zákon č. 139/2016 Sb.

Závěrečná zpráva z hodnocení dopadu regulace (RIA) k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 496/2012., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi) a zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

1. Důvod předložení a cíle

1.1. Název

Hodnocení dopadů regulace (RIA) návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi) a o změně zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání“), v souvislosti s navržením nového finančního zdroje pro podporu kinematografie a zpružnění systému poskytování filmových pobídek Fondem a dále skutečnosti na uvedené základní změny navazující.

1.2. Definice problému

Popis současného stavu

Dne 1. ledna 2013 byl zákonem č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (dále též „zákon o audiovizi“) zřízen samostatný Fond, který je právním nástupcem Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, který vznikl v roce 1993.

Rok 2014 byl druhým rokem po komplexní transformaci systému udělování podpor ze Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie na Fond, který vychází z nového zákona o audiovizi. Zákon o audiovizi přinesl řadu změn. Především byl Fond vyjmut z organizační struktury Ministerstva kultury a podpora filmového průmyslu přesunuta ze správy Ministerstva kultury na Fond. Došlo ke zvýšení transparentnosti rozdělování finančních prostředků Fondu, zlepšení kontrolních mechanismů či propojení schématu podpory filmového průmyslu (pobídek) s Fondem. Navíc lze nově prostředky určené na podporu kinematografie převádět z roku na rok a projekty mohou být i několikaleté, což umožňuje efektivnější plánování činnosti Fondu v dlouhodobějším horizontu.

Fond poskytuje finanční prostředky ve dvou schématech podpory notifikovaných Evropskou komisí, a sice: • Podpora kinematografie – podpora kulturních projektů z oblasti kinematografie, • Filmové pobídky – podpora filmového průmyslu.

Dále pak vykonává činnosti definované zákonem o audiovizi, a sice: • vykonává správu audiovizuálních poplatků, poplatků z vysílání reklamy a správních poplatků podle zákona o audiovizi, • vede evidenci v oblasti audiovize, • vykonává majetková autorská práva a majetková práva výkonných umělců, která připadnou státu podle jiného právního předpisu, • vykonává práva výrobce audiovizuálních děl, která na jeho právního předchůdce přešla podle zvláštního právního předpisu, a práva výrobce zvukově obrazového záznamu, která mu náleží podle zvláštního právního předpisu, • přiděluje koprodukční statut podle Úmluvy o evropské koprodukci Rady Evropy (dále jen Úmluva“) nebo jiné mezinárodní smlouvy o filmové koprodukci, • vykonává činnosti stanovené zvláštními právními předpisy

Pro stabilní a efektivní činnost Fondu v části podpory s názvem podpora kinematografie je třeba zajistit dostatečné zdroje financování, které budou stabilní a předvídatelné tak, aby mohla

být naplněna „Dlouhodobá koncepce podpory kinematografie“. Po dvou letech fungování v novém režimu je evidentní, že 220 mil. Kč získaných v roce 2014 z poplatků a licencí jsou nedostatečné. Pokud tedy stát chce podpořit výrobu těchto projektů, musí prostřednictvím dotace poskytnout finanční prostředky.

Přestože se situace ve financování Fondu zlepšila (Fond již disponuje částí relativně stabilních

příjmů), je třeba posílit jiné zdroje financování než je jednorázová státní dotace, které umožní dlouhodobé plánování podpory projektů. Tento dokument se zabývá nalezením vhodného

dodatečného zdroje financování podpory kinematografie.

Poskytovatelem filmových pobídek se stal na základě zákona o audiovizi Fond, který od Ministerstva kultury převzal i projekty ve fázi realizace. Systém filmových pobídek funguje na základě následujících principů. K vyplacení pobídky ve výši 20 % uznatelných nákladů nedojde dříve než „investor – producent“ proinvestuje finanční prostředky, jejichž výši definuje zákon o audiovizi. Ty musí být z finančních prostředků žadatele a musí být utraceny za odběr českých služeb a zboží, které mají český daňový domicil. Tyto podmínky zajišťují účelné využití finančních prostředků a zároveň efektivně zabraňují zneužívání systému pobídek.

Účel poskytování filmových pobídek je definován zákonem o audiovizi, který stanoví, že účelem pobídek je podpora výroby audiovizuálních děl v České republice a zvýšení konkurenceschopnosti českého filmového průmyslu. Pobídka nicméně nemá povahu grantu, protože je podmíněná ekonomickou spotřebou v České republice – v první řadě je tedy nástrojem, jak přilákat investice, tedy zahraniční produkce a investory, aby realizovali výrobu audiovizuálních děl na území České republiky s využitím českých poskytovatelů služeb. Pro to, aby byl systém poskytování filmových pobídek pro zahraniční investory, kteří se rozhodnou v ČR své finanční prostředky investovat, stabilní, spolehlivý a předvídatelný, je potřeba celý systém otevřít. Investoři tak dostanou možnost svoje projekty přihlásit kdykoli a budou mít jistotu, že jim Fond garantuje finanční prostředky na jejich projekt. Garance filmové pobídky tak bude možná okamžitě a kdykoli během fiskálního roku, tak jako je tomu i v ostatních konkurenčních zemích. Výše pobídky je kalkulována na základě již vynaložených nákladů (jde o systém zpětného hrazení) a je tak v zásadě motivací ke spotřebě, která by jinak nebyla realizována.

Navrhovaná změna dosavadního modelu poskytování pobídek otevírá systém v tom smyslu, že je možné podávat žádosti o registraci a následně o evidenci kdykoliv během fiskálního roku. Současný systém jedné výzvy na počátku roku totiž neumožňuje žadatelům podat žádost kdykoli, tj. ve chvíli, kdy mají projekt připraven k realizaci. Investoři, kteří v době výzvy ještě nemají projekt plně přichystaný pro podání žádosti, ačkoli realizaci na uvedený fiskální rok plánují, nemohou o pobídku zažádat a odchází realizovat výrobu do konkurenčních států, které jim umožní projekt přihlásit a o pobídku zažádat kdykoli během roku.

Česká republika tímto omezením ztrácí svoji konkurenční výhodu a přichází o zahraniční investice, které jsou utraceny v jiných státech, kde je systém poskytování pobídek pružnější, předvídatelnější a jistější.

Filmové pobídky mají několik druhů pozitivních ekonomických dopadů:

Podpora přílivu zahraničních investic: Zahraniční filmové projekty mají rozpočtovány

náklady v ČR i v zahraničí, uznatelné náklady pro filmové pobídky jsou však jen ty vynaložené v ČR. Existuje souvislost mezi nabízením filmových pobídek a zájmem štábů natáčet v ČR (dokázaná propadem zájmu filmařů po roce 2004, kdy byly zavedeny pobídky v ostatních státech Evropy). V roce 2014 měly celkem zahraniční filmové produkce, které žádaly o pobídky, rozpočtovány investice v ČR ve výši 5,9 mld. Kč. Z důvodu omezeného objemu prostředků na filmové pobídky však nakonec byly realizovány investice pouze ve výši cca 4 mld. Kč.

Podpora zaměstnanosti / malých a středních podniků: Filmové projekty mají vliv na

krátkodobou zaměstnanost a vytěžování především malých a středních podniků a obvykle trvají několik měsíců (pokud nejde o dlouhodobý projekt televizních seriálů). Je reálné, že vytvoření stabilních podmínek pro přiznávání filmových pobídek přispěje ke stabilnější a dlouhodobější zaměstnanosti a stimulaci investic u malých a středních podniků. Zaměstnanost ve filmovém průmyslu znamená příjem kvalifikovaným i nekvalifikovaným pracovníkům v mnoha odvětvích.

Propagace ČR v zahraničí (dopad na cestovní ruch): Řada filmů využívá exteriérové i

interiérové lokace v České republice, což posiluje atraktivitu země jako turistické destinace a může být dále podpořeno návaznou propagací. Díky tomu lze podpořit příjezdový cestovní ruch z tradičních a strategických trhů (např. Asie), jak ve větším či menším měřítku dokládají případové studie na celém světě. V České republice toto dokládá posílení příjezdového turismu z Jižní Koreje o desetitisíce osob ročně mimo jiné díky televiznímu seriálu z r. 2005.

Fond si nechal od společnosti KPMG Česká republika zpracovat analýzu ekonomického dopadu filmových natáčení podpořených z filmových pobídek v r. 2014. Z analýzy vyplynulo, že daňové příjmy do veřejných rozpočtů plynoucí z realizace zahraničních natáčení v ČR (cca 900 mil. Kč) převyšují samotnou pobídku (800 mil. Kč), a to bez multiplikačního efektu. Co se týče ekonomického dopadu včetně multiplikačního efektu (tedy dopadu na další úrovně odběratelsko- dodavatelských vztahů), lze vyvodit závěr, že roční pobídky ve výši 800 mil. Kč vyvolají spotřebu ve výši až 9 mld. Kč (z čehož 2,2 mld. je odvedeno do veřejných rozpočtů prostřednictvím daní). Jde o ekonomický dopad, který v modelovém výpočtu převyšuje pobídky do zpracovatelského průmyslu. Stimulace filmového průmyslu navíc stimuluje zaměstnanost v mnoha ekonomických odvětvích (umělecké, technické, řemeslné a další profese). Z analýzy dále vyplynulo, že filmová natáčení podpořená pobídkami ve výši 800 mil. Kč ročně indukují zaměstnanost 8 570 plných úvazků.

V zájmu zefektivnění systému přidělování pobídek navrhuje Fond provést procesní změny, jejichž cílem je lepší reflexe reálné poptávky po filmových pobídkách. Současný stav přidělování pobídek je vázán na registrační období, ve kterém se produkční společnosti ucházejí o filmové pobídky. Tento systém není konkurenceschopný ve srovnání s ostatními státy poskytujícími filmové pobídky podobného typu jako Česká republika (např. Maďarsko). V ostatních státech lze totiž žádat o pobídky bez konkrétního časového určení, tedy kdykoliv v rámci kalendářního roku. Tato procesní úprava by neznamenala významné zvýšení nákladů a měla by pozitivní dopad na konkurenceschopnost českého pobídkového systému.

V registračním období je vyhodnocena žádost filmové produkce o přidělení pobídky, přičemž tato žádost je posouzena podle Kulturního testu a Výrobního testu. Pokud filmový projekt projde těmito testy a doloží další požadované podklady, je zařazen do evidence a je pro něj „rezervována“ filmová pobídka. Nedostatkem systému je, že filmový štáb není nucen zahájit natáčení (a tedy ekonomickou spotřebu) do konkrétního data a může dojít k „blokování“ filmové pobídky, kterou má přiznanou u Fondu na řadu měsíců. Obvyklou praxí je, že štáby žádají o pobídky v několika zemích a následně si podle svých preferencí vybírají, kde opravdu zahájí natáčení a využijí pobídkového systému. S tím je tedy spojeno riziko, že prostředky blokované pro daný projekt po dobu např. až 12 měsíců nejsou využity, neboť filmový producent se rozhodne k zahájení natáčení v jiném státě. Podle nového návrhu Fondu je producent/investor nucen zahájit natáčení v řádu několika málo měsíců (např. tří měsíců), aby nedocházelo ke zbytečnému prodlení a blokování prostředků určených na pobídky. V případě, že by filmová produkce nezahájila natáčení ve stanovené lhůtě, ztratila by nárok na filmovou pobídku. Neblokované pobídky mohou pak být přiznány jinému filmovému projektu, který se přihlásil později.

Výhodou těchto procesních změn je především flexibilnější reakce na požadavky filmových produkcí a z toho plynoucí zvýšení konkurenceschopnosti českého pobídkového systému. Z těchto navrhovaných procesních změn zároveň vyplývá několik rizik, které jsou uvedeny v následujícím přehledu:

Úroveň závažnosti Pravděpodobnost rizikaOpatření ke

číslo Druh / Název rizikavýskytu rizika

(nejnižší 1,snížení rizika (0 – 100 %) 5 nejvyšší)

Zpracovávání

Nedostatek disponibilních

pravidelného (příp.

zdrojů (pracovní síly) ve

i

filmovém průmyslu, který

anonymizovaného)

1plyne ze zvýšené2 20 %

výhledu projektů

poptávky (způsobené

podpořených

zefektivněním systému

filmovými

přidělování pobídek).

pobídkami. Aktivní komunikace se

Nerovnoměrné rozloženízástupci žádostí o pobídky běhemprodukčních 2roku a z ní plynoucí2 30 %agentur za účelem nerovnoměrné vytíženíplánování kapacit administrace pobídek.hodnotící komise a

návazné administrativy.

Ztráta filmových projektůAktivní s významnýmkomunikace ekonomickýms produkčními potenciálem (dopadem naagenturami a ekonomiku a cestovnímotivování agentur 33 40 % ruch) způsobenák podávání žádostí požadavkem na pevněo filmové pobídky stanovený termín zahájeníve správném natáčení (např. tři měsícetermínu. po zaevidování).

Využití dostupných zdrojů pro řádnou propagaci faktu, že natáčení probíhalo

Nevyužití vazbyna konkrétním 4filmového projektu na3 30 %území ČR. cestovní ruch.Spolupráce

s centrálami cestovního ruchu na státní i regionální úrovni.

Úroveň závažnosti Následky rizika

5 Závažné ohrožení, vyžaduje okamžité řešení 4 Ohrožení, vyžaduje provést zásadní opatření k obnovení

Významné narušení, vyžaduje přijmutí opatření k tomu, aby bylo dosaženo požadovaných cílů

2 Narušení vývoje, správným řízením je možno dosáhnout požadovaných cílů 1 Nepodstatné narušení, operativním řízením lze dosáhnout cílů

Úroveň

Pravděpodobnost výskytu rizika

pravděpodobnosti

81 – 100 % Velmi vysoká pravděpodobnost výskytu rizika 61 - 80 % Vysoká pravděpodobnost výskytu rizika 41 – 60 % Střední pravděpodobnost výskytu rizika 21 – 40 % Nízká pravděpodobnost výskytu rizika 0 – 20 % Velmi nízká pravděpodobnost výskytu rizika

Popis problému

Obsah 1. Nový finanční zdroj podpory kinematografie 2. Finanční zdroje Fondu 2.1 Poplatek z vysílání reklamy 2.2 Příjmy z poskytování licencí k filmům ve správě Fondu 2.3 Poplatek z kinematografického představení (§ 26 zákona o audiovizi)

2.4 Poplatek z převzatého televizního vysílání (§ 28 zákona o audiovizi)

2.5 Poplatek z poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání (§ 27 zákona o audiovizi) 2.6 Správní poplatky 2.7 Dotace ze státního rozpočtu 2.8 Shrnutí současných příjmů Fondu 3. Výdaje Státního fondu kinematografie 3.1 Výdaje na administrativu Fondu v roce 2014 3.2 Výdaje na filmové pobídky 3.3 Výdaje na podporu kinematografie 3.4. Systém podpory kinematografie 4. Výbor 5. Experti 6. Systém poskytování filmových pobídek a jeho zefektivnění

1. Nový finanční zdroj podpory kinematografie

Fond spravuje finanční zdroje, které jsou definovány zákonem o audiovizi a zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání (poplatek z vysílání reklamy), které se pohybují v následující výši:

poplatek z vysílání reklamy 150 000 000 licence filmy 1965-1991 (čistý zisk) 40 000 000 poplatek z kinematografického představení 12 000 000 poplatek z převzatého televizního vysílání 12 000 000 správní poplatky 5 000 000 dotace Ministerstva kultury na provozní náklady 2 000 000

dotace na filmové pobídky 500 000 000 celkem 721 000 000

Tyto zdroje zajišťují finanční příjem pravidelně, jsou to stabilní zdroje a výše příjmu je předvídatelná. V nejbližších letech nelze očekávat z těchto zdrojů výrazný nárůst finančních prostředků nad stávající úroveň (podrobně viz kapitola Finanční zdroje Státního fondu kinematografie).

S těmito zdroji nakládá Fond co nejúčelněji. Dotace na filmové pobídky je účelově určená a nelze ji použít na jiné účely než na filmové pobídky. Ostatní zdroje Fondu se dělí na náklady Kanceláře (platy Rady, zaměstnanců, právní služby, autorské honoráře) a na podporu kinematografie, kam směřuje ročně zhruba 200 milionů. Výdaje na Kancelář jsou úsporné a v budoucnosti nelze předpokládat jejich snížení tak, aby ušetřená částka měla výrazný dopad na výši podpory kinematografie (podrobně viz kapitola Výdaje Státního fondu kinematografie).

