zákon č. 130/2025 Sb.

K čl. I (změně zákona o silniční dopravě) K bodu 1 (poznámka pod čarou č. 35)

Do výčtu předpisů, které zapracovává zákon o silniční dopravě, se navrhuje doplnit směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1999 ze dne 19. října 2022 o jednotných postupech kontroly při silniční přepravě nebezpečných věcí. Odkaz na tuto směrnici není doposud obsažen v zákoně o silniční dopravě z toho důvodu, že jde o kodifikované znění směrnice, u níž nebyla stanovena ani transpoziční povinnost.

K bodům 2 a 3 (§ 2 odst. 7)

Jak bylo podrobně popsáno v částech A.1.2. a B.1.2. obecné části důvodové zprávy, jakož i v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů navržené regulace, v návaznosti na společenský vývoj a silnou poptávku objednatelů a organizátorů dopravy i cestující veřejnosti se navrhuje zakotvit do zákona o silniční dopravě koncepčně novou právní úpravu tzv. poptávkové dopravy, která umožní

a) zajišťování individuálně objednávané a nediskriminačně sdílené dopravy

b) v závazku veřejné služby

c) v určitém území

d) primárně (byť ne nutně) malými vozidly

e) po variabilních trasách („pavučinově“)

f) mezi vhodnými nástupními a výstupnými místy (nejen zastávkami)

g) při přiznání práv, jež náleží cestujícím ve veřejné linkové dopravě.

V této souvislosti se navrhuje v první řadě rozšíření definice linkové osobní dopravy o tzv. poptávkovou dopravu. Poptávková doprava nebude mít na rozdíl od „standardní“ linkové osobní dopravy předem určenou trasu, ale trasa linky se bude tvořit až na základě objednávek cestujících. Podmínkou bude, že přepravní služby budou poskytovány pravidelně, a to ve vymezeném území, přičemž výstup a nástup cestujících bude možný pouze na jízdním řádem určených zastávkách nebo místech. Oproti „standardní“ linkové osobní dopravě bude přitom v určitých případech připuštěn výstup a nástup cestujících i na místech odlišných od zastávek. Poptávková doprava bude moct být poskytována pouze formou veřejné linkové dopravy, tj. nikoli formou zvláštní linkové dopravy.

Ustanovení v zákoně o silniční dopravě, ale i v jiných zákonech (zejména v zákoně o veřejných službách v přepravě cestujících), která upravují linkovou osobní dopravu nebo veřejnou linkovou dopravu, se tedy budou týkat i dopravy poptávkové, ledaže návrh zákona stanoví specificky ve vztahu k poptávkové dopravě pravidlo odchylné. Poptávková doprava bude moct být poskytována pouze na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, a to proto, aby její poskytování na komerčním základě nebylo zaměnitelné s přísně a odlišně regulovaným poskytováním taxislužby (o čemž pojednává závěrečná zpráva z hodnocení dopadů navržené regulace). Tato forma linkové osobní dopravy se bude moct poskytovat pouze jako vnitrostátní doprava, tj. nebude ji možné provozovat jako mezinárodní dopravu. Vychází se z hlavního účelu poptávkové dopravy, tedy umožnit zajišťování dopravní obslužnosti obcemi a kraji v oblastech s nízkou přepravní potřebou, kde není adekvátní zajišťovat dopravu často prázdnými autobusy po rigidních trasách. Vzhledem k tomu je adekvátní provozovat dané dopravní služby jako lokální, aniž by bylo nezbytné připustit přeshraniční přesah těchto přeprav.

Poptávková doprava bude moct být současně i městskou autobusovou dopravou, a to pokud bude uskutečňována pro potřeby města a jeho příměstských oblastí.

K bodu 4 (§ 2 odst. 7 písm. a))

Dochází k precizaci jednoho ze znaků veřejné linkové dopravy v tom smyslu, že se jedná o poskytování přepravních služeb předem neurčenému okruhu cestujících.

Smyslem veřejné linkové dopravy je poskytnout přepravní služby komukoli (za podmínek stanovených v zákoně o silniční dopravě a přepravním řádu). Tím se odlišuje od zvláštní linkové dopravy, která je poskytována určeným vybraným skupinám cestujících s vyloučením ostatních osob.

Naopak podmínku, aby byly přepravní služby poskytovány k uspokojování přepravních potřeb, lze jednoznačně dovodit již z návětí § 2 odst. 7 zákona o silniční dopravě.

K bodu 5 (§ 2 odst. 14 písm. a) a b))

Pro poptávkou dopravu není stávající vymezení pojmů „linka“ a „spoj“ přiléhavé, proto se navrhuje pro případ poptávkové dopravy jejich speciální vymezení. Linkou je v případě poptávkové dopravy souhrn dopravních spojení ve vymezeném území, v němž jsou přepravní služby poskytovány podle platné licence a podle schváleného jízdního řádu. Pro případ poptávkové dopravy tak není přiléhavý požadavek na trasu dopravní cesty určenou výchozí a cílovou zastávkou a ostatními zastávkami.

Spojem se potom v případě poptávkové dopravy rozumí dopravní spojení v rámci linky, při kterém jsou bez přerušení poskytovány přepravní služby. Pro poptávkovou dopravu tak není přiléhavý požadavek na časové a místní určení předmětného spojení.

K modifikaci definice obou pojmů pro poptávkou dopravu došlo při zohlednění pravidel zákona o silniční dopravě, v nichž jsou použity.

K bodům 6 až 9 a 35 (§ 3a odst. 1 písm. b) a c), § 3a odst. 7 písm. c) a d) a § 27)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85, v platném znění, stanoví ve svém čl. 10 odst. 5 písm. a) bodu i) povinnost dopravců, kteří používají vozidla vybavená digitálním tachografem, zajistit, aby se veškeré údaje pravidelně stahovaly z přístroje ve vozidle a z karty řidiče, jak to stanoví členský stát Evropské unie. Nařízení Komise (EU) č. 581/2010 ze dne 1. července 2010 o stanovení maximálních časových úseků pro stahování příslušných údajů z přístroje ve vozidle a z karty řidiče pak stanoví maximální lhůty, v jakých mají být údaje zaznamenané digitálním tachografem (s výjimkou podrobných údajů o rychlosti) stahovány z přístroje ve vozidle a z karty řidiče. V kontextu této unijní úpravy je vhodné jednak implementovat požadavek prvně zmíněného nařízení, dle něhož mají členské státy periodicitu stahování údajů stanovit (v maximálních lhůtách připuštěných druhým nařízením), a současně je třeba zajistit, aby neplnění těchto povinností mohlo být postižitelné prostředky správního trestání.

Navrhuje se proto do zákona o silniční dopravě doplnit povinnost dopravce záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku stahovat v případech stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85, v platném znění, a to ve lhůtách stanovených nařízením Komise (EU) č. 581/2010 ze dne 1. července 2010 o stanovení maximálních časových úseků pro stahování příslušných údajů z přístroje ve vozidle a z karty řidiče (vnitrostátně tedy nebude stanovena lhůta kratší než maximální dle unijního práva).

Tato povinnost se bude vztahovat jak na tuzemské i zahraniční dopravce provozující silniční dopravu velkými vozidly, na kterou se v plném rozsahu použije výše uvedené nařízení (ES) č. 561/2006 (navržený § 3a odst. 1 písm. c) a § 27 zákona o silniční dopravě), tak na dopravce provozující linkovou osobní dopravu do 50 km, pokud řidič vede záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku prostřednictvím tachografu (navržený § 3a odst. 7 písm. d) zákona o silniční dopravě).

Nesplnění této povinnosti bude naplňovat novou skutkovou podstatu přestupku podle navrženého § 35 odst. 2 písm. h) zákona o silniční dopravě.

K bodům 10 a 11 (§ 9 odst. 1 písm. b) a c))

Vzhledem k tomu, že poptávková doprava bude poskytována i vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče (a i „standardní“ linková osobní doprava je v některých případech již za současného znění právní úpravy poskytována těmito malými vozidly), navrhuje se upřesnit ustanovení týkající se spolehlivosti řidiče. Rozlišujícím kritériem pro rozsah prokazování spolehlivosti již nebude, pro přepravu kolika osob je vozidlo určeno, ale to, zda se jedná o řidiče taxislužby či obecně řidiče vozidla určeného pro přepravu osob. V případě řidiče taxislužby jsou překážkou spolehlivosti i delikty spáchané na úseku taxislužby, zatímco u řidičů jiných vozidel pro přepravu osob nejsou takové delikty relevantní. Dále se zakotvuje minimální věk pro výkon práce řidiče vozidla určeného pro přepravu osob, jenž musí být zajištěn podnikatelem v silniční dopravě, a to na 21 let. Pro řidiče taxislužby tato podmínka vyplývá již nyní z § 21c odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě, přičemž pokud jde o řízení velkých vozidel, použije se právní úprava minimálního věku, kdy lze získat příslušné řidičské oprávnění podle zákona o silničním provozu. Pokud jde o řízení malých vozidel v rámci linkové osobní dopravy, příslušné řidičské oprávnění lze získat již ve věku 18, nebo i 17 let. Navrhuje se stanovit povinnost podnikatele v silniční dopravě zajistit, aby práci řidiče vozidla určeného pro přepravu osob vykonávala pouze osoba starší 21 let.

K bodům 12, 13, 14 a 73 (§ 9 odst. 4, § 21c odst. 3, poznámka pod čarou č. 5c a § 35 odst. 10)

Zákonem č. 427/2023, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo ke zrušení Rejstříku trestů jako organizační složky státu (rejstřík trestů i evidenci přestupků vede Ministerstvo spravedlnosti) a ke změně terminologie v této oblasti, zejména namísto pojmu „evidence Rejstříku trestů“ se nově užívá pojem „rejstřík trestů“. Navrhuje se proto tyto změny promítnout i do zákona o silniční dopravě.

K bodu 15 (§ 11 odst. 1)

Navrhuje se dílčí úprava určování místní příslušnosti dopravního úřadu k rozhodování o udělení licence, a to pro poptávkovou dopravu. Vzhledem k tomu, že v případě poptávkové dopravy nebude určena výchozí ani cílová zastávka linky, ale linka bude vymezeno území, v němž budou přepravní služby poskytovány, nelze pro poptávkovou dopravu využít stávající kritérium pro určení dopravního úřadu místně příslušného k rozhodování o udělení licence. Navrhuje se proto v případě poptávkové dopravy místní příslušnost dopravního úřadu určovat podle území, v němž bude poptávková doprava poskytována. Vzhledem k tomu, že toto území může v některých případech zasahovat do správních obvodů více dopravních úřadů, stanoví se, že příslušným k rozhodování o udělení licence bude ten dopravní úřad, v jehož správním obvodu bude největší část území, v němž bude poptávková doprava poskytována.

K bodům 16 až 22 (§ 11 odst. 2 písm. a) a b), § 11 odst. 3 písm. b) a c), § 12 odst. 1 písm. a) a § 12 odst. 3 písm. a), e) a g))

Navrhuje se doplnění a upřesnění náležitostí žádosti o udělení licence a rozhodnutí o udělení licence, pokud jde o poptávkovou dopravu.

V případě, že se bude žádost týkat licence pro poptávkovou dopravu, bude tato skutečnost muset být uvedena přímo v žádosti. Následně bude tato skutečnost uvedena i v samotném rozhodnutí o udělení licence.

V případě poptávkové dopravy nebude žadatel uvádět trasu linky s uvedením konkrétních zastávek, ale jen vymezí území, v němž hodlá přepravní služby poskytovat. To pak bude naplňovat definici vedení linky (ve smyslu § 11 odst. 2 písm. b) zákona o silniční dopravě) a promítne se v rozhodnutí o udělení licence.

Specifickou náležitostí žádosti o udělení licence bude údaj o tom, zda má být poptávková doprava provozována pouze malými vozidly, tzn. vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče. Tato skutečnost se pak promítne jako podmínka v rozhodnutí o udělení licence a má význam zejména při schvalování jízdního řádu. Pokud bude tato podmínka v rozhodnutí o udělení licence uvedena, bude výstup a nástup cestujících umožněn nejen na klasických zastávkách (tj. zastávkách, jejichž označení bylo stanoveno nebo umístěno místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích postupem podle zákona o silničním provozu), ale i na jiných místech, která nebudou označena příslušnou dopravní značkou. Tím se umožní flexibilnější poskytování těchto přepravních služeb, neboť se bude moct jednat o místa, která nebudou muset být k zastavování vozidel stavebně ani jinak uzpůsobena, což však nelze připustit u velkých vozidel. Proto bude možnost zastavovat na jiných místech než zastávkách omezena pouze na malá vozidla, přičemž tato možnost bude svázána s podmínkou provozování poptávkové dopravy pouze malými vozidly uvedenou přímo v licenci. V případě poptávkové dopravy se konkrétní zastávky budou řešit až v rámci schvalování jízdního řádu (vedení linky je v licenci vymezeno pouze územím, v němž budou přepravní služby poskytovány). Proto se kritérium pro udělení licence spočívající v tom, že označení všech zastávek na trase linky bylo stanoveno nebo umístěno místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích postupem podle zákona o silničním provozu (§ 12 odst. 1 písm. a)), v případě poptávkové dopravy nezohledňuje.

K bodu 23 (§ 16f odst. 3)

Vzhledem k odlišnostem poptávkové dopravy, kdy bude konkrétní trasa linky vytvářena až na základě objednávek cestujících, se stanoví specifická kritéria pro schválení jízdního řádu nebo jeho změny. Základním kritériem zůstane soulad s licencí. Druhým kritériem je poskytování přepravních služeb pouze v rozsahu podle smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, neboť poptávková doprava bude moct být poskytována pouze na základě takové smlouvy. Poslední kritérium se pak týká míst, na nichž bude umožněn výstup a nástup cestujících. Bude se muset jednat o zastávky, jejichž označení bylo stanoveno nebo umístěno místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích postupem podle zákona o silničním provozu, tj. jde o stejné kritérium, které je u vnitrostátní linkové osobní dopravy jiné než poptávkové dopravy stanoveno přímo pro udělení licence. Výjimkou bude poskytování poptávkové dopravy výlučně malými vozidly, kdy bude umožněn výstup a nástup cestujících i na jiných místech, na nichž to nebude v rozporu s pravidly silničního provozu ani nevhodné z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Rozhodující však bude, zda je v rozhodnutí o udělení licence uvedena podmínka provozování poptávkové dopravy pouze malými vozidly. Nebude-li v rozhodnutí o udělení licence tato podmínka uvedena, bude moct jízdní řád umožňovat výstup a nástup cestujících pouze na „klasických“ řádně označených zastávkách, a to i kdyby měl dopravce v úmyslu provozovat poptávkovou dopravu na základě této licence pouze malými vozidly.

Přesunutí posouzení konkrétních zastávek a jiných míst pro výstup a nástup cestujících do fáze schvalování jízdního řádu namísto předchozí fáze udělování licence učiní proces plánování, schvalování a změny provozování poptávkové dopravy flexibilnějším, ve prospěch objednatelů veřejných služeb v přepravě cestujících.

K bodu 24 (§ 16f odst. 6)

Navrhuje se zpřesnění formulace výslovným uvedením správních orgánů, které výlukový jízdní řád schvalují.

K bodu 25 (§ 16f odst. 7)

Odlišnosti se v případě poptávkové dopravy stanoví i u schvalování výlukového jízdního řádu. Vzhledem k tomu, že licence nebude obsahovat konkrétní trasu linky, ale pouze vymezení území, v němž bude poptávková doprava poskytována, nebude se v případě uzavírek a objížděk ve všech případech jednat o odchylku v provozování dopravy podle § 18 odst. 2 zákona o silniční dopravě. Potřeba schválení výlukového jízdního řádu ale i tak může nastat, a to tím, že některou ze zastávek nebo míst určených schváleným jízdním řádem pro výstup a nástup cestujících nebude možné kvůli uzavírce nebo objížďce obsluhovat. Lze tedy uvést, že schvalování výlukového jízdního řádu bude vyžadováno v případě poptávkové dopravy v užším rozsahu případů než v případě „standardní“ linkové osobní dopravy, tedy pouze tehdy, když v důsledku uzavírky pozemní komunikace nebo objížďky nebude možné obsluhovat některou ze zastávek nebo jiných míst, na nichž má být dle jízdního řádu umožněn nástup nebo výstup cestujících. V ostatních případech (tj. pokud se jich uzavírka nebo objížďka nedotkne) nebude nutné výlukový jízdní řád schvalovat. Dopravní úřad výlukový jízdní řád schválí, bude-li výstup nebo nástup cestujících umožněn pouze na zastávkách, jejichž označení bylo stanoveno nebo umístěno místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, nebo, je-li v rozhodnutí o udělení licence uvedena podmínka provozování dopravy pouze malými vozidly, i na jiných místech k tomu vhodných, a současně bude odchylka od schváleného jízdního řádu jen v nezbytném rozsahu, tj. nebude větší, než je nezbytné, a též v souladu s příslušným rozhodnutím o uzavírce nebo objížďce, bylo-li vydáno.

I v případě poptávkové dopravy platí, že výlukový jízdní řád nahrazuje po dobu trvání odchylky v provozování dopravy schválený jízdní řád.

K bodu 26 (§ 16f odst. 8)

Legislativně technická úprava v návaznosti na vložení nového odstavce do § 16f.

K bodu 27 (§ 17a odst. 1 písm. b))

I v případě poptávkové dopravy bude mít dopravní úřad možnost vyžádat si pro účely udělení licence nebo schvalování jízdního řádu vyjádření obce, a to obce, v jejímž územním obvodu má být poptávková doprava poskytována. V případě poptávkové dopravy není přiléhavé určovat obec dle zastávky na trase linky, ale má jít o obec, v jejímž územním obvodu bude tato doprava poskytována.

K bodu 28 (§ 17a odst. 1 písm. d))

Vzhledem k tomu, že v případě poptávkové dopravy provozované výlučně malými vozidly bude nástup a výstup cestujících umožněn i na jiných místech než zastávkách, avšak pouze na takových místech, na nichž to nebude v rozporu s pravidly silničního provozu ani nevhodné z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, navrhuje se umožnit dopravním úřadům vyžádat si vyjádření Policie České republiky k posouzení těchto míst.

V případě standardních zastávek je takové posouzení Policie České republiky zahrnuto již v procesu stanovení místní nebo přechodné úpravy provozu podle zákona o silničním provozu.

K bodu 29 (§ 18 odst. 1 písm. d))

Vzhledem k tomu, že v případě poptávkové dopravy nebudou v jízdním řádu uváděny konkrétní spoje, navrhuje se zobecnění dotčené povinnosti dopravce (při zohlednění výše popsané redefinice tohoto pojmu) tak, aby dopadala i na poptávkovou dopravu.

K bodu 30 (§ 18 odst. 1 písm. e))

Navrhuje se dílčí úprava povinnosti dopravce ve veřejné linkové dopravě označit vozidlo tak, aby zohledňovala i specifika poptávkové dopravy. V případě poptávkové dopravy se neuvádí označení cílové zastávky spoje. Současně se navrhuje specifikace spojení „obchodním jménem dopravce“ (využitím standardní terminologie užívané zákonem o silniční dopravě).

K bodu 31 (§ 18 odst. 1 písm. f))

Vozidla určená pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče, a to jak při provozování poptávkové dopravy, tak i při provozování „standardní“ veřejné linkové dopravy, budou muset být označena střešní svítilnou zelené barvy s čitelným nápisem LINKA na její přední a zadní straně. Označení musí být umístěno tak, aby bylo viditelné ostatními účastníky provozu na pozemních komunikací ze všech stran. Pro ostatní účastníky silničního provozu tak bude seznatelné, že jde o vozidlo, kterým je provozována veřejná linková doprava, vůči kterému jim ze zákona o silničním provozu bude plynout několik povinností (například umožnit vyjetí takového vozidla v obci ze zastávky).

Navržená právní úprava přitom nebrání dopravcům (či objednatelům přepravních služeb), aby vozidlo označili i jiným způsobem, například digitálním panelem za čelním sklem vozidla, ale v zájmu jednotného přístupu v rámci celé republiky je nezbytné, aby bylo vozidlo vždy označeno (napříč republikou) stejně (nelze připustit pluralitu označení) a bylo viditelné ostatním účastníkům silničního provozu. Současně se zakazuje použití této střešní svítilny nebo s ní zaměnitelného označení, pokud je vozidlo použito k jinému účelu než k provozování veřejné linkové dopravy (obdobně, jak je tomu v případě taxislužby). Tento zákaz platí obecně jak pro vozidla, kterými není nikdy provozována veřejná linková doprava, tak i pro vozidla, kterými bývá veřejná linková doprava provozována, ale v daném okamžiku tomu tak není. Porušení předmětného zákazu bude naplňovat skutkovou podstatu přestupku. Cílem je zamezit zneužívání výhod, zejména v silničním provozu, kterými vozidla veřejné hromadné dopravy osob disponují.

K bodu 32 (§ 18 odst. 1 písm. g))

Navrhuje se zakotvení povinnosti dopravce ve veřejné linkové dopravě zajistit odstranění jízdního řádu, podle kterého již není doprava provozována. Ponechání takového jízdního řádu na označníku zastávky je matoucí pro cestující a v rozporu s vyhláškou o jízdních řádech, avšak pro možnost postihu porušení této povinnosti dopravce je zapotřebí její zakotvení přímo v zákoně. Současně se upravuje skutková podstata přestupku podle § 35 odst. 1 písm. g) tak, aby dopadala i na porušení této povinnosti.

K bodu 33 (§ 18a odst. 3)

Vzhledem k inflaci a růstu cen jízdného, jakož i vzhledem ke skutečnosti, že maximální výše přirážky zůstala řadu let beze změny a v současné době tak již neplní svou zejména preventivní úlohu, tj. odrazovat od toho, aby cestující cestovali bez zaplaceného jízdného nebo porušovali jiné zákonné povinnosti (související například se znečištěním vozidla nebo s rušením klidné přepravy cestujících), navyšuje se maximální výše přirážky na 2 500 Kč. Platí přitom nadále, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Navržená částka přitom navazuje na projednání návrhu zákona s Ministerstvem pro místní rozvoj, které v mezirezortním připomínkovém řízení upozornilo na poznatky Agentury pro sociální začleňování, dle níž jsou dluhy na těchto přirážkách často významným faktorem pro pád domácností do dluhových pastí a s tím spojené sociální vyloučení (což předkladatele návrhu zákona vedlo k nižšímu navýšení maximální výše přirážky, než bylo původně zamýšleno).

K bodům 34, 36, 42, 77, 79, 80, 92 a 94 (§ 21c odst. 9, § 33f odst. 6, § 34 odst. 4, § 35i odst. 1, 3, 5 a 6, § 35j odst. 3 a 4, § 35k odst. 1, § 36 odst. 6, § 37 odst. 1 a § 38 odst. 1)

Navrhuje se pro pojem „příslušník Policie České republiky“ zavést legislativní zkratku „policista“. Této zkratky pak bude užíváno v dalších ustanoveních namísto dosud uváděného, překonaného a ne příliš přiléhavého pojmu „orgán Policie České republiky“, a to v případech, kdy zákonné ustanovení směřuje k policistovi coby fyzické osobě.

K bodům 37 a 38 (§ 33g odst. 1 písm. c) bodu 1 a § 33i odst. 2)

Vzhledem k přenesení působnosti k výkonu státního odborného dozoru v oblasti mezinárodní linkové osobní dopravy z Ministerstva dopravy na dopravní úřady se navrhuje vypuštění speciální úpravy poskytování zákonem stanovených dokladů týkajících se vyslání řidiče k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky v případě mezinárodní linkové osobní dopravy Ministerstvu dopravy. I v případě mezinárodní linkové osobní dopravy se budou tyto doklady poskytovat dopravnímu úřadu. Stejně tak se vypouští speciální úprava příslušnosti k provedení kontroly tuzemského dopravce provozujícího mezinárodní linkovou osobní dopravu v souvislosti s žádostí orgánu jiného členského státu Evropské unie týkající se plnění podmínky usazení nebo dodržování požadavků na dobu řízení, bezpečností přestávky, dobu odpočinku atd. I v případě mezinárodní linkové osobní dopravy bude takovou kontrolu nově provádět dopravní úřad.

K bodu 39 (§ 34 odst. 1)

Státní správu podle zákona o silniční dopravě bude vedle Ministerstva dopravy a dopravních úřadů nově vykonávat i Inspekce silniční dopravy.

K bodu 40 (§ 34 odst. 3)

Příslušnost dopravních úřadů k výkonu státního odborného dozoru se rozšiřuje i na oblast mezinárodní linkové osobní dopravy, kde ji dosud vykonávalo pouze Ministerstvo dopravy. Tím bude sjednocena příslušnost k výkonu dozoru u dopravních úřadů ve všech typech silniční dopravy, nicméně se rovněž navrhuje, aby příslušnost k těmto kontrolám měl i nově zřizovaný správní úřad s celostátní působností, tedy Inspekce silniční dopravy.

K bodu 41 (§ 34 odst. 3)

Příslušnost k výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě se navrhuje přenést z Ministerstva dopravy na Inspekci silniční dopravy. Ministerstvo dopravy již nyní k výkonu státního odborného dozoru pověřovalo zaměstnance státní příspěvkové organizace Centrum služeb pro silniční dopravu, kteří se dle přechodných ustanovení obsažených v návrhu zákona stanou zaměstnanci zařazenými v Inspekci silniční dopravy. Inspekce silniční dopravy coby správní úřad bude nadána vlastní kompetencí k výkonu státního odborného dozoru a inspektoři silniční dopravy budou disponovat sadou odpovídajících nástrojů a oprávnění, takže kontrolní činnost bude moct být předmětným úřadem samostatně vykonávána, bez potřeby pověření od Ministerstva dopravy nebo kooperace s jinými kontrolními orgány (typicky Policií České republiky).

K bodu 43 (§ 34 odst. 8)

Vrchní státní dozor nad výkonem státního odborného dozoru vykonávaného Inspekcí silniční dopravy bude v rukou Ministerstva dopravy, a to s ohledem na skutečnost, že půjde o správní úřad v přímé podřízenosti Ministerstvu dopravy.

