Cíle návrhu zákona
Cílem návrhu zákona je zejména:
- znemožnit, aby se paramilitární skupiny fungující mimo relevantní bezpečnostní systém
České republiky vyzbrojovaly a aby se zbraněmi usilovaly o prosazování svých ideologických cílů; činnost takových uskupení je neslučitelná s demokratickou podstatou České republiky
coby právního státu,
- zajistit vznik a existenci systému střelecké přípravy, tak aby navrhovaná právní úprava byla
využitelná pro potřeby různorodých systémů přípravy obyvatelstva k obraně státu, nebo ke
zvládání mimořádných situací anebo ke zvyšování schopností a dovedností pro účely reakce
na jiné rizikové situace ve sféře vnitřní bezpečnosti (předpokládající spíš individuální reakci
v podobě využití institutů nutné obrany nebo krajní nouze),
- postihnout v rámci působnosti návrhu zákona rovněž eventuální rizika plynoucí
s nakládáním s dalšími výrobky (technologiemi, materiály), pro nakládání s nimiž je nezbytné
určité zvláštní oprávnění, a které mohou být současně využity typicky v činnosti ozbrojených
skupin tak, že tyto skupiny mohou simulovat výkon veřejné (a to v podobě bezpečnostní
nebo branné) moci; tyto předměty mohou zahrnovat zejména munici, výbušniny nebo
výkonnou pyrotechniku, k nimž by si ozbrojená skupina mohla pokusit zjednat přístup a
využít je ke svým cílům; tyto předměty pak může mít smysl v určitých ohledech smysl
specifickým způsobem regulovat i v případech některýh krizových situací,
- adekvátně reflektovat možné potřeby státu, pokud jde o nakládání se zbraněmi a
některými dalšími obdobnými předměty v krizových situacích anebo pokud jde například o
ochranu bezpečnosti informačních systémů, v nichž jsou vedeny údaje o zbraních, jejichž
držení je Českou republikou povoleno a které jsou využitelné pro zajištění její bezpečnosti,
přičemž ale takové údaje by mohly zásadně zajišťování bezpečnosti České republiky ohrozit,
pokud by je získala kupř. nepřátelská cizí moc,
- umožnit v optimálním rozsahu nakládat se zbraněmi osobám v postavení příslušníka
bezpečnostního sboru nebo obdobným osobám s odpovídajícím výcvikem v nakládání se
zbraněmi, tak aby tyto osoby byly efektivně schopny plnit své úkoly a přispívat k zajišťování
veřejného pořádku a bezpečnosti, a to i v době mimo svou službu nebo mimo pracovní
dobu.
Platný právní stav
Z hlediska normativního kontextu je okruh společenských vztahů upravovaných návrhem zákona
záměrně důsledně oddělen od problematiky upravované zákonem o zbraních. Na rozdíl od zákona o
zbraních, který upravuje pouze nakládání se střelnými zbraněmi v civilní sféře, upravuje návrh zákona
výrazně širší množinu právních vztahů týkajících se nakládání se zbraněmi (v širokém slova smyslu)
vztahujících se k zajišťování bezpečnosti České republiky, a to jak v jejím aspektu vnitřním, tak i
vnějším. V této oblasti se tak návrh zákona dotýká zejména oblastí, které jsou dnes upraveny v rámci
těchto právních předpisů:
zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších
předpisů
zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o Policii ČR“)
zákon č. 240/1999 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění
pozdějších předpisů
zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších
předpisů
zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějíších předpisů
zákon č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské
policii), ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obecní
policii“)
zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 61/1988 S., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění
pozdějších předpisů
zákon č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých
zákonů (zákon o pyrotechnice), ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“)
Problematiku upravovanou návrhem zákona je třeba považovat za koncepčně novou (s částečnou
výjimkou v případě určitých opatření vlády upravujících nakládání se zbraněmi v případě některých
mimořádných stavů, která jsou dnes obsažena, byť podstatně užším způsobem, v § 7 krizového
zákona). V minulosti lze sice nalézt pro některá z navrhovaných řešení zdánlivé paralely, které je ale
nezbytné při bližším pohledu jednoznačně odmítnout. Např. zákon č. 50/1923 Sb., na ochranu republiky, obsahoval mj. též kriminalizaci ozbrojených skupin, nicméně se jednalo de facto o speciální
skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného ozbrojování. Pokud jde o problematiku střelecké
přípravy, je třeba odmítnout možnou asociací s organizací Svazarm zřízenou zákonem č. 92/1951 Sb.,
o branné výchově. Celá organizace Svazarmu totiž směřovala ke zcela odlišným cílům a vůbec se
nedotýkala problematiky nakládání se soukromně drženými zbraněmi. Návrh zákona (ačkoli je jeho
věcný záběr nesrovnatelně užší) má v některých ohledech (např. v důrazu na bezúhonnost účastníků
systému střelecké přípravy) blíž spíše k prvorepublikovému zákonu č. 184/1937 Sb., o obranné
výchově, ačkoli opět by bylo možno ve srovnání s návrhem zákona najít více odlišných momentů nežli
styčných ploch, již jen s ohledem na fakt, že návrh zákona se na jedné straně zaměřuje pouze na
problematiku střelecké přípravy a na straně druhé pak naopak není omezen na tento typ přípravy
obyvatelstva toliko pro oblast obrany státu. Zásadní odlišností je pak také fakt, že navrhovaný systém
střelecké přípravy je ryze dobrovolným systémem a podpůrně se opírá mimo jiné o civilní regulaci
nakládání se zbraněmi.
