zákon č. 126/2016 Sb.

K části první (k novele zákona o uznávání odborné kvalifikace)

K článku I:

K bodu 1: Z důvodu rozšíření působnosti směrnice o uznávání odborných kvalifikací je nutné také rozšířit působnost obecného předpisu, tedy zákona o uznávání odborné kvalifikace a zahrnout také nově zavedený částečný přístup a uznávání odborného výcviku vykonaného v jiném členském státě. Jde o transpozici článku 1 a článku 2 směrnice.

K bodu 2: Jde v podstatě o technickou změnu. Investiční zprostředkovatel není nadále profesí regulovanou v českém právním řádu, tudíž ani není nutné ponechávat pro něj v zákoně o uznávání odborné kvalifikace výjimku z hlavy VIII.

K bodu 3: Jedná se o transpozici článku 3 odst. 1 písm. m) směrnice o uznávání odborných kvalifikací. Záměrem je výslovně zakotvit další chráněné zájmy, jež byly uznány v judikatuře Soudního dvora EU.

K bodům 4 a 5: V případech těchto novelizačních bodů jde o zakotvení pojmů domovského a hostitelského členského státu do českého právního řádu a dále promítnutí nově zavedených pojmů v článku 3 odst. 1 písmen j) až n), které definují odbornou praxi, odborný výcvik, evropský profesní průkaz, celoživotní vzdělávání a evropský systém přenosu a shromažďování kreditů ECTS, doplněné zavedením pojmu systém IMI a částečný přístup pro snazší orientaci v předkládaném návrhu. Pojmy odborná praxe a odborný výcvik definují podmínky, které je nutné dodržet k uznatelnosti získávání praktických zkušeností. Zásadní rozdíl mezi těmito dvěma pojmy spočívá v možnosti získání odborného výcviku již ve fázi vzdělávání a odborné přípravy, na rozdíl od odborné praxe. Vzdělávání a odborná příprava vedoucí k získání odborné kvalifikace k výkonu určité regulované činnosti je zpravidla vždy završena získáním formálního dokladu o jejím absolvování v podobě vysvědčení či diplomu.

Pojem systém přenosu a shromažďování kreditů ECTS je do zákona zakotven nově a jde o kreditový systém zaváděný na vysokých školách napříč EU i dalších zemí v návaznosti na doporučení z Boloňského procesu. Těmito kredity jsou ohodnoceny jednotlivé předměty a dohromady lze také každý semestr či ročník studia vyjádřit jejich odpovídajícím počtem. Proto je také nově směrnicí dána možnost vyjádřit minimální délku odborné přípravy ekvivalentním počtem kreditů ECTS. Pojmy systém IMI a částečný přístup jsou v zákoně zakotveny také nově zejména z důvodů transparentnosti další úpravy a snazší orientaci v dalším textu předpisu. Systémem IMI se rozumí systém pro výměnu informací o vnitřním trhu, který usnadňuje správní i administrativní spolupráci mezi příslušnými orgány členských států. Částečným přístupem je myšlena možnost formálního uznání kvalifikace vedoucí k výkonu samostatné oddělitelné části regulované profese.

K bodu 6: Jedná se o transpoziční ustanovení, které do zákona o uznávání odborné kvalifikace promítá možnost vyjádřit délku odborné přípravy ekvivalentně pomocí stanoveného počtu kreditů ECTS, jež upravuje čl. 11 písm. e).

K bodu 7: Cílem tohoto novelizačního bodu je upravit § 4 odst. 3 písm. b) a uvést jej do souladu s upraveným zněním čl. 11 písm. c) bod ii) směrnice 2005/36/ES, z níž byla určitá část textu vypuštěna novou směrnicí 2013/55/EU.

K bodům 8 a 9: Tyto novelizační body specifikují doklad o dosažené kvalifikaci druhého stupně s jasně danou terminologií vzdělávacích zařízení vydávajících takovýto doklad. V bodě 9 se jedná specifikaci všeobecného středního vzdělávání.

K bodu 10: Jedná se o transpozici článku 12 směrnice, přičemž doklad může být nahrazen také souborem dokladů.

K bodu 11: Jde o transpoziční ustanovení, které promítá do našeho právního řádu článek 55a směrnice a zavádí tak povinnost uznávání odborného výcviku absolvovaného v jiném členském státě, pokud je vyžadován jako podmínka k výkonu některé regulované profese.

K bodu 12 až 14 a 16: Jedná se o novelizační body, které zrušují část ustanovení, jež vypadly z textu směrnice její novelou, nebo ruší celý § 9, z něhož byl text přesunut systematičtěji do nově vloženého § 7a a současně je zrušována nadbytečná poznámka pod čarou. Dále je součástí bodu 13 upravena situace, kdy žadatel přichází z neregulujícího členského státu a má prokázat faktický výkon činnost ve svém státě původu, nově postačí podle čl. 13 odst. 2 pouze 1 rok.

K bodu 15: Novelizační bod zavádí do zákona možnost odmítnutí uznání odborné kvalifikace a možnosti výkonu regulované profese v případě, kdy je uchazeč držitelem dokladu o odborné kvalifikaci prvního stupně, když v České republice je pro výkon takové profese vyžadován doklad stupně pátého.

K bodu 17: Tímto bodem je provedena technická úprava, která přečíslovává odkaz na dotčené odstavce v § 10.

K bodu 18: Jedná se transpoziční ustanovení týkající se ukládání kompenzačního opatření. V § 10 se zavádí nově možnost uznávacího orgánu uložit pouze jedno z kompenzačních opatření anebo dokonce kumulovat kompenzační opatření a uložit obě dvě najednou, pouze však v jasně určených případech. Směrnice nedává hostitelskému členskému státu v situaci, na kterou dopadá uvedené ustanovení návrhu, možnost uložit jak adaptační období, tak i rozdílovou zkoušku. V čl. 14 odst. 3 čtvrtém pododstavci směrnice se pouze stanoví, že odchylně od zásady, podle které má žadatel právo zvolit si mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti, může hostitelský členský stát stanovit jednu z těchto možností. V daném ustanovení umožňuje směrnice odchylku od zásady práva žadatele na výběr mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti i v dalších případech. V návaznosti na uvedený fakt došlo v rámci vypořádání zásadních připomínek na úpravu ustanovení.

K bodu 19 a 22: Jde o nový novelizační bod začleněný v návaznosti na vypořádání zásadních připomínek k návrhu, a to z toho důvodu, že směrnicí 2013/55/EU bylo vypuštěno původní písm. a) v čl. 14 odst. 1 a bylo změněno ustanovení čl. 14 odst. 4 (formulaci „pokud jde o délku nebo obsah“ nahradila formulace „pokud jde o obsah“).

K bodu 20: Do ustanovení týkajícího se ukládání kompenzačních opatření se musí nutně promítnout také nově zavedený institut částečného přístupu. V okamžiku, kdy uznávací orgán přistoupí k možnosti částečného přístupu – tedy uznávání pouze samostatně oddělitelné části kvalifikace – ztrácí potom uložení kompenzačního opatření jakýkoli smysl. Tudíž uznávání částečného přístupu nově představuje výjimku z ukládání kompenzačních opatření.

K bodu 21: Jedná se o technický novelizační bod, jímž dochází k opravám v odkazech ustanovení v odstavcích.

K bodu 23: Původní úprava společných platforem byla novelou směrnice o uznávání odborných kvalifikací zrušena a nahrazena novými instituty. V souladu s novým čl. 14 odst. 5 směrnice dochází krom vypuštění části textu týkajícího se společných platforem ke zpřesnění celého ustanovení.

K bodu 24: Nový technický novelizační bod zahrnut na základě vypořádání zásadních připomínek, doplnění odkazu na § 10 nové odstavce 2 a 3 v § 11 odst. 1.

K bodu 25: Jde o zpřesnění a drobnou úpravu definice rozdílové zkoušky, jež vychází z nutnosti promítnout do našeho právního řádu článek 3 odst. 1 písm. h).

K bodu 26: V případě kompenzačního opatření ve formě rozdílové zkoušky zavádí směrnice nově povinnost kompetentního orgánu, aby měl uchazeč možnost absolvovat zkoušku ve lhůtě 6 měsíců od uložení této formy kompenzačního opatření.

K bodu 27: Nově vzhledem k faktu, že směrnice zavádí povinnost kompetentního orgánu umožnit uchazeči vykonat rozdílovou zkoušku v půlroční lhůtě a s ohledem na mnoho dalších faktorů, jako jsou organizace zkušební komise, cestovní a časové náhrady zkoušejících, administrativní agenda spojená se zkouškou se navrhuje navýšit maximum výdajů za provedení zkoušky z pěti na šest tisíc pět set korun českých. Jedná se zhruba o 25% navýšení nákladů s ohledem na inflaci a výdaje výše zmiňované.

K bodu 28: Tímto novelizačním bodem je do českého právního řádu promítnut nový institut, který nahrazuje dřívější společné platformy, které nebyly využity, proto dochází k jejich úpravě a modernizaci. Jedná se o uznávání na základě společného rámce odborné přípravy a uznávání na základě společné závěrečné zkoušky z odborné přípravy. Tyto dva pojmy jsou až do přijetí prováděcího předpisu Evropské komise v zásadě jen teoretické. Pokud někdy v budoucnu Komise přijme prováděcí předpis, kterým pro konkrétní určitou regulovanou profesi zavede společný rámec odborné přípravy nebo společnou závěrečnou zkoušku z odborné přípravy, půjde v podstatě o možnost uznání kvalifikace obdobné automatickému uznání za předpokladu, že žadatel podmínky společného rámce splní nebo úspěšně absolvuje společnou závěrečnou zkoušku z odborné přípravy, která překoná rozdílnosti odborné kvalifikace v jednotlivých členských zemích. Společný rámec odborné přípravy představuje možnost členských států dohodnout si vzájemně minimální standard kvalifikace obdobně, jak je to mu v případě sektorových regulovaných profesí přímo v textu směrnice. Odlišností bude, že se nemusí dohodnout všech 28 členských států, ale k přijetí prováděcího právního předpisu Komise bude postačovat shoda třetiny členských států. Na základě tohoto společného rámce bude v příslušné profesi uznávána kvalifikace na bázi automatického uznávání. Pokud jde o variantu druhou, tedy společnou závěrečnou zkoušku z odborné přípravy, jde v podstatě o ujednání mezi členskými státy ohledně kompenzačního opatření ve formě rozdílové zkoušky jako rovnováhy k rozdílným požadavkům na odbornou kvalifikaci v jednotlivých členských státech. Splněním této závěrečné zkoušky dojde tedy k vyrovnání rozdílů v kvalifikaci a ta potom bude také úspěšným splněním zkoušky uznána automaticky.

