zákon č. 1/2020 Sb.

K čl. I

K bodu 1

Do poznámky pod čarou č. 1 se doplňují odkazy na transponované předpisy EU.

K bodu 2

Doplněn odkaz na Pařížskou dohodu, která byla přijata smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v prosinci 2015.

K bodům 3, 4 a 7

Po roce 2020 již EU nebude používat mezinárodní kredity pro účely splnění povinnosti v rámci EU ETS. Doposud toto bylo možné a většina účastníků trhu této možnosti využila, vzhledem k finanční výhodnosti této možnosti. Flexibilní mechanismy, které generovaly emisní kredity a které byly vytvořeny mezinárodní dohodou UNFCCC, však již nepokračují a v dohledné době se nepředpokládá jejich obnovení takovým způsobem, že by EU povolila použití takových kreditů v EU ETS. Souvisí s odstraněním § 16 (viz bod 49).

K bodu 5

Úprava definice provedená za účelem uvedení do souladu se Směrnicí. Povolení není vázáno na získání povolenek. Např. zařízení, která budou mít výjimku podle nově navrhovaného 6a (tzv. opt-out, viz níže), budou mít povolení, aniž by zároveň podléhala režimu obchodování s povolenkami.

K bodu 6

Nové vymezení pojmu „nový účastník na trhu“ vyplývá z čl. 1 bodu 7 transponované směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/410. Tento termín je pak používán nikoli v zákoně samotném, ale v přímo použitelném nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES.

K bodu 8

ČR má povinnost plnit své závazky i v sektoru non-EU ETS. V rámci tohoto sektoru jsou každému státy stanoveny tzv. „roční emisní příděly“, se kterými může manipulovat v rámci non-EU ETS flexibility (tj. převádění, prodávání či kupování přídělů). Základní povinnosti státu nejsou jinde zakotveny, kvůli podobnosti agendy jsou proto zařazeny pod tento zákon. Povinnosti vyplývají z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842.

K bodu 9

Doplnění pojmu úrovně činnosti vychází z novelizace nařízení Komise (EU) 601/2012, kdy tento údaj bude důležitý pro účely flexibilnější změny alokace (novelizace dle Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES.

K bodům 10 až 12

V obchodovacím období 2021-2030 dochází ke změně pravidel bezplatné alokace, která bude těsněji navázána na výrobu v zařízení. S tím souvisí nutnost vykazování, harmonizace reportovacích standardů, změna pravidel pro změnu bezplatné alokace a termínů pro notifikaci ministerstvu.

Změny provedené v § 4 odst. 2 a 3 reflektují skutečnost, že z článku 6 směrnice 2003/87/ES byl vypuštěn požadavek na pravidelný pětiletý přezkum všech povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů.

K bodům 13 a 14

Úprava účasti na systému obchodování související s nově zavedenou výjimkou pro zařízení do 2500 tun ekvCO2 (§ 6a).

K bodu 15

Nový § 6a transponuje článek 1 bod 35 transponované směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/410, tedy nově vložený čl. 27a směrnice 2003/87/ES. Toto ustanovení představuje tzv. opt-out malých zařízení, která na jeho základě nebudou mít povinnost účasti na systému obchodování s povolenkami, a tudíž nebudou muset vyřazovat každoročně povolenky za emise skleníkových plynů vypuštěné do ovzduší. Zároveň se těchto zařízení nebude týkat povinnost ověřování emisního výkazu. Povinnost zjišťovat a vykazovat emise však bude mít provozovatel i v tomto režimu, avšak podle zjednodušených pravidel uvedených v rozhodnutí. To zajistí, že základní podmínka pro udělení výjimky (maximální roční emise do 2500 tun ekvCO2) bude vždy dodržena. Rozhodnutí o výjimce vydává Ministerstvo životního prostředí.

K bodu 16

Jedná se o transpozici bodu 13 v čl. 1 směrnice 2018/410 (mění článek 10 směrnice 2003/87/ES o dražení povolenek), který upravuje množství povolenek k dražbě. Množství určené k dražbě se snižuje o část povolenek, které se přesouvají do rezervy tržní stability.

K bodu 17

Ustanovení v souladu s článkem 3d odst. 1 směrnice 2003/87/ES určuje podíl povolenek pro letectví, které mají být draženy, a nepředstavuje věcnou změnu oproti stávající právní úpravě. Úprava je pouze formulační. Celkové množství povolenek pro letectví, od něhož se dražební podíl odvozuje, je stanoveno podle § 13 odst. 1 zákona.

