zákon č. 102/2017 Sb.

I. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad (RIA)

SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA

1. Základní identifikační údaje Název návrhu zákona: Návrh novely autorského zákona (zákona č. 121/2000 Sb., o právu

autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů)

Zpracovatel / zástupce předkladatele:Předpokládaný termín nabytí účinnosti: Ministerstvo kultury1. dubna 2016

Implementace práva EU: ANO

Termín pro implementaci: 10. dubna 2016 Jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU: ANO

2. Cíl návrhu zákona

- Dosáhnout komplexní a vyvážené právní úpravy práv a povinností v oblasti autorského práva, především ohledně kolektivní správy práv.

- Implementovat směrnici 2014/26/EU o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu („SKS“) a v rámci toho v českém právním řádu detailněji upravit tzv. kolektivní správu práv.

- Upravit některé další otázky autorského práva, a to na základě zkušeností z aplikační praxe.

3. Agregované dopady návrhu zákona 3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: NE

Ministerstvo kultury (Kapitola 334) zajistí výdaje spojené s realizací tohoto návrhu zákona v rámci stávajícího limitu výdajů kapitoly, limitu funkčních míst a mzdových prostředků

3.2 Dopady na podnikatelské subjekty: ANO

Viz kapitola 2.16: Nepřímé dopady na podnikatelské subjekty vyvolá zrušení omezení odměn za přijímače v hotelových pokojích. Dopady nelze přesně kvantifikovat, podrobněji viz bod 2.16.

3.3 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje): NE

3.4 Sociální dopady: NE

3.5 Dopady na životní prostředí: NE

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE (RIA)

1. Důvod předložení a cíle

Návrh novely autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

„AZ“) předkládá Ministerstvo kultury („MK“) podle plánu legislativních prací ze dvou

hlavních důvodů. Prvním je povinnost implementovat směrnici 2014/26/EU o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území

k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu („SKS“) a v rámci toho v českém

právním řádu detailněji upravit tzv. kolektivní správu práv. Druhým důvodem je záměr předkladatele upravit některé další otázky autorského práva, a to na základě zkušeností z aplikační praxe. Tyto oblasti úpravy rovněž v mnohém souvisejí s kolektivní správou práv, ale SKS není hlavním impulzem pro jejich řešení.

Cílem navrhované úpravy je především kvalitnější kolektivní správa práv a kvalitnější právní prostředí pro výkon kolektivní správy. Toho se právní úprava snaží dosáhnout jak implementací evropských pravidel, tak odstraněním problémů stávající domácí úpravy, a to především na základě konzultací s dotčenými subjekty.

Přehled jednotlivých oblastí právní úpravy dotčených návrhem novely:

Oblast úpravy

1. Právní forma kolektivních správců (KS) 2. Hlasování v nejvyšším orgánu KS bez osobní účasti 3. Zpráva o transparentnosti a jiné informační povinnosti KS 4. Outsourcing činností KS 5. Lhůty k vyplácení odměn 6. Užití nerozdělitelných částek odměn 7. Povinnosti uživatelů vůči KS 8. Mechanismus vyřizování stížností na KS 9. Soudní či rozhodčí řízení 10. Licencování online služeb 11. Nezávislí správci práv 12. Pověření k výkonu kolektivní správy při odnětí oprávnění jinému KS 13. Tvorba sazebníků 14. Licencování užití autorských děl paměťovými a vzdělávacími

institucemi – digitalizovaný obsah, kopírování apod.

15. Licencování osiřelých děl 16. Zrušení omezení odměn za přijímače v hotelových pokojích 17. Odměna pro nakladatele za půjčování v knihovnách 18. Zavedení technické neutrality v oblasti licencování přenosu vysílání

1.1. Název

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

1.2. Definice problému

Kolektivní správa autorských a souvisejících práv (dále jen „kolektivní správa“) je tradiční a standardní institut autorského práva, upravený zejména v ustanoveních § 95 – 104 AZ. Kolektivní správa zajišťuje efektivní výkon práv (autorských i práv s autorským právem souvisejících) v případech, kdy uzavírání individuálních smluv mezi nositeli práv a uživateli nebo vybírání odměn, náležejících nositelům práv ze zákona, jednotlivými nositeli práv není reálné nebo ekonomicky i jinak efektivní. Zároveň kolektivní správa umožňuje užití autorskoprávně chráněného obsahu, a tím i jeho zpřístupňování veřejnosti. SKS popisuje podstatu a úlohu kolektivní správy v recitalu 2. V rámci kolektivní správy je potřeba řešit základní problémy jakékoli správy majetku s roztříštěným vlastnictvím. Obecněji v sociologické či právně-ekonomické terminologii jde o typickou situaci kolektivní akce a souvisejících problémů (agency problem, free-riding problem aj.). V praktické rovině jde především o zajištění dostatečné transparentnosti kolektivních správců práv (dále jen „kolektivní správci“ nebo „KS“) a efektivních mechanismů pro řešení konfliktů mezi zúčastněnými subjekty, jak mezi nositeli práv a KS, tak mezi KS a uživateli předmětů ochrany. V oblasti kolektivní správy je typický monopolní výkon kolektivní správy, ať už se vyvinul a setrvává přirozenou cestou jako nejpraktičtější způsob výkonu kolektivní správy, a to jak z hlediska nositelů práv, tak zejména z hlediska uživatelů, nebo je stanoven výslovně zákonem. Monopol se vyvinul přirozenou cestou, v některých státech, je stanoven přímo zákonem, jak je tomu v případě české právní úpravy platné od roku 2000 (do té doby existoval monopol faktický). S existencí monopolu souvisí otázky jeho možného zneužití a nastavení mechanismů, které by takovému zneužití zamezily.

Evropská komise pozadí právní úpravy nastiňuje takto:

Tvůrčí odvětví významně přispívají k HDP, zaměstnanosti a růstu v EU. Šíření zboží a služeb chráněných autorským právem (např. knih, filmů, hudebních nahrávek) vyžaduje udělování licencí k právům různých nositelů práv (např. autorů, výkonných umělců, producentů). Při udělování licencí k těmto právům často důležitou roli sehrávají kolektivní správci, zejména v případech, kdy přímé udělování licencí nositeli práv není možné nebo prakticky proveditelné. Z hlediska mnoha komerčních uživatelů, činných v oblasti tradičních (např. vysílání, kabelový přenos) i nových forem využívání děl (např. stahování dat, streamingové služby), je úloha kolektivních správců rovněž nezbytná. Kromě toho hrají klíčovou úlohu při ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů tím, že umožní i nejmenšímu a méně oblíbenému repertoáru proniknout na trh. Zdroj: Souhrn posouzení dopadů – průvodní dokument k návrhu SKS

Druhý recital SKS:

Pro šíření obsahu, který je chráněn autorskými právy a právy s nimi souvisejícími, včetně knih, audiovizuální produkce a hudebních nahrávek, a související služby je třeba od různých nositelů autorských práv a souvisejících práv, jako jsou autoři, výkonní umělci, producenti a vydavatelé, obdržet licence k právům. Nositel práv si v souladu s právními předpisy Unie a s mezinárodními závazky Unie a jejích členských států běžně volí mezi individuální nebo kolektivní správou svých práv, pokud členské státy nestanoví jinak. Správa autorských práv a práv s nimi souvisejícími zahrnuje udělování licencí uživatelům a provádění auditu u nich, sledování užití práv, prosazování autorského práva a práv s ním souvisejících, vybírání příjmů z výkonu práv pocházejících z využívání práv a rozdělení částek příslušejících nositelům práv. Organizace kolektivní správy umožňují nositelům práv, aby získali odměnu za užití práv, která by sami nemohli kontrolovat nebo prosazovat, a to i na zahraničních trzích.

Souvislost mezi efektivitou kolektivní správy a využíváním hudebních děl online popisuje EK takto:

Posouzení dopadů se zabývá dvěma druhy problémů: problémy týkajícími se obecného fungování kolektivních správců (bez ohledu na kategorii nositelů práv, které zastupují, či kategorii práv, která spravují) a zvláštními problémy souvisejícími s udělováním licencí pro více území k využívání hudebních děl online. Tyto problémy jsou vzájemně propojeny, neboť problémy spojené s udělováním licencí do značné míry vyplývají z neschopnosti nositelů práv dostat se k informacím a vykonávat skutečnou kontrolu nad některými správci. V uvedeném smyslu nelze druhý problém (udělování licencí) vyřešit, aniž by byl vyřešen problém první.

Zdroj: Souhrn posouzení dopadů – průvodní dokument k návrhu SKS

SKS nabízí významné nástroje pro efektivní řízení kolektivní správy, např. formuluje konkrétní nároky v oblasti transparentnosti KS a stanoví další pravidla, v jejichž důsledku lze očekávat zlepšení kolektivní správy a vyšší právní jistotu i uživatelskou spokojenost zúčastněných subjektů. Cílem SKS je zajistit v rámci EU, resp. EHP (dále pro zjednodušení jen „EU“) tzv. „level playing field“, tj. stanovit takové požadavky na kolektivní správce, které zajistí vysokou úroveň správy práv, finančního řízení, transparentnosti a podávání zpráv. Kromě toho obsahuje SKS úpravu udělování licencí k hudebním dílům online prostřednictvím kolektivní správy, jejímž cílem je stanovit základní pravidla pro poskytování licencí pro více území pro užití hudebních děl online (službami typu Spotify, YouTube apod.). Další okruhy problémů kolektivní správy jsou známy z praxe. Jde zejména o tvorbu sazebníků KS, které jsou často kritizovány uživateli předmětů ochrany (zvl. hotely, restauracemi apod.). Tyto problémy rovněž souvisejí s kolektivní správou a předkladatel považuje za účelné řešit v navrhované úpravě jak implementaci SKS, tak související problematická témata.

Konkrétní dílčí problémy jsou pro přehlednost popsány zároveň s návrhem variant řešení a jejich hodnocením v části 2. Jednotlivé konkrétní oblasti úpravy jsou uvedeny tam, ve formě přehledu dále např. v části 1.4.

1.3. Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

Autorský zákon představuje komplexní úpravu práva autorského a souvisejících práv. Vychází jednak z mezinárodních smluv, k nimž Česká republika přistoupila, jednak z příslušných unijních předpisů, zejména směrnic EU harmonizujících některé aspekty autorského práva v rámci členských států.

Autorský zákon nabyl účinnosti 1. prosince 2000 a od té doby byl několikrát novelizován. Nejobsáhlejší (vládní) novela byla přijata zákonem č. 216/2006 Sb. s účinností od 22. května 2006. Touto novelou byla dokončena transpozice dvou směrnic ES, které v době přijetí autorského zákona v roce 2000 existovaly pouze ve formě návrhu (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla), a dále byla transponována tehdy nová směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví.

Dalšími důležitými novelami byla novela přijatá na základě poslanecké iniciativy zákonem č. 81/2005 Sb., s účinností od 23. února 2005, a vládní novela přijatá zákonem č. 168/2008 Sb., s účinností od 19. května 2008. První z uvedených novel zavedla výjimku z výlučného práva autorů a nositelů práv souvisejících s právem autorským na provozování rozhlasového a televizního vysílání v hotelových pokojích, která byla posléze soudy shledána v rozporu s mezinárodním právem autorským i s unijním právem. Dále zavedla výjimku z téhož práva při poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních a doplnila některá ustanovení týkající se výkonu kolektivní správy práv, např. pravidla pro stanovování odměn a pro vzájemné zastupování kolektivních správců v případech, kdy totéž právo spravuje více kolektivních správců, a ustanovení o dohledu MK nad kolektivními správci. Druhá novela odstranila v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-305/06 Rafael Hoteles zmíněnou výjimku z výlučného práva autorů a nositelů práv souvisejících s právem autorským na provozování rozhlasového a televizního vysílání v hotelových pokojích a zároveň zavedla (na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu) tzv. zastropování odměn příslušejících autorům a nositelům práv souvisejících s právem autorským ve výši 50 % koncesionářských poplatků. Dále tato novela odstranila povinnost pro žadatele o oprávnění k výkonu kolektivní správy práv mít sídlo v České republice.

Poslední novela AZ č. 228/2014 Sb. nabyla účinnosti dnem 7. listopadu 2014. Jejím obsahem byla implementace dvou směrnic EU, a to směrnice 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících a směrnice 2012/28/EU o některých povolených způsobech užití osiřelých děl. Kromě toho byla senátním pozměňovacím návrhem do příslušného ustanovení doplněna povinnost kolektivních správců zohledňovat při uzavírání smluv s uživateli mj. i obsazenost ubytovacích prostor.

1.4. Identifikace dotčených subjektů

Obecně jsou subjekty dotčenými právní úpravou obsaženou v AZ především nositelé práv, uživatelé předmětů ochrany, KS a sekundárně i stát a široká veřejnost.

Konkrétně v jednotlivých oblastech navrhované regulace jsou subjekty dotčené regulací následující:

Oblast úpravy Dotčené subjekty 1.4.1. Právní forma kolektivních správcůKS, nositelé práv (KS) 1.4.2. Hlasování v nejvyšším orgánu KS bezKS, nositelé práv osobní účasti 1.4.3. Zpráva o transparentnosti a jinéKS, nositelé práv, uživatelé předmětů ochrany a informační povinnosti KSplátci odměn, veřejnost, stát (v souvislosti s

výkonem dohledu)

1.4.4. Outsourcing činností KS KS, nositelé práv 1.4.5. Lhůty k vyplácení odměn KS, nositelé práv 1.4.6. Užití nerozdělitelných částek odměn KS, nositelé práv 1.4.7. Povinnosti uživatelů vůči KS KS, uživatelé předmětů ochrany a plátci odměn;

sekundárně nositelé práv

1.4.8. Mechanismus vyřizování stížností naKS, nositelé práv, uživatelé předmětů ochrany a KSplátci odměn 1.4.9. Soudní či rozhodčí řízení KS, nositelé práv, uživatelé předmětů ochrany a

plátci odměn

1.4.10. Licencování online služeb KS, nositelé práv, uživatelé předmětů ochrany 1.4.11. Nezávislí správci práv KS, nositelé práv, nezávislí správci práv, stát (v

souvislosti s výkonem dohledu)

1.4.12. Pověření k výkonu kolektivní správyKS, nositelé práv při odnětí oprávnění jinému KS 1.4.13. Tvorba sazebníků KS, uživatelé předmětů ochrany a plátci odměn,

sekundárně nositelé práv a spotřebitelé

1.4.14. Licencování užití autorských děl KS, nositelé práv, paměťové a vzdělávací paměťovými a vzdělávacími institucemi –instituce; sekundárně spotřebitelé digitalizovaný obsah, kopírování apod. 1.4.15. Licencování osiřelých děl KS, uživatelé předmětů ochrany, nositelé práv,

sekundárně spotřebitelé

1.4.16. Zrušení omezení odměn za přijímačeUživatelé předmětů ochrany, KS, nositelé práv v hotelových pokojích 1.4.17. Odměna pro nakladatele za půjčováníNakladatelé, KS, stát (rozpočet) v knihovnách 1.4.18. Zavedení technické neutrality v oblastiUživatelé předmětů ochrany, KS licencování přenosu vysílání

1.5. Popis cílového stavu

Cílem navrhované úpravy je dosáhnout komplexní a vyvážené právní úpravy práv a povinností subjektů, jichž se kolektivní správa dotýká, tj. na jedné straně nositelů práv (autorů, výkonných umělců aj., viz § 95 AZ), jejichž zájem obvykle reprezentuje kolektivní správce a na druhé straně uživatelů předmětů ochrany a plátců odměn. Konkrétně jsou cíle navrhované úpravy vymezeny v bodech 2.1 – 2.18.

Souhrnně lze uvést, že přijetím navrhované úpravy bude dosaženo dvou cílů, které jsou relativně samostatné, v některých případech částečně provázané. Prvním cílem je prostřednictvím implementace SKS upravit kolektivní správu v České republice podle požadavků této směrnice, zajišťujících vysokou úroveň správy, finančního řízení a transparentnosti. Po provedení implementace SKS ve všech členských státech EU by měla být sjednocena pravidla pro výkon kolektivní správy v rámci celé EU. Tím by mělo dojít k posílení či lepšímu právnímu zabezpečení zájmů především nositelů práv, ale rovněž uživatelů a dalších dotčených subjektů (např. státu, resp. orgánů dohledu nad výkonem kolektivní správy). K tomuto cíli směrují témata řešená v bodech 1.7.1 – 1.7. 11.

Druhým, spíše samostatným cílem navrhované úpravy, je vyřešit konkrétní aplikační problémy, týkající se kolektivní správy. K tomuto cíli směřují témata řešená v bodech 1.7.12

– 1.7.18. Jde o problémy různorodé a souhrnně je hodnotit lze pouze na značné úrovni abstrakce, tedy konstatovat, že touto právní úpravou, zpřesňující některá pravidla jednání KS nebo uživatelů, má být zajištěna kvalitnější kolektivní správa, a to jak z hlediska zajištění zájmů nositelů práv, jejichž práva KS spravuje, tak z hlediska uživatelů a dalších dotčených subjektů. Například navržená úprava tvorby sazebníků zavazuje kolektivní správce k větší transparentnosti, naopak uživatelům zajišťuje možnost účasti na vyjednávání sazeb odměn. Nově zaváděné skutkové podstaty správních deliktů KS pak zvyšují vymahatelnost povinností kolektivních správců a efektivnost výkonu dohledu na KS.

1.6. Zhodnocení rizika

V souvislosti s navrhovanou úpravou existuje několik rovin rizik. Při nepřijetí implementačního předpisu hrozí ČR riziko zahájení řízení o porušení práva EU a postupu podle čl. 260 odst. 3 SFEU.

Dále, v případě neřešení shora popsaných problémů zde obecně existuje riziko neefektivní kolektivní správy autorských práv a práv s autorským právem souvisejících a návazně nefungující či defektní právní ochrany těchto práv, což in extremis představuje selhání státu a porušení ústavních záruk ve smyslu čl. 34 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Riziko neřešení efektivity kolektivní správy popisuje Evropská komise takto:

Pro nositele práv znamenají nevýkonní kolektivní správci ztrátu příležitostí (v oblasti udělování nových licencí) a nadměrné odpočty nákladů z autorských honorářů. Pro uživatele vede nedostatečná transparentnost a odpovědnost v oblasti vyúčtování k horší kvalitě služeb a v některých případech i k dražšímu udělování licencí.

Zdroj: Souhrn posouzení dopadů – průvodní dokument k návrhu SKS

Konkrétně u jednotlivých oblastí navrhované regulace jsou rizika nepřijetí úpravy následující:

Oblast úpravy Rizika při nepřijetí úpravy 1.6.1. Právní forma kolektivních správců (KS) Neimplementací příslušných ustanovení SKS –

riziko zahájení řízení o porušení práva EU

1.6.2. Hlasování v nejvyšším orgánu KS bezNeimplementací příslušných ustanovení SKS – osobní účastiriziko zahájení řízení o porušení práva EU 1.6.3. Zpráva o transparentnosti Neimplementací příslušných ustanovení SKS –

riziko zahájení řízení o porušení práva EU

1.6.4. Outsourcing činností KS Neimplementací příslušných ustanovení SKS –

riziko zahájení řízení o porušení práva EU

1.6.5. Lhůty k vyplácení odměn Neimplementací příslušných ustanovení SKS –

riziko zahájení řízení o porušení práva EU

1.6.5. Užití nerozdělitelných částek odměn Riziko nikoli řádného výkonu KS. 1.6.7. Povinnosti uživatelů vůči KS Neimplementací příslušných ustanovení SKS –

riziko zahájení řízení o porušení práva EU; riziko nikoli řádného výkonu KS.

1.6.8. Mechanismus vyřizování stížností na KS Neimplementací příslušných ustanovení SKS –

riziko zahájení řízení o porušení práva EU

1.6.9. Soudní či rozhodčí řízení Neimplementací příslušných ustanovení SKS –

riziko zahájení řízení o porušení práva EU

1.6.10. Licencování online služeb Neimplementací příslušných ustanovení SKS –

riziko zahájení řízení o porušení práva EU

1.6.11. Nezávislí správci práv Neimplementací příslušných ustanovení SKS –

riziko zahájení řízení o porušení práva EU

16.12. Pověření k výkonu kolektivní správy přiRiziko nezajištění výkonu povinné KS v případě odnětí oprávnění jinému KSzániku oprávnění k výkonu KS 1.6.13. Tvorba sazebníků Riziko nikoli řádného výkonu KS. 1.6.14. Licencování užití autorských dělZachování stávajícího stavu, kdy je obtížné a paměťovými a vzdělávacími institucemi –nákladné získávat licence k užití digitalizovaného digitalizovaný obsah, kopírování apod.obsahu knihovnami a využívat autorskoprávně

chráněné materiály ve vzdělávacích zařízeních v souladu s autorským právem.

1.6.15. Licencování osiřelých děl Zachování stávajícího stavu, kdy je nemožné

užívat osiřelá díla a jiné předměty ochrany v případech, kdy nelze využít některou ze zákonných licencí nebo nejde o způsob užití spadající do režimu kolektivní správy práv.

1.6.16. Zrušení omezení odměn za přijímačeZachování stávající problematické a nesystémové v hotelových pokojíchprávní úpravy. 1.6.17. Odměna pro nakladatele za půjčováníTrvání stávající úpravy, která nezajišťuje v knihovnáchnakladatelům právo na odměnu za půjčování

v knihovnách jakožto částečnou kompenzaci nakladatelů v souvislosti s bezplatným užíváním jejich děl.

1.6.18. Zavedení technické neutrality v oblastiZachování stávající právní úpravy, kterou část licencování přenosu vysílánípraxe hodnotí jako problematickou a nepřiměřeně

zvýhodňující alternativy kabelového přenosu.

2. Návrh variant řešení včetně popisu konkrétních problémů, uvedení nákladů a přínosů a hodnocení variant

Kvůli přehlednosti závěrečné zprávy RIA je vzhledem k počtu řešených problémů v této části uváděn popis dílčího problému, zvažované varianty i jejich hodnocení. Pracovní verze závěrečné zprávy původně ortodoxně respektovala členění zprávy dle metodiky ÚV (nejprve popsat řešené problémy, poté popsat jednotlivé varianty, poté uvést náklady a přínosy atd.), nicméně ve výsledném dokumentu bylo obtížné se orientovat.

Pro účely hodnocení dopadů tato zpráva nezvažuje nulovou variantu tam, kde ze SKS vyplývá pro ČR povinnost implementace směrnice a nulovou variantou by vznikalo riziko řízení o porušení povinnosti (infringement). Teoreticky taková nulová varianta sice existuje, pro přehlednost ji však při zvažování jednotlivých variant neuvádíme, protože ji považujeme za zavádějící. To se týká částí 2.1.1. - 2.1.11. V dalších bodech (2.1.12 - 2.1.18) nulovou variantu zvažujeme, neboť její volbou nehrozí riziko řízení před SDEU.

