zákon č. 111/2006 Sb.

K § 1

Základní ustanovení zákona o pomoci hmotné nouzi vymezuje předmět úpravy. Dávky, které se budou poskytovat, budou sloužit k zajištění základních životních podmínek. Jedná se o systém dávek, který nahradí dosavadní systém dávek sociální péče. Za účelem zabránění vzniku stavu hmotné nouze nebo k řešení již vzniklého stavu hmotné nouze bude poskytováno sociální poradenství, které upravuje návrh zákona o sociálních službách, který bude předložen souběžně s tímto návrhem. Do účinnosti zákona o sociálních službách bude poskytováno sociální poradenství podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

K § 2

Ustanovení obsahuje základní definice hmotné nouze. Jsou definovány situace, kdy se osoba v hmotné nouzi nachází, a situace, které lze uznat za stav hmotné nouze. Situace, kdy se osoba nachází v hmotné nouzi, jsou řešeny všemi dávkami pomoci v hmotné nouzi – příspěvkem na živobytí, doplatkem na bydlení i mimořádnou okamžitou pomocí v případě, že osobě hrozí vážná újma na zdraví. V situacích, které lze uznat za stav hmotné nouze, se poskytuje mimořádná okamžitá pomoc.

Za osobu v hmotné nouzi je považována osoba, které po odečtení sociálně únosných nákladů na bydlení od jejích příjmů (30 % jejích příjmů, resp. 35% v případě hlavního města Prahy) nezůstane částka jejího živobytí. Částky jsou odvozeny z údajů Českého statistického úřadu, z nichž vyplývá, že rodiny v České republice vynakládají na bydlení 23 – 25 % svých příjmů. Nízkopříjmové rodiny s dětmi a nízkopříjmové rodiny důchodců vynakládají na bydlení více jak 30 % svých příjmů. Proto byly náklady na bydlení vyšší než 30 % celkových příjmů těchto osob označeny za sociálně neúnosné a těmto domácnostem je nutné pomoci, a to ze systému státní sociální podpory, případně ze systému hmotné nouze.

Stejně jako podle platné právní úpravy v sociální péči a ve státní sociální podpoře bude i nadále žadatel o dávku pomoci v hmotné nouzi v zásadě posuzován spolu s dalšími osobami. Výjimku budou tvořit osoby, které jsou ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody nebo osoby umístěné k celoročnímu pobytu v ústavu. U dávky mimořádná okamžitá pomoc se osoba posuzuje individuálně, dávka se poskytuje pouze jí, platí jen podmínka, že v případě dávky poskytované při živelné či jiné pohromě se tato dávka poskytne pouze jedné ze společně posuzovaných osob. Mimořádná okamžitá pomoc je fakultativní dávkou, u které není stanovena pevná hranice příjmu; přesto s ohledem na skutečnost, že jde o dávku poskytovanou podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, musí jít o osobu, která nemá dostatečné finanční prostředky ani majetek takový, aby mohla nepříznivou situaci řešit vlastními silami.

K § 3

Dávky pomoci v hmotné nouzi se neposkytují především osobám, které nevyvíjejí snahu opustit tíživou situaci, ve které se nacházejí, nebo snahu takové situaci zabránit.

Orgán pomoci v hmotné nouzi může u těchto osob v odůvodněných případech rozhodnout, že tuto osobu, s výjimkou osob ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody nebo osoby umístěné k celoročnímu pobytu v ústavu, uzná za osobu v hmotné nouzi a dávky se jí budou poskytovat.

Důležitým pravidlem, které se nově zakotvuje je pravidlo, že osoby, které nejsou v hmotné nouzi, jsou pro zjištění nároku společně posuzovanými osobami. Nepřihlíží se k nim až při stanovení výše dávky.

K § 4

V systému pomoci v hmotné nouzi se konstruují nároky na tři dávky, přičemž dvě z nich pokrývají více situací. Výše příspěvku na živobytí je určována podle míry spolupráce oprávněných osob a jejich snahy opustit stav hmotné nouze. Mimořádná okamžitá pomoc je poskytována ve čtyřech základních situacích, s tím, že v jedné z nich je dávkou obligatorní a ve třech dávkou fakultativní. Doplatek na bydlení se poskytuje k doplnění příjmů osob v hmotné nouzi, kterým ani příspěvek na bydlení ze systému státní sociální podpory nestačí na úhradu skutečných odůvodněných nákladů na bydlení.

Náklady na příspěvek na živobytí a mimořádnou okamžitou pomoc hradí stát z dotace podle rozpočtových pravidel. Náklady na doplatek na bydlení hradí obec, které se bude poskytovat ze státního rozpočtu na tento účel příspěvek podle zákona o rozpočtových pravidlech. Tento příspěvek bude účelově vázán, avšak nebude podléhat finančnímu vypořádání.

K § 5

Osobní rozsah zákona je odlišně stanoven pro mimořádnou okamžitou pomoc poskytovanou při ohrožení života nebo zdraví. Nárok na tuto dávku mají také osoby legálně pobývající na území České republiky a tuto dávku lze též fakultativně poskytnout každému, kdo se v ohrožení života nebo zdraví ocitne.

Přístup k dávkám v hmotné nouzi (s výjimkou mimořádné okamžité pomoci) u občanů EU je upraven v souladu se smlouvou o ES a navazujícími právními předpisy zejména s ohledem na závazek rovnosti nakládání s občany EU. Na ustanovení primárního a sekundárního práva navazuje četná judikatura ESD, týkající se jednak pojmu „pracovník“ a pobytových práv z toho vyplývajících, v poslední době však stále více zejména institutu občanství EU, který byl do evropského práva zahrnut Maastrichtskou smlouvou. Zavedení institutu občanství EU umožnilo chápat volný pohyb osob v novém rozměru. Na základě judikatury ESD, popř. nové směrnice 2004/38/ES o právu státních příslušníků EU a členů jejich rodin pohybovat se a usazovat v rámci EU, tedy již není možné zabývat se pouze pojmem „pracovník“ ve smyslu ustanovení primárního a sekundárního práva ES.

Nedávná judikatura ESD v pobytových záležitostech však dokládá, že se ESD stále více přiklání k názoru, že přístup k dávkám na nediskriminačním základě existuje nejen u osob výdělečně činných, ale na základě primárního práva i u osob, které v daném státě pouze legálně pobývají – resp. mají v něm na základě pobytových předpisů právo pobytu – např. studenti. U těchto kategorií osob trvá jejich oprávnění k pobytu po tu dobu, po kterou splňují podmínky jeho vzniku (viz článek 14 odst. 2 směrnice 2004/38/ES) – tzn. mají dostatečné prostředky, aby se nestali zátěží systému sociální pomoci v hostitelském státě. Pokud se jí stanou, má dle práva ES stát možnost přijmout opatření k ukončení práva pobytu dotčené osoby.

Nárok na dávky budou proto mít taktéž občané členského státu EU a jejich rodinní příslušníci, pokud jsou hlášeni na území České republiky k pobytu podle zákona o pobytu cizinců. S ohledem na potřebu zabránění zneužívání se využívá čl. 24 Směrnice Rady 2004/38/ES, který stanoví, že hostitelský členský stát není povinen přiznat nárok na sociální pomoc v průběhu prvních tří měsíců pobytu.

Explicitně se stanoví, že vedle občanů České republiky mají nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi rovněž občané členského státu Evropské unie a jejich rodinní příslušníci, ovšem za podmínky, že jsou na území České republiky hlášeni podle zákona o pobytu cizinců. Důvodem uvedené restrikce je potřeba zamezit využívání systému pomoci v hmotné nouzi osobami, které nemají k České republice žádný trvalejší vztah, jsou zde například pouze jako turisté apod. Tato podmínka se však nevztahuje na osoby, jimž nárok na sociální výhody plyne z přímo použitelných právních předpisů ES.

K § 6

Příspěvek na živobytí a okamžitou mimořádnou pomoc budou poskytovat v přenesené působnosti pověřené obecní úřady. Odvolacím orgánem budou krajské úřady. Ministerstvo práce a sociálních věcí bude plnit funkci kontrolní, bude vydávat vzory tiskopisů, atd.