K bodu 18

Ustanovení § 7 odst. 3 je odstraněno, neboť povolenky zbylé ve zvláštní rezervě pro provozovatele letadel rezervě mají být dle současné unijní právní úpravy (do roku 2023, příp. do přijetí opatření ICAO) zrušeny, nikoli draženy. (Viz čl. 28a odst. 1 a 2 směrnice 2003/87/ES a nařízení EP a Rady 421/2014 a 2017/2392). Ustanovení je nadbytečné.

K bodu 19

Pro účely srozumitelnějšího právního zakotvení využití prostředků se vkládá slovo "zákonem". Z hlediska jisté předvídatelnosti ve využívání prostředků a pro zajištění souladu s požadavky pravidel EU je nutné tyto prostředky vynakládat na předem stanovené účely (tedy primárně ochranu klimatu). Časté změny ve způsobu využití těchto prostředků mohou být rizikem pro plnění požadavků legislativy EU a důvodem pro zahájení infringmentového řízení, proto je nutné, aby případné změny vycházely ze zákona.

K bodu 20

Suma účelově vázaných výnosů je návrhem snížena z 12 mld. Kč na 8 mld. ročně. Práh 8 mld. byl zvolen jako optimální rozdělení výnosů s ohledem na požadavek na účelově vázané využití části výnosů z dražeb podle čl. 10 odst. 3 směrnice a vyčlenění prostředků na financování kompenzací nepřímých nákladů podle § 11. Pokud budou výnosy z dražeb vyšší než součet nároků na financování podle předchozí věty, stávají se příjmem státního rozpočtu bez účelového vázání. Vláda by ovšem měla při plánování státního rozpočtu cílit na co nejvyšší využití výnosů z dražeb na účelově vázané výdaje, jelikož výnosy z dražeb mají sloužit právě pro financování opatření ke snižování emisí skleníkových plynů, zvyšování energetické účinnosti a k rozvoji OZE; nejedná se o obecný příjem státu sloužící k financování běžných výdajů.

K bodu 21

Účelově vázaná část výnosů z dražeb povolenek bude nově směřovat také do kapitoly Ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“), nikoli výhradně Státnímu fondu životního prostředí.

K bodu 22

K přidělení povolenek provozovatelům dochází každoročně na základě rozhodnutí ministerstva, a to v termínu do konce února. Pokud však v zařízení došlo v předchozím roce ke změně provozu, která má za následek potřebu změny množství přidělených povolenek, je nutné toto množství přepočítat, než budou provozovateli přiděleny povolenky. Navržená úprava tedy vyžaduje od provozovatele, aby v případě změny provozu předložil ministerstvu ověřené údaje o výrobě, podle kterých se vypočítá opravené množství povolenek, a to v termínu, který umožní ministerstvu buď množství povolenek přepočítat a přidělit do konce února, nebo ho odložit do doby, než bude možné dokončit proces změny množství přidělovaných povolenek a povolenky budou přiděleny následně.

K bodu 23

Doplňuje se ustanovení určující, jak naložit s emisními povolenkami, které se nacházejí v rejstříku po dobu delší než 5 let, aniž by bylo možno určit jejich majitele. Ustanovení je vhodné přidat z praktického hlediska, kdy k těmto situacím v minulosti docházelo a národní správce rejstříku nemá možnost naložit s povolenkami, o které se nikdo nehlásí.

K bodu 24

V poznámce pod čarou dosud uvedené nařízení Komise (EU) č. 1193/2011 bylo zrušeno a nahrazeno nařízením Komise (EU) č. 389/2013.

K bodu 25

Je odstraněno ustanovení s dočasnou použitelností, jehož obsah již byl konsumován.

K bodu 26

V souladu s novým zněním článku 13 směrnice 2003/87/ES je stanoveno, že povolenky jsou převoditelné do dalších obchodovacích období, naopak však nelze použít (vyřadit) nově vydanou povolenku (povolenku vydanou na následující obchodovací období) pro splnění povinnosti vyřadit povolenky za uplynulý poslední rok obchodovacího období předešlého.

K bodu 27

Ustanovení § 10 odst. 1 je upraveno v návaznosti na vydání nového nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 ze dne 19. prosince 2018, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES., které upravuje podrobná pravidla pro bezplatnou alokaci a nahradí stávající Rozhodnutí Komise 2011/278/EU. Věty druhá a třetí byly přesunuty do samostatného odstavce 4 (viz níže).

