zákon č. 127/2014 Sb.

Část první – změna zákona o civilním letectví

Čl. I

K bodu 1 (§ 1)

Úprava poznámek pod čarou č. 1 a 1a reaguje na zrušení některých unijních právních předpisů uvedených v těchto poznámkách pod čarou a na přijetí nových unijních právních předpisů.

K bodu 2 (§ 2)

K odst. 9: v návaznosti na nové znění Hlavy IV (Zjišťování příčin leteckých nehod

a incidentů a hlášení událostí) se z výše uvedené hlavy do definičního aparátu, obsaženého v § 2, přesouvá vymezení pojmu událost. Definice předmětného pojmu vychází z článku 2 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/42/ES ze dne 13. června 2003 o hlášení událostí v civilním letectví.

K odst. 10: jedná se o přesunutí definice obchodní letecké dopravy z § 56 odst. 1 za

účelem konsolidace základních pojmů používaných v tomto zákoně do jednoho paragrafu; v definici obchodní letecké dopravy bylo nahrazeno slovo „věcí“ slovem „nákladu“, které odpovídá terminologii používané v praxi a taktéž dochází k terminologickému sjednocení s legislativními akty vydávanými na úrovni EU.

K odst. 11 až 15: s ohledem na potřeby vyvolané novou úpravou zejm. části šesté

tohoto zákona bylo žádoucí definovat jednotlivé kategorie leteckých dopravců a pojem „série nepravidelných letů“. Kategorizace leteckých dopravců vychází z požadavku na jejich odlišnou regulaci při současném zohlednění členství ČR v EU. Vymezení pojmu „série nepravidelných letů“ odpovídá potřebám českého civilního letectví a vyplývá z dosavadních praktických zkušeností při povolování letů.

K bodu 3 a 22(§ 3 odst. 3,5 až 7 a 8, § 11, §17 odst. 1, §18 odst. 3, § 22 odst. 3, § 32 odst. 1 až 3 a 5, § 42b odst. 5, § 44 odst. 4, § 58 odst. 1, § 65, § 88 odst. 1, § 89 odst. 1, § 89 odst. 2, § 90 odst. 3, § 91 odst. 3, §98 odst. 3, § 102 odst. 2 a § 25 odst. 4)

Provádí se legislativně technická úprava textu, která reaguje na změnu, kterou přinesla Lisabonská smlouva. Jejím vstupem v platnost (1. 12. 2009) Evropská unie nahradila Evropské společenství a stala se jeho nástupkyní. Evropská společenství tak nadále zahrnují jen Evropské společenství pro atomovou energii.

K bodu 4 (§4 odst. 2)

Na základě požadavku Ministerstva vnitra bylo za účelem jeho zpřesnění reformulováno ustanovení upravující údaje, které se zapisují do leteckého rejstříku.

K bodu 5 až 7 (§ 7)

Ustanovení upravující institut schvalování typu výrobku je formulačně upraveno v souvislosti s realizací „Koncepce budoucí právní úpravy, která povede ke sjednocení právní úpravy postupů při výkonu jednotlivých správních agend s minimem odchylek a výjimek“. Právní úprava tohoto institutu je zakotvena v zákoně o civilním letectví od počátku jeho platnosti a Úřad pro civilní letectví má s tímto institutem praktické zkušenosti. Proces schvalování typu výrobku podle § 7 zákona o civilním letectví je velmi rozsáhlý a lze ho popsat následovně. Na základě podané žádosti dochází k jejímu přijetí a stanovení použitelných požadavků včetně zvláštních podmínek (předpisové základny), přičemž vlastní kategorie schvalovaného výrobku v souladu s předpisem letové způsobilosti určuje délku doby platnosti žádosti na schválení typu výrobku. Na základě použitelných požadavků žadatel předkládá ke schválení návrh přijatelných způsobů důkazů a po jejich schválení i vlastní certifikační program. Po jeho odsouhlasení začíná běžet proces vyšetřování prokazování předpisové základny. Během tohoto období je provedeno značné množství částečných závěrů během certifikačních jednání, pozemních, laboratorních a letových zkoušek a při schvalování certifikačních zpráv. Jedná se o průkaz předpisové základny, která má přibližně 400 požadavků-bodů, přičemž u většiny požadavků se nutno provést průkaz několika způsoby a často časově velmi odděleně. Současně se provádí i ověřování shody výrobku a zkušebního zařízení, která potvrzuje, že výrobek a zkušební zařízení odpovídají výkresové dokumentaci. Po úspěšném zakončení procesu prokazování a předání všech požadovaných certifikačních dokumentů a příruček s vyhovujícím výsledkem vydává certifikační tým Úřad pro civilní letectví závěrečnou zprávu obsahující doporučení pro vydání typového osvědčení a jeho vydáním je proces zakončen.

Na základě provedených konzultací se zástupci Úřadu pro civilní letectví dospělo Ministerstvo dopravy k závěru, že na řízení o schvalování typu výrobku je možné aplikovat ustanovení správního řádu s tím, že bude odchylně od správního řádu upraven okruh účastníků řízení tak, že účastníkem řízení o schválení typu výrobku bude jen žadatel, neboť široké pojetí účastníka podle současného správního řádu zakládá nebezpečí zablokování celého, již tak náročného a časově zdlouhavého řízení ze strany velkého počtu osob, které by se mohly za účastníka tohoto řízení považovat.

K § 7 odst. 1: účastníkem řízení o schválení typu výrobku bude pouze žadatel.

Jakékoli širší pojetí účastníka v tomto případě by vedlo k možnému zablokování již tak složitého a zdlouhavého řízení o schvalování typu výrobku.

K § 7 odst. 2: dochází k nahrazení slov „po dohodě se žadatelem“ slovy „po vyjádření

žadatele“. Nová formulace lépe odpovídá smyslu tohoto ustanovení, neboť není třeba dosáhnout dohody mezi Úřadem a žadatelem o stanovení předpisů určených pro schvalování typu výrobku mezinárodní smlouvou, na základě kterých bude daný typ výrobku schvalován, tyto předpisy budou Úřadem stanoveny po vyjádření žadatele týkající se konkrétního typu výrobku, o jehož schvalování v daném případě půjde.

K § 7 odst. 5: z důvodu složitosti celého procesu schvalování typu výrobku je z výše

uvedených důvodů potřeba upravit odchylně od správního řádu lhůtu pro vydání rozhodnutí o schválení typu výrobku, neboť v obecné lhůtě stanovené v ustanovení § 71 správního řádu není možné pro zdlouhavost a složitost celého tohoto řízení potřebné rozhodnutí vydat. Lhůta, v níž lze nejpozději vydat rozhodnutí o schválení typu výrobku se stanovuje na tři roky od zahájení řízení, není ovšem vyloučeno, že takové rozhodnutí bude vydáváno ve lhůtě kratší. Ve zvlášť složitých případech bude rozhodnutí vydáno do pěti let. Lhůta pro vydání rozhodnutí byla stanovena na základě poznatků o tom, jak ve skutečnosti tento proces v praxi probíhá, a to na základě konzultací se zástupci Úřadu pro civilní letectví, kteří mají s tímto institutem praktické zkušenosti.

K bodu 8 a 11 (§ 19 a 21)

Převážná část průkazů způsobilosti leteckého personálu je vydávána podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670/EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES, v platném znění, a nařízení vydaném na jeho základě. Unijní nařízení nepožadují jako podmínku pro vydání průkazu způsobilosti leteckého personálu prokázání bezúhonnosti. Vzhledem k této skutečnosti, jakož i při zvážení toho, že bezúhonnost leteckého personálu bude posuzována jako jedna z podmínek pro vstup bez doprovodu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru v rámci institutu ověření spolehlivosti podle části osmé zákona o civilním letectví, se navrhuje zrušit prokazování bezúhonnosti pro účely vydávání průkazu způsobilosti, a to i u těch průkazů způsobilosti leteckého personálu, které jsou vydávány podle vnitrostátní právní úpravy.

K bodu 9 (§ 19a)

Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670/EHS, nařízení (ES)č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES, v platném znění, byla zrušena směrnice Rady 91/670/EHS. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 19a představuje transpoziční opatření k předmětné směrnici, navrhuje se jeho zrušení.

K bodu 10 (§ 20 odst. 2)

Jde o provedení článku 13 odstavec 2 nařízení Komise (EU) č. 805/2011 ze dne 10. srpna 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k udělování průkazů způsobilosti a některých osvědčení řídících letového provozu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008, podle něhož členské státy mohou uložit místní jazykové požadavky, pokud to považují z bezpečnostních důvodů za nezbytné.

K bodu 12 až 15 (§ 22a)

Důsledek zavedení nové terminologie v § 2, přičemž daná ustanovení, související s bezpečnostní letovou normou dopravce, s jejím schvalováním Úřadem pro civilní letectví a se schvalováním výjimky z bezpečnostní letové normy, se váží výhradně k tuzemskému leteckému dopravci. Slovní spojení „osvědčení leteckého dopravce“, které zákon v dosavadním znění používá se mění v souladu s označením tohoto osvědčení v nařízení Rady (EHS) č. 3922/91 v platném znění a leteckých předpisech L 6/I a L6/II, a to v případě všech výskytů v rámci zákona o civilním letectví.

K bodu 16 (§ 22b)

Důsledek zavedení nové terminologie v § 2, přičemž dané ustanovení obsahující povinnosti leteckého dopravce se váže výhradně k tuzemskému leteckému dopravci.

K bodu 17 a 18 (§ 22c)

Důsledek zavedení nové terminologie v § 2, přičemž dané ustanovení obsahující povinnosti člena posádky letadla vůči leteckému dopravci se váže výhradně k tuzemskému leteckému dopravci.

K bodu 19 a 20 (§ 22d až 22m)

Problematika vydávání průkazů způsobilosti řídícího letového provozu a řídícího letového provozu žáka, požadavky na jazykové znalosti řídících letového provozu, určování místní doložky stanoviště řízení letového provozu, výcvik řídících letového provozu, řídících letového provozu žáků a provozních instruktorů výcviku, kvalifikace k výkonu činnosti provozního instruktora, provádění výcviku a jeho povolování, provádění zkoušek v rámci výcviku a jeho povolování, uznávání průkazů způsobilosti řídících letového provozu vydaných členským státem Evropské unie a evidenci průkazů způsobilosti řídících letového provozu a řídících letového provozu žáků byla do září 2011 na unijní úrovni upravena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/23/ES o licenci řídícího letového provozu Společenství. Tato směrnice však byla zrušena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1108/2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 216/2008 v oblasti letišť, uspořádání letového provozu a letových navigačních služeb a zrušuje směrnice 2006/23/ES. V současné době je tedy problematika řídících letového provozu komplexně upravena přímo použitelnými předpisy Evropské unie, a to nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1108/2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 216/2008 v oblasti letišť, uspořádání letového provozu a letových navigačních služeb a zrušuje směrnice 2006/23/ES a nařízením Komise (EU) č. 805/2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k udělování průkazů způsobilosti a některých osvědčení řídících letového provozu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008.

S ohledem na výše uvedené se jeví stávající právní úprava v uvedených ustanoveních jako duplicitní a je třeba ji z důvodu právní jistoty zrušit. Z tohoto důvodu je právní úprava obsažená v § 22d až 22m vypuštěna, přičemž odpovídajícím způsobem je upraven název (nadpis) hlavy III zákona o civilním letectví tak, aby obsahově odpovídal ustanovení § 23, které v části III zákona zůstává zachován.

K bodu 21 (§ 23)

S ohledem na vypuštění § 22d až 22m, upravujících otázky související s řídícími letového provozu, se vypouští věta v § 23 odkazující na jedno ze zrušovaných ustanovení.

K bodu 22 (§ 25 odst. 4)

Provádí se legislativně technická úprava textu, která reaguje na změnu, kterou

přinesla Lisabonská smlouva. Jejím vstupem v platnost (1. 12. 2009) Evropská unie nahradila Evropské společenství a stala se jeho nástupkyní. Evropská společenství tak nadále zahrnují jen Evropské společenství pro atomovou energii.

K bodu 23 až 29 (§ 34a až § 34d)

Navrhovanou právní úpravou dochází k zpřesnění právní úpravy osvědčení způsobilosti letiště, a to s ohledem na realizaci koncepce „Koncepce budoucí právní úpravy, která povede ke sjednocení právní úpravy postupů při výkonu jednotlivých správních agend s minimem odchylek a výjimek“. Odpovídajícím způsobem je upraven i skupinový nadpis nad § 34a.

Právní úprava tohoto institutu byla do zákona o civilním letectví začleněna zákonem č. 225/2006 Sb. (novela zákona o civilním letectví). V souladu s Přílohou č. 14 k Úmluvě o mezinárodním civilním letectví (Chicagská úmluva) je u mezinárodního veřejného letiště k jeho provozování zapotřebí osvědčení vydané vnitrostátním leteckým úřadem. Osvědčení způsobilosti letiště autoritativně stvrzuje skutečnosti, které jsou v něm uvedeny, a deklaruje shodu s požadavky stanovenými v této příloze k citované mezinárodní úmluvě. Osvědčení se váže k osobě provozovatele letiště a vzhledem k rozšířené možnosti získat povolení k provozování letiště občanem členského státu Evropské unie, a tedy i možnosti kapitálového vstupu cizích subjektů, které nemají trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky, zajišťuje zvýšený stupeň kontroly stanovených postupů při provozování civilního mezinárodního letiště. Z těchto důvodů byla zmíněnou novelou vložena do zákona o civilním letectví ustanovení upravující tento institut.

Pokud jde o ustanovení § 34a až 34c (osvědčení způsobilosti letiště), nejde o ustanovení, která by přímo vylučovala působnost správního řádu, nicméně z důvodu použité terminologie v těchto ustanoveních mohou vznikat pochybnosti, o jaký charakter správního řízení půjde, tedy zda půjde o řízení podle části druhé správního řádu (obecná ustanovení o správním řízení) či podle části čtvrté správního řádu (vyjádření, osvědčení a sdělení). Svým charakterem jde o řízení podle části druhé správního řádu, i z dikce ustanovení §§ 34a odst. 2, 34b odst. 34c odst. 4 vyplývá, že správní orgán (zde Úřad pro civilní letectví) vydává ve věci rozhodnutí, proto může být použití pojmu „osvědčení“ poněkud zavádějící. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o přeformulování příslušných ustanovení upravujících tento institut (rozhodování o provozně-technické způsobilosti letišť). V souladu s výše uvedeným je přeformulován i skupinový nadpis.

K § 34a: veřejné mezinárodní letiště je možné provozovat jen tehdy, pokud byla

schválena jeho provozně-technická způsobilost. Aktivně legitimovaným subjektem k podání žádosti o schválení této provozně technické způsobilosti letiště je provozovatel veřejného vnitrostátního letiště nebo neveřejného mezinárodního letiště, návrh stanoví i nutnou přílohu, kterou musí žadatel ke své žádosti přiložit a kterou je tzv. letištní příručka. Je stanovena i povinnost provozovatele letiště zaznamenávat v tomto dokumentu jakékoli změny a tyto ve stanovené lhůtě oznámit Úřadu.

