Důvodová zpráva

zákon č. 108/2006 Sb.

Rok: 2006Zákon: č. 108/2006 Sb.Sněmovní tisk: č. 1102, 4. volební období
Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení. Samotný schválený zákon je dostupný výše.
uje působnost Ministerstva práce a sociálních věcí, krajů a obcí na úseku sociální péče a druhy zařízení sociální péče.

Při financování služeb sociální péče se postupuje podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Hlavním cílem navrhované právní úpravy je vytvoření podmínek pro uspokojování oprávněných potřeb osob, které jsou oslabeny v jejich prosazování. Návrh vychází z obecného principu solidarity ve společnosti a současně podporuje princip rovných příležitostí pro všechny členy společnosti.

Zákon o sociálních službách bude zabezpečovat základní rámec k zajištění potřebné podpory a pomoci. Podporou a pomocí se rozumí takové spektrum činností, které jsou nezbytné pro sociální začlenění osob a důstojné podmínky života odpovídající úrovni rozvoje společnosti.

Hlavním cílem navrhovaného zákona je podporovat proces sociálního začleňování a sociální soudržnost společnosti.

Podle navrhovaného zákona bude poskytovaná pomoc

  • dostupná - z hlediska typu pomoci, územní dostupnosti, informační dostupnosti a v neposlední řadě také z hlediska ekonomického,

  • efektivní – bude uzpůsobena tak, aby vyhovovala potřebě člověka a nikoliv „potřebám“ systému,

  • kvalitní – bude zabezpečována způsobem a v rozsahu, který odpovídá současnému poznání a možnostem společnosti,

  • bezpečná – bude zabezpečována tak, aby neomezovala oprávněná práva a zájmy osob,

  • hospodárná – bude zabezpečována tak, aby veřejné i osobní výdaje používané na poskytnutí pomoci v maximálně možné míře pokrývaly objektivizovaný rozsah potřeb.

2.1 Postavení osob v nepříznivé sociální situaci

Osobám v nepříznivé sociální situaci bude v případě potřeby zajištění pomoci při soběstačnosti poskytována individuální dávka – příspěvek na péči, jejíž výše odpovídá rozsahu potřeb. Příspěvek na péči bude poskytován všem oprávněným osobám bez ohledu na to, zda je jim pomoc zajišťována s využitím přirozených zdrojů, zejména rodiny, nebo poskytovatelem sociálních služeb.

Systém posouzení situace vzniklé z důvodu ztráty schopnosti péče o vlastní osobu způsobenou věkem nebo zdravotním postižením garantuje stát, čímž je naplňována podmínka jednotného přístupu na celém území republiky.

Spolurozhodování o možnostech řešení nepříznivé sociální situace je osobám garantováno tím, že oproti současnému systému správního řízení o poskytnutí služby je zaveden institut smlouvy o poskytnutí sociální služby. Současně je jednotlivcům umožněno účastnit se rozhodovacích procesů o formě a rozsahu sítě sociálních služeb na úrovni obcí a krajů.

Zákonem jsou rovněž vytvářeny podmínky pro bezpečné, kvalitní a efektivní poskytování sociálních služeb s  cílem ochrany osob oslabených ve schopnosti prosazovat svá práva a zájmy. Tyto podmínky se promítají ve spektru povinností poskytovatelů sociálních služeb a následně v systémech kontroly.

V oblasti sociálních služeb budou podle navrhované úpravy uplatňovány následující kontrolní mechanismy:

a) obce s rozšířenou působností, které rozhodují o nároku na příspěvek na péči a současně jej vyplácejí, jsou povinny kontrolovat zda vyplácený příspěvek na péči je využíván v souladu s účelem, na který je určen, tj. na zajištění potřebného rozsahu pomoci. Tato kontrolní činnost by měla být vykonávána především odborně způsobilými sociálními pracovníky. Současně bude možné sledovat efektivitu vyplácených příspěvků prostřednictvím celostátního informačního systému, jehož správcem je ministerstvo.

b) kraje v přenesené působnosti budou zajišťovat státní kontrolu zaměřenou na dodržování zákonem stanovených podmínek při poskytování sociálních služeb, a to jednak v rámci své působnosti v oblasti registrace poskytovatelů sociálních služeb a dále pak obecně v oblasti kontroly poskytování sociálních služeb již registrovanými poskytovateli. Tato kontrolní činnost se nazývá inspekce poskytování sociálních služeb. Nedílnou součástí inspekce sociálních služeb je kontrola kvality sociálních služeb, která se opírá o standardy kvality sociálních služeb. Standardy, které budou stanoveny vyhláškou, popisují, jak má vypadat kvalitní sociální služba. Jsou souborem měřitelných a ověřitelných kritérií. Jejich smyslem je průkazným způsobem posoudit kvalitu poskytované služby. Nedodržování zákonných povinností může vést až k odejmutí oprávnění k poskytování sociálních služeb.

c) z hlediska financování systému sociálních služeb se uskutečňuje řada finančních transferů z veřejných rozpočtů. Ve všech případech musí být důsledně uplatňovány postupy finanční kontroly.

2.2 Hlavní zásady kvality sociálních služeb jsou:

    • Zásada ochrany lidských práv uživatele

Poskytovatel sleduje a zajišťuje dodržování lidských práv uživatele služby.

    • Zásada individualizace služby

Služba vychází z potřeb uživatele, stanoví prostředky a cíle k jejich naplnění.

    • Zásada odbornosti

Struktura pracovníků, počet pracovníků, jejich odborné vzdělání a systém průběžného vzdělávání odpovídají cílové skupině uživatelů, jsou stanovena pravidla pro zaškolování nových pracovníků.

    • Zásada provozního zabezpečení

Prostředí poskytované služby je důstojné a zajišťuje možnost přirozeného způsobu života.

V případě sociálních služeb, které patří k veřejným službám, se kvalita musí odvíjet od uspokojení potřeb a zájmů nejenom samotných uživatelů služeb, ale i zájmů zadavatelů služeb, tedy těch subjektů, které služby objednávají a platí z veřejných zdrojů – např. obec či stát. Kvalita je popsána prostřednictvím souboru kritérií (vlastností a charakteristik), o nichž se předpokládá, že ovlivňují schopnost služeb naplnit zájmy a potřeby obou uvedených zájmových skupin – uživatelů i zadavatelů.

Hlavním posláním sociální služby je snaha umožnit lidem, kteří jsou v nepříznivé sociální situaci, zůstat rovnocennými členy společnosti a využívat jejích přirozených zdrojů, žít nezávisle, v kontaktu s ostatními lidmi a v přirozeném sociálním prostředí. Navrhuje se proto stanovit takový soubor kritérií, s jejichž pomocí bude možno poznat, zda služby podporují osobní růst a nezávislost uživatele. Důležitým znakem kvality sociální služby je její schopnost podporovat jednotlivé uživatele služeb v naplňování cílů, kterých chtějí s pomocí sociálních služeb dosáhnout při řešení vlastní nepříznivé sociální situace.

2.3 Působnost orgánů veřejné správy

Stát bude i nadále určovat podmínky pro poskytování sociálních služeb, nebude však poskytovatelem sociálních služeb, s výjimkou 5 zařízení sociálních služeb, které v současné době spravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“). Situace, kdy byl stát majoritním poskytovatelem sociálních služeb, skončila se zrušením okresních úřadů. Úlohou státu bude podporovat regionální a místní samosprávy v tom, aby byly schopny hodnotit souhrn potřeb jejich obyvatel a na tomto základě vytvářet typově a územně dostupné sítě služeb. Stát bude stanovovat své priority v oblasti dostupnosti a kvality sociálních služeb ve formě střednědobé strategie.

Kraje budou mít zásadní vliv na charakter a rozsah sítě sociálních služeb také z toho důvodu, že je jim svěřována působnost v oblasti registrace poskytovatelů sociálních služeb a kontroly, a to v přenesené působnosti.

Kraje a obce budou ve své samostatné působnosti vytvářet podmínky pro poskytování sociálních služeb ve svém území a budou ve vzájemné spolupráci stanovovat střednědobé plány poskytování sociálních služeb.

Kraje a obce budou mít i nadále možnost poskytovat sociální služby nebo pro tyto účely zřizovat právnické osoby.

Základním nástrojem k zajištění uzemní a typové dostupnosti sociálních služeb v daném území je strategické plánování rozvoje sociálních služeb. Základem plánování sociálních služeb je spolupráce zadavatelů (obcí, krajů) s uživateli (klienty) a poskytovateli (jednotlivými organizacemi) sociálních služeb při vytváření plánu, vyjednávání o budoucí podobě služeb a realizaci konkrétních kroků. Společným cílem je zajistit dostupnost kvalitních sociálních služeb.

Při plánování sociálních služeb se vychází zejména z porovnání existující nabídky sociálních služeb se zjištěnými potřebami (potenciálních) uživatelů služeb. Výsledek provedeného srovnání slouží jako jeden z klíčových podkladů pro zformulování priorit v oblasti sociálních služeb.

Plánování sociálních služeb jako způsob zajištění dostupnosti a transparentního rozhodování o podobě sociálních služeb bylo pilotně ověřováno v rámci Česko-britského projektu "Podpora MPSV při reformě sociálních služeb" na Písecku v letech 200-2003. Zkušenosti z procesu plánování na Písecku byly MPSV zúročeny jak při práci na metodických a koncepčních materiálech (např. Bílá kniha sociálních služeb, Operační program rozvoje lidských zdrojů), tak i při vytváření vzdělávacího programu k podpoře komunitního plánování sociálních služeb nebo při přípravě programového financování či dotačního řízení.

K finančnímu zajištění plánování sociálních služeb nabízí v současnosti příležitosti také Evropský sociální fond, a to jak na regionální úrovni (SROP = Společný regionální operační program), tak i na celostátní rovině (OP RLZ = Operační program rozvoje lidských zdrojů).

2.4 Poskytování sociálních služeb

Zásadní změnou proti současnému stavu je registrační povinnost pro poskytovatele sociálních služeb. Zavedení registru poskytovatelů sociálních služeb je základním předpokladem k získání přehledu o rozsahu a charakteru sítě sociálních služeb. Pro poskytovatele je zařazení do registru podmínkou k poskytování sociálních služeb a jedním z předpokladů pro čerpání finančních prostředků z veřejných rozpočtů.

Údaje z registru poskytovatelů současně umožní vytvoření veřejného informačního systému, který bude sloužit k lepší orientaci v systému sociálních služeb.

Poskytovatelé sociálních služeb budou mít bez ohledu na jejich právní formu stejná práva a povinnosti. Reaguje se tak na dlouhodobě neřešené nerovné postavení poskytovatelů sociálních služeb, kteří nejsou zřizováni orgány veřejné správy.

2.5 Rozvoj lidských zdrojů

Postavení pracovníků v sociálních službách není v současnosti upraveno žádným právním předpisem zákonné povahy. V návrhu zákona jsou proto upraveny nejen jednotlivé činnosti, které pracovníci v sociálních službách vykonávají, ale také podmínky jejich odborné způsobilosti.

Nejvíce v současné době chybí právní úprava pozice sociálního pracovníka a systému celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků. Navrhovaná právní úprava umožní kontrolu kvality vzdělávacích programů sociálních pracovníků, posílí přiměřenost jejich obsahu a tím splní očekávání, která pro sociální práci plynou ze standardů veřejných služeb obvyklých v Evropské unii. Činnost sociálních pracovníků směřuje k předcházení sociálnímu vyloučení a k začleňování znevýhodněných a zranitelných skupin obyvatel do společnosti.

2.6 Financování sociálních služeb

V oblasti financování sociálních služeb navrhovaná právní úprava posiluje finanční soběstačnost uživatelů sociálních služeb tím, že zavádí nový finanční nástroj, kterým je příspěvek na péči, a zároveň se prostřednictvím dotačních titulů, směřovaných jak k zadavatelům (obce a kraje), tak k poskytovatelům sociálních služeb, podílí na zajištění potřebné sítě sociálních služeb.

Použití příspěvku na péči umožní uživateli hradit většinovou část nákladů poskytované služby. Současně navržený model financování sociálních služeb předpokládá dofinancování celkových nákladů poskytované služby z veřejných rozpočtů (tj. státní rozpočtu a rozpočtů obcí a krajů). Veřejným rozpočtům se tak umožní flexibilnější financování potřebné sítě sociálních služeb než doposud. Rozhodnutí o charakteru a rozsahu místní či regionální sítě sociálních služeb bude vycházet ze zpracovaných střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb.

a) Příspěvek na péči

Účelem příspěvku na péči je přispět osobám, které jsou pro svou nepříznivou sociální situaci závislé na pomoci jiné osoby, na zajištění potřebné pomoci zejména prostřednictvím služeb sociální péče.

Nárok na příspěvek je založen na systému individuálního posuzování schopnosti osob zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti. Výše příspěvku je stanovena diferencovaně podle věku posuzované osoby a dále podle míry závislosti osoby v nepříznivé sociální situaci na pomoci jiné osoby.

MPSV bude poskytovat příslušné obci s rozšířenou působností dotaci na výplatu příspěvku na péči. Příspěvek na péči bude rozpočtován v kapitole 313 – MPSV v podobě specifického dílčího ukazatele s názvem „Dotace na výplatu příspěvku na péči“, který bude pro tyto účely v kapitole MPSV vytvořen. Rozdělení finančního objemu tohoto ukazatele provede MPSV na jednotlivé obce s rozšířenou působností na základě vydaných rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči. Obec s rozšířenou působností, která příspěvek vyplácí, bude povinna provést každoroční finanční vypořádání poskytnutých příspěvků se státním rozpočtem.

b) Financování sociálních služeb z veřejných rozpočtů

Navrhovaná právní úprava předpokládá zavedení následujících dotačních titulů ze státního rozpočtu:

  • Dotace ze státního rozpočtu na podporu poskytování služeb sociální péče a služeb sociální prevence na území kraje prostřednictvím rozpočtu kraje

Ze státního rozpočtu budou poskytovány finanční prostředky na podporu poskytování sociálních služeb na území kraje v souladu se zpracovanými střednědobými plány rozvoje sociálních služeb. Tyto plány budou předkládány MPSV.

Účelem dotace je zajistit potřebnou síť sociálních služeb v území a vyrovnat rozdíl v nabídce těchto služeb v rámci kraje, ať už z typového hlediska (absence určitého typu služby), územního hlediska (nerovnoměrnost pokrytí území službami) či jiného hlediska, a dofinancovat běžné výdaje zařízení sociálních služeb zejména s ohledem na výši úhrad ze strany uživatelů sociálních služeb.

Finanční prostředky na tyto účely budou rozpočtovány ve formě závazného ukazatele v kapitole 313 – MPSV s názvem „Dotace na zajištění poskytování sociálních služeb na území kraje“. Dotace kraji bude poskytována v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb. a bude podléhat finančnímu vypořádání se státním rozpočtem. Odvody za porušení rozpočtové kázně i dotací neoprávněně použitých poskytovateli sociálních služeb se vrací zpět do státního rozpočtu.

Kraje účelově určené finanční prostředky budou dále přeposílat jednotlivým registrovaným poskytovatelům sociálních služeb a to v souladu se zpracovanými střednědobými plány rozvoje sociálních služeb. Tuto činnost budou kraje vykonávat v přenesené působnosti.

Kraje podají žádost o dotaci na ministerstvo. Nedílnou součástí žádosti budou především zpracované střednědobé plány rozvoje služeb, které budou obsahovat ekonomickou analýzu v plánu identifikovaných potřeb a způsob jejich finančního zajištění.

  1. Výše dotace kraji bude určena s ohledem na stanovené výdajové rámce státního rozpočtu, zpracovaný střednědobý plán rozvoje služeb, objem finančních prostředků podle vydaných rozhodnutí o příspěvku na péči, počet registrovaných poskytovatelů sociálních služeb a podle finanční náročnosti příslušné služby.

  • Dotace ze státního rozpočtu poskytovatelům a zadavatelům (obce a kraje).

MPSV bude poskytovat ze svého rozpočtu účelově určené dotace přímo poskytovatelům, popřípadě územním samosprávným celkům, kteří budou zapsáni v registru poskytovatelů sociálních služeb. Tyto dotace budou určeny na podporu služeb, které mají celostátní popřípadě nadregionální charakter, a na podporu rozvoje systému sociálních služeb, včetně řešení mimořádných situací (např. živelní pohroma).