Ustanovení § 10 odst. 2 upřesňuje postup při změně v provozu zařízení, která má za následek změnu v množství bezplatně přidělovaných povolenek (souvisí s § 3 odst. 6 písm. b), kde je doplněno „úrovní činnosti“, což je údaj nutný k flexibilnějšímu rozhodování o bezplatném přidělování povolenek). Ustanovení o možnosti kompenzace nepřímých nákladů spojených s emisemi (promítnutí nákladů do cen elektřiny pro energeticky náročná odvětví) se přesouvá v (rozšířené a upřesněné podobě) do samostatného § 11. Nový odstavec 3 v § 10 nahrazuje postupy dosud upravené v § 11 odst. 7, tedy pokud je zjištěno, že provozovatel nepředal stanovené údaje související se změnou na zařízení nebo tyto údaje neodpovídají předepsaným požadavkům. Odstavec 4 pouze přebírá právní úpravu dosud obsaženou v § 10 odstavci 1. Z § 10 byla z důvodu lepší přehlednosti právní úpravy vyčleněna ustanovení týkající se povolenek pro provozovatele letadel, která byla přesunuta do § 13. Ten se tak nyní věnuje bezplatné alokaci pro provozovatele letadel komplexně.

K bodu 28

K § 11 – Kompenzace nepřímých nákladů

V § 11 je upraven rámec pro poskytování finanční kompenzace nepřímých nákladů vzniklých v důsledku zpoplatnění emisí skleníkových plynů v systému EU ETS a promítnutých výrobci elektřiny do cen elektřiny, které účtují energeticky náročným odvětvím ohroženým únikem uhlíku. Možnost poskytovat kompenzace nepřímých nákladů byla doposud obsažena v § 10 odst. 2 zákona. K posílení funkce tohoto institutu v ČR dochází s ohledem na riziko přesouvání výroby mimo EU, zejm. v souvislosti s očekávaným nárůstem ceny povolenek. Nové znění § 11 ukládá vládě v souladu s doporučením čl. 10a odst. 6 revidované směrnice 2003/87/ES přijmout opatření ke kompenzaci těchto nákladů a vymezuje základní harmonogram a pravidla pro každoroční stanovení a vyplácení kompenzací. Vláda ve svém nařízení, které bude v souladu s novými evropskými pravidly týkajícími se státní podpory v EU ETS pro období 2021-2030 (vydání Sdělení Evropské komise se očekává v průběhu roku 2020), stanoví podrobnější pravidla a podmínky pro poskytování kompenzace. Následně bude každoročně nařízením vlády stanovena konkrétní celková finanční částka ze státního rozpočtu určená na kompenzace. Pro výpočet celkové částky pro výplatu kompenzací nepřímých nákladů je třeba znát za předchozí rok celkové výnosy z aukcí povolenek a data od subjektů, které budou předkládat žádosti o kompenzaci. Výnosy z aukcí za kalendářní rok, za který se žádá o kompenzace, zná Ministerstvo životního prostředí na začátku ledna následujícího roku a další data, zejména údaje o spotřebě elektřiny, budou subjekty předkládat Ministerstvu životního prostředí do 15. března. Na základě těchto dat připraví společně Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“) a MŽP návrh nařízení vlády, které bude přijato do konce června a v němž bude uvedena maximální částka, kterou je možné vyplatit. Tuto částku bude reflektovat návrh státního rozpočtu pro následující rok, ve kterém se kompenzace reálně vyplatí. Do konce září mohou subjekty podávat na MPO žádosti o kompenzace podle systémového nařízení vlády, které stanoví postup při výpočtu kompenzace na základě pokynů Evropské komise. Žádosti budou obsahovat provozní údaje ověřené akreditovanou osobou (akreditovanou národním akreditačním orgánem ČIA). Jedná se o stejnou akreditovanou osobu, kterou již dnes podle dosavadního znění adresáti povinností využívají k ověření výkazu emisí. MPO ve lhůtě 60 dní vydá rozhodnutí o kompenzaci, proti kterému zákon nepřipouští podání rozkladu. V souladu s postupem podle nařízení vlády se peněžní prostředky pro výplaty kompenzací poskytnou operátorovi trhu (OTE), který je vyplatí na základě rozhodnutí MPO jednotlivým subjektům do konce května následujícího kalendářního roku po podání žádosti. Obsah dosavadního § 11 byl přesunut do § 10, s nímž úzce souvisí (bezplatná alokace povolenek).