K § 7

Doplatek na bydlení budou poskytovat všechny obce, a to v samostatné působnosti, ze svého rozpočtu, s tím, že ze státního rozpočtu jim bude poskytován příspěvek. Obce tím budou motivovány k tomu, aby samy vytvářely podmínky pro bydlení osob s nízkými příjmy. Odvolacím orgánem pro doplatek na bydlení budou krajské úřady.

K § 8

Okruh společně posuzovaných osob podle návrhu zákona o životním minimu a existenčním minimu je založen především na společném posuzování osob, mezi nimiž je vzájemná vyživovací povinnost – s nepatrnými výjimkami jsou tak společně posuzováni rodiče s nezaopatřenými dětmi a manželé a při společném užívání bytu též zletilé děti s rodiči (bez ohledu na to, zda jsou nezaopatřené). U osob, které nemají vzájemnou vyživovací povinnost nelze princip společného posuzování takto pevně stanovit, neboť tím, by mnohdy osoby s nedostatečnými příjmy byly v situaci, kdy se nedomohou hmotné podpory spolužijící osoby dobrovolně, ani s přispěním soudu. Proto je v těch případech návrhem zákona o životním minimu a existenčním minimu umožněno, aby osoba společně užívající byt písemně prohlásila, že společně byt neužívá a ani společně nehospodaří.

Na tuto právní úpravu navazuje návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi s tím, že stanoví určité odůvodněné odchylky od tohoto řešení. V prvé řadě stanoví odlišně okruh společně posuzovaných osob pro účely doplatku na bydlení, a to shodně jako u příspěvku na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře, s výjimkou situace, kdy za nájemce je uznána i jiná osoba podle § 32 odst. 5, v tomto případě platí obecný okruh společně posuzovaných osob, důvodem je skutečnost, že v tomto případě nebude zpravidla plněna podmínka hlášení k trvalému pobytu.

Další odchylkou je možnost vyloučit ze společně posuzovaných osob osobu, u které žadatel o dávku prokáže, že společně neužívá byt. Tato odchylka se nemůže týkat rodičů a nezletilých nezaopatřených dětí, neboť rodiče mají k dítěti vyživovací povinnost a posuzování jen s jedním s rodičů je možné jen při konkurenci více okruhů společně posuzovaných osob (rodič má více dětí s různými partnerkami). U zletilých dětí je možné posuzování s jedním z rodičů nebo bez rodičů s tím, že z dalších ustanovení zákona je zřejmé, že v tom případě by v případě žádosti nezaopatřeného zletilého dítěte byla vyžadována úprava vyživovací povinnosti.

Za prokázání toho, že osoba neužívá byt, by mělo být považováno prokázání užívání jiného bytu (zpravidla jinou nájemní nebo podnájemní smlouvou nebo vlastnictvím bytu); prokázat tuto skutečnost musí žadatel o dávku.

K § 9

Okruh příjmů rozhodných pro účely pomoci v hmotné nouzi se v zásadě shoduje s okruhem příjmů uvedeném v zákoně o životním a existenčním minimu. Upravuje se však zvýhodnění pro zápočet příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků a také příjmů z dávek nahrazujících příjem a podpory v nezaměstnanosti či rekvalifikaci. Pro příspěvek na živobytí se příjem snižuje o vyplacený příspěvek na bydlení a o skutečné náklady na bydlení do stanovené výše. V této souvislosti se stanovují odlišně odůvodněné náklady na bydlení pro hlavní město Prahu.

K § 10

Rozhodným obdobím, za které se pro účely hmotné nouze zjišťuje příjem, bude období tří kalendářních měsíců před podáním žádosti, při podstatném poklesu příjmů období jednoho kalendářního měsíce. § 20 odst. 2 však obsahuje úpravu, podle které v případě, že příjem ve třech předchozích měsících překročil trojnásobek životního minima společně posuzovaných osob, nevzniká nárok na výplatu příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení.

K § 11

Při posuzování snahy o opuštění stavu hmotné nouze se hodnotí v prvé řadě snaha pracovat. Už při přiznávání dávky příspěvek na živobytí a doplatku na bydlení se zkoumá také, zda byly uplatněny zákonné nároky a pohledávky. Využití nemovitého majetku se zkoumá po uplynutí 3 měsíců pobírání příspěvku na živobytí či doplatku na bydlení a využití movitého majetku se zkoumá až po uplynutí 6 měsíců pobírání příspěvku na živobytí či doplatku na bydlení. Pro osoby pobírající podporu v nezaměstnanosti či rekvalifikaci nebo dávky nemocenského pojištění platí, že využití majetku se po určitou dobu nezkoumá.

Nadále se vymezují kategorie osob, u kterých se možnost pracovat nezkoumá, neboť se má za to, že se nachází v situaci, která zvyšování příjmu vlastní prací vylučuje. Pokud však takové osoby příjmy mají, jsou tyto příjmy samozřejmě započítávány do rozhodného příjmu pro určení nároku na dávku.

Zrušení penzijního připojištění se nepožaduje, neboť jde o formu odkládání finančních prostředků osobou na budoucí obtížné sociální situace. Tento majetek se zařazuje mezi majetek, jehož prodej ani jiné využití se nepožaduje vůbec.

První tři měsíce pobírání dávek se podle návrhu nebude posuzovat možnost využití nemovitého majetku a prvních 6 měsíců movitého majetku; tato úprava však není na překážku vyloučení osoby z hmotné nouze podle § 3 odst. 4, tedy pokud celkové majetkové poměry mohou osobu zajistit.

Zrušení stavebního spoření se nepožaduje v určitých případech, pokud částka, získaná zrušením stavebního spoření bude vyšší než desetinásobek částky životního minima společně posuzovaných osob. neboť jde o rovněž formu odkládání finančních prostředků osobou na budoucí obtížné sociální situace. Vzhledem k tomu, že stát má na uvedeném počínání občanů zájem, dotuje tuto formu státním příspěvkem. Pokud je stavební spoření zrušeno, osoba přichází o státní příspěvek, o výnosy z uložené částky a navíc ještě uhrazuje poplatek za zrušení smlouvy.

K § 12

Snaha zajistit si příjem vlastní prací se zkoumá tak, že se posuzuje využití možností, které osoba má. Posuzuje se nejen, zda je osoba uchazečem o zaměstnání, ale také, zda se sama snaží práci aktivně hledat, popřípadě hledat práci s vyšším výdělkem.

K § 13

Ustanovení obsahuje demonstrativní výčet nejběžnějších nároků a pohledávek a souhrnně jiné pohledávky. Žadatel i společně posuzované osoby budou povinni uvést všechny své nároky a pohledávky a způsob, jakým se je snaží uplatnit.

K § 14

Tak jako v současné době bude i v systému pomoci v hmotné nouzi posuzována možnost zvýšit si příjem zhodnocením majetku. Přitom se však navrhuje ochrana stejného okruhu majetku, který je chráněn podle současné právní úpravy, pouze bylo zvoleno jiné legislativní řešení v tom smyslu, že se již neopisuje právní úprava obsažená v občanském soudním řádu, ale využívá se odkazu na tento předpis.

Výkon rozhodnutí se podle občanského soudního řádu nemůže týkat těch věcí ve vlastnictví osoby (za vlastnictví se považuje rovněž spoluvlastnictví), které osoba nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly. Takto jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny zejména běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten a jiné předměty podobné povahy, zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě nebo hotové peníze do částky 1000 Kč. Je-li osoba podnikatelem, nemůže se výkon rozhodnutí týkat těch věcí z jejího vlastnictví, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti; to neplatí, vázne-li na těchto věcech zástavní právo a jde-li o vymožení pohledávky oprávněného, která je tímto zástavním právem zajištěna.

K § 15

Pro zhodnocení hmotné nouze se zjišťují rovněž celkové sociální a majetkové poměry osoby, společně s ní posuzovaných osob a rodiny. Pokud by byly tyto poměry takové, že by osoba stav hmotné nouze mohla překonat bez pomoci dávek hmotné nouze, tyto dávky se podle § 3 odst. 4 neposkytují.