K bodu 29: V tomto bodě jde v podstatě o drobnou technickou úpravu. Pojem „peněžní ústav“ se v aktuální regulaci finančního trhu již nepoužívá, ostatně samotná směrnice č. 2005/36/ES v příloze VII bod 1 písm. f) hovoří o „zahraniční bance a pojišťovně“. V souladu s čl. 4 odst. 1 bodem 1 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (CRR) a čl. 13 bodem 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/89/EU, 2012/23/EU, 2013/58/EU a 2014/51/EU jsou v § 20 odst. 5 nahrazena slova „peněžním ústavem“ slovy „zahraniční bankou nebo pojišťovnou“. Uvedené ustanovení směrnice stanoví, že potvrzení vydané zahraniční bankou uznáváme stejně jako potvrzení vydané českou bankou (družstevní záložnou), v kontextu § 20 odst. 5 se tedy má jednat pouze o zahraniční banku. Pojem „úvěrová instituce“ český právní řád používá minimálně a vždy jen v případech, kdy jej zároveň definuje (obvykle odkazem na předpis EU, někdy pak výčtem jako banku družstevní záložnu a zahraniční banku), popř. v souslovích „úvěrová a jiná finanční instituce“ (tj. de facto bez významu). Oproti tomu pojem zahraniční banka je v českém právním řádu široce používán (mj. občanský zákoník, zákon o platebním styku, občanský soudní řád, insolvenční zákon, exekuční zákon, zákon o ČNB, zákon o podnikání na kapitálovém trhu, zákon o pojišťovnictví) a jedná se o tzv. notorietu (není definován, jeho význam je však zřejmý).

K bodu 30:

Jde o transpoziční ustanovení, které promítá do našeho právního řádu novou úpravu čl. 53 směrnice o uznávání odborných kvalifikací, který upravuje ověřování jazykových znalostí. To probíhá vždy až po uznání odborné kvalifikace nebo po vydání Evropského profesního průkazu, ale kompetentní orgány mají nově možnost v určitých taxativně vyjmenovaných případech jazykové znalosti uchazeče ověřit a v případě negativního výsledku ověření možnost pozastavit jeho činnost až do doby doplnění dostatečných jazykových znalostí.

K bodům 31 a 32:

Jde o nové body včleněné na základě vypořádání zásadních připomínek. Jedná se o vypuštění obecného ustanovení vyplývajícího ze Správního řádu a tudíž v Zákoně o uznávání odborné kvalifikace nadbytečné, jelikož tento se Správním řádem subsidiárně řídí.

K bodu 33:

Tento novelizační bod zavádí do našeho právního řádu nové instrumenty v oblasti uznávání profesních kvalifikací, které se týkají Evropského profesního průkazu a Částečného přístupu. Evropský profesní průkaz je elektronickým nástrojem vytvářeným v již existujícím IMI systému, určeném pro výměnu informací o vnitřním trhu. Tímto dochází k posílení role kompetentního orgánu v domovském členském státě, který po nahrání všech dokladů do souboru systému IMI ověří a potvrdí jejich správnost a platnost. Díky tomu je potom práce kompetentního orgánu hostitelského členského státu snazší a tím může být i urychlena. Tudíž by díky Evropskému profesnímu průkazu mělo dojít ke značnému zrychlení administrativy a do jisté míry i k odstranění překážek volného pohybu osob. Evropský profesní průkaz ve svých různých variantách nahradí buď rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace dle § 24 nebo osvědčení o výkonu předmětné činnosti ve smyslu § 29a či rozhodnutí o předběžném ověření odborné kvalifikace ve smyslu § 36b zákona.

V případě Evropského profesního průkazu jde o elektronický doklad vydávaný prostřednictvím systému pro výměnu informací na vnitřním trhu neboli systému IMI. Tento doklad ve svých různých podobách nahrazuje rozhodnutí o uznání kvalifikace podle § 24, rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace podle § 36b nebo osvědčení podle § 29a zákona o uznávání odborné kvalifikace. Veškeré osobní údaje žadatelů budou zpracovány pouze pro výše zmíněné účely, aby uznávací orgán vydal zmiňovaná rozhodnutí nebo osvědčení o odborné kvalifikaci a výkonu předmětné činnosti. Podobně jako v případě standardní procedury uznání odborné kvalifikace může žadatel požádat o evropský profesní průkaz formou papírové žádosti, k níž doloží požadované doklady. Současně zde bude také možnost žádat přímo v systému IMI elektronicky. Systém IMI je elektronickým nástrojem vytvořeným Evropskou Komisí, který již funguje v několika různých oblastech v rámci administrativní spolupráce mezi členskými státy EU na vnitřním trhu. Tento nástroj funguje na samostatném serveru a jednotlivým úředním osobám je přístupný prostřednictvím internetu. Každý jeho uživatel má samostatné ojedinělé zdvojené přístupové údaje – heslo a bezpečnostní kód. Bezpečnostní kód zahrnuje 12 různých znaků, z nichž jsou při jednotlivých přístupech vždy náhodně vybrány tři, díky čemuž je přihlášení jen velmi těžko zneužitelné.

Zavedení Evropského profesního průkazu do praxe se odvíjí od přijetí prováděcího právního předpisu Evropské komise. V první fázi Komise připravuje nařízení pro 5 profesí – všeobecná sestra, farmaceut, fyzioterapeut, horských vůdce a realitní makléř, z čehož realitní makléř není dosud v České republice regulován. Ostatní čtyři profese spadají do působnosti Ministerstva zdravotnictví nebo Ministerstva průmyslu a obchodu.

Úprava je členěna dle logiky věci na obecnou úpravu, které předestírá všechny varianty Evropského profesního průkazu v § 24a. § 24b potom upravuje žádost a vytvoření elektronického souboru systému IMI. Další ustanovení §§ 24c až 24f jsou členěny podle účelu, k němuž v daném případě Evropský profesní průkaz slouží. Do § 24g je promítnuta úprava zpracování a přístupu k údajům týkajícím se Evropského profesního průkazu. Jelikož se v případě řízení o uznání odborné kvalifikace užije úprava Správního řádu tam, kde není úprava specifická, toto nadále platí i pro nově zavedený Evropský profesní průkaz. Skutečnost, že na řízení o vydání EPP se subsidiárně uplatní správní řád, je patrná z toho důvodu, že zákon použití správního řádu nevylučuje (podle § 1 odst. 2 správního řádu se tento použije, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup).

Pokud by měla být úprava EPP obsažena pouze ve zvláštním zákoně bez možnosti subsidiární aplikace správního řádu, musela by být tato úprava daleko rozsáhlejší. Zvláštní zákon by v takovém případě musel myslet rovněž např. na způsob doručování, určení účastníků řízení, soustavu řádných a mimořádných opravných prostředků atd. To ovšem není cílem zvláštních zákonů. Tyto obecné náležitosti upravuje správní řád jakožto obecná norma pro správní řízení právě proto, aby procesní úprava ve zvláštních zákonech nemusela být tak rozsáhlá. Ustanovení, která pouze opakují pravidla stanovená správním řádem, proto požadujeme ve zvláštním zákoně neuvádět.

Dalším novým nástrojem zaváděným tímto novelizačním bodem je částečný přístup, který v konkrétních případech umožní uznání kvalifikace pouze pro oddělitelnou samostatnou část regulované profese. Ten může být odmítnut pouze z naléhavých důvodů obecného zájmu. Částečný přístup je posuzován vždy individuálně. Jedná se o transpozici ustanovení článků 4a až 4f směrnice.

K bodu 34:

Jde o technickou úpravu zrušení nadbytečného slova „služební“, jež je již v textu zákona zavedeno v rámci legislativní zkratky v ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) bodě 4.

K bodu 35:

Jedná se o konkrétní pojmenování asistenčního centra pro uznávání odborných kvalifikací dle článku 57b odst. 1 a ustálení tohoto pojmu v organizační struktuře ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jako orgánu odpovědného za koordinaci oblasti uznávání profesních kvalifikací.

K bodu 36:

Jde o zpřesnění a doplnění jednotlivých úkolů a povinností ministerstva, jako ústředního orgánu státní správy zodpovědného za uplatňování směrnice o uznávání odborné kvalifikace. Jde o implementaci článku 56 odst. 4 písm. a).

K bodům 37 až 39:

Článek 59 směrnice o uznávání odborných kvalifikací nově upravuje transparentnost. Toto ustanovení má vést k povinnosti členských států oznamovat Evropské komisi seznam povolání, která na svém území regulují, stejně jako jakoukoli změnu těchto seznamů, a to bez zbytečného odkladu. Současně také členské státy identifikují a odůvodňují specifický seznam profesí, u nichž dochází k předběžnému ověření kvalifikace před prvním poskytnutím služby podle čl. 7 odst. 4. Při přezkumu regulovaných profesí je třeba brát zřetel zejména na nediskriminaci na základě státní příslušnosti nebo bydliště, požadavky stanovené pro výkon regulované profese musejí být vždy opodstatněné naléhavým důvodem obecného zájmu a současně také vhodné pro bezpečné dosažení sledovaného cíle a nesmějí překračovat rámec toho, co je pro dosažení daného cíle nezbytné. Novelizačními body 36 až 38 je tento článek promítán do našeho právního řádu.

K bodu 40:

V tomto bodě jde o provedení Rozhodnutí komise z roku 2007, kterým je ustanovena skupina národních koordinátorů. Podle článku 4 odst. 1 tohoto rozhodnutí (č. 172 z roku 2007) je současně s národním koordinátorem v každém členském státě jmenován stejný počet zástupců. Tato povinnost nebyla v našem právním řádu doposud nikde zakotvena a alternát národního koordinátora pro uznávání odborných kvalifikací nebyl jmenován oficiálně.

K bodu 41:

Evropská Komise přijala dne 24. června 2015 prováděcí nařízení komise 2015/983 o postupu pro vydávání evropského profesního průkazu a provádění výstražného mechanismu podle směrnice 2005/36/ES. Povinnost ověřit pravost a platnost podpůrných dokladů v souboru systému IMI za účelem vydání Evropského profesního průkazu ukládají čl. 4c odst. 1 a 4d, odst. 1 směrnice 2013/55/EU, respektive 2005/36/ES. Dále tuto povinnost ukládá čl. 14, odst. 1 a 2 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/983 ze dne 24. června 2015 o postupu pro vydávání evropského profesního průkazu a provádění výstražného mechanismu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES. Doklady vyžadované pro vydání evropského profesního průkazu jsou stanoveny v příloze II tohoto prováděcího nařízení, kde je uveden i doklad o státní příslušnosti (část A bod 1., písm. a), bod 2, písm. a), část B, písm.

a) ).

K bodům 42 a 43:

Těmito novelizačními body dochází k doplnění povinností a úkolů uznávacích orgánů, a to zejména s ohledem na nově zavedený Evropský profesní průkaz a s tím související úkony. Pokud jde o možnost získat určité informace přímo od Rejstříku trestů způsobem umožňujícím dálkový přístup, tato bude uskutečňována formou přímé možnosti přístupu do softwaru, v rámci něhož bude na základě dotazu orgánu po zabezpečeném přihlášení do systému informace sdělena. Zjednodušeně řečeno půjde o způsob, jakoby byl každý uznávací orgán Czech Pointem.