Dotace bude poskytovatelům přidělována v rámci dotačního výběrového řízení MPSV, které využívá prvky programového financování, na základě předloženého projektu, přičemž režim dotačního řízení a jeho podmínky jsou v obecné rovině upraveny především zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), a dále zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole).

Finanční prostředky na tyto účely budou rozpočtovány ve formě závazného ukazatele v kapitole 313 – MPSV s názvem „Dotace poskytovatelům sociálních služeb“. Dotace bude poskytnuta na základě rozhodnutí MPSV podle § 14 zákona č.218/2000 Sb. a bude podléhat finančnímu vypořádání.

3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná úprava se dotýká ústavního pořádku České republiky v oblasti dodržování a ochrany základních práv a svobod, zaručených Listinou základních práv a svobod. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnosti s právními akty Evropských společenství

Navrhovaná právní úprava je v souladu s právem Evropských společenství a je s ním plně slučitelná.

Pokud jde o právo ES, týká se navrhovaná úprava poskytování příspěvku na péči a sociálních služeb přímo aplikovatelných právních předpisů zakotvujících jeden z principů koordinace - rovnosti nakládání s občany ostatních členských států. Jde zejména o Smlouvu o založení ES (zejména články 12 a 18) a Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 o volném pohybu osob v rámci Společenství, které stanovuje základní pravidlo rovnosti nakládání se všemi pracovníky EU (čl. 7 odst. 2 – občan EU zaměstnaný na území jiného členského státu bude požívat stejných výhod jako národní příslušníci). Na tyto předpisy pak navazují pobytové směrnice, které detailně upravují oprávnění občanů EU pobývat resp. bydlet v jiných členských státech i jejich přístup k sociálním výhodám. V současné době je již platná nová směrnice 2004/38/ES, o právu státních příslušníků EU a členů jejich rodin pohybovat se a pobývat svobodně v rámci území členských států.

Navrhovaná úprava je též v souladu se směrnicí Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, která stanoví pro tzv. dlouhodobě pobývající rezidenty ze třetích zemí právo na rovné zacházení mimo jiné i v oblasti sociálního zabezpečení, sociální podpory a sociální ochrany.

Návrh zákona o sociálních službách vychází z Evropské sociální charty a je v souladu jak s čl. 13, který zakládá právo na sociální pomoc, tak s čl. 14, upravujícím poskytování sociálních služeb. Základní principy návrhu zákona reagují na požadavky Charty co do dostupnosti sociálních služeb, rovného přístupu k těmto službám, předcházení sociálnímu vyloučení a subsidiarity sociálních služeb k jiným systémům sociální ochrany.

Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Evropskou chartou místní samosprávy.

5. Dopady navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Návrh zákona je z hlediska principů rovnosti žen a mužů neutrální.

6. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady a personální nároky k zajištění systému

6.1. Současný způsob financování sociálních služeb a jeho dopady na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a uživatele sociálních služeb

Současné financování systému sociálních služeb znamená celkové roční výdaje ve výši 17 480 mil. Kč.

Systém financování sociálních služeb je značně roztříštěný. Některé zdroje plynou obcím a krajům, jiné zdroje plynou přímo poskytovatelům služeb. Poskytovatelé nemají rovný přístup ke zdrojům. To není v zájmu rozvoje služeb, avšak především to není v zájmu jejich uživatelů. Proto je nezbytně nutné provést změny, které umožní vytvořit jednotný rámcový systém financování sociálních služeb, který bude schopen zohlednit místní potřeby uživatelů sociálních služeb.

V roce 2005 jsou ze státního rozpočtu na úhradu provozních nákladů sociálních služeb poskytovány dotace ve výši cca 8 080 mil. Kč. Jedná se o dotace obcím na lůžko, dotace krajům a obcím na výkon zřizovatelských funkcí, dotace nestátním neziskovým organizacím poskytujícím sociální služby a výdaje na provoz ústavů sociální péče zřizovaných MPSV. Podrobnější údaje o výši jednotlivých transferů (dotací) ze státního rozpočtu na sociální služby jsou uvedeny v příloze I – Tabulka č.1.

Při započítání finančních prostředků vynakládaných na příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu a zvýšení důchodu pro bezmocnost je v současné době vynakládáno v systému sociálních služeb cca 11 210 mil. Kč.

Zařízení sociálních služeb, jejichž zřizovatelem je MPSV, jsou financována z kapitoly MPSV a příjmy od uživatelů těchto služeb.

Kraje zřizují zařízení sociálních služeb, na jejichž provoz jsou poskytovány ze státního rozpočtu – kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu účelové dotace. Podle údajů z roku 2003 (Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí za rok 2003, Praha 2004) se jedná celkem o cca 443 zařízení s celkovými neinvestičními výdaji ve výši cca 7 000 mil. Kč. Výše účelové dotace ze státního rozpočtu je pro rok 2005 cca 4 976 mil. Kč. Krajům jsou dále ze státního rozpočtu poskytovány účelové dotace na podporu nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby. V roce 2004 šlo o částku ve výši 403 mil.. Kč, v roce 2005 o částku ve výši 894 mil. Kč. Kraje z vlastních zdrojů dofinancovávají jednak provoz vlastních zařízení (vlastní příspěvkové organizace) a také provoz obecních zařízení sociálních služeb a dále podporují činnost nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby.

Obce dostávají ze státního rozpočtu pouze dotace určené na podporu provozu domovů důchodců a ústavů sociální péče, které zřizují. V roce 2005 výše této dotace činí cca 1  387 mil. Kč. Ostatní sociální služby (např. pečovatelská služba) jsou financovány obcemi z vlastních zdrojů. Celkem se jedná (podle statistické ročenky MPSV vydané v roce 2004) o cca 369 zařízení s celkovými neinvestičními výdaji ve výši cca 3 600 mil. Kč. Obce z vlastních zdrojů dále dofinancovávají jednak provoz vlastních zařízení (vlastní příspěvkové organizace, popřípadě organizační složky) a také v menší míře podporují činnost nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby.

Nestátní neziskové organizace jsou financovány vícezdrojově, a to ze státního rozpočtu, rozpočtů krajů a obcí, z příjmů od uživatelů a z ostatních zdrojů (dary, nadace atd.).

6.1.1 Dotace na lůžko

Dotace na lůžko je poskytována na provoz ústavů sociální péče a domovů důchodců, jejichž zřizovatelem a provozovatelem je obec.

Jedná se o účelovou dotaci vyplácenou obcím Ministerstvem financí z kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu v rámci souhrnného finančního vztahu státního rozpočtu k rozpočtům obcí. Tato dotace podléhá finančnímu vypořádání za příslušný rok.

Výše dotace na jedno lůžko je každoročně stanovena v zákoně o státním rozpočtu. Výše dotace na jedno lůžko je určena diferencovaně podle typu zařízení, a to pro domovy důchodců na celoroční pobyty (pro rok 2005 to je 66 785 Kč na 1 lůžko) , ústavy sociální péče na celoroční, týdenní a denní pobyty (pro rok 2005 to je 81 356 Kč na 1 lůžko – celoroční a týdenní pobyt; 43 780 Kč na 1 lůžko – denní pobyt). Vývoj výše dotace na lůžko v letech 1993 až 2005 je uveden v příloze I – Tabulka č.2.

Z přehledu vývoje výše dotace za léta 1995 až 2002 vyplývá, že se až na dílčí úpravu od roku 1999 do roku 2002 výše dotace prakticky neměnila. Pro rok 1998 došlo k diferenciaci výše dotace na lůžko pro ústavy sociální péče. Pro rok 2003 došlo vzhledem k předchozímu roku k navýšení dotace cca o 17%, pro rok 2004 a obdobně i pro rok 2005 došlo k navýšení dotace o 5% vzhledem k předchozímu roku.

Podle statistických informací obce zřizovaly a provozovaly v roce 2003 celkem 146 domovů důchodců s celkovým počtem 15 455 lůžek a 57 ústavů sociální péče s celkovým počtem 2 801 lůžek. Jejich rozložení v rámci jednotlivých krajů je uvedeno v příloze I- Tabulka č. 3.

Podle údajů Ministerstva financí byla vyplácena dotace na lůžko v ÚSP na kapacitu cca 3 800 lůžek.

V roce 2005 je na dotaci na lůžko rozpočtováno celkem 1 387 mil. Kč. Objemy finančních prostředků obcím na domovy důchodců a ústavy sociální péče poskytovaných ze státního rozpočtu v letech 2002 až 2005 jsou uvedeny v příloze I – Tabulka č.4.

6.1.2 Dotace krajům na výkon zřizovatelských funkcí

Kraje na provoz zařízení sociálních služeb, která zřizují a provozují, dostávají ze státního rozpočtu finanční prostředky určené na výkon svých zřizovatelských funkcí k zařízením sociálních služeb. Finanční prostředky jsou v tomto případě převáděny na kraje v rámci souhrnného finančního vztahu z úrovně Ministerstva financí z kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu. O rozdělení těchto prostředků na jednotlivá zařízení sociálních služeb, rozhodují kraje v samostatné působnosti a je plně v kompetenci kraje, jakým způsobem tyto prostředky rozdělí.

Jedná se o účelovou dotaci ze státního rozpočtu, která nepodléhá finančnímu vypořádání za příslušný rok se státním rozpočtem.

Dotace je krajům poskytována od roku 2003. Od 1. ledna 2003 byly na základě zákona č.290/2002 Sb. na kraje převedeny z okresních úřadů zřizovatelské funkce k zařízením sociálních služeb, a to v souvislosti s  II. fází reformy veřejné správy (s výjimkou 4 zařízení, která byla převedena na 3 obce).

Východiskem pro stanovení objemu dotace pro rok 2003 byla úroveň rozpočtu na rok 2002 (tj. objem prostředků vynaložených v roce 2002 na provoz těchto zařízení sociálních služeb okresními úřady) se zohledněním některých rozpočtových opatření, valorizace mezd, dopočet platových úprav realizovaných od 1. března 2002 a 17% navýšení na provozní náklady ústavů sociální péče a domovů důchodců. Výše dotace se v roce 2004 nezměnila. Dotace pro rok 2005 byla navýšena o 3 % a zároveň byla zohledněna vybraná rozpočtová opatření související s dobilancováním převodu zřizovatelských funkcí z okresních úřadů.

V roce 2005 je na dotaci krajům na výkon zřizovatelských funkcí rozpočtováno celkem 4 976 mil. Kč. Objemy finančních prostředků krajům poskytované ze státního rozpočtu v letech 2003 až 2005 jsou uvedeny v příloze I – Tabulka č.5.

6.1.3 Dotace obcím na výkon zřizovatelských funkcí

Počátkem roku 2003 byly na obce převedeny z okresních úřadů zřizovatelské funkce k zařízením sociálních služeb. Jedná se o tři obce (Šlapanice, Znojmo – Jihomoravský kraj; Mimoň – Liberecký kraj), která zřizují a provozují celkem 4 zařízení. Tato zařízení jsou financována formou účelové dotace poskytované obcím v rámci souhrnného finančního vztahu z úrovně Ministerstva financí z kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu.

Jedná se o účelovou dotaci ze státního rozpočtu, která nepodléhá finančnímu vypořádání za příslušný rok se státním rozpočtem.

Objem finančních prostředků v roce 2003 a v roce 2004 je ve výši 26,113 mil. Kč a v roce 2005 je ve výši 25,947 mil. Kč.

6.1.4 Dotační řízení MPSV v oblasti sociálních služeb

MPSV realizuje dotační řízení v oblasti sociálních služeb určené na podporu nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby.

V roce 2005 jsou realizována následující dvě dotační řízení:

a) Dotační řízení vůči krajům v oblasti poskytování sociálních služeb - Program podpory sociálních služeb poskytovaných nestátními neziskovými organizacemi na regionální úrovni seniorům a osobám se zdravotním postižením.

Prostředky na toto dotační řízení jsou rozpočtovány v rámci specifického dílčího ukazatele „Dotace krajům na podporu neziskových subjektů poskytujících sociální služby“. Prostředky jsou určeny na podporu nestátních neziskových organizací, které poskytují sociální služby seniorům a osobám se zdravotním postižením na území kraje. Pro rok 2005 je určeno 894 mil. Kč.

Jedná se následující typy služeb: osobní asistence, pečovatelská služba, domovy a penziony (včetně stacionářů a sociálních služeb poskytovaných v nestátních zdravotnických zařízeních), raná péče, tísňová péče, odlehčovací služby (sdílené služby, respitní péče) atd. pro seniory, osoby s tělesným postižením, osoby s mentálním postižením, osoby se smyslovým postižením, osoby s duševním onemocněním, osoby s kombinovaným postižením, osoby s jiným zdravotním postižením.

b) Dotační řízení vůči nestátním neziskovým organizacím v oblasti poskytování sociálních služeb.

Prostředky jsou především určeny na nezbytné zajištění provozu poskytovaných sociálních služeb.

Prostředky na toto dotační řízení jsou rozpočtovány v rámci specifického dílčího ukazatele „Dotace nestátním subjektům poskytujícím sociální služby“. Výše tohoto ukazatele pro rok 2005 je 426 mil. Kč. Tento ukazatel je dále členěn na samostatné ukazatele „Program protidrogové politiky“ (44 mil. Kč) , „Program sociální prevence a prevence kriminality“ (54 mil.Kč) a „Podpora projektů příslušníků romské komunity“ (34 mil. Kč). Podrobnější údaje jsou uvedeny v příloze I – Tabulka č.6.

Pro rok 2005 byly vyhlášeny následující programy členěné na jednotlivé podprogramy:

  • Program podpory sociálních služeb na celostátní úrovni

  • Program podpory sociálních služeb na místní a regionální úrovni

Programy se dále člení z hlediska zaměření podporovaných aktivit na:

  • Podpora aktivit zaměřených na protidrogovou politiku,

  • Podpora aktivit zaměřených na sociální prevenci a prevenci kriminality,

  • Podpora poskytování zvláštních sociálních služeb v sociálně vyloučených romských komunitách,

  • Podpora aktivit zaměřených zejména na integraci a pomoc seniorům a osobám se zdravotním postižením.

Výše finančních prostředků nestátním neziskovým subjektům poskytujícím sociální služby v rámci jednotlivých krajů je uvedena v příloze I – Tabulka č.7.

6.1.5 Výdaje ústavů sociální péče zřízených MPSV

MPSV zajišťuje financování 5 ústavů sociální péče, které jsou přímo řízeny ministerstvem. Výdaje jsou rozpočtovány v kapitole MPSV v rámci specifického dílčího ukazatele s názvem „Výdaje ústavů sociální péče řízených ministerstvem“. V roce 2004 tyto výdaje činily celkem 343,955 mil. Kč a pro rok 2005 je rozpočtováno celkem 370,518 mil. Kč.

Dalšími vztažnými výdaji ze státního rozpočtu jsou prostředky vyplácené při zvýšení důchodu pro bezmocnost a příspěvek při péči o osobu blízkou nebo jinou osobu.

6.1.6 Příspěvek při péči blízkou nebo jinou osobu

Poskytování příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu je upraveno v § 80 a násl. zákona č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu náleží osobě, která pečuje osobně, celodenně a řádně o blízkou osobu která je převážně nebo úplně bezmocná nebo je starší 80 let a je částečně bezmocná. Příspěvek náleží také osobě, která pečuje o jinou než blízkou osobu, pokud spolu žijí v domácnosti. Nárok na příspěvek má i rodič nebo prarodič, který převzal dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči starší 1 roku do péče, popřípadě jiný občan, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů.

Výdaje na příspěvek jsou rozpočtovány v rámci kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu.

Výše příspěvku činí:

  • 1,6 násobek částky na osobní potřeby při péči o jednu osobu, tj. 3 776 Kč za měsíc,

  • 2,75 násobek částky na osobní potřeby při péči o dvě nebo více osob, tj. 6 490 Kč za měsíc.

V roce 2003 bylo evidováno celkem 37 883 příjemců příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu, z toho je 9 854 příjemců z důvodu péče o nezaopatřené děti. Vývoj počtu evidovaných příjemců příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu a výdaje v daném roce jsou uvedeny v příloze I - Tabulka č. 8. Počet poskytnutých příspěvků při péči o blízkou nebo jinou osobu a jejich souhrnná výše v rámci jednotlivých krajů v roce 2003 je uvedena v příloze I – Tabulka č. 9.

Podle údajů ve vybraných územích České republiky cca 97 % příspěvků náleží při péči o jednu osobu pouze 3 % příjemců pečuje o dvě a více osob.