K § 16

Právní úprava zde navazuje na osobní rozsah stanovený v § 5 odst. 1 písm. e), kdy je současně s posouzením nároku na dávky třeba zkoumat, zda se dané osoby nestaly neodůvodnitelnou zátěží systému pomoci v hmotné nouzi.

Je stanovena skupina osob, které není možné považovat za neodůvodnitelnou zátěž systému, i když čerpají dávky pomoci v hmotné nouzi, neboť jsou na území České republiky výdělečně činné, popřípadě byly delší dobu výdělečně činné. U ostatních osob se navrhuje vycházet z bodového ohodnocení, které část osob označí za neodůvodnitelnou zátěž a u části ponechá posouzení na příslušném orgánu. Ponechává se přitom dostatečný prostor pro výjimečné situace.

Právní předpisy ES používají pojem „neodůvodnitelná zátěž“ sociálního systému členského státu pro posouzení trvání práva pobytu některých kategorií osob v daném členském státě, tento pojem však blíže nedefinují (viz např. článek 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38).

Vodítkem jsou v tomto případě judikáty ESD, které se opírají o článek 12 (rovnost nakládání), popř. 18 (právo usadit se v jiném členském státě) Smlouvy o založení ES, které započaly rozsudkem č. C-85/1996 ve věci Martínez Sala a dále následovaly rozsudky č. C-184/99 Rudy Grzelczyk, č. C- 224/1998 d´Hoop, č. C-456/02 Trojani a č. C-209/03 Bidar. U neaktivních osob trvá jejich oprávnění k pobytu po tu dobu, po kterou splňují podmínky jeho vzniku (viz článek 14 odst. 2 směrnice 2004/38/ES) – tzn. mají dostatečné prostředky, aby se nestali zátěží systému sociální pomoci v hostitelském státě. Pokud se jí stanou, má dle práva ES stát možnost přijmout opatření k ukončení práva pobytu dotčené osoby.

Na základě výše uvedeného předkládaný návrh zákona reaguje jednak na existující primární komunitární právo, jednak na stávající pobytové směrnice a zároveň na směrnici 2004/38/ES, která jím bude v oblasti posuzování míry zátěže pro systém pomoci v hmotné nouzi ČR částečně již v současné době implementována. Současně zohledňuje i výše uvedenou judikaturu ESD, která na členských státech při rozhodování o míře zátěže vyžaduje individuální hodnocení situací jednotlivých osob, přiměřenost přijímaných rozhodnutí a za tím účelem i určitou míru správního uvážení dotčených orgánů, aby bylo možné zohlednit různé životní situace daných osob.

V zákoně o pomoci v hmotné nouzi se v návaznosti na zákon o pobytu cizinců stanoví, jakým způsobem příslušný orgán posuzuje, zda se občan EU či jeho rodinný příslušník nestal neodůvodnitelnou zátěží. Výslovně se vylučují osoby výdělečně činné, neboť na ty je nutné pohlížet stejným způsobem jako na občany ČR, a rovněž osoby, které mají tzv. statut pracovníka podle právních předpisů ES.

V souladu se směrnicemi ES a jejich výkladem se obdobně pohlíží na osoby, které sice při podání žádosti o dávku pomoci v hmotné nouzi již výdělečně činné nejsou, ale jejich předchozí výdělečná činnost trvala 5 nebo více let v posledních 10 letech. Z důvodu potřeby určité ochrany státních finančních prostředků, z nichž je pomoc v hmotné nouzi hrazena, se však u těchto osob vyžaduje, aby výdělečná činnost byla vykonávána alespoň 1 rok bezprostředně před zahájením řízení o dávce.

Systémem bodového ohodnocení se stanoví postup posouzení z hlediska zátěže pro sociální systém v ostatních případech. Orgánu příslušnému k posuzování, zda je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému, se ponechává určitá míra správního uvážení, aby mohly být vzaty v úvahu všechny individuální okolnosti daného případu. Zejména se ukládá přihlížet k vazbám na osoby blízké.

Rovněž se stanoví oprávnění příslušného orgánu provádět posuzování osoby, zda je neodůvodnitelnou zátěží systému, opětovně, pokud se změnily její sociální poměry. Nejsou stanoveny konkrétní okolnosti, za kterých má k opětovnému posuzování dojít, a je ponecháno na uvážení příslušného orgánu, zda opětovné posouzení provede, neboť směrnice 2004/38/ES výslovně vylučuje systematické opětovné zkoumání, zda je osoba neodůvodnitelnou zátěží.

Navrhované ustanovení dále ukládá povinnost správním úřadům, orgánům sociálního zabezpečení, Policii České republiky, obcím a zaměstnavatelům uvedených osob poskytnout na výzvu příslušného orgánu údaje, které budou nezbytné ke konkrétnímu posuzování. Půjde o údaje, které jsou buď důvodem pro to, že tyto osoby za neodůvodnitelnou zátěž systému nelze považovat (výdělečná činnost, účast na nemocenském nebo důchodovém pojištění ve smyslu § 103a odst.2), popřípadě jde o údaje, podle nichž se stanoví bodové ohodnocení osob (§ 103 odst. 3 a 4). Zároveň je upravena povinnost Policie České republiky sdělit příslušnému orgánu ukončení přechodného pobytu, aby tento orgán mohl zastavit výplatu dávek. Tato povinnost souvisí s povinností orgánu sociálního zabezpečení, stanovenou v novém znění § 106 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., neprodleně oznamovat Policii České republiky skutečnost, že se cizinec stal neodůvodnitelnou zátěží systému pomoci v hmotné nouzi České republiky.

K § 17

Při zkoumání možnosti zvýšit si příjem vlastní prací je v určitých případech nutno přihlédnout k tomu, že si osoba nemůže takto příjem zvyšovat s ohledem na svůj zdravotní stav. Zdravotní stav a výše uvedenou příčinnou souvislost budou zjišťovat lékaři okresních správ sociálního zabezpečení. Spolu s novým systémem organizace posudkového lékařství by měla agenda posuzování pro pomoc v hmotné nouzi přejít na úřady práce.

K § 18

Zákon o hmotné nouzi využívá k vymezení pojmu nezaopatřenost dítěte dikce zákona o státní sociální podpoře. Jde o naplnění požadavku sjednocení obsahu pojmu pro různé právní předpisy, upravující systém sociální ochrany osob.

K § 19

Jedním z motivačních prvků, obsažených v zákoně o hmotné nouzi, je aktivizační plán, sestavovaný sociálním pracovníkem v součinnosti s osobou v hmotné nouzi. Povinnost zpracování aktivizačního plánu je stanovena v případech, kdy osoba setrvává v situaci hmotné nouze déle jak šest měsíců. Aktivizační plán lze sestavit s osobou v hmotné nouzi i před touto hranicí, je-li z celkové sociální a majetkové situace osoby v hmotné nouzi zřejmé, že řešení této situace bude komplikované a aktivizační plán by napomohl již od počátku rychlejšímu začlenění osoby zpět do normálního života společnosti. Aktivizační plán naváže na individuální akční plán, pokud je pro osobu v hmotné nouzi zpracován úřadem práce. Úkoly v něm obsažené směřují především k aktivitám osoby zaměřeným na zvýšení příjmu vlastní prací, a to mimo aktivity požadované ze strany úřadu práce. Kromě toho obsahuje úkoly zaměřené na zvýšení motivace osoby (společně posuzovaných osob) ke zvýšení příjmu, k odstranění příčin obtížné sociální situace, v níž se osoba z důvodu nedostatku peněžních prostředků nachází apod. S ohledem na potřebu jednotnosti přístupu příslušných správních orgánů k sestavení aktivizačního plánu se Ministerstvo práce a sociálních věcí zmocňuje ke stanovení obsahu aktivizačního plánu vyhláškou.

K § 20

Konkrétní pomoc osobě, respektive společně posuzovaným osobám v hmotné nouzi je řešena příspěvkem na živobytí. Stanovuje se podmínka nároku na tento příspěvek v závislosti na porovnání jejího příjmu, respektive příjmu společně posuzovaných osob, s částkou jeho živobytí, respektive s částkou živobytí společně posuzovaných osob.