K bodu 44:

Jde o transpoziční ustanovení, které zavádí do zákona o uznávání odborné kvalifikace jako jeden z nejdůležitějších způsobů výměny informací a administrativní spolupráce mezi kompetentními orgány členských států elektronický způsob prostřednictvím IMI systému, tedy systému vytvořeného Evropskou komisí pro výměnu informací na vnitřním trhu. Tato výměna probíhá velmi efektivně na bázi strukturovaných otázek s možností doplnění poznámek navíc a každý kompetentní orgán komunikuje v svém úředním jazyce.

K bodu 45:

Jde o transpozici ustanovení článku 50 odst. 3a směrnice, kdy je zavedena povinnost kompetentních orgánů vyměňovat s kompetentními orgány ostatních členských států také informace o zákazu či pozastavení povolení k výkonu určité činnosti, a to byť jen dočasně, z důvodu nesprávného závažného počínání.

K bodu 46:

Tento bod implementuje do českého právního řádu nový článek 56a směrnice, který upravuje tzv. výstražný mechanismus, který je zcela novým nástrojem přijaté směrnice. Jde o komunikaci mezi příslušnými orgány členských států prostřednictvím již zmiňovaného IMI systému a tento výstražný mechanismus se týká pouze taxativně vyjmenovaných regulovaných profesí. Zejména pak těch s vlivem na zdraví osob. Účelem tohoto ustanovení a celého instrumentu výstražného mechanismu je informovat příslušné orgány ostatních členských států o odbornících, jimž byl výkon jejich povolání zakázán nebo částečně omezen, byť jen dočasně. Výstražný mechanismus se týká pouze taxativně vyjmenovaných regulovaných povolání. Výstražný mechanismus podle směrnice 2013/55/EU má zaplnit mezeru ve výstrahách existujících podle směrnice 2006/123/ES, která se nevztahuje na zdravotní služby a jejíž čl. 33 odst., 2 zní: "Informace o sankcích a opatřeních podle odstavce 1 se sdělí pouze v případě, že se jedná o konečné rozhodnutí. V případě jiných vykonatelných rozhodnutí podle odstavce 1 členský stát, který informaci poskytuje, uvede, zda je určité rozhodnutí konečné nebo zda bylo proti němu podáno odvolání, přičemž v takovém případě by dotyčný členský stát měl uvést datum, kdy se očekává rozhodnutí o odvolání." Tedy: pokud jde o sankce či soudní rozhodnutí, musí jít o konečné rozhodnutí (jiná vykonatelná rozhodnutí zahrnují např. rozhodnutí o úpadku). Mezera zaplněná výstrahou podle 2013/55/EU by měla být zaplněná ustanovením stejného rozsahu, jaký má ve směrnici o službách. Je sice pravda, že "výstražný mechanismus" je ve směrnici o službách nazván čl. 32, ale tam nejde o správní rozhodnutí, ale o trochu jinou situaci "závažných konkrétních činů nebo okolností týkajících se činnosti poskytování služeb, které by na území členských států mohly vážně poškodit zdraví nebo ohrozit bezpečnost osob nebo životní prostředí". K tomu lze dodat, že i novela směrnice 2005/36/ES původně obsahovala analogický čl. 56a odst. 2, který ale byl vyňat v důsledku neformálních připomínek Evropského inspektora ochrany osobních údajů (jak o tom svědčí jeho stanovisko z 12.5 2012). Pokud jde o pojem příslušníka povolání zavedeného v odst. 2 ustanovení § 30a, jedná se o osoby vykonávající profese taxativně vyjmenované v odst. 1, které jsou k výkonu těchto profesí na základě své odborné kvalifikace plně oprávněni. Pojem vychází z českého překladu směrnice 2013/55/EU, jelikož jiný vhodnější pojem, s nímž by český právní řád již pracoval, neexistuje.

K bodu 47:

Jedná se o transpozici ustanovení článku 8 odst. 1 směrnice, kdy pro účely zjištění rozhodných skutečností může kompetentní orgán požadovat od domovského kompetentního orgánu informace o žadateli a předložených dokladech za účelem vydání rozhodnutí o uznání odborné kvalifikaci, ale také za účelem předběžného ověření jeho kvalifikace před prvním poskytnutím služeb dle § 36b zákona o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 48:

Článek 5 odst. 1 písm. b) po své novelizaci zkrátil nutnost doložení praxe v určité činnosti uchazečem, kdy v jeho domovském členském státě není tato činnost regulována. V takovém případě nyní postačí doložení 1 roku praxe v posledních deseti letech. Dříve bylo potřeba doložení praxe v rozsahu 2 let.

K bodu 49:

Jedná se o transpozici článku 4c odst. 3 směrnice, tedy o vydání Evropského profesního průkazu pro dočasné poskytování služeb u profesí, kde nedochází k předběžnému ověření kvalifikace a Evropský profesní průkaz v takovém případě nahrazuje ohlášení ve smyslu § 36a zákona o uznávání odborné kvalifikace. V těchto případech je délka jeho platnosti prodloužena z 12 na 18 měsíců.

K bodu 50:

Jde o technickou úpravu v návaznosti na zrušení dříve platných společných platforem.

K bodu 51:

Jde o transpozici ustanovení článku 7 odst. 4 čtvrtého pododstavce směrnice, do jejíhož textu byl nově zaveden pojem celoživotního učení. Ten je potřeba promítnout také do zákona o uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 52:

Jde o legislativně technickou změnu formulace slov „rozhodnutím uchazeči oznámí“.

K bodu 53: Jedná se o zmocňovací ustanovení zakotvené již v § 9 odst. 2 zákona o uznávání odborné kvalifikace.

K bodům 54 až 56: Tyto nově začleněné novelizační body se týkají úpravy správního trestání v zákoně o uznávání odborné kvalifikace a navazují na zásadní připomínky uplatněné nad rámec návrhu. Vychází ze Zásad právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů, jejichž cílem je sjednocení právní úpravy v souladu s koncepcí současné reformy správního trestání, neboť se jedná o oblast, kde Ministerstva vnitra plní koordinační úlohu podle § 12 odst. 2 kompetenčního zákona.

K článku II:

Přechodné ustanovení řeší věcnou působnost platného a účinného znění zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace před dnem účinnosti navrhované novely. Ta řízení o uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti, která nebyla pravomocně skončena před účinností navrhované novely zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů a dalších souvisejících zákonů, se dokončí podle platného a účinného znění zákona o uznávání odborné kvalifikace.

K části druhé (k novele živnostenského zákona)

K článku III:

K bodu 1:

Definice praxe v oboru se upřesňuje u souladu s novelizovaným čl. 3 odst. 1 písm. f) směrnice o uznávání odborných kvalifikací tak, aby bylo zřejmé, že pokud je zákonem požadována praxe, je doba praxe vztažena k výkonu dotyčného povolání na plný, nebo tomu odpovídající částečný úvazek.

K bodu 2:

Upřesňuje se stávající znění zákona tak, aby bylo zcela zřejmé, že odbornou způsobilost pro řemeslné živnosti je možno prokázat doložením všech dokladů o získání profesních kvalifikací, které tvoří úplnou profesní kvalifikaci tak, jak je nastavena v Národní soustavě kvalifikací podle zákona č. 179/2006 Sb.

K bodu 3:

Ustanovení se upravuje v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. b) novelizované směrnice o uznávání odborné kvalifikace tak, že pro prokázání odborné kvalifikace u osob, které pro poskytovatele služeb vykonávají činnosti regulované přílohou č. 5 živnostenského zákona, postačí v případě, že v členském státě usazení není činnost regulována, doložení jednoroční praxe v oboru v členském státě nebo členských státech jiných, než je Česká republika během deseti let předcházejících poskytování služby. Zároveň se odstraňuje nepřesnost stávajícího znění.

K bodům 4 až 12:

V návaznosti na zařazení nových profesních kvalifikací do Národní soustavy kvalifikací se umožňuje doložit odbornou způsobilost i doklady o získání odpovídající profesní kvalifikace podle zákona č. 179/2006 Sb. Úprava tak umožňuje získat odbornou způsobilost pro výkon činností, které obsahově spadají do živností uvedených v bodech 4 až 12, a pro něž byla nově stanovena profesní kvalifikace, osobám, které si po ukončení formálního vzdělání doplnily kvalifikaci, složily kvalifikační zkoušky a staly se tak kvalifikovanými odborníky v nově získané profesi.

K článku IV:

Přechodné ustanovení řeší věcnou působnost platného a účinného znění zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon před dnem účinnosti navrhované novely. Ta řízení o uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti, která nebyla pravomocně skončena před účinností navrhované novely zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů a dalších souvisejících zákonů, se dokončí podle platného a účinného znění živnostenského zákona.

K části třetí (k novele zákona výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě)

K článku V:

K bodu 1: Jedná se pouze o technickou úpravu – opravu odkazu.

K bodu 2: Jedná se pouze o technickou úpravu – opravu chybného odkazu.

K bodu 3: Ustanovení odkazuje na zákon č. 18/2004 Sb., pokud jde o úpravu jazykových znalostí osob, které vykonávají vybranou činnost na území ČR. Znalost českého jazyka se vyžaduje jen v rozsahu, který je nezbytně nutný pro výkon dané činnosti. Uznávací orgán může provádět kontrolu jazykových znalostí pouze v případě, že tato činnost má vliv na život, bezpečnost nebo zdraví osob.

K bodu 4: Ustanovení odkazuje na zákon č. 18/2004 Sb., pokud jde o postup při poskytování částečného přístupu k výkonu vybrané činnosti.

K bodu 5: Registrace pro hostující osobu se udílí pouze na omezenou dobu.

K bodům 6 – 11:

Jedná se o transpozici Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013, kterou se mění směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací a Nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“), zejména jde o články č. 46, 47 a 49 upravující minimální požadavky na odbornou přípravu architekta včetně požadavků na délku studia a praxe, obsah studijního oboru, podmínky odborného výcviku a přípustné odchylky od požadavků na odbornou přípravu architekta.

K článku VI:

Přechodné ustanovení řeší věcnou působnost platného a účinného znění zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě před dnem účinnosti navrhované novely. Ta řízení o uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti, která nebyla pravomocně skončena před účinností navrhované novely zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů a dalších souvisejících zákonů, se dokončí podle platného a účinného znění zákona č. 360/1992 Sb.

K části čtvrté (k novele zákona o veterinární péči)

K článku VII:

K bodu 1:

V případě úpravy veterinárního zákona jde o úpravu způsobenou změnou článku 38 směrnice o uznávání odborných kvalifikací, který specifikuje odbornou přípravu veterinárních lékařů, upravuje její délku a také nově možnost vyjádření ekvivalentu délky odborné přípravy pomocí ECTS kreditů.

K bodu 2:

Jde o legislativně technickou úpravu § 59 odst. 6 písm. a), kdy se nadbytečná slova zrušují.

K článku VIII:

Přechodné ustanovení řeší věcnou působnost platného a účinného znění zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči před dnem účinnosti navrhované novely. Ta řízení o uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti, která nebyla pravomocně skončena před účinností navrhované novely zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů a dalších souvisejících zákonů, se dokončí podle platného a účinného znění zákona o veterinární péči.

