Důvodová zpráva

„Příloha č. 3 k zákonu č. 111/1998 Sb.

Seznam oblastí vzdělávání

1. Architektura a urbanismus

2. Bezpečnostní obory

3. Biologie a ekologie

4. Dopravní a přepravní služby

5. Ekonomické obory

6. Elektrotechnika

7. Energetika

8. Farmacie

9. Filologie

10. Filozofie, religionistika a teologie

11. Fyzika

12. Historické vědy

13. Chemie

14. Informační technologie, kybernetika a informatika

15. Lesnictví

16. Matematika a statistika

17. Mediální studia

18. Neučitelská pedagogika

19. Politické vědy

20. Potravinářství

21. Právo

22. Psychologie

23. Sociální práce

24. Sociologie

25. Stavebnictví

26. Strojírenství a materiály

27. Tělesná výchova a sport; kinantropologie

28. Těžba a zpracování nerostných surovin 29. Učitelství

30. Umění

31. Vědy o umění a kultuře

32. Vědy o Zemi

33. Veterinární lékařství, veterinární hygiena

34. Všeobecné lékařství a zubní lékařství

35. Zdravotnické obory

36. Zemědělství“.

Čl. II

Přechodná ustanovení

1. Vnitřní předpisy upravené podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, předloží vysoká škola příslušnému ministerstvu k registraci nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Do uplynutí 1 roku ode dne nabytí účinnosti zákona upravujícího zápis statusu veřejné prospěšnosti právnické osoby do veřejného rejstříku se pro účely zákona o vysokých školách za veřejně prospěšnou právnickou osobu považuje obecně prospěšná společnost i v případě, že neprokázala status veřejné prospěšnosti.

3. Je-li na vysoké škole zřízeno pracovní místo akademického pracovníka, který je zařazen jako docent, může je zastávat i osoba, která byla v době do 30. června 1990 jmenována docentem bez habilitačního řízení.

4. Je-li na vysoké škole zřízeno pracovní místo akademického pracovníka, který je zařazen jako profesor, může je zastávat i osoba, která byla v době do 30. června 1990 jmenována profesorem bez řízení ke jmenování profesorem, pokud jí nebyl tento titul odňat; v případě této osoby se rovněž nevyžaduje předchozí habilitace.

5. Tituly „docent“ a „profesor“, získané ve Slovenské republice v době od 1. ledna 1993 do skončení platnosti Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice, podepsané v Praze dne 23. března 2001, se považují za rovnocenné s tituly „docent“ a „profesor“, získanými v uvedené době v České republice.

6. Akreditované studijní programy, které uskutečňují vysoké školy podle dosavadních právních předpisů k poslednímu dni přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají studijními programy akreditovanými podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a jsou akreditovány na stanovenou dobu, nejméně však na dobu 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; po tuto dobu zůstává zachováno i dosavadní členění těchto studijních programů na studijní obory. Opatření přijatá na základě § 85 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají ve vztahu k uvedeným studijním programům zachována; při jejich případném rušení nebo při stanovování opatření Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství se přiměřeně použijí ustanovení § 83c a § 86 odst. 2 a 9 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Po dni nabytí účinnosti tohoto zákona však nelze žádat o akreditaci rozšíření uvedeného studijního programu o nový studijní obor ani rozšířit uvedený studijní program uskutečňovaný vysokou školou v rámci oblasti vzdělávání, pro kterou má vysoká škola institucionální akreditaci podle § 81a a 81b zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, o nový studijní obor.

7. Stanoví-li dosavadní právní předpisy, upravující odbornou způsobilost pro výkon povolání nebo činnosti, požadavky týkající se studia nebo absolvování studia určitého studijního oboru nebo určitého studijního oboru určitého studijního programu, považují se tyto požadavky za splněné, i pokud odpovídající studium bylo uskutečňováno nebo absolvováno v rámci příslušného nového studijního programu akreditovaného nebo uskutečňovaného podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nečleněného na studijní obory.

8. Oprávnění vysoké školy nebo její součásti konat habilitační řízení nebo řízení ke jmenování profesorem podle dosavadních právních předpisů, které měla vysoká škola k poslednímu dni přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stává oprávněním konat habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem akreditovaným podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to na stanovenou dobu, nejméně však na dobu 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Opatření přijatá na základě § 85 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachována.

9. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zprovozní registr vysokých škol a uskutečňovaných studijních programů a registr řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace do 1. ledna 2017.

10. Ustanovení § 72 odst. 16 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nevztahuje na habilitační řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

11. Ustanovení § 74 odst. 10 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nevztahuje na řízení ke jmenování profesorem zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. Správní řízení ve věcech akreditací nebo státního souhlasu, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

13. Jmenování předsedy, místopředsedů a dalších členů Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství na funkční období počínající nejdříve dnem nabytí účinnosti tohoto zákona je možno v souladu s postupy uvedenými v zákoně č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, uskutečnit i přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdříve však po dni 30. června 2015.

14. Při prvním jmenování členů Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství určí vláda z řad osob navržených pro šestileté funkční období jména pěti členů s výjimkou předsedy Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství, jejichž funkční období skončí po 2 letech, a pěti členů s výjimkou předsedy Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství, jejichž funkční období skončí po 4 letech.

15. Za funkční období člena Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství se pro účely § 83b odst. 2 věty druhé zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje i funkční období člena Akreditační komise, jmenovaného podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

16. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy upraví dosavadní registr docentů a profesorů zaměstnaných na veřejných a soukromých vysokých školách podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

17. Ustanovení § 90a zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nevztahuje na řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

18. Pokud zahraniční vysoká škola nebo tuzemská právnická osoba poskytovala na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu již v den nabytí účinnosti tohoto zákona, uvede svoji činnost do souladu s § 93a až 93i zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, do 13 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

19. Název veřejné vysoké školy „Univerzita Karlova v Praze“ se nahrazuje názvem „Univerzita Karlova“. Název veřejné vysoké školy „Ostravská univerzita v Ostravě“ se nahrazuje názvem „Ostravská univerzita“.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

Čl. III

V § 85 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 189/2006 Sb. a zákona č. 152/2007 Sb., se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena g) a h), která znějí:

„g) doba studia na zahraničních vysokých školách, uskutečňovaného na území České republiky, rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o tom, že uvedené studium je pro účely důchodového pojištění postaveno na roveň studia na vysokých školách v České republice,

h) doba studia ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy, uskutečňovaném na území České republiky tuzemskou právnickou osobou na základě její dohody s danou zahraniční vysokou školou, rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o tom, že uvedené studium je pro účely důchodového pojištění postaveno na roveň studia na vysokých školách v České republice.“.

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o státní sociální podpoře

Čl. IV

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb., zákona č. 132/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 158/1998 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 125/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 315/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 204/2005 Sb., zákona č. 218/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 414/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 346/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 366/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 331/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákon č. 401/2012 Sb., zákona č. 48/2013 Sb., zákona č. 267/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 306/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 252/2014 Sb. a zákona č. 253/2014 Sb., se mění takto:

1. V § 12 odst. 1 se za písmeno c) vkládají nová písmena d) a e), která včetně poznámky pod čarou č. 70 znějí:

70)

„d) studium na zahraniční vysoké škole, uskutečňované na území České republiky, pokud je podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro účely státní sociální podpory postaveno na roveň studia na vysokých školách v České republice;

zahraniční vysokou školou se pro účely tohoto zákona rozumí právnická osoba ustavená podle právních předpisů cizího státu, která je v tomto cizím státě, podle jehož právních předpisů byla ustavena (dále jen „domovský stát“) součástí vysokoškolského vzdělávacího systému daného domovského státu a která v tomto domovském státě poskytuje vzdělávání, jehož absolvováním se v tomto domovském státě podle jeho právních předpisů získává vysokoškolské vzdělání,

e) studium ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy, uskutečňovaném na území České republiky tuzemskou právnickou osobou na základě její dohody s danou zahraniční vysokou školou, pokud je podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro účely státní sociální podpory postaveno na roveň studia na vysokých školách v České republice,

______

70) § 93a zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.“.

Dosavadní písmena d) až g) se označují jako písmena f) až i).

2. V § 15 odst. 1 větě první a druhé a v § 15 odst. 5 a 7 se slova „písm. d)“ nahrazují slovy „písm. f)“.

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona o důchodovém pojištění

Čl. V

V § 21 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 267/2013 Sb. a zákona č. 344/2013 Sb., písmeno a) včetně poznámek pod čarou č. 21 a 46 zní:

„a) studium na středních nebo vyšších odborných školách (dále jen „střední škola“) a

21)

vysokých školách v České republice,s výjimkou dálkového, distančního, večerního a kombinovaného studia, je-li dítě v době takového studia výdělečně činno alespoň v rozsahu uvedeném v § 27 nebo pobírá-li podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, a studia po dobu výkonu vojenské základní (náhradní) služby, civilní služby nebo za trvání služebního poměru příslušníků ozbrojených sil; za studium na středních a vysokých školách v České republice se považuje také

1. studium na středních a vysokých školách v cizině, pokud je podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro účely důchodového pojištění postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice,

46)

2. studium na zahraničních vysokých školách, uskutečňované na území České republiky, pokud je podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro účely důchodového pojištění postaveno na roveň studia na vysokých školách v České republice; zahraniční vysokou školou se pro účely tohoto zákona rozumí právnická osoba ustavená podle právních předpisů cizího státu, která je v daném cizím státě, podle jehož právních předpisů byla ustavena (dále jen „domovský stát“) součástí vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu a která v domovském státě poskytuje vzdělávání, jehož absolvováním se v domovském státě podle jeho právních předpisů získává vysokoškolské vzdělání,

3. studium ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy, uskutečňovaném na území České republiky tuzemskou právnickou osobou na základě její dohody s danou zahraniční vysokou školou, pokud je podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro účely důchodového pojištění postaveno na roveň studia na vysokých školách v České republice,

_____

21) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 46) § 93a zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.“.

ČÁST PÁTÁ

Změna zákona o zaměstnanosti

Čl. VI

V § 25 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 382/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 č. Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 401/2012 Sb. a zákona č. 303/2013 Sb., se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno t), které zní:

„t) předsedou nebo místopředsedou Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství.“.

ČÁST ŠESTÁ

Změna zákona o správních poplatcích

Čl. VII

Příloha k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 , zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 149/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 105/2011 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 134/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 249/2011 Sb., zákona č. 255/2011 Sb., zákona č. 262/2011 Sb., zákona č. 300/2011 Sb., zákona č. 308/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 344/2011 Sb., zákona č. 349/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 37/2012 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 119/2012 Sb., zákona č. 169/2012 Sb., zákona č. 4172/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 221/2012 Sb., zákona č. 225/2012 Sb., zákona č. 274/2012 Sb., zákona č. 350/2012 Sb., zákona č. 359/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 428/2012 Sb., zákona č. 50/2013, zákona č. 69/2013 Sb., zákona č. 102/2013 Sb., zákona č. 170/2013 Sb., zákona č. 185/2013 Sb., zákona č. 186/2013 Sb., zákona č. 232/2013 Sb., zákona č. 239/2013Sb., zákona č. 313/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 127/2014 Sb., zákona č. 187/2014 Sb., zákona č. 249/2014 Sb., zákona č. 257/2014 Sb., zákona č. 259/2014 Sb., zákona č. 264/2014 Sb., zákona č. 268/2014 Sb. a zákona č. 331/2014 Sb., se mění takto:

1. V položce 5 se doplňuje písmeno c), které zní:

„c) Ověření podpisu nebo otisku razítka na vysokoškolském diplomu a dodatku k diplomu nebo obdobném dokladu, vydaném vysokou školou v České republice, za účelem použití daného dokladu v

zahraničí Kč 100

za každý podpis nebo otisk razítka“.

2. Na konci položky 5 se doplňují slova „Poznámka: Poplatek podle písmene c) této položky vybírá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra.“

3. V položce 22 písmenu e) se částka „Kč 25 000“ nahrazuje částkou „Kč 100 000“.

4. V položce 22 písmeno l) včetně poznámky pod čarou č. 26c zní:

„l) Přijetí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a dokladu o zahraničním vysokoškolském vzdělání podle zákona

26c)

o vysokých školáchMinisterstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem vnitra nebo Ministerstvem obrany Kč 3000

_____

26c) § 89 až 90a a § 95 odst. 9 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.“.

5. V položce 22 se doplňují písmena r) až u), která včetně poznámek pod čarou č. 26d až 26g znějí:

„r) Přijetí žádosti o udělení tuzemského povolení podle zákona o vysokých

26d)

školáchk poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky Kč 100 000

s) Přijetí žádosti o rozšíření tuzemského povolení podle zákona o vysokých

26e)

školáchk poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky Kč 50 000

t) Přijetí žádosti o udělení tuzemského oprávnění podle zákona o vysokých

26f)

školáchk poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky Kč 100 000

u) Přijetí žádosti o rozšíření tuzemského oprávnění podle zákona o vysokých

26g)

školáchk poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky Kč 50 000 _____

26d) § 93a odst. 3 a § 93f zákona č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 26e) § 93f odst. 9 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 26f) § 93a odst. 5 a § 93h zákona č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 26g) § 93h odst. 9 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.

Čl. VIII

Přechodné ustanovení

Pro poplatkové povinnosti u správního poplatku podle položek 5 a 22 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související, se použije zákon č. 634/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST SEDMÁ

Změna zákona o veřejných výzkumných institucích

Čl. IX

Zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění zákona č. 533/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 110/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 427/2010 Sb. a zákona č. 396/2012 Sb., se mění takto:

1. V § 11 odst. 2, 4 a 6 a § 12 odst. 1 se slova „s předchozím souhlasem“ nahrazují slovy „po projednání s radou instituce“.

2. V § 16 odstavec 3 zní:

„(3) Funkce ředitele není slučitelná s funkcí člena dozorčí rady a funkcí člena rady instituce téže veřejné výzkumné instituce a funkce člena rady instituce není slučitelná s funkcí člena dozorčí rady téže veřejné výzkumné instituce.“.

3. V § 17 odst. 1 písm. e) se slova „radou instituce“ nahrazují slovy „dozorčí radou“.

4. V § 17 odst. 1 písmeno g) zní:

„g) předkládá dozorčí radě návrhy, které se týkají rozpočtu veřejné výzkumné instituce a jeho změn,“.

5. V § 17 odst. 1 se za písmeno g) vkládá nové písmeno h), které zní:

„h) předkládá radě instituce návrhy vnitřních předpisů veřejné výzkumné instituce, s výjimkou jednacího řádu dozorčí rady, a jejich změn,“.

Dosavadní písmena h) a i) se označují jako písmena i) a j).

6. V § 17 odst. 2 se na konci textu věty první doplňují slova „ , kterého se účastní i zástupce zřizovatele“.

7. V § 17 odst. 2 se za větu první vkládá věta „Výběrové řízení je rada instituce povinna zahájit nejpozději do 1 měsíce od okamžiku, kdy nastane jedna ze skutečností podle odstavce 10.“.

8. V § 17 odst. 2 větě čtvrté se za slova „Rada instituce vyhlásí“ vkládají slova „pak neprodleně“.

9. V § 17 odst. 2 větě páté se slova „se souhlasem rady instituce“ zrušují.

10. V § 17 odstavec 8 zní:

„(8) Ředitel je oprávněn účastnit se zasedání rady instituce bez hlasovacího práva.“.

11. V § 17 se doplňuje odstavec 10, který zní:

„(10) Výkon funkce ředitele zanikne

a) uplynutím funkčního období,

b) odstoupením,

c) odvoláním, nebo

d) smrtí.“.

12. V § 18 odst. 2 písmeno c) zní:

„c) vyjadřuje se k návrhu rozpočtu veřejné výzkumné instituce a ke způsobu jejího hospodaření,“.

13. V § 18 odst. 2 písmeno e) zní:

„e) vyjadřuje se k návrhu výroční zprávy a rozhoduje o rozdělení zisku nebo úhradě ztráty,“.

14. V § 18 odst. 2 písmeno g) zní:

„g) projednává návrh rozhodnutí zřizovatele podle § 10 odstavce 2 písm. a) nebo b), popřípadě navrhuje zřizovateli zrušení veřejné výzkumné instituce s likvidací, její sloučení, splynutí nebo rozdělení, “.

15. V § 18 odst. 4 se před slovem „uživatelé“ slovo „a“ zrušuje a za slovo „výzkumu“ se vkládají slova „a zástupci zřizovatele veřejné výzkumné instituce“.

16. V § 18 odst. 5 větě čtvrté se za slova „zabývajících se výzkumem nebo vývojem,“ vkládají slova „zřizovatele veřejné výzkumné instituce,“.

17. V § 18 odst. 12 se věta poslední nahrazuje větou „Poté bude neprodleně ustavena nová rada instituce podle odstavců 4 a 5.“.

18. V § 19 odst. 1 písm. a) se za slova „dozorčí rady“ vkládají slova „, popřípadě i bez tohoto rozhodnutí, není-li dozorčí rada schopna plnit své funkce,“ a na konci textu se doplňují slova „; dozorčí rada dále poskytuje zřizovateli nezbytné informace o činnosti a hospodaření veřejné výzkumné instituce“.

19. V § 19 odst. 1 písmeno g) zní:

„g) schvaluje rozpočet veřejné výzkumné instituce a jeho změny a střednědobý výhled jejího financování,“.

20. V § 19 odst. 1 písmeno i) zní:

„i) schvaluje výroční zprávu a účetní závěrku,“.

21. V § 19 odst. 1 se na konci písmene l) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno m), které zní:

„m) určuje auditora pro účely ověření účetní závěrky.“.

22. V § 19 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:

„(6) Členství v dozorčí radě zanikne

a) uplynutím funkčního období,

b) odstoupením,

c) odvoláním, nebo

d) smrtí.“.

Dosavadní odstavce 6 až 8 se označují jako odstavce 7 až 9.

23. V § 28 odstavec 10 včetně poznámky pod čarou č. 26 zní:

26)

„(10) Zcizí-li veřejná výzkumná instituce majetek, je povinna sjednat cenuve výši,

která je v daném místě a čase obvyklá; při opakovaném pokusu o prodej lze kupní cenu přiměřeně snížit. Bezúplatně lze majetek zcizit pouze ve veřejném zájmu. _________

26)

§ 1 odst. 2 písm. a) a § 2 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.“.

24. V § 30 odst. 1 se slova „radou instituce“ nahrazují slovy „dozorčí radou“.

ČÁST OSMÁ

Změna zákona o státní službě

Čl. X

V § 2 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno l), které zní:

„l) předsedu, místopředsedy a další členy Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství a členy Přezkumné komise Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství.“.

ČÁST DEVÁTÁ

Zrušovací ustanovení

Čl. XI

Zrušuje se:

1. Vyhláška č. 42/1999 Sb., o obsahu žádosti o akreditaci studijního programu.

2. Vyhláška č. 312/2011 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva školství, mládeže a

tělovýchovy č. 42/1999 Sb., o obsahu žádosti o akreditaci studijního programu.

ČÁST DESÁTÁ

ÚČINNOST

Čl. XII

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. II bodů 13 až 15, která nabývají účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, je předkládán v souladu s bodem 3.6 Programového prohlášení vlády České republiky z února 2014, v němž se vláda zavázala

- vypracovat analýzu vysokoškolské legislativy a v návaznosti na to předložit návrh změn,

- garantovat bezplatné vysokoškolské vzdělání na veřejných a státních vysokých školách,

- nezavádět školné ani zápisné.

Plán legislativních prací vlády na zbytek roku 2014 ukládal Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) předložit vládě návrh novely zákona o

vysokých školách do konce září 2014. S ohledem na význam předkládaného návrhu novely a

jeho předpokládaný dopad do činnosti vysokých škol upřednostnil ministr školství, mládeže a tělovýchovy v zájmu kvality návrhu a jeho konsensuální povahy další nezbytná jednání o

návrhu a požádal předsedu vlády o posunutí termínu předložení návrhu vládě na 20. října 2014.

I. ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA O HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE

Předkládaný návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se týká následujících hlavních oblastí:

- Pravidla hodnocení kvality vysokých škol

- Akreditace studijních programů vysokých škol a institucionální akreditace

- Postavení a pravomoci Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství

- Pravidla působení zahraničních vysokých škol na území České republiky

- Řízení o vyslovení neplatnosti ve věci získání vysokoškolského vzdělání nebo kvalifikace

Obsah závěrečné zprávy: SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA 1. PRAVIDLA HODNOCENÍ KVALITY VYSOKÝCH ŠKOL

1.1 Varianty řešení a zhodnocení dopadů navrhovaných variant 1.2 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

2. AKREDITACE STUDIJNÍCH PROGRAMŮ VYSOKÝCH ŠKOL A INSTITUCIONÁLNÍ AKREDITACE

2.1 Varianty řešení a zhodnocení dopadů navrhovaných variant 2.2 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

3. POSTAVENÍ A PRAVOMOCI NÁRODNÍHO AKREDITAČNÍHO ÚŘADU PRO VYSOKÉ ŠKOLSTVÍ

3.1 Varianty řešení a zhodnocení dopadů navrhovaných variant 3.2 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

4. PRAVIDLA PŮSOBENÍ ZAHRANIČNÍCH VYSOKÝCH ŠKOL NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

4.1 Varianty řešení a hodnocení dopadů navrhovaných variant 4.2 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

5. ŘÍZENÍ O VYSLOVENÍ NEPLATNOSTI VE VĚCI ZÍSKÁNÍ VYSOKOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁNÍ NEBO KVALIFIKACE

5.1 Varianty řešení a hodnocení dopadů navrhovaných variant 5.1.1 Zvláštní právní úprava řízení o vyslovení neplatnosti 5.1.2 Právní důsledky odnětí akademického titulu a zrušení vysokoškolského diplomu 5.1.3 Okruh případů a řízení, v nichž je možno vést řízení o vyslovení neplatnosti 5.2 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

6. DALŠÍ TÉMATA NOVELY 7. IMPLEMENTACE, VYNUCOVÁNÍ A PŘEZKUM ÚČINNOSTI 8. DOTČENÉ SUBJEKTY 9. KONZULTACE 10. ZDROJE DAT 11. KONTAKTY NA ZPRACOVATELE RIA

Shrnutí závěrečné zprávy RIA

1. Název právního předpisu, pro účely kterého se RIA předkládá

Zákon, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Zpracovatel: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Předpokládaný termín nabytí účinnosti: první den čtvrtého kalendářního měsíce

následujícího po dni vyhlášení zákona; některá přechodná ustanovení, jejichž dřívější naplnění je potřeba k zavedení novely do praxe, budou účinná již od patnáctého dne po vyhlášení zákona.

Implementace práva EU: NE

2. Cíl návrhu zákona

- Zavést nový systém hodnocení kvality vysokých škol a provázat jej s činností Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství (dále jen „Akreditační úřad“).

- Úpravou nových pravidel akreditace studijních programů a zavedením systému institucionální akreditace zefektivnit akreditační mechanismy a umožnit vysokým školám efektivnější naplňování akademických svobod při zachování odpovídající úrovně dohledu státu nad kvalitou vysokoškolského vzdělávání.

- Vytvořit podmínky pro nezávislé odborné rozhodování o akreditacích – upravit postavení a kompetence Akreditačního úřadu a vymezit jeho vztahy k vládě a ministerstvu.

- Systematicky upravit podmínky pro výkon činnosti zahraničních vysokých škol a jejich poboček v České republice a provázat je s podmínkami pro přiznávání postavení studenta z hlediska právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení.

- Pozitivní právní úpravou se zřetelem k ochraně dobré víry a práva na spravedlivý proces regulovat podmínky řízení o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce a o vyslovení neplatnosti jmenování docentem.

- Napravit některé dílčí nedostatky právní úpravy, popřípadě doplnit právní úpravu na základě dosavadních praktických zkušeností, mj.:

- zavést registr uměleckých výstupů,

- zpoplatnit podání žádosti o uznání zahraničního dokladu o vysokoškolském vzdělání.

Novela zákona o vysokých školách sleduje dva základní cíle:

- naplnit požadavek programového prohlášení vlády (bod 3.6),

- promítnout společenské změny, které proběhly za více jak patnáctiletou působnost zákona, do jeho obsahu, tzn. uzpůsobit znění zákona aktuálním potřebám regulace vysokoškolské vzdělávací a tvůrčí činnosti. Oba výše uvedené cíle se v jistém slova smyslu prolínají, neboť požadavek programového prohlášení vyžaduje vypracovat analýzu vysokoškolské legislativy a v návaznosti na to předložit návrh změn.

Provedená analýza upozornila na řadu změn, které v průběhu uplynulých více jak patnácti let nastaly jak v národním měřítku, tak ve strukturách Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání (Boloňský proces).

V národním měřítku mezi klíčové faktory, které měly a mají vliv na regulaci vysokého školství, bezpochyby patří:

- prudký růst počtu vysokých škol, zejména v segmentu soukromých vysokých škol – v roce 2000 bylo na území České republiky 8 soukromých vysokých škol, v současné době jich zde působí již 44. Počet veřejných vysokých škol vzrostl ve stejném období z 24 na 26 (ze dvou vyšších odborných vysokých škol vznikly dvě nové veřejné vysoké školy v Českých Budějovicích a Jihlavě). Počet státních vysokých škol klesl ze 4 na dvě (došlo ke sloučení 3 vojenských škol),

- s ohledem na nízký podíl vysokoškolsky vzdělané populace ve srovnání se zeměmi EU a OECD došlo k nárůstu počtu vysokoškoláků přijímaných na vysoké školy - mezi lety 2000 a 2014 došlo k nárůstu nově přijatých studentů z 35 249 na 65 58, tedy o 86 procentních bodů. Podle dat OECD podíl vysokoškolsky vzdělaných v populaci (věk 25-

64) od roku 2000 do roku 2014 vzrostl z 10,96 procenta na 19,28 procenta,

- prakticky mimo jakoukoliv regulaci se dostal rozmach různorodosti studijních oborů, v současnosti je akreditováno cca 8829 studijních oborů ve 2700 studijních programech (k 30. 6. 2014),

- za prudkým kvantitativním rozmachem vysokého školství do jisté míry zaostávaly akreditační aktivity, které nemohly a nemohou u všech škol a oborů garantovat jejich vysokou kvalitu,

- image českého vysokého školství poškodila kauza plzeňských práv, i kauzy některých kombinovaných studijních programů realizovaných zejména pobočkami soukromých vysokých škol,

- dobré pověsti vysokého školství v ČR nepřidává ani nový fenomén působení poboček zahraničních vysokých škol, pro jejichž regulaci jsou v současné právní úpravě minimální možnosti,

- z posledních hodnotících zpráv OECD, které se týkají vývoje terciárního vzdělávání, vyplývají mnohem příznivější hodnocení ČR, pokud jde o podíl populace se sekundárním a terciárním vzděláváním, pokud jde o míru graduace, uplatnitelnosti na trhu práce, ve struktuře výdajů na vysokoškolské vzdělávání ze všech veřejných výdajů atd.

V mezinárodním měřítku nelze pominout řadu dokumentů, které byly přijaty v rámci kultivace a harmonizace Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání, zejména pak:

- Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (Boloňská deklarace z 19. června 1999 a navazující komuniké),

- Strategický rámec evropské spolupráce ve vzdělávání a odborné přípravě (ET 2020 – Education and Training 2020).

- Standardy a směrnice pro zajištění kvality v Evropském prostoru terciárního vzdělávání, European Association for Quality Assurance in Higher Education (pracovní verze 2014),

- High Level Group on the Modernisation of Higher Education: Report to the European Commission on Improving the Quality of Teaching and Learning in Europe’s Higher Education Institutions,

- Eurydice: Modernisation of Higher Education in Europe – Access, Retention and Employability 2014.

Novela také reaguje na tzv. country specific recommendations, které dostala Česká republika od Evropské komise a které byly rozpracovány v Národním programu reforem; pro oblast vysokého školství je to zejména problematika akreditací a posílení zabezpečování kvality v novele zákona o vysokých školách. Novela zákona je tzv. ex-ante kondicionalitou, kterou je třeba naplnit, aby Česká republika mohla čerpat finanční prostředky ze strukturálních fondů EU v programovacím období 2014-2020 pro oblast vysokého školství.

S vědomím jisté generalizace můžeme klíčové změny, které je třeba promítnout do zákona o vysokých školách, spatřovat v následujících bodech:

- přechod od kvantity ke kvalitě,

- změna postupů akreditace a její harmonizace v souladu s evropskými trendy,

- možnost odebírání neoprávněně přiznaných diplomů,

- regulace působení zahraničních subjektů působících v ČR v oblasti vysokoškolského vzdělávání (zejména poboček zahraničních vysokých škol).

- promítání dosavadních zkušeností (best practices) do zpřesnění současného znění řady ustanovení zákona o vysokých školách.

3. Agregované dopady návrhu zákona

3.1. Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: ANO

Vícenáklady, které souvisejí se zavedením nových institutů a agend, jako je Akreditační úřad, provoz registrů a agenda zahraničních vysokých škol, lze vyčíslit cca na 30,220 mil. Kč ročně.

Tyto finanční dopady novely budou pokryty v rámci schválených výdajových limitů kapitoly 333. 1. Finanční zajištění činnosti Akreditačního úřadu obnáší jednorázové náklady ve výši cca 8,5 mil. Kč a pravidelné roční náklady v průměrné výši cca 38 mil. Kč ročně, z toho osobní

náklady činí cca 28 mil. Kč.

Osobní náklady ve výši cca 28 mil. Kč ročně obnášejí následující položky:

- náklady na fungování Kanceláře Akreditačního úřadu – cca 8 mil. Kč ročně

(jedná se o 11 přepočtených úvazků, tzn. o 4 přepočtené úvazky, resp. přibližně o 2,9 mil. Kč více, než obnáší osobní náklady na dosavadní sekretariát Akreditační komise); zajištění těchto úvazků, včetně finančních nároků ve formě osobních nákladů na kancelář Akreditačního úřadu bude zajištěno v rámci stávajících limitů

regulace zaměstnanosti MŠMT a bez nutnosti navýšení rozpočtu kapitoly MŠMT;

- náklady na odměny členům Rady Akreditačního úřadu a Přezkumné komise

Akreditačního úřadu – cca 8 mil. Kč ročně; tato položka bude pokryta v rámci

schválených výdajových limitů kapitoly 333;

- náklady na odměny členům hodnotících komisí, které budou ustavovány pro

jednotlivá řízení o akreditaci, závisejí na nápadu žádostí v daném roce – odhadovány

jsou v průměrné výši 12 mil. Kč ročně; v současnosti jsou na dohody s členy

dosavadní Akreditační komise rozpočtovány ročně cca 4 mil. Kč; zvýšené náklady budou pokryty v rámci schválených výdajových limitů kapitoly 333.

Provozní náklady, které v sobě zahrnují náklady na zasedání hodnotících komisí, Rady Akreditačního úřadu, cestovní náhrady a další nezbytné provozní záležitosti, činí 10 mil. Kč ročně. Také tyto náklady budou pokryty v rámci schválených výdajových limitů kapitoly 333.

2. Náklady na zavedení nových, popř. úpravy dosavadních registrů vedených ministerstvem

v souladu s novelizovaným zákonem budou činit jednorázově 900 tis. Kč v roce 2015. Roční náklady na provoz registrů se budou pohybovat ve výši cca 3,4 mil. Kč. MŠMT

nebude z tohoto titulu požadovat navýšení své rozpočtové kapitoly.

3. Návrh změny zákona o správních poplatcích zvyšuje poplatek za podání žádosti o udělení státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola ze současných 25 tis. Kč na 100 tis. Kč. Celkový dopad na státní rozpočet bude (při cca 3 žádostech za kalendářní rok) v příjmové stránce zhruba 225 tis. Kč ročně. Návrh také zavádí zpoplatnění žádosti o udělení povolení zahraničním vysokým školám (mimo EU) a jejich pobočkám působit na území České republiky, a to ve výši 100 tis. Kč. Celkový dopad na státní rozpočet bude (při cca 10 žádostech za kalendářní rok) v příjmové stránce 1 mil. Kč ročně.

4. Návrh rovněž zavádí poplatek za uznávání předchozího vysokoškolského vzdělání získaného v zahraničí. V případě, že v první instanci rozhoduje ministerstvo (nebo MV nebo MO), je poplatek příjmem státního rozpočtu. Navrhuje se zavedení poplatku 3 tis. Kč za přijetí žádosti. Odhaduje se, že celkový dopad na státní rozpočet bude (při cca 300 žádostech za kalendářní rok) v příjmech zhruba 900 tis. Kč ročně.

5. Náklady spojené s vyřizováním informační povinnosti vůči ministerstvu u evropských zahraničních vysokých škol a podáváním žádostí mimoevropských zahraničních vysokých škol (nebo jejich poboček) o udělení povolení (nebo oprávnění) uskutečňovat i na

území České republiky studijní programy, které poskytují vysokoškolské vzdělání, se

odhadují na 820 tis. Kč ročně.

Tyto náklady budou pokryty v rámci schválených výdajových limitů kapitoly 333.

6. Náklady spojené s návrhem na změnu zákonů o státní sociální podpoře, o důchodovém pojištění a o organizaci a provádění sociálního zabezpečení s ohledem na přiznání postavení studenta studentům zahraničních vysokých škol obnášejí náklady spojené s hrazením

veřejného zdravotního pojištění ze strany státu. Dopad na státní rozpočet – kapitolu Všeobecná pokladní správa se odhaduje na 15,21 mil. Kč ročně (při odhadu 1 500 studentů a současné výši platby státu 845 Kč za pojištěnce).

Dále předkládaný návrh může vyvolat zvýšené dopady do oblasti dávek státní sociální podpory řádově v desítkách mil. Kč. Dopady řádově v mil. Kč lze očekávat i v oblasti

důchodového pojištění. Tyto výdaje budou pokryty v rámci schválených výdajových limitů kapitoly 313 - MPSV.

3.2. Dopady na podnikatelské subjekty: ANO

Podmínek pro podnikání soukromých vysokých škol se přímo dotknou nová pravidla akreditace studijních programů a institucionální akreditace. Mimoevropské zahraniční vysoké školy, resp. jejich pobočky, budou dotčeny dopady nových podmínek jejich působení na území České republiky.

V obou případech bude mít na podnikatele dopad také zvýšení, popř. zavedení správních poplatků za podání žádosti o udělení státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola, resp. o udělení souhlasu působit na území České republiky.

3.3. Dopady na územní samosprávné celky: NE

3.4. Sociální dopady: ANO

Pozitivní sociální dopady lze očekávat od zvýšení sociálního stipendia studentů vysokých škol.

Návrh zákona zvyšuje sociální stipendium z 1620 Kč na 2100 Kč měsíčně (stipendium se přiznává po standardní dobu studia na deset měsíců v akademickém roce).

Dopady zvýšení sociálního stipendia o 480 Kč měsíčně (z 1620 na 2100 Kč měsíčně) lze

s přihlédnutím ke stávajícím ročním nákladům na sociální stipendia vyčíslit na 12,5 mil. Kč ročně.

3.5. Dopady na životní prostředí: NE

Indikativní analýza dopadů zákona na vysoké školy a dopadů na firmy

Finanční nároky novely zákona o vysokých školách:

- na rozpočet ministerstva – odhaduje se, částkou cca 50 mil. Kč (vznik nových

registrů, nová forma akreditace),

- na vysoké školy – dopad bude pozitivní, tak i negativní. Pozitivní ve zvýšeném

poplatku za nostrifikace (zpoplatnění ve výši 3 tis. Kč) za jednu nostrifikaci, počet nostrifikací nelze odhadnout, ale má rostoucí tendenci. Negativní dopad lze očekávat v tom směru, že zákon ukládá škole zavést systém zabezpečování kvality a systém vnitřního hodnocení kvality. Řada vysokých škol již začaly tyto aktivity realizovat a/nebo plánují jejich realizaci i v roce 2015, finančně budou podpořeny z tzv.

institucionálních plánů vysokých škol financovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Podpora aktivit směřujících k systémům zabezpečování kvality a podpory nového systému akreditací je jednou z priorit Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, který je v současné době vyjednáván s Evropskou komisí.

- MŠMT navíc připravuje v rámci IPn KREDO (Individuální projekt národní) podporu pro vysoké školy formou poskytování metodických informací zaměřených na formování systému zajišťování kvality a systému vnitřního hodnocení kvality.

