:
K části první
K čl. I
K bodu 1
Provádí se legislativně technické
upřesnění dosavadní úpravy v návaznosti na změnu
azylových předpisů.
K bod 2
Rozšiřuje se okruh dětí, na něž se zaměřuje
sociálně-právní ochrana podle § 6 zákona. Důvodem této
změny je skutečnost, že stále častěji se vyskytují případy,
kdy jsou děti na základě žádosti zákonných zástupců
umísťovány zejména do zařízení pro děti vyžadující
okamžitou pomoc, diagnostického ústavu, kojeneckého ústavu nebo
dětského domova pro děti do tří let věku. Odůvodnění rodičů
pro umístění dítěte do zařízení bývá např. takové, že
si potřebují vyřešit svoji sociální nebo bytovou situaci,
přičemž je zřejmé, že nejeví snahu a zájem o skutečné
řešení a uspořádání svých poměrů tak, aby mohli trvale
převzít péči o dítě, nebo nemají zájem o výchovu dítěte. O
těchto dětech se zpravidla nedozví orgán sociálně‑právní
ochrany, a to i přesto, že jejich strádání je zjevné. Proto je
třeba, aby v demonstrativním výčtu ohrožených dětí byly
tyto děti zmíněny výslovně. Je žádoucí, aby orgán
sociálně-právní ochrany věděl o těchto dětech a mohl jim ve
spolupráci s příslušným zařízením poskytovat účinnou
pomoc.
Do kategorie ohrožených dětí je nutné rovněž
zařadit děti, které jsou žadateli o azyl odloučenými od svých
rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu a děti, které
se setkávají s domácím násilím. V rodinách s dětmi,
v nichž dochází mezi rodiči k fyzickému a psychickému
násilí je toto násilí silným zdrojem traumatizace dítěte.
Proto je třeba aby orgán sociálně-právní ochrany zamezoval
negativnímu působení takového rodinného prostředí na dítě.
K bodům 3, 17, 21, 28 až 31, 37 a 39
Jde o legislativně technické úpravy.
K bodu 4
S právem dítěte svobodně vyjadřovat své
názory ve všech záležitostech, které se jej dotýkají (§ 8
odst. 2 zákona, čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, § 31 odst. 3
zákona o rodině), je spojeno právo dítěte být v potřebném
rozsahu informováno o opatřeních, která mají vztah k jeho
osobě. Navrhované ustanovení zaručující dítěti právo obdržet
informace od orgánů sociálně‑právní ochrany, navazuje na
platnou právní úpravu a dále ji rozšiřuje.
Náležité informování dítěte ze strany
orgánů sociálně-právní ochrany je obzvlášť důležité např.
v případě nařízení ústavní výchovy, kdy by dítěti
měly být ještě před jeho umístěním do ústavního zařízení
vysvětleny důvody, pro které je nařízení ústavní výchovy
nezbytné. Dítě má však právo dostávat všechny důležité
informace i v průběhu soudního nebo správního řízení a
v opodstatněných případech také mimo rámec těchto řízení.
Rozsah a forma sdělení informací samozřejmě musí vždy
odpovídat věku a rozumové vyspělosti konkrétního dítěte.
K bodu 5
V § 10 odst. 4 je stanovena celá řada
oznamovacích povinností. S ohledem na jejich význam se
jednoznačně stanoví, že jejím splněním nedojde k porušení
zákonem stanovené povinnosti mlčenlivosti.
K bodu 6 a 7
Zákonem se zakládá povinnost zdravotnického
zařízení zaznamenat úraz dítěte.
Ze studií týkajících se syndromu týraného,
zneužívaného a zanedbávaného dítěte, z praktických
poznatků zdravotnických zařízení a ze zkušeností orgánů
sociálně-právní ochrany vyplývá, že nejpočetnější skupinou
oznamovatelů podezření na týrání, zneužívání nebo
zanedbávání dítěte jsou lékaři. Poznávají tento jev zejména
podle neobvyklosti zranění a z rozporu s předkládaným
vysvětlením doprovázející osoby o anamnéze vzniku úrazu
dítěte. Záznam o úrazu dítěte má přispět k včasnému
podchycení případů týraného a zneužívaného dítěte,
k získání podkladů pro sociální šetření, popř. i
k získání důkazního materiálu při pozdějším
vyšetřování případu. Zavedení záznamu o úrazu dítěte
nezatíží práci samotného lékaře, neboť je určen k vyplnění
doprovázející osobou.
K bodu 8
Zákonem se doplňuje oznamovací povinnost, kdy
lze předpokládat, že dojde ke změně, popř. dochází ke změně
osob pečujících o dítě, tedy ke změně výchovného prostředí,
které není dočasné. Z obsahu rodičovské zodpovědnosti
vyplývá pro rodiče právo, aby své dítě svěřil do péče
jiných osob, a to i v případě, že rodič nadále nehodlá
rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k dítěti vykonávat.
Navrhovanou úpravou nebude nijak dotčeno právo rodiče rozhodnout
v rámci výkonu rodičovské zodpovědnosti o svěření dítěte
do péče někoho jiného. Cílem navrhované úpravy je posílit
ochranu dítěte tím, že o situaci vzniklé po předání
dítěte by měl být co nejdříve informován orgán
sociálně-právní ochrany dětí, neboť dítě, které rodič již
dále nechce vychovávat, patří bezpochyby mezi děti, na které se
sociálně-právní ochrana zaměřuje (§ 6 odst. 1 písm. a)
zákona). Orgán sociálně-právní ochrany musí posoudit, zda
osoby, které dítě přijaly, jsou schopny zajistit řádnou péči
o konkrétní dítě s ohledem na jeho zdravotní a výchovná
specifika, a v případě potřeby poskytnout těmto osobám
pomoc při úpravě jejich poměru k dítěti a při řešení
otázky hmotného zabezpečení.
K bodu 9
Vzhledem k navrhované změně orgánu
sociálně-právní ochrany, který bude zajišťovat přípravu
fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny (bod
10), provádí se nezbytná úprava § 11 odst. 1 písm. d) zákona.
K bodu 10
V zájmu hospodárnosti, zkvalitnění
koordinace a celkové organizace zprostředkování náhradní
rodinné péče je vhodné přesunout zajišťování přípravy
budoucích pěstounů a osvojitelů k přijetí dítěte do
rodiny z působnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou
působností do působnosti krajských úřadů. Krajské úřady
odpovídají za zprostředkování náhradní rodinné péče na
území kraje a rozhodují o zařazení zájemců o náhradní
rodinnou péči do evidence žadatelů o zprostředkování
osvojení nebo pěstounské péče. Kromě toho v řadě případů
je pro obecní úřady obcí s rozšířenou působností značně
náročné zajistit odpovídající odbornou úroveň tohoto
poradenství.