K části páté (k novele zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta)

K článku IX:

K bodu 1:

Transpozice čl. 25 odst. 3 směrnice 2005/36/ES, který umožňuje členským státům ve svých vnitrostátních předpisech stanovit osvobození od části specializačního vzdělávání lékařů, pokud byla tato část již úspěšně ukončena během absolvování jiného specializačního vzdělávání lékaře, a to u oborů specializačního vzdělávání lékařů uvedených v Příloze V směrnice 2005/36/ES. Členské státy však mají povinnost zajistit, aby toto osvobození nepřesáhlo polovinu minimální délky dotčeného specializačního vzdělávání stanovené v příloze V směrnice 2005/36/ES.

Vzhledem ke skutečnosti, že stávající právní úprava zákona č. 95/2004 Sb. již umožňuje započtení dříve absolvovaného specializačního vzdělávání lékaře do dalšího specializačního vzdělávání, pakliže svým obsahem a rozsahem odpovídá vzdělávacímu programu oboru specializačního vzdělávání, do nějž má být započteno, je nezbytné implementovat též nejvyšší možný rozsah tohoto započtení, tj. polovinu minimální délky specializačního vzdělávání v příslušném oboru podle přílohy V směrnice 2005/36/ES, a to formou ustanovení, které bude svou povahou zvláštním ustanovením k § 5 odst. 8 zákona č. 95/2004 Sb.

K bodu 2:

Jde o legislativně technickou úpravu ustanovení provedenou v návaznosti na vložení nového odstavce 9 do § 5, který se týká pouze zdravotnického povolání lékaře.

K bodu 3:

Transpozice čl. 44 odst. 2 písm. b) směrnice 2005/36/ES, který stanoví jako povinnou součást magisterského studijního programu farmacie 6-ti měsíční praxi v lékárně otevřené pro veřejnost nebo v nemocnici pod dohledem farmaceutického oddělení uvedené nemocnice. Stávající právní úprava zákona č. 95/2004 Sb. umožňuje absolvování této 6-ti měsíční praxe pouze v lékárně. Nově je tedy doplněna možnost absolvovat povinnou 6-ti měsíční praxi v rámci magisterského studijního programu farmacie také na oddělení klinické farmacie poskytovatele zdravotních služeb, který poskytuje lůžkovou péči, nebo na pracovišti klinického farmaceuta poskytovatele zdravotních služeb, který poskytuje lůžkovou péči.

K bodu 4:

Transpozice čl. 45 odst. 2 směrnice 2005/36/ES, který stanoví činnosti farmaceuta, k nimž musí členské státy zajistit přístup všem absolventům magisterského studijního programu farmacie.

Ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 95/2004 Sb. upravuje rámec pro činnosti, které je oprávněn vykonávat farmaceut s odbornou způsobilostí, tj. po absolvování akreditovaného magisterského studijního programu farmacie, v návaznosti na definici lékárenské péče a klinickofarmaceutické péče, která je uvedena v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Dochází pouze k legislativně technické úpravě § 10 odst. 2, která již nebude obsahovat nepřesnou duplicitu ve vztahu k § 5 odst. 2 písm. i) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. V rámci věcného rozsahu úprava činností farmaceutů v rozsahu definice lékárenské a klinickofarmaceutické péče již dnes odpovídá požadavkům stanoveným čl. 45 odst. 2 směrnice 2005/36/ES.

Prokázat slučitelnost s právem EU lze:

- pro článek 45 odst. 2 písm. h) směrnice odkazem na stávající úpravu § 93b zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a změnách některých souvisejících zákonů (zákon

o léčivech), ve znění pozdějších přepisů. Navíc by v návrhu předloženého zákona byla duplicitně definována tatáž povinnost, jako v zákoně č. 378/2007 Sb., ale jinými slovy. Viz též obecná připomínka,

- pro článek 45 odst. 2 písm. i) a j) směrnice odkazem na upravené znění novelizačního bodu 5 (k § 10 odst. 2).

Obsah lékárenské péče a klinickofarmaceutické péče je definován v § 5 odst. 2 písm. i) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších přepisů, jeho ponechání v zákoně č. 95/2004 Sb. by znamenalo pouze nepřesnou duplicitu. Úprava čl. 45 odst. 2 písm. i) a j) směrnice je věcně zahrnuta zejména v § 5 odst. 2 písm. i) části věty za středníkem zákona č. 372/2011 Sb.

Text čl. 45 odst. 2 písm. i) směrnice je formulován nejasně a příliš široce, což by mohlo způsobovat právní nejistotu adresátů zákona.

K bodu 5:

Jde o legislativně technickou úpravu ustanovení provedenou v návaznosti na vložení nového odstavce 9 do § 5, který se týká pouze zdravotnického povolání lékaře.

K bodu 6:

Jde o legislativně technickou úpravu ve stávajícím ustanovení. Pod legislativní zkratku „jiná způsobilost“ lze zahrnout pouze kategorie zdravotní způsobilosti a bezúhonnost.

K bodům 7 až 9:

Právní předpisy Evropské unie rozšířily okruh osob, na které se vztahuje uznávání odborných kvalifikací podle směrnice 2005/36/ES. Okruh osob se rozšiřuje o státního příslušníka jiného než členského státu, byl-li mu na území České republiky nebo jiného členského státu povolen pobyt za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby, dále o státního příslušníka jiného než členského státu, který je obětí obchodování s lidmi nebo obdržel pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a který spolupracuje s příslušnými orgány, byl-li mu na území České republiky nebo jiného členského státu povolen pobyt za tímto účelem a o žadatele o vydání modré karty Evropské unie nebo držitele této karty, žadatele o vydání zaměstnanecké karty nebo držitele této karty anebo držitele povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky vydaného za jiným účelem než zaměstnání, který je na území zaměstnán.

1) Čl. 17 odst. 1 směrnice Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004 o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby. Čl. 11 odst. 1 směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví, a kteří spolupracují s příslušnými orgány. Čl. 14 odst. 1 písm. d) a čl. 14 odst. 4 směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci. § 42i zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě. § 42g zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Poslední věta odstavce 2 je legislativně technickou úpravou. Tato věta je ve stávajícím znění zákona č. 95/2004 Sb. součástí písm. j). Z právních předpisů Evropské unie, které rozšířily okruh osob, na které se vztahuje uznávání odborných kvalifikací podle směrnice 2005/36/ES však vyplývá, že podmínka stanovená v této větě, tj. získání odborné kvalifikace pro výkon zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta nebo výkon tohoto povolání v souladu s právními předpisy v jiném členském státě než v České republice, má platit pro všechny osoby uvedené v písm. a) až j) § 24 odst. 2.

K bodu 10:

Transpozice čl. 56 odst. 2a směrnice 2005/36/ES, který zavádí povinnost členských států spolupracovat a vyměňovat si informace s cílem usnadnit uplatňování směrnice 2005/36/ES přes systém Evropské komise pro výměnu informací a vnitřním trhu (systém IMI). Vzhledem ke skutečnosti, že podrobná úprava této spolupráce je upravena v zákoně č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 18/2004 Sb.“), který je pro oblast uznání kvalifikací lex generalis, zákon č. 95/2004 Sb. pouze odkazuje na aplikaci tohoto obecného předpisu.

K bodu 11:

Odstavec je rušen z důvodu duplicity úpravy. Shodná povinnost poskytnout informace o trestním postihu zdravotnického pracovníka v ČR, který hodlá vykonávat zdravotnické povolání v jiném členském státě, tomuto jinému členskému státu na základě jeho žádosti, je upravena v § 39 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb.

K bodu 12:

Transpozice čl. 7 odst. 2 směrnice 2005/36/ES, který stanoví výčet dokladů nezbytných doložit k oznámení hostující osoby. Doklady uvedené v čl. 7 odst. 2 písm. e) a f) nejsou součástí stávajícího znění § 27a odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb. upravujícího náležitosti oznámení hostující osoby. Z tohoto důvodu musí být toto ustanovení doplněno.

K bodu 13:

Jde o úpravu ustanovení činěnou v návaznosti na nově vložené písmeno h) do § 27a.

K bodu 14:

Transpozice čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice 2005/36/ES, kterým je zkrácena lhůta výkonu zdravotnického povolání v rámci EU v případě, že v domovském členském státě není odborná činnost regulována. Je tak nezbytné provést úpravu ustanovení § 27a odst. 5 zákona č. 95/2004 Sb., kde je tato lhůta explicitně uvedena.

K bodu 15:

Transpozice čl. 8 odst. 1 směrnice 2005/36/ES, který umožňuje členským států v rámci správní spolupráce ověřit pravost dokladů hostující osoby o bezúhonnosti a vyžádat si informace o odborné přípravě hostující osoby.

K bodu16:

Transpozice čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/36/ES, který stanoví mezní lhůtu 1 měsíce pro sdělení uznávacího orgánu o upuštění od ověřování odborné kvalifikace hostující osoby. Vzhledem ke skutečnosti, že stávající znění zákona č. 95/2004 Sb. tuto lhůtu nestanoví, je nezbytné provést úpravu předmětného ustanovení.

K bodu 17:

Nové ustanovení výslovně uvádí, že doložení čestného prohlášení o znalosti českého jazyka se nevyžaduje v případě, kdy nedochází k ověření odborné kvalifikace podle § 27b odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 95/2004 Sb. Jde o případy provádění jednorázových výkonů a pozvání taxativně stanoveným výčtem subjektů za účelem přádávání nebo nabývání odborných nebo praktických zkušeností. V těchto případech není dle názoru Ministerstva zdravotnictví znalost českého jazyka nezbytná, neboť nedochází k soustavnému poskytování zdravotních služeb. Požadavek znalosti českého jazyka v těchto případech by mohl omezit například realizaci mezinárodních odborných stáží v ČR nebo provádění pouze jednorázových výkonů vysoce erudovanými odborníky z jiných členských států v ČR.

K bodům 18 a 20:

Transpozice čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/36/ES, kde dochází ke změně lhůt v rámci procesu ověření odborné kvalifikace hostující osoby a dále je nově zavedena možnost členských států vyžádat si v rámci systému IMI informace o odborné kvalifikaci hostující osoby v případě, že existuje podstatný rozdíl mezi odbornou kvalifikací hostující osoby a způsobilostí, která je vyžadována v České republice, a to v takovém rozsahu, že by tento rozdíl mohl vážně ohrozit život, zdraví nebo bezpečnost osob.

K bodu 19:

Transpozice čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/36/ES, který nově doplňuje, že uložit hostující osobě povinnost prokázat znalost chybějících teoretických nebo praktických oblastí k vyrovnání podstatného rozdílu mezi odbornou kvalifikací hostující osoby a způsobilostí, která je vyžadována v České republice, lze pouze v případě, že takový rozdíl by mohl poškodit veřejné zdraví nebo bezpečnost a současně nelze-li jej vyrovnat odbornou praxí hostující osoby nebo jejími znalostmi, dovednostmi a schopnostmi získanými v rámci celoživotního učení, které za tímto účelem potvrdil příslušný subjekt. V tomto smyslu je tedy nezbytné doplnit znění ustanovení § 27a odst. 5.

