srov. s § 135 odst. 3 daňového řádu). Lhůta 30 dnů byla stanovena jako odpovídající s ohledem na parametry běžného vnitřního provozu poplatníků (dovolené či nemocenské uvnitř firmy apod.). Pokud je tedy poplatník poplatku ve zpoždění při placení, může správce poplatku samostatným platebním výměrem stanovit jeho zvýšení, a to až o dvojnásobek původní platební povinnosti. V rámci určení částky navýšení poplatku je ponechána diskrece správce poplatku. Konečná částka tedy závisí na okolnostech a zhodnocení správce poplatku. Pokud by však stanovené zvýšení poplatku mohlo mít zásadní negativní dopad na vnitřní poměry poplatníka poplatku, může správce poplatku částku zvýšení snížit či prominout. Podmínkou však je, že o to poplatník požádá a dostatečně vyjeví důvody své žádosti.

K bodům 121 až 132 (§ 77 odst. 1 ZOPK)

V reakci na změny prováděné zejména v rámci obecné ochrany druhů, poplatkové povinnosti u kácení dřevin, ochrany památných stromů nebo právní úpravy informačního systému ochrany přírody se adekvátně upravují příslušné kompetence orgánů ochrany přírody na úrovni obecních úřadů obcí s rozšířenou působností.

Doplnění nové kompetence obecních úřadů obcí s rozšířenou působností k zajištění anebo použití opatření k omezení nežádoucích účinků venkovního osvětlení na rostliny, živočichy a ekosystémy, jichž jsou součástí, podle § 5 odst. 4 ZOPK.

Kromě uvedeného se v návaznosti na předchozí úpravu ZOPK v rámci zákona č. 364/2021 Sb. a implementaci unijní právní úpravy v oblasti prevence a regulace šíření invazních nepůvodních druhů doplňuje ustanovení zakotvující spolupráci obecních úřadů obcí s rozšířenou působností s příslušnými orgány ochrany přírody (krajskými úřady, AOPK ČR) na zajištění provedení opatření k odstranění nebo izolaci invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu podle § 13g odst. 2 ZOPK a opatření k regulaci invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu podle § 13j odst. 4 ZOPK.

Ve vztahu k novým kompetencím MŽP v § 55 odst. 6 ZOPK je potřebné vymezit je vůči stávajícím kompetencím obecních úřadů obcí s rozšířenou působností při stanovení odchylného postupu u ptáků.

V návaznost na zavedení registru krajiny spravovaného a provozovaného AOPK ČR podle § 72d odst. 3 písm. f) ZOPK úřady obcí s rozšířenou působností předávají do registru krajiny rozhodnutí o registraci významných krajinných prvků podle § 6 odst. 1 ZOPK a opatření obecné povahy, kterými se vyhlašují přechodně chráněné plochy podle § 13 odst. 1 ZOPK.

Další změny jsou spíše technické povahy a reagují na změny v číselném označení odstavců, na které se odkazuje, případně vyjasňují právní formu, v níž lze danou kompetenci uplatňovat.

K bodu 133 (§ 77 odst. 4 ZOPK)

V návaznosti na zavedení poplatku za kácené dřeviny v souvislosti se záměrem, pro který se vydává jednotné environmentální stanovisko, resp. společné rozhodnutí podle § 83 odst. 9 ZOPK, pro případy, pro které nebyla v povolení záměru nebo ve společném rozhodnutí uložena náhradní výsadba, nebo u něhož nebyla uložena v plném rozsahu, popř. jednotné environmentální stanovisko bylo vydáno tzv. fikcí, se určuje jako správce nového poplatku za kácení dřevin podle § 74g odst. 1 ZOPK obecní úřad obce s rozšířenou působností .

K bodu 134 (§ 77a odst. 3 ZOPK)

Dochází k formálnímu doplnění kompetenčního ustanovení v návaznosti na kompetenci krajských úřadů sjednávat smluvní ochranu podle § 77a odst. 4 písm. c).

K bodu 135 [§ 77a odst. 4 písm. j) ZOPK]

V návaznost na zavedení registru krajiny spravovaného a provozovaného AOPK ČR podle § 72d odst. 3 písm. f) ZOPK krajské úřady předávají do registru krajiny opatření obecné povahy, kterými se vyhlašují přechodně chráněné plochy podle § 13 odst. 1 ZOPK, dokumentaci o vyhlášených přírodních parcích podle § 12 odst. 3 ZOPK.

K bodům 136 až 148 (§ 77a odst. 4 a 5 ZOPK)

V reakci na změny prováděné zejména v rámci samotné druhové ochrany, specificky ve vztahu k ochraně před světelným znečištěním, ochraně opylovačů, a především pak ke komplexní změně zvláštní druhové ochrany, se upravují stávající a doplňují nové kompetence orgánů ochrany přírody na úrovni krajských úřadů.

Doplňuje se nová kompetence krajských úřadů vydat souhlas k prodeji a nabízení za účelem prodeje živých jedinců druhů čmeláků a pačmeláků rodu Bombus, k jejich vypouštění a rozšiřování do krajiny podle § 5c odst. 3 ZOPK s tím, že jak bylo výše popsáno, předpokladem je omezení ochrany čmeláků v rámci seznamu zvláště chráněných druhů a tento souhlas tak ošetří nezbytné podmínky z hlediska zachování genofondu našich populací; ze správního hlediska dojde celkově k zjednodušení.

Záměrem úpravy je dále snížení nadbytečné administrativy a zajištění jednotného metodického přístupu k regulaci nepůvodních druhů nebo kříženců, kdy doplnění nové kompetence krajských úřadů umožní vydat opatření obecné povahy, kterým se stanoví opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence podle § 5 odst. 7, týká-li se takové opatření území zasahujícího správní obvody nejméně dvou podřízených obecních úřadů obcí s rozšířenou působností.

Krajským úřadům se svěřuje působnost vydat rozhodnutí o uložení provedení opatření podle § 13c odst. 1 ZOPK, tedy opatření proti nepříznivým účinkům přesunu cizího a místně se nevyskytujícího se druhu podle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 708/2007. Dosud se jednalo výlučně o působnost AOPK ČR, nicméně na rozdíl např. od vydávání povolení k přesunu cizího nebo místně se nevyskytujícího druhu podle čl. 6 nařízení Rady (ES) č. 708/2007, kde jde o velmi odborně specifické posouzení zcela nově zaváděných druhů, se postup dle § 13c odst. 1 (a čl. 4 odst. 1 nařízení) týká využívání všech cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře (tedy včetně druhů uvedených v příloze IV nařízení, jež nevyžadují povolení přesunu). Potřebné je tedy v těchto případech širší zapojení příslušných orgánů ochrany přírody a uplatnění znalosti území na základě níž mohou vyhodnotit, zda při využívání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře nedochází k nepříznivým účinkům na biologickou rozmanitost, zejména na druhy, stanoviště a funkce ekosystémů, jak je uvedeno v čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 708/2007. V návaznosti na změny navržené v oblasti zvláštní druhové ochrany se stanovuji nové kompetence krajských úřadů:

rozhodnout o zajištění nebo použití opatření, prostředí a postupů k předcházení úhynu zvláště chráněných rostlin a úhynu a zraňování zvláště chráněných živočichů podle § 48a ZOPK,
stanovit rozhodnutím či opatřením obecné povahy omezení odebírání nebo využívání jedinců zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v III. kategorii ochrany z přírody podle § 50 odst. 2 ZOPK; zde jde o novou působnost, ale celkově dojde ke snížení administrativní zátěže s ohledem na skutečnost, že u kategorie III. ZCHD není vyžadována ochrana jedinců a sníží se tedy počet řízení o povolení výjimek, jež nahradí uvedená možnost omezit odebírání.

Dále se doplňuje nová kompetence krajských úřadů zajistit zpracování, schválení a realizaci regionálních akčních plánů podle § 52a odst. 1 ZOPK a jejich předání do ústředního seznamu podle § 52c odst. 1 ZOPK. Využití tohoto nástroje ze strany orgánů ochrany přírody je dobrovolné, nicméně představuje potřebný odborný rámec pro řadu aktivit v druhové ochraně. Doplnění této kompetence KÚ je do určité míry návratem k dříve platné úpravě, kdy místně příslušné orgány mohly připravovat záchranné programy pro druhy v kategorii ohrožený. Nově navržená úprava bude v tomto účelnější z hlediska potřeb ochrany nejvíce ohrožených druhů na regionální úrovni. S doplněním programů péče v § 52b ZOPK je dále stanovena i kompetence k programům péče, resp. zapojení se krajských úřadů do jejich realizace (což ovšem již v praxi dnes probíhá). Role krajských úřadů ve vztahu k záchranným programům zůstává shodná jako v současné podobě zákona, stejně také zajištění potřebné péče o zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů.

Ve vztahu k novým kompetencím MŽP v § 55 odst. 6 ZOPK je potřebné vymezit je vůči stávajícím kompetencím krajských úřadů k výjimkám dle § 56 ZOPK.

Doplňuje se také nová kompetence krajských úřadů uzavírat dohody k provádění péče o pozemek podle § 68 odst. 2 ZOPK a provádění zásahů ke zlepšení přírodního a krajinného prostředí podle § 68 odst. 3 ZOPK v rozsahu své působnosti.

Dále v návaznosti na úpravu přijatou zákonem č. 364/2021 Sb., která mj. zavedla v rámci ZOPK a zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, zvláštní postup v případě povolování vysazování nepůvodních druhů ryb, se z důvodu zefektivnění postupu příslušných orgánů navrhuje stanovit působnost krajských úřadů k vydání závazného stanoviska podle § 8 odst. 6 zákona o rybářství z hlediska vysazování nepůvodních druhů do řízení o povolení výkonu rybářského práva. Povolení výkonu rybářského práva je vydáváno příslušnými orgány právě na úrovni krajských úřadů a sjednocení na této úrovni tedy i pokud jde o závazná stanoviska orgánu ochrany přírody tak celý proces usnadní a zrychlí.

K bodu 149 (§ 77a odst. 8 ZOPK)

Doplnění kompetence k vydávání závazných stanovisek do řízení podle zákona o rybářství, která nebyla dosud výslovně zakotvena, tj. spadala do tzv. zbytkové působnosti orgánů ochrany přírody na úrovni obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Jde o vazbu na § 8 odst. 6 zákona o rybářství, který byl zakotven v rámci tzv. (proti)invazní novele zákona o ochraně přírody a krajiny a dalších souvisejících zákonů, vyhlášené pod č. 364/2021 Sb. Povolení výkonu rybářského práva vydává podle § 21 zákona o rybářství krajský úřad, změna je tak motivována sjednocením úrovně rozhodovací kompetence v hierarchii správních orgánů a navržena na základě iniciativy Ministerstva zemědělství.