V roce 2004 byly na tento příspěvek určeny finanční prostředky ve výši cca 1 600 mil. Kč.

S účinností od 1. září 2005 se příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu zvyšuje při péči dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě z 1,6 násobku částky, která se podle zákona o životním minimu považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb osoby, která není nezaopatřeným dítětem na 2,25 násobek částky na osobní potřeby při péči o nezletilé dítě. Zvýšení příspěvku při péči o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči z 1,6 násobku částky na osobní potřeby na 2,25 násobku této částky (z 3 776 Kč na 5 310 Kč podle stávající výše částky na osobní potřeby – podle platného znění zákona o životním minimu) znamená zvýšení výdajů na tuto dávku při současném počtu příjemců min. o 220 mil. Kč. ročně. Při péči o více osob, z nichž je alespoň jedno dítě, se zvyšuje příspěvek ze stávajících 2,75 násobku částky na osobní potřeby na 3,85 násobek této částky, tj. z 6 490 Kč na 9 086 Kč.

6.1.7 Zvýšení důchodu pro bezmocnost

Poskytování zvýšení důchodu pro bezmocnost je upraveno v § 70 zákona č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhu jinou osobou, zvyšuje se mu důchod z důchodového pojištění, popřípadě úhrn těchto důchodů

a) při částečné bezmocnosti o 20 %,

b) při převážné bezmocnosti o 40 %,

c) při úplné bezmocnosti o 75 %

částky, která se podle zákona o životním minimu považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb osoby, která není nezaopatřeným dítětem (tj.v současné době 2 360 Kč).

O bezmocnosti rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení, výdaje na zvýšení důchodu pro bezmocnost jsou rozpočtovány v rámci kapitoly 313 – MPSV jako součást specifického dílčího ukazatele „ostatní sociální dávky“.

Podle věku je cca 99% zvýšení důchodu pro bezmocnost vypláceno osobám starším 18 let a cca 43% zvýšení důchodu pro bezmocnost osobám starším 80 let.

Od ledna 2005 se v důsledku zvýšení částek životního minima nařízením vlády č. 664/2004 Sb. zvýšily částky zvýšení důchodu pro částečnou, převážnou nebo úplnou bezmocnost. Zvýšení důchodu při částečné bezmocnosti vzrostlo z 464 Kč na 472 Kč měsíčně, při převážné bezmocnosti z 928 Kč na 944 Kč měsíčně a při úplné bezmocnosti z 1 740 Kč na 1 770 Kč. V roce 2004 bylo na zvýšení důchodu pro bezmocnost vyplaceno ze státního rozpočtu 1 700 mil. Kč.

Vývoj výše zvýšení důchodu pro bezmocnost v rámci jednotlivých stupňů bezmocnosti a počet vyplacených zvýšení důchodu pro bezmocnost podle jednotlivých stupňů bezmocnosti v letech 2000 až 2004 je uveden v příloze I – Tabulky č. 10 a 11.

6.1.8 Náklady na vybrané typy služeb a příjmy z úhrad od uživatelů

Průměrná výše úhrady připadající na jednoho uživatele sociálních služeb je, stejně tak jako výše průměrných výdajů, závislá na druhu poskytovaných služeb. Podrobnější dostupné údaje o výši úhrad včetně průměrných výdajů na vybrané typy služeb jsou uvedeny v příloze I – Tabulka č. 12. Průměrná výše úhrady na jedno místo ročně je v případě domovů důchodců 38 %, domovů-penzionů pro důchodce 39%, ústavů sociální péče pro dospělé 34 %, ústavů sociální péče pro mládež 19 % a pečovatelské služby 10%.

Uživatelé jednotlivých typů sociálních služeb (uvedených v příloze I - Tabulce č.12) v roce 2003 přispěli na krytí nákladů poskytovaných služeb cca ve výši 4 000 mil. Kč (pozn. v případě domovů důchodců jde o částku ve výši 2 500 mil. Kč). Údaje jsou vypočteny na základě údajů o kapacitě jednotlivých služeb a průměrné výše úhrady podle typu služby.

6.1.9 Příjmy a výdaje územních samospráv v oblasti sociálních služeb

Následující údaje o financování sociálních služeb vycházejí z finančních výkazů obcí a krajů sestavovaných v členění podle rozpočtové skladby. Pokud je činnost vykonávána organizační složkou obce nebo kraje, jsou ve výkazech zahrnuty příjmy i výdaje této organizační složky. U příspěvkových organizací jsou v účetních výkazech obcí a krajů zahrnuty pouze příspěvky na provoz těchto příspěvkových organizací.

a) Příjmy a výdaje krajů v oblasti sociálních služeb

Kraje vynaložily v roce 2004 na financování sociálních služeb téměř 6 600 mil. Kč, z toho příspěvky vlastním příspěvkovým organizacím činily 6 000 mil. Kč (forma příspěvkové organizace je u krajů zcela převažující při zajišťování sociálních služeb pomocí vlastních zařízení), dotace neziskovým a podobným organizacím činily 400 mil. Kč a dotace obcím 130 mil. Kč. Zbývající část výdajů tvořily např. dotace podnikatelským subjektům nebo provozní výdaje organizačních složek zřizovaných kraji.

Z hlediska druhů zařízení vynaložily kraje největší část výdajů na financování provozu ústavů sociální péče (3 100 mil. Kč) a domovů důchodců (1 900 mil. Kč). Celkem se tato zařízení podílela na výdajích krajů na sociální oblast 77 %. Z ostatních druhů zařízení měla největší význam centra sociální pomoci (500 mil. Kč, tj. 8 % výdajů).

Souhrnné údaje o neinvestičních výdajích krajů na sociální služby jsou uvedeny v příloze I - Tabulka č.13.

Kraje jsou při financování sociálních služeb do značné míry závislé na dotacích ze státního rozpočtu. V roce 2004 obdržely kraje ze státního rozpočtu na financování sociálních služeb celkem 5 200 mil. Kč, z toho bylo 4 800 mil. Kč určeno na financování zřizovatelských funkcí převedených na kraje z okresních úřadů a 400 mil. Kč na financování činnosti nestátních neziskových organizací s regionální působností (tento objem byl součástí dotace na financování běžného a investičního rozvoje krajů; rozhodování o tom, zda bude dotace použita pro nestátní neziskové organizace, obce nebo vlastní krajská zařízení bylo v samostatné působnosti každého kraje). Předpokládá se, že kraje pro financování sociálních služeb v roce 2004 využily i další dotační tituly, které měly širší účelové určení, a to již zmiňovanou dotaci na financování běžného a investičního rozvoje krajů a dotaci na financování reprodukce majetku územních samosprávných celků, kterou bylo možné použít i na provozní výdaje. Odvody příspěvkových organizací v sociálních službách činily v roce 2004 140 mil. Kč.

Zbývající část výdajů na sociální služby hradily kraje z jiných vlastních zdrojů, např. z daňových příjmů. Odhaduje se, že podíl vlastních zdrojů krajů na financování sociálních služeb tvořil zhruba 10 % celkových výdajů, tedy 700 mil. Kč.

b) Příjmy a výdaje obcí v oblasti sociálních služeb

Neinvestiční výdaje obcí na sociální služby činily v roce 2004 zhruba 5 100 mil. Kč. Nejvýznamnějším výdajem byly příspěvky vlastním příspěvkovým organizacím v objemu 3 600 mil. Kč (tj. 71 % celkových výdajů). Ve srovnání s kraji využívají obce častěji pro provozování sociálních služeb vlastní organizační složky. Výdaje těchto organizačních složek tvořily 17 % celkových výdajů na sociální služby, tj. 900 mil. Kč. Třetí důležitou skupinou výdajů jsou dotace neziskovým a podobným organizacím, které v roce 2004 činily 400 mil. Kč.

Obce se při zajišťování sociálních služeb zaměřují především na péči o seniory, neboť na financování provozu domovů důchodců, domovů – penzionů a pečovatelské služby vynakládají téměř 60 % celkových výdajů na sociální služby (tj. 3 000 mil. Kč). Zbývají část výdajů tvoří především výdaje na provoz ústavů sociální péče (1 000 mil. Kč) a výdaje na provoz center sociální pomoci (300 mil. Kč).

Podrobnější údaje o výdajích obcí na sociální služby jsou uvedeny v příloze I – Tabulka č.14.

Při financování sociálních služeb jsou obce ve srovnání s kraji méně závislé na dotacích ze státního rozpočtu. Z dotací na místa v domovech důchodců a ústavech sociálních služeb (1 300 mil. Kč) financují zhruba čtvrtinu celkových výdajů na sociální služby. Dalšími zdroji financování jsou zejména příjmy organizačních složek a odvody příspěvkových organizací v sociálních službách (celkem 300 mil. Kč) a dotace z rozpočtu kraje (130 mil. Kč).

Zbývajících zhruba 60 % výdajů na sociální služby (tj. 3 000 mil. Kč) hradily obce z jiných vlastních zdrojů, např. z daňových příjmů.

6.2 Navrhovaný způsob financování sociálních služeb a jeho dopady na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a uživatele sociálních služeb

Navrhovaná právní úprava systému financování sociálních služeb předpokládá zachování vícezdrojového financování sociálních služeb, zavedení příspěvku na péči, který bude transformován ze současného zvýšení důchodu pro bezmocnost a příspěvku při péči o osobu blízkou nebo jinou osobu, a poskytování účelově určených dotací ze státního rozpočtu krajům, obcím a poskytovatelům sociálních služeb na zajištění sociálních služeb. Navrhovaný způsob financování systému sociálních služeb znamená v roce 2007(výhled na další roky je uveden v příloze č. II.)celkové výdaje ve výši 20 500 mil. Kč, a to ze zdrojů státního rozpočtu, rozpočtů samospráv a úhrad od uživatelů.

Uvedený finanční dopad pro rok 2007 vychází z objemu finančních prostředků v současné době vynakládaných na poskytování sociálních služeb a zároveň počítá s určitým nárůstem. Pokud má být financování poskytování sociálních služeb zajištěno odpovídajícím způsobem ve vztahu k reálným potřebám osob v nepříznivé sociální situaci a poskytovatelům sociálních služeb, je třeba navýšit současný objem finančních prostředků o dalších 20%, a to zejména na zajištění dotačních titulů ze státního rozpočtu na podporu poskytování sociálních služeb. Celkový objem výdajů ze státního rozpočtu pro rok 2007 je předpokládán ve výši 13 000 mil. Kč. Celkové vyčíslení objemů jednotlivých výdajů ze státního rozpočtu je obsaženo v tabulce v Příloze II.

V dalších letech (rok 2008, rok 2009) se počítá s nárůstem položek o 5 až 10%. Celkový objem dotace ze státního rozpočtu na výplatu příspěvku na péči je ve výši 8 000 mil. Kč, na dotace na financování sociálních služeb je určeno celkem 4 300 mil. Kč (z toho připadá 90% na dotace ze státního rozpočtu do rozpočtu krajů na podporu poskytování sociálních služeb). Návrh dále předpokládá s jednorázovými výdaji na zavedení systému v roce 2006 ve výši 81,5 mil. Kč a v roce 2007 ve výši 28,2 mil. Kč a výdaji na zajištění systému ve výši 470,5 mil. Kč v roce 2007, 489,8 mil. Kč v roce 2008 a 510,1 mil. Kč v roce 2009 (výdaje na posouzení stupně závislosti, na sociální šetření, vedení registru poskytovatelů sociálních služeb, na činnost inspekce sociálních služeb atd.).

V současném systému (rok 2005) je na sociální služby, při započítání finančních prostředků vynakládaných na příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu a zvýšení důchodu pro bezmocnost, vynakládáno cca 11 300 mil. Kč (jednotlivé dotační tituly ze státního rozpočtu jsou uvedeny v tabulce v Příloze II). Ve srovnání s rokem 2005 má navrhovaná právní úprava nové dopady na státní rozpočet ve výši 1 700 mil. Kč, které nejsou rozpočtově zajištěny.Navýšení finančních prostředků na sociální služby bylo projednáno a schváleno na jednání stran vládní koalice dne 27. dubna 2004.

Pokud by nedošlo ke změně současného systému financování sociálních služeb v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách a za předpokladu minimálního navýšení objemu jednotlivých finančních toků ze státního rozpočtu, pak by v roce 2007 bylo ze státního rozpočtu na sociální služby vynaloženo cca 12 600 až 12 900 mil. Kč. Z tohoto pohledu je dopad nové právní úpravy na státní rozpočet v rozmezí 100 až 400 mil. Kč.

6.2.1 Dotace ze státního rozpočtu na financování sociálních služeb

a) Dotace ze státního rozpočtu na podporu poskytování služeb sociální péče na území kraje celkem 3 270 mil. Kč.

Výdaj bude rozpočtován v kapitole MPSV ve formě závazného ukazatele; příjemce prostředků bude registrovaný poskytovatel sociálních služeb, které budou součástí plánu rozvoje sociálních služeb kraje nebo obce; dotace poskytovatelům bude vyplácet krajský úřad. V případě poskytování dotací nebude rozhodující právní forma poskytovatele služeb.

Dotace na sociální péči ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče je odhadována ve výši 970 mil. Kč. Zdravotnická zařízení budou podléhat povinnosti registrace. Získání oprávnění k poskytování sociálních služeb bude základní podmínkou pro poskytnutí dotace k zajištění nezbytných provozních nákladů v reálném rozsahu služeb sociální péče. Navrhovaný dotační systém je obvyklý ve většině evropských států. Zároveň je systém navržen tak, aby v horizontu 10 let byl převoditelný do systému přerozdělování daňových výnosů.

b) Dotace ze státního rozpočtu na podporu poskytování služeb sociální prevence na území kraje celkem 700 mil. Kč.

Výdaj bude rozpočtován v kapitole MPSV ve formě závazného ukazatele; příjemce prostředků bude registrovaný poskytovatel sociálních služeb, které budou součástí plánu rozvoje sociálních služeb kraje nebo obce; dotace poskytovatelům vyplácí krajský úřad.

c) Dotace ze státního rozpočtu poskytovatelům sociálních služeb celkem 120 mil. Kč.

Výdaj bude rozpočtován v kapitole MPSV ve formě závazného ukazatele; příjemce prostředků bude registrovaný poskytovatel sociální služby; dotace poskytovatelům vyplácí MPSV. Dotace je určena poskytovatelům služeb s nadregionální působností a na podporu inovativních projektů.

d) Dotace SČKCH pro domovy důchodců pro duchovní a řeholnice celkem 85 mil. Kč.

Výdaj bude i nadále rozpočtován v kapitole státního rozpočtu 313 MPSV a vyplácen Sdružení Česká katolická charita.

e) Dotace na výdaje spojené s okamžitým řešením mimořádných situací, při kterých se osoby v nepříznivé sociální situaci nacházejí v bezprostředním ohrožení jejich práv celkem 170 mil. Kč.

Výdaj bude rozpočtován v kapitole MPSV ve formě závazného ukazatele; příjemce prostředků bude registrovaný poskytovatel sociální služby; dotace poskytovatelům vyplácí krajský úřad.

Výše uvedené dotace budou poskytovány v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Pravidla pro poskytování dotací, včetně kritérií pro určení výše dotace, budou součástí střednědobého národního plánu rozvoje sociálních služeb, který bude předkládán vládě.

Celkový objem finančních prostředků na dotace ze státního rozpočtu na financování sociálních služeb lze vyčíslit ve výši 4 345 mil. Kč, přičemž největší podíl tvoří dotace na podporu poskytování sociálních služeb na území kraje.

Zařízení sociálních služeb zřízená MPSV budou financována z kapitoly MPSV, a to ve výši cca 200 mil. Kč.

6.2.2 Kvantifikace příspěvku na péči

Výše příspěvku na péči pro jednotlivé kategorie závislosti osoby na pomoci jiné osoby ukazuje následující tabulka:

Stupeň závislosti

Výše příspěvku na péči v Kč (měsíčně)

Osoby do 18 let

Osoby nad 18 let

Stupeň I – lehká závislost

2 000

1 500

Stupeň II – středně těžká závislost

5 000

4 000

Stupeň III – těžká závislost

9 000

8 000

Stupeň IV – úplná závislost

11 000

11 000

Návrh předpokládá, že ke dni účinnosti zákona o sociálních službách zaniknou dvě dávky vyplácené podle současné platné právní úpravy, a to zvýšení důchodu pro bezmocnost a příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu. Příspěvek na péči bude tedy především transformován z těchto dávek.