K bodu 44 (§ 34 odst. 9)

Navrhuje se výslovně umožnit dopravním úřadům provést část kontrolní přepravy v rámci výkonu státního odborného dozoru v osobní dopravě i ve správním obvodu jiného dopravního úřadu. Půjde o odchylku od obecného principu, dle něhož orgány územních samosprávných celků vykonávají svou působnost ve „svých“ územních obvodech. Tato možnost je účelná zejména při kontrole spoje osobní linkové dopravy, kdy je s ohledem na cestující vhodné dokončit kontrolu a provést její vyhodnocení až v cílové zastávce. Téměř nezbytnou se navíc stane v souvislosti s přenesením působnosti k výkonu státního odborného dozoru v mezinárodní linkové osobní dopravě z Ministerstva dopravy na krajské úřady, neboť v případě těchto spojů nebývá na území kraje více než jedna zastávka.

K bodu 45 (§ 34a)

Navrhuje se zřídit Inspekci silniční dopravy jako nový správní úřad s celostátní působností a se sídlem v Praze.

Mezi přínosy zřízení nového správního úřadu s celostátní působností lze obecně zařadit jednoznačné ukotvení mobilních expertních jednotek v rámci samostatného správního úřadu s potřebnými kompetencemi, plné využití jejich odborných a personálních kapacit, zřízení organizace s jasnou hierarchickou strukturou řízení a s jasnou vizí, která v České republice doposud schází, provedení cca 20 000 komplexních a hloubkových silničních kontrol velkých vozidel, další specializaci a profesionalizaci pracovníků na inspekční činnost, pozitivní dopad na celé odvětví silniční dopravy a z toho plynoucí mitigaci externalit, lepší využití potenciálu, který nabízejí evropské organizace sdružující kontrolní složky v silniční dopravě a navázání na existující spolupráci s ostatními zahraničními složkami jednoznačně ukotveným správním úřadem a zlepšení postavení Ministerstva dopravy jakožto ústředního orgánu státní správy v oblasti dopravy v otázce prosazování silničních předpisů v gesci tohoto ministerstva. Klíčovým argumentem je i možnost Policie České republiky více se soustředit na jiné, primární úkoly. Pokud jde o přesnější vymezení působnosti Inspekce silniční dopravy, v návaznosti na činnost Centra služeb pro silniční dopravu, státní příspěvkové organizace, bude Inspekce silniční dopravy pověřena prováděním

a) státního odborného dozoru v silniční dopravě podle zákona o silniční dopravě ve všech věcech (typicky ohledně sociálních pravidel v silniční dopravě, přístupu k povolání podnikatele v silniční dopravě a přepravy nebezpečných věcí) s výjimkou dozoru nad dodržováním povinností v taxislužbě a s dalšími drobnými výjimkami (například s výjimkou dozoru nad povinnostmi provozovatelů cestovních kanceláří a cestovních agentur podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004, v platném znění),

b) nízkorychlostních kontrolních vážení podle zákona o pozemních komunikacích,

c) technických silničních kontrol podle zákona o silničním provozu,

d) kontrol umístění, upevnění a zajištění nákladu podle zákona o silničním provozu a

e) kontrol dodržování omezení jízdy některých vozidel rovněž podle zákona o silničním provozu. V čele Inspekce silniční dopravy bude ředitel, jehož výběr, jmenování a odvolání se bude řídit standardně zákonem o státní službě.

Samotnou působnost Inspekce silniční dopravy budou vykonávat inspektoři silniční dopravy a další zaměstnanci zařazení v tomto úřadu. Přitom pouze inspektoři silniční dopravy budou nosit služební stejnokroj. Někteří zaměstnanci účastnící se výkonu působnosti úřadu nebudou v pozici inspektorů silniční dopravy. Obdobně v Policii České republiky vykonávají její úkoly příslušníci policie, pro které zákon zavádí legislativní zkratku „policisté“, a další zaměstnanci zařazení v Policii České republiky a působnost orgánů celní správy vykonávají celníci a občanští zaměstnanci. Inspektor silniční dopravy bude vykonávat svou činnost buď ve služebním stejnokroji, jehož vzor bude upraven vyhláškou, nebo v občanském oděvu, a to vždy s ohledem na povahu konkrétní činnosti a potřebu efektivního výkonu působnosti Inspekce silniční dopravy. Některá oprávnění plynoucí například ze zákona o silničním provozu bude mít jen inspektor ve stejnokroji, neboť je nezbytné, aby byl pro účastníky silničního provozu jednoznačně rozpoznatelný (např. v souvislosti s oprávněním k zastavování vozidel). V jiných případech je ovšem žádoucí, aby inspektor na první pohled seznatelný nebyl (např. při kontrole v linkové osobní dopravě, je-li potřeba, aby vypadal jako běžný cestující).

Po vzoru jiných právních předpisů, jako například zákona o Policii České republiky nebo zákona o celní správě, se zakazuje, aby služební stejnokroj nosil někdo jiný než inspektor silniční dopravy. Porušení této povinnosti bude naplňovat skutkovou podstatu přestupku.

Návrh zákona počítá s možností zvláštního barevného provedení a označení vozidel Inspekce silniční dopravy, jehož vzor stanoví vyhláška. Neoprávněné užití nebo napodobení takového barevného provedení nebo označení vozidla bude naplňovat skutkovou podstatu přestupku podle zákona o silničním provozu.

Inspekce silniční dopravy nebude mít žádná územní pracoviště. Převážná část činnosti inspektorů silniční dopravy bude probíhat přímo na pozemní komunikaci, přičemž vozidla Inspekce silniční dopravy budou vybavena tak, aby sloužila i jako mobilní kanceláře. Tento úřad si tedy vystačí se sídlem, které bude v Praze a v němž bude vykonávána veškerá ryze administrativní činnost a podpora inspektorů silniční dopravy. Nepředpokládá se přitom, že by podnikatelé či jiné osoby osobně vyřizovali své záležitosti návštěvou tohoto úřadu. Navíc, Inspekce silniční dopravy navazuje na činnost Centra služeb pro silniční dopravu, které rovněž není územně členěno. Tím, že Inspekce silniční dopravy nebude disponovat územními pracovišti, se dále snižují náklady na vznik a činnost tohoto nového správního úřadu. Pokud jde o stávající znění § 34a zákona o silniční dopravě, v němž je zakotveno oprávnění dopravního úřadu týkající se zjišťování zdroje ohrožování provozu veřejné linkové dopravy osob a nařizování jeho odstranění, navrhuje se jeho zrušení, neboť v praxi není využíváno.

K bodu 46 (§ 34b odst. 1)

Navrhuje se zobecnění (stávajícího nepřesného) vymezení obsahu Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě s tím, že konkrétní údaje, které jsou v tomto registru vedeny, jsou detailně upraveny v dalších odstavcích.

K bodům 47, 50 a 53 až 55 (§ 34b odst. 2 písm. i), § 34b odst. 8, § 34d odst. 6 písm. b) a § 34d odst. 7 písm. c))

Navrhuje se dílčím způsobem rozšířit okruh rozhodnutí o přestupcích, o nichž se vedou údaje v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě, a to tak, aby do něj spadaly nejen přestupky za protiprávní jednání uvedená v přímo použitelných předpisech Evropské unie upravujících klasifikaci závažných porušení, které mohou vést ke ztrátě dobré pověsti, ale i jiná protiprávní jednání uvedená v zákoně o silniční dopravě.

Dále se rozšiřuje okruh zahraničních dopravců, o nichž se tyto údaje v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě evidují. Nově už nepůjde jen o dopravce, kteří jsou usazeni v jiném členském státě, ale o jakékoli zahraniční dopravce.

Cílem je zohlednit uvedené skutečnosti při posuzování případné recidivy a stanovení výše pokut a současně nadále nezvýhodňovat dopravce z třetích zemí na úkor dopravců usazených v Evropské unii.

K bodům 48, 49 a 52 (§ 34b odst. 2 písm. i) a j) a § 34d odst. 4)

V Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě se v dle platné právní úpravy vedou údaje vztahující se k protiprávnímu jednání podnikatelů v silniční dopravě provozované velkými vozidly. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES, v platném znění, v čl. 6 odst. 2 stanoví, že pokud příslušný orgán shledá, že by ztráta dobré pověsti byla nepřiměřená, rozhodne, že dobrá pověst dotyčného podniku zůstane zachována. Důvody pro toto rozhodnutí se zanesou do vnitrostátního rejstříku. Navrhuje se proto v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě vést i údaje o rozhodnutí o zachování dobré pověsti včetně důvodů pro její zachování. Současně se v § 34d odst. 4 provádí legislativně technická úprava vyvolaná vložením nového písmene do § 34b odst. 2.

K bodu 51 (§ 34d odst. 2)

Vzhledem k tomu, že Ministerstvo dopravy již nebude projednávat přestupky podle zákona o silniční dopravě, ruší se jeho kompetence k zápisu údajů o jím uložených správních trestech do Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě.

K bodům 56 až 61 (§ 34e odst. 1 písm. a), b) a d), § 34e odst. 4 písm. a) a d), § 34e odst. 5, § 34e odst. 9 a § 35g odst. 2)

Navrhují se nové skutkové podstaty přestupků, které postihují porušení zákazů nově obsažených v zákoně o silniční dopravě. Jedná se jednak o neoprávněné užití střešní svítilny zelené barvy s nápisem LINKA nebo jiné s ní zaměnitelné označení vozidla, kterého se dopustí jakákoli fyzická osoba, která takto označí vozidlo, aniž by v danou chvíli bylo použito k provozování veřejné linkové dopravy. Za tento přestupek bude ukládána pokuta do 10 000 Kč s tím, že jej bude možné projednat příkazem na místě. Dále se v souvislosti se zřízením Inspekce silniční dopravy a služebními stejnokroji inspektorů silniční dopravy zakotvuje skutková podstata přestupku fyzické osoby, kterého se dopustí tím, že nosí na místě veřejnosti přístupném služební stejnokroj Inspekce silniční dopravy nebo takové jeho součásti, které jsou s ním zaměnitelné, ačkoliv není inspektorem silniční dopravy (navržená formulace je inspirována obdobným ustanovením v zákoně o policii). I za tento přestupek bude ukládána pokuta do 10 000 Kč a rovněž ho bude možné projednat příkazem na místě.

Současně se provádí legislativně technické úpravy vyvolané vložením nového písmene do § 34e odst. 1 zákona o silniční dopravě.

K bodům 62 a 63 (§ 35 odst. 1 písm. g))

V souvislosti s doplněním povinnosti zajistit odstranění jízdního řádu, podle kterého již není doprava provozována, do § 18 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě se rozšiřuje skutková podstata přestupku tak, aby dopadala i na nesplnění této povinnosti.

K bodům 64, 66 a 74 (§ 35 odst. 2 písm. h), § 35 odst. 3 písm. a) a § 35 odst. 11)

Skutková podstata přestupku dosud obsažená v tomto ustanovení, jež dopadá na dopravce, který nezajistí, aby řidič řádně vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku a tento záznam předložil při kontrole, nebo záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku neuchová po stanovenou dobu, se přesunuje do § 35 odst. 3, a to za účelem zvýšení horní hranice sazby pokuty za tento přestupek. Uvedené protiprávní jednání je závažného charakteru, neboť znemožňuje kontrolovat, zda řidič dodržuje požadavky na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku. Nově bude možné za tento přestupek uložit pokutu až do 500 000 Kč. Bude tak lépe možné postihnout 1 z nejzávažnějších jednání rozporných se zákonem o silniční dopravě, kterým je manipulace s tachografem. Z úřední činnosti Ministerstva dopravy lze přitom konstatovat, že četnost uvedených protiprávních jednání v poslední době významně stoupá, přičemž k manipulacím jsou využívány sofistikovanější technologie, jejichž užití se hůř odhaluje. Zvýšení horní hranice sazby pokuty by tak mělo zvýšit odrazující účinek sankce. Namísto této skutkové podstaty se do § 35 odst. 2 písm. h) zákona o silniční dopravě doplňuje nová skutková podstata přestupku, kterého se dopustí dopravce, který nestáhne záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku ve stanoveném intervalu, tj. poruší povinnost nově zakotvenou v § 3a odst. 1 písm. c), § 3a odst. 7 písm. a) bodě 1 nebo § 27 zákona o silniční dopravě. Za tento přestupek bude možné uložit pokutu až do 350 000 Kč. Současně se v § 35 odst. 11 provádí legislativně technické úprava vyvolaná vložením nového písmene do § 35 odst. 3.

K bodu 65 (§ 35 odst. 2 písm. r))

Novelizační bod reaguje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 283/2020– 26, ze dne 16. prosince 2022, v němž bylo judikováno, že „Ministerstvo i městský soud se mýlí v tom, že snad vykládané ustanovení obsahuje dvě varianty jedné skutkové podstaty, které se mohou uplatnit nezávisle na sobě. Pokud by tomu tak bylo, použil by zákonodárce nikoli spojku „a“ (obsluhoval řádně taxametr ve vozidle a zajistil zaznamenání skutečného průběhu přepravy), ale spojku ‚nebo‘. Sporná skutková podstata je ale formulována legislativně jednoznačně: skutkovou podstatu utvářejí obě jednání současně, zaznamenání skutečného průběhu přepravy je tu v příčinné souvislosti s řádnou obsluhou taxametru.“. Navrhuje se reformulace předmětné skutkové podstaty tak, aby její znění nevyvolávalo pochybnosti o tom, že k naplnění této skutkové podstaty postačí porušení co i jen jedné z vymezených povinností řidiče taxislužby. Dopravce se tohoto přestupku dopustí tím, že nezajistí, aby řidič taxislužby řádně obsluhoval taxametr, nebo tím, že nezajistí, aby řidič taxislužby zajistil zaznamenání skutečného průběhu přepravy.

K bodu 67 (§ 35 odst. 5)

V souvislosti se zrušením stávajícího znění ustanovení § 34a zákona o silniční dopravě, které se týkalo oprávnění dopravního úřadu zjišťovat zdroj ohrožování provozu veřejné linkové dopravy osob a nařizovat jeho odstranění, se zrušují na něj navazující skutkové podstaty přestupků.

K bodům 68 až 71 (§ 35 odst. 8 písm. a), b) a c) a § 35 odst. 9 a 10)

Jedná se o legislativně technické úpravy vyvolané přečíslováním odstavců v § 35 zákona o silniční dopravě.

K bodu 72 (§ 35 odst. 10)

Vzhledem k tomu, že Ministerstvo dopravy již nebude projednávat přestupky podle zákona o silniční dopravě, nebude již ani zasílat písemná vyhotovení rozhodnutí, kterými byla dopravci uložena sankce, dopravnímu úřadu, v jehož územním obvodu má dopravce sídlo.

Zároveň se z výčtu subjektů, které tak činí, vypouští i orgán kraje v přenesené působnosti, neboť se vždy jedná o dopravní úřad, který je zde rovněž uveden.

Dále se nepřesný pojem „pravidelná linková doprava“ nahrazuje přesnějším pojmem „linková osobní doprava“ (dle § 2 odst. 7 zákona o silniční dopravě).

K bodům 75 a 76 (§ 35c, § 35d a § 35f)

Navrhuje se komplexní revize právní úpravy výběru kaucí a souvisejících institutů, a to nejen v zákoně o silniční dopravě, ale i v zákoně o silničním provozu a v zákoně o pozemních komunikacích. Cílem je, aby právní úprava v těchto 3 zákonech neobsahovala nedůvodné odchylky, které ztěžují aplikaci rozdílné úpravy pro kontrolní i přestupkové orgány, aby byla výsledná úprava preciznější, ale i účinnější než doposud, a aby v ní nechyběla některá podstatná pravidla.

K § 35c Pokud jde o výši kauce, navrhuje se navýšení horní hranice kauce na 200 000 Kč, a to s ohledem na výši pokut, které jsou ukládány za přestupky podle zákona o silniční dopravě. Podle zákona o silniční dopravě jsou ukládány relativně vysoké pokuty (za některé přestupky lze uložit pokutu až do 700 000 Kč), přičemž kauce ve výši maximálně pouhých 100 000 Kč neplní funkci opatření, které zajistí, že se podezřelý z přestupku nebude vyhýbat přestupkovému řízení a uhradí uloženou pokutu. Současně se však navrhuje zakotvit pravidlo, které je již nyní obsaženo v zákoně o silničním provozu, že výše kauce nesmí překročit nejvyšší výměru pokuty, kterou lze za daný přestupek uložit. Toto pravidlo je vhodné zakotvit v zákoně o silniční dopravě i z toho důvodu, že se navrhuje umožnit vybrat kauci nejen v případě přestupků dopravce, ale i přestupků řidiče (doposud lze kauci vybrat pouze za protiprávní jednání řidiče v oblasti taxislužby). Jedná se o přestupky uvedené v § 34e odst. 3 zákona o silniční dopravě, mezi něž patří zejména nedodržování požadavků na dobu řízení, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku, nevedení záznamů o těchto skutečnostech, neumožnění přístupu k tachografu či nesplnění povinností při přepravě nebezpečných věcí. Za tyto přestupky lze řidiči uložit pokutu nejvýše 15 000 Kč, resp. 50 000 Kč, avšak za některé z nich se ukládá i zákaz činnosti řidiče velkého vozidla na dobu 3 až 6 měsíců. Jde tedy o poměrně citelný postih, jemuž se snaží někteří řidiči vyhýbat, a proto je namístě mít možnost výběru kauce i za protiprávní jednání řidiče s tím, že její výše bude omezena nejvyšší výměrou pokuty, kterou lze uložit. Při výběru kauce bude řidič (který pro účely vybírání kauce od dopravce zastupuje dopravce) poučen o důsledku vybrání kauce a obdrží písemné potvrzení o výběru kauce. Potvrzení se bude vystavovat ve třech vyhotoveních (namísto stávajících čtyřech), z nichž jedno obdrží řidič, jedno bude spolu s kaucí a protokolem o kontrole (kterou bylo zjištěno protiprávní jednání, kvůli kterému je kauce vybírána) nebo úředním záznamem (v případě kontroly prováděné Policií České republiky) zasláno správnímu orgánu, jenž je příslušný k vedení řízení o přestupku, a jedno vyhotovení si ponechá ten, kdo kontrolu provedl, tj. Policie České republiky nebo orgán státního odborného dozoru, pro své evidenční účely.

K § 35d

I nadále bude v případě, že řidič kauci na výzvu nesloží, možné zabránit vozidlu v jízdě. Vedle zabránění v jízdě použitím technického prostředku (tzv. botičky) se výslovně umožňuje zabránit v jízdě i odtažením vozidla (tato možnost je již v současné době obsažena v zákoně o silničním provozu, a to také v případě nesložení kauce).

Dále bude mít policista či osoba provádějící výkon státního odborného dozoru možnost zakázat řidiči pokračovat v jízdě a zadržet doklady související s prováděnou přepravou (typicky může jít o opis eurolicence). Doklady k vozidlu se nově zadržovat nebudou, zejména proto, že u vozidel zapsaných v registru silničních vozidel již nemusí mít řidič osvědčení o registraci vozidla u sebe. Nově bude umožněno zakázat řidiči pokračovat v jízdě a zadržet tabulky registrační značky vozidla. Možnost zadržet tabulky registrační značky vozidla se osvědčila v případě vymáhání nedoplatků na pokutách (ze strany celníků či policistů), ale též v případě nesložení kauce v režimu zákona o silničním provozu, proto se tento institut navrhuje uplatňovat i v případě výběru kaucí dle zákona o silniční dopravě.

Pokud jde o náklady spojené s výše uvedeným postupem, půjdou, tak jako dosud, k tíži osoby, která je podezřelá ze spáchání přestupku, a odpovědnost za vozidlo, náklad nebo přepravované osoby zůstane nedotčena (ponese ji řidič nebo dopravce). Doplňuje se však, v kontextu nového oprávnění zadržet tabulky registrační značky vozidla, že škoda na vozidle způsobená odejmutím tabulek registrační značky vozidla jde k tíži řidiče.

O zabránění v jízdě či zadržení dokladů k přepravě či tabulek registrační značky vozidla vystaví ten, kdo tak postupoval, písemné potvrzení (místo stávajících čtyř vyhotovení ve třech vyhotoveních), v němž je uveden důvod tohoto postupu, důvod uložení kauce a její výše a správní orgán příslušný k vedení řízení o přestupku. Současně řidiče poučí o podmínkách uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených dokladů či tabulek registrační značky vozidla. Jedno vyhotovení potvrzení se předá řidiči, jedno se zašle bez zbytečného odkladu dopravci a jedno si ponechá pro své evidenční účely Policie České republiky nebo orgán státního odborného dozoru. Kauci bude, tak jako dosud, možné do 72 hodin od zabránění vozidlu v jízdě či zákazu pokračování v jízdě složit u orgánu, který zabránil vozidlu v jízdě či zakázal pokračovat v jízdě. Pokud k tomu dojde, vystaví tento orgán potvrzení o složení kauce a nejpozději do 2 pracovních dnů předá složenou kauci s potvrzením a úředním záznamem (v případě Policie České republiky) nebo protokolem o kontrole (v případě orgánu státního odborného dozoru) správnímu orgánu, který je příslušný k vedení řízení o přestupku. Pokud kauce v této lhůtě složena nebude, zašle orgán, který zabránil vozidlu v jízdě či zakázal pokračovat v jízdě, potvrzení o zabránění v jízdě nebo zadržení dokladů či tabulek registrační značky vozidla spolu s úředním záznamem nebo protokolem o kontrole a doklady souvisejícími s prováděnou přepravou správnímu orgánu příslušnému k vedení řízení o přestupku. Kauci pak bude možné složit na účet tohoto správního orgánu. V tomto se tedy postupy nijak nemění a zůstávají mírně odlišné od postupů podle zákona o silničním provozu a zákona o pozemních komunikacích, dle nichž lze kauci složit po celou dobu jak u orgánu, který zabránil vozidlu v jízdě či zakázal pokračovat v jízdě, tak u přestupkového orgánu. V případě zákona o silniční dopravě je však namístě tento odlišný přístup zachovat, neboť jako jediný počítá s (v praxi využívanou) možností zadržet i doklady související s prováděnou přepravou a kauce by měla být složena vždy u toho orgánu, který je má k dispozici a může je ihned vrátit. O složení kauce u orgánu příslušného k vedení řízení o přestupku vystaví tento orgán potvrzení, které kromě osoby podezřelé z přestupku zašle i dopravci (pokud jde o osobu odlišnou) a rovněž orgánu, který zabránil vozidlu v jízdě nebo či zakázal pokračovat v jízdě, který zajistí neprodleně uvolnění vozidla nebo vrácení tabulek registrační značky vozidla (tyto tabulky se na rozdíl od dokladů souvisejících s prováděnou přepravou správnímu orgánu příslušnému k vedení řízení o přestupku nepředávají).

Vedle případu, že byla kauce složena, dojde k uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených dokladů souvisejících s prováděnou přepravou či tabulek registrační značky vozidla rovněž v případě, že byla věc odložena, řízení o přestupku bylo zastaveno či nebyla uložena pokuta v řízení o přestupku (tyto případy jsou již obdobně a precizněji vymezené v současném znění zákona o pozemních komunikacích), anebo také v případě, že byla zaplacena pokuta uložená v řízení o přestupku a náklady tohoto řízení. K uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených dokladů či tabulek registrační značky vozidla však nově nedojde, pokud trvá jiný důvod pro zabránění v jízdě nebo zadržení těchto dokladů či tabulek registrační značky vozidla. Takovým důvodem může být souběžné použití těchto institutů, je-li v souvislosti se zjištěným protiprávním jednáním vybírána kauce jak od dopravce, tak od řidiče, a to proto, že oba jsou podezřelí ze spáchání přestupku podle zákona o silniční dopravě, či může dojít k souběžnému výběru kauce podle zákona o silniční dopravě, zákona o silničním provozu či zákona o pozemních komunikacích, pokud bylo v rámci jedné kontroly zjištěno více přestupků podle různých zákonů. K uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených dokladů či tabulek registrační značky vozidla by nedošlo ani v případě, že by trval zákonný důvod pro jejich zadržení, který nesouvisí s výběrem kauce (například v případě výše zmíněného vymáhání nedoplatků na pokutách). Obdobně jako je již nyní v souvislosti se zadržováním tabulek registrační značky vozidla upraveno v zákoně o silničním provozu, doplňují se i do zákona o silniční dopravě pravidla, která stanoví, že pokud nedojde k vrácení zadržených tabulek registrační značky vozidla do 3 let, budou předány obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo cizímu státu, který je vydal, a dále že o zadržení nebo vrácení tabulek registrační značky vozidla zapsaného v registru silničních vozidel bude způsobem umožňujícím dálkový přístup informováno Ministerstvo dopravy (díky této informaci, která bude dostupná v registru silničních vozidel, nebudou vozidlu vydány jiné tabulky registrační značky).

V zákoně o silniční dopravě zůstává zachována stávající výjimka, že úprava zabránění v jízdě vozidla se nepoužije v případě taxislužby provozované vozidlem cestujícího. K § 35f V právní úpravě vrácení, započtení a propadnutí kauce dochází ke zpřesnění tak, aby lépe odpovídala právní úpravě obsažené v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a ve správním řádu. Kauce se bude vracet v plné výši, pokud byla věc odložena, řízení o přestupku bylo zastaveno nebo v řízení o přestupku nebyla uložena pokuta. K vrácení kauce se však nepřistoupí, pokud propadá (ve smyslu dalšího ustanovení obsaženého v navrženém § 35f zákona o silniční dopravě).