K § 34b odst. 1: jde o sjednocení použité terminologie tak, aby bylo zřejmé, že jde

o rozhodování podle části druhé správního řádu.

K § 34b odst. 2: lhůta jednoho roku, jako lhůta, ve které správní orgán nejpozději

vydá rozhodnutí o schválení provozně-technické způsobilosti letiště byla převzata ze stávající právní úpravy tohoto institutu z následujících důvodů. Řízení o schvalování provozně- technické způsobilosti letiště je dlouhodobějším procesem, v průběhu něhož Úřad zkoumá, zda žadatel splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 34b odst. 1 (tedy zda veškerá zařízení, vybavení, provozní postupy a systém řízení bezpečnosti provozu na letišti, jakož i letecké služby poskytované na tomto letišti, uváděné v letištní příručce, jsou v souladu s leteckými předpisy a dále zda provozovatel letiště a letištní personál, uvedení v letištní příručce, splňují požadavky odborné způsobilosti pro provoz letiště a jeho údržbu stanovené leteckými předpisy), přičemž je třeba splnění těchto požadavků zkoumat v letním i v zimním období. Z konzultací se zástupci Úřadu pro civilní letectví vyplynulo, že by bylo možné rozhodnutí o schválení provozně technické způsobilosti letiště, pokud jde o stávající letiště, vydat i v kratším období a zpravidla tomu tak v případě současné právní úpravy (osvědčení způsobilosti letiště) bývá, nicméně v případě nového letiště zde je zájem na tom, aby Úřad mohl zkoumat a sledovat provoz na daném letišti po určitou dobu, aby mohl náležitě a kvalifikovaně posoudit splnění všech podmínek uvedených v ustanovení § 34b odst. 1.

K § 34b odst. 3 a 4: odvolání podané do rozhodnutí o zamítnutí žádosti o schválení

provozně-technické způsobilosti letiště nebude mít podle navrhované právní úpravy odkladný účinek, právní úprava obsažená v odstavci 3 je převedena do § 34c odst. 2

Podle stávající právní úpravy, pokud Úřad vydá rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání osvědčení provozně-technické způsobilosti nebo pokud rozhodne o odnětí tohoto osvědčení, zahájí z úřední povinnosti řízení o změně druhu letiště. Ustanovení o tomto řízení jsou v navrhované právní úpravě zrušena. Provozovatel letiště by měl mít sám právo rozhodnout o tom, zda letiště, které provozuje, bude mít statut letiště mezinárodního veřejného či vnitrostátního veřejného. Podle ustanovení § 25 zákona o civilním letectví o stanovení druhu letiště a o jeho změně rozhoduje Úřad na žádost provozovatele letiště po posouzení technických a provozních podmínek stanovených pro požadovaný druh letiště. Z toho vyplývá, že podmínkou pro stanovení druhu letiště (jakožto letiště mezinárodního veřejného) není zákonnou podmínkou předchozí vydání osvědčení způsobilosti letiště (podle navrhované právní úpravy schválení provozně technické způsobilosti). Pokud nebude schválena provozně technická způsobilost letiště či pokud bude toto schválení provozně- technické způsobilosti letiště zrušeno, nebude moci provozovatel letiště toto letiště fakticky provozovat jakožto letiště mezinárodní veřejné, nicméně statut mezinárodního veřejného letiště zůstane v platnosti, pokud sám v souladu s ustanovením § 25 zákona nepožádá o změnu druhu letiště. Nic také nebude bránit tomu, aby provozovatele letiště opětovně požádal o schválení provozně technické způsobilosti letiště a opětovně tak mohl v případě schválení fakticky své letiště provozovat jako letiště mezinárodní veřejné. Vedlejším přínosem navrhované právní úpravy tak bude i snížení administrativní zátěže Úřadu, který by musel z úřední povinnosti zahajovat řízení o změně druhu letiště.

K § 34c: jde o sankční opatření spočívající ve zrušení schválení provozně-technické

způsobilosti letiště, pokud bude Úřadem zjištěno, že zákonné podmínky stanovené v ustanovení § 34b odst. 1 nebudou splněny, pokud k odstranění těchto nedostatků nedojde ani v přiměřené lhůtě, která bude Úřadem k tomuto účelu poskytnuta. Pokud jde o odkladný účinek odvolání podaného do rozhodnutí Úřadu o zrušení schválení provozně-technické způsobilosti letiště a o řízení o změně druhu letiště v návaznosti na zrušení schválení provozně-technické způsobilosti letiště, platí odůvodnění uvedené výše.

K § 34d: výslovně je stanoveno, že provozně-technickou způsobilost letiště lze

schválit i u veřejného vnitrostátního letiště. K tomu, aby provozovatel vnitrostátního veřejného letiště mohl provozovat toto letiště jako mezinárodní veřejné, musí mít vydáno dále v souladu se stávající právní úpravou ještě rozhodnutí o stanovení druhu letiště podle ustanovení § 25 zákona o civilním letectví a povolení k provozování letiště, vydané Úřadem pro civilní letectví podle ustanovení §27 zákona.

K bodu 30 (§ 49a)

Úprava ustanovení § 49a je prováděcím (implementačním) opatřením v oblasti právní úpravy poskytování letových navigačních služeb v tzv. jednotném evropském nebi a výkonu správní kontroly (státního dozoru) s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/2004 ze dne 10. března 2004 o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi (nařízení o poskytování služeb).

K odstavci 1: ustanovení upravuje podmínky pro poskytování letových navigačních

služeb a pro poskytování letových provozních a meteorologických služeb v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie v této oblasti.

Definici letových navigačních služeb obsahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004 ze dne 10. Března 2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe (rámcové nařízení). Podle tohoto nařízení jsou:

- letovými navigačními službami služby letového provozu, komunikační služby, navigační služby a služby pro přehled o provozu, meteorologické služby pro letovou navigaci a letecké informační služby,

- letovými provozními službami různé letové informační služby, pohotovostní služby, letové poradní služby a služby řízení letového provozu (oblastní, přibližovací a letištní služby řízení letového provozu),

- meteorologickými službami zařízení a služby, které poskytují letadlům meteorologické předpovědi, hlášení a pozorování a další meteorologické informace a údaje, které státy poskytují pro využití v letectví, a

- navigačními službami rozumějí zařízení a služby, které poskytují letadlům informace k určování polohy a času.

Letové navigační služby může poskytovat právnická osoba, která je držitelem osvědčení vydaného podle shora citovaného nařízení č. 550/2004. Letové provozní služby a meteorologické služby může poskytovat právnická osoba, která navíc vedle tohoto osvědčení bude určena Úřadem pro civilní letectví.

Pro lepší orientaci uvádíme následující schéma leteckých služeb:

LETECKÉ SLUŽBY

LETOVÉLETECKÁSLUŽBY PŘISLUŽBY PŘI NAVIGAČNÍSLUŽBAPŘEDLETOVÉODBAVOVACÍM SLUŽBYPÁTRÁNÍ APŘÍPRAVĚ APROCESU

ZÁCHRANYMONITOROVÁNÍNA LETIŠTI LETU

SLUŽBY PRO PŘEHLED O PROVOZU

SLUŽBY LETOVÉHOMETEOROLOGICKÉ PROVOZU (LETOVÉSLUŽBY PROVOZNÍ SLUŽBY)

LETECKÉ INFORMAČNÍKOMUNIKAČNÍ NAVIGAČNÍ SLUŽBYSLUŽBY SLUŽBY

SLUŽBY ŘÍZENÍLETOVÉ INFORMAČNÍPOHOTOVOSTNÍLETOVÉ PORADNÍ LETOVÉHO PROVOZUSLUŽBYSLUŽBYSLUŽBY

OBLASTNÍPŘIBLIŽOVACÍLETIŠTNÍ SLUŽBA ŘÍZENÍSLUŽBA ŘÍZENÍSLUŽBA ŘÍZENÍ

K odstavci 2: ustanovení upravuje podmínky zrušení určení k poskytování letových

provozních služeb nebo meteorologických služeb ze strany Úřadu pro civilní letectví.

K odstavci 3: v ustanovení dochází k formulační úpravě v souladu s provedením shora

uvedených přímo použitelných předpisů Evropské unie v celém § 49a.

K odstavci 4 až 8: v souladu s čl. 10 nařízení č. 550/2004 je umožněno poskytovat letové

provozní služby a meteorologické služby také právnické osobě, která byla určena k poskytování těchto služeb podle nařízení č. 550/2004 jiným státem a která je zároveň smluvní stranou písemné smlouvy uzavřené podle čl. 10 odst. 2 tohoto nařízení s osobou určenou Úřadem pro civilní letectví k poskytování těchto služeb (smlouva o využití služeb). Podmínkou platnosti smlouvy o využití služeb je její schválení ze strany Úřadu pro civilní letectví. Zákon stanoví také podmínky pro toto schválení, jakož i podmínky pro změnu této smlouvy a podmínky pro zrušení oprávnění poskytovat letové provozní služby nebo meteorologické služby na základě zmíněné smlouvy o využití služeb.

K odstavci 9: v ustanovení dochází k formulační úpravě v souladu s provedením shora

uvedených přímo použitelných předpisů Evropské unie v celém § 49a.

K bodu 31 (§ 49h)

V souvislosti s realizací projektu „Koncepce budoucí právní úpravy, která povede ke sjednocení právní úpravy postupů při výkonu jednotlivých správních agend s minimem odchylek a výjimek“ se nově se formuluje ustanovení § 49h.

Toto ustanovení navazuje na právní úpravu opatření k regulaci odbavovacích služeb, a to

A) opatření k regulaci odbavovacích služeb z důvodu zajištění bezpečnosti (právní úprava obsažená v § 49f v návaznosti na ustanovení § 49h) a

B)opatření k regulaci odbavovacích služeb z důvodu provozního přetížení letiště (právní úprava obsažena v ustanovení § 49g v návaznosti na ustanovení § 49h).

Právní úprava tohoto institutu byla do zákona o civilním letectví začleněna zákonem č. 258/2002 Sb. (novela zákona o civilním letectví), kterým došlo k transpozici směrnice Rady 96/67/ES ze dne 15. října 1996 o přístupu na trh odbavovacích služeb na letištích Společenství, a to zákonem č. 258/2002 Sb. Úřad pro civilní letectví dosud daná ustanovení zákona neaplikoval, nemá tedy s tímto institutem žádné praktické zkušenosti.

V obou případech těchto opatření k regulaci vydá Úřad pro civilní letectví regulační opatření písemně a zveřejní je v Letecké informační příručce nejpozději jeden kalendářní měsíc přede dnem jeho zavedení. O těchto opatřeních a jejich důvodech Úřad pro civilní letectví současně informuje Evropskou komisi, a to nejpozději 3 měsíce před zavedením těchto opatření. Podle citované směrnice Evropská komise rozhodne do tří měsíců po oznámení členským státem a toto rozhodnutí je zveřejněno v Úředním věstníku Evropské Unie, přičemž Evropská komise může schválit rozhodnutí členského státu, nebo je odmítnout, jestliže má za to, že nebyla prokázána existence údajných omezení nebo že nejsou tak vážná, aby ospravedlňovala výjimku, a konečně může Evropská komise také požadovat od členského státu, aby změnil rozsah odchylek (regulace odbavovacích služeb) nebo je omezil na ty části letiště, kde bylo prokázáno, že údajná omezení existují. Pokud Evropská komise s těmito opatřeními vysloví nesouhlas, Úřad pro civilní letectví tato opatření změní nebo zruší. Platný zákon dále stanoví náležitosti opatření k regulaci odbavovacích služeb.

Na základě provedených konzultací se zástupci Úřadu pro civilní letectví dospělo Ministerstvo dopravy k názoru, že je možné proces rozhodování o opatřeních k regulaci odbavovacích služeb podle ustanovení § 49f a § 49g v návaznosti na § 49h možné podřídit režimu správního řádu. Navrhovaná právní úprava stanoví náležitosti rozhodnutí, kterým se opatření k regulaci odbavovacích služeb zavádí. Dále je stanovena povinnost Úřadu pro civilní letectví oznámit Evropské komisi navrhované opatření, a to alespoň čtyři měsíce přede dnem, kterým má být opatření zavedeno. Uvedená lhůta čtyř měsíců je zde stanovena s ohledem na to, že Evropská komise rozhodne o navrhovaném opatření v souladu s ustanovením článku 9 směrnice Rady 96/67/ES ze dne 15. října 1996 o přístupu na trh odbavovacích služeb na letištích Společenství do tří měsíců od oznámení členského státu o takovém opatření. Správní řízení o vydání rozhodnutí, kterým se zavádí opatření k regulaci, se na tuto dobu ze zákona zastaví. Správní řízení skončí vydáním rozhodnutí, které se doručí veřejnou vyhláškou. Proti rozhodnutí, kterým se zavádí opatření k regulaci odbavovacích služeb lze podat odvolání, které nemá odkladný účinek. Rozhodnutím se buď regulační opatření zavede (pokud Evropská komise s návrhem opatření vysloví souhlas) nebo bude řízení Úřadem pro civilní letectví zastaveno (pokud Evropská komise s návrhem opatření vysloví nesouhlas). V případě požadavku na změny navrhovaného opatření ze strany Evropské komise je Úřad těmito požadavky vázán.

K bodu 32 (§ 49i)

Nadpis § 49i se formulačně zpřesňuje.

K bodu 33 (§ 49j odst. 2)

Napravuje se legislativně technický nedostatek způsobený dřívější novelou zákona

o civilním letectví, kdy v ustanovení § 49j odst. 2 bylo ponecháno nesprávné označení orgánu příslušného ke stanovení podmínek a postupu výběrového řízení a způsobu hodnocení žádostí o poskytování odbavovacích služeb, kterým je správně Úřad pro civilní letectví.

K bodu 34 (§ 49j odst. 3)

Dochází k formulačnímu zpřesnění ustanovení.

K bodu 35 (§ 55 až 55d)

Změna znění hlavy IV zákona o civilním letectví souvisí provedením (implementací) přímo použitelného předpisu Evropské unie v oblasti odborného zjišťování příčin leteckých nehod a incidentů a hlášení událostí, kterým je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 996/2010 ze dne 20. října 2010 o šetření a prevenci nehod a incidentů v civilním letectví a o zrušení směrnice 94/56/ES. Stávající právní úprava v oblasti zjišťování příčin leteckých nehod a incidentů a hlášení událostí, obsažená v hlavě IV zákona o civilním letectví, byla do zákona vtělena v souvislosti s provedením transpozice směrnice Rady 94/56/ES ze dne 21. listopadu 1994, kterou se zavádějí základní zásady pro vyšetřování nehod a nahodilých událostí v civilním letectví a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/42/ES ze dne 13. června 2003 o hlášení událostí v civilním letectví. Směrnice 94/56/ES však byla shora uvedeným nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 996/2010 plně nahrazena. V této souvislosti dochází k úpravě znění hlavy IV zákona s tím, že v zákoně budou nadále obsažena jednak ustanovení, jimiž je třeba zmíněný přímo použitelný předpis Evropské unie na národní úrovni provést, dále ustanovení týkající se šetření jiných než vážných incidentů (neboť toto šetření nespadá do působnosti nařízení č. 996/2010, ale podléhá plně vnitrostátní právní úpravě obsažené v zákoně o civilním letectví) a ustanovení transponující směrnici 2003/42/ES.