Kvantifikace výše nákladů na příspěvek na péči:

Stupeň závislosti na pomoci jiné osoby

Předpokládaný počet příjemců příspěvku na péči

Výše příspěvku v Kč (měsíčně)

 

Maximální výdaje v Kč celkem (ročně)

Celkem

Z toho do 18 let

Z toho nad 18 let

do 18 let

nad 18 let

do 18 let

nad 18 let

Celkem

Stupeň I – lehká závislost

90 000

 

13 500

 

76 500

 

2 000

 

1 500

 

324 000 000

1 377 000 000

1 701 000 000

Stupeň II – středně těžká závislost

50 000

 

7 500

 

42 500

 

5 000

 

4 000

 

450 000 000

2 040 000 000

2 490 000 000

Kategorie III – těžká závislost

25 000

 

3 750

 

21 250

 

9 000

 

8 000

 

405 000 000

2 040 000 000

2 445 000 000

Kategorie IV – úplná závislost

10 000

 

1 500

 

8 500

 

11 000

 

11 000

 

198 000 000

1 122 000 000

1 320 000 000

celkem

175 000

 

26 250

 

148 750

 

x

x

1 377 000 000

6 579 000 000

7 956 000 000

Při stanovení předpokládaného počtu příjemců příspěvku na péči se vychází z následujících údajů:

  • Počet příjemců zvýšení důchodu pro bezmocnost v roce 2004 činil cca 173 000. Rozdělení těchto osob v rámci jednotlivých kategorií bezmocnosti je následující: částečná bezmocnost - 54%, převážná bezmocnost - 37 % a úplná bezmocnost - 9 % osob.

  • Počet příjemců příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu v roce 2004 činil cca 38 000 osob. Tento příspěvek náleží osobám, které pečují o osobu, která je částečně bezmocná a starší 80let a osobám, které pečují osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná.

  • Kapacita domovů důchodců (včetně domovů – penzionů pro důchodce) je 51 848 míst a ústavech sociální péče pro dospělé je 7740 míst. Osoba, která je příjemcem zvýšení důchodu pro bezmocnost, nemusí být zároveň umístěna v domově důchodců nebo ÚSP.

Při stanovení výší příspěvku na péči v jednotlivých stupních závislosti se vychází jak ze současného financování jednotlivých rozsahů péče různými finančními transfery (dotace státního rozpočtu na lůžka a dotace krajům na financování sociálních služeb), tak z celkového objemu těchto transferů.

Například ve stupni závislosti IV bude nejčastějším druhem poskytované služby sociální péče týdenní nebo celoroční pobyt v zařízení pro seniory nebo osoby se zdravotním postižením nebo odpovídající rozsah péče v domácnosti, a to v rozsahu zajištění komplexní péče. Současné náklady na tento druh služeb představují v průměru měsíčně cca 16 500 Kč, a z toho uživatel hradí v průměru 30%.

Použití příspěvku na péči umožní uživateli hradit většinovou část nákladů poskytované služby, a to až 70%. Zároveň navržený model financování sociálních služeb předpokládá dofinancování celkových nákladů poskytované služby z veřejných rozpočtů (tj. státní rozpočet a rozpočty obcí a krajů). Veřejným rozpočtům se tak umožní flexibilnější financování potřebné sítě sociálních služeb než doposud.

Jednotlivé stupně závislosti, výše dávky k nim přináležející a počty předpokládaných příjemců dávky jsou stanoveny podle dostupných statistických údajů a vědeckých poznatků, které vypovídají o potřebách osob závislých na pomoci jiné osoby při zabezpečení péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Nejedná se tedy o „otevřený účet“ vůči státnímu rozpočtu, ale o reálné zhodnocení potřeb populace. Systémy posuzování nepříznivé sociální situace budou dostatečným regulačním mechanismem, který zabrání neodůvodněnému rozšiřování okruhu příjemců příspěvku na péči. Financování sociálních služeb (především služeb sociální péče) je založeno na principu společenské solidarity, reflektuje reálnou hodnotu náročnosti činností péče a podpory vůči osobám fyzicky či sociálně handicapovaným a současně vychází z možností určovaných celkovou produktivitou společnosti. Důraz je kladen na maximální využití zdrojů přirozených sociálních struktur, a to v prvé řadě rodiny a osob blízkých.

6.2.3 Výdaje ze státního rozpočtu na zavedení a zajištění systému

a) Výdaje vzniklé v souvislosti s příspěvkem na péči

V souvislosti se zavedením nové dávky, tj. příspěvku na péči, jsou zákonem uloženy nové povinnosti obcím s rozšířenou působností, krajským úřadům a úřadům práce.

Obcím s rozšířenou působností a krajským úřadům bude navýšen příspěvek na výkon přenesené působnosti tak, aby toto navýšení pokrylo náklady vzniklé v souvislosti s uložením nových povinností dle návrhu zákona.

b) Výdaje na sociální šetření a další výdaje související s rozhodováním o příspěvku na péči

Obecní úřad obce s rozšířenou působností zajišťuje posuzování životních a sociálních podmínek a míru soběstačnosti osoby. Posouzení bude provádět sociální pracovník na základě jím provedeného sociálního šetření. Jeden sociální pracovník za rok je schopen vypracovat přibližně 300 posudků, což odpovídá 400 novým místům (za předpokladu 120 tis. posudků ročně). Nové finanční prostředky bude třeba zajistit na platy sociálních pracovníků (předpokládá se průměrné platové zařazení na úrovni 9. třídy/9. stupně) a pro úhradu nákladů na jejich vzdělávání, na funkčnost informačních systémů a provoz pracovišť. Celkový objem, o který se zvýší příspěvek na výkon státní správy jednotlivým obcím s rozšířenou působností v souvislosti se vznikem 400 nových funkčních míst sociálních pracovníků, lze vyčíslit na 140 mil. Kč.

Průměrné jednorázové náklady na vybavení pracovišť (výpočetní technika, vybavení kanceláří atd.) se odhadují na 60 tis. Kč na jednoho pracovníka (celkem 24 mil. Kč).

c) Výdaje na posouzení stupně závislosti osoby

V souvislosti s posuzováním stupně závislosti osob na pomoci jiné osoby je navržena reorganizace posudkové služby, která znamená zřízení jednotné a jednotně metodicky vedené posudkové služby úřadů práce, která by vedle posuzování stupně závislosti zajišťovala i posuzování pro účely zaměstnanosti, státní sociální podpory a sociální péče. Toto řešení si vyžádá delimitaci 90 funkčních míst lékařů (z toho 85 míst na úřady práce a 5 míst na MPSV) a 30 funkčních referentských míst z České správy sociálního zabezpečení a dále zajištění cca 980 smluvních lékařů pro úřady práce.

Celkově bude třeba na úřadech práce zpracovat cca 245 000 posudků ročně. Počet delimitovaných funkčních míst lékařů nepokryje potřebu posuzování pro celý systém, proto bude nutné systém doplnit smluvními lékaři. Předpokládá se, že 85 lékařů – zaměstnanců na úřadech práce bude vykonávat aprobační a koordinační činnosti ve vztahu ke smluvním lékařům. Na 1 lékaře úřadu práce bude delimitována 1/3 funkčního referentského místa k zajištění potřebné administrativní činnosti pro lékaře úřadu práce.

Nové finanční prostředky bude třeba zajistit pro úhradu posudků smluvními lékaři, pro úhradu nákladů na vzdělávání, a to jak zaměstnanců úřadů práce, tak smluvních lékařů a dále pro úhradu nákladů na zdravotní výkony. Celkové vyčíslení nákladů je obsaženo v tabulce.

systém

počet posudků

náklady na smluvní lékaře

náklady na spec.zdrav.výkony a vyšetření

náklady na školení

výdaje na nájemné a provozní náklady

Sociální služby

120.000

72 mil.

30, 84 mil.

3, 67 mil.

Státní sociální podpora

15.000

4,5 mil.

1, 93 mil.

0, 46 mil.

Zaměstnanost

10.000

3 mil.

1, 28 mil.

0, 31 mil.

Sociální péče

100.000

30 mil.

12, 85 mil.

3, 06 mil.

Celkem

245.000

109,5 mil.

46, 9 mil.

7, 5 mil.

17,5 mil.

Kromě výše uvedených nákladů je třeba počítat s jednorázovými výdaji na vybavení kanceláří a vyšetřoven lékařů úřadů práce nábytkem, zdravotní a výpočetní technikou v celkové výši 21, 513 mil. Kč a s opakovanými výdaji na nájemné a provozní náklady v celkové výši 17, 486 mil. Kč.

Pro potřeby metodického vedení lékařů úřadů práce se předpokládá delimitace 5 funkčních míst lékařů z ČSSZ na MPSV. Dále se počítá s tím, že pro účely odvolacího řízení bude využito rezerv ve stávajícím stavu posudkových komisí MPSV a tudíž není požadováno personální ani finanční posílení posudkových komisí MPSV.

Osobní výdaje

Provozní výdaje a výdaje na vzdělávání pracovníků

Materiálně technické náklady (náklady na vybavení kanceláří, výpočetní techniku apod.)

CELKEM

Úřady práce

156,4 mil.

25,0 mil.

21,5 mil. *)

202,9 mil.

*) jedná se o jednorázové výdaje

V souvislosti s navrhovanou účinností reorganizace posudkové služby od 1.7.2006 je výše nákladů na spuštění systému reorganizace posudkové služby na úřadech práce předpokládána na 115,95 mil. Kč v roce 2006 (jedná se o náklady na smluvní lékaře - 54,75 mil. Kč, náklady na SZV a vyšetření – 23,45 mil. Kč, náklady na nájemné a provozní náklady 8,75 mil.Kč, jednorázové náklady na vybavení pracovišť 21,5 mil. Kč a náklady na školení 7,5 mil. Kč).

V roce 2007 a následujících jsou náklady na činnost posudkové služby ve výši 181,4 mil.Kč (jedná se o náklady na smluvní lékaře - 109,5 mil. Kč, náklady na SZV a vyšetření - 46,9 mil. Kč, výdaje na nájemné a provozní náklady 17,5 mil. Kč, náklady na školení 7,5 mil. Kč).

d) Výdaje na vedení registru poskytovatelů sociálních služeb

Krajský úřad vede registr poskytovatelů sociálních služeb (v listinné a elektronické podobě). Správcem registru je ministerstvo.

Nové dopady na státní rozpočet vzniknou při vedení krajských registrů, kde se předpokládá, že dojde k navýšení příspěvku na výkon státní správy o 9,8 mil. Kč ročně. Tato částka obsahuje celkové výdaje na činnost 28 nových funkčních míst na krajských úřadech (v průměru 2 noví pracovníci na 1 kraj).

Průměrné jednorázové náklady na vybavení pracovišť (výpočetní technika, vybavení kanceláří atd.) se odhadují na 60 tis. Kč na jednoho pracovníka (celkem 1,68 mil. Kč).

e) Výdaje na činnost inspekce sociálních služeb a provádění inspekcí u poskytovatelů sociálních služeb

V souvislosti s prováděním inspekce sociálních služeb bude třeba na každém kraji přijmout dva až čtyři nové zaměstnance, kteří budou zajišťovat činnost inspekce sociálních služeb a vykonávat jednotlivé inspekce u poskytovatelů sociálních služeb (tj. minimálně dva inspektoři na každém kraji a další se stanoví podle počtu poskytovatelů sociálních služeb působících na území kraje). Celkem bude činnost inspekce sociálních služeb na krajských úřadech vykonávat 42 stálých pracovníků. Dopady na státní rozpočet vzhledem k těmto 42 novým funkčním místům na krajských úřadech jsou ve výši 14,7 mil. Kč ročně. O tyto výdaje dojde k navýšení příspěvku na výkon státní správy.

Průměrné jednorázové náklady na vybavení pracovišť (výpočetní technika, vybavení kanceláří atd.) se odhadují na 60 tis. Kč na jednoho pracovníka (celkem 2,52 mil. Kč).

Krajský úřad může k provedení inspekce přizvat nezávislého externího odborníka, který se zúčastní provedení inspekce v rámci inspekčního týmu. Výdaje na činnost těchto přizvaných inspektorů (nejde zaměstnance krajského úřadu, tito budou krajským úřadem najímání smluvně) lze vyčíslit ve výši 21 mil. Kč ročně (výdaje na činnost cca 120 externích inspektorů na cca 20 hodin týdně). O tyto výdaje dojde k navýšení příspěvku na výkon státní správy.

Činnost inspekce sociálních služeb si vyžádá celkové výdaje ve výši 35,7 mil. Kčročně.

f) Výdaje na počítačové programy

V souvislosti se zavedením příspěvku na péči vzniká požadavek na výdaje ze státního rozpočtu na počítačový program (software), který je potřebný pro rozhodování o příspěvku, jeho výplatu a kontrolu a který budou používat obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Tento počítačový program bude součástí softwaru vytvářeného pro účely dávek poskytovaných podle zákona o pomoci v hmotné nouzi a vyžádá si náklady ve výši 50 až 100 mil. Kč.

V souvislosti s vedením registru vzniká požadavek na výdaje ze státního rozpočtu na počítačový program potřebný pro vedení registru poskytovatelů sociálních služeb, který budou používat krajské úřady a ministerstvo. Tento počítačový program si vyžádá celkové náklady ve výši do 10 mil. Kč.

g) Náklady na vzdělávání pracovníků

Náklady na zajištění odborné přípravy a dalšího průběžného vzdělávání pracovníků (inspektorů sociálních služeb, sociálních pracovníků a ostatních pracovníků v sociálních službách, pracovníků na obcích a krajích, kteří budou sestavovat plány rozvoje služeb, atd.) budou již od roku 2005 hrazeny zejména v rámci systémových projektů, které budou realizovány v rámci čerpání finančních prostředků prostřednictvím Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů, který je financován z Evropského sociálního fondu EU, a dalších programů EU. S financováním těchto činností se počítá i v následujícím programovacím obdobím, tj. od roku 2007.

h) Zajištění koordinace poskytování sociálních služeb a sociální poradenství specifickým cílových skupinám

Jedná se o výdaje spojené se zajištěním poskytování sociálních služeb osobám ohroženým sociálním vyloučením z důvodu předchozí ústavní nebo ochranné výchovy nebo z důvodu výkonu trestu osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, a osobám, jejichž způsob života by mohl vést ke konfliktu se společností (specifické cílové skupiny).

Pro tyto účely je nutné na obcích s rozšířenou působností zajistit působnost tzv. sociálního kurátora. Celkem se jedná o 227 osob na 0,8 úvazku. Celkové dopady na státní rozpočet jsou ve výši 63,56 mil. Kč, o které bude zvýšen příspěvek na výkon státní správy.

i) Výdaje spojené s poskytnutím okamžité pomoci za situace, která ohrožuje život nebo zdraví osoby

Návrh zákona předpokládá dopady na státní rozpočet, které jsou spojené s okamžitým řešením mimořádných situací, při kterých se osoby v nepříznivé sociální situaci nacházejí v bezprostředním ohrožení jejich práv. Bude se jednat o:

  • případy, kdy poskytování sociální služby osobě je ukončeno z důvodu zrušení registrace poskytovatele sociální služby krajským úřadem. V těchto případech zajišťuje poskytnutí pomoci krajský úřad v případech, kdy osoba si není schopna sama zajistit pokračující poskytování sociální služby. Lze předpokládat, že tyto případy budou ojedinělé. Finanční prostředky na zajištění poskytnutí služby, v případě zrušení registrace konkrétního poskytovatele, bude krajům poskytovat ministerstvo na základě žádosti kraje, po předchozím oznámení kraje o zrušení registrace a včetně předpokládaných finančních dopadů jejího zrušení. Celkové výdaje pro rok 2007 lze vyčíslit ve výši 80 mil. Kč (tj. cca 1% z objemu výdajů státního rozpočtu na poskytování sociálních služeb). Objem výdajů v dalším roce se stanoví podle skutečně vynaložených prostředků na tyto účely v předchozím roce. Prostředky pro tyto účely budou rozpočtovány v kapitole MPSV ve formě závazného ukazatele. Krajským úřadům bude na tyto účely MPSV poskytována dotace.