2.1. Právní forma kolektivních správců (KS)

SKS nepředepisuje pro kolektivní správce konkrétní formu právnické osoby a dovoluje, aby vnitrostátní právo umožnilo další právní formy, např. obchodních korporací. Předkladatel proto zvážil možné varianty implementace SKS (čl. 3 odst. a) z hlediska efektivity, stávající praxe a platné národní právní úpravy právnických osob.

Varianty:

a) Minimalistická implementace. Při minimalistické implementaci by AZ neřešil právní

formu KS, pouze by stanovil povinnou vnitřní strukturu KS podle SKS.

b) Obchodní korporace založená na členském principu. KS by byla předepsána forma

obchodní korporace na členském principu, tj. vnitřní struktura korporace by musela odrážet princip SKS, že je korporace vlastněna či ovládána svými členy dle čl. 3 písm. a) bod i) SKS a organizační struktura by musela odpovídat požadavkům SKS. V úvahu by připadala právní forma družstva.

c) Neobchodní subjekt založený na členském principu. KS by byla předepsána forma

ne-obchodního subjektu založeného na členském principu s organizační strukturou odpovídající požadavkům SKS. V úvahu připadá právní forma spolku nebo družstva.

d) Neobchodní subjekt nezaložený na členském principu. KS by byla předepsána

forma ne-obchodního subjektu nezaloženého na členském principu, s organizační strukturou odpovídající požadavkům SKS. I tato konstrukce by vyhovovala požadavkům SKS v čl. 3 odst. a) SKS, avšak z hlediska platné právní úpravy právnických osob v českém právním řádu by bylo nezbytné zavést zvláštní (novou) formu právnické osoby.

Hodnocení variant:

V rámci konzultací nevyplynul žádný konkrétní přínos variant a) b) a a d). Stávající úprava AZ právní formu KS nespecifikuje, pouze požaduje, že „Kolektivním správcem může být pouze (…) právnická osoba, ve které se přímo nebo prostřednictvím třetí osoby sdružují nebo účastní nositelé práv, které při kolektivní správě zastupuje.“ (§ 97 odst. 2 AZ). Zároveň platí, že kolektivní správa není podnikáním (§ 97 odst. 3 věta třetí AZ) a KS vykonává kolektivní správu jako hlavní předmět činnosti (§ 97 odst. 4 AZ). V tomto smyslu umožňuje i KS v jiné právní formě než formě spolku, a to např. ve formě družstva. Pokud tedy nebude přijímána žádná úprava, vyžadující konkrétní formu nebo formy právnické osoby, zůstane české právo i nadále otevřeno různým možnostem právní formy.

Vzhledem k tomu, že se v každém případě musí do českého právního řádu zavést ta ustanovení SKS upravující jednak povinnost existence členského principu, jednak konkrétní organizační strukturu kolektivního správce, bude možnost výběru právních forem de facto i de iure omezena na ty právní formy, které těmto požadavkům odpovídají. S přihlédnutím k dosavadní dlouholeté a osvědčené praxi, kdy KS v ČR fungují v podobě spolků (dříve občanských sdružení) se jeví jako nejvhodnější výslovně stanovit jako právní formu spolku jako povinnou.

Při posuzování jednotlivých variant byla především vzata v potaz aktuální situace v České republice, kde všichni kolektivní správci existují v podobě spolků, jejich organizační struktura odpovídá požadavkům SKS a není důvod vyžadovat změnu jejich právní formy. Jakékoli náklady s tím spojené by nesli nositelé práv. Na druhou stranu, pokud by nositelé práv považovali jinou právní formu (než spolek) za vhodnější, měli by mít možnost takovou změnu prosadit. Nově zaváděné požadavky na členský princip a organizační strukturu přinesou vyšší záruky ochrany jejich zájmů (zajištěním účasti na rozhodování atd.).

Zároveň se přihlédlo k tomu, že nelze do budoucna vyloučit možnost, že o výkon kolektivní správy v České republice bude mít zájem právnická osoba z jiného členského státu EU. V případě, že půjde o kolektivního správce působícího v daném členském státě EU, bude takový subjekt splňovat podmínky pro výkon kolektivní správy stanovené SKS a upravené právními předpisy daného státu EU, a to bez ohledu na to, jakou formu právnické osoby bude mít. Pro tyto případy se jeví vhodnější nestanovit konkrétní formu právnické osoby, protože nelze vyloučit, že zejména v případech žadatelů z jiných členských států EU budou požadavkům SKS vyhovovat i jiné typy právnických osob Z toho důvodu lze pro tyto případy pouze obecně odkázat na právní úpravu daného státu EU. V případě, že by o výkon kolektivní správy v ČR projevila zájem právnická osoba z jiného členského státu EU nebo ze státu mimo EU, musela by splňovat podmínky stanovené AZ pro výkon kolektivní správy na území ČR.

Hodnocení variant souhrnně: s ohledem na výše uvedené se jeví jako nejvhodnější varianta c). Navrhuje se tedy, aby AZ stanovil výslovně konkrétní právní formu KS pro tuzemské subjekty, a to formu spolku. V případě žadatelů o výkon kolektivní správy z jiných členských států EU, splňujících požadavky právní úpravy daného čl. státu (a tím i SKS), konkrétní právní forma předepsána nebude.

2.2. Hlasování v nejvyšším orgánu KS bez osobní účasti

SKS požaduje, aby KS umožnili svým členům výkon práv v elektronické formě (čl. 6 odst. 4). Jak vyplynulo z projednávání návrhu SKS a následných konzultací svolaných Evropskou komisí po přijetí SKS, jakož i z recitalu 23 SKS, výkonem členských práv se rozumí nejen možnost komunikace s KS elektronickými prostředky (e-mailovou korespondencí, prostřednictvím elektronických formulářů apod.), ale rovněž výkon práva účasti, popř. i práva hlasování – přinejmenším v určité formě a v určitém rozsahu – v nejvyšším orgánu KS. Cílem je zajistit možnost účasti na rozhodování o klíčových otázkách výkonu kolektivní správy co nejvyššímu počtu členů, a to včetně těch, kteří se z různých důvodů v době konání zasedání nejvyššího orgánu nezdržují v místě konání takového zasedání.

Zatímco běžná komunikace elektronickými prostředky je pro české KS již naprostou samozřejmostí (a to nejen komunikace KS s nositeli práv, ale rovněž s uživateli a plátci odměn), hlasování v nejvyšším orgánu KS zatím není praxí ani jednoho z českých KS.

Předkladatel zvážil možné varianty implementace SKS z hlediska efektivity.

Varianty:

a) Minimalistická implementace. Při minimalistické implementaci AZ pouze převezme

obecně formulované pravidlo, dle kterého musí KS umožnit svým členům komunikovat s KS elektronickými prostředky i pro účely výkonu členských práv (čl. 6 odst. 4 SKS) a ponechá na KS navazující vnitřní úpravu.

b) Korespondenční hlasování. Po vzoru obchodních korporací se převezme výslovná

úprava, dle níž korespondenční hlasování předem (ať už písemně, či elektronickou poštou) se považuje za umožnění výkonu práva elektronickými prostředky.

c) Elektronické hlasování v reálném čase. AZ výslovně nařídí KS, aby umožnili

hlasování v nejvyšším orgánu nějakým technickým řešením.

Hodnocení variant:

V rámci konzultace se ukázal sporným konkrétní rozsah dispozice článku 6 odst. 4 SKS: „Organizace KS umožní svým členům komunikovat s ní elektronickými prostředky i pro účely výkonu členských práv.“ Všichni oslovení KS umožňují svým členům komunikaci elektronickými prostředky, zatím neumožňují distanční hlasování a polemizují s výkladem, že SKS vyžaduje, aby i v nejvyšším orgánu KS bylo umožněno hlasování elektronickými prostředky bez osobní účasti. Konzultovaní KS zároveň uvedli vlastní zkušenost s minimální, pokud vůbec nějakou, poptávkou po elektronickém hlasování – s ohledem na věkovou strukturu nositelů práv.

Dikce článku 6 odst. 4 SKS sice výslovně povinnost umožnit hlasování v nejvyšším orgánu KS bez osobní účasti neobsahuje, nicméně v rámci konzultací vedených Evropskou komisí s cílem napomoci členským státům EU řádně implementovat SKS Evropská komise opakovaně zdůraznila, že čl. 6 odst. 4 SKS je nutno vykládat tak, že jde zejména o výkon takových členských práv, jako jsou účast a hlasování v nejvyšším orgánu KS.

Zavedení elektronického hlasování bez osobní účasti představuje pro KS náklady, které v důsledku nesou nositelé práv. Při zvažování vhodné míry regulace povinnosti kolektivního správce dle SKS je nutno brát v potaz skutečný zájem ze strany nositelů práv (pokud by např. prokazatelně nebyl zájem žádného z členů KS o zavedení elektronického hlasování, bylo uložení povinnosti zavedení takové změny a s tím i povinnosti vynaložit náklady neodůvodnitelné) a dále také praktické problémy spojené s otázkami předkládání pozměňovacích návrhů atp. Proto se jako proporční jeví řešení, kdy bude KS uložena obecná povinnost umožnit komunikaci elektronickými prostředky, přičemž o zavedení a konkrétní podobě elektronického hlasování bez osobní účasti by rozhodovali sami nositelé práv, případně na návrh exekutivních orgánů KS.

Náklady absenčních forem hlasování lze na základě konzultace odhadovat takto: varianta b), korespondenční hlasování, představuje v podstatě náklad na zpracování korespondenčních projevů vůle, tedy mzda zpracovávající osoby, v řádu tisíců Kč na jedno valné shromáždění. U zavedení elektronického hlasování jde o jednorázový náklad na úpravu systému v řádech desítek tisíc Kč. Jako nepřímý náklad je však třeba i uvažovat efektivitu a flexibilitu valného shromáždění. Zavedení absenční formy hlasování by komplikovalo změny usnesení na základě návrhů či diskuze.

Varianta Přínosy Náklady

a) MinimálníPonechává na zvážení nositelůV závislosti na rozhodnutí nositelů implementacepráv, zda absenční formypráv jsou či nejsou náklady na

hlasování v rámci KS zavedou.elektronické hlasování vynaloženy. Umožňuje těm KS, jejichž členové nemají o zavedení elektronického hlasování zájem, nevydávat náklady na jeho zavedení.

b) KorespondenčníUmožnění účasti většího počtuNáklady na zpracování hlasováníčlenů na rozhodováníkorespondenčních projevů vůle.

nejvyššího orgánu bez osobní účasti (po vzoru ZOK), zároveň bez nákladů varianty c).

c) ElektronickéUmožnění účasti většího počtuNáklady na IT řešení, odhad viz hlasováníčlenů na rozhodovánív textu výše.

nejvyššího orgánu bez osobní účasti.

Závěr:

Elektronická komunikace obecně:

AZ by měl přinejmenším převzít formulaci článku 6 odst. 4 SKS. Kolektivní správci elektronicky již nyní s nositeli práv komunikují. Změna AZ by takto vyvolala minimální reálný dopad, z hlediska implementace by šlo o naplnění požadavku SKS.

Absenční forma hlasování na nejvyšším orgánu KS:

SKS neuvádí výslovně povinnost členských států EU („ČS“) zajistit absenční formy hlasování v nejvyšším orgánu KS, přičemž nelze vyloučit, že se výklad příslušného ustanovení SKS stane někdy v budoucnu předmětem přezkumu SDEU. Povinnost zavést absenční hlasování s sebou nese náklady, přitom není zřejmé, zda předpokládané přínosy nad náklady převažují. Není zřejmý důvod, proč by měl zákonodárce za jednotlivé KS činit úvahu o vhodnosti zavedení absenční formy účasti a hlasování jako takových, popř. o rozsahu takové formy účasti a hlasování. Implementace formou převzetí formulace článku 6 odst. 4 SKS se jeví jako přiměřená.

2.3. Zpráva o transparentnosti a jiné informační povinnosti KS

SKS požaduje, aby KS poskytovali řadu informací, v různém rozsahu a různým adresátům (zejm. čl. 18 – 22 ad.). Ačkoli SKS nedává velký prostor k variantám implementace, předkladatel zvážil dopady regulace.

Platná právní úprava již nyní stanoví KS řadu informačních povinností, zejména vůči nositelům práv, vůči ministerstvu kultury jakožto orgánu dohledu, i vůči uživatelům /srov. např. § 100 odst. 1 písm. g), k), m) až t)/. Kromě toho KS působící v ČR zveřejňují řadu informací, i nad rámec povinností uložených AZ, a to jak prostřednictvím svých internetových stránek, tak formou tištěnou (viz např. magazín OSA, Zprávy DILIA). Rozsah a struktura zveřejňovaných informací se u jednotlivých KS značně liší.

Cílem SKS - a rovněž i navrhované národní úpravy – je zajištění maximální transparentnosti KS, a to uložením povinností zpřístupňovat různými způsoby podle povahy informací, adresátů apod. informace nositelům práv, jiným KS, jejichž repertoár spravují na základě tzv. recipročních smluv, uživatelům a v řadě případů i široké veřejnosti. Zvýšení transparentnosti KS by mělo přispět k posílení vzájemné důvěry nositelů práv, uživatelů i KS navzájem, jakož i ke zvýšení povědomí nositelů práv, uživatelů a široké veřejnosti o podstatě a významu institutu kolektivní správy jako takového pro výkon a ochranu autorských práv a pro umožnění zpřístupňování autorských děl a jiných předmětů ochrany veřejnosti v případech, kdy individuální výkon a ochrana těchto práv jsou prakticky nemožné (vzhledem k počtu potenciálních uživatelů, nositelů práv apod.).

Varianty:

a) Nulová varianta/nelegislativní řešení. Povinnost poskytovat informace ve smyslu

SKS nebude KS uložena zákonem, ale MK bude na řádné poskytování informací dohlížet v rámci dohledu ve smyslu § 103 AZ.

b) Legislativní řešení. AZ uloží KS, aby zveřejňovali informace ve smyslu čl. 18 an

SKS.

Hodnocení variant:

Z konzultace i z poznatků předkladatele z dohledu nad KS vyplývá, že KS v podstatě již nyní v mnoha ohledech naplňují požadavky transparentnosti tak, jak to požaduje SKS. Z hlediska dopadů několik KS zmínilo nutnost úpravy stávajícího reportování ve smyslu strukturování informací podle jednotlivých typů práv, resp. užití podle požadavků SKS, tato konkrétní povinnost však nepředstavuje zásadní náklad. Jeden KS tyto náklady vyčíslil jako jednorázový náklad v řádu desítek až stovek Kč v souvislosti s úpravou softwaru za účelem členění inkasa podle typů užití.

Předkladatel nicméně zvážil výhody a nevýhody možných přístupů:

Varianta Výhody Nevýhody

Nelegislativní řešení - Obtížná vymahatelnost vůči KS,

pravděpodobně různorodý přístup KS.

Legislativní řešení Právní jistota KS,-

nositelů práv i uživatelů. Usnadnění výkonu dohledu nad KS.

Závěr:

Doporučuje se v AZ stanovit výčtem podle příslušných ustanovení SKS, včetně přílohy k SKS, které informace, komu a jakým způsobem musí KS zveřejňovat.

2.4. Outsourcing činností KS

KS často vykonávají některé činnosti prostřednictvím subdodavatelů, což není zákonem explicitně zakázáno, měly by však být dodrženy principy efektivity kolektivní správy. SKS při striktním výkladu limituje možnosti, nakolik může KS uplatňovat outsourcing na výkon samotné kolektivní správy (rec. 17 a 43). Předkladatel zvážil praxi KS a dopady variant regulace.

Cílem navrhované úpravy je dosáhnout optimálního využití prostředků KS a zároveň zajištění dodržování principů pro výkon kolektivní správy. Vlastní kolektivní správu outsourcovat nelze již dle stávající úpravy AZ, je však vhodné zvážit, zda a v jakém rozsahu regulovat možnosti KS určité činnosti outsourcovat, aniž by docházelo k nehospodárnému nebo nekontrolovatelnému využívání prostředků, a případně tomu zamezit.

Varianty:

a) Nulová varianta. SKS nezakazuje outsourcing některých dílčích činností spadajících

výslovně do kolektivní správy, tj. zajištění činností KS subdodavatelem (např. vystavování faktur uživatelům, vyplácení odměn nositelům práv apod.), ale stanoví určitá pravidla, kterými by se případný outsourcing činností KS měl řídit. AZ tuto oblast částečně upravuje, a sice v § 97 odst. 5, kde je stanovena možnost kolektivního správce pověřit zastupováním při výkonu kolektivní správy (pouze) jiného kolektivního správce. Jednou z variant implementace proto může být ponechání stávající úpravy beze změny.

b) Převzetí textu SKS/minimalistická implementace. AZ může pouze doplnit stávající

právní úpravu a převzít obecnou formulaci ze SKS. Tím se rozšíří okruh subjektů, které mohou kolektivní správci pověřit výkonem určité části kolektivní správy, nad rámec platné právní úpravy, o subjekty, které by si založili a ovládali KS (samotní nebo více KS společně). Rozsah subdodávek by byl pod dohledem veřejnosti tím, že KS bude informace o outsourcingu zveřejňovat (nad rámec zprávy o transparentnosti dle SKS).

c) Extenzivní implementace. AZ může limitovat outsourcing konkrétnějším vymezením

toho, pro jaké činnosti KS outsourcing uplatňovat může a pro jaké nikoli, a prostřednictvím jakých subjektů (čl. 2 odst. 3 SKS).

Recital 17: Organizace kolektivní správy by měly mít možnost zadat některé své činnosti, jako je vystavování faktur uživatelům a rozdělování částek příslušejících nositelům práv, dceřiným společnostem či jiným subjektům, které ovládají. V těchto případech by se ustanovení této směrnice, která by se použila, pokud by příslušnou činnost vykonávala přímo organizace kolektivní správy, měla použít na činnost těchto dceřiných společností či jiných subjektů. Recital 43: Pro zefektivnění výměny údajů mezi organizacemi kolektivní správy a uživateli jsou nezbytná odvětvová pravidla pro užití hudby, podávání hlášení o prodeji a vystavování faktur. Při sledování užívání licencí by měla být dodržována základní práva, včetně práva na respektování soukromého a rodinného života a práva na ochranu osobních údajů. Aby se zajistilo, že zefektivnění povede k rychlejšímu finančnímu zpracování a v konečném důsledku k dřívějším platbám nositelům práv, mělo by se od organizací kolektivní správy vyžadovat, aby bez prodlení vystavily fakturu poskytovatelům služeb a rozdělily částky příslušející nositelům práv. To vyžaduje, aby uživatelé poskytovali organizacím kolektivní správy přesná a včasná hlášení o užívání děl. Organizace kolektivní správy by neměly být povinny přijímat hlášení uživatelů v chráněném formátu, pokud jsou k dispozici běžně používaná odvětvová pravidla. Organizacím kolektivní správy by nemělo být bráněno ve využívání externího zajišťování služeb souvisejících s udělováním licencí k právům k hudebním dílům online platných pro více území. Společné využívání nebo sloučení správních kapacit by organizacím kolektivní správy mělo pomoci při zlepšování správních služeb a racionalizaci investic do nástrojů ke správě údajů.

Hodnocení variant:

Cílem směrnice je, aby se KS nemohli vyhnout požadavkům transparentnosti tím, že některé činnosti, týkající se výslovně kolektivní správy jako takové, nebudou vykonávat sami. SKS výslovně stanoví, že pokud tyto činnosti vykonává subjekt ovládaný kolektivním správcem, pak i na tento subjekt plně dopadají příslušná ustanovení SKS, která by se jinak vztahovala na kolektivní správce, a to včetně povinností týkajících se transparentnosti. V českém prostředí a) žádný KS nekontroluje dceřinou společnost či její funkční ekvivalent,

b) žádný KS tudíž nesvěřuje výkon (tedy neuplatňuje outsourcing) činností typických pro kolektivní správu, jak o nich hovoří recitály 17 a 43, takovým subjektům. Při konzultaci s KS bylo zjištěno, jaké činnosti a v jakém rozsahu, vykonávají KS prostřednictvím dodavatelů. Typicky jde o právní služby a IT služby. Rozsah částek v absolutních číslech i ve smyslu procentního vyjádření se liší u jednotlivých KS, rámcově představuje přibližně 5 % nákladů KS (s odchylkami). Díky požadavkům na transparentnost, které zavádí SKS, lze očekávat, že náklady veškerých služeb zajišťovaných formou outsourcingu budou KS zveřejňovat, a tyto tedy budou pod kontrolou nositelů práv. Zároveň se předkladateli jeví jako vhodné, zvláště na základě meziresortního připomínkového řízení, uvést v zákoně obecnou formulaci s příklady činností, které si mohou KS nechat poskytovat externě.

Závěr:

Jeví se jako vhodné uvést v zákoně obecnou formulaci s příklady činností, které si mohou KS nechat poskytovat externě.

2.5. Lhůty k vyplácení odměn

SKS stanoví lhůty k vyplácení odměn nositelům práv (čl. 13). Cílem SKS je zajistit, aby všichni KS v rámci EU odměny vybrané pro nositele práv rozdělovali a vypláceli těmto nositelům práv včas a bez zbytečného odkladu.

V praxi českých KS nepředstavuje rozdělování a vyplácení odměn problém. Ačkoli nejsou platným AZ stanoveny žádné lhůty pro vyplácení odměn, KS odměny rozdělují a vyplácejí pravidelně, minimálně jednou ročně, v některých případech i v intervalech kratších.

Předkladatel zvážil praxi KS a dopady implementace SKS, včetně skutečnosti, že SKS nedává možnost nulové varianty.

Varianty:

a) Převzetí textu SKS/minimalistická implementace. AZ může pouze převzít lhůtu

z textu SKS o povinnosti vyplatit nositelům práv částky nejpozději do devíti měsíců od konce účetního období, v němž byly vybrány příjmy z výkonu práv (čl. 13 odst. 1). Při minimalistické implementaci se nepřevezme do AZ úprava odůvodňující nedodržení této lhůty (tedy text „ledaže objektivní důvody související zejména s podáváním hlášení uživateli, určením práv, nositeli práv nebo přiřazením informací o dílech a jiných předmětech ochrany k nositelům práv brání organizaci kolektivní správy nebo případně jejím členům v dodržení této lhůty.“

b) Převzetí textu SKS včetně textu o důvodech pro nedodržení lhůty. Variantně může

AZ převzít z textu SKS lhůtu i odůvodnění výjimek.