Zároveň je nutno trvat na zásadě vlastní odpovědnosti a předvídavosti osoby, proto se nárok na výplatu dávky odkládá aspoň o jeden měsíc u těch žadatelů, jejichž předchozí příjmy byly nadprůměrné (nad trojnásobkem životního minima).

K § 21

Příspěvek na živobytí se poskytuje ve dvou formách. Především jako nevratná dávka pomoci v hmotné nouzi a ve vymezených situacích jako dávka, u níž příjemci vzniká po určité době povinnost tuto dávku orgánu pomoci v hmotné nouzi vrátit. Jde o situace, kdy je zřejmé, že osoba nabude v krátké době finanční soběstačnost, potřebnou pro uspokojování základních životních potřeb. Zákon uvádí příkladmo některé ze situací, které lze pro účely poskytnutí vratné pomoci považovat za přechodné. Pokud některé z těchto situací končí získáním nižší částky než bylo předpokládáno, popřípadě nedojde k získání žádných finančních prostředků, zákon v takovýchto případech umožňuje upustit od povinnosti vrátit vyplacený příspěvek.

K § 22

Výše příspěvku je jednoznačně stanovena jako rozdíl mezi částkou živobytí osoby a jejím příjmem, respektive rozdílem mezi částkou živobytí společně posuzovaných osob a jejich příjmem. Výpočet příspěvku bude zajištěn jednotným softwarem v rámci České republiky.

K § 23

K výpočtu příspěvku na živobytí jsou definovány částky živobytí osoby a částky živobytí společně posuzovaných osob.

Základem pro výpočet částky živobytí samotné osoby je u nezaopatřených dětí jejich životní minimum, u osob, které si nemohou zvýšit příjem vlastní prací, je základem existenční minimum zvýšené o pevně určenou částku a u ostatních osob je základem částky živobytí existenční minimum. U všech těchto skupin se základní částka při splnění podmínek zvyšuje o částky upravené v následujících ustanoveních.

Je-li pro účely pomoci v hmotné nouzi společně posuzováno více osob, částky živobytí takto společně posuzovaných osob činí součet částek živobytí jednotlivých osob.

K § 24

Kriteriem pro hodnocení možnosti zvýšení příjmu vlastní prací je jak vlastní aktivita osoby v hmotné nouzi, tak její aktivita směrem k úřadu práce. Hodnocení vlastní aktivity osoby v hmotné nouzi vychází z předpokladu, že osoba v hmotné nouzi využívá vedle pomoci ze strany úřadu práce i služeb agentur práce, inzerce, nabídek výdělečné činnosti prostřednictvím internetu, korespondence se zaměstnavateli apod. V případě, že osoba nevyužívá zmíněných možností zvýšení příjmu vlastní prací, nezvyšuje se životní minimum osoby pro stanovení výše částky živobytí o polovinu rozdílu mezi jejím životním minimem a existenčním minimem.

K § 25

Dalším kriteriem pro hodnocení možností zvýšení příjmu vlastním přičiněním je posouzení možnosti využití majetku osoby. Stanovují se pravidla pro zvýšení částky živobytí v souvislosti s možností využití majetku. Rozlišují se situace podle délky setrvání v situaci hmotné nouze. Jestliže však osoby v hmotné nouzi vedle příspěvku na živobytí pobírají některé sociální dávky, potom se u nich možnost využití nemovitého a movitého majetku posuzuje až po stanovené době.

K § 26

Pro zvýšení příjmu vlastním přičiněním je nezbytné, aby osoba v hmotné nouzi uplatnila nároky a pohledávky. Stanovují se pravidla pro zvýšení částky živobytí v souvislosti s vlastním přičiněním osoby – uplatněním nároků a pohledávek. Zároveň se stanovuje doba, do které musí být tyto nároky a pohledávky uplatněny.

K § 27

U nezaopatřených dětí je nezbytné vzít v úvahu jejich možnost zvýšení příjmu v případě nevyužití majetku resp. v případě neuplatnění nároků a pohledávek. Pokud takováto možnost existuje, ale není ze strany nezaopatřeného dítěte využívána, nezapočítává se adekvátní částka zvýšení u ostatních společně posuzovaných osob.

K § 28

Osoby, jejichž zdravotní stav na základě doporučení příslušného odborného lékaře, vyžaduje nákladné dietní stravování, jsou pro účely stanovení výše částky živobytí zvýhodněny. Částka živobytí se zvyšuje u těchto osob o pevně stanovené částky, které jsou diferencovány podle jednotlivých typů diet. Ministerstvo práce a sociálních věcí se zmocňuje k úpravě těchto diferencovaných částek prováděcím předpisem.

K § 29

Dalším z motivačních prvků, směřujících k pomoci osobám, které mají zájem o získání příjmu z pracovní činnosti, je pomoc prostřednictvím zvýšení částky živobytí o pevně stanovenou částku z důvodu zvýšených nákladů spojených s hledáním zaměstnání. Zvýšené náklady, přestože jsou ohodnoceny jednotnou částkou, je nutné prokázat.

K § 30

S ohledem na existenci osob vedených v evidenci úřadu práce, které dlouhodobě setrvávají na dávkách pomoci v hmotné nouzi, se zavádí zvýhodnění této sociální skupiny osob po uplynutí jednoho roku poskytování příspěvku na živobytí. Jde o opatření, které do jisté míry brání reprodukci chudoby. Částka živobytí těchto osob se zvyšuje o pevně stanovenou částku.

K § 31

Pomoc nezaopatřeným dětem, k nimž povinná osoba neplní soudem stanovené výživné, je řešena v příspěvku na živobytí. Stanovuje se postup určení části příspěvku na živobytí, odpovídající výši neplaceného výživného, nejvýše však výši rozdílu mezi příjmem nezaopatřeného dítěte a jeho životním minimem. Pokud příjemce příspěvku na živobytí přijme od povinné osoby dlužné výživné, je tento příjemce povinen část příspěvku na živobytí, poskytnutého jako náhrada neplaceného výživného, vrátit.

K § 32, 33 a 34

Podle zákona o obecním zřízení je řešení možnosti bydlení občanů na daném území v samostatné působnosti obcí. Rozhodování o doplatku na bydlení a jeho výši se svěřuje obcím v samostatné působnosti, neboť právě obce mají k problematice bydlení nejblíže a na základě znalosti místních podmínek mohou danou problematiku řešit i jiným způsobem než dávkou hmotné nouze, např. zprostředkováním výměny bytu za levnější, pronájmem obecního bytu apod.

Doplatek na bydlení bude řešit situace osob v individuálních případech, kdy jejich skutečné náklady na bydlení nevykryje jejich příjem spolu s příspěvkem na bydlení ze systému státní sociální podpory. Jde zejména o případy, kdy skutečné náklady na bydlení budou odůvodněně vyšší než náklady, které se zohledňují pro příspěvek na bydlení (normativní náklady na bydlení) a o případy, kdy osoba nemá příjem ani na úrovni životního minima.

Podmínky nároku na příspěvek na bydlení jsou konstruovány tak, aby úhradou skutečných odůvodněných nákladů na bydlení a služby s ním spojené nebylo ohroženo živobytí společně posuzovaných osob. Posouzení nároku na příspěvek a jeho výši předpokládá spolupráci obce s příslušným pověřeným obecním úřadem, který je příslušný pro rozhodování o příspěvku na živobytí. Je však nutno počítat i se situací, kdy je uplatněna žádost o doplatek na bydlení, avšak příspěvek na živobytí není poskytován, což je řešeno v navrhovaném § 32 odst. 3.

Demonstrativně se stanoví výčet služeb, spojených s užíváním bytu či s vlastnickou formou bydlení, které jsou dávkově významné a o nichž lze předpokládat, že jsou společné všem nebo většině forem bydlení. Výčet těchto služeb není uzavřený a při jejich posuzování je nutno vycházet ze znalosti místních podmínek, stejně tak jako při posouzení, zda výše jejich úhrady, stejně tak jako výše úhrady za dodávku a spotřebu energií, je v místě obvyklá. O výši této úhrady pro určitý typ bytu požádá obec příslušného regionálního dodavatele energií (plyn, elektrická energie).

