zákon č. 139/2014 Sb.

A. Závěrečná zpráva o hodnocení dopadů regulace

1. Důvod předložení a cíle

1.1 Název, shrnutí základních aspektů RIA

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

1) Implementace předpisů Evropské unie, které mají formu nařízení nebo směrnice, odstranění ustanovení duplicitních s přímo použitelnými předpisy Evropské unie, uvedení terminologie do souladu s předpisy Evropské unie

- Současné znění zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon o potravinách“) představuje implementační nesoulad s předpisy Evropské unie (dále jen „EU“), zejména pokud jde o používanou terminologii zákona o potravinách a předpisů potravinového práva EU, duplicitní ustanovení s předpisy EU, transpoziční nesoulad se směrnicemi EU, nesplnění adaptačních povinností vyplývající z předpisů EU pro jednotlivé členské státy EU.

- Navrženou variantou řešení, která se z pohledu rozsahu novely zákona dotýká největšího počtu novelizačních bodů, dojde k zabezpečení implementačního souladu a zpřesnění návaznosti zákona o potravinách na předpisy EU a provedení transpozice a adaptace právního řádu na předpisy potravinového práva EU.

- Navržená varianta byla konzultována jak se zástupci provozovatelů potravinářských podniků prostřednictvím Potravinářské komory ČR, tak se zástupci Odboru kompatibility Úřadu vlády.

- Přínosem těchto úprav bude zejména nastavení a jednotný přístup aplikace požadavků evropského potravinového práva pro všechny členské státy EU a sjednocení používané terminologie v oblasti potravinového práva. Implementace příslušných ustanovení odstraní případnou platnost rozdílných požadavků vyplývajících na jedné straně z národní a na druhé straně z evropské legislativy. Navrženými úpravami dojde k přesnějšímu provázání zákona o potravinách s přímo použitelnými předpisy EU a stanovení povinností kladených těmito předpisy na členské státy, resp. provozovatele potravinářských podniků.

- Z hlediska nákladů je důležitá skutečnost, že se jedná o legislativně technické řešení slučitelnosti evropského práva s národními předpisy. Z tohoto důvodu je předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí ČR nulový.

2) Odstranění informačních povinností v případě výživových a zdravotních tvrzení a informačních povinností v případě obohacených potravin, doplňků stravy a kojenecké výživy a potravin určených pro zvláštní výživu

- Současné znění zákona o potravinách požaduje po provozovatelích potravinářských podniků duplicitní informační povinnost vůči Ministerstvu zemědělství a Ministerstvu zdravotnictví, pokud jde o výživové tvrzení, zdravotní tvrzení, obohacené potraviny, doplňky stravy, kojeneckou výživu a potraviny určené pro zvláštní výživu.

- Navrženou variantou řešení dojde k odstranění informačních povinností provozovatelů potravinářských podniků v případě výživových a zdravotních tvrzení a duplicity informačních povinností v případě obohacených potravin, doplňků stravy, kojenecké výživy a potravin určených pro zvláštní výživu.

- Navržená varianta byla konzultována s Ministerstvem zdravotnictví (věcný spolugestor uvedené problematiky), které vyjádřilo souhlasný přístup k řešení. V rámci dílčích konzultací toto řešení podpořili i zástupci provozovatelů potravinářských podniků prostřednictvím Potravinářské komory ČR.

- Přínosem těchto úprav dojde ke snížení administrativní a ekonomické zátěže provozovatelů potravinářských podniků.

- Z hlediska nákladů lze u provozovatelů potravinářských podniků předpokládat úsporu cca 390 000 Kč/rok (cca 360 subjektů, vypuštění informační povinnosti na výž. a zdr. tvrzení) a 270 000 Kč/rok (cca 400 subjektů, vypuštění duplicitní informační povinnosti na obohacené potraviny a doplňky stravy). Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty ČR bude nulový.

3) Stanovení míry radiační kontaminace potravin produkovaných a uváděných na trh v ČR

- Stávající znění zákona o potravinách pokrývá pouze oblast dovozu potravin ze třetích zemí do EU, ale legislativně neřeší regulaci na území ČR.

- Navrženou variantou řešení dojde k legislativnímu vymezení zajišťujícímu dodržování požadavků na nejvyšší úrovně radioaktivní kontaminace potravin vyrobených a uvedených na trh v ČR.

- Navržená varianta řešení vychází ze souhlasných konzultací zástupců Státní veterinární správy ČR a Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

- Přínosem navržené varianty řešení je zásadní zvýšení bezpečnosti potravin pro konečného spotřebitele.

- Z hlediska nákladů bude dopad na jednotky uživatelů určitých honiteb v konkrétních lokalitách ČR a desítky ulovených kusů divokých prasat. Kalkulace nákladů je závislá na analýze rizika konkrétních lokalit v ČR související s výskytem vysoké úrovně kontaminace radionuklidy zejména u zvěřiny. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty ČR bude nulový.

4) Stanovení požadavků pro deklarování údajů u nebalených potravin

- V současné době jsou požadavky na deklarování povinných údajů u nebalených potravin vymezeny v zákoně o potravinách, který však není v souladu s požadavky zcela nového nařízení o označování potravin (nařízení (EU) č. 1169/2011).

- Navrženou variantou řešení je přijmutí vnitrostátních opatření vyžadující uvedení údajů podle č. 44 nařízení (EU) č. 1169/2011 u nebalených potravin, pokud jde o způsob a rozsah deklarování údajů podle čl. 9 a 10 nařízení (EU) č. 1169/2011.

- Rozsah a způsob implementace tohoto požadavku byl konzultován se Svazem obchodu a cestovního ruchu a zástupci dozorových orgánů (Státní zemědělské a potravinářské inspekce, dále jen „SZPI“ a Státní veterinární správy, dále jen „SVS“). Výstupem těchto konzultací je akceptování a reflektování praxe, pokud jde o předávání informací konečnému spotřebiteli v různých formách. Jedná se o rozlišení různých etap uvádění nebalených potravin na trh, včetně stanovení míry flexibility v případě deklarování data použitelnosti nebo data minimální trvanlivosti.

- Přínosem navržené úpravy je zajištění a zaručení práva spotřebitele na informace o potravinách tak, aby se spotřebitel mohl informovaně rozhodnout a vybrat potraviny, které konzumuje. S tím souvisí rovněž dosažení vysoké míry ochrany zdraví spotřebitele a zamezení praktik, které by mohly spotřebitele uvádět v omyl.

- Z hlediska nákladů lze v hlavní fázi předpokládat jednorázový dopad u cca 35 000 subjektů ve výši cca cca 75,6 mil. Kč, což na jeden subjekt činí cca 2 200 Kč. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty ČR bude nulový.

5) Zavedení informační povinnosti provozovatelů potravinářských podniků

- Nařízení (ES) č. 882/2004 o úředních kontrolách umožňuje členským státům stanovit nezbytně nutný rozsah informací, který musí provozovatel potravinářského podniku, kterému bylo zasláno zboží z jiného členského státu, poskytnout dozorovému orgánu k tomu, aby mohly být zorganizovány úřední kontroly k ověření souladu potravin a krmiv s právem EU. Ve stávajícím znění zákona o potravinách není toto ustanovení doposud implementováno.

- Navrženou variantou řešení je stanovení možnosti zavedení informační povinnosti pro vybrané druhy potravin, které provozovatelé potravinářských podniků přijímají na území ČR z jiného členského státu EU nebo z třetí země. Vybrané druhy potravin budou stanoveny pouze na základě analýzy rizika podle nařízení EU o obecné bezpečnosti potravin.

- Návrh vybrané varianty vychází z konzultací se zástupci provozovatelů potravinářských podniků prostřednictvím Potravinářské komory ČR, tak se zástupci Odboru kompatibility Úřadu vlády.

- Přínosem navržené varianty je zefektivnění výkonu dozoru nad trhem s potravinami a navazující zvýšení ochrany spotřebitele z hlediska zhodnocení rizikovosti zásilek, pokud jde o bezpečnost potravin a klamání spotřebitele.

- Z hlediska nákladů na provozovatele potravinářských podniků se jedná o cca 65 Kč na jedno hlášení/jeden subjekt pouze v případě vybraného druhu potraviny. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty ČR bude nulový. Finanční náklad pro SZPI na vytvoření elektronické webové aplikace pro hlášení stanovených druhů potravin bude cca 15 000 Kč.

- Další informační povinnost se týká provozovatelů potravinářských podniků, kteří jsou odběrateli potravin za účelem jejich dalšího prodeje, tj. prodávají konečnému spotřebiteli potraviny (maloobchod). Splnění tohoto požadavku povede ke zvýšení informovanosti spotřebitelů o původu nabízených potravin a zejména o tom, jaký podíl na trhu tvoří potraviny ze zemí s nejvyšším podílem na tržbách. Dalším aspektem bude zajištění práva spotřebitele na patřičné informování o původu potravin, které konzumují.

6) Úprava kompetencí dozorových orgánů v gesci Ministerstva zemědělství a Ministerstva zdravotnictví (oblast kontroly zvěřiny)

- Stávajícím zněním zákona o potravinách je oblast úřední kontroly zvěřiny roztříštěna a kompetenčně rozdělena mezi dvě ministerstva (Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo zdravotnictví) a je prováděna inspektory krajských hygienických stanic, kteří nedisponují dostatečným vzděláním v oblasti patologické anatomie, nákazy zvířat a parazitologie. Stávající stav tak snižuje efektivitu dozoru, znamená obtížnější komunikaci v rámci dozorové činnosti a omezenou rychlost a plošnost reakce. Rovněž je snížen prvek jednotnosti výkonu dozoru v rámci úřední kontroly zvěřiny. Z důvodu předávání výstupů úřední kontroly může docházet ke snížení dosledovatelnosti nevyhovujících potravin (zvěřiny) v potravinovém řetězci.

- Navrženou variantou řešení je svěření kompetencí SVS nad zacházením se zvěřinou v celém potravinovém řetězci, a to včetně uvádění na trh zvěřiny při poskytování stravovacích služeb jak v otevřeném (např. restaurace, ubytovací služby) tak i v uzavřeném typu stravování (např. školní stravování, zdravotní a sociální služby).

- Přínosem navržené varianty svěření kompetencí SVS nad zacházením se zvěřinou v celém potravinovém řetězci dojde k zpřehlednění a zefektivnění výkonu dozoru nad trhem se zvěřinou a k posílení úrovně ochrany spotřebitele při konzumování a nákupu těchto potravin.

- Z pohledu zátěže kontrolovaných subjektů (cca 15 000) jde o úřední kontrolu cca 7 000

zařízení stravovacích služeb/rok. Předpokládaná časová zátěž kontrolovaného subjektu bude ze strany SVS cca 2 hodiny/kontrola. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty ČR je nulový.

7) Klasifikace jatečně upravených těl

- Zákon o potravinách v současné době ukládá za povinnost zajistit klasifikaci jatečně upravených těl (dále jen „JUT“) jatečných prasat všem jateckým podnikům, které porážejí více než 100 ks jatečných prasat týdně v ročním průměru.

- Navržená varianta řešení přepokládá přehodnocení limitu pro povinné zavedení klasifikace JUT prasat formou zvýšení limitu pro povinné zavedení klasifikace JUT prasat, které umožňuje nařízení (ES) č. 1249/2008.

- Úprava limitu pro zavedení povinné klasifikace JUT prasat vychází z konzultací s Českým svazem zpracovatelů masa a Svazem chovatelů prasat v Čechách a na Moravě. Problematika byla rovněž podpořena Antibyrokratickou komisí při Ministerstvu zemědělství.

- Přínosem zvýšení limitu pro povinné zavedení klasifikace JUT prasat na 200 ks prasat týdně

v ročním průměru je především snižování byrokratické zátěže provozovatelů jatek, včetně snížení finančních nákladů na provádění klasifikace

- Z pohledu nákladů se navrhovaná změna dotkne cca 15 – 19 jateckých provozů, což je cca 145 700 ks prasat a z toho předpokládaná úspora ve výši 4 560 000 Kč/rok/19 provozů. Z hlediska dozoru nad prováděním klasifikace JUT prasat lze očekávat snížení cca o 120 kontrol za rok. Inspektoři Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, resp. SVS, budou vykonávat jinou dozorovou a administrativní činnost. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty ČR je nulový.