Dotčené subjekty
V obecném slova smyslu se návrh zákona dotýká všech subjektů, které na území České republiky
nakládají se zbraněmi a střelivem. Přitom může jít jak o fyzické a právnické osoby, které jsou adresáty
práv a povinností podle zákona o zbraních, ale v jisté míře též o entity, které se zbraněmi nakládají
mimo působnost dosavadního zákona o zbraních.
Typickými zástupci subjektů dotčených předkládaným návrhem pak jsou:
- osoby, které se zbraněmi a střelivem nakládají za účelem ochrany života, zdraví a majetku,
- ozbrojené bezpečnostní sbory,
- ozbrojené síly včetně aktivních záloh,
- sportovní střelci,
- výrobci a prodejci zbraní a střeliva a další podnikatelé v oblasti zbraní a střeliva a jejich
zaměstnanci,
- obecní policie a další subjekty působící v oblasti zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti,
- provozovatelé střelnic,
- subjekty zajišťující výuku a výcvik v oblasti nakládání se zbraněmi a střelivem.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je v souladu s Ústavou založeným ústavním pořádkem České́ republiky. Předkládaný
návrh usiluje o respektování a dosažení proporcionální rovnováhy mezi na ústavní úrovni
zakotvenými základními právy a svobodami, a to zejména pokud jde o ochranu života (čl. 6 odst. 1, 4
Listiny) a ochranu vlastnictví, jakož ale i zásadu, že vlastnictví zavazuje (čl. 11 odst. 1, 3 Listiny). Návrh
rovněž plně respektuje svobodu sdružovací (čl. 20 Listiny) a zásadu nullum crimen sine lege (čl. 39
Listiny).
Návrh rovněž oproti existující právní úpravě důsledněji respektuje zásadu výhrady zákona (čl. 2 odst.
4 Ústavy, čl. 4 odst. 1 Listiny) a usiluje o další petrifikaci zásady uvedené v čl. 1 ústavního zákona č.
110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, která stanovuje: „Zajištění svrchovanosti a územní
celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a
majetkových hodnot je základní povinností státu.“, a současně poskytuje další prostor pro uplatnění
dalších subjektů v rámci systému zajišťování bezpečnosti České republiky, jak vyplývá z čl. 3 odst. 2
ústavního zákona č. 110/1998 Sb.: „Státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické
a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky. Rozsah povinností
a další podrobnosti stanoví zákon.“.
Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních
orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Návrh zákona je plně v souladu se závazky, které pro Českou republiku vyplývají z jejího členství v
Evropské unii.
Návrh zákona je v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a obecnými právními
zásadami práva Evropské unie, se zásadou rovného zacházení, nediskriminace a právní jistoty.
Návrh zákona odpovídá principům, z nichž vychází Smlouva mezi Belgickým královstvím, Dánským
královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím,
Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím,
Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou,
Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy
Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou
republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou,
Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky,
Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii, jak publikováno sdělením
Ministerstva zahraničních věcí ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 44/2004 Sb. m. s. Návrh zákona
je v souladu s Dohodou o Evropském hospodářském prostoru.
V rovině sekundárního práva je návrh v souladu zejména s následujícími právními předpisy Evropské
unie platnými pro oblast nakládání s palnými zbraněmi:
- Směrnice Rady ze dne 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní (91/477/EHS),
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/51/ES ze dne 21. května 2008, kterou se
mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní,
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se
mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní,
- Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012 ze dne 14. března 2012, kterým
se provádí článek 10 protokolu Organizace spojených národů proti nedovolené výrobě
střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který doplňuje Úmluvu
Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (protokol OSN o
střelných zbraních), a stanoví vývozní povolení, opatření pro dovoz a tranzit palných zbraní,
jejich součástí, dílů a střeliva
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/29/EU ze dne 12. června 2013 o
harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání pyrotechnických
výrobků na trh,
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/28/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci
právních předpisů členských států týkajících se dodávání výbušnin pro civilní použití na trh a
dozoru nad nimi.