K § 12 – Modernizační fond

Směrnicí 410/2018 (nový čl. 10d směrnice 2003/87/ES) byl zřízen tzv. modernizační fond. Finanční prostředky určené do tohoto fondu budou pocházet z dražeb povolenek – od roku 2021 budou 2 % povolenek dražena za tímto účelem. Příjemci prostředků z modernizačního fondu budou členské státy, jejichž HDP na obyvatele v tržních cenách nepřesahoval v roce 2013 60 % průměru EU, seznam těchto států a jejich jednotlivé procentní podíly na finančních prostředcích z modernizačního fondu jsou určeny v nové příloze IIb směrnice 2003/87/ES. O vyplacení těchto podílů rozhoduje Evropská komise. V České republice bude tyto prostředky spravovat SFŽP a způsob jejich využití bude – v rámci pravidel stanovených evropskou legislativou – spoluurčovat nově vzniklý meziresortní poradní orgán, tzv. Rada Modernizačního fondu složená ze zástupců Ministerstva životního prostředí, Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva financí. Rada Modernizačního fondu bude posuzovat a doporučovat ministrovi ke schválení podmínky (parametry) jednotlivých programů a výzev. Po vyhlášení výzvy se bude proces posouzení konkrétních žádostí řídit zákonem č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétní investiční projekt musí být před vnitrostátním schválením nejprve předložen Evropské investiční bance a případně, pokud se bude jednat o neprioritní projekt, investičnímu výboru modernizačního fondu. Obecně jde o finance určené na zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie (OZE), zlepšení energetické účinnosti a modernizaci energetických soustav. Prostřednictvím Modernizačního fondu budou využity rovněž povolenky podle čl. 10c odst. 4 a polovina povolenek uvedených v čl. 10 odst. 2 písm. b) směrnice 2003/87/ES. Povolenky, které by jinak byly přiděleny v rámci dosavadního ust. § 12 (povolenky podle čl. 10c směrnice 2003/87/ES), budou přednostně využity v rámci Modernizačního fondu na investiční podporu projektů snižování emisí, zvyšování energetické účinnosti a rozvoje OZE provozovatelů zařízení spadajících do EU ETS – výrobců elektřiny. Tzn., že při vypisování výzev pro předkládání projektů bude odpovídající část vyčleněna pro podporu projektů v zařízeních na výrobu elektřiny, takže tyto projekty nebudou v soutěžním řízení soutěžit s žadateli mimo uvedený segment. Pouze pokud nebudou způsobilé projekty schopné vyčerpat všechny disponibilní prostředky v tomto segmentu, využijí se prostředky na podporu projektů ostatních žadatelů. Modernizační fond podpoří jak projekty, u kterých EIB potvrdí soulad s odst. 2 čl. 10d Směrnice 2008/87/ES (tzv. prioritní projekty), tak i projekty, u kterých o podpoře rozhodne investiční výbor podle odst. 7 čl. 10d Směrnice (neprioritní), přičemž alespoň 70 % finančních prostředků se použije na podporu prioritních projektů.

Takto využitý Modernizační fond přispěje ke snížení emisí skleníkových plynů, včetně sektoru mimo ETS, a ke splnění cílů ČR v oblasti OZE a energetické účinnosti.

Ustanovení směrnice, na něž je zde odkazováno (čl. 10 odst. 2 písm. b) a 10c odst. 4), jsou primárně směřována členskému státu – umožňují mu volbu nastavení zdrojů financování modernizačního fondu (ve spojení s článkem 10d odst. 4). Ustanovení směrnice tedy nestanoví žádné povinnosti pro vnitrostátní subjekty. Odkaz přímo na směrnici byl zvolen zejm. z toho důvodu, že nástroj přidělování bezplatných povolenek pro energetiku podle čl. 10c česká právní úprava obsahovat nebude, není proto možné odkázat v rámci vnitrostátního předpisu. Ustanovení tak splňuje předpoklady uvedené v článku 20a odst. 1 a 2 Metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství ČR v EU.

K bodu 29

Jde o formulační zpřesnění v nadpisu § 13.

K bodu 30, 31, a 34

Formální úprava, vypuštění slova „obchodovací“ (období), které již zákon nadále nepoužívá.

K bodům 33 a 38

Formulační úprava – u provozování letecké dopravy je použito spojení „bezplatné povolenky“ obdobně jako pro provozování zařízení (§ 10).