Spolu se zajišťováním přípravy k přijetí
dítěte do rodiny se do působnosti krajských úřadů svěřuje
rovněž poskytování poradenství osobám vhodným stát se
osvojiteli nebo pěstouny a osvojitelům nebo pěstounům. Krajský
úřad může pro tento účel využít zařízení odborného
poradenství zřízená krajem v samostatné působnosti (§ 39
zákona) anebo může při poskytování poradenské pomoci v oblasti
náhradní rodinné péče spolupracovat s nestátními subjekty
pověřenými výkonem sociálně-právní ochrany dětí.
K bodu 11
V řadě případů nejsou rodiče dítěte
schopni řešit problémy spojené s výchovou dítěte bez
odborné poradenské pomoci, a to zejména v situaci
předrozvodových sporů o úpravu výchovy dítěte a realizaci
styků rodičů a dítěte. Je proto nezbytné v zájmu dítěte,
na něž je zřejmý negativní dopad těchto sporů, zachovat
oprávnění obecního úřadu obce s rozšířenou působností,
uložit rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu,
využít pomoc odborného poradenského zařízení.
K bodům 12 až14
Doplňuje se oprávnění obecního úřadu obce
s rozšířenou působností podávat, za podmínek stanovených
zákonem o rodině, návrh soudu na zrušení svěření dítěte do
péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, na
prodloužení doby trvání tohoto svěření a na zrušení
rozhodnutí o svěření dítěte do tohoto zařízení, a to jako
důsledek novely zákona o rodině, která založila možnost svěření
dítěte do péče uvedeného zařízení.
Dále se určuje, že při výkonu rozhodnutí o
výchově nezletilých dětí podle občanského soudního řádu, je
příslušným k součinnosti obecní úřad obce s rozšířenou
působností.
K bodu 15
Návrhem se doplňuje povinnost obecního úřadu
obce s rozšířenou působností zabývat se případy, kdy
dítě je se souhlasem rodiče předáno bez rozhodnutí soudu nebo
orgánu sociálně‑právní ochrany do péče jiné osoby než
rodiče, a toto dítě se tím zpravidla ocitá ve velice nejistém
postavení. Osoby, kterým bylo dítě svěřeno, k němu nemají
žádná práva a povinnosti a kromě souhlasu rodiče postrádají
jakýkoliv právní základ pro svou péči o dítě. Orgán
sociálně-právní ochrany proto musí posoudit, zda osoby, u nichž
se dítě aktuálně nachází, jsou schopny poskytnout dítěti
odpovídající péči a zda není nezbytné obrátit se na soud
s návrhem či podnětem na okamžitou úpravu poměrů dítěte
(např. formou předběžného opatření podle § 76a nebo § 76
o.s.ř.). Pokud dítě bezprostředně ohroženo není, bude se další
postup orgánu sociálně-právní ochrany odvíjet od počínání
osob, které převzaly dítě do péče. Budou-li tyto osoby podle
poznatků orgánu sociálně-právní ochrany schopny dobře se o
dítě postarat a podají-li příslušnému soudu nebo orgánu
sociálně-právní ochrany bez zbytečného odkladu návrh na
svěření dítěte do některé z forem náhradní rodinné
péče, nebude dán důvod pro zásah ze strany orgánu
sociálně-právní ochrany. Činnost orgánu sociálně-právní
ochrany se soustředí na poskytnutí pomoci osobám, které se ujaly
péče o dítě, a to zejména při úpravě jejich poměru k dítěti
a při řešení otázky hmotného zabezpečení. Naopak v případě,
že u dotyčných osob nebude zajištěna kvalitní péče
o dítě, bude orgán sociálně-právní ochrany povinen učinit ve
spolupráci se soudem potřebná opatření k ochraně práv a
zájmů dítěte.
K bodu 16
Zákon o sociálně-právní ochraně dětí
umožňuje, aby obecní úřad obce s rozšířenou působností
rozhodoval o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů
nebo osob vhodných stát se pěstouny. V případech, kdy bylo
osvojení nebo pěstounská péče zprostředkováváno (§19a a
násl. zákona) se stanoví, že je uvedený orgán oprávněn
rozhodovat o svěření dítěte do předadopční nebo
předpěstounské péče jen těm žadatelům, které pro uvedené
děti krajský úřad nebo ministerstvo vyhledalo. V případě
jiného postupu by docházelo k popření institutu
zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.
K bodu 18 až 20
Zprostředkování osvojení nebo pěstounské
péče představuje proces spočívající ve vyhledávání dětí
vhodných k osvojení a ke svěření do pěstounské péče, ve
vyhledávání osob vhodných k tomu, aby převzaly dítě do
své péče a v odborné přípravě těchto osob. Na tomto
procesu se podílejí orgány sociálně-právní ochrany a nestátní
subjekty tak, aby došlo ke zprostředkování osvojení nebo
pěstounské péče v době co nejkratší, při respektování
hlediska, že je nezbytné zajistit dítěti nové výchovné
prostředí, které bude stabilní, dlouhodobé a kvalitní.
Podle článku 20 Úmluvy o právech dítěte má
dítě dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného prostředí
nebo dítě, které ve svém vlastním zájmu nemůže být ponecháno
v tomto prostředí, právo na zvláštní ochranu a pomoc
poskytovanou státem. Smluvní státy jsou povinny zabezpečit
takovému dítěti v souladu se svým vnitrostátním
zákonodárstvím náhradní péči. Ve smyslu Úmluvy je tedy stát
odpovědný za zajištění náhradní péče, včetně náhradní
rodinné péče. Z tohoto důvodu je zprostředkování osvojení
a pěstounské péče v poslední fázi, spočívající ve
výběru určité osoby k určitému dítěti, vyhrazeno orgánům
sociálně-právní ochrany, konkrétně krajským úřadům a
ministerstvu, a v případě zprostředkování osvojení ve
vztahu k cizině, Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu
dětí.