1.2 Definice problému

1) Implementace předpisů EU (adaptace vnitrostátního právního řádu na nařízení nebo transpozice směrnice), odstranění ustanovení duplicitních s přímo použitelnými předpisy EU, uvedení terminologie do souladu s předpisy EU

Obecné zásady, požadavky a povinnosti v oblasti informací o potravinách spotřebitelům a zejména označování potravin jsou stanoveny přímo použitelným předpisem - nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004. Tímto nařízením se mj. nahrazuje stávající směrnice 2000/13/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy. Ustanovení čl. 1 odst. 3 nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin umožňuje členským státům stanovit pravidla k výjimce pro oblast působnosti nařízení č. 852/2004 pro případy, kdy výrobce přímo dodává malá množství vlastních produktů z prvovýroby konečnému spotřebiteli. Pro oblast potravin živočišného původu je tato oblast ošetřena zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů.

Povinnosti provozovatelů potravinářských podniků týkající se požadavků pro obsah, podmínky a způsob použití vitaminů, minerálních látek a dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem v současné době vyplývají z předpisů Evropské unie. Transpoziční zpřesnění požadavků směrnic se týká předpisů Evropské unie:

- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES pro doplňky stravy, která členským státům ukládá požadavek na udržování systémů pro realizaci účinného monitoringu doplňků stravy,

- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/91/EU o údajích nebo značkách určujících šarži, ke které potravina patří. V případě dovozu potravin z jiných států, než jsou členské státy EU, je tato problematika ošetřena přímo použitelnými předpisy EU. Jedná se např. o nařízení Komise (ES) č. 669/2009, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004, pokud jde o zesílené úřední kontroly dovozu některých krmiv a potravin jiného než živočišného původu, nařízení Komise (ES) č. 1135/2009, kterým se stanoví zvláštní podmínky pro dovoz určitých výrobků pocházejících nebo odesílaných z Číny, nařízení Komise (ES) č. 1152/2009, kterým se stanoví zvláštní podmínky dovozu některých potravin z některých třetích zemí v důsledku rizika kontaminace aflatoxiny, nařízení Komise (ES) č. 1151/2009, kterým se stanoví zvláštní podmínky pro dovoz slunečnicového oleje pocházejícího nebo zasílaného z Ukrajiny atd. Provozovatelé potravinářských podniků podávají žádost o zápis do rejstříku zaručených tradičních specialit v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 14. prosince 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin. Z důvodu adaptace příslušných článků, které směřují k povinnostem členským státům, je nezbytné stanovit procesní gesci k přijímání žádosti, k přezkumu, zveřejnění, posuzování přípustnosti námitek, k předávání dokumentace žádosti Evropské komisi, k stanovení lhůty pro podání námitek ode dne zveřejnění žádosti apod.

Další adaptační ustanovení, která vymezují členským státům gesční odpovědnost, se týkají požadavků vyplývající z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin; nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům; nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1331/2008, kterým se stanoví jednotné povolovací řízení pro potravinářské přídatné látky, potravinářské enzymy a látky určené k aromatizaci potravin; nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin; nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách.

V předpisech Evropské unie jsou definovány základní pojmy a definice potravinového práva. Jedná se o terminologii používanou v nařízení (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, nařízení (EU) č 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, nařízení (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, nařízení (ES) č. 1925/2006 o přidávání vitaminů a minerálních látek a některých dalších látek do potravin, nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin, nařízení (ES) č. 1333/2008 o potravinářských přídatných látkách, nařízení (ES) č. 1334/2008 o látkách určených k aromatizaci a dalších.

2) Odstranění informačních povinností v případě výživových a zdravotních tvrzení a duplicity informačních povinností v případě obohacených potravin, doplňků stravy, kojenecké výživy a potravin určených pro zvláštní výživu

Ustanovení čl. 26 nařízení (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních umožňuje členským státům požadovat, aby výrobce nebo osoba, která tyto potraviny na jejich území uvádí na trh, oznámili příslušnému orgánu toto uvedení na trh tím, že mu předají vzor označení použitého u produktu. Adaptace tohoto ustanovení byla do zákona o potravinách provedena novelou č. 120/2008 Sb. Dle ustanovení § 3d odst. 3 a 4 je provozovatel potravinářského podniku, který vyrábí nebo uvádí do oběhu potravinu, v jejímž označení na obale nebo v reklamě je uvedeno zdravotní tvrzení, je povinen zaslat Ministerstvu zdravotnictví a v kopii duplicitně Ministerstvu zemědělství český text tohoto zdravotního tvrzení. Dále pokud provozovatel potravinářského podniku vyrábí nebo uvádí do oběhu potravinu, v jejímž označení na obale nebo v reklamě je uvedeno výživové tvrzení, je povinen zaslat Ministerstvu zemědělství a v kopii duplicitně Ministerstvu zdravotnictví český text tohoto tvrzení.

Zákon o potravinách rovněž v ustanovení § 3d odst. 1 vyžaduje u provozovatele potravinářského podniku, který vyrábí nebo uvádí do oběhu potravinu, do níž byly přidány vitaminy, minerální látky nebo další látky s nutričním nebo fyziologickým účinkem (dále jen „obohacená potravina“), počáteční kojeneckou výživu nebo doplňky stravy, před jejich prvním uvedením do oběhu, zaslání českého textu označení, který bude uveden na obale výrobku Ministerstvu zdravotnictví, a v kopii duplicitně Ministerstvu zemědělství. Dle ustanovení § 3c je identická povinnost vztažena na potraviny určené pro zvláštní výživu.

3) Stanovení míry radiační kontaminace potravin produkovaných a uváděných na trh v ČR

Pro dovolenou míru radiační kontaminace potravin produkovaných a uváděných na trh v ČR není stanoven legislativní rámec. Nařízení (ES) č. 733/2008 se vztahuje pouze na potraviny dovážené po černobylské havárii ze třetích zemí a nařízení (ES) č. 3954/1987 se týká pouze mimořádných radiačních situací, a není proto pro potraviny produkované a uváděné na trh v ČR použitelné. Stávající platné znění § 3 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a související zákaz uvedený v ustanovení § 10 písm. e) zákona o potravinách se týká pouze dovozu potravin ze třetích zemí do EU, tj. neřeší regulaci uvnitř zemí EU, ani případný export z jedné do druhé země EU. Zhruba v posledních dvou letech byly opakovaně naměřeny u divokých prasat kumulované aktivity cesia výrazně nad limit uvedený ve zmíněné vyhlášce č. 307/2002 Sb. (600 Bq/kg). Indikované výše hodnot cesia jsou z pohledu zdravotní nezávadnosti (bezpečnosti) konzumované zvěřiny zcela zásadní.

4) Stanovení požadavků pro deklarování údajů u nebalených potravin

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům umožňuje členským státům podle článku 44 přijmutí vnitrostátních opatření pro způsob poskytování údajů a popřípadě i způsob jejich vyjadřování a uvádění při nabízení k prodeji nebalených potravin. Za velmi důležité jsou považovány informace o případných alergenech. Existují důkazy, že příčinou většiny projevů potravinové alergie jsou nebalené potraviny. Proto informace o přítomnosti alergenů musí být poskytnuta vždy, resp. podle čl. 44 nařízení (ES) č. 1169/2011 je poskytnutí těchto údajů povinné.

V současné době jsou požadavky na deklarování povinných údajů nebalených potravin vymezeny v ustanovení § 8 zákona o potravinách. Z hlediska rozsahu požadovaných údajů musí v současné době být tam, kde je potravina nabízena přímo k prodeji spotřebiteli, viditelně umístěn písemný údaj o názvu potraviny, údaj o množství, datum použitelnosti nebo datum minimální trvanlivosti, údaj o nepříznivém ovlivnění zdraví lidí, údaj o ošetření potraviny ionizujícím zářením, údajem o třídě jakosti a další údaje, stanoví-li tak prováděcí právní předpis.

5) Zavedení informační povinnosti provozovatelů potravinářských podniků

Ustanovení článku 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 o úředních kontrolách výslovně předpokládá zaručení poctivého jednání v obchodu s krmivy a potravinami a ochranu zájmů spotřebitelů, včetně označování krmiv a potravin a jiných forem informování spotřebitelů. Členské státy mají povinnost zajistit úřední kontroly potravin na všech stupních výroby, zpracování a distribuce. Podle ustanovení čl. 17 nařízení (ES) č. 178/2002 členské státy zajišťují dodržování potravinového práva a sledují a ověřují, zda provozovatelé potravinářských a krmivářských podniků ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce plní odpovídající požadavky potravinového práva. V návaznosti na toto ustanovení článek 3 odst. 6 nařízení (ES) č. 882/2004 umožňuje členským státům stanovit nezbytně nutný rozsah informací, který musí provozovatel potravinářského podniku, kterému bylo zasláno zboží z jiného členského státu, poskytnout dozorovému orgánu k tomu, aby mohly být zorganizovány úřední kontroly k ověření souladu potravin a krmiv s právem EU. Povinnost pro příjemce živočišných produktů poskytovat krajské veterinární správě příslušné informace vyplývá z ustanovení § 30 veterinárního zákona. Nařízení vlády č. 125/2011 Sb. detailněji rozpracovává požadavky na poskytování informací příjemců živočišných produktů k provedení ustanovení § 30 odst. 3 veterinárního zákona. Veterinární dozor má minimálně 24 hodin před příjezdem zásilky informace nezbytné k účinnému plánování kontrol. Veterinární dozor má přehled o subjektech, které pravidelně dopravují potraviny živočišného původu z jiných členských států na území ČR, což výrazně zvyšuje efektivitu a usnadňuje došetřování případů výskytu zdravotně závadných potravin na trhu a jejich stahování. Kontroly lze cíleně zaměřit na konkrétní problémové výrobce (například opakované nálezy Salmonella enteritidis od jednoho výrobce drůbežího masa dováženého do ČR různými dovozci nebo kontroly vajec z klecových chovů nesplňujících podmínky welfare v různých místech určení). Veterinární dozor má jako vedlejší efekt díky výše uvedeným požadavkům v současné době pravděpodobně nejpřesnější statistiky „dovozu“ potravin živočišného původu. Tato informační povinnost se vztahuje na všechny příjemce živočišných produktů, které jsou pod dozorem SVS. Cílem navržené úpravy ustanovení § 3d zákona o potravinách je rozšířit tuto povinnost na další vybrané druhy potravin, které provozovatelé potravinářských podniků přijímají na území ČR z jiného členského státu Evropské unie nebo z třetí země, tj. subjekty podléhající dozoru SZPI a SVS. Z dosavadní analýzy rizika, pokud jde o opakované nálezy porušení požadavků potravinového práva u konkrétních druhů potravin, nebo v případě hlášení v systému rychlého varování (RASFF), je z důvodu zhodnocení rizikovosti zásilky z hlediska bezpečnosti potravin a následně efektivního výkonu dozoru možnost stanovení informační povinnosti i u dalších konkrétních druhů potravin zcela legitimní. Nová informační povinnost provozovatelů potravinářských podniků, kdy provozovatelé potravinářských podniků, kteří prodávají konečnému spotřebiteli potraviny (maloobchod) budou prezentovat přehled pěti zemí, z nichž nejčastěji maloobchod odebírá potraviny, které uvádí na trh v ČR, vyplývá z obecných principů potravinového práva. Informace o potravinách s přihlédnutím k rozdílům ve vnímání spotřebitelů a jejich informačních potřebách při současném zajištění plynulého fungování vnitřního trhu jsou základem pro pohyb bezpečných a plnohodnotných potravin a významně přispívá ke zdraví a blahu občanů a k jejich sociálním a ekonomickým zájmům. Obecným cílem potravinového práva je rovněž zvýšit informovanost spotřebitelů, což jim umožní kvalifikovaněji vybírat potraviny, které konzumují.