Konkrétně v případě směrnice o kontrole nabývání a držení zbraní a její revize směrnicí 2017/853 lze
uvést, že návrh tohoto zákona se jejich právní úpravy nedotýká, neboť nakládání se střelnými
zbraněmi je i nadále primárně upraveno zákonem o zbraních, který je implementačním právním
předpisem. Vedle toho pak návrh zákona upravuje oblasti ze sféry zajišťování vnitřní bezpečnosti
státu (popř. obecněji řečeno bezpečnosti národní), jichž se předpisy evropského práva nedotýkají.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká
republika vázána
Návrh zákona je v souladu s existující mezinárodněprávní úpravou nakládání se zbraněmi, která
zahrnuje jak právně závazné mezinárodní smlouvy, tak i instrumenty „soft-law“, které Česká
republika podporuje; jedná se zejména o tyto dokumenty mezinárodního práva:
- „Firearms Protocol“ - Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 76/2013 Sb. m. s., o
Protokolu proti nedovolené výrobě střelných zbraní, jejich součástí a dílů a střeliva a proti
obchodování s nimi doplňujícím Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu
organizovanému zločinu,
- „Arms Trade Treaty“ (ATT) - Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 36/2015 Sb., o
sjednání Smlouvy o obchodu se zbraněmi,
- „International Tracing Instrument“ (ITI) - Mezinárodní nástroj umožňující zemím
identifikovat a sledovat včas a spolehlivým způsobem nedovolený obchod s ručními a
lehkými zbraněmi,
- „Programme of Action“ (PoA, UNPoA SALW) - Akční program k prevenci, potírání a
vymýcení nezákonného obchodu s ručními a lehkými zbraněmi ve všech jeho aspektech.
Návrh rovněž respektuje závazky, které České republice plynou z mezinárodních úmluv v oblasti
ochrany lidských práv a základních svobod. Dále se lze zaměřit zejména na Evropskou úmluvou o
lidských právech (dále jen „Úmluva“). Návrh zákona plně respektuje Úmluvou zakotvovaná lidská
práva a svobody, zejména pak zákaz trestu bez zákona (čl. 7), právo na respektování soukromého a
rodinného života (článek 8 Úmluvy), svobodu shrmažďování a sdružování (čl. 11), právo na pokojné
užívání majetku (článek 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě).
Návrh zákona je návrhem předpisu správního práva a jeho ustanovení tak spadají pod standardní
režim správního řádu, přestupkového zákona, soudního řádu správního a případně též zákona č.
82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo
nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a
jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a je tak ve smyslu Úmluvy zajištěno též
právo na spravedlivý proces (článek 6 Úmluvy) a práva na účinný právní prostředek nápravy (článek
13 Úmluvy).
Dopady na veřejné rozpočty
Návrh nepřináší předem kvantifikovatelné přímé finanční dopady na veřejné rozpočty. Lze se tak
zaměřit spíše na zhodnocení dopadů nepřímých, jejichž kvantifikace je ale před praktickou zkušeností
s uplatňováním navrhované právní úpravu de facto smysluplně nerealizovatelná.
Návrh nemá dopady na rozpočty krajů nebo obcí.
Pozitivní dopady
Přínosy na straně veřejného sektoru je třeba spatřovat zejména v podobě:
- preventivního potlačení vzniku ozbrojených skupin, čímž se snižuje riziko nutnosti zakročování
proti takovým organizacím v pozdějších fázích jejich již rozvinuté činnosti,
- možnost využití civilního systému držení zbraní pro rozvoj státem organizovaných či
zastřešovaných systémů přípravy obyvatelstva, čímž se efektivně využívá stávajících legálních
kapacit,
- možnost efektivnějšího využití osob, které mají oprávnění nosit služební zbraň, v době mimo
službu nebo v mimopracovní době,
- efektivnější možnosti řešení krizových stavů.
Negativní dopady
Negativní dopady návrhu zákona na veřejné rozpočty jsou spíše jen marginální a pouze hypotetické.
Návrh patrně přinese určitý dodatečný objem činnosti pro některé orgány veřejné moci (např. policii
a Ministerstvo vnitra), ale tento nárůst bude možné kompenzovat v rámci jejich stávajících kapacit,
v jejichž rámci je problematika zbraní řešena již v současnosti.
Dopady na veřejnost a na podnikatelské prostředí
Pozitivní
Návrh podpoří podnikatelskou činnost související s poskytováním školení a výcviku v rámci
jednotlivých programů střelecké přípravy, zejména pak ve formě vytvoření prostoru pro poskytování
služeb akreditovaných osob. Na druhé straně akreditovanými osobami nebudou muset být toliko
podnikatelské subjekty, ale bude se moci jednat např. též o zájmové spolky (sportovně-střelecké kluby, branné spolky apod.), čímž se současně rozšíří možné pole aktivit těchto občanských
organizací.