Hodnocení variant:

V rámci konzultace se všichni KS vyjádřili v tom smyslu, že devítiměsíční lhůta k výplatám odměn nečiní v praxi problém. Zájmu nositelů práv patrně poslouží lépe, když zákon nebude formulovat důvody pro možné zdržení výplat, jak jsou uvedeny v SKS. Na druhou stranu, důvody pro možné zdržení uvedené v SKS vyplývají ze zkušeností KS. Nedostatek informací nezbytných pro rozdělení a vyplacení odměn, které může KS získat v mnoha případech pouze od uživatelů předmětů ochrany (s ohledem na omezené možností KS – soukromoprávního subjektu – získat informace, které nejsou veřejně dostupné) je i v praxi českých KS častý problém. Pokud jde o druhý případ objektivních důvodů uváděný SKS, a sice prodlevy spojené s vyhledáváním nositelů práv a přiřazování práv (resp. předmětů ochrany), tj. problém tzv. osiřelých děl, je problém uznávaný i Evropskou komisí. Ať už bude zvolena varianta a) či b), v obou případech se případně KS odvolá na objektivní nemožnost splnit povinnost vyplatit odměny, ať už v AZ tyto důvody uvedeny budou či nikoli.

Závěr:

Rozdíl mezi oběma variantami je spíše marginální, ať už bude zvolena varianta a) či b), v obou případech se případně KS odvolá na objektivní nemožnost splnit povinnost vyplatit odměny, ať už v AZ tyto důvody uvedeny budou či nikoli. S ohledem na zkušenosti z české praxe se doporučuje zvolit variantu b), uvádějící příkladmo objektivní důvody, které mohou KS bránit v dodržení lhůt pro výplatu odměn. Výslovným uvedením možných důvodů pro prodlení s rozdělením a vyplacením odměn se zvyšuje právní jistota KS, resp. nositelů práv. Ve vztahu k uživatelům má uvedení takových důvodů určitou „informační“ funkci (jde de facto o zdůvodnění, proč jsou informace o způsobu, rozsahu a okolnostech užití předmětů ochrany pro KS nezbytné).

2.6. Užití nerozdělitelných částek odměn

SKS umožňuje členským státům, aby KS omezily ohledně způsobu, jak KS nakládá s nerozdělitelnými částkami odměn vybraných v rámci výkonu kolektivní správy jako takové (tj. nikoli z licencí pro užití osiřelých děl a jiných osiřelých předmětů ochrany) v případech, kde není znám nebo dohledatelný oprávněný nositel práv (čl. 13 odst. 6). SKS přitom vychází z obvyklé praxe KS, jakož i z některých zahraničních právních úprav kolektivní správy, kdy za určitých podmínek jsou tyto odměny používány k financování sociálních kulturních a vzdělávacích činností ve prospěch nositelů práv. Cílem SKS je zajistit, aby tyto částky odměn, pokud nejsou rozděleny přímo nositelům práv, byly využity alespoň nepřímo ve prospěch nositelů práv, a nebyly použity jiným způsobem.

Platný AZ žádnou regulaci nakládání s uvedenými odměnami neobsahuje. KS mají svá pravidla nakládání s těmito odměnami obsažena ve svých interních předpisech schvalovaných příslušnými orgány KS.

Předkladatel zvažoval, zda je vhodné a žádoucí v tomto směru normovat.

Varianty:

a) Nulová varianta. SKS umožňuje členským státům, aby KS omezily ohledně způsobu,

jak KS nakládá s nerozdělitelnými částkami odměn nositelům práv tam, kde není znám nebo dohledatelný oprávněný nositel práv (čl. 13 odst. 6). Toto je však pro ČS možnost, nikoli povinnost ze směrnice. Existuje tedy nulová varianta, při které AZ nijak neomezí KS ohledně užití nerozdělitelných částek odměn, a ponechá hospodaření s nerozdělitelnými částkami na KS, resp. na členech KS.

b) Převod státu. Variantou je uložit KS, aby nerozdělitelnou částku převedl státu (např.

do Státního fondu kultury).

c) Vymezení účelu. Variantou je uložit KS, aby nerozdělitelnou částku použil pouze na

vymezené účely (např. na úhradu nákladů na správu práv, na kulturní, sociální nebo vzdělávací účely apod., jak příkladmo uvádí čl. 13 odst. 6 SKS), a tím usměrnit způsob užití těchto odměn tak, aby byly skutečně používány ke společnému prospěchu zastupovaných nositelů práv.

Hodnocení variant:

V rámci konzultací s KS bylo zjišťováno, o jaké částky se v případě konkrétních KS přibližně jedná (v jednotlivých letech se výše těchto částek může měnit v závislosti na míře užití určitých předmětů ochrany, počtu nedohledatelných nositelů práv v daném období apod. Údaje je potřeba vnímat v kontextu, který je u každého KS specifický a v rámci této zprávy pro jeho podrobnější popis není prostor; proto lze uvést jako příklady údaje, které byly srovnatelné, a je potřeba je chápat jako přibližné. Vzhledem k tomu, že uvedené odměny KS uchovávají po dobu 3 let, poté je přesunují do rezervního fondu k využití v souladu s rozúčtovacím řádem, jsou k dispozici nejčerstvější údaje za rok 2011. Údaje anonymizujeme.

Nevyplacené částky odměn (v tis. Kč) Kolektivní správce Rok 2009 Rok 2010 Rok 2011

A 6,637 6,729 7,485 B 15,766 16,962 18,777

KS vesměs uvádějí, že je řada validních důvodů, proč nelze vybrané částky odměn rozdělit, nejčastěji jde o případy, kdy je autor znám, ale KS nemá dostupné kontaktní údaje, nebo o případy nedořešených dědických řízení apod. KS mají vesměs stanovena pravidla, jak nakládají s nerozdělitelnými částkami.

Z pohledu implementace SKS obstojí všechny tři varianty. Z pohledu přínosů se jeví sporná varianta c): i když by v tomto ohledu zákonodárce nenormoval, KS vesměs využívají tyto zdroje na uvedené účely a jsou přitom pod kontrolou jak interních orgánů, tak nositelů práv. Z konzultace s KS zároveň vyplynulo, že již stávající praxe nakládání s nerozdělitelnými částkami v zásadě sleduje především zájmy nositelů práv, jak je i cílem SKS. Např. OSA, obdobně Intergram částky, u nichž se nepodaří zjistit nositele práv, po uplynutí obecné promlčecí lhůty přesunuje do tzv. rezervního fondu a rozúčtovává mezi nositele práv, kteří jsou známi. OSA zvažuje do budoucna přesun těchto částek do kulturního a sociálního fondu. DILIA a GESTOR tyto částky vedou na zvláštním účtu, zatím užity nebyly a vyčkává se, jak bude nakládání s těmito odměnami upraveno v AZ v rámci implementace SKS.

Závěr:

Doporučuje se varianta a), tedy neomezovat KS ohledně užití nerozdělitelných částek odměn, a ponechat hospodaření s nerozdělitelnými částkami na KS, resp. na členech KS. S ohledem na nově upravované informační povinnosti KS bude hospodaření s nerozdělitelnými částkami pod veřejnou kontrolou.

2.7. Povinnosti uživatelů vůči KS

SKS stanoví velmi rámcově pravidla vzájemných vztahů mezi KS a uživateli. Mj. stanoví v čl. 16 odst. 1 povinnost KS a uživatelů poskytovat si navzájem veškeré (pro výkon kolektivní správy) nezbytné informace, v odst. 4 pak povinnost KS umožnit uživatelům komunikovat s KS elektronickými prostředky, a to i pro účely poskytování hlášení o využívání licence (tj. o užití předmětů ochrany). V čl. 17 ukládá SKS členským státům zajistit, aby uživatelé poskytovali KS informace nezbytné pro výkon KS (pro výběr, rozdělení a výplatu odměn příslušným nositelům práv). SKS svou rámcovou úpravou poskytuje ČS prostor, aby určily, jaké informace o užití předmětů ochrany (a v jaké podobě či formě) a v jakých lhůtách mají uživatelé poskytovat KS, aby ten mohl efektivně vybírat, rozdělovat a vyplácet odměny za tato užití předmětů ochrany (slovy čl. 17 SKS příjmy z výkonu práv), a to v souladu s požadavky SKS ohledně lhůt pro rozdělování a vyplácení odměn (viz výše bod 2.5).

Cílem SKS i navrhované právní úpravy je zajistit, aby KS, kteří jsou povinni vybírat, rozdělovat a vyplácet odměny nositelům práv ve stanových lhůtách, měli od uživatelů a plátců odměn k takovému nakládání s odměnami dostatek nezbytných informací.

Platný AZ obsahuje úpravu informačních povinností uživatelů a osob povinných platit odměny podle AZ v několika ustanoveních, týkajících se buď uživatelů a plátců odměn obecně, nebo některých konkrétních typů užití, zejm. veřejných hudebních produkcí (koncertů apod.). Z konzultací s KS vyplynulo, že tato oblast je obecně problematická, zejm. z toho důvodu, že byť AZ stanoví uživatelům určité informační povinnosti, neobsahuje žádné sankce za jejich porušení, v praxi jsou proto tyto povinnosti prakticky nevymahatelné (pomine-li se teoretická možnost soudního vymáhání poskytnutí informací). Uživatelé by měli KS poskytovat informace o užívání práv. Uživatelé však při vědomí ekonomických důsledků poskytnutých informací tyto poskytují kolektivním správcům selektivně. Většina KS se potýká s nedostatkem informací od uživatelů a mají spíše omezené prostředky, jak selektivní reportování kontrolovat. Uživatelé často nedodávají KS data, která by umožňovala přesné rozúčtování odměn, případně nedodávají data žádná. Z pohledu KS tato oblast vyžaduje jak specifikaci oznamovací povinnosti uživatelů, tak i rozšířené kontrolní oprávnění KS, úpravu sankcí a konstrukci právních domněnek v případech porušování povinností uživateli. Ze strany uživatelů a plátců odměn byly při konzultacích uplatněny připomínky v tom smyslu, že stávající úprava je dostatečná a že je žádoucí vyhnout se nepřiměřené administrativní zátěži uživatelů předmětů ochrany.

Předkladatel zvážil praxi KS a dopady implementace SKS ve variantách.

Varianty:

a) Minimalistická implementace. První variantou je pouze přejmout odpovídající text

čl. 17 ze SKS do AZ. V minimalistické verzi by šlo o pravidlo „Uživatelé jsou povinni poskytnout organizaci kolektivní správy (...) informace, jež mají k dispozici o užití práv, která zastupují organizace kolektivní správy, a jež jsou nezbytné k výběru příjmu z výkonu práv, k jejich rozdělení a výplatě příslušným nositelům práv. Této obecné úpravě v zásadě odpovídá stávající znění § 100 odst. 3 AZ.Při této variantě by zákonodárce ponechal na KS a uživatelích podrobnosti vlastního procesu informování KS.

b) Stanovit podrobnější pravidla informování (striktní varianta). Druhou variantou je

nastavit v AZ proces informování KS konkrétně.

c) Stanovit principy (střední varianta). Třetí variantou je formulovat v AZ hlavní

pravidla procesu informování KS, popř. podrobněji vymezit pravidla v některých oblastech užití předmětů ochrany, obdobně jako tomu je v platné právní úpravě.

Hodnocení variant:

Při konzultaci s KS vyplynulo, že tato oblast je obecně problematická. Většina KS se potýká s nedostatkem informací od uživatelů a s ohledem na to, že jde o soukromoprávní subjekty, mají omezené prostředky, jak užití předmětů ochrany kontrolovat (např. nemohou být takřka všudypřítomní) a domáhat se poskytnutí informací. Ze strany uživatelů a plátců odměn byly při konzultacích uplatněny připomínky v tom smyslu, že stávající úprava je dostatečná a že je žádoucí vyhnout se nepřiměřené administrativní zátěži uživatelů předmětů ochrany.

Zároveň je nutno dodat, že informační povinnost uživatelů a plátců odměn vůči KS jako taková není žádná nově zaváděná povinnost. Existuje již v platné právní úpravě, v předchozích právních úpravách byla rovněž, byť velmi obecně, uvedena. Při zvažování jakýchkoli „nových“ nákladů a dopadů na povinné osoby, pokud nějaké nové vůbec lze zvažovat, je také nutno vzít v potaz existenci a běžné využívání prostředků elektronické komunikace, která významnou měrou zjednodušila, urychlila a zlevnila plnění uvedených informačních povinností.

V rámci konzultací uvedl např. kolektivní správce OSA následující příklad:

V roce 2014 OSA licencoval cca 42 500 živých hudebních produkcí, z toho přibližně 12 900 produkcí nebylo provozovateli hlášeno a bez terénní činnosti OSA by pravděpodobně licencováno nebylo (tj. došlo by k užití bez licence). Podle odhadů OSA je minimálně 20 až 30 % hudebních produkcí pořádáno bez licence a bez dohledání kolektivním správcem. Jen u koncertů se může jednat přibl. o 3 500 produkcí ročně. Přibližné náklady na jednu kontrolu v místě produkce jsou 355,- Kč. V roce 2014 vynaložil na kontroly v místech pořádání živých hudebních produkcí okolo 5 milionů Kč. Pokud by měl OSA zajistit kontrolu všech živých hudebních produkcí, náklady by tedy byly cca 15 milionů Kč. Výslovné stanovení oznamovací povinnosti provozovatelů živých hudebních produkcí představuje tedy významnou úsporu nákladů na výkon kolektivní správy. Přináší rovněž úsporu nákladů na straně provozovatelů, kteří běžně nemají kapacity ani odborné znalosti k identifikaci příslušných nositelů práv, jejichž díla jsou na produkci užita. Na webových stránkách OSA je sice uveřejněna databáze hudebních děl zastupovaných autorů, ale ta z logiky věci nemůže být závazná, jelikož tato databáze není z následujících důvodů kompletní (např. z kapacitních a technických důvodů nemohou být uváděna data o zahraničních hudebních dílech dosahujících počtu několika milionů děl; databáze není úplná, jelikož autoři svá díla registrují často se zpožděním, tedy uživatel nemusí najít název díla, protože autor si ho opomenul zaregistrovat; autor je zastupován výhradně prostřednictvím nakladatele. Uživatel zná autora a nenalezne ho v naší databázi, ale autor je zastupován prostřednictvím nakladatele, který v takovém případě od OSA inkasuje odměnu ve 100% výši a podíl autora mu

Ustanovení § 100 odst. 3 AZ: „Uživatelé předmětů ochrany, jakož i osoby povinné k platbě zvláštních odměn jsou povinni umožnit kolektivnímu správci řádný výkon kolektivní správy a bez vážných důvodů kolektivnímu správci neodmítnout poskytnutí k tomu potřebných informací. Kolektivní správce nesmí informace zjištěné při kontrolní činnosti využít k jinému účelu než k výkonu kolektivní správy. Kolektivní správce je oprávněn kontrolovat řádné a včasné plnění smluv jím uzavřených při výkonu kolektivní správy; uživatelé předmětů ochrany, jakož i osoby povinné k platbě zvláštních odměn či jiní účastníci takových smluv jsou povinni kolektivnímu správci tuto činnost umožnit.“ vyplácí přímo.). Oznámí-li provozovatel veřejnou produkci, identifikaci nositelů práv zajistí OSA a podle okolností poskytne i nezbytnou licenci.

Kolektivní správce GESTOR v rámci konzultací uvedl mj. následující:

Obecná formulace povinností „uživatele chráněných autorských práv“ uvedená ve stávajícím §100 odst. 3 AZ je nedostatečná. Stejně tak převzetí vágní formulace čl. 17 SKS nic na stávající úpravě nemění. K prosazení práv a uplatnění pravomocí kolektivního správce je zapotřebí formulovat povinnosti uživatelů tak, aby byly vymožitelné, a vytvořit k takovému efektivnímu vymožení pro kolektivní správce právní podklad. V případě, že kolektivní správce nezíská potřebné informace postupem dle § 100 odst. 3, nezbývá mu než administrativní cestou požádat o vydání opatření soud dle § 102 odst. 4 a § 78b o.s.ř.

V praxi vznikají spory ohledně informačních povinností zhruba v polovině případů povinných osob. Nebyl zaznamenán ani jeden případ v posledních 3 letech, kdy by obchodník (myšleno největších 10 obchodníků což je 85 % odvodu odměn vybíraných kolektivním správcem GESTOR) nemusel být dodatečně vyzýván k podání vysvětlení a informací k nenahlášenému prodeji. Možnost požadovat informaci o prodávajícím by jednak snížila manipulační prostor obchodníků, jednak by zefektivnila práci GESTORU. Snížení nákladů lze odhadovat na desetitisíce ušetřených na právních službách, soudních poplatcích a administrativě.

Vzhledem k indikovaným problémům se jako málo vhodná jeví varianta a), neboť ta tyto problémy neřeší a ponechává řešení na zúčastněných stranách, které mají přesně opačné hospodářské zájmy. Varianta b) s sebou nese rizika příliš detailní regulace a rizika vyplývající z rigidity, neboť příliš podrobná regulace ztíží flexibilitu při změně podmínek. Nejeví se z pohledu legislativní techniky žádoucí formulovat v zákoně (či v příloze) náležitosti hlášení od uživatelů práv. V tomto směru se jako vhodná jeví varianta c), přičemž konkrétní navrhované formulace vzešly z konzultací s KS a se zástupci uživatelů.

Závěr:

Doporučuje se formulovat v AZ hlavní pravidla procesu informování KS, popř. podrobněji vymezit pravidla v některých oblastech užití předmětů ochrany. Konkrétní návrhy vzešly z konzultací s KS a zástupci uživatelů a plátců odměn.

2.8. Mechanismus vyřizování stížností na KS

SKS požaduje, aby KS měli své efektivní mechanismy vyřizování stížností na činnost KS (čl. 33), a to jak stížností ze strany nositelů práv, tak i ze strany jiných KS, jejichž repertoár na základě recipročních apod. smluv spravují.

Platný AZ obsahuje pouze obecnou úpravu týkající se nositelů práv (KS jsou povinni umožnit nositelům práv kontrolu správnosti výše jemu vyplacené odměny či případného příjmu z bezdůvodného obohacení), v praxi ale všichni KS mají své vlastní efektivní mechanismy pro řešení stížností na činnost KS, v některých případech upravené vnitřními předpisy.

Cílem SKS a navrhované úpravy je zajistit existenci účinných mechanismů pro vyřizování stížností nositelů práv a jiných KS na činnost KS.

Předkladatel zvážil praxi KS a dopady implementace SKS ve variantách.

Varianty:

a) Minimalistická implementace. První variantou je pouze převzít ze SKS do AZ

obecné ustanovení SKS o povinnosti KS mít zaveden mechanismus vyřizování stížností na činnost KS, s tím, že stávající mechanismy KS vyhovují standardům SKS a uživatelům/nositelům práv, resp. s tím, že případné nedostatky (např. absentující vnitřní předpis) napraví KS bez zákonné povinnosti.

b) Střední varianta. Převzít ze SKS do AZ obecné ustanovení SKS o povinnosti KS mít

zaveden mechanismus vyřizování stížností na činnost KS a doplnit je o povinnost upravit podrobnosti tohoto mechanismu vnitřním předpisem KS.

c) Podrobná úprava mechanismu stížností. Druhou variantou je upravit v AZ

mechanismus vyřizování stížností na KS s tím, že stávající mechanismy KS nevyhovují standardu SKS a uživatelům/nositelům práv, a jejich odstranění není pravděpodobné bez legislativního zásahu.

Hodnocení variant:

V rámci konzultací vyšlo najevo, že KS obecně mají nastaven vcelku efektivní mechanismus řešení stížností na činnost KS, i když vnitřní postup zpravidla není upraven procesním předpisem.

Při volbě mezi variantami je namístě vzít v potaz, že mezi kolektivními správci existují významné rozdíly co do povahy práv, která spravují, počtu osob, které zastupují, i rozpočtu, kterým disponují. Za této situace se nejeví jako přiměřené a efektivní stanovovat všem KS jednotný mechanismus, jak mají řešit stížnosti, ve smyslu varianty c). Příliš podrobná zákonná úprava by znamenala riziko, že konkrétní mechanismus nebude odpovídat reálné činnosti jednotlivých navzájem různých KS.

Závěr:

Doporučuje se v AZ obecně stanovit povinnost KS mít zaveden mechanismus vyřizování stížností na činnost KS s tím, že podrobnosti takového mechanismu budou upraveny vnitřním předpisem KS.

2.9. Soudní či rozhodčí řízení

SKS požaduje, aby případné spory mezi KS navzájem, mezi KS a nositeli práv a mezi KS a uživateli bylo možno předložit soudu nebo případně jinému nezávislému a nestrannému orgánu pro řešení sporu, vybavenému odbornými znalostmi v oblasti práv duševního vlastnictví (čl. 34 odst. 1, čl. 35 odst. 1). Dále SKS stanoví povinnost zajistit možnost alternativního řešení sporů před výše zmíněným nezávislým a nestranným orgánem v případech sporů týkajících se KS usazeného na území daného čl. státu a poskytujícího licence k užití hudebních děl online (čl. 34 odst. 2).

Cílem navrhované úpravy je zajistit účinné mechanismy pro vymáhání dodržování pravidel pro výkon kolektivní správy, a to nejen soudní cestou, která je možná vždy, ale rovněž prostřednictvím alternativních nástrojů, které by měly být rychlé (rychlejší než soudní řízení), nezávislé a nestranné, pro některé případy sporů navíc disponující odbornými znalostmi v oblasti práva duševního vlastnictví.

Platná právní úprava umožňuje řešit spory vznikající v souvislosti s výkonem kolektivní správy soudně či mimosoudně (využitím mediace podle obecné právní úpravy). Některé typy sporů související s výkonem kolektivní správy je možné řešit s využitím zprostředkovatelů podle AZ /podle zvláštní úpravy odpovídající směrnici o družicovém vysílání a kabelovém přenosu (93/83/EHS)/. V současné době je v seznamu zprostředkovatelů vedeném ministerstvem kultury zapsáno 5 zprostředkovatelů.

Varianty:

a) Nulová varianta. První variantou je ponechat AZ beze změn s tím, že již stávající

úprava umožňuje, aby se případné spory týkající se kolektivní správy, ať už mezi uživateli a KS nebo mezi KS a nositeli práv, popř. mezi KS navzájem řešily soudně. Kromě toho upravuje platný AZ nástroj pro alternativní řešení sporů mezi KS a uživateli v souvislosti se sjednáváním hromadných a kolektivních smluv, čímž je naplněna dispozice čl. 35 odst. 1 SKS.

b) Odborný orgán pro řešení sporů. Druhou variantou je vytvořit pro řešení sporů mezi

uživateli a KS odborný orgán, který by měl odborné znalosti v oblasti práva duševního vlastnictví. Odborný orgán jako alternativu k soudu předvídá SKS (čl. 35 odst. 1).

c) Využití a rozšíření institutu zprostředkovatele. Třetí variantou je využít institutu

zprostředkovatele dle stávajícího znění AZ (§ 102). Jedná se o zprostředkovatele kolektivních a hromadných smluv, což jsou nezávislí odborníci, vedení v seznamu MK. Zprostředkovatelům by bylo možné rozšířit kompetenci ze zákona tak, aby se vzhledem ke své odbornosti a zkušenostem stávali rozhodci pro spory vznikající v souvislosti s výkonem kolektivní správy mezi uživateli a KS, mezi nositeli práv a KS a mezi KS navzájem.