- na podnikatelskou sféru – finančně neidentifikovaný vliv. Ministerstvo při přípravě

novely zákona vycházelo z vládního dokumentu Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 až 2020. Nový způsob akreditací a nastavení jejich standardů spolu se zavedením dvou profilů studijních programů – profesního a akademického, by měly mít vliv na přípravu a uplatnitelnost absolventů vysokých škol na trhu práce. Větší propojení studijních programů a potřeb trhu práce by mělo vést k lépe připraveným odborníkům a tak přispět ke konkurenceschopnosti České republiky. Toho však nelze dosáhnout pouze prostřednictvím novely zákona o vysokých školách, ale systémovou podporou spolupráce vysokých škol se stakeholdery.

1. PRAVIDLA HODNOCENÍ KVALITY VYSOKÝCH ŠKOL

1.1 Varianty řešení a zhodnocení dopadů navrhovaných variant

DEFINICE PROBLÉMU

Systém českého vysokého školství prošel během uplynulých let zásadními změnami. Nejvýznamnějším faktorem, který ovlivnil systém vysokého školství, byl významný nárůst podílu počtu studujících, kteří vstupují na vysoké školy (přechod od elitního k masovému až univerzálnímu charakteru vysokoškolského vzdělávání). Vzhledem k této kvantitativní expanzi, pří níž se oproti roku 1990 počet studujících více než ztrojnásobil (Prudký a kol. 2010), existuje shoda nad potřebou systém vysokého školství reformovat tak, aby lépe odpovídal současným výzvám (Strategický rámec vysokoškolské politiky 2011). Tyto výzvy vedou k tomu, že hlavními prioritami vysokoškolské politiky se stávají kvalita, relevance, efektivita, diverzifikace a otevřenost (Dlouhodobý záměr MŠMT 2011-15).

Kvalita, relevance, efektivita, diverzifikace a otevřenost představují významné a vzájemně provázané aspekty současného vysokého školství, které se nachází v pokročilé fázi masifikace a přechází do univerzální fáze svého vývoje. Má-li být zachována náležitá kvalita v celém vysokoškolském systému, musí být jeho kvantitativní expanze provázena přiměřenou diverzifikací, a to jak na úrovni studijních programů, tak na úrovni vysokoškolských institucí a jejich součástí. Tato diverzifikace musí být relevantní jak vzhledem k rozmanitým potřebám a schopnostem studentů, tak vzhledem k potřebám společnosti a požadavkům trhu práce.

Jedním z ukazatelů této relevance je dobrá uplatnitelnost absolventů. Aby mohly vysoké školy plnit své poslání, nemohou být uzavřené vůči potřebám společnosti. Jejich otevřenost se projevuje v mezinárodní mobilitě učitelů a studentů, v mezinárodní spolupráci ve vzdělávání, ve výzkumu a vývoji, ale též ve spolupráci na národní úrovni s výzkumnými institucemi, podniky, veřejnou správou, občanským sektorem aj. Zvládnutí kvantitativní expanze vyžaduje i efektivní řízení a fungování vysokoškolských institucí ve všech sférách jejich činnosti s cílem vytvořit prostředí, v němž každá vysoká škola se bude profilovat v těch činnostech, v nichž je schopna dosahovat nejlepších výsledků.

Hodnocení kvality spočívá v současné době pouze v činnosti Akreditační komise, která průběžně posuzuje kvalitu akreditovaných činností a v případě závažných nedostatků, pokud nejsou v přiměřené lhůtě odstraněny, navrhne restriktivní opatření; jestliže se podmínky ve vzdělávací instituci změní natolik, že je zásadně ohrožena kvalita vzdělávání, je možno akreditaci odejmout.

Tato úprava již není vyhovující (neexistují dostatečná kritéria pro hodnocení kvality práce jednotlivých vysokých škol a nejsou regulovány požadavky na vnitřní systémy a procesy zajišťování kvality na vysokých školách) a je třeba komplexní změny tak, aby se hodnocení výkonnosti a kvality vysokých škol stalo významným nástrojem k udržení a zvyšování kvalitativní úrovně vysokých škol, k motivaci kvalitních vysokých škol dosahovat dalšího rozvoje a k rozpoznání vysokých škol, které stanovené výkonnosti a kvality nedosahují, a k jejich motivaci zaměřit se na rozvoj v oblastech, které výkonnostní a kvalitativní úroveň příslušné vysoké školy zvýší.

POPIS EXISTUJÍCÍHO PRÁVNÍHO STAVU

Podle zákona č. 111/1998 Sb. (§ 84) Akreditační komise pečuje o kvalitu vysokoškolského vzdělávání a všestranně posuzuje vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost vysokých škol. K tomuto cíli zejména hodnotí činnost vysokých škol a kvalitu akreditovaných činností a zveřejňuje výsledky hodnocení.

Zjistí-li Akreditační komise nedostatky při uskutečňování akreditovaných činností, doporučí vysoké škole nebo spolupracující právnické osobě, aby v přiměřené lhůtě zjednala nápravu.

V případě závažných nedostatků při uskutečňování studijního programu navrhne Akreditační komise ministerstvu podle povahy věci omezení akreditace, pozastavení akreditace nebo odnětí akreditace.

VARIANTA NULOVÁ

Zachování existujícího právního stavu. Nulová varianta nesplňuje sledovaný cíl - vytvořit podmínky pro fungování vysokého školství jako klíčového nástroje dlouhodobé mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky a podmínky pro profilaci jednotlivých vysokých škol, a tak podpořit kvalitní naplňování jejich rolí v oblasti vzdělávání, výzkumu, vývoje, inovací, umění a dalších tvůrčích činností. Dále proto nebudou posuzovány její dopady.

CÍLOVÝ STAV - POZNÁMKA K VARIANTÁM 1 až 3 Nenulové varianty bylo možno pojmout výhradně z hlediska institucionálního – tj. který orgán či instituce by hodnocení kvality měl provádět.

VARIANTA 1

První uvažovanou variantou bylo hodnocení vnitřního systému zajišťování kvality prováděné orgánem pro vnitřní hodnocení kvality vzdělávací činnosti a vědecké a výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti (dále jen „tvůrčí činnost“) a souvisejících činností veřejné vysoké školy, případně vědeckou radou (na veřejné vysoké škole, která uskutečňuje akreditované studijní programy uskutečňované pouze v jedné oblasti vzdělávání). Výslovná úprava pro veřejné vysoké školy by se obdobně vztahovala i na soukromé vysoké školy. Cílový stav lze popsat takto:

Veřejná vysoká škola má povinnost provádět pravidelné vnitřní hodnocení kvality

a k tomuto účelu může zřídit (tj. není stanoveno jako povinnost) jako samosprávný akademický orgán veřejné vysoké školy orgán pro vnitřní hodnocení kvality vysoké školy, pokud tak stanoví statut vysoké školy. Členy orgánu pro vnitřní hodnocení kvality veřejné vysoké školy jmenuje a odvolává rektor. Na veřejné vysoké škole, která uskutečňuje akreditované studijní programy nebo studijní programy uskutečňované pouze v jedné oblasti vzdělávání, může kompetence orgánu pro vnitřní hodnocení kvality veřejné vysoké školy vykonávat vědecká nebo umělecká nebo akademická rada veřejné vysoké školy.

Veřejná vysoká škola stanoví vnitřním předpisem standardy vnitřního hodnocení kvality (tj. soubor pravidel, kterými se řídí orgány veřejné vysoké školy při vnitřním hodnocení a zajišťování kvality, upravující zejména činnost orgánu pro vnitřní hodnocení kvality, pokud je zřízen, postupy, kterými vysoká škola hodnotí a zajišťuje kvalitu vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících (podpůrných) činností, a dále též uskutečňování studijních programů v případě, že má vysoká škola akreditovanou alespoň jednu oblast vzdělávání); tento vnitřní předpis, jakož i zprávu o vnitřním hodnocení kvality vysoké školy předkládá rektor k projednání vědecké (umělecké/akademické) radě veřejné vysoké školy a následně ke schválení akademickému senátu veřejné vysoké školy. Výsledky pravidelného vnitřního hodnocení kvality veřejné vysoké školy a přijatá opatření k odstranění případných zjištěných nedostatků vysoká škola zveřejňuje a informuje o nich Akreditační úřad.

Ve věcech realizace vnitřního hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy týkajícího se fakulty rozhodují orgány fakulty, a to v rozsahu stanoveném statutem veřejné vysoké školy.

Vzhledem k tomu, že vysoká škola odpovídá za kvalitu vysokoškolského vzdělávání poskytovaného v rámci studijních programů, je povinna zavést, udržovat a v pravidelných obdobích hodnotit vnitřní systém zajišťování kvality. Tento systém je založen na součinnosti orgánů vysoké školy v postupech upravených jejími vnitřními předpisy při tvorbě, uskutečňování a hodnocení kvality studijních programů a při tvorbě, organizaci a využívání personálního, materiálního a dalšího zabezpečení vysokoškolského vzdělávání poskytovaného vysokou školou v souvislosti s její vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činností. Pouze té vysoké škole, která má zavedený systém vnitřního hodnocení kvality a splňuje standardy pro akreditace, včetně obecné způsobilosti vysoké školy poskytovat vysokoškolské vzdělání a dbát na jeho kvalitu, lze udělit institucionální akreditaci.

O kvalitu vysokoškolského vzdělávání pečuje Akreditační úřad, který k tomuto cíli hodnotí činnost vysokých škol a kvalitu akreditovaných činností a zveřejňuje výsledky hodnocení. Hodnocení vysokých škol provádí Akreditační úřad s využitím vlastního hodnocení vysoké školy. Ze závažných důvodů může Akreditační úřad provést též mimořádné hodnocení činnosti vysoké školy a kvality akreditovaných činností.

Zhodnocení: Tato varianta ponechává na rozhodnutí vysoké školy, zda zřídí orgán pro vnitřní

hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností veřejné vysoké školy, či zajistí povinnost provádět pravidelné vnitřní hodnocení kvality jiným způsobem. Systém hodnocení by tak nebyl jednotný a přehledný.

VARIANTA 2

Druhá varianta spočívá v povinném zřízení rady pro vnitřní hodnocení každou veřejnou vysokou školou (výjimkou je veřejná vysoká škola, která nemá institucionální akreditaci – v tomto případě může působnost rady pro vnitřní hodnocení vykonávat vědecká (umělecká/akademická) rada veřejné vysoké školy).

Soukromá vysoká škola je povinna provádět vnitřní hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy za podmínek stanovených pro veřejnou vysokou školu, nemá však stanovenu povinnost zřizovat k tomuto účelu zvláštní orgán.

Vnitřní hodnocení kvality je součástí hodnocení vysoké školy (rozlišuje se vnitřní hodnocení a vnější hodnocení; vnější hodnocení provádí Akreditační úřad, vysoká škola si je může zajistit na vlastní náklady také u všeobecně uznávané hodnotící agentury). Cílový stav lze popsat takto:

Zajišťování kvality a vnitřní hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy patří do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy.

Veřejná vysoká škola je povinna svým statutem zřídit radu pro vnitřní hodnocení. Jde-li o veřejnou vysokou školu, která nemá institucionální akreditaci a pokud tak stanoví statut veřejné vysoké školy, může působnost rady pro vnitřní hodnocení vykonávat vědecká (umělecká/akademická) rada veřejné vysoké školy. Předsedou rady pro vnitřní hodnocení je rektor, který jmenuje a odvolává ostatní členy rady. Alespoň jeden člen je jmenován z řad studentů dané veřejné vysoké školy, členem rady je vždy rovněž předseda akademického senátu veřejné vysoké školy.

Rada zejména schvaluje návrh pravidel systému zajišťování kvality a vnitřního hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností veřejné vysoké školy, která se stanou vnitřním předpisem veřejné vysoké školy; návrh předkládá rektor před předložením návrhu akademickému senátu veřejné vysoké školy. Dále rada řídí průběh vnitřního hodnocení kvality veřejné vysoké školy, zpracovává zprávu o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností veřejné vysoké školy a dodatky k této zprávě, vede průběžné záznamy o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností veřejné vysoké školy a vykonává další činnosti v rozsahu stanoveném vnitřním předpisem veřejné vysoké školy.

Za účelem zajištění kvality a rozvoje příslušného studijního programu, který uskutečňuje vysoká škola nebo její součást, jmenuje a odvolává vysoká škola z řad svých akademických pracovníků garanta studijního programu podle pravidel stanovených vnitřním předpisem vysoké školy; garantem magisterského studijního programu a doktorského studijního programu může být pouze docent nebo profesor, který je akademickým pracovníkem dané vysoké školy.

Každá vysoká škola je povinna zavést a udržovat systém zajišťování kvality a vnitřního hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy, který je založen na součinnosti orgánů vysoké školy v souladu s postupy upravenými zákonem a vnitřními předpisy vysoké školy. Výslovně je upraveno, v čem spočívá vnitřní hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy:

- v aplikaci standardů a postupů vnitřního hodnocení kvality,

- ve vypracování zprávy o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy (obsahem zprávy je upřesnění dosažených kvalitativních výstupů vysoké školy v oblasti vzdělávací a tvůrčí činnosti a opatření přijatých k odstranění případných zjištěných nedostatků); zpráva o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy se vypracovává v termínech stanovených vnitřním předpisem vysoké školy, nejméně však jednou za pět let, s tím, že každoročně je aktualizována o dodatek konkretizující změny dosažené v kvalitě a v řídících opatřeních, prováděné k nápravě zjištěných nedostatků nebo za účelem zlepšování kvality,

- ve zpřístupnění zprávy o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy a dodatků k této zprávě orgánům a členům orgánů vysoké školy a jejích součástí a Akreditačnímu úřadu a ministerstvu. Zavedený a funkční systém zajišťování kvality a vnitřního hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy je jednou z podmínek pro udělení institucionální akreditace vysoké škole. Vysoká škola s udělenou akreditací je povinna zavedený systém zlepšovat, naplňovat cíle dlouhodobého záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti a tím usilovat o pokrok ve své činnosti. Požadavky na systém zajišťování kvality a vnitřního hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy jsou součástí standardů pro akreditace, které zohledňuje v rámci správního uvážení Akreditační úřad při své činnosti. Výsledky vnitřního hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy mohou být využity Akreditačním úřadem při vnějším hodnocení činnosti vysokých škol – je stanovena povinnost vysoké školy poskytovat Akreditačnímu úřadu zprávu o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy a její dodatky, popřípadě další informace, které si Akreditační úřad vyžádá.

Zhodnocení: Stanovení povinnosti pro všechny veřejné vysoké školy s institucionální

akreditací zřídit radu pro vnitřní hodnocení a zavedení systému vnitřního a vnějšího hodnocení vysoké školy nejlépe splňuje stanovený cíl.

VARIANTA 3

Nabízí se též možnost, aby hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysokých škol prováděla autonomní právnická osoba veřejného práva funkčně nezávislá na ministerstvu a jiných správních úřadech – Agentura.

Vysoké školy by měly stanovenu povinnost provádět hodnocení oblastí vzdělávání a v nich uskutečňovaných studijních programů v rámci vnitřního systému zajišťování kvality. Vysoká škola by žádala Agenturu v přiměřených intervalech o vnější hodnocení oblastí vzdělávání, které by bylo zpoplatněno. Agentura by při hodnocení postupovala podle standardů. Podkladem pro hodnocení oblastí vzdělávání Agenturou by byly mj. i výsledky vnitřního hodnocení oblastí vzdělávání. Výsledkem hodnocení by byla závěrečná zpráva a doporučení. Údaje získané Agenturou při její činnosti by mohly sloužit i ke srovnávání úrovně vysokoškolského vzdělávání na jednotlivých vysokých školách.

Zhodnocení: Tato varianta splňuje sledovaný účel, zavedení Agentury by však představovalo

finanční nároky na státní rozpočet o cca 20 mil. Kč ročně vyšší než varianta 2. Zpoplatnění hodnocení Agenturou znamená finanční nároky i pro rozpočty vysokých škol.

1.2 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

Z výše uvedených variant se ukazuje varianta 2 jako řešení účinně naplňující vytyčený cíl a je fiskálně neutrální. Administrativní náklady spojené s fungováním systému jsou přiměřené cíli.

Téma VybranéNávrh řešení

varianty

1 Pravidla hodnocení2 Zavedení systému hodnocení vysokých škol

kvality vysokých škol(vnitřní a vnější hodnocení).

Každá veřejná vysoká škola s institucionální akreditací bude povinna zřídit radu pro vnitřní hodnocení. Systém hodnocení kvality vysokých škol bude provázán s činností Akreditačního úřadu.

2. AKREDITACE STUDIJNÍCH PROGRAMŮ VYSOKÝCH ŠKOL A INSTITUCIONÁLNÍ AKREDITACE

2.1 Varianty řešení a zhodnocení dopadů navrhovaných variant

DEFINICE PROBLÉMU

Současný systém akreditací studijních programů vysokých škol je dlouhodobě neudržitelný. Model založený na akreditaci jednotlivých studijních programů působí nepřiměřenou administrativní zátěž na straně vysokých škol i ministerstva, potažmo Akreditační komise (jejímu postavení, organizaci a pravomocem daným zákonem je věnována část 3 závěrečné zprávy).

Při stávajícím nápadu žádostí o akreditaci by do budoucna nebylo možné zajistit věcné a systematické posouzení každé žádosti. Navíc se ukazuje, že ani není zapotřebí lpět na tom, aby právní řád vyžadoval ve všech případech akreditaci činnosti vysoké školy státem až na úroveň studijního programu. Lze stanovit specifické podmínky, při jejichž splnění nemusí vysoká škola vůbec stát o akreditaci studijního programu žádat a může program uskutečňovat na základě schválení svými orgány v rámci samosprávy. Postačí, bude-li státem akreditován obecný rámec pro činnost vysoké školy v příslušné oblasti vzdělávání. Neexistence právního rámce pro tento druh „institucionální“ akreditace zatěžuje výkon veřejné správy v oblasti vysokého školství akreditacemi jednotlivých studijních programů a váže na sebe kapacity, které by jinak mohly být využity v systému hodnocení kvality vysokých škol.

POPIS EXISTUJÍCÍHO PRÁVNÍHO STAVU

V souladu s § 78 zákona č. 111/1998 Sb. podléhá akreditaci studijní program. Akreditaci uděluje ministerstvo, přičemž v souladu s § 79 odst. 5 písm. f) akreditaci neudělí, pokud Akreditační komise vydá k žádosti negativní stanovisko (ke kompetenčnímu vymezení viz dále část 3 závěrečné zprávy).

Studijní program je tedy výlučnou kategorií, kterou zákon používá k pojetí činnosti vysoké školy z hlediska rozsahu, obsahu i kvality. V souladu s § 44 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb. se vysokoškolské vzdělání získává studiem v rámci akreditovaného studijního programu podle studijního plánu stanovenou formou studia. Akreditace studijního programu je podmínkou přijímání uchazečů, konání výuky a zkoušek i přiznávání akademických titulů.

Zákon předpokládá, že se studijní program vnitřně člení na studijní obory.

Zákon dále upravuje v § 79 náležitosti žádosti o akreditaci (ministerstvo se zmocňuje ke stanovení podrobností vyhláškou) a postup ministerstva, které je povinno neprodleně postoupit žádost Akreditační komisi. Akreditační komise dále komunikuje s žadatelem, v případě potřeby si vyžádá doplnění žádosti a po posouzení žádosti vydá stanovisko, které je podkladem pro rozhodnutí ministerstva.

V § 79 odst. 5 se stanovují důvody pro neudělení akreditace ministerstvem:

a) studijní program neodpovídá požadavkům uvedeným v části čtvrté zákona (viz níže),

b) studijní program není dostatečně zabezpečen po stránce personální, přístrojové a informační,

c) uskutečňování studijního programu není finančně nebo materiálně a technicky zabezpečeno,

d) vysoká škola neskýtá záruku řádného zajištění výuky,

e) v žádosti byly uvedeny nesprávné údaje rozhodné pro akreditaci,

f) Akreditační komise nevydala souhlasné stanovisko,

g) právnická osoba žádající o udělení akreditace byla pravomocně odsouzena za trestný čin, pro který neskýtá záruku řádného uskutečňování akreditovaného studijního programu, pokud se na ni podle zákona nehledí, jako by za takový trestný čin odsouzena nebyla.

Základním kritériem pro akreditaci studijního programu je tedy splnění požadavků podle části čtvrté zákona č. 111/1998 Sb. Tyto požadavky lze rozčlenit na formální (zejména výčet součástí studijního programu podle § 44 odst. 2) a materiální (v § 45 až 47 se upravuje pro bakalářské, magisterské a doktorské studijní programy jejich rámcové zaměření, standardní doba studia, způsob ukončování a akademický titul, který se úspěšným ukončením programu získává).

Dále se posuzují podmínky pro uskutečňování studijního programu na straně samotné vysoké školy, tzn. ověřuje se personální, materiální a finanční zabezpečení činnosti. Předmětem posouzení je též věrohodnost vysoké školy, včetně bezúhonnosti.

Předmětem akreditace jsou dále také habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem upravená v § 82.

Standardy pro akreditace stanovuje Akreditační komise vnitřním předpisem (viz http://www.akreditacnikomise.cz/cs/standardy-pro-posuzovani-zadosti/83-standardy-pro- studijni-programy.html).

Součástí právní úpravy akreditací jsou též podmínky pro odnímání akreditací, popř. omezení výkonu práv vyplývajících vysoké škole z akreditace.

Pravomoc odejmout, omezit nebo pozastavit akreditaci přísluší ministerstvu, přičemž návrh na rozhodnutí v těchto věcech podává ministerstvu Akreditační komise v případě zjištění závažných nedostatků ve výkonu akreditované činnosti vysokou školou.

VARIANTA NULOVÁ

Zachování existujícího právního stavu.

Setrvání při stávající právní úpravě je dlouhodobě neudržitelné. Bezvýjimečné uplatnění pravidla akreditace jednotlivých studijních programů zatěžuje státní správu i vysoké školy administrativně a finančně a blokuje kapacity pro rozvoj kvality škol, včetně systému hodnocení a pro naplňování akademických svobod vysokých škol.

VARIANTA 1

Model akreditací studijních programů lze doplnit o tzv. institucionální akreditaci. Stát by v institucionální akreditaci neposuzoval konkrétní studijní program, ale podmínky vysoké školy pro samostatné vytváření, schvalování a uskutečňování studijních programů v určité oblasti vzdělávání. Kombinovaný model akreditací programů a institucionální akreditace byl již zaveden a osvědčuje se v zahraničí, ve státech, které procházejí nebo nedávno prošly obdobnou fází vývoje vysokého školství, v níž se dnes nachází Česká republika. Návrh na změnu zákona č. 111/1998 Sb. ve variantě 1 proto vychází i ze srovnání úprav sousedních států – Německa, Rakouska a Polska (viz přílohu č. 1 k důvodové zprávě).

Základním východiskem pro řešení podle varianty 1 by bylo doplnění § 44 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb. o ustanovení, podle něhož se pro účely tohoto zákona za akreditovaný

studijní program považuje i studijní program uskutečňovaný vysokou školou v rámci oblasti vzdělávání, pro kterou má vysoká škola institucionální akreditaci.

Institucionální akreditace by pak zakládala vysoké škole oprávnění samostatně vytvářet a uskutečňovat určený typ nebo určené typy studijních programů v určené oblasti nebo v určených oblastech vzdělávání. Podrobnosti procesu této „vnitřní akreditace“ stanoví vnitřní předpis vysoké školy.

Institucionální akreditace by se udělovala na dobu 10 let, popřípadě 5 let, pokud jde o akreditaci udělovanou pro oblast nebo oblasti vzdělávání, pro které byla vysoké škole zamítnuta dřívější žádost o rozšíření institucionální akreditace. Na rozdíl od akreditace studijního programu zákon neupraví možnost prodloužení institucionální akreditace.

Ve variantě 1 je tedy institucionální akreditace co do rozsahu svázána s oblastí vzdělávání a zároveň s typem studijního programu (bakalářský, magisterský, doktorský).

Seznam 36 oblastí vzdělávání bude stanoven přílohou k zákonu, zatímco podrobné vymezení oblastí stanoví vláda nařízením. Stanovení seznamu oblastí přímo zákonem je nezbytné z hlediska ústavnosti zmocnění k vymezení obsahu oblastí. Seznam totiž plní zároveň funkci definice pojmu „oblast vzdělávání“, resp. dotváří obecnou definici upravenou přímo v těle zákona. Tuto úpravu nelze ponechat na prováděcím předpisu.

Příklady popisu některých oblastí vzdělávání, které budou východiskem pro zpracování nařízení vlády, jsou uvedeny v příloze č. 2 k důvodové zprávě.

Nově by se vládě stanovilo zmocnění stanovit jejím nařízením standardy pro institucionální akreditaci, standardy pro akreditaci studijního programu a standardy pro akreditaci habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem.

Z hlediska formálního jde o nahrazení pravidel vyplývajících dosud z vnitřních předpisů Akreditační komise a ze správní praxe úpravou právního předpisu. Posílení právní závaznosti a předvídatelnosti standardů pro akreditaci je nezbytné jednak obecně pro zvýšení právní jistoty, jednak kvůli zavedení modelu institucionálních akreditací. Institucionální akreditace budou provázány s hodnocením vysokých škol a příslušné standardy musí klást na školy vyšší nároky, kterým musí odpovídat i vyšší úroveň jejich vymahatelnosti.

Co do obsahu budou standardy zahrnovat:

- v případě institucionální akreditace

- soubor požadavků na institucionální prostředí vysoké školy (zejména na strategii a

řízení vysoké školy, na studijní programy a jejich studenty, na tvůrčí činnost, zejména na výzkum, mezinárodní spolupráci, spolupráci s praxí, akademické pracovníky, zdroje a na systém zajišťování kvality a vnitřního hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy),

- soubor požadavků na studijní program v rámci oblasti vzdělávání (zejména na

obsahové zaměření studijního programu, profil absolventa, na odborné znalosti a odborné dovednosti absolventů ve vazbě na příslušnou oblast vzdělávání, na personální, finanční, materiální a další zabezpečení studijního programu a na rozsah mezinárodní spolupráce a rozsah spolupráce s odbornou praxí),

- v případě akreditace studijního programu

- soubor minimálních požadavků na studijní program (obdobně jako u institucionální

akreditace),

- požadavky na systém řízení, zabezpečení a kontroly všech činností vysoké školy

a požadavky na zajišťování kvality a hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy,

- v případě akreditace habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem soubor požadavků nutných k prokázání schopnosti vysoké školy vést tato řízení a soubor požadavků na rozsah a kvalitu související vzdělávací a tvůrčí činnosti, na rozsah mezinárodní spolupráce a rozsah spolupráce s odbornou praxí.

Zavedení standardů pro akreditaci a systému hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysokých škol (viz kapitola 1 závěrečné zprávy) se musí promítnout také do zákonné úpravy rozhodování o akreditacích, konkrétně do vymezení důvodů, pro něž bude žádost zamítnuta.

V důvodech pro zamítnutí žádosti o akreditaci studijního programu budou nově zahrnuty

- nesoulad programu se standardy pro akreditaci a

- absence zavedeného a funkčního systému zajišťování kvality a vnitřního hodnocení kvality.

Mezi důvody pro zamítnutí žádosti o institucionální akreditaci budou v zákoně zařazeny také

- nesplnění standardů pro institucionální akreditaci vysokou školou,

- absence funkčního systému zjišťování kvality a vnitřního hodnocení kvality; vyšší nároky na vysokou školu žádající o institucionální akreditaci se promítnou také v požadavku na zřízení rady pro vnitřní hodnocení a doložení sebehodnotící zprávy.

Novela zákona přejme dva ze tří stávajících způsobů omezení výkonu práv vyplývajících z akreditace studijního programu, a sice úplné odnětí akreditace a omezení akreditace (které spočívá v zákazu přijímat ke studiu daného studijního programu další uchazeče); pozastavení akreditace (spočívající v zákazu konat státní zkoušky a přiznávat akademické tituly) bude ze zákona vypuštěno, neboť se v praxi neužívalo.

Nově však bude muset zákon upravit obdobu těchto sankčních opatření ve vztahu k institucionálním akreditacím. Institucionální akreditace spočívají především v přiznání práva vysoké škole sama si vytvářet a uskutečňovat studijní programy daného typu v dané oblasti vzdělávání. Podle toho musí být formulována sankční opatření tak, aby vedle omezení, a zániku oprávnění uskutečňovat konkrétní studijní program (který vysoká školy vytvořila a začala uskutečňovat v rámci institucionální akreditace), zahrnovala ještě:

- omezení institucionální akreditace pro oblast vzdělávání spočívající v zániku práva vytvářet další studijní programy a rozšiřovat stávající studijní programy v této oblasti vzdělávání,

- odnětí institucionální akreditace pro oblast vzdělávání.

VARIANTA 2

V souvislosti s možností zavedení institucionálních akreditací se nabízí k úvaze také možnost úplného nahrazení (tedy nikoli pouhého rozšíření) stávajícího modelu, kdy by bylo zcela upuštěno od akreditací studijních programů a uplatňovala by se výlučně institucionální akreditace.

Tento přístup by však odporoval požadavkům na diverzifikaci vysokoškolského prostoru a profilaci vysokých škol.

Svázanost institucionální akreditace s relativně širokými oblastmi vzdělávání znamená, že vysoká škola usilující o institucionální akreditaci musí být schopna prokázat zázemí pro uskutečňování studijních programů daného typu v celé této oblasti, a tedy musí splňovat vyšší nároky na materiální, personální a technické zázemí, než jsou nezbytné pro akreditaci jednotlivého studijního programu.

Nelze však tvrdit, že vysoká škola, která vzhledem ke svým podmínkám může aspirovat toliko na akreditaci jednotlivých programů a nikoli na institucionální akreditaci, nebude způsobilá poskytovat kvalitní vzdělávání. Proto je žádoucí, aby ve vysokém školství byly zachovány obě větve akreditace a jejich volba záležela na tom, jak se která vysoká škola bude profilovat. Na všechny vysoké školy pak bude dopadat systém hodnocení kvality, které bude prováděno právě ve vztahu k akreditovaným činnostem a bude kriteriálně předurčeno předpoklady nezbytnými pro daný druh akreditace.

POZNÁMKA K VARIANTÁM 3 a 4

V následujících variantách jsou pojednány některé dílčí prvky právní úpravy institucionální akreditace. Varianty proto doplňují variantu 1, popřípadě jsou alternativou jen některých dílčích prvků.

VARIANTA 3

Předmětem posouzení byla možnost upravit prováděcím právním předpisem nejen vnitřní vymezení oblastí vzdělávání, ale také jejich seznam, tzn. rozčlenění vysokoškolského vzdělávání do oblastí. Jak se však uvádí již u varianty 1, stanovení seznamu oblastí zákonem je nezbytné z hlediska ústavnosti zmocnění k vymezení obsahu oblastí.

Seznam dotváří definici pojmu „oblast vzdělávání“ a tuto úpravu nelze ponechat na prováděcím předpisu. Nevýhoda spočívající v nemožnosti operativně měnit vymezení oblastí je zanedbatelná, neboť členění oblastí odráží základní obecné rozlišování vědních oborů, vychází z praxe a je předmětem širokého konsensu.

VARIANTA 4 Ve variantě 1 je institucionální akreditace co do rozsahu svázána s oblastí vzdělávání a zároveň s typem studijního programu (bakalářský, magisterský, doktorský).

Varianta 4 doplňuje hledisko profilu studijního programu. Institucionální akreditace by se pak vydávala pro oblast vzdělávání, typ studijního programu a profil studijního programu.

Profily studijních programů jsou dány praxí a do zákona se navrhuje promítnout ustanovení, podle něhož může být profil bakalářského a magisterského studijního programu:

- profesně zaměřený - s důrazem na zvládnutí praktických dovedností potřebných k výkonu povolání podložených nezbytnými teoretickými znalostmi nebo

- akademicky zaměřený - s důrazem na získání teoretických znalostí potřebných pro výkon povolání včetně uplatnění v tvůrčí činnosti a poskytující rovněž prostor pro osvojení nezbytných praktických dovedností.

Ve variantě 3 by profil programu hrál roli i v institucionální akreditaci, kdy by vysoká škola, která má akreditaci např. pro oblast Ekonomické obory, typ studijních programů – magisterský a profil studijního programu profesně zaměřený, nemohla v rámci této akreditace vytvářet vlastní studijní programy akademického zaměření.

Profil studijního programu je však dán víceméně faktickou cestou – vyplývá z povahy programu a nemusí vždy být jednoznačně odlišitelný. Institucionální akreditace by potom z důvodu právní jistoty a jednoznačného vymezení práva vysoké školy vytvářet vlastní studijní programy neměla být členěním podle profilu studijního programu zatížena.

I v případě, že institucionální akreditace nebude členěna podle profilů studijních programů, není vyloučeno, aby povinnou náležitostí každého bakalářského nebo magisterského studijního programu byl jeho profil.

VARIANTA 5

Z hlediska potřebnosti nové právní regulace byla zvlášť posuzována i varianta úpravy standardů pro akreditace pouze vnitřními předpisy Akreditačního úřadu (resp. v nulové variantě v kapitole 3 by se jednalo o vnitřní předpis Akreditační komise).

Standardy však mají být rozšířeny také na institucionální akreditace, kde budou klást na vysoké školy vyšší nároky, než jsou dosud vyžadovány pro akreditace jednotlivých studijních programů. Jedná se tedy o materii, která co do požadované právní síly a předvídatelnosti přesahuje možnosti normativního působení vnitřních předpisů.

2.2 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

Téma VybranéNávrh řešení

varianty

2.1 Akreditace studijních1 Zavedení dvoukolejného systému akreditací programů vysokých školstudijních programů a institucionálních a institucionálníakreditací. akreditace

Institucionální akreditace se budou udělovat pro oblast vzdělávání a typ studijních programů.

Vysoká škola s institucionální akreditací bude oprávněna sama vytvářet studijní programy daného typu v příslušné oblasti vzdělávání a uskutečňovat je bez nutnosti jejich samostatné akreditace. Vymezení zákonem stanovených oblastí vzdělávání a standardy pro akreditace upraví prováděcí právní předpis.

3. POSTAVENÍ A PRAVOMOCI NÁRODNÍHO AKREDITAČNÍHO ÚŘADU PRO VYSOKÉ ŠKOLSTVÍ

3.1 Varianty řešení a zhodnocení dopadů navrhovaných variant

DEFINICE PROBLÉMU

Postavení Akreditační komise, její organizace a pravomoci dané zákonem i její personální kapacity nedostačují k efektivnímu zajištění akreditačních řízení v situaci, kdy se akreditují jednotlivé studijní programy. Při stávajícím nápadu žádostí o akreditaci by do budoucna nebylo možné zajistit věcné a systematické posouzení každé žádosti. Zčásti lze agendy akreditačního řízení odlehčit zavedením institucionální akreditace (které však na druhou stranu přinese nové kvalitativní nároky na předkládání a posuzování žádostí, viz výše kapitolu 2), zároveň je však nutné změnit samotné pojetí akreditačního orgánu a efektivně vymezit role rozhodovací, odborné a administrativní.

Stávající Akreditační komise navíc není sama správním orgánem, nýbrž orgánem zřízeným při ministerstvu a nadaným pravomocemi na pomezí poradního a kontrolního orgánu.

O akreditacích rozhoduje v prvním stupni ministerstvo, přičemž stanovisko Akreditační komise je podkladem pro rozhodnutí a jeho právní závaznost vyplývá toliko z § 82 odst. 6 písm. d) zákona č. 111/1998 Sb., podle něhož ministerstvo akreditaci neudělí, jestliže „Akreditační komise nevydala souhlasné stanovisko“.

Současný systém akreditací studijních programů vysokých škol také nedostačuje požadavkům na nezávislost akreditačního orgánu. Panuje všeobecná shoda na tom, že akreditační orgán by měl být ve svém rozhodování nezávislý na ministerstvu a měl by v sobě soustředit jak proces odborného posouzení žádosti, tak samotnou administraci správního řízení o akreditaci a rozhodování ve věci.

Nezávislost akreditačního úřadu by měla být také kritériem pro novou právní úpravu složení a obsazování jeho orgánů, výběr odborníků pro posuzování jednotlivých žádostí, nastavení opravných prostředků atd.