K bodu 22 až 27
Obecní úřad obce s rozšířenou
působností, který je příslušný k přijetí žádosti
o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, bude po
obdržení každé žádosti provádět posouzení, zda jsou splněny
základní zákonné předpoklady pro zprostředkování náhradní
rodinné péče. Jestliže dospěje k závěru, že tyto
předpoklady naplněny nejsou, není možné na základě takové
žádosti činit jakékoliv úkony vedoucí ke zprostředkování
náhradní rodinné péče a obecní úřad obce s rozšířenou
působností musí rozhodnout o zamítnutí žádosti. Takovým
způsobem bude nezbytné postupovat zejména v těch případech,
kdy žadatel nesplňuje podmínky pobytu na území České republiky
vymezené v § 20 odst. 1 zákona nebo kdy žadatel podává žádost
o zprostředkování náhradní rodinné péče ve vztahu ke
konkrétnímu dítěti. Pokud žadatel omezí svou žádost pouze na
konkrétní dítě, je ze své podstaty zprostředkování vyloučeno
a je třeba, aby se s odpovídajícím návrhem obrátil na soud
s návrhem na osvojení nebo svěření dítěte do pěstounské
péče.
K zamítnutí
žádosti je třeba přistoupit také ve všech případech, ve
kterých by zprostředkování prováděné na základě žádosti
bylo v rozporu s haagskou Úmluvou o ochraně dětí a
spolupráci při mezinárodním osvojení (sdělení č. 43/2000
Sb.m.s.). Takový rozpor by mohl nastat v situaci, kdy je žádost
o zprostředkování podána zájemcem o osvojení dítěte, které
má obvyklé bydliště v České republice, přičemž samotný
žadatel má své obvyklé bydliště v jiném státě. Podle
čl. 14 haagské Úmluvy jsou osoby, které si přejí osvojit dítě
s obvyklým bydlištěm v jiném smluvním státě, povinny
podat žádost ústřednímu orgánu státu, v němž se nachází
jejich obvyklé bydliště. Obvyklým bydlištěm se přitom rozumí
místo, kde se osoba fakticky převážně zdržuje, kde vede svou
domácnost a kde má své zaměstnání. Místo obvyklého bydliště
se nemusí vždy shodovat s místem úředně evidovaného
trvalého pobytu.
Na
základě poznatků z praxe se upřesňují postupy, náležitosti
a údaje potřebné pro obecní úřad obce s rozšířenou
působností při zprostředkování osvojení a pěstounské
péče.Tímto způsobem dojde také k administrativnímu
zjednodušení procesu zprostředkování osvojení nebo pěstounské
péče.
K bodu 32 až 36
Na základě poznatků praxe dochází k některým
změnám úpravy týkající se zprostředkování osvojení nebo
pěstounské péče.
Upřesňuje se postup při přerušení řízení
o zařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování
osvojení nebo pěstounské péče a doplňují se také důvody, pro
které k takovému přerušení dochází.
K nové úpravě dochází u přípravy
k přijetí dítěte do rodiny, která bude předcházet
rozhodování krajského úřadu o zařazení žadatele do evidence
žadatelů. Toto předsunutí je praktické z hlediska krajského
úřadu i z hlediska samotného žadatele. Krajský úřad bude
moci v rámci odborného posuzování předpokladů žadatele
pro náhradní rodinnou péči podle § 27 zákona přihlédnout také
k hodnocení průběhu přípravy k přijetí dítěte do
rodiny. Žadatel zase může na základě informací načerpaných
během přípravy pozměnit svůj náhled na vlastní možnosti a
schopnosti a žádost o zprostředkování vzít zpět nebo upravit
zaměření žádosti. Krajskému úřadu bude ponechána pravomoc,
aby na žádost žadatele od požadavku absolvování přípravy
upustil, jestliže takový krok bude odůvodněn poměry žadatele.
To se může týkat např. žadatele, který již přípravu
v minulosti absolvoval, nebo žadatele, který sice dosud
přípravu nepodstoupil, avšak disponuje dostatečnými zkušenostmi
s výchovou dětí, které mu byly svěřeny do náhradní
rodinné péče apod. Prominutí povinnosti účastnit se přípravy
k přijetí dítěte do rodiny bude nutné uvést a odůvodnit
v rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů.
Dále dochází k prodloužení lhůty, po jejímž
uplynutí dojde k vyřazení žadatele o zprostředkování
náhradní rodinné péče z evidence žadatelů vedené
krajským úřadem a k jeho zařazení do ministerské evidence
žadatelů. Jelikož těžiště zprostředkování náhradní
rodinné péče by mělo spočívat na krajských úřadech a
ministerstvo by mělo převzít zprostředkování až ve vztahu
k žadatelům, u nichž zprostředkovatelská činnost krajských
úřadů nebyla úspěšná, je nutné dát krajským úřadům ke
zprostředkování dostatečný časový prostor. Stávající lhůta
12 kalendářních měsíců není z tohoto pohledu
dostatečná, a proto se navrhuje její prodloužení na 3 roky.
Prodloužení lhůty umožní krajskému úřadu, aby vyhověl
žádosti o zprostředkování náhradní rodinné péče u co
nejvyššího počtu žadatelů, kteří jsou schopni vytvořit
dítěti nové rodinné prostředí.
K bodům 40 až 48
Předloženým návrhem se zřizuje poradní sbor
krajského úřadu a Ministerstva práce a sociálních věcí, které
budou působit v oblasti zprostředkování osvojení a
pěstounské péče (viz bod 79). Působení těchto sborů se
promítá i do příslušných ustanovení části zákona, týkající
se zprostředkování osvojení a pěstounské péče. Provádějí
se také některá legislativně technická upřesnění.
K bodům 49 až 58
Dosavadní úpravu zprostředkování osvojení
nebo pěstounské péče je třeba na základě poznatků z praxe
doplnit a upravit pokud jde o oznamovací povinnost mezi jednotlivými
orgány provádějícími uvedené zprostředkování, vedení
evidence a zjišťování některých údajů potřebných pro
zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.
K bodům 59 až 61
Odborné posuzování pro účely zprostředkování
osvojení a pěstounské péče je potřebné doplnit o zjišťování
některých dalších skutečností týkajících se žadatelů
o toto zprostředkování.
Je třeba posoudit i bezúhonnost žadatelů.
Návrhem se stanoví, u kterých osob se bezúhonnost posuzovat bude
a zároveň se pojem bezúhonnosti, pro účely odborného posouzení,
vymezuje.
Při
odborném posouzení bude přihlíženo také k dětem žadatelů
a k jejich schopnosti přijmout do rodinného kruhu nového
člena.
Vzhledem
k náročnosti výchovy dětí v zařízeních pro výkon
pěstounské péče je nezbytné u žadatelů, kteří
vykonávají pěstounskou péči v těchto zařízeních,
posuzovat ve srovnání s ostatními žadateli některá další
hlediska, jako vzdělání, životní styl či předpoklady
pro zařazení do evidence osob vhodných pro výkon pěstounské
péče na přechodnou dobu a schopnost spolupráce s rodiči
dětí.
