Vzhledem k tomu, že v dohledné době nelze počítat s rekodifikací občanského soudního řádu, která by zásadním způsobem nově koncipovala jak řízení nalézací tak řízení exekuční,a tím současně vytvořila předpoklady pro účinnější ochranu subjektivních práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob, předkládám návrh jeho další novely. Nutnost dalších změn tohoto základního procesního předpisu je vyvolána především opakovanými požadavky, a to zejména podnikatelské veřejnosti, na optimalizaci procesních předpokladů pro rychlejší a pružnější průběh civilního soudního řízení.
Předkládaná novela zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu navazuje na ty jeho předchozí novelizace, které směřovaly k urychlení a zefektivnění soudního řízení při projednávání civilněprávních sporů v celé jejich šíři. Dílčí charakter předkládané novely spočívá v jejím zaměření na pružnější procesní ochranu určité skupiny soukromoprávních vztahů, totiž vztahů oprávněných věřitelů při vymáhání jejich pohledávek soudní cestou. Smyslem této novely občanského soudního řádu je, prostřednictvím některých nových procesních prostředků, usnadnit situaci věřitelů, tedy fyzických i právnických osob při vymáhání pohledávek.
Jednou ze zvolených cest je umožnění rozhodování sporů o pracovní odměnu v rozkazním řízení. Skutečnost, že jsou dosud zahrnuty mezi spory, které rozhoduje senát, způsobuje, že žaloby o pracovní odměnu jsou rozhodovány výrazně později než spory o jiné finanční pohledávky, které lze řešit vydáním platebního rozkazu, a v době své vykonatelnosti už pro předlužení věřitele nemohou být často uskokojeny.
K rychlejší vymahatelnosti peněžních pohledávek má dále přispět v rámci tzv. nalézacího řízení rozkazního zavedení nového institutu, jímž je rozhodnutí soudu o zablokování a zadržení peněžních prostředků žalovaného dlužníka u jeho plátce mzdy, u peněžního ústavu, který vede jeho účet, nebo u jeho dlužníka. V praxi ze strany dlužníků velmi často dochází k bezdůvodnému zdržování řízení, kdy žalovaný, anž by uplatnil věcné námitky, podá odpor proti vydanému platebnímu rozkazu a dosáhne tak odkladu konečného rozhodnutí do doby, kdy jeho následná vykonatelnost bývá ohrožena. Možnost zneužití navrhovaného institutu je korigována skutečností, že soud nemusí platební rozkaz v případech, které vzbuzují pochybnosti, vydat a nařídí ve věci jednání, a pokud se předběžné zajištění pohledávky stane sporným teprve po vydání platebního rozkazu, bude postupovat podle navrhovaného ust. § 172a odst. 3, kdy rozhodne o uvolnění zadržené peněžní částky při současném zrušení platebního rozkazu. Účastníku, který by bez právního důvodu navrhoval tento postup, hrozí, že podle § 142 o.s.ř. a násl. ponese riziko náhrady nákladů, které by tím druhé straně vznikly.
V řízení o výkon rozhodnutí je nově navrhováno posílení postavení oprávněného účastníka zavedením nového způsobu výkonu rozhodnutí tzv. příkazu k výplatě, který by soud v souladu s usnesením o nařízení tohoto způsobu rozhodnutí vydal oprávněnému. Soudní příkaz k výplatě peněžních prostředků z účtu u peněžního ústavu dlužníka by tak umožnil oprávněnému podílet se aktivněji a iniciativněji na průběhu a v konečném důsledku i na výsledku exekučního řízení směřujícímu k vymožení peněžité pohledávky. Oprávněný, vybaven příkazem k výplatě jeho přisouzené peněžní pohledávky, by mohl uplatnit u kteréhokoliv tuzemského peněžního ústavu. Soudem konkrétně předem neoznačený tuzemský peněžní ústav po zjištění, že povinný, uvedený v příkaze, má u něho účet, by příslušnou peněžní částku vyplatil oprávněnému. Domníváme se, že tento způsob by mohl vést k rychlejšímu uspokojení oprávněného věřitele. Nově navrhovaný exekuční titul by měl být promítnut i do zákona o soudních exekutorech č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Další, drobnější změny, touto předkládanou novelou navrhované, směřují také ke zlepšení procesní pozice účastníka, který je nucen vymáhat své pohledávky vůči dlužníkům soudní cestou.