S prostředky určenými na podporu kinematografie nakládá Fond v souladu s několika koncepčními dokumenty (dlouhodobá koncepce na 6 let, krátkodobá koncepce na 1 rok) a dle jasných pravidel ukotvených ve Statutu Fondu a podpořených řadou průvodců, manuálů a dalších materiálů. Všechna rozhodnutí jsou zpřístupněna, proces udělování podpory postupuje dle správního řádu, Fond se snaží o maximální transparentnost. Nedostatky v procesu (posílení transparentnosti, osobní zodpovědnosti člena Rady, technické úpravy nefunkčních procesů) odstraňuje tato novela. Nicméně systém jako celek je funkční, Rada zdůvodňuje jak rozdělení finančních prostředků do jednotlivých okruhů (výroba filmu, filmový festival, digitalizace kin apod.), tak i nově odůvodňuje jednotlivá rozhodnutí u každé žádosti o podporu. Fond si tedy při nakládání s finančními prostředky na podporu kinematografie počíná transparentně, koncepčně a snaží se využít svěřené prostředky co nejlépe dle předem nastavených pravidel (podrobně viz kapitola Systém podpory kinematografie).

Na podporu kinematografie Rada rozděluje zhruba 200 mil. Kč. Se svěřenými prostředky na podporu kinematografie nakládá Rada fondu tak, že je rozděluje do 10 okruhů podpory, které ji předepisuje zákon o audiovizi. Zhruba 75 % rozpočtu je směřován do nejnákladnější části, a to je vývoj a výroba filmů (hraných, dokumentárních i animovaných), 25 % rozpočtu směřuje na podporu ostatních projektů v oblasti kinematografie (distribuce, filmové festivaly, filmové publikace, filmová věda, propagace české kinematografie v ČR i v zahraničí atd.). Ani v oblasti výroby českých filmů ani v ostatních oblastech však nakonec částka určená na podporu není dostatečná.

Rozpočet českých hraných filmů se pohybuje průměrně zhruba kolem 20-40 mil. Kč, což je řádově o desítky milionů méně než srovnatelné filmy v zahraničí. Podíl Fondu na jejich financování je také ve srovnání se zahraničím nižší, i když v posledních dvou letech Rada podporu uděluje méně projektům, ale ve větší výši než v předchozím období. Důsledkem nižších rozpočtů filmů a nižšího podílu státní podpory je fakt, že vznik nákladnějších filmů (s rozpočtem 60-80 mil. Kč – výpravné historické filmy (Ve stínu, Lidice) nebo animované filmy s náročnou technologií (Alois Nebel)) vznikají jen velmi sporadicky, po letech dlouhého shánění finančních prostředků a ve složitých podmínkách. Jejich vznik je spíše náhodný, než že by systém umožňoval a systematicky podporoval vznik takových filmů. Zároveň lze konstatovat, že producenti na náročné filmy rezignovali a z důvodu problematického financování takovéto projekty vůbec nevyvíjejí. Producenti českých filmů se také v posledních letech potýkají s poklesem zdrojů pro financování filmu – ty snižuje jak pirátství, tak také snížení příjmů z DVD a BluRay distribuce, které nenahradily příjmy z VOD (Video on demand – poskytování filmů na internetu jako stream/ke stažení). V kinech se český film potýká s konkurencí amerických blockbusterů. Důsledkem je, že dochází ke vzniku jen určitých typů filmů a česká kinematografie neprodukuje systematicky filmy v celé škále žánrů.

U podpory v ostatních okruzích dochází k pouhému zajišťování existence, některé okruhy jsou vynechány úplně pro extrémní finanční náročnost (zachování a zpřístupňování filmového dědictví – digitalizace filmů ve vlastnictví státu, filmová výchova) podporovány jen okrajově (propagace české kinematografie v zahraničí) anebo podporovány jen částečně (filmové festivaly jen celostátního významu, chybí podpora filmovým projektům v regionech).

Nový zdroj finančních prostředků ze státního rozpočtu, které přináší novela zákona o audiovizi, je účelově určena na podporu kinematografie a nelze ji využít na administrativní náklady Kanceláře Fondu. Podpora bude určena především na podporu vývoje a výroby českého kinematografického díla, alespoň částečně je však nezbytné podpořit např. distribuční strukturu (kina) i propagaci české kinematografie v ČR i v zahraničí nebo výchovu filmového diváka. Bez těchto podpůrných projektů můžeme vyrábět lepší, propracovanější české filmy, které mohou ztroskotat na omezené distribuční síti, a jejich cesta k divákovi bude ztížena.

2. Finanční zdroje Fondu

Podle zákona o audiovizi a zvláštních právních předpisů jsou hlavní finanční zdroje Fondu následující:

2.1 Poplatek z vysílání reklamy

V současné době upravuje tento poplatek zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Návrhem zákona se převádí z tohoto zákona do zákona o audiovizi jako jeden z audiovizuálních poplatků.

Plátcem poplatku z vysílání reklamy jsou všichni provozovatelé celoplošného televizního vysílání, kteří jsou povinni odvést Fondu 2 % z výnosu/příjmu z vysílání reklamy. Poplatkovým obdobím je kalendářní rok.

2013 2014 odhad 2015 odhad 2016 odhad 2017

poplatek125,6 mil. Kč 107,5 mil. Kč 192,5 mil. Kč 150 mil. Kč 150 mil. Kč z vysílání reklamy

Zákon o audiovizi v § 71 stanoví, že poplatek z vysílání reklamy činí 2 % z výnosů/příjmů z reklamy, minimálně však 150 mil. Kč. Do té doby nebyla stanovena minimální hranice 150 mil. Kč. V případě, že 2 % z výnosu/příjmu z vysílání reklamy nedosáhnou 150 mil. Kč, poměrným způsobem se dělí o částku rovnající se rozdílu mezi 150 mil. Kč a částkou odvedenou všemi provozovateli celoplošného vysílání všichni provozovatelé.

Zákon o audiovizi nabyl účinnosti dne 1. ledna 2013 a tato minimální garance se vztahuje až pro platby za rok 2013, které se Fondu odvádějí v roce 2014. Proto částka v roce 2013 za rok 2012 odpovídá reálné částce 2 % z výnosů/příjmů z reklamy.

V roce 2014 měly platby za kalendářní rok 201 platby dosáhnout min. 150 mil. Kč. Částka však odpovídá pouze 2 % za výnosy/příjmy z reklamy a neobsahuje doplatek. Jeho vyjednávání s provozovateli televizního vysílání bylo procesně natolik složité, že platba doplatku proběhla až na počátku roku 2015. Proto je odhad za rok 2015 navýšen o částku 198,5 mil. Kč. I přes posun plateb je hlavní předností tohoto poplatku jeho stabilita ve výši příspěvku a stabilita časová.

2.2 Příjmy z poskytování licencí k filmům ve správě Fondu

S původním Státním fondem ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie byly zákonem č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl ke dni 11. 11. 1993 sloučeny státní organizace Filmové studio Barrandov – Copyright a Filmové studio Zlín – Copyright, které vykonávaly autorská práva výrobce kinematografických děl a na Fond přešla jejich práva a závazky z majetkových a jiných vztahů, včetně práv a závazků na úseku duševního vlastnictví. Zejména práva ze smluv uzavřených mezi Filmovým studiem Barrandov a Filmovým studiem Gottwaldov, později Zlín (dále jen „Filmová studia“) na jedné straně a nositeli práv autorských a souvisejících na druhé straně, a právo výrobce kinematografických děl vykonávat autorská práva ke kinematografickým dílům vyrobeným ve Filmových studiích v letech 1. 1. 1965 až 31. 12. 1991 (dále jen „Filmy“), ve smyslu § 6 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Práva a povinnosti podle předchozí věty přešla ke dni 1. 1. 2013 na Fond. Fond je ve smyslu § 106 odst. 4 zákona o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), též nositelem práva výrobce zvukově obrazového záznamu Filmů podle § 79 a násl.

Fond spravuje zhruba 1000 filmů vyrobených ve Filmovém studiu Barrandov a Filmovém studiu Gottwaldov a zveřejněných mezi lety 1965-1991. Státní fond kinematografie poskytoval licence k užití těchto filmů prostřednictvím společnosti Ateliéry Bonton Zlín a.s. (ABZ), se kterou měl uzavřenu smlouvu. Tato smlouva uzavřená v roce 2008 byla platná do 31. prosince 2013. Na základě smlouvy uzavřené dne 23. května 2014 s Národním filmovým archivem (dále jen „NFA“) mu byla poskytnuta licence a souhlas s užitím filmu nyní poskytuje NFA. Podíl společnosti ABZ na hrubých příjmech byl původně 25 %, od roku 2010 15 %, podíl NFA činí 7 %.

Z hrubých příjmů z prodeje licencí je Fond povinen na základě smluv se zástupci autorů odvádět 21 % (do roku 2011 to bylo 20 %) pro autory jednotlivých děl (režisér, scenárista, kameraman, autoři hudby, výkonní umělci atd.). Výpočet těchto 21 % však neprobíhá jednoduchým odečtem 21 % z hrubých příjmů v daném roce, ale odvíjí se od reálného užití licence. To znamená, že Fond inkasuje platbu za televizní užití filmu v prosinci jednoho roku a účetně se objeví v hrubém příjmu za daný rok, nicméně televizní užití samotné proběhne až následující rok a autorské honoráře jsou vyplaceny v roce následujícím po přijetí platby. V dlouhodobé perspektivě podíl autorských honorářů dosahuje však 20,5 %, tzn., že Fond je v mírném převisu peněz určených na autorské honoráře nad těmi reálně vyplacenými autorům. Vychází to z toho, že většina licencí funguje formou předkupních plateb, nejčastěji se poskytují licence na TV užití s ročním předstihem, na konci jednoho roku na užití v průběhu roku příštího.

Přehled hrubých příjmů Fondu z poskytování licencí, výše provize obchodního partnera ABZ, nyní NFA, výše autorských honorářů a čistého příjmu Fondu.

v mil. Kč 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Hrubý příjem z162,4 100,8 191,3 139,7 67,6 93,2 61,2 83 87,8 prodeje licencí Provize obchodního44,3 26 50 24,9 12,1 17,6 11,5 14,9 15,8 zástupce ABZ/NFA Autorské honoráře 15 14,9 23,2 16,6 22 27,3 20,3 31 22,2 Čistý příjem fondu 103,1 59,9 118,1 98,2 33,4 48,3 29,4 37,1 49,8

Z údajů v tabulce je zřejmé, že v minulosti byly čisté příjmy určené na podporu kinematografie velmi nestabilní. Od uzavření nové smlouvy s NFA však Fond do této smlouvy zakotvil takové podmínky, že hrubé příjmy by měly dosahovat stabilní výše a po odečtu nákladů NFA na obchodování a autorských honorářů by měly být čisté příjmy Fondu stabilnější než v minulosti.

Nestabilita minulých let byla způsobena poskytováním licencí (především licencí k televiznímu užití, které tvoří 80-90% hrubého příjmu) na několik let, přičemž platba za delší časové období byla inkasována najednou na počátku tohoto období a v dalších letech příjmy výrazně klesly. Zároveň výplata autorských honorářů odvíjející se od reálného užití filmů v tomto období vzrostla a držela s v rozmezí 20-30 mil. Kč. Výsledkem bylo, že na počátku období Fond inkasoval vysoké částky, z nichž si nevytvořil zálohu na budoucí autorské honoráře, a když v dalším období inkasoval méně a jeho výdaje na autorské honoráře vzrostly, kvůli chybějící záloze na autorské honoráře se snižovala podpora kinematografie.

V současné době ze svých hrubých příjmů z poskytování licencí Fond automaticky tvoří zálohu na budoucí autorské honoráře a zároveň inkasuje příjmy z užití rovnoměrně. To vede ke stabilitě příjmů a výdajů Fondu, které nevykazují takové výkyvy. Nicméně dlouhodobě příjmy z poskytování licencí stagnují vzhledem k nekvalitě nosičů a snižujícímu se zájmu o české filmy.

Čisté příjmy Fondu z poskytování licencí k filmům v mil. Kč s odhadem na roky 2015-2017

2.3 Poplatek z kinematografického představení (§ 26 zákona o audiovizi)

Poplatek z kinematografického představení je definovánrok průměrné% podíl 1 jako 1 % z ceny vstupného za zpřístupněnívstupné Kč na kinematografického díla veřejnosti. Plátcem poplatkuvstupném jsou pořadatelé kinematografických představení

1992 13,8 7,25%

(nejčastěji provozovatelé kin). Poplatek je odváděn čtvrtletně. Poplatek je daní a Fond se při jeho správě řídí

1993 19,8 5,05%

daňovým řádem.

2011 112,13 0,89%

Poplatek z kinematografického představení byl v mírně modifikované podobě součástí příjmů původního Fondu2012 114,08 0,88% již od roku 1992, nebyl však tvořen 1 % z ceny vstupného, ale jako příplatek ve výši 1 Kč ke každému2013 128,8 prodanému lístku na kinematografické představení.

2014 126,54

Přechod z příplatku 1 Kč na 1 % byl motivován změnou ceny vstupného a podílu 1 Kč na ceně vstupného.

zdroj: Unie filmových distributorů

Poplatek z kinematografického představení se dlouhodobě drží na úrovni zhruba 11-13 mil. Kč s menším propadem v roce 2012, kdy vzhledem ke snížené návštěvnosti kin poklesly i příjmy z kinematografického poplatku. V celkovém rozpočtu Fondu se však jedná o menší výkyvy, které nemají vliv na celkový rozpočet Fondu, a z tohoto pohledu se jedná o stabilní příjem Fondu.

v mil. Kč 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017

poplatek z12,2 13,3 13,9 11,3 10,5 11,7 13 12 12 12 kinematografick ého představení

2.4 Poplatek z převzatého televizního vysílání (§ 28 zákona o audiovizi)

Poplatek z převzatého televizního vysílání je definován jako 1 % z ceny za poskytnutí převzatého televizního vysílání. Plátcem poplatku je provozovatel převzatého televizního vysílání, který toto vysílání provozuje na základě registrace dle zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Poplatkovým obdobím je kalendářní rok. První platby za rok 2013 obdržel Fond v roce 2014.

Částka za tento poplatek není konečná, protože řada poplatníků o této své povinnosti není informována a Fond u nich tuto povinnost vymáhá. Poplatek tedy může vůči dosažené výši roku 2014 i výrazně růst v řádu mil. Kč.

2013 2014 2015 2016 2017

poplatek z převzatého televizního0 12 721 799 12 000 000 12 000 000 12 000 000 vysílání

2.5 Poplatek z poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání (§ 27

zákona o audiovizi)

Dnem 1. 6. 2010 nabyl účinnosti zákon č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů. Tímto zákonem se nově regulují služby obdobné televiznímu vysílání, které jsou uživateli poskytnuty v jím zvoleném čase - audiovizuální mediální služby na vyžádání. Předmětem těchto služeb je poskytování pořadů, jako jsou např. celovečerní film, záznam sportovní události, situační komedie, dokumentární pořady, pořady pro děti nebo původní televizní hra.

Zákon č. 132/2010 Sb. rámcově vymezuje, na jaké služby se vztahuje, ustavuje evidenci poskytovatelů těchto služeb, základní soubor povinností poskytovatelů služeb a sankce za porušení zákona. Dohled je svěřen Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.

Předmětem poplatku je cena z poskytování audiovizuálních služeb na vyžádání, která je koncovým uživatelem placena poskytovateli audiovizuálních služeb na vyžádání za jednorázové poskytnutí služby, jejíž součástí je zpřístupnění kinematografického díla za poskytnutí služby formou předplatného, je-li součástí zpřístupnění touto formou alespoň jedno kinematografické dílo.

Sazba poplatku je 0,5 % z ceny za poskytnutí služby. Poplatkovým obdobím kalendářní rok. Účinnost poplatku je však oproti účinnosti celého zákona posunuta od 1. ledna 2016. Příjmy z poplatku budou součástí rozpočtu Fondu poprvé v roce 2017. Důvodem posunu odvodu tohoto poplatku byla snaha nepostihovat poskytování služeb na vyžádání poplatkem v době, kdy se tato služba teprve etabluje, a jednotliví poskytovatelé investují vysoké částky. Poplatek by mohl na počátku rozvoje těchto služeb působit jako tlumící prvek. Výše odvedeného poplatku v roce 2017 odvisí od vývoje tohoto segmentu trhu a může být výrazně ovlivněna ještě dalšími okolnostmi jako např. příchodem společnosti Netflix apod.

2.6 Správní poplatky

Správní poplatky hradí žadatelé při podání žádosti o podporu kinematografie a při žádosti o filmovou pobídku. Výše správního poplatku činí

a) 30 000 Kč v případě filmové pobídky,

b) 10 000 Kč v případě žádosti o podporu kinematografie v okruhu výroba,

c) 5 000 Kč v případě žádosti o podporu kinematografie v ostatních okruzích.