K bodu 62
Novelou zákona o rodině (čl. IV návrhu) se
upravuje možnost svěření dítěte do pěstounské péče na
přechodnou dobu, tj. po dobu, než rodič nebo širší rodina bude
moci opět převzít péči o dítě nebo než se vyřeší situace
dítěte jiným vhodným způsobem.
Vzhledem k tomu, že do této péče budou
moci být svěřovány děti krátce po narození, je třeba, aby
pěstouni, jimž bude dítě svěřeno, měli odborné předpoklady
pro péči o takové dítě. Proto je účelné vytvořit samostatnou
evidenci osob, kterým by mohl soud děti do pěstounské péče
svěřovat, a které by uvedené předpoklady k takové péči
měly. O zařazení osob do uvedené evidence bude rozhodovat krajský
úřad, který povede i tuto evidenci. Tato evidence pak bude
k dispozici soudům i Ministerstvu práce a sociálních věcí.
K bodu 63
V návaznosti na navrhovanou úpravu § 14
zákona (bod 14), se vypouští v § 28 odstavec 2.
K bodům 64 a 65
Navrhovaná úprava upřesňuje postup orgánů
sociálně-právní ochrany v případě sledování výkonu
ústavní výchovy a ochranné výchovy a reaguje na nejasnosti
vznikající v praxi při aplikaci dosavadní úpravy pobytu
dítěte mimo zařízení ústavní výchovy podle § 30 zákona.
Upravuje se nově povinnost zaměstnance obce
s rozšířenou působností zařazeného do obecního
úřadu navštěvovat dítě umístěné v zařízení pro výkon
ústavní výchovy.
Pokud jde o pobyt dítěte mimo ústav doplňuje
se možnost tohoto pobytu mimo ústav i u dítěte
umístěného v ústavním zařízení na základě předběžného
opatření nebo rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy
anebo dítěte, kterému byla na základě rozhodnutí soudu uložena
ochranná výchova.
V případě prvního pobytu dítěte mimo
ústav lze tento pobyt stanovit nejdéle v rozsahu 14 dnů a na
základě poznatků získaných z tohoto pobytu, lze další
pobyt stanovit na delší dobu, popř. pobyt prodlužovat.
Z důvodu ochrany dítěte byly upřesněny
skutečnosti, které budou posuzovány před vydáním souhlasu
s pobytem dítěte mimo ústavní zařízení. Byla upravena
podmínka posuzování bezúhonnosti fyzických osob, u kterých má
pobyt dítěte proběhnout, pokud se nejedná o dočasný pobyt
dítěte u nejbližších příbuzných dítěte, tj. rodičů,
prarodičů nebo sourozence Výslovně se upravuje oprávnění
obecního úřadu obce s rozšířenou působností požadovat
pro tyto účely předložení výpisu z evidence Rejstříku
trestů.
Vedle bezúhonnosti by měl obecní úřad obce
s rozšířenou působností v míře přiměřené danému
účelu zohledňovat hlediska, která se posuzují u žadatelů
o zprostředkování náhradní rodinné péče podle § 27
zákona, tj. včetně psychického stavu a zdravotního stavu osob,
u kterých má dítě dočasně pobývat nejde-li o pobyt dítěte
u rodičů, prarodičů nebo sourozenců. V tomto směru bude
obecní úřad obce s rozšířenou působností rovněž
oprávněn žádat odpovídající spolupráci krajského úřadu,
což bude přicházet v úvahu např. právě při posuzování
psychického stavu fyzických osob, které mají zájem přijmout
dítě k dočasnému pobytu mimo ústavní zařízení. Při
udělování souhlasu s pobytem dítěte u rodičů je třeba
brát zřetel především na postup sociální terapie a na to,
jakého pokroku se podařilo dosáhnout z hlediska odstranění
důvodů nařízení ústavní výchovy dítěte.
K bodům 66 až 70
Upravuje se působnost orgánů sociálně-právní
ochrany v řízení proti mladistvému podle nového zákona č.
218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, která se týká
oprávnění orgánu sociálně-právní ochrany. Stanovuje se
v těchto případech příslušnost obecního úřadu obce
s rozšířenou působností.
Upravuje se také povinnost obecního úřadu
obce s rozšířenou působností, jako orgánu sociálně-právní
ochrany, v řízení o přestupcích mladistvého.
Výslovně se stanoví, že pověřený pracovník
obecního úřadu obce s rozšířenou působností je povinen
se přímo zúčastnit projednávání přestupku mladistvého.
Faktická přítomnost pověřeného pracovníka na ústním jednání
také obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností umožní
lépe zvážit, zda využije svého oprávnění odvolat se ve
prospěch mladistvého proti rozhodnutí o přestupku.
V rámci sociálně-právní ochrany se
stanoví i povinnosti orgánů sociálně-právní ochrany pro případ
výkonu trestu odnětí svobody. Je nezbytné, aby zaměstnanec
orgánu sociálně-právní ochrany vykonávající návštěvu dětí
ve výkonu trestu odnětí svobody měl možnost seznámit se
s dokumentací, která je věznicí vedena v souvislosti se
zabezpečováním přípravy odsouzeného dítěte na budoucí
povolání. Toto oprávnění navazuje na povinnost obecního úřadu
obce s rozšířenou působností vyjadřovat se na žádost
věznice k formě a obsahu přípravy dítěte na budoucí
povolání (§ 34 odst. 2 písm. a) zákona). Stejně tak je třeba
umožnit nahlížení do dokumentace vedené o dítěti, o které ve
věznici pečuje odsouzená nebo obviněná žena. Podle § 34 odst.
2 písm. b) zákona se orgán sociálně-právní ochrany vyjadřuje
k otázce, zda je výkon péče o dítě ve věznici ku
prospěchu dítěte. Obecní úřad obce s rozšířenou
působností posléze pravidelně sleduje vývoj dítěte
nacházejícího se v péči odsouzené nebo obviněné ženy.
Proto musí mít po celou dobu pobytu dítěte s matkou ve
věznici přehled o podmínkách a průběhu péče.
K bodům 71 až 75
Do vymezení působnosti Úřadu pro
mezinárodněprávní ochranu dětí v zákoně je nezbytné doplnit,
že při provádění mezinárodních smluv plní vedle funkce
přijímajícího a odesílajícího orgánu rovněž funkci
ústředního orgánu. Úřad již dnes tuto funkci plní podle řady
mezinárodních smluv týkajících se sociálně-právní ochrany
dětí (Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů
dětí, Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při
mezinárodním osvojení, Evropská úmluva o uznávání a výkonu
rozhodnutí o výchově dětí a obnovení výchovy dětí, Úmluva o
pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a
spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření
k ochraně dětí).