Předložená novela zákona si nevyžádá zvýšení nákladů na státní rozpočet a na vyšší počet soudců, případně dalších zaměstnanců soudů. Novela rovněž odpovídá ústavnímu pořádku ČR a není v roporu s právem EU.
1. K § 172 odst. 2 písm. a)
V současné době je soudní ochrana všech pracovněprávních vztahů zajišťována mimo jiné tím, že projednávání a rozhodování sporů z nich vyplývajících náleží senátu.
Navrhovaná úprava počítá s vyčleněním té skupiny pracovněprávních vztahů, která se týká uplatnění nároku zaměstnance na pracovní odměnu vůči zaměstnavateli, z obligatorního senátního rozhodování. Tím je umožněno předsedovi senátu vydat o uvedených peněžních nárocích zaměstnance vůči zaměstnavateli platební rozkaz.
2. K § 172 a
Smyslem navrhovaného nového ustanovení je doplnit rozkazní řízení o další prostředek jímž by soud poskytl žalujícímu věřiteli větší záruky při vymáhání jeho pohledávek soudní cestou. Tímto procesním prostředkem je usnesení soudu o zablokování resp. zadržení peněžních prostředků, které má žalovaný dlužník u peněžního ústavu, nebo u svého dlužníka, nebo u plátce mzdy ve formě mzdy.
Pokud soud rozhodne o povinnosti žalovaného zaplatit určitou peněžitou částku platebním rozkazem, současně vydá usnesení, jímž přikáže peněžnímu ústavu nebo dlužníkovi žalovaného, či plátci mzdy zablokovat respektive zadržet u sebe peněžní prostředky žalovaného, a to do výše platebním rozkazem přisouzené pohledávky.
Tímto rozhodnutím, jež má charakter specifického předběžného opatření soudu, znemožní soud žalovanému dlužníkovi po určitou dobu uvedenými peněžními prostředky disponovat. Doba trvání blokace peněžní částky a tím i nemožnosti dispozice žalovaného dlužníka s jeho peněžními prostředky bude závislá především na tom, zda soud pravomocným rozhodnutím návrh zamítne, nebo zda uplatněnému nároku vyhoví.
V případě pravomocného rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zaplacení peněžité částky soud vydá usnesení o uvolnění zablokovaných resp. zadržených peněžních prostředků žalovanému.
Jestliže soud svým rozhodnutím návrhu žalujícího věřitele vyhoví, blokace resp. zadržení peněžních prostředků trvá ještě maximálně tři měsíce poté,kdy se rozhodnutí ve věci stane pravomocným. V této tříměsíční lhůtě budou zablokované resp. zadržené peněžní prostředky uvolněny ve prospěch žalovaného dlužníka, pokud tento splní svoji povinnost uloženou mu soudním rozhodnutím dobrovolně, aniž by v této lhůtě podal oprávněný z tohoto rozhodnutí návrh na výkon rozhodnutí.
Pokud dojde ke zrušení platebního rozkazu, ať již v důsledku podání odporu nebo nedoručitelnosti platebního rozkazu, může soud rozhodnout o uvolnění zablokované resp. zadržené peněžité částky a jejím vrácení do plné dispozice žalovaného dlužníka.
Vzhledem k tomu, že ve svých rozhodnutích soud musí přesně identifikovat nejen účastníky řízení, ale také osobu, která bude oprávněna peněžní prostředky zablokovat resp. zadržet, bude moci soud uvedeným způsobem postupovat jen tehdy, bude-li v návrhu, kromě obecných náležitostí uvedených v § 42 odst. 4 a v § 79, označen účet žalovaného u peněžního ústavu, nebo dlužník, u něhož má žalovaný pohledávku, nebo plátce mzdy žalovaného dlužníka.
3. K § 173 odst. 3
V souvislosti s vydáním usnesení o zablokování resp. zadržení peněžních prostředků žalovaného u osob uvedených v ustanovení § 172a, je třeba upravit doručování tohoto rozhodnutí, neboť jím jsou dotčeny i povinnosti těchto osob. Kromě účastníků je třeba toto usnesení doručit také peněžnímu ústavu,nebo dlužníkovi žalovaného popřípadě plátci mzdy žalovaného, tedy té osobě, která je uvedena v návrhu.
4. K § 202 odst. 1
Jakmile dojde ke zrušení platebního rozkazu a věc se stane předmětem jednání soudu, záleží pouze na úvaze soudu, zda usnesení o zablokování resp. zadržení peněžních prostředků zruší, nebo jej ponechá v platnosti. Toto výlučné oprávnění soudu je zdůrazněno i doplněným ustanovením § 202 odst. 1 písm. l). Rozhodl-li soud usnesením o uvolnění zablokované resp. zadržené peněžní částky ve prospěch žalovaného, není možné proti tomuto usnesení podat odvolání.