6) Úprava kompetencí dozorových orgánů v gesci Ministerstva zemědělství a Ministerstva zdravotnictví (oblast kontroly zvěřiny) Návrh novely zákona o potravinách svěřuje SVS dozor nad zacházením se zvěřinou v celém potravinovém řetězci, a to včetně uvádění na trh zvěřiny při poskytování stravovacích

služeb jak v otevřeném (např. restaurace, ubytovací služby) tak i v uzavřeném typu stravování (např. školní stravování, zdravotní a sociální služby). V těchto případech by SVS nahradila dosavadní orgány dozoru, jimiž jsou orgány ochrany veřejného zdraví.

Potraviny živočišného původu jsou potenciálně rizikové pro zdraví lidí i zvířat, což platí ještě ve větší míře pro maso ulovené volně žijící zvěře, které je specifickým produktem

živočišného původu a dozoru nad jeho uváděním na trh je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Důvodem pro specifické zacházení s masem volně žijící zvěře je především skutečnost, že volně žijící zvěř migruje a na rozdíl od hospodářských zvířat přijímá potravu ze zdrojů, které nemohou být kontrolovány; zvěř také přichází do styku s mnoha faktory, které mohou negativně ovlivnit její zdravotní stav a tím i poživatelnost zvěřiny. Jedná se především o parazity (např. Trichinella spp.), ale i některé nebezpečné nákazy přenosné ze zvířat na člověka. Veterinární inspektoři (vysokoškolsky vzdělaní specialisté na hygienu potravin) jsou po všech stránkách nejkompetentnějšími odborníky na výše uvedenou problematiku. Pro kontrolu zvěřiny má zásadní význam zejména vzdělání v oblasti patologické anatomie, nákaz zvířat a parazitologie. Nutnost zvýšit kvalitu dozoru nad zacházením se zvěřinou plyne také ze změn provedených

poslední novelou veterinárního zákona, která nově umožnila uživatelům honiteb dodávat těla ulovené volně žijící zvěře prohlédnuté pouze proškolenou osobou také do maloobchodních zařízení, ve kterých bude docházet ke stahování a bourání zvěřiny.

Může se přitom jednat i o stravovací zařízení, které použije dodaná těla ulovené volně žijící zvěře k přípravě pokrmů podávaných přímo konečnému spotřebiteli.

Z dat, která má SVS k dispozici, vyplývá, že k úřední veterinární prohlídce bylo v letech 2009 až 2011 dodáno pouze cca 30 % ulovené zvěře. Přičemž od roku 2009 je patrný i značný pokles počtu prohlédnutých kusů ulovené velké, volně žijící zvěře (viz tabulka).

2009 2010 2011

Celkem uloveno zvěře 309 416 ks 307 105 ks 285 249 ks Z toho prohlédnuto zvěře 107 655 ks 62 631 ks 63 611 ks

SVS provádí v současné době kontroly zvěřiny ve specializovaných zvěřinových závodech (veterinární prohlídka ulovených kusů a posouzení jejich poživatelnosti). Dále SVS provádí kontroly zvěřiny při jejím prodeji konečnému spotřebiteli tj. v maloobchodě. Za rok 2012 byl prodej zvěřiny zjištěn a zkontrolován v 962 prodejnách (z celkového dozorovaného počtu prodejen 5 242). Celkem bylo provedeno 1 720 kontrol.

V souladu s legislativou je zvěřina pocházející z veterinárně nevyšetřených kusů určena výhradně pro osobní spotřebu lovce, přímý prodej konečnému spotřebiteli nebo dodávání do maloobchodních zařízení. Tímto způsobem je možné uvést do oběhu maximálně 30 % ulovené zvěře z honitby. Poznatky z praxe ukazují, že nemalá část ulovené zvěře je uváděna do oběhu nelegální cestou. Jak ukázaly společné kontroly SVS a orgánů ochrany veřejného

zdraví v letech 2009 až 2012, je v restauracích používáno maso z ulovené volně žijící zvěře, která nebyla prohlédnuta ani úředním veterinárním lékařem, ani proškolenou osobou. Tuto nelegální činnost, představující značné riziko pro zdraví spotřebitelů, není SVS v současné době schopna účinně řešit. Rozšíření dozoru SVS na zařízení veřejného stravování by pomohlo tuto situaci významně zlepšit.

7) Klasifikace JUT

Klasifikace JUT slouží pro objektivní hodnocení kvality JUT metodami schválenými Evropskou komisí na základě měření pomocných rozměrů na jatečném těle. Pomocí regresní rovnice, do které se jako proměnná dosadí naměřené pomocné rozměry, lze se statisticky dostatečnou přesností odhadnout podíl libového masa v JUT. Na základě výsledků klasifikace JUT je možno objektivně posoudit kvalitu dodávaných zvířat na jatky a tyto výsledky se používají pro tvorbu ceny za dodávaná prasata. Klasifikace JUT má za cíl zvýšit průhlednost trhu a zajistit chovatelům prasat spravedlivou úplatu za zvířata dodaná na jatky, případně při následném obchodování s JUT. Zákon o potravinách v současné době ukládá za povinnost zajistit klasifikaci JUT jatečných prasat všem jateckým podnikům, které porážejí více než 100 ks jatečných prasat týdně v ročním průměru. Hranice 100 ks jatečných prasat týdně je stanovena na národní úrovni. Nařízení Komise (ES) č. 1249/2008 udává v odstavci 1 článku 20 povinnost zajistit klasifikaci všech JUT prasat ve všech schválených jateckých provozech. Z důvodů snižování byrokratické zátěže je nutné otázku limitu pro povinné zavedení klasifikace JUT prasat přehodnotit.

8) Z důvodu nastavení vyšší účinnosti a odrazujícího prvku výše maximální hranice sankce,

včetně reakce na zjištění řady nedostatků u provozovatelů potravinářských podniků u potravin, které nesplňují základní parametry stanovené v právních předpisech, je navrženo navýšení minimální sazby sankce v případě uvádění na trh výrobků, které nesplňují kvalitativní požadavky nebo požadavky na označování, ze 3 mil. Kč na 10 mil. Kč. Při rozhodování o výši sankce musí být kromě nastavených limitů vycházeno z ustanovení nařízení, kterým se stanoví obecné požadavky potravinového práva a které mimo jiné uvádí, že výše sankce musí být odrazující, účinná, ale také přiměřená. Navýšením horní sazby sankce na 10 mil. Kč je primárně naplněn odrazující prvek správního trestání za nedostatky zjištěné při úřední kontrole. Dle požadavků uvedených v zákoně o potravinách se při určení výměry sankce přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. V souladu se správním řádem dozorový orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. V souladu s rozhodnutím Nevyššího správního soudu z dubna 2010 by výše uložené sankce neměla být likvidačního charakteru. Jako konečný korektiv při ukládání pokuty musí dozorový orgán ukládající pokutu za správní delikt přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům dotčené osoby tehdy, pokud je zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter.

1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

Zákon o potravinách je prvním zákonem upravujícím oblast výroby, označování, distribuce včetně přepravy a prodeje potravin a tabákových výrobků v celém komplexu úzce souvisejících činností a vztahů v období po vzniku samostatné ČR. Při jeho tvorbě bylo přihlédnuto k historickému vývoji legislativy v této oblasti, zejména pak k Potravinovému kodexu Československému z roku 1934. Dále jeho podobu ovlivnily předpisy EU. Potravinové právo EU prochází neustálým vývojem; jde o otevřený proces, který probíhá po více liniích, což ztěžuje průběh a způsob přípravy vnitrostátní právní úpravy a stanovení jejího relevantního obsahu. Uvedený proces totiž jednak pokračuje dosavadním způsobem, tj. přejímáním směrnic, které musí být ve stanovených lhůtách transponovány do národního právního řádu a jednak je stále častěji charakterizován částečným ústupem od směrnic a přechodem na ucelenější, přímo použitelná nařízení Evropského parlamentu a Rady, která také obsahují řadu ustanovení, na něž musí členské státy adaptovat své národní právní řády. Nejnovějším přímo použitelným předpisem EU v oblasti označování potravin je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, které celkově upravuje oblast poskytování informací o potravinách spotřebitelům.

1.4 Identifikace dotčených subjektů

Dotčenými subjekty jsou:

- provozovatelé potravinářských podniků, včetně provozovatelů jatek,

- Ministerstvo zemědělství,

- Ministerstvo zdravotnictví a orgány ochrany veřejného zdraví (KHS),

- SZPI,

- SVS,

- Státní zdravotní ústav,

- Celní úřady.

1.5 Popis cílového stavu

Jedná se převážně o „adaptační novelu“ reagující na platnost přímo použitelných předpisů EU, které v oblasti potravinového práva z velké části nahradily dřívější směrnice. Cílovým stavem je harmonizace zákona s předpisy EU, kde jde především o vyjmutí duplicitních ustanovení a převzetí terminologie používané předpisy EU. Jedná se zejména o úpravu terminologie podle nařízení (ES) č. 178/2002 a adaptaci ustanovení o označování potravin na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. S ohledem na datum nabytí účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 dne 13. prosince 2014 je nezbytné provedení adaptace příslušných ustanovení českého právního řádu. Jedná se zejména o vypuštění řady duplicitních ustanovení pro označování balených potravin, dále přijmutí vnitrostátních opatření pro způsob poskytování údajů při nabízení k prodeji nebalených potravin, stanovení jednoho úředního jazyka pro uvádění údajů na obale potravin v ČR a stanovení malého množství potravin, které bude osvobozeno od požadavku na povinné výživové údaje. Řada adaptačních ustanovení rovněž vyplývá z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin. Z důvodu adaptace zákona na řadu příslušných článků nařízení EU, které směřují k povinnostem členským státům, je nezbytné stanovit gesci k řadě procesních úkonů.

1.6 Zhodnocení rizika

V případě zachování současného stavu nedojde k řešení identifikovaných problémů. Pokud by ČR nepřijala opatření související s adaptací právního řádu na zmíněná nařízení, hrozí:

- současná platnost vnitrostátního předpisu a předpisů EU upravujících stejné oblasti potravinového práva odlišnými požadavky. Přesto, že v oblasti aplikace právních přepisů platí aplikační přednost předpisů EU, může při stanovení různých (odlišných) požadavků dojít ke zmatení provozovatelů potravinářských podniků a spotřebitelů a ke ztížení výkonu dozoru nad trhem s potravinami. V konečném důsledku hrozí i narušení jednotného trhu,

- nesoulad používané terminologie zákona o potravinách a předpisů EU v oblasti potravinového práva, což může vést k odlišné interpretaci ustanovení zákona, případně evropských předpisů. Jedná se zejména o problematiku pojmů uvedených v nařízeních EU, se kterými pracuje zároveň národní legislativa,

- absence pravidel pro poskytování informací při uvádění na trh nebalených potravin v souladu s nařízením (EU) č. 1169/2011. V případě, že nebudou stanoveny povinné údaje a způsob jejich uvádění při prodeji nebalených potravin, uvedení informací o potravině by záleželo pouze na provozovatelích potravinářských podniků, kterých může být v potravinovém řetězci několik. Lze se domnívat, že takovýmto přístupem by byl spotřebitelům velmi ztížen přístup k informacím o potravině, čímž by nebylo spotřebiteli umožněno provést na rozdíl od balených potravin informovaný výběr a mohlo by dojít i k jeho klamání,

- roztříštěnost a kompetenční rozdělení mezi dvě ministerstva, nízká efektivita a omezená plošná reakce v případě výkonu dozoru v oblasti úřední kontroly zvěřiny,

- absence vymezení gescí v ČR u procesních úkonů vyplývajících z přímo použitelných předpisů, např. z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 178/2002; nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011; nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1331/2008; nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006; nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003; nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012.