K § 55: ustanovení je provedením článku 4 odst. 1 až 3 nařízení č. 996/2010, podle něhož

každý členský stát zajistí, aby šetření byla vedena nebo kontrolována stálým vnitrostátním orgánem pro šetření v civilním letectví (dále jen "orgán pro šetření"), který je schopen vést nezávisle úplná šetření sám nebo na základě dohod s jinými orgány pro šetření bez vnějšího zásahu. Orgán pro šetření musí být funkčně nezávislý zejména na leteckých úřadech odpovídajících za letovou způsobilost, vydávání osvědčení, letovou činnost, údržbu, udělování licencí, řízení letového provozu nebo provoz letiště a obecně na všech jiných stranách nebo subjektech, jejichž zájmy nebo poslání by mohly být ve střetu s úlohou svěřenou orgánu pro šetření nebo by mohly ovlivnit jeho objektivnost. Orgán pro šetření nesmí během šetření od nikoho vyžadovat ani přijímat pokyny a má při provádění šetření neomezenou pravomoc. Tímto orgánem je, stejně jako je tomu na základě stávající právní úpravy, Ústav pro zjišťování příčin leteckých nehod. Ustanovení upravuje postavení tohoto orgánu, jakož i postavení jeho ředitele a inspektorů.

K § 55a: ustanovení obsahuje vymezení působnosti Ústavu pro zjišťování příčin

leteckých nehod (dále jen „Ústav“), povinnosti inspektorů Ústavu a zakotvuje nezávislost Ústavu, jeho ředitele a inspektorů při zjišťování příčin leteckých nehod a incidentů. Ústav tedy bude

a) zjišťovat příčiny leteckých nehod a vážných incidentů (v tomto případě bude postupovat dle nařízení č. 996/2010). V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že v souladu s čl. 5 odst. 1 a 2 nařízení č. 996/2010 bude Ústav povinně zjišťovat příčiny leteckých nehod a vážných incidentů letadel neuvedených v příloze II nařízení č. 216/2008, zatímco příčiny leteckých nehod a vážných incidentů letadel uvedených v příloze II nařízení č. 216/2008 bude zjišťovat za předpokladu, že z nich chce vyvodit bezpečnostní ponaučení;

b) zjišťovat příčiny jiných než vážných incidentů. Vzhledem k tomu, že šetření příčin jiných než vážných incidentů nespadá do působnosti nařízení, bude v tomto případě Ústav postupovat podle příslušných ustanovení zákona o civilním letectví;

c) shromažďovat, zpracovávat, vyhodnocovat a uchovávat údaje o hlášených událostech. V mimořádných nebo skutkově složitých případech mohou inspektoři Ústavu využít pomoci odborného konzultanta, který má znalosti speciálního oboru, zákon upravuje oprávnění a povinnosti konzultanta v průběhu zjišťování příčin letecké nehody. Zákon obsahuje také ustanovení upravující spolupráci Ústavu se stálými orgány pro koordinaci složek integrovaného záchranného systému, a v uvedených případech i s Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra.

K § 55b: s ohledem na to, že se nařízení č. 996/2010 podle článku 3, vymezujícího oblast

jeho působnosti, vztahuje pouze na šetření leteckých nehod a vážných incidentů, bude zákon o civilním letectví nadále obsahovat právní úpravu týkající se zjišťování příčin jiných než vážných incidentů, které bude Ústav provádět ovšem pouze v případě, pokud lze jeho zjištění účelně využít k jejich předcházení. Ustanovení upravuje povinnost pilota nebo provozovatele letadla nahlásit takový incident Ústavu, oprávnění inspektorů Ústavu při zjišťování jejich příčin, jakož i povinnost inspektora Ústavu zpracovat o takovém incidentu zprávu, která je zveřejňována způsobem umožňujícím dálkový přístup a předávána Ministerstvu dopravy, Úřadu pro civilní letectví a osobám, které by mohly s ohledem na provozní bezpečnost civilního letectví mít prospěch z jejích závěrů. Leteckou nehodu definuje citované nařízení jako událost spojená s provozem letadla, která v případě letadla s posádkou nastane mezi okamžikem nástupu osob do letadla s úmyslem letět a okamžikem výstupu všech těchto osob nebo která v případě letadla bez posádky nastane mezi okamžikem, kdy je letadlo připraveno k pohybu za účelem letu, a okamžikem, kdy se zastaví na konci letu a hlavní pohonný systém je vypnut, přičemž během této doby:

a) byl někdo smrtelně nebo těžce zraněn následkem:

- toho, že byl v letadle, nebo

- přímého kontaktu s kteroukoli částí letadla včetně částí, které se od letadla oddělily, nebo

- přímým působením proudu plynů vytvořených letadlem,

s výjimkou případů, kdy ke zranění došlo přirozeným způsobem nebo způsobil-li si ho postižený sám nebo bylo-li způsobeno jinou osobou anebo jestliže šlo o černého pasažéra ukrývajícího se mimo prostory normálně používané pro cestující a posádku; nebo

b) letadlo bylo poškozeno nebo trpí konstrukční závadou tak, že toto poškození nepříznivě ovlivňuje pevnost konstrukce, provozní nebo letové charakteristiky letadla a obvykle by vyžadovala rozsáhlou opravu nebo výměnu postižené části, s výjimkou poruchy nebo poškození motoru, nebo je-li omezeno na pouhý motor, včetně jeho krytu nebo příslušenství, vrtule, okrajové části křídel, antény, sondy, lopatky, pneumatiky, brzdy, kola, aerodynamické kryty, panely, kryty podvozkových šachet, okna, povrch letadla, například malá promáčknutí nebo proražené díry, nebo s výjimkou menšího poškození listů hlavního rotoru, listů ocasního rotoru, podvozku a poškození, které je důsledkem krupobití či srážky s ptákem, včetně děr v krytu radarové antény, nebo

c) letadlo je nezvěstné nebo je zcela nedostupné.

Vážným incidentem se podle nařízení rozumí incident, který souvisí s provozem letadla, jehož okolnosti naznačují vysokou pravděpodobnost nehody a který v případě letadla s posádkou nastane mezi okamžikem nástupu osob do letadla s úmyslem letět a okamžikem výstupu všech těchto osob nebo který v případě letadla bez posádky nastane mezi okamžikem, kdy letadlo je připraveno k pohybu za účelem letu, a okamžikem, kdy se zastaví na konci letu a hlavní pohonný systém je vypnut; seznam příkladů vážných incidentů je uveden v příloze k tomuto nařízení.

Incidentem se podle nařízení rozumí událost, jiná než nehoda, spojená s provozem letadla, která postihuje nebo by mohla postihnout provozní bezpečnost.

K § 55c: ustanovení upravuje možnost Ústavu zjišťováním příčin incidentů a leteckých

nehod, při nichž nedošlo k usmrcení osob, pověřit právnickou osobu, jakož i povinnosti pověřené osoby, postup, jaký je pověřená osoba povinna při zjišťování příčin incidentů a leteckých nehod dodržovat, a důvody pro odejmutí pověření ze strany Ústavu.

K § 55d: ustanovení upravuje v souladu s čl. 4 odst. 1 směrnice 2003/42/ES povinnost

uvedených subjektů hlásit Ústavu každou událost, kterou se rozumí pro účely hlášení rozumí přerušení, závada, porucha nebo jiná mimořádná okolnost, která ovlivňuje nebo by mohla ovlivnit bezpečnost letu a která současně nemá za následek leteckou nehodu nebo vážný incident. Tato hlášení vede a uchovává Ústav v elektronické podobě za účelem jejich poskytnutí příslušným orgánům členských států Evropské unie a Evropské komisi, každoročně pak tato hlášení zveřejňuje v rámci souhrnné bezpečnostní zprávy.

K bodu 36 (§ 56)

Definice obchodní letecké dopravy z § 56 odst. 1 byla přesunuta do § 2 za účelem konsolidace základních pojmů používaných v tomto zákoně do jednoho paragrafu.

K bodu 37 až 43 (§ 62, § 67, § 68)

Důsledek zavedení nové terminologie v § 2, přičemž daná ustanovení se váží výhradně k tuzemskému leteckému dopravci. Slovní spojení „osvědčení leteckého dopravce“, které zákon v dosavadním znění používá, se mění v souladu s označením tohoto osvědčení v nařízení Rady (EHS) č. 3922/91 v platném znění a leteckých předpisech L 6/I a L6/II, a to v případě všech výskytů v rámci zákona o civilním letectví.

K bodu 44 (§ 68 odst. 1)

Zrušení povinnosti pro leteckého dopravce provozovat obchodní leteckou dopravu podle podmínek provozního oprávnění cizího státu, která se s ohledem na vývoj v oblasti regulace obchodní letecké dopravy jeví jako nadbytečná.

K bodu 45 (§ 68 odst. 2)

Ustanovení ukládající povinnost tuzemského leteckého dopravce oznamovat Úřadu počet vykonaných letů do zahraničí se zrušuje, neboť se v praxi neaplikuje, tato povinnost nemá praktické opodstatnění.

Nové znění § 68 odst. 2 je provedením čl. 21 odst. 2 nařízení EP a Rady (EU) č. 996/2010 ze dne 20. října 2010 o šetření a prevenci nehod a incidentů v civilním letectví a o zrušení směrnice 94/56/ES. Implementační ustanovení zavádí povinnost tuzemského leteckého dopravce vypracovat plán pomoci obětem leteckých nehod stanoveného obsahu.

K bodu 46 (§ 68 odst. 3 až 7)

Zrušené odst. 3 až 7 z § 68 byly v nezměněné podobě, vyjma nezbytných redakčních úprav, vloženy do § 69 jako odst. 2 až 5.

K bodu 47 (§ 69)

Ustanovení nyní obsahuje komplexní úpravu předávání údajů o cestujících, která byla původně upravena v § 68 odst. 3 až 7 a v § 69. Ve znění jednotlivých odstavců nedošlo, vyjma nezbytných redakčních úprav, k textovým ani obsahovým změnám.

K bodu 48 (§ 70 a 70a)

K § 70 odst. 1: je zachována pouze povinnost informovat o záměru provozovat

pravidelnou obchodní leteckou dopravu z ČR do státu mimo EU, což je důležité např. pro účely určení leteckého dopravce k provozu do daného státu či pro zjištění potřeby udělení přepravního práva na konkrétní linku. Povinnost mít provozní oprávnění těchto států (původní právní úprava) vyplývá již z konkrétních právních norem každého takového státu.

K § 70 odst. 2: udělení přepravního práva má smysl pouze v případech, pokud nelze

vyhovět všem leteckým dopravcům, kteří by mohli mít zájem o pravidelný provoz na dané lince, tzn. pouze v případech, kdy je podle mezinárodní smlouvy omezen přístup leteckých dopravců na přepravní trh mezi Českou republikou a druhou smluvní stranou. Cílem je administrativně nezatěžovat letecké dopravce, kteří mohou využívat přepravní práva na daném trhu neomezeně. Tento princip je v souladu s čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 847/2004 ze dne 29. dubna 2004 o sjednávání a provádění dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o leteckých službách. Rozsah konkrétního přepravního práva je dán rozhodnutím o udělení tohoto práva a jeho podmínkami. Může se jednat např. o stanovený počet týdenních frekvencí na dané lince, o druh dopravy, zda jde o osobní, nákladní nebo kombinaci těchto druhů dopravy, apod.

K § 70a odst. 1: došlo ke sjednocení použití výrazů „přepravní právo/přepravní práva“

do jednotného čísla a zavedení nové terminologie „letecký dopravce Evropské unie“, která upřesňuje adresáty právní normy.

K § 70a odst. 2: do textu zákona se dostávají náležitosti podání vedle obecných

náležitostí podle správního řádu, které jsou doposud upraveny vyhláškou č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, což odpovídá současné legislativní praxi. Tyto náležitosti se na základě dosavadních zkušeností dále upřesňují či doplňují.

K bodu 49 (§ 70b)

Zrušují se slova „a současně způsobem umožňujícím dálkový přístup“, protože publikace tímto způsobem je již pokryta § 26 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 50 (§ 70c a 70d)

K § 70c odst. 1: na základě dosavadních zkušeností dochází k upřesnění a doplnění

kritérií, ke kterým se přihlíží při rozhodování o udělení přepravního práva. Cílem je stanovit taková kritéria, která budou co nejlépe zajišťovat vhodný výběr nabízeného produktu na dané lince.

K § 70c odst. 2: pokud to umožňuje mezinárodní smlouva, která je součástí právního

řádu, je dána možnost udělit přepravní právo více žadatelům. Upřesňuje se tak možný postup správního orgánu, pokud je to mezinárodní smlouvou umožněno.

K § 70c odst. 3: nově se pro platnost uděleného přepravního práva zavádí doba

neurčitá namísto dosavadních deseti let od nabytí právní moci rozhodnutí o udělení přepravního práva. To souvisí s novou úpravou možnosti udělení tohoto přepravního práva jinému leteckému dopravci po určité době.

K § 70c odst. 4: podmínky pro výkon přepravního práva mohou být součástí

rozhodnutí o udělení přepravního práva. Může se v nich stanovit např. druh a rozsah poskytovaných služeb v rámci uděleného přepravního práva na danou linku. Vzhledem k možnému vývoji provozních záležitostí a smluvního rámce od udělení přepravního práva je žádoucí disponovat nástrojem, jak tyto podmínky obsažené v rozhodnutí měnit na žádost leteckého dopravce či z moci úřední. Může se jednat např. o navýšení počtu provozovaných frekvencí v případě změny kapacitních limitů sjednané s příslušnou třetí zemí.

K § 70c odst. 5: zrušují se slova „a současně způsobem umožňujícím dálkový

přístup“, protože publikace tímto způsobem je již pokryta § 26 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

K § 70c odst. 6: je stanovena oznamovací povinnost leteckého dopravce, který má

uděleno přepravní právo na konkrétní linku. Jedná se o skutečnosti, které mají podstatný vliv na další výkon tohoto přepravního práva. Obecně se jedná o skutečnosti, které významně ovlivňují provoz na dané lince, tj. zejména změna v počtu provozovaných frekvencí na dané lince a přerušení či zastavení provozu. Účelem této úpravy není stanovení povinnosti leteckého dopravce k informování o jakýchkoli i drobných provozních změnách, které nemají žádný význam vzhledem k dalšímu výkonu přepravního práva, neboť taková povinnost by znamenala nadměrnou administrativní zátěž pro letecké dopravce.

K § 70d: Tento bod navazuje na změnu délky platnosti uděleného přepravního práva.

Nový systém je více flexibilní. Letecký dopravce nemusí žádat po deseti letech o opětovné přidělení přepravního práva, může ho využívat po dobu neurčitou, pokud o něj neprojeví zájem jiný letecký dopravce. Nový zájemce má naopak možnost získat takové přepravní právo dříve (již po pěti letech) než podle současné právní úpravy. Uvedené opatření má za cíl posílit konkurenční prostředí s kladnými důsledky pro uživatele letecké dopravy.