Pokud je v řízení o přestupku uložena pokuta, započte se kauce na tuto pokutu a náklady řízení. Zbývající část se potom vrací osobě, od níž byla vybrána. Postup, kterým se kauce nebo její zbývající část vrací, je upraven nově, a to tak, aby byl v zákoně o silniční dopravě, zákoně o silničním provozu a zákoně o pozemních komunikacích pokud možno stejný. V zákoně o silniční dopravě však zůstává zachováno pravidlo, že dopravci se kauce vrací pouze na bankovní účet, zatímco řidičům se dává možnost si kauci i vyzvednout. Je tomu tak proto, že krajské úřady, které vedou řízení o přestupcích dopravců, v současnosti kauci toliko zasílají na bankovní účet, zatímco obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které vedou řízení o přestupcích řidičů, již v současnosti dle zákona o silničním provozu umožňují řidičům vyzvednutí kauce. Navíc, zatímco od dopravců coby podnikatelů lze legitimně vyžadovat uvedení bankovního účtu, u řidičů by byl takovýto požadavek poměrně přísný. Dále lze uvést, že ke sdělení údajů o bankovním účtu, na který lze kauci vrátit, příp. k vyzvednutí kauce, bude správní orgán zasílat výzvu, která se doručuje do vlastních rukou (jak je to upraveno v zákoně o silničním provozu). Tuto výzvu však správní orgán nezasílá, pokud jsou mu známy údaje o bankovním účtu, na který lze kauci vrátit.

Návrh zákona upravuje i propadnutí kauce. K tomu dojde, tak jako dosud, pokud správnímu orgánu nebyly poskytnuty údaje o bankovním účtu, na který ji lze vrátit, nebo nově, pokud nebyla do 1 roku vyzvednuta. Lhůta 1 roku se počítá ode dne odeslání výzvy a nepřihlíží se k tomu, zda výzva byla či nebyla doručena (obvykle je výzva doručována do zahraničí). Propadlá kauce bude i nadále příjmem správního orgánu, který je příslušný k vedení řízení o přestupku. Zde dochází pouze k upřesnění, že jde o příjem rozpočtu, ze kterého je činnost tohoto správního orgánu hrazena (ve smyslu obdobné formulace v zákoně o silničním provozu).

K bodu 78 (§ 35i odst. 2)

Podle § 35i odst. 1 zákona o silniční dopravě lze řidiči přikázat jízdu do autorizovaného metrologického střediska a podrobení vozidla kontrole tachografu „za účelem kontroly tachografu“. Tato slova lze šířeji vyložit tak, že cílem není jen ověření správnosti fungování tachografu, ale rovněž provedení pravidelné kontroly tachografu v intencích nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 ze dne 4. února 2014 o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, v platném znění, a to tehdy, pokud kontrola nebyla ve stanoveném intervalu provedena. Nicméně požadovat od dopravce úhradu nákladů na provedení kontroly lze podle stávajícího znění § 35i odst. 2 zákona o silniční dopravě pouze pokud bylo kontrolou zjištěno nesprávné fungování tachografu nebo nalezeno zařízení určené k neoprávněné změně údajů vedených tachografem. V případě provedení (absentující) pravidelné kontroly tachografu jdou náklady na provedení této kontroly k tíži orgánu, který ji nařídil, aniž by měl možnost požadovat jejich proplacení po dopravci, který přitom následně těží z toho, že kontrola byla provedena, neboť má opět řádně ověřený tachograf. Navrhuje se proto § 35i odst. 2 zákona o silniční dopravě doplnit tak, aby možné po dopravci požadovat úhradu nákladů na provedení této kontroly tachografu.

K bodu 81 (nadpisu § 35j)

Vzhledem k rozšíření možnosti využití institutu zabránění v jízdě i na podezření ze spáchání přestupků týkajících se nedodržení požadavků pro přepravu nebezpečných věcí se rozšiřuje nadpis toho ustanovení tak, aby pokrýval všechny přestupky, u nichž lze institut zabránění v jízdě využít.

K bodům 82 až 85 (§ 35j odst. 1 a 2 a § 35j odst. 4 písm. a))

Možnost využití institutu zabránění v jízdě se navrhuje rozšířit i na podezření ze spáchání přestupků týkajících se nedodržení požadavků pro přepravu nebezpečných věcí, a to jak přestupku řidiče (§ 34e odst. 3 písm. a) zákona o silniční dopravě), tak přestupku dopravce (§ 35 odst. 4 zákona o silniční dopravě). Tyto požadavky přitom stanoví Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR). Nelze mít pochybností o tom, že tyto přestupky mohou vést k závažnému ohrožení veřejného zájmu, zejména pokud jde o bezpečnost silničního provozu (a s tím související ochranu života a zdraví jeho účastníků) a ochranu životního prostředí. Může jít o situace, kdy vozidlo není způsobilé k přepravě nebezpečných věcí, přepravuje se nebezpečná věc, jejíž přeprava není dovolena, nebo přepravovaná nebezpečná věc je vlivem nesprávné manipulace nebo zajištění při nakládce poškozena nebo uniká.

V této souvislosti se zobecňují formulace jednotlivých ustanovení tak, aby dopadala nejen na řidiče, ale i na ostatní dopravce, kteří mohou být z takového přestupku podezřelí.

Současně se ve vztahu k těmto přestupkům doplňuje důvod pro uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených dokladů, kterým je odpadnutí nebezpečí dalšího porušování povinností nebo podmínek stanovených pro přepravu nebezpečných věcí.

K bodům 86 a 87 (§ 36 odst. 3 a 4)

V souvislosti s přesunutím skutkové podstaty přestupku dosud obsažené v § 35 odst. 2 písm. h) do § 35 odst. 3 písm. a) se upravují odkazy na tento přestupek. Zároveň bude mezi přestupky, za něž se dopravce nemůže zprostit odpovědnosti, obsažen i přestupek nově upravený v § 35 odst. 2 písm. h) spočívající v nestahování záznamů z tachografu ve stanovených intervalech.

K bodu 88 (§ 36 odst. 5)

Navrhuje se reformulace ustanovení upravujících příslušnost k projednání přestupků podle zákona o silniční dopravě. Dochází ke zrušení kompetence Ministerstva dopravy k projednávání přestupků v oblasti mezinárodní linkové osobní dopravy. Tyto přestupky budou projednávat dopravní úřady. Tím dojde ke sjednocení výkonu této agendy u krajských úřadů, které budou projednávat veškeré přestupky dopravců, vyjma přestupků v oblasti taxislužby v hlavním městě Praze a přeshraničního vysílání pracovníků. Přitom většina sankcionovaných porušení je shodná jak pro oblast mezinárodní linkové osobní dopravy, tak pro jiné formy dopravy. Jde typicky o dodržování požadavků na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku a vedení záznamů o těchto skutečnostech prostřednictvím tachografů nebo podmínek přístupu k povolání podnikatele v silniční dopravě. Jde o jedno z antibyrokratických opatření v agendách Ministerstva dopravy (byť roli nadřízeného správního orgánu bude Ministerstvo dopravy vykonávat).

Dále se upřesňuje formulace vymezení místní příslušnosti k projednání přestupků podle § 34e zákona o silniční dopravě. Ve vztahu k obecním úřadům obcí s rozšířenou působností zůstává zachováno pravidlo, že příslušným je úřad, v jehož správním obvodu bylo spáchání přestupku zjištěno. Formulace se však upřesňuje ve vztahu k hlavnímu městu Praze, kde přestupky projednávají úřady městských částí vymezené Statutem hlavního města Prahy. Bude tedy nepochybné, že Statut hlavního města Prahy může příslušnost městských částí k projednání přestupků vymezit i jinak než dle správního obvodu městské části, kde bylo spáchání přestupku zjištěno.

Výslovně se upravuje otázka místní příslušnosti dopravního úřadu k projednání přestupků dopravců spočívajících v porušení povinností stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie (nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004, v platném znění). Dosavadní právní úprava nepamatuje na případy, kdy přestupek nebyl zjištěn na podkladě kontroly podle kontrolního řádu, ale byl zjištěn například na základě stížnosti cestujícího. V těchto případech bude přestupky projednávat dopravní úřad, v jehož správním obvodu byl přestupek spáchán, a pokud podle tohoto kritéria nelze místně příslušný dopravní úřad určit, tak jej bude projednávat dopravní úřad, v jehož správním obvodu má dopravce sídlo. Dále se navrhuje, aby všechny přestupky v oblasti taxislužby projednávaly v hlavním městě Praze úřady městských částí vymezené Statutem hlavního města Prahy. Nyní projednávají tyto městské části pouze přestupky podle § 34e zákona o silniční dopravě, tj. přestupky řidičů, avšak přestupky dopravců a zprostředkovatelů taxislužby (§ 35 téhož zákona) projednává Magistrát hlavního města Prahy coby dopravní úřad ve věcech taxislužby. Tato změna povede jednak ke sdružení celé agendy projednávání přestupků v oblasti taxislužby u týchž úřadů, současně uleví Ministerstvu dopravy coby ústřednímu orgánu státní správy, které je nyní nekoncepčně v pozici odvolacího orgánu vůči prvostupňovým rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy. Odvolacím orgánem u všech přestupků v oblasti taxislužby na území hlavního města Prahy bude Magistrát hlavního města Prahy. Jde o další z antibyrokratických opatření v agendách Ministerstva dopravy.

K projednání přestupků podle § 34f odst. 2 zákona o silniční dopravě bude i nadále příslušný dopravní úřad příslušný podle sídla provozovatele terminálu, přestupky podle § 34f odst. 3 budou i nadále projednávat obecní živnostenské úřady a přestupky podle § 35 odst. 3 písm. e) a

f) a § 35 odst. 6 písm. b) zůstanou v gesci orgánu inspekce práce.

K upřesnění dochází ve vztahu k ostatním přestupkům podle zákona o silniční dopravě, kde zůstává zachováno primární pravidlo, že k projednání přestupku je příslušný dopravní úřad, v jehož správním obvodu byla provedena kontrola, na jejímž podkladě byl přestupek zjištěn. Byla- li však kontrola provedena pouze distančně, v sídle správního orgánu (tj. nikoliv v sídle či provozovně dopravce či přímo na pozemní komunikaci), řídí se příslušnost k projednání přestupku sídlem podezřelého z přestupku. Cílem je, aby v případě velkého počtu kontrol prováděných pouze v sídle jednoho správního orgánu, zejména nově zřízené Inspekce silniční dopravy, nebyl přestupkovými řízeními zahlcen stále tentýž dopravní úřad. Další pravidla se pak týkají přestupků, které nebyly zjištěny na podkladě kontroly podle kontrolního řádu. K projednání takového přestupku je příslušný dopravní úřad, v jehož správním obvodu byl přestupek spáchán, a pokud nelze určit, kde byl přestupek spáchán, pak je k jeho projednání příslušný dopravní úřad, v jehož správním obvodu má podezřelý z přestupku sídlo.

K bodům 89 a 90 (§ 36 odst. 6)

Navrhuje se nové přestupky spočívající v neoprávněném užití zelené střešní svítilny s nápisem LINKA a neoprávněným užitím stejnokroje inspektora silniční dopravy umožnit projednat příkazem na místě. Příkazem na místě je bude moct projednat orgán Policie České republiky a Inspekce silniční dopravy. Současně se v souvislosti s tím, že namísto Ministerstva dopravy bude státní odborný dozor vykonávat Inspekce silniční dopravy, umožňuje inspektorům silniční dopravy projednávat příkazem na místě přestupky podle § 34e odst. 3 zákona o silniční dopravě, tj. přestupky řidičů týkající se např. nedodržování požadavků na dobu řízení, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku či porušování povinností při přepravě nebezpečných věcí, a to namísto Ministerstva dopravy.

K bodu 91 (§ 36 odst. 7)

Navrhuje se speciální právní úprava doručování do ciziny v řízení o přestupku. Navržená změna reaguje na závažný problém vyplývající z praxe týkající se doručování zahraničním adresátům. V mnoha případech je doručování zahraničním adresátům velmi komplikované a často se stává, že se písemnosti vůbec nedaří doručit a musí být ustanoven opatrovník (§ 22 správního řádu). Celé řízení se tím neúměrně prodlužuje a zvyšují se jeho náklady. V aplikační praxi se ukazuje, že je v případě zahraničních dopravců či řidičů nesmírně obtížné ustanovit opatrovníka, který by byl vhodnou osobou pro reprezentaci práv a oprávněných zájmů osoby podezřelé z přestupku, tak jak to vyžaduje § 32 odst. 4 správního řádu. Ve většině případů oslovené osoby funkci opatrovníka odmítají s odkazem na to, že nejsou vhodnými osobami. Typicky české sdružení podnikatelů v silniční dopravě nemusí mít stejný zájem na věci jako cizí osoba podezřelá z přestupku. Hledání a ustanovení opatrovníka představuje závažnou praktickou potíž v přestupkových řízeních a v řadě případů vede k odložení věci či zastavení řízení. Navrhuje se proto zakotvit doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky, a to v případě, kdy se před zahájením řízení o přestupku nebo v jeho rámci nepodaří písemnost adresátovi do ciziny doručit standardní cestou. Doručení veřejnou vyhláškou se pak bude aplikovat i na další písemnosti doručované v tomto řízení, přičemž opatrovník se nebude ustanovovat. U dalších písemností doručovaných v tomto řízení bude správní orgán současně činit pokus vyrozumět o nich adresáta, pokud jsou mu jeho sídlo, pobyt, adresa pro doručování nebo elektronická adresa známy, avšak úspěšnost takového pokusu nebude z hlediska vedení správního řízení rozhodná. Rozhodné bude v takovém případě doručení prostřednictvím veřejné vyhlášky.

Předkladatel se inspiroval úpravou v § 21b zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů, kde je obdobná odchylka od doručování podle správního řádu upravena, přičemž zvolil ústavně konformnější řešení, když zachovává povinnost pokusit se o doručení adresátovi do ciziny standardní cestou, a jen v případě, že se to nepodaří, lze v řízení o přestupku aplikovat doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky.

Je zřejmé, že navržená právní úprava doručování písemností do ciziny je právní úpravou zvláštní oproti právní úpravě obsažené ve správním řádu. Navržená právní úprava stanoví odchylné pravidlo v tom, že pokud se písemnost nepodaří doručit, a) doručováno a doručeno bude prostřednictvím veřejné vyhlášky, přičemž však nadále bude správní orgán činit pokus vyrozumět adresáta o doručovaných písemnostech, a b) správní orgán neustanoví dotčené osobě opatrovníka. Je vhodné uvést, že v případě adresátů, kteří se zdržují v České republice nebo jejichž sídlo nebo pobyt, popřípadě jiná adresa pro doručování je v tuzemsku, se použije § 24 správního řádu, jenž stanoví v odst. 1 i 4 tzv. fikci doručení. Tato ustanovení se však nepoužijí v případě doručování do ciziny. Za stávající právní úpravy je proto s adresáty v cizině zacházeno příznivěji než s tuzemskými adresáty, na což navržené ustanovení reaguje.

K bodu 93 (§ 37 odst. 2)

Navrhuje se upřesnění formulace, a to s ohledem na nově zavedenou legislativní zkratku „policista“. Současně se i ve vztahu k obecní policii navrhuje namísto orgánu, tj. obecní policie“, uvádět přímo „strážníky obecní policie“. Tyto pojmy jsou již nyní užity v navazující druhé větě tohoto ustanovení.

K bodu 95 (§ 38a odst. 4)

Zakotvuje se příslušnost Ministerstva dopravy k vyřizování stížností na porušování povinností týkajících se dodržování práv cestujících podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004, v platném znění.

Týká-li se stížnost povinnosti provozovatele cestovní kanceláře nebo cestovní agentury, vyřizuje ji pak obecní živnostenský úřad. Přestože v oblasti mezinárodní linkové osobní dopravy je navrženo zbavit Ministerstvo dopravy kompetence k výkonu kontroly a projednávání přestupků, předkladatel návrhu zákona má za to, že pro cestující bude jednodušší, pokud se budou moci se svými stížnostmi, tak jako doposud, obracet na jeden správní úřad, než aby stížnosti podávali k místně příslušným krajským úřadům. I v jiných módech dopravy přijímají a vyřizují stížnosti správní úřady s celostátní působností v rezortu dopravy.

K bodu 96 (§ 39d)

Navrhuje se vypuštění ustanovení § 39d ze zákona o silniční dopravě, které stanovilo, že se po určitou dobu na provozování vnitrostátní linkové dopravy nepoužijí některá ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004. Tato doba uplynula již 28. února 2017. V současné době toto ustanovení tedy není relevantní.

K bodu 97 (§ 41 odst. 2)

Jedná se o doplnění nových zmocnění pro úpravu v prováděcích právních předpisech, konkrétně vyhláškách Ministerstva dopravy, a to ke stanovení vzoru služebního stejnokroje Inspekce silniční dopravy a vzoru zvláštního barevného provedení a označení vozidel Inspekce silniční dopravy.

Současně se provádí legislativně technická úprava v souvislosti s přidáním nového odstavce v § 38a zákona o silniční dopravě.

K čl. II (přechodným ustanovením ke změně zákona o silniční dopravě) K bodu 1

Transformace státní příspěvkové organizace Centrum služeb pro silniční dopravu v Inspekci silniční dopravy nastane k 1. červenci 2025. Centrum služeb pro silniční dopravu proto uplynutím dne 30. června 2025 zanikne.

K bodu 2

S veškerým majetkem, s nímž hospodařila státní příspěvková organizace Centrum služeb pro silniční dopravu, bude od 1. července 2025 hospodařit Inspekce silniční dopravy. Zrovna tak všechny závazky, jiná práva a jiné povinnosti, jejichž nositelem byla státní příspěvková organizace Centrum služeb pro silniční dopravu, přejdou v okamžiku jejího zániku na stát a jejich nositelem bude Inspekce silniční dopravy. Ministerstvo dopravy coby zřizovatel této státní příspěvkové organizace přijme faktická (nelegislativní) opatření směrující k tomu, aby výkonem činností vykonávaných touto organizací, které nebudou spadat do působnosti Inspekce silniční dopravy, byly pověřeny před 1. červencem 2025 jiné subjekty, popřípadě aby došlo k zániku těchto činností. Ministerstvo dopravy tedy zabezpečí, aby 1. července 2025 přešla na Inspekci silniční dopravy příslušnost hospodařit s majetkem státu toliko v takovém rozsahu, v jakém jej nově vzniklý správní úřad bude potřebovat k výkonu své působnosti. Stejně tak přejdou jen ty závazky a práva a povinnosti, které budou souviset s působností Inspekce silniční dopravy.

K bodům 3 a 4

Vzhledem k tomu, že Inspekce bude správním úřadem a většina jejích zaměstnanců budou státními zaměstnanci, je nutné před samotným zahájením výkonu působnosti Inspekce silniční dopravy učinit úkony předpokládané zákonem o státní službě. Jedná se o předložení návrhu první systemizace služebních míst a první systemizace pracovních míst Ministerstvu vnitra po projednání s Ministerstvem financí. To učiní prostřednictvím Ministerstva dopravy nejpozději do 1. června 2025 ředitel Inspekce silniční dopravy, který bude vybrán a jmenován rovněž podle zákona o státní službě (dle § 34a odst. 2 zákona o silniční dopravě, které nabyde účinnosti již 1. dubna 2025). Současně předloží ředitel Inspekce silniční dopravy Ministerstvu vnitra prostřednictvím Ministerstva dopravy do 1. června 2025 návrh první organizační struktury. Tímto postupem bude zajištěno, že k 1. červenci 2025, kdy se zaměstnanci Centra služeb pro silniční dopravu stanou zaměstnanci státu zařazenými k výkonu práce v Inspekci silniční dopravy, již budou příslušná služební a pracovní místa zřízena.

K bodům 5 až 11

V souvislosti se zánikem státní příspěvkové organizace Centrum služeb pro silniční dopravu se navrhují základní pravidla týkající se jejích zaměstnanců a zejména jejich převedení do Inspekce silniční dopravy.

Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, jejichž nositelem byla ke dni svého zániku státní příspěvková organizace Centrum služeb pro silniční dopravu, přejdou na stát.

Dne 1. července 2025 se stávající zaměstnanci Centra služeb pro silniční dopravu stanou zaměstnanci státu, přičemž budou zařazeni buď na služební místo nebo na místo pracovní v Inspekci silniční dopravy, a to dle schválené systemizace a organizační struktury tohoto nového správního úřadu. Tyto osoby budou od 1. července 2025, a to i v případě jejich zařazení na služební místa, vykonávat práci v režimu zákoníku práce, vyjma zaměstnanců zařazených na služební místa představených, kteří budou již od 1. července 2025 vykonávat státní službu v režimu zákona o státní službě. Zaměstnanci, kteří se k 1. červenci 2025 stanou představenými, budou muset být „přesoutěženi“, kdy výběrová řízení budou za tímto účelem vyhlášena do konce roku 2025. Zaměstnanci, kteří byli u státní příspěvkové organizace Centrum služeb pro silniční dopravu v pracovním poměru na dobu neurčitou a byli k 1. červenci 2025 zařazeni na služební místa, si budou moci do 2 měsíců požádat o přijetí do služebního poměru na dobu neurčitou. Při splnění předpokladů pro přijetí do služebního poměru podle zákona o státní službě budou mít na přijetí do služebního poměru právní nárok. Přijetím do služebního poměru jejich pracovní poměr u Inspekce silniční dopravy zanikne.

Zaměstnanci, kteří byli u státní příspěvkové organizace Centrum služeb pro silniční dopravu v pracovním poměru na dobu určitou, nebo ti, kteří byli zařazeni k 1. červenci 2025 na pracovní místa, nárok na přijetí do služebního poměru na základě navržených přechodných ustanovení nebudou mít.

Ať již půjde o zaměstnance, kteří se stanou k 1. červenci 2025 představenými (ve služebním poměru), nebo zaměstnance, kteří budou přijati do služebního poměru na základě žádosti, stanoví se u nich fikce, že vykonali obecnou část úřednické zkoušky a zvláštní část úřednické zkoušky pro obor služby vyžadovaný na daném služebním místě (o tom jim bude vystaveno služebním orgánem osvědčení). Zaměstnancům, kteří

a) byli u státní příspěvkové organizace Centrum služeb pro silniční dopravu v pracovním poměru na dobu neurčitou,

b) byli k 1. červenci 2025 zařazeni na služební místa, avšak

c) podali neúspěšnou žádost o přijetí do služebního poměru nebo takovouto žádost ani nepodali, zanikne pracovní poměr ke dni, kdy bude služební místo obsazeno na základě výsledku výběrového řízení, nejpozději dne 31. prosince 2025 (těm, co sice žádost podali, ale nesplnili některý z předpokladů pro přijetí do služebního poměru, bude náležet odstupné).

Zaměstnanci, kteří byli u státní příspěvkové organizace Centrum služeb pro silniční dopravu v pracovním poměru na dobu určitou, budou k 1. červenci 2025 vykonávat práci na pracovních místech, a to po tuto dobu. Inspekce silniční dopravy současně uspokojí nebo uplatní všechny pracovněprávní nároky, které nebyly státní příspěvkovou organizací Centrum služeb pro silniční dopravu vypořádány ke dni jejího zániku.

K bodu 12

Na příslušné účty Inspekce silniční dopravy přejdou k 1. červenci 2025 všechny prostředky soustředěné ve fondu kulturních a sociálních potřeb a v rezervním fondu státní příspěvkové organizace Centrum služeb pro silniční dopravu. Současně se navrhuje zohlednit pravidlo obecně stanovené v rozpočtových pravidlech, dle něhož se nejméně 50 % z rozpočtovaného základního přídělu do Fondu kulturních a sociálních potřeb k 1. lednu rozpočtového roku použije na příspěvky na produkty spoření na stáří zaměstnanců, které jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob. Přechodné ustanovení reaguje na skutečnost, že Inspekce silniční dopravy vznikne k 1. červenci 2025, nikoli k 1. lednu rozpočtového roku.

K bodu 13

Vzhledem k tomu, že Ministerstvo dopravy již nebude vykonávat státní odborný dozor podle zákona o silniční dopravě, navrhuje se, že zahájené kontroly dokončí Inspekce silniční dopravy. Může jít třeba o vyhotovení protokolu o kontrole a doručení jeho stejnopisu kontrolované osobě. V současné době Ministerstvo dopravy pověřuje výkonem státního odborného dozoru právě zaměstnance státní příspěvkové organizace Centrum služeb pro silniční dopravu a tito zaměstnanci se stanou zaměstnanci Inspekce silniční dopravy. Pokračovat v provádění kontroly tedy budou moct ty samé osoby. Zároveň se stanoví, že Inspekce silniční dopravy provede i postupy orgánu státního odborného dozoru navazující na státní odborný dozor zahájený Ministerstvem dopravy. Jde například o úkony, které souvisí s vybranou kaucí, zabráněním vozidlu v jízdě či jeho následným uvolněním.

Postupy navazující na státní odborný dozor po nabytí účinnosti navrženého zákona se dokončí podle stávající právní úpravy, a to i v případě, že státní odborný dozor zahájily dopravní úřady.

K bodu 14

Navrhuje se standardní přechodné ustanovení, dle něhož se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti navrženého zákona dokončí podle stávající právní úpravy. Vzhledem k navrženým změnám, které se týkají výhradně řízení o přestupku, je přechodné ustanovení formulováno přímo ve vztahu k těmto řízením. V praxi to bude znamenat zejména to, že řízení dokončí úřad, který jej zahájil, byť podle nové právní úpravy nebude k vedení takového řízení již příslušný. Jde přitom o příslušnost Ministerstva dopravy ve vztahu k přestupkům v oblasti mezinárodní linkové osobní dopravy a příslušnost Magistrátu hlavního města Prahy ve vztahu k vybraným přestupkům v oblasti taxislužby. Současně se v návaznosti na toto přechodné ustanovení v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti navržené novely neuplatní speciální úprava doručování písemností do ciziny.

Dále se navrhuje, aby se podle stávající právní úpravy provedly i postupy, které navazují na řízení o přestupku zahájené přede dnem nabytí účinnosti navržené novely (nestanoví-li další bod odchylné přechodné pravidlo). Bude se jednat například o vracení či započítání kauce, vracení zadržených dokladů či záznam některých údajů do příslušných registrů apod. Toto přechodné ustanovení bude dopadat jak na postupy, které navazují na řízení o přestupku zahájená před účinností navržené novely a dokončená až po účinnosti novely, tak na postupy, které navazují na řízení o přestupku, která byla před účinností navržené novely zahájena i dokončena (tzn. i na případy, kdy bylo před účinností novely řízení o přestupku dokončeno, avšak navazující postupy ještě provedeny či dokončeny nebyly).