Současně se ukládá povinnost obecnímu úřadu
obce s rozšířenou působností, pro účely sociálně-právní
ochrany dětí ve vztahu k cizině, vydávat tzv. „potvrzení
o žití“.
K bodům 76 až 79
U komisí pro
sociálně-právní ochranu dětí obcí s rozšířenou
působností se zpřesňuje vymezení kompetencí. S cílem
zajistit při řešení případů týraných a zneužívaných dětí
posouzení z různých odborných hledisek, je nutné zakotvit
povinnost pořádat k jednotlivým případům násilí na
dětech tzv. případové konference, jejichž výsledkem bude
stanovení dlouhodobého plánu sociální terapie a pomoci dítěti
a rodině. V zájmu rozvíjení preventivní činnost v této
oblasti se ukládá komisi úkol stanovovat priority prevence
sociálně patologických jevů u dětí a připravovat programy péče
o problémové skupiny dětí, které využívá obecní úřad obce
s rozšířenou působností při usměrňování péče o děti
ohrožené sociálně patologickými jevy (§ 32 odst. 2 písm. d)
zákona). Komise bude rovněž vytvářet sociálně preventivní
programy zaměřené na zvýšení společenského povědomí
o problematice násilí na dětech. Jestliže o to bude
starostou obce s rozšířenou působností požádána, měla
by komise také posuzovat zvláště složité a problematické
případy, s nimiž se obecní úřad obce s rozšířenou
působností při své činnosti na úseku sociálně-právní
ochrany setká. Tím se zvýší i objektivita posuzování těchto
případů a zajistí se žádoucí interdisciplinární náhled na
jejich řešení.
V zákoně se doplňuje úprava týkající
se zřizování, působnosti, složení a jednání krajských
poradních sborů pro zprostředkování náhradní rodinné péče a
ministerského poradního sboru pro zprostředkování náhradní
rodinné péče. Krajské poradní sbory budou mít postavení
zvláštních orgánů kraje pro výkon přenesené působnosti;
nepůjde tudíž o nepovinně zřizované iniciativní a poradní
orgány.
Poradní sbory pro
zprostředkování náhradní rodinné péče jsou institutem, který
už v současné době existuje. Je však potřebné vytvořit
pro jejich činnost těchto sborů také odpovídající právní
rámec. Poradní sbory slouží především k posuzování
vhodnosti té které formy náhradní rodinné péče pro konkrétní
dítě a konkrétního žadatele, a to s ohledem na poznatky
z více vědních oborů.. Vzhledem k tomu, že
zprostředkování náhradní rodinné péče přísluší i
ministerstvu, je žádoucí, aby poradní sbor existoval i na úrovni
ministerstva.
Pro
předsedy komise pro sociálně-právní ochranu dětí a krajského
poradního sboru se zakotvuje výjimka z úpravy obsažené
v ustanovení § 106 zákona o obcích a § 65 zákona
o krajích. Podle těchto ustanovení může být v čele
zvláštního orgánu obce nebo kraje pouze osoba, která pro danou
oblast přenesené působnosti prokázala zvláštní odbornou
způsobilost. U předsedů zvláštních orgánů působících
v oblasti sociálně-právní ochrany není vzhledem ke
kompetencím těchto orgánů nezbytné, aby vedle své odbornosti
(např. lékař, psycholog, pedagog atd.) prokazovali zvláštní
odbornou způsobilost pro daný úsek státní správy.
K bodům 80 a 81
Navrhovaným zákonem je nezbytné nově upravit
a blíže specifikovat podmínky, za nichž mohou zařízení pro
děti vyžadující okamžitou pomoc, poskytovat sociálně-právní
ochranu dětem. Důvodem této úpravy je skutečnost, že novela
zákona o rodině, vzešlá z poslanecké iniciativy, dává
možnost soudům s účinností od 1. července 2002, svěřovat
dítě do péče těchto zařízení. Tak se zařízení pro děti
vyžadující okamžitou pomoc, koncipované jako přechodné
útočiště pro ohrožené děti vystavené akutnímu nebezpečí,
stala zařízeními obdobnými školským zařízením pro výkon
ústavní výchovy nebo ochranné výchovy. Proto je třeba a plně
odůvodněno zakotvit pro zařízení pro děti vyžadující
okamžitou pomoc zajištění obdobných požadavků na vybavení a
provoz, jaké se požadují u uvedených školských zařízení.
Navrhovanou
úpravou se rovněž provádí závazek stanovený v čl. 3
odst. 3 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož mají smluvní
státy povinnost zabezpečit, aby zařízení odpovědná za péči a
ochranu dětí odpovídala standardům stanoveným kompetentními
úřady. Dále je třeba zmínit také ustanovení čl. 39 Úmluvy o
právech dítěte, který smluvní státy zavazuje provádět
opatření k podpoře tělesného i duševního zotavení a
sociální reintegrace týraného, zneužívaného a zanedbávaného
dítěte, přičemž zotavení a reintegrace se mají uskutečňovat
v místě a prostředí podporujícím zdraví, sebeúctu a
důstojnost dítěte.
Zákonem
bude stanoveno, jakým způsobem může být dítě v zařízení
umístěno. Titulem umístění může být předběžné opatření
soudu nebo rozhodnutí soudu podle § 46 zákona o rodině, dále
přichází v úvahu žádost rodiče nebo jiné osoby odpovědné
za výchovu dítěte o umístění dítěte v zařízení a
žádost samotného dítěte o poskytnutí pomoci (viz § 8 odst. 1
zákona). V situacích předvídaných v § 15 zákona, kdy se
dítě ocitne bez přiměřené péče, je třeba počítat i
s případnou žádostí obecního úřadu nebo obecního úřadu
obce s rozšířenou působností. Umístění dítěte
v zařízení však v těchto případech musí být
potvrzeno následným souhlasem rodiče nebo jiné osoby odpovědné
za výchovu a jestliže se nepodaří tento souhlas opatřit, bude
moci dítě v zařízení setrvat pouze na základě předběžného
opatření soudu.
Vzhledem
ke specifickým potřebám dětí mladších jednoho roku se navrhuje
stanovit, že těmto dětem lze v zařízení péči poskytovat
jen za určitých podmínek. Nespornou skutečností je, že se
v těchto případech jedná o období života dítěte, které
je jedno z nejrizikovějších a proto zásadní podmínkou
takové péče je zdravotní stav dítěte umožňující pobyt
v takovém zařízení. Dále musí jít o zařízení, která
budou mít pověření k zajišťování péče o děti mladší
jednoho roku. V této souvislosti bude třeba přihlížet na
způsobilost osob pečovat o děti mladší jednoho roku a prostorové
a technické podmínky takového zařízení, které budou předmětem
posouzení zdravotního rady příslušného krajského úřadu.