Výše příjmů ze správních poplatků se odvíjí od počtu přijatých žádostí a také od disponibilních finančních prostředků. Počty žádostí o filmovou pobídku jsou více méně stabilní a tvoří zhruba 50 % příjmů vzhledem k vysoké částce správního poplatku. Počet žádostí o podporu kinematografie v roce 2013 odpovídal ještě množství přijatých žádostí v předchozích letech (průměr za rok 2010- 2012 je 257 žádostí) a byl ovlivněn omezenými prostředky, kterými pro daný rok Fond disponoval. Zároveň vzhledem k notifikaci zákona o audiovizi se program podpory kinematografie otevřel až v září 2013. V roce 2014 již podpora kinematografie probíhala po celý rok na základě výzev zveřejňovaných v jednotlivých okruzích průběžně, s finančními prostředky ve výši 200 mil. Kč a žadatelé tak podali nejvíce žádostí od roku 1992 také proto, že předchozí roky byly finančně střízlivější. V letošním a následujícím roce lze očekávat mírný pokles žádostí, neboť frustrace z let 2012-2013, která kulminovala podáváním všech žádostí, které měli žadatelé uschované na lepší časy, opadne. Při růstu finančních prostředků na filmové pobídky může růst počet pobídkových projektů.

2013 2014 201520162017 (odhad) (odhad) (odhad)

počet filmových pobídek 56 79 86 90 90 správní poplatky (30 0001 680 000 2 370 000 2 580 000 2 700 000 2 700 000 Kč/žádost) počet žádostí o podporu257 400 350 350 350 kinematografie (5 000/10 000 Kč žádost) správní poplatky 1 984 000 2 896 000 2 500 000 2 500 000 2 500 000

celkem 3 664 000 5 266 000 5 080 000 5 200 000 5 200 000

2.7 Dotace ze státního rozpočtu

a) Dotace ze státního rozpočtu na filmové pobídky

Vlastní prostředky Fondu jsou nedostačující na podporu filmových pobídek, které jsou každoročně financovány výhradně z dotace ze státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva kultury. V letech 2010-2012 byly filmové pobídky řízeny Programem podpory filmových pobídek v rámci Ministerstva kultury a dotace na jejich podporu byla součástí rozpočtu tohoto ministerstva. Od 2013 jsou tyto finanční prostředky poskytovány Fondu.

Výše dotace na filmové pobídky v mil. Kč 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Pobídky 400 300 300 500 800 500 Výše dotace na filmové pobídky je dlouhodobě nestabilní a je předmětem každoročního vyjednávání o výši této dotace. Nestabilita této dotace a dlouhodobá nepředvídatelnost jsou důsledkem toho, že potenciál filmových pobídek není plně využíván.

V dlouhodobé perspektivě ale neexistuje žádný jiný zdroj, který by mohl nahradit v tomto ohledu dotaci ze státního rozpočtu na filmové pobídky. Dotace je plně využita na žádosti na filmové pobídky, všechny ostatní náklady se správou této agendy nese Fond z ostatních zdrojů.

b) Dotace ze státního rozpočtu na podporu kinematografie

V posledních 10 letech obdržel nový Fond a jeho předchůdce dotaci ze státního rozpočtu celkem čtyřikrát. Její výše v čase výrazně kolísala a tento příspěvek byl nepravidelný, odvislý od politického vyjednávání. Ačkoli v dané chvíli byl příspěvek Radou Fondu rozdělován smysluplně (především v roce 2007 a 2008, kdy byl poskytnut v druhé polovině roku a nebyl převoditelný do dalšího roku), bylo velmi složité jej rozdělit tak, aby obdržené peníze měly co největší efekt. Fond situaci řešil tak, že vlastní peníze převoditelné z roku na rok nahradil finančními prostředky z této dotace a vlastní prostředky použil v následujících letech. Tím se snažil efekt státních dotací rozložit v čase, aby žadatelé stihli připravit své projekty.

v mil.200200200200200200201201201201201 Kč 4 5 6 7 8 9 0 1 2 3 4 dotace 100 100 50 30

Dotace Ministerstva kultury na provozní náklady Fondu (§ 11 odst. 4 zákona o audiovizi).

Dle § 11 odst. 4 zákona o audiovizi „náklady spojené s chodem kanceláře Fondu a náklady na zaměstnance Fondu jsou financovány z dotace poskytnuté ministerstvem.“ Dotace Ministerstva kultury ve výši 2 000 000 Kč je využita na správu Kanceláře, avšak nepokrývá náklady na zaměstnance. Zvýšení její výše není pravděpodobné.

2013 2014 2015

dotace MK na správu0 2 000 000 1 891 400 Fondu

2.8 Shrnutí současných příjmů Fondu

Současné příjmy Fondu se dělí na:

a) příjmy určené na filmové pobídky, které jsou ze 100 % kryty z dotace ze státního rozpočtu. Filmové pobídky jako investiční pobídky pro zahraniční filmové štáby však podle Analýzy filmových pobídek a vyhodnocení jejích přínosu vytvořené v březnu 2015 společností KPMG vrací z každé investované koruny zpět do státního rozpočtu na dani z přidané hodnoty, odvodech a spotřební dani 1,18 Kč;

b) příjmy určené na správu Kanceláře a podporu kinematografie, které jsou kryty z ostatních výše zmíněných hlavních zdrojů příjmu Fondu. Ideálně tak zajišťují Fondu 221 000 000 Kč.

Viz tabulka ke Kapitole 1 (Popis problému).

Příjmy jsou stabilní a předvídatelné

Srovnáme-li situaci ve financování Fondu v letech 2004-2012 a situaci od roku 2013, potom můžeme konstatovat, že zdroje jednotlivých příspěvků jsou stabilní – tedy neexistuje časové omezení (oproti např. poplatku z vysílání reklamy na ČT, který v minulosti sloužil pouze v období 2008-2011 nebo dotací ze státního rozpočtu), jsou každoroční a lze s nimi počítat.

Stejně tak můžeme tyto příjmy hodnotit jako předvídatelné co do výše jejich příspěvku do rozpočtu Fondu – dlouhodobě se nemění (kinematografické představení, správní poplatky) nebo jsou dány minimální limity (poplatek z vysílání reklamy) nebo existují smluvně zakotvené podmínky pro jejich stabilitu (licence k filmům jsou zajištěny podmínkami ve smlouvě s obchodním partnerem tak, že příjem je v čase rovnoměrný a výdaje na tuto správu Fond minimalizoval, případné autorské honoráře vyplácí z vytvořených záloh).

Příjmy jsou především z neveřejných zdrojů

Z neveřejných zdrojů pochází 82 % všech příjmů. Pouze 18 % pochází z veřejných zdrojů, a to z poskytování licencí k filmům ve správě Fondu (filmy z let 1965-1991). Zbylé příjmy vychází z podnikatelské činnosti těch subjektů, které jsou navázány na audiovizuální průmysl – vysilatelé celoplošného televizního vysílání, poskytovatelé převzatého televizního vysílání, pořadatelé kinematografických představení, žadatelé o podporu.

Ve srovnání s těmito zdroji mají doposud obdržené dotace ze státního rozpočtu tu nevýhodu, že jsou nepředvídatelné v čase (kdy přijdou) i ve výši (kolik přijde) a nelze dlouhodobě počítat s jejich příjmem, neboť se odvíjí od politické situace.

Využití takových finančních prostředků je náročnější, protože žádná koncepce či strategie Fondu s nimi nepočítá. Využití finančních prostředků je pak většinou směřováno na podporu jednorázových aktivit. Nelze je využít na dlouhodobější projekty, neboť Fond nemá záruku udržitelnosti projektu z dalších zdrojů (další dotace je nejistá).

3. Výdaje Státního fondu kinematografie

Vznikem Fondu a současně vydělením ze struktury Ministerstva kultury vznikly přímo Fondu náklady, které předtím částečně neslo Ministerstvo kultury (zaměstnanci) a částečně Fond

(filmy ve správě Fondu, náklady na členy Rady a jednání Rady). Zákon o audiovizi v § 11 odst. 4 stanoví, že „náklady spojené s chodem kanceláře Fondu a náklady na zaměstnance Fondu jsou financovány z dotace poskytnuté ministerstvem.“.

Nicméně dotace poskytnutá Ministerstvem kultury v roce 2014 činila 2 miliony Kč. Taková částka bohužel neodpovídá nákladům na Kancelář a zaměstnance a Fond platí své výdaje z jiných vlastních zdrojů.

Celkové výdaje Fondu za rok 2014 činily 756 524 309 Kč a primárně rozlišujeme 3 druhy výdajů:

- filmové pobídky,

- podpora kinematografie,

- náklady na Kancelář.

V roce 2014 šlo 92 % finančních prostředků Fondu na filmové pobídky a podporu kinematografie. Částky u podpory kinematografie a filmových pobídek se rovnají částkám reálně vyplaceným na realizaci jednotlivých projektů. Pokud u konkrétních projektů nebyly splněny podmínky k vyplacení, má je Fond na svém účtu a v účetnictví je vede jako závazky. Např. dotace ze státního rozpočtu na filmové pobídky v loňském roce činily 800 000 000 Kč, Fond rozhodl o alokaci celé této částky, vzhledem k délce natáčení filmových děl však byla ukončena pouze část těchto projektů a došlo k vyplacení jen těch, které splnily všechny náležitostí. Ostatní finanční prostředky budou vyplaceny až po doložení dokladů. Částky reálně vyplacené v daném roce se tedy nemusí rovnat částkám zavázaným v rozhodnutích Fondu jednotlivým žadatelům o filmové pobídky či podporu kinematografie.

3.1 Výdaje na administrativu Fondu v roce 2014

Rozpočet Kanceláře je složen z následujících výdajů:

Náklady na správu fondových filmů (filmy vyrobené Filmovým studiem Barrandov a Gottwaldov v letech 1965-1991).

Náklady se skládají ze dvou hlavních výdajů

– v roce 2014 ještě stále Fond odváděl 15 % z obchodování svému obchodnímu partnerovi Ateliéry Bonton Zlín a dále pak 21 % společnostem OSA, Dilia a Intergram, které zastupují autory těchto děl a jsou prostředníkem výplaty odměn jednotlivým autorům filmů (režisér, kameraman atd.).

Tyto náklady Fond měl i v předchozích letech a jejich výše se mění v návaznosti na poskytování licencí především pro televizní vysílání. Nejedná se o nový náklad Fondu vzhledem k jeho osamostatnění.

Pro srovnání lze uvést, že příjmy z poskytování licencí v roce 2014 dosáhly výše 87,8 mil. Kč (viz údaje k příjmu z licencí výše). Upozorňujeme však, že částka vyplacená ABZ a autorům v daném roce se automaticky nerovná 15 % a 21 % z této hrubé tržby. Především výpočet autorských honorářů se počítá dle reálného uvedení filmu v televizním vysílání a nikoli podle toho, kdy Fond obdržel od televize platbu. Tzn., zaplatí-li televize za vysílání filmu v roce 2013 (a tato částka je součástí příjmů za rok 2013), ale odvysílá film až v roce 2014, jsou autorské honoráře součástí roku 2014. Vypadá to potom tak, že si Fond v roce 2013 ponechal za daný film více, než měl, protože neodvedl 21 % autorům, ale v následujícím roce, aniž by měl příjmy za tento film, musí odvést 21 % autorům. V dlouhodobé perspektivě z každé smlouvy odvádí 21 %, nicméně to není viditelné při pouhém rozpočtu na kalendářní rok. Společnosti OSA, Dilia a Integram mají přístup ke smlouvám a mohou provádět kontrolu takových výplat.

Náklady na členy Rady a členy Komise pro filmové pobídky

Odměny stanoví usnesení vlády ve výši 30 000 Kč/měsíčně pro každého člena Rady s výjimkou předsedy Rady, jemuž náleží 40 000 Kč/měsíčně. Členové Komise obdrží 5 000 Kč/měsíčně. Ze všech těchto částek jsou Fondem strhávány povinné odvody za sociální, zdravotní atd. Toto je nový náklad Fondu.

Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie předpokládal, že všech 13 členů Rady vykonává funkce člena Rady jako funkci čestnou (viz § 2 zákona č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie). Pro čestnou funkci platí, že nemůže být honorována. Na počátku 90. let, kdy nebylo takové množství projektů a bylo méně problematické vykonávat funkci čestně, S nárůstem počtu projektů se ukázalo jako neudržitelné, aby člen Rady věnoval projektům desítky hodin měsíčně a takovou funkci vykonával čestně. Proto se ukotvil institut posudků, kdy členové Rady písemně hodnotili jednotlivé filmy a z žadatelských poplatků byli za takovou práci honorování. Pro srovnání v roce 2010 byly příjmy z žadatelských poplatků ve výši 2 034 650 Kč a celá tato částka byla rozdělena mezi 13 členů Rady dle počtu projektů a jejich typu (projekt na výrobu byl hodnocen větší částkou než projekt na distribuci). Výdaje ve výši 6,7 mil. Kč na náklady Rady a Komise pro filmové pobídky v roce 2014 jsou tedy vyšší, ale je to dáno tím, že do dubna 2015 měla Rada 13 členů, neboť funkci Rady plnila poslední Rada starého Fondu. Nová Rada podle zákona o audiovizi má již 9 členů a náklady na její fungování se sníží. Tento náklad však považujeme za správný, neboť členové Rady si zaslouží za výkon funkce svůj plat.

Náklady na kancelář

Náklady na fungování Kanceláře ve výši 1,8 mil. Kč zhruba odpovídají dotaci ve výši 2 mil. Kč od Ministerstva kultury. Jedná se konkrétně o následující výdaje: knihy, učební pomůcky a tisk, drobný hmotný dlouhodobý majetek, nákup materiálu jinde nezařazeného, kurzové rozdíly, poplatky za vodu, poplatky za teplo, poplatky za elektrickou energii, poštovní služby, služby telekomunikací a radiokomunikací, služby peněžních ústavů, nájemné, služby školení a vzdělávání, zpracování dat a služby související s informačními a komunikačními technologiemi, opravy a udržování, programové vybavení, zaplacené sankce, věcné dary, platby daní a poplatků státnímu rozpočtu, programové vybavení. Toto je nový náklad Fondu pokrytý z dotace Ministerstva kultury a nemá dopad na výdaje na podporu kinematografie.

Náklady na jednání Rady

Náklady na jednání Rady se pohybují ve výši 659 854 Kč. Jedná se o cestovní náklady členů Rady, kteří jsou mimopražští a náklady na jednání Rady. V roce 2014 proběhlo téměř 30 jednacích dnů, v řadě případů probíhalo jednání Rady od úterý do pátku, a to od ranních do odpoledních hodin a mimopražští členové Rady měli právo na ubytování. Další náklady připadají na Komisi pro filmové pobídky. Nejedná se o nový náklad Fondu, náklady na jednání Rady (nikoli však Komise) nesl Fond vždy, nicméně počet jednacích dnů byl v předchozích obdobích zhruba třetinový. Prodloužení délky jednání Rady je důsledkem náročnějšího procesu posuzování žádostí i v nárůstu pracovních povinností Rady.

Náklady na zaměstnance

Náklady na zaměstnance dosáhly v roce 2014 výše 8 597 065 Kč. Fond měl k 31. 12. 2014 celkem 15 zaměstnanců v pracovním poměru (z toho 1 pracovnice na mateřské a 1 pracovnice na poloviční úvazek) a mimoto 3 zaměstnance na dohodu. Jedná se o náklady, které původní Fond neměl. Obsahuje veškeré náklady na zaměstnance Fondu, které původně hradilo Ministerstvo kultury. Podle hodnocení Nejvyššího kontrolního úřadu, který v roce 2012 prováděl kontrolní akci č. 11/33 „Peněžní prostředky a majetek státu, se kterými jsou příslušné hospodařit vybrané státní fondy“ však měly být tyto náklady Fondu přeúčtovávány. Vzhledem ke vzniku nového Fondu již k takovému přeúčtování nedošlo, a proto chybí srovnatelný údaj, který by vyhodnotil náklady na správu Fondu ve vztahu k původní instituci. Původní Fond měl v rámci Ministerstva kultury 4 zaměstnance, ale další činnost vykonávaly jiná oddělení Ministerstva kultury – odbor médií a audiovize, ekonomické, právní, personální oddělení. Samozřejmě počet zaměstnanců u původního Fondu byl nižší, má to však souvislost s menším rozsahem činnosti Fondu (nespravoval pobídky, audiovizuální poplatky apod.), s jednodušším systémem správy projektů (neaplikoval se správní řád) atd. Tento dodatečný a nečekaný náklad se snaží Fond nahradit zvýšením příjmů z obchodování s filmy Fondu, kde původní 15 % podíl obchodního partnera byl snížen na 7 % nebo kvalitní správou audiovizuálních poplatků.