K bodu 15

Navrhuje se úprava nakládání s kaucí a doklady, kterými správní orgán v souvislosti s výběrem kauce disponuje. Pokud správní orgán, u něhož byla kauce složena nebo jemuž byla kauce nebo doklady předány, nezahájil přede dnem nabytí účinnosti navržené novely řízení o přestupku a podle nové právní úpravy již nebude k vedení takového řízení příslušný, předá kauci nebo doklady správnímu orgánu, který k vedení řízení o přestupku příslušný bude.

Přechodné ustanovení pamatuje i na situace, kdy správní orgán sice nezahájil řízení, ale již dospěl k závěru, že neshledal důvody pro zahájení řízení o přestupku, anebo řízení o přestupku již pravomocně zastavil. V takovém případě se kauce vrací, přičemž správní orgán vyzývá osobu, od níž byla kauce vybrána, ke sdělení údajů potřebných pro výběr kauce a zákon o silniční dopravě stanoví lhůtu, ve které má pak být kauce vrácena. Je namístě, aby tento proces dokončil správní orgán, který kaucí nebo doklady disponuje, a nepředával je nově příslušnému správnímu orgánu.

K bodu 16

Návrhem zákona se ze zákona o silniční dopravě vypouští pravidlo, že propadlé kauce vybrané v souvislosti s porušením předpisů v oblasti mezinárodní linkové osobní dopravy, jsou příjmem státního rozpočtu, neboť Ministerstvo dopravy již přestupky v oblasti mezinárodní linkové osobní dopravy projednávat nebude a toto pravidlo již bude nadbytečné. Ministerstvo dopravy však bude dokončovat řízení o přestupku, která přede dnem nabytí účinnosti navržené novely zahájilo, a následně bude příslušné k vrácení kauce nebo její části (viz bod 11), případně bude vracet kauce, pokud shledalo, že nejsou dány důvody pro zahájení řízení o přestupku, či pokud řízení o přestupku zastavilo. V těchto případech přitom může nastat situace, že se kauci nepodaří vrátit a kauce propadne. Navrhuje se proto výslovně stanovit, že taková propadlá kauce je příjmem státního rozpočtu.

K čl. III (změně zákona o dráhách)

Vzhledem k inflaci a růstu cen jízdného, jakož i vzhledem ke skutečnosti, že maximální výše přirážky zůstala řadu let beze změny a v současné době tak již neplní svou zejména preventivní úlohu, tj. odrazovat od toho, aby cestující cestovali bez zaplaceného jízdného nebo porušovali jiné zákonné povinnosti (související například se znečištěním vozidla nebo s rušením klidné přepravy cestujících), navyšuje se maximální výše přirážky na 2 500 Kč. Platí přitom nadále, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Jelikož je provedení obdobné změny navrhováno v zákoně o silniční dopravě, bylo by nedůvodné stejný limit v zákoně o dráhách ponechat beze změny. Navržená částka přitom navazuje na projednání návrhu zákona s Ministerstvem pro místní rozvoj, které v mezirezortním připomínkovém řízení upozornilo na poznatky Agentury pro sociální začleňování, dle níž jsou dluhy na těchto přirážkách často významným faktorem pro pád domácností do dluhových pastí a s tím spojené sociální vyloučení (což předkladatele návrhu zákona vedlo k nižšímu navýšení maximální výše přirážky, než bylo původně zamýšleno).

K čl. IV (změně zákona o pozemních komunikacích) K bodu 1 (§ 1 písm. c))

Vzhledem k navrženému upřesnění ustanovení § 40 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích upravujícího výkon státní správy ve věcech dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací spočívajícím v tom, že ne všechny orgány, které státní správu na tomto úseku vykonávají, jsou silničními správními úřady, dochází k odpovídající úpravě ustanovení vymezujícího předmět úpravy zákona o pozemních komunikacích. Zákon o pozemních komunikacích upravuje nejen výkon státní správy ve věcech pozemních komunikací příslušnými silničními správními úřady, ale i jinými správními orgány. Těmi jsou celní úřady, stavební úřady a nově i Inspekce silniční dopravy.

K bodům 2 a 3 (§ 4 odst. 1 a 3, § 22b odst. 1 a § 25 odst. 6 písm. b))

Zákon o pozemních komunikacích vymezuje (v § 4 odst. 1 i 3) dálnice tak, že jsou určeny k provozu silničních motorových vozidel. Nepamatuje tedy na vozidla zvláštní, která jsou kategorizována v § 3 odst. 3 zákona o podmínkách provozu vozidel (patří mezi ně například zemědělské nebo lesnické traktory nebo pracovní stroje samojízdné). Zákon o silničním provozu umožňuje (v § 35 odst. 1) jízdu po dálnici motorovým vozidlům s konstrukční rychlostí alespoň 80 km.h, přičemž hovoří obecně o motorových vozidlech, tzn. umožňuje užití dálnic jak silničními vozidly, tak zvláštními vozidly. Mezi právní úpravou v zákoně o pozemních komunikacích a zákoně o silničním provozu tak existuje nedůvodný rozdíl, který vyvolává aplikační potíže, byť je úprava v zákoně o pozemních komunikacích spíše deklaratorního charakteru.

Navrhuje se tento nesoulad odstranit a právní úpravu v zákoně o pozemních komunikacích vztáhnout ke všem motorovým vozidlům, tzn. neomezovat ji pouze na silniční motorová vozidla.

Zobecnění právní úpravy se navrhuje i v § 25 odst. 6 písm. b) zákona o pozemních komunikacích upravujícím povolení zvláštního užívání dálnice nebo silnice pro motorová vozidla vozidly, jejichž nejvyšší povolená rychlost je nižší než 80 km.h, tak aby povolení zvláštního užívání mohlo být vydáno i ve vztahu ke zvláštním vozidlům. Dále se navrhuje zobecnit formulaci v § 22b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích upravujícím evropskou službu elektronického mýtného, a to vzhledem k tomu, že zpoplatnění pozemních komunikací mýtným budou vedle silničních vozidel nově podléhat i některá zvláštní vozidla (traktory, jejichž největší povolená hmotnost činí více než 3,5 tuny a konstrukční rychlost je 80 km.hnebo vyšší).

K bodům 4, 5 a 9 (§ 18h odst. 5, § 22d odst. 6 a poznámky pod čarou č. 23 a 33)

Zákonem č. 427/2023, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo ke zrušení Rejstříku trestů jako organizační složky státu (rejstřík trestů i evidenci přestupků vede Ministerstvo spravedlnosti) a ke změně terminologie v této oblasti, zejména namísto pojmu „evidence Rejstříku trestů“ se nově užívá pojem „rejstřík trestů“. Navrhuje se proto tyto terminologické změny promítnout i do zákona o pozemních komunikacích.

K bodům 6 a 7 (§ 20a odst. 1 písm. r), § 21 odst. 1 písm. b) a § 21b odst. 1)

Navrhuje se osvobození vozidel Inspekce silniční dopravy od zpoplatnění pozemních komunikací. Obdobně jako je tomu u dalších orgánů, které vykonávají svoji působnost na pozemních komunikacích, tak nebudou ani vozidla Inspekce silniční dopravy se zvláštním barevným provedením a označením podléhat časovému poplatku ani mýtnému. Pokud jde o vozidla podléhající časovému poplatku, jejich osvobození od zpoplatnění bude muset být oznámeno Státnímu fondu dopravní infrastruktury, který o tom provede záznam v evidenci vozidel v systému časového zpoplatnění.

K bodu 8 (§ 22 odst. 1)

Navrhuje se, aby zpoplatnění pozemních komunikací mýtným podléhaly i tzv. tatraktory. Tato vozidla mají obdobné provozní a užitné vlastnosti jako běžná nákladní vozidla (tedy vozidla silniční) a jsou i tak provozovateli převážně používána, nicméně v návaznosti na přestavbu vozidla nebo schválení technické způsobilosti vozidla jde o traktory (tedy vozidla zvláštní). Přestože jsou tato vozidla primárně používána pro přepravu nákladu, tím, že se nejedná o silniční vozidla, ale jsou to vozidla zvláštní, v současné době se na ně nevztahuje povinnost úhrady mýtného. To pak zakládá nerovné konkurenční podmínky a narušení trhu silniční nákladní dopravy. Navrhuje se proto vztáhnout povinnost úhrady mýtného i na traktory, jejichž největší povolená hmotnost přesahuje 3 500 kg a jejichž konstrukční rychlost je 80 km.hnebo vyšší.

K bodu 10 (§ 25a odst. 9)

Navrhuje se výslovně umožnit přepravu dělitelného nákladu tzv. gigalinery.

Právní úprava povolení opakovaného zvláštního užívání pozemních komunikací je rozdělena v § 25a odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích do dvou bodů. Ustanovení § 25a odst. 1 písm. a) bodu 1 se týká jízdních souprav tvořených tažným vozidlem, přívěsem a návěsem nebo tažným vozidlem a 2 přívěsy, zatímco § 25a odst. 1 písm. a) bod 2 se týká užívání pozemních komunikací ostatními nadměrnými vozidly. Ustanovení § 25a odst. 9 zákona o pozemních komunikacích, které stanoví obligatorní podmínku uváděnou v povolení zvláštního užívání spočívající v přepravě pouze nedělitelného nákladu, je formulováno obecně a dopadá i na vozidla uvedená v § 25a odst. 1 písm. a) bodu 1 (tedy na zmíněné gigalinery). U těchto vozidel je však dotčená podmínka z hlediska charakteru těchto vozidel nežádoucí (primárně jimi totiž dochází k přepravě dělitelného nákladu). Navrhuje se dotčenou podmínku ve vztahu k uvedeným vozidlům vyloučit. Lze k tomu využít čl. 4 odst. 4 písm. b) směrnice Rady 96/53/ES, kterou se pro určitá silniční vozidla provozovaná v rámci Společenství stanoví maximální přípustné rozměry pro vnitrostátní a mezinárodní provoz a maximální přípustné hmotnosti pro mezinárodní provoz (podmínka dělitelnosti přitom vyplývá z čl. 4 odst. 3 dotčené směrnice).

K bodům 11 až 13, 17 a 19 (§ 38a odst. 3 písm. a) a b), § 38a odst. 7, § 38b odst. 1 a 4, § 38c odst. 1, 2, 3 a 5 a § 42a odst. 4 písm. a))

Nízkorychlostní kontrolní vážení bude namísto celních úřadů nově provádět Inspekce silniční dopravy, a to jak samostatně, tak v rámci poskytování součinnosti vlastníku pozemní komunikace nebo jím pověřené osobě (k tomu lze odkázat na podrobnější odůvodnění tohoto opatření v bodech A.1.1. a B.1.1. obecné části této důvodové zprávy, jakož i na závěrečnou zprávu z hodnocení dopadů navržené regulace). Vzhledem k této změně přechází na Inspekci silniční dopravy související oprávnění a povinnosti. Jedná se například o poskytování údajů o počtu zajištěných nebo provedených kontrolních vážení a počtu vozidel, u nichž bylo zjištěno nedodržení stanovených hodnot nebo podmínek. Dále budou nositeli oprávnění a povinností souvisejících s nízkorychlostním kontrolním vážením namísto celníků nově inspektoři silniční dopravy. Jedná se například o oprávnění vyzvat řidiče k podrobení vozidla nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení, vydání dokladu o tomto vážení, případné jeho předání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností či možnost zakázat pokračování v jízdě vozidlem, u něhož bylo vážením zjištěno nedodržení stanovených hodnot nebo podmínek.

K bodu 14 (§ 38b odst. 1)

Vzhledem k přísným požadavkům na technické parametry místa, kde může být prováděno nízkorychlostní kontrolní vážení, a zároveň k dalším nárokům na místo provádění nízkorychlostního kontrolního vážení, např. možnost odstavení vozidla, se navrhuje prodloužení maximální délky zajížďky k technickému zařízení na nízkorychlostní kontrolní vážení, a to na 50 kilometrů včetně cesty zpět.

K bodům 15 a 16 (§ 38b odst. 3)

Doklad o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení, kterým nebylo zjištěno nedodržení stanovených hodnot nebo podmínek, bude předáván pouze řidiči vozidla, ale nebude již (nadbytečně) zasílán též provozovateli vozidla. I v případě zjištění nedodržení stanovených hodnot nebo podmínek bude tento doklad předán pouze řidiči vozidla. Současně bude předán obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu bylo vážení provedeno a který následně povede řízení o přestupku.

Provozovateli vozidla nebude doklad o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení ani v tomto případě zasílán samostatně, ale provozovatel vozidla jej obdrží spolu s oznámením o zahájení řízení o přestupku nebo spolu s příkazem.

Navržená změna povede ke snížení administrativní zátěže spojené se samostatným doručováním dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení provozovateli vozidla, které je zejména v případě zahraničních provozovatelů vozidel složité a nákladné, ale i zbytečné (při absenci zjištění porušení a předání dokladu řidiči).

Současně předkladatel návrhu zákona vychází z předpokladu, že doklad o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení dle zákona o pozemních komunikacích nahrazuje vyhotovování a doručování protokolu o kontrole dle kontrolního řádu, a to s ohledem na skutečnost, že zákon o pozemních komunikacích je speciálním právním předpisem vůči kontrolnímu řádu.

K bodu 18 (§ 38b odst. 5)

Navrhuje se zrušení zmocnění pro stanovení vzoru dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení ve vyhlášce. Postačí, že vyhláška bude i nadále upravovat náležitosti tohoto dokladu, přičemž není nutné, aby doklad odpovídal přímo stanovenému vzoru.

K bodu 20 (§ 38d odst. 3)

Navrhuje se upřesnění, že doklad o vysokorychlostním kontrolním vážení se provozovateli vozidla doručuje nejen spolu s oznámením o zahájení řízení o přestupku, ale v případě, že je jako první úkon v řízení vydán příkaz, tak rovněž spolu s tímto příkazem.

K bodu 21 (§ 40 odst. 1)

Navrhuje se upřesnění ustanovení vymezujícího výkon státní správy ve věcech dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, a to především v kontextu přiznání vybraných kompetencí dle zákona o pozemních komunikacích Inspekci silniční dopravy. Ne všechny orgány, které státní správu v této oblasti vykonávají, jsou silničními správními úřady. Zákon o pozemních komunikacích stanoví v jednotlivých svých ustanoveních různé kompetence a povinnosti silničních správních úřadů, přičemž pak v § 40 vymezuje ve vztahu k jednotlivým kategoriím pozemních komunikací, které konkrétní správní orgány tyto kompetence a povinnosti vykonávají. Silničními správními úřady jsou proto pouze Ministerstvo dopravy, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady. Kromě silničních správních úřadů vykonávají státní správu ve věcech pozemních komunikací v dílčím rozsahu rovněž celní úřady, stavební úřady a nově i Inspekce silniční dopravy.

K bodu 22 (§ 40 odst. 3 písm. e))

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí v prvním stupni vydávají nejen obecní úřady obcí s rozšířenou působností, ale i ostatní obecní úřady, např. ve věcech místních komunikací, navrhuje se upřesnění, že krajské úřady rozhodují o opravných prostředcích proti rozhodnutím všech obecních úřadů (nejen obecních úřadů obcí s rozšířenou působností).

K bodu 23 (§ 40 odst. 8)

Navrhuje se upřesnění působnosti celních úřadů, a to v návaznosti na podnět Generálního ředitelství cel. Zatímco u ostatních úřadů zákon o pozemních komunikacích upravuje působnost úřadu jako takového, v případě celních úřadů tak dosud nečinil a pouze stanovil, ke kterým úkonům je oprávněn celník. Navrhuje se proto sjednocení přístupu a zakotvení působnosti celního úřadu. Jedná se o kontrolu úhrady časového poplatku nebo naplnění důvodu pro osvobození vozidla od zpoplatnění a kontrolu v oblasti mýtného.

Pokud jde o oprávnění celníka zastavovat vozidla, výslovná právní úprava není nutná, protože tuto kompetenci přiznává celníkům zákon o silničním provozu, přičemž došlo i k dalším dílčím úpravám dotčeného ustanovení tak, aby oprávnění celníků nebyla vymezena duplicitně vůči jiným předpisům. Na činnost celníků se pak subsidiárně uplatní daňový řád.

Nízkorychlostní kontrolní vážení celní úřady už nadále provádět nebudou, proto na něj toto ustanovení nově již nepamatuje.

K bodům 24, 32 a 33 (§ 40 odst. 9 a § 43a odst. 1 písm. a) a b))

Navrhuje se zúžení okruhu přestupků, které projednává celní úřad. Přestupky řidiče zjištěné nízkorychlostním kontrolním vážením nebo s tímto vážením související celní úřad nově již projednávat nebude, přičemž je bude projednávat obecní úřad obce s rozšířenou působností. Přestupky provozovatele vozidla včetně přestupků zjištěných vysokorychlostním kontrolním vážením již nyní projednával obecní úřad obce s rozšířenou působností. Dojde tak ke sjednocení přestupkového orgánu v této oblasti a umožnění celním úřadům zaměřit se na výkon jiného typu agendy.

K bodu 25 (§ 40 odst. 10)

Navrhuje se zakotvení kompetence Inspekce silniční dopravy k provádění nízkorychlostního kontrolního vážení. Inspekce silniční dopravy vznikne transformací státní příspěvkové organizace Centrum služeb pro silniční dopravu, jejíž součástí jsou mobilní expertní jednotky, které již nyní disponují mobilními váhami pro nízkorychlostní kontrolní vážení a poskytují odbornou součinnost Policii České republiky při provádění nízkorychlostního kontrolního vážení. Navržená změna povede k tomu, že Inspekce silniční dopravy bude moct tato kontrolní vážení provádět samostatně, čímž dojde ke zefektivnění výkonu státní správy i zvýšení počtu prováděných nízkorychlostních kontrolních vážení.

K bodům 26 a 27 (§ 41 odst. 1)

V návaznosti na upřesnění ustanovení vymezujícího výkon státní správy ve věcech pozemních komunikací (viz navržený § 40 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích), dle něhož státní správu vykonávají nejen silniční správní úřady, ale i další orgány, se upřesňuje i výčet orgánů, které provádějí státní dozor na dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích. Kromě silničních správních úřadů jsou jimi v rozsahu své působnosti i celní úřady, Inspekce silniční dopravy a stavební úřady. Dále se upřesňuje výkon vrchního státního dozoru ze strany Ministerstva dopravy, který jej činí nejen nad výkonem státního dozoru prováděného příslušnými silničními správními úřady, ale nově i Inspekcí silniční dopravy, a to s ohledem na skutečnost, že půjde o správní úřad v přímé podřízenosti Ministerstvu dopravy

K bodům 28 a 29 (§ 43 odst. 2)

V souvislosti s tím, že nízkorychlostní kontrolní vážení již nebude v kompetenci celních úřadů, se omezuje okruh přestupků, které mohou celní úřady projednat příkazem na místě. Možnost projednat příkazem na místě přestupky řidiče související s nízkorychlostním kontrolním vážením se naopak nově dává Inspekci silniční dopravy.

K bodu 30 (§ 43 odst. 7)

Navrhuje se speciální právní úprava doručování do ciziny v řízení o přestupku. Navržená změna reaguje na závažný problém vyplývající z praxe týkající se doručování zahraničním adresátům. V mnoha případech je doručování zahraničním adresátům velmi komplikované a často se stává, že se písemnosti vůbec nedaří doručit a musí být ustanoven opatrovník. Celé řízení se tím neúměrně prodlužuje a zvyšují se jeho náklady. V aplikační praxi se ukazuje, že je v případě zahraničních provozovatelů či řidičů vozidel nesmírně obtížné ustanovit opatrovníka, který by byl vhodnou osobou pro reprezentaci práv a oprávněných zájmů osoby podezřelé z přestupku, tak jak to vyžaduje § 32 odst. 4 správního řádu. Ve většině případů oslovené osoby funkci opatrovníka odmítají s odkazem na to, že nejsou vhodnými osobami. Typicky české sdružení podnikatelů v silniční dopravě nemusí mít stejný zájem na věci jako cizí osoba podezřelá z přestupku. Hledání a ustanovení opatrovníka představuje závažnou praktickou potíž v přestupkových řízeních a v řadě případů vede k odložení věci či zastavení řízení.

Navrhuje se proto zakotvit doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky, a to v případě, kdy se před zahájením řízení o přestupku nebo v jeho rámci nepodaří písemnost adresátovi do ciziny doručit standardní cestou. Doručení veřejnou vyhláškou se pak bude aplikovat i na další písemnosti doručované v tomto řízení, přičemž opatrovník se nebude ustanovovat. U dalších písemností doručovaných v tomto řízení bude správní orgán současně činit pokus vyrozumět o nich adresáta, pokud jsou mu jeho sídlo, pobyt, adresa pro doručování nebo elektronická adresa známy, avšak úspěšnost takového pokusu nebude z hlediska vedení správního řízení rozhodná. Rozhodné bude v takovém případě doručení prostřednictvím veřejné vyhlášky.

Je zřejmé, že navržená právní úprava doručování písemností do ciziny je právní úpravou zvláštní oproti právní úpravě obsažené ve správním řádu. Navržená právní úprava stanoví odchylné pravidlo v tom, že pokud se písemnost nepodaří doručit, a) doručováno a doručeno bude prostřednictvím veřejné vyhlášky, přičemž však nadále bude správní orgán činit pokus vyrozumět adresáta o doručovaných písemnostech, a b) správní orgán neustanoví dotčené osobě opatrovníka. Je vhodné uvést, že v případě adresátů, kteří se zdržují v České republice nebo jejichž sídlo nebo pobyt, popřípadě jiná adresa pro doručování je v tuzemsku, se použije § 24 správního řádu, jenž stanoví v odst. 1 i 4 tzv. fikci doručení. Tato ustanovení se však nepoužijí v případě doručování do ciziny. Za stávající právní úpravy je proto s adresáty v cizině zacházeno příznivěji než s tuzemskými adresáty, na což navržené ustanovení reaguje.

K bodu 31 (§ 43a odst. 1 a 2)

Navrhuje se zvýšit horní hranici kauce, kterou lze vybrat při podezření ze spáchání přestupku v oblasti časového zpoplatnění, mýtného nebo kontrolního vážení, a to z 50 000 Kč na 100 000 Kč tak, aby nebyla nižší než horní hranice sazby pokuty, kterou lze za tyto přestupky uložit. Zejména ve vztahu k zahraničním řidičům a provozovatelům vozidel, u nichž je vedení řízení o přestupku a vymahatelnost uložené pokuty složitější, je žádoucí vybírat kauci v takové výši, která je bude motivovat k tomu, aby se řízení o přestupku a úhradě pokuty nevyhýbali. Současně se navrhuje upravit i dolní hranici kauce, a to snížením z 5 000 Kč na 2 500 Kč. Důvodem je pevná sazba pokuty ukládané v případě překročení povolené hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy zjištěného kontrolním vážením, resp. její poloviční výše, pokud je pokuta ukládána příkazem. V případě nejmenšího překročení této hmotnosti, tj. do 500 kg, činí výměra pokuty ukládané příkazem 2 500 Kč. V případě, že je však vybrána vyšší kauce než následně uložená pokuta, aplikační praxe se potýká se zbytečnou administrativní zátěží vyvolanou nutností vrátit zbývající část kauce (po jejím započtení na úhradu pokuty) a rovněž s nutností nést náklady na bankovní převod této částky. Navrhuje se proto umožnit vybírat kauci i v nižší výši než dosud, tj. v takové výši, která odpovídá pokutě uložené příkazem za překročení povolené hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy do 500 kg.

K bodům 34 až 38 (§ 43a odst. 3, 4, 6, 7 a 8)

Navrhuje se umožnit inspektorovi silniční dopravy, zjistí-li při nízkorychlostním kontrolním vážení podezření ze spáchání přestupku, vybrat kauci, a to za stejných podmínek, jako jsou k výběru kauce oprávněni policisté a celníci.

V souvislosti s tím se navrhuje vztáhnout úpravu všech institutů souvisejících s výběrem kauce i na inspektory silniční dopravy, resp. Inspekci silniční dopravy.

Dále se navrhuje zakotvit pravidlo, které je již nyní obsaženo v zákoně o silniční dopravě, dle něhož se při stanovení výše kauce přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a rozsahu způsobené škody, a dále pravidlo, které je již nyní obsaženo v zákoně o silničním provozu, dle něhož nesmí výše kauce překročit nejvyšší výměru pokuty, kterou lze za daný přestupek uložit. Obě pravidla doplňují do právní úpravy alespoň základní kritéria pro rozhodování dotčených osob o výši ukládané kauce. Současně se provádí legislativně technická úprava spočívající v tom, že se nebude výslovně uvádět, že potvrzení o převzetí kauce je „písemné“. Dojde tím ke sjednocení dotčeného vyjádření s jeho užitím v dalších ustanoveních zákona o pozemních komunikacích i zákona o silniční dopravě a zákona o silničním provozu.

K bodu 39 (§ 43a odst. 8)

Vzhledem k tomu, že celníci již nebudou provádět nízkorychlostní kontrolní vážení ani vybírat v této souvislosti kauce, budou k výběru kauce oprávněni vždy jen u podezření z přestupků, k jejichž projednání je příslušný celní úřad. Navrhuje se proto vypustit úpravu, která řešila nakládání celního úřadu s vybranou kaucí v případě, že není příslušný k projednání přestupku.

K bodu 40 (§ 43b a § 43c)

Navrhuje se komplexní revize právní úpravy zabránění v jízdě v případě nesložení kauce, jakož i vrácení, započtení a propadnutí kauce, a to nejen v zákoně o pozemních komunikacích, ale i v zákoně o silniční dopravě a v zákoně o silničním provozu. Cílem je, aby právní úprava v těchto 3 zákonech neobsahovala nedůvodné odchylky, které ztěžují aplikaci rozdílné úpravy pro kontrolní i přestupkové orgány, aby byla výsledná úprava preciznější, a aby v ní nechyběla některá podstatná pravidla.