2. Návrh variant řešení

1) Adaptace vnitrostátního předpisu na předpisy EU, které mají formu nařízení nebo směrnice, odstranění ustanovení duplicitních s přímo použitelnými předpisy EU, uvedení terminologie do souladu s předpisy EU Varianta řešení uvedené problematiky spočívá v provedení transpozice příslušných směrnic

potravinového práva EU do národního právního řádu, tj. zákona o potravinách, a adaptace tohoto zákona na přímo použitelné předpisy EU. S ohledem na datum nabytí účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům dne 13. prosince 2014 je nezbytné provedení adaptace příslušných ustanovení českého právního řádu. Jedná se zejména o vypuštění řady duplicitních ustanovení pro označování balených potravin, definování základních pojmů, dále přijmutí vnitrostátních opatření pro způsob poskytování údajů při nabízení k prodeji nebalených potravin, stanovení jednoho úředního jazyka pro uvádění údajů na obale potravin v ČR a stanovení malého množství potravin, které bude osvobozeno od požadavku povinného označování výživových údajů. V kontextu ustanovení přílohy V nařízení (EU) č. 1169/2011, podle které se stanoví potraviny, které jsou osvobozeny od požadavků na povinné výživové údaje, je nutné pro aplikaci bodu 19 stanovit „malé množství potravin dodávaných výrobcem přímo konečnému spotřebiteli“. Tato problematika bude řešena prováděcí vyhláškou, jejíž zmocnění je nezbytné v ustanovení § 18 zákona o potravinách doplnit.

Vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin umožňuje členským státům stanovit pravidla k výjimce pro oblast působnosti nařízení č. 852/2004 pro případy, kdy výrobce přímo dodává malá množství vlastních produktů z prvovýroby konečnému spotřebiteli, bude tato problematika pro potraviny rostlinného původu řešena prováděcí vyhláškou, jejíž zmocnění je nezbytné v ustanovení § 18 zákona o potravinách doplnit. Z důvodu stanovení požadavku na udržování systémů pro realizaci účinného monitoringu doplňků stravy dle směrnice 2002/46/ES je nutné tuto informační povinnost plně transponovat a legislativně ukotvit v zákoně o potravinách. S ohledem na přímo použitelné předpisy EU týkající se stanovení zvláštních podmínek pro dovoz potravin ze třetích zemí je nezbytné zpřesnit požadavek na předkládání jak příslušných dokladů a osvědčení, tak zejména jiných vstupních dokladů vydaných příslušným orgánem třetí země. Doplňuje se možnost předložit kromě osvědčení a příslušných dokladů i jiný vstupní doklad potvrzující, že dovážená potravina odpovídá požadavkům přímo použitelného předpisu. Rovněž se doplňuje možnost předat tyto doklady kromě celního úřadu příslušnému dozorovému orgánu. Jde o důsledek změn, které vyplývají z přímo použitelných předpisů EU stanovících požadavky na dovoz potravin. Z důvodů vymezení gesce k řadě procesních kroků, které vyplývají z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012, se Ministerstvu zemědělství stanoví gesce k přijímání žádosti o zápis do rejstříku zaručených tradičních specialit, dále k přezkumu žádosti, zveřejnění žádosti, posouzení přípustnosti námitek a k předávání dokumentace žádosti Evropské komisi. Pro sladění a sjednocení používané terminologie v oblasti potravinového práva je nezbytné některé duplicitní definice ze zákona vypustit. Jedná se například o pojmy „uvádění na trh“, „potravina“, „datum použitelnosti“ nebo „datum minimální trvanlivosti“, používané v nařízení (ES) č. 178/2002, nařízení (EU) č 1169/2011, nařízení (ES) č. 1924/2006, nařízení (ES) č. 1925/2006, nařízení (ES) č. 1333/2008, nařízení (ES) č. 1334/2008 a dalších. Tato terminologie je následně používána v textu zákona o potravinách. Navrženými úpravami dojde k přesnějšímu provázání zákona o potravinách s přímo použitelnými předpisy EU a stanovení povinností kladených těmito předpisy na členské státy, resp. provozovatele potravinářských podniků.

2) Odstranění informačních povinností v případě výživových a zdravotních tvrzení a duplicity informačních povinností v případě obohacených potravin, doplňků stravy, kojenecké výživy a potravin určených pro zvláštní výživu První varianta řešení spočívá v zachování stávajícího stavu. Jde o informační povinnost pro

všechny provozovatele potravinářských podniků, kteří uvádí poprvé na trh potraviny nesoucí výživové nebo zdravotní tvrzení. Informační povinnost se duplicitně vztahuje jak k Ministerstvu zemědělství, tak k Ministerstvu zdravotnictví. V případě obohacených potravin, doplňků stravy a kojenecké výživy se informační povinnost vztahuje jak k Ministerstvu zdravotnictví, tak duplicitně k Ministerstvu zemědělství.

Druhá varianta řešení uvedené problematiky spočívá v celkovém vypuštění informačních

povinností provozovatelů potravinářských podniků vůči Ministerstvu zemědělství i Ministerstvu zdravotnictví v případě výživových a zdravotních tvrzení. Vyhodnocení aplikace čl. 26 nařízení (ES) č. 1924/2006, který se týká informační povinnosti v případě potravin, na kterých je uvedeno výživové tvrzení a zdravotní tvrzení, je následující. Z důvodu nízkého praktického přínosu zmíněných informací (výživová a zdravotní tvrzení) pro státní správu a zejména s důrazem na snižování administrativní zátěže provozovatelů potravinářských podniků, se tato oznamovací povinnost z ustanovení § 3d odst. 3 a 4 vypouští.

Informační povinnost v případě obohacených potravin, doplňků stravy a kojenecké výživy s potravin určených pro zvláštní výživu bude zachována, ale pouze k jedné instituci, tj. k Ministerstvu zdravotnictví. Tím dojde k vypuštění duplicitního požadavku pro provozovatele potravinářských podniků na Ministerstvo zemědělství. Zachování informační povinnosti vůči Ministerstvu zdravotnictví se týká výše zmíněných druhů potravin. Na tyto konkrétní druhy potraviny jsou právními předpisy EU a vnitrostátními předpisy kladeny zvláštní požadavky a jsou určeny pro specifické kategorie obyvatel spotřebitelů.

3) Stanovení míry radiační kontaminace potravin produkovaných a uváděných na trh v ČR Varianta řešení spočívá v legislativním vymezení zajišťujícím dodržování požadavků na

nejvyšší úrovně radioaktivní kontaminace potravin vyrobených v ČR, resp. zajištění zásadního zvýšení bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti potravin pro konečného spotřebitele, protože stávající úprava toto legislativně nereguluje.

Stávající úprava zákona o potravinách odkazuje pouze na přímo použitelné předpisy EU. Tyto předpisy se ovšem vztahují pouze na potraviny ze třetích zemí. Ustanovení § 3 odst. 2 písm.

b) je nutné upravit tak, aby bylo možné aplikovat nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace, které budou stanoveny v souladu s atomovým zákonem na potraviny vyrobené v ČR. Touto úpravou tak bude stanovena povinnost aplikovat nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace na potraviny vyrobené v ČR.

4) Stanovení požadavků pro deklarování údajů u nebalených potravin První varianta řešení je neimplementování, resp. nestanovení národních požadavků v oblasti

deklarování údajů u nebalených potravin. Dle článku 44 nařízení (EU) č. 1169/2011 je povinné deklarování údajů pouze v případě alergenních látek. Ostatní uvedení údajů u nebalených potravin by záleželo pouze na provozovateli potravinářského podniku. Z praktického pohledu by v případě nebalených potravin nemusela být spotřebiteli sdělena žádná informace, anebo informace absolutně roztříštěné a nesourodé, z pohledu komunikace vůči spotřebiteli. Samozřejmě s výjimkou požadavků na deklarování alergenních látek. Jestliže má být zajištěno a zaručeno právo spotřebitele na informace o potravinách tak, aby se spotřebitel mohl informovaně rozhodnout a vybrat potraviny, které konzumuje, je navržená varianta v rozporu s obecnými cíli potravinového práva v oblasti informací o potravinách spotřebitelům.

Druhá varianta řešení předpokládá naplnění cíle potravinového práva v oblasti poskytnutí

informací o potravinách spotřebiteli formou přijmutí vnitrostátních opatření vyžadující uvedení některých nebo všech údajů podle článku 9 a 10 nařízení (EU) č. 1169/20111. Cílem tohoto vnitrostátního opatření je umožnit spotřebiteli informovaně vybírat potraviny, které konzumuje, a zabránit jakýmkoli praktikám, které jej mohou uvést v omyl. Vzhledem k tomu, že požadavky na deklarování údajů u nebalených potravin jsou v zákoně o potravinách vymezeny již v současné době, jde návrh řešení v rozsahu současných požadavků. Nově navržená úprava deklarování údajů u nebalených potravin rozlišuje různé etapy uvádění nebalených potravin na trh, včetně stanovení míry flexibility v případě deklarování data použitelnosti nebo data minimální trvanlivosti. Předpokladem naplnění uvedených požadavků je předávání těchto povinných informací o potravinách mezi provozovateli potravinářských podniků. Tato povinnost vyplývá mj. z dikce ustanovení čl. 8 odst. 6 nařízení (EU) č. 1169/2011. Cílem úpravy ustanovení o deklarování údajů u nebalených potravin je vymezení způsobu jejich vyjadřování a uvádění dle zavedené praxe, tj. některé údaje musí být v bezprostřední blízkosti nabízené potraviny, naopak některé údaje mohou být pouze v blízkosti prostoru, kde probíhá prodej nebalených potravin, některé údaje mohou být uvedeny přímo na obale potraviny po zabalení za přítomnosti spotřebitele a některé údaje mohou být předávány spotřebiteli pouze na vyžádání.

5) Zavedení informační povinnosti provozovatelů potravinářských podniků První varianta řešení předpokládá zachování stávajícího stavu. Povinnost pro příjemce

živočišných produktů poskytovat krajské veterinární správě příslušné informace bude vyplývat pouze z veterinárního zákona. V současné době má veterinární dozor přehled o subjektech, které pravidelně dopravují potraviny živočišného původu z jiných členských států na území ČR, což výrazně zvyšuje efektivitu a usnadňuje došetřování případů výskytu zdravotně závadných potravin na trhu a jejich stahování. Zachování současného stavu znamená, že konečný spotřebitel nebude informován o procentickém zastoupení pěti zemí, které mají nejvyšší podíl na jeho tržbách na trhu v ČR.