Náklady na konzultační, poradenské a právní služby

Náklady na konzultační, poradenské a právní služby byly v roce 2014 ve výši 3 467 367 Kč. Jedná se o náklady na právní konzultace, na poradenství ekonomické, daňové (ve věci audiovizuálních poplatků), na povinný audit účetní, platby daní atd.

Pro srovnání uvádíme, že náklady na konzultační, poradenské a právní služby původního fondu v roce 2012 činily 2 004 000 Kč, přičemž všechny právní služby týkající se zákona o audiovizi hradilo Ministerstvo kultury stejně jako veškeré právní náklady spojené s pobídkami. Ve srovnání s rokem 2012 Fond také nespravoval audiovizuální poplatky, které jsou vedeny dle daňového řádu. V roce 2014 Fond nad rámec běžné agendy řešil právní služby ve věci projektu Poslední z Aporveru nebo Slovanská epopej, aplikaci správního řádu, analýza filmových pobídek v rámci dopadu na veřejné rozpočty. V roce 2014 vznikaly všechny vzorové texty rozhodnutí, usnesení atd. Fond dále uzavíral novou licenční smlouvu s NFA o obchodování s fondovými filmy, kde nám vznikly vysoké finanční náklady na právní služby. Dále jsou zde začleněny služby spojené s vyhlašováním veřejných zakázek a s tím spojenými službami na vytváření smluv apod. V roce 2014 zadal Fond studii na vývoj českého kinematografického díla ohledně způsobu vývoje českých filmů. Celková hodnota studie je 746 000 Kč bez DPH.

Náklady na konzultační, poradenské a právní služby nejsou nové, jsou vyšší vzhledem k rozšíření agendy Fondu o audiovizuální poplatky a filmové pobídky. Má-li Fond řádně hospodařit s veřejnými prostředky, jsou takové náklady nezbytné.

Shrnutí současných výdajů Fondu na administrativu

Podle článku 4.4 Statutu Fondu roční výdaje Fondu, s výjimkou výdajů na podporu kinematografie, filmové pobídky, obchodování s filmy a s ním spojenou výplatu autorských honorářů, nesmí přesáhnout částku 25 000 000 Kč (bez DPH). Celkové náklady Fondu dosáhly 21,2 mil. Kč, přičemž tyto náklady jsou hrazeny z dotace Ministerstva kultury na správu Fondu, správních poplatků a vlastní činnosti Fondu (poskytování licencí k filmům).

zaměstnanci 8 597 065 Rada, komise 6 711 243 náklady Rada 659 854 kancelář 1 807 915 konzultační, poradenské a právní služby 3 467 367 Celkem 21 243 443

3.2 Výdaje na filmové pobídky

Výdaje na filmové pobídky je nutné rozlišovat na závazky a na reálně vyplacené finanční prostředky.

Závazky jsou finanční prostředky, které jsou alokovány v programu filmových pobídek jednotlivým žadatelům. Celkové závazky Fondu za rok 2014 se shodují s výší dotace obdržené ze státního rozpočtu na filmové pobídky, tzn., že celá dotace byla využita v rámci programu. Vzhledem k dlouhodobě vyšší poptávce po filmových pobídkách než jsou disponibilní prostředky Fondu, je dotace Ministerstva kultury vždy využita v plné výši.

v mil. Kč 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Pobídky (závazky) 400 300 300 500 800 500

Reálně vyplácené finanční prostředky však odpovídají výši alokací těch konkrétních projektů, které ukončily realizaci výroby díla, doložily všechny nezbytné doklady a splnily tak veškeré podmínky a Fond mohl přistoupit k výplatě dané alokace. Projekty mají povinnost realizovat výrobu do tří let od alokace filmových pobídek. Proto prozatím nebyly vyplaceny všechny závazky z let 2013 a 2014.

v mil. Kč 2013 2014 Pobídky (reálně vyplacené) 104,185 493,799

3.3 Výdaje na podporu kinematografie

Výdaje na program podpory kinematografie taktéž rozlišuje mezi závazky a reálně vyplacenými finančními prostředky. Závazky jsou finanční prostředky, které byly jednotlivým žadatelům uděleny na základě rozhodnutí Rady.

2013 2014

Celkový počet žádostí 295 435 Celkem podpořených žádostí 178 244 Celková výše podpory (závazky) 156 242 991 Kč 191 822 771 Kč

Reálně vyplacené finanční prostředky odpovídají výši jednotlivých splátek poskytnutých konkrétním projektům podpořeným Radou, které splnily podmínky pro vyplacení splátek. Projekty jsou realizovány zhruba ve lhůtě od jednoho (filmové festivaly) do čtyř let (výroba filmu).

Vyplacená podpora tedy nedosahuje výše závazků. Zároveň jsou součástí vyplácených podpor také projekty podpořené původním Fondem do konce roku 2012, jejichž správa přešla spolu se závazky na nový Fond.

v mil. Kč 2013 2014 Podpora kinematografie (reálně80,376 201,798 vyplacená)

3.4 Systém podpory kinematografie

Fond je hlavní státní institucí rozdělující podporu v oblasti kinematografie. Tuto činnost vykonává v souladu s pravidly, které vyplývají ze zákona o audiovizi a ze Statutu Fondu. Fond se snaží jednat především na základě koncepce podpory kinematografie, tedy analyzovat situaci, stanovit si konkrétní cíle a pomocí různých opatření tyto cíle sledovat. Snahou je nikoli pouze podpora jednotlivých konkrétních projektů, ale změna nastavení, financování, fungování české kinematografie tak, aby sám systém napomohl vzniku filmů, tak se přiblížil mezinárodním standardům a umělcům poskytl co nejlepší podmínky k tvorbě. Neoddělitelnou částí je zásadní snaha o transparentnost takového systému udělování podpory kinematografie, stejně jako dalších činností Fondu. K naplňování těchto dvou pravidel (koncepce a transparentnosti) má Fond několik základních nástrojů.

Dlouhodobá koncepce

Rada Fondu sestavuje dlouhodobou koncepci na období 6 let, jejíž součástí je popis stavu české kinematografie (celkově i v jednotlivých segmentech např. distribuce, filmová výchova, výroba), cíle, které si Rada v této oblasti klade a způsoby, jakými je chce naplňovat.

Krátkodobá koncepce

Vzhledem k finančním prostředkům disponibilním každý rok na podporu kinematografie se každoročně vypracovává krátkodobá koncepce, která je aplikací dlouhodobých cílů v realitě konkrétního roku. Obsahuje seznam konkrétních výzev k podávání žádostí, které budou v rámci kalendářního roku vypsány a také detailní informaci, kdy budou vypsány, kolik finančních prostředků v nich bude alokováno a jejich užší zaměření, je-li to v daném okruhu podpory relevantní (výzva na výrobu dokumentárního filmu, animovaného filmu apod.) Tato krátkodobá

koncepce je zveřejňována vždy do 31. ledna.

Výzva k podávání žádostí o podporu kinematografie

Výzva je dokumentem definujícím základní informace pro žadatele při podání žádosti – je posledním kamenem při naplňování dlouhodobé a krátkodobé koncepce a kromě konkrétních informací k podání žádosti (seznam příloh, čestných prohlášení, podkladů) především říká, jaké projekty jsou prioritou Fondu tak, aby mohl naplnit své cíle.

Odbornost

Základním předpokladem pro naplňování tvorby všech koncepcí a posuzování jednotlivých žádostí o podporu kinematografie je odbornost členů Rady. Bez jejich ukotvení ve filmové obci, odbornosti a znalostí není fungování Fondu možné. Stejně tak je nezbytné, aby to byly osobnosti uznávané a respektované.

Transparentnost rozdělování prostředků

Správní řád

Udělování podpory kinematografie je podřízeno režimu správního řádu. Každý žadatel se tedy pohybuje v prostředí, kde jsou jeho práva ošetřena stejně jako povinnosti ze strany Fondu. Proti postupům při rozhodování se lze odvolat k nadřízenému orgánu, kterým je Ministerstvo kultury.

Experti

Ke každé žádosti o podporu kinematografie jsou vypracovávány dva posudky, ekonomický a obsahový, které mají napomoci Radě (složené ze zástupců různých oborů kinematografie) se specifiky v jednotlivých okruzích. Posudky jsou veřejné a jména expertů jako úředních osob jsou žadatelům známa. Podle předkládaného návrhu zákona by mělo dojít ke sloučení ekonomické a obsahové analýzy, neboť ekonomické a obsahové aspekty věci jsou neoddělitelně spjaty. Ke každému projektu mají být nově vypracovány 2 celkové analýzy.

Kritéria hodnocení

Rada Fondu určila konkrétní kritéria pro hodnocení projektů v jednotlivých okruzích, přičemž význam každého kritéria stanovila počtem bodů z celkového počtu 100 bodů. Vždy 60 bodů se vztahuje k obsahovým náležitostem žádosti, 40 bodů k ekonomickým a administrativním okolnostem realizace.

Bodování

Rada přiřazuje každému projektu bodové hodnocení dle výše uvedených kritérií, žadatel tak rozumí, ve kterých kritériích dosahuje vysoké či nízké úrovně. K bodování v jednotlivých okruzích začala Rada vypracovávat manuály, které bodům přiřazují slovní hodnocení. Nově je každé rozhodnutí Rady slovně odůvodněno. Odůvodnění vychází z diskuze Rady a musí být v souladu s hodnocením Rady.

Shrnutí systému podpory kinematografie

Na podporu kinematografie Rada rozděluje zhruba 200 mil. Kč. Tyto prostředky Rada rozděluje do 10 okruhů podpory, které ji předepisuje zákon o audiovizi:

1. vývoj českého kinematografického díla 2. výroba českého kinematografického díla 3. distribuce kinematografického díla 4. projekt v oblasti technického rozvoje a modernizace kinematografie 5. propagace českého kinematografického díla 6. publikační činnost v oblasti kinematografie a činnost v oblasti filmové vědy 7. zachování a zpřístupňování národního filmového dědictví 8. vzdělávání a výchova v oblasti kinematografie 9. filmový festival a přehlídka v oblasti kinematografie 10. ochrana práv ke kinematografickým dílům a jejich záznamům

Výsledky podpory kinematografie za období 2013-2014

celkemz toho početvýše podpory průměrná podanýchpodpořenýchdotace žádostížádostí

Vývoj 188 72 21 500 000 298 611 Výroba 227 104 171 700 000 1 650 962 Distribuce 73 53 13 324 771 251 411 Technický rozvoj 26 24 9 850 000 410 417 Propagace 28 25 13 530 000 541 200 Publikace, filmová věda 20 18 5 828 000 323 778 Zachování a0 0 0 zpřístupňování Vzdělávání, výchova 23 17 5 090 000 299 412 Festivaly 74 51 38 473 000 754 373 Ochrana práv 0 0 0

659 364 279 295 771

Přibližně 75 % rozpočtu je směřováno do nejnákladnější části, kterou je vývoj a výroba filmů (hraných, dokumentárních i animovaných) a 25 % rozpočtu směřuje na podporu ostatních projektů v oblasti kinematografie (distribuce, filmové festivaly, filmové publikace, filmová věda, propagace české kinematografie v ČR i v zahraničí atd.).

Srovnání umožňuje tabulka celkových rozpočtů obdobných fondů v zahraničí a jejich výdajů na vývoj a výrobu filmových děl.

v mil. EUR celkový rozpočetrozpočet čistě napočet obyvatel rozpočet na

Fondu výrobu a vývoj jednoho obyvatele

Česká republika 7,3 5 10,52 0,69 Rakousko 20 11 8,474 2,36 Dánsko 63 39,079 5,6 11,25 Finsko 22 18,48 5,439 4,04

Slovensko 10,144 6,2 5,4 1,88

Maďarsko 17,6 14,59 9,9 1,78 Nizozemsko 23,13 20,63 16,86 1,37

Rozpočet českých hraných filmů se pohybuje zhruba kolem 20-40 mil. Kč, průměrný rozpočet je 25 mil. Kč, což je řádově o desítky milionů méně než srovnatelné filmy v zahraničí, viz odůvodnění ke kapitole Popis problému.

Zeměprůměrný rozpočet (v mil EUR) zdroj European Audiovisual Observatorycelovečerní hraný film Francie 5 Německo 5 Dánsko 3,4 Rakousko 2,5 Švédsko 2,12 Itálie 1,8 Česká republika 1

U podpory v ostatních okruzích dochází k pouhému zajišťování existence, některé okruhy jsou vynechány úplně pro extrémní finanční náročnost (zachování a zpřístupňování filmového dědictví – digitalizace filmů ve vlastnictví státu, filmová výchova) podporovány jen okrajově (propagace české kinematografie v zahraničí) anebo podporovány jen částečně (filmové festivaly jen celostátního významu, chybí podpora filmovým projektům v regionech).

4. Dozorčí výbor

Se zavedením nového zdroje podporu kinematografie ze státního rozpočtu souvisí nutná změna ve složení orgánu Fondu, Dozorčího výboru. Dozorčí výbor je jedním ze tří klíčových orgánů Fondu a má na starosti kontrolní činnost. V dosavadní úpravě byli členové Výboru navrhování poplatníky poplatku z vysílání reklamy a plátci správních poplatků.

Vzhledem k problémům střetu zájmů u soukromých subjektů a k potřebě výkonu dozoru státu nad veřejnými financemi dochází k nové úpravě členů Výboru tak, že dva členy Výboru jmenuje ministr kultury, dva členy Výboru ministr financí a pět členů na návrh plátců a poplatníků audiovizuálních poplatků ministr kultury. Střet zájmů je pak nově vyřešen tak, že v případě, že je člen výboru ve střetu zájmu, je povinen takový poměr oznámit a jednání Výboru, popřípadě hlasování Výboru, se pak neúčastní, stejně jako nemá přístup k takovým dokumentům, kde by mu mohla vzniknout osobní výhoda či má na dané věci osobní zájem (detailní popis uveden ve zvláštní části důvodové zprávy).

5. Experti

Stávající právní úprava předpokládá, že ke každé žádosti o podporu kinematografie nechá vypracovat Fond 2 expertní analýzy, jednu ekonomickou a jednu obsahovou, které jsou společně se žádostí o podporu předloženy Radě k posouzení. Návrh nové právní úpravy ruší rozdělení na obsahovou a ekonomickou expertní analýzu a předpokládá, že nadále budou experti vypracovávat celkovou analýzu projektu a takové analýzy budou ke každému projektu dvě. V přechodných ustanoveních k zákonu se pak upřesňuje, že experti zvoleni jako ekonomičtí či obsahoví dle současné úpravy zůstávají i nadále experty fondu pouze bez specializace obsahové či ekonomické (detailní popis uveden ve zvláštní části důvodové zprávy).

6. Systém poskytování filmových pobídek a jeho zefektivnění

Hlavním účelem filmových pobídek je přilákat zahraniční produkce a investory, aby realizovaly výrobu svých audiovizuálních děl alespoň částečně na území České republiky a při využití českých poskytovatelů služeb. Filmové pobídky zároveň motivují investory k tomu, aby investovali své finanční prostředky do české ekonomiky prostřednictvím nákupů služeb odborných filmových profesí a služeb na filmový průmysl navázaných (oděvní průmysl, kosmetický průmysl, energie, doprava, ubytovací služby a pohostinství, dřevozpracující průmysl atd.). Při splnění podmínek, které definuje zákon o audiovizi, se producentům garantuje navrácení 20 % českých uznatelných nákladů po řádném ukončení realizace, předložení auditu uznatelných nákladů a vyúčtování.

Poskytování filmových pobídek znamená příliv zahraničních investic z filmového průmyslu, které by do české ekonomiky bez existence filmových pobídek nebyly investovány. Filmové pobídky generují odběr českých služeb a zboží s českým daňovým domicilem a zaměstnanost ve všech regionech České republiky. V ČR natáčí filmy producenti z celého světa.

Filmovou pobídkou se rozumí finanční prostředky, které od Fondu může získat žadatel po splnění podmínek ve třífázovém procesu definovaném v zákoně o audiovizi. Jedná se o splnění podmínek registrace, a sice kritérií Kulturního testu, podmínek evidence, např. doložení finančního krytí projektu, odběru českých služeb v minimální zákonem o audiovizi stanovené výši, dokládání průběžného auditu projektu. Třetí fáze procesu spočívá v podání žádosti o filmovou pobídku a v předložení auditu uznatelných a uhrazených nákladů a vyúčtování projektu po ukončení realizace.

Filmové pobídky jsou udělovány ve výši 20 % uznatelných výrobních nákladů a proplácí se určité procento nákladů, které již byly filmovými produkcemi vynaloženy a uhrazeny v České republice a jsou vyčísleny na základě doložené spotřeby těchto produkcí.

Důvodem zavedení filmových pobídek v ČR bylo jejich uzákonění v sedmnácti členských státech Evropské unie. Pobídky poskytuje i USA, Kanada, Nový Zéland a další.