POPIS EXISTUJÍCÍHO PRÁVNÍHO STAVU

V souladu s § 78 odst. 1 uděluje akreditaci studijních programů ministerstvo, které je povinno žádost o akreditaci neprodleně postoupit k posouzení Akreditační komisi (§ 79 odst. 2). Akreditační komise dále komunikuje s žadatelem v případě potřeby doplnit žádost a do 120 dnů musí žádost posoudit a vydává stanovisko. Jiné než souhlasné stanovisko Akreditační komise je důvodem pro obligatorní zamítnutí žádosti ministerstvem (§ 79 odst. 5 písm. f)).

Akreditační komise má 21 členů. Členové komise včetně předsedy a místopředsedy jsou jmenováni na návrh ministra školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministr“) vládou na dobu 6 let.

Zákon sice v § 83 odst. 6 upravuje nezávislost členů Akreditační komise při výkonu jejich funkce, činnost komise je však v řízení o akreditaci omezena na vydání stanoviska, zatímco rozhodnutí vydává ministerstvo. O případném opravném prostředku – rozkladu rozhoduje ministr. Na opravu nezákonného nebo nesprávného stanoviska Akreditační komise se vztahuje § 79 odst. 8:

„(8) Zjistí-li ministerstvo, že skutečnosti uvedené v odůvodnění nevydání souhlasného stanoviska Akreditační komise neodpovídají skutečnosti nebo zákonu, může ministerstvo vyzvat Akreditační komisi k novému jednání k vydání stanoviska a odstranění nedostatků v odůvodnění.“.

Akreditační komise také plní důležité úkoly v oblasti péče o kvalitu vysokého školství. Ustanovení § 84 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb. ukládá komisi pečovat o kvalitu vysokoškolského vzdělávání a všestranně posuzovat vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost vysokých škol.

K tomuto cíli komise zejména:

- hodnotí činnost vysokých škol a kvalitu akreditovaných činností a zveřejňuje výsledky hodnocení,

- posuzuje další záležitosti týkající se vysokého školství, které jí předloží ministr, a vydává k nim stanovisko.

Hodnotící činnost Akreditační komise má v sobě i de facto kontrolní prvek, byť komise nevykonává kontrolu ve smyslu zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), a nemá vůči vysokým školám oprávnění kontrolního orgánu.

V souladu s § 85 odst. 1, zjistí-li Akreditační komise nedostatky při uskutečňování akreditovaných činností, doporučí vysoké škole, aby v přiměřené lhůtě zjednala nápravu.

Jsou-li zjištěny závažné nedostatky při uskutečňování studijního programu, je Akreditační komise povinna navrhnout ministerstvu podle povahy věci

- omezení akreditace (zákaz přijímat ke studiu daného studijního programu další uchazeče),

- pozastavení akreditace (zákaz konat státní zkoušky a přiznávat akademické tituly),

- odnětí akreditace.

VARIANTA NULOVÁ

Zachování existujícího právního stavu.

Setrvání při stávající právní úpravě není v souladu s cíli dalšího rozvoje vysokého školství směrem k racionalizaci řízení o akreditacích, nezávislosti rozhodování akreditačních orgánů, odbornosti posouzení žádostí o akreditaci a důrazu na kvalitu vysokých škol a její systematické hodnocení.

VARIANTA 1

Zákon zřídí Národní akreditační úřad pro vysoké školství (v legislativní zkratce označovaný jen jako „Akreditační úřad“) jako orgán, jehož činnost materiálně, administrativně a finančně zajišťuje ministerstvo.

Akreditační úřad nebude samostatnou organizační složkou státu, ani účetní jednotkou. Z hlediska materiálního a rozpočtového bude jeho činnost zajišťovat ministerstvo (přičemž Kancelář Akreditačního úřadu bude organizační součástí ministerstva), což přináší výhody v oblasti zajištění provozních a ekonomických záležitostí úřadu (viz a contrario variantu 2).

Akreditační úřad bude správním úřadem se zákonem vymezenými kompetencemi, mj.:

- rozhodovat o institucionálních akreditacích,

- rozhodovat o akreditacích studijních programů,

- rozhodovat o akreditacích habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem,

- provádět vnější hodnocení činnosti vysokých škol.

Zákon zároveň upraví příslušnost jednotlivých orgánů Akreditačního úřadu k rozhodování v jednotlivých druzích věcí. Precizní vymezení kompetencí orgánů Akreditačního úřadu je zvlášť důležité proto, že v Akreditačním úřadu bude soustředěno rozhodování v prvním i druhém stupni, a tedy zde musí existovat na sobě nezávislé orgány, které zároveň musí být v rozhodování nezávislé i na samotném ministerstvu.

Organizačně se Akreditační úřad bude členit takto:

- předseda,

- Rada Akreditačního úřadu,

- Kancelář Akreditačního úřadu,

- Přezkumná komise Akreditačního úřadu,

- hodnotící komise jako poradní orgány Rady pro posuzování jednotlivých žádostí o akreditaci a pro jednotlivá vnější hodnocení vysokých škol,

- další potřebné útvary stanovené statutem.

Předseda Akreditačního úřadu (a zároveň předseda Rady) bude stát v čele úřadu. Jmenuje ho vláda na návrh ministra na dobu 6 let. Předsedu budou zastupovat v době nepřítomnosti v plném rozsahu v jím určeném pořadí dva místopředsedové.

Rada Akreditačního úřadu bude výkonným orgánem. Skládá se z předsedy a dvou místopředsedů a 12 dalších členů jmenovaných vládou na návrh ministra. U ministra se budou scházet návrhy zainteresovaných subjektů na jmenování jednotlivých členů v této struktuře:

Pět členů Rady Akreditačního úřadu včetně předsedy bude navrhováno ministerstvem, jinými ústředními orgány státní správy, profesními komorami, organizacemi zaměstnavatelů nebo dalšími osobami nebo orgány vykonávajícími, podporujícími nebo využívajícími vzdělávací nebo tvůrčí činnost vysokých škol nebo její výsledky. Deset členů Rady AÚ bude navrhováno z osob navržených orgány reprezentace vysokých škol. Členové budou jmenováni zpravidla tak, aby devět členů Rady Akreditačního úřadu včetně předsedy a jednoho místopředsedy byly osoby dlouhodobě působící v akademickém prostředí a pět členů Rady Akreditačního úřadu včetně jednoho místopředsedy byly osoby působící v praxi (zejména představitelé profesních komor), které mají zkušenosti z akademického prostředí. Jedním z členů Rady bude též zástupce studentů.

Důležitou součástí organizační struktury Akreditačního úřadu se stanou hodnotící komise. Tyto poradní orgány Rady, ustavované ad hoc pro jednotlivá řízení nebo prováděná vnější hodnocení, budou zajišťovat posuzování žádostí o akreditaci a posuzování kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysokých škol po odborné stránce. Personální zdroje pro obsazování komisí bude Akreditační úřad čerpat ze Seznamu hodnotitelů.

Seznam hodnotitelů upraví zákon jako databázi osob, které splňují zákonem stanovené předpoklady pro činnost v hodnotících komisích a které daly souhlas k účasti v hodnotících komisích. Hodnotitel musí být všeobecně uznávanou odbornou autoritou v příslušné oblasti vzdělávání nebo studentem. K zařazení do seznamu hodnotitelů navrhuje konkrétní osoby ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, orgán reprezentace vysokých škol nebo profesní organizace nebo jiný relevantní orgán nebo organizace; zájemce se bude moci o zařazení do Seznamu ucházet též sám. Zápis se provede, pokud daná osoba splňuje podmínky pro zařazení do Seznamu hodnotitelů stanovené Radou Akreditačního úřadu, po projednání s orgány reprezentace vysokých škol, na základě souhlasného usnesení Rady Akreditačního úřadu a písemného souhlasu zapisované osoby podílet se na činnosti hodnotících komisí. Platnost zápisu je 6 let.

Hodnotitele bude ze seznamu do hodnotící komise jmenovat předseda Akreditačního úřadu.

Pravidla výběru stanoví Statut Akreditačního úřadu. V konzultacích o návrhu zákona bylo jako speciální metoda výběru hodnotitelů pro konkrétní řízení diskutováno také losování. Ukázalo se, že losování sice není využitelné jako obecný princip, může však být ve Statutu případně použito pro některé situace, kdy by aplikace jiných postupů mohla být považována za spornou. Zákon proto losování nezmiňuje, nevylučuje ho však zároveň z vnitřní úpravy Statutem Akreditačního úřadu.

Zákon také upraví právo vysoké školy jedenkrát vetovat návrh složení hodnotící komise. Vetování člena komise není totožné (a nedubluje se) s námitkou podjatosti, která je součástí obecné úpravy správního řízení a není pravidlem veta dotčena.

Radě Akreditačního úřadu svěří zákon rozhodování v prvním stupni

- o žádostech o institucionální akreditaci a o její rozšíření,

- o žádostech o akreditaci studijního programu a o její prodloužení a rozšíření,

- o žádostech o akreditaci habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem,

- o omezení nebo odnětí akreditace studijního programu, o omezení nebo odnětí institucionální akreditace pro oblast vzdělávání, o pozastavení nebo odnětí akreditace habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem a o omezení a zániku oprávnění uskutečňovat studijní program na základě institucionální akreditace a ve věcech rušení opatření, spočívajících v omezení akreditace studijního programu, omezení oprávnění uskutečňovat studijní programy nebo pozastavení akreditace habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem.

O opravném prostředku – odvolání – bude rozhodovat pětičlenná Přezkumná komise Akreditačního úřadu jmenovaná vládou. V řízení o odvolání se bude přezkoumávat pouze soulad napadeného rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, s právními předpisy (tedy i se standardy pro hodnocení stanovenými nařízením vlády) a statutem Akreditačního úřadu; Přezkumná komise Akreditačního úřadu může v řízení o odvolání napadené rozhodnutí pouze potvrdit nebo zrušit a věc vrátit k novému projednání nebo rozhodnutí zrušit a řízení zastavit. Toto řešení vychází ze skutečnosti, že věcná stránka rozhodování o akreditacích musí být svěřena hodnotícím komisím složeným z odborníků na jednotlivé oblasti vzdělání. Rozhodování ve druhém stupni bude svěřeno přezkumné komisi složené z právníků, která by neměla vstupovat do věcného posuzování a neměla by tedy být nadána pravomocí například změnit pro nesprávnost rozhodnutí o zamítnutí akreditace z důvodu nedostatečných odborných předpokladů na straně žadatele.

Administrativu Akreditačního úřadu bude zajišťovat Kancelář o cca 11 zaměstnancích, která bude organizační součástí ministerstva.

K posouzení dopadů varianty 1 na státní rozpočet

Zřízení Akreditačního úřadu jako orgánu materiálně zajišťovaného ministerstvem je sice

méně nákladnou variantou než zřízení nové organizační složky státu, přesto však obnáší nezanedbatelné náklady.

Jednorázové náklady na zřízení Akreditačního úřadu tvoří především náklady ve výši cca

8,5 mil. Kč na pořízení:

- dlouhodobého a drobného nehmotného majetku (náklady na majetek nehmotné

povahy s dobou použití delší než 1 rok a v ocenění nad 60 000 Kč a do 60 000 Kč, tedy např. náklady na SW a licence v přímé souvislosti se zřízením webové stránky Akreditačního úřadu a na pořízení databáze Seznamu hodnotitelů, náklady na nákup barevných multifunkčních tiskáren apod.),

- dlouhodobého a drobného hmotného majetku (náklady na movité věci s dobou

použitelnosti delší než 1 rok a v ocenění vyšším než 40 000 Kč a v ocenění do 40 000 Kč, tedy např. náklady na vybavení kanceláří nábytkem, náklady na výkonný počítač, na servery apod.),

- vybavení kanceláří (např. PC, tiskárny, telefony, drobný nábytek a vybavení), spotřebního materiálu, služeb atd.

Pravidelné roční náklady na činnost Akreditačního úřadu zahrnují běžné výdaje, zejména pak

- osobní náklady v celkové výši cca 27,880 mil. Kč:

1) Rada Akreditačního úřadu:

 předseda Rady Akreditačního úřadu je zároveň předsedou Akreditačního úřadu –

jeho činnost je úkonem v obecném zájmu, za který mu ministerstvo poskytuje odměnu ve výši stanovené vládou na návrh ministra; předpokládají se náklady do výše cca 1,5 mil. Kč za rok;

 dva místopředsedové Rady Akreditačního úřadu jsou zároveň místopředsedy

Akreditačního úřadu – jejich činnost je úkonem v obecném zájmu, za který jim ministerstvo poskytuje odměnu ve výši stanovené vládou na návrh ministra; předpokládají se náklady do výše cca 2,4 mil. Kč za rok na odměny pro místopředsedy Akreditačního úřadu;

 další členové Rady Akreditačního úřadu - vykonávají činnost v obecném zájmu a

za její výkon jim ministerstvo poskytuje odměnu, jejíž výši stanoví vláda, tj. cca

12x 300tis.Kč za rok pro řadového člena Rady, tedy celkem 3,6 mil. Kč za rok.

2) Přezkumná komise Akreditačního úřadu má 5 členů, kteří vykonávají činnost

v obecném zájmu, a za její výkon jim ministerstvo poskytuje odměnu, jejíž výši stanoví statut Akreditačního úřadu, tj. cca 5x 100 tis. Kč za rok pro člena komise, tedy

celkem 500 tis. Kč za rok.

3) Hodnotící komise Akreditačního úřadu (poradní orgány Rady Akreditačního úřadu)

ustavuje předseda Akreditačního úřadu, počet členů a složení hodnotících komisí ustavovaných pro přípravu podkladů pro jednotlivá řízení a pro jednotlivá vnější

hodnocení stanoví Statut. Členové hodnotících komisí vykonávají činnost v obecném

zájmu a za její výkon jim ministerstvo poskytuje odměnu, jejíž výši stanoví statut

Akreditačního úřadu. Celková částka se odhaduje na cca 12 mil. Kč za rok.

V současnosti jsou na dohody o provedení práce se členy Akreditační komise rozpočtovány ročně 4 mil. Kč. V souvislosti se zřízením Akreditačního úřadu proto bude nutné počítat v této položce s dalšími náklady ve výši 8 mil. Kč ročně.

4) Kancelář Akreditačního úřadu je organizační součástí Akreditačního úřadu, která

zabezpečuje administrativu Akreditačního úřadu. Dojde k navýšení stávajícího sekretariátu Akreditační komise o 4 úvazky (z toho jeden úvazek na pozici ekonoma a auditora) na 11 úvazků. Navýšení úvazků je dáno větší náročností činnosti úřadu oproti stávající Akreditační komisi. Úřad bude spravovat seznam hodnotitelů, zabezpečovat jednotlivá řízení od zaevidování žádosti až po rozhodnutí Přezkumné komise, poskytovat zázemí pro činnost předsedy a místopředsedů úřadu atd. Celkem

osobní náklady na zaměstnance Kanceláře Akreditačního úřadu činí cca 7,880 mil. Kč za rok.

Na osobní náklady na fungování sekretariátu Akreditační komise je v současnosti rozpočtováno cca 5 mil. Kč ročně. Tuto částku i navýšení o 2,9 mil. Kč ročně může ministerstvo pokrýt bez nutnosti navýšení rozpočtu kapitoly.

- ostatní běžné výdaje v celkové výši 10 mil. Kč za rok na

1) spotřební materiál,

2) služby a náklady nevýrobní povahy (pronájem kancelářských prostor, náklady na

zajištění a provoz webové stránky Akreditačního úřadu, překladatelské a tlumočnické služby, konferenční poplatky, náklady na školení, náklady na pronájem zasedací místnosti a občerstvení při zasedání Akreditačního úřadu, náklady na správu Seznamu hodnotitelů apod.),

3) Cestovní náhrady předsedovi a místopředsedům Rady Akreditačního úřadu, členům Rady, členům hodnotících komisí a členům Přezkumné komise,

4) Doplňkové (režijní) náklady nebo výdaje zahrnují např. náklady na infrastrukturu,

energie, spojové služby, poštovní poplatky atd.

Jednorázová částka související se zřízením Akreditačního úřadu tudíž činí 8,5 mil. Kč v roce 2015. Náklady spojené s fungováním úřadu v následujících letech jsou 37,880 mil. Kč ročně (v roce 2015 z toho poměrná částka podle doby fungování Akreditačního úřadu a

obsazování jednotlivých funkcí).

V souvislosti se zavedením Akreditačního úřadu nebude MŠMT žádat o navýšení rozpočtové kapitoly a veškeré náklady pokryje v rámci schválených limitů výdajů kapitoly 333.

VARIANTA 2

Zvažována byla také možnost zřízení Akreditačního úřadu jako samostatné organizační složky státu. Z hlediska právní konstrukce postavení Akreditačního úřadu by se jednalo o jednodušší variantu, při posouzení vhodnosti této varianty však nevyhnutelně převážila ekonomická a organizační hlediska.

Akreditační úřad jako samostatná organizační složka státu by nemohl využívat výhody materiálního, administrativního a finančního propojení se správou úřadu ministerstva. Musel by si zajišťovat veškerou správu úřadu sám, což by si vyžádalo další náklady, odhadem dalších 15 mil. Kč jednorázově při zřízení a 20 mil. Kč každoročně na provoz a výdaje na platy.

Varianta 2 byla tudíž z praktických důvodů odmítnuta.

VARIANTA 3

Oproti variantě 1 se liší tím, že Akreditační úřad by byl zřízen jako organizační jednotka ministerstva. Nezávislost činnosti orgánů Akreditačního úřadu by při této variantě byla méně zřetelná.

VARIANTA 4 Začlenění Akreditačního úřadu do ministerstva podle varianty 3 nutně vede k úvahám o určení druhostupňového orgánu, resp. zda vůbec je nutné zvláštním zákonem (zákonem č. 111/1998 Sb.) orgán druhého stupně stanovit.

Pokud by byl Akreditační úřad organizační jednotkou ministerstva, bylo by možné dovodit, že řádným opravným prostředkem proti jeho prvostupňovým rozhodnutím je rozklad, o němž v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhoduje ministr. Ve variantě 4 proto byla posuzována možnost vztáhnout na rozhodování ve druhém stupni obecný předpis a ponechat tuto agendu na ministrovi.

Varianta 3 (na kterou by varianta 4 měla navazovat) však zároveň zahrnuje pravidlo nezávislosti členů orgánů Akreditačního úřadu při výkonu jejich funkce, čímž se sleduje mimo jiné i nezávislost (při rozhodování) na samotném ministerstvu a ministru. K naplnění zásady nezávislosti tudíž nelze dospět standardním modelem rozhodování o opravném prostředku – rozkladu – ministrem, ale musí být ustaven speciální orgán uvnitř Akreditačního úřadu příslušný k rozhodování o opravných prostředcích.

Varianta 3 proto není způsobilá naplnit cíle nové právní úpravy Akreditačního úřadu.

3.2 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

Téma VybranéNávrh řešení

varianty

3.1 Postavení a pravomoci1 Zákonem č. 111/1998 Sb. bude upraven

Národního akreditačníhoAkreditační úřad, v jehož působnosti bude úřadu pro vysoké školstvírozhodování o akreditacích studijních

programů a institucionálních akreditacích a hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysokých škol. Akreditační úřad bude materiálně zajišťován ministerstvem. Orgány úřadu budou v rozhodování nezávislé na ministerstvu. V čele úřadu bude předseda, jako výkonný orgán upraví zákon 15 člennou Radu. Rada bude rozhodovat v prvním stupni. K rozhodování o opravných prostředcích se ustaví Přezkumná komise. Odborné posouzení žádostí a provádění hodnocení bude příslušet hodnotícím komisím, jmenovaným předsedou úřadu z osob evidovaných v Seznamu hodnotitelů.

Koncipování podoby Národního akreditačního úřadu

Současný evropský trend k akreditacím vychází z doporučení pro zajišťování kvality obsažených ve Standardech a směrnicích pro zajištění kvality v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání.

Jedním z cílů novely zákona o vysokých školách bylo dále přiblížit postupy akreditace soudobým evropským trendům v této oblasti. Navrhovaný Národní akreditační úřad pro vysoké školství je koncipován takto:

- jako jediná akreditační autorita je v návrhu zákona uveden Národní akreditační úřad pro vysoké školství (dále také „AU“),

- AU je zákonem situován do struktury Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy s výraznými rysy autonomie a nezávislosti,

- financování AU bude realizováno z veřejných prostředků (kapitoly 333) bez zvýšeného nároku na SR. Výše uvedená podoba a situování AU vychází z toho, že tímto budou minimálně zatíženy rozpočty vysokých škol žádajících o akreditaci, neboť AU bude financován plně z veřejných prostředků. Např. akreditace jednoho studijního programu (MBA) u německé akreditační instituce FIBAA stálo Fakultu podnikohospodářskou Vysoké školy ekonomické v Praze cca 250 tis. Kč.

Existence více akreditačních institucí v SRN je dána velikostí země, způsobem řízení (zemské vlády) a dále tím, že akreditační instituce jsou specializovány odborně. Nicméně hodnocení jinou než národní agenturou musí být s národní agenturou konzultováno a podléhá její supervizi.

4. PRAVIDLA PŮSOBENÍ ZAHRANIČNÍCH VYSOKÝCH ŠKOL NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

4.1 Varianty řešení a hodnocení dopadů navrhovaných variant

DEFINICE PROBLÉMU A POPIS EXISTUJÍCÍHO PRÁVNÍHO STAVU

Právní předpisy České republiky v současné době nijak specificky neupravují oblast působení zahraničních vysokých škol na území České republiky (a to ať již přímo, prostřednictvím pobočky této zahraniční vysoké školy zřízené na území České republiky, nebo nepřímo prostřednictvím právnické osoby zřízené podle českého práva, která má se zahraniční vysokou školou uzavřenu určitou smlouvu o spolupráci při realizaci studijního programu této zahraniční vysoké školy).

V současné době tak tato oblast podléhá pouze právní úpravě v obecných právních předpisech, zejména těch týkajících se podnikání na území České republiky.

Tento stav nelze považovat za vyhovující s ohledem na odpovědnost státu za vysokoškolské vzdělávání realizované na území České republiky, na právní jistotu účastníků vzdělávání realizovaného na území České republiky v tom smyslu, zda nabízené vzdělávací služby mají či nemají charakter vysokoškolského vzdělávání podle českých právních předpisů, a zda jejich absolventi budou či nebudou absolventy vysoké školy podle zákona o vysokých školách.

V současné době stát nemá žádný přehled o zahraničních poskytovatelích vysokoškolského studia na území České republiky, o právním charakteru takto poskytovaných služeb, obsahu a rozsahu poskytovaného vzdělávání a dokladech, které absolventi vzdělávání v případě jeho úspěšného absolvování získají.

Na základě výše uvedeného se jeví jako nezbytné a z hlediska principů právní regulace přiměřené podrobit tuto oblast určitému státnímu dohledu, a to na ohlašovacím resp. povolovacím principu. Při formulaci příslušných ustanovení návrhu novely zákona o vysokých školách byly důsledně respektovány právní předpisy Evropské unie (zejména Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376 ze dne 27. 12. 2006) a problém je řešen odlišně jednak pro

 zahraniční vysoké školy, které mají sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého jiného členského státu Evropské unie, nebo které byly zřízeny nebo založeny podle práva některého jiného členského státu

Evropské unie, (dále jen „evropské zahraniční vysoké školy“), a to ve formě

přihlášení se k určitým informačním povinnostem vůči ministerstvu,  zahraniční vysoké školy, které nejsou evropskou zahraniční vysokou školou, (dále jen

„mimoevropské zahraniční vysoké školy“), kde je zvolen princip povolovací, tedy

stanoveny podmínky a kritéria povolovacího řízení vedeného ministerstvem.

Podstatné je, že evropské i mimoevropské zahraniční vysoké školy se ani při splnění povinností stanovených návrhem novely zákona č. 111/1998 Sb. nestanou součástí soustavy vysokých škol České republiky podle zákona č. 111/1998 Sb. Doklady o vzdělání vydávané absolventům těchto studijních programů budou podléhat standardnímu uznávacímu řízení podle § 89 až 90b zákona a na činnost těchto evropských i mimoevropských zahraničních vysokých škol nebude stát poskytovat finanční prostředky podle zákona č. 111/1998 Sb.

Vedle výše popsaného aspektu spočívá stávající problém se zahraničními vysokými školami

také v aplikaci právních předpisů vymezujících nezaopatřenost dítěte z důvodu soustavné přípravy na budoucí povoláním týkajících se přímo nebo zprostředkovaně veřejného zdravotního pojištění, státní sociální podpory a důchodového pojištění.

Za současného právního stavu stát hradí zdravotní pojištění za studenty, kteří splňují definici nezaopatřeného dítěte (viz § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Ta je i pro účely zdravotního pojištění vymezena v § 11 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb. se „za nezaopatřené dítě pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání“. Co se rozumí soustavnou přípravou na budoucí povolání, stanovuje ustanovení § 12 tohoto zákona, který mimo jiné stanoví, že za soustavnou přípravu dítěte na budoucí

povolání se považuje studium na vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí ministerstva je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice; obdobně tak stanoví § 21 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém

pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Těmito ustanoveními je dána i stávající kompetence ministerstva k posouzení vysokoškolského studia v zahraničí, resp. „v cizině“, jak výslovně stanoví zákon. Skutečnost takového studia v cizině se posuzuje na žádost žadatele (účastníka řízení), ke které musí ve správním řízení ministerstvu doložit potřebné doklady.

V této souvislosti je nutné uvést, že v období let 2012 až 2013 došlo v právních předpisech sociálního zabezpečení ke změnám. Dne 1. září 2013 nabyl účinnosti zákon č. 267/2013 Sb., kterým se změnil zákon o státní sociální podpoře a zákon o důchodovém pojištění. Podle čl. IV - zrušovacích ustanovení tohoto zákona byla zrušena vyhláška č. 28/2012 Sb., o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považují za studium na středních školách, která zrušila vyhlášku č. 322/2005 Sb. Dle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 28/2012 Sb. se studium na vysokých školách podle § 2 vyhlášky č. 322/2005 Sb., o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považují za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti vyhlášky č. 28/2012 Sb., zahájené nejpozději do 1. září 2012 považovalo za studium na vysokých školách pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění. Toto ustanovení, stejně jako vyhláška č. 28/2012 Sb., bylo zrušeno citovaným zákonem č. 267/2013 Sb.

Případy tzv. franšízovaných univerzit (tedy institucí, které uzavřely smlouvu se zahraniční univerzitou z jiného členského státu, která posuzuje a validuje kvalitu vzdělávání a vydává diplom) nacházejících se na území České republiky byly řešeny právě vyhláškou č. 322/2005 Sb. S ohledem na zrušení této vyhlášky bez náhrady (z důvodu její protiústavnosti – právní předpis nahrazoval individuální správní akt správního úřadu) zůstala situace českých studentů zahraničních vysokých škol, které nabízejí a realizují své vzdělávací aktivity přímo či zprostředkovaně na území České republiky (tedy fakticky se nejedná o vzdělávání realizované „v cizině“) v tomto ohledu bez jednoznačné právní úpravy. Z důvodu nutnosti respektování čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod – „státní (veřejnou) moc

lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“, je součástí předkládaného návrhu také návrh novely zákona o státní sociální podpoře a zákona o důchodovém pojištění tak, aby do budoucna byla tato situace jednoznačně ošetřena.

VARIANTA NULOVÁ

Zachování dosavadního právního stavu. Pokud nedojde k přijetí navrhované právní úpravy, zůstane i nadále zcela bez právní regulace oblast poskytování vzdělávání ze strany evropských i mimoevropských zahraničních vysokých škol na území České republiky z hlediska jeho obsahu, rozsahu, výstupů z absolvovaného vzdělání apod.

Zároveň zůstane zachován stávající nejasný právní stav týkající se kompetence MŠMT rozhodovat o postavení daného studia na území České republiky na roveň studiu na vysokých školách, které jsou součástí soustavy vysokých škol podle zákona o vysokých školách, pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění.

Varianta nulová nepředstavuje žádné nároky na státní rozpočet.

VARIANTA 1

Zvolená varianta, která zavádí dva odlišné právní režimy, jednak pro evropské zahraniční vysoké školy, a to ve formě přihlášení se k určitým informačním povinnostem vůči ministerstvu, jednak pro mimoevropské zahraniční vysoké školy, kde je zvolen princip

povolovací, tedy stanoveny podmínky a kritéria povolovacího řízení vedeného ministerstvem.

Forma působení zahraniční vysoké školy na území České republiky může být v obou případech dvojího druhu:

- přímý výkon činnosti zahraniční vysokou školou jejím jménem a na její odpovědnost,

- výkon činnosti tuzemskou právnickou osobou, která v rámci spolupráce se zahraniční vysokou školou uskutečňuje zahraniční vysokoškolský studijní program (toto uspořádání bude zákon označovat zkratkou „pobočka zahraniční vysoké školy).

Tato varianta naplňuje cíle právní regulace a je zcela v souladu s právními předpisy Evropské unie.

Varianta 1 představuje nároky na státní rozpočet ve dvou směrech.

1. Stanovení nákladů spojených s vyřizováním informační povinnosti vůči ministerstvu u evropských zahraničních vysokých škol (a jejich poboček) a podáváním žádostí mimoevropských zahraničních vysokých škol (a jejich poboček) o udělení povolení (nebo oprávnění) uskutečňovat i na území České republiky studijní programy, které poskytují vysokoškolské vzdělání

Mzdové náklady/rok: 720 000 Kč 1 pracovní úvazek (právník): 720 000 Kč Ostatní náklady: 100 000 Kč cestovné, spotřební materiál

Celková částka činí 820 000 Kč na jeden kalendářní rok.

2. Náklady spojené s návrhem na změnu zákonů o státní sociální podpoře, o důchodovém pojištění a o organizaci a provádění sociálního zabezpečení s ohledem na přiznání postavení studenta studentům zahraničních vysokých škol obnášejí náklady spojené s hrazením

veřejného zdravotního pojištění ze strany státu. Dopad na státní rozpočet – kapitolu Všeobecná pokladní správa se odhaduje na 15 210 000 Kč ročně (při odhadu 1 500 studentů a současné výši platby státu 845 Kč za pojištěnce.

Dále předkládaný návrh může vyvolat zvýšené dopady do oblasti dávek státní sociální podpory řádově v desítkách mil. Kč. Dopady řádově v mil. Kč lze očekávat i v oblasti

důchodového pojištění. Tyto výdaje budou pokryty v rámci schválených výdajových limitů kapitoly 313 - MPSV.

VARIANTA 2 V průběhu přípravy návrhu novely zákona o vysokých školách byla zvažována i varianta spočívající v jednotném povolovacím režimu vůči všem zahraničním vysokým školám bez ohledu na stát jejich původu (tedy včetně evropských zahraničních vysokých škol).

Toto řešení bylo shledáno za rozporné s právními předpisy Evropské unie, zejména se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376 ze dne 27. 12. 2006).

4.2 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

Téma VybranéNávrh řešení

varianty

4.1 Pravidla působení1 Zavedení dvou odlišných právních režimů,

zahraničních vysokýchjednak pro evropské zahraniční vysoké škol na území Českéškoly, a to ve formě přihlášení se k určitým

republikyinformačním povinnostem vůči ministerstvu,

jednak pro mimoevropské zahraniční vysoké školy, kde je zvolen princip povolovací, tedy

stanoveny podmínky a kritéria povolovacího řízení vedeného ministerstvem.

Zahraniční vysoké školy se na základě splnění uvedených povinností nestanou součástí soustavy vysokých škol České republiky, doklady o vzdělání budou podléhat uznávacímu řízení.

Pokud zahraniční vysoká škola poskytovala na území České republiky vzdělávací služby již v den nabytí účinnosti novely zákona, je povinna uvést svoji činnost do souladu s tímto zákonem do 13 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona.

5. ŘÍZENÍ O VYSLOVENÍ NEPLATNOSTI VE VĚCI ZÍSKÁNÍ VYSOKOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁNÍ A KVALIFIKACE 5.1 Varianty řešení a hodnocení dopadů navrhovaných variant

DEFINICE PROBLÉMU

Precedentním případem odnímání akademických titulů a rušení vysokoškolských diplomů byl případ Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni, v němž šlo o flagrantní porušení povinností stanovených zákonem o vysokých školách, studijním a zkušebním řádem a v němž bylo možno bezpečně vyvrátit dobrou víru dotyčných studentů/absolventů. Pro takové případy bylo třeba hledat zákonnou oporu odnětí akademického titulu a zrušení vysokoškolského diplomu.

Stávající znění zákona č. 111/1998 Sb. neupravuje otázku přípustnosti a podmínek odnímání akademických titulů a s tím související rušení vysokoškolských diplomů. Vychází se proto ze

skutečnosti, že vysokoškolský diplom má podle svého skutečného obsahu právní charakter ryze osvědčení ve smyslu § 154 správního řádu, a to nejen pokud jde o uvedení (resp. prosté

deklarování) té skutečnosti automaticky vyplývající za stanovených podmínek ze zákona, že

držitel diplomu absolvoval studium ve studijním programu a získal tak vysokoškolské vzdělání, ale též i pokud jde o uvedení (deklarování) té skutečnosti, který konkrétní akademický titul držitel diplomu (absolvent studia v akreditovaném studijním programu) automaticky ze zákona absolvováním studia získal.

Na rušení vysokoškolského diplomu se proto nyní používají ustanovení části čtvrté správního řádu, upravující zrušení osvědčení, které je v rozporu s právními předpisy, a přiměřeně ustanovení hlavy IX části druhé správního řádu upravující přezkumné řízení (§ 94 a násl.).

Uvedený postup ovšem není prost mezer a nejasností, ať už jde o aspekty procesní (např. jaká je vůbec povaha vysokoškolského diplomu a aktu udělení akademického titulu, absence lhůt pro zahájení a ukončení přezkumného řízení) nebo aspekty věcné (jaké skutkové okolnosti odůvodňují přistoupení k zrušení vysokoškolského diplomu, kdy je ještě možno bezpečně vyvrátit dobrou víru dotyčného studenta/absolventa, jaké je další právní postavení osob, kterým byl vysokoškolský diplom zrušen, jaký vliv má tato skutečnost na studium navazujícího magisterského nebo doktorského studijního programu, zda zůstávají zachovány účinky dříve učiněných jednání a rozhodnutí).

Proces odnímání akademických titulů a rušení vysokoškolských diplomů si proto pro svůj specifický charakter a závažný zásah do právního postavení studentů/absolventů žádá vlastní právní úpravu přímo v zákoně o vysokých školách.

POPIS EXISTUJÍCÍHO PRÁVNÍHO STAVU

Podle § 55 odst. 2 a § 57 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb. je vysokoškolský diplom dokladem o ukončení studia a o získání příslušného akademického titulu, resp. dokladem o absolvování studijního programu v příslušném studijním oboru. Absolventem studijního programu se student stává přímo ze zákona řádným ukončením studia vykonáním státní závěrečné zkoušky nebo státní doktorské zkoušky, předepsané na závěr studia, nebo její poslední části (§ 45 odst. 3, § 46 odst. 3, § 47 odst. 4 a § 55 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb.). Vysokoškolský diplom tak osvědčuje řádné ukončení studia a získání příslušného akademického titulu, resp. absolvování studijního programu v příslušném studijním oboru.

Ve vysokoškolském diplomu je uváděn i akademický titul, který je udělován (§ 57 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb.).

Vysokoškolský diplom má podle svého skutečného obsahu právní charakter osvědčení ve

smyslu § 154 správního řádu, a to s přihlédnutím ke skutečnému obsahu diplomu a k právní úpravě jeho vydávání, jejíž skutečnou věcnou podstatu je nezbytné preferovat před formálním označením, resp. terminologicky nepřesným, zkreslujícím a zavádějícím užitím pojmu „udělení“ či „přiznání“ akademického titulu, užitým nevhodně (neadekvátně vzhledem ke skutečné právní podstatě pojmu) v zákoně o vysokých školách.

Pokud jde o zdůvodnění názoru, podle kterého je vysokoškolský diplom toliko osvědčením, k tomu je možno níže citovat z jednoho existujícího správního aktu.