K bodům 150 až 162 (§ 78 ZOPK)

V návaznosti na prováděné změny právní úpravy i nedostatky zjištěné v rámci stávající aplikační praxe se upravují některé kompetence Agentury ochrany přírody a krajin ČR.

Konkrétně se výslovně doplňuje její oprávnění uzavírat dohody podle § 68 odst. 2 ZOPK.

Dále se do samostatného odstavce soustřeďují její kompetence ve vztahu k aktivním nástrojům zvláštní druhové ochrany. Nově je doplněna kompetence AOPK ČR vydávat Červené seznamy pro území celé ČR (tato kompetence nijak neomezuje vydávání regionálních Červených seznamů, jako samostatných odborných dokumentů, jejichž postavení ZOPK neupravuje). Dále je zachována současná právní úprava pro záchranné programy a doplněna nová kompetence k programům péče a regionálním akčním plánům. U regionálních akčních plánů se předpokládá koordinace ostatních orgánů ochrany přírody po metodické stránce s ohledem na dlouhodobou zkušenost AOPK ČR s těmito nástroji jako interními koncepčními materiály druhové ochrany.

Dále dochází k formální úpravě kompetenčního ustanovení v návaznosti na změny učiněné v hmotněprávních ustanoveních zákona, zejména ve vazbě na vznik Správy národního parku Křivoklátsko jako nového orgánu ochrany přírody a její působnost na území NP Křivoklátsko a Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko.

Správa NP Křivoklátsko bude zřízena Ministerstvem životního prostředí jako příspěvková organizace podle § 79 odst. 3 písm. u) zákona č. 114/1992 Sb., neboť tento model se v praxi ukázal jako nejoptimálnější k plnění cílů ochrany přírody v národním parku. Správa NP Křivoklátsko bude zajišťovat výkon státní správy i v CHKO Křivoklátsko. Tím bude posílena funkce CHKO Křivoklátsko jako území, které přispívá k ochraně a minimalizaci negativních vlivů působících na NP Křivoklátsko a zajistí sjednocení výkonu státní správy v obou kategoriích velkoplošných zvláště chráněných územích ve vazbě na plnění jejich dlouhodobých cílů ochrany.

K bodům 163 až 171 (§ 79 ZOPK)

V návaznosti na prováděné změny právní úpravy se nezbytné opravy a potřebná doplnění promítají rovněž do kompetenčních ustanovení Ministerstva životního prostředí.

Nově je doplněna kompetence MŽP v rámci správního řízení o povolení k provozování záchranné stanice nebo jeho změny povolit pro tuto činnost také potřebnou výjimku dle § 56 odst. 1 ZOPK a odchylný postup podle § 5b odst. 1 ZOPK. Účelem je snížení administrativní zátěže orgánů ochrany přírody a žadatelů, resp. provozovatelů záchranných stanic a celkově jednotný přístup k podmínkám činnosti záchranných stanic.

Nově je dále doplněna kompetence, možnost vydávat výjimku podle § 56 ZOPK opatřením obecné povahy a uzavírat dohody nahrazující povolení výjimky v případech, kdy jde o správní obvody nejméně dvou příslušných orgánů ochrany přírody. Důvodem jsou v současné době omezené možnosti pro takováto řešení povolení výjimek dle § 56 ZOPK v případech, kdy to je vhodné a účelné z celostátního či nadregionálního hlediska. Potřeba takového sjednocení se nyní např. ukázala v případě vydávání opatření obecné povahy k řešení výskytu problematických jedinců vlka, kdy nebylo možné uplatnit principy atrakce dle správního řádu (ten atrakci na úroveň MŽP umožňuje pouze v případě individuálních správních řízení, nikoli však pro opatření obecné povahy). Uplatnění dohod dle § 50 odst. 6 ZOPK může být účelné např. pokud jde o celostátně zajišťované činnosti pro účely ochrany přírody či výzkumu. Uvedená možnost bude představovat zvýšení nároků kladených na činnost MŽP, ale celkově přispěje k snížení administrativní zátěže (omezení nutnosti postupu na každém z dotčených orgánů ochrany přírody) a sjednocení přístupu k celostátním či nadregionálním řešením.

Kompetence MŽP schvalovat záchranné programy zůstává nezměněna, jen je doplněna o druhý celostátní nástroj – program péče. Doplněna je o kompetenci k rušení obou typů programů.

Dílčí úprava se provádí u určování zařízení oprávněných přijímat jedince invazních nepůvodních druhů na unijním seznamu. Kompetenční úprava zůstává zachována, ale změna se týká v ustanovení uvedených podmínek, jež mají splňovat zařízení určená k odevzdávání jedinců nekomerčně chovaných druhů invazních nepůvodních druhů. Současné znění generuje nadbytečnou administrativní zátěž pro provozovatele zařízení, která není nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 přímo vyžadována, a podmínky jsou tedy vztaženy pouze k základním požadavkům zajištění odborné péče a zamezení úniku či rozmnožování držených jedinců invazních nepůvodních druhů. Tato úprava je adekvátní i s ohledem na to, že určenými zařízeními jsou zpravidla odborně a technicky dobře vybavená zařízení typu záchranných stanic nebo licencovaných zoologických zahrad, kde jsou podmínky provozování ošetřeny samostatně.

K bodům 172 až 174 (§ 80 odst. 2 až 5 ZOPK)

V případě ptáků a zvláště chráněných rostlin a živočichů je jejich ochrana dle ZOPK do značné míry v souběhu s podmínkami stanovenými předpisy v oblasti regulace obchodování s ohroženými druhy (CITES, nařízení Rady (ES) č. 338/97, zákon č. 100/2004 Sb.), přičemž současná úprava, kdy je ČIŽP v oblasti regulace obchodování s ohroženými druhy příslušná ke kontrole v celém rozsahu dotčených subjektů, kdežto v případě ZOPK pouze pokud jde o právnické a podnikající fyzické osoby se jeví jako neefektivní a zatěžující jak pro kontrolní orgány, tak dotčené osoby. V případě souběhu, kdy by se kontrolní činnost týkala jak druhů chráněných dle ZOPK, tak CITES by docházelo k situacím, při nichž by do kontrolní činnosti musela být zapojena jak ČIŽP, tak příslušné orgány, tedy ORP a KÚ apod. Z hlediska efektivity zajišťování kontrolní činnosti se proto navrhuje sjednotit působnost ČIŽP tak, aby byla, pokud jde oprávnění ve vztahu ke kontrole právnických, podnikajících fyzických i fyzických osobách v obou oblastech shodná. V případě invazních nepůvodních druhů na unijním seznamu je ve vztahu k zákazům stanoveným nařízením EP a Rady (EU) č. 1143/2014 ČIŽP jediným příslušným kontrolním orgánem (nejde-li o úřední kontroly dle čl. 15 nařízení a provádění opatření k eradikaci či regulaci invazního druhu). Zakotvuje se tedy oprávnění požadovat prokázání původu jedinců dle § 54 odst. 1 ZOPK, související prokázání totožnosti držitele podle § 54 odst. 2 ZOPK a rovněž oprávnění odebrat nedovoleně držené jedince či v případě invazních nepůvodních druhů na unijním seznamu uložit jejich odstranění podle § 89 ZOPK, stejně jako projednávat přestupky v těchto případech.

K bodu 175 [§ 81 odst. 7 písm. g) ZOPK]

Zákonem č. 364/2021 Sb. došlo v § 39 odst. 2 písm. d) lesního zákona č. 289/1995 Sb. u lesní stráže ke stanovení oprávnění pořizovat zvukové, obrazové a jiné záznamy. Toto oprávnění dosud nebylo doplněno rovněž do oprávnění stráže přírody (ani do oprávnění myslivecké a rybářské stráže dle zákona č. 449/2001 Sb. a zákona č. 99/2004 Sb.) V pravomocích všech jmenovaných stráží tak vzniká nedůvodná zákonná mezera a vzniká zde prostor pro právní argumentaci přestupců, že stráž přírody k tomuto oprávnění nemá, protože tato pravomoc není v ZOPK explicitně uvedena (na rozdíl od lesní stráže).
Smyslem oprávnění je nepochybně potřeba zdokumentovat zjištěné porušení právních předpisů, i případný zásah strážce proti osobám, co se porušení dopouští, pro následné prokázání legálního postupu v mezích zákona. Pořízení záznamu bude praktické např. i v souvislosti s protiprávním jednáním většího množství osob, proti kterým nemůže strážce sám efektivně zasáhnout (např. v CHKO Broumovsko řeší stráž přírody v letní sezóně téměř každodenně koupání desítek osob v pískovně u vstupu do skalního města v NPR Adršpašsko-teplické skály). Důležité je také zdokumentování případů, kdy v praxi bohužel čím dál častěji dochází k verbálním i fyzickým útokům na osoby strážců.
Tam, kde oprávnění k pořizování záznamů zákon nyní výslovně nestanoví (ZOPK, zákon o myslivosti, zákon o rybářství), je možné toto oprávnění dovodit (pouze) z judikatury. V usnesení sp. zn. 3 Tdo 302/2014 Nejvyšší soud došel k závěru, že pořízení zvukové nahrávky členem rybářské stráže při zjišťování přestupku na úseku rybářství je možné považovat za „důkaz, který mohl přispět k objasnění věci a současně nešlo s ohledem na její charakter o porušení práva na soukromí z hledisek vymezených ústavními dokumenty“.

K bodu 176 (§ 81 odst. 8 ZOPK)

Dochází k úpravě procesních oprávnění strážců přírody, podle praktických poznatků, zajišťující jednoznačnost a dostatečnost kompetencí strážců.

K bodům 177 až 182 [§ 83 odst. 8 ZOPK]

V § 83 odst. 8 jde o dílčí úpravy, které zpřesňují stávající znění a odstraňují zjištěné nedostatky. Pro upřesnění ve vztahu k úpravě zakotvené § 83 odst. 9 ZOPK výslovně specifikuje vztah k území mimo ZCHÚ, EVL a ptačí oblasti.