Pro stanovení výše doplatku na bydlení se v odůvodněných nákladech vychází z výše nájemného, která bude stanovena podle údajů MMR. To znamená, že se bude vycházet z max. nárůstu nájemného pro daný byt, v dané lokalitě, pro daný rok tzv. přechodného období, v souladu se zákonem o jednostranném zvyšování nájemného z bytu.

Počítá se i s možností, že doplatek na bydlení může být poskytován i osobám, které z různých důvodů využívají sice přechodně, ale dlouhodobě jinou než nájemní nebo vlastnickou formu bydlení, jako např. podnájem, azylové domy, charitativní ubytovny apod. Pro tyto případy se stanoví výjimka, že žadatel nemusí současně splňovat podmínky pro příspěvek na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře, neboť v těchto zařízeních nemůže být hlášen k trvalému pobytu.

Zároveň je nutno trvat na zásadě vlastní odpovědnosti a předvídavosti osoby, proto se nárok na výplatu dávky odkládá aspoň o jeden měsíc u těch žadatelů, jejichž předchozí příjmy byly nadprůměrné (nad trojnásobkem životního minima).

K § 35

Řada situací, v nichž se osoby v hmotné nouzi ocitají, vyžaduje okamžitou pomoc, a to především pomoc v peněžité nebo věcné formě. Skupiny těchto osob jsou vymezeny v § 2 tohoto zákona, jeho odstavcích 3 až 5.

K § 36

Stanovují se hranice výše mimořádné okamžité pomoci pro jednotlivé typy této pomoci. Osobám, které nesplňují podmínky pro uznání situace hmotné nouze, ale protože nemají dostatek finančních prostředků, hrozí jim vážná újma na zdraví lze poskytnout mimořádnou okamžitou pomoc do výše existenčního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem, resp. do výše životního minima v případě nezaopatřeného dítěte. U mimořádné okamžité pomoci, řešící pomoc při mimořádných událostech, např. povodních, je výše této pomoci ohraničena patnáctinásobkem životního minima jednotlivce. V případě pomoci při úhradě jednorázového výdaje lze poskytnout pomoc v plné výši tohoto výdaje. Ve vymezených případech nesmí výše poskytnuté mimořádné pomoci v rámci kalendářního roku překročit pětinásobek životního minima jednotlivce.

K § 37

Kromě splnění formálních zákonných podmínek pro vznik nároku na dávku je nutné, aby osoba sama deklarovala skutečnost, že svou situaci sama nezvládá. Proto se vedle splnění podmínek nároku na dávku stanoví jako podmínka nároku na její výplatu také uplatnění žádosti.

K § 38

Náklady na výplatu dávek ve výši několika korun až desetikorun by odpovídaly dávce samotné nebo ji i přesahovaly, proto se stanoví, při splnění podmínek nároku, minimální výše dávek na 50 Kč.

K § 39

Příjemcem dávky má být ten, kdo žádost o ni uplatnil a byl účastníkem řízení o její přiznání. Počítá se s možností ustanovení zvláštního příjemce v případech, kdy příjemce dávky není schopen s poskytnutými prostředky racionálně hospodařit, např. osoby závislé na alkoholu a jiných drogách, gambleři apod. V tomto případě je zvláštní příjemce povinen použít dávku ve prospěch příjemce, respektive i s ním společně posuzovaných osob, podle vlastního úsudku. Naopak je-li zvláštní příjemce ustanoven pouze proto, že příjemce nemůže sám dávku přijímat (obvykle pro vážnou nemoc), je zvláštní příjemce povinen dávku používat podle jeho pokynů.

K § 40

Bez spolupráce se žadatelem o dávku nelze nárok na dávku a její výši odpovědně posoudit, proto se souhlas se zjišťováním nezbytných údajů stanovuje jako conditio sine qua non pro nárok na výplatu dávky.

Pro posuzování, zda je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému pomoci v hmotné nouzi, je nezbytné, aby měl příslušný orgán o dotyčné osobě dostatek informací. Podle právních předpisů upravujících ochranu osobních údajů však není možné zpracovávat osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů. Jako podmínka nároku na dávku u občanů členských států Evropské unie a jejich rodinných příslušníků, pokud jsou hlášeni na území České republiky k pobytu podle zákona o pobytu cizinců, se proto stanoví písemný souhlas se zjišťováním údajů rozhodných pro posuzování, zda je taková osoba neodůvodnitelnou zátěží. Půjde zejména o údaje týkající se výkonu výdělečné činnosti, účasti na nemocenském, popřípadě důchodovém pojištění, o době přechodného pobytu a dalších skutečnostech, které jsou zkoumány při posuzování, zda je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému pomoci v hmotné nouzi.

K § 41

Kromě poskytování dávek v peněžní formě se umožňuje poskytování dávek věcnou formou (např. poukázky na zboží, přímá úhrada některých služeb apod.) v případě, kdy je reálný předpoklad, že by dávka byla použita jiným způsobem, než ke kterému je určena (obdobně viz § 37, avšak není vhodná osoba pro ustanovení zvláštního příjemce).

U dávky na bydlení se umožňuje tuto dávku vyplácet přímo pronajimateli bytu nebo poskytovateli souvisejících služeb, aby se předcházelo vzniku dluhů a hrozícímu bezdomovectví.

K § 42

Obecně se navrhuje vyplácet příspěvek na živobytí měsíčně, v individuálně posouzených případech však i týdně nebo denně. Ponechává se na uvážení a posouzení příslušných orgánů, zda zvolí způsob výplaty zvláštnímu příjemci věcnou formou nebo v týdenních či denních intervalech, a to podle podmínek konkrétního případu.

U doplatku na bydlení nepřesahujícího 100 Kč se v zájmu hospodárnosti umožňuje vyplácet tuto dávku najednou za delší než měsíční období.

Přiznaná mimořádná okamžitá pomoc musí být vyplacena bezodkladně, neboť se jedná o urgentní řešení aktuální situace.

Způsob výplaty si volí žadatel sám, konečné rozhodnutí se však ponechává na správním orgánu, který je povinen vycházet z posouzení podmínek konkrétního případu.

Při změně pobytu příjemce dávky se navrhuje, aby nově místně příslušný orgán pokračoval ve výplatě dávky ve výši přiznané předchozím místně příslušným orgánem, čímž bude zajištěna jednotnost posuzování a rozhodování. Nově místně příslušný orgán by o výši dávky či nároku na ni rozhodoval znovu až v případě změny rozhodných skutečností.

K § 43

Navrhované ustanovení je konstruováno tak, aby pokud možno bylo při změně poměrů vždy rozhodnuto ve prospěch příjemce dávky. To znamená, že při zániku nároku nebo snížení dávky nebudou vznikat event. přeplatky, samozřejmě za předpokladu, že přeplatek nezpůsobil sám příjemce dávky.

Navrhuje se neměnit výši dávky, pokud změna příjmu osoby nebo společně posuzovaných osob nepřesáhne 100 Kč. Jde o princip hospodárnosti a odbourání nesčetných správních řízení, v nichž by výše dávky byla bez podstatného efektu měněna řádově o několik korun.

K § 44

Jestliže byl žadatel nebo příjemce chybným posouzením příslušného orgánu poškozen, navrhuje se neprávem odepřenou dávku nebo její část doplatit zpětně. Zároveň se však navrhuje zpětné doplácení omezit na dobu 1 roku vzhledem k charakteru těchto dávek, které jsou určeny k pokrytí aktuálních potřeb.

Naopak byla-li chybou příslušného orgánu a bez zavinění příjemce dávka či její část vyplácena neoprávněně, navrhuje se dávku snížit nebo odejmout až po dni, jímž uplynulo období, za které již vyplacena byla, neboť příjemci dávky nelze přičítat odpovědnost za tzv. administrativní přeplatky.