5. K § 258 odst.1
V souvislosti se zavedením nového způsobu výkonu rozhodnutí, je třeba výčet způsobů výkonu rozhodnutí směřujících k zaplacení peněžitých částek doplnit o příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu.
6. K § 268 odst.5
Postup soudu v případě zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí je třeba doplnit o řešení situace, kdy došlo k zablokování resp. zadržení peněžní částky podle ust. § 172a. Byl-li ohledně této pohledávky výkon rozhodnutí nařízen, ale soud jej v důsledku některého ze zákonných důvodů zastaví, musí současně uvolnit zadrženou peněžní částku a tím ji dát k dispozici té osobě, jíž byla zadržena.
7. K § 282 odst.2
Dojde-li k výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy ve věci, v níž již dříve byly v rámci rozkazního řízení zadrženy peněžní prostředky ve formě mzdy povinného, nesmí součet již provedených srážek a srážek prováděných dle nařízeného výkonu rozhodnutí přesáhnout výši pohledávky s příslušenstvím, která byla oprávněnému přiznána soudem. Doplněním odst. 2 k ustanovení § 282 dochází k regulaci takto vzniklé situace.
8 - 10: K § 283, § 307odst.4, § 314 a odst.2
Změny a doplňky provedené uvedenými ustanoveními jsou opodstatněny tím, že bylo třeba upravit postup plátce mzdy, peněžního ústavu a dlužníka povinného a tím upřesnit postavení oprávněného při výkonu rozhodnutí. Jestliže jde o oprávněného, v jehož prospěch byly již dříve na základě usnesení vydaném v rozkazním řízení zablokovány či zadrženy peněžní prostředky, jsou povinny osoby zadržující tyto prostředky postupovat tak, že již zadržené částky vyplatí tomuto oprávněnému. Jestliže by se při výkonu rozhodnutí střetly pohledávky více oprávněných, pak by zadržené resp. zablokované peněžní částky náležely tomu oprávněnému, v jehož prospěch byly již dříve v souladu s ustanovením § 172a zadrženy.
Podle toho bude při výkonu rozhodnutí plátce mzdy povinen vyplatit již sražené a zadržené částky mzdy tomu oprávněnému, který prokáže, že v jeho prospěch byla mzda srážena podle rozhodnutí, které bylo o jeho věci vydáno v rozkazním řízení.
Podobně peněžní ústav vyplatí oprávněnému zablokovanou pohledávku z účtu povinného a dlužník povinnému vyplatí oprávněnému již zadrženou pohledávku, jestliže oprávněný prokáže, že v jeho prospěch byly takto zablokovány peněžní prostředky v rozkazním řízení.
Těmito ustanoveními je do určité míry zvýhodněn ten oprávněný, v jehož prospěch byly již dříve, před nařízením výkonu rozhodnutí, blokovány peněžní prostředky.
11. K § 320b
Předmětem nově zavedeného způsobu výkonu rozhodnutí totiž příkazu k výplatě, je účet povinného, o jehož existenci nemá sice oprávněný pochybnosti, ale nepodaří se mu předem zjistit, u kterého peněžního ústavu je veden resp. číslo tohoto účtu. Účet povinného je také předmětem výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky a soud může vyvinout při tomto způsobu iniciativu při zjištění čísla účtu, pokud ovšem zná peněžní ústav povinného. Na rozdíl od výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, přebírá při výkonu rozhodnutí na základě soudního příkazu k výplatě z účtu povinného potřebnou iniciativu a aktivitu oprávněný. Tato iniciativa a aktivita se týká jak zjišťování, který peněžní ústav vede účet povinného, tak i samotné realizace tohoto způsobu výkonu rozhodnutí. Oprávněný, vybaven na základě usnesení o nařízení tohoto výkonu příkazem k výplatě, si může sám najít tuzemský peněžní ústav, u kterého má povinný účet. Po předložení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a příkazu k výplatě a zjištění, že účet povinného vede, je peněžní ústav povinen odepsat peněžní částku z účtu povinného a neprodleně ji vyplatit oprávněnému.
Navrhovaným novým způsobem exekuce je sledováno rychlejší uspokojení pohledávky oprávněného než cestou přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, neboť při tomto klasickém způsobu se doba pro zjištění potřebných údajů o účtu povinného značně prodlužuje, a není-li v návrhu přesně označen peněžní ústav povinného, nemůže být tento způsob vůbec realizován.