Filmové pobídky jsou ekonomickým nástrojem pro udržení konkurenceschopnosti filmového průmyslu v ČR. Primární motivací pro jejich zavedení v ČR a ostatních členských státech EU byla stimulace odvětví, které zaměstnává velký počet právnických a fyzických osob. Mají bezprostřední pozitivní dopad nejen na ekonomiku regionů z důvodu samotné realizace výroby filmů v konkrétní lokalitě, ale i následně příznivě ovlivňují turistiku.

Český filmový průmysl je schopný konkurovat v nefinančních faktorech, jako je kvalita infrastruktury, zkušená pracovní síla, rozmanitost lokací a další. Díky těmto faktorům a referencím má ČR vysoký potenciál získávat zahraniční investice filmového průmyslu. Filmoví producenti a investoři se ale rozhodují zejména na základě finančních faktorů, tedy např. fungujících filmových pobídek, ve kterých český filmový průmysl není schopen, bez pomoci státu, adekvátně konkurovat jiným evropským i mimoevropským zemím.

Země, které pobídky nenabízí, nemají dostatečnou filmovou infrastrukturu a poskytování filmových pobídek tak u nich nedává smysl. Za přímého konkurenta ČR ve filmovém průmyslu ve střední a východní Evropě je v současnosti považováno Maďarsko, které svůj systém pobídek neustále zlepšuje, zvyšuje výši procentní hodnoty filmové pobídky a přizpůsobuje potřebám investorů.

Systém filmových pobídek má sedmnáct členských států EU, USA, Kanada a Nový Zéland. Zavedení filmových pobídek ve výše uvedených zemích prokazuje jejich výhodnost, funkčnost a pozitivní dopad na státní rozpočty.

Od roku 2004 nastal odliv zahraničních produkcí z České republiky do destinací, které se staly z důvodu zavedení filmových pobídek pro filmové investory finančně výhodnější. Objem filmového průmyslu v letech 2004 – 2005 klesl z 5 mld. Kč na 700 mil. Kč. Zavedení filmových pobídek v ČR v roce 2010 sice zastavilo propad objemu filmové výroby, nárůst však nastával v průběhu let velmi pozvolně a ani minulý rok se nepodařilo dostat na kapacity filmové výroby z let 2002 a 2003.

Filmové produkce jsou významnými odběrateli domácích služeb a zboží v odvětví stavebnictví, dřevozpracujícího průmyslu, dopravy, reklamy, papírenství, telekomunikací, ubytování, čalounictví, květinářství, stravování, zprostředkovatelských služeb, zpracování kovů, plastů, textilu, chovatelství a v mnoha dalších oborech. Tento způsob podpory středních a malých podniků a živností je nákladově efektivnější než podpory z ESF nebo přímé dotace. Některé specifické kreativní profese by bez odbytu v oblasti filmového průmyslu mohly zaniknout. Filmové pobídky podporují kulturu a jsou řazeny mezi tzv. kreativní průmysly.

Filmová produkce výrazně přispívá k rozvoji lidských zdrojů v mnoha oblastech a ke zlepšování image řemesel, která momentálně v ČR značně upadá. Rozvoj kvalifikované pracovní síly touto formou je efektivnější než školení a semináře hrazené ze státního rozpočtu a evropských fondů.

Filmové produkce vytváří ročně odběry v profesích na filmový průmysl přímo navázaných a tisíce krátkodobých pracovních míst nejen v komparsu. Pracovní místa v komparsu jsou často obsazována osobami dlouhodobě nezaměstnanými, důchodci, studenty a dalšími osobami, pro něž je jinak obtížné uplatnit se na trhu práce.

Castingové agentury, zabývající se náborem komparsu, standardně registrují zájem vysoce převyšující počet nabízených míst.

Vlivem navýšení objemu filmové výroby ve výši 1,9 mld. Kč vzniká v průměru celkem 2060 pracovních míst.

Z uvedeného vyplývá, že filmové pobídky nejsou podporou jednoho odvětví průmyslu, neboť filmové profese činí v celkovém výrobním rozpočtu filmového díla jen cca 40 %, ale jsou podporou širokého spektra služeb, které tvoří 60 % rozpočtu filmu.

Produkce zahraničních i českých filmových štábů probíhá v pražských filmových ateliérech, na pražských lokacích a ve Středočeském kraji, stále častěji se k natáčení využívají také ostatní kraje ČR (Jeseníky, jižní a západní Čechy). V případě filmové výroby je realizován odběr zboží a služeb od místních společností, vytváření dočasných pracovních míst, propagace daného regionu v rámci ČR i v zahraničí, zkvalitnění infrastruktury apod. Na rozdíl od výrobního průmyslu má filmový průmysl mnohem mírnější dopady na životní prostředí.

Pozitivním vedlejším efektem filmů natáčených v lokacích v ČR je propagace naší země v zahraničí, což zprostředkovaně vede k podpoře turistického ruchu. ČR doposud plně nevyužívá možností, jež jí nabízí propojení kampaní na podporu turismu do ČR s filmovým průmyslem. Zahraniční příklady (např. Nový Zéland, Irsko apod.) dokazují, že efekty takového propojení pomáhají výrazně snížit náklady takových kampaní a zvýšit jejich efektivitu. Řada filmů využívá exteriérové i interiérové lokace v České republice, což posiluje atraktivitu země jako turistické destinace a může být dále podpořeno návaznou propagací. Vyobrazení ČR ve filmech je silným marketingovým nástrojem propagace země v zahraničí. Posledním důkazem zvýšení zájmu ze strany čínských turistů o víza do ČR právě v souvislosti s čínským filmem „Jen my víme kde“, který byl realizován v minulém roce v ČR, právě díky filmovým pobídkám.

Filmové pobídky a z nich plynoucí přítomnost štábů má pozitivní dopad na krátkodobé pronájmy památek a jiných lokací ve správě státu, ve kterých se realizuje filmová výroba. Filmové štáby v těchto místech či v objektech natáčí a platí za pronájmy částky převyšující příjem z nekomerčního využití, zpravidla včetně náhrady za ušlé vstupné, což dokazují příklady nákladů na nájmy lokací zahraničních projektů: Mušketýři – 7,0 mil. Kč; Child 44 – 9,2 mil. Kč; Rockstar – 6,1 mil. Kč; 1864 – 3,3 mil. Kč.

V období let 2004 – 2010 neexistence českých filmových pobídek vedla ke skutečnosti, že některé české produkce natáčely části svých českých filmů právě kvůli fiskálním stimulům na území jiných členských států.

Přesun zahraničních i domácích produkcí do jiných zemí představuje riziko odlivu kvalifikované pracovní síly z ČR, ztrátě odbytu pro navazující odvětví a celkové stagnaci českého filmového průmyslu, který je tradičním odvětvím českého hospodářství, ke ztrátě technologických spilloverů a k poklesu investic studií a ateliérů do filmové infrastruktury. Současná špičková kvalita českých zvukařů, filmových techniků, odborníků na zvláštní efekty, animátorů, kameramanů, osvětlovačů, počítačových expertů byla získána z velké části díky spolupráci s velkými zahraničními produkcemi v ČR.

Maďarsko, Německo, Rumunsko, Irsko či Velká Británie podporují národní i zahraniční filmové produkce a obecně rozvoj filmového průmyslu (prostřednictvím fiskálních stimulů nebo přímých dotací) proto, že se jim tato podpora vyplatí. Ve filmovém průmyslu se každoročně za produkci nových filmů utratí celosvětově stovky miliard dolarů a je jen na schopnostech jednotlivých států, jak velký objem těchto investic se bude utrácet v jejich zemi. Výše uvedené státy si tento fakt uvědomují, a proto učinily opatření, která stimulují rozvoj filmového průmyslu na jejich území.

Jak bylo již uvedeno, mezi lety 2003 až 2009 klesl objem zahraničních filmových produkcí v ČR o více než 80 % a ČR ztratila svoji výsadní pozici v poskytování servisních a koprodukčních služeb zahraničním filmovým investorům.

Státní fond kinematografie kromě součtu přílivu zahraničních investic argumentuje výhodností filmových pobídek i na straně pozitivních dopadů na státní rozpočet ve smyslu výnosů.

Analýza ekonomických dopadů ukazuje návratnost celé výše poskytnuté pobídky a dodatečný příjem pro veřejné rozpočty a to jen z příjmů, které lze přesně spočítat, a sice o součet DPH, všech spotřebních daní a odvodů na sociální a zdravotní pojištění včetně daně z příjmu a to ve výši 6 % nad rámec této pobídky, což jsou informace poskytované ve vyúčtování po obdržení pobídky, kterými Fond disponuje. Do uvedeného modelu se nezapočítávají odvody daňových povinností všech externích dodavatelů (přínosy v multiplikaci). Studie zpracované auditorskými společnostmi dokládají multiplikátor ve výši 1,5 – tedy fakt, že konečné přínosy se započtením všech multiplikačních efektů jsou ještě o 50 % vyšší.

Studie obdobných systémů (například ve Velké Británii) hovoří o 150 % až 200 % návratnosti vynaložených prostředků. Je tedy doloženo, že podpora filmového průmyslu nejenom přinese zpět do státního rozpočtu výši vyplacené pobídky ještě ve stejném fiskálním roce, ale navíc přímo přispěje ke snížení deficitu o dalších 6 mil. Kč na každých 100 mil. Kč vyplacených pobídek. Při zvýšení disponibilních prostředků se pochopitelně částka výnosů do veřejných financí zvyšuje.

V roce 2014 činil rozpočet na filmové pobídky 800 mil Kč, díky nimž se podařilo do ČR přilákat filmové investice přes 4,5 mld. Kč.

Popis problému v současném systému poskytování filmových pobídek

Poskytování filmových pobídek je v ČR realizováno již od roku 2010, (2010 – 2012 upraven Programem na podporu filmového průmyslu, od roku 2013 upraven zákonem o audiovizi).

Během platnosti zákona o audiovizi bylo zjištěno, že nastavený systém financování, bez stabilní jistoty finančních prostředků v jednotlivých fiskálních letech, je v dlouhodobém horizontu nevyhovující pro svou nepředvídatelnost pro zahraniční investory a je nutné ho optimalizovat.

V současné době funguje poskytování filmových pobídek na základě systému registrace (Kulturní test), následné evidence projektů (poskytnutí garance pobídky 20 % z uznatelných nákladů – podmíněný závazek na straně Fondu) a žádosti o filmovou pobídku po předložení závěrečného auditu.

Výzva ředitele Fondu k podávání žádostí o registrace se vyhlašuje pouze jednou ve fiskálním roce a to na začátku roku a to nutí žadatele registrovat i projekty, které nejsou ještě plně připraveny k realizaci. Žadatel se snaží přihlásit i projekty, které jsou teprve ve fázi vyjednávání, producent ještě přesně neví, zda se opravdu projekt bude realizovat, nebo je jeho výroba plánována až na 3. a 4. kvartál daného roku.

Producent se však jistí a projekt přihlašuje, protože další možnost přihlášení projektu bude až v následujícím fiskálním roce a není jasné, zdali finanční prostředky na filmové pobídky budou vyhlášeny.

Fondové hospodaření umožnuje přesun nečerpaných (zavázaných) finančních prostředků mezi fiskálními roky, systém tedy umožňuje registrovat a poté evidovat více projektů, které v ČR poptávají svoji výrobu, díky omezenému a podfinancovanému rozpočtu nemá ale Fond disponibilní prostředky pro uspokojení celkové poptávky a není tak schopen všem investorům, kteří splňují zákonem o audiovizi definované podmínky alokovat pobídku v plné výši 20 %. Fond tak mezi projekty rozdělí disponibilní finanční prostředky poměrně. Žadatelé následně čekají do schválení rozpočtu následujícího fiskálního roku, kdy je jim částka zbývající do plných 20 % doplněna.

Tento nedostatek vede ke skutečnosti, že velká část projektů od realizace v ČR odstoupí a zahraniční producent se svými investicemi odchází do konkurenčního státu, kde díky jejich finančnímu krytí je garance pobídky možná okamžitě a kdykoli během fiskálního roku.

Systém pobídek v ČR je pro toto omezení pro zahraniční investory nefunkční. Předvídatelnost a spolehlivost systému investičních pobídek je jedním ze základních potřeb českých investorů, kteří jsou pro zahraniční produkce výrobními partnery, aby začali zvažovat možnost přesunutí výroby filmu do České republiky. Za poslední tři roky nebylo jisté, zda a v jaké výši bude schválen rozpočet na následující období. Z tohoto důvodu přicházející produkce nemohly plánovat své projekty dopředu a často volily jistější destinace, kde je financování pobídek schváleno na několik let dopředu, například maďarský systém je schválen do roku 2019 a systém ve Velké Británii byl schválen do roku 2015 a nyní se pracuje na dalším víceletém systému.

1.3 Popis existujícího právního stavu

Oblast kinematografie a filmového průmyslu jsou upraveny v českém právním systému několika zákony a zároveň je tato oblast upravena i některými významnými strategickými dokumenty nelegislativní povahy.

Legislativa:

Dne 1. ledna 2013 nabyl účinnosti zákon o audiovizi, který nahradil zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Dnem účinnosti zákona o audiovizi zanikl Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a vznikl nový samostatný právní subjekt Státní fond kinematografie. Tento Fond je právním nástupcem původního Fondu a převzal všechny jeho aktiva i závazky a vstoupil do všech práv a povinností z právních vztahů, jejichž účastníkem byl původní fond.

Mezi další zákony patří: • zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů; • zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů; • zákon č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání); • zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů; • zákon č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů; • zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů;

• zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů; • zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů; • zákon č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání; • zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů; • zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.

Dokumenty nelegislativní povahy

• Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie 2011 - 2016 • Strategie konkurenceschopnosti českého filmového průmyslu 2011 - 2016 • Dlouhodobá Koncepce Státního fondu kinematografie 2014 – 2019 • Krátkodobá Koncepce Státního fondu kinematografie 2014, 2015 • Státní kulturní politika na léta 2015 – 2020 (s výhledem do roku 2025) • Strategie účinnější státní podpory kultury (kulturní politika) z roku 2001 • Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007–2013 • Koncepce jednotné prezentace České republiky z roku 2005 • Marketingová strategie cestovního ruchu agentury CzechTourism na období 2013 - 2020 • Program podpory filmového průmyslu od roku 2010

1.4 Identifikace dotčených skupin

Ve vztahu k navrhované změně zákona o audiovizi je možné identifikovat následující dotčené skupiny:

Tabulka 1 - Identifikace dotčených skupin

Možné dopady	Dotčená skupina	Přímé	Nepřímé
Státní fond kinematografie Navýšení finančních zdrojů na podporu kinematografie	podporu kinematografie	Zvýšení administrativních nákladů spojených s výzvami
Podnikatelé - žadatelé (žadatelé o podporu ze Státního fondu kinematografie, distributoři atd.)	Rozvoj tvůrčího potenciálu. Zvýšení dostupnosti financování příjemců schématu Státního fondu kinematografie	Zvýšení návštěvnosti kinematografie	Multikino atd. Zvýšení příjmů filmových distributorů
Státní rozpočet	Zvýšení výdajů státního rozpočtu	Zvýšení příjmů státního rozpočtu na základě multiplikačních efektů z poskytnuté podpory (žadatelé, subdodavatelské vztahy)
Finanční správa	V případě zavedení nové daně/poplatku	Neidentifikovány
Diváci	Rozšíření nabídky kinematografické tvorby	Posílení kulturní osvěty a vzdělanosti obyvatel ČR	Českém trhu zkvalitněním a větší rozmanitostí produkce
Stát	Zvýšení konkurenceschopnosti českého národního hospodářství např. kinematografie, cestovní ruch	Zvýšení zaměstnanosti

Zdroj: KPMG Česká republika

1.5 Popis cílového stavu

Cílem RIA zákona o audiovizi je zhodnocení zdrojů financování na podporu kinematografie, které umožní stabilní a předvídatelné dlouhodobé plánování podpory projektů Státnímu fondu kinematografie.