Druhá varianta řešení předpokládá stanovení informační povinnosti na vybrané druhy

potravin, které budou stanoveny na základě analýzy rizika v souladu s nařízením (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva. Tímto dojde k naplnění cíle monitorování příslušných informací a naplnění požadavků nařízení (ES) č. 882/2004, které v článku 1 písm. b) výslovně předpokládá zaručení poctivého jednání v obchodu s krmivy a všech potravin (nejen potravin živočišného původu). Dále bude zajištěna ochrana zájmů spotřebitelů, včetně označování potravin a jiných forem informování spotřebitelů. Informace poskytnuté v rozsahu příslušného prováděcího předpisu jsou určeny pouze pro dozorové orgány (SVS a SZPI), zejména pokud jde o monitoring a sledování těchto údajů souvisejících s původem, množstvím a druhem zboží. Formou prováděcího právního předpisu se stanoví příslušný druh potraviny, termín, rozsah a způsob informování příslušných dozorových orgánů. Rozsah těchto údajů má každý provozovatel potravinářského podniku již v současné době k dispozici v rámci účetních dokladů a dokladů týkajících se zpětné dosledovatelnosti. Stanovení druhu potraviny bude vyplývat z hodnocení rizika v souladu s potravinovým právem (čl. 3 nařízení (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva). Informační povinnost pro stanovené druhy potravin by byla např. efektivním nástrojem pro výkon úřední kontroly v případě tzv. „metanolové aféry“, kdy předmětem této informační povinnosti by byly lihoviny s obsahem etanolu nad 20% objemových. Využití ustanovení týkající se informační povinnosti musí být výstupem hodnocení rizika, které bude souviset s určitou „mimořádnou situací“ v této věci. Může se jednat např. o dovoz konkrétních potravin s obsahem technické soli z jiného členského státu nebo může jít o reakci na dlouhodobé a časté výstupy z hlášení RASFF (systém rychlé výměny informací) ke konkrétnímu druhu potravin, a v neposlední řadě může jít o obdobnou situaci jako v případě již zmíněné metanolové kauzy. Předkládaná varianta navrhuje zavést opatření (informační povinnost), které se týká primárně provozovatelů potravinářských podniků, kteří odebírají potraviny za účelem jejich dalšího prodeje konečnému spotřebiteli (maloobchod). Toto opatření se vztahuje pouze na provozovatele potravinářských podniků, jejichž tržby z prodeje potravin za poslední ukončené účetní období na území ČR přesahují 5 mld. Kč (tato hranice je stanovena v souladu se zákonem č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití). Tyto subjekty budou povinny viditelně a čitelně zpřístupnit při vstupu do prodejny určeném pro konečného spotřebitele a současně oznámit Ministerstvu zemědělství údaje o pěti zemích, které mají nejvyšší podíl na jejich tržbách získaných z prodeje potravin, které uvádí na trh. Tyto údaje se budou uvádět vždy k 1. lednu za období posledních 12 měsíců, a to v procentech přiřazených ke každé z pěti zemí. Formou prováděcího právního předpisu se stanoví způsob a formát poskytování těchto informací.

6) Úprava kompetencí dozorových orgánů v gesci Ministerstva zemědělství a Ministerstva zdravotnictví (oblast kontroly zvěřiny) První varianta řešení předpokládá zachování stávajícího stavu. Oblast úřední kontroly

zvěřiny bude jednak roztříštěna a kompetenčně rozdělena mezi dvě ministerstva, Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo zdravotnictví, a dále bude prováděna inspektory krajských hygienických stanic, kteří nemají příslušné vzdělání v oblasti patologické anatomie, nákazy zvířat a parazitologie. Inspektoři krajských hygienických stanic jsou v současné době formou proškolování ze strany SVS v této oblasti vzděláváni, případně mohou probíhat další formy spolupráce a součinnosti při výkonu dozoru v oblasti úřední kontroly zvěřiny. Tyto aktivity však mohou v konečném důsledku snižovat efektivitu dozoru a ztížit komunikaci v rámci dozorové činnosti, dále stávající stav může omezit rychlost reakce dozorového orgánu v případě výskytu negativních zjištění u zvěřiny. Rovněž se snižuje prvek koordinace a jednotností výkonu dozoru v rámci úřední kontroly zvěřiny. Z důvodu předávání výstupů úřední kontroly může docházet ke snížení dosledovatelnosti nevyhovujících potravin (zvěřiny) v potravinovém řetězci.

Druhá varianta řešení předpokládá svěření kompetencí SVS nad zacházením se zvěřinou v

celém potravinovém řetězci, a to včetně uvádění na trh zvěřiny při poskytování stravovacích služeb (např. restaurace, ubytovací služby, školní stravování, zdravotní a sociální služby). V těchto případech by SVS nahradila dosavadní orgány dozoru, jimiž jsou orgány ochrany veřejného zdraví. Podle evropské legislativy i dlouhodobých zvyklostí v ČR je ověřenou potřebou věnovat potravinám živočišného původu větší pozornost a pečlivost a zachovávat vyšší standardy při výrobě, a z tohoto důvodu při dozoru využívat vysokoškolsky vzdělaných specialistů na hygienu potravin. Přenos kompetence dozoru nad zacházením se zvěřinou ve stravovacích zařízeních na SVS je logickým uzavřením kontrolního řetězce, a to zejména z následujících důvodů:

- SVS již v současné době provádí dozor nad zpracováním masa ulovené volně žijící zvěře ve schválených zařízeních zpracovávajících zvěřinu,

- SVS dozoruje také uvádění na trh zvěřiny v tržní síti,

- SVS v souladu s veterinárním zákonem kontroluje přímý prodej těl ulovené volně žijící zvěře, je-li uváděna do oběhu uživatelem honitby v malých množstvích,

- SVS provádí kontroly činnosti tzv. proškolených osob, které vyšetřují ulovenou zvěř, jež je následně uvolněna do omezeného oběhu; tato zvěřina může být za určitých podmínek uváděna do oběhu i prostřednictvím stravovacích zařízení; zde může SVS využít právě informace získané díky kontrolám proškolených osob; je nezbytné zajistit, aby se do oběhu dostávala pouze zvěřina prohlédnutá buď úředním veterinárním lékařem, nebo proškolenou osobou, která tuto činnost provádí zodpovědně a v souladu s platnými právními předpisy,

- SVS má o činnosti proškolených osob dostatečné informace,

- SVS rovněž disponuje dostatečnými informacemi o nákazové situaci zvěře,

- SVS dozoruje i podávání veterinárních léčivých přípravků volně žijící zvěři. Jako podpůrný argument demonstrující provázanost SVS s komoditou zvěřina lze uvést zásluhy SVS na zajištění vyšetřování masa zvěře vnímavé na přítomnost larev trichinel. Díky intenzivnímu působení SVS na mysliveckou veřejnost a zejména díky zajištění příspěvku na laboratorní vyšetření včetně zajištění sítě sběrných míst vzorků a zajištění jejich přepravy do laboratoří je dnes v ČR vyšetřeno na trichinelu téměř 90 % všech ulovených vnímavých zvířat. Konkrétně za myslivecký rok 2011/2012 bylo z 111 720 kusů ulovené vnímavé zvěře vyšetřeno 98 850 kusů. Dalším výsledkem s důležitým významem pro ochranu lidského zdraví je od roku 2010 zjištění a vyřazení z oběhu 5 kusů volně žijící zvěře nakažené trichinelami. Četnost kontrol v prodejnách a zařízeních veřejného stravování (v případě zvěřiny) by byla ze strany SVS nastavena tak, aby nedocházelo k nadměrnému zatěžování provozovatelů. SVS vychází ze svých dlouholetých zkušeností s rizikovostí potravin uvedených na trh a se stížnostmi spotřebitelů, kdy naprostá většina stížností je řešena ve výrobě, nikoli v maloobchodní prodejně.

7) Klasifikace JUT První varianta řešení předpokládá zachování stávajícího stavu. Zákon o potravinách

v současné době ukládá za povinnost zajistit klasifikaci JUT jatečných prasat všem jateckým podnikům, které porážejí více než 100 ks jatečných prasat týdně v ročním průměru. Hranice 100 ks jatečných prasat týdně je stanovena na národní úrovni. Nařízení Komise (ES) č. 1249/2008 udává v odstavci 1 článku 20 povinnost zajistit klasifikaci všech JUT prasat ve všech schválených jateckých provozech.

Druhá varianta řešení přepokládá přehodnocení limitu pro povinné zavedení klasifikace

JUT prasat. Jak je uvedeno výše, zákon o potravinách v současné době ukládá za povinnost zajistit klasifikaci JUT jatečných prasat všem jateckým podnikům, které porážejí více než 100 ks jatečných prasat týdně v ročním průměru. Hranice 100 ks jatečných prasat týdně je stanovena na národní úrovni vychází z nařízení Komise (ES) č. 1249/2008. V odstavci 2 článku 20 nařízení (ES) č. 1249/2008 je však dána členským státům možnost rozhodnout, že nebudou povinně uplatňovat klasifikaci JUT prasat na jatkách, pro která dotyčné členské státy stanoví maximální počet porážek, přičemž tento počet nebude přesahovat 200 kusů prasat v celoročním průměru za týden. Ministerstvo zemědělství se z důvodu snižování byrokratické zátěže rozhodlo využít maximálně limitu povoleného v nařízení Komise (ES) č. 1249/2008, a zvýšit limit pro povinné zavedení klasifikace JUT prasat na 200 ks prasat týdně v ročním průměru.

3. Vyhodnocení přínosů a nákladů 3.1. Přínosy a náklady

1) Implementace předpisů EU, které mají formu nařízení nebo směrnice, odstranění ustanovení duplicitních s přímo použitelnými předpisy EU, uvedení terminologie do souladu s předpisy EU.

Přínosem těchto úprav je zejména nastavení a jednotný přístup aplikace požadavků evropského potravinového práva pro všechny členské státy EU, které jsou v naprosté většině případů stanoveny přímo použitelnými předpisy EU. Dále se jedná o zpřesnění a zjednodušení potravinového práva v oblasti harmonizované sféry, které v kontextu aktivit Evropské komise spadá do oblasti „better regulation“. Implementace příslušných ustanovení odstraní případnou platnost rozdílných požadavků vyplývajících na jedné straně z národní a na druhé straně z evropské legislativy, což by mohlo být v konečném důsledku zmatečné a zavádějící pro provozovatele potravinářských podniků. Náklady na realizaci požadavků vyplývajících z nařízení (EU) č. 1169/2011 jsou uvedeny v dopadové studii Evropské Komise „Posouzení dopadů v souvislosti s otázkami týkajícími se obecného označování potravin“ ze dne 6. února 2008. Adaptace zákona o potravinách spočívá ve vypuštění duplicitních ustanovení, úpravy používané terminologie a stanovení rozsahu a způsobu deklarování údajů u nebalených potravin (viz bod 4).

Transpozice předpisů EU se v souvislosti s novelou zákona o potravinách týká směrnice 2002/46/ES pro doplňky stravy a směrnice 2011/91/EU o údajích nebo značkách určujících šarži. V obou případech jde o zpřesnění stávajících požadavků zákona o potravinách. Nejedná se o zavedení nových povinností pro provozovatele potravinářských podniků.

Náklady na transpozici požadavků příslušných směrnic a adaptaci vyplývající z přepisů EU, zejména pokud jde o zpřesnění stávajících transpozičních ustanovení, vypuštění duplicitních ustanovení a sjednocení používané terminologie, budou nulové. Jedná se o legislativně technické řešení slučitelnosti evropského práva s národními předpisy. Z tohoto důvodu je předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí ČR nulový.

2) Odstranění informačních povinností v případě výživových a zdravotních tvrzení a duplicity informačních povinností v případě obohacených potravin, doplňků stravy, kojenecké výživy a potravin určených pro zvláštní výživu

Přínosem úpravy, resp. vypuštění informační povinnosti v případě výživových a zdravotních tvrzení, je snížení administrativní a byrokratické zátěže provozovatelů potravinářských podniků a ekonomické zátěže na tyto provozovatele. Počet subjektů, kterých se daná informační povinnost týká, je ročně cca 360. V rámci jednoho oznámení zasílá provozovatel potravinářského podniku cca 4 formuláře s texty zdravotních nebo výživových tvrzení. Časová náročnost na administraci jednoho formuláře je 2 h.

Celkové roční náklady na vyplnění 4 formulářů u 360 subjektů (1 formulář = 2 hodiny) činí při průměrné mzdě cca 24 000 Kč/měsíc činí cca 390 000 Kč.

Přínosem vypuštění duplicitního požadavku na informační povinnost v případě obohacených potravin, doplňků stravy a kojenecké výživy na Ministerstvo zemědělství je snížení administrativní a finanční zátěže provozovatele potravinářského podniku. Počet subjektů, kterých se dané informační povinnosti týkají, je ročně cca 400. V rámci jednoho oznámení zasílá provozovatel potravinářského podniku cca 10 formulářů s informacemi o označování obohacených potravin, doplňků stravy a kojenecké výživy. Časová náročnost na vytvoření kopie a administraci duplicitního formuláře na Ministerstvo zemědělství je cca 0,5 h.

Celkové roční náklady na vyplnění 10 formulářů u 400 subjektů (1 formulář = 0,5 hodiny) činí při průměrné mzdě cca 24 000 Kč/měsíc činí cca 270 000 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty ČR je nulový. V případě podnikatelského prostředí lze předpokládat úsporu výše uvedených časových a finančních nákladů.