Dále v § 8 písm. b) bylo ve stávajícím znění neadekvátně zařazeno mezi akty integrované do jednotného environmentálního stanoviska také uložení zajištění a použití prostředků k zabráněné zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů podle § 5 odst. 3 ZOPK. Nicméně dle § 5 odst. 3 ZOPK je stanovena povinnost fyzickým a právnickým osobám taková opatření či prostředky mj. v rámci plánování, provádění a užívání staveb zajistit, nejedná se však o souhlas či povolení dle ZOPK, který by měl být při povolování záměru dle ZOPK řešen (orgán ochrany přírody je oprávněn uložit zajištění opatření či prostředků, pokud nebyla přijata, ale to je stanoveno jako opatření k nápravě, nikoli jako součást standardního procesu povolování záměrů). Navrhuje se tedy písmeno b) z § 83 odst. 8 ZOPK vyjmout s tím, že při vydání JES naplnění povinností dle § 5 odst. 3 ZOPK (a obdobně nově navržených ustanovení § 5 odst. 4 a § 5c ZOPK) příslušný orgán prověří a zohlední, nicméně uložení jejich zajištění bude ponecháno jako uvedené opatření k nápravě samostatně.

Dále se provádí legislativně-technická úprava spočívající v opravě odkazu na příslušné ustanovení v § 46 ZOPK.

K bodům 183 a 184 (§ 83a ZOPK)

S ohledem na současné požadavky na tvorbu právních předpisů se do zákona přesouvá právní úprava náležitostí žádosti o vydání povolení ke kácení dřevin a náležitostí oznámení o kácení dřevin, dosud obsažená v § 4 vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení.

Jedná se prakticky o totožný výčet náležitostí, s ohledem na zavedení poplatku za kácení je nově požadováno, aby žadatel (jde-li o záměr vyžadující jednotné environmentální stanovisko) v žádosti o povolení kácení uvedl rovněž hodnotu dřevin a zapojených porostů, které mají být káceny, vypočtenou podle přílohy č. 7, včetně hodnot koeficientů použitých pro výpočet, a dále celkovou hodnotu dřevin a zapojených porostů v členění alespoň po jednotlivých obcích, na jejichž území se má uskutečnit kácení.

Oznámení o kácení provedeného složkami IZS, obsahuje za účelem zjednodušení pouze informaci o místě zásahu a počtu dřevin dotčených zásahem.

K bodům 185 až 219 (§ 87 a § 88 ZOPK)

K § 87 odst. 1 ZOPK

Ve vazbě na nová zákonná omezení a zákazy jsou v § 87 odst. 1 ZOPK nově definovány přestupky fyzických osob v ochraně populací obecně chráněných druhů [písm. b)] a prevenci zbytečného úhynu obecně chráněných rostlin, zraňování a úhynu obecně chráněných živočichů, ničení biotopů druhů a narušení migračních tras živočichů,“ [písm. c)].

Vzhledem k rozsahu důsledků této činnosti jsou řazeny do odstavce 1, tedy nejnižší sazby pokut.

Ve vazbě na nová zákonná omezení a zákazy jsou v § 87 odst. 1 ZOPK dále nově definovány přestupky fyzických osob při nepoužití prostředků či nepřijetí opatření při nežádoucích účincích venkovního osvětlování [písm. d)], při nepoužití prostředků či nepřijetí opatření k zabránění významnému poškození a znehodnocení biotopů opylovačů [písm. f)] a prodeji či šíření jedinců rodu Bombus původem mimo ČR [písm. g)]. V písm. e) je pak přestupkem nedovolený zásah do přirozeného vývoje ptáků, konkrétně sběr jejich vajec ve volné přírodě a jejich držení, a to i prázdných, úmyslné vyrušování těchto ptáků, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů směrnice o ptácích, držení druhů ptáků, jejichž lov a odchyt jsou zakázány a prodej, přeprava za účelem prodeje, držení a chov za účelem prodeje a nabízení za účelem prodeje živých nebo mrtvých ptáků a jakýchkoliv snadno rozpoznatelných částí ptáků nebo výrobků z ptáků jsou zakázány.

Vzhledem k rozsahu důsledků této činnosti jsou řazeny do odstavce 1, tedy nejnižší sazby pokut.

Definice přestupku fyzických osob v § 87 odst. 1 písm. i) ZOPK je rozšířena tak, aby zahrnovala širší škálu porušení zákona v oblasti povinné registrace, oznámení či ohlášení.

Vzhledem k rozsahu důsledků této činnosti jsou řazeny do odstavce 1, tedy nejnižší sazby pokut.

Vzhledem k povinnostem poplatníka zavedeného poplatku vyplývajícím z § 74i ZOPK písemně oznámit správci poplatku zahájení kácení dřevin, a to nejpozději 15 dnů předem, a z § 74l odst. 1 ZOPK v případě, že dojde ke změně v osobě, které svědčí oprávnění k záměru, povinnost osoby, které nově svědčí oprávnění k záměru, oznámit tuto změnu správci poplatku do 1 měsíce ode dne, kdy k této změně došlo, byla upravena i příslušná sankční ustanovení zákona. Do § 87 odst. 1 ZOPK byly doplněny přestupky fyzických osob, kterých se fyzická osoba dopustí tím, že v rozporu s § 74i ZOPK neoznámí zahájení kácení dřevin ve stanovené lhůtě, a tím, že v rozporu s § 74l odst. 1 ZOPK neoznámí a nedoloží změnu v osobě povinného k platbě poplatku za kácení dřevin ve stanovené lhůtě. Do § 88 odst. 1 ZOPK byly zároveň doplněny obdobné přestupky právnických a podnikajících fyzických osob.

K § 87 odst. 2 ZOPK

Podle § 87 odst. 2 písm. b) ZOPK je přestupkem nedovolený zásah do přirozeného vývoje ptáků, konkrétně jejich úmyslné usmrcování nebo odchyt jakýmkoliv způsobem a úmyslné poškozování nebo ničení jejich hnízd a vajec nebo odstraňování hnízd.

Ve vazbě na nová zákonná omezení a zákazy jsou v § 87 odst. 2 ZOPK dále nově definovány přestupky fyzických osob při nepřijetí opatření, prostředků nebo postupů nezbytných k zabránění úhynu zvláště chráněných rostlin nebo zraňování a úhynu zvláště chráněných živočichů [písm. c)].

Vzhledem k rozsahu důsledků této činnosti jsou řazeny do odstavce 2, tedy vyšší sazby pokut.

Primárním cílem navrhované úpravy u všech kategorií ZCHD je vymahatelná ochrana biotopů ZCHD. Navrženy jsou přímo ochranné podmínky biotopu a místní populace druhu pro všechny tři kategorie ochrany ve formě zákazu poškození a ničení biotopu a místní populace zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha, včetně jejího genofondu. Nebude tak jako v současné praxi nutné dovozovat „zásah do biotopu“ prostřednictvím porušení zákazu škodlivého zásahu do přirozeného vývoje konkrétních jedinců ZCHD.

Záměrem navržené revize přestupků je jednoznačněji stanovit vazbu na konkrétní zákazy (např. v současné úpravě obtížně dohledatelné „rušení“), zhodnocení dopadů tohoto jednání reflektované v zařazení k jednotlivým úrovním možných pokut a také revize nízkých sazeb za tyto přestupky.

Ve vazbě na nová zákonná omezení a zákazy jsou tak v § 87 odst. 2 ZOPK nově definovány přestupky fyzických osob při poškození biotopu nebo místní populace zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha anebo její genofond [písm. d)], porušení zákazů na ochranu zvláště chráněných druhů rostlin zařazených v I. nebo II. kategorii ochrany anebo evropsky významného druhu rostliny podle § 49 odst. 4 [písm. e), f), g)], odebrání z přírody jedince zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v III. kategorii ochrany v rozporu s omezením stanoveným podle § 50 odst. 1 [písm. h)], porušení zákaz prodeje a nabízení za účelem prodeje jedince zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v III. kategorii ochrany podle § 50 odst. 2, [písm. i)] a vypuštění jedince zvláště chráněného živočicha odchovaného v lidské péči do přírody nebo vysetí anebo vysazení uměle vypěstovaného jedince zvláště chráněného druhu rostliny mimo kulturu nebo zastavěné území obce bez souhlasu podle § 52d [písm. j)].

Vzhledem k rozsahu důsledků této činnosti jsou řazeny do odstavce 2, tedy vyšší sazby pokut.

K § 87 odst. 3 ZOPK

Ve vazbě na nová zákonná omezení a zákazy jsou v § 87 odst. 3 ZOPK nově definovány přestupky fyzických osob při zničení biotopu nebo místní populace zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha anebo její genofond [písm. b)] a zničení zvláště chráněnou rostlinu zařazenou v I. nebo II. kategorii ochrany [písm. c)].

Vzhledem k rozsahu důsledků této činnosti jsou řazeny do odstavce 3, tedy nejvyšší možné sazby pokut.

Ve vazbě na nová zákonná omezení a zákazy jsou v § 87 odst. 3 ZOPK rovněž nově definovány přestupky fyzických osob při usmrcení zvláště chráněného živočicha zařazeného v I. nebo II. kategorii ochrany [písm. d)].

Vzhledem k rozsahu důsledků této činnosti jsou řazeny do odstavce 3, tedy nejvyšší možné sazby pokut.

Definice přestupku fyzických osob podle § 87 odst. 3 písm. l) ZOPK je rozšířena tak, aby zahrnovala širší škálu porušení správních aktů a podmínek dohod uzavřených podle zákona. Vzhledem k rozsahu důsledků této činnosti jsou řazeny do odstavce 3, tedy nejvyšší možné sazby pokut.

Obdobně jsou konstruovány také přestupky podnikajících fyzických a právnických osob.

K § 87 odst. 4 a k § 88 odst. 3

Nový přestupek – porušení zákazu vjezdu a setrvávání motorových vozidel ve zvláště chráněném území

Zákon č. 114/1992 Sb. zakazuje z důvodu zajištění ochrany přírody vjezdy, resp. setrvávání motorových vozidel na území některých zvláště chráněných území [viz § 16 odst. 2 písm. l), § 26 odst. 1 písm. c), § 29 písm. h)]. V řadě vyhlášených zvláště chráněných území je pak vjezd motorových vozidel podmíněn předchozím souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody (44 odst. 4) – jde o jednu z bližších ochranných podmínek stanovených zřizovacími předpisy jednotlivých zvláště chráněných území. V praxi nelze řešit řadu přestupků spáchaných řidiči motorových vozidel v případech, kdy není řidič přistižen při vjezdu do zvláště chráněného území, a to proto, že provozovatel vozidla odmítne sdělit, kdo vozidlo v inkriminovanou dobu řídil. Analogicky k právní úpravě obsažené v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (§ 10 odst. 3 a 4 a § 125f odst. 1 a 3), se navrhuje stanovit povinnost provozovateli vozidla zajistit, aby při jeho užití ve zvláště chráněném území byly dodržovány zákazy vjezdu a setrvávání vozidel stanovené tímto zákonem nebo aby nedošlo k vjezdu nebo setrvávání vozidla, k němuž je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu. Provozovatel vozidla a osoba, které provozovatel svěřil vozidlo, jsou zároveň povinni na výzvu orgánu ochrany přírody sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení tohoto zákona. V případě přestupku spáchaného fyzickou osobou se navrhuje zakotvit objektivní odpovědnost majitele vozidla za přestupek podle zákona č. 114/1992 Sb. Výše pokuty, resp. její horní hranice, se navrhuje obdobně jako v případě přestupku podle § 125f odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., tj. do výše 10 000 Kč.