K bodům 21 a 22:

Transpozice čl. 4a až 4e směrnice 2005/36/ES, které zavádí institut Evropského profesního průkazu. V případě, že byl evropský profesní průkaz zaveden pro určité povolání, držitel dotčené odborné kvalifikace se může rozhodnout, že o tento průkaz požádá, nebo může využít postupů stanovených v hlavách II a III směrnice 2005/36/ES. Vystavení Evropského profesního průkazu má pak stejné účinky jako uznání odborné kvalifikace nebo sdělení uznávacího orgánu o upuštění od ověření odborné kvalifikace v případě dočasného a příležitostného poskytování služeb hostující osobou. Vzhledem ke skutečnosti, že konkrétní postup při vystavení Evropského profesního průkazu stanoví obecná právní úprava zákona č. 18/2004 Sb., zákon č. 95/2004 Sb. pouze odkazuje na tuto obecnou úpravu.

K bodu 23:

Odstavec 10 je transpozice čl. 27 odst. 2a směrnice 2005/36/ES, který zavádí specifická nabytá práva lékařům, kteří absolvovali odbornou přípravu v období od 31. 12. 1983 do 1. 1. 1991 v Itálii, a to po předložení potvrzení vydaného příslušnými italskými orgány osvědčujícího, že dotyčná osoba skutečně a v souladu s právními předpisy vykonávala činnosti specializovaného lékaře v tomtéž specializačním oboru po dobu nejméně sedmi po sobě následujících let v průběhu deseti let předcházejících vydání potvrzení.

Odstavec 11 je transpozice čl. 37 odst. 4 směrnice 2005/36/ES, který zavádí specifická nabytá práva zubním lékařům, kteří absolvovali odbornou přípravu v období od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1997 ve Španělsku, a to po předložení potvrzení vydaného příslušnými orgány Španělska osvědčujícího splnění podmínek uvedených v čl. 37 odst. 4 písm. a) až c) směrnice 2005/36/ES.

Odstavec 12 je transpozice čl. 37 odst. 3 směrnice 2005/36/ES, který zavádí specifická nabytá práva zubních lékařů, kteří zahájili svou odbornou přípravu před 18. 1. 2016 včetně. V těchto případech směrnice 2005/36/ES stanoví postupovat dle zásad automatického uznávání odborné kvalifikace.

K bodu 24:

V návaznosti na možnost stanovenou v příloze VII bodu 2 směrnice 2005/36/ES je nově stanovena povinnost žadatele o uznání odborné kvalifikace podle ustanovení § 28a zákona č. 95/2004 Sb. doložit k této žádosti také potvrzení vydané příslušným orgánem státu, kde byla získána odborná kvalifikace dokládající, že odborná kvalifikace žadatele splňuje podmínky stanovené směrnicí 2005/36/ES a lze ji tak na tuto odbornou přípravu aplikovat. Jde o tzv. potvrzení konformity, které je při uznávání odborných kvalifikací vyžadováno v řadě členských států EU. Ve své podstatě jde o osvědčení pro výkon zdravotnického povolání v zahraničí, které vydává též Ministerstvo zdravotnictví podle ustanovení § 42 odst. 1 až 6 zákona č. 95/2004 Sb. Doložení tohoto osvědčení zrychlí řízení o uznání odborné kvalifikace, neboť odpadne případná nezbytnost ověřování odborné kvalifikace u domovského členského státu. Na striktním dodržení podmínek směrnice 2005/36/ES a jejich důsledného ověření je třeba u zdravotnických povolání bezpodmínečně trvat, neboť výkon těchto povolání má přímý dopad na život, zdraví nebo bezpečnost osob. Žadatel o uznání odborné kvalifikace podle ustanovení § 28b zákona č. 95/2004 Sb. k žádosti dokládá v souladu s citovaným ustanovením potvrzení tzv. nabytých práv (potvrzení o výkonu příslušného zdravotnického povolání po dobu nejméně 3 po sobě následujících let v průběhu 5 let předcházejících dni vydání potvrzení).

K bodu 25:

Transpozice čl. 53 odst. 3 směrnice 2005/36/ES, který nově upravuje podmínky pro možnost ověření jazykové znalosti. Provedené změny odráží především nově stanovenou povinnost provádět kontrolu jazykové znalosti až po vydání Evropského profesního průkazu nebo až po uznání odborné kvalifikace. V této návaznosti je třeba upravit ustanovení § 31 a § 32 zákona č. 95/2004 Sb.

K bodům 26 až 31

Nad rámec transpozice směrnice 2005/36/ES je upraveno ustanovení § 36a zákona č. 95/2004 Sb. a vloženo nové ustanovení § 34b upravující správní delikty a sankce za ně udělované. Provedená úprava nezasahuje do znění skutkových podstat jednotlivých správních deliktů. Úprava ustanovení vychází ze Zásad právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů, jejichž cílem je sjednocení právní úpravy v souladu s koncepcí současné reformy oblasti správního trestání, která je v gesci Ministerstva vnitra. Uvedené zásady právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů vychází z usnesení vlády č.162 ze dne 20. 2. 2002, kterým vláda schválila koncepci reformy správního trestání obsaženou v návrhu věcného záměru zákona o správním trestání. Současně vláda uložila ministrům a vedoucím ústředním orgánům státní správy koordinovat nové návrhy právní úpravy správního trestání ve své působnosti za účelem dosažení souladu nové právní úpravy s navrhovanou koncepcí správního trestání.

K bodu 32:

Transpozice čl. 56 odst. 1 směrnice 2005/36/ES, který blíže vymezuje stávající úpravu správní spolupráce mezi členskými státy za účelem uplatnění směrnice 2005/36/ES. V obecné rovině je tato spolupráce blíže vymezena v zákoně č. 18/2004 Sb. Úpravu této spolupráce deklaruje taktéž ustanovení § 26a zákona č. 95/2004 Sb. Ustanovení § 39 je rovněž dáno do souladu s novou právní terminologií v českém právním řádu, k níž od poslední novelizace zákona č. 95/2004 Sb. došlo.

Předmětné ustanovení upravuje pouze specifickou oblast týkající se informací o postihu za trestné činy, dále o postihu za disciplinární delikty nebo správní delikty, které souvisí s výkonem zdravotnického povolání nebo mohou mít vliv na zahájení výkonu zdravotnického povolání.

Disciplinární pravomoc vůči svým členům mají Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora a čeká lékárnická komora, které mohou uložit za porušení povinností specifikovaných v zákoně č. 220/1991 Sb. jako disciplinární postih podmíněné vyloučení nebo vyloučení z příslušné komory.

Pravomoc uložit postih za správní delikty, které souvisejí s výkonem zdravotnického povolání nebo mohou mít vliv na zahájení výkonu zdravotnického povolání má příslušný správní orgán, který uděluje oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách (z. č. 372/2011 Sb.), je také příslušný oprávnění k poskytování zdravotních služeb pozastavit, odejmout nebo v konkrétních zákonem stanovených případech toto oprávnění neudělit. Tento příslušný správní orgán zasílá stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí (pokud bylo takové rozhodnutí vydáno z důvodu ztráty plné svéprávnosti, bezúhonnosti, způsobilosti k samostatnému výkonu povolání nebo v návaznosti na uložení zákazu činnosti spočívající v poskytování zdravotních služeb) o změně, odejmutí nebo pozastavení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, subjektům uvedeným v § 19 odst. 4 zákona o zdravotních službách. Na základě předložené úpravy bude tedy příslušný správní orgán zasílat opis uvedených rozhodnutí také uznávacímu orgánu, příslušnému pro uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, neboť uvedené důvody pro vydání uvedeného rozhodnutí mají vliv nejen na poskytování zdravotních služeb ve smyslu zákona o zdravotních službách, ale také na samotný výkon zdravotnického povolání, tak jak je definován zákonem č. 95/2004 Sb. a zákonem č. 96/2004 Sb. Předmětné ustanovení upravuje způsob, jakým je Ministerstvo zdravotnictví oprávněno výše specifikované informace od příslušných orgánů získat tak, aby tak mohlo dostát povinnost správní spolupráce stanovené v čl. 56 odst. 1 směrnice 2005/36/ES spočívající ve výměně uvedených informací, tj. na základě dožádaných dokladů informovat, zda zdravotnickému pracovníkovi nebrání nic ve výkonu zdravotnického povolání v jiném členském státě EU.

K bodu 33:

Nad rámec požadavků směrnice 2005/36/ES je nově stanovena povinnost doložit k žádosti o vydání osvědčení podle § 42 odst. 2 zákona č. 95/2004 Sb. kopii dokladu o odborné nebo specializované způsobilosti lékaře, který specifikuje příloha V směrnice 2005/36/ES, jež byla do českého právního řádu transponována Sdělením Ministerstva zdravotnictví vyhlášeným ve Sbírce zákonů č. 275/2007, o vyhlášení dokladů osvědčujících nabytá práva o dosažené kvalifikaci lékaře, zubního lékaře, farmaceuta, všeobecné sestry a porodní asistentky, udělovaných na území členských států Evropské unie a seznamu diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci lékařů, zubních lékařů, farmaceutů, všeobecných sester a porodních asistentek, udělovaných na území členských států Evropské unie a institucí a orgánů, které je vydávají, a u oborů neuvedených v příloze V směrnice 2005/36/ES pak diplom o specializaci vydaný podle zákona č. 95/2004 Sb. Předmětné ustanovení předně reaguje na situaci z praxe, kdy velká část žadatelů o vydání výše uvedeného osvědčení nepředkládá diplom uvedený v příloze V směrnice 2005/36/ES potažmo v citovaném Sdělení Ministerstva zdravotnictví dokládá ke své žádosti pouze písemné potvrzení příslušné lékařské fakulty a absolvování příslušného magisterského studijního programu. Osvědčení tohoto potvrzení je však zmatečné pro uznávací orgány v jiném členském státě, neboť osvědčuje doklad o odborné kvalifikaci, který není uveden ve směrnici 2005/36/ES. Situace rovněž zdvojuje správní činnost Ministerstva zdravotnictví, jelikož část žadatelů nejprve žádá o osvědčení předmětného potvrzení a následně po vydání vysokoškolského diplomu žádá znovu o osvědčení tohoto diplomu.

K bodu 34:

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na úpravu správního trestání uvedenou v bodech 26 až 31.

K článku X:

Přechodné ustanovení řeší věcnou působnost platného a účinného znění zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách a získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta před dnem účinnosti navrhované novely. Ta řízení o uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti, která nebyla pravomocně skončena před účinností navrhované novely zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů a dalších souvisejících zákonů, se dokončí podle platného a účinného znění zákona č. 95/2004 Sb.