Zabránění vzniku ozbrojených skupin je z hlediska veřejnosti nutné rovněž vnímat pozitivně, neboť
činnost paramilitárních organizací má destabilizující dopad, veřejnost znejišťuje a vesměs též
zastrašuje. V případě získání přístupu ke zbraním by se tyto negativní efekty paramilitárních či quasi-
bezpečnostních entit apod. ještě dále výrazně intenzifikovaly.
Pro veřejnost by měla jednoznačně pozitivní dopad představovat též dále rozšířená možnost
připravovat se v rámci systému střelecké přípravy např. k obraně státu nebo na zvládání
mimořádných bezpečnostních situací civilního typu. Součástí návrhu zákona je rovněž možnost získat
tzv. aprobaci, čili zásluhovou formu získání výjimky, resp. povolení nakládat se střelnou zbraní, pro níž
byl danou osobou absolvovaný program střelecké přípravy určen.
Konečně pozitivní přínos pro veřejnost bude mít též právní úprava mimořádných opatření v krizových
stavech, kdy jednak bude možné efektivněji dané krizové stavy řešit, současně právní úprava zahrne
též garance práv osob nakládajících se zbraněmi významně nad úroveň, kterou v současné době
poskytuje příslušná právní úprava v krizovém zákoně (nebo kterou zahrnovala původní právní úprava
mimořádných opatření v zákoně č. 119/2002 Sb.). Významným přínosem pro veřejnost pak je zvýšení
úrovně ochrany jí se dotýkajících dat ve vztahu k nakládání se zbraněmi i pro extrémní případy typu
vnějšího ohrožení státu.
Negativní
Návrh se negativně dotkne toliko organizací typu paramilitárních uskupení, které by případně
usilovaly o zneužití stávajícího rámce právní úpravy nakládání se zbraněmi a chtěly by dosáhnout
svého ozbrojení.
Zhodnocení sociálních dopadů navrhované právní úpravy
Navrhovaná úprava nemá kvantifikovatelné, resp. konkrétně identifikovatelné sociální dopady, a to
včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním
postižením anebo na národnostní menšiny.
Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na životní prostředí
Návrh zákona nemá negativní dopady na životní prostředí. Naopak v případě možnosti přijetí
mimořádných opatření v krizových stavech lze předpokládat, že návrh tohoto zákona může mít na
životní prostředí dopady pozitivní (např. v podobě efektivnější možnosti řešení situací typu afrického
moru prasat v populaci prasete divokého).
Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace
Návrh zákona není v rozporu se zákazem diskriminace, ani není v rozporu s principem rovnosti mužů
a žen.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaný zákon důsledně dbá na ochranu soukromí a osobních údajů a v případech, kdy by mohlo
dojít k jakékoli interferenci navrhované právní úpravy s těmito zájmy, zakotvuje jednoznačné
požadavky stanovující jak oprávnění tak i limity využívání údajů o osobách v působnosti
navrhovaného zákona.
Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá významnější či nová korupční rizika, a to jednak s ohledem
na nastavení jednoznačných a přezkoumatelných kritérií rozhodování správních orgánů, pokud jde o
kontrolu a vynucování (včetně sankčních mechanismů) povinností v rámci návrhu zákona. Uvedené
platí též v případech, kdy je předpokládána návázná podzákonná právní úprava. Na jednu stranu je
v těchto případech v dostatečně jednoznačné i striktní míře stanoven základní rámec práv a
povinností přímo v návrhu zákona a jednak i pro tyto případy zákon předpokládá efektivní kontrolní a
zejména pak sankční mechanismy s proporcionálními, ale současně dostatečně odrazujícími
správními tresty. V případě zmocnění pro mimořádná opatření vlády pak je základním kontrolním
mechanismem právě samotná vázanost možnosti vyhlásit příslušná mimořádná opatření na vyhlášení
krizového stavu, přičemž test přiměřenosti navrhovaných mimořádných opatření vyžadovaný tímto
návrhem zákona tak pouze doplňuje postupy podle krizového zákona (popř. podle ústavního zákona
č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., a
případných dalších mimořádných legislativních aktů přijatých na jeho základě).
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh zákona má jednoznačné a současně netriviální pozitivní dopady na bezpečnost a obranu státu
s potenciálem vhodně doplňovat další státní regulatorní systémy v bezpečnostní oblasti.
Oblast nakládání se zbraněmi je jednou z klíčových oblastí právní úpravy v bezpečnostní oblasti, která
je navíc oblastí jednoznačně průřezovou. Ačkoli je nakládání se zbraněmi v civilní sféře dlouhodobě
upraveno vlastními normami správního práva a trestní právo standardně pamatuje na nejzávažnější
případy zneužití zbraní, tak nakládání se zbraněmi je klíčovou oblastí zajišťování bezpečnosti České
republiky jak v její dimenzi vnitřní tak i vnější, a to i co se činnosti bezpečnostních složek státu a
dalších jeho orgánů a bezpečnostních systémů týče, přičemž tato oblast je na úrovni obecně
závazných právních předpisů upravena jen na nejobecnější úrovni.