3) Stanovení míry radiační kontaminace potravin produkovaných a uváděných na trh v ČR

Přínosem legislativní úpravy stanovující požadavky na dodržování nejvyšší úrovně radioaktivní kontaminace potravin vyrobených a uvedených na trh v ČR, je zásadní zvýšení bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti potravinářské produkce pro konečného spotřebitele. Legislativní řešení uvedené problematiky v současné době v právním řádu ČR chybí. Náklady na realizaci tohoto bodu jsou závislé na analýze rizika, která vychází primárně z pravidelného monitoringu cizorodých látek a kontaminantů v potravinách živočišného původu (v tomto případě zvěřiny). V důsledku této analýzy rizika bylo v uplynulých dvou letech SVS zjištěno, že maso divokých prasat z konkrétních oblastí Šumavy vykazuje vysokou úroveň kontaminace radionuklidy. Náklady na vyšetření a případnou likvidaci celého kusu s nevyhovujícím výsledkem nese uživatel honitby. Cena jednoho vyšetření je v jednání, předpokládá se 500 Kč/ks. Dalším nákladem je cena za likvidaci kusů s nevyhovujícím výsledkem, která se pohybuje v rozmezí 8-10,- Kč/kg. Ze současných poznatků lze uvést, že dopad bude na jednotky uživatelů honiteb v určitých lokalitách ČR a desítek ulovených kusů divokých prasat. Případný náklad bude kompenzován zajištěním vysoké bezpečnosti potravin uváděných na trh. Z výše uvedeného vyplývá, že předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty ČR je nulový. V případě podnikatelského prostředí lze předpokládat finanční náklad v rozsahu výše uvedené kalkulace.

4) Stanovení požadavků pro deklarování údajů u nebalených potravin

Přínosem stanovení vnitrostátních opatření, resp. požadavků pro deklarování údajů u nebalených potravin, je v prvé řadě zajištění a zaručení práva spotřebitele na informace o potravinách, tak aby se spotřebitel mohl informovaně rozhodnout a vybrat potraviny, které konzumuje. S tím souvisí rovněž dosažení vysoké míry ochrany zdraví spotřebitele a zamezení praktik, které by mohli spotřebitele uvádět v omyl. Řada požadavků na deklarování údajů u nebalených potravin je v zákoně o potravinách vymezena již v současné době. Z pohledu způsobu deklarování údajů u nebalených potravin je reflektována současná praxe. Některé údaje musí být v bezprostřední blízkosti nabízení potraviny, naopak některé údaje mohou být pouze v blízkosti prodejního prostoru, kde probíhá prodej nebalených potravin, některé údaje mohou být uvedeny přímo na obal potraviny po zabalení za přítomnosti spotřebitele a nakonec některé údaje mohou být předávány spotřebiteli pouze na vyžádání. Z tohoto pohledu, v porovnání se stávající právní úpravou, dochází ke zjednodušení a ulehčení způsobu deklarování údajů u nebalených potravin. Deklarování údaje o hlavní složce plně reflektuje obecné principy vyplývající z potravinového práva a směřující k zajištění a zaručení práva spotřebitele na informace o potravinách, tak aby se spotřebitel mohl informovaně rozhodnout a vybrat potraviny, které konzumuje. Důvodem pro zavedení této povinné informace je to, že na rozdíl od balených potravin spotřebitel u nebalených masných výrobků nemá žádnou možnost zjistit, jaký je podíl jednotlivých složek v daném výrobku (u balených potravin se složky uvádějí v sestupném pořadí podle použitého množství). Spotřebitel se tedy nemůže dostatečně kvalifikovaně rozhodnout, zda je takový výrobek z jeho pohledu kvalitní. V tomto případě pak bude také při pultovém prodeji jednoznačně hrát roli porovnání několika výrobků se stejným názvem, ale rozdílnou hlavní složkou a rozdílnou cenou. Předpokládáme, že samotná informace o tom, co vlastně tvoří hlavní složku např. masného výrobku, bude při výběru spotřebitele naprosto klíčová. Svědčí o tom mj. výsledky průzkumů, dle kterých až třetina spotřebitelů má zájem o informaci o složení výrobku.

Dále se navrhuje, aby bylo v těsné blízkosti nebalených potravin uváděno jméno nebo obchodní název a adresa provozovatele potravinářského podniku, který potravinu vyrobil. Jednoznačným přínosem tohoto požadavku je jasná a srozumitelná informace, která spotřebiteli zaručí informovaný výběr potraviny. Taková informace u nebalených potravin hraje zásadní roli při výběru potravin, kterým spotřebitel důvěřuje. Z pohledu nákladů výše uvedených vnitrostátních opatření bude dopad na všechny maloobchodní prodejny v ČR, které uvádí do oběhu nebalené potraviny. Počet registrovaných maloobchodních prodejen dozorovaných SZPI je cca 35 500, prodejen dozorovaných SVS je cca 5 000. Celkový počet maloobchodních prodejen je cca 40 500 prodejen. Z tohoto počtu lze odhadem stanovit cca 35 000 dotčených prodejen, které uvádí do oběhu nebalené potraviny. Množství druhů nebalených potravin v jednotlivých prodejnách může být v rozsahu od jednotek druhů až po desítky druhů nebalených potravin (masné výrobky, mléčné výrobky, pekařské výroby, ovoce zelenina apod.). Z pohledu konkrétních požadavků, kterými v nejpřísnějším způsobu deklarování údajů bude vytvoření seznamů prodávaných nebalených potravin s příslušnými informacemi určenými zákazníkovi, bude finanční náklad na realizaci v první fázi jednorázový. Další finanční náklad bude reflektovat případnou změnu nabízeného sortimentu v prodejní síti. Počet subjektů, kterých se daná povinnost týká, je ročně cca 35 000. V rámci jedné obchodní prodejny provozovatel potravinářského podniku uvádí do oběhu průměrně 60 druhů nebalených potravin. Časová náročnost na administraci požadavku deklarování údajů pro konečného spotřebitele u všech druhů nebalených potravin činní cca 2 pracovní dny, tj. cca 16 hodin.

Celkové náklady na realizaci výše uvedeného požadavku v první fázi u cca 35 000 subjektů činí při průměrné mzdě cca 24 000 Kč/měsíc cca 75,6 mil. Kč, což na jeden subjekt činí cca 2 200 Kč. Případná aktualizace již deklarovaných údajů o nové položky (jednotky druhů potravin) lze z pohledu dalších nákladů považovat za marginální. Uvedené kalkulace budou kompenzovány zajištěním vysoké informovanosti konečného spotřebitele a tím omezení jeho uvedení v omyl. Z výše uvedeného vyplývá, že předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty ČR je nulový. V případě podnikatelského prostředí lze předpokládat finanční a časové náklady v rozsahu výše uvedené kalkulace.

5) Zavedení informační povinnosti provozovatelů potravinářských podniků

Přínosem zavedení informační povinnosti provozovatelů potravinářských podniků bude několik aspektů. Příslušné informace budou vyžadovány a posuzovány v důsledku primárního zhodnocení rizikovosti zásilek jak z hlediska bezpečnosti potravin, tak z hlediska ochrany spotřebitele a zejména ochrany domácích producentů z hlediska možné „nekalé soutěže“. Další přidanou hodnotou je efektivní, rychlá a účinná úřední kontrola potravinářské produkce u konkrétních provozovatelů potravinářských podniků v případech akutního ohrožení bezpečnosti potravin nebo klamání spotřebitele a zamezení v těchto případech uvedení nebezpečných potravin na trh v ČR. Příslušný orgán dozoru (SVS nebo SZPI) získá ve stanoveném časovém limitu před příjezdem zásilky do ČR informace nezbytné k účinnému a efektivnímu plánování kontrol. Orgány dozoru získají přehled o subjektech, které pravidelně dopravují stanovené druhy potravin z jiných členských států na území ČR, které jsou na základě výše uvedených skutečností (analýza rizika) považovány za specifické, rizikové. Tato skutečnost výrazně zvyšuje efektivitu a usnadňuje došetřování případů výskytu např. zdravotně závadných potravin na trhu a jejich stahování z trhu. Dále lze cíleně a efektivně zaměřit úřední kontroly.

Náklady realizace navrhované úpravy v případě informační povinnosti při dovozu potravin z členských států EU a třetích zemí lze obtížně kalkulovat. Důvodem tohoto konstatování je skutečnost, že konkrétní stanovené druhy potravin, které budou předmětem informační povinnosti, budou stanoveny až prováděcím předpisem. Z tohoto pohledu může jít o velice úzký okruh dotčených subjektů, stejně tak o velice široký okruh provozovatelů potravinářských podniků. Samotná administrace (poskytnutí stanovených údajů) předpokládá vyplnění příslušného formuláře, kde bude vyžadováno uvedení základních informací o potravině. Počet subjektů, kterých se daná povinnost bude týkat, nelze v současné době určit. Analýza rizika, která je nezbytnou podmínkou stanovení druhů potravin, které budou předmětem informační povinnosti, musí být provedena v reálném čase na základě reálných podkladů, a to ve vazbě na platnost a účinnost daného ustanovení.

Obecně lze časovou náročnost na administraci výše uvedeného požadavku ze strany provozovatelů potravinářských podniků vymezit cca 0,5 hodiny na jedno hlášení. Příslušná hlášení budou realizována primárně elektronickou formou on-line aplikací přes webové stránky příslušných dozorových orgánů.

Předpokládaný náklad na realizaci výše uvedeného požadavku činí při průměrné mzdě cca 24 000 Kč/měsíc cca 65 Kč na jedno hlášení/jeden subjekt. Počet hlášení je závislý na množství zásilek a frekvenci dodávky během dne/měsíce/roku, dále je velmi důležitým faktorem druh stanovené potraviny, která bude předmětem informační povinnosti. Uvedené kalkulace budou kompenzovány zvýšením efektivity výkonu dozoru nad trhem s potravinami a zvýšením ochrany spotřebitele z hlediska zhodnocení rizikovosti zásilek, pokud jde o bezpečnost potravin a zamezení klamání konečného spotřebitele. Z výše uvedeného vyplývá, že předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty ČR je nulový. Z pohledu nákladů příslušných dozorových orgánů bude finanční náklad na vytvoření elektronické webové aplikace pro hlášení stanovených druhů potravin ve výši cca 15 000 Kč. Tento finanční náklad se týká pouze SZPI, která pokryje tuto částku z vlastních zdrojů. SVS tímto on-line elektronickým systémem již v současné době disponuje. V případě podnikatelského prostředí lze předpokládat finanční a časové náklady v rozsahu výše uvedené kalkulace. Přínosem zavedení informační povinnosti provozovatelů potravinářských podniků (maloobchodu), kteří mají nejvyšší podíl na tržbách na trhu v ČR, povede ke zvýšení informovanosti spotřebitelů. Prezentování procentuálního podílu potravin z pěti zemí, z nichž nejčastěji maloobchod odebírá potraviny, které uvádí na trh v ČR, zlepší orientaci spotřebitelů a usnadní jim výběr potravin, které preferují, a současně povede ke zvýšení informovanosti spotřebitelů o původu nabízených potravin. Toto opatření reflektuje také průzkumy provedené v EU, kdy BEUC (Evropská organizace spotřebitelů) uskutečnila mezi spotřebiteli průzkum na téma značení země původu u potravin (leden 2013). Jak se uvádí v tiskové zprávě ze dne 24. 1. 2013, "jen asi 10 % dotázaných lidí uvedlo, že preferuje označení "EU" nebo "mimo EU", a "současná pravidla označování původu jsou nedostatečná…“. Zpráva dále upozorňuje, že jsou spotřebitelé nespokojeni s tím, že neví, odkud potraviny pochází a zejména jaký podíl na trhu tvoří potraviny z různých zemí. Informace o potravinách s přihlédnutí k rozdílům ve vnímání spotřebitelů a jejich nárokům na informace při současném zajištění plynulého fungování vnitřního trhu jsou základem pro pohyb bezpečných a plnohodnotných potravin a významně přispívá ke zdraví a blahu občanů a k jejich sociálním a ekonomickým zájmům.