[„Možnosti nápravy protiprávně vydaných vysokoškolských diplomů

Zákon o vysokých školách v současném znění neupravuje výslovně situaci, jak postupovat v případech, kdy se po vydání diplomu zjistí, že k řádnému ukončení studia nedošlo a k vydání vysokoškolského diplomu tak nebyly splněny zákonem stanovené podmínky a vydán být vůbec neměl. Za této situace nezbývá, než aplikovat podle § 105 zákona o vysokých školách a § 180 správního řádu obecné předpisy o správním řízení, tj. zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, který obsahuje procesní pravidla pro přezkum správních aktů.

Pro posouzení konkrétních možností nápravy protiprávně vydaného vysokoškolského diplomu je nejprve nutno určit jeho právní povahu. Vzhledem k tomu, že vysokoškolský diplom evidentně není správním rozhodnutím, nabízí se v zásadě dva instituty, které by mohly právní charakter vysokoškolského diplomu vystihovat, a to buď doklad (§ 151 správního řádu), nebo osvědčení (§ 154 správního řádu). Každý s jinými procesními důsledky.

Samotný zákon o vysokých školách používá na různých místech oba termíny (srov. uvedení pojmu „doklad“ zejm. v § 55 odst. 2 a § 57, kde je dokonce výslovně vztažen k vysokoškolskému diplomu, a pojmu „osvědčení“ zejm. v § 60, § 60a, § 89 a § 99, kde obsahově vyjadřuje obdobu vysokoškolského diplomu, příp. v § 57 odst. 8, kde jsou použity pojmy „doklad“, „rozhodnutí“ i „osvědčení“ bez bližšího určení promiscue.

Správní orgán se domnívá, že samotná terminologie zákona o vysokých školách neposkytuje k posouzení právní povahy vysokoškolského diplomu spolehlivou oporu. Je tomu tak především proto, že terminologie zákona o vysokých školách pochází z roku 1998, a nemohla proto jakkoli reagovat na označení institutů ve správním právu procesním, které byly upraveny až od účinnosti nového správního řádu č. 500/2004 Sb., tj. od 1. ledna 2006. V době vzniku zákona o vysokých školách neexistoval žádný procesní předpis, který by dával právní význam pojmům jako „doklad“ či „osvědčení“, a proto z pouhého použití pojmu „doklady o studiu“ uvedeného v § 57 zákona o vysokých školách od nabytí jeho účinnosti nelze předjímat závěry o jeho právní povaze.

Časový argument však není jediný. Právní povahu aktů orgánů veřejné moci ve správním právu obecně nelze odvozovat jen z jejich názvu uvedeného ve zvláštních předpisech, ale spíše ze souvislostí a z obsahu uvedeného ve správním řádu; na tom je teorie správního práva ve shodě (srov. Vedral, J.: Správní řád. Komentář. Bova Polygon. Praha. 2006, str. 879 a násl.; Jemelka, L; Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 2. vydání. C. H. Beck. Praha. 2009, str. 529; Hendrych, D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 7. vydání. C. H. Beck. Praha, 2009, str. 288; Černý, P., Dohnal, V., Korbel, F., Prokop, M.: Průvodce novým správním řádem. Praha. Linde Praha, a. s. 2006, str. 346 a násl.).

Ostatně při bližším zkoumání § 57 zákona o vysokých školách je nutno konstatovat, že nejen vysokoškolský diplom, ale ani žádný jiný doklad tam uvedený není ani přes výslovné označení názvem „doklady o studiu“ skutečným „dokladem“, který má na mysli ustanovení § 151 správního řádu. Jde zajisté o doklady v obecném smyslu slova, tj. v podstatě o důkazy, ale nikoli o „doklady“ v procesním smyslu, jak je pojímá § 151 správního řádu.

Základní rozdíl mezi „dokladem“ a „osvědčením“ nespočívá v jejich slovním označení, ale v jejich rozdílném charakteru, náležitostech i účincích.

„Doklad“ (§ 151 správního řádu) nahrazuje kladné správní rozhodnutí ve formálním správním řízení; vydává se pouze v řízení o žádosti, nikoli v řízení z moci úřední; vydáním dokladu se přiznává účastníku řízení právo, které doposud neměl; doklad je tedy rozhodnutím o právu, přičemž vydáním dokladu takové právo konstitutivně vzniká; vydání dokladu je doprovázeno buďto souběžným vydáním správního rozhodnutí, nebo alespoň záznamem do spisu podle § 151 odst. 2 s náležitostmi správního rozhodnutí podle § 67 odst. 2 správního řádu - do spisu se o vydání dokladu učiní záznam, který obsahuje výrokovou část, seznam podkladů rozhodnutí, datum vydání, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Doklad je možno zrušit v rámci mimořádných opravných prostředků, případně sám pozbývá platnosti, pokud dojde ke zrušení správního rozhodnutí, na jehož základě byl doklad vydán. K případnému zrušení dokladu dochází s účinky ex nunc. Doklad je zásadně konstitutivní povahy. Dokladem je podle odborné literatury například řidičský průkaz nebo zbrojní průkaz (Vedral, J.: Správní řád. Komentář. Bova Polygon. Praha. 2006, str. 847-9; Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 2. vydání. C. H. Beck. Praha. 2009, str. 515).

„Osvědčení“ (§ 154 správního řádu) je méně formální správní akt, který nenahrazuje správní rozhodnutí, nevydává se ve formálním správním řízení o žádosti o přiznání práva a jeho vydáním nevzniká žádné právo ani povinnost ani se jím o žádném právu ani povinnosti nerozhoduje; pouze se jím osvědčují skutečnosti či práva vzniklá na základě jiných skutečností, případně ze zákona; osvědčení se práv dotčené osoby týká a tato práva prokazuje (osvědčuje). Osvědčení je zásadně deklaratorní povahy a k jeho případnému zrušení dochází s účinky ex tunc. Osvědčení je výsledkem tzv. neformálního správního řízení podle části čtvrté správního řádu, která se použije jako univerzální zbytkový institut na veškeré aktivity orgánů veřejné moci, které nejsou výslovně definovány jinak (§ 158 správního řádu).

Podle názoru správního orgánu má vysokoškolský diplom právní povahu osvědčení ve smyslu § 154 správního řádu. Je tomu tak proto, že k řádnému ukončení vysokoškolského studia dochází kumulativním splněním podmínek přímo ze zákona, bez předchozího vedení formálního správního řízení, po splnění všech studijních povinností v příslušném studijním programu a na základě úspěšného vykonání státní závěrečné zkoušky, aniž by se o tom vydávalo jakékoli správní rozhodnutí (§ 55 odst. 1 zákona o vysokých školách). Obdobně ani v

případě nesložení státní závěrečné zkoušky se nevydává negativní správní rozhodnutí (které by se jinak v případě nevydání dokladu mělo vydat), ale pouze se neformálními postupy výsledek zaznamená a postupuje se podle studijních předpisů.

Vysokoškolské studium není formálním správním řízením, nemá klasické účastníky správního řízení ani charakter správního řízení a nezakončuje se vydáním správního rozhodnutí ani dokladu, ale prostým

absolvováním studia (§ 55 odst. 1 zákona o vysokých školách). K řádnému ukončení vysokoškolského studia a k získání příslušného akademického titulu dochází přímo ze zákona v důsledku absolvování studia, tj. úspěšným splněním všech studijních povinností až po poslední z nich. Absolvent vysokoškolského studia je absolventem vysokoškolského studia a osobou oprávněnou užívat příslušný akademický titul od okamžiku řádného ukončení studia, a nikoli od okamžiku, kdy je mu vydán diplom. ...

... Samotné vydání diplomu nemá přímé právní účinky, ale je pouze ceremoniálním aktem, k němuž dochází

obvykle při slavnostní promoci a někdy i po značné prodlevě od okamžiku řádného ukončení studia v řádu několika měsíců. Během této doby absolventi studia již běžně vykonávají činnosti, pro které je ... vyžadováno vysokoškolské vzdělání a užívají vysokoškolský titul.

Vydáním vysokoškolského diplomu se absolventovi vysokoškolského studia nezakládají žádná nová práva, ale pouze se jím deklaratorním způsobem osvědčuje existence práv, která nabyl již řádným ukončením studia.

Proto také ani případné zrušení diplomu podle § 156 odst. 2 správního řádu tato práva neruší, ale jen deklaratorním způsobem potvrzuje, že nikdy nevznikla.

Z tohoto důvodu je mylný názor, že by snad správní orgán „odebíral titul“. Ten, kdo dosud řádně neukončil

studium, žádný titul nezískal, a nemůže mu proto být ani odebrán. Správní orgán v tomto řízení pouze ruší osvědčení o titulu (vysokoškolský diplom), neboť bylo vydáno v rozporu s podmínkami pro jeho vydání, a tím

pádem protiprávně.

Právní povaha vysokoškolského diplomu jako osvědčení ve smyslu § 154 správního řádu a možnosti jeho zrušení z důvodu protiprávnosti podle § 156 správního řádu jsou v odborné právní veřejnosti sdíleny jako většinový názor. ...

... Je-li vysokoškolský diplom osvědčením o řádném ukončení studia a získání příslušného titulu, má správní orgán nejen možnost, ale dokonce zákonnou povinnost postupovat podle § 156 odst. 2 správního řádu a takové osvědčení zrušit, pokud bylo vydáno v rozporu správními předpisy, zejména proto, že k řádnému

ukončení studia a získání příslušného titulu vůbec nedošlo.

Podle § 156 odst. 2 správního řádu platí, že osvědčení, které je v rozporu s právními předpisy a které nelze opravit, zruší usnesením správní orgán, který je vydal nebo učinil, a to s účinky ode dne, kdy bylo zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno anebo sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup.

V zákoně je tedy uvedena zcela jednoznačně jak kompetence správního orgánu ke zrušení osvědčení, tak i konkrétní procesní postup řízení (srov. § 156 odst. 2 věta 2 správního řádu: „Na tento postup se přiměřeně

použijí ustanovení hlavy IX části druhé o přezkumném řízení.).“.]

Vysokoškolský diplom je tedy osvědčením. Osvědčení, pokud je v rozporu s právními

předpisy, může být správním orgánem, který je vydal, za stanovených podmínek podle § 156 odst. 2 správního řádu zrušeno s účinky ex tunc, čili od samého počátku. Na takto zrušené

osvědčení se bude hledět, jako kdyby nikdy neexistovalo.

Postup, týkající se rušení osvědčení, by měl být aplikován i na vysokoškolský diplom.

Vysokoškolský diplom tedy za stanovených podmínek zruší správní orgán, který ho vydal, a to usnesením majícím účinky ex tunc, tedy se zpětnou platností ode dne, kdy byl zrušovaný vysokoškolský diplom vydán. Na řízení o vydání usnesení o zrušení vysokoškolského diplomu se přiměřeně použijí ustanovení o přezkumném řízení (§ 94 a násl. správního řádu).

Dle okolností se tedy vysoká škola obecně má v jednotlivých případech zabývat tím, zda jsou dány podmínky pro to, aby v souladu s § 156 odst. 2 správního řádu vysokoškolský diplom zrušila, resp. aby zahájila řízení o zrušení diplomu, a pokud ano, měla by tak učinit.

Přičemž je třeba poznamenat, že i v řízení o zrušení vysokoškolského diplomu by mělo být dbáno na dodržení základních zásad činnosti správních orgánů, zakotvených v § 2 až 8 správního řádu. Dále by mělo být dbáno i na ochranu Ústavou ČR chráněných principů

právního státu. V řízení dle § 156 odst. 2 správního řádu je třeba dbát i ochrany dobré víry (jakožto subjektivního přesvědčení adresáta správního aktu/úkonu o tom, že správní

akt/úkon byl vůči němu vydán/učiněn zákonem stanoveným způsobem, při splnění podmínek stanovených zákonem a v mezích zákonem stanovené kompetence, a v důsledku toho tedy vůči

němu i dalším osobám vyvolává předpokládané právní účinky), nelze-li její existenci prokazatelně vyvrátit.

Vysokoškolský diplom tak lze zrušit v řízení podle § 156 odst. 2 správního řádu, na které se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části druhé správního řádu. Osobám, o jejichž

vysokoškolských diplomech je přezkumné řízení vedeno, pak musí být zaručeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v řízení musí být dbáno na dodržení základních zásad činnosti správních orgánů zakotvených v § 2 až 8 správního řádu.

V přezkumném řízení je však v prvé řadě třeba dbát ochrany dobré víry. Ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu (které se na tzv. jiné úkony včetně vysokoškolského diplomu použije přiměřeně), stanoví, že dojde-li správní orgán po zahájení přezkumného řízení k závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, byla by újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla veřejnému zájmu, řízení zastaví. Obdobně stanoví § 94 odst. 5 správního řádu, že při rozhodování v přezkumném řízení je správní orgán povinen šetřit práva nabytá v dobré víře.

[Pouze pro úplnost lze pak zmínit, že se v praxi lze setkat i s právními názory, podle kterých je vysokoškolský diplom smíšeným právním úkonem, který má zčásti povahu osvědčení podle § 154 správního řádu a zčásti povahu dokladu o přiznání práva podle § 151 správního řádu - práva užívat akademický titul (neboť akademický titul prý absolvent nezískává automaticky absolvováním příslušného studia, ale vysoká škola jej musí konstitutivně udělit, resp. přiznat).

Vydání vysokoškolského diplomu by prý v takovém případě mělo být kvalifikováno jako postup podléhající § 158 odst. 1 správního řádu, dle něhož se ustanovení části čtvrté správního řádu (upravující vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení a také jejich rušení, jsou- li v rozporu s právními předpisy) obdobně použijí na tzv. jiné úkony.

Vysokoškolský diplom tak lze i podle tohoto názoru zrušit v řízení podle § 156 odst. 2 správního řádu, na které se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části druhé správního řádu.]

Vysoká škola tedy nemá výslovnou zákonnou oporu, v jakých skutkových případech lze ke zrušení vysokoškolského diplomu přistoupit. V každém jednotlivém případě musí vždy pečlivě zvažovat, jaká újma by držiteli vysokoškolského diplomu vznikla jeho zrušením a jaký je vztah této újmy k újmě způsobené veřejnému zájmu. Současně musí dbát ochrany dobré víry dotyčné osoby, jejíž existence, má-li dojít až ke skutečnému zrušení vysokoškolského diplomu, musí být vždy bezpečně vyvrácena.

Pokud jde o lhůty pro zahájení a ukončení přezkumného řízení vedeného ve věci vysokoškolského diplomu, neuplatní se subjektivní ani objektivní lhůta stanovená v § 96 odst. 1 správního řádu, neboť podle § 156 odst. 2 správního řádu platí, že usnesení o zrušení osvědčení lze vydat po dobu, po kterou trvají jeho účinky. S ohledem na závažnost zásahu do práv a právem chráněných zájmů dotyčné osoby v případě zrušení vysokoškolského diplomu však takový stav není uspokojivý. S narůstajícím časovým odstupem slábne též veřejný zájem na uvedení stavu deklarovaného vysokoškolským diplomem do souladu se stavem skutečným.

Platná právní úprava dále neřeší další právní postavení osob, kterým byl vysokoškolský diplom zrušen, tj. zda se obnovuje jejich postavení studenta v rámci daného studijního programu a v jakém stadiu, popř. jaký vliv má zrušení vysokoškolského diplomu na studium navazujícího magisterského nebo doktorského studijního programu, neboť uvedeným rozhodnutím dotyčná osoba přestává splňovat podmínky přijetí ke studiu v navazujícím magisterském studijním programu podle § 48 odst. 1 nebo 3 zákona č. 111/1998 Sb.

Konečně nejsou upraveny účinky dřívějších jednání, postupů nebo rozhodnutí osob, které v důsledku přezkumného řízení pozbyly vysokoškolské vzdělání a akademický titul.

VARIANTA NULOVÁ

Zachování existujícího právního stavu.

Nulová varianta nebyla dále zvažována, neboť neřeší výše uvedené nedostatky vedení přezkumného řízení podle obecné úpravy části čtvrté a hlavy IX části druhé správního řádu.

5.1.1 Zvláštní právní úprava řízení o vyslovení neplatnosti

VARIANTA 1

Ač problematika odnímání akademických titulů a rušení vysokoškolských diplomů nebyla dosud právní úpravou výslovně řešena, obsah právní úpravy byl předurčen nutností zajistit, aby proces nebyl účelově zneužíván a byly respektovány níže uvedené zásady:

- ochrana dobré víry, jakožto subjektivního přesvědčení adresáta správního aktu/úkonu o tom, že správní akt/úkon byl vůči němu vydán či učiněn zákonem stanoveným způsobem, při splnění podmínek stanovených zákonem a v mezích zákonem stanovené kompetence, a v důsledku toho tedy vůči němu i dalším osobám vyvolává předpokládané právní účinky,

- možnost zrušení vysokoškolského diplomu pouze v případě takových nedostatků v absolvování příslušného studijního programu, které lze přičítat k tíži dotyčného studenta/absolventa, nikoli k tíži příslušné vysoké školy,

- přezkumné řízení lze zahájit pouze v určité, zákonem výslovně zakotvené lhůtě, neboť s postupujícím časem slábne veřejný zájem na uvedení stavu deklarovaného vysokoškolským diplomem do souladu se skutečným stavem,

- zachování právní jistoty, pokud jde o účinky dřívějších jednání, postupů nebo rozhodnutí osob, kterým byl odňat akademický titul a zrušen vysokoškolský diplom.

Při zvažování všech nenulových variant tedy bylo zřejmé, že nová úprava přezkumného řízení musí zohlednit principy přezkumného řízení vedeného podle správního řádu, uzpůsobit je specifikům tohoto řízení a doplnit úpravu o dosud neřešené aspekty. Ambicí přitom nebyla úprava řízení v jeho celistvosti, když nebyl shledán důvod pro odchýlení se od obecného pravidla, dle něhož nestanoví-li zákon jinak, postupuje se podle obecných předpisů o správním řízení.

Návrh tak musí akcentovat dobrou víru studentů/absolventů studijních programů a umožnit odejmout akademický titul a zrušit vysokoškolský diplom pouze v případě, že daná osoba nesplnila podmínky či předpoklady pro konání a úspěšné vykonání státní zkoušky v důsledku svého úmyslného protiprávního jednání nebo úmyslného jednání proti dobrým mravům.

Nebyly proto dále zvažovány varianty, kdy by zrušením vysokoškolského diplomu postižené nedostatky v absolvování příslušného studijního programu nešly k tíži daného studenta/absolventa, ale vysoké školy, nebo kdy by pochybení na straně studenta nemělo povahu úmyslného jednání.

Postihnout je třeba i zdánlivé splnění podmínek a předpokladů pro úspěšné konání a vykonání státní zkoušky, zejména případ, kdy byl dané osobě vydán vysokoškolský diplom, aniž by tato například vůbec konala státní zkoušku předepsanou na závěr studia.

S ohledem na zachování právní jistoty bylo rovněž cílovým stavem předurčeno, že účinky dřívějších jednání, postupů nebo rozhodnutí osob, které v důsledku přezkumného řízení pozbyly vysokoškolské vzdělání a akademický titul, nejsou odnětím akademického titulu a zrušením vysokoškolského diplomu dotčeny, a to i pokud je daná osoba učinila při výkonu veřejné moci, v rámci výkonu regulované profese nebo činnosti, pro niž se vyžaduje odborná způsobilost spočívající v dosažení vysokoškolského vzdělání.

Ač se v dosavadní praxi hovoří obecně o odnímání akademických titulů a rušení vysokoškolských diplomů, jeví se jako vhodnější upravit řízení o vyslovení neplatnosti státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce, přičemž důsledkem pravomocného a účinného rozhodnutí o vyslovení neplatnosti bude přímo ze zákona pozbytí vysokoškolského vzdělání a akademického titulu, resp. pozbytí platnosti vysokoškolského diplomu a dodatku k diplomu. K vyslovení neplatnosti přitom může dojít nejen v případě, že nejsou splněny (nebo jsou splněny jen zdánlivě) podmínky a předpoklady pro řádné vykonání státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce, ale též v případě, že nejsou splněny (nebo jsou splněny jen zdánlivě) podmínky a předpoklady pro jejich konání.

Uvedené souvisí též se zakotvením obdobného řízení vedeného o vyslovení neplatnosti jmenování docentem (viz dále).

5.1.2 Právní důsledky odnětí akademického titulu a zrušení vysokoškolského diplomu

Naopak některé z aspektů již mohly být předmětem dalšího posuzování, konkrétně jaké má být další právní postavení osoby, které byl akademický titul odňat a vysokoškolský diplom zrušen, popř. jaký je vliv této skutečnosti na studium navazujícího magisterského nebo doktorského studijního programu.

VARIANTA 1

První uvažovanou variantou bylo zákonem výslovně zakotvit, že odnětím akademického titulu a zrušením vysokoškolského diplomu se neobnovuje postavení studenta vysoké školy.

Tato varianta vychází ze skutkových okolností, pro které může být řízení o vyslovení neplatnosti vedeno a završeno vyslovením neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její části nebo obhajoby disertační práce, které vždy spočívají v úmyslném protiprávním jednání nebo úmyslném jednání proti dobrým mravům daného studenta/absolventa, pro které nejsou splněny (nebo jsou splněny jen zdánlivě) podmínky a předpoklady pro úspěšné konání a vykonání státní zkoušky. Jedná se o logické vyústění zrušení vysokoškolského diplomu a doplnění sankčního mechanismu.

Obdobně vyslovením neplatnosti dochází k pozbytí splnění podmínek pro přijetí k navazujícímu magisterskému nebo doktorskému studijnímu programu podle § 48 odst. 1 nebo 3 zákona o vysokých školách, na což by mělo být reagováno vyloučením z takového studia.

Administrativně jednodušší variantou je přivodit důsledek vyloučení ze studia přímo ze zákona.

VARIANTA 2

Druhou uvažovanou variantou, která vycházela spíše z obecné teorie správního práva, než ze smyslu a účelu řízení o vyslovení neplatnosti, bylo zakotvit, že rozhodnutím o neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její části nebo obhajoby disertační práce (a odnětím akademického titulu a zrušením vysokoškolského diplomu) se obnovuje postavení studenta. Současně by nebylo dotčeno studium navazujícího magisterského nebo doktorského studijního programu.

Tato varianta neodpovídá smyslu a účelu právní úpravy a předpokládá řešení dalších souvisejících otázek, např. do jaké fáze studia se student po zrušení vysokoškolského diplomu dostává apod.

5.1.3 Okruh případů a řízení, v nichž je možno vést řízení o vyslovení neplatnosti

VARIANTA 1

Tato varianta počítá pouze s ukotvením řízení o vyslovení neplatnosti v případě vyslovení neplatnosti státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce. Jednalo by se tedy pouze o nápravu takových vad, kdy došlo k úmyslnému protiprávnímu jednání nebo úmyslnému jednání proti dobrým mravům pouze ze strany studentů vysokých škol.

V praxi ovšem nelze vyloučit, že též uchazeč o jmenování docentem nebo uchazeč o jmenování profesorem prokáže v habilitačním řízení nebo v řízení ke jmenování profesorem dosažení své kvalifikace v důsledku svého úmyslného protiprávního jednání nebo úmyslného jednání proti dobrým mravům.

VARIANTA 2

Tato varianta navrhuje dvě velmi podobná přezkumná řízení, a to:

a) řízení týkající se neplatnosti státní zkoušky nebo její části nebo obhajoby disertační práce,

b) řízení týkající se neplatnosti jmenování docentem nebo jmenování profesorem.

Ač návrh zohledňuje, že k pochybením způsobeným úmyslným jednáním dotyčných osob může dojít nejen při absolvování studijního programu, ale též v habilitačním řízení nebo v řízení ke jmenování profesorem, pomíjí specifický charakter řízení ke jmenování profesorem, neboť profesory v určitých oborech jmenuje prezident republiky na návrh vědecké nebo umělecké rady vysoké školy podaný prostřednictvím příslušného ministra. Řízení o vyslovení neplatnosti by v takovém případě muselo mít kvalitativně odlišný charakter, přičemž by bylo nutno zasahovat do kompetencí prezidenta republiky, příslušného ministra a dané vysoké školy.

VARIANTA 3

Ve třetí variantě je zohledněno, že řízení ke jmenování profesorem má specifický charakter, a rovněž, že navrhovaná novela zákona výslovně ukotvuje pravomoc ministra vrátit návrh na jmenování profesorem vědecké nebo umělecké radě vysoké školy, pokud nebyl dodržen postup při řízení ke jmenování profesorem podle § 74 zákona č. 111/1998 Sb., čímž je posílen kontrolní mechanismus v tomto řízení.

Tato varianta tedy navrhuje, že zákon by upravoval řízení o vyslovení neplatnosti „pouze“ v případě vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její části nebo obhajoby disertační práce a v případě vyslovení neplatnosti jmenování docentem.

Tato varianta možnost vyslovit neplatnost jmenování profesorem nezakotvuje. Důvodem je mj. skutečnost, že zatímco docenty jmenuje rektor vysoké školy (který tedy může za stanovených podmínek a po uskutečnění příslušného řízení o vyslovení neplatnosti rovněž vyslovit neplatnost tohoto jmenování realizovaného na vysoké škole), profesory jmenuje orgán stojící mimo vysokou školu - prezident republiky – a to na návrh nikoliv rektora, ale vědecké nebo umělecké rady vysoké školy, podaný prostřednictvím ministra školství, mládeže a tělovýchovy, ministra vnitra nebo ministra obrany. Přičemž rozhodnutí prezidenta republiky o jmenování profesora vyžaduje podle čl. 63 odst. 3 Ústavy ČR ke své platnosti kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Nebylo by tedy možno určit vhodný orgán, který by kontrasignovaný jmenovací akt (za který navíc nese odpovědnost vláda) rušil, resp. vyslovoval jeho neplatnost. Dalším důvodem pro absenci právní úpravy vyslovování neplatnosti jmenování profesorem je pak skutečnost, že se do § 73 zákona o vysokých školách nově doplňuje příslušnému ministru možnost vrátit návrh na jmenování profesorem vědecké nebo umělecké radě vysoké školy, pokud nebyl dodržen postup při řízení ke jmenování profesorem stanovený v § 74 (s tím, že vrácení bude muset být odůvodněno). Snižuje se tak riziko, že by profesorem byl jmenován uchazeč, nesplňující např. zákonné kvalifikační požadavky z důvodu předložení falešných dokladů o vzdělání apod.

5.2 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

Téma VybranéNávrh řešení

varianty

5.1.1 Zvláštní právní úprava1 Zakotvení zvláštní právní úpravy řízení v zákoně č. řízení o vyslovení111/1998 Sb., na něž se podpůrně použije správní neplatnostiřád. K odnětí akademického titulu a zrušení

vysokoškolského diplomu může dojít jen z důvodu úmyslného protiprávního jednání nebo úmyslného jednání proti dobrým mravům dotyčné osoby. Účinky dříve učiněných jednání a postupů dané osoby zůstávají nedotčeny.

5.1.2 Právní důsledky odnětí1 V důsledku odnětí akademického titulu a zrušení akademického titulu avysokoškolského diplomu se neobnovuje právní zrušenípostavení studenta. V případě studia navazujícího vysokoškolskéhomagisterského nebo doktorského studijního diplomuprogramu dochází přímo ze zákona k vyloučení

dané osoby ze studia.

5.1.3 Okruh případů a řízení,3 Zákon bude upravovat řízení o vyslovení v nichž je možno véstneplatnosti v případě vyslovení neplatnosti státní řízení o vyslovenízkoušky nebo její části nebo obhajoby disertační neplatnosti práce a v případě vyslovení neplatnosti jmenování

docentem.

6. DALŠÍ TÉMATA NOVELY

6.1 Zavedení registru uměleckých výstupů

Nová úprava by také měla vyřešit dlouhodobý deficit v informačních zdrojích o existujících uměleckých výstupech vznikajících v činnosti vysokých škol (uměleckým výstupem se rozumí zveřejněné umělecké autorské dílo nebo umělecký výkon člena akademické obce vysoké školy, která uskutečňuje studijní programy v oblasti umění, vytvořené v rámci plnění studijních nebo pracovních povinností k dané vysoké škole nebo v souvislosti s ním).

Dosud neexistuje jednotná evidence, kterou by bylo možné využívat při hodnocení a porovnávání činnosti vysokých škol, která uskutečňuje studijní programy v oblasti umění, při akreditaci, a případně též pro účely prevence plagiátorství.

Zákon uloží vysokým školám, které uskutečňují studijní programy v oblasti umění, vést vlastní evidenci uměleckých výstupů a předávat z ní údaje ministerstvu, které povede registr uměleckých výstupů. V registru se zaevidují údaje o povaze uměleckého výstupu a o jeho autorovi, včetně identifikace rodným číslem.

Jako varianta byla zvažována také úprava, která by školám uložila vést vlastní evidenci, zatímco vedení centrálního registru by ponechala pouze na dohodě škol, zda vůbec registr zřídí a zda tímto úkolem pověří některou z nich nebo třetí osobu. Tato varianta by však nevedla k naplnění všech podstatných cílů, mj. k využitelnosti údajů Akreditačním úřadem pro účely posuzování podmínek vysoké školy pro uskutečňování studijních programů.

Náklady na vedení registru uměleckých výstupů nelze kvůli částečnému sdílení technické základny a personálního zabezpečení oddělit od nákladů na ostatní registry upravené zákonem č. 111/1998 Sb., ve znění navrhované novely.

Podle novelizovaného zákona by mělo ministerstvo vést:

- Registr uměleckých výstupů

- Veřejně přístupný registr vysokých škol a uskutečňovaných studijních programů

- Registr řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace

- Registr docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol.

Osobní náklady na vedení registru uměleckých výstupů budou činit 2,5 mil. Kč ročně (administrátor – úvazek 1,0; 720 tis. Kč; IT specialista-analytik – úvazek 0,3; 240 tis. Kč; hodnotitelé výstupů dle jednotlivých segmentů (DPP, DPČ) 1,540 mil. Kč).

Náklady na služby se odhadují ve výši 1,3 mil. Kč – IT služby spojené s převodem již vytvořených databází a importem dat (RUV); pronájmy prostor; výroba a tisk publikací, informačních materiálů; vytvoření veřejně přístupného registru vysokých škol a uskutečňovaných studijních programů, registru řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace a rozšíření REDOP tak, aby odpovídal požadavkům daných novelou na registr docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol.

Ostatní náklady budou ve výši 500 000 Kč.

Jednorázové výdaje související s vytvořením registrů, popř. jejich převodem a importem dat činí 900 tis. Kč v kapitole služby. Náklady spojené s provozem registrů jsou 3,4 mil. Kč ročně.

Uvedené náklady budou pokryty v rámci schválených limitů výdajů kapitoly 333.

6.2 Zvýšení sociálního stipendia

Na základě dlouhodobé společenské poptávky se v novele navrhuje zvýšení sociálních stipendií studentů vysokých škol.

Na sociální stipendium má podle § 91 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. nárok student, který má nárok na přídavek na dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině zjišťovaný pro účely přídavku na dítě nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,5.

Stipendium se přiznává po standardní dobu studia na deset měsíců v akademickém roce.

Nárok na stipendium prokazuje student písemným potvrzením vydaným na jeho žádost orgánem státní sociální podpory. Potvrzení pro účely přiznání stipendia platí po dobu 21 měsíců od uplynutí roku, za který byl příjem rodiny zjišťován. Nárok na stipendium může student uplatnit za určité časové období pouze jednou.

Stipendium poskytuje vysoká škola z příspěvku nebo dotace poskytované jí podle zákona ministerstvem.

V současnosti je sociální stipendium vypláceno podle citovaného ustanovení ve výši 1620 Kč za měsíc. Navrhuje se zvýšení na 2100 Kč.

Dopady zvýšení sociálního stipendia o 480 Kč měsíčně lze s přihlédnutím ke stávajícím ročním nákladům na sociální stipendia vyčíslit na 12,5 mil. Kč ročně.

Další projednávání návrhu na zvýšení sociálních stipendií v předkládané novele je potřebné s ohledem na výsledek projednávání poslaneckého návrhu na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších

zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 60), v němž se navrhovalo obdobné zvýšení sociálních stipendií.

Ministerstvo jasně deklarovalo, že z věcného hlediska v zásadě nemá proti návrhu novely námitky a souhlasí s navýšením absolutní výše tzv. sociálního stipendia, neboť tzv. sociální stipendium nebylo zvýšeno od roku 2006. Záměrem ministerstva však bylo systémové ukotvení tzv. sociálních stipendií jako součásti agendy Ministerstva práce a sociálních věcí, do jehož působnosti přísluší přiznávání státních sociálních podpor. Toto stanovisko zastávalo ministerstvo již od začlenění institutu sociálního stipendia do zákona o vysokých školách na základě poslaneckého návrhu zákona (zákon č. 552/2005 Sb.). Převedení agendy sociálních stipendií z vysokých škol na orgány v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí podporovala i Česká konference rektorů z důvodu snížení administrativní a finanční zátěže vysokých škol.

V průběhu přípravy předkládaného vládního návrhu novely zákona o vysokých školách se

však stanovisko reprezentace vysokých škol změnilo a v současné době podporuje Česká konference rektorů zachování stávajícího modelu s tím, že navrhuje zvýšení částky tzv. sociálního stipendia z 1 620 Kč na 2 100 Kč.

Ministerstvo tudíž pro případ, že by neprošel poslanecký návrh novely zákona č. 111/1998 Sb., začlenilo téma zvýšení sociálních stipendií také do právě předkládaného vládního návrhu zákona. Tato úprava je nyní aktuální, neboť Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR dne 5.12.2014 poslanecký návrh novely zákona o vysokých školách /sněmovní tisk 60/ ve 3. čtení neschválila.

7. IMPLEMENTACE, VYNUCOVÁNÍ A PŘEZKUM ÚČINNOSTI

Implementace a vynucování Přezkum účinnosti 1. PRAVIDLA HODNOCENÍ KVALITY VYSOKÝCH ŠKOL

Vysoké školy budou povinny zavést systémMinisterstvo bude získávat podklady pro hodnocení kvality, pravidelně vyhodnocovatposouzení účinnosti regulace od jeho funkčnost a v případě školAkreditačního úřadu (vnější hodnocení) a s institucionální akreditací budou povinnyvysokých škol (vlastní hodnocení). zřídit radu pro hodnocení kvality.

Pravidelně bude posuzována účinnost

Vynucování těchto povinností je jednakstandardů vysokých škol pro hodnocení v působnosti samosprávných orgánů vysokékvality a vymahatelnost jejich naplňování. školy, jednak bude uskutečňováno Akreditačním úřadem při vnějším hodnocení a v souvislosti s posuzováním žádostí o akreditaci.

2. AKREDITACE STUDIJNÍCH PROGRAMŮ VYSOKÝCH ŠKOL A INSTITUCIONÁLNÍ AKREDITACE

Nové principy a pravidla akreditace uvede doMinisterstvo bude pravidelně posuzovat praxe Akreditační úřad svojí činností a vládafunkčnost systému v komunikaci naplněním zmocnění k vydání standardů pros Akreditačním úřadem a reprezentacemi akreditace.vysokých škol.

Informačním zdrojem pro přezkum účinnosti bude též nově zaváděný veřejný registr vysokých škol.

3. POSTAVENÍ A PRAVOMOCI NÁRODNÍHO AKREDITAČNÍHO ÚŘADU PRO VYSOKÉ ŠKOLSTVÍ

Vytvoření materiálního zázemí pro činnostFunkčnost organizace Akreditačního úřadu a Akreditačního úřadu bude úkolemvztahů mezi jeho orgány bude ministerstva. Jmenování Rady je v působnostivyhodnocována s přihlédnutím k vyvíjející se vlády.rozhodovací praxi úřadu a případné

incidenční soudní kontrole.

4. PRAVIDLA PŮSOBENÍ ZAHRANIČNÍCH VYSOKÝCH ŠKOL NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

Implementace bude zajištěna evidenční, popř.Přezkum účinnosti bude možné provést až rozhodovací činností ministerstva.s odstupem několika let. Předmětem Vynucování zajistí hrozba sankcí, vč.posouzení bude, zda nová regulace správního trestání.zpřehlednila prostor poskytování

zahraničního vysokoškolského vzdělávání v České republice ve prospěch právní jistoty studentů a zda jsou přijatá administrativní opatření přiměřená dosahovaným výsledkům.

5. ŘÍZENÍ O VYSLOVENÍ NEPLATNOSTI VE VĚCI ZÍSKÁNÍ VYSOKOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁNÍ NEBO KVALIFIKACE

Implementace bude incidenční povahy. Uskutečnitelnost přezkumu účinnosti bude

záviset na počtu případů, v nichž se nová pravidla řízení o vyslovení neplatnosti uplatní.