K bodům 32 a 35

Formální úprava – přesunutí obsahově shodné věty z odstavce 1 do odstavce 2. § 13 odst. 2 je doplněn o ustanovení, jehož účelem je zajistit MŽP možnost rozhodnout o odejmutí bezplatné alokace povolenek (po schválení Evropskou komisí). Při správě systému EU ETS může nastat situace, kdy provozovatel vykonává činnost letecké dopravy, přitom ale neplní povinnosti spojené například s vykazováním emisí a odevzdáváním povolenek. Typicky jde o situaci, kdy je společnost v insolvenci, ve které ale může být i několik let, činnost nadále nevykonává a nevykazuje emise a neodevzdává potřebné množství povolenek. V tomto případě neexistuje způsob, jak provozovateli letadel zastavit bezplatnou alokaci povolenek. U stacionárních zdrojů se podobné situace řeší tím, že je danému provozovateli zrušeno povolení k vypouštění emisí. Na rozdíl od stacionárních zdrojů se ale provozovatelům letadel žádné povolení nevydává. Například tedy právě v případě insolvence nelze povolení zrušit a na základě něho alokaci odejmout.

K bodům 36 a 39

Ustanovení zpřesňující formulaci týkající se způsobu bezplatné alokace provozovatelům letadel.

K bodu 37

Formální úprava – vypuštění slova „obchodovací“ (období), viz výše.

K bodu 40

Ustanovení o nepřidělování bezplatných povolenek na lety na letiště nebo z letišť mimo EHP bylo přesunuto z původního umístění v § 10. Došlo při tom také v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2392 k prodloužení této odchylky až do konce roku 2023 (oproti původnímu 2016). Druhá věta souvisí s úpravou provedenu v bodě 18. Povolenky zbylé ve zvláštní rezervě pro provozovatele letadel rezervě mají být dle současné unijní právní úpravy (do roku 2023, příp. do přijetí opatření ICAO) zrušeny.

K bodům 41 a 42

Ustanovení se upřesňuje a zároveň se vypouští definice rozdělení zařízení, postup je (včetně příslušných definic) nově stanoven přímo použitelným předpisem EU – Nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES.

K bodu 43

Úprava nadpisu části čtvrté souvisí se zrušením § 16 – viz níže.

K bodu 44

Zavedení legislativní zkratky „akreditovaná osoba“ bylo dosud součástí § 11, který je však kompletně nahrazen novým textem, proto je nutné legislativní zkratku posunout.

K bodu 45

Nařízení 2017/2392 ve svém čl. 1 odst. 6 písm. e) stanovuje hranici zakládající možnost nemít emisní zprávy ověřené. Pro lety celosvětové je tato hranice 25 000 tun CO2 ročně. Nově je stanovena jiná hranice pro lety v rámci Evropského hospodářského prostoru – 3 000 tun CO2.

K bodu 46

V poznámce pod čarou dosud uvedené nařízení Komise (EU) č. 600/2012 bylo zrušeno a nahrazeno prováděcím nařízením Komise (EU) č. 2018/2067.

K bodu 47

Nahrazením části textu v § 15 odst. 5 se kromě několika formulačních úprav ve větě první vypouští původní věta druhá, jejíž ustanovení bylo již v průběhu minulého období zkonzumováno a nemá tady další opodstatnění. Dále se upřesňuje, jakým způsobem se předkládá každoroční výkaz o množství emisí a následky nepředložení výkazu, resp. předložení vadného výkazu.

K bodu 48

Odstraněno nadbytečné sousloví.

K bodu 49

Vzhledem k tomu, že po roce 2020 již nebude podle směrnice 2018/410 možné tyto jednotky využívat, je § 16 zrušen bez náhrady.

K bodu 50

Souvisí s předchozím bodem. Vzhledem k četnosti výskytu pojmu „jednotky přiděleného množství“ je však text paragrafu pro přehlednost nahrazován jako celek. K pojmu „roční příděly emisí“ viz bod 8. Dále dochází k formální úpravě spočívající ve zpřesnění odkazu na zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

K bodům 51 až 54 a 58 a 59

Formální a legislativně technické úpravy textu části páté – Přestupky (souvisí s některými úpravami popsanými výše, zejm. v § 10, § 11 a dosavadním § 12).

K bodům 55 a 56

V návaznosti na možnost udělení výjimky podle nově navrhovaného § 6a byly formulovány dvě nové skutkové podstaty přestupku. Těmi jsou nepravdivé vykázání splnění podmínek pro výjimku a neoznámení relevantních změn v provozu.