K bodu 51 (§ 70e a 70f)

Skutečnosti rozhodné pro odnětí přepravního práva z moci úřední se nově rozšiřují, aby byly lépe pokryty všechny možnosti, které mohou v praxi nastat (odst. 1 písm. d) a e) a odst. 2 písm. a)). V odst. 1 se dále zkracuje lhůta pro nevyužívání přepravního práva z 12 měsíců na 6 měsíců, a to z důvodů dřívější možnosti udělení přepravního práva novému zájemci při jeho nevyužívání stávajícím leteckým dopravcem. Cílem většiny těchto změn je zabránění nedůvodného držení nevyužitého přepravního práva, zajištění lepší kontinuity provozu linek a udržení dopravní obslužnosti daných míst. V důsledku vytvoření jednotného leteckého přepravního trhu uvnitř EU, který je dán nařízením EP a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství, byl vytvořen zvláštní postup pro provozování obchodní letecké dopravy do/z/na území ČR leteckým dopravcem licencovaným v jiném členském státu EU. Letečtí dopravci EU s platnou provozní licencí vydanou na základě výše uvedeného nařízení mají právo provozovat obchodní leteckou dopravu uvnitř EU bez omezení. Zajištění odpovídající úrovně bezpečnosti je dáno stanovením jednotných požadavků pro udělování a zachování provozní licence členskými státy ve vztahu k leteckým dopravcům EU a v tomto ohledu se zaměřuje především na technicko-provozní a ekonomickou způsobilost dopravce. Z těchto důvodů již není nezbytné vydávat leteckým dopravcům jiného členského státu povolení k provozování obchodní letecké dopravy. S ohledem na snížení administrativní zátěže při současném zajištění dostatečné informovanosti správního orgánu, se navrhuje požadovat pouze oznámení o zahájení provozování pravidelné či nepravidelné obchodní letecké dopravy. Údaje požadované od leteckého dopravce společně s podáním oznámení, stejně jako opakované předkládání letového řádu v případě provozování pravidelné obchodní letecké dopravy, slouží k identifikaci leteckého dopravce a k monitorování jeho přítomnosti na území ČR zejména z provozních a bezpečnostních důvodů. Pojem „registrační značka“ se terminologicky sjednocuje s leteckým předpisem L 7 na pojem „poznávací značka“.

Oznámení dopravce o zahájení pravidelné obchodní letecké dopravy není podmínkou pro výkon práva spočívajícího v uskutečňování mezinárodní obchodní dopravy, nesplnění této povinnosti nemá vliv na vznik, změnu ani zánik tohoto subjektivního práva. Požadavek na uvedení provozovny na území České republiky v tomto oznámení vyplývá z doložek obsažených v mezinárodních dohodách o mezinárodní obchodní letecké dopravě a požadavku Komise na usazení dopravce (viz nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 847/2004 ze dne 29. dubna 2004 o sjednávání a provádění leteckých dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi). Tento požadavek usazení vykládá předkladatel navrhované právní úpravy jako požadavek mít provozovnu na území ČR ve spojení se zápisem dopravce v Obchodním rejstříku.

K bodu 52 (§ 71)

S ohledem na již nedostatečnou stávající právní úpravu a s přihlédnutím k vývoji v oblasti letecké dopravy v posledních letech je nutné přistoupit k podrobnému rozpracování postupů a pravidel pro přístup leteckých dopravců ze třetích zemí k českému přepravnímu trhu v oblasti pravidelné obchodní letecké dopravy. Postupy a pravidla byly rozpracovány na základě standardní mezinárodní praxe. Minimální lhůta pro předložení žádosti byla stanovena s ohledem na časovou náročnost přípravy zahájení pravidelné obchodní letecké dopravy. Požadavek na předložení dokladů vztahujících se ke způsobilosti leteckého dopravce a technickým parametrům letadla je nezbytný pro kontrolu dodržování norem upravujících bezpečnost civilního letectví a plnění technických standardů vydávaných Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO) a Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví (EASA). Současně se do textu zákona dostávají náležitosti letového řádu, které jsou doposud upraveny vyhláškou č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví. Tyto náležitosti byly na základě dosavadních zkušeností dále upraveny. Určité zjednodušení nastává v případech provozování obchodní letecké dopravy přes území ČR, kdy jsou doklady požadované v odst. 2 písm. c) a d) a v odst. 3 písm. d) a e) pro vyhodnocení žádosti irelevantní. S ohledem na povahu oprávnění, které se leteckému dopravci rozhodnutím přiznává, a s přihlédnutím k časovému aspektu není nezbytné ani možné, v případě plného vyhovění žadateli, využití řádného opravného prostředku včetně příslušných lhůt podle obecné úpravy ve správním řádu. Z důvodu zajištění průběžné informovanosti správního orgánu se vyžaduje oznamování změn skutečností, které mohou mít vliv na výkon uděleného povolení, tj. zda letecký dopravce stále splňuje požadavky, na základě kterých mu bylo povolení vydáno (např. platnost požadovaných dokladů, významné provozní změny, apod.). Zjištěné skutečnosti mohou mít návaznost v možnosti zrušit či pozastavit účinky povolení.

K bodu 53 (§ 71a až 71d)

K § 71a: navrhovaná úprava přináší možnost zrušit či pozastavit účinky povolení

k provozování pravidelné obchodní letecké dopravy leteckého dopravce ze třetí země v uvedených specifických případech. Toto ustanovení je významné zejména pro zamezení zneužívání vydaných povolení k omezování konkurenčního prostředí, porušování právních předpisů a mezinárodních smluv a k provádění mezinárodních sankcí (např. rezoluce OSN).

K § 71b: ustanovení zavádí povinnost leteckého dopravce ze třetí země, který má

v úmyslu provádět obchodní činnost na území ČR, tj. provádět přímý nebo zprostředkovaný prodej služeb obchodní letecké dopravy, oznámit tento záměr Ministerstvu dopravy. Praxe ukázala, že informace o obchodních aktivitách leteckých dopravců ze třetích zemí na území ČR jsou významné za účelem zajištění recipročního zacházení s českými leteckými dopravci hodlajícími vykonávat obdobné aktivity na území třetích zemí. Zároveň je evidence alespoň základních údajů, které budou Ministerstvu dopravy letečtí dopravci ze třetích zemí v rámci oznámení sdělovat, žádoucí z hlediska jejich možného využití při případných krizových situacích (např. šíření nakažlivých chorob) k zajištění kontaktu státních institucí s leteckými dopravci a k jejich informovanosti a tím rovněž k zajištění bezpečnosti leteckého provozu a ochrany cestujících. Navrhovaný požadavek nemá vliv na ostatní povinnosti leteckých dopravců vyplývající z jiných právních předpisů (např. obchodní zákoník).

K § 71c: S ohledem na již nedostatečnou stávající právní úpravu a s přihlédnutím

k vývoji v oblasti letecké dopravy v posledních letech je nutné přistoupit k podrobnému rozpracování postupů a pravidel pro přístup leteckých dopravců ze třetích zemí k českému přepravnímu trhu v oblasti nepravidelné obchodní letecké dopravy. Postupy a pravidla byly rozpracovány na základě standardní mezinárodní praxe. Minimální lhůty pro předložení žádosti byly stanoveny s ohledem na potřebný časový prostor pro vyhodnocení všech podkladů u stanovených kategorií nepravidelných letů a s přihlédnutím k zajištění dostatečné míry flexibility pro letecké dopravce. Pro řádné vyhodnocení žádosti k provozování nepravidelné obchodní letecké dopravy zejména z provozního, bezpečnostního a obchodního hlediska je nezbytné mít k dispozici soubor údajů vztahujících se k danému provozu (odst. 3). Požadavek na předložení dokladů vztahujících se ke způsobilosti leteckého dopravce a technickým parametrům letadla je nezbytný pro kontrolu dodržování norem upravujících bezpečnost civilního letectví a plnění technických standardů vydávaných Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO) a Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví (EASA). Určité zjednodušení nastává v případech provozování obchodní letecké dopravy přes území ČR, kdy jsou doklady požadované v odst. 3 písm. d), e), h), i) a j) a v odst. 4 písm. d) a e) pro vyhodnocení žádosti irelevantní. S ohledem na povahu oprávnění, které se leteckému dopravci rozhodnutím přiznává, a s přihlédnutím k časovému aspektu není nezbytné ani možné, v případě plného vyhovění žadateli, využití řádného opravného prostředku včetně příslušných lhůt podle obecné úpravy ve správním řádu. Z důvodu zajištění průběžné informovanosti správního orgánu se vyžaduje oznamování změn skutečností, které mohou mít vliv na výkon uděleného povolení, tj. zda letecký dopravce stále splňuje požadavky, na základě kterých mu bylo povolení vydáno (např. platnost požadovaných dokladů, významné provozní změny, apod.). Zjištěné skutečnosti mohou mít návaznost v možnosti zrušit či pozastavit účinky povolení.

K § 71d: navrhovaná úprava přináší možnost zrušit či pozastavit účinky povolení

k provozování pravidelné obchodní letecké dopravy leteckého dopravce ze třetí země v uvedených specifických případech. Toto ustanovení je významné zejména pro zamezení zneužívání vydaných povolení k omezování konkurenčního prostředí, porušování právních předpisů a mezinárodních smluv a k provádění mezinárodních sankcí (např. rezoluce OSN).

K bodu 54 (§ 72)

S ohledem na obecnou úpravu správního řízení, která nevyhovuje specifickým potřebám regulace obchodní letecké dopravy, jako je rychlost, flexibilita a mezinárodní charakter, je nezbytné přijmout zvláštní procesní úpravu této oblasti. Z těchto důvodů se navrhuje akceptovat v řízení vedle jazyka českého také jazyk anglický, který je globálním jazykem v oblasti letecké dopravy. Je celosvětově běžnou praxí vydávat veškeré dokumenty vztahující se k leteckému dopravci a letadlové technice vždy alespoň v anglickém jazyce. Správní orgán převážně komunikuje přímo s leteckým dopravcem či pověřenou specializovanou agenturou nacházejícími se v zahraničí. Kromě mezinárodního charakteru hraje významnou roli také časové hledisko, kdy zejména u nepravidelné obchodní letecké dopravy vzniká potřeba zajistit přepravu v krátkém časovém horizontu (i v řádu hodin). Toto hledisko souvisí s navrhovanou odchylnou úpravou v oblasti komunikace (odst. 3 a 4), kdy si povolování letů v obchodní letecké dopravě vyžaduje používání elektronických komunikačních prostředků, které zajišťují přenos dat v reálném čase, čímž se eliminují časové prodlevy v celém procesu. Jako jeden z hlavních komunikačních prostředků se používá specializovaná letecká telekomunikační síť provozovaná společností SITA, která neumožňuje využívat institut elektronického podpisu. Na druhou stranu jsou účastníci komunikace jednoznačně identifikováni prostřednictvím specifického kódu (adresy). Navíc v praxi dochází často k situacím, kdy je potřeba jednat operativně a bezodkladně, v některých případech je nutné brát ohled i na různá časová pásma.

K bodu 55 (§ 82 odst. 3)

Dochází ke zrušení tohoto ustanovení z důvodu jeho nadbytečnosti. K uzavírání veřejnoprávních smluv v této oblasti nedochází.

K bodu 56 (§ 82 odst. 4)

Dochází k formulačnímu upřesnění ustanovení.

K bodu 57 (Část osmá - § 85 až 86f)

Obecně:

V souvislosti s přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 ze dne 11. března 2008 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a o zrušení zařízení (ES) č. 2320/2002 a s ním souvisejících prováděcích předpisů návrh komplexně novelizuje část osmou zákona, upravující ochranu civilního letectví před protiprávními činy. Uvedená oblast právní úpravy vychází historicky z norem mezinárodního práva veřejného (zejména z rozhodnutí orgánů Mezinárodní organizace pro civilní letectví a mezinárodních smluvních instrumentů o potlačování trestných a některých jiných činů spáchaných v souvislosti s provozem letadla). V posledním období je nicméně tato mezinárodně právní úprava v evropském regionu do jisté míry nahrazována podrobnější právní úpravou unijní. V roce 2008 došlo shora uvedeným nařízením ke zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví, přijatého v reakci na události ze dne 11. září 2001 ve Spojených státech amerických. Na základě a k provedení zrušeného nařízení č. 2320/2002 byla do zákona zařazena samostatná část osmá, upravující ochranu civilního letectví před protiprávními činy. Tato část nicméně ve svém souhrnu již neodpovídá nově přijatému nařízení č. 300/2008 a unijním předpisům vydaným k jeho provedení, které jsou mnohem rozsáhlejší a podrobnější, než unijní úprava předchozí. Tomu tudíž musí odpovídat i charakter a rozsah prováděcích (implementačních) opatření na vnitrostátní úrovni a jim odpovídajících změn zákona.

K § 85

Návrh provádí ustanovení článku 9 nařízení č. 300/2008 s tím, že nově určuje Úřad pro civilní letectví, coby správní orgán s celostátní působností podřízený Ministerstvu dopravy, jako orgán členského státu odpovědný za koordinaci a kontrolu plnění pravidel na úseku ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Ačkoliv mohou v rámci organizace státní správy v jednotlivých členských státech působit různé správní orgány s dělenou působností, je povinností každého členského státu určit jeden správní orgán garantující dostatečnou úroveň prevence protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví. Doposud bylo toto postavení přiznáváno Ministerstvu dopravy, nicméně Úřad pro civilní letectví se po vyhodnocení dosavadní několikaleté správní praxe jeví být pro plnění těchto správních úkolů jako vhodnější. Důvodem je zejména skutečnost, že Úřad pro civilní letectví vykonává správní činnosti v řadě oblastí, které s ochranou civilního letectví před protiprávními činy bezprostředně souvisejí (např. provozování letišť, poskytování leteckých služeb nebo provozování obchodní letecké dopravy), a to jako správní orgán prvního stupně. Cílem návrhu je tudíž mimo jiné přenést prvostupňová rozhodování a výkon správní kontroly ve formě státního dozoru tam, kde je to možné, z Ministerstva dopravy na jemu podřízený Úřad pro civilní letectví s tím, že Ministerstvo dopravy zůstane i nadále příslušné k zajištění plnění úkolů koncepčně strategické, legislativní a metodické povahy. Jednotlivé pravomoci na úseku ochrany civilního letectví před protiprávními činy pak Úřadu pro civilní letectví, jako tzv. příslušnému orgánu, vyplývají zejména z přímo použitelných předpisů Evropské unie.

K § 85a

Návrh provádí ustanovení článku 10 a 11 nařízení č. 300/2008, pokud jde o národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy a národní program řízení kvality. Dále provádí hlavu třetí článek 3.1.6 přílohy 17 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví ze dne 7. prosince 1944, pokud jde o národní program bezpečnostního výcviku. Tyto národní programy mají informativní a metodický charakter a usnadňují veřejnosti, případně povinným subjektům, orientaci v jinak poměrně rozsáhlé a podrobné právní úpravě aplikační praxe v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy. V žádném případě tyto dokumenty nejsou právně závazné a jejich vydávání a aktualizace je svěřována do výlučné působnosti Úřadu pro civilní letectví.