Obecné cíle:

• Podpora kulturních projektů s vysokým socioekonomickým přínosem v podobě kvalitní kinematografické tvorby • Zajištění dlouhodobého plánování a udržitelnosti podpory kinematografie Státním fondem kinematografie • Zvýšení mezinárodní konkurenceschopnosti české kinematografie a filmového průmyslu • Podpora zaměstnanosti prostřednictvím zahraničních koprodukcí a zakázek • Podpora odběru českých služeb a zboží v regionech • Příliv zahraničních investic • Rozšíření pestrosti kinematografické produkce pro diváky

Konkrétní cíl (kvantifikovaný):

• Zvýšení příjmů Státního fondu kinematografie o 180 mil. Kč ročně umožňující jeho dlouhodobé plánování • Zefektivnění poskytování filmových pobídek otevřením systému a získání dodatečných zahraničních investic, které mají přímé i nepřímé dopady na veřejné rozpočty

Operativní cíle:

• Vytvoření podmínek pro implementaci krátkodobé a dlouhodobé Koncepce Státního fondu kinematografie • Zajištění legislativní a technické proveditelnosti návrhu řešení • Vytvoření podmínek pro konkurenceschopnost filmového průmyslu v ČR

1.6 Zhodnocení rizika

V níže uvedené tabulce jsou uvedena rizika, která by mohla nastat v případě, že nebude posílení zdrojů financování Státního fondu kinematografie ve výši cca 180 mil. ročně realizováno. Součástí jsou i rizika, vztahující se k dotčeným skupinám a dopadům na aktuální stav legislativního prostředí. K dílčím rizikům byla navržena opatření ke snížení jejich míry dopadu.

Úroveň závažnosti Následky rizika

Úroveň závažnosti	Následky rizika
5	Závažné ohrožení, vyžaduje okamžité řešení
4	Ohrožení, vyžaduje provést zásadní opatření k obnovení
3	Významné narušení, vyžaduje přijmutí opatření k tomu, aby bylo dosaženo požadovaných cílů
2	Narušení vývoje, správným řízením je možno dosáhnout požadovaných cílů
1	Nepodstatné narušení, operativním řízením lze dosáhnout cílů

Úroveň

Pravděpodobnost výskytu rizika

pravděpodobnosti

81% - 100% Velmi vysoká pravděpodobnost výskytu rizika

61% - 80 % Vysoká pravděpodobnost výskytu rizika

41% - 60% Střední pravděpodobnost výskytu rizika

21% - 40% Nízká pravděpodobnost výskytu rizika

0 – 20% Velmi nízká pravděpodobnost výskytu rizika

Pravděpo Úroveň závažnostidruh / NázevrizikavýskytuOpatření ke

číslo

rizika(nejnižší 1,rizikasnížení rizika 5 nejvyšší)(0 – 100 %)

Pravděpo	Úroveň závažnosti	Druh / Název rizika	Výskyt rizika	Opatření ke snížení rizika (nejnižší 1, nejvyšší 5) (0 – 100 %)
Kvalitní příprava paragrafového hodnocení dopadů	1	č. 496/2012 Sb.	40%	Neschválení znění zákona, novely zákona, vypořádání připomínek
regulace RIA a zákon od včasné projednání a vypořádání připomínek	2	24	30%	Podrobné analyzování vhodného zdroje financování a výběr nejvhodnější varianty
Nenalezení relevantních zdrojů vhodného pro nalezení zdroje pro dodatečné financování Fondu	3	34	45%	Nejvhodnější varianty financování a výběr
Využití dodatečných podpůrných finančních schémat pro rozvoj kinematografie	4	4	5%	Dodatečné prostředky dostupné Státním fondem k financování kinematografie
Příjmy vs dopad na státní rozpočet	5	4	20%	Budou zvolena varianta znamenající dlouhodobě
Přílišná zátěž rozpočtově pro státní rozpočet	1	64	10%	Kvalitní příprava dodatečných podpůrných zdrojů a schémat Fondu
Financování navolba nekvalitní členů Rady Fondu	2	74	20%	Důsledné dodržování koncepce a správě prostředků
Dlouhodobé pochybení při kontrolních mechanismech	3	83	10%	Administrativní opatření a kontrolní mechanismy
Ztráta konkurenceschopnosti české kinematografie	4	94	80%	Navýšení zdrojů a zajištění kvalitního výběru

Vyhodnocení analýzy rizik

Výsledky analýzy rizik jsou vzaty na vědomí při navrhování variant řešení a následné implementaci navržené varianty. Vyhodnocení analýzy rizik také nepřineslo žádnou skutečnost, která by dále neumožňovala navrhnout varianty řešení.

2 Návrh variant řešení

A) Podpora kinematografie – nový zdroj

B) Zpružnění systému poskytování filmových pobídek

Ad A)

V této části jsou navrženy různé varianty financování Fondu tak, aby došlo k navýšení příjmů určených na podporu kinematografie o přibližně 180 mil. Kč. Návrh variant je proveden z pohledu potřeb Fondu s ohledem na státní rozpočet, ale také z pohledu legislativně-technické proveditelnosti a průchodnosti návrhu.

V úvahu přicházejí následující varianty řešení:

• Varianta 0 – nenavýšení příjmů Státního fondu kinematografie • Varianta 1 – zdrojem financování bude část výnosu z existující daně o Varianta 1a – zdrojem financování bude část výnosu z některé spotřební daně o Varianta 1b – zdrojem financování bude část výnosu z jiné než spotřební daně o Varianta 1c – zdrojem financování bude část výnosu z části daně, která se přímo váže na

výnosy z kinematografie

• Varianta 2 – zdrojem financování bude státní rozpočet o Varianta 2a – financování se bude schvalovat každoročně v rámci zákona o státním

rozpočtu

o Varianta 2b – zdrojem financování bude výdaj státního rozpočtu odpovídající minimální

výši výnosů Státního fondu kinematografie z poplatků

• Varianta 3 – zdrojem financování bude nová daň či poplatek

Popis jednotných variant:

Varianta 0

Tuto variantu není potřeba blíže specifikovat, neboť není v souladu se stanoveným cílem, kterým je získání dodatečných finančních zdrojů pro podporu české kinematografie. Nulová varianta je zde uvedena jako základ pro srovnání dopadů dalších variant.

Varianta 1

Tato varianta před

pokládá, že zdrojem financování Fondu bude část výnosů nějaké z existujících daní. Uvažováno je využití spotřební daně, jiné daně nebo daně, která se přímo váže na výnosy z kinematografie. Získání dodatečných prostředků pro financování podpory české kinematografie navázaných na daňové příjmy státního rozpočtu sleduje zdroj příjmů, které se zdají být pro Fond dodatečné stabilní a předvídatelné. Zároveň využití daňových výnosů státního rozpočtu na kulturní projekty je v souladu s jedním ze základních cílů společensky odpovědné rozpočtové politiky státu, tedy podpory kulturních a společensky hodnotných aktivit, kterou zcela jistě česká kinematografie je. I přesto, že tato varianta uvažuje vždy využití daňových výnosů státního rozpočtu, bylo nezbytné tuto variantu rozdělit do tří samostatných sub-variant, neboť výběr těchto daní, jejich případný vztah a vazba ke kinematografii je odlišná. V této souvislosti je tedy zřejmé, že případné využití některé z těchto variant bude vyžadovat jejich odlišné přizpůsobení regulaci a vynucování, jakožto bude představovat odlišnou míru rizika a dopadů na dotčené cílové skupiny.

Varianta 2

Tato varianta předpokládá zajištění dodatečných finančních prostředků přímým transferem (dotací) ze státního rozpočtu, které se zdají být stabilním a předvídatelným zdrojem pro zajištění potřeb Fondu. I tato varianta musela být rozdělena na dvě dílčí sub-varianty, neboť jejich základním rozdílem je míra závaznosti poskytování těchto prostředků státním rozpočtem a ekonomické vazby na činnost Fondu. První sub-varianta předpokládá každoročně schvalovanou určitou výši příspěvků danou rozpočtovými možnostmi státního rozpočtu v daném roce, která však Fondu neposkytuje takovou jistotu předvídatelnosti financování. V rámci druhé sub-varianty je uvažována možnost, že příjmy státního rozpočtu budou pevně navázány na výnosy, které Fond získává z poskytnutých poplatků v souladu s aktuálně platnou legislativou. Tyto poplatky se dlouhodobě pohybují na úrovni dodatečných finančních prostředků, které Fond potřebuje k zajištění adekvátní podpory české kinematografie. V rámci této sub-varianty je také uvažován její motivační charakter ve vztahu k ekonomické výkonnosti české kinematografie. V rámci této varianty stát odpovědným přístupem a na principu solidarity s příspěvky ze strany soukromých subjektů podpoří prostřednictvím Fondu kinematografie národní kinematografii.

Varianta 3

Varianta, která předpokládá financování zavedením nové daně či poplatku a byla navržená spíše z důvodu komplexnosti navrhovaných možností získání dodatečných finančních prostředků pro Fond. Možným zdrojem by v tomto případě mohlo být využití daně z loterií (hazardu), tedy příjmů získaných z negativních externalit na kulturně prospěšné projekty v podobě podpory české kinematografie. Varianta předpokládá financování zavedením slevy na dílčím odvodu z loterií a jiných podobných her o slevu (dílčí odvod z loterií, dílčí odvod z kursových sázek).

Slevu na dílčím odvodu může poplatník uplatnit a odvést do Fondu do výše hodnoty peněžitých darů poskytnutých poplatníkem v odvodovém období Fondu na účely podpory státní kinematografie, pokud poplatník jejich hodnotu a den předání zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. V této souvislosti je však velmi nepravděpodobné, že by taková daň (poplatek) byla způsobilá generovat dostatečné výnosy k pokrytí potřeb Fondu.

Ad B)

• Varianta 0 – zrušení filmových pobídek • Varianta 1 – ponechání současného stavu • Varianta 2 – zpružnění systému odstraněním návaznosti na jednu Výzvu ve fiskálním roce

Varianta 0

Tuto variantu není potřeba blíže specifikovat, neboť není v souladu se stanoveným cílem, kterým je otevření systému poskytování filmových pobídek, jeho stabilizace a spolehlivost pro zahraniční investory. Nulová varianta je zde uvedena jako základ pro srovnání dopadů dalších variant.

Varianta 1

Ponecháním současného stavu nepružného systému poskytování filmových pobídek, navázaných na výzvu ředitele o disponibilních prostředcích vyhlašovanou jednou v roce, se Česká republika pro zahraniční investory stává nestabilním a nepředvídatelných partnerem. Jelikož Fond není schopen v tomto systému žadatelům kdykoli a v plné výši garantovat částku filmové pobídky, investoři odcházejí a dodatečné finanční prostředky, které by v ČR utratili, investují v konkurenčních státech. Nedochází tak k dodatečnému přílivu zahraničních investic a dodatečný příjem do státních rozpočtů je tak nulový.

Varianta 2

Otevření systému filmových pobídek neklade požadavek na získání dodatečných zdrojů financování, pouze upravuje proces poskytování a především garantování finančních prostředků žadatelům. Systém je tak pružnější, flexibilnější a reflektuje procesy výroby a realizace audiovizuálních děl. Zahraniční investoři jsou ochotni utratit jejich finanční prostředky v ČR, mají garantován finanční zdroj ve formě pobídek, se kterým ve svých rozpočtech mohou plně počítat a jejich investice tak není ohrožena. Investují zde finanční prostředky a ty jsou tak dodatečných příjmem do veřejných rozpočtů, který by v případě nestabilního systému do ČR nikdy nepřišel, a finanční prostředky by byly utraceny v konkurenčních státech.

2.1 Přizpůsobení variant regulaci a jejich vynucování

Vzhledem k tomu, že se v tomto dokumentu zabýváme především tím, jaký by byl vhodný zdroj pro zajištění dodatečného financování Fondu, variantu 0 již v této fázi můžeme vyloučit a dále ji nehodnotíme. Nulová varianta neumožňuje zajistit dodatečné zdroje financování včetně očekávaného objemu, který je uveden v textu výše a nevede tak ke stanovenému cíli.

U variant, které přicházejí do úvahy jako řešení, které může Fondu zajistit další dodatečné zdroje, byla při jejich stanovení a vyhodnocení důsledně zvážena celková legislativní náročnost na realizaci každé varianty včetně případných nákladů na jejich přizpůsobení a způsob jejich vynucování. Každá varianta je také vyhodnocována z pohledu administrativních nákladů na jejich implementaci a rizika celkového zvyšování administrativní zátěže, jakožto i dalších rizik, která byla v rámci tohoto dokumentu identifikována.

3 Vyhodnocení nákladu a přínosů

V této části bude provedeno vyhodnocení nákladů a přínosů jednotlivých variant zejména z pohledu stanoveného cíle a jejich dopadů na dotčené cílové skupiny. Toto vyhodnocení je provedeno na základě kvalifikovaného odhadu nákladů a přínosů navrhované varianty vždy ve vztahu k nulové variantě. Při vyhodnocení variant budou brány v úvahu související právní předpisy, které by na danou variantu mohly mít vliv a rizika identifikovaná v analýze rizik v části 1.6. Vyhodnocení je provedeno verbálně ve formě následující tabulky, kvantifikované dopady v případě, že nebyla daná varianta vyloučena v této části, jsou uvedeny v části 4. Návrh řešení.

Tabulka 2 - Náklady a přínosy jednotlivých variant

Varianta	Náklady	Přínosy
1a - svod	výnosu ze spotřební daně do výnosu Fondu by zajistil stabilní a (na základě rozpočtových výhledů)	Mírné snížení příjmů do státního rozpočtu. Využití spotřební daně na společensky škodlivé substance, administrativních/provozních nákladů Fondu spojených s přerozdělením dodatečných aktivit, jako je např. kultura (v tomto případě konkrétně kinematografie). Jde o čisté a legislativně-technicky jednoduché řešení.
1b – svod	kvůli různému rozpočtovému určení daní (viz Obrázek 1). Mírné zvýšení administrativních/provozních nákladů Fondu spojených s přerozdělením dodatečných finančních zdrojů.	Analogické k 1a (s tím, že jde o legislativně náročnější řešení – viz základy). Výnosy z ostatních daní mají také obvykle proměnlivější charakter než některé ze spotřebních daní. Mírné zvýšení administrativních/provozních nákladů Fondu spojených s přerozdělením dodatečných finančních zdrojů.
1c – část	Vysoké administrativní náklady. Vazba na výnos z daně, která přímo váže na naspojené s identifikací a výběrem přímo souvisí s činností kinematografie, je ekonomicky logičtější řešení než vazba na tržby z prodaných vstupenek (blíže DPH, již však tolik administrativně náročná). Mírné zvýšení administrativních/provozních nákladů Fondu spojených s přerozdělením dodatečných finančních zdrojů.	Vazba na výnos z daně, která přímo váže na naspojené s identifikací a výběrem přímo souvisí s činností kinematografie, je ekonomicky logičtější řešení než vazba na tržby z prodaných vstupenek (blíže DPH, již však tolik administrativně náročná). Mírné zvýšení administrativních/provozních nákladů Fondu spojených s přerozdělením dodatečných finančních zdrojů.
2a – Nejistota ohledně rozpočtu na další rok	tento systém by znesnadnil efektivní plánování (kinematografie je závislá na víceletém financování prům. doba trvání výroby filmu činí 2-3 roky). Mírné zvýšení administrativních/provozních nákladů Fondu spojených s přerozdělením dodatečných finančních zdrojů.	V případě, že by ze státního rozpočtu byly pravidelně a schvalován rozpočet Fondu prostředky, měla by stejné pozitivní dopady jako varianta 1a. Varianta rozpočtu nestabilní a nepředvídatelný, tj. pravděpodobnost, že by byly pravidelně a předvídatelně do prům. doby trvání výroby filmu, je malá.
2b – Zvýšení výdajů státního rozpočtu	Zvýšení poměru mandatorních výdajů. Mírné zvýšení odpovídající minimální výšiny výnosů Státního fondu kinematografie z poplatků nebo nová daň (např. daň z loterií). Administrativně a legislativně-technicky vysoce náročné řešení. Stabilní a předvídatelný příjem Fondu. Problém začlenit novou daň do stávající daňové soustavy. Vzhledem k tomu, že by se jednalo o zcela novou daň, bylo by poměrně obtížné odhadnout její výnosy, což by alespoň po nějakou dobu neposkytovalo příliš stability a jistoty. Mírné zvýšení administrativních/provozních nákladů Fondu spojených s přerozdělením dodatečných finančních zdrojů.	Stabilní a předvídatelný příjem Fondu. Příjem z negativních externalit nebo poplatek (např. daň z loterií) na podporu české kinematografie.
3 – nová daň	Administrativně a legislativně-technicky vysoce náročné řešení. Vzhledem k tomu, že by se jednalo o zcela novou daň, bylo by poměrně obtížné odhadnout její výnosy, což by alespoň po nějakou dobu neposkytovalo příliš stability a jistoty. Mírné zvýšení administrativních/provozních nákladů Fondu spojených s přerozdělením dodatečných finančních zdrojů.	Příjem z negativních externalit nebo poplatek (např. daň z loterií) na podporu české kinematografie. Stabilní a předvídatelný příjem Fondu.