Ve všech 4 klíčových oblastech navrhované právní úpravy je zlepšení celkové pozice České republiky
při zajišťování její bezpečnosti primárním a ústředním cílem. Návrh zákona tak sleduje účel posílení
sféry vnitřní bezpečnosti i obrany státu zejména v těchto oblastech:
- zabránění vzniku autonomních ozbrojených skupin, které by měly aspiraci nahradit či
v souladu s vlastními cíli doplnit, a popř. problematizovat či snížit důvěru v bezpečnostní
mechanismy státu, a to i v případech, pokud by se o dosažení těchto cílů dané autonomní
entity pokoušely formálně v rámci legálních prostředků právního řádu České republiky,
- vytvoření prostoru jednak pro využití potenciálu plynoucího z tuzemského komplexního
systému nakládání se zbraněmi v civilní sféře pro účely přípravy obyvatelstva k obraně státu
v právním rámci jiných právních předpisů, a jednak pro zlepšení informovanosti, právního
povědomí a kompetence v bezpečném zacházení se střelnou zbraní a střelivem u té části
populace, která je standardně oprávněna s těmito zbraněmi nakládat na základě obecné
(základní) zbraňové legislativy,
- nastavení obecných pravidel nakládání se zbraněmi ve vymezených bezpečnostních
složkách státu v době mimo službu, resp. v mimopracovní době tak, aby bylo možno mj.
efektivně využít těchto osob z hlediska jejich výcviku v nakládání se zbraněmi, a to případně i
v rámci jejich povinnosti zakročit i v době mimo službu nebo mimo dobu výkonu práce (tato
povinnost je již dnes v řadě právních norem upravujících činnost jednotlivých
bezpečnostních složek upravena),
- vytvoření možnosti adekvátní pružné reakce na krizovou situaci v případech, kdy taková
reakce může zahrnovat i specifické požadavky na způsob nakládání se zbraněmi; tato
problematika pak zahrnuje též nezbytnost zajištění účinné ochrany informačních systémů obsahujících údaje o nakládání se zbraněmi na území České republiky, a to i pro extrémní
případ vnějšího ohrožení státu.
K § 1
Ustanovení vymezuje věcnou působnost návrhu zákona. První oblastí návrhu zákona je specifický
zákaz ozbrojených skupin. Druhou oblastí je pak rámcová úprava podmínek, za nichž může vláda ve
sféře nakládání se zbraněmi přijmout určitá opatření v oblastech dotýkajících se bezpečnosti České
republiky. V rámci této oblasti vytvářející základní rámec pro budoucí opatření na úrovni nařízení
vlády jsou upraveny 3 dílčí problematiky. Jde jednak o nastavení systému střelecké přípravy coby
průřezového nástroje podporujícího zejména rozvoj jiných státem organizovaných či zastřešovaných
systémů přípravy obyvatelstva a jednak mimořádná zbraňová opatření pro krizové stavy. Dále jde o
podmínky nakládání se střelnými zbraněmi osobami oprávněnými nosit služební zbraň, a to zejména
v době mimo službu nebo v mimopracovní době. Konečně jde o problematiku specifických opatření,
která může vláda pro oblast nakládání se zbraněmi přijmout po dobu vyhlášeného krizového stavu.
K § 2
Jako zbraň se pro účely návrhu zákona definují kromě zbraní též další rizikové předměty a materiály,
a sice munice, výbušniny a účinná pyrotechnika. Návrh zákona nicméně v řadě případů svou
působnost na příslušných místech svého textu explicitně zužuje toliko na nakládání se střelnými
zbraněmi ve smyslu zákona o zbraních. Toto vymezení je třeba interpretovat v technické rovině (tj.
z hlediska vymezení druhů střelných zbraní); nejedná se však pouze o střelné zbraně v působnosti
zákona o zbraních, neboť např. v rámci systému střelecké přípravy mohou být přenechávány též
zbraně, s nimiž nakládají subjekty, které jsou z působnosti zákona o zbraních coby civilní normy
vyňaty, typicky např. ozbrojené síly.
Explicitně se rovněž stanovuje, že nestanoví-li tento zákon v části upravující případy, kdy jsou další
podmínky stanovovány na úrovni nařízení vlády, jinak, použije se standardní právní úprava obsažená
v příslušných zákonech upravujících „standardní“ způsob nakládání s těmito zbraněmi.
