zákon č. 125/2019 Sb.

Zhodnocení platného právního stavu

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (428/2012 Sb.) řeší, mimo jiné, i finanční vypořádání mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, a to ve své hlavě III. Finanční vypořádání je kombinací dvou institutů – finanční náhrady a příspěvku na podporu činnosti dotčených církví. Oba tyto instituty nejsou, jak vyplývá ze samotného zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, předmětem daně, poplatku ani jiného obdobného peněžitého plnění. Nárok na finanční náhradu vznikl ze zákona (ex lege) při splnění podmínky, že dotčené církve a náboženské společnosti neodmítnou uzavření smlouvy o vypořádání. Finanční náhrada je paušální, přičemž její výše reprezentuje hodnotu původního majetku registrovaných církví a náboženských společností, který se podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi oprávněným osobám nevydává, protože nesplňuje podmínky stanovené pro vydání. Jak bylo zmíněno výše, finanční náhrada není předmětem daně, poplatku ani jiného obdobného peněžitého plnění (§ 15 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb.). Tato skutečnost byla ustanovením § 22 citovaného zákona též promítnuta do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně do ustanovení § 18 odst. 4, kde bylo doplněno písm. e), podle kterého nejsou předmětem daně z příjmu právnických osob příjmy z bezúplatného nabytí nemovitosti a movité věci podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a z jejich prvního prodeje. Tato úprava následně prošla změnami, když s účinností od 13.3.2013 byla z dikce ustanovení § 18 odst. 4 písm. e) zákona o daních z příjmů zákonem č. 80/2013 Sb., kterým se mění zákon o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, vypuštěna slova „a z jejich prvního prodeje“. S účinností od 1.1.2014 došlo zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů, ke zrušení celého ustanovení § 18 odst. 4 zákona o daních z příjmů a celá právní úprava byla „přesunuta“ do ustanovení § 18a odst. 1 písm. f), které stanoví, že u veřejně prospěšného poplatníka (za něj jsou považovány církve a náboženské společnosti - § 17a zákona o daních z příjmů) nejsou předmětem daně z příjmů příjmy z bezúplatného nabytí věci podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Finanční náhrada je zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi stanovena paušálně v celkové výši 59 mld. Kč. Tato částka se však ve svém konečném důsledku výrazně navyšuje, neboť počínaje druhým rokem splácení, tj. od roku 2014, bude nesplacená částka finanční náhrady zvyšována v závislosti na inflaci tak, aby byla zachována reálná hodnota ročních splátek.

Cíl návrhu

Předkládaný návrh zákona předpokládá zdanění finanční náhrady jako jediný možný krok vedoucí k tomu, aby finanční náhrada ve svém konečném důsledku byla přiměřená. Ke zmíněnému kroku vedla předkladatele především skutečnost, že restituce církevního majetku se výrazně liší od doposud realizované restituční legislativy, zejména pak pokud jde o výši finanční náhrady a způsobu jejího určení (ohodnocení nevydaného majetku).

Dopady návrhu na státní rozpočet, na rozpočty krajů a obcí

Celková výše finanční náhrady byla stanovena na 59 mld. Kč a bude vyplácena v třiceti bezprostředně po sobě následujících ročních splátkách. Jedna roční splátka tak činí cca 2 mld. Kč. Pokud by došlo ke zdanění finanční náhrady (19 %), znamenalo by to, že každý rok by se do státního rozpočtu vrátilo cca 380 mil. Kč. Za celou dobu vyplácení finanční náhrady by se tak do státního rozpočtu mohlo vrátit cca 11 mld. Kč. V uvedených částkách není počítáno se zvyšováním finanční náhrady v návaznosti na inflaci. Na rozpočty krajů a obcí návrh zákona nemá žádný dopad.

Soulad s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR

Předkládaný návrh zákona není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, ani neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána. Narovnává zcela zjevný rozpor mezi dvěma zákonnými normami, upravujícími oblast předmětu daně.

Soulad s právem Evropské unie

Předkládaný návrh zákona není v rozporu s předpisy Evropské unie. Právní úprava problematiky restitucí spadá výlučně do pravomoci České republiky.

Zhodnocení dalších dopadů

Předkládaný návrh zákona nezasahuje do podnikatelského prostředí. Nepřináší žádné dopady na životní prostředí a jeho ochranu. Nezasahuje do ochrany soukromí a osobních údajů, nevytváří korupční rizika, ani nemá žádné dopady ve vztahu k rovnosti příležitostí a postavení mužů a žen, protože neupravuje žádné oblasti vztahů odlišně pro muže a ženy. Nemá žádné dopady ani do sociální oblasti.