Na základě nově vloženého ustanovení § 44b (povinnosti provozovatelů motorových vozidel ve zvláště chráněných územích) je tedy doplňována nová skutková podstata přestupku za toto porušení zákona. K odpovědnosti fyzické osoby za tento přestupek se nevyžaduje zavinění. Zároveň se přebírají obdobné podmínky pro trestání tohoto přestupku podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (§ 10, § 125f), tedy, že provozovatel motorového vozidla za tento přestupek neodpovídá, jestliže prokáže, že v době před porušením povinností podle tohoto zákona bylo vozidlo, jehož je provozovatelem, odcizeno nebo byla odcizena jeho tabulka s přidělenou registrační značkou, nebo pokud podal žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel, jíž bylo následně vyhověno.

K § 87 odst. 5 ZOPK

Současně se zavedením poplatku za kácené dřeviny jsou z důvodu nastavení odpovídající proporce mezi výší tohoto poplatku a výší pokuty za protiprávní kácení, a zároveň z důvodů zachování proporcionality jednotlivých pokut ukládaných podle zákona č. 114/1992 Sb. významně navýšeny maximální výše pokut ukládaných podle tohoto zákona. V případě přestupků fyzických osob podle § 87 odst. 4 ZOPK (stávající znění) tak činí maximální výše sankce ukládané podle písm. a) 100 tis. Kč, podle písm. b) 200 tis. Kč a podle písm. c) 1 mil. Kč. V případě přestupků právnických a podnikajících osob činí maximální výše sankce ukládané podle § 88 odst. 3 písm. a) 10 mil. Kč a podle písm. b) 20 mil. Kč. Záměrem navrhovaného zvýšení pokut je, aby případná sankce za protiprávní kácení dřevin významně převyšovala výši poplatku stanovenou postupem v souladu se zákonem, a odrazovala tak od případného protiprávního jednání a snahy se placení poplatku vyhnout kácením dřevin bez platného povolení před zahájením procesu povolování záměru. Maximální navržená výše sankce zejména v případě právnických a podnikajících fyzických osob zároveň nově vytváří prostor i pro uložení odpovídající výše sankce i pro případy nejzávažnějších deliktů, kdy dochází k pokácení velkého počtu stromů vysoké hodnoty.

K úpravě bylo přistoupeno v neposlední řadě i z důvodu, že výše pokut stanovených zákonem č. 114/1992 Sb. nebyla měněna cca 15 let a tedy neodpovídá maximální výši pokut, kterou je možno uložit podle ostatních složkových předpisů v gesci MŽP, a i podle nedávno přijatého zákona č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku, podle kterého je postupováno i v případě povolování kácení dřevin jako součásti záměru, který podléhá povolování podle stavebního zákona nebo posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí

K § 88 odst. 1 ZOPK

Ve vazbě na nová zákonná omezení a zákazy jsou v § 88 odst. 1 ZOPK nově definovány přestupky právnických a podnikajících fyzických osob v ochraně populací obecně chráněných druhů [písm. d)] a prevenci zbytečného úhynu obecně chráněných rostlin, zraňování a úhynu obecně chráněných živočichů, ničení biotopů druhů a narušení migračních tras živočichů [písm. e)].

Vzhledem k rozsahu důsledků této činnosti jsou řazeny do odstavce 1, tedy nižší sazby pokut.

Ve vazbě na nová zákonná omezení a zákazy jsou v § 88 odst. 1 ZOPK dále nově definovány přestupky právnických a podnikajících fyzických osob při nepoužití prostředků či nepřijetí opatření při nežádoucích účincích venkovního osvětlování [písm. f)], při nepoužití prostředků či nepřijetí opatření k zabránění významnému poškození a znehodnocení biotopů opylovačů [písm. h)] a prodeji či šíření jedinců rodu Bombus původem mimo ČR [písm. i)]. V písm. g) je pak přestupkem nedovolený zásah do přirozeného vývoje ptáků, konkrétně sběr jejich vajec ve volné přírodě a jejich držení, a to i prázdných, úmyslné vyrušování těchto ptáků, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů směrnice o ptácích, držení druhů ptáků, jejichž lov a odchyt jsou zakázány a prodej, přeprava za účelem prodeje, držení a chov za účelem prodeje a nabízení za účelem prodeje živých nebo mrtvých ptáků a jakýchkoliv snadno rozpoznatelných částí ptáků nebo výrobků z ptáků jsou zakázány.

Vzhledem k rozsahu důsledků této činnosti jsou řazeny do odstavce 1, tedy nižší sazby pokut.

Definice přestupku právnických a podnikajících fyzických osob v § 88 odst. 1 písm. l) ZOPK je rozšířena tak, aby zahrnovala širší škálu porušení zákona v oblasti povinné registrace, oznámení či ohlášení.

Vzhledem k rozsahu důsledků této činnosti jsou řazeny do odstavce 1, tedy nižší sazby pokut.

K § 88 odst. 2 ZOPK

Podle § 88 odst. 2 písm. d) ZOPK je přestupkem nedovolený zásah do přirozeného vývoje ptáků, konkrétně jejich úmyslné usmrcování nebo odchyt jakýmkoliv způsobem a úmyslné poškozování nebo ničení jejich hnízd a vajec nebo odstraňování hnízd.

Ve vazbě na nová zákonná omezení a zákazy jsou v § 88 odst. 2 ZOPK nově definovány přestupky právnických a podnikajících fyzických osob při nepřijetí opatření, prostředků nebo postupů nezbytných k zabránění úhynu zvláště chráněných rostlin nebo zraňování a úhynu zvláště chráněných živočichů [písm. e)].

Vzhledem k rozsahu důsledků této činnosti jsou řazeny do odstavce 2, tedy vyšší sazby pokut.

Ve vazbě na nová zákonná omezení a zákazy jsou v § 88 odst. 2 ZOPK dále nově definovány přestupky právnických a podnikajících fyzických osob při poškození biotopu nebo místní populace zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha anebo její genofond [písm. f)], porušení zákazů na ochranu zvláště chráněných druhů rostlin zařazených v I. nebo II. kategorii ochrany anebo evropsky významného druhu rostliny podle § 49 odst. 4[písm. g), h), i)], odebrání z přírody jedince zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v III. kategorii ochrany v rozporu s omezením stanoveným podle § 50 odst. 1 [písm. j)], porušení zákazu prodeje a nabízení za účelem prodeje jedince zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha zařazeného v III. kategorii ochrany podle § 50 odst. 2 [písm. k)] a vypuštění jedince zvláště chráněného živočicha odchovaného v lidské péči do přírody nebo vysetí anebo vysazení uměle vypěstovaného jedince zvláště chráněného druhu rostliny mimo kulturu nebo zastavěné území obce bez souhlasu podle § 52d [písm. l)].

Formální úprava sankčního ustanovení [zrušení § 87 odst. 2 písm. i)] v návaznosti na dříve provedenou změnu zákona (zákonem č. 123/2017 Sb.) - zrušení přestupku fyzické osoby spočívajícího v porušení ustanovení návštěvního řádu NP. Návštěvní řády NP již nemají formu aktu, kterým se ukládají povinnosti návštěvníkům národních parků, ale plní pouze funkci informačního nástroje o souhrnu povinností stanovených pro území národního parku zákonem a na jeho základě vydanými opatřeními obecné povahy.

Vzhledem k rozsahu důsledků této činnosti jsou řazeny do odstavce 2, tedy vyšší sazby pokut.

K bodu 220 a 221 (§ 88a ZOPK)

Vybrané přestupky se budou zapisovat do evidence přestupků vedené rejstříkem trestů, s cílem postihnout přestupkovou recidivu. Současně je nezbytné, aby tyto přestupky byly zapisovány do evidence přestupků, aby mohly být zohledňovány pro účely posuzování spolehlivosti podle zákona o zbraních a střelivu a zákona o munici.

Zároveň se doplňují procesní pravidla projednávání přestupku provozovatele motorového vozidla za nedovolený vjezd a setrvávání ve zvláště chráněném území, obdobně k procesním pravidlům odpovědnosti provozovatele motorového vozidla podle zákona č. 361/2000 Sb. (§ 125f).

K bodům 222 až 226 (§ 89 ZOPK)

V ustanovení § 89, které opravuje odebírání jedinců zvláště chráněných druhů, jedinců chráněných podle mezinárodních úmluv, ptáků, ale také jedinců invazních nepůvodních druhů živočichů na unijním seznamu (dále jen „jedinec“), jeho části nebo výrobku z něj, se upravuje procesní postup pro případ, kdy je důvodné podezření, že jej osoba drží nedovoleně, a hrozí, že jeho držitel zmaří účel řízení o odebrání jedince, nebo to vyžaduje zájem na ochraně drženého jedince (např. hrozilo by jeho usmrcení či zranění). Výslovně se stanovuje, že doručením oznámení o zahájení řízení o odebrání vzniká držiteli takového jedince ze zákona povinnost zdržet se jakéhokoliv jednání, které by mohlo zmařit účel tohoto řízení. Současně se stanovuje, že orgány ochrany přírody jsou oprávněny předběžným opatřením takového jedince zajistit.

Toto doplnění vyplývá z praxe, kdy držitel ve snaze vyhnout se zajištění živočichů, je účelově daruje či převede na jinou osobu. V odstavci 4 pak specifikuje informační povinnost orgánu ochrany přírody o vydání rozhodnutí o odebrání jedince včetně lhůt a informace o aktuálním místě držení jedince.

V návaznosti je pak v odstavci 6 nově stanoveno, že odebranou věc nelze převést na osobu, které byla odebrána, a ve smlouvě o převodu odebrané věci se stanoví podmínka, že tu věc nesmí osoba, které byla odebrána, získat ani žádným dalším následným převodem; získá-li osoba, které byla věc odebrána, tuto věc opět do své držby, je tento převod neplatný a orgán ochrany přírody věc opětovně odebere.