V § 43b zákona o pozemních komunikacích se navrhuje soustředit právní úpravu týkající se zabránění v jízdě a v § 43c téhož zákona pak úpravu vracení a započtení kaucí. Jedná se o prohození těchto ustanovení oproti současnosti, a to při zohlednění faktické a logické posloupnosti jednotlivých úředních postupů a řazení obdobných ustanovení v zákoně o silniční dopravě. K § 43b

I nadále bude v případě, že řidič kauci na výzvu nesloží, možné zabránit vozidlu v jízdě. Vedle zabránění v jízdě použitím technického prostředku (tzv. botičky) se výslovně umožňuje zabránit v jízdě i odtažením vozidla (tato možnost je již v současné době obsažena v zákoně o silničním provozu, a to také v případě nesložení kauce). Celník, policista nebo inspektor silniční dopravy bude mít, jako doposud, možnost zakázat řidiči pokračovat v jízdě, nicméně nově bude moci současně s tímto zákazem zadržet tabulky registrační značky vozidla. Možnost zadržet tabulky registrační značky vozidla se osvědčila v případě vymáhání nedoplatků na pokutách (ze strany celníků či policistů), ale též v případě nesložení kauce v režimu zákona o silničním provozu, proto se tento institut navrhuje uplatňovat i v případě výběru kaucí dle zákona o pozemních komunikacích. Doklady k vozidlu se naopak už zadržovat nebudou, zejména proto, že u vozidel zapsaných v registru silničních vozidel již nemusí mít řidič osvědčení o registraci vozidla u sebe. Pokud jde o náklady spojené s výše uvedeným postupem, půjdou, tak jako dosud, k tíži osoby, která je podezřelá ze spáchání přestupku, a odpovědnost za vozidlo, náklad nebo přepravované osoby zůstane nedotčena (ponese ji řidič nebo provozovatel vozidla). Doplňuje se však, v kontextu nového oprávnění zadržet tabulky registrační značky vozidla, že škoda na vozidle způsobená odejmutím tabulek registrační značky vozidla jde k tíži řidiče.

O zabránění v jízdě či zadržení tabulek registrační značky vozidla vystaví ten, kdo tak postupoval, písemné potvrzení, v němž je uveden důvod tohoto postupu, důvod uložení kauce a její výše a správní orgán příslušný k vedení řízení o přestupku. Současně řidiče poučí o podmínkách uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených tabulek registrační značky vozidla. Jedno vyhotovení potvrzení se předá řidiči, jedno se zašle bez zbytečného odkladu provozovateli vozidla, nejde-li o tutéž osobu, jedno vyhotovení se zašle správnímu orgánu příslušnému k vedení řízení o přestupku a jedno si ponechá celní úřad, Policie České republiky nebo Inspekce silniční dopravy pro své evidenční účely.

Kauci bude možné složit, tak jako dosud, u orgánu, který zabránil vozidlu v jízdě či zakázal pokračovat v jízdě, anebo u správního orgánu příslušného k vedení řízení o přestupku (obdobnou možnost přiznává dotčeným osobám již zákon o pozemních komunikacích ve stávajícím znění, ale i zákon o silničním provozu). Pokud ke složení kauce dojde, vystaví tento orgán potvrzení o složení kauce, které vydá řidiči. Pokud byla kauce složena u celního úřadu, Policie České republiky nebo Inspekce silniční dopravy, bude nejpozději do 2 pracovních dnů předána spolu s potvrzením o jejím složení správnímu orgánu, který je příslušný k vedení řízení o přestupku (tento úřad bude s kaucí dál nakládat dle výsledku řízení o přestupku). Pokud byla kauce naopak složena u správního orgánu příslušného k vedení řízení o přestupku, tento orgán bezodkladně informuje orgán, který zabránil vozidlu v jízdě či zakázal pokračovat v jízdě, aby mohl neprodleně zajistit uvolnění vozidla nebo vrácení tabulek registrační značky vozidla (tyto tabulky se správnímu orgánu příslušnému k vedení řízení o přestupku nepředávají). Vedle případu, že byla kauce složena, dojde k uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených tabulek registrační značky vozidla rovněž v případě, že byla věc odložena, řízení o přestupku bylo zastaveno či nebyla uložena pokuta v řízení o přestupku, anebo také v případě, že byla zaplacena pokuta uložená v řízení o přestupku a náklady tohoto řízení (tyto případy jsou již obdobně vymezené v současném znění zákona o pozemních komunikacích).

K uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených tabulek registrační značky vozidla však nově nedojde, pokud trvá jiný důvod pro zabránění v jízdě nebo zadržení tabulek registrační značky vozidla. Takovým důvodem může být souběžné použití těchto institutů, je-li v souvislosti se zjištěným protiprávním jednáním vybírána kauce jak od provozovatele vozidla, tak od řidiče, a to proto, že oba jsou podezřelí ze spáchání přestupku podle zákona o pozemních komunikacích, či může dojít k souběžnému výběru kauce podle zákona o pozemních komunikacích, zákona o silničním provozu či zákona o silniční dopravě, pokud bylo v rámci jedné kontroly vozidla zjištěno více přestupků podle různých zákonů. K uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených tabulek registrační značky vozidla by nedošlo ani v případě, že by trval zákonný důvod pro jejich zadržení, který nesouvisí s výběrem kauce (například v případě výše zmíněného vymáhání nedoplatků na pokutách). Obdobně jako je již nyní v souvislosti se zadržováním tabulek registrační značky vozidla upraveno v zákoně o silničním provozu, doplňují se i do zákona o pozemních komunikacích pravidla, která stanoví, že pokud nedojde k vrácení zadržených tabulek registrační značky vozidla do 3 let, budou předány obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo cizímu státu, který je vydal, a dále že o zadržení nebo vrácení tabulek registrační značky vozidla zapsaného v registru silničních vozidel bude způsobem umožňujícím dálkový přístup informováno Ministerstvo dopravy (díky této informaci, která bude dostupná v registru silničních vozidel, nebudou vozidlu vydány jiné tabulky registrační značky).

Pokud jde o případy, kdy nelze zabránit řidiči v jízdě nebo zakázat mu pokračovat v jízdě, předkladatel návrhu zákona nepřistupuje k jejich reformulaci. K § 43c

V právní úpravě vrácení, započtení a propadnutí kauce dochází ke zpřesnění tak, aby lépe odpovídala právní úpravě obsažené v zákoně o odpovědnosti za přestupky a ve správním řádu. Kauce se bude vracet v plné výši, pokud byla věc odložena, řízení o přestupku bylo zastaveno nebo v řízení o přestupku nebyla uložena pokuta. K vrácení kauce se však nepřistoupí, pokud propadá (ve smyslu dalšího ustanovení obsaženého v navrženém § 43c zákona o pozemních komunikacích).

Pokud je v řízení o přestupku uložena pokuta, započte se kauce na tuto pokutu a náklady řízení. Zbývající část se potom vrací osobě, od níž byla vybrána.

Postup, kterým se kauce nebo její zbývající část vrací, je v zákoně o pozemních komunikacích upraven nedostatečně. Nově se tedy doplňuje, a to tak, aby byl v zákoně o silniční dopravě, zákoně o silničním provozu a zákoně o pozemních komunikacích pokud možno stejný. Osoba, od níž byla kauce vybrána, bude správním orgánem vyzvána k vyzvednutí kauce nebo její části nebo ke sdělení potřebných údajů o bankovním účtu, na který lze kauci nebo její část vrátit. Výzva se doručuje do vlastních rukou (jak je to upraveno v zákoně o silničním provozu). Tuto výzvu však správní orgán nezasílá, pokud jsou mu známy údaje o bankovním účtu, na který lze kauci vrátit. Návrh upravuje i propadnutí kauce, což je materie, která dosud v zákoně o pozemních komunikacích rovněž chyběla. K propadnutí kauce nebo její části dojde, pokud kauce nebyla do 1 roku vyzvednuta a správnímu orgánu ani nebyly poskytnuty údaje o bankovním účtu, na který ji lze vrátit. Lhůta 1 roku se počítá ode dne odeslání výzvy a nepřihlíží se k tomu, zda výzva byla či nebyla doručena (obvykle je výzva doručována do zahraničí). Propadlá kauce bude příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správního orgánu, který je příslušný k vedení řízení o přestupku (obdobné pravidlo je již obsaženo v zákoně o silničním provozu).

K bodu 41 (§ 46 odst. 2)

Jedná se o legislativně technickou úpravu vyvolanou přečíslováním daného ustanovení.

K čl. V (přechodným ustanovením ke změně zákona o pozemních komunikacích) K bodu 1

Navrhuje se standardní přechodné ustanovení, dle něhož se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle stávající právní úpravy. Vzhledem k navrženým změnám, které se týkají výhradně řízení o přestupku, je přechodné ustanovení formulováno přímo ve vztahu k těmto řízením. V praxi to bude znamenat zejména to, že řízení dokončí úřad, který jej zahájil, byť podle nové právní úpravy nebude k vedení takového řízení již příslušný. Jde přitom o příslušnost celních úřadů ve vztahu k přestupkům řidičů v oblasti přetížených vozidel. Současně se v návaznosti na toto přechodné ustanovení v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti navržené novely neuplatní speciální úprava doručování písemností do ciziny. Dále se navrhuje, aby se podle stávající právní úpravy provedly i postupy, které navazují na řízení o přestupku zahájené přede dnem nabytí účinnosti navržené novely (nestanoví-li bod 3 odchylné přechodné pravidlo). Bude se jednat například o vracení či započítání kauce nebo vracení zadržených dokladů apod. Toto přechodné ustanovení bude dopadat na postupy, které navazují na řízení o přestupku zahájená před účinností navržené novely a dokončená až po účinnosti novely, tak na postupy, které navazují na řízení o přestupku, která byla před účinností navržené novely zahájena i dokončena (tzn. i na případy, kdy bylo před účinností novely řízení o přestupku dokončeno, avšak navazující postupy ještě provedeny či dokončeny nebyly).

K bodu 2

Vzhledem k tomu, že celní úřady již nebudou provádět nízkorychlostní kontrolní vážení, již se na ně ani nebude vztahovat úprava postupů na nízkorychlostní kontrolní vážení navazující, zejména pravidla pro uvolnění vozidla, kterému bylo v souvislosti s nízkorychlostním kontrolním vážením zabráněno v jízdě. Je však potřebné, aby tato pravidla i nadále platila pro případy, kdy celník takto zabránil v jízdě vozidlu ještě přede dnem nabytí účinnosti navrženého zákona a do dne nabytí účinnosti nenastaly důvody pro jeho uvolnění. I v takovém případě zajistí uvolnění vozidla po splnění stanovených podmínek celní úřad.

K bodu 3

Navrhuje se úprava nakládání s kaucí a doklady, kterými správní orgán v souvislosti s výběrem kauce disponuje. Pokud správní orgán, u něhož byla kauce složena nebo jemuž byla kauce nebo doklady předány, nezahájil přede dnem nabytí účinnosti navržené novely řízení o přestupku a podle nové právní úpravy již nebude k vedení takového řízení příslušný, předá kauci nebo doklady správnímu orgánu, který k vedení řízení o přestupku příslušný bude.

K čl. VI (změně zákona o odborné způsobilosti k řízení vozidel)

K bodům 1 a 2 (§ 39 odst. 5 a § 43 odst. 7)

Za účelem dalšího prohloubení digitalizace v oblasti autoškol se vypouští povinnost písemného zápisu o výsledku zkoušky do protokolu o zkouškách s tím, že výsledek zkoušky sdělí zkušební komisař způsobem umožňujícím dálkový přístup Ministerstvu dopravy. Rovněž i skutečnost, že zkouška byla prováděna na vozidle, které je konstrukčně přizpůsobené osobě tělesně postižené, nebo na vozidle, které je vybavené automatickou převodovkou, se již nebude zapisovat do protokolu o zkouškách, ale zkušební komisař ji sdělí způsobem umožňujícím dálkový přístup Ministerstvu dopravy.

Povinnost písemného zápisu do žádosti o přijetí k výuce a výcviku zůstává v obou případech zachována.

Toto opatření je součásti navrženého zákona z toho důvodu, že navazuje na navržený zánik státní příspěvkové organizace Centrum služeb pro silniční dopravu, kdy výrobu a distribuci předmětného protokolu zajišťovala tato organizace, přičemž předmětnou činnost lze zrušit.

K bodům 3 a 4 (§ 52b odst. 6)

V důsledku přijetí pozměňovacích návrhů v rámci projednávání předchozí novely zákona o odborné způsobilosti k řízení vozidel došlo k vypuštění jedné z vět obsažených v tomto ustanovení, avšak nebyla provedena úprava odkazů na další věty. Navrhuje se proto zpřesnění formulací, přičemž obsahově zůstává toto ustanovení nezměněno, tj. i nadále platí, že žadatel o řidičské oprávnění má k vykonání zkoušky celkem tři pokusy.

K bodu 5 (§ 52c odst. 2 písm. b))

Jedná se o nápravu drobné nepřesnosti textu. Žadatel o průkaz profesní způsobilosti řidiče musí prokázat, že se v rámci pravidelného školení podrobil jak výuce, tak i výcviku. Skutečnost, že pravidelné školení se provádí formou výuky a výcviku, vyplývá z § 48 odst. 1 zákona o odborné způsobilosti k řízení vozidel.

K čl. VII (změně zákona o silničním provozu) K bodu 1 (§ 2 písm. k))

Vzhledem k zavedení poptávkové dopravy jako jedné z forem veřejné linkové dopravy, která může být provozována i vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče, se navrhuje rozšířit definici pojmu „vozidlo hromadné dopravy osob“ tak, aby zahrnovala nejen autobus, trolejbus a tramvaj, které do této definice spadají již nyní, ale i jiné vozidlo při provozování veřejné linkové dopravy. Tím dojde k rozšíření některých povinností a pravidel silničního provozu i ve vztahu k těmto malým vozidlům, která budou muset být podle zákona o silniční dopravě při provozování veřejné linkové dopravy označena střešní svítilnou zelené barvy s nápisem LINKA. Pro ostatní účastníky provozu tak budou snadno seznatelná.

Mezi povinnostmi ostatních účastníků silničního provozu, která se budou nově týkat i těchto malých vozidel, patří např. povinnost umožnit v obci jejich vyjetí ze zastávky nebo zastávkového pruhu.

K bodu 2 (§ 3 odst. 3 písm. a))

Návrh zákona ruší výměnu řidičských průkazů vydaných cizím státem za řidičský průkaz člena diplomatického personálu zastupitelského úřadu cizího státu, který požívá na území České republiky výsad a imunit podle norem mezinárodního práva, případně jiných osob požívajících výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodní smlouvy. Tito řidiči budou moct za stanovených podmínek prokazovat řidičské oprávnění i řidičským průkazem, který nebyl vydán Českou republikou ani jiným členským státem Evropské unie a neodpovídá ženevské ani vídeňské Úmluvě o silničním provozu. V návaznosti na to je nutné přistoupit ke zobecnění předpokladů pro řízení motorového vozidla v České republice. Navrhuje se stanovit, že řídit motorové vozidlo může pouze osoba, která je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel a současně držitelem řidičského průkazu, který na území České republiky řidičské oprávnění osvědčuje. Výčet řidičských průkazů, které osvědčují řidičské oprávnění, je obsažen v § 104 odst. 2 zákona o silničním provozu. Jedná se o řidičský průkaz vydaný Českou republikou, řidičský průkaz vydaným jiným členským státem, řidičský průkaz vydaný cizím státem podle ženevské nebo vídeňské úmluvy, mezinárodní řidičský průkaz vydaný podle jedné z těchto úmluv a nově i řidičský průkaz vydaný jiným než členským státem, který neodpovídá ženevské ani vídeňské Úmluvě o silničním provozu (je-li k němu přiložen jeho úředně ověřený předklad a identifikační průkaz vydaný Ministerstvem zahraničních věcí dokladující, že jeho držitel požívá výsad a imunit podle mezinárodního práva nebo zákona). Současně se ruší poznámka pod čarou č. 44 odkazující na Úmluvu o silničním provozu (Vídeň 1968) a Úmluvu o silničním provozu (Ženeva 1949), jelikož její znění není přesné.

K bodu 3 (§ 3 odst. 4)

Jedná se o legislativně technickou úpravu vyvolanou novým zněním ustanovení § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu. Legislativní zkratku „jiný členský stát“, která byla v tomto ustanovení původně zavedena, je nutno zavést znovu, a to na prvním místě výskytu tohoto pojmu.

K bodu 4 (§ 3 odst. 5 písm. b))

Navrhuje se výjimku z podmínky profesní způsobilosti, která se již nyní vztahuje např. na řidiče vozidel používaných ozbrojenými silami, Policií České republiky, obecní policií nebo celní správou, vztáhnout i na řidiče vozidel používaných Inspekcí silniční dopravy. Řidiči vozidel Inspekce silniční dopravy budou vykonávat obdobnou činnost, jako řidiči vozidel, na které se tato výjimka již vztahuje, přičemž ani u nich nebude řízení vozidla hlavní náplní práce (profese).

K bodům 5, 22, 36, 37, 38 a 42 (§ 3 odst. 5 písm. j), § 39 odst. 6, § 80a odst. 1 písm. g) a h), § 80a odst. 2 a § 87a odst. 1 písm. a))

Navrhuje se vztáhnout dílčí pravidla, která se nyní týkají pouze řízení silničních vozidel, resp. nákladních automobilů, i na tzv. tatraktory. Tato vozidla mají obdobné provozní a užitné vlastnosti jako běžná nákladní vozidla (tedy vozidla silniční) a jsou i tak provozovateli převážně používána, nicméně v návaznosti na přestavbu vozidla nebo schválení technické způsobilosti vozidla jde o traktory (tedy vozidla zvláštní). Přestože jsou tato vozidla primárně používána pro přepravu nákladu, tím, že se nejedná o silniční vozidla, ale jsou to vozidla zvláštní, v současné době se na ně nevztahuje několik požadavků či pravidel silničního provozu dopadajících na silniční vozidla, resp. nákladní automobily. To pak zakládá nerovné konkurenční podmínky a narušení trhu silniční nákladní dopravy, stejně jako zvýšené riziko pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

Navrhuje se proto dílčí pravidla v zákoně o silničním provozu vztáhnout i na traktory, jejichž největší povolená hmotnost převyšuje 3 500 kg a jejichž konstrukční rychlost je 80 km.h nebo vyšší. Stěžejní změna se týká řidičského oprávnění k řízení těchto vozidel. Dosud zákon vyžadoval řidičské oprávnění pro skupinu T, což umožňuje tato vozidla řídit již od 17 let věku. Nově budou tato vozidla zařazena do skupin C1 a C, tzn. do skupin vozidel, do nichž jsou zařazeny nákladní vozidla obdobných parametrů (§ 80a odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu) a s nimiž je též spojena vyšší věková hranice pro nabytí řidičského oprávnění. Dále jde o podmínku profesní způsobilosti řidiče takového vozidla (§ 3 odst. 5 písm. j) zákona o silničním provozu), povinnost řidiče takového vozidla podrobovat se dopravně psychologickému vyšetření (§ 87a odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu) a možnost obce obecně závaznou vyhláškou vymezit úseky v obytné zóně, kde platí zákaz stání těchto vozidel (§ 39 odst. 6 zákona o silničním provozu).

K bodu 6 (§ 5 odst. 2 písm. k))

Navrhuje se upřesnit zákaz řídit vozidlo, na němž není umístěna tabulka registrační značky vozidla, tak, aby bylo zřejmé, že se týká pouze vozidel, kterým je registrační značka vůbec přidělována.

K bodu 7 (§ 6 odst. 4)

Navrhuje se legislativně technické upřesnění odkazu na odstavec 1 písm. c).

K bodu 8 (§ 6 odst. 8)

Vzhledem k výkonu působnosti inspektorů silniční dopravy v provozu na pozemních komunikacích je potřeba zajistit, aby tito inspektoři byli při výkonu jim svěřených pravomocí pro ostatní účastníky silničního provozu zřetelně rozpoznatelní. Veškeré kompetence, které zákon o silničním provozu svěřuje inspektorům silniční dopravy, se mají týkat pouze inspektorů silniční dopravy ve stejnokroji, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis k zákonu o silniční dopravě. Navrhuje se proto zavedení legislativní zkratky, dle níž se inspektorem silniční dopravy myslí pouze inspektor silniční dopravy ve stejnokroji.

Současně se zakotvuje povinnost řidiče předložit stanovené doklady ke kontrole i na výzvu inspektora silniční dopravy. Bez této povinnosti, resp. oprávnění, je těžko představitelné zajistit řádný výkon činností svěřených inspektorům silniční dopravy.

Dále se přistupuje k zavedení legislativní zkratky „celník“, kterým je rovněž jen celník ve stejnokroji. Zákon o silničním provozu pak, i při zohlednění jeho navržené novely, tuto legislativní zkratku důsledně užívá.

K bodu 9 (§ 6 odst. 9)

Možnost odejmout osvědčení o registraci vozidla nebo řidičský průkaz, který měl být odevzdán příslušnému úřadu, ale byl předložen při kontrole, kterou již nyní disponují policisté, vojenští policisté, strážníci obecní policie a celníci, se dává i inspektorům silniční dopravy. Inspektor silniční dopravy pak takto odejmutý doklad odevzdá příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

K bodům 10 a 11, 13 až 15, 20 a 51 až 54 (§ 6 odst. 10, § 6a odst. 1, 3 a 4, § 6b odst. 1 až 4, § 27 odst. 6, § 118a odst. 3, 6 až 8, § 124a odst. 3 a 4 a § 124c odst. 1, 4, 6 a 7)

Povinnost řidiče podrobit vozidlo technické silniční kontrole, kontrole umístění, upevnění nebo zajištění nákladu, kontrole hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy, kontrole poměru hmotností vozidel v jízdní soupravě, kontrole rozložení hmotnosti na nápravy, skupiny náprav, kola nebo skupiny kol, kontrole rozměrů vozidla nebo jízdní soupravy včetně nákladu nebo kontrole dodržení podmínek spojitelnosti vozidel v jízdní soupravu, která je nyní spojena pouze s výzvou policisty, se navrhuje rozšířit i na výzvu inspektora silniční dopravy. Tato povinnost řidiče odpovídá novým kompetencím Inspekce silniční dopravy k provádění nízkorychlostních kontrolních vážení, technických silničních kontrol a kontrol umístění, upevnění a zajištění nákladu. Díky tomu nebude u těchto kontrol nezbytná součinnost Policie České republiky. Oprávnění a povinnosti, které v souvislosti s výkonem shora uvedených kontrol mají policisté, se navrhuje vztáhnout i na inspektory silniční dopravy. Subsidiárně se pak na kontrolní činnost inspektorů silniční dopravy použije kontrolní řád. „Subsidiárně“ znamená v míře, v jaké se nepoužije zvláštní právní předpis vůči kontrolnímu řádu, jímž je zákon o silničním provozu. Příkladem může být zvláštní právní úprava vydávání dokladu o provedené technické silniční kontrole řidiči, která nahrazuje vyhotovování a doručování protokolu o kontrole dle kontrolního řádu.

Inspektoři silniční dopravy budou moct kromě samotného provádění technické silniční kontroly i zadržovat osvědčení o registraci vozidla, bude-li pro to dán důvod (v případě zjištění určité nebezpečné závady vozidla), či jej prohlásit za zadržené. Navrhuje se dále umožnit inspektorům silniční dopravy využívat institutu zabránění v jízdě vozidla, a to v případě, že je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích z důvodu nebezpečné závady, či pokud řidič odmítl podrobit vozidlo technické silniční kontrole. V těchto situacích může již nyní zabránit v jízdě vozidla policista, neboť policisté také provádí technické silniční kontroly. Právní úprava, která se dosud vztahovala pouze na policisty, se rozšiřuje i na inspektory silniční dopravy. Dále budou moci inspektoři silniční dopravy vybírat kauce, zajišťovat vozidla a zadržovat tabulky registrační značky vozidla. Opět jde o oprávnění, jimiž jsou již v současnosti nadáni policisté. Kauci lze vybrat za předepsaných podmínek od řidiče podezřelého ze spáchání přestupku podle zákona o silničním provozu, přičemž přestupky dle tohoto zákona mohou být zjištěny při provádění technických silničních kontrol, kontrol umístění, upevnění a zajištění nákladu nebo kontrol dodržování zákazu jízdy vybraných vozidel v určitých obdobích. Jelikož tyto kontroly budou nově prováděny rovněž inspektory silniční dopravy, je nezbytné vybavit je oprávněním vybírat kauce, zajišťovat vozidla a zadržovat tabulky registrační značky vozidla, jelikož jde o optimální a stávající právní úpravou již předvídané řešení problémů spjatých s přestupci, u nichž existuje důvodné podezření, že se budou vyhýbat řízení o přestupku nebo že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné.

Dále se rozšiřuje výjimka ze zákazu zastavení a stání podle § 27 odst. 1 až 4 zákona o silničním provozu i na řidiče vozidel Inspekce silniční dopravy, a to účelem umožnění řádného výkonu jejich působnosti.

U výše zmíněných institutů dochází toliko k rozšíření dotčené sady oprávnění a povinností na inspektory silniční dopravy, bez zásahů do procesních pravidel regulujících tyto instituty.

K bodu 12 (§ 6a odst. 2 písm. a))

V rámci technické silniční kontroly se navrhuje prodloužení maximální délky zajížďky k mobilní kontrolní jednotce, do stanice technické kontroly nebo do stanice měření emisí včetně cesty zpět, a to ze 16 kilometrů na 50 kilometrů.