K § 3
Stanovuje se jednoznačný zákaz ozbrojených skupin, tj. jejich organizování, vyzbrojování a účasti na
nich. Za ozbrojenou skupinu jsou považovány jakékoli organizace, ať již existující formálně nebo i neformálně (fakticky), pokud mají povahu paramilitární ozbrojené složky. Pojem paramilitární
ozbrojené složky není v návrhu tohoto zákona definován, neboť zde nepředstavuje pojem nesoucí
samotný obsah (hypotézu) zakotvované právní normy, ale jedná se o pojem vysvětlující, který
upřesňuje koncept „ozbrojené skupiny“. Pojem paramilitární ozbrojené složky použitý v tomto
návrhu zákona lze v tomto ohledu chápat zejména v těchto rovinách:
1) musí se jednat o uskupení s určitou vnitřní, obvykle pak alespoň do určité míry
hierarchickou organizační strukturou (organizační aspekt),
2) musí se jednat o organizace paravojenského, popř. „parapolicejního“ či obecněji
„parabezpečnostního“ typu (typologický aspekt),
3) tyto pojmy odkazují ke konkrétním příkladům ozbrojených skupin, které na území
republiky vznikaly a vyvíjely činnost v minulosti, ať již byl jejich název jakýkoli (historický a
srovnávací aspekt).
Stanovovaný zákaz však nestojí toliko na definici povahy zakazované ozbrojené skupiny, dalšími
kritérii, která musejí být naplněna, aby se v konkrétním případě jednalo o ozbrojenou skupinu ve
smyslu tohoto zákazu, jsou dále tato hlediska:
- musí se jednat o skupinu, která sleduje prosazení určitých politických, náboženských nebo
obdobných společenských cílů, založených na určité ideologii,
- dosažení těchto cílů musí zahrnovat (nebo aktivně připouštět) i právě jejich ozbrojené
prosazení,
- „ozbrojenost“ skupiny může spočívat (podle její faktické povahy či konkrétního kontextu)
jak v tom, že se zbraněmi nakládá samotná skupina (zejména, má-li právní osobnost), o
získání přístupu ke zbraním určitým způsobem usiluje, nebo pokud pouze s cílem jako
ozbrojená skupina ve výše uvedeném smyslu organizuje osoby, které jinak se zbraněmi
nakládají (např. coby držitele zbrojních oprávnění).
Uvedené podmínky musejí být splněny vždy kumulativně. Ozbrojenou skupinou tak není například
myslivecký spolek či sportovně střelecký klub, ačkoli mohou samy se zbraněmi nakládat (jsou-li
držiteli zbrojní licence) a prakticky vždy organizují osoby, které jsou oprávněny se zbraněmi nakládat.
Ozbrojenou skupinou však není ani např. branný spolek, který organizuje výuku a výcvik ve střelbě
fakticky ve formě vojenského výcviku, pokud jeho cílem je toliko zvyšovat znalosti a dovednosti svých
členů, a nikoli ozbrojenými prostředky prosazovat svou na určité ideologii založenou společenskou
agendu. Stejně tak nelze podle uvedené definice za ozbrojenou skupinu považovat např. airsoftový klub nebo třeba zájmové organizace sdružující držitele zbraní za jinými účely (kupř. podporu práva na
vlastnictví, držení a nošení zbraní, za historickými cíli apod.).
Na druhé straně je lhostejno, jestli se ozbrojená skupina ozbrojuje legálně či nelegálně (to může být
vzato v potaz toliko z hlediska možnosti postihu daného jednání, zejména pak s ohledem na zákaz
dvojího postihu za téže protiprávní jednání). Hodlá-li ozbrojená skupina ozbrojenými prostředky
prosazovat např. určité politické cíle, je lhostejno, že ke zbraním získá přístup způsobem formálně
legálním (např. formou získání zbrojení licence, pokud se zároveň deklaruje jako sportovně-střelecký
spolek). V takovém případě by se jednalo o postup právo obcházející, resp. zneužívající (jednání in
fraudem legis), který tak nemůže požívat právní ochrany a v daném případě by bylo postiženo jako
zakázané jednání ozbrojené skupiny nebo v jejím rámci (účast na ozbrojené skupině).
Současně lze jednoznačně uvést, že koncept ozbrojené skupiny v navrhované podobě se v žádném
případě nedotýká žádného v současnosti registrovaného spolku zabývajícího se střeleckým sportem,
brannou výchovou, rekonstruováním historických bitev, myslivostí apod.
K § 4
Zřizuje se systém střelecké přípravy coby státem zastřešovaný systém školení a výcviku v nakládání se
střelnými zbraněmi a střelivem. Tento systém je členěn na jednotlivé programy střelecké přípravy,
které jsou blíže definovány nařízením vlády. Konkrétní program střelecké přípravy může být vytvořen
jako samostatný tematický systém kurzů, jejichž obsah je určen státem (např. kurzy sledující posílení
právního vědomí a kompetencí souvisejících s možností použít zbraň v rámci nutné obrany a krajní
nouze). Může být ale rovněž definován v úzké návaznosti na jiný samostatný systém přípravy
obyvatelstva (např. k obraně státu), kdy příslušný program střelecké přípravy bude představovat de
facto jen doplnění takového systému přípravy a bude umožňovat, aby účastníci takového systému
přípravy nakládali se zbraněmi za jednoznačných, jednotných a předem stanovených podmínek.