Dále se v § 89 odst. 7 upravuje otázka pokrytí nákladů na zajištění, odebrání a další nakládání s odebraným jedincem.

Vzhledem ke skutečnosti, že v případě invazních nepůvodních druhů zařazených v souladu s nařízením EP a Rady (EU) č. 1143/2014 na unijní seznam je cílem zajistit prevenci jejich šíření, resp. jejich eradikaci či regulaci v případě výskytu na území členského státu, není v řadě případů účelné, aby stát jedince těchto druhů odebíral a zajišťoval následnou péči o ně. Komplementárně k odebrání jedinců podle § 89 odst. 2 ZOPK se proto nově v odstavci 8 stanovuje také možnost uložit jejich odstranění (zničení jedinců invazního nepůvodního druhu rostliny či usmrcení jedinců invazního nepůvodního druhu živočicha včetně bezpečného odstranění kadáveru či zbytků rostlin – samozřejmě v souladu s příslušnými předpisy jako je zákon na ochranu zvířat proti týrání a veterinární či rostlinolékařský zákon). Navržená úprava je analogická právě k postupu dle fytosanitárních a veterinárních předpisů, které se uplatní v případě invazních nepůvodních druhů v rámci tzv. úředních (dovozních) kontrol podle čl. 15 nařízení EP a Rady (EU) č. 1143/2014 a při nichž je možné nařídit zničení „zásilky“ (tedy kontrolovaných invazích nepůvodních druhů) v souladu s čl. 66 odst. 3 psím. a) nařízení EP a Rady (EU) 2017/625 o úředních kontrolách.

K bodu 227 (§ 89a ZOPK)

Kromě případů, kdy dochází k odebrání či zajištění nedovoleně držených jedinců dle § 89 ZOPK, mohou být jedinci rostlina živočichů zajištěni také v rámci trestního řízení (ať již jde přímo o řešené trestné činy proti životnímu prostředí nebo v souvislosti s jinou trestnou činností). Podle zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení je při tom správou takových jedinců pověřena ČIŽP. Pro upřesnění se nově doplněným § 89a ZOPK stanovuje i pro tyto případy přiměřeně uplatnění postupu dle § 89 ZOPK.

K bodům 228 až 236 (§ 90 ZOPK)

K § 90 odst. 2

V rámci stávající úpravy v § 90 odst. 2 ZOPK, jež specifikuje uplatnění některých ustanovení zákona při činnostech souvisejících s obranou státu se v návaznosti na novelou navržené změny doplňuje výčet ustanovení o § 5 odst. 4 jež se týká vlivu osvětlování na rostliny, živočichy a ekosystémy (tj. toto ustanovení s při činnostech souvisejících s obranou státu neuplatní). Současně se navrhuje dílčí formulační úprava, které lépe reflektuje skutečnost, že činnosti související s obranou státu jsou setrvalou potřebou a zahrnují nejen samotnou přímou obranu, ale rovněž potřebný výcvik. Ustanovení se nově rozšiřuje tak, že se vztahuje na všechny bezpečnostní sbory, nicméně týká se nadále pouze činností konaných v souvislosti s obranou a bezpečností státu a nelze tedy ani v případě bezpečnostních sborů uplatňovat na „běžné“ činnosti, činnosti vyžadující povolení podle jiných předpisů (stavební činnost apod.).

K § 90 odst. 18 a 19

Aktuální úprava rozsahu zákonných výjimek pro pracovníky orgánů ochrany přírody § 90 odst. 18 a 19 ZOPK je nekoncepčně vázána na provádění činnosti ve prospěch či alespoň uvnitř zvláště chráněných území. Subjekty zasmluvněné orgánem ochrany přírody tak mají nelogicky širší oprávnění než samotní pracovníci orgánu ochrany přírody a činnosti specifikované v § 90 odst. 20 ZOPK mohou provádět i ve volné krajině a bez výslovné vazby na zvláště chráněné území.

Navržená úprava proto specifikuje situace, pro něž se nevyžadují povolení, souhlasy a jiné správní úkony podle části druhé až páté zákona. Jde o vlastní činnost orgánů ochrany přírody při zajišťování výkonu své působnosti v oblasti péče o přírodní a krajinné prostředí, ekosystémy a jejich složky, inventarizačních přírodovědných průzkumů, monitoringu, dokumentace a šetření v ochraně přírody, opatření k regulaci, odstranění nebo izolaci invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu, realizace záchranných programů, regionálních akčních plánů a programů péče a informační a osvětové činnosti, a to prostřednictvím svých pracovníků nebo prostřednictvím jiných osob na základě dohody uzavřené za tímto účelem. Dále se podmínky vztahují na vlastníky nebo nájemce při péče o pozemky na základě dohody podle § 68 odst. 2 a pracovníky orgánů ochrany přírody nebo prostřednictvím jiné osoby při provádění zásahů ke zlepšení přírodního a krajinného prostředí podle § 68 odst. 3 ZOPK.

Smyslem návrhu je omezit nadbytečnou administrativu po činnosti prováděné pracovníky orgánů ochrany přírody nebo jimi zasmluvněnými osobami za účelem naplnění povinností a nezbytných předpokladů pro zajištění ochrany fenoménů podle tohoto zákona. Administrativní úleva se týká i vlastníků nebo nájemců při péče o pozemky, na jejíž podobě se písemně dohodnou s orgánem ochrany přírody.

Technické doplnění podmínky souladu s cíli ochrany předmětů ochrany evropsky významných lokalit a ptačích oblastí pro činnosti, které mohou být prováděny bez požadavku povolení, souhlasy a jiné správní úkony podle části druhé až páté tohoto zákona.

K § 90 odst. 20

Upravuje se režim vypalování porostů jakožto managementového zásahu ve prospěch ochrany přírody. Z možnosti vypalování jsou vyloučeny lesní porosty (u nichž se ani za stávajícího znění uplatnění ustanovení v praxi nepředpokládalo). Zároveň se upravuje povinnost orgánů ochrany přírody ve vazbě na zamýšlené opatření, kdy záměr na provedení vypalování porostů včetně navrhovaných opatření jsou orgány ochrany přírody povinny předem dohodnout s místně příslušným hasičským záchranným sborem kraje.

K § 90 odst. 22

Doplňuje se svodné ustanovení, které deklaruje, že v případě dohod uzavíraných podle stanovených ustanovení zákona namísto vydávání tzv. druhové výjimky podle § 56 ZOPK nebo souhlasu k činnostem v ptačích oblastech podle § 45e odst. 2 ZOPK se jedná o veřejnoprávní smlouvy (subordinační).

K bodu 237 (nová příloha č. 5 ZOPK)

Doplňuje se nová příloha č. 5, která obsahuje určení předmětu ochrany nově vyhlašovaného Národního parku Křivoklátsko, slovní popis hranic a jejich orientační grafické znázornění. Dosavadní příloha č. 5 bude označena jako příloha č. 6.

K bodu 238 (změna přílohy č. 6 ZOPK)

Do tabulky obsahující výčet správ NP, jejich sídel a správních obvodů se vkládá nový řádek, který obsahuje určení umístění sídla nové Správy národního parku Křivoklátsko ve městě Beroun, které je nejbližším správním centrem v blízkosti nově vyhlašovaného národního parku a leží přímo na hranici CHKO Křivoklátsko. Zároveň se zde stanoví správní obvod nové správy národního parku, který bude tvořit území nově vyhlašovaného NP Křivoklátsko a zbývající území existující CHKO Křivoklátsko.

K bodu 239 (nová příloha č. 7 ZOPK)

Výpočet vychází z metodiky „Oceňování dřevin rostoucích mimo les včetně výpočtu kompenzačních opatření za kácené nebo poškozené dřeviny, AOPK ČR (verze 2021)“, certifikované MŽP v roce 2021 pod č.j. MZP/2021/610/4174 (dále jen „metodika“). Metodika je již řadu let základním oceňovacím předpisem, který využívají orgány ochrany přírody pro vyčíslení společenské a ekologické hodnoty dřevin jako součást procesu rozhodování o jejich kácení a rozsahu kompenzačních výsadeb. Metodika vychází z nákladového ocenění s expertně stanovenými parametry pro úpravu hodnoty, přičemž prvně určuje základní hodnotu dřeviny, která je dále snižována redukčními koeficienty. Pro potřeby způsobu stanovení poplatků a náhradní výsadby formou přílohy zákona byla metodika významně zjednodušena, a to především z pohledu stanovení sazby poplatku, rozdělení dřevin do jednotlivých kategorií, a především integrací redukčních koeficientů (v případě jednotlivých stromů zohledňujících jejich stav, atraktivitu umístění a růstové podmínky, v případě zapojených porostů dřevin jejich kvalitu, vhodnost a společenskou významnost). Zachována však zůstala logika a postup výpočtu. Významně byl zjednodušen i způsob odvození náhradní výsadby rozdělením jednotlivých kategorií dřevin dle celkových nákladů na sadební materiál, provedení výsadby a následnou péči po dobu 5 let pouze na dřeviny listnaté, jehličnaté a keře, a to při zachování požadované přesnosti. Postup stanovení náhradní výsadby a poplatku za kácení dřevin je popsán v části C přílohy, přičemž výsledné hodnoty poplatků svojí výší odpovídají hodnotám vyplývajícím z právních předpisů v okolních zemích, a vzhledem k nastavení redukčních kritérií je lze považovat i za sociálně únosné.

Významné zjednodušení metodiky určené výlučně pro potřeby stanovení náhradní výsadby, či sazby poplatku za kácení dřevin, bylo provedeno mj. i s ohledem na její snazší využitelnost příslušnými orgány ochrany přírody i žadateli o povolení záměru.

V případě stromů se oproti metodice, kdy je třeba určit konkrétní druh, určuje pouze rod káceného stromu. Stromy byly rozděleny pouze do tří kategorií taxonů (oproti čtyřem dle metodiky), a to A – Taxony převážně dlouhověké, B – Taxony převážně krátkověké a C – Taxony dřevin s invazním potenciálem. Pokud je dřevina na seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii a jsou pro ni zpracovány zásady regulace dle § 13h zákona, je nutné postupovat podle nich. Odejmuty jsou obtížněji měřitelné údaje o stromu, a to výška stromu, výška nasazení koruny, průměr koruny a určení případného odstranění části koruny. Jako základní údaj byla ponechána velikost kmene, která se oproti metodice (kde se měří průměr kmene) uvádí z důvodu snadnějšího zjištění jako obvod kmene měřený ve výšce 1,3 m nad zemí. Oproti metodice se přesněji zohledňuje velikost kmene, kdy sazba základní poplatkové hodnoty za 1 cm obvodu kmene je stanovena odlišně pro jednotlivé velikostní intervaly (v intervalu 82–300 cm obvodu kmene metodika rozlišuje 15 velikostních skupin, v rámci kterých mají stromy vždy stejnou základní hodnotu za 1 cm). Nehodnotí se také prvky se zvýšeným biologickým potenciálem, protože přesné určování těchto vlastností by bylo pro stanovení poplatku a náhradní výsadby za kácené stromy značně složité. Zohlednění výskytu zvláště chráněných druhů vázaných na kácený strom je však v povolovacím procesu zachováno, neboť místně a věcně příslušný orgán ochrany přírody tuto skutečnost hodnotí v povolovacím procesu při udělování výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů dle § 56 zákona a stanovení případných náhradních opatření.