K § 45

Navrhované ustanovení řeší situaci při úmrtí žadatele nebo příjemce tak, že nárok přechází na jednu ze společně posuzovaných osob, aniž by byl předmětem dědictví. Výslovným ustanovením o zániku nároku v případě neexistence společně posuzovaných osob se předchází tomu, aby v dědickém řízení nárok uplatňovaly jiné osoby.

K § 46

Vylučuje se zánik nároku na dávku uplynutím času; zároveň se však omezuje nárok na jednotlivé výplaty dávky lhůtou 3 let a určují podmínky pro stavění této lhůty. V případě vzetí do vazby nebo nástupu výkonu trestu příjemce nebo společně posuzované osoby je podmínkou zániku nároku trvání této skutečnosti nejméně 1 kalendářní měsíc, neboť v případě např. neoprávněné vazby a propuštění po kratší době by došlo k poškození práv příjemce a společně posuzovaných osob.

K § 47

Protože dávky podle tohoto zákona jsou určeny k pokrytí nezbytných životních potřeb, je nutno vyloučit je z možného použití institutů postoupení, zástavy, dohody o srážkách a exekuce.

K § 48

Navrhované ustanovení stanoví povinnosti žadatele, příjemce dávky a společně posuzovaných osob, jejichž splnění je nezbytné k posouzení nároku na dávku, její výplatu a výši, a lhůty k jejich splnění. Společně posuzované osobě se zakládá povinnost ohlašovací a osvědčení rozhodných skutečností již na požádání příjemce dávky, které má přednost před výzvou příslušného orgánu. Sankcí za nesplnění povinností je nepřiznání nebo odejmutí dávky nebo zastavení její výplaty, případně i pořádková pokuta až 10 000 Kč. Uložení této pokuty je však vyloučeno, pokud by vznikla povinnost nahradit přeplatek, neboť by šlo o dvojí sankci za totéž porušení povinností.

K § 49

Skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši a výplatu mohou být zjišťovány i od jiných osob než příjemců dávek a společně posuzovaných osob, resp. od orgánů státu, obcí a krajů. Proto se stanoví jejich povinnost sdělovat na výzvu orgánu pomoci v hmotné nouzi tyto údaje bezplatně, s výjimkou údajů týkajících se zdravotního stavu, o jejichž úhradě platí zvláštní právní předpisy. Zároveň navrhované ustanovení řeší otázku mlčenlivosti těchto osob a orgánů tím, že souhlas osoby, udělený orgánem pomoci v hmotné nouzi ke zjišťování údajů, platí i pro tyto případy.

K § 50

Navrhované ustanovení ukládá příjemci dávky povinnost vrátit částky, jež mu byly neprávem vyplaceny jeho zaviněním, tj. vědomým přijímáním nenáležejících částek nebo uvedením nepravdivých či zkreslených údajů nebo jejich zatajováním. Povinnost nahradit přeplatky se rozšiřuje i na jiné osoby, které vznik přeplatku zavinily sdělením nesprávných údajů nebo tím, že na výzvu příslušného orgánu potřebné údaje nesdělily. Jestliže vznik přeplatku zavinilo současně více osob, navrhuje se vycházet z principu solidarity. Generálně se promíjí povinnost vrátit přeplatek menší než 100 Kč vzhledem k nepoměru nákladů na vymáhání takto malých částek.

Navrhuje se možnost srážení splátek na úhradu přeplatku z později přiznané nebo vyplácené dávky, což je jediná výjimka ze zákazu postižitelnosti dávek exekucí, resp. dohodou o srážkách.

K § 51 a 52

Zřizuje se nový informační systém pomoci v hmotné nouzi, který kromě ochrany před duplicitním poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi, bude zajišťovat zdroj statistických a dalších informací nutných pro rozvoj systémů sociální ochrany obyvatel. Toto ustanovení je obdobou ustanovení zákona o státní sociální podpoře (§ 63 odst. 3 a násl. zákona č. 117/1995 Sb.). Ustanovení je upraveno podle připravovaných novel zákona o pobytu cizinců a zákona o evidenci obyvatel.

K § 53

Stanovují se pravidla pro vymáhání neprávem poskytnutých dávek nebo dávek poskytnutých v nesprávné výši. Vrácené a vymožené prostředky jsou příjmem státního rozpočtu. Dále se stanovuje možnost upuštění od vymáhání prostředků.

K § 54

V zájmu ochrany soukromí osob v hmotné nouzi se stanoví všeobecná povinnost mlčenlivosti pro zaměstnance všech orgánů pomoci v hmotné nouzi a obcí, které mohou být zbaveni pouze osobou, jíž se údaje týkají. Výjimky jsou taxativně stanoveny výčtem orgánů, jimž jsou orgány pomoci v hmotné nouzi a obce povinny údaje sdělovat, a to pouze v rozsahu potřebném pro jejich činnost.

K § 55

Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, se bude vztahovat i na kontrolní činnost v oblasti hmotné nouze. Vzhledem k tomu, že v systému pomoci v hmotné nouzi jde o hospodaření s velmi objemnými položkami státního rozpočtu i rozpočtů obcí, navrhuje se oprávnit zaměstnance orgánů pomoci v hmotné nouzi a obcí k přezkoumávání podkladů předložených jinými právnickými a fyzickými osobami. Ochrana bankovního tajemství vyžaduje výjimku u bank, jejichž údaje mohou být přezkoumávány jen týkají-li se jejich zaměstnanců.

K § 56 až 58

Navrhovaná ustanovení jsou prostředkem správního trestání fyzických i právnických osob za nesplnění povinností, vyplývajících jim z tohoto zákona, čímž se zároveň sleduje vynutitelnost těchto povinností. Možnost uložení sankce je pro orgán, který o ní rozhoduje, časově omezena subjektivní lhůtou 1 roku, neboť jen rychle uložená sankce má potřebný výchovný účinek.

K § 59

Stanovuje se působnost ministerstva jako vrcholného koncepčního, kontrolního a metodického orgánu pomoci v hmotné nouzi. Ministerstvu se ukládá povinnost stanovit jednotné administrativní postupy tak, aby na celém území ČR bylo v otázkách hmotné nouze rozhodováno jednotně a bez průtahů.

K § 60

Pověřené obecní úřady (na území hlavního města Prahy úřady městských částí) dnes rozhodují o dávkách sociální péče podle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, a provádějí jejich výplatu. Tento systém se dlouhodobě osvědčil, proto se navrhuje zachovat jej i v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi. Zároveň se pověřeným obecním úřadům výslovně ukládá kromě dávkové činnosti zabezpečovat také sociální práci jako jeden z prostředků řešení hmotné nouze a nalezení východiska z ní. Poskytování informací vedoucích k řešení hmotné nouze nebo jejímu předcházení je součástí sociálního poradenství, které bude podrobně upraveno v zákoně o sociálních službách.

K § 61

Rozhodování o doplatku na bydlení a provádění jeho výplaty se svěřuje do samostatné působnosti obcí. Vychází se z toho, že k poznání a řešení bytové problematiky osob v hmotné nouzi mají obce nejblíže a mohou nalézat i jiné způsoby jejího řešení, než přiznání dávky.

K § 62

K posouzení stavu hmotné nouze je nezbytné ověřovat celkové sociální a majetkové poměry žadatele nebo příjemce dávky. Proto musejí být příslušní zaměstnanci orgánů pomoci v hmotné nouzi oprávněni i ke vstupu do obydlí osoby za účelem provádění sociálního šetření. Respektuje se však nedotknutelnost obydlí, proto je podmínkou ke vstupu do obydlí nezbytný souhlas osoby. Pokud osoba nedá souhlas, může být podle okolností nárok na dávku odepřen, popřípadě dávka odejmuta.

K § 63

Zaměstnanci orgánů pomoci v hmotné nouzi a obcí budou přicházet do kontaktu s osobami v tíživé sociální situaci a pracovat s jejich osobními údaji. To nezbytně vyžaduje, aby dodržovali povinnosti, jejichž účelem je ochrana osoby žadatele nebo příjemce dávky (písm a) a d)), nalézat i jiné způsoby řešení stavu hmotné nouze a osoby k nim motivovat (písm. b) a c)), a spolupracovat se zaměstnanci obcí, v nichž osoba bydlí a u nichž se předpokládá bližší znalost poměrů, v nichž osoba žije.Součástí těchto povinností je i aktivní vyhledávání (depistáž) osob, které jsou hmotnou nouzí ohroženy nebo se v ní již nacházejí, neboť ne každá osoba je orientována v tom, jaké možnosti řešení její situace existují a který orgán je k nim příslušný.