Náklady a přínosy dílčích variant jsou odlišné. Vzhledem k tomu, že realizaci některé z variant v této fázi není možné doporučit, nejsou u nich dále náklady a přínosy blíže popisovány včetně provedení jejich kvantifikace. Všechny varianty však mají jeden společný náklad, a to jsou provozní/administrativní náklady Fondu, které budou spojeny s implementací dané varianty. Vyčíslením těchto nákladů se proto budeme zabývat až u varianty, která bude doporučena k implementaci.

Vzhledem k tomu, že v průběhu jednání pracovní skupiny v rámci Hodnocení dopadů regulace (RIA) k části návrhu zákona o audiovizi vztahující se k úpravě pobídek filmovému průmyslu (fiskálním stimulům) byl učiněn závěr, že příjem z daně z loterií bude určen na jiné účely než na podporu kinematografie, není toto řešení ze strany Ministerstva financí průchodné. Vytvoření jiné daně či poplatku, která by nebyla navázána na daň z loterií, by velmi pravděpodobně také nebyla způsobilá generovat dostatečně výnosy k pokrytí potřeb Fondu. Varianta 3 tedy není v další části vyhodnocení již uvažována.

Varianta 2a je nevhodná z důvodů příliš vysoké nejistoty ohledně zajištění stabilních a předvídatelných finančních prostředků pro Státní fond kinematografie. Varianta tedy neřeší vymezený problém, kterým je zajištění stabilních a předvídatelných příjmů Fondu. Z tohoto důvodu není tato varianta dále uvažována.

V úvahu tak připadají varianta 2b, která je založena na mandatorním příspěvku odpovídající minimální výši výnosů Státního fondu kinematografie z poplatků nebo varianta 1a, která se zdá být o něco vhodnější než varianta 1b především proto, že je legislativně-technicky proveditelnější, případně varianta 1c. U varianty 1b je možné částečně obhájit alokaci výnosů ze spotřebních daní na kulturní projekty, a to z pohledu koncepčnosti státního rozpočtu. Zbývá tedy určit, která z těchto variant je pro financování Státního fondu kinematografie vhodnější a zároveň bude mít nejpříznivější dopad na jednotlivé cílové skupiny.

4 Návrh řešení

Nejprve budeme uvažovat varianty 1a, 1b a 1c, u kterých se předpokládá využití spotřební daně nebo jiné dně.

Při uvažování o variantě 1b, u které připadá v úvahu využití DPH nebo daně z příjmů právnických a fyzických osob, je důležité vzít v úvahu aktuální systém rozdělení rozpočtového určení, který je uveden na obrázku č. 1.

Obrázek 1 - Schéma rozdělení rozpočtového určení daní 2013 - 2015 (bez poplatků a pokut)

Zdroj: EEIP, MFČR, http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Schema_RUD_2013-2015.pdf

Všechny tyto daně mají přímou vazbu na výkon české kinematografie, jejich využití pro získání dodatečných prostředků by tedy bylo ekonomicky odůvodnitelné. Vlastní technická proveditelnost využití těchto daní je poměrně komplikovaná také s ohledem na poměrně komplikovaný systém rozpočtového určení daní. Každoročně by tak bylo nezbytné vypočítávat výši daňových příjmů z kinematografie a nalézt legislativní způsob vyjmutí části těchto daní, zřejmě na úkor příjmů státního rozpočtu. Výběr těchto daní navíc není zpravidla stabilní, což by neumožňovalo zajistit dlouhodobě předvídatelné financování Fondu. Určitou možností je navázání dodatečných příjmů Fondu z výnosu DPH přímo navázaných na kinematografii v oblastech, kde lze předpokládat její stabilní a

předvídatelný příjem. Tato možnost je uvažována jako samostatná varianta 1c.

Využití DPH, nebo daně z příjmů právnických a fyzických osob je díky komplikovanosti technického provedení vyhodnocena jako nevhodný a tudíž Varianta 1b dále není jako možný způsob financování uvažována.

V případě varianty 1a je nezbytné se podívat na strukturu spotřebních daní a zvážit, jaká spotřební daň by byla pro financování Státního fondu kinematografie nejvhodnější.

Spotřební daně by z pohledu ekonomické teorie měly být určeny primárně na tzv. „internalizaci externalit“, tedy zakomponování negativních externalit do ceny statků a využití výnosů z daně na eliminaci těchto společensky škodlivých jevů. Například spotřební daň z

minerálních olejů může být využívána i jako forma výkonového zpoplatnění dopravní infrastruktury. Fond by v tomto případě získával ze spotřební daně finance analogicky ke Státnímu fondu dopravní infrastruktury, do něhož je svedeno 9,1 % z výnosu spotřební daně z minerálních olejů, které jsou využity na zlepšování české infrastruktury. Na výnosy z této daně tak může být částečně nahlíženo jako na příjmy z využívání dopravní infrastruktury, které by měly být do oblasti dopravní infrastruktury vráceny.

Kinematografie však nemá jednoznačný vztah k žádné ze spotřebních daní – žádná z těchto daní nelze použít jako výkonové zpoplatnění produktů podpořených ze Státního fondu kinematografie (nebereme-li v potaz zanedbatelné navýšení výnosů ze spotřebních daní v případě dodatečné podpory kinematografie, přičemž lze uvažovat pouze tu část výnosů, která převyšuje náklady na kompenzaci vzniklých externalit). Zároveň však nelze na náklady kinematografie nahlížet jako na negativní externalitu vzniklou ze spotřeby produktů, na něž by měla být uvalena spotřební daň.

Nicméně spotřební daně bývají používány k eliminaci negativních společenských jevů obecně jako způsob regulace, nikoliv jen k internalizaci externalit. Spotřební daň je potom výrazně vyšší, než jsou vzniklé náklady z negativních externalit. V praxi bývají spotřební daně využívány k získání prostředků do státního rozpočtu, jelikož jde obvykle o produkty s neelastickou poptávkou, u nichž při zvýšení daní nedojde k výraznému poklesu spotřeby, a proto jde o relativně snadný způsob, jak zvýšit výběr daní. Z pohledu koncepčnosti užití státního rozpočtu je však vhodnější, když se část výnosů ze spotřebních daní váže na společensky přínosné aktivity – jako je např. kultura (v tomto případě konkrétně kinematografie).

V obrázku č. 2 níže je vidět, že se náklady na eliminaci negativních externalit nevážou na výběr spotřebních daní a veškeré výnosy jsou příjmem státního rozpočtu s výjimkou Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI), na který je alokována část výnosu ze spotřební daně z minerálních olejů.

Spotřební daně

z tabákových

z lihuz minerálních olejůz piva a vína

výrobků

SR SR SR

SR- 90,9 % SFDI- 9,1 %

Obrázek 2 - Schéma rozdělení spotřebních daní

Zdroj: EEIP, MFČR, http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Schema_RUD_2013-2015.pdf

Spotřební daně zahrnují daň z minerálních olejů, daň z tabákových výrobků, daň z lihu, daň z piva a daň z vína. S výjimkou daně z minerálních olejů je výnos spotřebních daní určen výhradně do státního rozpočtu.

Do Státního fondu dopravní infrastruktury bylo v roce 2014 z celkového čistého výnosu daně z minerálních olejů převedeno 7,4 mld. Kč (9,1 % z inkasa spotřební daně z minerálních olejů).

Oblast	Rok 2008	Rok 2009	Rok 2010	Rok 2011	Rok 2012	Rok 2013	Rok 2014
Spotřební daně z minerálních olejů (mil. Kč)	82 064	79 453	81 404	80 937	81 227	78 419	81 607
% změna	-3,2	2,5	-0,6	0,4	-3,5	4,1
Výnos státního rozpočtu ze spotřební daně z minerálních olejů (mil. Kč)	74 596	72 223	73 996	73 572	73 835	71 283	74 181
Spotřební daně z tabáku a tabákových výrobků (mil. Kč)	37 507	37 704	42 467	44 958	47 002	46 820	44 698
% změna	0,5	12,6	5,9	4,5	-0,4	-4,5
Spotřební daně z vína (mil. Kč)	336	326	320	313	321	284	295
% změna	-3,0	-1,8	-2,2	2,6	-11,5	3,9
Spotřební daně z piva (mil. Kč)	3 564	3 439	4 297	4 488	4 656	4 516	4 593
% změna	-3,5	24,9	4,4	3,7	-3,0	1,7
Spotřební daně z lihu a lihovin (mil. Kč)	7 082	6 965	6 528	6 769	6 511	6 380	6 754
% změna	-1,7	-6,3	3,7	-3,8	-2,0	5,9

Tabulka 4 - Tržby z prodeje vstupenek

Počet představení	Čisté tržby (v tisících)	tržby od plátců (v mil. Kč)	Změna tržeb	(v mil. Kč)	DPH
2004	327	1 106	1 095	2,0%
2005	318	854	846	-22,7%
2006	345	1 043	1 033	22,1%
2007	354	1 200	1 188	15,0%
2008	386	1 220	1 208	1,7%
2009	403	1 251	1 239	2,5%
2010	399	1 497	1 482	19,7%
2011	409	1 210	1 198	-19,2%
2012	402	1 276	1 263	5,4%
2013	413	1 424	1 410	11,7%
2014	438	1 462	1 447	2,6%

Zdroj: Unie filmových distributorů, EEIP, 2015

Výše uvedená tabulka ukazuje vývoj tržeb z prodeje vstupenek za posledních 10 let. Odhad tržeb připadajících na plátce DPH vychází z předpokladu, že přibližně 1 % tržeb pochází od neplátců DPH. Dle informací Státního fondu kinematografie tvoří 69 – 70 % tržeb 4 největší subjekty (multiplexy), 29 – 30 % ostatní provozovatelé kin, kteří jsou plátci DPH, a zbylé 1 % připadá na neplátce DPH.

Z tabulky vyplývá, že příjem navázaný na tržby z prodeje vstupenek je proměnlivější než příjmy ze spotřební daně z minerálních olejů. Na druhou stranu jsou však stoupající v čase a drží krok s inflací (za posledních 10 let byl průměrný meziroční nárůst tržeb 3,7 %). V roce 2014 by bylo zapotřebí, aby výše dodatečného příspěvku odpovídala přibližně 180 mil. Kč, to je přibližně 12,4 % z tržeb získaných z prodaných vstupenek připadajících na plátce DPH a 82 % vybrané DPH při 15 procentní sazbě. Když u této varianty uvážíme nemalou administrativní zátěž a náklady, které by její zavedení znamenalo (evidence statistiky o počtu vstupenek, tržbách, nutnost řešení zřejmě přes

finanční úřady) je varianta 1c pro zajištění dlouhodobě stabilního příjmu nevhodná.

Varianta 2 b se v tomto směru jeví jako reálnější scénář, neboť dodatečné příjmy fondu jsou přímo

navázány na celkové výnosy fondu z audiovizuálních poplatků. V rámci této varianty je nezbytné se podrobně zabývat příjmy Fondu z audiovizuálních poplatků, které vyplývají ze zákona o audiovizi a jiných právních předpisů. Podrobný rozbor příjmů Fondu je uveden v části hospodaření Fondu tohoto dokumentu.

Příjmy fondu z audiovizuálních poplatků určených na podporu kinematografie	Výnos z poplatku/licence	Výše poplatku za rok
Poplatek z vysílání reklamy	150 000 000
Licence filmy 1965-1991 (čistý zisk)	40 000 000
Poplatek z kinematografického představení	12 000 000
Poplatek z převzatého televizního vysílání	12 000 000
Správní poplatky	5 000 000
Celkem	219 000 000

Zdroj: Státní fond kinematografie Celkové příjmy fondu z audiovizuálních poplatků činily za rok 179 mil Kč, což je částka, která přibližně odpovídá dodatečným finančním potřebám, které zaručují dlouhodobé a předvídatelné financování Fondu. Do této částky nejsou započítány příjmy z licencí na filmy, neboť nemají charakter poplatku. Varianta je ekonomická logická, neboť příjem z poplatků je přímo navázaný a odvíjí se od úspěšnosti a přidané hodnoty české kinematografie. Varianta 2b je tedy vhodná také zejména z důvodu jejího motivačního charakteru pro Fond.

Hodnota v mil. Kč	Poznámka
180,0	výdaj SR kinematografie ze státního rozpočtu
180,0	výdaj producentů (stejná částka jako ze SR)
360,0	celkový výdaj
760,5	příspěvek ze SR v multiplikaci v ČR spotřeby
153,0	veřejné rozpočty - daňové příjmy, přínosy plynoucí ze spotřeby v multiplikaci
30,0	veřejné rozpočty - zvýšení cestovního ruchu, daňové příjmy
183,0	celkové přínosy pro veřejné rozpočty plynoucí ze spotřeby v multiplikaci
3,0	rozdíl mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů spojenými s podporou a výdaji veřejných kinematografií

Zdroj: KPMG

Tabulka 7 - Roční indukovaná zaměstnanost

Roční indukovaná zaměstnanost	Počet plných v multiplikaci (plné pracovní úvazky)
Roční indukovaná zaměstnanost	643

Zdroj: KPMG

Tabulka 8 - Alokace příjmů státních a veřejných rozpočtů

Název položky	Hodnota v mil. Kč
Státní rozpočet - přímé daňové příjmy	62,3
Státní rozpočet - sociální pojištění	45,7
Zdravotní pojišťovny - zdravotní pojištění	18,7
Kraje	7,6
Obce	18,7
Celkem přímé příjmy veřejných rozpočtů (včetně multiplikace)	153,0
Celkem přímé příjmy veřejných rozpočtů (bez multiplikace)	62,3

Zdroj: KPMG

Druh nákladu	Náklad v Kč/rok
3 nově přijatí zaměstnanci (předpoklad – 13. plat. Třída, 4. stupeň +1 000 000 odměny) Náklady na vybavení	100 000
Provozní náklady	50 000
Celkem	1 150 000

opadů regulace (RIA) • Statut Státního fondu kinematografie • Výroční zpráva Státní fondu kinematografie za rok 2014 • Dlouhodobá a krátkodobá Koncepce podpory Státního fondu kinematografie • Uzavřené výzvy na podporu kinematografie Státní fondu kinematografie • Vyhodnocení možností financování podpory kinematografie ze Státního fondu kinematografie, EEIP a.s., červenec 2014 • Hodnocení dopadů regulace (RIA) zákona č. 496/2012 Sb., EEIP a. s., září 2011 • Analýza vývoje kultury 2000 – 2013, Český statistický úřad, 2015 • Výsledky účtu kultury 2013, Český statistický úřad, NIPOS, 2015 • Analýza filmových pobídek a jejich přínosů, KPMG Česká republika, 2015 • Multizdrojové financování kultury - analýza potenciálních zdrojů, KPMG Česká republika,

• SPIR, ppm factum, Admosphere, Kantar Media, únor 2015 • Mediaguru - veřejné datové a analytické zdroje (www.mediaguru.cz) • RRTV - Seznamy provozovatelů vysílání • Ihned (Hospodářské noviny) – článek týkající se sledovanosti televizních stanic • E15 - článek týkající se ceníkové hodnoty reklamního prostoru • Lidovky - článek týkající se VoD služeb v ČR • Innovation for Life – indormace o VoD službách • Statista (The Statistics Portal) – statistické informace o vývoji obratu VoD služeb ve světě

Relevantní analytické podklady vztahující se zejména k financování Fondu a výkonnosti české kinematografie využité v rámci zpracování tohoto dokumentu jsou uvedeny rámci situační analýzy české kinematografie, která je pro komplexnost součástí tohoto dokumentu.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a zhodnocení platného právního stavu

Hlavním principem navrhované právní úpravy je prostřednictvím zavedení nového stabilního zdroje zajištění podpory kulturních projektů s vysokým socioekonomickým přínosem v podobě kvalitní

kinematografické tvorby, zajištění dlouhodobého plánování a udržitelnosti podpory kinematografie

Státním fondem kinematografie, zvýšení mezinárodní konkurenceschopnosti české kinematografie

a filmového průmyslu, podpora zaměstnanosti prostřednictvím zahraničních koprodukcí a zakázek, podpora odběru českých služeb a zboží v regionech, příliv zahraničních investic, transparentnější

poskytování podpory kinematografie prostřednictvím zveřejňování rozhodování a hlasování Rady Fondu a otevření systému poskytování filmových pobídek po celý fiskální rok.

Zhodnocením platného právního stavu po dvou letech existence fondu je evidentní, že současná úprava je nedostačující jak na straně financování podpory kinematografie a tak není možné bez zavedení nového zdroje rozvoje a konkurenceschopnosti české kinematografie i při sebelepším nastavení dosáhnout. Uzavřený systém poskytování filmových pobídek neumožňuje využití potenciálu českého filmového průmyslu a tedy jeho konkurenceschopnost.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Pokud je hlavní činností Fondu, pro který byl zřízen, podpora kinematografie a podpora filmového průmyslu ve smyslu výše uvedeného, a sice podpory kulturních projektu s vysokým

socioekonomickým přínosem v podobě kvalitní kinematografické tvorby, zajištění dlouhodobého

plánování a udržitelnosti podpory kinematografie Fondem, zvýšení mezinárodní

konkurenceschopnosti české kinematografie a filmového průmyslu, podpora zaměstnanosti

prostřednictvím zahraničních koprodukcí a zakázek, podpora odběru českých služeb a zboží

v regionech, příliv zahraničních investic, je třeba přijmout opatření a změny navrhované

předkládaným návrhem zákona.