U kvalitativních parametrů stromu se hodnotí dva parametry, ze kterých vyplývají redukční koeficienty. U stavu stromu je zohledněno pouze kritérium zdravotní stav stromu, neposuzuje se však fyziologická vitalita stromu. Vyjmutí tohoto kritéria je dáno obtížnou zjistitelností fyziologické vitality stromu pro běžného uživatele metodiky v období vegetačního klidu (kdy probíhá nejvíce kácení) u opadavých stromů, tedy v době, kdy tyto stromy nejsou olistěné. V souladu s metodikou zůstala kritéria zohledňující polohový koeficient stromu, tedy atraktivita umístění stromu a růstové podmínky stromu.

U oceňování zapojeného porostu dřevin je u vstupních kategorií určující charakter porostu uvedena sloučená kategorie keře, namísto dvou kategorií dělící keře v metodice na keře nízké a dále keře střední a vysoké, protože pro potřeby stanovení poplatku a náhradní výsadby za kácené zapojené porosty není takovéto rozdělování potřebné.

Parametry hodnotící stav zapojeného porostu jsou oproti metodice upraveny a zjednodušeny. Není hodnocen pěstební stav porostu, neboť by toto kritérium mohlo být zavádějící (vlastník by mohl kvůli snížení hodnoty porostu, a tedy i poplatku za kácení nechat porost úmyslně zanedbat). Obdobně jako v metodice zůstalo kritérium vhodnosti porostu na daném stanovišti, které nově na místo pěstebního stavu porostu zohledňuje také kvalitu porostu (obdobné kritérium biologická hodnota porostu řeší metodika u druhého parametru). Druhý parametr společenská významnost porostu odpovídá atraktivitě umístění porostu dřevin dle metodiky. Takto upravené parametry pro určení redukčních koeficientů lépe odpovídají potřebě stanovení sazby poplatku za kácení a umožňují jejich srozumitelnější určení.

K čl. II – Přechodná ustanovení

V návaznosti na komplexní změny poměrné rozsáhlé části ZOPK se navrhují přechodná ustanovení, která z větší části stanoví pokračující platnost správních aktů vydaných podle stávající právní úpravy, případně stanoví lhůtu pro splnění nově ukládaných povinností.

K bodu 1

Standardní přechodné ustanovení zajišťující, že řízení a jiné postupy (např. proces vydání závazného stanoviska) zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posoudí podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodům 2 až 12

Stanovují se přechodná ustanovení související se změnami v povinnostech v oblasti druhové ochrany.

V souvislosti se zakotvením povinnosti předcházení negativních účinků venkovního osvětlení se stanoví, že uvedení staveb do souladu s požadavky na jejich osvětlení se vyžaduje při provedení jejich nejbližší změny, tj. není stanoveno žádné fixní období, v němž by potřebné přizpůsobení osvětlení muselo být zajištěno.

V kontextu přepracování právní úpravy provozování záchranných stanic se stanoví, že povolení k provozování záchranné stanice vydaná podle dosavadní právní úpravy zůstávají platná i po nabytí účinnosti novely.

S ohledem na přepracování právní úpravy památných stromů se obdobně stanoví pokračující platnost rozhodnutí o vyhlášení památných stromů vydaných podle dosavadní právní úpravy. Totéž platí i pro souhlasy s činnostmi v ochranném pásmu a výjimky z ochrany podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., a to jak ve vztahu k památným stromům, tak zvláště chráněným druhům. Stanovení ochranného pásma památných stromů vyhlášených podle dosavadní právní úpravy se váže na zápis do informačního systému ochrany přírody, provedený Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR v souvislosti s jeho zakotvením zákonem č. 364/2021 Sb.

Platnost dosavadních dokumentů po nabytí účinnosti novely se stanoví i pro případ dohod o způsobu hospodaření podle dnešního § 49 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. a dohod nahrazujících výjimku ze zvláštní druhové ochrany podle § 56 odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb. Veškeré tyto dohody uzavřené podle stávajícího právního stavu zůstávají v platnosti po dobu a za podmínek v nich stanovených.

K bodům 13 a 14

Vyhlášením NP Křivoklátsko vznikne na dotčeném území nový režim ochrany přírody vyplývající z ustanovení zákona vztahujícím se k území národních parků. Zachovávat na tomto území i nadále režim ochrany chráněné krajinné oblasti není účelné a vedlo by ke zbytečné administrativní zátěži a vzniku rozporu mezi cíli ochrany kategorií CHKO a národní park. Přechodné ustanovení proto vylučuje použití ochranného režimu stanoveného zákonem pro CHKO a na jeho základě vydanými správními akty a zároveň zřizovacím předpisem CHKO Křivoklátsko na části dosavadní Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, na které se vyhlašuje Národní park Křivoklátsko. V návaznosti na vyhlášení NP Křivoklátsko se předpokládá nové vyhlášení („přehlášení“) stávající CHKO Křivoklátsko postupem podle § 40 zákona č. 114/1992 Sb. K obdobné úpravě dochází pro případ (již dlouhodobého) překryvu části území stávajícího Krkonošského NP a jeho ochranného pásma s (dříve vyhlášenou) CHKO Jizerské hory.

K bodu 15

Zahájená správní řízení, popřípadě další správní postupy (vydání závazného stanoviska nebo vyjádření) dokončí nově příslušný orgán ochrany přírody – správa NP Křivoklátsko. Za tím účelem se stanoví, že lhůty pro vydání uvedených správních úkonů běží znovu ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Předpokládá se, že půjde pouze o jednotky běžících řízení.

K bodu 16

Ustanovení zakládá pověření MŽP k provedení kroků nezbytných ke zřízení nové správy národního parku jako státní příspěvkové organizace podle § 79 odst. 3 písm. u) zákona k datu 1. července 2025. Těmito kroky jsou zejména vydání zřizovací listiny organizace a zajištění plánování mzdových, provozních a investičních prostředků nezbytných pro vznik a zahájení provozu organizace v rámci státního rozpočtu.

K bodu 17

Delimitace pracovníků AOPK ČR bude provedena k datu vzniku národního parku, tj. k 1. lednu 2026. Důvodem je zajištění kontinuity výkonu státní správy na území CHKO Křivoklátsko před vznikem národního parku a po něm.

K bodu 18

Přechod příslušnosti hospodařit s majetkem ČR z AOPK ČR na novou správu národního parku bude proveden k datu vzniku národního parku, tj. k 1. lednu 2026. Důvodem je zajištění souběhu s delimitací pracovníků AOPK ČR, kteří tento majetek využívají k plnění svých pracovních úkolů a zajištění kontinuity výkonu státní správy na území CHKO Křivoklátsko před vznikem národního parku a po něm.

K bodu 19

Jedná se o bezúplatné převedení majetku, ke kterému doposud vykonává právo hospodaření státní podnik Lesy ČR, který je tvořen objekty dvou hájoven a bývalé lesní správy v Nižboru, včetně souvisejících pozemků, které se nacházejí na území CHKO Křivoklátsko v těsném sousedství území národního parku. Tyto stavby a pozemky jsou funkčně spojeny se správu lesů na území národního parku, které budou rovněž převedeny na správu národního parku. Jedná se o objekty, které bude nová správa národního parku potřebovat pro zajištění správy a péče o lesní majetky na území národního parku, jež bude zajišťovat.

K bodu 20

Jedná se o bezúplatné převedení majetku, ke kterému doposud vykonávají právo hospodaření státní podniky Lesy ČR a Vojenské lesy a statky, který je tvořen převážně lesními pozemky, zemědělským půdním fondem a objekty několika hájoven, včetně souvisejících pozemků, které se nacházejí na území nového národního parku. Tyto stavby a pozemky budou na správu národního parku převedeny v souladu s ustanovením § 22 odst. 2 zákona („S lesy, s pozemky určenými k plnění funkcí lesa a s jiným majetkem ve vlastnictví státu souvisejícím s plněním funkcí lesa na území národního parku a jeho ochranného pásma je podle své územní příslušnosti uvedené v § 78 příslušná hospodařit správa národního parku.“). Jedná se o pozemky a objekty, které bude nová správa národního parku potřebovat pro zajištění správy a péče o lesní ekosystémy na území národního parku v souladu s povinnostmi, které jí vyplývají z ustanovení zákona a dalších právních předpisů.

K části druhé, čl. III (změna zákona o požární ochraně)

K bodu 1 (§ 7 odst. 4 až 10)

Navrhované ustanovení v odstavci 4 a 5 zavádí pojem „určená lesní cesta“ jako jednoznačný identifikátor lesní cesty vhodné pro vjezd požární techniky, resp. využitelné ze strany sil a prostředků jednotek požární ochrany.

Požadavky na lesní cesty vychází ze stavebního zákona a vyhlášky o technických požadavcích na výstavbu. Technické parametry lesních cest jsou uvedeny v ČSN 73 6108, která rozděluje lesní cesty do několika kategorií podle sjízdnosti (celoroční, sezónní) a podle šířky a únosnosti. Nově budované lesní cesty pro celoroční provoz nebo sezónní provoz, stejně tak ostatní trasy pro lesní dopravu (tzv. lesní svážnice) mají šíři 3 m.

Návrh úpravy vytváří předpoklad garance šířky a celkové únosnosti lesní cesty určené pro požární techniku a její bezpečný průjezd. Ve většině případů se bude jednat o lesní cesty typu 1L a 2L. V odstavci 5 je pak zakotvena povinnost vlastníka určené lesní cesty na základě nastavených parametrů podle odstavce 4 tuto udržovat v požadovaném stavu. Zároveň je zakotven požadavek na údržbu určené lesní cesty v rozsahu průjezdního profilu v celé stanovené šířce (až 3,5 metru).