Maximální délka zajížďky 16 kilometrů významně omezuje okruh míst, kde může být technická silniční kontrola prováděna. Byť se na území České republiky celkově nachází relativně velké množství stanic technické kontroly, tyto stanice nejsou umístěny rovnoměrně a v současnosti představuje drtivá většina prováděných kontrol kontroly prvotní (realizované na pozemní komunikaci), navíc realizované toliko vizuálně. Za účelem zvýšení bezpečnosti silničního provozu (a s tím související ochrany života a zdraví jeho účastníků) a ochrany životního prostředí je zvýšení stávající limitace nezbytné. Přitom je zákonnou podmínkou již v současnosti, že podrobnější technická silniční kontrola může být uložena pouze, jsou-li důvodné pochybnosti o technické způsobilosti vozidla, a účelu této kontroly nelze dosáhnout použitím prostředků nebo zařízení, které má kontrolující osoba k dispozici při výkonu prvotní kontroly. Přitom náklady na provedení kontroly ve stanici technické kontroly hradí policie (nebo nově Inspekce silniční dopravy), ledaže byla při ní zjištěna vážná či nebezpečná závada.

K bodu 16 (§ 10 odst. 2)

Zakotvuje se povinnost provozovatele vozidla zajistit, aby barevné provedení a označení jím provozovaného vozidla nebylo zaměnitelné se zvláštním barevným provedením vozidel Inspekce silniční dopravy. Zvláštní barevní provedení a označení vozidel Inspekce silniční dopravy bude upraveno v zákoně o silniční dopravě, resp. v prováděcím právním předpisu k tomuto zákonu. Obdobná povinnost platí již nyní ve vztahu k vozidlům Policie České republiky, celní správy, Vojenské policie, obecní policie, Vězeňské služby České republiky, zdravotnické záchranné služby či jednotek požární ochrany. Porušení této povinnost zakládá skutkovou podstatu přestupku dle zákona o silničním provozu.

K bodu 17 (§ 25 odst. 6)

Navrhuje se dílčí reformulace povinnosti účastníků silničního provozu umožnit v obci řidičům vozidel hromadné dopravy osob vyjetí ze zastávky nebo zastávkového pruhu tak, aby dopadala na všechna vozidla hromadné dopravy osob (nově včetně malých vozidel při provozování linkové osobní dopravy, zejm. poptávkové dopravy).

K bodům 18 a 19 (§ 27 odst. 1 písm. f))

Současná platná právní úprava stanovuje, že žádný řidič nesmí zastavit a stát ve stanovené vzdálenosti nebo na vymezených místech u zastávky autobusu, trolejbusu nebo tramvaje. Z této úpravy však zákon o silničním provozu nestanovuje výjimku ani pro řidiče vozidel hromadné dopravy osob, pro které jsou dané zastávky určeny.

Navrhuje se tento nedostatek napravit a výslovně stanovit, že uvedený zákaz neplatí pro řidiče vozidel, k jejichž zastavení nebo stání je zastávka určena, tedy pro ty, kteří zde dle jízdního řádu mají zastávku daného spoje.

K bodu 21 (§ 36 odst. 4)

Zákaz předjíždět jiné vozidlo na dálnici, pokud k jeho předjetí nemá vozidlo dostatečnou rychlost a omezilo by v jízdě ostatní vozidla svou výrazně nižší rychlostí, platí pouze pro řidiče nákladního automobilu o celkové hmotnosti převyšující 3 500 kg a řidiče jízdní soupravy s celkovou délkou přesahující 7 m. Vzhledem k tomu, že dálnici smí užívat i zvláštní vozidla stejných parametrů, není důvodné, aby se tento zákaz nevztahoval i na ně. Navrhuje se proto rozšíření tohoto zákazu i ve vztahu k řidičům zvláštních vozidel o celkové hmotnosti převyšující 3 500 kg.

K bodu 23 (§ 41 odst. 2 písm. m))

Navrhuje se, aby vozidla používaná Inspekcí silniční dopravy označená v souladu se zákonem o silniční dopravě, resp. prováděcím právním předpisem, mohla být za účelem výkonu jí svěřené činnosti v provozu na pozemních komunikacích vybavena zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy a při jejich užití tak požívat určitých výhod plynoucích z možnosti nedodržovat některé zákonem o silničním provozu stanovené povinnosti (například dodržovat nejvyšší dovolenou rychlost či dávat přednost v jízdě jiným vozidlům). Opět je k tomuto nezbytnému opatření přistupováno s ohledem na působnost, kterou bude Inspekce silniční dopravy vykonávat.

K bodu 24 (§ 43 odst. 1)

Navrhuje se upřesnění výčtu vozidel, na která se vztahuje zákaz omezení jízdy na dálnici a silnici I. třídy ve vymezených časech, a to tak, aby odpovídal terminologii zákona o podmínkách provozu vozidel (§ 3 odst. 2 písm. e)).

K bodu 25 (§ 43 odst. 3 písm. k))

Vzhledem ke skutečnosti, že Inspekce silniční dopravy bude svou činnost vykonávat nepřetržitě, tedy i v neděli a ostatních dnech pracovního klidu či v rámci letních prázdnin, a současně může disponovat vozidly o maximální přípustné hmotnosti převyšující 7 500 kg nebo vozidly o maximální přípustné hmotnosti převyšující 3 500 kg s připojeným přípojným vozidlem, navrhuje se, aby i pro tato vozidla Inspekce silniční dopravy platila výjimka z tzv. zákazu jízd.

K bodu 26 (§ 48 odst. 3)

Pravidla pro přepravu osob v kabině řidiče nákladního automobilu se navrhuje vztáhnout i na přepravu osob v kabině řidiče zvláštní vozidla. Z hlediska bezpečnosti silničního provozu není důvodné, aby ve vztahu ke zvláštním vozidlům neplatila.

K bodu 27 (§ 53 odst. 2)

Navrhuje se, aby vedle vozidel základních složek integrovaného záchranného systému a obecní policie mohla i vozidla Inspekce silniční dopravy při plnění jejích úkolů užít chodník. Toto oprávnění je potřebné, neboť pozemní komunikace nejsou vždy dostatečně široké, aby na nich tato vozidla mohla při provádění kontroly bezpečně stát jinde než na chodníku.

K bodu 28 (§ 75 odst. 9 a § 79 odst. 1 písm. k))

Navrhuje se důsledné užívání legislativní zkratky zavedené v § 6 odst. 8 zákona o silničním provozu.

K bodu 29 (§ 79 odst. 1 písm. c) bodu 3)

Navrhuje se doplnit v praxi chybějící oprávnění strážníků obecní policie zastavovat vozidla při odhalování přestupků na úseku taxislužby podle zákona o silniční dopravě. Stávající oprávnění není formulováno dostatečně široce, jelikož omezuje možnost zastavování vozidel na případy, kdy je řidič vozidla nebo přepravovaná osoba podezřelá ze spáchání přestupku týkajícího se bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

K bodům 30 a 32 (§ 79 odst. 1 písm. d) a § 79 odst. 2)

Navrhuje se zakotvit oprávnění inspektora silniční dopravy zastavovat vozidla. Díky tomuto oprávnění nebude při kontrolách prováděných Inspekcí silniční dopravy vyžadována součinnost policie a nově zřízený správní úřad bude moci vykonávat svou působnost samostatně, což povede k provádění častějších a komplexnějších kontrol na pozemních komunikacích.

Inspektor silniční dopravy bude při zastavování vozidel dávat stejná znamení jako policista a bude oprávněn zastavovat vozidla i z jedoucího vozidla, a to stejným způsobem, jako to činí z jedoucího vozidla policista.

K bodům 31, 33 až 35 a 65 (§ 79 odst. 1 písm. o), § 79 odst. 4, 5, 8 a 9 a § 124 odst. 5 písm. a))

Navrhuje se zobecnění formulace oprávnění k zastavování vozidel osobou provádějící doprovod nadměrného vozidla podle zákona o pozemních komunikacích, a to tak, aby navazovala na příslušné instituty zakotvené v zákoně o pozemních komunikacích (povolení zvláštního užívání a opatření obecné povahy), přičemž konkrétní osoba provádějící doprovod není v povolení zvláštního užívání ani v opatření obecné povahy uváděna.

Dále se jedná o legislativně technickou úpravu vyvolanou přečíslováním písmen v § 79 odst. 1 zákona o silničním provozu.

K bodům 39 a 40 (§ 82 odst. 5 a poznámce pod čarou č. 27a)

Zákonem č. 427/2023, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo ke zrušení Rejstříku trestů jako organizační složky státu (rejstřík trestů i evidenci přestupků vede Ministerstvo spravedlnosti) a ke změně terminologie v této oblasti, zejména namísto pojmu „evidence Rejstříku trestů“ se nově užívá pojem „rejstřík trestů“. Navrhuje se proto tyto terminologické změny promítnout i do zákona o silničním provozu.

K bodu 41 (§ 83 odst. 5 písm. b) bodu 2)

Navržená změna reaguje na navržené zavedení poptávkové dopravy v zákoně o silniční dopravě a na specifickou definici pojmů „linka“ a „spoj“ ve vztahu k poptávkové dopravě. U poptávkové dopravy není délka linky známa, neboť se jedná o souhrn dopravních spojení ve vymezeném území podle platné licence a schváleného jízdního řádu. Naopak délku spoje lze určit, neboť je dopravní spojení v rámci linky, při kterém jsou bez přerušení poskytovány přepravní služby. Možnost řídit vozidlo linkové osobní dopravy již od 21 let se proto nově navrhuje podmínit tím, že délka žádného ze spojů nepřesáhne 50 kilometrů. Toto vymezení je přiléhavé jak z hlediska výše uvedené definice spoje u poptávkové dopravy, tak z hlediska standardní definice spoje (dopravní spojení v rámci linky, které je časově a místně určené jízdním řádem) obsažených v zákoně o silniční dopravě a oproti současnosti nedochází k žádné faktické změně.

K bodu 43 (§ 104 odst. 2 písm. c))

Navrhuje se zakotvit poznámku pod čarou č. 56 odkazující na Úmluvu o silničním provozu (Vídeň 1968) a Úmluvu o silničním provozu (Ženeva 1949) včetně jejich publikace ve Sbírce mezinárodních smluv.

K bodům 44 až 46, 48, 49 a 101 (§ 104 odst. 2 písm. e), § 109 odst. 2 písm. e), nadpisu § 116, § 116 odst. 8 a § 126 odst. 2)

Jedná se o jedno z antibyrokratických opatření vedoucích ke snížení administrativní zátěže Ministerstva dopravy spočívající v tom, že Ministerstvo dopravy přestane vydávat řidičské průkazy pro osoby požívající na území České republiky výsad a imunit podle mezinárodního práva nebo podle zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o zahraniční službě“). Zákon o silničním provozu již totiž nebude počítat s výměnou jejich řidičských průkazů za speciální řidičské průkazy vydané Českou republikou a při splnění navržených podmínek tak budou moci osoby požívající na území České republiky výsad a imunit podle mezinárodního práva nebo podle zákona o zahraniční službě řídit motorová vozidla i na základě řidičského průkazu vydaného jiným státem, který neodpovídá požadavkům Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968) ani Úmluvy o silničním provozu (Ženeva 1949).

Podmínkou však bude, že k takovému řidičskému průkazu bude muset být současně přiložen jeho úředně ověřený překlad do českého jazyka a identifikační průkaz vydaný Ministerstvem zahraničních věcí dokladující, že jeho držitel požívá na území České republiky výsad a imunit podle mezinárodního práva nebo zákona o zahraniční službě.

Díky této změně již nebudou členům diplomatického personálu zastupitelských úřadů a jiným oprávněným osobám vydávány speciální řidičské průkazy, což byla agenda dosud vykonávaná Ministerstvem dopravy. Současně nebude Ministerstvo dopravy ani uschovávat řidičské průkazy vydané cizím státem, za které tyto speciální řidičské průkazy vyměňovalo. Dále se, z výše popsaného důvodu, ruší ustanovení § 126 odst. 2 zákona o silničním provozu, dle něhož Ministerstvo dopravy plnilo u osob, které jsou členy zastupitelských úřadů cizích států nebo zahraničních služeb akreditovaných v České republice, funkci příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. V souvislosti s úpravou navrhovanou v § 104 odst. 2 písm. e) zákona o silničním provozu se do tohoto ustanovení přesunuje zavedení legislativní zkratky „řidičský průkaz neodpovídající úmluvám“, které bylo dosud obsaženo až v § 109 odst. 2 písm. e) stejného zákona.

V § 116 zákona o silničním provozu se dále opravuje jeho nadpis, jenž přesně nepopisuje všechny situace regulované tímto paragrafem, a v § 116 odst. 8 téhož zákona se rovněž opravuje odkaz na ustanovení upravující povinnost výměny řidičského průkazu vydaného cizím státem. Tato povinnost je obsažena pouze v odstavci 5.

Nad rámec návrhu zákona lze dodat, že držitelé řidičského průkazu neodpovídajícího vídeňské ani ženevské Úmluvě o silničním provozu budou moci získat český řidičský průkaz ve standardním režimu, jenž se řídí § 116 odst. 4 a 5 zákona o silničním provozu. Otázku uchovávání cizích řidičských průkazů pak reguluje nadále a beze změny § 116 odst. 7 zákona o silničním provozu.

K bodu 47 (§ 116 odst. 4 a 5)

Navrhuje se dílčí zpřesnění (po vzoru jiných odstavců stejného paragrafu) stávajícího textu, aby bylo zřejmé, že se musí jednat o platný řidičský průkaz nebo platný mezinárodní řidičský průkaz.

K bodu 50 (§ 118 odst. 2)

Ruší se odkaz na § 116 odst. 2 zákona o silničním provozu, neboť ten právní úpravu povinnosti výměny řidičského průkazu vydaného cizím státem neobsahuje (upravuje možnost výměny).

K bodům 55 a 56 (§ 118b odst. 1)

Navrhuje se zpřesnění formulace, neboť zadržet řidičský průkaz lze z povahy věci pouze v případě, kdy se jedná o řidiče motorového vozidla, přičemž stávající vymezení případů zadržení řidičského průkazu nebylo formulováno zcela konzistentně.

K bodu 57 (§ 118b odst. 3 a § 124c odst. 4)

Provádí se legislativně technická úprava spočívající v tom, že se nebude výslovně uvádět, že potvrzení o zadržení řidičského průkazu a potvrzení o vybrání kauce jsou „písemná“. Dojde tím ke sjednocení dotčeného vyjádření s dalšími ustanoveními zákona o silničním provozu i zákona o silniční dopravě a zákona o pozemních komunikacích.

K bodům 58 a 59 (§ 119 odst. 2 písm. e))

Navrhuje se upřesnit, že registr řidičů obsahuje i evidenci řidičských průkazů vydaných výměnou za řidičský průkaz neodpovídající úmluvám.

K bodu 60 (§ 122 odst. 5)

Navrhuje se doplnit přímý přístup úřadů městských částí, které jsou Statutem hlavního města Prahy určené k projednávání přestupků podle zákona o silničním provozu a vedení řízení o zadržení řidičského průkazu. Tento přímý přístup potřebují, neboť s účinností od 1. července 2024 jim zákon o silničním provozu svěřuje předmětnou agendu a je nezbytné, aby mohly z registru řidičů čerpat potřebné údaje.

K bodům 61 a 62 (§ 122c odst. 3 a § 122c odst. 5 písm. b))

Za účelem výkonu působnosti podle zákona o silniční dopravě, zejména výkonu státního odborného dozoru, v jehož rámci bude kontrolovat i dodržování požadavků na dobu řízení, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku, se Inspekci silniční dopravy zřizuje dálkový a nepřetržitý přístup k údajům obsaženým v informačním systému digitálního tachografu. Současně se Inspekci silniční dopravy umožnuje získat prostřednictvím Ministerstva dopravy údaje o kartách řidiče a jejich držitelích z příslušného registru jiného členského státu Evropské unie nebo jiného smluvního státu Evropské dohody o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR).

K bodu 63 (§ 123b odst. 3 písm. a))

Vzhledem k tomu, že Inspekce silniční dopravy bude moct projednat příkazem na místě i přestupky, za které se zaznamenávají body v bodovém hodnocení řidiče, rozšiřuje se povinnost zaslat příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností oznámení o uložení pokuty příkazem na místě, i na Inspekci silniční dopravy.

K bodu 64 (§ 124 odst. 1)

Vzhledem k tomu, že Inspekce silniční dopravy bude kromě jiného provádět technické silniční kontroly, kontroly umístění, upevnění a zajištění nákladu a kontroly dodržování omezení jízdy některých vozidel a bude projednávat některé přestupky příkazem na místě, navrhuje se zařadit tento správní úřad do výčtu orgánů, které vykonávají státní správu ve věcech provozu na pozemních komunikacích.

K bodům 66 a 67 (§ 124 odst. 7 písm. a))

Do výčtu řízení, ke kterým je příslušný kterýkoli obecní úřad obce s rozšířenou působností, se doplňuje řízení o výměně řidičského průkazu neodpovídajícího úmluvám.

K bodu 68 (§ 124 odst. 12 písm. f) a g))

Do výčtu osob, které jsou podle dotčeného souhrnného kompetenčního ustanovení policisté oprávněni vyzvat k vyšetření ke zjištění, zda nejsou ovlivněni alkoholem nebo jinou návykovou látkou, se doplňuje mentor, neboť doprovod sedmnáctiletého řidiče nesmí vykonávat, pokud by byl pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Přitom povinnost mentora podrobit se zmíněnému vyšetření stanoví již zákon o silničním provozu v § 83a odst. 10.

K bodu 69 (§ 124 odst. 12 písm. n))

Navrhuje se terminologické upřesnění spočívající v tom, že tabulky registrační značky vozidla se podle § 124c zákona o silničním provozu zadržují, nikoli zajišťují.

K bodu 70 (§ 124 odst. 13 a 14)

Zakotvují se činnosti Inspekce silniční dopravy vykonávané podle zákona o silničním provozu. Je jimi provádění technických silničních kontrol, kontrol dodržování omezení jízdy některých vozidel a kontrol umístění, upevnění a zajištění nákladu. Předkladatel návrhu zákona tak postupuje v návaznosti na důvody podrobně popsané v částech A.1.1. a B.1.1. obecné části důvodové zprávy, jakož i v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů navržené regulace

Současně se do souhrnného kompetenčního ustanovení § 124 zákona o silničním provozu doplňuje demonstrativní výčet oprávnění inspektorů silniční dopravy, mezi něž patří oprávnění zastavovat vozidla, vyzvat řidiče motorového vozidla k předložení dokladů k řízení a provozu vozidla, vyzvat řidiče k podrobení vozidla technické silniční kontrole, kontrole umístění, upevnění a zajištění nákladu a kontrole hmotností nebo rozměrů vozidel, zadržet osvědčení o registraci vozidla, zabránit v jízdě řidiči, vybírat kauce, zajistit vozidlo nebo zadržet tabulky registrační značky vozidla.

K bodům 71 a 72 (§ 124 odst. 15)

Obecní policii se umožňuje projednat příkazem na místě i přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 17 zákona o silničním provozu spočívající v porušení zákazu zastavení nebo stání vozidla, kterým je způsobena překážka provozu na pozemních komunikacích. Možnost projednat tento přestupek příkazem na místě lze sice již dnes dovodit z § 124 odst. 13 písm. b) zákona o silničním provozu, nicméně výčet jednání v písmenech se v tomto ustanovení vztahuje k přestupkům podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, tedy k tzv. zbytkové skutkové podstatě. Vzhledem k tomu, že v případě přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 17 zákona o silničním provozu se jedná o speciální skutkovou podstatu a tyto skutkové podstaty jsou v § 124 odst. 13 výslovně uvedeny, navrhuje se její doplnění do tohoto výčtu.

Dále se obecní policii umožňuje projednat příkazem na místě rovněž přestupek spočívající v překročení nejvyšší dovolené rychlosti o méně než 10 km.h. Toto překročení rychlosti mohla obecní policie projednávat příkazem na místě i dříve, neboť spadalo do skutkové podstaty podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu. Po novele provedené zákonem č. 271/2023 Sb. však patří do tzv. zbytkové skutkové podstaty a možnost jeho projednání obecní policií příkazem na místě není výslovně uvedena. Navrhuje se proto napravení tohoto stavu a doplnění uvedeného protiprávního jednání do výčtu přestupků, které může obecní policie projednat příkazem na místě.

K bodu 73 (§ 124 odst. 17)

Navrhuje se, aby Inspekce silniční dopravy mohla přestupky, které zjistí při výkonu kontrolní činnosti v silničním provozu, vyřešit uložením pokuty příkazem na místě. Jedná se o přestupek spočívající v řízení technicky nezpůsobilého vozidla z důvodu nebezpečné závady, dále přestupek spočívající v porušení omezení jízdy některých vozidel nebo přestupek spočívající v porušení nebo nesplnění některé zákonem stanovené povinnosti, kterou Inspekce silniční dopravy zjistí při technické silniční kontrole nebo kontrole umístění, upevnění nebo zajištění nákladu.

K bodům 74 až 88 (§ 124a, § 124b a § 124c)

Navrhuje se komplexní revize právní úpravy výběru kaucí a souvisejících institutů, a to nejen v zákoně o silničním provozu, ale i v zákoně o silniční dopravě a v zákoně o pozemních komunikacích. Cílem je, aby právní úprava v těchto 3 zákonech neobsahovala nedůvodné odchylky, které ztěžují aplikaci rozdílné úpravy pro kontrolní i přestupkové orgány, aby byla výsledná úprava preciznější, ale i účinnější než doposud, a aby v ní nechyběla některá podstatná pravidla.

Současně se v zákoně o silničním provozu navrhuje umožnit vybrat kauci i inspektorovi silniční dopravy v případě podezření ze spáchání přestupku, a to za stejných podmínek, jako jsou k výběru kauce oprávněni policisté. V souvislosti s tím se navrhuje vztáhnout úpravu všech institutů souvisejících s výběrem kauce i na inspektory silniční dopravy, resp. Inspekci silniční dopravy.

K § 124a Navrhuje se zvýšení maximální výše kauce, kterou lze od řidiče vybrat, a to z 50 000 Kč na 75 000 Kč. Tento návrh je odůvodněn zvýšením horní hranice sazeb pokut, k němuž došlo předchozí novelou zákona o silničním provozu (provedenou zákonem č. 271/2023 Sb.), účinnou od 1. ledna 2024.

Dále se navrhuje zakotvit pravidlo, které je již nyní obsaženo v zákoně o silniční dopravě, dle něhož se při stanovení výše kauce přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a rozsahu způsobené škody. Toto pravidlo doplňuje do právní úpravy alespoň základní kritéria pro rozhodování dotčených osob o výši ukládané kauce.

Pokud jde o předávání kauce a písemného potvrzení o jejím vybrání správnímu orgánu příslušnému k vedení řízení o přestupku, navrhuje se prodloužit lhůtu, ve které tak má policista nebo inspektor silniční dopravy učinit, na 2 pracovní dny. Důvodem je sjednocení této lhůty s lhůtami vyplývajícími pro tento úkon ze zákona o silniční dopravě a zákona o pozemních komunikacích (i takto prodlouženou lhůtu lze označit za poměrně přísnou). V odstavci 5 se vypouští písmeno c), které neumožňovalo vybrat kauci v případě, že nejvyšší výměra pokuty za přestupek nedosahuje alespoň 5 000 Kč. Tato výjimka je nadbytečná, neboť i v nejmírnějším pásmu pokut podle zákona o silničním provozu činí sazba pokuty 2 000 Kč až 5 000 Kč. U jakéhokoli přestupku podle zákona o silničním provozu činí nejvyšší výměra pokuty alespoň 5 000 Kč a předmětné pravidlo tedy nelze uplatnit. K § 124b V úpravě vrácení, započtení a propadnutí kauce dochází ke zpřesnění tak, aby lépe odpovídala právní úpravě obsažené v zákoně o odpovědnosti za přestupky a ve správním řádu. Kauce se bude vracet v plné výši, pokud byla věc odložena, řízení o přestupku bylo zastaveno nebo v řízení o přestupku nebyla uložena pokuta. K vrácení kauce se však nepřistoupí, pokud propadá (ve smyslu dalšího ustanovení obsaženého v navrženém § 124b zákona o silničním provozu).

Pokud je v řízení o přestupku uložena pokuta, započte se kauce na tuto pokutu a náklady řízení. Zbývající část se potom vrací osobě, od níž byla vybrána. V tomto ohledu se právní úprava v zákoně o silničním provozu nijak nemění.

Postup, kterým se kauce nebo její zbývající část vrací, se dílčím způsobem upřesňuje, a to tak, aby byl v zákoně o silniční dopravě, zákoně o silničním provozu a zákoně o pozemních komunikacích pokud možno stejný. Osoba, od níž byla kauce vybrána, bude správním orgánem vyzvána k vyzvednutí kauce nebo její části nebo ke sdělení potřebných údajů o bankovním účtu, na který lze kauci nebo její část vrátit. Výzva se doručuje do vlastních rukou. Tuto výzvu však správní orgán nezasílá, pokud jsou mu známy údaje o bankovním účtu, na který lze kauci vrátit (na což stávající právní úprava doposud výslovně nepamatovala). Návrh dílčím způsobem mění pravidla pro propadnutí kauce. K propadnutí kauce nebo její části dojde, pokud kauce nebyla do 1 roku vyzvednuta a správnímu orgánu ani nebyly poskytnuty údaje o bankovním účtu, na který ji lze vrátit. Lhůta 1 roku se počítá ode dne odeslání výzvy a nepřihlíží se k tomu, zda výzva byla či nebyla doručena (obvykle je výzva doručována do zahraničí). Nadále tedy již nebude stanovena odlišná (navíc, poměrně dlouhá) lhůta pro případ, že se výzvu nepodařilo doručit.

Současně se vypouští důvod propadnutí kauce související s nemožností ukončit řízení o přestupku z důvodu nedosažitelnosti nebo nečinnosti podezřelého z přestupku nebo související s nemožností doručit řidiči z tohoto důvodu rozhodnutí ve věci. Zmíněný důvod propadnutí kauce doposud nebyl obsažen v zákoně o silniční dopravě ani v zákoně o pozemních komunikacích. Nedosažitelnost či nečinnost podezřelého (přesněji obviněného) by v případě řízení o přestupku neměla být na jeho újmu, jelikož s ohledem na princip presumpce neviny může zůstat tato osoba v zásadě pasivní. Současně vhodným způsobem řeší problematiku doručování do ciziny navržená změna § 125e odst. 3 zákona o silničním provozu.