§ 320c
Pro nařízení výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu povinného je oprávněný povinen v návrhu označit účastníky řízení dle obecných ustanovení a povinného označit dalšími identifikačními znaky, jimiž je rodné číslo fyzické osoby a identifikační číslo právnické osoby i fyzické osoby, je-li tato podnikatelem. Tyto znaky, které budou obsaženy i v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a v příkazu k výplatě, jsou nezbytnými předpoklady pro zjištění, zda má u peněžního ústavu povinný účet. V ustanovení je dále zpřesněn obsah usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě.
§ 320d
Uvedené ustanovení upravuje povinnost soudu doručit usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému i povinnému.
§ 320e
Příkaz k výplatě vydá soud oprávněnému až poté, kdy usnesení o nařízení tohoto výkonu rozhodnutí nabude právní moci. Obsah příkazu k výplatě je odvozen od usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Toto ustanovení jej konkretizuje tak, že kromě označení oprávněného a povinného stanoví povinnosti peněžního ústavu povinného.
§ 320 f odst.1 a 2
Ustanovení v odstavci prvém stanoví přesný postup peněžního ústavu při realizaci výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě a podmínky tohoto postupu.
Ve druhém odstavci citovaného ustanovení je přesně upraven postup peněžního ústavu, jež má realizovat příkaz k výplatě, pokud peněžní prostředky na účtu nestačí k pokrytí a vyplacení peněžní částky, uvedené v příkazu. Práce soudu bude usnadněna tím, že mu bude sděleno, jak vysoká je částka, která nemohla být, pro nedostatek peněžních prostředků na účtu povinného, vyplacena. Na tuto částku pak soud vydá nový příkaz k výplatě, který doručí oprávněnému.
§ 320 g
Podobně jako u výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, mají přednost ty předpisy, které vylučují, nebo omezují použití pohledávek právnických osob z účtu u peněžního ústavu k jinému než stanovenému účelu i v případě výkonu rozhodnutí na základě příkazu k výplatě.
§ 320 h
Uvedené ustanovení upravuje možnosti oprávněného při nesprávném postupu peněžního ústavu při výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu.
13. k čl. II
Nově navrhované změny počítající se zavedením dalšího exekučního titulu se musí promítnout do zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti
V Praze dne 30. 3. 2005
Předkladatelé:
Zuzka Rujbrová, v.r.
Miloslav Kala, v.r.
Marie Rusová, v.r.
Ladislav Mlčák, v.r.
Marta Bayerová, v.r.
Dosavadní úprava s vyznačením navrhovaných změn :
Platební rozkaz
§ 172
Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat
platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a
vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. V platebním
rozkazu žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci
zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téželhůtě podal odpor
u soudu, který platební rozkaz vydal.
Platební rozkaz nelze vydat,
a) jde-li o věc, ve které má jednat a rozhodovat senát;
b) není-li znám pobyt žalovaného;
c) má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny.
(3) Nevydá-li soud platební rozkaz, nařídí jednání.
§ 172a
Je-li v návrhu na zahájení řízení uveden účet žalovaného u peněžního ústavu,
dlužník žalovaného nebo jeho plátce mzdy, soud na návrh žalobce současně s platebním
rozkazem vydá usnesení, kterým
přikáže peněžnímu ústavu, aby zablokoval peněžní prostředky na účtu žalovaného do
výše peněžní částky přiznané platebním rozkazem,
zakáže dlužníkovi žalovaného výplatu pohledávky žalovanému do výše peněžní částky
přiznané platebním rozkazem,
přikáže plátci mzdy, aby prováděl ze mzdy žalovaného do výše peněžní částky přiznané
platebním rozkazem srážky a nevyplácel sražené částky žalovanému. Způsob výpočtu těchto
srážek se řídí § 277 - § 281.
Jestliže soud pravomocným rozhodnutím návrh zamítl, řízení bylo zastaveno,
nebo jestliže žalovaný splnil vykonatelné rozhodnutí dobrovolně, nebo jestliže oprávněný
nepodal do tří měsíců od právní moci rozhodnutí návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí, rozhodne soud usnesením o uvolnění zadržené peněžní částky ve prospěch osoby, k jejíž
tíži byla zadržena. Toto usnesení soud doručí osobám, kterým byl doručen platební rozkaz.