Hodnocení variant:

Varianta Přínos Náklad Nulová Zavedený mechanismus řešení-

sporů

Odborný orgán Odborná specializaceNáklady na činnost orgánu: v zásadě

Rychlost řešení sporuzávislé od pojetí orgánu (ad hoc vs. stálý, organizační zázemí aj.)

VyužitíOdborná specializaceV zásadě závislé od koncepce zprostředkovatelůRychlost řešení sporurozhodování sporů (viz níže)

S ohledem na požadavky SKS zajistit existenci alternativního nástroje pro řešení sporů nejen mezi KS a uživateli v souvislosti s udělováním licencí nebo porušení smlouvy, ale i pro řešení sporů mezi KS, uživateli a KS navzájem v souvislosti s poskytováním licencí k užití hudebních děl online nelze nulovou variantu zvolit. Předkladatel proto zvažoval využití varianty b) a c). Pro přesnější hodnocení nákladů by bylo třeba upřesnit konkrétní pojetí odborného orgánu, resp. role zprostředkovatelů. Základním východiskem hodnocení variant je, že již dle stávajícího právního stavu mohou strany řešit spory vznikající v souvislosti s výkonem kolektivní správy soudně či mimosoudně (využitím mediace podle obecné právní úpravy). Některé typy sporů související s výkonem kolektivní správy je možné řešit s využitím zprostředkovatelů podle AZ AZ v zásadě nemusí zprostředkovatelům rozšiřovat kompetenci na to, aby tyto osoby mohly rozhodovat spory ve smyslu zákona o rozhodčím řízení (č. 216/1994 Sb., v platném znění). To, zda se má text AZ případně upravit, aby byl v tomto ohledu více „návodný“, nelze podrobit hodnocení dopadů, ačkoli taková případná úprava není vyloučena. Z hlediska transpozice SKS bylo doporučeno tento institut využít, ale precizovat stávající úpravu tak, aby se přiblížil institutu mediátora podle zákona o mediaci, včetně zavedení institutu tzv. hostujícího mediátora. Tím by byla zjednodušena možnost poskytování těchto služeb zprostředkovatelům, podle nové terminologie zohledňující terminologii NOZ, prostředníkům z členských států EU a EHP. V současnosti uvádějí www stránky MK pět zprostředkovatelů ve smyslu § 102 AZ. Co se týče odborného orgánu, jeho případné vytvoření má mnoho subvariant s vlastními výhodami/přínosy, resp. náklady. Existuje i varianta s minimálními náklady. MK může zřídit odborný orgán k rozhodování sporů v ad hoc podobě bez provozních nákladů. Takový přístup by se ostatně jevil jako přiměřený v situaci, kdy není známo, kolik sporů bude daný orgán řešit. Během 14 let existence tohoto institutu, zavedeného od dubna 2001, byli zprostředkovatelé využiti celkem v 7 případech sjednávání smluv mezi KS a některými uživateli (např. kabelovými operátory), v 8 případech byli osloveni, ale posléze nevyužiti, Dosavadní zkušenosti s využitím zprostředkovatelů nejsou pro účely takového odhadování příliš vypovídající, a to mj. s ohledem na relativně úzce vymezenou kompetenci zprostředkovatelů. Do budoucna lze míru využívání institutu zprostředkovatele (podle nové terminologie prostředníka) obtížně odhadovat právě vzhledem k rozšíření jejich kompetence v zásadě na veškeré možné spory vznikající v rámci výkonu kolektivní správy. MK by v případě zřizování ad hoc odborného orgánu tedy vynaložilo náklady pouze v tom smyslu, že by relevantním způsobem vybralo nezávislé odborníky a zveřejnilo informaci o této možnosti řešení sporů. Vnitřní předpis odborného rozhodčího orgánu mohou připravit jmenovaní odborníci, případně může odborný orgán rozhodovat zcela dle zákona o rozhodčím řízení. Náklady vedení sporu (tedy odměna odborníků-rozhodců a administrativní náklady) mohou být nákladem stran, jako je tomu v soudním či rozhodčím řízení, tyto náklady se budou lišit dle typu a délky sporu.

Závěr:

S ohledem na dosavadní zkušenosti s mírou využívání alternativních nástrojů pro řešení sporů v souvislosti s výkonem kolektivní správy se doporučuje varianta c), která vychází ze stávající úpravy zprostředkovatelů v § 102 AZ, ale je s ohledem na požadavky SKS precizována s využitím dikce některých ustanovení zákona o mediaci, a to vzhledem k perspektivě odborného řešení sporů a rychlejšího časového průběhu ve srovnání se soudním řízením.

2.10. Licencování online služeb

SKS stanoví pravidla pro licencování online služeb s hudebními díly (hlava III, čl. 23 a násl.). Cílem SKS, a tím i navrhované právní úpravy, je napomoci rozvoji digitálního trhu, konkrétně rozvoji služeb poskytujících hudbu (hudební nahrávky) online. Evropská komise sice přijala na toto téma již v roce 2005 doporučení (2005/737/ES), to však s ohledem na svou nezávaznou povahu nedocílilo toho, aby se udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online všeobecně rozšířilo, ani aby se řešily specifické požadavky udělování licencí pro více území. V praxi i nadále v zásadě přetrvává princip teritoriálního výkonu kolektivní správy (KS v daném státě poskytuje licence k užití jím spravovaného repertoáru pro území daného státu, pro užití v jiném státě jsou mezi KS navzájem uzavírány tzv. reciproční smlouvy). SKS proto zavádí soubor pravidel koordinujících základní podmínky pro poskytování licencí pro více území k autorským právům k užití hudebních děl online kolektivními správci. Tato ustanovení by měla zajistit nezbytnou minimální kvalitu přeshraničních služeb poskytovaných kolektivními správci, zejména pokud jde o transparentnost zastoupeného repertoáru a přesnost finančních toků spojených s užitím práv.

Měla by rovněž stanovit rámec pro usnadnění dobrovolného slučování hudebního repertoáru, a snížit tak počet licencí, které uživatel potřebuje k provozování služby pro více území. Tato ustanovení by měla umožnit kolektivnímu správci, který sám nemůže tyto požadavky splnit, aby požádal jiného kolektivního správce o zastupování svého repertoáru pro více území. Žádaný správce by měl mít povinnost přijmout mandát žádajícího správce za předpokladu, že sloučí repertoár a nabídne nebo udělí licence pro více území. Rozvoj zákonných online hudebních služeb v rámci Unie by měl přispět i k boji proti pirátství.

Komise popisuje pozadí přijímané úpravy následovně:

Poskytovatelé služeb online často potřebují k tomu, aby mohli své služby začít poskytovat, licence pro více území k sloučenému nebo celému hudebnímu repertoáru. V současné době jsou nuceni spojovat několik licencí pro více území (od některých kolektivních správců a zástupců hudebních vydavatelství) s licencemi územními (od některých kolektivních správců), což je těžkopádné a územní působnost služeb online často omezuje. Několik oslovených zúčastněných stran, včetně komerčních uživatelů, vydavatelů a producentů hudebních nahrávek, si na tuto situaci stěžuje a dovolává se v oblasti udělování licencí pro více území k využívání hudebních děl online zlepšení.

Řada faktorů přispívá k územní roztříštěnosti v zpřístupňování hudebních děl online, včetně obchodních rozhodnutí poskytovatelů služeb, přičemž postupy udělování licencí k autorským právům v tom hrají důležitou roli. Ukazuje se, že udělování licencí k autorským právům k užití hudebních děl online, zejména získání platnosti pro celý repertoár („sloučení repertoárů“), je pro komerční uživatele (zejména malé uživatele a uživatele nově vstupující na trh) obtížné, časově náročné a nákladné. Není přizpůsobeno velmi rychle se měnícímu trhu. To je důležité pro komerční uživatele, kteří očekávají sloučený repertoár se zjednodušeným udílením práv a licencí. Mnoho správců není na udělování licencí pro více území k užívání děl online vybaveno, neboť udělování těchto licencí je náročné a nákladné (správa repertoáru v několika jurisdikcích, jednání s velkými poskytovateli služeb na více územích a zpracovávání údajů o užívání děl pocházejících z různých jurisdikcí). Vstup na trh bez požadované kapacity a technických zdrojů způsobuje další problémy (nepřesné nebo duplicitní účtování, značné prodlevy ve vystavování faktur uživatelům a v platbách nositelům práv). Kromě toho je udělování licencí pro více území vystaveno právní nejistotě, pokud jde o uplatňování acquis a možnost kolektivních správců poskytovat licence zahrnující několik zemí EU a/nebo je poskytovat nabyvatelům licencí usazeným v jiných členských státech.

V důsledku toho se někteří poskytovatelé mohou rozhodnout poskytovat své služby pouze v jednom nebo několika málo členských státech, čímž se ovšem připravují o větší klientelu, kterou jim jednotný digitální trh nabízí. V jiném případě se někteří poskytovatelé mohou rozhodnout poskytovat své služby pouze na základě hlavního repertoáru, který lze zajistit s menším počtem licencí. To je však na újmu úzce zaměřeného a místního repertoáru a kulturní rozmanitosti. Pro spotřebitele to znamená, že v EU existuje nerovnoměrný přístup k široké škále a druhům nabízených hudebních služeb. Nositelé práva zase přicházejí o větší příjmy, jež by jim mohli přinést spotřebitelé, kteří by měli prostřednictvím nových služeb k jejich dílům přístup v rámci celého jednotného trhu.

Platná česká právní úprava žádnou specifickou úpravu této oblasti kolektivní správy neupravuje. Úprava ve SKS je poměrně detailní a nedává mnoho prostoru, pokud vůbec nějaký, pro alternativní způsoby úpravy. Předkladatel se nicméně pokusil vyhodnotit dopady navrhované zákonné úpravy v rámci konzultací s KS, kterého se daná úprava SKS, resp. daná novelizace AZ týká (OSA).

V současné době fungují v praxi tři modely licencování: 1. KS (OSA) licencuje svůj (tuzemský) repertoár pro celé území EU; 2. OSA licencuje celosvětový repertoár (tj. tuzemský repertoár + na základě recipročních smluv se zahraničními KS zahraniční repertoár) pro území ČR, přičemž někteří nakladatelé svůj repertoár vyňali z tohoto režimu a licencují jej jinak, než prostřednictvím OSA; 3. OSA licencuje celosvětový repertoár, s výjimkou repertoáru, který někteří nakladatelé z tohoto režimu vyňali, pro více území (např. pro ČR a SR).

Pokud jde o předpokládané dopady na nositele práv, zastupované českým KS, podle Evropské komise by měly být v zásadě pozitivní v tom smyslu, že by mělo být usnadněno licencování užití jejich děl prostřednictvím hudebních služeb online pro více území v rámci EU/EHP, a tím podpořena nabídka českého repertoáru těmito službami, ať už takové licencování bude zajišťovat český KS nebo některý ze zahraničních KS z jiného čl. státu EU/EHP, přičemž v každém případě by takový KS měl splňovat přísná kritéria pro řádný výkon kolektivní správy v dané oblasti, zajišťující ochranu zájmů nositelů práv i uživatelů.

Zatím nelze odhadovat, jaké budou finanční přínosy nové úpravy pro tuzemské nositele práv, neboť to bude záviset na tom, jaké obchodní modely budou poskytovateli těchto služeb zvoleny a jaká bude skutečně poptávka, resp. zájem o český repertoár (pokud např. výnosy za užití hudebních děl budou záviset na počtech poslechů nebo stažení hudebních nahrávek apod.), a to jak v zahraničí, tak i v tuzemsku. Stejně tak nelze vyloučit, že usnadnění licencování užití hudebních děl zahraničních autorů pro území ČR se může projevit nižší poptávkou (menším rozsahem užití) hudebních děl tuzemských autorů.

Dopady na uživatele, tj. na poskytovatele hudebních služeb online, by podle předpokladů Evropské komise měly být pozitivní přinejmenším v tom smyslu, že by se měl snížit počet kolektivních správců, kteří budou poskytovat licence k užití hudebních děl online pro více území a s kterými budou uživatelé muset licenční smlouvy uzavírat. Důvodem pro tato očekávání je předpoklad, že ne všichni KS spravující práva k hudebním dílům, působící v čl. státech EU/EHP budou schopni naplnit požadavky dané SKS týkající se administrativy spojené s touto oblastí kolektivní správy (sledování užití, fakturování, vyplácení odměn atd.).

Dopady navrhované úpravy na spotřebitele by měly být teoreticky také spíše pozitivní, a to především v tom smyslu, že by se usnadněním získávání licencí k poskytování hudebních služeb online měla rozšířit nabídka těchto (legálních) služeb. Podle předpokladů Evropské komise by se rozšíření nabídky legálních hudebních služeb online mělo projevit pozitivně i v poklesu míry pirátství. Jaký bude skutečný dopad na spotřebitele, ukáže podle názoru předkladatele teprve čas, neboť faktorů, které budou mít vliv, je celá řada, počínaje zvolenou cenovou politikou poskytovatelů hudebních služeb online až po zájem spotřebitelů o různé repertoáry. Již dnes konzumují spotřebitelé hudební díla převážně podle svého hudebního vkusu, teprve sekundárně podle toho, nakolik je jejich konzumování legální či nikoli. Kolektivní správce hodnotí související dopady takto:

Nová úprava s sebou nese značná obchodní i jiná rizika. Zmíněná značná investice má nejistou návratnost, když SKS nedává žádná vodítka, jak bude online sektor v budoucnu vypadat. Úprava s sebou nese pouze značné nejistoty a může způsobit chaos v online licencování. Jako největší hrozba se jeví licencování tohoto klíčového odvětví výhradně ze zahraničí. S tím je spojené riziko nedostupnosti českého repertoáru v klíčových nadnárodních online službách, případně nedostatečná správa práv k českému repertoáru zahraničními subjekty (může vést např. k nedostatečnému vymáhání práv či k nízkým odměnám pro tuzemské autory).

Základní obavou je, že rozsah repertoáru vyňatého z repertoáru licencovaného OSA bude narůstat a obsah licence, který bude OSA oprávněn poskytnout, se bude zužovat. Proti tomu bude docházet k opačnému trendu, kdy bude narůstat potřeba zpracovávat stále vyšší počet dat o užití hudebních děl jednotlivými uživateli. V praxi uživatelé nehlásí užití pouze repertoáru, který OSA spravuje, ale hlásí veškerá užití. Takový uživatel po OSA požaduje, aby na zaslaném přehledu vyznačil, co zastupuje. Zde tedy neplatí rovnice, že s menším repertoárem ve správě jsou spojeny nižší náklady na zpracování hlášení. Naopak, s menším repertoárem ve správě výše nákladů neklesá a dá se očekávat s rozvojem služeb na internetu i jejich další výrazné zvyšování, aniž by ale došlo k výraznému zvýšení odměn inkasovaných pro nositele práv. Hrozí tak reálné zatížení honorářů nositelů práv vyššími náklady, myšleno tedy domácích nositelů práv. Jinými slovy z jedné inkasované koruny obdrží méně, protože výše nákladů se sice nemění v absolutních hodnotách, avšak v poměru ke zúženému repertoáru reálně dojde k navýšení nákladů, protože nebude možné tyto již vynaložené náklady alokovat na repertoár, který OSA nebude licencovat. Ani pověření výkonem správy některého kolektivního správce na západ od ČR se nejeví jako adekvátní řešení, protože jeho náklady, které si bude účtovat, budou odvozeny od místních, v porovnání s ČR, vysokých cen práce. Zdroj: Odpovědi Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním, z.s. na dotazy MK ČR

Ani daný KS v tomto ohledu nemá definitivní stanovisko. KS hodlá v oblasti online licencování působit, a vzhledem ke změně stávajícího systému, jak ji přináší SKS, odhaduje náklady ve výši stovek tisíc až milionů Kč, které si vyžádá úprava interních systémů (především software) a outsourcing procesů (především zpracování dat v zahraničí).

Varianty implementace s ohledem na požadavky a míru podrobnosti úpravy ve SKS nebyly uvažovány.

Závěr:

Doporučuje se převzít úpravu SKS v čl. 23 a násl.

2.11. Nezávislí správci práv

Kromě KS v některých státech působí komerční subjekty, které rovněž hromadně spravují práva nositelů práv. SKS nezávislé správce práv zmiňuje v recitalu 15 a dále pouze v článku 2 a článku 3.

Recital 15:

Nositelé práv by měli mít možnost pověřit správou svých práv nezávislé správce práv. Tito nezávislí správci práv jsou komerčními subjekty, které se od organizací kolektivní správy liší mimo jiné tím, že je nevlastní ani neovládají nositelé práv. Pokud však tito nezávislí správci práv provozují stejnou činnost jako organizace kolektivní správy, měli by mít povinnost poskytovat nositelům práv, které zastupují, organizacím kolektivní správy, uživatelům a veřejnosti určité informace.

Článek 3:

Pro účely této směrnice se rozumí: ...

b) „nezávislým správcem práv“ organizace, která je ze zákona nebo prostřednictvím postoupení, licence nebo jiného smluvního ujednání oprávněna spravovat jménem více než jednoho nositele práv autorská práva nebo práva s nimi související ke prospěchu nositelů práv jako svým jediným a hlavním účelem a která:

i) není přímo či nepřímo, v celém rozsahu ani zčásti, vlastněna ani ovládána nositeli práv a

ii) je svou podstatou ziskovou organizací;

Článek 2 odst. 4:

Ustanovení čl. 16 odst. 1, článků 18 a 20, čl. 21 odst. 1 písm. a), b), c), e), f) a g) a článků 36 a 42 se vztahují na všechny nezávislé správce práv usazené v Unii.

Z citovaných ustanovení (především z recitalu) je patrná snaha umožnit v oblasti správy práv hospodářskou soutěž, čemuž ale pojmově brání jednak monopolní povaha autorských práv jako takových, jednak koncept kolektivní správy. Tento rozpor SKS neřeší.

Cílem je dosáhnout stejné regulatorní prostředí („level playing field“) pro KS i pro komerční nezávislé správce práv. Tito „nezávislí správci práv“ by neměli mít soutěžní výhodu proti kolektivním správcům tím, že by na ně nedopadala regulace SKS.

SKS předvídá, že případní nezávislí správci práv, ať už již existující nebo v budoucnu vzniklí, mají být vázáni některými konkrétními povinnostmi stejně jako KS (čl. 2 odst. 4). Věcně jde o úpravu, která má v oblastech nepokrytých povinnou kolektivní správou umožnit vznik komerčních subjektů, které by analogicky ke kolektivním správcům hromadně spravovaly práva nositelů práv.

Předkladateli zatím není známo, že by nějaký nezávislý správce práv v ČRpůsobil.

Předkladatel zvážil dopady implementace SKS.

Hodnocení dopadů:

S ohledem na aktuální situaci v ČR, kde podle informací, které má předkladatel k dispozici, žádný nezávislý správce práv zatím nepůsobí ani není známo, že by se někdo o výkon této činnosti zajímal, nelze odhadovat, jaký segment trhu by měl nebo mohl být navrhovanou úpravou dotčen. V zásadě by mohlo jít o oblast užití předmětů ochrany, resp. práva, která nejsou ze zákona povinně kolektivně spravována a kde je kolektivní (hromadná) správa smysluplná (efektivnější než individuální správa práv samotnými nositeli práv nebo agenturním zástupcem apod.). V rámci konzultací vedených předkladatelem se k navrhované úpravě vyjádřili kolektivní správci, kteří navzdory mezinárodním konzultacím, váhají co do interpretace tohoto institutu. Nehodlají jej nijak využívat, pokud dávají nějaké podněty k úpravě, pak pouze ve smyslu ochrany svého vlastního dosavadního postavení (např. poukazují na to, že případné nové subjekty musí být vázány stejnými povinnostmi, jako kolektivní správci).

Proto odhadujeme, že citovaná ustanovení budou v ČR – alespoň prozatím – pravděpodobně mrtvou literou zákona. S ohledem na úpravu ve SKS je však nutno předmětná ustanovení SKS do AZ implementovat.

Za této situace se jako řešení nabízí čistě pragmatický přístup. Normativní obsah SKS směrem k nezávislým správcům práv hodnotíme takto: „Pokud nezávislí správci práv budou působit v oblasti správy práv, vztahují se na ně stejná pravidla jako na kolektivní správce.“ Doporučuje se takto (či obdobně) v AZ normovat.

Konkrétní dopady, resp. povinnosti vyplývající pro hypotetické nezávislé správce práv jsou následující: povinnost vyjednávat v dobré víře s uživateli, poskytovat si navzájem veškeré nezbytné informace apod. (čl. 16 SKS), podřídit se režimu transparentnosti (čl. 18), poskytovat informace na žádost nositelů práv, uživatelů či jiných organizací KS (čl. 20), zveřejňovat konkrétní informace (čl. 21), podřízení se dohledu nad dodržováním povinností (čl. 36) a chránit osobní údaje (čl. 42).

Vzhledem k povinnosti ČS zakotvit uvedené povinnosti pro NSP a s tím související výkon dohledu nad těmito povinnostmi, je nezbytné zavést evidenci těchto subjektů u dohledového orgánu, tj. u MK. Evidence bude znamenat minimální administrativní zátěž, neboť úprava může být podobná jako v případě evidence vydavatelů periodického tisku podle tiskového zákona.

Závěr:

Doporučuje se v AZ stanovit, že pokud nezávislí správci práv budou působit v oblasti správy práv, vztahují se na ně obdobně pravidla týkající se kolektivních správců.

2.12. Pověření k výkonu kolektivní správy při odnětí oprávnění jinému KS

Současná úprava kolektivní správy neřeší situaci, kdy by MK určitému KS odňalo oprávnění ke kolektivní správě pro porušení povinností při výkonu kolektivní správy nebo kdy by oprávnění ke kolektivní správě zaniklo z jiného důvodu, aniž by zároveň MK udělilo oprávnění nové. V případě, že by po zániku oprávnění určitého KS nevznikl současně nebo vzápětí (s minimální časovou prodlevou) KS nový, vzniklo by právní vákuum, kdy by nebyl zajištěn výkon práv povinně kolektivně spravovaných.

V praxi nastala situace, kdy došlo k (částečnému) odnětí oprávnění jednoho z českých KS, zatím jen jednou, přičemž v tomto konkrétním případě měli dotčení nositelé práv zájem být zastoupeni jiným českým KS a tento jiný KS byl ochoten a schopen kolektivní správu pro novou skupinu nositelů práv vykonávat. Do budoucna nelze automaticky předpokládat, že taková situace (existence „náhradního“ KS) nastane vždy.

Cílem zvažované právní úpravy bylo zajistit výkon kolektivní správy práv povinně kolektivně spravovaných v případech zániku oprávnění bez současného vzniku nového kolektivního správce, a tim zlepšit právní postavení nositelů práv. I v případě zániku jejich KS bude zajištěna kolektivní správa těch jejich práv která mohou být ze zákona vykonávána pouze prostřednictvím KS. Nepřímo však tato úprava může nutit kolektivní správce, aby zlepšili standard kolektivní správy, a možnost odnětí oprávnění a pověření jiného správce tak zůstala zcela hypotetickou. Oba zmíněné přínosy lze obtížně kvantifikovat, kvalitativně by však měly vyústit v lepší kolektivní správu, a to z obou zmíněných důvodů.