Propadlá kauce bude příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správního orgánu, který je příslušný k vedení řízení o přestupku. V tomto ohledu se právní úprava v zákoně o silničním provozu nijak nemění. K § 124c I nadále bude v případě, že řidič kauci na výzvu nesloží, možné zabránit vozidlu v jízdě, a to použitím technického prostředku (tzv. botičky) nebo odtažením vozidla, nebo bude možné zakázat řidiči pokračovat v jízdě a zadržet tabulky registrační značky vozidla. V tomto ohledu se právní úprava v zákoně o silničním provozu nemění (akorát se rozšiřuje okruh oprávněných osob o inspektory silniční dopravy).

Pokud jde o náklady spojené s výše uvedeným postupem, půjdou, tak jako dosud, k tíži osoby, která je podezřelá ze spáchání přestupku, a odpovědnost za vozidlo, náklad nebo přepravované osoby zůstane nedotčena. Doplňuje se však, v kontextu nového oprávnění zadržet tabulky registrační značky vozidla, že škoda na vozidle způsobená odejmutím tabulek registrační značky vozidla jde k tíži řidiče. O zabránění v jízdě či zadržení tabulek registrační značky vozidla vystaví ten, kdo tak postupoval, potvrzení, v němž je uveden důvod tohoto postupu, důvod uložení kauce a její výše a správní orgán příslušný k vedení řízení o přestupku. Současně řidiče poučí o podmínkách uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených tabulek registrační značky vozidla. Jedno vyhotovení potvrzení předá policista nebo inspektor silniční dopravy řidiči, jedno zašle bez zbytečného odkladu provozovateli vozidla, nejde-li o tutéž osobu, jedno vyhotovení zašle do 2 pracovních dnů (i tady dochází k drobnému prodloužení stanovené lhůty) správnímu orgánu příslušnému k vedení řízení o přestupku a jedno si ponechá pro své evidenční účely.

Kauci bude možné složit, tak jako dosud, u orgánu, který zabránil vozidlu v jízdě či zakázal pokračovat v jízdě, anebo u správního orgánu příslušného k vedení řízení o přestupku (obdobnou možnost přiznává dotčeným osobám již zákon o silničním provozu ve stávajícím znění, ale i zákon o pozemních komunikacích). Pokud ke složení kauce dojde, vystaví tento orgán potvrzení o složení kauce, které vydá řidiči. Pokud byla kauce složena u Policie České republiky nebo Inspekce silniční dopravy, bude nejpozději do 2 pracovních dnů předána spolu s potvrzením o jejím složení správnímu orgánu, který je příslušný k vedení řízení o přestupku (tento úřad bude s kaucí dál nakládat dle výsledku řízení o přestupku). Zde se drobně prodlužuje lhůta pro předání kauce a potvrzení, a to opět s cílem sjednotit tento postup se zákonem o silniční dopravě a zákonem o pozemních komunikacích. Pokud byla kauce naopak složena u správního orgánu příslušného k vedení řízení o přestupku, tento orgán bezodkladně informuje orgán, který zabránil vozidlu v jízdě či zakázal pokračovat v jízdě, aby mohl neprodleně zajistit uvolnění vozidla nebo vrácení tabulek registrační značky vozidla (tyto tabulky se správnímu orgánu příslušnému k vedení řízení o přestupku nepředávají).

Vedle případu, že byla kauce složena, dojde k uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených tabulek registrační značky vozidla rovněž v případě, že byla věc odložena, řízení o přestupku bylo zastaveno či nebyla uložena pokuta v řízení o přestupku (tyto případy jsou již obdobně a precizněji vymezené v současném znění zákona o pozemních komunikacích), anebo také v případě, že byla zaplacena pokuta uložená v řízení o přestupku a náklady tohoto řízení. Není například nutné uvádět jako jeden z důvodů pro vrácení kauce skutečnost, že zanikla odpovědnost za přestupek, neboť i v takovém případě dojde k odložení věci či zastavení řízení o přestupku. K uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených tabulek registrační značky vozidla však nově nedojde, pokud trvá jiný důvod pro zabránění v jízdě nebo zadržení tabulek registrační značky vozidla. Takovým důvodem může být souběžný výběr kauce podle zákona o pozemních komunikacích, zákona o silničním provozu či zákona o silniční dopravě, pokud bylo v rámci jedné kontroly vozidla zjištěno více přestupků podle různých zákonů. K uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených tabulek registrační značky vozidla by nedošlo ani v případě, že by trval zákonný důvod pro jejich zadržení, který nesouvisí s výběrem kauce (například v případě výše zmíněného vymáhání nedoplatků na pokutách).

K bodu 89 (§ 125b odst. 2)

Navrhuje se, aby Ministerstvo dopravy coby nadřízený správní orgán vykonávalo vrchní státní odborný dozor i nad výkonem působnosti Inspekce silniční dopravy.

K bodu 90 (§ 125c odst. 1 písm. f) bodu 14)

Dochází ke zpřesnění skutkové podstaty přestupku spočívajícího v ohrožení jiného řidiče při přejíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého tak, aby pokrývala všechny situace, kdy zákon stanoví povinnost jiného řidiče takto neohrozit. Doplňuje se proto odkaz i na § 12 odst. 6 a 7 zákona o silničním provozu.

K bodům 91, 92, 93 a 102 (§ 125c odst. 1 písm. f), § 125c odst. 5 písm. c), § 125c odst. 7 písm.

c) a příloze zákona)

Navrhuje se zakotvit novou skutkovou podstatu přestupku řidiče, který při odbočování na křižovatce nebo na místo ležící mimo pozemní komunikaci ohrozí řidiče jedoucího za ním. Porušení této povinnosti je jednou z častých příčin vzniku dopravních nehod, avšak nyní naplňuje pouze skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, tzv. zbytkovou skutkovou podstatu, a lze tak za něj uložit pouze pokutu v nejmírnějším pásmu či takový přestupek vyřešit domluvou. Nebezpečnost takového jednání je přitom obdobná jako porušení povinností při předjíždění, za nějž zákon stanoví mnohem přísnější postih.

Skutečnost, že jde o úkon z hlediska možných následků velmi nebezpečný, lze dovodit z četné judikatury Nejvyššího soudu i Nejvyššího správního soudu. Při odbočování na křižovatce nebo na místo ležící mimo pozemní komunikaci totiž řidič musí dbát zvýšené opatrnosti, přičemž na tento úkon nelze uplatnit tzv. princip omezené důvěry, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.03.2011, sp. zn. 6 Tdo 143/2011. Odbočující řidič musí vždy provést pozornou kontrolu situace pohledem do zpětného či levého bočního zrcátka, případně se přesvědčit svým pohledem přes levé rameno dozadu, že není předjížděn jiným vozidlem, protože tím může zabránit střetu s jiným vozidlem před či během provádění odbočovacího manévru.

Navrhuje se proto do zákona o silničním provozu doplnit tuto novou skutkovou podstatu přestupku s tím, že se za něj bude ukládat ve správním řízení pokuta 4 000 až 10 000 Kč, příkazem na místě pokuta 2 500 Kč až 3 500 Kč a v registru řidičů za něj budou zapisovány 4 body.

K bodům 94 a 97 (§ 125c odst. 7 písm. a) a § 125e odst. 2)

Přestupky podle § 125c odst. 4 písm. b) zákona o silničním provozu, mezi něž patří včasné neodevzdání některých dokladů, nelze projednat příkazem na místě, neboť dle § 125e odst. 2 je takový postup možný pouze u přestupků uvedených v § 125c odst. 7. Skutečnost, že doklad nebyl odevzdán včas, zpravidla zjistí správní orgán při některém úkonu, u něhož mu je takový doklad předložen (na přepážce). Je namístě, aby měl správní orgán možnost řidiče za toto pochybení ihned postihnout uložením pokuty příkazem na místě, případně aby měl možnost přestupek vyřešit domluvou, a nemusel zahajovat řízení o přestupku. Navrhuje se proto přestupky podle § 125c odst. 4 písm. b) umožnit projednat příkazem na místě s pokutou v nejmírnějším pásmu, tzn. do 1 500 Kč, či je vyřešit domluvou.

K bodu 95 (§ 125c odst. 8)

Navrhuje se vypuštění výjimky z pravidla pro navyšování horní hranice sazby pokuty za přestupek, kterým byla způsobena dopravní nehoda, na dvojnásobek. Výjimka se vztahuje k přestupkům uvedeným v § 125c odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu, tzn. přestupkům spadajícím do nejpřísnějšího pásma pokuty ukládané ve správním řízení, kdy v případě způsobení dopravní nehody se horní hranice sazby pokuty nemá navyšovat na dvojnásobek (jak je tomu u ostatních přestupků) a je zákonem omezena na 100 000 Kč. Ukazuje se však, že žádným z přestupků, které jsou uvedeny v § 125c odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu, s ohledem na jejich charakter, nemůže být způsobena dopravní nehoda. Například řízení bez řidičského oprávnění či odmítnutí podrobit se vyšetření, zda řidič nebyl při řízení pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, patří sice mezi nejzávažnější porušení pravidel zákona o silničním provozu, ale nelze je považovat za bezprostřední příčinu dopravní nehody. Uvedená výjimka tak v praxi nenalézá uplatnění a lze přistoupit k jejímu vypuštění.

K bodu 96 (§ 125d odst. 1 písm. d))

Přestupek provozovatele vozidla spočívající v neoprávněném napodobení barevného provedení a označení vozidla se navrhuje rozšířit i ve vztahu k vozidlům Inspekce silniční dopravy. Navržená změna odpovídá rozšíření dané povinnosti v § 10 odst. 2 zákona o silničním provozu.

K bodu 98 (§ 125e odst. 3)

Navrhuje se speciální právní úprava doručování do ciziny v řízení o přestupku. Navržená změna reaguje na závažný problém vyplývající z praxe týkající se doručování zahraničním adresátům. V mnoha případech je doručování zahraničním adresátům velmi komplikované a často se stává, že se písemnosti vůbec nedaří doručit a musí být ustanoven opatrovník. Celé řízení se tím neúměrně prodlužuje a zvyšují se jeho náklady. V aplikační praxi se ukazuje, že je v případě zahraničních provozovatelů či řidičů vozidel nesmírně obtížné ustanovit opatrovníka, který by byl vhodnou osobou pro reprezentaci práv a oprávněných zájmů osoby podezřelé z přestupku, tak jak to vyžaduje § 32 odst. 4 správního řádu. Oslovené osoby funkci opatrovníka často odmítají s odkazem na to, že nejsou vhodnými osobami. Hledání a ustanovení opatrovníka představuje závažnou praktickou potíž v přestupkových řízeních a v řadě případů vede k odložení věci či zastavení řízení.

Navrhuje se proto zakotvit doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky, a to v případě, kdy se před zahájením řízení o přestupku nebo v jeho rámci nepodaří písemnost adresátovi do ciziny doručit standardní cestou. Doručení veřejnou vyhláškou se pak bude aplikovat i na další písemnosti doručované v tomto řízení, přičemž opatrovník se nebude ustanovovat. U dalších písemností doručovaných v tomto řízení bude správní orgán současně činit pokus vyrozumět o nich adresáta, pokud jsou mu jeho sídlo, pobyt, adresa pro doručování nebo elektronická adresa známy, avšak úspěšnost takového pokusu nebude z hlediska vedení správního řízení rozhodná. Rozhodné bude v takovém případě doručení prostřednictvím veřejné vyhlášky.

Je zřejmé, že navržená právní úprava doručování písemností do ciziny je právní úpravou zvláštní oproti právní úpravě obsažené ve správním řádu. Navržená právní úprava stanoví odchylné pravidlo v tom, že pokud se písemnost nepodaří doručit, a) doručováno a doručeno bude prostřednictvím veřejné vyhlášky, přičemž však nadále bude správní orgán činit pokus vyrozumět adresáta o doručovaných písemnostech, a b) správní orgán neustanoví dotčené osobě opatrovníka. Je vhodné uvést, že v případě adresátů, kteří se zdržují v České republice nebo jejichž sídlo nebo pobyt, popřípadě jiná adresa pro doručování je v tuzemsku, se použije § 24 správního řádu, jenž stanoví v odst. 1 i 4 tzv. fikci doručení. Tato ustanovení se však nepoužijí v případě doručování do ciziny. Za stávající právní úpravy je proto s adresáty v cizině zacházeno příznivěji než s tuzemskými adresáty, na což navržené ustanovení reaguje.

K bodům 99 a 100 (§ 125j odst. 1 a 2)

Vzhledem k tomu, že přestupky podle zákona o silničním provozu lze i vyřešit příkazem jakožto prvním úkonem v řízení o přestupku, navrhuje se doplnit právní úpravu zasílání informačního formuláře o tuto možnost. Obdobná úprava je obsažena již nyní v zákoně o pozemních komunikacích. Vedle zasílání informačního formuláře spolu s oznámením o zahájení řízení o přestupku tak bude zákonem o silničním provozu požadováno i zasílání informačního formuláře spolu s příkazem, který je vydáván jako první úkon v řízení, tzn. v situaci, kdy nedochází k zaslání oznámení o zahájení řízení o přestupku. Informační formulář bude v takovém případě vedle standardních náležitostí obsahovat i vymezení správního trestu, který je příkazem ukládán, a poučení o právu podat proti příkazu odpor.

K čl. VIII (přechodným ustanovením ke změně zákona o silničním provozu) K bodu 1

Vzhledem k tomu, že u pracovníků diplomatické mise už nebude docházet k výměně řidičských průkazů vydaných cizím státem a řidičských průkazů neodpovídajících Úmluvě o silničním provozu (Vídeň 1968) ani Úmluvě o silničním provozu (Ženeva 1949) za řidičské průkazy vydané Českou republikou (což je agenda dosud vykonávaná Ministerstvem dopravy), ze zákona o silničním provozu se vypouští úprava uschovávání těchto řidičských průkazů Ministerstvem dopravy. Je však potřeba pamatovat na řidičské průkazy, které má Ministerstvo dopravy v úschově nyní. Navrhuje se, že tyto řidičské průkazy bude Ministerstvo dopravy uschovávat do doby jejich opětovné výměny za jím vydané řidičské průkazy, avšak nejdéle do konce doby platnosti těchto cizích řidičských průkazů.

K bodu 2

Jedná se o standardní přechodné ustanovení, dle něhož se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle stávající právní úpravy. Vzhledem k navrženým změnám, které se týkají řízení o přestupku, je přechodné ustanovení formulováno přímo ve vztahu k těmto řízením. V návaznosti na toto přechodné ustanovení se v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti navržené novely neuplatní speciální úprava doručování písemností do ciziny.

Dále se navrhuje, aby se podle stávající právní úpravy provedly i postupy, které navazují na řízení o přestupku zahájené přede dnem nabytí účinnosti navržené novely. Bude se jednat například o vracení či započítání kauce nebo vracení tabulek registrační značky apod. Toto přechodné ustanovení bude dopadat na postupy, které navazují na řízení o přestupku zahájená před účinností navržené novely a dokončená až po účinnosti novely, tak na postupy, které navazují na řízení o přestupku, která byla před účinností navržené novely zahájena i dokončena (tzn. i na případy, kdy bylo před účinností novely řízení o přestupku dokončeno, avšak navazující postupy ještě provedeny či dokončeny nebyly).

K bodu 3

Vzhledem k tomu, že návrh zákona přináší přísnější podmínky pro řízení traktorů, jejichž největší povolená hmotnost převyšuje 3 500 kg a jejichž konstrukční rychlost je 80 km.hnebo vyšší, navrhuje se stanovit přechodné období 1 roku, během kterého budou moct řidiči, kteří tato vozidla mohli řídit přede dnem nabytí účinnosti navrženého zákona, tato vozidla řídit bez nutnosti splnění některých nových požadavků. Navrhuje se tedy stanovit, že po dobu 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona bude možné řídit tato vozidla i s řidičským oprávněním pro skupinu T uděleným přede dnem nabytí účinnosti navrženého zákona (nově bude vyžadováno řidičské oprávnění pro skupinu C1 nebo C). Dále se u držitelů řidičského oprávnění pro skupinu C nebo T uděleného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona po dobu 1 roku ode dne nabytí účinnosti navrženého zákona nebude vyžadovat splnění podmínky profesní způsobilosti řidiče a rovněž tato vozidla budou moct řídit, aniž by se podrobili dopravně psychologickému vyšetření. Tím se zmírní dopady na současné řidiče těchto vozidel, kteří budou mít delší lhůtu k získání potřebných oprávnění a podstoupení příslušných školení a vyšetření. Tím se rovněž zmírní dopady na dopravce, kteří dotčené řidiče zaměstnávají.

K čl. IX (změně zákona o podmínkách provozu vozidel) K bodu 1 (§ 4 odst. 1 písm. b))

Navrhuje se upřesnění vymezení evidence, tvořící součást registru silničních vozidel, v níž jsou vedeny údaje o „diplomatických vozidlech“ (nyní „evidence vozidel členů diplomatické mise“). Stávající výčet entit, jejichž vozidla jsou v uvedené evidenci vedena, je velmi zužující a nepřesný. Při návrhu nové formulace se vychází dle požadavku Ministerstva zahraničních věcí z formulace § 1 odst. 1 písm. c) zákona o zahraniční službě, jak je obsažena ve vládním návrhu novely tohoto zákona (evidovaném jako sněmovní tisk 681).

K bodům 2 až 4 (§ 5 odst. 1 a 2)

Navrhuje se přenos agendy evidence „diplomatických vozidel“ z Ministerstva dopravy na Ministerstvo zahraničních věcí. Jedná se o přijetí jednoho z antibyrokratických opatření v Ministerstvu dopravy. Agendu registru silničních vozidel standardně vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností s výjimkou právě evidence silničních vozidel členů diplomatické mise. Ministerstvo dopravy však nedisponuje všemi potřebnými informacemi a je odkázáno při správě této agendy na spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí. Výkon této, pro Ministerstvo dopravy unikátní, agendy, je tedy odvislý od úzké součinnosti s Ministerstvem zahraničních věcí, jež potvrzuje, zda žadatel o registraci požívá na území České republiky výsad a imunit, zda je osvobozen od úhrady správního poplatku, nebo sděluje Ministerstvu dopravy složení registrační značky. Podle § 6 kompetenčního zákona přitom Ministerstvo zahraničních věcí zabezpečuje vztahy České republiky k ostatním státům, mezinárodním organizacím a integračním seskupením a plní úkoly při zabezpečování styků s orgány cizích států v České republice. Navrhuje se proto předmětnou agendu přenést na Ministerstvo zahraničních věcí, které je schopno ji vykonávat v celém rozsahu.

Převáděná agenda se přitom týká registračních úkonů dle zákona o podmínkách provozu vozidel, zahrnující vedle samotného zápisu vozidla do registru silničních vozidel související činnosti, které dnes provádějí všechny obecní úřady obcí s rozšířenou působností a v případě vozidel členů diplomatické mise je dnes provádí Ministerstvo dopravy. Jde typicky o řešení ztráty, zničení nebo odcizení tabulky s přidělenou registrační značkou či osvědčení o registraci vozidla, o zápis změny vlastníka či provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel nebo o řešení případů zániku silničního vozidla. Z povahy věci přitom ne všechny úkony, na které je v první větě § 5 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel odkazováno, budou nutně vykonávány u dotčených vozidel (například pokud jde o vydávání karty dílny).

K bodu 5 (§ 5 odst. 3)

Vzhledem k navrženým kompetencím nově zřizované Inspekce silniční dopravy je jí třeba umožnit čerpání údajů z registru silničních vozidel způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup, a to ve stejném (neomezeném) rozsahu tak, jak je to již dnes umožněno Policii České republiky a Vojenské policii.

K bodu 6 (§ 5 odst. 3, 4 a 5)

Podle stávajícího znění dotčených ustanovení jsou údaje vedené v registru silničních vozidel vydávány způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup orgánům, které je potřebují ke své zejména kontrolní činnosti, ovšem s výjimkou údajů z evidence „diplomatických vozidel“. V praxi je však potřebné, aby Policie České republiky a další orgány měly možnost náhledu i na údaje o vozidlech vedených v této evidenci. Navrhuje se proto uvedenou výjimku zrušit.

K bodu 7 (§ 7a odst. 1)

Navrhuje se prodloužit lhůtu, po kterou si lze rezervovat konkrétní registrační značku vozidla, a to z 1 na 3 měsíce. Provozovatelé vozidel (dopravci) tak budou mít delší čas k provedení potřebných úkonů, kvůli kterým si registrační značku rezervují.

K bodu 8 (§ 7b odst. 2 písm. d), § 7c odst. 1 písm. a) a § 7e odst. 3)

Vzhledem ke kompetenci Inspekce silniční dopravy zadržet tabulky registrační značky v souvislosti s agendou výběru kaucí podle zákona o silničním provozu, ve znění tohoto návrhu zákona, je třeba upravit související ustanovení zákona o podmínkách provozu vozidel, jež se týkají zadržení tabulek registrační značky postupem podle jiného právního předpisu. Namísto možného doplnění Inspekce silniční dopravy ke dvěma subjektům, které již jsou oprávněny zadržet tabulky registrační značky (Policii České republiky a orgánům Celní správy České republiky), bylo zvoleno minimalistické řešení (vypuštění citace těchto subjektů), které ovšem plně dostačuje, pokud jde o žádoucí interpretaci předmětných ustanovení.

K bodům 9 a 10 (§ 7g)

Navrhuje se doplnění § 7g zákona o podmínkách provozu vozidel tak, aby nejen obecní úřady obcí s rozšířenou působností, ale i Ministerstvo zahraničních věcí (pokud jde o „diplomatická vozidla“) sdělovalo Ministerstvu dopravy požadavek, na jehož základě Ministerstvo dopravy zajišťuje výrobu tabulek registrační značky a poskytuje je dotčeným správním orgánům. Rovněž tak se na Ministerstvo zahraničních věcí rozšiřuje pravidlo o průběžném sdělování požadavku na poskytnutí tabulek registrační značky. Nejenže tato právní úprava reflektuje již stávající faktický stav, ale reaguje též na shora pospanou změnu věcné příslušnosti k výkonu registrační agendy u „diplomatických vozidel“.

K bodu 11 (§ 7h odst. 1)

Navržené ustanovení vylučuje vzhledem ke specifičnosti evidence „diplomatických vozidel“ možnost rezervovat si registrační značku vozidla. Institut rezervace registrační značky byl do zákona primárně zaváděn z důvodu potřeb dopravců. Zároveň se vylučuje možnost „diplomatickému vozidlu“ přidělit registrační značku na přání nebo registrační značku elektrického vozidla, a to z důvodu specifického složení registrační značky u tohoto vozidla.

K bodu 12 (§ 10 odst. 1)

Upravuje se postup obecního úřadu obce s rozšířenou působností při zápisu změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel, pokud jde o změnu vlastníka nebo provozovatele vozidla zapsaného v evidenci „diplomatických vozidel“. „Diplomatická vozidla“ mají specifické složení registrační značky. Vozidlo, které nadále nebude zapsané v evidenci „diplomatických vozidel“, nemůže být označeno touto registrační značkou, a je proto potřeba mu přidělit novou (standardní) registrační značku. Obecní úřad obce s rozšířenou působností tedy v takovém případě odejme dosavadní osvědčení o registraci silničního vozidla, vydá nové osvědčení, přidělí silničnímu vozidlu (standardní) registrační značku a vydá tabulky s přidělenou registrační značkou.

K bodu 13 (§ 14 odst. 1)

U vozidla zapsaného v evidenci „diplomatických vozidel“ se v případě jeho vývozu do jiného státu upouští od povinnosti provedení evidenční kontroly. Tato povinnost se jeví jako nepřiměřeně zatěžující, a to zejména v situaci, kdy vlastník takového vozidla musí urychleně opustit svoji diplomatickou misi a Českou republiku. Tato povinnost v praxi nebyla vždy u členů diplomatické mise plněna, což vedlo mimo jiné k administrativním problémům vývozu jejich vozidel do jiného státu a neaktuálnosti údajů v českém registru.

K bodu 14 (§ 35 odst. 1 písm. c))

Jedná se o formulační upřesnění tak, aby bylo zajištěno jednotné používání dotčeného pojmu v celém zákoně.

K bodu 15 (§ 35 odst. 5)

Jako jedno z antibyrokratických opatření se navrhuje umožnit stanovení některých výjimek z technických požadavků, které musí dovozené vozidlo splňovat, vyhláškou. Dosud tyto výjimky povoluje Ministerstvo dopravy v jednotlivých případech (jde cca o 4000 povolení ročně). Zhruba polovina udělovaných výjimek je však typově obdobná a jedná se o výjimky převáženě administrativního charakteru týkající se například označení konstrukční části nebo samostatného technického celku vozidla či toho, že počitadlo ujeté vzdálenosti není v kilometrech, ale v mílích. U těchto výjimek není nutné individuálně posuzovat, zda jejich povolením nemůže dojít k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, životního prostředí nebo života nebo zdraví člověka. Navrhuje se proto vymezit prováděcím právním předpisem požadavky, jejichž splnění se ke schválení technické způsobilosti dovezeného vozidla nevyžaduje, přičemž prováděcí právní předpis bude moct stanovit rovněž podmínky, za kterých se splnění daného požadavku nevyžaduje.

K bodům 16 a 17 (nadpisu hlavy V a § 35a odst. 1)

Upravuje se nadpis hlavy V a znění § 35a zákona o podmínkách provozu vozidel tak, aby bylo postaveno najisto, že se příslušná ustanovení týkají výhradně dovezených silničních vozidel.

K bodu 18 (§ 35a odst. 2)

Navrhuje se zrušit možnost Ministerstva dopravy povolovat výjimku i z technických požadavků týkajících se brzd, vnějšího hluku, emise škodlivin ve výfukových plynech nebo odrušení vozidla a elektromagnetické kompatibility. Tuto výjimku mohlo Ministerstvo dopravy za určitých podmínek udělit ve vztahu k „diplomatickým vozidlům“ (u jiných vozidel to již za stávající právní úpravy není možné). Pro udělování takovýchto výjimek již není relevantní důvod, jenž by převážil jiná hlediska veřejného zájmu, zejména bezpečnosti silničního provozu.