6.1 Zavedení registru uměleckých výstupů

Nový registr zavede do praxe ministerstvoMinisterstvo bude pravidelně vyhodnocovat v součinnosti s vysokými školami, kterézpůsoby a četnost využívání registru a uskutečňují studijní programy v oblastiporovnávat jeho využití s náklady umění.(finančními i administrativními) na jeho

fungování.

6.2 Zvýšení sociálního stipendia

Navrhované opatření uvedou do praxe vysokéPřezkum účinnosti bude statistické povahy. školy.Ministerstvo bude nadále sledovat počet

příjemců stipendia.

8. DOTČENÉ SUBJEKTY 1. PRAVIDLA HODNOCENÍ KVALITY VYSOKÝCH ŠKOL

Veřejné vysoké školy, soukromé vysoké školy, členové akademických obcí, uchazeči o přijetí ke studiu, ministerstvo, resp. Akreditační úřad, externí hodnotící agentury.

2. AKREDITACE STUDIJNÍCH PROGRAMŮ VYSOKÝCH ŠKOL A INSTITUCIONÁLNÍ AKREDITACE

Veřejné vysoké školy, soukromé vysoké školy, členové akademických obcí, uchazeči o přijetí ke studiu, ministerstvo, resp. Akreditační úřad.

3. POSTAVENÍ A PRAVOMOCI NÁRODNÍHO AKREDITAČNÍHO ÚŘADU PRO VYSOKÉ ŠKOLSTVÍ

Veřejné vysoké školy, soukromé vysoké školy, ministerstvo, resp. Akreditační úřad, vláda České republiky, členové orgánů Akreditačního úřadu, osoby zapisované do Seznamu hodnotitelů.

4. PRAVIDLA PŮSOBENÍ ZAHRANIČNÍCH VYSOKÝCH ŠKOL NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

Zahraniční vysoké školy, tuzemské právnické osoby, které hodlají působit jako pobočka zahraniční vysoké školy, studenti těchto škol a jejich absolventi, ministerstvo, Akreditační úřad, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo práce a sociálních věcí.

5. ŘÍZENÍ O VYSLOVENÍ NEPLATNOSTI VE VĚCI ZÍSKÁNÍ VYSOKOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁNÍ A KVALIFIKACE

Veřejné vysoké školy, soukromé vysoké školy, absolventi vysokých škol, docenti.

6. Další témata

6.1 Zavedení registru uměleckých výstupů – vysoké školy, které uskutečňují studijní programy v oblasti umění, ministerstvo, autoři evidovaných uměleckých výstupů. 6.2 Zvýšení sociálního stipendia – vysoké školy, studenti, kteří splňují nároky na přiznání stipendia podle § 91 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb.

9. KONZULTACE

V souladu s § 92 odst. 3 zákona o vysokých školách je ministr povinen projednávat s reprezentací vysokých škol návrhy a opatření, které se vysokých škol významně týkají. Reprezentaci vysokých škol tvoří v souladu s § 92 odst. 1 zákona o vysokých školách orgán složený z členů akademických obcí vysokých škol delegovaných jejich zastupitelskými akademickými orgány a orgán složený z představitelů vysokých škol. V současné době je tedy reprezentace vysokých škol tvořena Radou vysokých škol a Českou konferencí rektorů.

Ministerstvo při přípravě návrhu novely zákona o vysokých školách důsledně respektovalo povinnost stanovenou § 92 odst. 3 tohoto zákona a reprezentace vysokých škol se na přípravě návrhu průběžně podílela, a to zejména ve formě konzultační a oponentské. Ke všem těmto jednáním byli přizváni také zástupci odborových organizací zaměstnanců vysokých škol a zástupci Akademie věd České republiky. Posledního jednání se pak zúčastnili také zástupci Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany, tedy ústředních správních úřadů, v jejichž gesci je oblast státních vysokých škol.

Ministerstvo věnovalo přípravě návrhu novely zákona o vysokých školách dostatečný časový prostor tak, aby návrh mohl získat širokou podporu odborné veřejnosti a reprezentace vysokých škol.

V průběhu přípravy návrhu novely zákona o vysokých školách se uskutečnilo několik plenárních jednání s výše uvedenými partnery, a to dne 2.5.2014, 12.6.2014, 10.7.2014 a 10.10. 2014. V mezidobí byly ustanoveny také užší pracovní skupiny k některým dílčím tématům (úprava správního řízení v agendách vysokých škol, odnímání akademických titulů a Národní akreditační úřad), jejichž jednání se konala dne 30.6., 1.7. a 2.7.2014.

Vnější připomínkové řízení tedy bylo s těmito partnery vedeno již ke konsensuálnímu materiálu. Vzhledem k rozsahu novely a nezbytnosti dosáhnout souladu mezi náměty jednotlivých připomínkových míst však i ve fázi vypořádání připomínkového řízení byly vedeny další podrobné diskuse.

10. ZDROJE DAT

Výstupy projektu IPn – KREDO: http://kredo.reformy-msmt.cz/detaily-projektu, www.msmt.cz/file/16536_1_1/

Výstupy projektu IPn – KVALITA: http://kvalita.reformy-msmt.cz/

Pracovní návrh věcného záměru zákona o vysokých školách z roku 2011 - http://www.msmt.cz/uploads/Pracovni_navrh_vecneho_zameru_23_02_2011.pdf

Internetové stránky Akreditační komise: http://www.akreditacnikomise.cz/cs/

II. ZHODNOCENÍ KORUPČNÍCH RIZIK (CIA)

1. Novela zákona o vysokých školách

1.1 Přiměřenost

Novela zákona je velmi obsáhlá, její rozsah však odpovídá šíři problematiky, kterou upravuje

– zcela nově se upravují pravidla pro hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysokých škol, nová jsou pravidla pro akreditaci studijních programů a zavádí se systém institucionální akreditace, systematicky se upravují podmínky pro výkon činnosti zahraničních vysokých škol a jejich poboček v České republice, jakož i podmínky řízení o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce a o vyslovení neplatnosti jmenování docentem; reguluje se rovněž problematika správních deliktů.

Co se týče kompetencí orgánů veřejné správy, nutno uvést, že významnou část vysokoškolské agendy bude vykonávat Akreditační úřad, jehož Kancelář bude organizační součástí ministerstva. (Ministerstvo bude materiálně, administrativně a finančně zajišťovat činnost Akreditačního úřadu, členové orgánů Akreditačního úřadu však budou ve svém rozhodování nezávislí.) Akreditační úřad bude zejména rozhodovat o institucionálních akreditacích a akreditacích studijních programů, o akreditacích habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem, provádět vnější hodnocení činnosti vysokých škol a rozhodovat o nápravných opatřeních při nedostatcích v uskutečňování akreditovaných činností. Ministerstvu nově přibyde povinnost vést registr uměleckých výstupů jako informační systém veřejné správy a kompetence udělovat povolení a oprávnění k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Ministerstvo též bude projednávat správní delikty a ukládat za ně sankce. V řízení o vyslovení neplatnosti vykonání státní závěrečné zkoušky nebo její součásti, státní rigorózní zkoušky nebo její součásti, státní doktorské zkoušky nebo obhajoby disertační práce bude rozhodovat rektor veřejné vysoké školy, na níž se daná státní zkouška nebo obhajoba disertační práce konala.

Rozšíření kompetence orgánů veřejné správy je přiměřené šíři nezbytné regulace dosud neupravených oblastí.

1.2 Efektivita

Hlavním předpokladem efektivního zavedení regulace je ustavení Akreditačního úřadu (zde je nezbytná součinnost vlády, ministerstva, orgánů reprezentace vysokých škol, profesních komor a dalších osob a orgánů vykonávajících, podporujících nebo využívajících tvůrčí činnost vysokých škol nebo její výsledky) a zahájení jeho činnosti. Nesplnění povinnosti poskytovat Akreditačnímu úřadu a ministerstvu informace potřebné pro jejich činnost a pro statistické účely, jakož i další jednání v rozporu se zákonem budou postižitelná sankcemi, které bude za správní delikty ukládat ministerstvo.

1.3 Odpovědnost, opravné prostředky a kontrolní mechanismy

V návrhu zákona je vždy jednoznačně stanoveno, který orgán v regulované věci rozhoduje, ať již jde o orgány vysoké školy (např. rektor rozhoduje o vyslovení neplatnosti vykonání státní závěrečné zkoušky nebo její součásti, státní rigorózní zkoušky nebo její součásti, státní doktorské zkoušky nebo obhajoby disertační práce), Akreditační úřad (rozhoduje mj. o akreditacích a nápravných opatřeních při nedostatcích v uskutečňování akreditovaných činností) nebo ministerstvo (kupř. rozhoduje o uložení sankce za správní delikt).

Proti rozhodnutí Akreditačního úřadu ve správním řízení lze podat odvolání k Přezkumné komisi Akreditačního úřadu, která přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, s právními předpisy a statutem Akreditačního úřadu; Přezkumná komise Akreditačního úřadu může v řízení o odvolání napadené rozhodnutí pouze potvrdit (a odvolání zamítnout) nebo zrušit a věc vrátit k novému projednání nebo rozhodnutí zrušit a řízení zastavit. Proti rozhodnutí rektora o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce se nelze odvolat, právo podat žalobu ve správním soudnictví, která bude mít odkladný účinek, však není dotčeno.

Vnější (státní) kontrolu vysokých škol vykonává ministerstvo (kontrola hospodaření veřejných vysokých škol), vnitřní kontrolní činnost vykonávají na vysokých školách akademické orgány vysokých škol nebo orgány, jež si vysoká škola ve své samosprávné působnosti určí.

1.4 Poptávková stránka

Na „poptávkové straně“ stojí při rozhodování podle zákona vysoké školy (při rozhodování o právech a povinnostech studentů) Akreditační úřad a ministerstvo, přičemž ze zákona vyplývá, které subjekty o dané věci (např. o udělení akreditace, o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její součásti, o udělení sankce za správní delikt apod.) rozhodují.

Korupční rizika při rozhodování o právech a povinnostech podle zákona o vysokých školách jsou omezena tím, že je v zásadě rozhodováno podle správního řádu (s přesně stanovenými výjimkami či odchylkami), jsou upraveny lhůty pro vydání rozhodnutí a výslovně uvedeno, zda je možno proti rozhodnutí podat opravný prostředek.

1.5 Nabídková stránka

Na „nabídkové straně“ jsou příjemci vzdělávání, tedy jednotlivci s relativně slabším postavením, kterým zákon skýtá zvláštní ochranu; studenti vytvářejí zájmové skupiny – studentské spolky, jejichž cíle jsou zaměřeny na vzájemnou spolupráci mezi studenty, spolupráci s vysokými školami, rozvoj studentského života a organizování vzdělávacích, společenských a sportovních akcí. Návrh novely však v tomto směru nezavádí nic nového.

1.6 Transparence a otevřená data

Prvky transparentnosti, předvídatelnosti a profesionalizace budou posíleny zavedením nového pojetí akreditačních postupů a hodnocení kvality vysokých škol, což povede ke snížení korupčních rizik.

Zákon také nově upraví Registr vysokých škol a uskutečňovaných studijních programů jakožto veřejný informační systém veřejné správy. Registr bude sloužit zejména pro účely zjišťování skutkového stavu v řízeních ve věcech akreditací. Správcem registru vysokých škol a uskutečňovaných studijních programů je ministerstvo.

Co se týče zveřejňování údajů, nově bude vztažen postup při zveřejňování závěrečných prací (§ 47b) i na habilitační práce s tím, že vysoká škola může odložit zveřejnění bakalářské, diplomové, disertační a rigorózní práce nebo jejich části, nebo habilitační práce a to po dobu trvání překážky pro zveřejnění (např. z důvodů stanovených autorským zákonem, zákonem o ochraně utajovaných skutečností nebo občanským zákoníkem), nejdéle však na dobu 3 let. Informace o odložení zveřejnění musí být spolu s odůvodněním zveřejněna na stejném místě, kde jsou zveřejňovány bakalářské, diplomové, disertační a rigorózní práce.

Práce, jíž se odklad zveřejnění týká, musí být neprodleně po jejím obhájení zaslána ministerstvu k uchování. Jedná se o pojistku proti zneužívání možnosti odložit zveřejnění práce.

Dále se stanoví, že pokud vysoká škola stanoví poplatek za úkony spojené s habilitačním řízením nebo s řízením ke jmenování profesorem, je výši poplatku povinna zveřejnit ve veřejné části svých internetových stránek.

1.7 Shrnutí

Navrhovaná právní úprava nepřináší nová rizika spojená s korupčním chováním. Nové pojetí akreditačních postupů naopak zavádí prvky transparentnosti, předvídatelnosti a profesionalizace, což povede ke snížení korupčních rizik.

2. Novely dalších souvisejících zákonů

Novely se týkají zejména provázání podmínek pro výkon činnosti zahraničních vysokých škol a jejich poboček v České republice s podmínkami pro přiznávání postavení studenta z hlediska právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení. Rovněž dochází ke zpoplatnění podání žádosti o uznání zahraničního dokladu o vysokoškolském vzdělání. Pokud jde o tyto oblasti, nedochází k takovým změnám, které by byly způsobilé k posouzení z hlediska korupčních rizik.

III. SOULAD S ÚSTAVNÍM POŘÁDKEM, PRÁVEM EVROPSKÉ UNIE A MEZINÁRODNÍMI SMLOUVAMI

1. Soulad s ústavním pořádkem České republiky

Návrh zákona se dotýká následujících ustanovení Ústavy a Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“):

Čl. 63 odst. 3 Ústavy

Je zachována pravomoc prezidenta republiky ke jmenování profesorů podle stávajícího znění zákona, dílčím způsobem se však upravuje procesní postup předcházející jmenování, neboť návrh nově stanoví v § 73 zákona o vysokých školách příslušnému ministru možnost vrátit návrh na jmenování profesorem vědecké nebo umělecké radě vysoké školy, pokud nebyl dodržen postup při řízení ke jmenování profesorem stanovený v § 74.

Čl. 79 odst. 1 a 3 Ústavy

Zřizuje se Národní akreditační úřad pro vysoké školství a stanoví se jeho postavení, působnost a organizace.

Dále se upravuje působnost ministerstva, a to zejména v následujících oblastech:

- vedení registru vysokých škol a uskutečňovaných studijních programů podle § 87a,

- vedení registru řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle § 90b,

- vedení registru uměleckých výstupů podle § 21a,

- udělování povolení a oprávnění k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky a rozhodování o jeho odnětí,

- projednávání správních deliktů a ukládání sankcí,

- provádění vyššího ověření vysokoškolských diplomů a dodatků k vysokoškolským diplomům vydaných vysokými školami v České republice, a to za účelem jejich použití v zahraničí.

Novela zákona rozšiřuje zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů (nařízení vlády nebo vyhlášek) v těchto oblastech:

- v § 44a odst. 3 je vláda zmocněna k vydání nařízení, které vymezí jednotlivé oblasti vzdělávání,

- v § 82a je vláda zmocněna stanovit svým nařízením standardy pro institucionální akreditaci, standardy pro akreditaci studijního programu a standardy pro akreditaci habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem,

- v § 87 odst. 1 písm. g) bodě 2 je ministerstvo zmocněno stanovit vyhláškou formát a strukturu datové zprávy a technické podmínky a lhůty předávání údajů podle 87b odst. 4 (tj. údajů, které vysoké školy předávají ministerstvu do registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol),

- v § 87 odst. 1 písm. i) je ministerstvo zmocněno k vydání vyhlášky stanovící termíny, strukturu a formu, kterou budou vysoké školy ministerstvu předávat mj. agregované údaje o zaměstnancích vysokých škol a jejich odměňování,

- v § 90b odst. 3 je ministerstvo zmocněno stanovit vyhláškou formát a strukturu datové zprávy, jejímž prostřednictvím budou veřejné vysoké školy, Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra oznamovat ministerstvu údaje týkající se jimi vedených nostrifikačních správních řízení, technické podmínky a lhůty předávání údajů do registru řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace.

Čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny

Návrh zákona v plné míře respektuje rovnost před zákonem a zákaz diskriminace. Výslovně zakotvené oprávnění vysoké školy stanovit jako podmínku přijetí i zdravotní způsobilost uchazeče je vázáno na věcné důvody spočívající v charakteru studijního programu, které takový požadavek odůvodňují. Uvedené je též v souladu s čl. 31 Listiny.

Čl. 10 odst. 1 a 3 Listiny

Ochrany osobních údajů se dotýká úprava registru uměleckých výstupů, neboť každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Zákon jednoznačně vymezuje, jaké osobní údaje jsou v registru evidovány, kdo se považuje za tvůrce výstupu jako subjekt zpracovávaných osobních údajů, komu mohou být vedené údaje zpřístupňovány a jaké operace mohou být s osobními údaji prováděny. V případě registru uměleckých výstupů se též omezuje rozsah údajů zpřístupňovaných vyjmenovaným orgánům a osobám, kdy lze zpřístupnit pouze jméno a příjmení (popř. další jméno a rodné příjmení) a tituly, není-li udělen souhlas subjektu údajů k širšímu zpřístupnění. Subjekt údajů má právo nahlížet do registru v rozsahu údajů týkajících se jeho osoby, a to včetně záznamů, které jsou vedeny o nahlížení do registru na jeho osobní údaje.

Úprava registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol je zpřesňována a nově taxativně vymezuje okruh osob a orgánů, které mají do registru přístup. Výslovně je zakotveno právo přístupu subjektu údajů k údajům o své osobě.

Nakládání s osobními údaji nachází také zákonnou oporu v případě obsahu nově zaváděného diplomu o vykonání státní rigorózní zkoušky, neboť vysoká škola má zakotveno výslovné oprávnění uvádět na diplomu rodné číslo. Pokud má tento doklad sloužit svému účelu – osvědčení získání akademického titulu - je jednoznačná identifikace jeho držitele pomocí rodného čísla opodstatněná.

Čl. 11 odst. 5 Listiny

Novelizuje se zákon o správních poplatcích a upravují se oprávnění vysoké školy v oblasti poplatkové agendy týkající se přijímacího řízení, habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem. Mění se také ustanovení § 58 zákona o vysokých školách, upravující poplatky za studium – vypouští se mj. úprava poplatku za studium absolventa bakalářského nebo magisterského studijního programu v dalším bakalářském nebo magisterském studijním programu.

Čl. 15 odst. 2 a čl. 34 odst. 1 Listiny

Zákon posiluje ochranu výsledků tvůrčí duševní činnosti, neboť nově zakotvuje možnost vysoké školy odložit zveřejnění vysokoškolských prací, je-li zde překážka pro jejich zveřejnění podle autorského zákona nebo jiného právního předpisu, chránícího duševní vlastnictví nebo obchodní tajemství apod. Nepřímo je podpořena také svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby.

Ochrana výsledků tvůrčí duševní činnosti je posílena také nově zakotveným řízením o vyslovení neplatnosti, které přichází v úvahu mj. v případě, kdy daná osoba dosáhla vysokoškolského vzdělání nebo jmenování docentem na základě svého úmyslného neoprávněného užití díla jiné osoby, hrubě porušujícího obecné předpisy o ochraně duševního vlastnictví.

Čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny

Podmínky udělení akreditace studijního programu reflektují potřebu zvláštních požadavků v případě tzv. regulovaných povolání.

Úprava působení zahraničních vysokých škol na území České republiky odpovídá čl. 26 odst. 2 Listiny, kdy zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Státní dohled je odůvodněn odpovědností státu za vysokoškolské vzdělávání na jeho území, byť je poskytováno ze strany subjektů, které nejsou součástí soustavy vysokých škol.

Návrh nepřímo ovlivňuje právo podnikat, i pokud jde o úpravu státního souhlasu a jeho převoditelnosti v případě fúzí soukromých vysokých škol a úpravu správního poplatku spojeného se žádostí o udělení státního souhlasu. Šetří však podstatu těchto práv a nepředstavuje omezení svobody podnikání.

Čl. 33 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny

Řízení o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její části nebo obhajoby disertační práce představuje závažný zásah do práv a právem chráněných zájmů dotyčné osoby, neboť důsledkem pravomocného a účinného rozhodnutí o vyslovení neplatnosti je pozbytí vysokoškolského vzdělání a akademického titulu. Návrh však v maximální míře šetří podstaty nabytých práv, když jako podmínku takového rozhodnutí zakotvuje úmyslný trestný čin nebo úmyslné jednání dané osoby proti dobrým mravům, v jehož důsledku tato nesplnila podmínky pro řádné absolvování příslušného studijního programu. Právo na spravedlivý proces je chráněno zákonem upraveným procesem, na nějž se podpůrně vztahuje správní řád.

Právo každého na vzdělání není návrhem zákona dotčeno. Jeho účinná realizace je posílena novým systémem hodnocení kvality vysoké školy a širší autonomií a s tím spojenou odpovědností vysokých škol při uskutečňování studijních programů (změny v akreditačním řízení).

2. Soulad s právem Evropské unie

Návrh zákona do právního řádu České republiky nezapracovává právo EU a je s právem Evropské unie plně slučitelný. S návrhem nesouvisí konkrétní závěry jednání s orgány Evropské unie.

Navrhovaná právní úprava obsažená v předloženém návrhu zákona zásadně náleží do oblasti, ve které (s ohledem na čl. 165 a 166 Smlouvy o fungování EU) nemá sbližování právních předpisů pomocí aktů EU, resp. harmonizace zákonů a ostatních předpisů členských států obligatorní charakter.

EU plně respektuje odpovědnost členských států mj. za organizaci jejich vzdělávacích systémů. Sbližování právních předpisů je členskými státy realizováno na základě dobrovolnosti, tj. na základě aktů EU, které mají pouze doporučující charakter. (Přičemž problematika akreditace studijních programů není právem EU výslovně upravena ani doporučujícím způsobem.)

2.1 Čl. 49 Smlouvy o fungování EU a směrnice 2006/123/ES

K návrhu se vztahuje čl. 49 Smlouvy o fungování EU a dále směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006, o službách na vnitřním trhu (dále jen „směrnice“). Směrnice v čl. 9 a násl. umožňuje zavést povolovací postupy (k nimž mj. náleží ve vztahu k soukromým vysokým školám řízení o udělení státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola, řízení o žádostech o akreditaci studijních programů a řízení o žádostech o institucionální akreditaci v dané oblasti vzdělávání) na základě „naléhavého důvodu veřejného zájmu“ (což vyžaduje čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice); takovýmto důvodem je v daném případě potřeba zajistit vysokou úroveň vzdělávacího systému, resp. vzdělávání.

Povolovací postup je v právu EU interpretován široce jako jakékoli vstupní podmínky nutné pro přístup k činnosti. V přístupu na trh vysokoškolského vzdělávání s možností udělování akademických titulů je vedle udělení státního souhlasu součástí také akreditace studijního programu či institucionální akreditace v dané oblasti (nebo oblastech) vzdělávání, neboť obojí se v podstatě považuje za překážku svobodě usazování. Z povahy činnosti, kdy se jedná o úpravu uskutečňování vysokoškolských studijních programů, tedy o dlouhodobé vzdělávání v řádu několika let, se bude aplikovat pouze svoboda usazování, zatímco volné poskytování služeb (nemůže jít o dočasný ani příležitostný výkon) je vyloučeno.

Státní dohled, resp. povolovací a ohlašovací režim pro přístup zahraničních vysokých škol je nezbytný s ohledem na odpovědnost státu za vysokoškolské vzdělávání realizované na území České republiky (byť nejde o součást soustavy vysokých škol podle zákona o vysokých školách). Právní regulace respektuje čl. 9 směrnice, dle něhož podmínkou zavedení povolovacího režimu je mj. skutečnost, že sledovaného cíle nelze dosáhnout pomocí méně omezujícího opatření. Daná oblast je řešena odlišně pro zahraniční vysoké školy, které mají sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého jiného členského státu Evropské unie, nebo které byly zřízeny nebo založeny podle práva některého jiného členského státu Evropské unie (kde je zakotvena povinnost přihlášení se k určitým informačním povinnostem vůči Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy), a „mimoevropské“ zahraniční vysoké školy, kde je zakotven princip povolovací.

2.2 Směrnice 95/46/ES

S novelou dále souvisí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.

Soulad se směrnicí byl posuzován zejména u nově zaváděného registru uměleckých výstupů, v němž se mají evidovat osobní údaje tvůrců výstupů, jimiž jsou členové akademické obce vysoké školy, kteří umělecký výstup vytvořili v rámci plnění studijních nebo pracovních povinností nebo v souvislosti s ním. Návrh respektuje čl. 7 směrnice, neboť vedení registru je odůvodněno plněním úkolů ve veřejném zájmu, resp. při výkonu veřejné moci. Jednotná evidence je potřeba při hodnocení, financování a porovnávání činnosti vysokých škol, které uskutečňují studijní programy v oblasti umění, a při akreditaci. Zákon jednoznačně vymezuje, jaké osobní údaje jsou v registru evidovány, kdo se považuje za tvůrce výstupu jako subjekt zpracovávaných osobních údajů, komu mohou být vedené údaje zpřístupňovány a jaké operace mohou být s osobními údaji prováděny. Zaručeno je rovněž právo subjektu údajů na přístup k údajům, které se ho týkají, včetně údajů o nahlížení na tyto údaje ze strany třetích osob, což respektuje čl. 12 směrnice.

Dotčenou oblastí je také nová právní úprava registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů, jež je nezbytná zejména pro účely zjišťování skutkového stavu v řízeních ve věcech akreditací. Již stávající znění zákona upravuje rozsah v registru vedených údajů, návrh zákona pak výslovně upravuje, kdo může údaje z registru využívat, přičemž jde pouze o ministerstvo a Akreditační úřad při plnění jejich úkolů a čelní představitele dané vysoké školy. Výslovně je zakotveno právo subjektu údajů na přístup k osobním údajům vedeným ohledně jeho osoby.

2.3 Soulad návrhu s právními akty EU, upravujícími veřejnou podporu

Ustanovení § 40 zákona o vysokých školách bude i po úpravě, reagující na nový občanský zákoník, v souladu s právem EU. Bude možno i nadále např. pověřovat soukromé vysoké školy, mající postavení obecně prospěšné společnosti, např. plněním závazku veřejné služby spočívajícího v uskutečňování akreditovaných studijních programů a na tuto činnost jim poskytovat dotaci ze státního rozpočtu. A to v souladu s Rozhodnutím Komise 2012/21/EU ze dne 20. prosince 2011, o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu.

3. Soulad s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

Návrh zákona plně respektuje povinnost chránit právo každého na vzdělání a přístup ke vzdělávání, které je zakotveno v řadě dokumentů mezinárodního práva i práva Evropské unie, například

- čl. 2 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zvlášť ve spojení s čl. 14 Úmluvy zakazujícím diskriminaci,

- čl. 13 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

- čl. 14 Charty základních práv Evropské unie.

Mezinárodní smlouvy vážící Českou republiku upravují problematiku uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a dokladů o tomto vzdělání, která je upravena řadou mnohostranných či dvoustranných smluv.

Přijetí změny zákona o vysokých školách a změny zákona o správních poplatcích se nedotkne provádění mezinárodních smluv o uznávání vzdělání, neboť navrhovaná novela zákona v zásadě nemění systém českých vysokoškolských studijních programů, pokud jde o např. o jejich délku a obsah a rozsah poskytovaného vzdělání.

Významněji dotčena pak je zejm. tzv. Lisabonská úmluva [Úmluva o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, č. 165 (Convention on the Recognition of Qualifications concerning Higher Education in the European Region), tzv. LISABONSKÁ ÚMLUVA, přijatá v Lisabonu dne 11. dubna 1997, (publ. pod č. 60/2000 Sb.m.s.); vstoupila v platnost dnem 1. února 1999; pro Českou republiku vstoupila v platnost dnem 1. února 2000]. V jejím článku III.1 je uvedeno, že „Držitelé kvalifikací vydaných v jedné ze Stran budou mít adekvátní přístup k hodnocení těchto kvalifikací na základě žádosti podané příslušnému orgánu.“.

V Důvodové zprávě k Lisabonské úmluvě je pak v komentáři k cit. ustanovení úmluvy mj. uvedeno, že „Hodnocení by mělo být založeno na adekvátní odborné znalosti a transparentních postupech a kritériích a mělo by být dosažitelné za přiměřenou cenu a v přiměřené lhůtě.“.

V dané souvislosti lze konstatovat, že navrženou výši nově zaváděného správního poplatku za přijetí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a dokladu o tomto vzdělání, (tj. částku 3 000 Kč) je možno považovat za „přiměřenou“ s ohledem na náročnost úkonů prováděných uznávacím orgánem. (Nebude tedy ani třeba uplatnit ustanovení § 106 odst. 1 zákona o vysokých školách o přednosti mezinárodních smluv, podle kterého „Ustanovení tohoto zákona se použijí, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.“.)

K čl. I – Změna zákona o vysokých školách

K bodům 1, 2, 4, 22, 61, 62, 111, 112 a 260 [k § 2 odst. 4, 5 a 8, § 6 odst. 1 písm. f), § 9 odst. 1 písm. i), § 11 odst. 2, § 18 odst. 2 písm. a), § 18 odst. 3 větě druhé, § 20 odst. 1 a 2, 22 odst. 1 písm. c), § 23 odst. 1, § 24 odst. 1 písm. b), § 27 odst. 1 písm. h), § 29 odst. 2, § 34 odst. 1, § 39 odst. 4 písm. c), § 40 odst. 1 a 2, § 81 odst. 1 a k § 87 písm. s)]

V § 2 odst. 4 se zavádí legislativní zkratka „tvůrčí činnost“ pro pojem „vědecká a výzkumná, vývojová a inovační, umělecká nebo další tvůrčí činnost“, Tuto legislativní zkratku je pak třeba důsledně promítnout do celého dalšího textu zákona.

K bodům 3, 65 a 116 [k § 2 odst. 6, § 21 odst. 1 písm. c) a § 42 odst. 1 písm. c)]

Činnost Akreditační komise převezme Národní akreditační úřad pro vysoké školství, pro nějž se zavádí legislativní zkratka „Akreditační úřad“.

K bodu 5 a 6 [k § 6 odst. 1 písm. d) a n)]

Do výčtu okruhů samosprávné působnosti veřejné vysoké školy se doplňuje zajišťování kvality a vnitřní hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy a stanovení výše poplatků za úkony spojené s habilitačním řízením a s řízením ke jmenování profesorem.

K bodu 7 [k § 7 odst. 1 písm. c)]

Ruší se nevhodně umístěné a formulované zavedení legislativní zkratky „vědecká rada veřejné vysoké školy“ pro pojem „vědecká rada nebo umělecká rada nebo na neuniverzitní vysoké škole akademická rada“.

Tato zkratka bude zavedena až v § 9 odst. písm. f) (viz bod 16), a to pro pojem „vědecká

rada, umělecká rada nebo akademická rada veřejné vysoké školy“.

K bodu 8 [k § 7 odst. 1 písm. d)]

Mezi orgány veřejné vysoké školy se doplňuje rada pro vnitřní hodnocení. Uvedená změna souvisí se zavedením pravidel hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysokých škol a se změnami v akreditačních procesech. Tento orgán bude samosprávným akademickým orgánem veřejné vysoké školy.

K bodu 9 [k § 7 odst. 2 písm. a)]

Navrhuje se uvedení názvu orgánu veřejné vysoké školy do souladu se způsobem označování orgánů užívaným v ostatních případech v rámci § 7.

K bodu 10 [k § 8 odst. 1]

Zavádí se povinnost stanovit vnitřním předpisem veřejné vysoké školy den zániku členství v akademickém senátu veřejné vysoké školy.

[Pokud by vnitřní předpis vysoké školy nestanovil jinak, užila by se (subsidiárně na základě § 20 odst. 2 občanského zákoníku) při vzdání se funkce člena akademického senátu vysoké školy obecná ustanovení § 152 a 160 nového občanského zákoníku a funkce člena senátu by v případě jeho odstoupení zanikla až uplynutím dvou měsíců od dojití prohlášení o odstoupení vysoké škole.]

Dále se upravuje funkční období náhradníka za člena akademického senátu.

K bodu 11 [k § 8 odst. 2]

Doplňuje se neslučitelnost členství v akademickém senátu veřejné vysoké školy s funkcí kvestora, tajemníka fakulty a ředitele vysokoškolského ústavu.

K bodu 12 [k § 8 odst. 4]

Rozšiřuje se okruh osob, které mají právo vystoupit na zasedání akademického senátu, kdykoliv o to požádají. Uvedená změna souvisí s novými pravomocemi správní rady veřejné vysoké školy ve věcech schvalování některých materiálů, které jsou postoupeny akademickým senátem.

K bodům 13 až 17 [k § 9 odst. 1]

Navrhuje se prolomit výlučnou návrhovou pravomoc rektora pro předkládání návrhů vnitřních předpisů a jejich změn akademickému senátu. Uvedená změna se týká pouze jednacího řádu akademického senátu veřejné vysoké školy, kdy bude nově oprávněn kterýkoliv člen akademického senátu veřejné vysoké školy předkládat návrh tohoto vnitřního předpisu a jeho změn na zasedání.

Dále se akademickému senátu přiznává pravomoc schvalovat zprávu o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností veřejné vysoké školy včetně dodatků k této zprávě a pravomoc udílet rektorovi předchozí souhlas ke jmenování a odvolání členů vědecké rady veřejné vysoké školy, členů rady pro vnitřní hodnocení a členů disciplinární komise veřejné vysoké školy. Bez tohoto předchozího souhlasu ke jmenování nebo odvolání nedojde – vzhledem k bodu 291, resp. novému znění ustanovení § 105 zákona o vysokých školách.

K bodům 17, 53, 55, 58, 64, 106, 113, 115, 248 a 249

V názvech dokumentů veřejné vysoké školy, soukromé vysoké školy a ministerstva bude namísto označení „dlouhodobý záměr“ užíváno označení „strategický záměr“ a místo označení „aktualizace dlouhodobého záměru“ bude užíváno označení „plán realizace strategického záměru“.

(V § 9 odst. 1 písm. i), § 18 odst. 5, § 18a odst. 4, § 21 odst. 1 písm. b) a § 87 písm. c) se názvy dokumentů

„dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti veřejné vysoké školy“ a jeho každoroční „aktualizace“ nahrazují názvy „strategický záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti veřejné vysoké školy“ a každoroční „plán realizace strategického záměru“.

V § 18 odst. 3, § 18 odst. 5 a § 87 odst. 1 písm. b) se označení „dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké,

výzkumné, vývojové a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol vypracovaný ministerstvem“ a jeho každoroční „aktualizace“ nahrazují označeními „strategický záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti vypracovaný ministerstvem“ a každoroční „plán realizace strategického záměru“.

V § 39 odst. 4 písm. c), § 40 odst. 3, § 42 odst. 1 písm. b) a § 87 písm. c) se názvy dokumentů „dlouhodobý

záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti soukromé vysoké školy“ a jeho každoroční „aktualizace“ nahrazují názvy „strategický záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti soukromé vysoké školy“ a každoroční „plán realizace strategického záměru“.)

K bodům 18, 37 až 40, 43 až 46 a 100 [k § 9 odst. 2, § 15 odst. 1 a 5 až 7, § 16 odst. 1, § 34 odst. 4 a § 35 odst. 4]

Provádí se změna právní terminologie v souvislosti s rekodifikací soukromého práva.

K bodu 19 [k § 9 odst. 3]

Úprava zpřístupnění klíčových návrhů a materiálů, které jsou akademickému senátu předloženy a o kterých akademický senát hlasuje, členům akademické obce, a to alespoň 7 kalendářních dnů před projednáním v akademickém senátu způsobem, který umožňuje dálkový přístup. Vzhledem k tomu, že akademický senát je orgánem voleným členy akademické obce a že zasedání jsou ze zákona veřejná, měla by akademická obec mít možnost se před zasedáním seznámit s klíčovými návrhy. (Stanovená sedmidenní lhůta je lhůtou pořádkovou, jejíž případné porušení nezpůsobuje nezákonnost přijatých rozhodnutí.)

K bodu 20 [k § 9 odst. 4]

Upřesňuje se, že se jedná o návrh na odvolání rektora.