  • případy, kdy neposkytnutí okamžité pomoci osobě by ohrozilo její život a zdraví. V těchto případech zajišťuje poskytnutí pomoci obecní úřad obce s rozšířenou působností. Finanční prostředky bude jednotlivým obcím s rozšířenou působností poskytovat ministerstvo, a to formou záloh, které budou podléhat finančnímu vypořádání se státním rozpočtem. Výše záloh se stanoví podle skutečně vynaložených prostředků na tyto účely v předchozím roce. Objem prostředků pro rok 2007 jednotlivým obcím s rozšířenou působností bude stanoven ministerstvem. Celkové výdaje pro rok 2007 lze vyčíslit ve výši 90 mil. Kč (tj. cca 1% z objemu výdajů státního rozpočtu na příspěvek na péči). Prostředky pro tyto účely budou rozpočtovány v kapitole MPSV ve formě závazného ukazatele. Obcím s rozšířenou působností bude prostřednictvím rozpočtu krajů na tyto účely MPSV poskytována dotace.

Zajištění řešení mimořádných situací, při kterých se osoby v nepříznivé sociální situaci nacházejí v bezprostředním ohrožení jejich práv, si vyžádá dopady na státní rozpočet ve výši cca 170 mil. Kč ročně.

6.2.4 Dopady na ostatní veřejné rozpočty

V případě krajů ve srovnání se současným systémem se po zavedení příspěvku na péči zvýší podíl uživatele na financování sociálních služeb, zároveň bude zachováno financování sociálních služeb formou dotací ze státního rozpočtu.

V případě obcí ve srovnání se současným systémem se po zavedení příspěvku na péči zvýší podíl uživatele na financování sociálních služeb. Obcím již nebudou poskytovány dotace na lůžko pro ústavy sociální péče a domovy důchodců ze státního rozpočtu. Dotace na zajištění potřebné sítě sociálních služeb budou obcím poskytovány prostřednictvím rozpočtu kraje.

I nadále se předpokládá částečné dofinancování sociálních služeb z vlastních příjmů rozpočtů krajů a obcí. Současný podíl výdajů krajských a obecních rozpočtů na celkových výdajích zajištění provozu sociálních služeb je uveden v části „Příjmy a výdaje krajů a obcí v oblasti sociálních služeb“.

Navrhovaná právní úprava nemá nové dopady na rozpočty obcí a krajů. Předpokládá se, že v počátečním období zůstanou minimálně ve stejné výši jako doposud, tj. celkem 3 700 mil. Kč.

6.2.5 Dopady na podnikatelské prostředí

Zavedením systému registrace poskytovatelů sociálních služeb dochází k rozšíření možností poskytovat sociální služby pro všechny typy subjektů bez ohledu na jejich právní statut. Splnění registračních podmínek je podmínkou pro poskytování sociálních služeb a současně pro přístup k veřejným zdrojům určeným na podporu poskytování sociálních služeb.

6.2.6 Sociální dopady na uživatele sociálních služeb

Zavedením příspěvku na péči dojde k posílení finanční soběstačnosti uživatelů sociálních služeb Tím bude umožněno uživateli služby hradit většinovou část nákladů poskytovaných služeb a zvolit si způsob použití příspěvku na péči buď na poskytnutí služby osobou blízkou nebo jinou osobou, nebo poskytovatelem sociálních služeb. Uživatelé sociálních služeb budou i nadále hradit ze svých příjmů část výdajů na zajištění provozu sociálních služeb, tj. přispívat na výdaje spojené s ubytováním a zajištěním stravy. Předpokládá se, že v počátečním období zůstanou minimálně ve stejné výši jako doposud, tj. celkem 4 000 mil. Kč.

6.2.7 Dopady návrhu zajištění systému sociálních služeb jako celku z hlediska personálních nároků

a) Poskytování sociálních služeb

Rozvoj sítě sociálních služeb, jejíž charakter a rozsah bude determinován především charakterem a rozsahem potřeb osob, které se nacházejí v nepříznivé sociální situaci, je mimořádnou příležitostí z hlediska možností vytváření nových pracovních míst. Jestliže budou naplněny finanční prognózy, tj. včetně navýšení výdajů státního rozpočtu, lze předpokládat vytvoření minimálně 3 až 5 tisíc nových pracovních míst.

Současně je pro tuto oblast připravován systém celoživotního vzdělávání pracovníků v sociálních službách a v souvisejících odborných profesích, který bude ve střednědobém výhledu většinově financován ze zdrojů evropských strukturálních fondů.

b) Zajištění systému z úrovně veřejné správy

Se zavedením nového systému a jeho dílčích částí je nepochybné, že to znamená nutnost zajistit tyto agendy dostatečným počtem kvalifikovaných pracovníků. Jedná se především o pracovníky, kteří mají přímý vliv na efektivitu systému jako celku. Jejich odbornost v kombinaci s dostatečným počtem může zajistit, aby byl systém regulovatelný, a to zejména z pohledu efektivního vynakládání veřejných, ale i soukromých finančních zdrojů.

Regulace systému bude založena na spolupráci všech stupňů veřejné správy, a to jak v přenesené tak i v samostatné působnosti. Personální nároky však nejsou směřovány k navyšování počtu pracovníků centrálních orgánů veřejné správy, ale především k posílení výkonu přenesené působnosti krajů a obcí s obecním úřadem s rozšířenou působností. Současně jsou podporovány činnosti samospráv v jejich samostatné působnosti tak, aby byly v maximálně možné míře zainteresovány na efektivním způsobu vynakládání veřejných prostředků.

Zajištění dostatečného počtu odborných pracovníků působících na krajích a obcích s obecním úřadem s rozšířenou působností je navrhováno formou zvýšení příspěvku na výkon státní správy. Rozpis objemu bude realizován v koordinaci s ministerstvy vnitra a financí. Hovoříme tedy o příspěvku na výkon státní správy a nikoliv o absolutním zvyšování počtu pracovníků. Zcela rozhodující vliv na faktický nárůst počtu pracovníků tedy budou mít kraje a obce.

Celkový roční objem příspěvku na výkon státní správy pro zajištění chodu systému sociálních služeb z hlediska kompetencí obcí a krajů je navrhován ve výši 250 mil. Kč. Tento objem činí pouze 1,25 % z celkových nákladů systému.

Vedle posílení výkonu státní správy na úrovni obcí a krajů jsou dále vyčísleny náklady na zajištění lékařské posudkové služby úřadů práce. Posuzování dlouhodobě nepříznivého stavu budou úřady práce provádět pro všechny nepojistné systémy sociálního zabezpečení a také systém zaměstnanosti. Personálně se však nejedná o absolutní zvýšení počtu pracovníků. Odborní pracovníci budou delimitováni z České správy sociálního zabezpečení, kde doposud tuto agendu vykonávali. Dojde tak, bez požadavku na navýšení počtu pracovníků, k posílení efektivního výkonu posudkových činností pro pojistné i nepojistné systémy sociálního zabezpečení.

Celkově je pro systém sociálních služeb potřeba, zejména formou příspěvku na výkon státní správy, zajistit následující počty pracovníků.

Rozhodování o příspěvku na péči a kontrola jeho využívání:

  • Zajištění sociálního šetření, rozhodování o příspěvku a kontrolu jeho využívání - 400 x příspěvek na výkon státní správy pro obce s obecním úřadem s rozšířenou působností – odhadované roční výdaje celkem 140 až 150 mil. Kč. Optimální stav je 400 pracovníků vykonávajících tuto agendu na plný úvazek.

  • Zajištění posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pro všechny nepojistné systémy sociálního zabezpečení – delimitace 120 funkčních míst (z toho 90 lékařů a 30 administrativních pracovníků) z České správy sociálního zabezpečení na úřady práce.

Registr poskytovatelů sociálních služeb – 28 x příspěvek na výkon státní správy pro krajské úřady – odhadované roční výdaje celkem 10 až 11 mil. Kč. Optimální stav je 28 pracovníků vykonávajících tuto agendu na plný úvazek, tj. 2 v každém kraji.

Inspekce sociálních služeb:

  • Zajištění výkonu inspekce zaměstnanci kraje – 42 x příspěvek na výkon státní správy pro krajské úřady - odhadované roční výdaje celkem 15 až 16 mil. Kč. Optimální stav je 42 pracovníků vykonávajících tuto agendu na plný úvazek, tj. 2 až 3 v každém kraji.

  • Zajištění výkonu inspekce externími odborníky – navýšení příspěvku na výkon státní správy pro krajské úřady (případně dotační titul) – odhadované roční výdaje 21 až 23 mil. Kč. Jedná se o podporu působení až 120 externistů.

Zajištění koordinace poskytování sociálních služeb a sociální poradenství specifickým cílových skupinám:

Jedná se o zvýšení příspěvku na výkon státní správy na osobní a provozní výdaje pracovníků působících již nyní na tomto úseku, a to na obcích s obecním úřadem s rozšířenou působností a na krajských úřadech (stávající právní úprava tuto agendu nazývá péčí o společensky nepřizpůsobené) – odhadované roční výdaje 64 až 70 mil. Kč. Cílem je kvalitní výkon této agendy odborným pracovníkem na úrovni spádové oblasti každé obce s obecním úřadem s rozšířenou působností.

K § 1

Zákon upravuje kromě podmínek poskytování sociálních služeb a příspěvku na péči i některé další  související otázky, zejména jednotlivé druhy sociálních služeb a rozsah činností, které musí být poskytovateli zajištěny u každé služby, kvalifikační předpoklady sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách a kontrolu poskytování sociálních služeb. Ustanovení upravující předpoklady výkonu povolání sociálního pracovníka se vztahují nejenom na oblast sociálních služeb, ale i další vyjmenované oblasti, ve kterých sociální pracovníci působí.

K § 2

Nárok na bezplatné základní sociální poradenství je v souladu s čl. 13 Evropské sociální charty. Ustanovení dále vyjadřuje zásadu aktivního působení sociálních služeb zejména z hlediska zabránění sociálnímu vyloučení osob. Cílem sociálních služeb je mimo jiné podporovat rozvoj nebo alespoň zachování stávající soběstačnosti osoby, její návrat do vlastního domácího prostředí, obnovení nebo zachování původního životního stylu, rozvíjet schopnosti osob a umožnit jim, pokud toho mohou být schopny, vést samostatný život a snížit sociální a zdravotní rizika související se způsobem života osob. V případech, kdy je osoba v takovém fyzickém a psychickém stavu, kdy se již nedá předpokládat její aktivní život, je zapotřebí zajistit pro ni důstojné zacházení a prostředí.

K § 3

Pro účely zákona se vymezují některé pojmy.

K § 4

Ustanovení vymezuje okruh oprávněných osob, kterým budou poskytovány při splnění podmínek stanovených v zákoně, sociální služby a příspěvek na péči .

Přístup k sociálním službám a příspěvku na péči u občanů Evropské unie je upraven v souladu se Smlouvou o založení ES a navazujícími předpisy, zejména s ohledem na závazek rovnosti nakládání s občany Evropské unie. Na ustanovení primárního a sekundárního práva navazuje četná judikatura Evropského soudního dvora, týkající se jednak pojmu „pracovník“ a pobytových práv z toho vyplývajících, v poslední době však stále více zejména institutu občanství Evropské unie, který byl do evropského práva zahrnut Maastrichtskou smlouvou. Zavedení institutu občanství Evropské unie umožnilo chápat volný pohyb osob v novém rozměru.

Judikatura ESD v pobytových záležitostech dokládá, že přístup k sociálním výhodám na nediskriminačním základě existuje nejen u osob výdělečně činných, ale na základě primárního práva i u osob, které v daném státě pouze legálně pobývají, nebo mají v něm na základě pobytových předpisů právo pobytu, například studenti. U těchto kategorií osob trvá jejich oprávnění k pobytu po tu dobu, po kterou splňují podmínky jeho vzniku (článek 14 odst. 2 směrnice 2004/38/ES), tj. mají dostatečné prostředky, aby se nestaly zátěží systému sociální pomoci v hostitelském státě. Pokud se jí stanou, má podle práva ES stát možnost přijmout opatření k ukončení práva pobytu dotčené osoby. S touto problematikou souvisí úprava uvedená v § 31 návrhu zákona.

Sociální služby a příspěvek na péči bude proto poskytován občanům členského státu EU a jejich rodinným příslušníkům, pokud jsou hlášeni na území ČR k pobytu podle zákona o pobytu cizinců. Podle tohoto zákona je občan Evropské unie povinen ohlásit policii místo pobytu na území ve lhůtě do 30 dnů ode dne vstupu na území, pokud jeho předpokládaný pobyt bude delší než 30 dnů; stejnou povinnost má i rodinný příslušník občana Evropské unie. S ohledem na potřebu zabránění zneužívání se využívá čl. 24 Směrnice Rady 2004/38/ES, který stanoví, že hostitelský členský stát není povinen přiznat nárok na sociální pomoc v průběhu prvních tří měsíců pobytu. Ustanovení dále upravuje nárok na příspěvek na péči a poskytování sociálních služeb též u osob, které jsou držiteli povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu Evropské unie, pokud jeho dlouhodobý pobyt na území České republiky podle zákona o pobytu cizinců trvá aspoň tři měsíce. Toto ustanovení je v souladu s čl. 11 a 12 směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, která s určitými výjimkami stanoví pro tzv. dlouhodobě pobývající rezidenty ze třetích zemí právo na rovné zacházení mimo jiné i v oblasti sociálního zabezpečení, sociální podpory a sociální ochrany.

Vybrané druhy služeb sociální prevence budou poskytovány v souladu s čl. 13 ESCH všem osobám legálně pobývajícím na území České republiky z důvodu ochrany společnosti před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.

K § 5

Systém sociálních služeb je zajišťován prostřednictvím státní správy i samosprávy.

K § 6

Ustanovení vymezuje okruh subjektů, které jsou oprávněny za podmínek stanovených zákonem poskytovat sociální služby.

K § 7

Příspěvek na péči je dávkou, která by měla osobě, jejíž zdravotní stav vyžaduje péči jiných osob, umožnit zajištění potřebné pomoci, zejména formou poskytování potřebné sociální služby. Jde o dávku, která by měla nahradit dvě dosud existující dávky poskytované rovněž z důvodu nutnosti zabezpečit péči o osoby, které potřebují péči jiných osob, a to příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu, dosud náležející ze systému sociální péče pečující osobě, a zvýšení důchodu pro bezmocnost, dosud náležející osobě vyžadující péči formou dávky důchodového zabezpečení.

Pro účely rozhodování o příspěvku na péči (dále jen „příspěvek“) se zavádí systém posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a stupně závislosti osoby.

Nárok na příspěvek má osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, vyžaduje pomoc jiné osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti. Dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem se přitom rozumí nepříznivý zdravotní stav, který má podle poznatků lékařské vědy trvat déle než l rok, a který omezuje duševní, smyslové nebo fyzické schopnosti a má vliv na péči o vlastní osobu a soběstačnost.

Příspěvek je státní dávkou, o které rozhoduje a vyplácí ji obecní úřad obce s rozšířenou působností. Nárok na příspěvek vzniká osobám od jednoho roku věku. Tato věková hranice odpovídá současné právní úpravě v případě poskytování příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu při péči o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči.

K § 8

Stupeň závislosti na pomoci jiné osoby se bude stanovovat ve čtyřech stupních. Toto odstupňování umožňuje dostatečně podrobně, spolehlivě a přitom vysoce individuálně zhodnotit potřeby osob, jejichž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vyžaduje poskytování péče a následně poskytování potřebné sociální služby. Vazba na dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je zárukou toho, že systém bude sloužit těm osobám, u nichž nepříznivé důsledky zdravotního postižení jsou dlouhodobé a sociálně významné. Hodnocení funkčních dopadů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu upravuje § 9 odst.3.

Proti současnému právnímu stavu posuzování bezmocnosti se nově zavádí jak kvalitativní, tak kvantitativní hodnotící hlediska.Ve vymezení čtyř stupňů závislosti jsou úkony péče o vlastní osobu i úkony soběstačnosti ve svém souhrnu chápány jako zcela rovnocenné, nezbytné z hlediska samostatné sociální existence jedince a jeho sociálního začlenění. Přitom ve vymezení stupně IV (úplná závislost) se připouští, že osoba může zvládat až pět z  hodnocených úkonů.