Soud může v odůvodněných případech rozhodnout usnesením o uvolnění
zadržené peněžní částky, dojde-li ke zrušení platebního rozkazu.
§ 173
Platební rozkaz je třeba doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní
doručení je vyloučeno.
(2) Nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu zežalovaných, soud jej
usnesením zruší v plném rozsahu.
Postupuje-li soud podle § 172a, doručí usnesení účastníkům a peněžnímu
ústavu, dlužníkovi žalovaného nebo plátci mzdy.
§ 202
Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž
a) se upravuje vedení řízení;
b) byl k řízení přibrán další účastník (§ 94 odst. 3);
c) bylo zahájeno řízení bez návrhu;
byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil
nebo opravil (§ 43 odst. 1);
e) bylo prominuto zmeškání lhůty;
f) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu;
g) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3;
h) byl schválen smír;
i) byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle
§ 110;
j) byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil (§ 114b);
k) bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku
rozhodnutí,
l) bylo rozhodnuto o uvolnění zadržené peněžní částky podle § 172a odst. 3.
(2) Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 2 000 Kč, k příslušenství pohledávky se
přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.
(3) Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
§ 258
Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést
srážkami ze mzdy, příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu, přikázáním
pohledávky, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku a
zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem.
(2) Výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité
částky se řídí povahou uložené povinnosti. Lze jej provést vyklizením, odebráním
věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů.
Výkon rozhodnutí prodejem zástavy lze pro zajištěnou pohledávku provést
prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí, věcí hromadných, souborů
věcí a bytů nebo nebytových prostorů ve vlastnictví podle zvláštního zákona,
přikázáním zastavené peněžité pohledávky a postižením zastavených jiných
majetkových práv.
Nařízení a provádění srážek
§ 282
(1) V nařízení výkonu rozhodnutí přikáže soud plátci mzdy,
aby po tom, kdy mu bude nařízení výkonu doručeno, prováděl ze mzdy
povinného stanovené srážky a nevyplácel sražené částky povinnému.
(2) Jestliže prováděl plátce mzdy srážky ze mzdy povinného na
příkaz soudu podle § 172 odst. 1 písm. c), nesmí součet takto
provedených srážek spolu se srážkami ze mzdy povinného prováděnými
po nařízení výkonu rozhodnutí přesáhnout výši pohledávky s
příslušenstvím přiznanou soudem.
(3) Soud doručí nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému,
povinnému a plátci mzdy. Povinnému a plátci mzdy je doručí do
vlastních rukou.
(4) Povinný ztrácí dnem, kdy je plátci mzdy doručeno nařízení
výkonu rozhodnutí nebo usnesení obsahující vyrozumění o nařízení
výkonu rozhodnutí (§ 294 odst. 3), právo na vyplacení té části
mzdy, která odpovídá stanovené výši srážek.
§ 283
Jakmile nabude nařízení výkonu rozhodnutí právní moci,
vyrozumí soud o tom plátce mzdy, který je pak povinen
vyplatit oprávněnému částky sražené ze mzdy povinného na základě
usnesení soudu vydaného podle § 172 odst. 1 písm. c) v řízení, v
němž bylo vydáno rozhodnutí, které je titulem pro výkon rozhodnutí,
b) vyplácet oprávněnému částky sražené ze mzdy povinného.
§ 307
(1) Výkon rozhodnutí se provede odepsáním vymáhané pohledávky
a jejího příslušenství z účtu a jejím vyplacením oprávněnému.
Byl-li výkon rozhodnutí nařízen na více účtů povinného, provede
peněžní ústav výkon rozhodnutí z jednotlivých účtů podle pořadí
uvedeného v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
(2) Peněžní ústav provede výkon rozhodnutí ve dni, který
následuje po doručení vyrozumění podle § 305; není-li však
pohledávka povinného z účtu ještě splatná, provede peněžní ústav
výkon rozhodnutí ve dni, který následuje po její splatnosti. Výkon
rozhodnutí se provede i tehdy, postačuje-li pohledávka povinného
z účtu jen k částečnému uspokojení oprávněného.
(3) Nebyla-li podle odstavce 2 vymáhaná pohledávka a její
příslušenství zcela uhrazena, provede peněžní ústav výkon
rozhodnutí také ve dni následujícím po dni, v němž na účet dojdou
peněžní prostředky v takové výši, která je potřebná k plnému
uspokojení oprávněného. Nedojde-li k tomu do šesti měsíců ode dne
doručení vyrozumění podle § 305, provede peněžní ústav výkon
rozhodnutí ohledně dodatečně došlých peněžních prostředků rovněž
ve dni, který následuje po uplynutí uvedené doby, popřípadě
oprávněnému sdělí, že na účtu povinného nebyly peněžní prostředky.