K § 85b

Návrh stanovuje obecnou povinnost preventivní povahy směřující k ochraně civilního letectví před protiprávními činy, vztahující se na místa sloužící k těmto účelům. Takovýmito místy mohou být jednak prostory se zvláštním bezpečnostním režimem (zejména vyhrazený bezpečnostní prostor), ale též jiná místa nacházející se mimo tyto prostory nebo na hranicích s nimi, která jsou nicméně vyhrazena, případně technicky či personálně vybavena k ochraně civilního letectví před protiprávními činy (např. stanoviště pro provádění bezpečnostní kontroly).

K § 85c

Navrhovaná právní úprava nahrazuje právní úpravu obsaženou v § 85 f odst. 4

platného znění zákona o civilním letectví. Stávající ustanovení dává provozovateli letiště nebo jím pověřené osobě oprávnění vydávat cestujícím a ostatním osobám pokyny a příkazy k zajištění bezpečnosti na letišti, vykázat je z prostoru letiště, pokud neuposlechnou těchto příkazů nebo pokynů, vyzývat je k opuštění prostoru letiště atd. Tato oprávnění provozovatele letiště jsou obdobná oprávněním obsaženým v přepravních řádech např. v železniční dopravě, kde obdobným oprávněním dopravce, ale také revizora, odpovídají příslušné povinnosti na straně cestujících. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek 1 As 34/2010), jsou tyto povinnosti vynutitelné v případě ohrožení zájmu, který je chráněný zákonem (tímto zájmem může být např. ochrana majetkových práv), a to v mezních případech i formou nutné obrany. Ochrana civilního letectví před terorismem, které je věnována celá část osmá zákona v navrhovaném znění, je obzvlášť významným veřejným zájmem dotýkajícím se i vnitřní bezpečnosti státu. Z tohoto důvodu je vhodné, aby daná oprávnění fyzických osob zajišťujících ochranu civilního letectví před protiprávními činy byla upravena zákonem.

V zájmu zajištění ochrany bezpečnosti na letišti proto zákon nově formuluje oprávnění fyzických a právnických osob zajišťujících ochranu civilního letectví před protiprávními činy vydávat fyzickým osobám, které vstupují do míst sloužících k ochraně civilního letectví před protiprávními činy nebo se tam zdržují, příkazy. Zatímco stávající právní úprava svěřuje obdobná oprávnění pouze provozovateli letiště nebo jím pověřené osobě, navrhovaná právní úprava je v této otázce obecnější, neboť nová unijní právní úprava, která se navrhovanou právní úpravou části osmé provádí, počítá s širším okruhem osob, kterým se svěřují úkoly (povinnosti) na úseku ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Z tohoto důvodu je třeba, aby právní úprava oproti stávajícímu stavu dopadala na širší okruh subjektů, např. také na dodavatele palubních zásob, schválené agenty, dopravce a další. Zákon také obsahuje odpovídající povinnost fyzické osoby, vůči které příkaz směřuje, se takovým příkazem řídit. Za neplnění této povinnosti zákon obsahuje odpovídající postih v rámci správního trestání.

Navrhovaná úprava se tedy svou formulací napojuje na kriteria vymezená ve výše uvedené judikatuře pro využití obecných institutů přestupkové práva (zejm. nutné obrany) v případě neuposlechnutí příkazu; použití určité přiměřené formy omezení resp. donucení vůči fyzickým osobám pak plyne přímo z obecné úpravy zákona o přestupcích (vyložené Nejvyšším správním soudem) a předkladatel v této souvislosti nepovažuje za nezbytné ani žádoucí stanovovat zvláštní postupy pro tyto případy.

K § 85d

Návrh zachovává původní obecné ustanovení o způsobu provádění detekční kontroly osob s ohledem na ochranu lidské důstojnosti. S dynamickým rozvojem technických prostředků dochází k zavádění stále sofistikovanějších metod detekční kontroly osob. Tyto nové metody se sice spojují s vyšším stupněm odhalovacích schopností, nicméně zároveň mohou představovat potenciální zásah do práva na ochranu soukromí jednotlivce a lidské důstojnosti (např. tělesné snímače). Porušení navrhovaného ustanovení bude třeba vždy zkoumat s přihlédnutím k individuálním podmínkám daného případu, přičemž bude třeba vždy zkoumat intenzitu zásahu při detekční kontrole, délku jeho trvání, účinky a sledovaný cíl, který se nesmí vymykat striktně vymezenému účelu detekční kontroly. V dané souvislosti je návrhem rovněž zachována zásada parity pohlaví při provádění detekční kontroly osob původně vyjádřená v prováděcím právním předpisu k zákonu, kterým je vyhláška č. 410/2006 Sb., o ochraně civilního letectví před protiprávními činy a o změně vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Zásada parity pohlaví při provádění detekční kontroly je zachována i v případě použití doplňkového způsobu detekční kontroly prováděné pomocí ručního detektoru.

K hlavě II (§ 85e až 85l)

Soubor ustanovení systematicky zařazených do hlavy II. návrhu zákona představuje prováděcí (adaptační) opatření k ustanovení bodu 1.2 odst. 4 přílohy nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 ze dne 11. března 2008 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a o zrušení nařízení (ES) č. 2320/2002, v platném znění, zejména však k ustanovení bodu 11.1.3 přílohy prováděcího nařízení Komise (EU) č. 185/2010 ze dne 4. března 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti, v platném znění. Navrhovaná právní úprava spolehlivosti a jejího ověřování komplexně nahrazuje současnou a zcela nevyhovující právní úpravu tohoto bezpečnostního nástroje uplatňovaného na úseku ochrany civilního letectví před protiprávními činy dle zrušeného nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví. Navrhovaná právní úprava vychází důsledně z principu centralizovaného státního přezkoumávání podmínek spolehlivosti, kdy příslušným pro řízení v těchto věcech bude pro futuro jeden správní úřad (Úřad pro civilní letectví) podřízený Ministerstvu dopravy. Dochází tak ke sjednocení roztříštěné věcné a místní příslušnosti doposud dělené mezi zaměstnavatele (tj. osoby soukromého práva) a státní orgán. Postup při ověření spolehlivosti bude plně podroben právní úpravě správního řízení s několika nezbytnými odchylkami tak, aby byla zajištěna jeho jednotnost, předvídatelnost a přezkoumatelnost. To vše v zájmu právní jistoty. Z hlediska systematiky nové právní úpravy se z důvodu přehlednosti navrhuje zařadit právní úpravu spolehlivosti v části osmé do samostatné hlavy.

K § 85e:

Návrh stanovuje obecný předpoklad spolehlivosti jako základní a prvořadou podmínku pro vstup fyzické osoby bez doprovodu do tzv. vyhrazeného bezpečnostního prostoru (tj. místa, na němž se uplatňují zvýšená bezpečnostní opatření směřující k ochraně civilního letectví před protiprávními činy). Samotnému pojmu „spolehlivost“ není návrhem přiřazen žádný specificky oborový význam a je mu tudíž třeba rozumět v systému obecného základu spisovného českého jazyka. Jde tedy o vlastnost, jejímž nositelem je fyzická osoba, a jež umožňuje mít v tuto osobu důvěru (pochopitelně ve vztahu k ochraně civilního letectví před protiprávními činy). Uvedený pojem je nicméně třeba vykládat rovněž v souladu s definicí ověření spolehlivosti dle ustanovení čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008, v platném znění, které jím rozumí zaznamenané ověření totožnosti osoby, včetně případné dřívější trestné činnosti, jako součást posouzení osobní způsobilosti k přístupu bez doprovodu do vyhrazených bezpečnostních prostorů. Příkladem fyzických osob, které jsou vyňaty z povinnosti podrobit se v souvislosti se vstupem bez doprovodu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru ověření spolehlivosti již na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie, jsou držitelé platného identifikačního průkazu příslušného vnitrostátního orgánu (tj. Úřadu pro civilní letectví). K tomu návrh zákona přiřazuje specifický okruh osob, které jsou podrobeny natolik kvalifikovanému vnitrostátnímu prověření na základě jiného právního předpisu (zejm. zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů), že je lze postavit ověření spolehlivosti na roveň. V takových případech nebude u těchto osob z důvodu hospodárnosti ověření spolehlivosti vyžadováno. Návrh zákona rovněž zakládá věcnou příslušnost pro řízení ve věcech ověření spolehlivosti Úřadu pro civilní letectví jako tzv. příslušnému orgánu dle ustanovení čl. 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008, v platném znění. Spolehlivost fyzické osoby bude příslušným orgánem ověřována vždy na období 5 let, což je doba, po jejímž uplynutí je z bezpečnostního hlediska žádoucí provést celkovou revizi podmínek, které se u fyzické osoby vyhodnocují, a jejich případných změn. Doba, na kterou se spolehlivost fyzické osoby ověřuje, rovněž koresponduje ustanovení bodu 11.1.3 přílohy nařízení Komise (EU) č. 185/2010, v platném znění, dle něhož se v rámci ověření spolehlivosti hodnotí specifické údaje přinejmenším za předchozích 5 let. Po uplynutí stanovené doby se tedy fyzická osoba již nebude považovat za spolehlivou. Pro účely řízení o ověření spolehlivosti návrh stanovuje specifické náležitosti žádosti (tj. podání) o ověření spolehlivosti (a její přílohy), které odpovídají ustanovení bodu 11.1.3 přílohy nařízení Komise (EU) č. 185/2010, v platném znění, dle něhož ověření spolehlivosti přinejmenším a) určí totožnost dotyčné osoby na základě písemných dokladů; b) zahrnuje ověření výpisu z rejstříku trestů ve všech státech pobytu přinejmenším za předchozích 5 let a c) zahrnuje (informace o) zaměstnání, vzdělávání a případných mezerách přinejmenším za předchozích 5 let. S tím souvisí rovněž požadavek uvést údaje o nepřetržitém pobytu žadatele v cizím státě delším než 6 měsíců zachycujícím dobu významně překračující obvyklou dovolenou. Je-li žadatel cizincem, v žádosti uvede rovněž adresu místa pobytu na území České republiky, což vyplývá z ustanovení § 37 odst. 2 ve vazbě na ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (viz legislativní zkratka „místo trvalého pobytu“). Součástí žádosti (příp. jejích příloh) jsou čestná prohlášení doplňující uváděné skutečnosti, případně nahrazující předkládané podklady. Ten, kdo úmyslně uvede nepravdivý údaj v čestném prohlášení u správního orgánu, se dopustí přestupku proti pořádku ve státní správě dle ustanovení § 21 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

K § 85f:

Návrh zákona v souladu s ustanovením bodu 11.1.3 přílohy nařízení Komise (EU) č. 185/2010, v platném znění, vymezuje pro potřeby ověření spolehlivosti obsah podmínky bezúhonnosti, v níž kromě úmyslných trestných činů zohledňuje pro účely ochrany civilního letectví toliko nedbalostní trestné činy mající vztah k civilnímu letectví definovanému v ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nad rámec unijní právní úpravy pak návrh vymezuje vedle podmínky bezúhonnosti rovněž podmínku důvěryhodnosti, která fyzickou osobu spojuje s tzv. specifickým rizikem. Nařízení Komise (EU) č. 185/2010, v platném znění, vymezuje pouze minimální rozsah ověření spolehlivosti (viz užití slova „přinejmenším“), přičemž dovoluje členským státům, aby v souladu se svými vnitrostátními právními řády dle vyhodnocené bezpečnostní potřeby a s přihlédnutím k místním specifickým podmínkám tento rozsah rozšířily.

K § 85g:

Návrh speciálně k obecné právní úpravě správního řízení činí jediným účastníkem řízení o ověření spolehlivosti fyzickou osobu, která o ověření své spolehlivosti žádá, a to zejména proto, že v daném řízení se zjišťují skutečnosti (potenciálně citlivého charakteru) bezprostředně vztažené k této osobě bez významnějších dopadů na jiné subjekty. Pro účely ověření totožnosti v rámci zahájeného správního řízení návrh zmocňuje Úřad pro civilní letectví využívat ze základního registru obyvatel a z agendových informačních systémů taxativně vyjmenované údaje. Nebude-li možno příslušný údaj získat z jednoho typu informačního systému, bude Úřad pro civilní letectví moci využít ostatních informačních systémů, do nichž má oprávněný přístup. Taktéž se stanovuje oprávnění Úřadu pro civilní letectví vyžádat si pro účely posouzení bezúhonnosti od soudu příslušné rozhodnutí a oprávnění nahlížet do soudního spisu v té části, která obsahuje skutečnosti rozhodné pro její posouzení.

K § 85h:

Posouzení důvěryhodnosti osoby žadatele svěřuje návrh Policii České republiky. Ta bude za tímto účelem využívat zejména údajů obsažených ve svých evidencích. Zejména v souvislosti s ochranou civilního letectví před terorismem si může Policie České republiky vyžádat potřebné informace rovněž od zpravodajských služeb České republiky. O výsledku posouzení důvěryhodnosti vydá Policie České republiky závazné stanovisko dle ustanovení § 149 odst. 1 správního řádu. Jelikož je mimo jiné i s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. října 2009, č. j. 9 As 21/2009 – 150, při vydávání závazného stanoviska, jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu, třeba na základě ustanovení § 154 správního řádu přiměřeně použít ustanovení o obsahu, formě a náležitostech rozhodnutí (včetně odůvodnění, zejména v případě negativního závazného stanoviska), návrh zavádí speciální úpravu nahlížení do spisu (lex specialis k ustanovení § 38 odst. 6 správního řádu). Z nahlížení jsou tudíž vyloučeny ty části spisu, které obsahují závazné stanovisko Policie České republiky, v němž se nacházejí utajované informace, o nichž Policie České republiky tvrdí, že by v souvislosti s nimi mohla být její činnost nebo činnost zpravodajských služeb České republiky ohrožena nebo vážně narušena. Do takových částí spisu nemůže nahlížet dokonce ani účastník řízení nebo jeho zástupce. V každém případě však musí jít o utajovanou informaci dle nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací, ve znění pozdějších předpisů – v daných souvislostech by přicházely v úvahu zejména utajované informace obecného charakteru uvedené v příloze 1 (např. výsledky použití operativně pátracích prostředků a podpůrných operativně pátracích prostředků). S ohledem na ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle něhož má každý právo, aby se v soudním řízení mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, není možné vztáhnout absolutní vyloučení z nahlížení na jakékoliv informace obsažené v závazném stanovisku, které by dle tvrzení Policie České republiky mohly v případě vyzrazení negativně ovlivnit její činnost, ale právě jen na informace chráněné zvláštním režimem coby utajované, což omezuje prostor pro případnou svévoli ze strany orgánů moci výkonné. Vyloučení z nahlížení naopak není třeba stanovovat ve vazbě na vydávání závazného stanoviska, neboť nejde o správní řízení a ustanovení o nahlížení do spisu (zejm. § 38 odst. 6 správního řádu) se zde nepoužije.