Pokud bude nařízením vlády umožněno, aby konkrétní program střelecké přípravy (či jeho část)
zajišťovaly soukromé subjekty v podobě akreditovaných osob, bude muset dané nařízení vlády pro
školení a výcvik poskytované těmito subjekty vždy závazně vymezit kurzy (fakticky minimální obsah a
sylabus příslušného školení a výcviku a případná hodnotící kritéria úspěšnosti absolvování daného
kurzu v podobě tzv. hodnocených střeleb).
K § 5
Programy střelecké přípravy se vymezují nařízením vlády, přičemž návrh zákona respektuje
rozčlenění působností stanovené zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních
orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „kompetenční zákon“).
Gesci za programy střelecké přípravy v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti tak nese Ministerstvo
vnitra a za programy střelecké přípravy v oblasti obrany České republiky pak Ministerstvo obrany.
Z hlediska formálního není stanoveno, zda mají být všechny programy střelecké přípravy (obou
gestorů dohromady) stanoveny v jediném nařízení vlády, nebo má-li být pro každý program střelecké
přípravy přijato nařízení vlády samostatné, nebo lze-li programy střelecké přípravy do nařízení vlády
sdružovat ad hoc dle potřeby. Všechny uvedené varianty připadají v úvahu.
Účast na programu střelecké přípravy je ryze dobrovolná a jedná se ve své základní podobě fakticky o
volnočasovou aktivitu osoby, která se systému střelecké přípravy účastní. Na druhé straně není
vyloučeno, aby jiný systém přípravy obyvatelstva, který určitý program střelecké přípravy toliko
modulárně doplňuje, stanovil něco jiného.
Návrh zákona klade ve zvýšené míře důraz na to, aby bylo možné pro konkrétní program střelecké
přípravy stanovit důsledné podmínky způsobilosti osob, které se jej mohou účastnit. Zákon přitom
jednoznačně taxativně stanovuje, o jaké podmínky se může jednat. Z opačného pohledu pak naopak
je na vládě, aby pro konkrétní program střelecké přípravy vybrala a definovala konkrétní podmínky
způsobilosti; není přitom v žádném případě nutné, aby podmínky způsobilosti každého programu
střelecké přípravy zahrnovaly všechna v zákoně uvedená kritéria, která připadají v úvahu). Naopak
zákonodárce poskytuje vládě toliko spektrum možností, z nichž může podle povahy konkrétního
programu střelecké přípravy vybrat adekvátní kritéria způsobilosti umožňující účastnit se takového
programu střelecké přípravy.
K § 6
Nakládání se střelnou zbraní a střelivem v rámci konkrétního programu střelecké přípravy může
osoba, která se takového programu za podmínek stanovených příslušným nařízením vlády účastní a
která splňuje (alespoň) jednu ze tří uvedených podmínek týkajících se konkrétně jejího oprávnění
s danou zbraní nakládat. Jednak může toto oprávnění plynout přímo z faktu, že s danou zbraní taková
osoba již nakládá na základě zákona o zbraních (ať již je jejím vlastníkem, je jí v souladu se zákonem o
zbraních taková zbraň přenechána apod.). Druhým titulem pro nakládání se zbraní je získání tzv.
aprobace v systému střelecké přípravy a třetím pak je přenechání dané zbraně v rámci příslušného
programu střelecké přípravy, přičemž oba tyto instituty jsou detailněji upraveny dále. Osoba však
musí být vždy držitelem zbrojního průkazu podle zákona o zbraních.
Osoby účastnící se programu střelecké přípravy a zbraně, se kterými je v rámci systému střelecké
přípravy nakládáno, se považují za stanovenou zálohu státu, kterou lze využít pro zajišťování úkolů při
obraně státu nebo při plnění dalších úkolů v rámci krizových situací, a to přednostně před využitím
např. jiných osob podléhajících za stanovených podmínek branné povinnosti nebo povinnosti
poskytnout osobní a věcnou pomoc. Způsob využití této stanovené zálohy se bude odvíjet od
konkrétní situace a podle toho se též bude řídit příslušným zákonem (např. zákon č. 239/2000 Sb., o
integrovaném záchranném systému, ve znění pozdějších předpisů, nebo zákon č. 222/1999 Sb., o
zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů).