Primárně je zájmem samotných nositelů práv, aby si zajistili existenci „svého“ kolektivního správce práv, přinejmenším pro výkon povinné kolektivní správy, kde ze zákona jiný výkon než prostřednictvím kolektivní správy není možný. Nicméně, v praxi může nastat situace, že nositelé práv nebudou z nějakého důvodu objektivně schopni si (včas) takový nový subjekt zřídit (např. založit nový spolek, uspořádat nově poměry ve stávajícím spolku apod.). Pak by odpovědnost za nedostatečné zajištění výkonu povinné kolektivní správy mohla být, přinejmenším teoreticky, spatřována na straně státu.

Varianty:

a) Nulová varianta. První variantou je ponechat AZ beze změny. Pokud dojde k tomu,

že MK odejme určitému KS oprávnění ke kolektivní správě, nebude taková situace i nadále výslovně řešena.

b) Pověření výkonem kolektivní správy na přechodnou dobu jiného KS. Druhou

variantou je doplnit do AZ možnost, že při rozhodnutí o odejmutí oprávnění KS zároveň MK pověří kolektivní správou jiného KS tak, aby se nositelé práv, resp. uživatelé, neocitli v právním vakuu, a to přinejmenším pro výkon povinné kolektivní správy práv, kde ze zákona jiný výkon než prostřednictvím kolektivní správy není možný.

Hodnocení variant:

V rámci konzultace vyplynulo, že většina kolektivních správců považuje za opodstatněné, aby v případě odejmutí oprávnění MK pověřilo kolektivní správou jiného KS. Ochrana nositelů práv je dle reakcí dotčených subjektů dostatečně pádný důvod k tomu, aby stát zajistil kontinuitu výkonu kolektivní správy. Zároveň však konzultace upozornily na skutečnost, že v případě pověření výkonem kolektivní správy by takovému pověřenému KS vznikly nutně neplánované náklady spojené s rozšířením administrativních a jiných kapacit nezbytných pro zajištění nové oblasti kolektivní správy. Zazněly rovněž preference minimalizovat zásahy státu do této v zásadě soukromoprávní oblasti.

Při zvažování variant bylo kromě výše uvedeného vzato v potaz rovněž to, že případnou újmu nositelů práv minimalizují dva faktory. Za prvé, v hypotetickém případě odejmutí oprávnění kolektivnímu správci lze předpokládat, že by buď vznikl nový kolektivní správce, nebo by se výkonu „uvolněné“ kolektivní správy ujal některý ze stávajících kolektivních správců. Případné období „právního vakua“ bez kolektivní správy v dané oblasti by bylo přímo úměrné i dobou mezi vydáním rozhodnutí o odejmutí oprávnění a právní mocí takového rozhodnutí. Jinak řečeno, odebírat oprávnění lze i takovým způsobem, že vznikne dostatečný časový prostor pro obsazení uvolněné pozice zanikajícího kolektivního správce. V dané věci lze tedy i nelegislativním nástrojem dosáhnout obdobného výsledku, jako pověřením některého KS.

Závěr:

Vzhledem k tomu, že kýženého cíle (nepřerušený výkon kolektivní správy) lze dosáhnout i bez výslovné úpravy mechanismu pověřování v AZ, se doporučuje varianta nulová. Ochrany nositelů práv přitom bude dosaženo tím, že MK bude zveřejňovat informaci o tom, že skončí oprávnění určitého KS ke kolektivní správě, v rejstříku kolektivních správců a dalšími obvyklými způsoby (zejm. na internetových stránkách MK).

2.13. Tvorba sazebníků

Současná úprava ponechává tvorbu sazebníků za užití předmětů ochrany převážně na KS, resp. na jednání KS a uživatelů. V rámci řízení o udělení oprávnění k výkonu KS sice předkládá žadatel o takové oprávnění návrh sazebníku (AZ § 98 odst. 3 písm. g)), nicméně se při udělení oprávnění (logicky) počítá s tím, že sazebník se návazně bude měnit v čase. Není právně postavena najisto přijatelná míra ingerence MK jako dohledového orgánu. Sazebníky jsou poměrně častým předmětem kritiky ze strany uživatelů práv, v některých případech i ze strany KS (navzájem). Jeví se namístě stanovit jasnější pravidla týkající se tvorby sazebníků, a to jak ohledně role KS, uživatelů a MK, tak ohledně základní „obchodní“ logiky sazebníků.

Právní úprava, podle které byly některé sazby odměn vybíraných KS stanoveny právním předpisem, existovala v ČR do začátku 90. let minulého století a byla posléze, až na naprosté výjimky opuštěna jako odporující soukromoprávní povaze daného právního vztahu mezi nositeli práv, zastupovanými KS, a uživateli. Zmiňovanými výjimkami, tj. případy, kdy podle platné právní úpravy jsou sazby odměn stanoveny právním předpisem (AZ nebo prováděcí vyhláškou), jsou sazby odměn souvisejících s pořizováním rozmnoženin předmětů ochrany pro osobní potřebu, sazby odměn za půjčování v knihovnách a sazby odměn příslušejících autorům výtvarných děl z opětných prodejů na aukcích apod. Tyto sazby jsou tradičně, i v zahraničí, stanovovány většinou státem, resp. právním předpisem, posledně uvedené sazby dokonce i unijní směrnicí (2001/84/ES).

Varianty:

a) Nulová varianta. První variantou je ponechat AZ beze změny a ponechat úpravu

sazebníků za užití práv plně na jednání KS a uživatelů.

b) MK vydává sazebníky. Druhou variantou je změna AZ tak, aby MK vydávalo

sazebníky správním aktem, tj. vyhláškou nebo opatřením obecné povahy.

c) Stanovení pravidel pro sjednávání sazebníků a subsidiární působnost MK. Třetí

variantou je určitá forma ingerence státu v rámci dohledových pravomocí MK. V zásadě je na KS a uživatelích, aby se dohodli na sazebnících, přičemž s ohledem na monopolní postavení KS je vhodné podrobněji upravit proceduru sjednávání sazebníků tak, aby byla zajištěna maximální transparentnost. V AZ by dále byly stanoveny základní principy pro sjednávání odměn, jednak převzaté z platné úpravy, jednak doplněné o ustanovení ze SKS, dále by byla příkladmo uvedena konkrétní kritéria, k nimž je nutno při zpracování návrhu sazeb odměn a při jejich sjednávání přihlížet. Výběr kritérií by vycházel z dosavadní právní úpravy a z konzultací vedených při přípravě návrhu. MK by dohlíželo na to, zda KS stanovenou proceduru, včetně zákonných kritérií pro výši sazeb odměn, dodržují, a v případě, že dojde k porušení těchto povinností, bude mít možnost plnění těchto povinností vynucovat, mj. i ukládáním pokut.

Hodnocení variant:

Z konzultace je patrné, že řada uživatelů vyjadřuje frustraci nad stávajícím stavem a absencí kontroly/dohledu nad KS v oblasti vyjednávání sazebníků KS. Z konzultace s KS nevyplynulo, nakolik jsou skutečně sazebníky objektivně podloženy solidním zahraničním srovnáním, a nakolik jsou zahraniční sazby spíš jen argument pro případné zvyšování. KS nedodali zpracovateli zprávy údaje, nakolik se o zahraničí skutečně opírají. Hodnocení toho, zda jsou KS příliš asertivní při vyjednávání sazebníků, nebo nikoli, záleží na tom, jakou obchodní logiku by podle MK jako orgánu dohledu měli sledovat (viz box níže). Pokud mají KS maximalizovat zisky nositelům práv, pak pro ně negativní reakce uživatelů nemohou být jediným rozhodujícím kritériem.

MOŽNÉ PŘÍSTUPY K FORMULACI SAZEBNÍKŮ

Podle současné praxe jsou sazebníky výsledkem vyjednávání mezi KS a uživateli práv. Na základě konzultace se zástupci uživatelů lze usuzovat, že vyjednávání o sazebnících má nezřídka i adhezní povahu („take it or leave it“) a že absence regulátora/dohledu je alespoň částí segmentu vnímána palčivě. V obecné rovině je na zváženou, jakou „filozofií“ či obchodní logikou by se měly sazebníky řídit a v čase vyvíjet.

Jak stanovit cenu za užívání děl

Za stávající situace sazebníky navrhují KS. Značná část uživatelů se přitom domnívá, že odměny jsou nepřiměřeně vysoké. KS zpravidla argumentují zahraničním srovnáním, přičemž za srovnatelné zahraničí považují především západoevropské státy. Obecně lze sazebníky stanovit:

a) úpravou minulých sazebníků

b) srovnáním se zahraničím

c) vlastní ekonomickou úvahou.

Postup dle a) a b) nepovažujeme za koncepčně obtížný. V obou případech je potřeba zvolit relevantní kritéria (ad

a) o co by se měly sazebníky měnit – např. o inflaci; ad b) s jakým zahraničím lze ČR srovnávat, dále zajistit srovnatelnost dat). Postup dle c) považujeme za obtížnější. Vlastní ekonomická úvaha (ať už KS nebo regulátora, např. MK) musí za prvé zvolit koncepci. Základní koncepce se nabízejí dvě:

a) maximalizovat zisky nositelů práv,

b) maximalizovat užívání děl.

Volba koncepce má zásadní vliv na tvorbu cenové politiky vůči uživatelům.

Ad a) Cíl maximalizovat zisk

Vyjděme pracovně z představy, že systém kolektivní správy má především přinést maximální zisk nositelům práv. Pokud si sami nositelé neurčí jinak, pak není důvod se domnívat, že nechtějí maximalizovat zisk. Kolektivní správce má v takové situaci za úkol získat od segmentu uživatelů maximum finančních prostředků. V takové situaci by vůbec nebylo relevantní, že by si uživatelé stěžovali na vysoké odměny. Kolektivní správci by měli v podstatě neustále zvyšovat ceny a sledovat, jak velký segment uživatelů by jim při zvýšení cen odpadl. Příklad viz tabulka s hypotetickými údaji.

Rok Cena Uživatelů Výnos

2008 100 1 000 100 000 2009 110 950 104 500 2010 120 900 108 000 Atd rok N 200 600 120 000

Tabulka s hypotetickými údaji ukazuje, že samotný pokles uživatelů by vůbec nemusel znamenat, že KS provádí kolektivní správu nesprávně. Naopak v této logice lze usuzovat, že dokud si dostatečný počet uživatelů nenajde alternativní způsob obstarávání předmětného statku, tak do té doby má KS příliš mírnou cenovou politiku. (Alternativní způsob: např. v případě hotelů si místo živé hudby mohou hotely nahrát vlastní audionahrávky a pouštět je hostům.) Růst cen by měl KS zastavit teprve v okamžiku, kdy by – projektováním údajů z minulých let – měl přijít o takový segment uživatelů, který by již nekompenzoval nárůst ceny a vedl ke snížení výnosu. Pro předejití kritice opakujeme, že předkladatel takto formulovanou cenovou politiku neprosazuje. Výše uvedené představuje ukázku jednoho možného způsobu uvažování o sazebnících.

Ad b) Cíl maximalizovat užívání děl

Proti shora uvedené obchodní úvaze lze namítnout, že pro řadu nositelů práv není ani tak podstatné, kolik finančních prostředků za užívání prostřednictvím kolektivních správců obdrží, ale důležité pro ně je, aby se maximálně díla užila (např. aby se určitá píseň co možná nejvíce hrála v rádiích). Takoví nositelé práv by nesouhlasili s obchodní logikou ad a). V obchodní logice b) pak má jinou váhu, když uživatelé dávají najevo nespokojenost s výší odměn. Kolektivní správce by v hypotetickém ideálním případě měl dát nositelům práv na vybranou, zda dávají přednost logice a), nebo logice b), a při tvorbě sazebníků se řídit zadáním těch, jejichž zájem spravuje. Na základě konzultace s kolektivními správci, s nositeli práv i s uživateli se jeví, že kolektivní správci neprovedli vědomou volbu mezi maximalizací zisku a maximalizací užívání. Z dostupných údajů vyplývá, že implicitně zvolili spíše důraz na zisk, který přitom vysvětlují srovnáním se zahraničím s patrnou tendencí upravit srovnávací bázi.

Z konzultací vyplynulo, že jsou případy, kdy se stávající úprava nejeví dostatečná pro zajištění srovnatelné vyjednávací pozice obou stran – kolektivních správců a uživatelů, resp. zástupců uživatelů. Pro efektivní fungování jakéhokoli systému tvorby sazebníků KS je totiž nutná existence reprezentativních a aktivních asociací uživatelů. Zvažované legislativní řešení, pojímané jako pojistka pro případy, kdy selže preferované vyjednávání, popř. mediace apod., se jeví v tomto okamžiku jako vhodné.

Při tvorbě sazebníků by z pohledu předkladatele měla být zohledněna obě hlediska, jak to

ostatně vyplývá i z definice KS v § 95 AZ (účelem KS je kolektivní uplatňování a kolektivní ochrana majetkových práv autorských a majetkových práv souvisejících s právem autorským a umožnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti). Ryze ekonomická úvaha je

značně obtížná.

Nulová varianta /varianta a)/, podle které by byla v zásadě převzata platná právní úprava obsahující pouze základní principy (požadavek přiměřenosti a rovnosti sazeb) a základní, většinou obecně formulovaná, kritéria pro stanovení sazeb, a dále doplněna ta ustanovení SKS, rovněž velmi obecná, která v platné úpravě obsažena nejsou, by znamenala zachování stávajícího nevyhovujícího stavu (viz výstupy z konzultací uvedené výše).

Varianta b) s ingerencí státu v podobě vydávání sazebníků MK s sebou nese dopady na státní rozpočet, neboť by šlo o novou agendu MK. Jednalo by se jednak o nutné posílení personální (s ekonomickým zaměřením), jednak o posílení zdrojů na nezbytné odborné expertízy. Náklady lze rámcově odhadovat na 500.000,- Kč ročně (průměrný mzdový náklad referentského místa) při odhadu agendy v rozsahu jednoho ekonomicky zaměřeného pracovníka MK, plus případně náklady v řádu 20.000 Kč na vybavení pracovního místa. Dále by bylo třeba počítat s nutností zajistit externí posudky, přičemž rámcově lze odhadovat náklady na takové posudky v řádu 1 mil. Kč, přičemž v extrémním případě by mohla vyvstat potřeba až 6 posudků vzhledem k aktuálnímu počtu KS.

Varianta c), podle které by byly v AZ stanoveny základní principy pro sjednávání odměn a procedura pro sjednávání sazeb zajišťující maximálně možnou míru transparentnosti procesu sjednávání sazeb se jeví jak optimální především z toho důvodu, že ponechává proces sjednávání sazeb odměn v oblasti soukromoprávní a ingerenci státu omezuje jen na výkon dohledu nad dodržováním procedury a kritérií pro sjednávání sazeb.

Jde však v zásadě o neutrální nástroj. Nelze říci, zda se v důsledku této úpravy sazebníky sníží či zvýší, a tedy hodnotit, zda daná úprava je spíše k dobru kolektivních správců, nositelů práv či uživatelů práv.

Závěr:

Vzhledem k výše uvedenému se doporučuje varianta c), tedy určitá forma ingerence státu v rámci dohledových pravomocí MK.

2.14. Licencování užití autorských děl paměťovými a vzdělávacími institucemi – digitalizovaný obsah, kopírování apod.

Dle stávající právní úpravy mohou paměťové a vzdělávací instituce (knihovny, muzea, školy aj.) - z hlediska toho, co jim umožňuje platná právní úprava v AZ – bez souhlasu nositelů práv, tj. bez nutnosti získávat licence (sjednávat licenční smlouvy), zaprvé digitalizovat obsahy k archivním a konzervačním účelům, a zadruhé zpřístupňovat na terminálech v knihovně digitální obsahy děl, která zakoupily. Nemohou však zpřístupňovat takto digitalizovaný obsah na internetu ani nemohou zpřístupňovat na terminálech obsah digitalizovaný jinou knihovnou v ČR. Platná právní úprava totiž obsahuje pouze relativně omezené zákonné licence umožňující knihovnám využívat potenciálu digitálních technologií. S výjimkou případů, na které se vztahují zákonné licence upravené autorským zákonem, je pro užití nad rámec takových zákonných licencí nutno sjednávat individuální licenční smlouvy s nositeli práv, popř. postupovat v souladu s příslušnou veřejnou licencí (např. licence Creative Commons), je-li konkrétní dílo či jiný předmět ochrany zpřístupňován veřejnosti pod takovou veřejnou licencí. Z hlediska poslání a úkolů, pro které jsou tyto instituce zřizovány a provozovány, by výše zmíněné zpřístupňování autorskoprávně chráněného obsahu zajišťovat měly v maximálně možné míře. V případech, kdy k takovému zpřístupňování potřebují získávat licence od nositelů práv, je plnění těchto jejich úkolů administrativně i finančně velmi náročné a tudíž ve větším rozsahu prakticky nerealizovatelné.

Cílem navrhované právní úpravy je usnadnit licencování výše uvedených způsobů užití, resp. zajistit, aby pro paměťové a vzdělávací instituce mohla existovat tzv. rozšířená kolektivní správa pro takové licencování. Cílem je, aby uvedené činnosti mohly zmíněné instituce vykonávat v souladu s autorským právem a aby licencování takových činností bylo maximálně zjednodušeno prostřednictvím kolektivních smluv uzavřených s KS (např. Národní knihovna by měla možnost uzavírat licenční smlouvy za celou síť knihoven evidovaných podle knihovního zákona, obdobně např. MŠMT za školy apod.). Na základě kolektivní smlouvy by mohly knihovny digitalizované obsahy sdílet mezi sebou, případně poskytovat elektronicky, školy pořizovat kopie autorských děl pro potřeby výuky v rozsahu větším, než jaký umožňují stávající zákonné licence.

Varianty:

a) Nulová varianta. První variantou je ponechat AZ beze změny a ponechat úpravu

vztahů na stranách individuálně uzavíraných licenčních smluv, popř. na využívání obsahu šířeného pod některou z tzv. veřejných licencí.

b) Zákonný podklad pro licencování užití autorskoprávně chráněných děl paměťovými a vzdělávacími institucemi. Druhou variantou je v AZ upravit zvláštní

pravidla pro licencování některých konkrétních způsobů užití předmětů ochrany specifickými kategoriemi uživatelů.

Hodnocení variant:

Přínosy:

Ad varianta a) S nulovou variantou nejsou spojeny žádné přínosy. Situace paměťových a vzdělávacích institucí zůstane stejná, jako je nyní, tj. v případech, kdy pro určité způsoby užití autorskoprávně chráněných děl je nezbytné získat licenci od jednotlivých nositelů práv, budou tyto instituce v případě, že budou mít zájem (potřebu) konkrétní autorská díla daným způsobem užit, vyhledávat jednotlivé nositele práv a jednotlivě s nimi uzavírat licenční smlouvy. Náklady na takové vyhledávání se mohou v jednotlivých případech značně lišit, od téměř nulových v případě známých, resp. dohledatelných nositelů práv, až po poměrně vysoké v případech, kdy půjde o tzv. osiřelá díla (u nichž nositel práv, zpravidla dědic práv, není znám nebo není znám jeho pobyt nebo jiný kontaktní údaj). Stejně tak se mohou lišit náklady na licenční odměny, které budou předmětem dohody smluvních stran. Náklady spojené s individuálním sjednáváním licenčních smluv (korespondence, vyjednávání o licenčních podmínkách a odměně, kontrola plateb odměn apod.) ponesou i nadále také nositelé práv. Vyloučeny nejsou ani náklady na straně spotřebitelů (v případě zpoplatněného přístupu k obsahu – za účelem úhrady nákladů spojených s takovým zpřístupněním).

Přínosem varianty b) je značné administrativní zjednodušení vypořádávání práv v případech některých užití děl knihovnami, která nelze podřadit pod některou ze stávajících zákonných licencí a úspora nákladů na digitalizaci a zpřístupňování digitalizovaných autorských děl. Na základě kolektivní hromadné smlouvy budou moci knihovny navzájem sdílet a zpřístupňovat veřejnosti nejen díla z vlastních knihovních fondů, ale i díla z fondů jiných knihoven. Podle platné právní úpravy musí jednotlivé knihovny v takových případech sjednávat individuální licenční smlouvy. V každém případě půjde o možnost využít takový způsob licencování, nikoli o povinnost jej využít, nebude-li z nějakého důvodu o uzavření příslušné kolektivní smlouvy ze strany paměťových a vzdělávacích institucí zájem.

Inspirací pro variantu b) bylo mj. doporučení Evropské komise ze dne 27. října 2011 o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů, obsahující soubor opatření pro digitalizaci a zpřístupnění kulturního dědictví prostřednictvím internetu a pro uchovávání digitálních záznamů. Pro zlepšení podmínek pro digitalizaci a dostupnost autorským právem chráněného materiálu on-line je, kromě implementace směrnice o osiřelýclech (provedené novelou AZ č. 228/2014 Sb.), doporučeno rovněž vytvoření podmínek na podporu mechanismů udílení licencí uzavíraných mezi zástupci nositelů práv (KS) a uživatelů a popsaných v Memorandu o porozumění podepsaném pod patronací Evropské komise v roce 2011 mezi evropskými zástupci dotčených stakeholderů.

V rámci konzultací uvedla Národní knihovna ČR mj. následující:

Individuální sjednávání licencí pro zpřístupnění digitalizovaných sbírek se v současné době neprovádí nebo se jedná o jednotlivé výjimky. Kapacity paměťových a vzdělávacích institucí, resp. finanční prostředky, jež by pracovní kapacity měly nahradit, nemohou postačovat na sjednání individuálních licencí pro velké soubory děl. Pro orientaci uvádíme, že v databází Národní knihovny ČR bylo v roce 2014 zachyceny údaje o 568 181 autorech a každoročně přibývají údaje o cca 40 000 dalších autorech. Při takovém množství autorských subjektů nedává kalkulace uspořených nákladů smysl. Pokud bychom například ocenili náklady na uzavření jedné smlouvy částkou 100,- Kč, potom by náklady převýšily 0,5 miliardy Kč, ale podstatné je, že je nereálné uzavřít půl milionu licenčních smluv. Nulová varianta by takto prodloužila negativní vnímání veřejností skutečnosti, že výsledky digitalizace v knihovnách, na kterou byly z veřejných zdrojů vynaloženy prostředky na úrovni stovek miliónů korun, jsou v podstatné míře přístupné jen v několika knihovnách a jen na místě.