K části šesté (k novele zákona o nelékařských zdravotnických povoláních)

K článku XI:

K bodu 1:

Je upravena povinnost celoživotního vzdělávání, kterým by si zdravotničtí pracovníci obnovovali, zvyšovali, prohlubovali a doplňovali vědomosti a dovednosti v souladu s rozvojem v příslušném oboru a s nejnovějšími vědeckými poznatky v zájmu zachování bezpečného a účinného výkonu příslušného povolání. Pojem bezpečný a účinný výkon příslušného povolání je používán ve smyslu zajištění bezpečí pacientů i samotných zdravotnických pracovníků. Účinným výkonem povolání je myšleno zejména dosažení cíle stanoveného lékaři a ostatními zdravotníky (členy zdravotnického týmu) na základě anamnézy a stanovené diagnózy. Povinnost celoživotního vzdělávání je již v České republice stanovena v ustanovení § 53 odst. 2. V nyní navrhované úpravě je zohledněna změna textu příslušného článku směrnice a rovněž nutnost sdělit Evropské komisi znění právních předpisů stanovujících tuto povinnost. Transpozice čl. 22 odst. 1 písm. b) směrnice 2005/36/ES.

K bodu 2

Směrnice nově upravuje podmínky pro možnost ověření jazykové znalosti. Provedené změny odráží především nově stanovenou povinnost provádět kontrolu jazykové znalosti až po vydání Evropského profesního průkazu nebo až po uznání odborné kvalifikace. Ověření znalosti by nemělo být žádným uznáním, a proto se touto úpravou samostatně ověřování znalosti českého jazyka odděluje od procesů uznávání odborné kvalifikace nebo uznávání jiné způsobilosti. V této návaznosti se rovněž upravují ustanovení § 81 odst. 1 a 3 a § 82 odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb. Transpozice čl. 53 odst. 3 směrnice 2005/36/ES.

K bodům 3 až 5:

Právní předpisy Evropské unie rozšířily okruh osob, na které se vztahuje uznávání odborných kvalifikací podle směrnice 2005/36/ES. Okruh osob se rozšiřuje o státního příslušníka jiného než členského státu, byl-li mu na území České republiky nebo jiného členského státu povolen pobyt za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby, dále o státního příslušníka jiného než členského státu, který je obětí obchodování s lidmi nebo obdržel pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a který spolupracuje s příslušnými orgány, byl-li mu na území České republiky nebo jiného členského státu povolen pobyt za tímto účelem a o žadatele o vydání modré karty Evropské unie nebo držitele této karty, žadatele o vydání zaměstnanecké karty nebo držitele této karty anebo držitele povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky vydaného za jiným účelem než zaměstnání, který je na území zaměstnán.

K bodům 6 a 7

Směrnice nově upravuje podmínky pro možnost ověření jazykové znalosti. Provedené změny odráží především nově stanovenou povinnost provádět kontrolu jazykové znalosti až po vydání Evropského profesního průkazu nebo až po uznání odborné kvalifikace. Ověření znalosti by nemělo být žádným uznáním, a proto se touto úpravou samostatně ověřování znalosti českého jazyka odděluje od procesů uznávání odborné kvalifikace nebo uznávání jiné způsobilosti. V této návaznosti se upravuje ustanovení § 81 odst. 3 a § 82 odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb. Navazuje na transpozici čl. 53 odst. 3 směrnice 2005/36/ES.

K bodu 8:

Nově směrnice upravuje institut upravující postup oznamování Evropské komisi, a to právních předpisů týkajících se vydávaných dokladů o dosažené odborné kvalifikaci mimo jiné všeobecných sester a porodních asistentek a dále informací o trvání a obsahu vzdělávacích programů. Jde o tzv. notifikaci diplomů prostřednictvím systému pro výměnu informací („systém IMI“). Transpozice čl. 21a odst. 1 až 3 směrnice 2005/36/ES.

K bodu 9:

Spolupráce členských států je podrobně popsána v ustanoveních Hlavy VII zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace, ve znění pozdějších předpisů. V rámci této spolupráce se zavádí povinnost členských států spolupracovat a vyměňovat si informace přes systém Evropské komise pro výměnu informací a vnitřním trhu (systém IMI). Vzhledem ke skutečnosti, že podrobná úprava této spolupráce je upravena v zákoně č. 18/2004 Sb., který je pro oblast uznání kvalifikací lex generalis, zákon č. 96/2004 Sb. pouze odkazuje na aplikaci tohoto obecného předpisu. Transpozice čl. 56 odst. 2a směrnice 2005/36/ES.

K bodu 10:

Odstavec druhý je rušen z důvodu duplicity úpravy. Shodná povinnost poskytnout informace o trestním postihu zdravotnického pracovníka v ČR, který hodlá vykonávat zdravotnické povolání v jiném členském státě, tomuto jinému členskému státu na základě jeho žádosti, je upravena v § 95 zákona č. 96/2004 Sb. V návaznosti na zrušení odstavce 2 je rovněž zrušeno označení odstavce 1.

K bodu 11:

Směrnice stanoví výčet dokladů, které je nutné doložit k oznámení hostující osoby. Některé tyto doklady nejsou součástí stávajícího znění § 76a odst. 1 zákona č. 96/2004 Sb. upravujícího náležitosti oznámení hostující osoby. Z tohoto důvodu musí být toto ustanovení doplněno. Transpozice čl. 7 odst. 2 písm. e) a f) směrnice 2005/36/ES.

K bodu 12:

Jde o legislativně technickou úpravu v návaznosti na nově vložené písmeno h) do § 76a.

K bodu 13:

Směrnice zkracuje lhůta výkonu zdravotnického povolání v rámci EU v případě, že v domovském členském státě není odborná činnost regulována. Je tedy nezbytné provést tuto úpravu do zákona č. 96/2004 Sb., kde je tato lhůta explicitně uvedena. Transpozice čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice 2005/36/ES.

K bodu 14:

Možnost ověření pravosti dokladů o bezúhonnosti a informací o odborné přípravě hostující osoby v rámci spolupráce členských států. Transpozice čl. 8 odst. 1 směrnice 2005/36/ES.

K bodu 15:

Směrnice nově stanoví mezní lhůtu 1 měsíce pro sdělení uznávacího orgánu o upuštění od ověřování odborné kvalifikace hostující osoby. Vzhledem ke skutečnosti, že stávající znění zákona č. 96/2004 Sb. tuto lhůtu nestanoví, je nezbytné provést úpravu předmětného ustanovení. Transpozice čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/36/ES.

K bodu 16:

Nové ustanovení výslovně uvádí, že doložení čestného prohlášení o znalosti českého jazyka se nevyžaduje v případě, kdy nedochází k ověření odborné kvalifikace podle § 76b odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 96/2004 Sb. Jde o případy provádění jednorázových výkonů a pozvání taxativně stanoveným výčtem subjektů za účelem přádávání nebo nabývání odborných nebo praktických zkušeností. V těchto případech není dle názoru Ministerstva zdravotnictví znalost českého jazyka nezbytná, neboť nedochází k soustavnému poskytování zdravotních služeb. Požadavek znalosti českého jazyka v těchto případech by mohl omezit například realizaci mezinárodních odborných stáží v ČR nebo provádění pouze jednorázových výkonů vysoce erudovanými odborníky z jiných členských států v ČR.

K bodu 17:

Jde o úpravu odstraňující nepřesnosti tohoto odstavce spočívající v neuvedení správní lhůty pro oznámení žadateli. Dle věty druhé tohoto odstavce v případech, kdy se vyskytnou obtíže, které by mohly vést k prodlení, prodlouží ministerstvo lhůtu a oznámí uchazeči důvody prodlení a předpokládanou lhůtu, ve které bude rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace vydáno. V textu ovšem není uvedena lhůta, ve které toto oznámení o prodlení žadateli sdělí.

K bodům 18 a 19:

Ve směrnici dochází ke změně lhůt v rámci procesu ověření odborné kvalifikace hostující osoby a dále je nově zavedena možnost členských států vyžádat si v rámci systému IMI informace o odborné kvalifikaci hostující osoby v případě, že existuje podstatný rozdíl mezi odbornou kvalifikací hostující osoby a způsobilostí, která je vyžadována v České republice, a to v takovém rozsahu, že by tento rozdíl mohl vážně ohrozit život, zdraví nebo bezpečnost osob. Transpozice čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/36/ES

K bodu 20:

Směrnice zavádí institut Evropského profesního průkazu. V případě, že bude evropský profesní průkaz zaveden pro určité povolání, držitel dotčené odborné kvalifikace se může rozhodnout, že o tento průkaz požádá, nebo může využít postupů stanovených v hlavách II a III směrnice 2005/36/ES. Vystavení Evropského profesního průkazu má pak stejné účinky jako uznání odborné kvalifikace nebo sdělení uznávacího orgánu o upuštění od ověření odborné kvalifikace v případě dočasného a příležitostného poskytování služeb hostující osobou. Vzhledem ke skutečnosti, že konkrétní postup při vystavení Evropského profesního průkazu stanoví obecná právní úprava zákona č. 18/2004 Sb., zákon č. 96/2004 Sb. pouze odkazuje na tuto obecnou úpravu. Transpozice čl. 4a až 4e směrnice 2005/36/ES.

K bodu 21:

Jde o legislativně technickou úpravu v návaznosti na vložení nového odstavce 2 v § 76b. Zavedené odkazy je tedy nutno aktualizovat.

K bodu 22:

Jde o úpravu oddělující od sebe jednotlivá řízení o uznávání odborné kvalifikace, uznávání jiné způsobilosti a způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání nebo činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče na území České republiky. Jde o úpravu navazující na úpravu institutu ověřování znalosti českého jazyka. Ověření znalosti by nemělo být žádným uznáním, a proto se touto úpravou samostatně ověřování znalosti českého jazyka odděluje od procesů uznávání odborné kvalifikace nebo uznávání jiné způsobilosti. V této návaznosti se upravuje i ustanovení § 81 a § 82 odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb.

K bodu 23:

Směrnice konkretizuje případy automatického uznávání dokladů o dosažené odborné kvalifikaci k výkonu povolání porodních asistentek a celkovou délku studia v hodinách, včetně hodin teoretické a praktické výuky a stanoví specifikaci studia formou kreditního systému používaného v evropském vysokoškolském vzdělávání tzv. „ECTS“ kreditů. Transpozice čl. 41 odst. 1 směrnice 2005/36/ES. V souvislosti se změnou vzdělávacích programů pro porodní asistentky (délka studia a délka teoretické a praktické výuky) dle předchozího bodu je dalším předmětem úpravy povinnost pro členské státy automaticky uznávat kvalifikace porodních asistentek, které zahájily vzdělání před dnem nabytí účinnosti směrnice 2013/55/EU, tedy před 18. 1. 2016. Transpozice čl. 43 odst. 1a směrnice 2005/36/ES.

K bodu 24:

Jde o legislativně technickou úpravu v návaznosti na nově vložené odstavce.

K bodu 25:

Směrnice upravila nabytá práva u polských dokladů vydávaných všeobecným sestrám. Transpozice čl. 33 odst. 3 směrnice 2005/36/ES. Směrnice upravila rovněž nabytá práva u polských dokladů vydávaných porodním asistentkám. Transpozice čl. 43 odst. 3 směrnice 2005/36/ES.