Z charakteru
zařízení přirozeně vyplývá požadavek na jeho nepřetržitý
provoz, což znamená, že zařízení musí být schopno poskytovat
své služby a přijímat ohrožené děti v kteroukoliv denní
i noční hodinu. Dále se zpřesňují požadavky na rozsah
poskytované péče. Povinností zařízení je nejen zajišťovat
uspokojování základních životních potřeb dítěte, včetně
ubytování, ale také zajišťovat poradenskou a terapeutickou péči,
vytvářet podmínky pro zájmovou činnost v rámci využívání
volného času dětí nebo poskytovat dítěti potřebnou pomoc
v souvislosti s jeho školní docházkou. Pro potřeby
poskytování odborné péče dítěti musí být v zařízení
k dispozici sociální pracovník a také psycholog. Důležitou
povinností je vedení evidence dětí umístěných v zařízení
a vedení dokumentace o všech dětech, které se v zařízení
nacházejí nebo nacházely, a to jak pro potřeby práce s dětmi,
tak pro potřeby kontroly provozu zařízení.
Orgán
sociálně-právní ochrany bude průběžně sledovat vývoj dětí,
které byly do zařízení umístěny rozhodnutím soudu a
vyhodnocovat, zda trvají důvody pro pobyt dětí v zařízení.
K tomu účelu se zaměstnancům orgánu sociálně-právní
ochrany ukládá povinnost navštěvovat tyto děti v zařízení,
a to podle potřeby vycházející z okolností každého
jednotlivého případu.
Propouštění
dětí, které byly do zařízení umístěny předběžným
opatřením soudu nebo jiným rozhodnutím soudu o svěření dítěte
do péče zařízení, na návštěvy u rodičů nebo jiných
fyzických osob se podřizuje stejnému režimu jako propouštění
dětí umístěných v jiném ústavním zařízení. To
znamená, že musí být splněny veškeré podmínky podle § 30
zákona, z nichž prvořadou je vydání předchozího písemného
souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností.
Vzhledem
k možnosti dlouhodobějšího pobytu dítěte v zařízení
se stanovuje povinnost rodičů nebo jiných osob odpovědných za
výchovu dítěte podílet se na úhradě nákladů spojených
s pobytem dítěte.
Půjde-li
o děti umístěné do uvedeného zařízení na základě žádosti
zákonného zástupce dítěte, bude způsob a výše úhrady
příspěvku sjednána dohodou, přičemž sjednaná částka nesmí
přesáhnout výši příspěvku uvedenou v § 42c. V případech,
že bylo dítě umístěno v uvedeném zařízení na základě
rozhodnutí soudu nebo na základě žádosti obecního úřadu obce
s rozšířenou působností, bude o výši příspěvku na
úhradu pobytu a péče o dítě rozhodovat obecní úřad obce
s rozšířenou působností (§ 42b).
K bodům 82 až 88
Nově se stanoví nejvýše přípustný počet
dětí, u nichž může být vykonávána pěstounská péče
v zařízení, neboť poznatky teorie i praxe ukazují, že
nejvyšší akceptovatelný počet dětí v pěstounské péči
se pohybuje mezi 4 až 8 dětmi. Proto se navrhuje stanovit, že
v zařízení může současně pobývat nejvýše 6 dětí,
přičemž do tohoto počtu se započítávají jak děti svěřené
do pěstounské péče, tak i vlastní děti pěstounů. Počet šesti
dětí může být překročen pouze v situaci, kdy je do
zařízení nově přijímána jedna sourozenecká skupina dětí.
Důvodem této úpravy je skutečnost, že péče o děti
v pěstounské péči v těchto zařízeních je z hlediska
výchovy značně náročná (často jsou zde v pěstounské
péči zdravotně handicapované děti, děti s výchovnými
problémy apod.) a velký počet dětí svěřených do pěstounské
péče jednomu pěstounovi má pak dopad na kvalitu této péče.
S ohledem na náročnost pěstounské péče
v uvedených zařízeních se upřesňují a zpřísňují
podmínky, za nichž lze pěstounskou péči vykonávat (prokazování
odborné způsobilosti, dohled nad dodržováním podmínek
v zařízeních pro výkon pěstounské péče).
Určitá doplnění se týkají i úpravy
povinností zřizovatele zařízení pro výkon pěstounské péče
týkající se pobytu dalších osob v tomto zařízení kromě
pěstouna a dětí v pěstounské péči.
Dochází také ke zvýšení odměny pěstouna,
a to s přihlédnutím k úrovni minimální mzdy.
K bodům 89 až 91
Návrhem
se vymezuje, co se rozumí činností uvedenou v § 48 odst. 2
písm. b) zákona, k jejímuž výkonu mohou být fyzické a
právnické osoby pověřeny. Jedná se o činnost spočívající
v ochraně dětí před sociálně patologickými jevy, tedy o
činnost upravenou v ustanovení § 31 a § 32 zákona. Nově
se vymezuje také činnost pověřených osob zahrnující kontakt
se zájemci o osvojení dítěte nebo o svěření dítěte do
pěstounské péče. Předpokládá se, že pověřená osoba má
osoby vhodné stát se osvojiteli či pěstouny oznamovat obecnímu
úřadu obce s rozšířenou působností, ale řízení ve věci
zprostředkování náhradní rodinné péče lze přitom zahájit
pouze na žádost zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči.
Podle nové úpravy bude pověřeným osobám vedle vyhledávání
osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny svěřeno rovněž
poradenství pro zájemce o osvojení či pěstounskou péči a pro
osvojitele a pěstouny. V rámci poradenské pomoci pro
potenciální osvojitele a pěstouny jim pověřené osoby budou
poskytovat informace o zákonných podmínkách osvojení a
pěstounské péče, o pravidlech zprostředkování náhradní
rodinné péče, o tom, na který orgán sociálně-právní ochrany
se mají zájemci o zprostředkování obrátit a jaké doklady
mají předložit a podobně. Poradenská péče zajišťovaná
pověřenými osobami nebude omezena pouze na budoucí osvojitele a
pěstouny, ale bude zahrnovat rovněž pomoc osvojitelům a
pěstounům.