K § 9

Hodnocení stupně závislosti zohledňuje všechny základní životní úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti, které v celkovém počtu 36 ti úkonů představují závazná posudková hlediska vymezená přímo v zákoně, což na jedné straně zvyšuje právní jistotu posuzovaných osob, na druhé straně zabraňuje neodůvodněnému zvyšování mandatorních výdajů státního rozpočtu. Proti stávajícímu systému posuzování bezmocnosti jde o nový, vysoce funkční přístup, neboť hodnotící hlediska jsou komplexní a  z hlediska samostatné existence jedince jde o úkony pravidelně se opakující, každodenní a zcela nepostradatelné. Stávající přístup hodnocení některých diagnóz při posuzování bezmocnosti neumožňoval zohlednění skutečného funkčního dopadu zdravotního postižení na soběstačnost posuzované osoby.

Systém hodnocení je v souladu s moderními trendy přístupu k potřebám osob se zdravotním postižením doplněn o hodnotící hlediska z pohledu širšího sociálního začlenění jedince – tj. úkony soběstačnosti, které zahrnují jak řadu úkonů péče o domácnost, tak především úkony, jejichž prostřednictvím se osoba sociálně začleňuje.

Stěžejní při hodnocení je princip, že posuzování a stanovení stupně závislosti se děje prostřednictvím hodnocení zdravotního postižení (tělesného, smyslového, duševního, mentálního nebo kombinovaného), při naplnění kriterií dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Rozhodující tak bude dopad zdravotního postižení na schopnost zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti. To zaručuje rovnost přístupu z hlediska potřeb osob se zdravotním postižením a také to, že funkčně srovnatelné případy budou posouzeny se srovnatelným posudkovým závěrem a stupněm závislosti.

Ustanovení odstavce 3 zaručuje, že úřadem práce bude při hodnocení stupně závislosti provedeno zohlednění příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v rámci hodnocení jednotlivých úkonů.

Z hlediska posuzování schopnosti zvládat jednotlivé úkony je stěžejní zásada, že nepostačuje částečné zvládnutí úkonu. Vzhledem k tomu, že za jeden úkon se v některých případech považuje více rovnocenných činností (např. oblékání, svlékání, obouvání, zouvání), již nezvládnutí jedné z uvedených činností bude hodnoceno jako úkon, který není osoba schopna zvládnout.

Skutečnost, že stupeň závislosti bude posuzován státními úřady-úřady práce, zaručuje jednotné metodické vedení lékařů provádějících posuzování stupně závislosti, a tedy základní předpoklad, aby přístup k provádění hodnocení byl v celém státě jednotný, spolehlivý a na patřičné odborné úrovni.

K § 10

V případě posuzování stupně závislosti u osob do 18 ti let věku je nezbytné odlišit potřebu pomoci, vyplývající z věku dítěte a tomu odpovídajícího stupně rozvoje jeho schopností, od potřeby péče, která vyplývá ze zdravotního postižení. Tomu odpovídá zvolené řešení § 10.

K § 11

Výše příspěvku je stanovena diferencovaně jednak na základě věku posuzované osoby (u osob do 18 let věku je příspěvek vyšší než u osob nad 18 let věku), a dále z hlediska míry závislosti osoby v nepříznivé sociální situaci na pomoci jiné osoby.

Vyšší finanční podpora osob do 18 let věku vychází ze skutečnosti, že náklady na zajištění služeb pro děti jsou objektivně vyšší, neboť péče o děti je nákladnější než o péče o dospělé osoby. Také nedostatečný podíl úhrady nákladů za pobyt dětí v ústavních zařízeních sociální péče od rodičů za situace, kdy řada z nich nemůže zaplatit úhradu plně nebo vůbec, má značný dopad na možné finanční zdroje zařízení poskytující služby osobám do 18 let věku. Dalším důvodem pro vyšší částku příspěvku pro osoby mladší 18 let je skutečnost, že zpravidla nemají vlastní příjem.

Výše příspěvku je nastavena ve prospěch osob tak, aby nebyla nižší ve srovnání s odpovídajícím stupněm bezmocnosti a výší zvýšení důchodu pro bezmocnost a stejně tak příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu podle současné právní úpravy.

K § 12

Navrhuje se, aby částky příspěvku na péči byly valorizovány v návaznosti na růst indexu spotřebitelských cen sociální péče. Tyto hodnoty jsou sledovány a zpracovávány Českým statistickým úřadem. Podmínky týkající se růstu tohoto ukazatele a stanovení rozhodného období, za které se tento růst sleduje, jsou obdobné jako u valorizace životního a existenčního minima. Vláda proto musí částky příspěvku zvýšit od 1. ledna vždy, dojde-li v rozhodném období k nárůstu indexu spotřebitelských cen sociální péče aspoň o 5 %, a má možnost zvýšit částky příspěvku též v mimořádném termínu.

K § 13

Kromě splnění zákonných podmínek pro vznik nároku na příspěvek se stanoví jako podmínka nároku na jeho výplatu také podání žádosti o příspěvek. Výjimkou je situace, kdy řízení o přiznání příspěvku je zahajováno z moci úřední v případech, kdy osoba není sama schopna jednat a nemá zákonného zástupce.

K § 14

Ustanovení upravuje změnu nároku na příspěvek a jeho výplatu tak, aby bylo vždy rozhodnuto ve prospěch osoby. Jestliže byl žadatel o příspěvek nebo jeho příjemce chybným posouzením příslušného orgánu poškozen, příspěvek se doplatí zpětně. Jestliže v důsledku chyby příslušného orgánu byl bez zavinění osoby příspěvek nebo jeho část vyplácen neoprávněně, navrhuje se příspěvek odejmout nebo snížit až od následujícího kalendářního měsíce, neboť příjemci dávky nelze přičítat odpovědnost za tzv. administrativní přeplatky.

K § 15

Vylučuje se zánik nároku na příspěvek uplynutím času. Zároveň se však omezuje nárok na jednotlivé výplaty příspěvku, popřípadě jeho část, stanovenou lhůtou.

K § 16

Ustanovení řeší přechod nároku na příspěvek při úmrtí žadatele nebo příjemce příspěvku.

K § 17

S ohledem na účel příspěvku se navrhuje vyloučit možnost použití institutů postoupení, zástavy, dohody o srážkách a exekuce.

K § 18

Upravuje se způsob výplaty příspěvku. Příspěvek bude vyplácen měsíčně vždy nejpozději do konce kalendářního měsíce, za který náleží. Žadatel o příspěvek si zvolí hotovostní nebo bezhotovostní způsob výplaty příspěvku.

K § 19

Příjemcem příspěvku je osoba, které byl přiznán příspěvek, nebo její zákonný zástupce, pokud tato osoba nemá způsobilost k právním úkonům.

K § 20

Institut zvláštního příjemce umožňuje řešit především situaci, kdy osoba nebo její zákonný zástupce nemůže příspěvek přijímat, například proto, že toho není v důsledku zdravotního stavu schopen. Dále se navrhuje ustanovit zvláštního příjemce v případech, kdy oprávněná osoba není schopna s poskytnutým příspěvkem racionálně hospodařit (například jde-li o osobu závislou na alkoholu a jiných drogách) nebo jestliže při kontrole využívání příspěvku bylo zjištěno, že příspěvek není využíván k zajištění potřebné péče odpovídající stupni závislosti osoby.

K § 21

Ustanovení stanoví povinnosti žadatele o příspěvek, osoby, které byl příspěvek přiznán a jinému příjemci příspěvku. Je stanovena zejména povinnost podrobit se lékařskému vyšetření a ohlašovací povinnost. Příjemce příspěvku je povinen využívat příspěvek k zajištění péče o svou osobu. Tato péče může být zajišťována prostřednictvím rodinných příslušníků nebo jiných fyzických osob anebo prostřednictvím sociálních služeb. Důsledkem neplnění stanovených povinností je nepřiznání příspěvku nebo jeho odnětí. Při zjištění, že příspěvek není využíván na zajištění péče, může obecní úřad obce s rozšířenou působností postupovat také podle ustanovení o zvláštním příjemci.

K § 22

Ustanovení ukládá příjemci příspěvku povinnost vrátit částky, které mu byly neprávem vyplaceny jeho zaviněním, tj. vědomým přijímáním nenáležejících částek nebo uvedením nepravdivých nebo zkreslených údajů. Promíjí se povinnost vrátit přeplatek menší než 100 Kč vzhledem k nepoměru této částky k výši nákladů, které by vznikly v souvislosti s jejím vymáháním.

K § 23

Řízení o příspěvku se zahajuje na základě žádosti, která musí být podána na tiskopisu předepsaném ministerstvem. Upravuje se též situace, kdy osoba není schopna jednat a nemá zástupce, a to tak, že řízení se zahájí z moci úřední.

Zastoupení nezletilé osoby se navrhuje obdobným způsobem jako je tomu v zákoně o státní sociální podpoře pro účely řízení o přídavku na dítě. Zvláštní úprava platí v případě nezletilých osob umístěných v domově pro osoby se zdravotním postižením.

K § 24

Stanoví se nezbytné náležitosti žádosti o příspěvek.

K § 25

Míru schopnosti osoby zvládat péči o vlastní osobu a úkony soběstačnosti v rámci sociálního šetření posuzuje pro účely rozhodování o příspěvku na péči sociální pracovník určený obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Dopady dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pro účely rozhodování o příspěvku na péči posuzuje lékař určený úřadem práce. Vychází přitom jednak z lékařských nálezů, jednak z výsledku sociálního šetření, které provádí sociální pracovník obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Posudky vyhotovené obecním úřadem a úřadem práce jsou důkazními prostředky v řízení o příspěvku.

K § 26

Lhůta pro vydání posudku stanovená v zákoně o zaměstnanosti úřadům práce činí 30 kalendářních dnů, pokud správní orgán, který si posouzení vyžádal, nestanovil delší lhůtu. Ze závažných důvodů může být tato lhůta prodloužena až o 30 dnů. Vzhledem k obecným lhůtám stanoveným správním řádem pro vydání rozhodnutí se navrhuje, aby řízení o příspěvku bylo přerušeno po dobu, po kterou úřad práce posuzuje zdravotní stav osoby pro účely stanovení stupně závislosti.

K § 27

V případě vymáhání přeplatku příspěvku provádí exekuci správní orgán, který rozhodl o příspěvku.

K § 28

Odvolacím orgánem v řízení o přiznání příspěvku je krajský úřad. Zdravotní stav pro účely odvolacího řízení posuzuje posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí podle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a to na žádost krajského úřadu rozhodujícího o odvolání.

K § 29

Z důvodu zajištění účelného a efektivního využití příspěvku přiznaného a vypláceného osobě je nezbytné stanovit také systém kontroly jeho využívání. Pro tento účel se stanoví práva a povinnosti příjemce příspěvku a obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

Současně se stanoví povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností vydat v případě, že o osobu pečuje osoba blízká nebo jiná osoba, která s ní žije v domácnosti, na její žádost potvrzení o této péči. Tuto skutečnost může obecní úřad obce s rozšířenou působností ověřit při provádění kontroly. Toto potvrzení je pro uvedené osoby nezbytné k prokázání péče pro účely zdravotního pojištění a důchodového pojištění. Za uvedené osoby hradí zdravotní pojištění stát a doba péče se započítává rovněž pro účely důchodového pojištění.

K § 30

Informační systém o příspěvku je součástí informačního systému pomoci v hmotné nouzi podle návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi. Jeho účelem je především ochrana před duplicitním poskytováním příspěvku. Pro účely rozhodování o příspěvku na péči budou obecní úřady obcí s rozšířenou působností používat počítačový program automatizovaného zpracování údajů, který bude rovněž součástí aplikačního systému vytvořeného pro oblast hmotné nouze.

Současně se stanoví konkrétní údaje, které bude Ministerstvo vnitra poskytovat pro účely řízení o příspěvku z informačního systému evidence obyvatel.

K § 31

Ustanovení navazuje na osobní rozsah stanovený v § 4 odst. 1 a ustanovení § 20 odst. 2. Požádá-li o poskytnutí příspěvku na péči občan členského státu Evropské unie, který je na území České republiky hlášen k pobytu, s výjimkou osob hlášených k trvalému pobytu, je třeba současně s posouzením nároku na příspěvek zkoumat, zda se nestal neodůvodnitelnou zátěží systému příspěvku na péči.

Je stanovena skupina osob, které není možné považovat za neodůvodnitelnou zátěž systému, i když je jim poskytován příspěvek na péči, neboť jsou na území České republiky výdělečně činné, popřípadě byly delší dobu výdělečně činné. U ostatních osob se navrhuje vycházet z bodového ohodnocení, které část osob označí za neodůvodnitelnou zátěž a u části ponechá posouzení na příslušném orgánu. Ponechává se přitom dostatečný prostor pro výjimečné situace.

Právní předpisy ES používají pojem „neodůvodnitelná zátěž“ sociálního systému členského státu pro posouzení trvání práva pobytu některých kategorií osob v daném členském státě, tento pojem však blíže nedefinují (viz např. článek 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38/ES).

Vodítkem jsou v tomto případě judikáty ESD, které se opírají o článek 12 (rovnost nakládání), popř. 18 (právo usadit se v jiném členském státě) Smlouvy o založení ES, které započaly rozsudkem č. C-85/1996 ve věci Martínez Sala a dále následovaly rozsudky č. C-184/99 Rudy Grzelczyk, č. C- 224/1998 d´Hoop, č. C-456/02 Trojani a č. C-209/03 Bidar. U neaktivních osob trvá jejich oprávnění k pobytu po tu dobu, po kterou splňují podmínky jeho vzniku (viz článek 14 odst. 2 směrnice 2004/38/ES) – tzn. mají dostatečné prostředky, aby se nestali zátěží systému sociální pomoci v hostitelském státě. Pokud se jí stanou, má dle práva ES stát možnost přijmout opatření k ukončení práva pobytu dotčené osoby.

Na základě výše uvedeného předkládaný návrh zákona reaguje jednak na existující primární komunitární právo, jednak na stávající pobytové směrnice a zároveň na směrnici 2004/38/ES, která jím bude v oblasti posuzování míry zátěže pro systém příspěvku na péči částečně již v současné době implementována. Současně zohledňuje i výše uvedenou judikaturu ESD, která na členských státech při rozhodování o míře zátěže vyžaduje individuální hodnocení situací jednotlivých osob, přiměřenost přijímaných rozhodnutí a za tím účelem i určitou míru správního uvážení dotčených orgánů, aby bylo možné zohlednit různé životní situace daných osob.

V návaznosti na zákon o pobytu cizinců se stanoví, jakým způsobem obecní úřad obce s rozšířenou působností posuzuje, zda se občan EU nebo jeho rodinný příslušník nestal neodůvodnitelnou zátěží. Výslovně se vylučují osoby výdělečně činné, neboť na ty je nutné pohlížet stejným způsobem jako na občany České republiky, a rovněž osoby, které mají tzv. statut pracovníka podle právních předpisů ES.

V souladu se směrnicemi ES a jejich výkladem se obdobně pohlíží na osoby, které sice při podání žádosti o příspěvek již výdělečně činné nejsou, ale jejich předchozí výdělečná činnost trvala 5 nebo více let v posledních 10 letech. Z důvodu potřeby určité ochrany státních finančních prostředků se však u těchto osob vyžaduje, aby výdělečná činnost byla vykonávána alespoň 1 rok bezprostředně před zahájením řízení o příspěvku.

Systémem bodového ohodnocení se stanoví postup posouzení z hlediska zátěže pro sociální systém v ostatních případech. Orgánu příslušnému k posuzování, zda je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému, se ponechává určitá míra správního uvážení, aby mohly být vzaty v úvahu všechny individuální okolnosti daného případu. Zejména se ukládá přihlížet k vazbám na osoby blízké.

Rovněž se stanoví oprávnění příslušného orgánu provádět posuzování osoby, zda je neodůvodnitelnou zátěží systému, opětovně, pokud se změnily její sociální poměry. Nejsou stanoveny konkrétní okolnosti, za kterých má k opětovnému posuzování dojít, a je ponecháno na uvážení příslušného orgánu, zda opětovné posouzení provede, neboť směrnice 2004/38/ES výslovně vylučuje systematické opětovné zkoumání, zda je osoba neodůvodnitelnou zátěží.