K bodu 26:

Směrnice upravila nabytá práva u rumunských dokladů vydávaných všeobecným sestrám. Transpozice čl. 33a směrnice 2005/36/ES. Nad rámec znění směrnice 2013/55/EU, kterou se mění směrnice 2005/36/ES, se doplňuje oblast, která nebyla do českého právního řádu transponována. Jde o článek 43b směrnice 2005/36/ES, v kterém je postup v případě dokladů vydaných v Chorvatsku porodním asistentkám.

K bodu 27:

Jde o úpravu zpřesňující jednotlivá řízení o uznávání odborné kvalifikace, uznávání jiné způsobilosti a způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání nebo činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče na území České republiky. Jde o úpravu navazující na úpravu institutu ověřování znalosti českého jazyka. V případě ověření znalosti českého jazyka se nejedná o uznávání, a proto se touto úpravou samostatně ověřování znalosti českého jazyka odděluje od procesů uznávání odborné kvalifikace nebo uznávání jiné způsobilosti. V této návaznosti se upravuje i ustanovení § 77 a 82 odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb.

V návaznosti na možnost stanovenou v příloze VII bodu 2 směrnice 2005/36/ES je nově stanovena povinnost žadatele o uznání odborné kvalifikace doložit k této žádosti také potvrzení vydané příslušným orgánem státu dokládající, že odborná kvalifikace žadatele splňuje podmínky stanovené směrnicí 2005/36/ES (články 23, 31, 33, 33a u všeobecných sester, články 23, 40, 43, 43a a 743b u porodních asistentek a článek 11). Jde o tzv. potvrzení konformity, potvrzení o nabytých právech či potvrzení o specifických nabytých právech nebo potvrzení o dosažené úrovni kvalifikace, které je při uznávání odborných kvalifikací vyžadováno v řadě členských států EU.

Ve své podstatě jde o osvědčení pro výkon zdravotnického povolání v zahraničí, které vydává též Ministerstvo zdravotnictví podle ustanovení § 94 odst. 2 až 5 zákona č. 96/2004 Sb. Doložení tohoto osvědčení zrychlí řízení o uznání odborné kvalifikace, neboť odpadne případná nezbytnost ověřování odborné kvalifikace u domovského členského státu. Na striktním dodržení podmínek směrnice 2005/36/ES a jejich důsledného ověření je třeba u zdravotnických povolání bezpodmínečně trvat, neboť výkon těchto povolání má přímý dopad na život, zdraví nebo bezpečnost osob. Transpozice přílohy VII bodu 2 směrnice 2005/36/ES.

K bodům 28:

Směrnice nově upravuje podmínky pro možnost ověření jazykové znalosti. Provedené změny odráží především nově stanovenou povinnost provádět kontrolu jazykové znalosti až po vydání Evropského profesního průkazu nebo až po uznání odborné kvalifikace. V této návaznosti je třeba upravit ustanovení § 81 odst. 3 a § 82 odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb. Transpozice čl. 53 odst. 3 směrnice 2005/36/ES.

K bodům 29 až 33 a 37:

Jedná se o legislativně technickou úpravu v rámci širšího procesu revize oblasti správního trestání, které je ve věcné působnosti ministerstva vnitra.

K bodu 34:

Jde o úpravu odstraňující nepřesnosti tohoto odstavce. Odstavec dvě se týká osvědčení potvrzujících, že dosažená odborná příprava žadatele splňuje minimální požadavky na odbornou přípravu pro všeobecné sestry nebo porodní asistentky podle příslušného předpisu Evropského společenství, tedy konkrétně článku 31 u všeobecných sester a článku 40 u porodních asistentek. Protože směrnice 2005/36/ES nestanoví minimální požadavky na jednotlivé specializace všeobecných sester a porodních asistentek (na rozdíl např. od lékařů) není možné vydat osvědčení potvrzující, že dosažená specializovaná způsobilost je rovnocenná s přípravou podle uvedeného předpisu

K bodu 35:

Nad rámec požadavků směrnice 2005/36/ES je nově stanovena povinnost doložit k žádosti o vydání osvědčení podle § 94 odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb. kopii dokladu o odborné způsobilosti všeobecné sestry nebo porodní asistentky, který specifikuje příloha V směrnice 2005/36/ES, jež byla do českého právního řádu transponována Sdělením Ministerstva zdravotnictví vyhlášeným ve Sbírce zákonů č. 275/2007, o vyhlášení dokladů osvědčujících nabytá práva o dosažené kvalifikaci lékaře, zubního lékaře, farmaceuta, všeobecné sestry a porodní asistentky, udělovaných na území členských států Evropské unie a seznamu diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci lékařů, zubních lékařů, farmaceutů, všeobecných sester a porodních asistentek, udělovaných na území členských států Evropské unie a institucí a orgánů, které je vydávají. Předmětné ustanovení předně reaguje na situaci z praxe, kdy velká část žadatelů o vydání výše uvedeného osvědčení nepředkládá diplom uvedený v příloze V směrnice 2005/36/ES potažmo v citovaném Sdělení Ministerstva zdravotnictví a dokládá ke své žádosti pouze písemné potvrzení příslušné lékařské fakulty a absolvování příslušného bakalářského studijního programu. Osvědčení tohoto potvrzení je však zmatečné pro uznávací orgány v jiném členském státě, neboť osvědčuje doklad o odborné kvalifikaci, který není uveden ve směrnici 2005/36/ES.

K bodu 36:

Směrnice blíže vymezuje správní spolupráci mezi členskými státy za účelem uplatnění směrnice 2005/36/ES. V obecné rovině je tato spolupráce blíže vymezena v zákoně č. 18/2004 Sb. a dále v ustanovení § 75a zákona č. 96/2004 Sb. Ustanovení § 95 je rovněž dáno do souladu s novou právní terminologií, k níž v českém právním řádu od poslední novelizace těchto ustanovení v zákoně č. 96/2004 Sb. došlo.

Předmětné ustanovení upravuje pouze specifickou oblast týkající se informací postihu za trestné činy a o postihu za správní delikty, které souvisí s výkonem zdravotnického povolání nebo mohou mít vliv na zahájení výkonu zdravotnického povolání.

Pravomoc uložit postih za správní delikty, které souvisejí s výkonem zdravotnického povolání nebo mohou mít vliv na zahájení výkonu zdravotnického povolání má příslušný správní orgán, který uděluje oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách (z. č. 372/2011 Sb.), je také příslušný oprávnění k poskytování zdravotních služeb pozastavit, odejmout nebo v konkrétních zákonem stanovených případech toto oprávnění neudělit. Tento příslušný správní orgán zasílá stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí (pokud bylo takové rozhodnutí vydáno z důvodu ztráty plné svéprávnosti, bezúhonnosti, způsobilosti k samostatnému výkonu povolání nebo v návaznosti na uložení zákazu činnosti spočívající v poskytování zdravotních služeb) o změně, odejmutí nebo pozastavení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, subjektům uvedeným v § 19 odst. 4 zákona o zdravotních službách. Na základě předložené úpravy bude tedy příslušný správní orgán zasílat opis uvedených rozhodnutí také uznávacímu orgánu, příslušnému pro uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, neboť uvedené důvody pro vydání uvedeného rozhodnutí mají vliv nejen na poskytování zdravotních služeb ve smyslu zákona o zdravotních službách, ale také na samotný výkon zdravotnického povolání, tak jak je definován zákonem č. 95/2004 Sb. a zákonem č. 96/2004 Sb. Předmětné ustanovení upravuje způsob, jakým je Ministerstvo zdravotnictví oprávněno výše specifikované informace získat tak, aby tak mohlo dostát povinnost správní spolupráce stanovené ve směrnici spočívající ve výměně uvedených informací, tj. na základě dožádaných dokladů informovat, zda zdravotnickému pracovníkovi nebrání nic ve výkonu zdravotnického povolání v jiném členském státu EU. Transpozice čl. 56 odst. 2 směrnice 2005/36/ES.

K bodu 37:

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na úpravu správního trestání uvedenou v bodech 29 až 33.

K článku XII:

Přechodné ustanovení řeší věcnou působnost platného a účinného znění zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních před dnem účinnosti navrhované novely. Ta řízení o uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti, která nebyla pravomocně skončena před účinností navrhované novely zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů a dalších souvisejících zákonů, se dokončí podle platného a účinného znění zákona o nelékařských zdravotnických povoláních.

K části sedmé (k novele zákona o správních poplatcích)

K článku XIII:

K bodům 1 až 3:

Jde o formální rozdělení stávajícího správního poplatku dosud uvedeného v položce 7 pod písmenem

b) (přijetí žádosti o vydání rozhodnutí o uznání způsobilosti nebo o uznání odborné kvalifikace k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštních právních předpis

9)

o způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání). K rozdělení bylo přistoupeno v návaznosti na úpravu správního řízení, kterou si vyžádala podmínka směrnice 2005/36/ES, a to že ke kontrole znalosti jazyka může dojít až po rozhodnutí o uznání kvalifikace žadatele.

K bodu 4:

Problém správních poplatků spočívá v tom, že podle zákona č. 20/1987 Sb. je zpoplatněno udělení povolení k restaurování kulturních památek, a sice poplatkem ve výši 500,- Kč. Uznání odborné kvalifikace je zpoplatněno již při podání žádosti, a to poplatkem ve výši 2000,- Kč. Podle zákona č. 20/1987 Sb. lze sice spojit řízení o udělení povolení k restaurování kulturních památek a řízení o uznání odborné kvalifikace (§ 14a odst. 14 zákona č. 20/1987 Sb.), ale protože jde o zpoplatnění dvou různých institutů (přijetí žádosti a vydání povolení), dochází u „Evropanů“ de facto k přístupu k povolání za více peněz (2000,-Kč + 500,- Kč v kladném případě a 2000,-Kč, pokud mu povolení vydáno není), zatímco u našich občanů je to pouze 500,- Kč v kladném případě. Vzhledem k tomu, že kromě výše uvedené nerovnosti je činnost správního orgánu v zásadě totožná, ne-li složitější, jak v případě vyhovění žádosti o udělení povolení k restaurování kulturních památek, tak v případě nevyhovění této žádosti, považujeme za vhodnější zpoplatnit již samotné přijetí žádosti o udělení povolení k restaurování kulturních památek, a to částkou 2000,-Kč, jako je tomu u uznání odborné kvalifikace. Po této úpravě by tedy jak naši občané, tak „Evropané“ platili vždy 2000,-Kč již při podání žádosti o udělení povolení k restaurování kulturních památek, resp. uznání odborné kvalifikace a nikoliv za udělené povolení k restaurování kulturních památek. V písmeni c) se zavádí nový správní poplatek odpovídající novému institutu Evropského profesního průkazu, který je zaveden v zákoně o uznávání odborné kvalifikace. Na rozdíl od žádosti o uznání odborné kvalifikace je žádost o evropský profesní průkaz zvýhodněna polovičním správním poplatkem.