K bodu 21 a 23 [k § 11 odst. 1 a 3]

Dochází k vyjasnění postavení rektora jako člena vědecké rady vysoké školy a zároveň jejího předsedy ze zákona. Zároveň se umožňuje, aby vnitřní předpis veřejné vysoké školy mohl stanovit délku funkčního období dalších členů vědecké rady. Funkční období rektora jako člena a předsedy vědecké rady plyne ze zákona a shoduje se s obdobím, po které vykonává funkci rektora.

K bodům 24 až 27 [k § 12 odst. 1]

Vědecká rada vysoké školy projednává návrh strategického záměru veřejné vysoké školy a schvaluje návrhy studijních programů. Jedná se o legislativně-technickou změnu.

Působnost vědecké rady je dále rozšířena o záležitosti související s legislativním ukotvením vnitřního systému zajišťování kvality, o schvalování záměru požádat o institucionální akreditaci a schvalování dalších záměrů v oblasti akreditací.

Vědecká rada bude rovněž projednávat návrh výroční zprávy o činnosti vysoké školy před jeho předložením akademickému senátu.

Stanoví se rovněž tzv. zbytková působnost vědecké rady – vykonávat působnosti stanovené statutem veřejné vysoké školy, pokud nejsou svěřeny jinému samosprávnému akademickému orgánu.

K bodu 28 [k § 12 odst. 2]

Jedná se o legislativně-technickou změnu.

K bodu 29 [k § 12 odst. 3]

Pokud tak stanoví statut veřejné vysoké školy, lze působnost vědecké rady veřejné vysoké školy, týkající se schvalování některých záměrů v oblasti akreditací, zcela nebo zčásti svěřit radě pro vnitřní hodnocení, případně vědecké radě fakulty.

K bodu 30 [k § 12a]

Stanoví se povinnost veřejné vysoké školy zřídit radu pro vnitřní hodnocení s tím, že v určitém případě může působnost této rady vykonávat vědecká rada veřejné vysoké školy. Stanoví se princip jmenování a odvolávání členů rady pro vnitřní hodnocení a výčet jejích činností.

K bodu 31 [k § 13 odst. 1]

Předseda disciplinární komise veřejné vysoké školy již nebude jmenován rektorem, ale bude si jej ze svého středu volit sama disciplinární komise.

K bodu 32 [k § 14 odst. 1]

Ve správní radě veřejné vysoké školy musejí být přiměřeně zastoupeni také představitelé profesních komor, organizací zaměstnavatelů nebo dalších osob, jejichž činnost souvisí se vzdělávací nebo tvůrčí činností vysokých škol, a též absolventi dané vysoké školy. Správní rada veřejné vysoké školy bude mít svůj statut schválený ministrem; ve statutu upraví způsob svého jednání a volby předsedy a místopředsedů.

K bodu 33 [k § 14 odst. 2]

Vyjasňuje se trvání funkčního období členů správní rady veřejné vysoké školy.

K bodům 34 až 36 [k § 14 odst. 3 až 5]

Navrhuje se doplnění chybějících ustanovení o zániku členství ve správní radě veřejné vysoké školy. Doplňuje se právo předsedy akademického senátu a jím pověřeného člena kdykoliv vystoupit na zasedání správní rady veřejné vysoké školy (souvisí s novými dělenými pravomocemi akademického senátu a správní rady veřejné vysoké školy v některých oblastech). Navrhuje se nová schvalovací procedura pro klíčové dokumenty veřejné vysoké školy. Kromě souhlasného vyjádření akademického senátu se vyžaduje rovněž souhlas správní rady veřejné vysoké školy v některých otázkách (ve lhůtě dvou týdnů). V případě, že správní rada veřejné vysoké školy ve lhůtě o materiálu rozhodne a nevysloví s ním souhlas, akademický senát veřejné vysoké školy vyjadřuje souhlas kvalifikovanou většinou. (Popřípadě může prostou většinou schválit původní návrh ve znění připomínek správní rady, pokud se s nimi ztotožní.) V případě, že správní rada veřejné vysoké školy v této lhůtě nerozhodne, má se za to, že s návrhem vyslovila souhlas. To, že správní rada veřejné vysoké školy má právo vrátit akademickému senátu přijatý návrh, znamená vyvažování kompetencí správní rady veřejné vysoké školy jako vnitřního orgánu vysoké školy s řadou kontrolních pravomocí a akademického senátu vysoké školy jako vrcholného zastupitelského orgánu. Role správní rady veřejné vysoké školy je zde ovšem limitována, protože akademický senát disponuje právem „veto“ správní radu veřejné vysoké školy v určitých případech přehlasovat s konečnou platností.

K bodu 41 [k § 15 odst. 2]

Ustanovení obsahuje výčet návrhů schvalovaných akademickým senátem veřejné vysoké školy, k nimž se po jejich schválení akademickým senátem veřejné vysoké školy vyžaduje schválení správní radou veřejné vysoké školy (podle dosavadní úpravy se správní rada veřejné vysoké školy k návrhům pouze vyjadřovala, ale neschvalovala je).

K bodu 42 [k § 15 odst. 3]

Souvisí s § 14, upravují se kompetence správní rady veřejné vysoké školy.

K bodům 48 až 50 [k § 17 odst. 1]

V souvislosti se zavedením systému zajišťování kvality a vnitřního hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností veřejné vysoké školy se doplňují vnitřní předpisy veřejné vysoké školy o pravidla tohoto systému. Volební a jednací řád akademického senátu veřejné vysoké školy se rozděluje na dva samostatné vnitřní předpisy (což souvisí se změnou kompetencí akademického senátu veřejné vysoké školy navrhovat si vlastní jednací řád).

K bodům 51 a 52 [k § 17 odst. 3]

Pravidla systému zajišťování kvality a vnitřního hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností veřejné vysoké školy budou samostatným vnitřním předpisem veřejné vysoké školy, ruší se tedy vymezení obsahu, podmínek a četnosti hodnocení vysoké školy ve statutu veřejné vysoké školy.

K bodu 54 [k § 18 odst. 4]

Stanoví se výjimka z ustanovení o programech podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, pokud půjde o programy spolufinancované z rozpočtu EU nebo jejich části a je-li předmětem těchto programů podpora kvality, rozvoje nebo dostupnosti vysokoškolského vzdělávání.

Návrh Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání počítá s projekty, cílenými také vůči vysokým školám, které v sobě budou v širší míře kombinovat investiční a neinvestiční finanční prostředky (přičemž se nebude jednat o křížové financování v podobě známé ze současného programového období). Ze stávající právní úpravy obsažené v § 12 rozpočtových pravidel by vyplývalo, že všechny tyto projekty by bylo nezbytné evidovat v informačním systému EDS/SMVS se všemi důsledky s tím spojenými.

Lze mít za to, že uvedené by znamenalo nadměrnou administrativní zátěž, která by ve svém důsledku mohla vést k nezájmu o realizaci těchto projektů. Proto je nezbytné pro nové programovací období ošetřit výjimku z nutnosti evidovat tyto projekty v informačním systému EDS/SMVS, a to obdobným způsobem jako je tato výjimka již v současné době upravena v § 5 odst. 3 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění zákona č. 110/2009 Sb.

K bodu 56 [k § 18 odst. 7]

Technická změna související s přečíslováním odstavců v § 58.

K bodu 57 [k § 18 odst. 10]

Dotaci na rozvoj vysoké školy bude možno převést do fondu účelově určených prostředků v neomezené výši.

K bodu 59 [k § 19 odst. 1]

Upřesňuje se, že majetkem veřejné vysoké školy je i majetek potřebný k činnostem vykonávaným jako doplňková činnost.

K bodu 63 [k § 20 odst. 5]

Při účtování se veřejná vysoká škola řídí obecnými předpisy o účetnictví.

K bodu 66 [k § 21 odst. 1 písm. f)]

Stejně jako rodiče je třeba při studiu podpořit i osoby, které převzaly dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí soudu (např. svěření dítěte do péče jiné osoby, osvojení, svěření dítěte do pěstounské péče apod.).

K bodu 67 [k § 21 odst. 1 písm. g)]

Provádění vnitřního hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy za podmínek uvedených v § 77b je uloženo veřejným vysokým školám jako povinnost.

K bodům 68 a 69 [k § 21 odst. 1 písm. h) až j)]

Stanoví se okruh informací a dokumentů, které je veřejná vysoká škola povinna zveřejňovat na svých internetových stránkách (v jejich veřejné části).

K bodům 70 a 71 [k § 21 odst. 2 písm. b) a § 21 odst. 4]

Jedná se o terminologické zpřesnění a technickou úpravu v souvislosti s novým pojetím vnitřního systému zajišťování kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností veřejné vysoké školy.

K bodu 72 [k § 21a]

Nově navržená úprava registru uměleckých výstupů by měla vyřešit dlouhodobý deficit v informačních zdrojích o existujících uměleckých výstupech vznikajících v činnosti vysokých škol (uměleckým výstupem se rozumí zveřejněné umělecké autorské dílo nebo umělecký výkon člena akademické obce vysoké školy, která uskutečňuje studijní programy v oblasti umění, vytvořené v rámci plnění studijních nebo pracovních povinností k dané vysoké škole nebo v souvislosti s ním).

Zákon jednoznačně vymezuje, jaké osobní údaje jsou v registru evidovány, kdo se považuje za tvůrce výstupu jako subjekt zpracovávaných osobních údajů, komu mohou být vedené údaje zpřístupňovány a jaké operace mohou být s osobními údaji prováděny. Vymezuje se rozsah údajů zpřístupňovaných vyjmenovaným orgánům a osobám, kdy zpřístupnit lze pouze jméno a příjmení (popř. další jméno a rodné příjmení) a tituly, není-li udělen souhlas subjektu údajů k širšímu zpřístupnění. Subjekt údajů má právo nahlížet do registru v rozsahu údajů týkajících se jeho osoby, a to včetně záznamů, které jsou vedeny o nahlížení do registru na jeho osobní údaje.

K bodu 73 [k § 22 odst. 1]

Terminologické upřesnění činnosti jiných pracovišť veřejné vysoké školy.

K bodu 74 [k § 23 odst. 3]

Navrhuje se prolomení dosavadní podmínky předchozího stanoviska akreditačního orgánu (Akreditační komise) k tomu, aby mohlo dojít ke zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení fakulty. V souladu s autonomií vysoké školy bude toto rozhodnutí ponecháno na návrhu rektora a souhlasu akademického senátu vysoké školy.

K bodům 75 až 77 [k § 24 odst. 1 a 2]

Deklaruje se právo fakulty jednat svými orgány za veřejnou vysokou školu ve věcech ustavování samosprávných akademických orgánů fakulty. Výjimky z tohoto pravidla musí být stanoveny zákonem. Statut veřejné vysoké školy může stanovit rozsah, ve kterém orgány fakulty za veřejnou vysokou školu rozhodují nebo jednají.

K bodu 78 [k § 25 odst. 1 písm. a) a d)]

Terminologicky se zpřesňují názvy samosprávných akademických orgánů fakulty.

(A to v souvislosti s cílem odstranit pochybnosti ohledně správné verze názvů těch orgánů, které jsou zřizovány jak na úrovni vysoké školy, tak na úrovni fakulty - tj. ohledně akademických senátů, vědeckých rad a disciplinárních komisí.

Tj. aby bylo zcela zřejmé, že správným názvem orgánu konkrétní fakulty je např. název „Akademický senát Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze“ a nikoliv název „Akademický senát fakulty Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze“.)

K bodu 79 [k § 25 odst. 1 písm. c)]

Na fakultách může působit namísto vědecké rady umělecká rada fakulty. Protože v textu předcházejícím ustanovení § 25 odst. 1 písm. c) došlo ke změně ustanovení § 12 odst. 1 písm.

b) zavádějícího legislativní zkratku „vědecká rada fakulty“ pro pojem „vědecká rada nebo umělecká rada fakulty“, je v ustanovení obsahujícím výčet samosprávných akademických orgánů fakulty třeba samostatně zmínit i uměleckou radu fakulty.

(Legislativní zkratka „vědecká rada fakulty“ se pak zavádí v dalším textu zákona v § 27 odst. 1 písm. f) - viz bod 85.)

K bodům 80 až 88 [k § 26 a 27]

Upravuje se funkční období náhradníka za člena akademického senátu fakulty. Doplňuje se neslučitelnost členství v akademickém senátu fakulty s funkcí kvestora, tajemníka fakulty a ředitele vysokoškolského ústavu. Rozšiřuje se okruh osob, které mají právo kdykoliv vystoupit na zasedání akademického senátu - navrhuje se přiznat rektorovi, prorektorovi vysoké školy a předsedovi akademického senátu veřejné vysoké školy nebo jím pověřenému členovi akademického senátu veřejné vysoké školy možnost vystoupit i na zasedání akademického senátu fakulty.

Zakotvuje se pravomoc akademického senátu fakulty dávat děkanovi předchozí souhlas ke jmenování a odvolání členů vědecké rady nebo umělecké rady fakulty a členů disciplinární komise fakulty; bez tohoto předchozího souhlasu ke jmenování nebo odvolání nedojde - vzhledem k bodu 290, resp. novému znění ustanovení § 105 zákona o vysokých školách.

Navrhuje se prolomit výlučnou návrhovou pravomoc děkana pro předkládání návrhů vnitřních předpisů a jejich změn akademickému senátu fakulty. Uvedená změna se týká pouze jednacího řádu akademického senátu fakulty, kdy bude nově oprávněn člen akademického senátu fakulty (se stanoviskem děkana) předkládat tento vnitřní předpis a jeho změny na zasedání.

Upravuje se zpřístupnění klíčových návrhů a materiálů, které jsou akademickému senátu fakulty předloženy a o kterých akademický senát hlasuje, členům akademické obce fakulty, a to alespoň 7 kalendářních dnů před projednáním v akademickém senátu způsobem, který umožňuje dálkový přístup. (Stanovená sedmidenní lhůta je lhůtou pořádkovou, jejíž případné porušení nezpůsobuje nezákonnost přijatých rozhodnutí.)

V poslední větě § 27 se terminologicky upřesňuje, že se jedná o návrh na odvolání děkana.

K bodům 89 a 90 [k § 29]

Dochází k vyjasnění postavení děkana jako člena vědecké rady fakulty a zároveň jejího předsedy ze zákona. Zároveň se umožňuje, aby vnitřní předpis veřejné vysoké školy mohl stanovit délku funkčního období dalších členů vědecké rady. Funkční období děkana jako člena a předsedy vědecké rady plyne ze zákona a shoduje se s obdobím, po které vykonává funkci děkana.

K bodům 91 až 94 [k § 30]

Vědecká rada fakulty projednává návrh strategického záměru fakulty a schvaluje návrhy studijních programů, které mají být uskutečňovány na fakultě, před jejich předložením ke schválení vědecké radě veřejné vysoké školy.

Nově se stanoví, že navrhuje rektorovi záměr předložit žádost týkající se akreditace studijních programů a akreditace habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem uskutečňovaných na fakultě.

K bodu 95 [k § 31 odst. 1]

Předseda disciplinární komise fakulty již nebude jmenován děkanem, ale bude si jej ze svého středu volit sama disciplinární komise.

K bodům 96 až 99 [k § 33]

Volební a jednací řád akademického senátu fakulty se rozděluje na dva samostatné vnitřní předpisy (což souvisí s rozšířením působnosti akademického senátu fakulty o oprávnění navrhovat si vlastní jednací řád). Terminologicky se zpřesňuje název vnitřního předpisu „disciplinární řád fakulty pro studenty“. Dále se stanoví povinnost zveřejňovat vnitřní předpisy fakulty ve veřejné části internetových stránek fakulty.

K bodu 100 [k § 34 odst. 4 a § 35 odst. 4]

Ustanovení terminologicky reaguje na skutečnost, že podle nového občanského zákoníku již jednání orgánu právnické osoby není jejím jednáním přímým (osobním), kdy osoba sama činí právní jednání, neboť podle nové právní konstrukce i jednání orgánu právnické osoby je jednáním v zastoupení a orgán právnické osoby nebo jeho člen vždy jedná jako zákonný zástupce právnické osoby, neboť právnická osoba je útvarem umělým (biologicky neživým), který osobně jednat vůbec nemůže.

K bodu 101 [k § 34 odst. 5, § 87 písm. h) a § 95 odst. 8 písm. h)]

Za účelem odstranění pochybností se doplňuje k pravomoci jmenovat i pravomoc odvolávat.

K bodu 102 [k § 38 odst. 1]

Možnost omezení nebo odejmutí výkonu působnosti orgánů veřejné vysoké školy nebo její součásti ministerstvem se týká veřejné vysoké školy nebo její součásti mj. v případě, že nemá akreditován žádný studijní program či má pozastavenu akreditaci všech studijních programů a zároveň ani nemá neomezenou institucionální akreditaci alespoň pro jednu oblast vzdělávání.

K bodům 103 až 105 a 107 až 110 [k § 39 a 39a]

Navrhuje se prolomit dosavadní zásadu zakotvenou v § 39 odst. 2 zákona o vysokých školách, podle které je oprávnění působit jako soukromá vysoká škola nepřevoditelné a nepřechází na právní nástupce. V nově doplněném ustanovení § 39a (odst. 4 a 5) bude stanovena výjimka pro případy, kdy se zrušuje existující soukromá vysoká škola fúzí s jinou nebo jinými právnickými osobami, které mají státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola, tj.

a) dojde ke sloučení existujících soukromých vysokých škol (při sloučení nejméně jedna ze zúčastněných soukromých vysokých škol zaniká a práva a povinnosti přecházejí na jednu ze zúčastněných existujících soukromých vysokých škol jako na nástupnickou právnickou osobu) nebo

b) dojde ke splynutí dvou nebo více soukromých vysokých škol (tj. dojde k zániku všech zúčastněných soukromých vysokých škol a ke vzniku nové právnické osoby jako osoby nástupnické, na niž přejdou práva a povinnosti všech zanikajících osob).

Podmínkou pro přechod státního souhlasu na nově vzniklou právnickou osobu bude též skutečnost, že i nástupnická právnická osoba bude splňovat podmínku uvedenou v § 39 odst. 1 zákona o vysokých školách, tj. že bude zřízena nebo založena podle práva některého členského státu Evropské unie (přičemž podle § 106 odst. 2 zákona o vysokých školách se pro účely daného zákona za členský stát Evropské unie považuje i jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru a Švýcarská konfederace) nebo že bude mít „své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie“ (kterážto formulace byla do § 39 odst. 1 zákona o vysokých školách dříve zakotvena v rámci jeho euronovely mj. s přihlédnutím k terminologii obsažené v Dohodě o Evropském hospodářském prostoru a ve Smlouvě o založení Evropských společenství a která odpovídá i současnému znění čl. 54 Smlouvy o fungování Evropské unie).

V uvedených dvou případech přejdou na nástupnickou právnickou osobu platné akreditace studijních programů zanikající soukromé vysoké školy. Institucionální akreditace a akreditace habilitačních řízení a řízení ke jmenování profesorem na nástupnickou vysokou školu nepřecházejí. Pokud však zanikající soukromá vysoká škola uskutečňovala nějaké studijní programy v rámci institucionální akreditace, tyto se stanou akreditovanými studijními programy nástupnické soukromé vysoké školy, akreditovanými na dobu 3 let.

Ze zákona dojde rovněž k přechodu studentů – ze studentů zanikající soukromé vysoké školy se stanou studenti nástupnické soukromé vysoké školy.

Vznikne-li fúzí soukromých vysokých škol nová právnická osoba, dojde rovněž k přechodu oprávnění působit jako soukromá vysoká škola (k přechodu státního souhlasu).

K bodu 112 [k § 40 odst. 2]

Dotaci na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání může ministerstvo poskytnout rovněž soukromé vysoké škole, která je veřejně prospěšnou právnickou osobou se statusem veřejné prospěšnosti zapsaným do veřejného rejstříku. Přičemž za takovouto osobu bude dle bodu 2 článku II (Přechodných ustanovení) možno po omezenou dobu považovat i obecně prospěšnou společnost (- a to do doby uplynutí jednoho roku od nabytí účinnosti zákona, který upraví zápis statusu veřejné prospěšnosti).

K bodu 114 [k § 41 odst. 1]

Technická změna související s přečíslováním části deváté zákona.

K bodům 115 až 120 [k § 42 odst. 1]

Principy týkající se hodnocení vnitřního systému zajišťování kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy se budou uplatňovat i na soukromé vysoké školy.

Stanoví se okruh informací a dokumentů, které je soukromá vysoká škola povinna zveřejňovat ve veřejné části svých internetových stránek.

K bodům 122 až 128 [k § 43]

V souvislosti se změnami v oblasti akreditací se upravuje působnost ministerstva při odnímání státního souhlasu.

Právnické osobě, který byl odejmut státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola, se stanoví povinnost zajistit studentům možnost pokračovat ve studiu na jiné vysoké škole.

K bodům 130 až 137 [k § 44 a 44a]

Doplňuje se definice akreditovaného studijního programu v souvislosti se zavedením institucionální akreditace, upřesňují se součásti studijního programu a jeho profil. Profil studijního programu, který je součástí studijního programu v případě bakalářského a magisterského studijního programu, může být zaměřen buď profesně s důrazem na praktické dovednosti, nebo akademicky s důrazem na teoretické znalosti. Profilace studijních programů nevylučuje ani jinak nebrání vzájemné prostupnosti mezi studijními programy.

Vymezuje se pojem „oblast vzdělávání“ jako nová jednotka, která může být předmětem institucionální akreditace a v rámci které pak může vysoká škola autonomně tvořit a uskutečňovat jednotlivé studijní programy, nebo v rámci které mohou probíhat akreditované studijní programy.

Názvy jednotlivých oblastí jsou uvedeny v příloze č. 3 a bližší vymezení jednotlivých oblastí stanoví vláda svým nařízením. Upravuje se rovněž institut kombinovaných studijních programů, náležejících do více oblastí vzdělávání.

Zakotvuje se institut garanta studijního programu jmenovaného z akademických pracovníků příslušné vysoké školy; garant bude mj. koordinovat obsahovou přípravu studijního programu, dohlížet na kvalitu jeho uskutečňování, hodnotit jej a dbát na jeho rozvoj. Garant bude muset splňovat požadavky stanovené standardy pro akreditaci studijního programu a půjde-li o magisterský nebo doktorský studijní program, bude muset být docentem nebo profesorem.

K bodu 138 [k § 45 odst. 1]

Navrhuje se zrušit nadbytečnou právní úpravu.

K bodům 139 a 145 [k § 45 odst. 4, § 46 odst. 4 věta poslední a § 48 odst. 2]

Terminologie se uvádí do souladu se zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

K bodům 141 až 144 [k § 46 odst. 2 a 3, odst. 4 písm. c) a odst. 4 písm. e)]

Legislativně-technická úprava.

K bodům 146 a 149 [k § 46 odst. 5 a § 47 odst. 5]

Navrhuje se, aby absolventům doktorských studijních programů byl vždy udělován titul „doktor“ (ve zkratce „Ph.D.“ uváděné za jménem), a to bez ohledu na oborové zaměření.

K bodu 147 [k § 46 odst. 6]

Upravuje se vydávání diplomu o vykonání státní rigorózní zkoušky a jeho náležitosti.

K bodu 148 [k § 47 odst. 4]

Výslovně se stanoví, že obhajoba disertační práce je veřejná.

K bodu 150 [k § 47 odst. 6]

V souvislosti s ustanovením funkce garanta studijního programu (§ 44 odst. 6 a 7) se stanoví, že předsedou oborové rady je garant doktorského studijního programu.

K bodu 151 [k § 47a odst. 2]

Upřesňují se podmínky spolupráce se zahraniční vysokou školou při uskutečňování bakalářského, magisterského a doktorského studijního programu.

K bodu 152 [k § 47a odst. 3]

Legislativně-technická úprava.

K bodům 153 a 154 [k § 47b odst. 1 a 2]

Jedná se o legislativně-technické změny.

K bodu 155 [k § 47b odst. 4]

Současná povinnost zveřejňovat závěrečné práce se doplňuje o možnost odložit zveřejnění (nejvýše o tři roky) té části závěrečné práce, která podléhá ochraně podle jiných právních předpisů. Zejména se může jednat o případy, kdy část práce podléhá licenční smlouvě s vydavatelem periodika, jejímž předmětem je závazek autora nepublikovat příslušný příspěvek na jiném místě.

Doplňuje se povinnost vysoké školy zaslat bez zbytečného odkladu po obhájení bakalářské, diplomové, disertační a rigorózní práce, již se týká odklad zveřejnění, jeden výtisk práce k uchování ministerstvu.

K bodu 156 [k § 47c až 47g]

Nově se do zákona dostává právní úprava zvláštního řízení o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její součásti nebo disertační práce, kdy důsledkem pravomocného a účinného rozhodnutí o vyslovení neplatnosti má být pozbytí vysokoškolského vzdělání a akademického titulu, resp. pozbytí platnosti vysokoškolského diplomu a dodatku k diplomu.

(Dosavadní, v praxi doposud užívaný postup podle § 156 odst. 2 správního řádu, nebude novou úpravou dotčen, neboť navrhované řízení o vyslovení neplatnosti je kvalitativně úplně jiný proces než „řízení“ podle § 156 správního řádu; nejde tedy o nahrazení dosavadní úpravy jinou právní úpravou. Není proto nezbytné v přechodných ustanoveních explicitně upravit dokončení řízení ve věci rušení vysokoškolských diplomů, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti novely a nebyla do dne nabytí účinnosti novely pravomocně skončena, neboť dosavadní použití ustanovení § 156 odst. 2 správního řádu na rušení diplomů (jakožto osvědčení) bude i nadále možné.) Zákon vymezuje skutkové okolnosti, za nichž lze takové rozhodnutí vydat, když z důvodu ochrany dobré víry a závažného zásahu do právního postavení musí jít o nesplnění podmínek či předpokladů pro konání a úspěšné vykonání státní zkoušky v důsledku úmyslného trestného činu nebo úmyslného jednání dotyčné osoby proti dobrým mravům (soustavného a opakovaného nebo byla-li jím podstatně narušena možnost získat standardní znalosti a dovednosti absolventa daného studijního programu).

Návrh postihuje i takové nesplnění podmínek a předpokladů pro úspěšné konání a vykonání státní zkoušky, kdy byl dané osobě vydán vysokoškolský diplom, aniž by tato státní zkoušku nebo její část vůbec konala.

Řízení se zahajuje z moci úřední, a to ve lhůtě 3 let od zákonem vymezených skutečností, přičemž v řízení rozhoduje rektor vysoké školy, na níž se daná státní zkouška nebo obhajoba disertační práce konala (v případě soukromé vysoké školy stanoví příslušnost její vnitřní předpis). Součástí podkladů pro rozhodnutí je stanovisko přezkumné komise, od něhož se však rektor může odchýlit.

Pořádková lhůta pro rozhodnutí rektora ve věci se stanovuje na 150 dnů od zahájení řízení. Lhůtu pro vydání rozhodnutí není vhodné podřídit obecné úpravě správního řádu, neboť po zahájení přezkumného řízení musí rektor nejprve jmenovat přezkumnou komisi a vyčkat na její stanovisko a následně její stanovisko posoudit. Po dobu řízení se na platnosti státní zkoušky nebo obhajoby disertační práce, o níž je řízení vedeno, nic nemění.

Proti rozhodnutí není připuštěn opravný prostředek, je však zachována možnost správní žaloby, jejíž podání má odkladný účinek.

Ve věcech upravených v § 47c a násl. a § 74a a násl. je vzhledem k jejich závažnosti nezbytné, aby již v prvním stupni rozhodoval rektor. Jedná se však o výkon akademické samosprávy, kde není nad rektorem již ve správní linii nadřízený orgán a svěřovat rozhodování o odvolání státní správě – ministerstvu je nepřijatelné.

Zvolená konstrukce jediného stupně ve správním řízení a „druhého stupně“ ve správním soudnictví se tudíž jeví jako nevyhnutelná. Zároveň zcela respektuje a chrání nabytá práva účastníka řízení, neboť do okamžiku pravomocného rozhodnutí správního soudu má podaná správní žaloba odkladný účinek a účastníku řízení tak zůstává dosažený „titul“ zachován.

Podle stávající judikatury správních soudů a Ústavního soudu není nezbytným znakem práva na spravedlivý proces dvojinstančnost správního řízení. Podstatné je, může-li se účastník domáhat svých práv u nezávislého soudu, přičemž právní předpis může v odůvodněných případech přistoupit ke konstrukci jednoinstančního řízení, kde „opravným“ prostředkem je teprve žaloba ve správním soudnictví.

V případě přezkumného řízení na státní vysoké škole se uplatní obdobná právní úprava jako na veřejné vysoké škole a odvolání se rovněž nepřipouští, aby nedošlo k nepřípustné diskriminaci absolventů podle toho, zda svého vzdělání dosáhli na škole státní nebo veřejné.

V řízení se počítá s podpůrnou aplikací správního řádu.

Zákon výslovně stanoví, že rozhodnutím o vyslovení neplatnosti účastníkovi nevzniká (de facto se neobnovuje) postavení studenta. Zásadním momentem právní úpravy je také to, že student navazujícího magisterského nebo doktorského studijního programu, který uvedeným rozhodnutím přestává splňovat podmínky přijetí k navazujícímu studiu podle § 48 odst. 1 nebo 3 zákona o vysokých školách, je dnem účinnosti rozhodnutí vyloučen ze studia v daném studijním programu. Tato skutečnost má nastat přímo ze zákona, aniž by bylo třeba autoritativního rozhodnutí vysoké školy.

Z důvodu ochrany právní jistoty zákon výslovně zakotvuje, že účinky dřívějších jednání, postupů nebo rozhodnutí osob, které v důsledku přezkumného řízení pozbyly vysokoškolské vzdělání a akademický titul, nejsou rozhodnutím o vyslovení neplatnosti dotčeny. Na řízení o vyslovení neplatnosti vedené na soukromých vysokých školách se právní úprava použije obdobně.

Zákon rovněž stanoví povinnost vysoké školy informovat o vydání rozhodnutí o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce do jednoho dne ode dne nabytí účinnosti takového rozhodnutí příslušný uznávací orgán, pokud zneplatňovaný vysokoškolský diplom osvědčuje absolvování studijního programu, zaměřeného na přípravu k výkonu regulovaného povolání.

K bodu 157 [k § 48 odst. 1]

Jde o legislativně-technickou úpravu v souvislosti s novelou zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dále se jedná o legislativně-technickou úpravu, která řeší např. případy, kdy se o přijetí do navazujícího magisterského studijního programu uchází uchazeč, který je absolventem magisterského studijního programu, který nenavazuje na bakalářský studijní program. V tomto případě není nutné požadovat předchozí úspěšně absolvovaný bakalářský studijní program.

K bodu 158 [k § 48 odst. 4 až 7]

Současná praxe v uznávání středoškolského vzdělání získaného v zahraničí ukazuje na složitost nostrifikačního procesu a neúměrnou přísnost podmínek nostrifikace v České republice. Státy argumentují Evropským kvalifikačním rámcem (dále jen „EQF“) a Lisabonskou smlouvou a uvádějí, že například čeští občané mohou být na tamní vysoké školy přijímáni bez nutnosti projít nejdříve nostrifikačním procesem. Ukazuje se jako žádoucí, aby posouzení podmínky získání středního vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyššího odborného vzdělání nebylo odděleno od přijímacího řízení k vysokoškolskému studiu, ale probíhalo v rámci přijímacího řízení. Vysoká škola by měla primárně přihlížet ke kvalifikačnímu stupni dle EQF, do něhož je uchazečem předkládaný doklad zařazen ve státě, podle jehož právního řádu byl doklad vydán. Návrh proto umožní vysokým školám, aby v případě, že nemají pochybnosti, umožnily uchazeči o studium prokázání získání středního vzdělání i jiným způsobem než prostřednictvím procesu nostrifikace.

Dosavadní obecnou úpravu uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, obsaženou v § 89 a 90 zákona o vysokých školách, se navrhuje doplnit novou právní úpravou, zohledňující skutečnost, že právo Evropské unie rozlišuje tzv. akademické uznávání odborných kvalifikací (jehož výsledkem je rozhodnutí o tom, zda vzdělání získané v zahraničí je rovnocenné vzdělání poskytovanému v domovském členském státě, prováděné zejm. pro účely školské, které je v působnosti jednotlivých členských států) a tzv. vzájemné profesní uznávání odborných kvalifikací - tj. uznávání pro účely výkonu regulovaných povolání, upravované právními akty EU. Právo Evropské unie tedy upravuje pro účely volného pohybu osob mezi jednotlivými členskými státy Evropské unie postup při uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro zahájení regulované činnosti a pro její výkon na území členského státu Evropské unie, pokud byla odborná kvalifikace pro výkon této regulované činnosti získána nebo byla tato činnost vykonávána v jiném členském státě státními příslušníky členských států Evropské unie (a dalšími vymezenými kategoriemi osob).

Zákon o vysokých školách by měl proto být nově doplněn o úpravu tzv. akademického uznávání – tj. uznávání pro školské účely. Navržená úprava (zmiňující uznávání pro účely přijetí k dalšímu vysokoškolskému studiu) přihlíží též k úpravě obsažené v tzv. Lisabonské úmluvě (tj. v Úmluvě o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu č. 165, přijaté v Lisabonu dne 11. dubna 1997, publ. pod č. 60/2000 Sb.m.s.). Nově navrhovaná právní úprava řeší případy uznání získaného vzdělání pro akademické účely, tedy pouze v rámci přijímání ke studiu na „české“ vysoké škole.

Tj. pouze pro účely prokázání splnění podmínky přijetí k vysokoškolskému studiu (uznání střední školy s maturitou) a studiu v magisterském studijním programu navazujícím na bakalářský studijní program po řádném ukončení studia v bakalářském studijním programu (uvedené v § 48 odst. 1 větě třetí zákona o vysokých školách) nebo pro účely prokázání splnění podmínky přijetí ke studiu v doktorském studijním programu po řádném ukončení studia v magisterském studijním programu (uvedené v § 48 odst. 3).

Navržená úprava dále rozšiřuje okruh vysokých škol, které budou mít oprávnění akademické uznávání provádět, na všechny vysoké školy (tedy i soukromé a státní), které získají podle nové právní úpravy institucionální akreditaci.

K bodům 159 a 160 [k § 49]

Zavádí se možnost vyžadovat po uchazečích ke studiu na vysoké škole v rámci přijímacího řízení rovněž podmínku zdravotní způsobilosti, vyžaduje-li to charakter studijního programu. Pro studium zejména studijních programů v oblasti lékařství, ale i technických věd a technologií může být zdravotní způsobilost (určité zdravotní předpoklady vyjádřené v lékařském posudku) nezbytnou podmínkou pro práci v laboratořích apod. Zdravotní způsobilost může zhodnotit pouze lékař.

K bodu 161 [k § 49 odst. 6]

Legislativně-technická úprava, která vyplynula z navrhovaných změn v oblasti akreditací.

K bodům 162 až 164 [k § 50]

Upřesňují se podmínky přijímacího řízení – výslovně se stanoví, že účastníkem přijímacího řízení je pouze uchazeč.

Blíže se určují podmínky pro vydávání rozhodnutí o přijetí ke studiu a jeho přezkum vzhledem ke specifickému charakteru přijímacího řízení tak, aby se tato zvláštní právní úprava odchylovala od obecných ustanovení správního řádu pouze v nezbytné míře.

Zvláštnosti v procesních pravidlech přijímacího řízení jsou dány především masovostí tohoto procesu, kdy školy vyřizují v období několika týdnů desítky tisíc žádostí. Proto zákon stanovuje v zájmu hladkého průběhu přijímacích řízení tyto odchylky od obecných pravidel správního řádu:

- Lhůta pro vydání rozhodnutí je 30 dní, a to nikoli od přijetí přihlášky, ale od okamžiku ověření podmínek pro přijetí ke studiu. Důvodem je skutečnost, že jen od zahájení přijímání individuálních přihlášek do ukončení přijímacích zkoušek konaných v jednotných termínech pro všechny uchazeče může uplynout doba v řádu několika týdnů nebo měsíců, která se navíc mezi školami liší. Nelze tudíž vázat lhůtu pro rozhodnutí ve věci na okamžik zahájení řízení (doručení přihlášky škole).