K bodům 92 až 102
Je
nutné specifikovat podmínky požadované pro vydání pověření,
zejména je třeba zajistit, aby pověřené osoby, respektive
fyzické osoby pracující pro pověřené osoby, byly pro
poskytování sociálně-právní ochrany odborně způsobilé. Podle
dosavadní úpravy má pověřování z tohoto hlediska spíše
formální charakter. Zpřesnění podmínek pro vydání pověření
je v souladu s požadavkem čl. 3 odst. 3 Úmluvy o právech
dítěte na stanovení odpovídajících standardů pro instituce,
služby a zařízení odpovědné za péči a ochranu dětí.
Sociálně-právní ochrana dětí je přitom
souborem činností, pro jejichž kvalitní a zodpovědný výkon je
bezpodmínečně nutná určitá kvalifikace. Z tohoto důvodu
byly upřesněny kvalifikační předpoklady, jež budou pro řádný
výkon sociálně-právní ochrany vyžadovány. Zpřesnění těchto
požadavků zajistí určitý kvalitativní standard poskytované
sociálně-právní ochrany a odstraní riziko poskytnutí
nekvalifikované péče, což je nepochybně v zájmu dětí.
Důraz je kladen nejen na nabytí potřebných teoretických
znalostí, ale zejména též na zkušenosti získané praktickým
výkonem příslušných činností. Vyžadování odpovídající
kvalifikace u zaměstnanců pověřených osob koresponduje se
skutečností, že také pracovníci orgánů sociálně-právní
ochrany jsou povinni prokazovat zvláštní odbornou způsobilost
v souladu se zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících
územních samosprávných celků.
Požadavek na vytvoření potřebných
materiálních a technických podmínek pro poskytování
sociálně-právní ochrany upravený v § 49 odst. 2 písm. f)
zákona, se doplňuje v tom smyslu, že žadatel o vydání
pověření je v rámci tohoto požadavku povinen předložit
výroční zprávu o činnosti a hospodaření. Jestliže by
žadatel nemohl vyhovět požadavku na předložení výroční
zprávy, bude povinen předložit jiný dokument charakterizující
jeho činnost a zásady hospodaření.
Jako nový požadavek se navrhuje zakotvit také
povinnost orgánu rozhodujícího o vydání pověření vyžádat si
vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností,
v jehož obvodu má žadatel trvalý pobyt nebo sídlo, nebo
v jehož obvodu realizuje svou činnost. Právě tento obecní
úřad může mít k dispozici řadu důležitých poznatků
vztahujících se k žadateli a k jeho dosavadní činnosti.
Upřesňuje se dosavadní úprava pokud jde o
případy, kdy je proti žadateli o pověření k výkonu
sociálně-právní ochrany, popř. jiné osobě, která by měla
sociálně-právní ochranu vykonávat, zahájeno trestní stíhání.
K upřesnění také dochází v tom směru, že v případě
pověření ke zřízení a provozování zařízení
sociálně-právní ochrany, bude pověření vydáno vždy ve vztahu
ke konkrétnímu zařízení, nikoliv obecně ke zřizování blíže
nespecifikovaného počtu zařízení určitého typu. Orgán
rozhodující o vydání pověření by měl vždy přesně vědět,
k jakému zařízení se pověření vydává a v závislosti
na podmínkách provozování každého jednotlivého zařízení pak
posoudit žádost o pověření.
K bodům 103 až 105
Upřesňují se podmínky, za nichž může dojít
k odnětí pověření, a to zejména v souvislosti s novou
právní úpravou správních deliktů a vymezení podmínek, za
nichž lze pověření k výkonu sociálně-právní ochrany
vydat.
K bodům 106 až 117
V návaznosti na poznatky praxe týkající
se nedostatků ve vzájemné informovanosti mezi orgány
sociálně-právní ochrany a dalšími subjekty se doplňuje
dosavadní úprava o povinnosti sdělovat si navzájem potřebné
informace. Dále dochází k upřesnění možnosti nahlížení
do spisů a v otázce pořizování si výpisů a kopií
z těchto spisů, a to v případech, kdy se nejedná o
části spisu související s určitým správním řízením.
Pokud bude rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte
nahlížet do těch částí spisové dokumentace, které se týkají
určitého správního řízení, bude se nahlížení do spisu řídit
právní úpravou správního řádu. Nově přijatá právní úprav
správního řádu přitom upravuje právo účastníka řízení
požadovat pořízení kopie spisu nebo jeho části. Dále se
upravuje v určitém směru také povinnost zachovávat
mlčenlivost a stanoví se doba, po kterou je třeba údaje obsažené
ve spisové dokumentaci uchovávat.
Zákon o sociálně-právní ochraně dětí
stanoví rodičům povinnost na výzvu orgánu sociálně-právní
ochrany jednat s tímto orgánem, předávat potřebné listiny,
doklady a poskytovat nezbytné informace. Pokud rodič tyto
povinnosti neplní, bude mu možno uložit pořádkovou pokutu.
K bodu 118
Zákon v § 58 odst. 3 stanoví, že se
sociálně-právní ochrana poskytuje bezplatně, a to s výjimkou
pobytu dítěte ve výchovně rekreačním táboře a správě jmění
dítěte. Vzhledem k charakteru zařízení pro děti vyžadující
okamžitou pomoc a zakotvení poskytování úhrad za pobyt v těchto
zařízeních se doplňuje uvedené ustanovení v tom směru, že
tato forma sociálně-právní ochrany není bezplatná.
K bodu 119
Nově § 59 až § 59l vymezují jednotlivé
skutkové podstaty přestupků a správních deliktů v oblasti
sociálně-právní ochrany dětí s rozlišením podle
subjektů, které spáchaly přestupek nebo správní delikt. Sankcí
za spáchání přestupku nebo správního deliktu je uložení
pokuty, jejíž výše je diferencovaná podle závažnosti důsledků
porušování jednotlivých povinností stanovených fyzickým osobám
nebo právnickým osobám. O přestupcích a správních deliktech
bude v prvním stupni rozhodovat orgán sociálně-právní
ochrany, který o splnění povinností vyplývajících ze zákona
jednal, rozhodoval ve věcech sociálně-právní ochrany, uložil
povinnosti, je příslušný k přijetí oznámení, a to tak,
jak se konkrétně v § 59l odst. 5 uvádí.
K bodům 120 až 133
V návaznosti na navrhované změny zákona
i poznatky z jeho praktického provádění se upravují některé
otázky místní příslušnosti orgánů provádějících
sociálně-právní ochranu, řízení v této oblasti, zejména
pokud jde o vymezení účastníka řízení, dožádání a zahájení
řízení.