Navrhované ustanovení dále ukládá povinnost správním úřadům, orgánům sociálního zabezpečení, Policii České republiky, obcím a zaměstnavatelům uvedených osob poskytnout na výzvu příslušného orgánu údaje, které budou nezbytné ke konkrétnímu posuzování. Půjde o údaje, které jsou buď důvodem pro to, že tyto osoby za neodůvodnitelnou zátěž systému nelze považovat (výdělečná činnost, účast na nemocenském nebo důchodovém pojištění), popřípadě jde o údaje, podle nichž se stanoví bodové ohodnocení osob. Zároveň je upravena povinnost Policie České republiky sdělit příslušnému orgánu ukončení přechodného pobytu, aby tento orgán mohl zastavit výplatu dávek. Tato povinnost souvisí s povinností orgánu sociálního zabezpečení, stanovenou v novém znění § 106 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., neprodleně oznamovat Policii České republiky skutečnost, že se cizinec stal neodůvodnitelnou zátěží systému .

K § 32

Upravují se základní druhy sociálních služeb. Sociální poradenství má jako druh sociální služby zvláštní postavení, neboť je ve své základní formě nedílnou složkou všech sociálních služeb. Služby sociální péče zahrnují skupinu služeb, jejichž hlavním cílem je zabezpečovat osobám základní životní potřeby, které nemohou být zajištěny bez péče jiné osoby, podporovat jejich sociální začlenění, a to především v jejich přirozeném prostředí. Služby sociální prevence slouží zejména k předcházení a zabraňování sociálnímu vyloučení osob.

K § 33

Upravují se formy poskytování sociálních služeb jako ambulantní, terénní a pobytové, a to zejména z hlediska místa jejich poskytování. Jednotlivé formy služeb se odlišují cílem a rozsahem poskytovaných služeb a mají vliv na stanovení úhrady za poskytovanou službu.

K § 34

Upravují se formy poskytování sociálních služeb z hlediska druhů zařízení sociálních služeb, v nichž jsou poskytovány. Připouští se vzájemná kombinace druhů zařízení sociálních služeb tak, aby mohly vznikat centra služeb, která jsou koncipována tak, aby v nejvyšší možné míře podporovala efektivitu poskytování služeb.

K § 35

Sociální služby jsou poskytovány prostřednictvím vymezených základních činností jako účelově zaměřených okruhů podpory a pomoci. Jednotlivé druhy sociálních služeb jsou charakterizovány stanoveným okruhem základních činností, které musí být v daném druhu sociální služby poskytovatelem sociálních služeb zajištěny. Prováděcí právní předpis obsahuje podrobnější úpravu týkající se náplně každé činnosti u konkrétního druhu sociální služby. Tento skladebný systém umožní poskytovatelům přesnější vymezení rozsahu služeb, které poskytuje, a zároveň dá uživatelům sociálních služeb možnost výběru takového poskytovatele, který nabízí pro uživatele nejvhodnější sociální službu. Vedle povinně poskytovaných základních činností při poskytování sociální služby mohou být v rámci určitého druhu sociální služby nabízeny fakultativní služby, které si bude moci uživatel zvolit a sjednat s poskytovatelem podle svého výběru.

K § 36

V zařízeních sociálních služeb s pobytovými službami, zejména domovech pro seniory a domovech pro osoby se zdravotním postižením, jsou poskytovány sociální služby také osobám se stabilně zhoršeným zdravotním stavem, kterým musí být zajištěna zdravotní péče. Stanoví se povinnost poskytovatelů sociálních služeb zajistit potřebnou zdravotní péči. Tuto povinnost mohou plnit tak, že zdravotní péči bude poskytovat zdravotnické zařízení nebo v rozsahu ošetřovatelské zdravotní péče sám poskytovatel sociálních služeb, pokud jeho zaměstnanci mají odbornou způsobilost k poskytování takové zdravotní péče. Podmínkou dále je, že poskytovatel sociálních služeb získá oprávnění k poskytování zdravotní péče podle zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních. Zdravotní péče poskytovaná uvedenými způsoby v zařízeních sociálních služeb je podle § 22 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, zvláštní ambulantní péčí a je hrazena z veřejného zdravotního pojištění.

K § 37

Služby sociálního poradenství se zaměřují na zjišťování rozsahu a charakteru nepříznivé sociální situace a sledují i příčiny jejího vzniku. Na základě tohoto zjištění pak poskytnutím potřebných informací napomáhají k řešení nepříznivé sociální situace. Zákon rozlišuje základní poradenství, které jsou povinni poskytovat všichni poskytovatelé, a dále odborné poradenství; součástí odborného sociálního poradenství jsou i sociálně terapeutické činnosti, které se zaměřují na obnovení vztahů a praktických schopností a dovedností, které jsou narušeny v důsledku způsobu života osoby.

K § 38

Ustanovení charakterizuje základní cíle služeb sociální péče.

K § 39 a 40

Osobní asistence a pečovatelská služba jsou sociální služby, které mohou mít stejnou cílovou skupinu uživatelů služeb. Osobní asistence je zaměřena s větší intenzitou na osobní dohled a doprovod osoby, které je služba poskytována, při zajištění běžných životních aktivit, například souvisejících s pracovní činností, studiem. Pečovatelská služba zajišťuje pečovatelskými úkony zejména základní životní potřeby osob a chod domácnosti.

K § 41 až 46

Upravují se terénně nebo ambulantně poskytované druhy služeb vymezenému okruhu osob. Služby jsou charakterizovány obsahem základních činností.

K § 47 až 50

Zařízení sociálních služeb s pobytovými službami zajišťují obdobné sociální služby, které jsou podle dosavadní právní úpravy poskytovány formou ústavní sociální péče. Podle navrhované právní úpravy se vedle změny celého systému poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních mění i název zařízení; termín „ústav sociální péče“ je nahrazen termínem „domov“, popřípadě „týdenní stacionář“.

K § 51

Chráněné bydlení je určeno zdravotně postiženým osobám, jejichž schopnosti jsou sníženy zejména v oblasti osobní péče a péče o domácnost, ale které chtějí žít samostatně v přirozeném prostředí. Služba je poskytována v bytě, který pro uživatele služby představuje domov, za pomoci asistenta. Cílem služby je podpora soběstačnosti osob a případně i návrat do vlastního domácího prostředí. Obdobně je tato služba poskytována ve vlastních domácnostech osob jako služba podporovaného bydlení (§ 43).

K § 52

Upravuje se forma a rozsah sociálních služeb, které jsou poskytovány ve zdravotnických zařízeních osobám, které nemohou být po ukončení léčení propuštěny do domácího prostředí, neboť o ně není zajištěna péče jiné osoby ani sociální služby. Tato forma zajištění pomoci je nezbytná, aby nedocházelo ke zhoršení kvality života osob, které by se z objektivních příčin ocitly bez pomoci jiné osoby a z důvodu jejich předchozího léčebného pobytu ve zdravotnickém zařízení je nejefektivnějším způsobem zajištění pomoci jejich setrvání ve zdravotnickém zařízení do doby, než je nalezeno jiné vhodné řešení.

K § 53

Ustanovení charakterizuje základní cíle služeb sociální prevence.

K § 53 až 68

Úprava obsahuje jednotlivé druhy služeb sociální prevence účelově zaměřené na určité okruhy osob včetně charakteristiky služby pomocí základních činností.

V rámci služeb sociální prevence jsou rovněž realizovány probační programy pro mladistvé nebo probačně resocializační programy uložené soudem, popřípadě rozhodnutím státního zástupce. Programy zahrnují obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací a rekvalifikační služby nebo jiné vhodné programy určené k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti klienta.

K § 69

Zákon upravuje sociální rehabilitaci jako jednu ze součástí systému rehabilitace osob se zdravotním postižením, která je prováděna prostřednictvím sociálních služeb. V příslušných resortních právních předpisech se upravují též další součásti systému poskytování rehabilitační péče osobám se zdravotním postižením, tj. léčebné, pedagogické a pracovní rehabilitace.

K § 70

Úhrada nákladů sociálních služeb bude hrazena ve výši sjednané ve smlouvě o poskytování sociálních služeb. Úhradu za základní činnosti navrhne poskytovatel podle rozsahu služeb zvolených osobou, které jsou služby poskytovány. Při stanovení výše úhrady za základní činnosti bude poskytovatel omezen stanovením maximální denní částky nebo částky za úkon, které budou upraveny prováděcím předpisem.

K § 71

Taxativně se vyjmenovávají sociální služby, které budou poskytovány bez úhrady nákladů ze strany osob. Jsou to služby svou povahou řešící náhlé krizové situace nebo takové, na kterých má společnost zájem z důvodu ochrany před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Bezúplatně je poskytováno také sociální poradenství, které má velmi významné postavení jako základní forma pomoci osobám při řešení jejich nepříznivé sociální situaci.

K § 72

Za pobytové služby v zařízeních sociální péče bude osoba hradit úhradu za ubytování, stravu a péči podle rozsahu sjednaného ve smlouvě s poskytovatelem. Úhrada za ubytování a stravu bude hrazena z příjmů osoby a bude stanovena tak, aby po úhradě vždy osobě zůstalo minimálně 15% z příjmů na úhradu osobních potřeb. Poskytovatelé sociálních služeb při stanovení částky úhrady za ubytování a stravu nesmí překročit maximální částku, která bude stanovena prováděcím právním předpisem. Úhrada za péči bude placena z příspěvku na péči.

K § 73

Za pobytové služby poskytované nezaopatřenému dítěti v týdenním stacionáři nebo domově pro osoby se zdravotním postižením budou rodiče dítěte nebo další povinné osoby platit úhradu za stravu a za péči. Za ubytování zdravotně postižených nezaopatřených dětí v uvedených zařízeních nebude vyžadována úhrada stejně jako podle dosavadní platné právní úpravy. Úhrada za péči bude hrazena příspěvkem na péči.

K § 74

Úhrada za terénní sociální služby vyjmenované v ustanovení bude stanovena podle rozsahu základních činností sjednaných ve smlouvě s poskytovatelem. Výši úhrady může poskytovatel stanovit až do maximální částky úhrady, která bude upravena prováděcím právním předpisem. Bezúplatné poskytování pečovatelské služby ve stanovených případech zachovává beze změn stejné principy, které jsou v platné právní úpravě.

K § 75

Úhrada za služby sociální prevence poskytované ve vyjmenovaných druzích zařízení bude stanovena s ohledem na rozsah poskytovaných základních činností sjednaných ve smlouvě. Služby poskytované v noclehárnách budou sjednávány většinou ústní dohodou a úhrada bude stanovena podle finančních možností osob a úvahy poskytovatele.

K § 76

Stanoví se způsob stanovení úhrady za fakultativní služby, které budou osobám nabízeny jako „nadstandardní služby“. Úhrada může být stanovena až do plné výše nákladů za tyto služby.

K § 77

Nově se zavádí registrace poskytovatelů sociálních služeb. Registrace plní dvojí funkci, jednak je udělení registračního oprávnění pro poskytovatele základní podmínkou pro možnost poskytování sociálních služeb a předpokladem pro čerpání finančních prostředků z veřejných rozpočtů, a dále zavedením registru poskytovatelů sociálních služeb bude získán přehled o rozsahu a charakteru sítě sociálních služeb a stane se v určitém rozsahu i veřejným informačním systémem.

Registrací poskytovatelů sociálních služeb podle jednotných kritérií se dále sleduje zrovnoprávnění všech poskytovatelů sociálních služeb bez ohledu na jejich právní formy. Doposud je k poskytovatelům služeb, kteří jsou zřizováni jako příspěvkové organizace veřejné správy a k ostatním formám (nestátní neziskové organizace, humanitární organizace církví, nebo podnikatelské subjekty) přistupováno značně rozdílně, a to především z hlediska systému jejich financování.

K § 78

Stanoví se podmínky pro vydání rozhodnutí o registraci, které opravňuje k poskytování sociálních služeb.

K § 79

Podmínkou pro poskytování sociálních služeb je vedle rozhodnutí o registraci také uzavření pojistné smlouvy pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním sociálních služeb. Nesplnění této podmínky má za následek odejmutí registrace podle § 81 odst. 3.

K § 80

Na registraci je právní nárok. Pokud žadatel splňuje stanovené podmínky, je příslušný správní orgán povinen udělit registraci.

K § 81

Stanoví se ohlašovací povinnost poskytovatele sociálních služeb a důvody ke zrušení registrace.

K § 82

Stanoví se výjimka z registrační povinnosti pro případ, kdy osobě poskytuje odpovídající péči a pomoc osoba blízká nebo jiná fyzická osoba, která takovou činnost nevykonává za účelem dosažení zisku (například sousedská výpomoc).

K § 83

Ustanovení v souladu s čl. 49 Smlouvy o založení ES týkajícího se volného poskytování služeb v rámci Evropské unie, stanoví podmínky, za kterých může poskytovat sociální služby na území České republiky bez registrace právnická nebo fyzická osoba, která není usazena v České republice, ale v jiném členském státě Evropské unie, a má oprávnění k výkonu sociálních služeb podle právního předpisu jiného členského státu EU.

K § 84 až 86

V registru poskytovatelů sociálních služeb jsou vedeny stanovené údaje o poskytovatelích sociálních služeb. Registr je veřejným seznamem.

K § 87

Ustanovení upravuje povinnosti poskytovatelů sociálních služeb a důsledně směřuje k dostatečnému, transparentnímu a zejména kvalitnímu poskytování sociálních služeb. Plnění povinností poskytovatelů je předmětem inspekce poskytovaných sociálních služeb. V případě zvlášť závažného porušení těchto povinností může být rozhodnuto o zrušení registrace.

K § 88

Cílem navrhované úpravy je zamezit neodůvodněnému používání opatření omezujícího pohyb osob, kterým je poskytována sociální služba. Umožňuje se výjimečné použití takových opatření pouze v případě přímého ohrožení zdraví a života osob, a to se souhlasem lékaře. Jsou stanoveny další podmínky použití těchto opatření s cílem zajistit kontrolu důvodnosti použití omezujících opatření a dodržování lidských práv.

K § 89

Osoba, která potřebuje sociální službu, si může vybrat poskytovatele sociálních služeb sama a obrátit se na něj se žádostí o poskytnutí sociální služby. Pokud toho není schopna nebo nemůže nalézt vhodného poskytovatele sociálních služeb, je oprávněna požádat o pomoc obec, ve které je hlášena k pobytu. Příslušná obec je povinna buď zprostředkovat možnost poskytnutí sociální služby, například tak, že vyhledá vhodného poskytovatele a dotáže se ho, zda může osobě takovou službu poskytnout, anebo zprostředkovat osobě kontakt s poskytovatelem, například výběrem vhodného poskytovatele sociálních služeb, uvedením adresy, spojení apod.

K § 90

Poskytování sociálních služeb je navrhovanou právní úpravou nově založeno na smluvním principu. Podle dosavadní právní úpravy je o poskytnutí sociální služby, přijetí do zařízení, přemístění, ukončení pobytu v zařízení nebo o úhradě za pobyt v zařízení rozhodováno ve správním řízení. Sjednávání druhu služby a rozsahu poskytovaných služeb podle individuálních potřeb osob ve smlouvě včetně konkrétních podmínek poskytování služby je významným krokem směřujícím k uplatnění svobodné vůle osob, kterým jsou služby poskytovány. O osobách a jejich potřebách nebude „někým rozhodováno“, ale osoby samy budou účastníky sjednání podmínek poskytované služby. Zákon stanoví povinné náležitosti obsahu smlouvy. Současně je zajištěno zastupování osob, které nejsou schopny samy jednat při uzavírání smluv a nemají zákonného zástupce, obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Smlouva o poskytnutí sociální služby je soukromoprávní smlouvou a vztahují se na ni ustanovení občanského zákoníku.

K § 91

Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností je uložena povinnost zajistit potřeby osob, které z různých objektivních příčin nemohou samostatně ani s využitím jiné osoby vyhledat a zajistit si poskytnutí sociální služby. Jedná se zejména o případy, kdy se osoba ocitá v neočekávané situaci a neposkytnutí pomoci by znamenalo vážné ohrožení jejich zdraví nebo života.

Současně se upravuje odpovědnost státní správy za prevenci vzniku a šíření sociálně patologických jevů. V působnosti státu byla tato činnost před 1. lednem 2003. V souvislosti s II. fází reformy veřejné správy obce v samostatné působnosti převzaly „sociální poradenskou péči“, ale fakticky ji nevykonávají a naopak ji vykonávají obce s rozšířenou působností. Navrhuje se proto uvedená změna, neboť koordinace předcházení společensky nežádoucím jevům je vykonávána velmi okrajově a veřejný zájem na předcházení společensky nežádoucím jevům je podporován jen nahodile. Navrhovaným řešením stát uznává svou odpovědnost za předcházení těmto jevům.