Podstatným negativem varianty a) je také fakt nemožnosti sdílet již digitalizované dokumenty mezi knihovnami navzájem. Pokud by možnost vzájemného sdílení v souladu s platným autorským právem (nejen národním, ale i evropským a mezinárodním) nebyla vytvořena alespoň v podobě, jaká je předpokládána na základě navrhované úpravy, pak by jednotlivé knihovny, resp. další paměťové instituce, jakož i knihovny vzdělávacích zařízení, musely pro užití odpovídající podmínkám a potřebám činnosti v 21. století digitalizovat slovesná díla (knihy, noviny a časopisy) opakovaně. Náklady na multiplicitní digitalizaci a zajištění přístupnosti dosáhly v celostátním souhrnu stovky miliónů korun. Podle průzkumu Knihovny Akademie věd ČR z roku 2015 bylo v České

republice vydáno na digitalizaci v oblasti knihoven nejméně 753 mil. Kč. Níže uvádíme tabulku s orientačními

náklady na digitalizaci knih a časopisů

Navíc, a to je v tomto kontextu to nejdůležitější, i přes tuto úroveň nákladů by nebyla zajištěna plošná dostupnost podstatné části našeho kulturního dědictví v měřítku celé země, včetně malých obcí. Občané by tedy museli buď i nadále za studiem například starých novin a jiných periodik, případně za studiem knih a brožur vydaných malým nákladem, ale obsahujících pro uživatele důležité informace jezdit do jednotlivých center, příp. až do Prahy, nebo by museli na uspokojení své potřeby rezignovat.

Dále Národní knihovna uvedla následující příklady přímých nákladů na digitalizaci, uchovávání dokumentů a jejich zpřístupňování čtenářům:

Cena digitalizace jedné strany

Monografie A5-A4 Časopis A5-A4 Noviny A3 Noviny A2

Skenování 3,2 Kč 8,0 Kč 45,0 Kč 80,0 Kč Grafické úpravy 2,0 Kč 2,0 Kč 2,0 Kč 2,5 Kč Metadata 1,9 Kč 1,9 Kč 1,9 Kč 1,9 Kč OCR 1,0 Kč 1,0 Kč 1,0 Kč 1,4 Kč CELKEM 8,1 Kč 12,9 Kč 49,9 Kč 85,8 Kč

Cena digitalizace jednoho svazku

DigitalizaceDigitalizaceDigitalizaceDigitalizace monografie 260časopisu 300novin 300 strannovin 300 stran stranstranA3A2

Cena svazku 2 106 Kč 3 870 Kč 14 970 Kč 25 40 Kč

K nákladům na provoz a kapacitu úložišť digitálních dokumentů Národní knihovna uvedla:

Odpověď na otázku, jaké úspory vzniknou knihovnám tím, že budou moci mezi sebou sdílet digitalizované obsahy lze formulovat pouze orientačně, protože k přesné analýze chybí podklady a standardizovaná metodika. Pro účely tohoto hodnocení vycházíme z toho, že základní objem zpřístupňovaných dat je nyní zahrnut v systému Národní digitální knihovny, kterou provozuje Národní knihovna ČR. Tento zdroj obsahuje 271 341 entit (svazků knih, časopisů a dalších dokumentů bez ohledu na počet stran). Kapacita pro uložení tohoto objemu dat činí 700 TB (terabytů). Aktuální cena za 1 TB diskové kapacity činí cca 17 500 Kč včetně DPH, přičemž technologii je nutno obměnit zhruba jednou za 5 let. Z toho vyplývá roční náklad na uložení 1 TB 3 500,- Kč, tj. při kapacitě 700 TB ročně částka 2,45 mil. Kč. Roční provoz úložiště dat s takovou kapacitou činí cca 0,4 mil.

Kč ročně. Celkové náklady na provoz jednoho úložiště s kapacitou 700 TB činí orientačně 2,85 mil. Kč ročně.

Pro srovnání lze uvést, že náklady na uložení takového objemu dat u firmy Amazon by se pohybovaly cca 7,5 mil. Kč ročně. Přiměřenou rovnoměrnou dostupnost digitalizovaných dat by mohlo zajistiti cca 100 největších knihoven v ČR. V tom případě by roční náklady na zpřístupnění činily cca 285 mil. Kč. Tuto částku lze označit jako úsporu dosaženou sdílením již jednou vytvořených digitálních dat, byť se jedná o značně hypotetickou úvahu. Do této částky nebyly zahrnuty další náklady, například na samotnou digitalizaci. Účelem zpřístupnění děl nedostupných na trhu v digitální podobě není jen úspora nákladů na zpřístupnění, ale hlavním cílem je otevření širokého přístupu veřejnosti ke kulturnímu dědictví v digitální podobě na podporu vzdělávání a vědy a rozvoje osobnosti.

Přínosy varianty b)

Ze společenského hlediska je hlavním přínosem varianty b) to, že fakticky vytvoří reálnou možnost, aby se v činnosti paměťových institucí (především knihoven) a vzdělávacích zařízení mohly zhodnotit rozsáhlé prostředky vynaložené z veřejných zdrojů na digitalizaci novodobých publikací, jak knih, tak i periodik.

Centralizace obsažená v navrhovaném řešení rovněž odpovídá požadavkům nositelů práv, kteří – jak jejich představitelé vyjádřili při přípravných jednáních – v umístění centrálního úložiště digitalizované soudobé produkce v Národní knihovně České republiky a v Moravské zemské knihovně (tj. instituci rovněž zřizované Ministerstvem kultury) spatřují záruku zajištění ochrany děl před jejich zneužitím. Předkládané řešení ve své základní rovině umožní občanům práci s málo dostupnými publikacemi v místě jejich bydliště nebo v jeho blízkosti, všude tam, kde samospráva cestou provozování knihovny, příp. škola zajišťuje připojení do komunikačních sítí. – V tomto ohledu je zvláště přínosným zejména předpokládané zahrnutí novin a časopisů do navrhované úpravy.

Navrhovaná úprava vytváří rovněž možnost, aby kolektivní správce udělil knihovně či škole oprávnění ke zpřístupnění digitalizované publikace vzdálenému uživateli, byť třeba počítat s tím, že se to bude týkat pouze omezeného rozsahu děl, nikoli všech digitalizovaných publikací. – Takové zpřístupnění může být zajištěno ať cestou chráněného přístupu (typicky registrovanému čtenáři na základě jeho autentikace), nebo i vystavením na otevřeném Internetu. Lze předpokládat, že licence pro takovéto užití se budou vztahovat zejména na noviny a časopisy, které patří k často požadovaným publikacím.

K nákladům na provoz systému zpřístupnění digitalizovaných dokumentů Národní knihovna uvedla:

V současné době se připravuje legislativa odevzdávání povinného „výtisku“ elektronických publikací, resp. tzv. born digital dokumentů, která je řešena novelou knihovního zákona, zákona o neperiodických publikacích a tiskového zákona (č. 37/1995 Sb., č. 46/2000 Sb. a č. 257/2001 Sb. V rámci přípravy této novely byly připraveny podklady kalkulace nákladů na celý proces přijetí elektronického dokumentu, jeho zpracování, uložení, dlouhodobé uchování a také zpřístupnění (materiály byly předány na MK ČR, pro ilustraci je zasíláme, viz zazipovaný soubor). V této souvislosti se počítá s tím, že systém zpřístupnění elektronických dokumentů získaných povinným

odevzdáváním bude využit i pro zpřístupnění děl nedostupných na trhu. Celkové roční náklady provozu systému

jsou odhadovány na částku 18,8 mil. Kč ročně, viz celková tabulka níže. Při hrubém odhadu lze konstatovat, že náklady na zpřístupnění elektronických dokumentů mohou tvořit maximálně třetinu této částky, tj. 6,3 mil. Kč ročně. V případě, že tento systém bude možno využít i pro zpřístupňování děl nedostupných na trhu, nedojde ke zvýšení nákladů, ale ke zvýšení efektivity systému jako celku. Jedná se tedy o výdaje, který bude realizovány nezávisle na tom, jestli bude možné pracovat s díly nedostupnými na truhu. Náklady na zpřístupnění v jednotlivých knihovnách budou tvořeny především náklady na zabezpečení počítačů vyhrazených pro využití digitálních děl zpřístupňovaných prostřednictvím Národní digitální knihovny. Z hlediska celkového objemu se bude jednat o drobné výdaj.

Výhled na finanční zabezpečení systému e-depozit na prvních pět let řešení v Kč

1. rok 2. rok 3. rok 4. rok 5. rok

Osobní náklady - kalkulován

9 500 000 Kč 9 690 000 Kč 9 883 800 Kč 10 081 476 Kč 10 283 106 Kč

meziroční nárůst 2%

Provozní náklady 4 450 000 Kč 4 450 000 Kč 4 450 000 Kč 4 450 000 Kč 4 450 000 Kč Investice 7 500 000 Kč 4 000 000 Kč 4 000 000 Kč 4 000 000 Kč 4 000 000 Kč

Celkem 21 450 000 Kč 18 140 000 Kč 18 333 800 Kč 18 531 476 Kč 18 733 106 Kč

K nákladům na úhradu licencí uvedla Národní knihovna následující odhady

O ceně licencí zatím neproběhla žádná jednání, ale pro orientační kalkulaci lze vyjít z pokladu, který 9.1.2015 zpracovala Dilia (obdrželi jsme ho 13.11.2015). V této souvislosti navrhujeme následující model.

Dilia uvádí:

a) k zhotovení rozmnoženiny díla v nehmotné podobě, a jejímu uchovávání pro účely jejich dalšího užití podle písm. b) až d), (dále „Jednotný digitální archiv = JDA“). Předpokládáme spíše symbolickou jednorázovou paušální odměnu za souhlas s digitalizací a zařazení do JDA, např. 100,- Kč/titul

Odhadujeme, že by se do Národní digitální knihovny (Dilia označuje jako JDA) vkládalo ročně průměrně cca 20 000 svazků děl nedostupných na trhu. Při odměně 100,- Kč za jeden svazek se ročně jedná o 2 000 0000 Kč. V delším časovém horizontu a s postupující digitalizací by tento objem postupně klesal.

Dále Dilia uvádí

b) k zpřístupňování díla v nehmotné podobě z JDA jednotlivcům ze strany veřejnosti prostřednictvím k tomu určených technických zařízení umístěných v objektech knihovny, (dále „TERMINÁLY Z JDA“). Předpokládáme cenu za zhlédnutí v řádu haléřů.

Odhadujeme, že by ročně bylo realizováno maximálně 20 mil. zhlédnutí delších než 10 minut. Pokud bychom použili sazbu 0,50 Kč za jedno zhlédnutí, potom by roční náklady činily 10 000 0000 Kč.

Odhad celkových ročních nákladu na licenci:

Vložení 20 000 svazků do NDK 2 000 000 Kč Licence za užití 20 mil. zhlédnutí 10 000 000 Kč Celkem roční licence hrazená ze státního rozpočtu 12 000 000 Kč

Varianta b) umožní uzavřít licence na další způsoby užití, například vzdálený přístup uživatelů z domova a ze zaměstnání, elektronické dodávání dokumentů, zhotovení digitální a tiskové kopie pro osobní užití, kopírování notovin pro osobní potřebu apod. U těchto způsobů užití se předpokládá úhrada autorských odměn uživateli do výše vynaložených nákladů, tj. nejedná se o nárok na státní rozpočet.

K základním přínosům úhrady licence ve výši 12 mil. Kč ze státního rozpočtu uvedla Národní knihovna:

a) Bude zabráněno duplicitní digitalizací a dalším duplicitním nákladům na vícenásobné uložení digitalizovaných dokumentů, viz přínosy výše.

b) Výsledky digitalizace, tj. rozsáhlá část kulturního dědictví v digitální podobě bude zpřístupňována rovným způsobem všem bez rozdílu a bezplatně ve více než 6 000 knihovnách poskytujících veřejné knihovnické a informační služby. Knihovny jsou rovnoměrně rozmístěny i v těch nejmenších obcích.

c) Dostupnost bude zajištěna všem bez rozdílu včetně nízkopříjmovým skupinám obyvatel, lidem ohroženým sociálním vyloučením. V knihovnách bude zajištěna podpora a asistence lidem, kteří mají nízkou úroveň digitální gramotnosti (odstranění jevu digital divide).

d) Široká dostupnost digitálního kulturního dědictví. Využití digitalizovaných dokumentů otevře nové možnosti pro vzdělávání, vědu, inovace i pro využití širokou veřejnosti pro volný čas.

e) Získání odměn autorům za užití jejich děl v digitální podobě, podpora autorské tvorby. Zabezpečené a kontrolované užití autorsky chráněných děl.

f) Využití výsledků digitalizace v knihovnách na místě samém podpoří využívání dalších služeb v digitálním prostředí hrazených uživateli do výše vynaložených nákladů. Zvýšené využití digitálních služeb zvýší efektivitu využití knihovních systémů jako celku.

g) Redukce nákladů na vybírání řádově milionů plateb malého rozsahu a redukce nákladů na jejich zúčtování. Tyto náklady by mohly výrazně zvýšit provoz celého systému i výdaje uživatelů.

Náklady: Náklady spojené s variantou a) spočívají v administrativních nákladech na uzavírání individuálních smluv s nositeli práv a ve finančních nákladech na individuálně sjednávané licenční odměny. Náklady spojené s variantou b) budou spočívat v administrativních nákladech spojených se sjednáním kolektivní licenční smlouvy mezi zástupcem příslušných paměťových nebo vzdělávacích institucí (např. Národní knihovnou, MŠMT) a příslušným kolektivním správcem práv a ve finančních nákladech na licenční odměnu. Odpadnou obdobné náklady jednotlivých institucí, které by jinak tyto musely vynakládat v případě uzavírání individuálních licenčních smluv.

Předpokladem pro uzavírání licencí mezi kolektivními správci a paměťovými institucemi je vytvoření rejstříku děl nedostupných na trhu. Podle předběžných odhadů Národní knihovny ČR činí náklady jednorázově přibližně 2 490 000 Kč na zřízení Rejstříku děl nedostupných na trhu a na jeho provoz přibližně 2 540 000 ročně, a to včetně nákladů na personální zajištění v rozsahu 3 knihovnických odborníků a 1 IT administrátora.

Přehled nákladů a přínosů podle skupin dotčených subjektů:

Náklady na digitalizaci, úložiště Náklady pro knihovny ad. pro nositele práv pro

spotřebitele/veřejnost

Varianta a) +++ +++ ++ Varianta b) + + +

Náklady na distribuci Náklady pro knihovny ad. pro nositele práv pro

spotřebitele/veřejnost

Varianta a) +++ 0 ++ Varianta b) + 0 +

Náklady na licence Náklady pro knihovny ad. pro nositele práv pro

spotřebitele/veřejnost

Varianta a) +++ +++ ++ Varianta b) + + +

Přínosy pro knihovny ad. instituce, pro nositele práv, pro veřejnost (spotřebitele)

Přínosy pro knihovny ad. pro nositele práv pro

spotřebitele/veřejnost

Varianta a) 0 0 0 Varianta b)

+++ +++ +++

Závěr:

Z údajů poskytnutých Národní knihovnou ČR je evidentní přínos spočívající ve značném zjednodušení licencování, úspor finančních a lidských zdrojů vynakládaných na digitalizaci a zpřístupňování fondů, zahrnutí celého repertoáru kolektivního správce a neomezování užití jen na fondy dané konkrétní instituce. Návrh vznikl po náležité konzultaci se zástupci klíčových zainteresovaných stran (zejm. knihoven, nakladatelů a kolektivních správců), takže lze předpokládat, že by navrhovaný systém neměl neúměrně zvyšovat náklady knihoven (resp. státu), ale zároveň bude dostatečně zajišťovat rovnováhu zájmů veřejnosti i nositelů práv. Při realizaci uvedené varianty je počítáno s uzavřením kolektivních licenčních smluv mezi MŠMT a příslušnými kolektivními správci.

2.15. Licencování osiřelých děl

Dle stávající právní úpravy neexistuje subjekt, který by byl oprávněn poskytovat licence k tzv. osiřelým dílům a jiným osiřelým předmětům ochrany (tj. dílům, zvukovým záznamům apod., u nichž ještě neuplynula doba ochrany autorských nebo jiných práv a zároveň nositel práv není znám či není dohledatelný, srov. § 27a, § 78 atd. AZ). V důsledku toho není v zásadě možné autorskoprávní užití tzv. osiřelých děl a jiných osiřelých předmětů ochrany v případech, kdy zamýšlený způsob užití nespadá pod některou z výjimek a omezení práv upravených v § 29 a násl. AZ, bez nebezpečí následné žaloby ze strany nositele práv. To znemožňuje zpřístupňování takových předmětů ochrany veřejnosti, ačkoli v mnoha případech jde o díla s vysokou kulturní, odbornou, informační a jinou hodnotou. Směrnice o osiřelých dílech sice zavádí možnost užití určitých předmětů ochrany za stanovených podmínek, tato úprava je však velmi omezená z hlediska okruhu předmětů ochrany, oprávněných subjektů i způsobů užití.

Cílem navrhované právní úpravy je rozšířit okruh možného užití osiřelých děl a jiných osiřelých předmětů ochrany, a to zajištěním licencování užití takových předmětů ochrany. Tím bude zájemcům o užití takových předmětů ochrany poskytnuta právní jistota, že v případech, kdy se dodatečně objeví (bude nalezen nebo se sám přihlásí) nositel práv, nebudou tito uživatelé vystaveni možným právním postihům spojeným s neoprávněným užitím předmětu ochrany. Navrhuje se úprava AZ tak, aby KS mohli udílet licence k osiřelým předmětům ochrany a umožnit tak jejich užití. Zároveň je nutno stanovit způsob nakládání příjmy (tj. licenčními odměnami) z licencování osiřelých děl, které nebudou vyplaceny příslušným nositelům práv (v případech, kdy se nositelé práv u kolektivního správce dodatečně nepřihlásí).

Varianty:

a) Nulová varianta. První variantou je ponechat AZ beze změny. Osiřelá díla nadále

nebude možné licencovat, případné užití se bude dít s vědomím porušení práv.

b) Úprava licencování osiřelých děl. Druhou variantou je změna AZ spočívající

v zavedení systému licencování užití osiřelých děl a jiných osiřelých předmětů ochrany. Subvarianty: a. Licence k osiřelým dílům udělují KS. b. Licence k osiřelým dílům uděluje pověřený státní orgán. c. Licence k osiřelým dílům uděluje zvláštní subjekt, zřízený za tím účelem.

Subvarianty nakládání s odměnami:

Odměny vybrané kolektivními správci na základě udělených licencí k užití osiřelých předmětů ochrany, které nebudou po uplynutí obecné promlčecí lhůty vyplaceny příslušnému nositeli práv, se stanou:

aa) příjmem KS,

bb) příjmem státního rozpočtu, popř. zvláštního fondu (Státního fondu kultury a Státního fondu kinematografie)

cc) příjmem či zvláštního, za tím účelem zřízeného, subjektu.

Hodnocení variant:

Přínosy: S nulovou variantou nejsou spojeny žádné přínosy. Přínosem varianty b) je umožnění užití osiřelých děl a jiných osiřelých předmětů ochrany v případech, kdy nelze využít některou ze zákonných licencí stanovených autorským zákonem. V případech, kdy se nositel práv v průběhu obecné promlčecí lhůt nepřihlásí, se odměny zaplacené za užití předmětu ochrany stanou – dle zvolené subvarianty - buď příjmem KS, státního rozpočtu či zvláštního, za tím účelem zřízeného, subjektu. Přínosem subvarianty b)a. je využití již existujících informačních a administrativních kapacit kolektivních správců práv. Přínosem subvarianty bb) je zajištění dalších příjmů příslušných státních fondů, jejichž úkolem je mj. podporovat vznik umělecky hodnotných děl, vydávání neperiodických i periodických publikací, výstavní a přednáškovou činnost, propagaci české kultury v zahraničí, pořádání kulturních festivalů, přehlídek a obdobných kulturních akcí atp. Odměny za užití osiřelých předmětů ochrany by se v tomto smyslu dostaly do stejného režimu, jako jsou odměny z licencí k užití takových předmětů ochrany, v jejichž případě práva připadla státu jako tzv. odúmrť (podle § 26 odst. 2 AZ). Náklady: S variantou a) nejsou spojeny žádné náklady. Náklady spojené s variantou b) spočívají v nákladech na institucionální zajištění licencování užití osiřelých děl a jiných osiřelých předmětů ochrany poskytovatelem licencí, tyto náklady vynaloží subjekt uvedený u této subvarianty (příslušný státní fond) a budou následně kompenzovány z licenčních odměn (srážkami z odměn ve výši účelně vynaložených nákladů). Na straně zájemců o užití osiřelých děl a jiných osiřelých předmětů ochrany budou v případě varianty b) vznikat náklady spojené s vyhledáváním nositelů práv, dále náklady na licenční odměnu, popř. náklady na správní poplatek. Celkové agregované náklady na administrativní zajištění se, v případě subvarianty b)c. (licencování prostřednictvím zvláštního, za tím účelem zřízeného, subjektu, odhadují minimálně ve výši 1 milionu Kč na softwarové vybavení (pro podávání elektronických žádostí o licenci apod.) a na personální zajištění minimálně v rozsahu 1 pracovního místa. Náklady by byly částečně hrazeny ze správního poplatku spojeného s podáním žádosti. Náklady na straně zájemců o užití osiřelých děl a jiných osiřelých předmětů ochrany by činil správní poplatek spojený s podáním žádosti o licenci, licenční odměna a náklady spojené s vyhledáváním nositelů práv. Odhady nákladů vycházejí ze zkušeností z jiných členských států (zejm. Maďarska), kde byl zaveden systém licencování užití osiřelých předmětů ochrany prostřednictvím orgánu státní správy. Zkušenosti z uvedených států zároveň ukazují, že zatížení systému udělování licencí k užití osiřelých správními poplatky vede k nepříliš častému využívání takto nastaveného systému. V rámci konzultace se projevilo, že KS jsou připraveni licencovat užití osiřelých děl, přičemž preferují, aby příjmy z užití osiřelých děl byly použity ve prospěch autorů daného druhu děl s tím, že by se vynaložily na podporu tvorby a provozování děl a poskytování pomoci autorům v tíživé životní či sociální situaci. Tj. aby byly zahrnuty do stejného režimu, v jakém budou vedeny tzv. nerozdělitelné odměny podle SKS (viz výše bod 2.6). Ke kvantifikaci problému: Podle zkušeností s obdobnou právní úpravou v UK za první rok platnosti takové úpravy, jde o počty osiřelých děl, resp. žádostí o licencování jejich užití v řádech desítek, max. stovek. Konkrétně šlo o 193 licencí na užití výtvarných děl (obrázků), 17 licencí k užití literárních děl a 1 licenci k užití díla hudebního (notovin). (Zdroj: prezentace IPO UK na zasedání Evropského výboru CISACu v dubnu 2015).

Z dosavadní zkušenosti kolektivního správce DILIA vyplývá, že počet osiřelých předmětů ochrany se pohybuje zhruba v desítkách (např. k datu zpracování Zprávy RIA eviduje DILIA 102 autorů, jejichž díla jsou osiřelá, tj. není znám kontakt nebo dědicové, popř. někteří z dědiců. (Zdroj: webové stránky DILIA http://www.dilia.cz/index.php/hledame-nositele- prav). Z konzultací s DILIA dále vyplynulo, že neočekává potřebu žádných zásadních vstupních investic pro zajištění této nové činnosti. Režim jako takový bude posléze financován z režijní srážky, obdobně jako činnost kolektivního správce při výkonu kolektivní správy.