- Vylučuje se povinnost školy vyzvat uchazeče k uplatnění práva seznámit se s podklady pro řízení a vyjádřit se k nim. Zároveň se výkon práva nahlížet do spisu odkládá až na dobu po oznámení rozhodnutí, přičemž místo umožnění nahlížet do spisu může škola uchazeči poskytnout kopii spisu.

- Uchazeči se v návaznosti na předchozí odchylky vztahující se k jeho právu seznamovat se s podklady v řízení přiznává delší lhůta pro podání odvolání – 30 dnů od oznámení rozhodnutí.

- Odvolacím orgánem je rektor (není tím však vyloučena autoremedura). V případě soukromých vysokých škol bude odvolací orgán v souladu s § 41 odst. 1 stanoven vnitřním předpisem školy.

- Při rozhodování o odvolání se posuzuje nejen soulad rozhodnutí s právními předpisy, ale též s vnitřními předpisy a podmínkami pro přijetí stanovenými vysokou školou nebo fakultou.

Novelou se zároveň odstraňuje zastaralé ustanovení o výluce správního řádu, neúčelná úprava přezkoumání rozhodnutí místo odvolání a některé další nedůvodné odchylky od obecné úpravy správního řízení.

K bodu 165 [k § 53 odst. 2]

Navrhuje se výslovně umožnit, aby zkoušející při státní zkoušce schvalovala vědecká rada, nebo rada umělecká či rada akademická.

K bodu 166 [k § 54 odst. 2]

Navrhuje se doplnit ustanovení o právo studenta na přerušení studia nejenom v souvislosti s těhotenstvím, porodem nebo rodičovstvím, ale i v souvislosti s převzetím dítěte do péče nahrazující péči rodičů.

K bodům 167 až 170 [k § 56]

Doplňují se další důvody ukončení studia, a to v souvislosti se zánikem institucionální akreditace a zánikem oprávnění uskutečňovat studijní program a rovněž s rozhodnutím o neplatnosti vykonání státní zkoušky na závěr studia nebo obhajoby disertační práce.

K bodům 171 až 177 [k § 57]

Formulačně se zpřesňuje název jednoho z dokladů o studiu – potvrzení o studiu; blíže se definuje průkaz studenta.

K bodům 178 až 184 [k § 58]

V § 58 odst. 3 se vylučuje započítávání neúspěšného studia v bakalářském nebo magisterském studijním programu pro účely stanovení poplatků za studium, pokud následně student úspěšně ukončí studium ve stejném typu studijního programu.

Zrušuje se specifická úprava § 58 odst. 4 ohledně poplatku za studium absolventa bakalářského nebo magisterského studijního programu v dalším bakalářském nebo magisterském studijním programu.

V § 58 odst. 5 jde o úpravu lhůty pro stanovení a zveřejnění výše poplatků spojených se studiem tak, aby veřejná vysoká škola mohla zveřejnit aktuální výši poplatků. Přičemž pokud vysoká škola výši poplatků včas nezveřejní, nebude moci od těch studentů, kteří své studium zahájí v následujícím akademickém roce, vybírat za studium v daném následujícím akademickém roce vyšší poplatky, než které platily pro akademický rok, v němž byla přihláška ke studiu podána. (Uvedená ochrana se fakticky uplatní jen v případě těch studentů prvních ročníků bakalářského nebo magisterského studia, kteří budou platit poplatek za studium podle § 58 odst. 3 – tj. jimž se do doby jejich aktuálního studia započte i předchozí neúspěšně ukončené studium v bakalářském nebo magisterském studijním programu v takovém rozsahu, že v aktuálním programu překročí již v prvním ročníku standardní dobu studia navýšenou o jeden rok.)

Statut veřejné vysoké školy zároveň stanoví pouze pravidla pro stanovení výše, formu placení a splatnost poplatků, aby při změně absolutní částky nemuselo docházet ke komplikovaným změnám vnitřních předpisů veřejné vysoké školy. Současná právní úprava, podle které musí být ve statutu vysoké školy stanovena konkrétní výše poplatku za studium, se neosvědčila. Vnitřní předpisy podléhají registraci ze strany ministerstva, která je podmínkou jejich platnosti, což je neúměrně časově náročné (sám zákon o vysokých školách předpokládá, že registrace bude provedena do tří měsíců).

K bodu 185 [k § 60]

Formulační upřesnění postavení účastníků vzdělávání v programu celoživotního vzdělávání.

K bodu 186 [k § 63 odst. 3 písm. b)]

Zavádí se alternativní povinnost studenta hlásit adresu své datové schránky.

K bodu 187 [k § 63 odst. 3 písm. c)]

Stanoví se povinnost studentů nahlásit vysoké škole ztrátu zdravotní způsobilosti – souvisí s novou úpravou v § 49.

K bodům 188 až 193 [k § 68 a 69a]

Upřesňují se řízení o právech a povinnostech studenta – výslovně se stanoví, že účastníkem řízení je pouze student; zavádí se možnost, aby vysoká škola mohla výzvu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí činit v elektronické podobě. Opravným prostředkem bude odvolání (nikoliv již žádost o přezkoumání rozhodnutí) a v zájmu zachování právní jistoty se stanoví, který samosprávný akademický orgán bude o odvolání rozhodovat. Tato právní úprava je podmíněna specifickým charakterem tohoto správního řízení.

V § 68 odst. 4 se zároveň výslovně znemožňuje vyloučit odkladný účinek odvolání. Vysoké školy proto nebudou oprávněny využívat obecných důvodů pro vyloučení odkladného účinku stanovených správním řádem.

K dalším speciálním pravidlům rozhodování o odvolání viz odůvodnění změn v § 50.

V § 69a se upravují některé nezbytné odchylky od obecných pravidel doručování.

V odstavci 1 se jako výlučné způsoby doručování upravují doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, popřípadě doručení samotnou vysokou školou. Souhlasil-li s tím uchazeč, lze mu doručit i elektronicky prostřednictvím informačního systému školy. Z důvodu masovosti přijímacího řízení je totiž nutné vyloučit obligatorní použití datových schránek. V ostatních řízeních se bude vycházet z toho, že se doručuje na adresu pro doručování, kterou musí student sdělit vysoké škole podle § 63 odst. 3 písm. b).

Dále se stanoví speciální úprava náhradního doručení v případech, kdy student nesplnil povinnost sdělit škole adresu pro doručování.

Kladná rozhodnutí ve věcech studijních práv a povinností lze doručovat elektronickým systémem školy (§ 69a odst. 3).

K bodům 194 až 196 [k § 70]

Akademickým pracovníkem se podle nové definice může stát pouze zaměstnanec, který vykonává činnosti akademického pracovníka a je v pracovním poměru (nikoliv zaměstnanec, který tuto činnost vykonává na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr). (Jde-li o veřejnou vysokou školou, k získání statusu akademického pracovníka se podle § 77 rovněž vyžaduje, aby uchazeč o pracovní místo prošel úspěšně výběrovým řízením. Od výběrového řízení lze podle § 77 odst. 1 upustit při opakovaném sjednávání pracovního poměru s akademickým pracovníkem, jde-li o obsazení jím zastávaného místa, nebo v případech stanovených vnitřním předpisem veřejné vysoké školy.)

Do výčtu akademických pracovníků se přidávají mimořádní profesoři. Zavádí se vymezení některých kategorií pracovních míst akademických pracovníků. V případě, že vysoká škola zřizuje tato pracovní místa, platí pro ně toto vymezení. Pracovní místo mimořádného profesora může zřizovat pouze ta vysoká škola, která má udělenou institucionální akreditaci. Jedná se o prvek regulace, který zamezí možné inflaci takových pracovních míst. Institut garanta studijního programu bude zachován. Základem hodnocení bude ovšem posouzení výkonu celého pracoviště; k osobě garanta bude přihlíženo. Uvedená změna souvisí s novým pojetím akreditací (§ 78 až 86). Kvalitu studijního programu bude nově třeba posuzovat s ohledem na výkon celých pracovišť, která uskutečňování studijních programů zajišťují, nikoliv dle výkonu a postavení jednotlivých osob. Do kompetence vysokých škol se přidává úprava postavení emeritních profesorů ve vnitřním předpise vysoké školy.

K bodům 197 až 210 [k § 72 až 74]

Doplněním výslovné zmínky o umělecké radě se odstraňuje legislativně technická nepřesnost ve vymezení orgánů činných v habilitačním řízení a v řízení ke jmenování profesorem.

Zavádí se možnost stanovení poplatku za úkony spojené s habilitačním řízením a řízením ke jmenování profesorem. S uskutečňováním těchto řízení jsou spojené náklady, které může vysoká škola prostřednictvím poplatků částečně pokrýt (např. finanční zabezpečení jednání vědeckých rad, činnost habilitačních komisí a komisí působících v řízení ke jmenování profesorem a vypracování oponentských posudků). Podrobněji se upravují podmínky a proces jmenování profesorem. V souladu s dosavadní ústavní zvyklostí se v § 73 odst. 5 výslovně stanoví, že jmenování profesorů se uskutečňuje nejméně dvakrát za kalendářní rok.

Zpřesňují se pravidla habilitačního řízení, řízení ke jmenování profesorem a jmenování profesorem. K naposledy uvedeným dvěma procesům je nutné zdůraznit, že a) řízení ke jmenování profesorem a b) provádění úkonu jmenování profesorem jsou vzájemně odlišné postupy.

Profesory v určitých oborech jmenuje prezident republiky podle ust. § 73 a § 95 odst. 7 písm.

e) zákona o vysokých školách, a to na návrh vědecké nebo umělecké rady vysoké školy, podaný prostřednictvím ministra školství, mládeže a tělovýchovy, ministra vnitra nebo ministra obrany.

Rozhodnutí prezidenta republiky o jmenování profesora vyžaduje podle čl. 63 odst. 3 Ústavy České republiky ke své platnosti kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.

Podmínkou pro jmenování uchazeče profesorem pro určitý obor je předchozí uskutečnění řízení ke jmenování profesorem na vysoké škole, v rámci něhož se vědecká nebo umělecká rada vysoké školy po posouzení pedagogické a vědecké nebo umělecké kvalifikace uchazeče usnáší na návrhu, zda má být uchazeč jmenován profesorem. Je-li návrh na jmenování uchazeče profesorem vědeckou nebo uměleckou radou schválen, je předložen příslušnému ministrovi, který jej předá prezidentu republiky.

V habilitačních řízeních, řízeních ke jmenování profesorem a v samotném jmenování profesorem se vylučuje aplikace správního řádu, neboť zákon o vysokých školách v dostatečné míře podrobnosti upravuje zvláštní procesní pravidla. Specifické postavení činitelů, kteří v těchto řízeních konají jednotlivé úkony (zástupci akademické samosprávy, ústavní činitelé), v kombinaci s výraznou odbornou složkou řízení (např. obhajoba habilitační práce, veřejná přednáška uchazeče) činí samotnou aplikaci obecných pravidel správního řádu neúčelnou.

K bodu 211 [k § 74a až 74e]

V návaznosti na úpravu řízení o vyslovení neplatnosti v § 47c až 47g se upravuje také řízení o vyslovení neplatnosti jmenování docentem, jehož pravidla a principy jsou obdobné.

V řízení rozhoduje rektor vysoké školy, na níž se habilitační řízení konalo (v případě soukromé vysoké školy stanoví příslušnost její vnitřní předpis), a to na základě stanoviska přezkumné komise.

Přezkumné řízení může být zahájeno do 5 let ode dne skončení daného habilitačního řízení, popřípadě do 3 let ode dne nabytí právní moci rozsudku o odsouzení za trestný čin, v důsledku kterého dotčená osoba prokázala v habilitačním řízení svou kvalifikaci.

Důvodem rozhodnutí o neplatnosti jmenování docentem řízení může být pouze skutečnost, že osoba, která byla jmenována docentem, prokázala svou pedagogickou nebo uměleckou kvalifikaci v důsledku úmyslného trestného činu nebo úmyslného neoprávněného užití díla jiné osoby hrubě porušujícího obecné předpisy o ochraně duševního vlastnictví nebo jiného úmyslného jednání proti dobrým mravům.

Je-li vyslovena neplatnost jmenování docentem, daná osoba přestane být docentem ode dne, kdy se pravomocné rozhodnutí rektora o vyslovení neplatnosti jmenování docentem stalo účinným. Případné dřívější jmenování dané osoby profesorem však není dotčeno.

Pořádková lhůta pro rozhodnutí rektora ve věci se stanovuje na 1 rok. Lhůtu pro vydání rozhodnutí není vhodné podřídit obecné úpravě správního řádu už proto, že po zahájení řízení o vyslovení neplatnosti musí rektor nejprve jmenovat přezkumnou komisi a vyčkat na její stanovisko. V případě habilitačních řízení se jedná o složitější řízení, než v případech upravených v § 47c a násl. Bývá například nezbytné zajistit účast zahraničních odborníků a proto se lhůta pro vydání rozhodnutí stanovuje delší než u přezkumného řízení o vyslovení neplatnosti státní zkoušky nebo obhajoby disertační práce podle § 47d odst. 1. Po dobu řízení o vyslovení neplatnosti se na platnosti jmenování docentem, o němž je řízení vedeno, nic nemění.

Proti rozhodnutí o vyslovení neplatnosti se nelze odvolat, je však zachována možnost správní žaloby, jejíž podání má odkladný účinek. Na řízení o vyslovení neplatnosti, vedené na soukromých nebo státních vysokých školách, se právní úprava použije obdobně. Pokud jde o nemožnost podat odvolání proti rozhodnutí rektora veřejné vysoké školy, odkazuje se na zdůvodnění uvedené v komentáři k bodu 156. Na státních vysokých školách se pak navrhuje obdobná úprava i s ohledem na potřebu respektovat zásadu nediskriminace.

K bodu 214 [k § 75 odst. 4]

Doplňuje se odkaz na obdobný postup podle § 47b (zveřejňování závěrečných prací) při zveřejňování habilitačních prací.

K bodům 215 až 218 [k § 77]

Úspěšné ukončení habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem samo o sobě nezakládá pracovněprávní nároky ve vztahu k vysoké škole. Tyto osoby nemají automatický nárok na zařazení na pracovní místo odpovídající vyšší kvalifikaci.

K bodu 219 [k § 77a a 77b]

V souvislosti se změnami akreditací se do zákona vkládá nová část osmá, která upravuje hodnocení vysoké školy. Uskutečňuje se hodnocení vnitřní a hodnocení vnější. Vnější hodnocení provádí Akreditační úřad; vysoká škola si je může také zajistit na vlastní náklady u všeobecně uznávané hodnotící agentury. Každá vysoká škola je povinna zavést a udržovat systém zajišťování kvality a vnitřního hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy, který je založen na součinnosti orgánů vysoké školy v souladu s postupy upravenými zákonem a vnitřními předpisy vysoké školy. Výslovně je upraveno, v čem spočívá vnitřní hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností vysoké školy. K tomuto účelu se zavádí zřízení rady pro vnitřní hodnocení. Vysoká škola je při zajišťování kvality povinna mj. postupovat podle standardů a stanovených postupů vnitřního hodnocení kvality.

K bodům 221 až 242 [k § 78 až 82a]

Dosavadní pojetí akreditací studijních programů (často v kombinaci se studijními obory), oborů habilitačního řízení a oborů řízení ke jmenování profesorem se nahrazuje akreditací institucionální v případné kombinaci s akreditací studijních programů a akreditací habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem. Nositelem akreditací bude vysoká škola. Základní jednotkou pro akreditaci vzdělávacích činností na vysoké škole je studijní program. Pravomoc k udělování akreditací je přenesena na nově zřizovaný Akreditační úřad. Obecným požadavkem je, aby vysoká škola disponovala vnitřním systémem zajišťování kvality. Institucionální akreditace bude udělena na základě žádosti vysoké škole, která prokáže odpovídající nastavení vnitřních procesů hodnocení a zajišťování kvality. Institucionální akreditace nebude pro vysoké školy povinná.

Institucionální akreditace se uděluje pro určitou oblast vzdělávání a v jejím rámci pro příslušný typ studijních programů. Oblasti vzdělávání jsou vymezeny v příloze č. 3 zákona. V případě, že vysoké škole bude udělena institucionální akreditace, může v rámci této oblasti vzdělávání vytvářet a uskutečňovat určené typy studijních programů autonomně bez nutnosti akreditace takových studijních programů. V případě, že vysoká škola nebude mít udělenou institucionální akreditaci, může žádat o akreditaci jednotlivých studijních programů. Podobně může vysoká škola žádat o akreditace studijních programů i v případě, že má udělenou institucionální akreditaci, a to zejména, jedná-li se o studijní programy, které nespadají do oblastí vzdělávání, pro které má vysoká škola udělenou institucionální akreditaci.

Lhůta pro řízení o akreditacích se navrhuje stanovit na 120 dní v případě akreditace studijního programu a na 150 dní v případě institucionální akreditace. Důvodem stanovení delších lhůt oproti správnímu řádu je složitější odborné posouzení žádosti o akreditaci. V daném případě je předmětem posouzení žádosti hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností příslušné vysoké školy, což je natolik náročný proces, že vyžaduje časově delší úsek, aby mohly proběhnout všechny procedurální a odborné úkony. Na hodnocení se navíc podílejí i odborníci ze zahraničí a zajištění jejich účasti vyžaduje větší časový prostor.

Ustanovení § 78 obsahuje obecná ustanovení k akreditacím. Ustanovení § 79, 80 a 81 obsahují speciální ustanovení k akreditacím studijního programu, požadavky na obsah písemné žádosti o akreditaci a podmínky, za kterých Akreditační úřad akreditaci neudělí.

Ustanovení o akreditaci studijního programu, o kterou společně s vysokou školou žádá i jiná právnická osoba, zůstávají nezměněna. (Vypouští se pouze ustanovení, podle kterého mohla jiná právnická osoba žádat o společnou akreditaci, aniž měla ještě s vysokou školou uzavřenu dohodu o spolupráci při uskutečňování studijního programu.)

Stanoví se ovšem, že pokud má vysoká škola udělenu institucionální akreditaci a hodlá uskutečňovat studijní program ve spolupráci s jinou právnickou osobou, může tak činit pouze v případě těch studijních programů, kterým byla udělena akreditace. Výjimkou je pouze případ, kdy je spolupracující osobou pracoviště Akademie věd České republiky, které má postavení veřejné výzkumné instituce, a kdy bylo toto pracoviště uvedeno v rozhodnutí o udělení institucionální akreditace.

§ 81a obsahuje speciální ustanovení k institucionální akreditaci, požadavky na obsah písemné žádosti o akreditaci a podmínky, za kterých Akreditační úřad akreditaci neudělí.

§ 81b upravuje dobu, na kterou se institucionální akreditace uděluje, která činí 10 let. Pokud jde o akreditaci pro oblast nebo oblasti vzdělávání, pro které byla vysoké škole zamítnuta dřívější žádost o rozšíření institucionální akreditace, tato se bude udělovat pouze na dobu 5 let.

Ustanovení řeší též osud studijních programů uskutečňovaných školou v rámci zaniklé institucionální akreditace, když výslovně stanoví, že se v takovém případě považují za studijní programy akreditované na dobu 3 let. Oprávnění Akreditačního úřadu stanovit případná omezení daných studijních programů tím není nijak omezeno.

§ 82 obsahuje speciální ustanovení k akreditaci habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem, požadavky na obsah písemné žádosti o akreditaci a podmínky, za kterých Akreditační úřad akreditaci neudělí.

K bodům 243 až 245 [k § 83 až 84]

Zřizuje se Akreditační úřad jako orgán, jehož činnost materiálně, administrativně a finančně zajišťuje ministerstvo.

Dosavadní pojetí akreditačního procesu, kdy Akreditační komise dává stanovisko ministerstvu, které se nemůže od negativního stanoviska odchýlit, a kdy ministerstvo rozhoduje ve správním řízení o akreditacích, se nahrazuje novým pojetím. Celé akreditační řízení (v prvním i druhém stupni) se přenáší na Akreditační úřad, respektive jeho orgány.

Ve všech věcech náležejících do působnosti Akreditačního úřadu rozhoduje Rada Akreditačního úřadu, nestanoví-li zákon jinak. Zákonem vyjmenovaná rozhodování a činnosti jsou však Radě vyhrazeny, přičemž mezi ně patří zejména rozhodování v akreditačních řízeních vedených v prvním stupni. Další vyhrazené kompetence Rady upravuje § 83c zákona.

Radu tvoří 15 členů včetně předsedy a dvou místopředsedů. Členy Rady jmenuje vláda z osob, které jsou všeobecně uznávanou odbornou autoritou; 1 člen je jmenován z řad studentů. Zákon upravuje délku funkčního období, neslučitelnost funkcí, zánik funkce člena Rady a případy, kdy může vláda člena Rady odvolat.

Proti rozhodnutí Rady v prvním stupni je připuštěno odvolání k Přezkumné komisi, která dle zákona přezkoumává pouze soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, s právními předpisy a statutem Akreditačního úřadu. V odvolacím řízení přitom může pouze potvrdit napadené rozhodnutí (a odvolání zamítnout) nebo ho zrušit a věc vrátit k novému projednání nebo řízení zastavit. [Možnost procesního rozhodnutí podle správního řádu (např. zastavení řízení podle § 92 správního řádu při podání opožděného nebo nepřípustného odvolání) tím nebude dotčena.] Potřeba této specifické úpravy rozhodování v akreditačním řízení proti správnímu řádu vyplývá z principu nezávislosti a odbornosti Akreditačního úřadu.

Přezkumná komise má 5 členů, které jmenuje a odvolává vláda.

Poradními orgány Rady jsou hodnotící komise, jejichž členové jsou jmenováni z osob uvedených v Seznamu hodnotitelů. Bližší podrobnosti upravuje statut Akreditačního úřadu. Do Seznamu hodnotitelů může být zapsána pouze osoba, která je všeobecně uznávanou odbornou autoritou v příslušné oblasti vzdělávání nebo studentem; návrhy na zařazení dané osoby mohou podávat pouze ústřední správní orgány, orgán reprezentace vysokých škol nebo profesní organizace nebo organizace uvedená v § 77b odst. 3 písm. e). Zájemce se bude moci o zařazení do Seznamu ucházet též sám. Zákon dále upravuje rozsah údajů vedených v Seznamu hodnotitelů.

Ustanovení § 83f upravuje postavení Kanceláře Akreditačního úřadu, která bude organizační součástí ministerstva.

Nově se upravuje vnější hodnocení činnosti vysokých škol, které bude provádět Akreditační úřad, a to buď z vlastního podnětu (existují-li závažné důvody pro mimořádné hodnocení), nebo na základě podnětu ministra školství, mládeže a tělovýchovy; k hodnocení může využít výsledky vnitřního hodnocení kvality vzdělávací a tvůrčí činnosti a souvisejících činností dané vysoké školy nebo hodnocení provedené všeobecně uznávanou hodnotící agenturou (pokud si jej vysoká škola na vlastní náklady zajistila).

K bodům 246 a 247 [k § 85 až 86a]

§ 85 stanoví povinnosti vysoké školy při uskutečňování akreditovaných činností.

§ 86 zakotvuje nápravná opatření při nedostatcích v uskutečňování akreditovaných činností, která ukládá Akreditační úřad. Zákon rozlišuje mezi nedostatky, při nichž Akreditační úřad uloží vysoké škole, aby v přiměřené lhůtě zjednala nápravu, a závažnými nedostatky, při nichž Akreditační úřad může rozhodnout o omezení nebo odnětí akreditace. Úprava rozlišuje mezi případy, kdy jsou nedostatky zjištěny při uskutečňování studijního programu, který podléhá akreditaci, a při uskutečňování studijního programu v rámci institucionální akreditace.

Ustanovení § 86a výslovně zakotvuje, kdo je v jednotlivých typech řízení účastníkem.

K bodům 248 až 265 [k § 87]

Úprava působnosti ministerstva:

§ 87 odst. 1

písm. g) – Zmocňovací ustanovení.

písm. i) – Doplňuje se povinnost ministerstva sdružovat agregované údaje o zaměstnancích vysokých škol a jejich odměňování a stanoví se povinnost vysokých škol předávat ministerstvu agregované údaje; podrobnosti budou stanoveny v prováděcí vyhlášce. Návrh v tomto smyslu nijak nemění stávající stav sběru statistických informací o zaměstnancích vysokých škol. Mění se pouze legislativní základ pro tento sběr (dosud sběr statistických informací probíhá v režimu zákona o státní statistické službě, byť je vykonáván ministerstvem). Tento režim však není s ohledem na reformu výkonu statistické služby do budoucna udržitelný, a proto se navrhuje převedení zákonného základu přímo do zákona o vysokých školách.

písm. j) – Navrhuje se, aby ministerstvo vedlo v elektronické podobě registr uměleckých výstupů, registr vysokých škol a s ohledem na nové pojetí akreditací rovněž registr uskutečňovaných studijních programů členěných podle oblastí vzdělávání a typů studijních programů. Oficiální registr vysokých škol dnes neexistuje, v případech registru studijních programů se jedná o právní ukotvení dosavadního faktického stavu. Nově se navrhuje, aby ministerstvo vedlo registr řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace.

písm. k) až s) - Jedná se převážně o legislativně-technické změny.

písm. t) a u) – Upravuje se informační povinnost ve vztahu k Akreditačnímu úřadu a k uznávacím orgánům.

písm. x) – Kompetence související s novou úpravou poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území vysoké školy (§ 93a až 93k).

písm. y) – V souvislosti s novou úpravou správních deliktů se zmocňuje ministerstvo k jejich projednávání a ukládání sankcí.

písm. z) – zmocnění k provádění vyššího ověření vysokoškolských diplomů a dodatků k vysokoškolským diplomům.

§ 87 odst. 2

Navrhuje se umožnit vybranému okruhu osob nahlížet do registru uměleckých výstupů, registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol a registru řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace.

K bodu 266 [k § 87a a 87b]

Nově se upravuje vedení registru vysokých škol a uskutečňovaných studijních programů a registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol. Registry budou vedeny jako informační systémy veřejné správy.

K bodům 267 až 269 [k § 88]

Jedná se převážně o technické změny, nově bude v matrice studentů veden údaj o čísle vysokoškolského diplomu a dodatku k diplomu.

K bodu 270 [k § 90a a 90b]

Navrhuje se, aby přijetí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání příslušným uznávacím orgánem (veřejnou vysokou školou, ministerstvem, Ministerstvem vnitra nebo Ministerstvem obrany) podléhalo poplatku, a to s ohledem na náklady spojené s odborným posouzením obsahu vzdělání získaného v zahraničí. Přičemž v případě řízení prováděného veřejnou vysokou školou by poplatek byl příjmem veřejné vysoké školy.

Nově se upravuje vedení registru řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, který povede ministerstvo jako informační systém veřejné správy.

K bodu 271 [k § 91 odst. 3]

Částku sociálního stipendia se navrhuje zvýšit z 1620 Kč na 2100 Kč za měsíc (stipendium se přiznává po standardní dobu studia na deset měsíců v akademickém roce).

K bodům 272 a 273 [k § 92 odst. 3 až 5]

Dosavadní ustanovení se zpřesňuje o uvedení konkrétních návrhů, které ministr projednává s reprezentací vysokých škol. Jedná se například o návrh nařízení vlády o standardech pro institucionální akreditaci, standardech pro akreditaci studijního programu a standardech pro akreditaci habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem, vyhlášky, kterou ministerstvo stanoví postup a podmínky při zveřejnění průběhu přijímacího řízení, a návrh opatření ministerstva, kterým se stanoví pravidla pro poskytování příspěvku podle § 18 a § 18a, jakož i návrh statutu Akreditačního úřadu.

Reprezentace vysokých škol předkládá ministrovi návrhy kandidátů na členy Rady Akreditačního úřadu, návrhy na zařazení osob do Seznamu hodnotitelů podle § 83e a může předkládat ministerstvu podněty k obsahu prováděcích předpisů vydávaných na základě zákona o vysokých školách.

K bodu 274 [k § 93 odst. 1]

Upravuje se název oblastí vzdělávání v souladu s přílohou č. 3.

K bodu 275 [k § 93a až 93n]

Vkládá se nová část třináctá - Poskytovatelé zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky.

Zákon zavádí pro působení zahraničních vysokých škol na území České republiky povinnost jejich registrace v podobě a) přihlášky k plnění informační povinnosti nebo

b) udělení tuzemského povolení.

Obecným důvodem pro to je skutečnost, že tyto instituce vyvíjející své aktivity v České republice vstupují při uskutečňování své vzdělávací činnosti do vztahů spolupráce zejména s tuzemskými vysokými školami; absolventi jejich studijních programů pak vstupují do procesu uznání rovnocennosti jejich zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace. Existuje tedy zájem na zjištění potřebných informací o těchto institucích a jejich činnosti, a to nejen v momentě jejich vstupu na trh se vzdělávacími službami v České republice, ale i po celou dobu jejich tuzemského působení.

a) Tzv. evropské zahraniční vysoké školy jsou podrobeny povinnosti informační.

Zákonem vymezená informační povinnost pokrývá nutnou míru informací od zahraničních vysokých škol ze zemí Evropské unie (a s ohledem na § 106 odst. 2 zákona o vysokých školách i od vysokých škol z Islandu, Norska, Lichtenštejnska a Švýcarska).

Dané instituce prezentují zahraniční vysokoškolské vzdělávací systémy evropské oblasti vysokoškolského vzdělávání založené „Boloňskou deklarací“ z roku 1999. Sdílejí tedy stejně jako Česká republika vzdělávací prostor charakterizovaný zásadní harmonizací, podporující mobilitu studentů i učitelů a spolupráci vysokých škol, včetně společných studijních programů. Tomu odpovídá vysoká míra spolupráce a vzájemného poskytování a dostupnosti relevantních informací o vzdělávacích vysokoškolských systémech a institucích. Z hlediska vzájemného uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělávání a vysokoškolských kvalifikací a rovněž i po stránce pružné informační výměny je důležitá účast daných zemí v „Úmluvě o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu“ z roku 1997, která v jednotlivých zemích ustanovila síť národních informačních středisek.

Zákonem stanovená informační povinnost respektuje zájem na odpovídající mobilitě právnických osob v rámci prostoru Evropské unie a nevytváří žádné dodatečné překážky.

b) Tzv. mimoevropské zahraniční vysoké školy jsou podrobeny proceduře získání

tuzemského povolení poskytovat zahraniční vzdělávání na území České republiky. (Jedná-li se o tuzemskou právnickou osobu jakožto tzv. pobočku mimoevropské zahraniční vysoké školy, spolupracující s mimoevropskou zahraniční vysokou školou, tato podléhá obdobnému procesu získání tuzemského oprávnění poskytovat zahraniční vzdělávání na území České republiky.)

Zákonem stanovená procedura udílení tuzemských povolení a oprávnění se vztahuje na územní prostor mimo Evropskou unii. Ten je kromě pochopitelné nepoměrně větší územní rozsáhlosti charakteristický velkou variabilitou kultur podmiňujících rozmanitost vysokoškolských vzdělávacích systémů. Je to prostor se značnou mírou výskytu vzdělávacích systémů do velké míry se od tuzemského odlišujících, kde hledání a nalézání vzájemné porovnatelnosti je obtížné a vyžaduje si větší míru informací. Jejich získávání navíc rovněž není nijak jednotně upraveno a často obnáší obtíže spočívající v samotném hledání a navazování kontaktů s odpovídajícími zahraničními partnery, ať už na úrovni státních orgánů či přímo vysokoškolských institucí.

Z toho plyne podrobnější a přísnější stanovení procedury vedoucí k udělení souhlasu dané instituci aktivně vstoupit na tuzemský trh se vzdělávacími službami.

Forma působení zahraniční vysoké školy na území České republiky může být v obou případech (evropské i mimoevropské školy) dvojího druhu:

- přímý výkon činnosti zahraniční vysokou školou jejím jménem a na její odpovědnost,

Bez ohledu na to, kterou z právě uvedených forem si zahraniční škola zvolí, nestane se soukromou vysokou školou ve smyslu § 39 zákona. Soukromé vysoké školy podle § 39 jsou součástí české vzdělávací soustavy a samozřejmě se za splnění zákonem stanovených podmínek může o udělení státního souhlasu a akreditace ucházet i zahraniční právnická osoba. Pokud si však poskytovatel vzdělávání zvolí režim upravený v § 93a až 93l, nevstupuje do české vzdělávací soustavy (nevztahují se na něj pravidla tuzemské akreditace studijních programů, pravidla financování vysokých škol, doklady o jím poskytovaném vzdělání nejsou automaticky rovnocenné s tuzemskými diplomy, ale podléhají nostrifikaci atd.).

Dále se navrhuje doplnit do zákona chybějící ustanovení o správních deliktech a sankcích (nová část čtrnáctá). Za správní delikt se uloží pokuta od 500 000 do 2 000 000 Kč. Řízení o správních deliktech probíhá podle správního řádu.

K bodům 277 až 288 [k § 94 a 95]

Jedná se o legislativně technické změny související s přijetím nových právních předpisů, kterými se řídí speciálně státní vysoké školy. Dále dochází k zpřesnění formulací.

Rovněž se doplňuje podmínka souhlasného stanoviska Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra v případě akreditací studijních programů zaměřených na přípravu odborníků pro bezpečnostní systém státu a občanů k obraně státu a pro bezpečnostní sbory, které budou uskutečňovat veřejné a soukromé vysoké školy.

Dále se doplňují úkoly Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra při vyšším ověřování dokladů podle § 87 odst. 1 písm. z).

V § 95 odst. 1 zůstává zachována možnost MŠMT poskytovat dotace na stipendia pro civilní studenty vojenské vysoké školy a doplňují se slova „a to za obdobných podmínek, za kterých takové dotace poskytuje veřejným vysokým školám“.

K bodům 289 a 290 [k § 99]

Souvisí s návrhem, aby absolventům doktorských studijních programů byl vždy udělován titul „doktor“ (ve zkratce „Ph.D.“ uváděné za jménem), a to bez ohledu na oborové zaměření (§ 46 odst. 5 a § 47 odst. 5).

K bodu 291 [k § 105]

Doplňuje se pravidlo podle kterého, vyžaduje-li se ke jmenování nebo odvolání člena orgánu vysoké školy nebo její součásti (i jednočlenného) předchozí souhlas jiného orgánu vysoké školy nebo její součásti, tak bez tohoto souhlasu ke jmenování nebo odvolání nedojde.

Vypouští se vynětí z působnosti kontrolního řádu.

K bodu 292 [k Příloze č. 1] a k čl. II bodu 19

Upravují se názvy dvou veřejných vysokých škol.

Na základě podnětu Univerzity Karlovy v Praze se navrhuje navrátit této vysoké škole název (v aktualizované jazykové podobě), stanovený jí zákonem č. 135/1920 Sb., o poměru pražských universit. A to s přihlédnutím k existenci mimopražských fakult této vysoké školy (– tj. s ohledem na Lékařskou fakultu v Plzni, Lékařskou fakultu v Hradci Králové a Farmaceutickou fakultu v Hradci Králové).

Dále se navrhuje vypustit z názvu sídelní město (a navrátit se k původnímu názvu) i v případě Ostravské univerzity v Ostravě (zřízené zákonem č. 314/1991 Sb., o zřízení Slezské univerzity, Jihočeské univerzity, Západočeské univerzity, Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a Ostravské univerzity).

K bodu 293 [k Příloze č. 2]

V seznamu státních vysokých škol se sjednocují formulace užitých nadpisů.

K bodu 294 [k Příloze č. 3]

Seznam oblastí vzdělávání navazuje na vymezení tohoto pojmu v § 44a. Jednotlivé oblasti budou podrobněji vymezeny nařízením vlády.

K čl. II – Přechodná ustanovení k novele zákona o vysokých školách

S ohledem na rozsah navrhovaných změn platné právní úpravy se navrhují přechodná ustanovení.

Tato upravují např. dokončení správních řízení ve věcech akreditace nebo státního souhlasu

(bod 12).

Pokud jde o dosavadní studijní programy, které budou mít k poslednímu dni přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona platnou akreditaci, tyto se ze zákona stanou studijními programy akreditovanými podle nové právní úpravy nejméně na dobu 3 let ode dne nabytí účinnosti zákona. (Doba platnosti akreditace, udělené podle dosavadních předpisů, zůstane zachována, nejméně však bude činit 3 roky.) Po tuto dobu zůstane zachováno i dosavadní členění těchto programů na studijní obory. Pokud má některý z uvedených programů omezenou akreditaci (nelze k jeho studiu přijímat nové uchazeče), zůstane toto omezení zachováno i po účinnosti nové úpravy; v případě odstranění příslušných nedostatků bude možno toto omezení zrušit. Akreditaci dosavadních studijních programů však již nebude

možno rozšiřovat pro další studijní obory. (Viz bod 6.)