Obecným cílem potravinového práva je rovněž poskytovat spotřebitelům povědomí, které jim umožní informovaně vybírat potraviny, které konzumují. Počet subjektů, kterých se daná povinnost bude týkat, lze dovodit ze studií společnosti INCOMA Gfk. Dle těchto materiálů se uvedená informační povinnost dotkne cca 10 obchodních řetězců, které disponují cca 3800 prodejnami. Z pohledu sledovaných údajů o původu zboží, resp. zemi, která je obchodním partnerem a produkuje konečnému maloobchodnímu řetězci podíl na tržbách získaných z prodeje v souvislosti s tržbami z prodeje, má v současné době maloobchod tyto údaje již k dispozici (dodací listy apod.). Náklad na realizaci uvedeného požadavku spočívá jednou ročně ve vygenerování požadovaných údajů v centrále obchodního řetězce. Vyčíslení tohoto nákladu je zcela zanedbatelné. Samotné technické naplnění informační povinnosti při vstupu do prodejny lze z pohledu časové náročnosti na administraci výše uvedeného požadavku vymezit cca 0,5 hodiny na jedné provozovně, s tím že hlášení bude probíhat jednou ročně, vždy k 1. lednu. Předávání informací z centrály obchodního řetězce bude realizováno primárně elektronickou formou. Rovněž komunikace vůči resortu zemědělství bude probíhat primárně elektronickou formou. Předpokládaný náklad na realizaci výše uvedeného požadavku činí při průměrné mzdě cca 24 000 Kč/měsíc cca 65 Kč na realizaci uvedeného požadavku v jedné provozovně. Při počtu cca 3800 dotčených prodejen lze náklad vyčíslit na částku cca 247 000 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že je předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty ČR nulový. V případě podnikatelského prostředí lze předpokládat finanční a časové náklady v rozsahu výše uvedené kalkulace, přičemž nedojde ani k výraznějšímu nárůstu administrativní zátěže.

6) Úprava kompetencí dozorových orgánů v gesci Ministerstva zemědělství a Ministerstva zdravotnictví (oblast kontroly zvěřiny)

Přínosem svěření kompetencí SVS nad zacházením se zvěřinou v celém potravinovém řetězci přispěje ke zpřehlednění a zefektivnění výkonu dozoru nad trhem se zvěřinou a k posílení úrovně ochrany spotřebitele při konzumování a nákupu těchto potravin. V neposlední řadě dojde i k přispění potíraní šedé ekonomiky, zejména v oblasti uvádění na trh zvěřiny a ke zvýšení důvěry spotřebitele. Dalším jednoznačně pozitivním efektem bude zvýšení efektivity dozoru a rychlejší reakce dozorového orgánu v případě výskytu negativních zjištění u zvěřiny. Rovněž se snižuje prvek koordinace a jednotností výkonu dozoru v rámci úřední kontroly zvěřiny. Z důvodu předávání výstupů úřední kontroly může docházet ke snížení dosledovatelnosti nevyhovujících potravin (zvěřiny) v potravinovém řetězci.

Náklady lze z dosavadních zkušeností odhadnout následovně. Na pokrytí nové činnosti bude nezbytné vyčlenit maximálně 15 veterinárních inspektorů pro dozor nad zvěřinou ve stravovacích zařízeních. Tabulka uvádí předpokládané navýšení mzdových prostředků SVS v souvislosti s převzetím dozoru nad zvěřinou ve stravovacích zařízeních pro roky 2014 a 2015 v tis. Kč.

Ekonomické dopady připravované novely – SVS (v tis. Kč/ rok) § 16 odst. 1 písm. b) bod 2

2014 2015

Mzdové výdaje - 5 100 5 100 Pojištění + FKSP - 1 683 1 683 Provozní výdaje - 2 800 2 800 Ostatní - 0 0 Investiční výdaje - 350 350

Celkové navýšení 9 933 tis. Kč 9 933 tis. Kč

Náklady na zaměstnance SVS provádějícího dozor nad zvěřinou ve stravovacích službách je 662 200,- Kč/ rok.

Návrh realizace přesunu části kompetencí z Ministerstva zdravotnictví (krajské hygienické stanice) na Ministerstvo zemědělství (SVS), včetně ekonomických dopadů budou realizovány v rámci rozpočtu kapitoly zemědělství. Vzhledem k vývoji v oblasti výroby a zpracování potravin živočišného původu v ČR lze předpokládat, že SVS nárůst povinností vyplývajících z novely zákona o potravinách (od roku 2016) pokryje z vlastních zdrojů a nedojde tím k zatížení státního rozpočtu. Tento předpoklad se opírá o dosavadní vývoj, který zahrnuje dlouhodobý pokles počtu v ČR chovaných a porážených zvířat a s tím spojený budoucí úbytek provozů zpracovávajících především maso. Rovněž v současné době diskutované úpravy evropské legislativy naznačují, že do budoucna je možné očekávat převod některých činností státního veterinárního dozoru do kompetence provozovatelů zejména jatek (některé činnosti při prohlídce JUT drůbeže a králíků na jatkách mohou již v současné době provádět provozovatelé sami a v budoucnosti bude tato možnost pravděpodobně rozšířena i na provozovatele jatek porážející další živočišné druhy). Pokud budou naplněny výše uvedené předpoklady, dojde k uvolnění vytíženosti pracovníků. V případě nenaplnění uvedených předpokladů pro pokrytí navýšení činnosti z vlastních zdrojů SVS by se jednalo maximálně o výše uvedené prostředky. Z výše uvedeného vyplývá, že je předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty ČR nulový. Z pohledu zátěže kontrolovaných subjektů (podnikatelského prostředí) se jedná o cca 15 000 zařízení služeb, kde se předpokládá uvádění na trh zvěřiny. Z tohoto počtu stravovacích služeb se úřední kontrola bude týkat cca 7 000 zařízení stravovacích služeb/rok. U těchto subjektů bude kromě kontroly zvěřiny SVS probíhat běžná plánovaná úřední kontrola potravin ze strany KHS. Předpokládaná časová zátěž kontrolovaného subjektu bude ze strany SVS cca 2 hodiny/kontrola.

7) Klasifikace JUT Přínosem zvýšení limitu pro povinné zavedení klasifikace JUT prasat na 200 ks prasat týdně

v ročním průměru je především snižování byrokratické zátěže provozovatelů jatek, včetně snížení finančních nákladů na provádění klasifikace. Z pohledu dotčených subjektů se navrhovaná změna dotkne cca 15 – 19 jateckých provozů, což je cca 145 700 ks prasat. Tento počet kusů prasat, resp. tyto jatecké provozy, nebudou muset povinně zajišťovat klasifikaci JUT prasat. Klasifikaci u provozovatele jatek zajišťují 2 osoby, s cca 1/3 úvazkem, v časovém rámci cca 3 hodiny denně. Tato činnost se vykonává cca 200 dnů v roce. V kontextu počtu dotčených subjektů (počtu prasat, kterých se klasifikace

dotýká), lze náklady spojené na klasifikaci jatečně upravených těl, které jatecké podniky

ušetří, odhadnout cca na 240 000 Kč/rok/subjekt, celkem 19 jateckých provozů předpokládá úsporu cca 4 560 000 Kč. Z hlediska dozoru nad prováděním klasifikace JUT prasat lze očekávat snížení cca o 120 kontrol za rok. Inspektoři budou vykonávat jinou dozorovou a administrativní činnost. Počty poražených prasat, na základě kterých je každoročně stanovována povinnost zajistit klasifikaci JUT, vycházejí ze záznamů SVS o počtu prohlédnutých zvířat na jatkách.

Z výše uvedeného vyplývá, že je předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty ČR nulový. Z pohledu zátěže kontrolovaných subjektů (podnikatelského prostředí) se jedná o úsporu finančních prostředků v rozsahu výše uvedené kalkulace.

3.2 Vyhodnocení přínosů a nákladů

Vyhodnocení přínosů a nákladů je v důsledku výše uvedených skutečností následující:

1) Implementace předpisů EU, které mají formu nařízení nebo směrnice, odstranění ustanovení duplicitních s přímo použitelnými předpisy EU, uvedení terminologie do souladu s předpisy EU Z důvodů přínosů a nákladů, zajištění implementačních požadavků vyplývající z předpisů EU, sjednocení používané terminologie a zpřehlednění právního textu vypuštění duplicitních ustanovení, je navrženo využít jediné navržené varianty.

2) Odstranění informačních povinností v případě výživových a zdravotních tvrzení a informačních povinností v případě obohacených potravin, doplňků stravy a kojenecké výživy a potravin určených pro zvláštní výživu. Z důvodů přínosů a nákladů, jednoznačného snížení administrativní zátěže provozovatelů potravinářských podniků a rovněž ekonomické zátěže na tyto provozovatele je navrženo využití druhé varianty řešení.

3) Stanovení míry radiační kontaminace potravin produkovaných a uváděných na trh v ČR Z důvodů přínosů a nákladů pro zásadní zvýšení bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti potravin produkovaných a uvedených na trh v ČR je navrženo využití jediné navržené varianty.

4) Stanovení požadavků pro deklarování údajů u nebalených potravin Z důvodů přínosů a nákladů, informovaného výběru potravin a zabránění jakýmkoli praktikám, které mohou spotřebitele uvést v omyl, je navrženo využití druhé varianty řešení.

5) Zavedení informační povinnosti provozovatelů potravinářských podniků Z důvodů přínosů a nákladů, možnosti zhodnocení rizikovosti zásilek jak z hlediska bezpečnosti potravin, tak z hlediska ochrany spotřebitele, a efektivní, rychlé a účinné úřední kontroly potravinářské produkce u konkrétních provozovatelů potravinářských podniků v případech akutního ohrožení, je navrženo využití druhé varianty řešení.

6) Úprava kompetencí dozorových orgánů v gesci Ministerstva zemědělství a Ministerstva zdravotnictví (oblast kontroly zvěřiny) Z důvodů přínosů a nákladů, zpřehlednění a zefektivnění výkonu dozoru nad trhem se zvěřinou a posílení úrovně ochrany spotřebitele při konzumování a nákupu těchto potravin, je navrženo využití druhé varianty řešení.

7) Klasifikace JUT Z důvodů přínosů a nákladů a snížení byrokratické zátěže provozovatelů jatek je navrženo využití jediné navržené varianty, tj. zvýšení limitu pro povinné zavedení klasifikace JUT prasat na 200 ks prasat týdně v ročním průměru (z původních 100 ks prasat).

Celková kvantifikace dopadů a úspor

Provozovatelé potravinářských podniků Úspora

- 390 000 Kč (cca 360 subjektů, vypuštění informační povinnosti na výživová a zdravotní tvrzení)

- 270 000 Kč (cca 400 subjektů, vypuštění duplicitní informační povinnosti na obohacené potraviny, doplňky stravy)

- 4,5 mil. Kč (cca 19 subjektů, úprava limitu klasifikace JUT)

Úspora celkem - 5,16 mil. Kč/rok

Náklad

- 75,6 mil. Kč (cca 35 000 subjektů, deklarování údajů u nebalených potravin)

- 247 000 Kč (cca 3800 subjektů)

Náklad celkem - 76 mil. Kč/jednorázově

Dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty Náklad

- náklad 15 000 Kč (vytvoření elektronické webové aplikace SZPI)

Náklad celkem 15 tis. Kč/jednorázově

Další náklad vyplyne, pouze pokud nebude naplněn předpokládaný vývoj situace uvedený v části „Přínosy a náklady“ v bodě 6 (přesun kompetencí výkonu dozoru v rámci výkonu dozoru v oblasti zvěřiny SVS). Dle navrženého řešení realizace výkonu dozoru SVS uvedený proces nepředpokládá v současné době navýšení rozpočtových prostředků resortu zemědělství, resp. navýšení státního rozpočtu o další finanční částku.