K § 64

Povinnosti orgánů pomoci v hmotné nouzi a obcí jsou převážně identické s povinnostmi jejich zaměstnanců, proto nejsou v tomto ustanovení znovu vyjmenovávány, pouze se pro ně stanoví povinnost zabezpečovat, aby při řešení hmotné nouze byly dodržovány povinnosti uvedené v § 63, zároveň se stanoví povinnost vzájemného bezplatného poskytování informací a využívání informačních systémů.

K § 65

V řízení podle zákona o pomoci v hmotné nouzi se postupuje podle správního řádu, pokud nejsou stanoveny v tomto zákoně odchylky.

K § 66

Odchylně od správního řádu se stanoví místní příslušnost především ve vztahu k občanům členských států EU a ostatním cizincům. V případě mimořádné okamžité pomoci se operativně upřednostňuje místní příslušnost podle místa, kde k mimořádné situaci, jež vyžaduje neodkladné řešení, došlo.

K § 67

Okruh účastníků řízení se zužuje na žadatele o dávku a jejího příjemce, resp. potenciálního zvláštního příjemce, a osoby odpovědné za přeplatek na dávce. Výslovně se z okruhu účastníků řízení vylučují osoby společně posuzované se žadatelem nebo příjemcem dávky, neboť stanovení okruhu účastníků podle § 27 správního řádu by přinášelo neúměrnou a neefektivní administrativní zátěž.

K § 68

Navrhované ustanovení respektuje institut zákonného zastoupení, je-li však nezletilá osoba, o jejíž nárok se jedná, svěřena do péče jiným osobám, upřednostňuje tyto osoby jako zástupce pro účely řízení o dávkách hmotné nouze. Jde-li o nárok osoby v ústavní péči, zastupuje ji příslušný ústav pouze v případě, že zákonný zástupce ani přes výzvu žádost za tuto osobu neuplatnil nebo jeho pobyt není znám. Účelem je vést řízen í s tím, kdo má osobu v přímé péči a zabránit tomu, aby její práva nebyla poškozována nečinností zákonného zástupce.

K § 69

Odstavce 1 a 2 rozlišují, ve kterých případech je možno řízení zahájit pouze na žádost občana a kdy též z moci úřední. Zahájení řízení na základě žádosti vychází z dispoziční zásady, zahájení z moci úřední je založeno na povinnosti správního orgánu sledovat podmínky pro existenci nároku na dávku, její výplatu a výši, přičemž odst. 2 zároveň reflektuje oznamovací povinnost osoby.

K § 70

Navrhované ustanovení vychází vstříc možnosti dálkové komunikace mezi občanem a správním orgánem za předpokladu, že elektronické podání odpovídá předepsanému tiskopisu.

K § 71

Stanoví se pouze takové náležitosti žádosti, které jsou zcela nezbytné k tomu, aby správní orgán mohl o nároku na dávku a její výši rozhodnout. Správnímu orgánu vyplývá povinnost nezatěžovat občana vyžadováním potvrzení o skutečnostech, jež lze ověřit z rozhodnutí jiných orgánů nebo jinými doklady.

K § 72

Oproti správnímu řádu se umožňuje použít jako důkazních prostředků produktů výpočetní a jiné techniky, pokud není nezbytně nutné předložit originál nebo ověřenou kopii listiny. Cílem je usnadnění kontaktu občana se správním orgánem.

K § 73

Navrhovaným ustanovením se odbourává převážně jen formálně plněná povinnost seznamování žadatele s podklady rozhodnutí, které mu již známy jsou. Vzhledem k charakteru žádostí, doplněných doklady, které účastník řízení sám shromáždil, se jedná o nadbytečný úkon. Tím není dotčeno právo účastníka seznámit se s podklady, které získal správní orgán sám.

K § 74

Obdobně jako podle zákona o státní sociální podpoře se navrhuje vydávat rozhodnutí písemně pouze tehdy, rozhodl-li správní orgán v neprospěch účastníka řízení, t.j. dávku nepřiznal, odňal, snížil, zastavil nebo uložil povinnost vrátit přeplatek a v dalších nezbytných situacích. Jde o osvědčenou praxi, která účastníka řízení nezbavuje v případě nesouhlasu se závěrem správního orgánů možnosti opravného prostředku.

K § 75

Rovněž podle vzoru zákona o státní sociální podpoře se navrhuje praktikovat méně formální postup v případě, kdy správní orgán má za to, že žadateli vyhovuje. Pouze v případě, kdy bude námitkou projeven nesouhlas, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí se všemi náležitostmi, proti němuž je možnost řádného opravného prostředku.

K § 76

Stanovení prvostupňových a odvolacích orgánů je založeno na dosavadním systému přezkoumávání rozhodnutí o dávkách sociální péče podle zákona o sociální potřebnosti. Navrhuje se ex lege odejmout všem rozhodnutím ve věcech dávek hmotné nouze odkladný účinek, což umožní jejich okamžitou vykonatelnost, t.j. na jedné straně možnost ihned zahájit výplatu dávky, na druhé straně zabránění případným přeplatkům nebo jejich nárůstu.

K § 77

Navrhuje se, aby veškerá správní rozhodnutí orgánů hmotné nouze vykonával ten orgán, který má k účastníkovi řízení nejblíže, t.j. orgán prvostupňový.

K § 78

Vzhledem k charakteru dávek hmotné nouze budou účastníky řízení podle tohoto zákona v drtivé většině občané v tíživé ekonomické situaci, proto se břemeno nákladů řízení přenáší výhradně na orgány, které o těchto dávkách rozhodují.

K § 79

Ustanovení zmocňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí k vydání vyhlášky.

K § 80

V rámci ekonomie řízení se navrhuje, aby o žádostech o dávky sociální péče podle zákona o sociální potřebnosti uplatněných přede dnem nabytí účinnosti zákona o hmotné nouzi, bylo rozhodnuto tak, že do 30. června 2006 budou nárok na dávku a její výši posuzovány podle dosavadních předpisů a zároveň budou nárok na dávku a její výši posouzeny podle předpisů platných od 1. července 2006, aniž by bylo nutné uplatňovat novou žádost.

Odvolací řízení, zahájená před 1. červencem 2006, je však nutno dokončit podle přepisů platných před tímto datem.

U dávek již vyplácených je nezbytné posoudit nárok na dávku a její výši znovu, k čemuž by měla být dostatečná lhůta čtyř měsíců. Přechodné ustanovení je přitom konstruováno tak, aby nedocházelo k přeplatkům, bude-li zjištěno, že dávka hmotné nouze má být nižší než dosavadní dávka sociální péče, popřípadě že nárok na ni nevzniká. Zároveň se v zájmu hospodárnosti navrhuje nechat "doběhnout" až do nejbližší změny poměrů dosavadní dávky sociální péče, pokud by rozdíl mezi nimi a nově přiznanou dávkou hmotné nouze byl menší než 100 Kč.

Z nutnosti nového posouzení vyplývá navrhovaná povinnost součinnosti příjemce dávky se správním orgánem.

Ohledně příspěvku na výživu dítěte vychází navrhované přechodné ustanovení z dosavadních praktických zkušeností, podle kterých je vymáhání dlužných částek na tomto příspěvku úspěšné zhruba z deseti procent a náklady na vymáhání převyšují výsledný efekt.

K § 81

Spolu se zákonem o sociální potřebnosti se zrušují všechny jeho samostatné novelizace, ostatní právní předpisy, které novelizovaly zákon o sociální potřebnosti, jsou uvedeny mezi novelizovanými předpisy.

K § 82

Zákon o pomoci v hmotné nouzi je vázán na nový zákon o životním a existenčním minimu, proto se navrhuje stejný termín nabytí účinnosti.