4. Zhodnocení souladu návrhu zákona s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná právní úprava je v souladu s Ústavou České republiky i Listinou základních práv a svobod. Navrhovaná právní úprava je v souladu i s ostatními právními předpisy. Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Navrhovaná právní úprava je v souladu se Sdělením Komise o státní podpoře filmů a dalších audiovizuálních děl (tzv. Cinema Communication), které EK přijala v listopadu 2013. Podle tohoto dokumentu EU posuzuje, zda evropské filmové fondy dodržují pravidla EU o státní podpoře.

Úprava čl. 107 a násl. a čl. 167 SFEU a nařízení komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s čl. 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem a odkazují na Sdělení Komise o státní podpoře filmů a dalších audiovizuálních děl

(tzv. Cinema Communication), které EK přijala v listopadu 2013.

Na předkládaný návrh zákona se nevztahuje nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory

za slučitelné s vnitřním trhem, a to vzhledem k tomu, že navrhovaná právní úprava bude předložena Evropské komisi k posouzení z hlediska slučitelnosti s pravidly veřejné podpory.

Navrhovaná úprava je v souladu s Evropskou úmluvou o filmové koprodukci (Úmluva Rady Evropy č. 147), která byla přijata dne 2. 10. 1992 (dále jen „Úmluva“). Česká republika Úmluvu podepsala dne 24. 2. 1997, byla vyhlášena pod č.26/2000 Sb.m.s. a příslušným orgánem pro udělování koprodukčních statutů je Fond.

Úmluva upravuje vztahy mezi smluvními stranami v oblasti mnohostranných koprodukcí, včetně dvoustranných koprodukcí, vznikajících na území členských států a stanoví podmínky pro získání tzv. koprodukčního statutu. Filmová koprodukce je jedním ze zásadních způsobů mezinárodní spolupráce v souvislosti se samotnou realizací výroby kinematografického díla. Koprodukce zvyšují kulturní hodnotu domácích produkcí prostřednictvím navýšení úrovně dostupných investičních prostředků, což jim umožňuje vytvořit produkt mnohem většího potenciálu. Poskytují také lepší komerční možnosti ve smyslu distribuce, návštěvnosti, propagace a využití v rámci celého hodnotového řetězce a doplňkových aktivit. Konečně znamená skutečnost, že jsou producentům prostřednictvím koprodukce k dispozici finanční prostředky z řady různých zdrojů, vyšší pravděpodobnost, že se kinematografické dílo vyrobí a že bude distribuováno.

Úprava nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1295/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program Kreativní Evropa (2014 - 2020) a zrušují rozhodnutí č. 1718/2006/ES, č. 1855/2006/ES a č. 1041/2009/ES se nevztahuje se k obsahu předkládané novely.

Ve vztahu k dokumentu Sdělení Komise 2013/C 332/01 o státní podpoře filmů a dalších audiovizuálních děl (dále jen „CC“) je stav navrhované úpravy následující.

N 98/2010 je notifikačním dokumentem na Program podpory filmového průmyslu.

SA.36106 (2013/N) je notifikačním dokumentem k zákonu o audiovizi a ačkoli je primárně

směřován na podporu kinematografie, je na straně 1 dokumentu v části 2 popis opatření v části 4 evidentní, že se zabýval i schématem podpory filmových pobídek.

Do zákona o audiovizi bylo schéma podpory filmové pobídky včleněno až v poslanecké sněmovně

a to totožně s již Notifikovaným N 98/2010, a k odchýlení již notifikovaného textu z obsahového

hlediska nedošlo.

Nicméně notifikace probíhala podle tehdy platného původního sdělení o filmu, ačkoli v té době již

probíhaly konzultace k pracovní verzi nového sdělení CC. V průběhu notifikace se tak již zároveň

přihlíželo i k tomuto novému textu sdělení.

Ke zvláštním kritériím pro posouzení ve smyslu č. 107 odst. 3 písmene d) SFEU konstatujeme, že jednotlivé body CC jsou dodrženy následovně.

Bod 1) CC je dodržen tak, že při rozhodování o podpoře kinematografie rozhoduje o udělení podpory kinematografie Rada Fondu (odborná porota), složená ze zástupců profesních organizací a jmenována poslaneckou sněmovnou. Členové Rady jsou dle zákona uznávanými osobnostmi z oblasti kinematografie. Kulturní kritéria jsou definována v zákoně o audiovizi obecně, jejich podrobné rozšíření je pak ve Statutu včetně uvedení bodové škály.

V případě podpory filmové pobídky je stanoven kulturní test, který byl součástí notifikace a o jeho splnění rozhoduje Komise, jmenovaná ministrem kultury.

Bod 2) CC je dodržen tak, že intenzita veřejné podpory je přesně dle nařízení obsažena jak ve statutu, tak nyní nově, v tom samém znění, v návrhu novely v ustanovení § 57a.

Bod 3) CC je obsažen ve Statutu.

Bod 4) CC je obsažen ve Statutu.

Bod 5) CC je dodržen tak, že intenzita veřejné podpory je přesně podle nařízení obsažena jak ve statutu, tak nyní nově, v tom samém znění, v návrhu novely v ustanovení § 57a. Veřejná podpora se vždy vypočítává v případě filmových pobídek z 80 % celkového rozpočtu a nikoli ze 100 %, aby měl producent volnost realizovat potřebnou výrobu i v jiném členském státě.

Bod 6) CC je dodržen tak, že povinnost nabídnout uložení filmové kopie v NFA je obsažena v novelizačním bodě k § 6, který je v současné době již platný, pouze se upravuje skutečnost, že kopie se odevzdává v nezašifrované verzi místo původního slova zakryptované verzi.

Bod 7) CC je dodržen tak, že veškeré informace o poskytnutých podporách jsou zveřejňovány na webových stránkách fondu, včetně tabulky bodového hodnocení celé výzvy. K pozitivním podporám je i zdůvodnění Rady, proč byl projekt podpořen.

Doporučení Evropského parlamentu a Rady 2006/952/ES ze dne 20. prosince 2006 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb

se na předkládaný návrh novely nevztahuje.

Doporučení Evropského parlamentu a Rady 2005/865/ES o filmovém dědictví a konkurenceschopnosti souvisejících průmyslových činností se nevztahuje k obsahu předkládané

novely; již platný text zákona však obsahuje u podpory kinematografie okruh podpory vztahující se k uchovávání a zpřístupňování děl

V souvislosti s Notifikací navrhované novely a zároveň z toho vyplývající úpravy Statutu bude postupováno následovně. Po té co bude novela zákona schválena Vládou ČR a projde prvním čtením ve sněmovně, bude tak jako v roce 2012 zahájena notifikace návrhu novely. Zároveň se začne pracovat na úpravách Statutu. Zahájit tuto činnost dříve není vhodné z toho důvodu, že v legislativním procesu probíhá řada změn a není tedy účelné notifikovat text, který třeba nebude ve výsledném znění novely obsažen, nebo naopak přibyde text, který by se musel notifikovat zvlášť. Notifikace tak bude zahájena přibližně v období září 2015 a současně se začne pracovat na změnách Statutu, který bude, stejně jako v roce 2013, obsahovat případné podrobnější úpravy navrhovaných novelizačních bodů návrhu zákona.

Ve vztahu k zavedení parafiskálního poplatku z VOD průběhu notifikace zákona o audiovizi v roce 2013 nebylo ustanovení v zákoně ze strany EK považováno za vhodně formulované z toho důvodu, že se domnívala, že ustanovení je konstruováno tak, že znevýhodní nezávislé producenty. EK neměla výhrady k samotnému zavedení poplatku, ale ke konstrukci, jak se zpoplatnění odvádí. Jelikož však již v zákoně bylo zpoplatnění VOD odsunuto na rok 2016, bylo dojednáno, že se při možnosti novely zákona pokusíme navrhnout ustanovení takové, které by EK lépe vyhovovalo. V souvislosti se zatím nepředvídatelným vývojem v oblasti poskytování VOD služeb a to na základě předpokládaných změn vyplývajících z dokumentu DSM diskutovaným v současné době v EP a avizovaným příchodem společnosti Netflix nenavrhujeme zatím žádnou změnu ustanovení a navrhuje se pouze odsunutí účinnosti poplatku podle § 27, a to na rok 2019.

6. Předpokládané hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy

Schválení zákona bude představovat přímý dopad na státní rozpočet ve výši každoročního mandatorního výdaje ve výši přibližně 180 mil Kč. Celkový dopad na státní rozpočet však bude neutrální, neboť po započtení multiplikačních efektů, které budou indukovány na základě dodatečných finančních prostředků, budou generovány přínosy pro veřejné rozpočty ve výši 183 mil Kč.

V multiplikačním modelu je uvažováno, že dodatečné prostředky budou žadatelům poskytovány maximálně do výše 50 %, což indukuje spotřebu hrazenou z vlastních prostředků žadatelů v minimálně ve stejné výši. Hodnoty uvedené v rámci multiplikačního modelu jsou uvažovány jako minimálními. Z celkové roční spotřeby iniciované dodatečnými prostředky ze státního rozpočtu ve výši 760,5 mil Kč lze dopočítat reálné daňové přínosy pro veřejné rozpočty, které dosáhnou minimálně 153 mil. Kč. Těchto 153 mil. Kč je tvořeno příjmy státního rozpočtu (přímé daňové příjmy a sociální pojištění), příjmy zdravotních pojišťoven (ze zdravotního pojištění) a příjmy dalších veřejných rozpočtů (rozpočty krajů a obcí).

Zefektivnění systému poskytování filmových pobídek bude mít pozitivní vliv na příliv zahraničních investic, je však navázáno na výši každoročně poskytnutých finančních prostředků ze strany státního rozpočtu. V případě, že se tato výše bude pohybovat v rozmezí dosavadních 500 mil Kč – 800 mil Kč, lze docílit přílivu zahraničních investic kolem 4 – 5 mld. Z analýz, které Fond nechal zpracovat, vyplynulo, že daňové příjmy do veřejných rozpočtů plynoucí z realizace zahraničních natáčení v ČR (cca 900 mil. Kč) převyšují samotnou pobídku (800 mil. Kč), a to bez multiplikačního efektu. Co se týče ekonomického dopadu včetně multiplikačního efektu (tedy dopadu na další úrovně odběratelsko-dodavatelských vztahů), lze vyvodit závěr, že roční pobídky ve výši 800 mil. Kč vyvolají spotřebu ve výši až 9 mld. Kč (z čehož 2,2 mld. je odvedeno do veřejných rozpočtů prostřednictvím daní). Jde o ekonomický dopad, který v modelovém výpočtu převyšuje pobídky do zpracovatelského průmyslu. Stimulace filmového průmyslu navíc stimuluje zaměstnanost v mnoha ekonomických odvětvích (umělecké, technické, řemeslné a další profese). Z analýzy dále vyplynulo, že filmová natáčení podpořená pobídkami ve výši 800 mil. Kč ročně indukují zaměstnanost 8 570 plných úvazků.

7. Předpokládaný dopad navrhované právní úpravy ve vztahu k zákazu diskriminace, dopady na životní prostředí a sociální dopady.

Navržená právní úprava nemá žádný vztah k zákazu diskriminace, nemá negativní sociální dopady ani dopady na životní prostředí. V případě zavedení nového zdroje pro podporu kinematografie bude mít navrhovaná úprava pozitivní dopad na zaměstnanost, neboť dodatečnými finančními prostředky na podporu kinematografie bude indukována zaměstnanost ve výši 643 plných pracovních úvazků v různé kvalifikační struktuře. Schválení zákona je tak nepřímým nástrojem politiky státu v oblasti podpory zaměstnanosti a má tak celkově pozitivní sociální dopady. Stimulace filmového průmyslu navíc stimuluje zaměstnanost v mnoha ekonomických odvětvích (umělecké, technické, řemeslné a další profese). Z analýzy dále vyplynulo, že filmová natáčení podpořená pobídkami ve výši 800 mil. Kč ročně indukují zaměstnanost 8 570 plných úvazků.

8. Zhodnocení dopadu navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná úprava nemá dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů. Z návrhu zákona nevyplývají žádná korupční rizika.

9. Zhodnocení dopadu navrhované právní úpravy na mezinárodní konkurenceschopnost ČR, na podnikatelské prostředí a na spotřebitele

Navrhovaná úprava má pozitivní dopady na mezinárodní konkurenceschopnost ČR, a to jak ve smyslu české kinematografie, tak filmového průmyslu. Na podporu kinematografie Rada rozděluje zhruba 200 mil. Kč. Se svěřenými prostředky na podporu kinematografie nakládá Rada fondu tak, že je rozděluje do 10 okruhů podpory, které ji předepisuje zákon o audiovizi. Zhruba 75 % rozpočtu je směřován do nejnákladnější části a to je vývoj a výroba filmů (hraných, dokumentárních i animovaných), 25 % rozpočtu směřuje na podporu ostatních projektů v oblasti kinematografie (distribuce, filmové festivaly, filmové publikace, filmová věda, propagace české kinematografie v ČR i v zahraničí atd.). Ani v oblasti výroby českých filmů ani v ostatních oblastech však nakonec částka určená na podporu není dostatečná.

Rozpočet českých hraných filmů se pohybuje průměrně zhruba kolem 20-40 mil. Kč, což je řádově o desítky milionů méně než srovnatelné filmy v zahraničí. Podíl Fondu na jejich financování je také ve srovnání se zahraničím nižší, i když v posledních dvou letech Rada podporu uděluje méně projektům, ale ve větší výši než v předchozím období. Důsledkem nižších rozpočtů filmů a nižšího podílu státní podpory je fakt, že vznik nákladnějších filmů (s rozpočtem 60-80 mil. Kč – výpravné historické filmy (Ve stínu, Lidice) nebo animované filmy s náročnou technologií (Alois Nebel)) vznikají jen velmi sporadicky, po letech dlouhého shánění finančních prostředků a ve složitých podmínkách. Jejich vznik je spíše náhodný, než že by systém umožňoval a systematicky podporoval vznik takových filmů. Zároveň lze konstatovat, že producenti na náročné filmy rezignovali a z důvodu problematického financování takové projekty vůbec nevyvíjejí. Producenti českých filmů se v posledních letech potýkají s poklesem zdrojů pro financování filmu. Ty snižuje jak pirátství, tak snížení příjmů z DVD a BluRay distribuce, které nenahradily příjmy z VOD (Video on demand

– poskytování filmů na internetu jako stream/ke stažení). V kinech se český film potýká s konkurencí amerických blockbusterů. Důsledkem je, že dochází k vzniku jen určitých typů filmů a česká kinematografie neprodukuje systematicky filmy v celé škále žánrů.

U podpory v ostatních okruzích dochází k pouhému zajišťování existence, některé okruhy jsou vynechány úplně pro extrémní finanční náročnost (zachování a zpřístupňování filmového dědictví – digitalizace filmů ve vlastnictví státu, filmová výchova) podporovány jen okrajově (propagace české kinematografie v zahraničí) anebo podporovány jen částečně (filmové festivaly jen celostátního významu, chybí podpora filmovým projektům v regionech).

Z důvodu podfinancovanosti není česká kinematografie konkurenceschopná. Zavedení nově navrženého zdroje by jí mělo konkurenceschopnost zajistit. Zefektivnění poskytování filmových pobídek po celý fiskální rok představuje posílení konkurenceschopnosti filmového průmyslu. Pokud ostatní členské státy poskytují filmové pobídky během celého fiskálního roku kdykoli, není současný český systém uzavřený jen na jednu Výzvu ve fiskálním roce konkurenceschopný.

Navrhovaná změna bude mít pozitivní vliv na podnikatelské prostředí jak ve smyslu možností producentů vyvíjet náročnější látky, tak ve smyslu žadatelů o filmovou pobídku, kterým se otevřením systému zvýší možnosti přilákání zahraničních zakázek.

10. Předpokládaný dopad návrhu zákona na územní samosprávné celky a na výkon státní statistické služby

Navrhovaná právní úprava má pozitivní dopady na územní samosprávné celky ve smyslu přílivu zakázkové výroby do regionů. V případě, že se filmová výroba realizuje v regionu, využívají se místní služby, platí se obecní pronájmy za obecní lokace atd. V případě podpory kinematografie mohou obce a města žádat o podporu na filmové festivaly i digitalizace kin. Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady na výkon státní statistické služby.