K čl. II
Pro osoby, jimž bylo vydáno pověření
k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, stanoví
navrhovaná úprava nově splnění a prokazování některých
skutečností, zejména splnění požadavku odborné způsobilosti a
oznámení místa, v němž sociálně-právní ochranu
vykonávají. Přechodné ustanovení určuje, v jakém termínu
musí tyto pověřené osoby nově stanovené podmínky splnit a
také, v jaké termínu je příslušný orgán sociálně-právní
ochrany povinen rozhodnout, zda oprávněná osoba nové podmínky
splnila a je proto oprávněn nadále sociálně-právní ochranu
poskytovat, popřípadě kdy pověření vydané před 1. červencem
2005 pozbývá platnost (body 1 až 3).
V případě, že došlo od vydání
rozhodnutí o pověření k výkonu sociálně-právní ochrany
ke změně místní příslušnosti krajského úřadu, stanoví
přechodné ustanovení, že příslušný k novému posouzení
a rozhodnutí o vydání pověření bude nově příslušný krajský
úřad (bod 4).
Přechodné ustanovení stanoví také postup
v případech, kdy bylo sice o vydání pověření požádáno,
ale před 1. červencem 2005 nebylo o něm pravomocně rozhodnuto
(bod 5).
Stejný postup, jaký se uvádí v bodech 1
až 5, kdy je příslušný k rozhodnutí krajský úřad, se
vztahuje i na postup komise pro sociálně-právní ochranu dětí,
je-li k vydání pověření příslušná tato komise (bod 6).
V bodu 7 se určuje datum, od kdy vzniká
nově stanovená povinnost úhrady příspěvku na úhradu potřeb
dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
Přitom se s ohledem na nutnost zjišťování celé řady údajů
potřebných pro stanovení této úhrady odkládá povinnost hradit
tento příspěvek tři měsíce po účinnosti této právní
úpravy.
Od 1. července 2005 se omezuje počet dětí
v zařízeních pro výkon pěstounské péče. Přechodné
ustanovení v bodu 8 upravuje jakým způsobem bude postupováno
v případech, kdy je v uvedeném zařízení větší
počet dětí.
V bodech 9 a 10 se upravuje postup při
zprostředkování pěstounské péče nebo osvojení v případech,
kdy nebylo před 1. červencem 2005 o žádosti o zařazení do
evidence žadatelů pravomocně rozhodnuto nebo kdy příprava
fyzických osob vhodných stát se osvojili nebo pěstouny k přijetí
dítěte do rodiny nebyla před uvedeným datem ukončena.
V bodu 11 se stanoví počátek běhu lhůty
pro návštěvu rodiče dítěte, které bylo přijato do ústavního
zařízení před účinností nové právní úpravy.
K čl. III
Vzhledem k rozsahu navrhovaných změn
zapracovává se do návrhu zmocnění k vyhlášení úplného
znění právního předpisu.
K části druhé
K čl. IV
K bodu 1
Dosavadní systém náhradní péče o dítě se
doplňuje o možnost svěření dítěte do pěstounské péče na
přechodnou dobu, jako alternativu k péči ústavní. Stávající
pojetí svěření dítěte do náhradní rodinné péče je dnes
chápáno jako výchovné opatření dlouhodobějšího charakteru,
k němuž by se mělo přistoupit až po vyjasnění všech
právních skutečností. Proto je třeba doplnit možnost svěření
dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu, která by předem
byla vždy vymezena tím, že se nebude jednat o péči trvale
nahrazující péči rodičů.
Umístění dítěte do této péče by mělo být
vázáno na předpoklad návratu dítěte zpět do péče svých
rodičů nebo širší rodiny, nebo svěření do péče náhradních
rodičů.
Zásadním předpokladem svěření dítěte do
této péče by měl být v prvé řadě jeho zdravotní stav,
který nevyžaduje poskytování speciální péče a dále zvláštní
odborné předpoklady vybraných pěstounů pro výkon této formy
pěstounské péče.
Navrhuje se proto doplnit rovněž zákon o
rodině v tom smyslu, aby bylo možné za stanovených podmínek
svěřit dítě do pěstounské péče po přechodnou dobu (tedy
nikoli do péče předadopční), a to do doby, než rodič bude moci
opět převzít péči o dítě nebo než se vyřeší situace dítěte
jiným vhodným způsobem.
Hlavním úkolem těchto pěstounů bude
samozřejmě péče o osobu dítěte, avšak vedle toho by měli ve
spojení s orgánem sociálně-právní ochrany dětí a rodiči
přispívat k vytvoření podmínek umožňujících návrat
dítěte do původní rodiny nebo jeho přechod do rodiny náhradní.
K bodu 2
Závažnost svěření dítěte do pěstounské
péče na přechodnou dobu se projevuje také v tom, že se
ukládá soudu povinnost pravidelně přezkoumat, zda trvají důvody
pro výkon takové pěstounské péče, a to v období každých
tří měsíců. Odpadnou-li důvody pro trvání pěstounské péče
na přechodnou dobu soud je také vždy povinen rozhodnout o výchově
dítěte.
K bodům 3 až 5
Podle navrhované novely zákona o
sociálně-právní ochraně dětí (čl. I) může být dítě
v péči zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a
to ať už na základě rozhodnutí soudu nebo na základě žádosti
zákonných zástupců dítěte, jen jsou-li splněny podmínky pro
poskytování péče těmto dětem, podle zákona o sociálně-právní
ochraně dětí (čl. I bod 7a). V návaznosti na tuto úpravu
se doplňuje i zákon o rodině.
K části třetí
K čl. V
K bodům 1 a 2
Navrhovaná možnost svěření dítěte do
pěstounské péče po přechodnou dobu, a to i krátce po jeho
narození, může být efektivní, jen jestliže svěření bude
provedeno neprodleně. Proto přichází v úvahu provést
svěření dítěte na základě předběžného opatření. V tomto
směru se navrhuje změna občanského soudního řádu, včetně
stanovení povinnosti soudu, že vždy po uplynutí doby tří měsíců
od vykonatelnosti předběžného opatření musí rozhodnout ve věci
trvání předběžného opatření a o jeho prodloužení.
K části čtvrté
K čl. VI
Předloženou novelou zákona o sociálně-právní
ochraně dětí se komplexně nově upravuje také správní trestání
v této oblasti. Vzhledem k tomu, že dosud některé
přestupky na úseku sociálně-právní ochrany dětí jsou upraveny
v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů, je nezbytné provést úpravu tohoto zákona
tak, že se uvedené přestupky ze zákona o přestupcích vypouští
tak, aby nebyla právní úprava přestupků duplicitní.
K části páté
K čl. VII
Účinnost se navrhuje k 1. červenci 2005.
V Praze dne 18. května 2005
předseda vlády
ministr práce a sociálních věcí