V Praze dne 20. července 2005

předseda vlády

místopředseda vlády a

ministr práce a sociálních věcí

Návrh

VYHLÁŠKA

ze dne 2005,

kterou se provádí zákon o pomoci v hmotné nouzi

Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 19 odst. 2, § 28 a § 62 odst. 1 zákona č. …/2005 Sb., o pomoci v hmotné nouzi:

§ 1

(1) Částka živobytí stanovená zákonem o pomoci v hmotné nouzi se pro účely pomoci v hmotné nouzi u osob, jejichž zdravotní stav podle doporučení příslušného odborného lékaře vyžaduje zvýšené náklady na dietní stravování, zvyšuje měsíčně:

a) u diety nízkobílkovinné o 650 Kč,

b) u diety při dialýze o 650 Kč,

c) u diety pankreatické o 700 Kč,

d) u diety nízkocholesterolové při hypercholesterolemii a hyperlipoproteinemii o 700 Kč,

e) u diety diabetické o 800 Kč,

f) u diety při onemocnění celiakií a fenylketonurií o 1 800 Kč.

(2) Odborným lékařem se rozumí pro dietu

a) nízkobílkovinnou, lékař, poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru interna nebo nefrologie,

b) při dialýze, lékař zdravotnického zařízení, kde je osoba v dialyzačním programu,

c) pankreatickou, lékař, poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru interna nebo gastroenterologie a hepatologie,

d) nízkocholesterolovou, při hypercholesterolemii a hyperlipoproteinemii, lékař, poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru interna nebo endokrinologie,

e) diabetickou, lékař poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru diabetologie nebo registrující praktický lékař, který má osobu s ohledem na tuto diagnózu v dispenzární péči,

f) bezlepkovou při onemocnění celiakií a fenylketonurií, lékař poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru pediatrie (u dětí), interna nebo gastroenterologie a hepatologie.

(3) Ve specifických případech zvýšených nákladů na dietní stravování z důvodů diety redukční u těžkých vad pohybového ústrojí, kardiovaskulárních onemocnění nebo těžké otylosti (zpravidla po dobu jednoho roku), diety jaterní, diety výživné u stavů po resekci podstatných části tenkého nebo tlustého střeva, stavů po resekci žaludku, po dobu akutní léčby onkologických onemocnění nebo malnutricí jakékoli etiologie, diety žlučníkové při prokázaných anatomických změnách a při značných funkčních poruchách se zvyšuje částka živobytí o částku odpovídající typu diety uvedené v odstavci 1 písm. a) až e), se kterou je taková dieta podle vyjádření odborného lékaře z hlediska typu onemocnění srovnatelná.

(4) U ostatních specifických případů zvýšených nákladů na dietní stravování se odborným lékařem rozumí pro dietu

a) redukční (u těžkých vad pohybového ústrojí, kardiovaskulárních onemocnění nebo těžké otylosti), lékař, poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru interna nebo endokrinologie,

b) jaterní, lékař, poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru interna nebo gastroenterologie a hepatologie,

c) výživnou (u stavů po resekci podstatných částí tenkého nebo tlustého střeva, stavů po resekci žaludku, po dobu akutní léčby onkologických onemocnění nebo malnutricí jakékoli etiologie), lékař, poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru interna, gastroenterologie, onkologie nebo tuberkulózy a respiračních nemocí,

d) žlučníkovou při prokázaných anatomických změnách a při značných funkčních poruchách, lékař, poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru interna nebo gastroenterologie a hepatologie.

(5) Pokud zdravotní stav osoby vyžaduje více typů dietního stravování, zvyšuje se živobytí osoby pouze jednou, a to o částku odpovídající té z diet, která je nejvyšší.

(6) Příslušný odborný lékař potvrzuje doporučení příslušné diety na předepsaném tiskopisu; vzor tiskopisu je uveden v příloze.

§ 2

Rámcový obsah aktivizačního plánu

(1) Aktivizační plán obsahuje

a) výchozí informace o osobě a důvodech dlouhodobého setrvávání v situaci hmotné nouze (sociální anamnéza osoby); sociální anamnézou (sociální evidencí) se rozumí zjištění všech dostupných informací, které předcházely vzniku hmotné nouze osoby, k tomu se využije dokumentace z období, kdy bylo rozhodnuto, že se jedná o osobu v hmotné nouzi, popřípadě doplňujících informací z následujícího období,

b) rozsah potřeby pomoci k překonání situace hmotné nouze (sociální diagnóza); sociální diagnózou se rozumí analýza sociální anamnézy, identifikace a objektivní posouzení sociálních problémů, které byly příčinou vzniku hmotné nouze osoby a dalších okolností, které se podílely na vzniku a trvání stavu hmotné nouze osoby a zhodnocení ostatních dostupných informací,

c) návaznost na individuální akční plán zpracovaný úřadem práce (je-li pro osobu zpracován),

d) rozsah spolupráce osoby v hmotné nouzi se sociálním pracovníkem a dávkovým specialistou, potvrzení ochoty osoby ke spolupráci při řešení situace hmotné nouze na základě aktivizačního plánu,

e) úkoly při prokazování vlastní aktivity zvyšování příjmu vlastní prací, které se nekryjí s úkoly vyplývajícími z akčního plánu zpracovaného úřadem práce,

f) úkoly při prokazování možnosti zvýšení příjmu využitím majetku,

g) úkoly při prokazování možnosti zvýšení příjmu uplatněním zákonných nároků a pohledávek,

h) úkoly při řešení zadluženosti osoby pokud v souvislosti se vznikem situace hmotné nouze nedostála osoba svým závazkům při úhradě nákladů spojených s bydlením apod.,

i) harmonogram pro plnění jednotlivých úkolu aktivizačního plánu, termíny pro kontrolu jeho plnění.

(2) Aktivizační plán sestavuje sociální pracovník a dávkový specialista společně s osobou v hmotné nouzi.

(3) Tiskopis pro sestavení aktivizačního plán bude součástí jednotného softwaru pro pomoc v hmotné nouzi.

§ 3

Služební průkaz zaměstnance orgánu pomoci v hmotné nouzi oprávněného ke kontrole obsahuje:

a) označení orgánu pomoci v hmotné nouzi, který průkaz vydal,

b) barevnou fotografii zaměstnance o rozměrech nejméně 45 mm x 35 mm,

c) akademický titul, jméno a příjmení zaměstnance oprávněného ke kontrole,

d) evidenční číslo zaměstnance,

e) číslo služebního průkazu,

f) rozsah kontrolního oprávnění,

g) datum vydání,

h) úřední razítko orgánu pomoci v hmotné nouzi a podpis oprávněné osoby.

§ 4

Zrušuje se vyhláška č. 308/2003 Sb., kterou se stanoví částky, o které se pro účely sociální potřebnosti zvyšuje životní minimum osob, jejichž zdravotní stav vyžaduje zvýšené náklady na dietní stravování.

§ 5

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2006.

Odůvodnění

Živobytí osoby (společně posuzovaných osob) se zvýší v případě, kdy zdravotní stav osoby podle doporučení příslušného odborného lékaře vyžaduje zvýšené náklady na dietní stravování o částku diferencovanou podle jednotlivých typů diet. Návrh vychází ze současné právní úpravy provedené vyhláškou č. 308/2003 Sb., kterou se stanoví částky, o které se pro účely sociální potřebnosti zvyšuje životní minimum osob, jejichž zdravotní stav vyžaduje zvýšené náklady na dietní stravování, kterou se provádí zákon č. 482/1991 Sb. o sociální potřebnosti. Do konce roku 2005 budou k dispozici přehodnocené částky i typy diet (grantová studie), které bude možno použít pro konečné znění vyhlášky.

Upravuje se rámcový obsah aktivizačního plánu, který bude vypracováván s poživateli příspěvku na živobytí pověřeným obecním úřadem

Stanoví se náležitosti průkazu opravňujícího zaměstnance orgánu pomoci v hmotné nouzi ke kontrole sociálních poměrů osob.

Zvýšené finanční nároky na státní rozpočet se nenavrhují.