K bodům 57 a 60

Navrhuje se navýšení horní hranice pokuty pro provozovatele zařízení, resp. letadla, který v rozporu se svými povinnostmi nemonitoruje či nevykazuje emise stanoveným způsobem. Vzhledem ke zvyšující se ceně povolenky, která se s největší pravděpodobností bude zvyšovat i v budoucnu, je nutné nastavit pokutu za nedodržování základních povinností vyšší, aby se předešlo situaci, kdy se provozovateli fakticky vyplatí porušovat pravidla a riskovat pokutu, která je ve srovnání s úsporou v podobě ušetřených povolenek poměrně nízká. Cena povolenky vzrostla během roku 2018 o téměř 400 % (z 6 euro na 24 euro) a v budoucnu je očekáván další růst ceny povolenky. V situaci, kdy emise některých provozovatelů zařízení za rok dosahují hodnoty kolem 5 milionů tun CO2, mají tito povinnost nakoupit povolenky v hodnotě až 110 milionů euro (22 eur za povolenku x 5 milionů tun CO2). Motivace k uvádění nesprávných údajů ve výkazech s cílem snížení množství emisí, za které musí být nakoupeny povolenky, tak může být značná. Dosavadní výše sazby tak rozhodně nepostačuje k odrazení pachatelů. Závažnost přestupku tak shledáváme za výrazně zvýšenou, a to nejen v souvislosti s vyšší cenou povolenky. V situaci, kdy se 99 % vědecké populace shodne na tom, že změna klimatu je antropogenního původu a je způsobena především zvyšujícími se emisemi CO2 z lidské činnosti, považujeme vzniklý následek přestupku za závažný, značně poškozující životní prostředí a globální klima a je potřeba jej postihovat výrazně přísněji. Cílem zvolení vysokého rozpětí pokut tak není ukládat neodůvodněně vysoké sankce, ale možnost sankcionovat alespoň ve výši zamlčených povolenek.

K bodu 61

Formální úprava – zpřesnění odkazu na přímo použitelné nařízení.

K bodu 62

V souvislosti s úpravami v § 18 je upraveno také kompetenční ustanovení k projednávání přestupků v § 25.

K bodům 63 a 64

Prodloužení období pro takzvané opatření „stop-the-clock“. To vyloučilo z EU ETS lety uskutečněné provozovateli letadel mimo Evropský hospodářský prostor. EU ETS tak pokrývá pouze lety v rámci Evropského hospodářského prostoru. Pravidlu bylo nařízením 2017/2392 prodloužena platnost, dokud nedojde k přezkumu. V dalším bodu je poté prodlouženo pravidlo pro exkluzi malých provozovatelů nekomerční letecké dopravy z EU ETS.

K bodu 65

Příloha č. 2 se zrušuje, neboť postup je nově stanoven přímo použitelným předpisem EU - Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES.

Příloha č. 3 se ruší, neboť bezplatné přidělování povolenek pro výrobce elektřiny již nebude probíhat dle postupu ve stávajícím znění § 12, nýbrž v rámci Modernizačního fondu. Zprávy o investicích byly vyžadovány pro účely dosavadního § 12.

K čl. II

Změna energetického zákona je navrhována v souvislosti s novou kompetencí operátora trhu, která vyplývá z navrhovaného § 11 odst. 4 – vyplácení kompenzací nepřímých nákladů.

K čl. III Účinnost

Vzhledem k tomu, že většina nových ustanovení se vztahuje až k obchodovacímu období počínajícímu rokem 2021 a s ohledem na článek 4 (Přechodná ustanovení) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/410 se navrhuje, aby zákon jako celek nabyl účinnosti ke dni 1. ledna 2021. Výjimku tvoří body s účinností dnem vyhlášení ve Sbírce (zejm. se jedná o § 10, tedy rozhodování o bezplatné alokaci na období 2021-2026, které musí započít již v roce 2019. Dále jde o § 6a neboť o vynětí malých zařízení pro období let 2021- 2026 je třeba rozhodnout a uvědomit Evropskou komisi již v roce 2019. Dřívější účinnost má také zrušení pravidelného přezkumu povolení k emisím, které vychází z transponované směrnice, a některé dílčí opravy nedostatků platného textu).

V Praze dne 13. května 2019

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v.r.

Ministr životního prostředí: Mgr. Richard Brabec v.r.