Odstavec 6 definuje podmínky pro zajištění požární ochrany na území lesů zvláštního využití, zejména národních parků. Jedná se o proaktivní opatření zásadně přispívající k zajištění prevence vzniku požáru, včasné detekce, omezení rychlosti šíření a provedení rychlého zásahu. Jsou definovány protipožární předěly, které zabraňují přenosu požáru na stavbu určenou pro bydlení, rodinnou rekreaci, stavbu pro obranu státu, stavbu užívanou bezpečnostním sborem, nemovitou kritickou infrastrukturu a území s přítomností nebezpečných látek, munice nebo podobných předmětů, které představují zvýšené nebezpečí pro zásah jednotek požární ochrany. Pro zajištění účinného hašení požáru je nezbytné zajištění dostatečného množství požární vody. Nově je definováno i zajištění požární vody v lesním. Zdroje požární vody slouží jak pro zásah jednotek požární ochrany, tak pro možnou prvotní iniciativu návštěvníka lesa. Rozvoj požáru je přímo závislý na době jeho zpozorování, čím je tato doba kratší, tím je větší pravděpodobnost na rychlé uhašení požáru na relativně malé ploše. Lesy zvláštního užití představují specifická rizika s ohledem na specifické postupy hospodaření v lese. V případě nebezpečí vzniku požáru je nově zakotvena povinnost pro zajištění rychlé detekce lesního požáru. Toto je možné zajistit například bezpilotními prostředky nebo systémy autonomní detekce požáru. S ohledem na specifické podmínky lesů zvláštního užití je nezbytné, aby došlo k zajištění hašení pomocí letecké techniky, zejména v úsecích lesa, kde není možné s ohledem na charakter terénu nebo nemožnost zbudování lesních cest provést hašení pozemními prostředky. Ministerstvo životního prostředí mají nově povinnost zajistit letecké hašení, kde je možnost toto učinit prostřednictvím vlastních sil, soukromého subjektu nebo prostřednictvím Letecké služby Policie České republiky za úhradu vynaložených nákladů. Pro účinný zásah je nezbytné zajištění dostatečného množství určených lesních cest, proto je nově zavedena povinnost budování nebo udržování určených lesních cest, případně vymezení území, ve kterém není možné provádět požární zásah pozemní cestou. S ohledem na specifické nebezpečí a s tím spojenou taktiku vedení zásahu v souvislosti s potřebou zajištění trvalé dostupnosti zdrojů požární vody, včasného zpozorování požáru a včasné reakce ze strany zaměstnanců je nezbytné, aby byl ze strany národního parku či Ministerstva životního prostředí k dané lokalitě zpracován vnitřní dokument, který bude stanovovat odpovědnost jednotlivých zaměstnanců a požadavky na jejich školení.

Odstavec 8 jasně stanoví, že území ve vzdálenosti do 500 od určené lesní cesty je určené k pozemnímu zásahu proti požáru, území, které není zpřístupněno určenou lesní cestou je územím určeným pro prvotní zajištění hašení požáru pomocí leteckého hašení.

Odstavec 9 nově definuje protipožární předěl. Cílem protipožárního předělu je omezit nebo zabránit šíření lesního požáru na stavbu určenou pro bydlení, rodinnou rekreaci, stavbu pro obranu státu, stavbu užívanou bezpečnostním sborem, nemovitou kritickou infrastrukturu a území s přítomností nebezpečných látek, munice nebo podobných předmětů, které představují zvýšené nebezpečí pro zásah jednotek požární ochrany. Protipožární předěl je tvořen terénní brázdou, komunikací, vodním tokem apod. o šířce nejméně 2,5 metru, tento úsek lesa omezí nebo zabrání šíření požáru po povrchu (hrabanka, suchá tráva) a částečně i v případě podzemnímu požáru.

Odstavec 10 stanoví, že smysl protipožárního předělu spočívá ve snížení lehce hořlavého materiálu (suché větve, odumřelé části stromů) v lesním porostu ve vzdálenosti 15 metrů od protipožárního předělu sníží riziko přenosu požáru pozemní cestou, omezí výkon požáru a zabrání přenosu požáru v korunách stromů nebo „skokovému“ přenosu požáru. To však platí pouze v lesích starších 30 let.

K bodu 2 (§ 7a a 7b)

K § 7a:

Navrhované ustanovení odstavce 1 zavádí povinnost zpracování „dokumentace zdolávání lesních požárů“ pro nejvíce rizikové lesní celky z hlediska závažnosti případného přírodního požáru. Jedná se výhradně o národní parky. Tyto lesní celky byly identifikovány pro svoji výjimečnost z pohledu značně problematické možnosti provádění požárního zásahu jednotkami požární ochrany. Jedná se obvykle o území se ztíženou možností orientace v rozsáhlém a strukturně komplikovaném uspořádání lesních porostů a lesních cest, kdy je k provedení účinného a bezpečného zásahu jednotkami požární ochrany velmi účelné disponovat ucelenou dokumentací popisující daný prostor do žádoucích detailů se zaměřením na označení zásadních prvků usnadňujících nebo znesnadňujících provedení požárního zásahu.

Navrhované ustanovení odstavce 2 detailně definuje strukturu a obsah dokumentace zdolávání lesních požárů. Dokumentace zdolávání lesních požárů se člení na textovou a grafickou část a obsahuje informace potřebné k provedení zásahu ze strany jednotek požární ochrany ve vymezeném území.

Navrhované ustanovení odstavce 3 zakotvuje oprávnění ke zpracování dokumentace lesních požárů pouze pro osoby k tomu odborně způsobilé podle § 11 odst. 1 a 2 tohoto zákona, a to z důvodu garance zachování kvalitativního standardu pro dokumentaci zdolávání požárů obecně.

Navrhované ustanovení odstavce 4 zavádí povinnost zpracovatele dokumentace zdolávání lesních požárů po projednání v radě národního parku tuto dokumentaci zaslat ke schválení územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje. V případě, že dojde ke změně podmínek, na základě, kterých byla zpracována dokumentace zdolávání lesních požárů, tuto je nutno bez zbytečného odkladu aktualizovat a zaslat ke schválení příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje. Zavedení této povinnosti je nezbytné pro zajištění prokazatelného zpracování, aktuálnosti a relevance dané dokumentace a seznámení s jejím obsahem místně příslušnými jednotkami požární ochrany pro účel výkonu požární prevence nebo efektivního provedení požárního zásahu.

Z důvodu specifického právního úkonu, kterým je schválení dokumentace zdolávání lesních požárů, odstavce 5 až 8 zakotvují procesní pravidla pro schválení této dokumentace. Přiměřeně se zachovává postup jako u schválení dokumentace zdolávání požárů. Vycházeno tak bylo z ustanovení § 6b tohoto zákona. Cílem schvalovacího procesu je, aby předložená dokumentace svým obsahem, rozsahem či způsobem zpracování odpovídala stanoveným požadavkům. Dokumentace zdolávání lesních požárů bude schvalována ve správním řízení i v případě, že bude zpracována odborně způsobilou osobou a projednána v radě národního parku, neboť je žádoucí, aby i v takovém případě byly dokumentace zpracována na požadované odborné úrovni, což bude zajištěno právě schválením územně příslušného hasičského záchranného sboru.

K § 7b:

Navrhované ustanovení zavádí opatření obecné povahy vyhlášené v mimořádných případech a za jasně definovaných podmínek (např. klimatických), jehož účelem je předcházet vzniku nebo šíření přírodních požárů. K tomuto účelu se stanovují omezení mající za cíl předcházet vzniku nebo šíření požáru. Jedná se primárně o omezení či zákazy, které je možno stanovit po určitou dobu ve vztahu na konkrétní činnost nebo službu. Toto opatření se nijak nedotýká jiných opatření, omezení, zákazů nebo příkazů platných na daném území v dané době (např. nařízení kraje nebo obecní vyhláška), spíše je jejich doplňkem. Z hlediska závaznosti mimořádného opatření ponechává navrhované ustanovení možnost vztažení závaznosti pro konkrétní osoby resp. subjekty až v textu mimořádného opatření z důvodu možnosti konkrétního efektivního cílení a minimalizaci nutných negativních dopadů. U každého opatření je tak nutno před jeho vydáním provést test proporcionality. Základním předpokladem pro vyhlášení opatření obecné povahy je pak výstraha Českého hydrometeorologického ústavu.

Opatření obecné povahy k předcházení vzniku a šíření požáru se vztahují toliko na prostor mimo zastavěné území obce.

Opatření obecné povahy k předcházení vzniku a šíření požáru lze vydat v případě zvýšeného nebezpečí vzniku lesního požáru nebo jeho šíření na základě hydrometeorologické výstrahy pro celé území České republiky nebo jeho část.

Navrhované ustanovení má za cíl garantovat možnost ministerstva nařídit mimořádné opatření pouze v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu, na základě jednoznačných ukazatelů a se zaměřením na konkrétní činnost, zejména s ohledem na minimalizaci negativních dopadů na fyzické či právnické osoby. Dále pro snížení negativních dopadů bude účinnost opatření obecně stanovena na dobu 4 dnů ode dne jeho vydání, pro možnost přípravy dotčených osob a subjektů na dopady vyhlášeného mimořádného opatření ke snížení jeho negativních dopadů. Navrhované ustanovení řeší také nutnost pravidelného přezkumu vydaného mimořádného opatření z hlediska nutnosti jeho pokračování s ohledem na aktuální hodnoty rozhodných ukazatelů (např. klimatických podmínek) a jeho případného zrušení, pokud potřeba jeho platnosti dále netrvá. Mimořádné opatření je z důvodu maximální informovanosti veřejnosti vyvěšováno na úřední desce Ministerstva vnitra, hasičských záchranných sborů krajů, krajským úřadům a obecních úřadů v územně samosprávných celcích, jejichž správních obvodů se má opatření obecné povahy týkat.

K bodu 3 (§ 24 odst. 1)

Jedná se o kompetenční ustanovení, které v návaznosti na ustanovení § 7b zakotvuje do výčtu kompetencí a úkolů Ministerstva vnitra na úseku požární ochrany možnost vydat pro celé území České republiky nebo její části mimořádné opatření k předcházení vzniku a šíření požáru, čímž naplňuje jeden ze základních cílů navrhované novely zákona o požární ochraně.

K bodu 4 (§ 29 odst. 1)

Ruší se povinnost obce zřizovat ohlašovnu požáru a další místo, odkud lze hlásit požár. Uvedené vyplývá z aplikační praxe, kdy v současné době není daný institut s ohledem na náklady do něj vložené využíván. Důvodem je skutečnost, kdy většina požárů je hlášena prostřednictvím tísňových linek 150 a 112, které jsou pro veřejnost nepřetržitě dostupné.