Závěr:

Doporučuje se přijetí varianty b), čímž se zajistí legální přístup uživatelů k osiřelým dílům. Volba mezi subvariantami je v zásadě politické rozhodnutí a formulovaného cíle lze dosáhnout kteroukoli z nich. Nejsnazší cestou z pohledu využití stávajících kapacit je pověřit k licencování osiřelých děl kolektivní správce.

2.16. Zrušení omezení (tzv. zastropování) odměn za přijímače v hotelových pokojích

Dle stávající právní úpravy v § 23 AZ je odměna za provozování rozhlasového či televizního vysílání v hotelových pokojích (týká se to hotelů, penzionů apod. ubytovacích zařízení) zákonem „zastropována“ ve výši 50 % koncesionářských poplatků. Poslední novelou AZ (č. 228/2014 Sb.) bylo zároveň doplněno povinné kritérium zohledňování obsazenosti hotelových pokojů. Toto omezení výše odměny je nesystémové a výkladově problematické. Předmětem sporu je mj. otázka, zda se uvedené zastropování vztahuje na všechny nositele práv nebo vždy na jednotlivé skupiny (autory, výkonné umělce, výrobce) podle systematiky autorského zákona. Předkladatel proto navrhuje jeho zrušení a zvážil dopady regulace ve variantách.

Cílem je dosáhnout systémové právní úpravy, nezvýhodňující určitou konkrétní skupinu uživatelů předmětů ochrany.

Varianty:

a) Nulová varianta. První variantou je ponechat AZ beze změny. Stávající nesystémové

omezení odměn za přijímače v hotelových pokojích (§ 23) zůstane v platnosti.

b) Zrušení omezení. Druhou variantou je zrušení omezení odměn za přijímače

v hotelových pokojích. Výše odměn bude stanovena sazebníkem (srov. varianty sub 2.14).

Hodnocení variant:

Pokud zákonodárce zruší stávající nesystémovou výjimku, budou sazby předmětem vyjednávání KS a uživatelů, jako je tomu v jiných případech. V rámci konzultace se zpracovatel RIA pokusil získat ekonomické údaje, které by umožňovaly vyčíslení dopadů zrušení omezení odměn za přijímače v hotelových pokojích.

Konkrétní dopad navrhované změny lze obtížně vyčíslit, neboť po zrušení nesystémové regulace teprve nastanou jednání s kolektivními správci o sazbách vybíraných za hotelové pokoje. Nelze v tuto chvíli odhadnout, zda budou sazby růst o 100 %, 200 % nebo klesat.

Pro zjednodušení však předpokládejme růst sazeb o 200 % a zároveň předpokládejme, že provozovatelé ubytovacích zařízení zcela přenesou tento náklad na klienty. V současné době jsou sazby v přepočtu na pokoj a den následující:

Kolektivní správce Sazba pokoj/den OSA 0.29 Kč DILIA 0.21 Kč Intergram 1.21 Kč OAZA 0.14 Kč OOAS 0.21 Kč Celkem 2.06 Kč

V případě, že provozovatelé přesunou náklad zvýšených sazeb plně na klienty, zvýší se cena hotelového pokoje za den o 4.12 Kč. Ve vztahu k například průměrné ceně za hotelový pokoj v Praze v roce 2014 dle studie PwC (http://www.pwc.com/cz/cs/tiskove- zpravy/2015/prumerna-cena-za-hotel-v-praze.html), tedy k ceně 2.018 Kč, by šlo o zvýšení ve výši cca 2 promile. Zpracovatel RIA obdržel v rámci konzultací podrobnější data, která však podporují výše uvedený závěr.

Varianty je proto namístě hodnotit nejen z pohledu ekonomických dopadů, ale rovněž z pohledu systémovosti. Stávající výjimka pro hotelové pokoje je nesystémová, navíc zcela nesmyslně navázána na výši koncesionářského poplatku. V tomto smyslu se jednoznačně doporučuje varianta b). Důvodem je argument rovnosti subjektů a systémovosti úpravy, podpůrně i argument ekonomickými dopady takové změny (byť s vědomím zjednodušeného odhadu).

Závěr:

Doporučuje se zrušit omezení odměn za přijímače v hotelových pokojích.

2.17. Odměna pro nakladatele za půjčování v knihovnách

Řešeným problémem je, že nakladatelům klesají výnosy z prodejů mj. kvůli technickému pokroku, díky němuž je dnes mimořádně snadné pořizovat kopie z děl vypůjčených v knihovnách, a to nejen kopírovacími zařízeními, ale také fotoaparáty, mobilními telefony apod. Dle stávající právní úpravy dostávají autoři za půjčování děl v knihovnách odměnu, placenou ze státního rozpočtu. Nakladatelé však za půjčování v knihovnách nedostávají odměnu žádnou, ačkoli jsou také negativně obchodně dotčeni v důsledku hromadného půjčování a souvisejícího pořizování kopií.

Varianty:

a) Nulová varianta. První variantou je ponechat AZ beze změny. Za půjčování

v knihovnách nebudou nakladatelé dostávat žádnou odměnu. Zůstane zachována odlišná právní pozice autorů, kteří za půjčování v knihovnách odměnu dostávají.

b) Zavedení odměny pro nakladatele. Obdobně k odměnám autorů za půjčování

v knihovnách bude stát poskytovat i odměnu nakladatelům za půjčování v knihovnách.

Hodnocení variant:

Platná právní úprava přiznává právo na odměnu za půjčování autorských děl knihovnami a dalšími zařízeními podle § 37 odst. 3 pouze autorům. Smyslem této odměny je kompenzace autorů za bezplatné užití jejich děl ve veřejném zájmu. Plátcem odměny je stát, který tak činí v rámci svých povinností zajišťovat přístup ke kulturním statkům, vědeckým poznatkům a dalším informacím široké veřejnosti a současně zohledňovat oprávněné zájmy tvůrců a těch, kteří svými investicemi pomáhají výsledky tvorby šířit, na straně jedné, a těch, kdo výsledky této tvorby užívají, ať už jde o zprostředkující uživatele, např. knihovny, nebo o občany jako vlastní adresáty této tvorby na straně druhé. Možnost bezplatného přístupu k autorským dílům má dopady, spočívající v nižších výnosech z prodejů rozmnoženin děl, nejen na autory, ale i na nakladatele. Podobně je tomu v případě zákonné licence umožňující pořizování rozmnoženin vydaných děl pro osobní a vlastní vnitřní potřebu. V daném případě však platná právní úprava nakladatelům právo na odměnu v souvislosti s uvedeným rozmnožováním přiznává. Nakladatelé mají navíc v souvislosti s bezplatným užíváním jimi vydaných děl knihovnami další povinnosti (odevzdávání povinných výtisků), které jim rovněž nejsou nijak kompenzovány.

Cílem zvažované změny by tedy mohlo být zavedení práva na odměnu za půjčování autorských děl v knihovnách pro nakladatele za účelem částečné kompenzace investic nakladatelů vložených do vydání děl následně bezplatně užívaných knihovnami ve veřejném zájmu.

Přínosy:

S nulovou variantou nejsou spojeny žádné přínosy. Přínosem varianty b) je zajištění částečné kompenzace investic nakladatelů vložených do vydání děl následně bezplatně užívaných knihovnami ve veřejném zájmu.

Náklady:

S nulovou variantou nejsou spojeny žádné náklady. Varianta b), v rámci které je navrhováno zvýšení stávající sazby státem hrazené odměny za půjčování z 0,50 Kč na 1 Kč za výpůjčku, představuje zvýšení nároku na státní rozpočet o cca 24 milionů Kč ročně.

Základním prvkem případné legislativní úvahy by mělo být ekonomické zdůvodnění navrhovaného systému. Přesto, že při přípravě novely AZ proběhly konzultace, stále nejsou MK dostupná data, která by jasně podložila tzv. „business case“ – jasné ekonomické pozadí navrhované změny. K sestavení business case je potřeba získat konkrétní odpovědi na následující otázky:

a) O kolik se nakladatelům snížily v posledních letech prodeje? (Data za posledních 5 let.)

b) Jak tento vývoj koreluje s růstem kopírovacích možností? Lze zdokumentovat či konkrétně odhadovat růst dostupnosti kopírovacích zařízení? (Data za posledních 5 let.)

c) Jaký je vývoj v oblasti půjčování? Půjčuje se více nebo méně? Jsou v dané oblasti rozdíly mezi typy publikací? (např. mezi odbornými publikacemi a beletrií, mění se v čase poměr půjčovaných odborných publikací vůči celku půjčovaných publikací apod.).

Závěr:

Vyžádané údaje, které by umožnily náležité vyhodnocení zvažované změny, nebyly předkladateli předloženy. Vzhledem k absenci takových údajů nezbytných pro náležité zdůvodnění navrhované změny, včetně souvisejících dopadů na státní rozpočet, se doporučuje nulová varianta.

2.18. Zavedení technické neutrality v oblasti licencování přenosu vysílání

Dle stávající úpravy podléhá povinné kolektivní správě právo na užití předmětů ochrany kabelovým přenosem (§ 96 odst. 1 písm. c) AZ), zatímco některé nové typy služeb, které jsou svou podstatou a technickou povahou obdobou kabelového přenosu, nepodléhají povinné kolektivní správě. Zároveň ale jsou rovněž uživateli ve smyslu AZ, kteří pro příslušný způsob užívání předmětů ochrany potřebují (resp. měli by získat) licenci od všech dotčených nositelů práv, jejichž předměty ochrany užívají. V důsledku stávající právní úpravy v AZ jsou tito poskytovatelé nových typů služeb „zvýhodněni“ v tom, že nejsou povinni získávat licence od kolektivních správců. Pokud ale postupují v souladu s AZ, musí získávat licence individuálně od příslušných nositelů práv. Pokud užívají předměty ochrany bez licence, vystavují se riziku soudního sporu a event. povinnosti uhradit nositelům práv bezdůvodné obohacení ve výši dvojnásobku obvyklé licenční odměny Předkladatel navrhuje odstranit toto „zvýhodnění“ a zavést v licencování přenosu vysílání princip technické neutrality, tj. jednotný režim bez ohledu na technickou povahu zpřístupňování děl.

Varianty:

a) Nulová varianta. První variantou je ponechat AZ beze změny. Kabelový přenos bude

nadále povinně kolektivně spravován, zatímco technické obdoby kabelového přenosu kolektivně spravovány nebudou.

b) Zavedení technické neutrality. Druhou variantou je odstranit zvýhodnění

technických obdob kabelového přenosu tak, aby kabelový přenos i jeho technické obdoby podléhaly stejnému režimu, tj. podléhaly povinné kolektivní správě (§ 96 odst. 1 c) a odst. 4).

Hodnocení variant:

APKT jako příklad negativního dopadu nulové varianty uvedla:

Asi nejmarkantnější je problematika satelitní „Direct to Home“ distribuce. Aktuálně platné znění Autorského zákona pohlíží na distribuci televizních a rozhlasových programů prostřednictvím satelitu jako na čistě technický prostředek přenosu signálu pro potřeby primárního provozovatele daného programu (přenosy sportovních a kulturních událostí z místa konání do místa odbavení, distribuce signálu z místa odbavení k pozemním vysílačům, atd.). V posledních letech však vzniklo množství provozovatelů tzv. „Direct To Home satelitních platforem“, kteří využívají vysílání prostřednictvím satelitu k opětovné redistribuci skupiny televizních a rozhlasových programů přímo ke koncovému uživateli. Provozovatelé těchto platforem je třeba považovat za provozovatele převzatého vysílání, kteří naprosto stejně zasahují do autorského práva jako provozovatelé „pozemních“ sítí elektronických komunikací. Stávající znění AZ je díky jeho zastaralosti vůči novým technologiím v zásadním rozporu s principem technologické neutrality a vnáší nerovnováhu a nejistotu do tržního prostředí. Důkazem toho jsou probíhající soudní spory mezi některými kolektivními správci a provozovateli DTH platforem.

Konkrétní vyčíslení dopadu navrhované změny je spíše přibližné. V rámci konzultace obdržel zpracovatel RIA tato data:

V součtu činí poplatek všem kolektivním správcům (OSA, Intergram, Dilia, OOA-S OAZA) cca. 14 Kč/účastník/měsíc bez DPH. U velkých operátorů přicházejí v úvahu množstevní slevy. Vše ale musí být v souladu se sazebníky jednotlivých kolektivních správců.

Podle statistických údajů Mediaresearch, které měla APKT k disposici ze rok 2013, činil počet domácností v ČR využívajících satelitního příjmu ke konci roku 2013 cca 30%. Dále lze předpokládat, že počet počet domácností využívajících k satelitnímu příjmu jiné platformy než Skylink, FreeSat a DIGI TV je zanedbatelný. Podle údajů ČSÚ činil počet domácností v ČR v roce 2013 cca 4,6 mil. Z toho tedy vyplývá asi 1,38 mil domácností využívajících satelitní příjem. Podle aktuálnějších údajů (na které odkazuje APKT v listopadu 2015) používá jako hlavní zdroj televizního a rozhlasového signálu 68-70% domácností v ČR pozemní vysílání. Kabelové a IPTV distribuce pak využívá 11-15% domácností. Přesnější údaje bohužel nemám k disposici. Záleží také na použité metodice průzkumu. Z těchto čísel vyplývá, že satelitní distribuce využívá cca 20% domácností.

Podle názoru APKT budou skutečné dopady na koncového zákazníka bude dle mého názoru velmi marginální. Primárně se dotknou provozovatelů satelitních DTH (Direct to Home) platforem. Jelikož ceny za jejich služby jsou srovnatelné s cenami služeb provozovatelů televizních kabelových rozvodů a IPTV distributorů, kteří již poplatky kolektivním správcům platí, je zde pravděpodobně možnost “absorbovat” tyto poplatky snížením marže provozovatelů DTH platforem, což je z důvodu udržení konkurenceschopnosti pravděpodobné.

Jiný konzultovaný subjekt, Česká asociace elektronických komunikací, z. s., jiné údaje, založené na jiném způsobu výpočtu, nicméně i podle názoru tohoto subjektu by zavedení technologické neutrality (z hlediska správy práv na přenos vysílání ve smyslu AZ) bylo žádoucí.

ČAEK mj. uvedla: Poskytovatelé převzatého vysílání prostřednictvím kabelového systému hradí částku zhruba 15,- Kč za 1 aktivní zákaznickou zásuvku měsíčně jako celkový náklad povinné kolektivní správy práv. Neplatí-li zákazník nového typu služeb, které jsou svou technickou povahou obdobou kabelového přenosu a nepodléhají povinné kolektivní správě, žádný poplatek, je rozdíl na 1 zákazníka zhruba zmíněných 15,- Kč.

Podle kvalifikovaného odhadu z minulého roku v ČR působí zhruba 1 300 provozovatelů ISP (poskytovatelů přístupu k internetu), kteří dodávají televizní vysílání nezákonným způsobem („pirátské“ šíření televizního vysílání bez vypořádání povinné kolektivní správy autorských práv) asi 100 tisícům domácností. Odhadujeme tedy, že u těchto subjektů činí celkový rozdíl cca 1,5 milionu Kč měsíčně.

Kromě výše uvedených „pirátských“ šiřitelů vysílání existují jistě i provozovatelé nového typu služeb, jež jsou svou technickou povahou obdobou kabelového přenosu, kteří mají oblast kolektivní správy řádně vypořádánu a máme za to, že tito poskytovatelé hradí kolektivním správcům obdobné ceny jako, jsou ceny ceníkové. Je-li tomu tak, pak v tomto případě nejsou jako alternativy kabelového přenosu finančně zvýhodněny.

Odstranění výjimky pro technické obdoby přenosu prostřednictvím kabelových systémů by znamenalo především odstranění nekalé hospodářské soutěže (kdy jedna skupina provozovatelů povinné kolektivní správě podléhá a jiná nikoliv) a praktik contra legem.

Rozdíly mezi jednotlivými technologickými platformami se stírají. Z hlediska technologické neutrality by měl přenos vysílání podléhat stejným zákonným požadavkům bez ohledu na technické prostředky k přenosu použité.

V rámci konzultací se vyjádřil rovněž kolektivní správce DILIA, který mj. uvedl:

Základním argumentem pro zavedení technologické neutrality je odstranění právní nejistoty, která aktuálně v dané oblasti panuje. A to z důvodu využívání technologií, se kterými původní úprava v autorském zákoně (ani směrnice 83/93/EHS) nepočítala. Současná situace tak vede k právním sporům, kterým by navrhovaná úprava předešla, kdy předmětem sporu je i fakt, zda má být způsob užití provozovatelů přenosu podřazen režimu podle § 22 odst. 1 či § 22 odst. 2 AZ. (např. spor DILIA x UPC, nyní ve stadiu rozsudku Nejvyššího soudu, č.j. 30 Cdo 796/2015-424). Navrhovanou změnou tato v praxi nyní těžko překonatelná právní nejistota odpadla.

K otázce ekonomických dopadů: Na českém trhu co do počtu převažují menší provozovatelé „klasického“ kabelového přenosu (DILIA má zakontrahováno necelou stovku subjektů). V tomto počtu jsou zahrnuti i provozovatelé novější technologie přenosu pomocí internetového protokolu (tzv. IPTV). Dále na trhu působí tři provozovatelé satelitního přenosu TV vysílání, kde je při aktuálním znění zákona jejich zařazení pod ustanovení § 22 odst. 2 sporné (předmětem soudních sporů s některými z uživatelů), jejich podíl na celkovém televizním trhu je dle informací z veřejně dostupných zdrojů odhadován mezi 20-25 %.

Kolektivní správci uplatňují v souladu se zákonem rovné a přiměřené podmínky na celý trh. Pro srovnání potenciálního dopadu na tento trh lze proto použít příslušné sazby kolektivních správců (např. sazba DILIA činí 2,- Kč/zásuvku/resp. koncového zákazníka). S ohledem na to, že kolektivní správci již nyní aplikují rovné sazby na celý trh, neměl by být celkový dopad na spotřebitele obecně žádný. Potenciální dopad je na subjekty, které nyní smlouvu s kolektivními správci nemají, tedy potažmo na koncové zákazníky jednotek subjektů z celkového počtu subjektů na trhu. Pokud by tyto subjekty promítly sazby kolektivních správců 100% do svých cen, jednalo by se o navýšení ceny pro koncového zákazníka těchto subjektů v řádu jednotek % ve vztahu k průměrné ceně balíčku (300,- Kč/měsíc), v maximální výši by se nominálně rovnala úhrnu sazeb kolektivních správců (max. 14,23 Kč/měsíc pro všechny kolektivní správce dle aktuálních sazeb). Podle odhadu kolektivního správce – vycházejícího ze stávající situace na trhu – by se v důsledku navrhované změny právní úpravy počet smluv uzavřených mezi kolektivním správcem a uživateli zvýšil o 50 %.

Obdobné vyjádření poskytl v rámci konzultací rovněž kolektivní správce OSA.

Závěr:

S ohledem na výstupy z konzultací se ze systémového hlediska se jeví jako vhodnější technicky neutrální řešení.

3. Návrh řešení

Oblast úpravy Návrh řešení 3.1. Právní forma kolektivních správcůNavrhuje se, aby AZ neřešil právní formu (KS)kolektivních správců.

3.2. Hlasování v nejvyšším orgánu KSAZ by měl převzít formulaci článku 6 odst. 4 bez osobní účastiSKS. 3.3. Zpráva o transparentnosti a jinéDoporučuje se v AZ stanovit výčtem podle informační povinnosti KSpříslušných ustanovení SKS, včetně přílohy

k SKS, které informace, komu a jakým způsobem musí KS zveřejňovat.

3.4. Outsourcing činností KS Doporučuje se uvést příkladmý výčet činností v

AZ.

3.5. Lhůty k vyplácení odměn Doporučuje se převzít text SKS o povinnosti

vyplatit nositelům práv částky nejpozději do devíti měsíců od konce účetního období, v němž byly vybrány příjmy z výkonu práv (čl. 13 odst. 1)

3.6. Užití nerozdělitelných částekDoporučuje se neomezovat KS ohledně užití odměnnerozdělitelných částek odměn a ponechat

hospodaření s nerozdělitelnými částkami na KS, resp. na členech KS.

3.7. Povinnosti uživatelů vůči KS Doporučuje se formulovat v AZ hlavní pravidla

procesu informování KS, popř. podrobněji vymezit pravidla v některých oblastech užití předmětů ochrany.

3.8. Mechanismus vyřizování stížnostíDoporučuje se v AZ obecně stanovit povinnost na KSKS mít zaveden mechanismus vyřizování

stížností na činnost KS a doplnit ji o povinnost upravit podrobnosti tohoto mechanismu vnitřním předpisem KS.

3.9. Soudní či rozhodčí řízení Doporučuje se varianta nulová (status quo). 3.10. Licencování online služeb Doporučuje se převzít úpravu SKS v čl. 23 a

násl.

3.11. Nezávislí správci práv Doporučuje se v AZ stanovit, že pokud

nezávislí správci práv budou působit v oblasti správy práv, vztahují se na ně obdobně pravidla týkající se kolektivních správců.

3.12. Pověření k výkonu kolektivníDoporučuje se neupravovat v AZ mechanismus správy při odnětí oprávnění jinému KSpověřování vzhledem k tomu, že kýženého cíle

(nepřerušený výkon kolektivní správy) lze dosáhnout i bez výslovné úpravy.

3.13. Tvorba sazebníků Doporučuje se upravit podrobně postup pro

sjednávání sazebníků a konkretizovat dohledové pravomoci MK.

3.14. Licencování užití autorských dělDoporučuje se upravit zvláštní pravidla pro paměťovými a vzdělávacími institucemilicencování některých konkrétních způsobů

– digitalizovaný obsah, kopírováníužití předmětů ochrany specifickými apod.kategoriemi uživatelů.

3.15. Licencování osiřelých děl Doporučuje se zavedení systému licencování

užití osiřelých děl a jiných osiřelých předmětů ochrany.

3.16. Zrušení omezení odměn zaDoporučuje se zrušit omezení odměn za přijímače v hotelových pokojíchpřijímače v hotelových pokojích.

3.17. Odměna pro nakladatele zaDoporučuje se nulová varianta. půjčování v knihovnách 3.18. Zavedení technické neutrality vZe systémového hlediska se jeví jako vhodnější oblasti licencování přenosu vysílánítechnicky neutrální řešení.

Souhrnné hodnocení dopadů navrhovaných variant

Poznámka: V tabulce uvedené shrnutí dopadu symbolem ( +, - , 0) je třeba chápat v kontextu hodnocení variant, jak je uvedeno výše, neboť shrnutí symbolem představuje značné zjednodušení.