Dále se obecním úřadům obcí s rozšířenou působností ukládá obdobná povinnost, jakou mají podle současné právní úpravy (§ 44 zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů) v případě tzv. sociálních hospitalizací.

K § 92

Krajským úřadům se ukládá povinnost zajistit poskytnutí sociálních služeb osobám v situaci, kdy bylo rozhodnuto o zrušení registrace poskytovatele nebo poskytovatel sám ukončil poskytování služby a dosavadní uživatelé si nejsou schopni zajistit další sociální službu.

Dále se navrhuje stanovit povinnost krajského úřadu směrem k cílové skupině obětí trestné činnosti, zejména obchodování s lidmi, která svou povahou, potřebami a zdroji k jejich uspokojení přesahuje možnosti jak obce v samostatné působnosti, tak obce s rozšířenou působností.

K § 93 a 94

Upravuje se okruh působností obcí a krajů v samostatné působnosti. Působnosti směřují zejména k aktivnímu zjišťování potřeb osob v oblasti sociálních služeb jak na území obce, tak území kraje, které vede ke zpracování plánů rozvoje sociálních služeb. Tyto plány vycházející z analýzy stávajících zdrojů a potřeb a obsahující strategii zajišťování a rozvoje sociálních služeb, odpovědnost a vyhodnocování plnění plánů jsou základním dokumentem nezbytným pro zabezpečení optimální sítě sociálních služeb na území obce a kraje a jejich dostupnosti pro občany. Velký důraz je kladen na vzájemnou spolupráci obcí a krajů a účast všech subjektů v sociálních službách (uživatelů, poskytovatelů, organizací a skupin zastupujících zájmy osob) na tvorbě plánů rozvoje sociálních služeb.

K § 95

Vymezuje se působnost ministerstva jako řídícího a kontrolního orgánu výkonu státní správy. Ministerstvo zpracovává národní plán rozvoje sociálních služeb, v němž stanoví základní národní priority rozvoje sociálních služeb. V tomto plánu jsou zohledněny rovněž závazky vyplývající pro Českou republiku z mezinárodních smluv.

Dále se stanoví povinnost spolupráce s Ministerstvem vnitra, které má koordinační roli v oblasti zajišťování místních veřejných služeb. Za veřejnou službu jsou považovány i sociální služby.

K § 96 až 98

Inspekce poskytování sociálních služeb má v systému nově konstruovaných sociálních služeb nezastupitelné postavení zejména při sledování kvality služeb poskytovaných registrovanými poskytovateli sociálních služeb. Hlavními cíli inspekce poskytování sociálních služeb je zajištění ochrany zájmů osob, kterým jsou sociální služby poskytovány, vůči neodborným nebo jinak nedostatečným postupům při poskytování služeb a podpora rozvoje kvality služeb u každého poskytovatele. Inspekce poskytování sociálních služeb je prováděna jako státní kontrola podle zákona o státní kontrole.

K § 99

Upravuje se povinnost mlčenlivosti při provádění sociálních služeb ve vymezených případech. Upravují se rovněž pravidla pro sdělování údajů týkajících se osob, kterým jsou sociální služby poskytovány a pravidla pro využívání zobecněných informací a souhrnných údajů.

K § 100 až 104

Ustanovení upravují jednotlivé formy financování sociálních služeb ze státního rozpočtu, prostřednictvím programů Evropského společenství a z rozpočtu obcí a krajů. Způsob financování je podrobně popsán v obecné části důvodové zprávy.

K § 105 až 107

Ustanovení vymezují jednotlivé skutkové podstaty správních deliktů v členění podle subjektů, které spáchaly správní delikt. Sankcí za spáchání správního deliktu je uložení pokuty. Výše pokut je diferencována podle závažnosti a důsledků porušení povinností stanovených zákonem.

K § 108 až 110

Navrhovaná právní úprava podmínek pro výkon povolání sociálního pracovníka se vztahuje na oblasti, ve kterých působí sociální pracovníci, které jsou uvedeny v § 1 odst. 2.

Nově se upravuje definice a náplň profese sociálního pracovníka. Sociální práce je jedním z pilířů mnoha společenských systémů a doposud této profesi nebyla věnována náležitá pozornost. Navrhovaná úprava se zaměřuje především na předpoklady k výkonu povolání sociálního pracovníka s cílem jejich sjednocení a nastolení takové úrovně odborné způsobilosti, která odpovídá náročnosti této profese.

Sociální pracovníci se podílejí nebo sami rozhodují o závažných změnách v životě lidí. Tato rozhodnutí, která musí být založena na vysoké profesionalitě, jednak výrazně ovlivňují kvalitu života jednotlivců, rodin i skupin osob a zároveň mají rozhodující vliv na efektivitu systémů státní sociální podpory, sociální péče, sociálních služeb, sociálně právní ochrany dětí, probační a mediační služby, azylové politiky, výkonu trestu odnětí svobody, protidrogové politiky a mnoha dalších.

Požadovaný rozsah odbornosti sociálního pracovníka lze získat pouze ve specializovaných oborech vzdělání.

Možnost studia sociální práce se však systematicky rozvíjí teprve od počátku 90 let minulého století a doposud kapacitní nabídka těchto oborů neodpovídá poptávce a pracovníci, kteří v současnosti vykonávají sociální práci, nejsou vždy absolventy studijních oborů, které jsou přímo zaměřeny na sociální práci.

Odbornost sociálních pracovníků nelze trvale odvozovat pouze od splnění kvalifikačních předpokladů studiem na vysoké nebo vyšší odborné škole. Další vzdělávání sociálních pracovníků má zajistit trvalé zvyšování odbornosti a kompetencí sociálních pracovníků, čímž lze zajistit růst efektivity jejich práce a celého systému sociálních služeb a sociální pomoci.

K § 111 až 113

Další vzdělávání sociálních pracovníků se uskutečňuje ve vzdělávacích zařízeních, které vykonávají tuto činnost na základě akreditace udělené Ministerstvem práce a sociálních věcí. Ustanovení stanoví podmínky pro udělení akreditace těmto zařízením a jejich vzdělávacím programům.

K § 114 a 116

Vymezuje se okruh pracovníků, kteří v oblasti sociálních služeb vykonávají odbornou činnost. Sociální služby jsou koncipovány tak, aby byla v rámci jejich poskytování zajišťována podpora a pomoc, která zabraňuje sociálnímu vyloučení osob, respektive umožňuje jim v maximální možné míře zapojit se do života společnosti a využívat její zdroje. Konkrétně to znamená, že při poskytování sociálních služeb spolupůsobí mnoho profesí, a to i těch, které jsou upraveny jinými zákony. Spolupůsobení odborných postupů z různých oborů je jedním z charakteristických rysů sociálních služeb.

K § 115

Stanoví se výčet činností, které vykonávají pracovníci v sociálních službách, a podmínky odborné způsobilosti pro výkon těchto činností. Výčet činností pracovníků v sociálních službách vychází jednak ze současných právních předpisů upravujících činnost pracovníků v oblasti sociální péče a dále je rozpracovává především v oblasti plnění podmínek odborné způsobilosti. Výčet činností uvedených v tomto ustanovení plně pokrývá ty činnosti, které jsou při poskytování sociálních služeb nezbytné.

Odborná způsobilost těchto pracovníků je vymezena tak, aby uváděné činnosti byly poskytovány na dostatečné kvalitativní úrovni a současně byly pro uživatele služeb bezpečné.

K § 117

Ustanovení vymezuje vztah ke správnímu řádu.

K § 118

Ministerstvo práce a sociálních věcí upraví vyhláškou výši úhrad pro jednotlivé druhy sociálních služeb, které jsou poskytovány za úhradu, obsah základních činností poskytovaných u jednotlivých druhů sociálních služeb, zdravotní stavy, které odůvodňují odmítnutí uzavření smlouvy s osobou, standardy kvality sociálních služeb, obsah specializačních kurzů pro pracovníky v sociálních službách a vzor zvláštního oprávnění pro zaměstnance obce, kteří provádějí sociální šetření.

K § 119

V tomto ustanovení je upraven přechod na novou právní úpravu.

Zásadním opatřením je poskytnutí příspěvku na péči osobám, kterým ke dni účinnosti zákona náleží zvýšení důchodu pro bezmocnost. U těchto osob se nebude provádět nové posouzení zdravotního stavu.

V zájmu právní jistoty osob, kterým jsou ke dni účinnosti zákona poskytovány služby sociální péče v ústavech sociální péče a ve zdravotnických zařízeních podle dosavadních právních předpisů, zůstávají v platnosti správní rozhodnutí o přijetí do těchto zařízení. Mění se pouze úhrada u osob umístěných v těchto zařízeních, pokud je těmto osobám poskytován příspěvek na péči.

K § 120

Vzhledem k návrhu nového systému poskytování sociálních služeb se zrušují dosavadní právní předpisy upravující služby sociální péče.

K § 121

Navrhuje se účinnost zákona dnem 1. ledna 2007.

V Praze dne 24. srpna 2005

předseda vlády

Ing. Jiří Paroubek v.r.

místopředseda vlády a

ministr práce a sociálních věcí

Ing. Zdeněk Škromach v.r.

I

Tabulka č.1 - Finanční transfery ze státního rozpočtu (kapitoly 313 – Ministerstvo práce a sociálních věcí a kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu) v roce 2005

v tis. Kč


*) Dotace je přidělována krajům a je určena na podporu nestátních neziskových organizací (NNO) poskytujících služby seniorům a osobám se zdravotním postižením na území kraje.

T
abulka č.2 - Vývoj výše dotace na lůžko v letech 1993 až 2005

T
abulka č.3 – Počet a kapacita domovů důchodců a ústavů sociální péče zřizovaných obcemi v roce 2003 podle jednotlivých krajů

Zdroj: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí za rok 2003, Praha 2004

Tabulka č.4 - Vývoj výše dotace na lůžko v letech 2002 až 2005 po jednotlivých krajích – Domovy důchodců a Ústavy sociální péče



Zdroj: Zákon o státním rozpočtu na příslušný rok

T
abulka č.5 - Vývoj výše dotace krajům na výkon zřizovatelských funkcí v letech 2003 až 2005 v úhrnu po jednotlivých krajích

Zdroj: Zákon o státním rozpočtu na příslušný rok

Tabulka č.6 - Výše finančních prostředků pro rok 2005 poskytovaných MPSV nestátním neziskovým organizacím v rámci jednotlivých závazných ukazatelů

Ukazatel neinvestiční dotace nestátním subjektům poskytujícím soc.služby celkem (po odečtení programového financování)

426 502 000

Z toho dílčí závazný ukazatel:

  • program protidrogové politiky

44 102 000

  • program sociální prevence a prevence kriminality

254 186 000

  • podpora projektů integrace příslušníků rómské komunity

34 185 000

  • podpora ostatních sociálních služeb

94 029 000

Tabulka č.7 – Objem finančních prostředků přidělených nestátním neziskovým organizacím na sociální služby v letech 2004 až 2005 v rámci jednotlivých krajů


*) údaje za rok 2005 jsou k 28.2. 2005

Tabulka č. 8 - Vývoj počtu evidovaných příjemců příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu a výdaje v daném roce

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

počet příjemců celkem

14 802

31 658

40 297

29 067

34 309

32 802

39 184

37 393

40 188

40 369

37 883

z toho na nezaopatřené děti

x

13 727

19 513

11 681

15 631

13 404

16 713

14 926

16 177

15 417

9 854

Výdaje v mil.Kč

219

391

529

568

723

882

1 000

1 096

1 168

1 375

1 627

Pozn.: v roce 2003 počet příjemců ve 4.čtvrtletí roku

x – údaj se nesledoval

Tabulka č. 9 - Počet poskytnutých příspěvků při péči o blízkou nebo jinou osobu a jejich souhrnná výše v rámci jednotlivých krajů v roce 2003

Z
droj: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí za rok 2003, Praha 2004

Tabulka č.10
- Vývoj výše zvýšení důchodu pro bezmocnost v rámci jednotlivých stupňů bezmocnosti v letech 2000 až 2005

Tabulka č.11 - Počet vyplacených zvýšení důchodu pro bezmocnost podle jednotlivých stupňů bezmocnosti v letech 2000 až 2004

Z
droj: ČSSZ

Tabulka č.12 - Porovnání výše průměrné úhrady na výši průměrných výdajů u vybraných typů služeb v r. 2003


Zdroj: Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení v České republice ve vývojových řadách a grafech, MPSV, Praha 2004

Pozn. Výše úhrad v případě služeb poskytovaných nestátními neziskovými subjekty se ve většině případů řídí vyhláškou MPSV a tudíž byly započítány i údaje o kapacitě služeb poskytovaných NNO.

Tabulka č.13 - Neinvestiční výdaje krajů na sociální služby (v mil. Kč)

Neinvestiční výdaje krajů na sociální služby celkem

6 571

100 %

z toho (druhové členění):

neinvestiční příspěvky zřízeným příspěvkovým organizacím

6 024

92 %

neinvestiční dotace neziskovým a podobným organizacím

368

5 %

neinvestiční dotace obcím

133

2 %

ostatní neinvestiční výdaje krajů na sociální služby

46

1 %

z toho (odvětvové členění):

ústavy sociální péče

3 108

47 %

domovy důchodců

1 935

30 %

centra sociální pomoci

533

8 %

pečovatelská služba

163

3 %

domovy - penziony

83

1 %

ostatní druhy zařízení

749

11%

Tabulka č. 14 - Neinvestiční výdaje obcí na sociální služby (v mil. Kč)

Neinvestiční výdaje obcí na sociální služby

5 072

100 %

z toho (druhové členění):

neinvestiční příspěvky zřízeným příspěvkovým organizacím

3 610

71 %

neinvestiční výdaje organizačních složek obcí

891

17 %

neinvestiční dotace neziskovým a podobným organizacím

439

9 %

ostatní neinvestiční výdaje obcí na sociální služby

132

3 %

z toho (odvětvové členění):

domovy důchodců

1 642

32 %

ústavy sociální péče

990

20 %

pečovatelská služba

987

19 %

domovy - penziony

364

7 %

centra sociální pomoci

282

6 %

ostatní druhy zařízení

807

16 %

Grafická část – struktura jednotlivých zdrojů dle zřizovatele

1) § 116 občanského zákoníku.

2) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

3) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

4) Například

Evropské sociální charty (č. 14/2000 Sb.m.s.).

5) Zákon č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6) Čl. 7 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství.

Nařízení Komise (EHS) č. 1251/70 ze dne 29. června 1970 o právu pracovníků zůstat na území členského státu po skončení zaměstnání v tomto státě.

7) § 15a zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 217/2002 Sb.

8) § 7 odst. 3 a § 8 odst. 1 písm. n) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. ……./…. Sb.

9) § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. …… ./… Sb.

10) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

11) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.

12) § 13b zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.

13) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.

14) Zákon č. …/2005 Sb., o nemocenském pojištění.

15) Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

16) § 12 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

17) § 33 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb.

18) § 106 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. …./2005 Sb.

19) § 22 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

20) Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.

Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).

21) Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.

22) § 11 až 16 zákona č. 117/1995 Sb.

23) § 46 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

§ 29 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

24) § 20 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízení a o změně dalších zákonů.

25) § 27 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

26) Zákon č. …./…. Sb., o životním a existenčním minimu.

27) § 43 zákona č. 117/1995 Sb.

28) § 19 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb.

29) Například zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, § 29 odst. 1 a 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.

30) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace).

31) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.

32) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

33) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

34) Například § 128 občanského soudního řádu, § 8 trestního řádu.

35) § 14 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.

36) Zákon č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

37) § 7 odst. 1 písm. c) a f) zákona č. 218/2000 Sb.

38) § 9 odst. 1 písm. i) a § 10 odst. 1 písm. e) a j) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.

39) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

40) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

41) § 5, 10, § 43 odst. 2 písm. d) a § 96 zákona č. 96/2004 Sb.

42) § 141a zákoníku práce.

43) Například zákon č. 561/2004 Sb., zákon č. 111/1998 Sb., obchodní zákoník.

44) § 36 zákona č. 96/2004 Sb.

45) § 7 zákona č. 96/2004 Sb.

46) Zákon č. 96/2004 Sb.

Zákon č. 95/2004 Sb.

Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.

147

Tento web používá cookies pro zajištění správné funkčnosti, analýzu návštěvnosti a personalizaci obsahu. Více informací