K bodu 5 (§ 30)

Navrhované ustanovení jasně stanoví, že vláda svým nařízením stanoví podrobnosti k upřesnění potřebných náležitostí dokumentace zdolávání lesních požárů. Obsahuje zákonné zmocnění k upřesnění ustanovení § 7a odst. 2.

K bodu 6 (§ 69 odst. 1)

Rozšiřuje se okruh osob, které zřizují požární hlídku o správu národního parku. Pochopitelně dokumentace zdolávání lesního požáru může stanovit, že správa národního parku může zřídit požární jednotku, pokud je to vzhledem k rozloze národního parku a jeho prostředí žádoucí.

K bodu 7 (§ 76 odst. 2)

Navrhovaná změna rozšiřuje výčet možných přestupků právnických a podnikajících fyzických osob na úseku požární ochrany. Cílem je zajištění vymahatelnosti omezení stanovených mimořádným opatřením podle § 7b u právnických a podnikajících fyzických osob. Dále se nová sankce dotýká subjektů, u kterých je stanovena povinnost zpracování dokumentace zdolávání lesních požárů a její aktualizace. Aby došlo k naplnění účelu navržené právní úpravy, je nutné, aby bylo možno vynutit omezení vyplývající z mimořádného opatření i u právnických a podnikajících fyzických osob a zároveň je třeba zajistit řádné zpracování dokumentace zdolávání lesních požárů, včetně její aktualizace. Pokud by nebylo možno uvedené vymáhat nebo by povinné subjekty nabyly dojmu, že je ekonomičtější právo nedodržovat, neboť není vymáháno, ztratila by navržená úprava svojí legitimitu.

K bodu 8 [§ 78 písm. z)]

Navrhovaná změna rozšiřuje okruh možných přestupků na úseku požární ochrany v souvislosti s novými povinnostmi stanovenými v § 7 odst. 4 a 5. Uvedené pak souvisí s vymahatelností práva, což lze považovat za jeden z hlavních předpokladů pro fungování právního státu.

K bodu 9 [§ 78 odst. 1 písm. z)]

Navrhovaná změna je legislativně technickou úpravou. Důvodem je doplnění nového písmene ab) do výčtu přestupků na úseku požární ochrany.

K bodu 10 [§ 78 odst. 1 písm. aa)]

Navrhovaná změna je legislativně technického rázu, kdy vztažné zájmeno „kdo“ je již uvedeno v závěru úvodní části odstavce 1.

K bodu 11 [§ 78 odst. 1 písm. aa) a ab)]

Navrhovaná změna rozšiřuje výčet možných přestupků na úseku požární ochrany, a to v souvislosti se zavedením možnosti vyhlášení mimořádného opatření podle § 7 odst. 4.

K bodu 12 [§ 78 odst. 2)]

Navrhovaná změna rozšiřuje možnost udělení pokuty za přestupek na úseku požární ochrany v souvislosti s návrhem nového ustanovení odstavce 1 písm. ab), kdy pro tento konkrétní přestupek určuje výši pokuty do 50 000 Kč.

K čl. IV Přechodná ustanovení

Navrhované znění přechodného ustanovení stanoví lhůtu pro zpracovatele dokumentace zdolávání lesních požárů podle navrhovaného znění § 7a k jejímu zaslání územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje. Tato lhůta byla s ohledem na předpokládanou časovou náročnost zpracování určena do šesti měsíců od nabytí účinnosti zákona. V případě, že je ze strany národního parku zpracována dokumentace zdolávání požárů, účinností tohoto zákona se tato dokumentace považuje za dokumentaci zdolávání lesních požárů s tím, že její dopracování podle požadavku § 7a se předpokládá do jednoho roku od nabytí účinnosti tohoto zákona.

K části třetí, čl. V (změna trestního zákoníku)

V rámci předkládané novely ZOPK v oblasti druhové ochrany jsou mj. navrženy výše popsané změny v kategorizace zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které zahrnují jak změny názvů kategorií ochrany, tak podmínek ochrany zvláště chráněných druhů, tedy zákazů stanovených zákonem k jejich ochraně. Vzhledem ke skutečnosti, že s pojmy i vymezením ochrany dle ZOPK je provázána mj. i úprava v oblasti trestněprávní odpovědnosti, vyvolávají navržené změny také potřebu dílčí úpravy příslušných ustanovení zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jež se týkají neoprávněného nakládání s chráněnými živočichy a rostlinami.

Na základě konzultace s Ministerstvem spravedlnosti, jako gestorem právní úpravy v oblasti trestní odpovědnosti, je proto navržena minimalistická změna v příslušné části trestního zákoníku, tedy hlavě VIII, jež se týká trestných činů proti životnímu prostředí. Navržená změna spočívá v doplnění společného ustanovení v § 296 o nový odst. 4, který specifikuje trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí (ve větším rozsahu) také ve vztahu k poškození ekosystémů, biotopů a biotopů druhů, jako složek životního prostředí, čímž bude zajištěno i potřebné pojmové provázání s novelou ZOPK (kde se mj. upřesňuje pojem biotop a biotop druhu). V návaznosti na to se poškození biotopu vyjímá z § 299 (kde bylo dosud zahrnuto v odst. 3 a odst. 4) a poškození a ohrožení ekosystému, biotopu nebo biotopu druhu tak bude nadále řešeno postupem podle § 293 nebo v případě poškození či ohrožení z nedbalosti dle § 294 trestního zákoníku. V samotném § 299 a § 300 trestního zákoníku, jež se týkají neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, jsou zahrnuty změny týkající se nově navržených názvů kategorií ochrany zvláště chráněných druhů a v rámci ZOPK zaváděné ochrany místních populací zvláště chráněných druhů (přičemž trestní zákoník již ve stávajícím znění tento pojem v § 299 odst. 3 písm. c) obsahuje). Spolu s tím (mj. v souvislosti s popsaným přesunem poškození biotopu pod úpravu dle § 293 a 294, resp. § 296) se zjednodušuje struktura § 299 trestního zákoníku, kdy navržené změny umožnily spojit dosavadní odst. 1 a 2 apod.

V rámci návrhu změn bylo dbáno na to, aby nebyla narušena transpozice dosavadní směrnice EP a Rady 2008/99/ES, o trestněprávní ochraně životního prostředí. Ve vztahu k nově přijaté směrnici EP a Rady (EU) 2024/1203, o trestněprávní ochraně životního prostředí a o nahrazení směrnic 2008/99/ES a 2009/123/ES se nicméně předpokládá, že potřebné změny budou předmětem komplexního návrhu Ministerstva spravedlnosti - tato směrnice tak byla zohledněna (aby navržená úprava nebyla s úpravou na úrovni EU v kolizi), ale nebyly řešeny všechny aspekty, které ze směrnice ve vztahu k dotčeným ustanovením vyplývají (jako je např. změna trestní odpovědnosti ve vztahu k druhům regulovaným na základě úmluvy CITES, resp. nařízení (ES) č. 338/97).

K části čtvrté a páté, čl. VI a VII (změna zákona o střelivu a změna zákona o munici)

V návaznosti na Národní strategii řešení nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů v ČR 2020-30 i závazek formulovaný v rámci programového prohlášení vlády ("Budeme prosazovat opatření k omezení nelegálního zabíjení živočichů i k omezení nezákonného obchodu s nimi") je na základě konzultace s Ministerstvem vnitra navrženo doplnění zbraňové legislativy v případech nelegálního, neoprávněného použití zbraně k zranění či usmrcení zvláště chráněných živočichů. Jedná se konkrétně o doplnění tzv. podmínek spolehlivosti držitele zbraně. Tyto podmínky v rámci nového zákona o zbraních a střelivu i zákona o munici zahrnují neoprávněný lov zvěře dle zákona o myslivosti a navrženo je tak doplnění, kterým by bylo obdobně posuzováno také neoprávněné zranění nebo usmrcení (zbraní nebo jiným nedovoleným způsobem, např. za použití jedu, želez apod.) chráněného živočicha, u nějž je dle ZOPK stanovena ochrana na úrovni jedinců.

Konkrétně jde tedy o doplnění § 19 písm. d) zákona o zbraních a střelivu a § 17 odst. 1 písm. d) zákona o munici.

K části šesté, čl. VI – Účinnost

Jako datum nabytí účinnosti předkládaného zákona se v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), ve znění pozdějších předpisů, navrhuje 1. leden 2026.

Výjimkou je ustanovení čl. I bodu 152., které se týká § 78 odst. 3 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb. Uvedeným bodem se toto ustanovení mění v návaznosti na právní úpravu evidence chráněných území v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí obsaženou v § 72a až 72c ZOPK zákonem č. 361/2021 Sb. Vzhledem k propojení obou informačních systému se právní úprava předávání údajů týkajících se ochrany nemovitých věcí v souvislosti s vyhlášením přírodních rezervací nebo přírodních památek a jejich ochranných pásem příslušnému katastrálnímu úřadu stala nadbytečnou, z toho důvodu byla odstraněna kompetence krajských úřadů (a Ministerstva obrany) k předávání stanovených údajů katastrálnímu úřadu, a to s účinností od 1. ledna 2025. Takto byla popsaná změna převzata i revidující novelou č. 149/2023 Sb. Vzhledem k tomu, že byla opomenuta analogická změna také ve vztahu ke kompetencím Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, přičemž toto opomenutí se čl. I bodem 152 napravuje, navrhuje se, aby tato změna nabyla účinnosti s co nejmenší prodlevou od nabytí účinnosti propojení evidence chráněných území a registru územní identifikace, adres a nemovitostí, resp. katastrem nemovitostí.

Další výjimky představují ustanovení, kterými se provádějí dílčí změny v oblasti právní úpravy fungování národních parků, nesouvisející přímo pouze s vyhlášením nového Národního parku Křivoklátsko. Vzhledem k povaze dotčených změn není opodstatněné, aby se s nabytím jejich účinnosti vyčkávalo až na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, naopak je žádoucí, aby účinnosti nebyly co nejdříve a umožnily efektivnější správu těchto území.

Správa NP bude zřízena již k 1. 7. 2025, tak, aby k tomu datu již byla schopna vykonávat alespoň v základním rozsahu jí svěřené kompetence orgánu státní správy (ochrana přírody, lesy, myslivost, rybářství, ochrana ZPF), odborné organizace a správce státního majetku; účinnost zákona je navržena ke dni 1. 1. 2026.

V Praze dne 4. prosince 2024

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

Ministr životního prostředí:

Mgr. Petr Hladík

podepsáno elektronicky