K bodu 5:

Pokud jde o provádění archeologických nálezů, považujeme za žádoucí zavést zde obdobný režim a navrhujeme zpoplatnit již podání žádosti o udělení povolení k provádění archeologických výzkumů. Podle platné právní úpravy udělení povolení k provádění archeologických nálezů není zpoplatněno, a není tomu tak ani u přijetí žádosti o vydání tohoto povolení. Zpoplatněno je pouze přijetí žádosti o uznání odborné kvalifikace (2000,-Kč), tedy je znevýhodněn zase jen „Evropan“. Cílem tedy je zpoplatnit přijetí žádosti o udělení tohoto povolení a jde-li o „Evropana“, spojit takové řízení s řízením o uznání odborné kvalifikace ve smyslu § 21 odst. 7 zákona č. 20/1987 Sb. Z těchto důvodů navrhujeme změnu správního poplatku a sjednocení pro oba výkony regulovaného povolání tak, jak jsme navrhli, tedy 2000,- Kč za přijetí žádosti o udělení povolení k restaurování kulturních památek a provádění archeologických výzkumů, namísto dosavadního udělení povolení k restaurování kulturních památek ve výši 500,- Kč.

K bodu 6: Jedná se o technickou zrušující úpravu nadbytečného ustanovení.

K bodu 7:

V zájmu sjednocení právní úpravy zpoplatnění úkonů souvisejících s prokazováním nebo uznáváním odborné způsobilosti se navrhuje obdobný režim, který je navržen pro povolení k restaurování a povolení k provádění archeologických výzkumů, i pro správní poplatky za ověřování odborné způsobilosti podle zákona o elektronických komunikacích, resp. její uznávání podle zákona o uznávání odborné kvalifikace. Lze považovat za žádoucí zpoplatnění již podání žádosti o vykonání zkoušky, kterou žadatel prokazuje odbornou způsobilost podle zákona o elektronických komunikacích a jež je předpokladem vydání průkazu odborné způsobilosti. Administrování zkoušky je procedurálně časově a finančně náročnější než samotné vydání průkazu odborné způsobilosti. Skládá se zejména z písemné pozvánky uchazeče na zkoušku, zpracování otázek pro písemné testy a jejich zveřejnění na elektronické úřední desce a na webových stránkách, jmenování zkušební komise, písemného testu a jeho vyhodnocení, ústního a praktického zkoušení. Podle dosud platné úpravy žadatelé nejsou dostatečně motivováni se ke zkoušce dostavit, či ji úspěšně složit. Po šesti měsících mohou opakovaně podat novou přihlášku ke zkoušce, aniž by platili jakýkoli poplatek, a to i opakovaně. Dosud platné znění Položky 108 rovněž neobsahuje zpoplatnění „evropských“ žadatelů o uznání odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné kvalifikace, a dostává se tak do rozporu s ustanovením § 22 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého uchazeč předkládá spolu se žádostí o uznání odborné kvalifikace uznávacímu orgánu doklad o zaplacení správního poplatku. Pro „evropské“ žadatele se však navrhuje nižší poplatek z důvodu, že ve valné většině případů jde o uznávání kvalifikace podle předložených dokladů, nikoliv o administrativně náročnou zkoušku.

K části osmé (k novele zákona o volném pohybu služeb)

K článku XIV:

K bodu 1:

Do ustanovení je promítnuta transpozice požadavku evropského práva, aby veškeré formality a informace, které lze splnit či získat prostřednictvím jednotných kontaktních míst, bylo možné splnit či získat i na dálku a pomocí elektronických prostředků. Nejedná se přitom o vytvoření nové instituce, ale o promítnutí činnosti fyzických jednotných kontaktních míst do prostředí internetu. V České republice již nyní elektronické jednotné kontaktní místo funguje, a to nikoliv jako samostatná instituce, ale jako webové rozhraní jednotných kontaktních míst. Účelem elektronického jednotného kontaktního místa je a) poskytovat informace ve smyslu § 14 způsobem umožňujícím dálkový přístup a b) zprostředkovat podání učiněná ve smyslu § 15 fyzickým jednotným kontaktním místům, která tato podání vyřídí. V praxi je podání automaticky postoupeno prostřednictvím systému SINPRO tomu fyzickému jednotnému kontaktnímu místu, v jehož územní působnosti tazatel podniká nebo chce podnikat (tato informace je v online formuláři označena jako povinná).

K bodu 2:

Ve formulaci odst. 1 je zohledněno rozšíření informační povinnosti jednotných kontaktních míst o problematiku související s uznáváním profesních kvalifikací. Dosavadní formulace se omezovala pouze na informace týkající se přístupu k činnosti poskytování služeb a nezohledňovala regulaci jejího následného výkonu a další související problematiku. V souladu s požadavky evropského práva stanovuje odst. 2 způsob, jakým jednotná kontaktní místa informace podle odst. 1 poskytují, tedy bezodkladně a způsobem, ve formě a v rozsahu, který zohledňuje konkrétní situaci a reálné potřeby tazatelů. Jednotné kontaktní místo by tedy mělo při poskytování informací zvážit situaci tazatelů a proaktivně je informovat o všech skutečnostech, které jsou z hlediska jejich záměru poskytování služeb relevantní. Informace mají být poskytnuty v co nejkratší lhůtě, a proto je vhodné, s přihlédnutím k reálným potřebám poskytovatelů služeb, v co nejvyšší míře používat prostředky elektronické komunikace, popřípadě telefon. Odst. 3 stanovuje, že vedle poskytování informací na základě individuálních žádosti jsou informace dle odst. 1 zveřejňovány také způsobem umožňujícím dálkový přístup pomocí elektronických prostředků prostřednictvím elektronického jednotného kontaktního místa. Odst. 4 stanovuje povinnost příslušných správních orgánů na požádání poskytnout informaci o způsobu, jakým požadavky zvláštních právních předpisů vykládá a aplikuje. Vedle zajištění řádné a plné implementace směrnice 2013/55/EU nová formulace zároveň vede ke zkvalitnění implementace směrnice 2006/123/EU a posílení transparentnosti a právní jistoty. Novela rovněž sjednocuje terminologii se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nahrazuje pojem „sdružení“ pojmem „spolek“.

K bodu 3:

Ve formulaci odst. 1 je zohledněno rozšíření povinnosti jednotných kontaktních míst zprostředkovat podání příslušným správním orgánům. Dosavadní formulace „žádost o oprávnění k poskytování služby“ a „oznámení a hlášení“ neumožňovaly zohlednit změny požadované směrnicí 2013/55/EU, a proto byla zvolena nová obecnější formulace „podání učiněná na základě jiného právního předpisu upravujícího přístup k činnosti poskytování služeb nebo její výkon“, která v sobě zahrnuje i právní úkony související s uznáváním profesních kvalifikací. V souladu s požadavky evropského práva stanovuje odst. 2 způsob, jakým lze zmíněné právní úkony uskutečnit. Vedle zajištění řádné a plné implementace směrnice 2013/55/EU nová formulace zároveň vede ke zkvalitnění implementace směrnice 2006/123/EU a posílení transparentnosti a právní jistoty.

K bodu 4:

V návaznosti na požadavek směrnice 2013/55/EU úprava směřuje k posunutí počátku běhu správní lhůty k vyřízení podání učiněného podle § 15 již na okamžik učinění podání u jednotného kontaktního místa. V této souvislosti je třeba zajistit, aby lhůta, která je správnímu orgánu příslušnému k vyřízení daného podání právními předpisy poskytnuta, nebyla dobou nezbytnou pro realizaci předání podání od jednotného kontaktního místa příslušnému správnímu orgánu a nebyla tak ohrožena efektivní ochrana veřejného zájmu. Tuto pojistku poskytuje ustanovení § 16 odst. 1 v původním znění, které stanoví jednotným kontaktním místům povinnost realizovat předání podání podle § 15 příslušnému správnímu orgánu neprodleně, tedy v zásadě v ten samý den, kdy je podání učiněno; v odůvodněných případech lze podání předat následující pracovní den. Předání podání se řídí příslušnými ustanoveními o doručování dle správního řádu. V případě, že je předání originálu podání uskutečňováno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, musí být zajištěn písemný doklad stvrzující, že písemnost byla doručena nebo že poštovní zásilka obsahující písemnost byla dodána, včetně dne, kdy se tak stalo. V takovém případě jednotné kontaktní místo datovou zprávou odeslanou prostřednictvím veřejné datové sítě souběžně informuje příslušný správní orgán o skutečnosti, že mu je dané podání předáváno, a to včetně data, kdy bylo předávané podání u jednotného kontaktního místa uskutečněno, a k této informaci připojí i elektronickou kopii podání, aby bylo zaručeno, že lhůta poskytnutá právními předpisy příslušnému správnímu orgánu na vyřízení podání nebude neúměrně zkrácena. Příslušný správní orgán datovou zprávou doručenou prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky potvrdí příslušnému jednotnému kontaktnímu místu přijetí předávaného podání.

K části deváté (k novele zákona o zdravotních službách)

K článku XV:

Směrnice upravuje způsoby spolupráce příslušných orgánů domovského a hostitelského členského státu. Jedním z těchto způsobů je výměna informací o trestním, disciplinárním nebo správním postihu, pokud by mohly mít vliv na výkon činností podle směrnice. Úprava části čtvrté vytváří podmínky pro to, aby mohl uznávací orgán příslušný pro uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání dostát svým povinnostem vyplývajícím ze směrnice. Navazuje úpravu zákona č. 95/2004 Sb. a zákona č. 96/2004 Sb., která implementuje čl. 56 odst. 2 směrnice. Systematicky však tato úprava, jejíž potřeba vzešla z mezirezortního připomínkového řízení, patří do zákona č. 372/2011 Sb.

Příslušný správní orgán, který uděluje oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách, je také příslušný oprávnění k poskytování zdravotních služeb pozastavit, odejmout nebo v konkrétních zákonem stanovených případech toto oprávnění neudělit. Tento příslušný správní orgán zasílá stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí (pokud bylo takové rozhodnutí vydáno z důvodu ztráty plné svéprávnosti, bezúhonnosti, způsobilosti k samostatnému výkonu povolání nebo v návaznosti na uložení zákazu činnosti spočívající v poskytování zdravotních služeb) o změně, odejmutí nebo pozastavení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, subjektům uvedeným v § 19 odst. 4. Na základě předložené úpravy bude tedy příslušný správní orgán zasílat opis uvedených rozhodnutí také uznávacímu orgánu, příslušnému pro uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, neboť uvedené důvody pro vydání uvedeného rozhodnutí mají vliv nejen na poskytování zdravotních služeb ve smyslu zákona o zdravotních službách, ale také na samotný výkon zdravotnického povolání, tak jak je definován zákonem č. 95/2004 Sb. a zákonem č. 96/2004 Sb.

K části desáté (k účinnosti)

K článku XVI:

Směrnice 2013/55/EU, která má být přijetím tohoto návrhu transponována, vstupuje v účinnost a její transpoziční lhůta uplyne dnem 18. ledna 2016. Z důvodu provázanosti právní úpravy obsažené v jednotlivých částech návrhu zákona se navrhuje, aby všechna ustanovení vstoupila v účinnost současně, a to dne 1. ledna 2016.

V Praze dne 29. července 2015

Mgr. Bohuslav Sobotka, v. r.

předseda vlády

Mgr. Kateřina Valachová, Ph.D., v. r.

ministryně školství, mládeže a tělovýchovy