K bodům 19 a 30 (§ 38 odst. 1 písm. c), § 83 odst. 1 písm. o) a § 83a odst. 1 písm. c))

Vzhledem k tomu, že registrační značky vozidla budou přidělovat vozidlům nejen obecní úřady obcí s rozšířenou působností, ale v případě „diplomatických vozidel“ i Ministerstvo zahraničních věcí, navrhuje se zobecnit povinnost provozovat pouze vozidlo řádně označené tabulkou registrační značky přidělenou tomuto vozidlu i skutkové podstaty přestupků postihující její porušení.

K bodům 20 a 21 (§ 40 odst. 2)

Vzhledem k tomu, že poptávková doprava podle zákona o silniční dopravě bude moci být provozována i malými vozidly, tzn. vozidly kategorie M1, je nezbytné podrobovat je pravidelným technickým prohlídkám každý rok, tak jako je tomu u autobusů, ale i u vozidel taxislužby.

K bodu 22 (§ 40 odst. 4)

Jedná se o formální terminologické zpřesnění za účelem zajištění konzistence terminologie v zákoně o podmínkách provozu vozidel.

K bodu 23 (§ 48a odst. 8)

Vzhledem k navrženým kompetencím nově zřizované Inspekce silniční dopravy je jí třeba umožnit nepřetržitý dálkový přístup k informacím z informačního systému technických prohlídek, a to ve stejném (neomezeném) rozsahu tak, jak je to již dnes umožněno Policii České republiky a Vojenské policii.

K bodu 24 (§ 52a odst. 1)

V návaznosti na přenos agendy evidence „diplomatických vozidel“ z Ministerstva dopravy na Ministerstvo zahraničních věcí se doplňuje právní úprava postupování dokladu o zjištění vážné nebo nebezpečné závady v jiném členském státě Evropské unie. Tento doklad bude v případě „diplomatických vozidel“ postupován Ministerstvu zahraničních věcí.

K bodům 25 a 26 (§ 54 odst. 11, § 55 odst. 3, § 60 odst. 3 a poznámka pod čarou č. 9b)

Zákonem č. 427/2023, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo ke zrušení Rejstříku trestů jako organizační složky státu (rejstřík trestů i evidenci přestupků vede Ministerstvo spravedlnosti) a ke změně terminologie v této oblasti, zejména namísto pojmu „evidence Rejstříku trestů“ se nově užívá pojem „rejstřík trestů“. Navrhuje se proto tyto terminologické změny promítnout i do zákona o podmínkách provozu vozidel.

K bodu 27 (§ 73 odst. 4)

Odstraňuje se terminologický nedostatek právní úpravy přestavby silničního vozidla, jež se již nepovoluje, ale pouze příslušným správním orgánem finálně schvaluje.

K bodu 28 (§ 78c odst. 1)

Jedná se o legislativně technickou úpravu vyvolanou přečíslováním odstavců v § 35 zákona o podmínkách provozu vozidel.

K bodu 29 (§ 79b odst. 7)

V rámci antibyrokratických opatření se vypouští nadbytečná agenda Ministerstva dopravy spočívající ve vyznačování povolení k provozu sportovního vozidla na pozemních komunikacích ve sportovním průkazu (na základě platného výsledku testování vozidla). Jedná se o výhradně administrativní úkon, bez jakéhokoli posuzování dopadů na bezpečnost silničního provozu apod. Podmínka provozu sportovního vozidla spočívající v úspěšném testování vozidla je již § 79b odst. 7 zákona o podmínkách provozu vozidel předvídána.

K bodu 31 (§ 87)

Navrhuje se zrušení obsoletního ustanovení. Povinnost úhrady správních poplatků v souvislosti s úkony podle zákona o podmínkách provozu vozidel je upravena výlučně zákonem o správních poplatcích.

K bodu 32 (§ 91 odst. 1)

Jedná se o doplnění nového zmocnění pro úpravu v prováděcím právním předpisu (vyhlášky vydávané Ministerstvem dopravy), a to ke stanovení výjimek z technických požadavků, které musí splňovat dovezené vozidlo. Dále se vypouští zmocnění vycházející ze zrušovaného § 87.

K čl. X (přechodnému ustanovení ke změně zákona o podmínkách provozu vozidel)

Jedná se o standardní přechodné ustanovení, dle něhož se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti navrženého zákona dokončí podle stávající právní úpravy, přičemž ustanovení pamatuje i na postupy podle zákona o podmínkách provozu vozidel, které nejsou správním řízením. Přechodné ustanovení je relevantní ve vztahu k agendě evidence „diplomatických vozidel“.

K čl. XI (změně zákona o správních poplatcích)

Navrhuje se kompletní reformulace položky 34 přílohy zákona o správních poplatcích, a to s cílem

a) vázat výběr poplatku k přijetí žádosti o provedení daného správního úkonu, nikoli až k jeho provedení správním orgánem (s dvěma výjimkami),

b) zajistit terminologickou návaznost na vymezení daných správních úkonů v zákoně o silniční dopravě, příp. unijních předpisech,

c) u některých správních úkonů správní poplatek navýšit,

d) nově zpoplatnit jeden další správní úkon. Navýšení poplatku se navrhuje u přijetí žádosti o licenci nebo povolení nebo o změnu licence nebo povolení k provozování vnitrostátní linkové osobní dopravy z 300 Kč na 500 Kč za každou vnitrokrajskou linku nebo linku městské autobusové dopravy a z 500 Kč na 1 000 Kč za každou mezikrajskou linku, a to s ohledem na to, že výše tohoto poplatku se již delší dobu neměnila a nepokrývá dostatečně náklady na výkon státní správy, které jsou s daným úkonem spojeny.

Dále se navrhuje navýšení správního poplatku za vydání průkazu řidiče taxislužby a za vydání evidenční nálepky vozidla taxislužby, a to ze stávající výše 500 Kč na výši 1 000 Kč, přičemž poplatek bude vázán na a) přijetí žádosti o udělení oprávnění řidiče taxislužby, b) vydání nového průkazu řidiče taxislužby v případě ztráty, zničení, odcizení nebo poškození průkazu řidiče taxislužby nebo změny údaje v něm zaznamenaného, c) zápis vozidla do evidence vozidel taxislužby a d) vydání evidenční nálepky na žádost dopravce. Důvodem pro toto navýšení je skutečnost, že v posledních cca dvou letech se enormně navýšila fluktuace řidičů a vozidel taxislužby, zejm. pokud jde o cizince z třetích zemí. Bylo by vhodné, aby poplatky plnily alespoň částečně regulační funkci a odrazovaly od popsaného jevu. Zároveň by poplatky měly adekvátně kompenzovat náklady na výkon státní správy, které jsou s danými úkony spojeny, což dnes neplatí. V roce 2023 byla zavedena nová moderní podoba průkazů řidiče taxislužby (plastová karta) a přibyla agenda fotografování. Náklady na výkon této agendy tudíž stouply, aniž by došlo k navýšení předmětného správního poplatku.

Nově se navrhuje vybírat poplatek za přijetí žádosti o vykonání zkoušky odborné způsobilosti pro provozování silniční dopravy, a to ve výši 1 000 Kč. Sazba poplatku bude stejná, ať už jde o první zkoušku nebo o opakovanou zkoušku. Současně se nepředpokládá, že bude za vydání odpovídajícího osvědčení nadále vyžadován správní poplatek dle položky 22 přílohy zákona o správních poplatcích. K formulačním změnám dochází i v části této položky s nadpisem „Zmocnění“, kde dochází k vypuštění vágně vymezené možnosti upustit od vybírání některých poplatků „z důvodu zabezpečení zásad dopravní politiky v dohodě se zainteresovanými ústředními orgány státní správy“. V části této položky s nadpisem „Předmětem poplatku není“ se navrhuje vypuštění posledního bodu pro jeho nadbytečnost, neboť vydání výpisu z evidence vozidel taxislužby „při zápisu vozidla do této evidence“ je postupem navazujícím dle zákona o silniční dopravě na zápis vozidla do této evidence (přijetí žádosti o tento zápis je pak zpoplatněno). Návrhem zákona se rovněž ruší poznámka pod čarou č. 32 odkazující na zákon o silniční dopravě, neboť ji lze považovat za nadbytečnou.

K čl. XII (přechodnému ustanovení ke změně zákona o správních poplatcích)

Vzhledem k tomu, že návrhem novely zákona o správních poplatcích dochází u většiny poplatků k posunutí okamžiku jejich úhrady, která bude vázána na přijetí žádosti o daný správní úkon (nikoli až na jeho provedení), a u některých poplatků i k navýšení sazby poplatku, navrhuje se stanovit, že u již zahájených řízení a postupů se poplatek hradí podle dosavadní právní úpravy.

K čl. XIII (změně zákona o veřejných službách v přepravě cestujících) K bodům 1 až 6 (§ 3 odst. 2 a 3, § 4 odst. 1 a § 8 odst. 1)

Navrhuje se zakotvit zákonné zmocnění pro uzavírání veřejnoprávních smluv, na základě kterých budou moct objednatelé zajišťovat dopravní obslužnost cizích objednatelů. Podle § 2 zákona o veřejných službách v přepravě cestujících se „dopravní obslužností“ rozumí zabezpečení dopravy po všechny dny v týdnu především do škol a školských zařízení, k orgánům veřejné moci, do zaměstnání, do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči a k uspokojení kulturních, rekreačních a společenských potřeb, včetně dopravy zpět, přispívající k trvale udržitelnému rozvoji územního obvodu. Dle § 3 odst. 2 a 3 zajišťují kraje a obce dopravní obslužnost principiálně ve svých územních obvodech.

Navržené změny zákona o veřejných službách v přepravě cestujících směřují k jasnému rozlišení 2 situací (a jejich právních režimů), kdy objednatelé budou dopravní obslužnost zajišťovat mimo svých územních obvodů, v případě státu mimo potřeby dopravní obslužnosti státu.

Na jedné straně půjde o situace, kdy kraje nebo obce zajistí dopravní obslužnost v jiném než svém územním obvodu, nicméně tak učiní nadále za účelem zajišťování své dopravní obslužnosti (tedy za účelem uspokojování dopravních potřeb svých obyvatel). V těchto případech bude vyžadován, jako již za stávající právní úpravy, souhlas objednatele, jehož územní obvod je touto (cizí) dopravní obslužností dotčen. Na druhé straně půjde o situace, které již v režimu správního řádu nastávají, nicméně na ně výslovně zvláštní právní úprava v zákoně o veřejných službách v přepravě cestujících nepamatuje, a to zajišťování dopravní obslužnosti cizích objednatelů. V těchto případech bude uzavírána veřejnoprávní smlouva, kdy stát, kraj nebo obec sjedná s jiným objednatelem tuto smlouvu, jež bude právním základem zajištění dopravní obslužnosti tohoto (jiného) objednatele. Na základě veřejnoprávní smlouvy bude moci

a) stát zajišťovat dopravní obslužnost kraje nebo obce, ale pouze veřejnou drážní osobní dopravou provozovanou na dráze celostátní nebo regionální (veřejnou linkovou dopravou stát nezajišťuje ani svou dopravní obslužnost),

b) kraj zajišťovat dopravní obslužnost státu, jiného kraje nebo obce,

c) obec zajišťovat dopravní obslužnost kraje nebo jiné obce. Například tak kraj bude moct zajišťovat dopravní obslužnost jiného kraje na jeho území, za což od něj obdrží finanční plnění, nebo bude moct zajišťovat i dopravní obslužnost státu (s příspěvkem státu do rozpočtu kraje). Tento způsob zajišťování dopravní obslužnosti je v řadě případů dopravně i ekonomicky mnohem efektivnější, než pokud by každý z objednatelů uzavíral smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravcem samostatně a lze předpokládat vzestupnou tendenci v počtu uzavřených veřejnoprávních smluv.

Navržená právní úprava nepřipouští, aby objednatel sám provozoval dopravu pro jiného objednatele. Dopravní obslužnost cizího objednatele bude možné zajistit pouze dopravcem, s nímž objednatel uzavře smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících, přičemž tato smlouva bude zahrnovat i uspokojování dopravní obslužnosti zmíněného cizího objednatele. Navržená právní úprava proto nesměruje k tzv. horizontální spolupráci mezi zadavateli ve smyslu zákona o zadávání veřejných zakázek. Současně bude muset být dopravce vybrán v souladu s unijní a vnitrostátní právní úpravou, tedy principiálně na základě nabídkového řízení (přímým zadáním bude možné smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřít pouze v případech připuštěných nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70, v platném znění). Navržená právní úprava nesměřuje ani ke společnému zadávání ve smyslu výše uvedeného obecného předpisu. Objednatel sám „vysoutěží“ a uzavře smlouvu s dopravcem, která bude zahrnovat uspokojování dopravní obslužnosti jiného objednatele (v rozsahu veřejnoprávní smlouvy sjednané mezi objednateli). Navržená právní úprava dále nevylučuje, aby dopravní obslužnost cizího objednatele byla zajištěna tzv. vnitřním provozovatelem objednatele ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70, v platném znění, nicméně pouze za předpokladu splnění požadavků stanovených tímto nařízením (zejména obsažených v jeho čl. 5 odst. 2). Klíčovým požadavkem by v takovém případě bylo, aby se dotčení objednatelé (uzavírající veřejnoprávní smlouvu) podíleli na organizaci integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících.

Pokud jde o důvody, pro které předkladatel návrhu zákonu vůbec přistupuje k doplnění výše uvedených pravidel do zákona o veřejných službách v přepravě cestujících, lze uvést následovné. Uzavírání veřejnoprávních smluv předpokládá správní řád, avšak v některých případech je vyžadováno speciální zákonné zmocnění či souhlas nadřízeného správního orgánu. Ustanovení § 160 odst. 1 správního řádu představuje dle předkladatele návrhu zákona právní základ pro uzavírání těchto smluv, jelikož jejich smluvními stranami jsou subjekty zmíněné tímto ustanovením, které vykonávají zákonem svěřenou působnost v oblasti veřejné správy. Podle § 3 odst. 1 zákona o veřejných službách v přepravě cestujících totiž kraje a obce vykonávají samostatnou působnost, když stanoví rozsah dopravní obslužnosti a zajišťují dopravní obslužnost veřejnými službami v přepravě cestujících. Zvláštní zákonné zmocnění vyžaduje v případě některých veřejnoprávních smluv § 160 odst. 6 správního řádu, podle něhož územní samosprávné celky mohou vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy týkající se plnění úkolů vyplývajících z jejich samostatné působnosti při výkonu veřejné moci, jen stanoví-li tak zvláštní zákon. Uzavírají-li kraje navzájem nebo kraje a obce veřejnoprávní smlouvy, dle předkladatele návrhu zákona tak činí v oblasti veřejné správy, nikoli však v oblasti výkonu veřejné moci (jde o formu pečovatelské, nikoli vrchnosté veřejné správy). Zvláštní zákonné zmocnění vyžaduje v případě některých veřejnoprávních smluv rovněž § 160 odst. 5 správního řádu, podle něhož veřejnoprávní smlouvy, jejichž předmětem je výkon státní správy, mohou osoby uvedené v odstavci 1 vzájemně uzavírat, jen stanoví-li tak zvláštní zákon a jen se souhlasem nadřízeného správního orgánu. Připustí-li předkladatel, že zajišťování dopravní obslužnosti představuje výkon veřejné správy, stěží může tvrdit, že nejde o státní správu v případě, kdy je dotčena dopravní obslužnost státu. Pak je však nutné zvláštní zákonné zmocnění pro uzavírání veřejnoprávních smluv i zcela nadbytečný souhlas nadřízeného správního orgánu. Návrh zákona zvláštní zmocnění zavádí a současně vylučuje nutnost zmíněného souhlasu (jenž by uděloval ministr dopravy Ministerstvu dopravy).

K bodům 7, 8 a 14 (§ 10 odst. 2 a § 36 odst. 2)

Navrhovaná právní úprava povede k tomu, že objednatelům bude umožněno odesílat formuláře oznámení o zahájení nabídkového řízení do Úředního věstníku Evropské unie prostřednictvím Věstníku veřejných zakázek, díky čemuž objednatelé či pověření administrátoři nabídkových řízení při uveřejňování nebudou nuceni pracovat se dvěma odlišnými informačními systémy (tedy se systémem eNotices2 provozovaným Úřadem pro úřední tisky (Evropské unie) a Věstníkem veřejných zakázek, jehož správcem je Ministerstvo pro místní rozvoj) a zamezí se chybovosti. Dojde tak ke sjednocení postupů uveřejňování pro veřejné zakázky (ve smyslu zákona o zadávání veřejných zakázek) a pro nabídková řízení (ve smyslu zákona o veřejných službách v přepravě cestujících). Pro účely oznámení o zahájení nabídkového řízení by byl využit formulář 16, který má strukturu eForms dle technické dokumentace vydané Úřadem pro úřední tisky (Evropské unie). Stejný formulář lze využít pro uveřejnění na národní i unijní úrovni, a není již nutné stanovit podobu formuláře prováděcím právním předpisem.

K bodu 9 (§ 10 odst. 3)

Navrhuje se v případě nabídkových řízení podle zákona o veřejných službách v přepravě cestujících uplatňovat § 98 odst. 3 a 4 zákona o zadávání veřejných zakázek s tím, že lhůta pro včasné doručení žádosti o vysvětlení bude alespoň 6 pracovních dnů před uplynutím lhůty podle § 98 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek a lhůta pro uveřejnění, odeslání nebo předání vysvětlení bude činit 6 pracovních dnů. Lhůta 3 pracovních dnů, která vyplývá ze zákona o zadávání veřejných zakázek, se v praxi ukazuje jako příliš krátká. Opakovaně nastávají totiž situace, kdy objednatelé obdrží od dopravců rozsáhlý soubor žádostí o vysvětlení nabídkové dokumentace, přičemž s ohledem na častou složitost a odbornost obdržených žádostí, a také na obvykle nutnou spolupráci vícero subjektů při tvorbě vysvětlení zadávací dokumentace jako reakce na tyto žádosti, není často možné dosud stanovenou lhůtu dodržet, a je pak přistupováno k prodlužování lhůty pro podání nabídek. Ustanovení § 10 odst. 1 zákona veřejných službách v přepravě cestujících stanoví pro nabídková řízení oproti zakázkám dle zákona o zadávání veřejných zakázek minimální lhůtu pro podání nabídek na 52 dní, a proto se jeví jako důvodné, aby v přiměřeném rozsahu získali objednatelé delší časový prostor pro vyřízení zmíněných žádostí.

K bodu 10 (§ 13 odst. 1)

Navrhuje se pro výběr dopravce pro uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících na základě výsledků nabídkového řízení výslovně odkázat na § 122 odst. 2 až 8 zákona o veřejných zakázkách. Tím bude zejména postaveno najisto, že je třeba zjišťovat skutečného majitele vybraného dopravce podle zákona č. 37/2021 Sb., evidenci skutečných majitelů, ve znění pozdějších předpisů, a dále že v případě, že objednatel obdrží jen jednu nabídku, nemusí provést její hodnocení.

K bodu 11 (§ 16 odst. 1, 2 a 3)

Navrhuje se upřesnění, že se postupy upravené v § 16 zákona o veřejných službách v přepravě cestujících vztahují pouze na smlouvy uzavřené na základě nabídkového řízení. Tato skutečnost se v současnosti dovozuje toliko ze systematického zařazení dotčené právní úpravy, nikoli z její přesné textace.

K bodům 12 a 13 (§ 27 odst. 1 a 2)

Navrhuje se, aby problematika výše kauce v řízení o přezkoumání úkonů objednatele veřejných služeb v přepravě cestujících byla plně regulována zákonem o veřejných službách v přepravě cestujících a tedy aby § 255 odst. 1 ani 2 zákona o zadávání veřejných zakázek nebyl použitelný (dojde k vyloučení aplikovatelnosti obou těchto odstavců). Současně se navrhuje modifikace maximální přípustné výše kauce s tím, že v dotčené oblasti bude maximální přípustná výše kauce činit 20 milionů Kč. V oblasti dopravní obslužnosti jsou s ohledem na odpisovou dobu vozidel smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících běžně sjednávány na 10 až 15 let. Hodnoty zakázek tak velmi často dosahují řádu několika miliard korun. Zvýšení maximální výše kauce je proto vhodné, přičemž tento limit bude bránit podávání ryze účelových návrhů, zvláště ze strany stávajících poskytovatelů veřejných služeb, jimž by případné blokační postupy mohly v některých případech umožnit zajišťovat dopravní obslužnost na základě dosavadních smluv v delším časovém období. Předkladatel návrhu zákona se domnívá, že ani limit 20 000 000 Kč nepředstavuje s ohledem na hodnoty zakázek nepřiměřenou překážku pro možnost obrany proti nezákonnému postupu zadavatelů.

K bodu 15 (části I bodu 1 písm. a) přílohy k zákonu)

V souvislosti se zavedením poptávkové dopravy je nutné přistoupit k dílčí reformulaci standardů kvality a bezpečnosti v zákoně o veřejných službách v přepravě cestujících, která zohlední např. to, že v případě poptávkové dopravy nelze uvést na vozidle cílovou zastávku spoje.

Navrhuje se proto zobecnění požadavku na označení vozidla ve veřejné linkové dopravě. Vzhledem k tomu, že stejné požadavky na označení vozidla jsou stanoveny i v zákoně o silniční dopravě, navrhuje se na ně odkázat (relevantní je přitom § 18 odst. 1 zákona o silniční dopravě, ve znění jeho navržené novely).

K bodům 16 a 17 (části I bodu 3 a části II bodům 2, 3 a 4 přílohy k zákonu)

Vzhledem k tomu, že poptávková doprava bude moct být provozována i vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče, přičemž u takových vozidel není účelné lpět na všech standardech kvality vymezených v zákoně o veřejných službách v přepravě cestujících, stanovují se ve vztahu k těmto malým vozidlům výjimky. Jedná se o výjimku z požadavku na to, že ve vozidle musí být umožněna přeprava dětského kočárku s dítětem, že ve vozidle musí být umožněna přeprava vodícího psa doprovázejícího nevidomou osobu a že určitá vozidla musí umožňovat přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace, včetně osob na vozíku.

To však nebrání objednatelům, aby v nějaké podobě uvedené standardy kvality vyžadovali i u malých vozidel, což může být řešeno v rámci samotných smluv o veřejných službách v přepravě cestujících.

K čl. XIV (změně zákona o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb)

Zákon o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb transponuje do vnitrostátního právního řádu požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 ze dne 17. dubna 2019 o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb a upravuje požadavky na přístupnost některých výrobků a služeb, práva a povinnosti poskytovatelů služeb při poskytování těchto služeb a osob při dodávání těchto výrobků na trh, a výkon státní správy v této oblasti. Podle § 19 odst. 2 písm. c) a d) zákona o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb je orgánem dozoru nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem

a) pro služby mezinárodní linkové dopravy Ministerstvo dopravy a

b) pro služby vnitrostátní linkové dopravy, s výjimkou městské autobusové dopravy, krajský úřad.

Jak bylo výše popsáno, v zákoně o silniční dopravě je navržena změna věcné příslušnosti k provádění státního odborného dozoru a k projednávání přestupků v oblasti mezinárodní linkové dopravy, kdy tato působnost již nebude přiznána Ministerstvu dopravy, ale krajským úřadům. V tomto kontextu proto musí dojít i k odpovídající změně orgánu dozoru nad dodržováním povinností stanovených zákonem o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb. Tuto působnost by měly vykonávat krajské úřady, tak jak je tomu podle platné právní úpravy v případě vnitrostátní linkové dopravy. V kontextu navržené změny pak není nadále potřeba rozlišovat v zákoně o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb mezi mezinárodní a vnitrostátní linkovou dopravou. Z hlediska definic v zákoně o silniční dopravě bude současně přesnější vázat působnost krajských úřadů na oblast veřejné linkové dopravy. Dle § 3 odst. 2 písm. d) zákona o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb jsou službami mezinárodní a vnitrostátní linkové dopravy služby podle čl. 2 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004, v platném znění. Předmětné unijní nařízení se vztahuje na cestující v linkové dopravě pro nespecifikované kategorie cestujících, což odpovídá dle zákona o silniční dopravě veřejné linkové dopravě (dosavadní spojení „linková osobní doprava“ bylo širší, jelikož zahrnovalo i zvláštní linkovou dopravu, u níž jsou však přepravovány určené vybrané skupiny cestujících s vyloučením ostatních osob).

K čl. XV (účinnosti)

Navrhuje se, aby navržený zákon nabyl účinnosti dnem 1. července 2025, tj. ke dni, k němuž má dojít k transformaci státní příspěvkové organizace Centrum služeb pro silniční dopravu v Inspekci silniční dopravy.

Současně se navrhuje dřívější nabytí účinnosti ustanovení, na jejichž základě budou moct být přijatá potřebná personální, finanční, materiální, organizační, administrativní a jiná opatření směřující k samotnému zahájení výkonu působnosti Inspekce silniční dopravy. Jedná se zejména o formální vznik Inspekce silniční dopravy, jmenování jejího prvního ředitele a zpracování a projednání první systemizace služebních míst, první systemizace pracovních míst a první organizační struktury tohoto nově zřizovaného úřadu. Tato ustanovení nabydou účinnosti již 1. dubna 2025.

Pozdější nabytí účinnosti, a to k 1. červenci 2026, se naopak navrhuje u ustanovení, dle kterých se v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě budou nově vést údaje o rozhodnutích o zachování dobré pověsti podnikatelů v silniční dopravě. S tímto rozšířením okruhu údajů, které se v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě budou vést, je spojena nutnost úpravy tohoto informačního systému veřejné správy, k čemuž je potřebné přiznat dostatečnou legisvakanční lhůtu.

V Praze dne 2. října 2024

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Ministr dopravy: Mgr. Martin Kupka

podepsáno elektronicky