4. Návrh řešení

Vlastní obsah návrhu se především týká těchto oblastí: 1)Implementace předpisů EU, které mají formu nařízení nebo směrnice, odstranění ustanovení duplicitních s přímo použitelnými předpisy EU, uvedení terminologie do souladu s předpisy EU

2) Odstranění informačních povinností v případě výživových a zdravotních tvrzení a informačních povinností v případě obohacených potravin, doplňků stravy, kojenecké výživy a potravin určených pro zvláštní výživu

3) Stanovení míry radiační kontaminace potravin produkovaných a uváděných na trh v ČR

4) Stanovení požadavků pro deklarování údajů u nebalených potravin

5) Zavedení informační povinnosti provozovatelů potravinářských podniků

6) Úprava kompetencí dozorových orgánů v gesci Ministerstva zemědělství a Ministerstva zdravotnictví (oblast kontroly zvěřiny)

7) Úprava limitu pro povinné zavedení klasifikace JUT prasat v rozsahu nařízení 1249/2008.

5. Implementace doporučené varianty a vynucování

Orgánem odpovědným za implementaci požadavků uvedených ve variantě 2 je Ministerstvo zemědělství a jako spolugestor Ministerstvo zdravotnictví.

Orgány odpovědnými za vynucování (úřední kontrolu) jsou SZPI, SVS a orgány ochrany veřejného zdraví. Pojetí a realizace výkonu úřední kontroly vycházejí z platné právní úpravy a odpovídají principům kontroly potravin uplatňovaným ve státech EU (např. nařízení (ES) č. 882/2004 o organizaci úředních kontrol). Členské státy mají povinnost zajistit úřední kontroly potravin na všech stupních výroby, zpracování a distribuce. Podle ustanovení čl. 17 nařízení (ES) č. 178/2002 členské státy zajišťují dodržování potravinového práva a sledují a ověřují, zda provozovatelé potravinářských a krmivářských podniků ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce plní odpovídající požadavky potravinového práva. Členské státy rovněž stanoví pravidla pro opatření a sankce použitelné při porušení potravinového práva.

6. Přezkum účinnosti regulace

Vzhledem k tomu, že problematika výroby a uvádění potravin na trh souvisí s právními akty EU, závaznými pro všechny členské státy, lze očekávat, že k přezkumu účinnosti dojde v návaznosti na případné změny unijní úpravy v této oblasti.

7. Konzultace a zdroje dat

K řešení úkolu byla svolána pracovní skupina, která měla technický charakter. Na jednání byli mimo předkladatele přítomni zástupci resortu Ministerstva zdravotnictví, SZPI a SVS. Komunikace probíhala rovněž elektronickou formou. Zapracované úpravy byly vždy zasílány zainteresovaným subjektům k vyjádření a k připomínkování. V rámci pracovní skupiny byl návrh konzultován rovněž se zástupci Potravinářské komory ČR, Agrární komory ČR, Českým sdružením pro značkové výrobky, Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR, Asociací hotelů a restaurací, Sdružení českých spotřebitelů a dalšími. Komunikace se zainteresovanými subjekty probíhala jak osobně formou jednání pracovní skupiny, tak formou elektronickou, případně písemnou. Při konzultacích se zástupci profesních organizací bylo indikováno několik problematických bodů. Se zástupci Svazu obchodu a cestovního ruchu (dále jen „SOCR“) proběhlo samostatné jednání navazující na expertní pracovní skupinu pro dozor nad trhem s potravinami, určenou primárně ke komunikaci Ministerstva zemědělství a SOCR. Tohoto jednání se účastnil jak zástupce SOCR, tak dalších 7 zástupců obchodních řetězců. Předmětem jednání bylo ustanovení § 8, které stanovuje pravidla pro deklarování údajů u nebalených potravin. Ze strany dotčených subjektů byl vznesen požadavek, aby z právního předpisu jednoznačně vyplýval způsob a rozsah požadovaných údajů, tak aby nedocházelo k výkladovým nejasnostem. Problematika deklarování údajů u nebalených výrobků dle § 8 byla zpřesněna a zpřehledněna. Se zástupci Potravinářské komory ČR probíhala diskuse nad specifickými požadavky pro označování balených i nebalených potravin. Požadavky se týkaly uvádění země původu, deklarování množství hlavní složky, uvedení výrobce potraviny atd. a byly do návrhu novely zákona v největší možné míře zapracovány. V případě informační povinnosti provozovatelů potravinářských podniků dle ustanovení § 3d bylo původně navrženo, aby každý provozovatel potravinářského podniku, který je příjemcem všech potravin z jiného členského státu EU nebo ze třetích zemí, povinně informoval příslušný orgán dozoru (SVS nebo SZPI) způsobem, v termínu a v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Vzhledem k řadě připomínek ze strany provozovatelů potravinářských podniků a vzhledem k analýze dopadů na provozovatele potravinářských podniků u plošné informační povinnosti bylo navrženo tuto informační povinnost omezit pouze na stanovené druhy potravin. Tyto konkrétní druhy potravin budou stanoveny pouze na základě hodnocení rizika podle nařízení (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva. V ustanovení § 3d byla rovněž navržena zcela nová informační povinnosti pro provozovatele potravinářských podniků, která se týkala hlášení výroby a použití potravinářských přídatných látek a aromat. Tato informační povinnost sice vyplývá z nařízení (ES) č. 1333/2008 a č. 1334/2008, nicméně je podmíněna zavedením, resp. přijetím prováděcího aktu, který stanoví jednotnou metodiku. Vzhledem k tomu, že v současné době není zřejmé, kdy bude přijata metodika určená pro členské státy, která by měla stanovit bližší informaci o způsobu, rozsahu, charakteru a druhu shromažďovaných informací dle nařízení (ES) č. 1333/2008 a č. 1334/2008, Ministerstvo zemědělství se přiklání k tomu, řešit tuto problematiku až v okamžiku regulatorního přijetí příslušné metodiky na úrovni EU. Z přijaté metodiky bude následně zcela jasné jakou legislativní či nelegislativní formou požadavky metodiky ošetřit a jaké informace by měly být od provozovatelů potravinářských podniků vyžadovány. Z tohoto důvodu byl z návrhu novely zákona o potravinách tento požadavek vypuštěn. V návaznosti na jednání pracovní skupiny proběhlo před konečnou finalizací textu návrhu novely zákona rovněž setkání zástupců Ministerstva zemědělství a Ministerstva zdravotnictví na úrovni náměstkyně ministra zemědělství a hlavního hygienika ČR. Na tomto jednání byl prezentován a diskutován návrh Ministerstva zemědělství ve věci úpravy kompetencí dozorových orgánů v gesci Ministerstva zemědělství a Ministerstva zdravotnictví. Výstupem tohoto jednání bylo zachování návrhu úpravy kompetencí dozorových orgánů mezi Ministerstvem zemědělství a Ministerstva zdravotnictví. Návrh na zvýšení limitu ze 100 ks na 200 ks prasat týdně v ročním průměru při klasifikaci JUT byl konzultován se zástupci Českého svazu zpracovatelů masa a Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě. Žádný ze svazů nezaujal k návrhu změny vyhraněný postoj. Problematika byla rovněž předmětem jednání s Antibyrokratickou komisí při Ministerstvu zemědělství. Výstupem uvedených konzultací je navýšení limitu na 200 ks prasat týdně v souladu s nařízením Komise (ES) č. 1249/2008.

Při konzultacích se zástupci Ministerstva zdravotnictví, SZPI a SVS bylo konzultováno několik dalších oblastí a otázek. V důsledku těchto diskusí byla navržena úprava terminologie, zejména pokud jde o terminologii používanou v právních předpisech spadajících do gesce Ministerstva zdravotnictví, dále došlo ke sjednocení a navýšení maximálních limitů sankcí při porušení požadavků potravinového práva.

Na základě podnětů ze SZPI bylo upraveno ustanovení týkající se označování potravin šarží tak, aby přesněji odpovídalo a transponovalo ustanovení směrnice 2011/91/EU.

B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR a s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána

Navrhovaná právní úprava odpovídá ústavnímu pořádku a právnímu řádu ČR, zejména ústavnímu zákonu č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů, a usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR, které se vztahují k předkládanému návrhu zákona. Navrhovaná úprava se nedotýká mezinárodních smluv ani obecně uznávaných zásad mezinárodního práva.

C. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s právem EU, judikaturou soudních orgánů EU a obecnými právními zásadami práva EU

Předložený návrh není v rozporu se závazky vyplývajícími pro ČR z členství v EU, zejména se Smlouvou o přistoupení ČR k EU, s obecnými zásadami práva EU nebo s judikaturou Evropského soudního dvora.

Návrh zákona má přímý vztah k předpisům EU:

- směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/91/EU ze dne 13. prosince 2011 o údajích nebo značkách určujících šarži, ke které potravina patří,

- směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy,

- směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/39/ES ze dne 6. května 2009 o potravinách určených pro zvláštní výživu, -

- směrnice Komise 1999/21/ES ze dne 25. března 1999 o dietních potravinách pro zvláštní léčebné účely, -

- směrnice Komise 2006/141/ES ze dne 22. března 1999 o počáteční a pokračovací kojenecké výživě a o změně směrnice 1999/21/ES,

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin,

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004,

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1331/2008 ze dne 16. prosince 2008, kterým se stanoví jednotné povolovací řízení pro potravinářské přídatné látky, potravinářské enzymy a látky určené k aromatizaci potravin,

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 ze dne 16. prosince 2008 o potravinářských přídatných látkách,

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1334/2008 ze dne 16. prosince 2008 o látkách určených k aromatizaci a některých složkách potravin vyznačujících se aromatem pro použití v potravinách nebo na jejich povrchu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 1601/91, nařízení (ES) č. 2232/96 a č. 110/2008 a směrnice 2000/13/ES,

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin, v platném znění,

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat, v platném znění,

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 14. prosince 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin,

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, v platném znění,

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1925/2006 ze dne 20. prosince 2006 o přidávání vitaminů a minerálních látek a některých dalších látek do potravin, v platném znění,

- nařízení Komise (EU) č. 931/2011 ze dne 19. září 2011 o požadavcích na sledovatelnost stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 pro potraviny živočišného původu,

- nařízení Komise (ES) č. 669/2009 ze dne 24. července 2009, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004, pokud jde o zesílené úřední kontroly dovozu některých krmiv a potravin jiného než živočišného původu, a kterým se mění rozhodnutí 2006/504/ES, v platném znění,

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 ze dne 27. ledna 1997 o nových potravinách a nových složkách potravin, v platném znění,

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách, v platném znění.

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS, v platném znění,

- nařízení Komise (ES) č. 1882/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství dusičnanů v některých potravinách,

- nařízení Komise (EU) č. 252/2012 ze dne 21. března 2012, kterým se stanoví metody odběru vzorků a analýzy pro úřední kontrolu obsahu dioxinů, PCB s dioxinovým efektem a PCB bez dioxinového efektu v některých potravinách a kterým se ruší nařízení (ES) 1883/2006,

- nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty,

- nařízení Komise (ES) č. 1249/2008 ze dne 10. prosince 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro zavádění klasifikačních stupnic Společenství pro jatečně upravená těla skotu, prasat a ovcí a pro ohlašování jejich cen,

- nařízení Komise (ES) č. 1135/2009 ze dne 25. listopadu 2009, kterým se stanoví zvláštní podmínky pro dovoz určitých výrobků pocházejících nebo odesílaných z Číny a kterým se zrušuje rozhodnutí Komise 2008/798/ES.

Na základě těchto skutečností je možné návrh zákona hodnotit jako plně slučitelný s právem EU.

D. Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace

Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádné ustanovení, které by se vztahovalo k zákazu diskriminace.

E. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná právní úprava je v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

F. Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádné ustanovení, které by bylo předmětem korupčního rizika.