K § 85i:

Návrh zákona stanovuje procesní postup Úřadu pro civilní letectví po obdržení závazného stanoviska o důvěryhodnosti žadatele vydaného Policií České republiky. Vyjde-li krom toho v průběhu řízení najevo, že žadatel úmyslně uvedl nepravdivé údaje rozhodné pro ověření spolehlivosti, vyjma údajů rozhodných pro ověření totožnosti (na ty se vztahuje přísnější režim nevyžadující úmysl jednajícího), nebo takové údaje úmyslně zamlčel, vydá Úřad pro civilní letectví rozhodnutí o jeho nespolehlivosti. Je-li žadatel shledán spolehlivým, je mu Úřadem pro civilní letectví vydán namísto písemného vyhotovení rozhodnutí doklad o spolehlivosti dle ustanovení § 151 správního řádu.

K § 85j:

Návrh stanovuje dobu platnosti, obsahové náležitosti (zapisované údaje), podmínky zániku platnosti a specifické povinnosti držitele dokladu o spolehlivosti. Mezi nimi vyniká oznamovací (ohlašovací) povinnost držitele dokladu o spolehlivosti vůči tomu, kdo mu vstup bez doprovodu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru umožnil, a to z toho důvodu, aby tato osoba mohla případně přijmout navazující bezpečnostní opatření, zejména odejmout držiteli dokladu oprávnění ke vstupu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru v případě uplynutí doby platnosti dokladu, případně zamezit zneužití dokladu o spolehlivosti jinou osobou. Zánikem platnosti dokladu o spolehlivosti, vyjma uplynutí doby jeho platnosti (tj. 5 let), není spolehlivost jeho držitele dotčena, a tudíž je možno žádat Úřad pro civilní letectví o vystavení dokladu nového, nahrazujícího v celém rozsahu (včetně doby platnosti) doklad původní. Vystavení nového dokladu Úřadem pro civilní letectví je pouhým pořádkovým opatřením, které nevyžaduje vedení samostatného správního řízení. Prováděcí právní předpis stanoví vzor dokladu o spolehlivosti (tedy jeho vybrané formální náležitosti).

K § 85k:

Pro období platnosti dokladu o spolehlivosti (tj. 5 let) zavádí návrh zákona možnost přezkoumat spolehlivost jeho držitele, a to ve specifických případech, za nichž se Úřad pro civilní letectví dozví o skutečnostech nasvědčujících tomu, že by spolehlivost takové fyzické osoby mohla být dotčena. Ve správním řízení o přezkumu spolehlivosti se postupuje obdobně jako při samotném ověření spolehlivosti.

K § 85l:

Možnost podání žaloby podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, představuje dodržení zásady přezkoumání rozhodnutí správního orgánu nezávislým orgánem, v tomto případě soudem. Jedná se nejen o naplnění ústavních principů demokratického právního státu, ale i závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, tedy o praktické naplnění nezávislosti přezkoumávání rozhodnutí orgánů státu zaručované každému ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhovaná úprava zohledňuje specifičnost důkazních prostředků užívaných při ověření spolehlivosti (zejména v souvislosti s činností Policie České republiky), tedy připouští výjimku z obecně platných procesních pravidel v těch případech, kdy by mohlo dojít k rozkrytí metod práce zpravodajských služeb či k narušení vyšetřování kriminální činnosti. Tímto zvláštním ustanovením, které vylučuje, aby se s určitými druhy utajovaných informací seznámil jak účastník řízení, tak jeho zástupce, není nikterak dotčeno právo soudu na volné hodnocení důkazů. Naopak soud je oprávněn zde stanoveným procesním způsobem přezkoumat výsledky šetření Policie České republiky či zpravodajských služeb České republiky, popř. údaje z jejich evidencí, pokud podléhají utajení. Soud má tedy možnost, aby si sám nezávisle na dosud provedeném dokazování v rámci řízení o ověření spolehlivosti (případně o přezkumu spolehlivosti) učinil závěr o zjištěných skutečnostech a dovodil z nich závěry právní. Objektivita posuzování nezávislým orgánem tedy není nijak narušena, jsou pouze omezena určitá procesní práva účastníka řízení a jeho zástupce. Opačný případ, tedy možnost účastníka řízení a jeho právního zástupce plně se seznámit s výsledky šetření Policie České republiky či zpravodajských služeb České republiky, by ve svém důsledku vedla k vážnému narušení činnosti těchto orgánů, k rozkrytí jejich metod práce a vyzrazení případů, které jsou doposud v řízení a tím i k fyzickému ohrožení pracovníků těchto orgánů a zmaření činnosti těchto orgánů v konkrétních případech, které se týkají účastníka řízení (např. v rámci mezinárodní spolupráce v odhalování závažné trestné činnosti či terorismu).

K § 85m:

Ustanovení upravuje povinnost provozovatele letiště mít schválený bezpečnostní program v zájmu ochrany civilního letectví před protiprávními činy a je především provedením článku 12 nařízení č. 300/2008. Bezpečnostní program letiště a jeho změny schvaluje Úřad pro civilní letectví na žádost provozovatele letiště. Zákon stanoví podmínky pro schválení bezpečnostního programu letiště. Zákon obsahuje zmocňovací ustanovení pro vydání prováděcího právního předpisu, který stanoví obsahové náležitosti a strukturu bezpečnostního programu letiště.

K § 85n:

Ustanovení upravuje v souladu s nařízením č. 300/2008 a s bodem 1 přílohy k nařízením Komise (EU) č. 185/2010 ze dne 4. března 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným normám letecké bezpečnosti, povinnost provozovatele letiště rozdělit prostor letiště podle druhu uplatňovaných bezpečnostních opatření na jednotlivé oblasti, viditelně je označit a vhodně zajistit, aby průchod mezi nimi byl možný jen za splnění podmínek, které musí být splněny v zájmu ochrany civilního letectví před protiprávními činy stanoveny zákonem nebo uvedeným nařízením. Dané ustanovení stanoví také další povinnosti provozovatele letiště v zájmu ochrany civilního letectví před protiprávními činy.

K § 85o:

Uvedené ustanovení je provedením bodu 3.1.3. přílohy nařízení Komise (EU) č. 185/2010 ze dne 4. března 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným normám letecké bezpečnosti, k němuž dochází zakotvením zákonné povinnosti leteckého dopravce uchovávat po dobu stanovenou v uvedeném prováděcím nařízení informace o bezpečnostní prohlídce letadla.

K § 85p a § 85q:

Ustanovení je provedením kapitoly 4 a 5 přílohy nařízení Komise (EU) č. 185/2010 ze dne 4. března 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným normám letecké bezpečnosti, k němuž dochází k zakotvení povinnosti provozovatele letiště a leteckého dopravce zajistit provádění detekční kontroly cestujících, kabinových zavazadel a zapsaných zavazadel a informovat cestující o věcech, jejichž vnášení do prostoru letiště nebo na palubu letadla je zakázáno, a to v souladu s uvedeným přímo použitelným předpisem Evropské unie. Zákon dále v souladu s právem Evropské unie upravuje podmínky pro umožnění vnesení věci, jejíž vnesení do prostoru letiště a na palubu letadla je uvedeným přímo použitelným předpisem zakázáno, na základě souhlasu Úřadu pro civilní letectví, jakož i podrobnosti řízení o udělení tohoto souhlasu.

Zákon dále k provedení nařízení č. 300/2008 a k provedení prováděcího nařízení Komise č. 185/2010 zakotvuje povinnost provozovatele letiště a leteckého dopravce zajisti následnou ochranu cestujících, kabinových zavazadel a zapsaných zavazadel po provedení jejich detekční kontroly.

K § 85r:

Ustanovení je provedením článku 14 nařízení č. 300/2008, k němuž dochází zakotvením povinnosti poskytovatele letových provozních služeb vypracovat a dodržovat bezpečnostní program v souladu se zákonem o civilním letectví a příslušným rozhodnutím Komise, kterými se stanovují prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti (viz níže k § 86d a § 86e). Poskytovatel letových provozních služeb zpřístupní svůj bezpečnostní program na žádost bez zbytečného odkladu Úřadu pro civilní letectví. Tato povinnost samozřejmě neplatí pro poskytovatele letových provozních služeb, který poskytuje služby na letištích se smíšeným (civilně-vojenským) provozem, a který nebyl osvědčen v souladu s předpisy zakládajícími koncept jednotného evropského nebe.

K § 85s:

Ustanovení je provedením kapitoly 6 přílohy nařízení Komise (EU) č. 185/2010, jímž dochází k zakotvení pravidel sloužících ochraně nákladu a poštovních zásilek v zájmu zajištění ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Bezpečnostní kontrolu nákladu a poštovních zásilek v civilním letectví provádí podle zmíněného přímo použitelného předpisu Evropské unie schválení agenti. Tyto agenty bude schvalovat Úřad pro civilní letectví. Fyzická nebo právnická osoba v postavení tohoto schváleného agenta může prováděním bezpečnostní kontroly v souvislosti s nákladem a poštovními zásilkami mimo svoji provozovnu pověřit jinou fyzickou nebo právnickou osobu. Zákon upravuje podmínky pro takové pověření, přičemž možnost provádění této bezpečnostní kontroly jinou osobou, než je schválený agent, je možné pouze se souhlasem Úřadu pro civilní letectví, a zákon stanoví také podmínky pro udělení tohoto souhlasu i pro jeho odnětí.

V zájmu zpřístupnění přehledu o osobách oprávněných provádět bezpečnostní kontrolu v souvislosti s nákladem a poštovními zásilkami namísto schváleného agenta a jejich službách se zřizuje veřejný rejstřík těchto osob. Správcem rejstříku je Úřad pro civilní letectví. Zákon stanoví podrobnosti o zápisu těchto osob do rejstříku a dobu, po kterou se údaje o fyzických osobách zapisovaných do rejstříku zpracovávají, okruh údajů zapisovaných do rejstříku, jakož i okruh zapisovaných údajů zvlášť pro fyzické osoby, fyzické podnikající osoby a právnické osoby.

K § 85t a § 85u:

Ustanovení provádí kapitola 7 přílohy nařízení č. 185/2010 ze dne 4. března 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným normám letecké bezpečnosti, a to zakotvením povinnosti leteckého dopravce zajistit provádění detekční kontroly svých věcí a jejich následnou ochranu po provedení detekční kontroly v souladu s uvedeným přímo použitelným předpisem Evropské unie.

K § 85v až § 85z:

Uvedená ustanovení jsou provedením kapitoly 11 přílohy nařízení Komise (EU) č. 185/2010 ze dne 4. března 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným normám letecké bezpečnosti, pokud jde o přijímání a odbornou přípravu osob, které mají být přijaty do pracovního nebo obdobného poměru za účelem výkonu pracovních činností stanovených v uvedeném přímo použitelném předpisu Evropské unie. Každá taková osoba musí být v souladu s nařízením č. 185/2010 podrobena přijímacímu řízení zahrnujícímu její ověření, provedené podle tohoto nařízení. Ověření uchazeče se neprovádí, podléhá-li uchazeč ověření spolehlivosti.

Každý, kdo zaměstnává osoby, které při výkonu své pracovní činnosti plní povinnosti související s ochranou civilního letectví před protiprávními činy, je povinen zajistit jejich odbornou přípravu v souladu s uvedeným přímo použitelným předpisem Evropské unie. Uskutečňování odborné přípravy je možné pouze na základě povolení Úřadu pro civilní letectví, přičemž zákon obsahuje podrobnosti řízení o vydání tohoto povolení, jako jsou náležitosti žádosti o vydání tohoto povolení, podmínky pro jeho vydání a pro jeho zrušení. Úspěšné absolvování odborné přípravy se ověřuje zkouškou, o úspěšném absolvování odborné přípravy vystaví školitel písemný doklad. Bez platného dokladu o absolvování odborné přípravy nesmí nikdo vykonávat činnosti, s nimiž odborná příprava přímo souvisí. Platnost dokladu o úspěšném absolvování odborné přípravy je stanovena v souladu s uvedeným nařízením Komise na 6 měsíců v případě fyzických osob, které vykonávají činnosti přímo související s prováděním detekční kontroly, v ostatních případech na 2 roky.

Specifickou oblastí odborné přípravy osob, které při výkonu své pracovní činnosti plní povinnosti související s ochranou civilního letectví před protiprávními činy, je odborný výcvik psovodů a psů určených k odhalování výbušnin. Uskutečňování odborného výcviku psovodů a psů určených k odhalování výbušnin je možné pouze na základě povolení Úřadu pro civilní letectví. Zákon stanoví podrobnosti řízení o vydání tohoto povolení, jako jsou náležitosti žádosti, podmínky pro vydání povolení, odchylky od správního řádu, pokud jde o stanovení okruhu účastníků řízení a podmínky pro zrušení povolení. Ustanovením § 85y dochází k provedení kapitoly 12 bodu 9 přílohy k nařízení Komise (EU) č. 185/2010 ze dne 4. března 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným normám letecké bezpečnosti.

K § 86 až § 86b:

Ustanovení provádí kapitolu 12 přílohy k nařízení Komise (EU) č. 185/2010 ze dne 4. března 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným normám letecké bezpečnosti, pokud jde o prostředky sloužící k ochraně civilního letectví před protiprávními činy. Těmito bezpečnostními prostředky (bezpečnostním vybavením) jsou průchozí detektory kovů, ruční detektory kovů, systémy detekce výbušnin, prostředky pro obrazové promítání nebezpečných předmětů, zařízení pro stopovou detekci výbušnin a zařízení pro detekční kontrolu tekutin, aerosolů a gelů. Uvedenou kapitolu nařízení Komise (EU) č. 185/2010, konkrétně bod 12. 9., provádí také ustanovení § 86a, upravující používání psů určených k odhalování výbušnin. V souladu s uvedeným nařízením Komise zákon umožňuje umožnit užití psa určeného k odhalování výbušnin jen tehdy, bylo-li osobě plnící úkoly psovoda vydáno povolení k výkonu této činnosti. Výjimka z tohoto ustanovení je umožněna pro psy užívané k odhalování výbušnin Policií České republiky nebo Armádou České republiky. Povolení bude vydávat Úřad pro civilní letectví a zákon stanoví podmínky pro vydání tohoto povolení a pro jeho zrušení a další podrobnosti řízení o vydání tohoto povolení.

V souladu s přímo použitelným předpisem upravujícím ochranu civilního letectví před protiprávními činy zákon v § 86b upravuje výjimky ze způsobu provádění detekční kontroly, který stanoví tento přímo použitelný předpis Evropské unie. Uvedenou výjimku povoluje Úřad pro civilní letectví a zákon stanoví podmínky pro její udělení, jakož i pro její zrušení a další podrobnosti řízení v této otázce.

K § 86c a § 85d:

Návrh zajišťuje vnitrostátní aplikaci a závaznost specifických pravidel obsažených v rozhodnutích Komise, kterými se stanovují prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti (zejména rozhodnutí Komise ze dne 13. dubna 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti obsahující informace uvedené v článku 18 písmeno a) nařízení č. 300/2008). Nicméně některá pravidla v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy mají charakter citlivých bezpečnostních opatření a mají být zpřístupňována na základě zásady „vědět jen to nejnutnější“. Tato pravidla byla tudíž přijata Evropskou komisí zvlášť mimo soubor přímo použitelných předpisů (nařízení), a to prostřednictvím rozhodnutí Komise, určených členským státům. Tato rozhodnutí stanovují pravidla doplňující prováděcí nařízení Komise k základnímu nařízení č. 300/2008.