Oblast úpravy Dopad na nositeleDopad naDopad na uživatele

právkolektivní správce

1. Právní forma0 / + 0 / + (ponechání0 kolektivníchstávající úpravy) správců (KS) 2. Hlasování v0 / + (ponechání0 / + 0 nejvyššímrozhodnutí na orgánu KS beznositelích práv) osobní účasti 3. Zpráva o+ 0 / - 0 transparentnosti 4. Outsourcing0 / + (ponechání0 0 činností KSrozhodnutí na

nositelích práv)

5. Lhůty k+ / 0 0 0 vyplácení odměn 6. Užití0 / + (ponechání0 0 nerozdělitelnýchrozhodnutí na částek odměnnositelích práv) 7. Povinnosti+ (přesnější+ - uživatelů vůčirozdělování částek) KS 8. Mechanismus+ 0 / - 0 vyřizování stížností na KS 9. Soudní či0 / + (ponechání0 0 rozhodčí řízenírozhodnutí na

nositelích práv)

10. Licencování+ + + online služeb 11. Nezávislí správci+ + 0 práv 12. Pověření k+ 0 + výkonu kolektivní správy při odnětí oprávnění jinému KS 13. Tvorba+ 0 / - + sazebníků 14. Licencování užití+ + + autorských děl paměťovými a vzdělávacími institucemi – digitalizovaný obsah, kopírování apod. 15. Licencování0 + + osiřelých děl 16. Zrušení omezení+ 0 0 / - odměn za přijímače v hotelových pokojích 17. Odměna pro0 0 0 nakladatele za půjčování v knihovnách 18. Zavedení+ + 0 / - technické neutrality v oblasti licencování přenosu vysílání

4. Implementace doporučených variant a vynucování

Předkladatel navrhuje implementaci doporučených variant formou novely zákona. Dohled nad činností KS má dle zákona ministerstvo (§ 103 AZ), které je oprávněno vyžadovat si od KS informace, zjišťovat případná porušení povinností dle AZ, a případně ukládat povinnost k nápravě, respektive pokuty. V zásadě se tedy vynucování doporučené varianty má dít na základě AZ, případně správního řádu. Soukromé subjekty mohou své případné spory plynoucí z materie novely AZ řešit standardní soudní cestou. Evropská komise monitoruje způsob provedení SKS a ČR má dle čl. 43 SKS povinnost informovat Komisi o implementujících právních předpisech. Lze dále očekávat pokračující činnost Evropské komise (přezkum regulace) v oblastech týkajících se SKS. ČR bude mít dále nově výslovně uloženou povinnost spolupracovat s dohledovými orgány ostatních členských států při výkonu dohledu nad činností českých KS v jiných členských státech a nad činností KS z jiných členských států v ČR ve smyslu článku 37 SKS.

5. Přezkum účinnosti regulace

Předkladatel zpracuje do 2 let po nabytí účinnosti této novely dopadovou studii ohledně aplikace nové právní úpravy, a to přinejmenším v případech ustanovení uvedených v bodech 2.7.(Povinnosti uživatelů vůči KS), 2.10. (Licencování online služeb), 2.14. (Licencování užití autorských děl paměťovými a vzdělávacími institucemi), 2.16. (Zrušení omezení odměn za přijímače v hotelových pokojích) a 2.18 (Zavedení technické neutrality v oblasti licencování přenosu vysílání).

6. Konzultace a zdroje dat

Konzultace

Při hodnocení dopadů vedl překladatel rozsáhlé dvoukolové konzultace s dotčenými subjekty. Tyto konzultace do značné míry navazovaly na dřívější rozsáhlé veřejné konzultace vedené předkladatelem již v roce 2011 až 2012 k jednotlivým tematickým okruhům. Výsledkem těchto veřejných konzultací byla řada konsensuálních návrhů, které byly posléze převzaty do tohoto aktuálního návrhu novely AZ. V prvním kole konzultací byli zahrnuti kolektivní správci jakožto primárně dotčené subjekty. Se všemi šesti kolektivními správci, aktivními v ČR, byly vedeny písemné konzultace o všech relevantních navrhovaných okruzích novely. V rámci konzultace obdržel předkladatel a zpracovatel RIA velmi cenné vstupy, byť – pochopitelně – odrážející především zájem KS. Se třemi kolektivními správci vedl předkladatel a zpracovatel RIA osobní konzultace, na které navazovalo další kolo písemných konzultací.

V druhém kole konzultací byly zahrnuty další dotčené subjekty, se kterými byla vedena písemná komunikace o relevantních oblastech zvažované úpravy. Podklady z obou kol konzultací jsou k dispozici u předkladatele, resp. zpracovatele RIA.

Seznam nejdůležitějších organizací, které byly zapojeny do konzultačního procesu

Asociace českých a moravských nemocnic, Asociace českých kameramanů, Asociace hotelů a restaurací ČR (AHR ČR), Asociace knihoven vysokých škol, Asociace muzeí a galerií ČR, Asociace nemocnic, Asociace producentů v audiovizi, Asociace provozovatelů kabelových a telekomunikačních sítí v ČR (APKT), Asociace provozovatelů kin, Asociace provozovatelů kopírovacích služeb (APKS), Asociace ředitelů symfonických orchestrů, Asociace starožitníků (AS), Asociace televizních organizací (ATO), Asociace ZUŠ ČR, Česká asociace elektronických komunikací (ČAEK), Česká asociace pro DSMP, Česká národní skupina IAML (mezinárodní sdružení hudebních knihoven), Česká televize, Český rozhlas, ČNS IFPI, DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, GESTOR, GRADA Publishing, a.s., Herecká asociace, INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, Nakladatelství Fraus, Národní knihovna ČR, Národní muzeum – Muzeum české hudby, Občanské sdružení spotřebitelů TEST, Ochranná asociace zvukařů-autorů, o.s. (OAZA), Ochranná organizace autorská - sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, o.s. (OOA-S), Ochranný svaz autorský (OSA), Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Sdružení českých spotřebitelů, Sdružení podnikatelů a živnostníků, Sdružení uživatelů autorských práv, Svaz autorů a interpretů, Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN), Svaz knihovníků a informačních pracovníků (SKIP), Svaz léčebných lázní ČR, Svaz obchodu a cestovního ruchu, Unie vydavatelů ČR, Ústřední umělecká rada ZUŠ ČR. Kompletní podklady z celého procesu RIA, včetně předložených podnětů, návrhů a vyžádaných údajů a dalších informací, jsou k dispozici v odboru autorského práva Ministerstva kultury.

Zdroje dat

Smetanová, Dana: Elektronické dodávání dokumentů v ČR. Evropská komise: Souhrn posouzení dopadů k návrhu směrnice o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a o udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu (2012). European Commission: Impact Assessment Accompanying the document Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on collective management of copyright and related rights and multi-territorial licensing of rights in musical works for online uses in the internal market. World Intellectual Property Organization: Guide on Surveying the Economic Contribution of the Copyright-Based Industries.

7. Kontakt na zpracovatele

Hlínka a partneři, Na příkopě 31, 110 00 Praha 1 Email: petrhlin@gmail.com Telefon: 602 425 757

JUDr. Jan Šamánek, Ph.D., LL.M.

České družiny 1944/25, 160 00 Praha 6 774 050 004 / jansamanek@jansamanek.cz

Ministerstvo kultury JUDr. Adéla Faladová samostatné oddělení autorského práva 257 085 322, adela.faladova@mkcr.cz

II. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Ústavním východiskem návrhu novely zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AZ“) je čl. 34 Listiny základních práv a svobod. Navrhovaná právní úprava je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky (dále také jen „ČR“).

III. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Navrhovaná právní úprava je v souladu s příslušnými směrnicemi Evropské unie, které upravují danou oblast. Těmito směrnicemi jsou: 1. Směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu. 2. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází. 3. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. 4. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. září 2001 o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla. 5. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví. 6. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s právem autorským (kodifikované znění). 7. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících (kodifikované znění). 8. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů (kodifikované znění). 9. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/77/EU ze dne 27. září 2011, kterou se mění směrnice 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících. 10. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o některých povolených způsobech užití osiřelých děl. 11. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/26/EU ze dne 26. února 2014 o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu.

Navrhovaná právní úprava především implementuje zatím poslední směrnici Evropské unie (dále jen „EU“) týkající se autorského práva a práv s ním souvisejících, konkrétně směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/26/EU o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu. Kromě změn, které bylo nutno provést v rámci implementace uvedené směrnice, jsou navrhovány také další změny národní právní úpravy kolektivní správy práv reagující na zkušenosti z aplikační praxe a podněty zainteresovaných subjektů (ať už uživatelů, kolektivních správců nebo akademické obce).

Předkládaný návrh dále obsahuje kromě několika zpřesnění a doplnění zákonných licencí (tj. výjimek a omezení práv) i nově zaváděnou licenci pro karikaturu a parodii.

Významným doplněním české autorskoprávní úpravy, reflektujícím nástup digitálních technologií, je rozšíření oblastí, v nichž bude nově vykonávána tzv. rozšířená kolektivní správa usnadňující licencování některých způsobů užití děl paměťovými a vzdělávacími institucemi, včetně s tím souvisejícího, zavedení rejstříku děl na trhu nedostupných. Kromě toho se také navrhuje zavést možnost licencování užití tzv. osiřelých děl a dalších osiřelých předmětů ochrany, a tím umožnit širší využití těchto předmětů ochrany. V souvislosti s touto úpravou se navrhuje drobná změna režimu ukončování statusu osiřelého díla.

Neméně významná je zcela nová úprava tvorby sazebníků odměn vybíraných kolektivními správci práv, která reaguje na přetrvávající problémy se stanovováním sazeb těchto odměn a sjednáváním licenčních smluv mezi kolektivními správci a uživateli.

Všechna navrhovaná ustanovení, která se týkají problematiky upravené unijním právem, jsou v souladu s unijní právní úpravou, zejména s příslušnými směrnicemi.

IV. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava plně odpovídá mezinárodním závazkům, jimiž je Česká republika v oblasti autorskoprávní vázána. Jde zejména o tyto mezinárodní smlouvy a úmluvy:

1. Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl - 1886, revize Paříž 1971; 2. Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a televizních a rozhlasových organizací - Řím 1964; 3. Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), kterou Česká republika uplatňuje od l. l. 1996; 4. Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském (WCT), Ženeva 1996; 5. Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech (WPPT), Ženeva 1996.

Navrhovaná právní úprava odpovídá rovněž závazkům, vyplývajícím pro Českou republiku z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Návrh obsahuje úpravu užívání majetku ve smyslu druhého odstavce článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, upravujícího ochranu vlastnictví, podle něhož každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek a nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. Uvedená zásada nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut.

Hlavním cílem návrhu novely autorského zákona je provést do vnitrostátního práva směrnici 2014/26/EU o kolektivní správě práv a tím přizpůsobit národní právní úpravu kolektivní správy novému unijnímu právnímu rámci pro fungování kolektivní správy v rámci EU a EHP. Kolektivní správa je důležitým nástrojem uplatňování a ochrany autorských práv a práv souvisejících s právem autorským, neboť v případech, kdy individuální výkon práv je buď nemožný zcela, nebo jen s velkými obtížemi, umožňuje nositelům práv poskytovat licence k užití předmětů ochrany a získávat odměny a obdobně uživatelům předmětů ochrany licence k užití předmětů ochrany získávat. Z hlediska celospolečenského hraje kolektivní správa práv z výše uvedených důvodů významnou roli při zpřístupňování předmětů ochrany veřejnosti. Tento mechanismus se jeví jako potřebný pro zajištění rovnováhy mezi různými zájmy nositelů práv a uživatelů předmětů ochrany.

Práv odvíjejících se z navrhované právní úpravy se lze domáhat u soudu, čímž jsou v zásadě naplněny jak požadavky samotného článku 1 Protokolu č. 1 na vyloučení svévole, tak požadavky článku 6 Úmluvy na spravedlivý proces v oblasti občanských práv a závazků, tak konečně požadavky článku 13 Úmluvy, který zaručuje právo na účinný prostředek nápravy. Povinnosti ukládané navrhovanou právní úpravou nositelům práv, kolektivním správcům a uživatelům předmětů ochrany jsou stanoveny v míře nezbytně nutné k dosažení sledovaných cílů, přičemž je v maximální možné míře upřednostňována smluvní volnost stran, není-li to vyloučeno právními předpisy nebo omezeno z důvodů obecného veřejného zájmu.

Navrhovaná úprava, konkrétně návrh doplnění zákonné licence pro osoby se zdravotním postižením, odpovídá rovněž požadavkům Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, konkrétně s čl. 21 (Svoboda projevu a přesvědčení a přístup k informacím) a čl. 30 (Účast na kulturním životě, rekreace, volný čas a sport).

V. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Návrh zákona předpokládá určitý limitovaný dopad na státní rozpočet v souvislosti s navrhovaným systémem licencování některých užití knihovnami, dalšími paměťovými institucemi a vzdělávacími institucemi, zejména v souvislosti se zřízením a vedením Rejstříku děl na trhu nedostupných. Podle předběžných odhadů Národní knihovny ČR činí náklady jednorázově přibližně 2 490 000 Kč na zřízení Rejstříku děl nedostupných na trhu a na jeho provoz přibližně 2 540 000 ročně, a to včetně nákladů na personální zajištění v rozsahu 3 knihovnických odborníků a 1 IT administrátora. Tyto výdaje by měly být zajištěny v rámci výdajů kapitoly 334 MK.

Nároky na veřejné rozpočty spojené s náklady na úhradu licenčních odměn za užití na základě licencí poskytovaných kolektivním správcem nelze předem odhadovat, neboť budou záviset na míře využívání navrhovaných licenčních mechanismů a na výši sjednaných odměn. V každém případě tyto dopady budou kompenzovány nově zavedenou možností zpřístupňovat veřejnosti v mnohem větší míře digitalizovaná autorská díla a osiřelé předměty ochrany a úsporami v nákladech na digitalizaci kulturního dědictví.

Návrh zákona předpokládá vytvoření nového zdroje pro financování kultury ze zákonem stanoveného odvodu odměn vybíraných kolektivními správci na základě licencí k užití osiřelých děl a dalších osiřelých předmětů ochrany do Státního fondu kultury a Státního fondu kinematografie.

Návrh předpokládá určité náklady na straně kolektivních správců, resp. nositelů práv, z jejichž odměn jsou náklady na výkon kolektivní správy hrazeny. Jde v zásadě o náklady na opatření směřující ke zlepšení efektivnosti a transparentnosti kolektivní správy, a tudíž ku prospěchu nositelů práv, ale rovněž uživatelů a společnosti jako celku.

Strukturovaný rozbor, konkrétní vyčíslení a zdůvodnění předpokládaných rozpočtových dopadů jsou obsaženy v příslušné části Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace.

Pokud jde o vliv navrhovaného zákona na podnikatelské prostředí, návrh by měl zajistit efektivnější a dostatečně transparentní výkon kolektivní správy práv, čímž přispěje k zajištění rovných podmínek na trhu a ke zjednodušení administrativní náročnosti.

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní sociální dopady ani dopady na životní prostředí.

VI. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Návrh zákona upravuje nová i stávající zpracování osobních údajů. Z již existujících se jedná zejména o zpracování osobních údajů kolektivními správci při výkonu kolektivní správy práva autorského a práv souvisejících, jakož i při evidenci a správě práv k osiřelým předmětům ochrany (seznam osiřelých děl). Dále jsou to seznamy odúmrtí vedené Státním fondem kultury ČR a Státním fondem kinematografie. Z existující úpravy vychází rovněž rejstřík prostředníků (podle § 102 zákona č. 121/2000 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona označovaných jako zprostředkovatelé), který vede ministerstvo. Konečně je potřeba zmínit nově navrhovanou evidenci nezávislých správců práv vedenou ministerstvem.

Pokud jde o zpracování osobních údajů kolektivními správci, nedochází zde k výrazným obsahovým změnám. Potřeba zpracování osobních údajů vychází z povahy kolektivní správy. Účelem je umožnit efektivní správu práv. Kolektivní správce vede seznam nositelů práv smluvně zastupovaných, přihlášených k evidenci a nositelů práv k osiřelým předmětům ochrany, jsou-li mu známi. Seznamy smí obsahovat pouze údaje, které jsou nezbytné k výkonu kolektivní správy, a nejsou veřejné. Subsidiárně se uplatní režim zákona o ochraně osobních údajů; přičemž lze upozornit na to, že směrnice o kolektivní správě odkazuje na směrnici o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Zárukou ochrany je také povinné pravidelné informování nositelů práv podle § 97b (mj. o kontaktních údajích, srážkách a příjmech atd.). Nelze opomenout nově formulovanou dohledovou roli ministerstva včetně přeshraniční spolupráce dohledových úřadů.

V případě seznamů nositelů práv vedených kolektivními správci se nově výslovně zavádí lhůta pro uchovávání osobních údajů (viz § 97c odst. 4). Délka této lhůty odpovídá důvodům, pro které jsou osobní údaje kolektivními správci uchovávány, tj. jednak pro účely výkonu majetkových práv po dobu trvání jejich ochrany, jednak pro účely tzv. postmortální ochrany podle § 11 odst. 5, která je časově neomezená.

Zvláštním případem je úprava týkající se nerozdělitelných příjmů (§ 99c odst. 3 až 7). S cílem vyplatit tyto příjmy se zveřejňují některé údaje. Úprava vyplývá ze směrnice o kolektivní správě a je podložena snahou o vyplacení prostředků nositeli práv, který není znám nebo není dohledatelný. Další specifickou úpravou je rejstřík děl na trhu nedostupných. Rejstřík vede Národní knihovna České republiky a je předpokladem pro fungování rozšířené kolektivní správy tohoto druhu děl [§ 97e odst. 4 písm. i) návrhu].

Úprava zprostředkovatelů (nově prostředníků) byla rozšířena tak, aby lépe vyhovovala požadavkům směrnice o kolektivní správě. Rejstřík prostředníků vede ministerstvo a předepsané informace (jména prostředníků a kontaktní údaje) uveřejňuje na svých internetových stránkách.

Úprava evidence nezávislých správců práv se zakládá nově. Může se jednat pouze o právnické osoby, a tedy nikoli subjekty údajů ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů.

Lze tedy shrnout, že návrh nepřináší výrazné změny v oblasti zpracování osobních údajů. Kolektivní správa byla navíc už v rámci přípravy směrnice o kolektivní správě konzultována také s evropským inspektorem ochrany osobních údajů (odstavec 58 preambule směrnice o kolektivní správě). Lze tedy uzavřít, že záruky pro ochranu osobních údajů jsou dostatečné.

VII. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k zákazu diskriminace

Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopad na rovné postavení mužů a žen, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro něj odlišné podmínky, a neporušuje zákaz diskriminace.

VIII. Zhodnocení korupčních rizik

Ve vztahu ke vzniku korupčních rizik jsou v navrhované úpravě relevantní části týkající se udělování a odnímání oprávnění, sjednávání sazeb a provádění dohledu.

a) Přiměřenost

V oblasti udělování, resp. odnímání oprávnění došlo ke zpřesnění kompetence správního orgánu (viz doplnění úpravy pro případ změny oprávnění nebo opatření pro případ zániku oprávnění). Navrhované změny poskytují menší prostor pro výkladové nejasnosti a míra diskrece je vzhledem ke složitosti problematiky spíše malá. V oblasti dohledu nad kolektivními správci se mění kompetence správního orgánu pouze způsobem, který zpřesňuje rozsah kompetencí stávajících (účast na jednání nejvyššího orgánu, zveřejnění rozhodnutí týkajících se provádění dohledu). Míra diskrece je ve srovnání s dosavadní úpravou stejná a lze ji označit vzhledem k vymezení povinností za minimální. Ke zpřesnění míry diskrece přispívá i nově zavedená konkretizace skutkových podstat správních deliktů kolektivních správců a nezávislých správců práv.

b) Efektivita

Z hlediska efektivity lze k předložené úpravě poznamenat následující. Doplnění úpravy udělování, resp. odnímání oprávnění je obecně vedeno snahou o zvýšení efektivity. Sankce v této oblasti spočívají především v neprovedení požadované změny (tj. zejm. udělení, případně změny oprávnění). Rovněž se uplatní obecné instituty správního řádu. V případě sjednávání sazeb je efektivita zajištěna upřednostněním soukromoprávní dohody. Nadto se uplatní obecné instituty správního řádu. Navrhované změny v oblasti dohledu nad kolektivními správci nemění možnosti využití sankčních a vynucovacích nástrojů. Použije se zvláštní úprava v autorském zákoně a subsidiárně kontrolní řád.

c) Odpovědnost

Zvolená právní úprava reflektuje požadavek čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož musí být působnost správního úřadu stanovena zákonem. Odpovědnou osobou na straně správního orgánu je ve správním řízení úřední osoba. Určení konkrétní úřední osoby je prováděno na základě vnitřních předpisů, resp. organizačního uspořádání konkrétního správního orgánu, přičemž popis své organizační struktury je správní orgán povinen zveřejnit na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Při provádění dohledu nad kolektivními správci je odpovědnou osobou na straně kontrolního orgánu kontrolující. Tato osoba je povinna se při výkonu působnosti kontrolního orgánu prokazovat pověřením ke kontrole.

d) Opravné prostředky

K zajištění účinné obrany proti nesprávnému postupu správního orgánu jsou k dispozici opravné prostředky podle správního řádu, a dále žaloba podle soudního řádu správního. V oblasti dohledu jsou opravnými prostředky námitky podle kontrolního řádu a žaloba podle soudního řádu správního.

e) Kontrolní mechanismy

Z hlediska systému kontrolních mechanismů je nutno uvést, že oblast udělování oprávnění a sjednávání sazeb se pohybuje v procesním režimu správního řádu, jenž obsahuje úpravu kontroly a přezkumu přijatých rozhodnutí, a to primárně formou opravných prostředků. Proti rozhodnutím je možno podat odvolání anebo v určitých případech užít mimořádných opravných prostředků či jiných prostředků ochrany. Vedle toho lze využít rovněž dozorčí prostředky, čímž je zaručena dostatečná kontrola správnosti a zákonnosti vydávaných rozhodnutí. Správní řád se jako subsidiární předpis použije i v případě postupu podle kontrolního řádu (výkon dohledu). V případě vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu je s odpovědností konkrétní úřední osoby spojena eventuální povinnost regresní náhrady škody, za níž v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu odpovídá stát.

Z hlediska transparentnosti a otevřenosti dat lze konstatovat, že navrhovaná úprava nemá vliv na dostupnost informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Pro zvýšení transparentnosti se rozšiřuje informační povinnost Ministerstva kultury, konkrétně povinnost zpřístupňovat na internetových stránkách rozhodnutí o udělení nebo odnětí oprávnění k výkonu kolektivní správy, rozhodnutí o správních deliktech kolektivních správců, dále rozhodnutí vydaná v rámci výkonu dohledu nad kolektivními správci a rovněž platné sazebníky kolektivních správců. Rovněž bude veřejnosti přístupná evidence nezávislých správců práv.