Pohledávku z účtu peněžní ústav odepíše a oprávněnému ji vyplatí
i tehdy, nepostačuje-li k jeho plnému uspokojení.
(4) jestliže se výkon rozhodnutí provádí na základě rozhodnutí
vydaného v řízení, v němž bylo peněžnímu ústavu podle § 172 odst. 1
písm. a) rozhodnuto o zablokování peněžních prostředků na účtu
povinného, vyplatí peněžní ústav pohledávku z takto blokovaného účtu.
(5) Odepsanou pohledávku z účtu povinného je peněžní ústav
povinen oprávněnému vyplatit, i když má vůči němu peněžitou
pohledávku, kterou by jinak mohl započíst.
(6) Provedením výkonu rozhodnutí se peněžní ústav zprostí
v rozsahu plnění vyplaceného oprávněnému své povinnosti vůči
povinnému.
§ 314a
(1) Výkon rozhodnutí se provede tak, že dlužník povinného po
právní moci usnesení o nařízení výkonu vyplatí oprávněnému
pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu postižena.
(2) Jestliže se výkon rozhodnutí provádí na základě rozhodnutí
vydaného v řízení, v němž byla dlužníkovi žalovaného podle § 172
odst. 2 písm. b) zakázána výplata pohledávky, vyplatí dlužník
povinného oprávněnému tuto zadrženou pohledávku.
(3) Dlužník povinného vyplatí pohledávku, jestliže je již
splatná, oprávněnému v den, který následuje po doručení vyrozumění
podle § 314; není-li pohledávka povinného v tento den dosud
splatná, vyplatí ji oprávněnému, jakmile se stane splatnou.
(4) Výplatou oprávněnému se zprostí dlužník povinného
v rozsahu poskytnutého plnění své povinnosti vůči povinnému.
Hlava čtvrtá
Příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu
§ 320b
Výkon rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu povinného u kteréhokoli tuzemského peněžního ústavu se provede tak, že peněžní ústav, jemuž oprávněný předloží příkaz soudu k výplatě, odepíše z účtu povinného, je-li takový účet peněžním ústavem veden, vymáhanou pohledávku s příslušenstvím a uhradí ji oprávněnému.
§ 320c
K návrhu oprávněného, který musí kromě obecných náležitostí obsahovat i rodné číslo povinného, nebo identifikační číslo, je-li povinný podnikatelem, soud rozhodne o nařízení výkonu rozhodnutí usnesením, ve kterém přikáže nejmenovanému peněžnímu ústavu, je-li u něho účet povinného veden, aby po předložení tohoto usnesení spolu s příkazem k výplatě, odepsal peněžní prostředky z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím a vyplatil je oprávněnému.
§ 320 d
Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se doručí oprávněnému a povinnému.
§ 320 e
Na základě pravomocného usnesení vydá soud oprávněnému příkaz k výplatě. V příkazu k výplatě soud přikáže nejmenovanému peněžnímu ústavu, aby odepsal z účtu povinného, pokud je tímto peněžním ústavem veden, peněžní částku uvedenou v příkazu a vyplatil ji oprávněnému.
320 f
(1) Peněžní ústav, kterému byl předán příkaz k výplatě a pravomocné usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí, a který vede účet povinného, vyplatí z tohoto účtu oprávněnému neprodleně peněžní prostředky do výše částky uvedené v příkazu k výplatě.
(2) Není-li na účtu povinného celá částka uvedená v příkazu k výplatě, vyplatí peněžní ústav oprávněnému částku, jejíž výplata je možná, a oznámí soudu, který vydal rozhodnutí, výši peněžní částky, jejíž výplata provedena nebyla. Na tuto peněžní částku vydá soud oprávněnému nový příkaz k výplatě.
320 g
Předpisy vylučující nebo omezující použití pohledávek právnických osob z účtu u peněžního ústavu k jinému než stanovenému účelu nejsou dotčeny ustanovením o příkazu k výplatě z účtu u peněžního ústavu.
320 h
Nepostupuje-li peněžní ústav tak, jak mu to ukládá ustanovení § 320 a, § 320 e, může se oprávněný domáhat, a to i tehdy, když už na účtu povinného není dostatek prostředků, aby mu peněžní ústav zaplatil částku, na kterou by měl právo, kdyby peněžní ústav postupoval správně.