Jelikož se na obsah těchto rozhodnutí Komise vztahuje zvláštní režim jeho zpřístupnění třetím osobám, kdy příslušné orgány členských států zpřístupní v případě potřeby příslušné části těchto rozhodnutí provozovatelům a subjektům odpovědným za jeho provádění nebo subjektům, o nichž se tyto orgány domnívají, že mají oprávněný zájem, je třeba zavést specifický postup uložení povinností obsažených v takto neveřejných rozhodnutích Komise jejich jednotlivým adresátům.

Na jedné straně jsou rozhodnutí Komise právními akty adresovanými členským státům, které obsahují pravidla chování pro určité kategorie fyzických a právnických osob na úseku ochrany civilního letectví před protiprávními činy, přičemž plnění těchto pravidel má být sankčně vynutitelné, na straně druhé však tato rozhodnutí nejsou zveřejňována a přístup k jejich obsahu má být ovládán zásadou „vědět jen to nejnutnější“. Jelikož se předkladatel domnívá, že s ohledem na ustanovení článku 52 odst. 1 Ústavy České republiky, dle něhož je k platnosti zákona třeba, aby byl vyhlášen, jakož i s ohledem na další ústavně právní konsekvence popsané situace (zejména s ohledem na zásadu právní jistoty, zásady předvídatelnosti práva a klasickou zásadu neznalost zákona neomlouvá) se předkladatel domnívá, že ke shora uvedeným rozhodnutím Komise nelze přistupovat jako k přímo použitelným předpisům Evropské unie a že jejich pouhé písemné zpřístupnění potenciálním adresátům povinností v nich obsažených na základě zásady „vědět jen to nejnutnější“ nepostačuje k jejich závaznosti a vynutitelnosti vůči nim.

S ohledem na shora uvedené návrh zavádí převodní mechanismus v podobě správního řízení směřujícího k vydání individuálního správního aktu (správního rozhodnutí), kterým budou práva a povinnosti vyplývající z neveřejného rozhodnutí Komise uložena nebo přiznána jmenovitě určené osobě. Neortodoxní povahy zvoleného řešení si je předkladatel dobře vědom, nicméně vychází z úvahy, že tato neortodoxní povaha převodního mechanismu má svůj původ již v nestandardním režimu nakládání s obsahem samotných rozhodnutí Komise, stanovujících pravidla na úseku ochranu civilního letectví před protiprávními činy. Jeho snahou je totiž vyhovět požadavku Evropské unie na zpřístupnění pravidel obsažených v těchto rozhodnutích jen osobám, kterých se tato pravidla týkají, a současně zajisti vynutitelnost plnění takovýchto pravidel v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Jelikož příslušnému správnímu orgánu (Úřadu pro civilní letectví) nejsou všechny jmenovitě určené osoby, na které by pravidla obsažená v rozhodnutích Komise potenciálně dopadala, známy z jeho úřední činnosti, stanovuje návrh takovýmto osobám oznamovací povinnost, po jejímž splnění následuje správní řízení zahajované z moci úřední, jehož výsledkem je správní rozhodnutí ukládající takovýmto osobám tzv. základní opatření, tj. pravidla dopadající na tyto osoby z obsahu jednotlivých rozhodnutí Komise. Odvolání proti rozhodnutí, kterým se stanovují základní opatření, nemá odkladný účinek, jelikož takového rozhodnutí bude obsahovat pouze pravidla již stanovená Komisí v jejím rozhodnutí, případně umožňuje-li to takové rozhodnutí Komise, jejich modifikaci, přičemž plnění těchto pravidel je nutné bezprostředně po jejich stanovení.

S ohledem na skutečnost, že určitá část informací (údajů) obsažených ve shora uvedených rozhodnutích Komise může zároveň naplňovat znaky utajovaných informací podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, bude v takovém případě součástí správního rozhodnutí, jímž budou práva povinnosti vyplývající z neveřejného rozhodnutí Komise uložena nebo přiznána jmenovitě určené osobě, sdělení, že jeho adresát musí navíc splnit, pokud jde o přístup k takovým informacím, požadavky stanovené v uvedeném zákoně. Uvedená správní rozhodnutí nebudou obsahovat utajované informace a rozhodování o přístupu k utajovaným informacím nebude obsahem takových správních rozhodnutí.

K § 86e a § 86f:

Vedle základních opatření a v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie umožňuje zákon, aby Úřad pro civilní letectví po prozkoumání místních podmínek stanovil provozovateli letiště nebo leteckému dopravci na jeho žádost zvláštní opatření obsahující odchylky od způsobu zajištění bezpečnosti civilního letectví před protiprávními činy upraveného tímto přímo použitelným předpisem Evropské unie. Podmínkou pro stanovení takové odchylky je, že takovým opatřením bude i nadále zajištěna dostatečná úroveň ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Zákon stanoví podrobnosti řízení o stanovení odchylky, jakož i postup pro změnu rozhodnutí, jímž bylo zvláštní opatření stanoveno.

Toto ustanovení provádí ustanovení nařízení upravující ochranu civilního letectví před protiprávními činy, která umožňují členským státům odchýlit se od společných základních norem v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy, a to stanovením zvláštních opatření. Toto zvláštní opatření je stanoveno po posouzení místních podmínek a pouze tehdy, pokud tím bude zajištěna dostatečná úroveň bezpečnosti.

Jako příklad unijního ustanovení, které je § 86e návrhu prováděno lze uvést čl. 1 nařízení Komise (EU) č. 1254/2009, kterým se stanoví kritéria umožňující členským státům odchýlit se od společných základních norem v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a přijmout alternativní bezpečnostní opatření.

V návaznosti na čl. 4 odst. 5 a čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 ze dne 11. března 2008 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a o zrušení nařízení (ES) č. 2320/2002 se navrhuje reagovat na bezprostřední ohrožení civilního letectví. Za tímto účelem byl formulován institut tzv. mimořádných opatření. Pro případ bezprostředního ohrožení civilního letectví zvláště závažným protiprávním činem stanoví zákon postup provozovateli letiště, spočívající v přijetí mimořádných opatření. Tato opatření budou přijata na nezbytně dlouhou dobu a jejich přijetí či změnu provozovatel letiště bezodkladně oznámí Úřadu pro civilní letectví. Zákon svěřuje pravomoc Úřadu pro civilní letectví přijmout takové opatření z úřední povinnosti, jsou-li splněny podmínky pro jeho přijetí, avšak provozovatel letiště takové opatření nepřijme. Právní úprava mimořádných opatření nahrazuje stávající právní úpravu tohoto institutu dosud obsaženou v § 86 zákona o civilním letectví (mimořádná opatření a postupy), přičemž vychází z přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího ochranu civilního letectví před protiprávními činy, s nímž je v souladu.

Při bezprostředním ohrožení civilního letectví zvláště závažným protiprávním činem je to v prvé řadě provozovatel letiště a letecký dopravce, který na dobu nezbytně nutnou přijme mimořádné opatření uvedené v § 86f odst. 1 nebo odst. 2. Nařízení mimořádného opatření z moci úřední (Úřadem pro civilní letectví) přichází v úvahu teprve v případě, že provozovatel letiště nebo letecký dopravce nezbytné mimořádné opatření nepřijal, nebo jej sice přijal, nicméně z hlediska ohrožení civilního letectví není toto opatření dostatečné. Rozhodnutí o nařízení mimořádného opatření bude představovat první úkon v řízení. Z důvodu nutnosti rychlé reakce na vzniklou hrozbu je u odvolání proti rozhodnutí vyloučen odkladný účinek. Na základě změny skutkového stavu je mimořádné opatření změněno nebo zrušeno, a to tím, kdo toto opatření přijal (provozovatel letiště nebo letecký dopravce) nebo nařídil (Úřad pro civilní letectví).

K bodu 58, 59, 79, 91, 94, 95 a 98

V souvislosti s rozsáhlými změnami v oblasti správního trestání, ke kterým předkládanou novelou zákon o civilním letectví dochází, a v zájmu přehlednějšího členění části deváté zákona se přistupuje k rozdělení této části na tři hlavy, přičemž první hlava bude upravovat státní správu v civilním letectví, druhá státní dozor a třetí správní delikty. Vzhledem k rozsahu nové právní úpravy správního trestání se z téhož důvodu přistupuje k dalšímu členění třetí hlavy na tři díly, kde díl první bude obsahovat přestupky, díl druhý, správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob a třetí díl obecná ustanovení pro projednávání správních deliktů..

K bodu 60

Do ustanovení se mezi správní úřady, které vykonávají státní správu ve věcech civilního letectví, doplňuje Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod. Provedenou úpravou se napravuje chybějící zmínka o správním úřadu, který vedle Ministerstva dopravy a Úřadu pro civilní letectví vykonává státní správu ve věcech civilního letectví.

K bodu 61 až 78 (§ 88 a 89)

V ustanovení upravujícím působnost správních orgánů v civilním letectví, jimiž jsou Ministerstvo dopravy (§ 88) a Úřad pro civilní letectví (§ 89) dochází k úpravám souvisejícím s nově navrhovanou právní úpravou, kterou předkládaná novela zákona přináší.

K bodu 80 (§ 90)

V ustanovení upravujícím státní dozor v civilním letectví dochází k formulační úpravě textu zejména v zájmu uvedení právní úpravy s novým Kontrolním řádem.

K bodu 81 až 89 (§ 91 a 91a)

Uvedená ustanovení jsou upravena s ohledem na realizaci „Koncepce budoucí právní úpravy, která povede ke sjednocení právní úpravy postupů při výkonu jednotlivých správních agend s minimem odchylek a výjimek“. Zároveň jsou tato ustanovení jejich reformulací uváděna do souladu s novým Kontrolním řádem.

V ustanovení § 91 zákona o civilním letectví je upraven výkon státního dozoru v civilním letectví s tím, že stanoví postup a oprávnění kontrolních pracovníků při výkonu tohoto státního dozoru. Zjistí-li kontrolní pracovník porušení povinností stanovených právními předpisy v civilním letectví, podle potřeby a povahy zjištěných nedostatků uloží způsob a lhůtu k odstranění těchto nedostatků a jejich příčin. Může-li být bezprostředně ohrožen život nebo zdraví osob nebo bezpečnosti leteckého provozu, je kontrolní pracovník oprávněn okamžitě zastavit činnost a zadržet doklady vztahující se k této činnosti, přičemž na vydání tohoto opatření se podle stávající právní úpravy nevztahují obecné předpisy o správním řízení. O tomto opatření neprodleně vyrozumí Úřad nebo Ministerstvo dopravy s tím, že příslušný správní úřad zahájí do deseti dnů od doručení vyrozumění správní řízení ve věci odejmutí příslušných dokladů nebo zákazu činnosti.

Ustanovení § 91a pak upravuje specifický postup při výkonu státního dozoru nad technickým stavem letadel (toto ustanovení je tedy lex specialis k ustanovení § 91 zákona), přičemž v odstavci 6 až 8 zakládá pravomoc Úřadu v případě, že má podezření, že provozovatel letadla nesplní povinnost přijmout opatření k odstranění technických závad ohrožujících bezpečnost létání, uloženou podle § 91 odst. 1, před odletem letadla, uložit zákaz letu do doby, než budou technické závady odstraněny. O uložení zákazu letu Úřad neprodleně informuje příslušné orgány státu, v jehož leteckém rejstříku je letadlo evidováno, a státu, na jehož území má provozovatel letadla sídlo nebo místo podnikání. Výkon zákazu letu může Úřad prominout po dohodě s příslušnými orgány státu, v jehož leteckém rejstříku je letadlo evidováno nebo státu, jehož orgány vykonávají dozor nad technickým stavem letadla, přičemž zároveň určí podmínky letu na letiště, na kterém mohou být technické závady odstraněny. Jestliže ovšem v důsledku technických závad letadlo nesplňuje podmínky letové způsobilosti, může Úřad výkon zákazu letu prominout jen tehdy, pokud provozovatel letadla obdrží povolení příslušných orgánů státu, jehož vzdušného prostoru hodlá využít k letu na letiště, na kterém mohou být technické závady odstraněny.

Na základě konzultací provedených se zástupci Úřadu pro civilní letectví dospělo Ministerstvo dopravy k závěru, že v případě rozhodování v rámci výkonu státního dozoru, a to jak v případě obecného ustanovení §91, tak speciálního ustanovení § 92 zákona o civilním letectví je možné použít institut řízení na místě upravený v ustanovení 143 správního řádu.

K § 91 odst. 1: ustanovení upravující výkon státního dozoru nad dodržováním

povinností stanovených právními předpisy v civilním letectví je možné podřídit režimu správního řádu. Do citovaného ustanovení se vkládají slova „v řízení na místě“, aby bylo zřejmé, že se na „uložení způsobu a lhůty k odstranění nedostatků a jejich příčin“ použije příslušné ustanovení správního řádu (§ 143 spr. řádu).

K § 91 odst. 2: také ustanovení upravující výkon státního dozoru v případě, že může

být bezprostředně ohrožen život nebo zdraví osob nebo bezpečnost leteckého provozu, je přeformulováno tak, aby bylo zřejmé možnost použití § 143 správního řádu o řízení na místě. V případě takového ohrožení je kontrolní pracovník oprávněn zakázat v tomto řízení výkon činnosti, případně zadrží doklady vztahující se k této činnosti. Stejně jako je tomu v případě stávající právní úpravy, Ministerstvo dopravy nebo Úřad v takovém případě zahájí řízení související se zákazem výkonu činnosti nebo zadržením dokladů, a to ve lhůtě deseti dnů od vydání takového rozhodnutí. Rozhodnutí o zákazu výkonu činnosti pozbude účinnosti dnem pravomocného ukončení takového správního řízení.

K § 91 odst. 3: Ustanovení se zrušuje z důvodu systematického zakotvení právní

úpravy spolupráce Úřadu pro civilní letectví s příslušnými orgány z ostatních členských států Evropské unie při výkonu státního dozoru nad poskytováním letových navigačních služeb do § 91b odst. 1.

K § 91a odst. 6: ustanovení § 91a upravuje institut specifického výkonu státního

dozoru nad technickým stavem letedel na letištní ploše. Jde o lex specialis k ustanovení § 91 upravujícímu obecně výkon státního dozoru v civilním letectví. Pokud při výkonu tohoto specifického dozoru budou zjištěny nedostatky, které ohrožují bezpečnost létání, bude vydáno kontrolním pracovníkem Úřadu rozhodnutí, kterým se uloží způsob odstranění nedostatků a jejich příčin ohrožujících létání. Vydáním tohoto rozhodnutí se zakazuje let. Touto formulací příslušného ustanovení je umožněno, aby bylo vydáno jediné rozhodnutí, kterým se jednak uloží odstranit zjištěné nedostatky a jednak se zakáže let, pokud půjde o nedostatky ohrožující bezpečnost létání. Úřad nebude muset vydat dvě rozdílná rozhodnutí (tj. rozhodnutí o uložení způsobu odstranění zjištěných nedostatků a jejich příčin ohrožujících bezpečnost létání a rozhodnutí o uložení zákazu letu). Součástí tohoto rozhodnutí bude obligatorně i výrok označující odstraňované nedostatky za nedostatky ohrožující bezpečnost létání.