Ustanovení dále zavádí přechodná období pro splnění určitých povinností a uvedení praxe do souladu s novou právní úpravou (viz mj. povinnost vysokých škol do jednoho roku předložit

k registraci upravené vnitřní předpisy - bod 1, povinnost ministerstva do 1. ledna 2017

zprovoznit registr vysokých škol a uskutečňovaných studijních programů a registr řízení o

žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace - bod 9).

Pokud jde o nově zaváděné nebo upravované poplatky, stanoví se, že již zahájená habilitační řízení, řízení ke jmenování profesorem a nostrifikační řízení nebudou dodatečně

zpoplatňována (body 10, 11 a 17).

V zájmu právní jistoty (a v návaznosti např. na § 70 odst. 2 a 3 či § 44 odst. 6 zákona o vysokých školách) se do přechodných ustanovení zakotvuje rovnocennost českých a slovenských titulů „docent“ a „profesor“, které byly získány v době od rozdělení ČSFR (1.1.1993) do skončení platnosti předchozí ekvivalenční dohody se Slovenskem (tj. po dobu platnosti Dohody mezi vládou ČR a vládou SR o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání a dokladů o vědeckých hodnostech a titulech vydávaných v České republice a ve Slovenské republice, podepsané v Praze dne 29. října 1992, nebo Dohody mezi vládou ČR a vládou SR o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice, podepsané v Praze dne 23. března 2001).

Nová ekvivalenční smlouva se Slovenskem - Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice, podepsaná v Praze dne 28. listopadu 2013 (publ. pod č. 23/2015 Sb.m.s.) - již problematiku rovnocennosti titulů pro účely výkonu povolání neupravuje (s ohledem na právo EU). Tato nová ekvivalenční smlouva, platná od konce března 2015, se mj. také výslovně nezabývá tituly „docent“ a „profesor“, získanými před její účinností po rozdělení federace, neboť zachování jejich rovnocennosti, stanovené zmiňovanými ekvivalenčními dohodami z let 1992 a 2001, vyplývá z obecných pravidel mezinárodního práva a Vídeňské úmluvy o smluvním právu. Protože však část reprezentace vysokých škol projevila obavy z absence výslovné úpravy, byla daná problematika zakotvena

do přechodných ustanovení předložené novely zákona o vysokých školách. (Viz bod 5.)

K čl. III až V – Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zákona o státní sociální podpoře a zákona o důchodovém pojištění

Předloženou úpravou se navrhuje řešit právní postavení osob, které studují na území České republiky ve vysokoškolských studijních programech zahraničních vysokých škol, a zakotvit do právního řádu ČR opětovně možnost přiznat jim za stanovených podmínek zvýhodněný právní status nezaopatřeného dítěte připravujícího se na budoucí povolání studiem na vysoké škole - a to pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění (potažmo i pro účely daňové, pro účely zdravotního pojištění a pro účely dalších předpisů, které při vymezování nezaopatřenosti dítěte odkazují na zákon o státní sociální podpoře anebo zákon o důchodovém pojištění).

Zákon o státní sociální podpoře v § 15 dříve (do 31. 8. 2013) stanovil, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy může v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí stanovit vyhláškou, které další studium, popřípadě výuka, jde-li o studium nebo výuku v České republice, se pro účely státní sociální podpory považuje z důvodu svého rozsahu a úrovně za studium na středních nebo vysokých školách.

Na základě uvedeného zmocnění byla vydána vyhláška č. 322/2005 Sb., o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považují za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, která v § 2 uváděla, že „Za studium na vysokých školách se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považuje též studium uskutečňované v České republice ve vysokoškolských studijních programech, popřípadě oborech, zahraničních vysokých škol vzdělávacími institucemi působícími v České republice, které jsou uvedeny spolu s těmito studijními programy, popřípadě obory, v příloze č. 3 k této vyhlášce.“.

Uvedená vyhláška však byla zrušena, stejně jako zmocnění pro její vydání.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy tak může na roveň studia na vysokých školách v České republice v současné době rozhodnutím postavit (pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění) pouze takové studium na zahraniční vysoké škole, které se uskutečňuje v zahraničí.

K tomu, aby na roveň studia na vysokých školách v České republice postavilo pro účely státní sociální podpory (nebo pro účely důchodového pojištění) studium ve vysokoškolském studijním programu nebo oboru zahraniční vysoké školy, uskutečňované na území České republiky zahraniční vysokou školou nebo tuzemskou právnickou osobou na základě její dohody s danou zahraniční vysokou školou, nemá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v zákoně o státní sociální podpoře a v zákoně o důchodovém pojištění (ani v jiném zákoně) potřebné zákonné zmocnění.

Pokud by takové rozhodnutí ministerstvo učinilo, bylo by rozhodnutí pro absolutní nedostatek věcné příslušnosti nicotné (dle § 77 odst. 1 správního řádu).

Je přitom nejasnou právní otázkou, zda absencí tohoto zmocnění (a z toho vyplývající správní praxí) Česká republika případně neporušuje své mezinárodní závazky vyplývající z členství v Evropské unii.

[Z příslušných bezprostředně závazných ustanovení práva Evropské unie nelze totiž bez příslušné vnitrostátní implementace dovodit, který český správní úřad a jakým způsobem má status nezaopatřeného dítěte účastníkům vzdělávání v tuzemských vzdělávacích zařízeních, uskutečňujících zahraniční studijní programy, přiznávat či zajišťovat.

Odepření statusu nezaopatřeného dítěte osobám vzdělávajícím se na tzv. franšízovaných univerzitách (na institucích, které uzavřely smlouvu se zahraniční univerzitou z jiného členského státu, která posuzuje a validuje kvalitu vzdělávání a vydává diplom) by mohlo odrazovat studenty od toho, aby se takového vzdělávání v tuzemské instituci účastnili.

Mohlo by být tedy případně kvalifikováno jako diskriminační rozdílné zacházení při poskytování výhod sociálního charakteru v závislosti na místě, kde je vzdělávací služba poskytována, a jako nepřípustná nepřímá překážka svobody podnikání a usazování pro subjekty z jednoho členského státu na území druhého a jako omezení volného pohybu služeb uvnitř Evropské unie, porušující Smlouvu o fungování Evropské unie (ve znění Lisabonské smlouvy).

(K tomu lze odkázat např. na případ C-153/02 „Valentina Neri v. European School of Economics“.) ]

Ministerstvo školství, mládež a tělovýchovy bude tedy nově oprávněno postavit (pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění) na roveň studia na "českých" vysokých školách v České republice i studium uskutečňované na území České republiky v českých pobočkách zahraničních vysokých škol i studium v českých vzdělávacích zařízeních uskutečňujících na základě dohody se zahraniční vysokou školou její vysokoškolský studijní program.

Přičemž však bude povinno při vydávání takovýchto rozhodnutí respektovat podmínky, zakotvené v souvisejícím ustanovení § 93j zákona o vysokých školách.

K čl. VI – Změna zákona o zaměstnanosti

Ustanovením článku VI se rozšiřuje výčet výdělečně činných osob, které nemohou být zařazeny do evidence uchazečů, resp. které nemohou být uchazečem o zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti.

Vedle fyzických osob, které vykonávají zaměstnání v pracovněprávním vztahu nebo v rámci služebního poměru, a dalších osob činných podle zvláštních právních předpisů to nově budou i předseda a místopředsedové Rady Akreditačního úřadu.

K čl. VII a VIII – Změna zákona o správních poplatcích

K čl. VII bodům 1 a 2 [k doplnění písmena c) do Položky 5 sazebníku]

Za účelem odstranění nejasností při interpretaci sazebníku správních poplatků se navrhuje

zakotvit zvláštní ustanovení o poplatku za ověření českých vysokoškolských dokladů o vzdělání, které nyní provádí ministerstvo (Položka 5).

Za ověření každého podpisu nebo otisku razítka na českém vysokoškolském diplomu, jeho dodatku či obdobném dokladu, za účelem použití v cizině, bude ministerstvem, Ministerstvem vnitra nebo Ministerstvem obrany vybírán poplatek 100 Kč.

(Kompetence těchto tří úřadů provádět vyšší ověření, které předchází připojení apostily Ministerstvem zahraničních věcí nebo superlegalizaci diplomů, bude zakotvena v § 87 odst. 1 písm. z) a v § 95 odst. 9 zákona o vysokých školách.)

K čl. VII bodu 3 [ke změně písmena e) v Položce 22 sazebníku]

Navrhuje se zvýšit správní poplatek stanovený zákonem o správních poplatcích za přijetí žádosti o udělení státního souhlasu právnické osobě působit jako soukromá vysoká škola

(podle § 39 zákona o vysokých školách) – a to z nynějších 25 000 Kč na 100 000 Kč.

Podáním žádosti se zahajuje správní řízení, jehož výsledkem může být „zřízení“ soukromé vysoké školy, resp. konstituování oprávnění právnické osoby působit jako soukromá vysoká škola.

Současná výše správního poplatku však již neodpovídá reálné náročnosti prováděného správního řízení, které předchází vydání rozhodnutí, zejména zvýšeným nákladům ministerstva - státního orgánu udělujícího státní souhlas.

Nezbytnou součástí posouzení žádostí je vypracovávání odborných posudků k řadě dokumentů (např. k návrhu studijních programů a zajištění jejich uskutečňování) a proto se zvyšuje zatížení i odborníků posuzujících podklady udělení státního souhlasu a zvyšují se tak náklady na činnost správního orgánu.

Dalším problémem je, že neúspěšní žadatelé nejen, že využívají řádného opravného prostředku - rozkladu - (což náklady na výkon státní správy zvyšuje), ale žádosti podávají opakovaně (v průměru tři žádosti o udělení státního souhlasu ročně), což zvyšuje administrativní zatížení správního orgánu, který pak svým způsobem (při nutnosti řádně specifikovat všechny zásadní nedostatky zamítané žádosti) působí jako svého druhu „laciná poradna“, která mj. „supluje“ např. právní a jinou odbornou pomoc, kterou by si - v rámci přípravy žádosti a návrhu studijních programů - měl žadatel zajistit na své náklady svými zaměstnanci, popř. např. prostřednictvím pomoci poskytované za úhradu advokáty. (A to tím spíše, že se fakticky uchází o post vykonavatele veřejné moci, resp. veřejné správy, který by měl být mj. schopen řádně aplikovat právní předpisy a rozhodovat o právech a povinnostech studentů.)

Z uvedených důvodů se navrhuje odepřít neúspěšným žadatelům (o udělení státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola) možnost podat novou žádost dříve než po uplynutí jednoho roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního souhlasu (viz ust. odstavce 2 nového § 39a v zákoně o vysokých školách); zároveň se navrhuje zvýšit správní poplatek, stanovený za přijetí žádosti o udělení státního souhlasu, na 100 000 Kč.

K čl. VII bodu 4 [k doplnění písmena l) do Položky 22 sazebníku]

V zákoně o vysokých školách (viz nová úprava v jeho § 90a) se navrhuje zpoplatnit obecné uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělávání (nostrifikační řízení), prováděné podle § 89 a 90 zákona o vysokých školách.

Přičemž úprava se bude lišit podle toho, kterému subjektu (správnímu orgánu) bude žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace* podána - zda veřejné vysoké škole anebo ministerstvu, Ministerstvu vnitra nebo Ministerstvu obrany**.

[* Zákon o vysokých školách užívá namísto pojmu „doklad o vzdělání“ v souladu s tzv. Lisabonskou úmluvou pojmu „kvalifikace“ .]

**Podle § 89a 90 zákona o vysokých školách platí, že v prvním stupni o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice rozhoduje (nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak) zpravidla veřejná vysoká škola (- soukromé nebo státní vysoké školy tuto pravomoc nemají) – a to ta veřejná vysoká škola, která uskutečňuje obsahově obdobný studijní program. Přičemž ve věcech uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace veřejnou vysokou školou rozhoduje rektor. (O odvolání proti tomuto rozhodnutí veřejné vysoké školy (resp. proti rozhodnutí rektora veřejné vysoké školy), jež je vydáváno v rámci výkonu státní správy, rozhoduje ministerstvo.)

V pochybnostech určí příslušnost veřejné vysoké školy ministerstvo nebo rozhodne o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice v prvním stupni samo.

Ministerstvo rozhoduje v prvním stupni o žádosti pouze tehdy, bylo-li zahraniční vysokoškolské vzdělání získáno ve státě, s nímž je uzavřena mezinárodní smlouva o uznávání rovnocennosti dokladů (případně o uznávání dokladů) o vzdělání a ministerstvo je touto smlouvou k uznání zmocněno, nebo případně tehdy, jestliže existují pochybnosti o tom, která veřejná vysoká škola uskutečňuje obsahově obdobný studijní program a je tedy příslušná rozhodnout o žádosti o uznání.

Jde-li o oblast bezpečnostních služeb, řízení v prvním stupni provádí Ministerstvo vnitra; jde-li o oblast vojenství, řízení provádí Ministerstvo obrany. (Viz s § 95 odst. 9 zákona o vysokých školách.)]

Pokud bude nostrifikační řízení v prvním stupni provádět veřejná vysoká škola, bude (v souladu s novým § 90a odst. 1 písm. a) a § 90 odst. 2 zákona o vysokých školách) vybírat poplatek 3 000 Kč za úkony spojené s řízením o žádosti, který bude příjmem veřejné vysoké školy a nebudou se na něj vztahovat obecné předpisy o poplatcích.

Pokud však bude nostrifikační řízení provádět v prvním stupni státní uznávací orgán (ministerstvo, Ministerstvo vnitra nebo Ministerstvo obrany), bude za přijetí žádosti (v souladu s novým § 90a odst. 1 písm. b) a § 90 odst. 3 zákona o vysokých školách) vybírán správní poplatek podle zákona o správních poplatcích - a to s ohledem na náklady spojené s odborným posouzením obsahu vzdělání získaného v zahraničí.

Navrhuje se tedy v zákoně o správních poplatcích zavést správní poplatek za přijetí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a dokladu o zahraničním vysokoškolském vzdělání podle zákona o vysokých školách ministerstvem, Ministerstvem vnitra nebo Ministerstvem obrany; jeho výši (3 000 Kč) stanoví Položka 22 písm. l) sazebníku

správních poplatků.

K čl. VII bodu 5 [k doplnění písmen r) až u) do Položky 22 sazebníku]

Další zaváděné poplatky se týkají žádostí souvisejících s poskytováním zahraničního vzdělávání na území České republiky (upraveným nově v § 93a až 93l zákona o vysokých školách).

Požádá-li o udělení povolení poskytovat na území ČR zahraniční vysokoškolské vzdělávání tzv. mimoevropská zahraniční vysoká škola (ustavená v jiném cizím státě, než je členský stát EU nebo jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarsko),

bude ministerstvem za přijetí žádosti vybírán správní poplatek dle písmena r) ve výši

100 000 Kč.

A za přijetí žádosti o rozšíření uděleného povolení pak bude vybírán poplatek dle písmena s)

ve výši 50 000 Kč.

Požádá-li o udělení oprávnění poskytovat na území ČR zahraniční vysokoškolské vzdělávání tuzemská právnická osoba, která hodlá dané vzdělávání poskytovat v rámci spolupráce s tzv. mimoevropskou zahraniční vysokou školou, bude ministerstvem za přijetí žádosti vybírán

správní poplatek dle písmena t) ve výši 100 000 Kč.

A za přijetí žádosti o rozšíření uděleného oprávnění pak bude vybírán poplatek dle písmena

u) ve výši 50 000 Kč.

K čl. VIII

Navrhované přechodné ustanovení k novele zákona o správních poplatcích zaručuje, že nová právní úprava se nebude vztahovat na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti zákona.

K čl. IX - Změna zákona o veřejných výzkumných institucích

K bodům 1 a 14 [k § 11 odst. 2, 4 a 6, § 12 odst. 1 a § 18 odst. 2 písm. g)]

Z důvodu posílení práv zřizovatele se navrhuje nevyžadovat předchozí souhlas rady instituce s případným zrušením veřejné výzkumné instituce (v.v.i.). Z poznatků z aplikační praxe je zřejmé, že pozice zřizovatelů vůči radám instituce v.v.i. pro případ jejich sloučení, splynutí rozdělení či zrušení s likvidací v.v.i., či zrušení v.v.i. bez likvidace, se ukázala být jako nedostatečná. Rady instituce v.v.i. mají rozhodující pravomoc v této oblasti. Z tohoto důvodu je navrhováno, aby ve výše uvedených případech nebyl vyžadován souhlas rady instituce, ale byl s ní tento záměr pouze projednán či byl zřizovatelem přijat návrh rady instituce na zrušení v.v.i., ať už s likvidací či bez likvidace.

K bodům 2 a 10 [k § 16 odst. 3 a § 17 odst. 8]

Navrhuje se stanovit, aby funkce ředitele v.v.i. nebyla slučitelná s funkcí člena rady instituce téže v.v.i.

K bodům 3, 4, 5, 12, 13, 19, 20 a 24 [k § 17 odst. 1, § 18 odst. 2 písm. c) a e), § 19 odst. 1 písm. g) a § 30 odst. 1]

V zájmu posílení práv zřizovatele (potažmo jím jmenované dozorčí rady) z důvodu zefektivnění činnosti dozorčí rady se navrhuje převést na dozorčí rady pravomoc schvalovat rozpočet v.v.i. a jeho změny, střednědobý výhled jejího financování, a dále výroční zprávu a účetní závěrku (příslušné kompetence jsou upraveny v § 18 a § 19). Rada instituce se bude nově k těmto dokumentům vyjadřovat. V souvislosti s touto změnou bylo nutno provést související legislativně technické úpravy v § 17 a § 30.

K bodům 6, 7, 8 a 9 [k § 17 odst. 2]

Z důvodu posílení práv zřizovatele se navrhuje, aby se výběrového řízení na funkci ředitele v.v.i. účastnil i zástupce zřizovatele a dále, aby toto výběrové řízení bylo radou instituce zahájeno nejpozději do 1 měsíce od okamžiku, kdy nastane jedna ze skutečnosti podle § 17 odst. 10 zákona, resp. neprodleně v případě nového výběrového řízení. Dále se navrhuje, aby v případě odvolání ředitele zřizovatelem nebyl vyžadován souhlas rady instituce.

K bodu 11 [k § 17 odst. 10]

Navrhuje se doplnit důvody zániku výkonu funkce ředitele v.v.i., které dosud nebyly zákonem výslovně upraveny.

K bodům 15 a 16 [k § 18 odst. 4 a 5]

Navrhuje se stanovit, že v radě instituce musí být jako externí členové rovněž zástupci zřizovatele a dále, že ředitel v.v.i. vyzve zřizovatele k podávání návrhů na externí členy rady instituce. Dochází tím ke zdůraznění role zřizovatele při nominaci kandidátů na externí členy rady instituce a tomu odpovídajícímu výslovnému zakotvení v zákoně.

K bodu 17 [k § 18 odst. 12]

Navrhuje se stanovit, že v případě, kdy se po dobu 6 měsíců nekonalo ani jedno zasedání rady instituce, ač byla po celou tuto dobu rada instituce ustavena a v důsledku toho končí funkční období všech členů rady instituce, nebude navrhovat nové členy rady instituce ředitel v.v.i., ale neprodleně bude ustavena nová rada instituce podle odstavců 4 a 5 zákona.

K bodu 18 [k § 19 odst. 1 písm. a)]

Navrhuje se stanovit, že členové dozorčí rady mohou nahlížet do účetních dokladů a dalších dokumentů v.v.i., vyžadovat potřebná vysvětlení a zjišťovat skutečný stav i bez rozhodnutí dozorčí rady, a to za předpokladu, že dozorčí rada není schopna plnit své funkce. Cílem tohoto ustanovení je předcházet situacím, kdy z důvodu neakceschopnosti dozorčí rady (např. z toho důvodu, že dozorčí rada není dlouhodobě usnášeníschopná) je fakticky vyloučena efektivní kontrola činnosti a hospodaření v.v.i. Tato úprava je analogická k úpravě v zákonu o obchodních korporacích (§ 447 odst. 2).

Dále se výslovně stanovuje, že dozorčí rada poskytuje zřizovateli nezbytné informace o činnosti a hospodaření v.v.i., neboť praxe ukazuje, že je vhodné posílit spolupráci zřizovatele a dozorčí rady.

K bodu 21 [k § 19 odst. 1 písm. m)]

V souvislosti s nejasnostmi, který orgán v.v.i. je oprávněn určovat auditora pro účely ověření účetní závěrky ve smyslu zákona 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů, se výslovně stanovuje, že auditora určuje dozorčí rada. Povinnost v.v.i. mít účetní závěrku ověřenou auditorem je stanovena v § 29 odst. 4.

K bodu 22 [k § 19 odst. 6 ]

Doplňují se důvody zániku členství v dozorčí radě v.v.i., které dosud nebyly zákonem výslovně upraveny.

K bodu 23 [k § 28 odst. 10]

Podle platného znění lze majetek, se kterým hospodaří v.v.i., zcizit minimálně za cenu v místě a čase obvyklou a bezúplatné zcizení majetku je přípustné pouze ve veřejném zájmu. Dosavadní úprava obsažená v § 28 odst. 10 je velmi striktní ve srovnání se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, resp. vyhláškou Ministerstva financí č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu.

Analogicky k výše uvedeným předpisům se navrhuje stanovit, že v případě opakovaného pokusu o prodej majetku, kdy se nepodaří najít zájemce o koupi za cenu v místě a čase obvyklou, lze požadovanou cenu přiměřeně snížit. Cílem této navrhované změny je umožnit v.v.i. chovat se hospodárně ve výjimečných případech, kdy prodej za cenu nižší, než je v místě a čase obvyklá, je ekonomicky výhodnější, než jiná varianta nakládání s majetkem. Že tento institut nebude po jeho úpravě zneužíván, je garantováno tím, že i nadále bude jakékoliv nakládání s majetkem podmíněno předchozím souhlasem dozorčí rady a zřizovatele.

K čl. X – Změna zákona o státní službě

Členové Rady Akreditačního úřadu a členové Přezkumné komise Akreditačního úřadu se doplňují do výčtu funkcionářů, na něž se zákon o státní službě nevztahuje. Hlavním důvodem změny § 2 je potřeba zajistit nezávislost činnosti Rady Akreditačního úřadu a Přezkumné komise Akreditačního úřadu.

K čl. XI – Účinnost

Zákon by měl nabýt účinnosti prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s tím, že některá přechodná ustanovení nezbytná k zavedení novely zákona o vysokých školách do praxe nabudou účinnosti již patnáctým dnem po jeho vyhlášení.

V Praze dne 30. března 2015

předseda vlády

Mgr. Bohuslav Sobotka, v. r.

ministr školství, mládeže a tělovýchovy

PhDr. Marcel Chládek, MBA, v. r.

k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

PŘEHLED MODELŮ HODNOCENÍ KVALITY A AKREDITACÍ

VYSOKÝCH ŠKOL V POLSKU, RAKOUSKU A NĚMECKU Přehled modelů hodnocení kvality a akreditací vysokých škol

v Polsku, Rakousku a Německu

POLSKO

V Polsku funguje od roku 2011 nový systém zajišťování kvality, který zvýšil autonomii institucí terciárního vzdělávání (ITV) při tvorbě studijních programů. Institucí zodpovědnou

za vnější hodnocení kvality je Polská akreditační komise (PKA – Polska komisja

akredytacyjna). Ta hodnotí existující programy i žádosti o vznik nových programů u veřejných i soukromých ITV.

1. Vznik nových programů a ITV (autorizace): PKA má poradní funkci, rozhoduje

ministr, který ale v naprosté většině případů dosud rozhodoval v souladu s doporučením. PKA provádí ex ante evaluaci žádostí. Hodnocení a schvalování nepodléhají programy, které tvoří vysoká škola v oblasti, pro kterou má pravomoc habilitovat (autonomie pro větší a významnější instituce).

2. Evaluace kvality existujících programů: PKA provádí povinné ex post evaluace

programů. Pozitivní hodnocení je nutnou podmínkou pro udržení autorizace (jedná se tedy v zásadě o akreditaci v našem slova smyslu). Evaluace probíhá každých 6 let. Kvalitní instituce mohou být evaluovány vcelku a jejich programy pak nepodléhají evaluaci programů (viz dále).

Polská akreditační komise (PKA)

 zřízena zákonem a financována ze státního rozpočtu  70-90 členů jmenovaných ministrem na základě nominací od:

o akademických senátů, o Konferencí rektorů (dvě – za univerzitní a neuniverzitní školy), o Studentského parlamentu Polské republiky (jeho prezident je stálým členem

PKA ze zákona),

o vědeckých asociací, o sdružení zaměstnavatelů.

 4leté funkční období  8 sekcí podle oblastí vzdělávání

Humanitní a teologické vědy

Evaluace programů

 program musí odpovídat systému kvalifikačního rámce a definovaných výstupů z učení pro oblasti vzdělávání  nejen kvantitativní ukazatele na vstupu (pedagogický personál, materiální podmínky), ale i kvalitativní ukazatele (koncept programu, souvislost výstupů z učení s trhem práce...) a existence vnitřního systému hodnocení kvality  možná hodnocení:

o výjimečné (možnost získání mimořádného veřejného financování na 3 roky,

prodloužený termín další evaluace na 8 let)

o pozitivní o podmíněné (další ak. rok bude provedeno další hodnocení) o negativní (vede k pozastavení nebo odebrání autorizace)

Evaluace institucí (od 2011)

 ne celých ITV, ale jen jednotek zodpovědných za výuku  je prováděna pouze pokud má instituce většinu programů pozitivně evaluovaných a v pěti předchozích letech neměla negativní hodnocení, aplikována rovněž v případě realizace doktorského cyklu

 pokud dopadne pozitivně, instituce již nemusí procházet evaluací každého programu zvlášť (větší volnost pro kvalitní instituce)

 opět 4 možnosti hodnocení, udělována na 6 – 8 let

 kritéria hodnocení: rozvojová strategie instituce, efektivní vnitřní systém zajišťování

kvality, koncepce a výstupy z učení (u doktorských programů), personální a materiální podmínky, výzkum, mezinárodní výměny a internacionalizace

Sociální vědy – ekonomické

Socální vědy – sociální

Exaktní vědy

Biologie, vědy o zemi, zemědělství, lesnictví a veterinární vědy

Strojírenství (engeneering) a technologie

Medicína, farmacie, zdravotnické a tělovýchovné vědy

Film, hudba, výtvarné umění, divadelní věda

NĚMECKO

V Německu funguje decentralizovaný systém akreditací. Na jeho vrcholu je Akreditační rada. Ta vznikla na základě dohody Konference ministrů školství spolkových zemí (KMK) a

Konference rektorů (HRK). Akreditační rada neakredituje přímo studijní programy. Akredituje nezávislé akreditační agentury („meta akreditace“), kterým tak dává pravomoc akreditovat přímo studijní programy a celé instituce. Těchto agentur v současnosti existuje 10 a při akreditaci studijních programů a institucí vycházejí ze standardů stanovených Akreditační radou.

Akreditační agentury udělují akreditace studijních programů nebo akreditace systémů

(system accreditation, lze nazvat institucionální akreditací). ITV si mohou zvolit, zda chtějí akreditovat jednotlivý program nebo rovnou celou instituci (v tomto případě dochází k automatické akreditaci všech jejích programů). Pro realizaci studijního programu je jedna z forem akreditace povinná.

Akreditace programu: ITV musí prokázat, že program je v souladu s minimálními

požadavky definovanými několika oficiálními dokumenty. Hodnocena je popsaná koncepce programu, proveditelnost (praktická připravenost na provádění výuky), systém hodnocení studentů, infrastruktura (personální, materiální, prostorová), transparentnost, využívání výsledků interního hodnocení kvality, podmínky pro znevýhodněné studenty.

Je umožněna i akreditace několika programů společně jejich sdružením do shluku, který splňuje požadavek významné blízkosti sloučených programů (Cluster accreditation).

Udělována na 7 let, první akreditace je na 5 let, podmíněná akreditace (pokud je možné splnit podmínky do 9 měsíců).

Akreditace systému: Zavedena roku 2007. Závisí na zhodnocení interního systému

zajišťování kvality dané instituce, který by měl být schopen zajistit minimální úroveň realizovaných programů (systém by měl odpovídat European Standards and Guidelines a dokumentům Akreditační rady). Rozhodnutí o akreditaci systému znamená automatickou akreditaci všech programů vytvořených po získání systémové akreditace a zároveň těch

Plné jméno akreditační instituce je „Foundation for the Accreditation of Study Programmes in Germany“ (Stiftung zur Akkreditierung von Studiengängen in Deutschland). V čele této instituce stojí právě Akreditační rada (Accreditation Council, Akkreditierungsrat), která je hlavním rozhodovacím orgánem celé instituce. Kromě Akreditační rady je akreditační instituce tvořená ještě Odvolací komisí, Radou nadace, Kanceláří a Komisí, jejich funkce jsou kontrolní a podpůrné.

programů, které prošly systémem vnitřního zajišťování kvality, který byl tímto rozhodnutím systémově akreditován.

Během procesu jsou kromě systému zajišťování kvality hodnoceny více do hloubky některé aspekty realizace studijních programů, vzorek studijních programů je navíc hodnocen podrobně. Systém zajišťování kvality by měl vlastně být schopen nahradit externí akreditaci programů, navíc s realizací průběžné evaluace programů.

Ve výjimečných případech je možné žádat o systémovou akreditaci jen pro část ITV – organizační jednotku, která má pravomoci a odpovědnost vůči systému vzdělávání.

Udělována na 8 let, první akreditace na 6 let, možnost podmíněné akreditace na omezenou dobu.

Pravomoci Akreditační rady:

 akreditace a reakreditace Akreditačních agentur a definice standardů pro jejich akreditaci,  definice standardů pro akreditaci studijních programů (využívané Akreditačními agenturami),  definice standardů pro systémy vnitřního zajišťování kvality na univerzitách,  definice standardů pro systémy vnitřního zajišťování kvality v agenturách,  monitoring akreditací provedených agenturami.

Složení Akreditační rady:

 17 členů:

o 4 zástupci ITV, o 4 zástupci spolkových zemí, o 5 zástupců profesní sféry, o 2 zástupci studentů, o 2 zahraniční experti, o 1 zástupce akreditačních agentur (konzultační funkce)

 členové jmenování na 4 roky na základě dohody KMK a HRK,  Akreditační rada je financována z rozpočtů jednotlivých spolkových zemí.

Akreditační agentury:

 musí splňovat vnitřní struktury a procesy stanovené Akreditační radou,  nesmí fungovat na ziskové bázi,  oddělená právní subjektivita,  dostatečné personální a materiální zajištění,  vnitřní systém zajišťování kvality,  transparentnost a zveřejňování všech relevantních informací,  získávají akreditaci na 5 let.

Proces akreditace programu:

 ITV si zvolí akreditační agenturu a zašle ji žádost obsahující veškerou požadovanou dokumentaci,  agentura vytvoří evaluační skupinu, jejíž složení musí odpovídat specifickému zaměření daného programu (peer-review princip),  evaluační skupinu tvoří zástupci ITV (učitelé a studenti) a zástupci profesní sféry,  hodnocení probíhá formou analýzy žádosti a osobní návštěvou evaluační skupiny v ITV (ta zahrnuje rozhovory s vedením, zaměstnanci a studenty),  na základě hodnotící zprávy, kterou podá evaluační skupina, rozhodne akreditační komise dané akreditační agentury o udělení akreditace.

RAKOUSKO

V Rakousku jsou akreditovány pouze soukromé vysoké školy (Privatuniversitäten) a Fachhoschulen, které je možno přirovnat k českým vyšším odborným školám (jsou ale rozšířenější). Státní vysoké školy (v Rakousku je jich 22)systémem akreditace procházet nemusejí, místo toho jsou povinny vybudovat vnitřní systém řízení kvality a podrobovat se jeho auditům.

Existuje dvojí akreditace, jednak institucionální akreditace, kdy je akreditována instituce a akreditace jednotlivých studijních programů. Vzdělávací instituce musí získat oba typy akreditací. Akreditaci uděluje Agentura pro zajišťování kvality a akreditace Rakouska,(dále jen „Agentura“). Agentura byla založena v roce 2012.

Agentura má tři hlavní úkoly:

1. Akreditace: je formální uznání, které opravňuje k činnosti vzdělávací instituci

a umožňuje realizaci daného studijního programu

2. Vnější zajišťování kvality: zahrnuje různá pravidelně prováděná zjišťování

kvality

3. Certifikace: představuje formální osvědčení o tom, že daná instituce splňuje

standardy systému řízení jakosti Quality management system (Qualitätsmanagementsystem)

Institucionální akreditace:

 kritéria (koncepce, plán rozvoje, vzdělávání, výzkum, finance, internacionalizace,

systém řízení kvality)  Jsou-li splněny všechny podmínky, je udělena akreditace na 6 let (v případě Fachhoschulen je možnost vydat akreditaci bez časového omezení).

Akreditace programů

 více zaměřena na průběh výuky, nehodnotí vnitřní systém zajišťování kvality

 Fachhoschulen musí po 12 letech akreditace povinně absolvovat audit, který se pak musí opakovat každých 7 let. Je-li audit pozitivní, zůstává institucionální akreditace

Fachhoschulen je v Rakousku 21 a soukromých vysokých škol 12. Zdroj: wissenschaft.bmwfw.gv.at/bmwfw/wissenschaft-hochschulen/

Agentur für Qualitätssicherung und Akkreditierung Austria (Agency for Quality Assurance and Accreditation Austria) https://www.aq.ac.at/en/ automaticky v platnosti. V případě negativního výsledku musí škola podstoupit tzv. re-audit a je-li i ten negativní, pak institucionální akreditace automaticky zaniká 2 roky po obdržení záporného výsledku opakovaného auditu.  Soukromým vysokým školám je po uplynutí 6 let institucionální akreditace prodloužena, pokud nadále splňují její podmínky. Poté je možné prodloužit akreditaci vždy o 12 let.

Předsednictvo akreditační agentury

 14 členů (jmenováni na 5 let)

o 8 tvoří zástupci vysokých škol s vědeckou kvalifikací a zkušenostmi (nejméně

polovina jsou zahraniční odborníci)

o 2 zástupci vysokoškolských studentů (nejméně 1 ze zahraničí) o 4 zástupci odborné praxe s patřičnými znalostmi vysokého školství

 Členové předsednictva jsou jmenováni příslušným ministrem (v současnosti ministr pro vědu, výzkum a hospodářství),přičemž 4 členové jsou ministrem přímo vybráni, ostatní členy navrhuje 2/3 většinou Valné shromáždění; členové mohou být ve funkci maximálně dvě po sobě následující období.

 Valné shromáždění (Generalversammlung)

o 23 členů

 6 tvoří zástupci společného orgánu zaměstnavatelů a zaměstnanců

(tripartity)

 6 zástupců rektorů státních vysokých škol  2 zástupci vysokoškolských studentů  1 zástupce studentů soukromých vysokých škol  4 zástupci „vyšších odborných škol“  2 zástupci rektorů soukromých vysokých škol  2 zástupci Spolkového ministerstva pro vědu, výzkum a hospodářství

(pod které spadá agenda terciárního vzdělávání)

- zástupce vybírá vždy daná instituce.

Příslušné ministerstvo: Bundesministerium für Wissenschaft, Forschung und Wirtschaft (Federal Ministry for Science, Research and Economy) /http://www.en.bmwfw.gv.at/Seiten/default.aspx/

Tento orgán se nazývá Beirat für Wirtschafts- und Sozialfragen (Advisory Council for Economic and Social Affairs) / http://www.sozialpartner.at/beirat/beirat_start.htm/ a odpovídá zhruba české Radě hospodářské a sociální dohody, ale jeho reálná moc je větší.

Oficiálně se jedná o zástupce Universitätenkonferenz / ww.uniko.ac.at/index.php?lang=EN/, což je orgán, který zhruba odpovídá České konferenci rektorů s tím rozdílem, že v něm jsou zastoupeni pouze rektoři státních vysokých škol