K § 91a odst. 7: právní úprava obsažená v odstavci 7 a 8 byla sloučena do jednoho

odstavce. Účinek zákazu letu uloženého rozhodnutím vydaným podle odstavce 6 tohoto ustanovení může být rozhodnutím Úřadu po dohodě s orgánem státu, v jehož leteckém rejstříku je letadlo evidováno, nebo státu vykonávajícího dozor nad technickým stavem letadla vyloučen. Na rozdíl od stávající právní úpravy k tomuto rozhodnutí může dojít pouze na žádost povinné osoby. Je jedině v zájmu povinné osoby, aby odstranila nedostatky ohrožující bezpečnost létání zjištěné v rámci výkonu specifického dozoru nad technickým stavem letadel prováděné na letištní ploše a v případě, že tak neučiní, nebo že není možné zjištěné nedostatky odstranit na letišti, na kterém byly v rámci kontroly takové nedostatky zjištěny, aby požádala o vyloučení účinku rozhodnutí, kterým se zakazuje let a tak i o možnost přeletu na letiště, kde budou zjištěné nedostatky odstraněny.

K § 91a odst. 8 a 9: obsah zrušeného odstavce 8 byl sloučen s úpravou v odstavci 7.

Dále dochází ke zrušení odstavce 9, kde je obsažena vylučovací norma, pokud jde o použití předpisů o správním řízení na postup při tomto rozhodování.

K § 91 a odst. 10: jde o úpravu odchylky od správního řádu, pokud jde o jednací

jazyk ve správním řízení, v němž se rozhoduje v rámci výkonu specifického státního dozoru nad technickým stavem letadel při kontrole na odbavovací ploše. Vzhledem k tomu, že takřka všichni piloti mezinárodních letadel jsou povinni ovládat anglický jazyk, není důvodu pro to, aby při výkonu kontroly letadel na odbavovací ploše nemohl být použit anglický jazyk, pokud o to požádá povinná osoba, což výrazně zjednoduší vedení celého řízení.

K bodu 90 (§ 91b a 91c)

K § 91b: ustanovení představuje prováděcí (implementační) opatření v oblasti

poskytování letových navigačních služeb v tzv. jednotném evropském nebi a výkonu správní kontroly (státního dozoru) s ohledem na nařízení č. 255/2010 a mezinárodní Dohodu o zřízení Středoevropského funkčního bloku vzdušného prostoru. Upravuje spolupráci Úřadu pro civilní letectví při výkonu státního dozoru nad poskytováním letových navigačních služeb s příslušnými orgány ostatních členských států Evropské unie, popř. jiným státem, který je smluvní stranou mezinárodní smlouvy, na jejímž základě dochází k poskytování letových navigačních služeb. Stanoví-li tak mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu, vykonává Úřad pro civilní letectví státní dozor nad plněním povinností při poskytování letových navigačních služeb i na území jiného členského státu Evropské unie nebo třetího státu. Při výkonu státního dozoru nad plněním povinností při poskytování letových navigačních služeb na území jiného členského státu nebo třetího státu Úřad pro civilní letectví přihlíží pouze k těm právním předpisům a rozhodnutím příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie nebo třetího státu, které mu tento orgán oznámil. Veškeré výsledky výkonu státního dozoru nad plněním povinností při poskytování letových navigačních služeb na území jiného členského státu Evropské unie nebo třetího státu Úřad bez zbytečného odkladu oznámí příslušnému orgánu tohoto státu. Ustanovení dále upravuje provádění úkonů na dožádání příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie nebo třetího státu.

K § 91c: ustanovení představuje prováděcí (implementační) opatření v oblasti ochrany

civilního letectví před protiprávními činy s ohledem na nařízení Komise (EU) č. 72/2010 ze dne 26. ledna 2010, kterým se stanoví postupy pro provádění inspekcí Komisí v oblasti ochrany letectví před protiprávními činy. Ustanovení upravuje spolupráci Úřadu s Evropskou komisí v rozsahu stanoveném uvedeným přímo použitelným předpisem Evropské unie při provádění inspekcí v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy.

K bodům 93, 94, 96, 97 a 99

V souvislosti s novou právní úpravou, kterou předkládaná novela zákona o civilním letectví obsahuje, dochází k revizi stávajících skutkových podstat přestupků a správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob a dále dochází k zavedení nových skutkových podstat v zájmu provedení přímo použitelných předpisů Evropské unie. Skutkové podstaty jsou nově konstruovány, revidována byla i výše sankcí, které bude možno za porušení zákonných povinností uložit. Právní úprava obsahuje i zrevidovanou část upravující společná ustanovení pro projednávání správních deliktů a pořádkovou pokutu.

K bodu 100 (§ 94a)

Pokuty za přestupky nebo správní delikty slouží jako represivní (sankční) prostředek za jednání, které je v rozporu s hmotněprávními povinnostmi stanovenými zákonem, k vynucení plnění potřebných povinností kontrolovaných či povinných osob nebo k zabránění narušení či dokonce zmaření kontroly. V těchto případech nelze využít institut pořádkové pokuty, jako to bylo v případě předchozího zákona o státní kontrole, neboť v daném případě nejde o pořádkovou pokutu srovnatelnou např. s pořádkovou pokutou podle § 62 správního řádu či pořádkovými pokutami podle jiných procesních předpisů (občanský soudní řád, trestní řád atd.), ale o postih za to, že kontrolovaná osoba brání ve výkonu kontroly - nejedná se tedy o porušení procesní povinnosti, ale povinnosti hmotněprávní, což je podstatným odlišujícím znakem od pořádkové pokuty jakožto procesního institutu obvykle užívaného v zákonech upravujících výkon veřejné správy. Z tohoto důvodu je ustanovení o pořádkové pokutě vypuštěno.

K bodu 101 (§ 95)

V souvislosti s realizací „Koncepce budoucí právní úpravy, která povede ke sjednocení právní úpravy postupů při výkonu jednotlivých správních agend s minimem odchylek a výjimek“ návrh zrušuje ustanovení § 95 zákona bez náhrady, neboť jeho obsah je s ohledem na ustanovení § 1 odst. 2 správního řádu (případně ustanovení čl. 2 odst. 2 písm. d) legislativních pravidel vlády) nadbytečný a nevhodně matoucí. To platí zejména pro první větu zrušovaného ustanovení, ale taktéž pro věty následující, u nichž dochází k nadbytečnému a neopodstatněně selektivnímu stanovení druhu správního úkonu (tj. závazného stanoviska), což lze bez dalšího dovodit z obecné právní úpravy obsažené jednak ve správním řádu, jednak v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, jakož i k nežádoucímu zdvojení právní úpravy obsažené již v ustanovení § 149 odst. 1 správního řádu (závazné stanovisko není samostatným rozhodnutím ve správním řízení). Ačkoli původním záměrem zákonodárce při formulaci zrušovaného ustanovení bylo posílit přehlednost a srozumitelnost právní úpravy, s ohledem na přijetí nového správního řádu a stavebního zákona je výsledný účinek právě opačný.

K bodu 102 (§98 odst. 2)

Dochází ke zrušení ustanovení upravujícího vybírání správních poplatků za úkony provedené Úřadem pro civilní letectví, neboť odpovídající právní úprava je obsažena v zákoně č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Náklady vzniklé v souvislosti s úkony Úřadu pro civilní letectví, které nejsou zpoplatněny podle zákona o správních poplatcích, budou hrazeny formou náhrady nákladů správního řízení (skutečně vynaložené náklady).

K bodu 103 (§ 98a)

Ministerstvo dopravy jako ústřední orgán státní správy zastupující vládu České republiky v Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (ICAO) je vázáno povinností odevzdávat statistická data o civilní letecké dopravě v předepsané struktuře a stanovených termínech v rámci Statistického programu ICAO. Uvedená povinnost vyplývá pro Českou republiku, potažmo pro Ministerstvo dopravy, z ustanovení článků 54, 55 a 67 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví (č. 147/1947 Sb.) a Rezoluce A33-19 přijaté Shromážděním ICAO. V rámci Statistického programu ICAO je prostřednictvím příslušných formulářů prováděn sběr jak výkonových dat, tak finančních ukazatelů od subjektů civilního letectví, kterými jsou provozovatelé letišť, letečtí dopravci a provozovatelé a poskytovatelé letových traťových služeb. Data jsou dle jejich charakteru shromažďována v měsíční, čtvrtletní nebo roční periodicitě. V dosavadní praxi byly dotčené subjekty povinny poskytovat statistická data na základě ustanovení § 99 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Provedená úprava byla nedostatečná, a to zejména s ohledem na vymahatelnost povinnosti dotčených subjektů poskytovat potřebná statistická data. Navrhovaná úprava ustanovení § 99 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bude znamenat zjednodušení pro dotčené subjekty a zpřehlednění požadovaných statistických dat a termínů, ve kterých by měla být poskytována. Ta budou jednoznačně vymezena vyhláškou, kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zároveň nová úprava zajistí vymahatelnost povinnosti poskytovat statistická data, díky čemuž bude Česká republika mít možnost snadněji dostát své povinnosti vůči ICAO v oblasti sběru statistických dat v rámci Statistického programu ICAO.

K bodu 104 a 105 (§ 99)

V souvislosti se zakotvením podrobnější úpravy předávání statistických údajů v novém § 98a dochází k vypuštění § 99 odst. 1, který představuje dosavadní právní úpravu této otázky. Současně dochází ke zrušení odstavce 2 v tomto ustanovení a k opravě legislativně technické nepřesnosti, ke které došlo při předcházející novele zákona o civilním letectví.

K bodu 106 (§ 99a)

S ohledem na nově navrhovanou právní úpravu dochází k odpovídající úpravě odkazů na příslušná ustanovení v § 99a.

K bodu 107 (§ 102)

V souvislosti s nově navrhovanou právní úpravou, kterou předkládaná novela zákona přináší, dochází k odpovídající úpravě ustanovení, které obsahuje zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu.

Přechodná ustanovení

Návrh zákona obsahuje rozsáhlý soubor přechodných ustanovení souvisejících s navrhovanou právní úpravou.

K bodu 1: ustanovení obsahuje přechodnou právní úpravu vzhledem k osvědčením

způsobilosti letiště, která byla vydána ke dni účinnosti navrhované právní úpravy. Tato osvědčení budou považována za rozhodnutí o schválení provozní způsobilosti letiště vydané po dni účinnosti navrhované právní úpravy.

K bodu 2: ustanovení obsahuje přechodnou právní úpravu vzhledem k pověření

poskytováním letových provozních služeb nebo meteorologických služeb, vydanému ke dni účinnosti navrhované právní úpravy. Toto pověření bude považováno za rozhodnutí o určení k poskytování letových provozních služeb nebo meteorologických služeb, vydané pod dni nabytí účinnosti navrhované právní úpravy.

K bodu 3 až 4: ustanovení obsahují přechodnou právní úpravu pro oblast odborného

zjišťování příčin leteckých nehod a incidentů a hlášení událostí.

K bodu 5 až 8: ustanovení obsahují přechodnou právní úpravu ke změnám v oblasti

obchodní letecké dopravy, které navrhovaná právní úprava přináší, týkající se přepravních práv a povolení k provozování pravidelné a nepravidelné obchodní letecké dopravy zahraničním leteckým dopravcům.

K bodu 9 až 14: ustanovení obsahují přechodnou právní úpravu ke změnám v oblasti

ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Ustanovení souvisejí s vydáváním národních programů, institutem ověřování spolehlivosti osob hodlajících vstoupit bez doprovodu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru, schvalováním bezpečnostního programu letiště, vydáváním osvědčení k provádění školení na úseku ochrany civilního letectví před protiprávními činy, osob, které vykonávají činnost stálého odesílatele, známého dodavatele palubních zásob nebo známého dodavatele letištních zásob podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího ochranu civilního letectví před protiprávními činy, a osob, které vykonávají činnost schváleného agenta, známého odesílatele, schváleného dodavatele palubních zásob nebo školitele podle zmíněného přímo použitelného předpisu Evropské unie.

K bodu 15: ustanovení obsahuje přechodnou právní úpravu vzhledem ke správním

řízením zahájeným přede dnem nabytí účinnosti navrhované právní úpravy.

Část druhá – změna živnostenského zákona (K článku III)

V § 3 odst. 2 písm. v) se doplňuje uskutečňování odborné přípravy v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy, neboť pro výkon těchto činností není nutné mít živnostenské oprávnění podle zákona č. 455/1991 Sb., tato činnost je tedy obdobně jako provozování letišť, provozování obchodní letecké dopravy a leteckých prací, a poskytování leteckých služeb vyloučenou z režimu živnostenského zákona.

Část třetí - změna zákona o správních poplatcích (K článku IV)

Položky 45 až 57

Sazby všech správních poplatků, vybíraných v oblasti civilního letectví a uvedených v položkách 45 až 57 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, byly stanoveny naposledy v roce 2004, resp. v roce 2002, kdy byl nový zákon o správních poplatcích připravován. Ministerstvo dopravy přistoupilo k revizi stávajících správních poplatků a to z několika důvodů. Prvním důvodem je potřeba navýšení sazeb jednotlivých poplatků, aby byla reciproční k pracnosti jednotlivých úkonů, cenovému vývoji a k výši sazby poplatků, které jsou za odpovídající úkony vybírány v okolních státech Evropské unie. Dalším důvodem je nutnost reagovat na evropskou legislativu, a to jak po stránce terminologické, tak věcné (např. některé Úřadem pro civilní letectví vykonávané úkony v souvislosti s přímo použitelnými předpisy Evropské unie nejsou dosud zpoplatněny).

V neposlední řadě je pak nutno reagovat na předchozí novely zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, a to jak po stránce terminologické, tak i věcné (např. poplatek pod položkou č. 47 písm. c) se již nevybírá, neboť zde uvedené povolení se již neuděluje).

Některé poplatky jsou nově nastaveny na vyšší úroveň v souladu s výší poplatků v okolních státech tak, aby reflektovaly vynaložené úsilí správního orgánu při realizaci zpoplatňovaného úkonu. Lze očekávat, že zvýšením poplatků dojde ke snížení počtu úkonů, neboť část poplatníků je bude vnímat jako regulační a od požadovaného úkonu ustoupí. Zvýšení ani snížení nákladů či příjmů státního rozpočtu se z těchto důvodů neočekává.

Do zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jsou dále doplněny některé druhy úhrad, které mají povahu správního poplatku a které jsou v současné době vybírány Úřadem pro civilní letectví na základě vyhlášky č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví.

Dále jsou do zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, doplněny některé nové poplatky v souvislosti s novou právní úpravou části osmé zákona (ochrana civilního letectví před protiprávními činy).

Část čtvrtá – Účinnost (K článku V)

Navrhuje se účinnost 1. července 2014, přičemž předkladatel vzal při stanovení účinnosti navrhované právní úpravy v úvahu délku legislativního procesu a lhůty, ve kterých musí být přijata příslušná opatření k provedení relevantních přímo použitelných předpisů Evropské unie.

V Praze dne 6. listopadu 2013

Ing. Jiří Rusnok, v.r. předseda vlády

Zdeněk Žák, v.r. ministr dopravy