Střelné zbraně, s nimiž se nakládá v rámci systému střelecké přípravy, a jsou tedy považovány
v uvedeném smyslu za stanovenou zálohu státu, se v centrálním registru zbraní vedeném podle
zákona o zbraních opatří příslušným příznakem. To platí, pokud jde o zbraně, s nimiž nakládají
subjekty spadající do působnosti zákona o zbraních; cílem je v rámci centrálního registru zbraní, který
je jinak informačním systémem ryze civilní povahy, tyto zbraně odlišit s ohledem na fakt, že se ve
stanovených případech bude jednat o zbraně určené pro zajišťování obrany a vnitřní bezpečnosti
České republiky. Naproti tomu střelné zbraně, které mohou být v rámci systému střelecké přípravy
svěřovány např. ozbrojenými silami nebo bezpečnostním sborem, budou obvykle evidovány
v samostatné evidenci vedené podle jiného právního předpisu, a toto ustanovení se v jejich případě
nepoužije.
K § 7
Návrh zákona zakotvuje institut aprobace v systému střelecké přípravy. Jedná se fakticky o speciální,
výkonově podmíněné povolení pro nakládání se zbraní určité kategorie. Vydání aprobace se rámcově
řídí shodnými podmínkami jako výjimka, resp. povolení podle zákona o zbraních. Aprobace v systému
střelecké přípravy rovněž nepředstavuje toliko alternativu k povolením vydávaným podle zákona o
zbraních. Dopad tohoto institutu je širší, zejména umožňuje, aby dané osobě mohla být v systému
střelecké přípravy v širším rozsahu přenechávána zbraň, pro niž taková osoba aprobaci získala.
Zákon rovněž zakotvuje možnost, aby vláda v rámci vymezení programu střelecké přípravy vymezila
podmínky, za nichž bude možno účastníkovi systému střelecké přípravy převést do vlastnictví
příslušnou zbraň, střelivo a případný související výzbrojní či výstrojní materiál.
K § 8
V souvislosti se specifickou povahou aprobace se rovněž upravuje odpovídající základní procesní
rámec. Pokud návrh zákona nestanoví jinak, použijí se na aprobaci ustanovení o povoleních podle
zákona o zbraních. Rovněž se důsledně vymezuje povinnost registrace zbraně držené na základě
aprobace, a to ve shodném rozsahu jako v případě zbraní držených na základě zákona o zbraních.
K § 9
Střelná zbraň může být přenechána v rámci programu střelecké přípravy toliko ve dvou případech.
Buďto za podmínek stanovených příslušným nařízením vlády, a to pouze v případě zbraně, kterou
přenechává přímo orgán veřejné moci organizující daný program střelecké přípravy nebo
akreditovaná osoba. S tímto typem přenechávání střelné zbraně se a priori počítá spíše jen pro
potřeby absolvování samotného programu střelecké přípravy. Nebo se umožňuje také přenechání
zbraně osobě, která v souladu s návrhem zákona pro takovou zbraň získala aprobaci v systému
střelecké přípravy. V tomto druhém případě lze zbraň přenechat v širším rozsahu (např. i za účelem
účasti na střeleckých závodech nesouvisejících se samotným programem střelecké přípravy, nebo
např. za účelem individuálního tréninku), a to v zásadě za podobných podmínek, jako pro přenechání
zbraně předpokládá samotný zákon o zbraních, a to včetně případné nutnosti oznámení přenechání
dané zbraně podléhající registraci příslušnému útvaru policie.
K § 10
Návrh zákona umožňuje zajišťovat program střelecké přípravy jak prostřednictvím orgánů veřejné
moci, popř. jejich k tomu dedikovaných organizací, tak i na občanském základě prostřednictvím
akreditovaných osob. Pokud mají být školení, výcvik či hodnocené střelby zajišťovány akreditovanou
osobou, příslušné nařízení vlády musí vymezit kurzy, které tato akreditovaná osoba může poskytovat.
Akreditovanou osobou nemusí být nutně podnikatelský subjekt. Může jím být kupř. i střelecký či
branný spolek. Základní podmínkou získání akreditace je však vždy požadavek, aby daný subjekt byl
držitelem zbrojní licence podle zákona o zbraních. Zákon dále stanovuje podmínky získání akreditace
a povinnosti akreditované osoby, které fakticky představují rozšíření („nadstavbu“) podmínek zbrojní
licence, resp. povinností držitele zbrojní licence.
K § 11
Návrh zákona zakotvuje požadavek na pravidelné prověření toho, zda akreditovaná osoba nadále
splňuje podmínky, za nichž jí byla akreditace udělena. Perioda tohoto prověřování je stanovena jako
pětiletá.
K § 12
Zakotvují se rovněž důvody a důsledky zániku akreditace a podmínky postupu Ministerstva vnitra
v rámci jejího odnětí. V případě, že důvodem odnětí akreditace byl postup akreditované osoby
rozporný s návrhem zákona, je stanovena tříletá doba, po kterou nesmí subjekt, kterému byla takto
akreditace odňata, o její opětovné vydání požádat.
K § 13
Osobou, která pro akreditovanou osobu přímo zajišťuje poskytování školení a výcviku, popř. vede a
dohlíží nad hodnocenými střelbami, je odborný instruktor, který je kvalifikován vždy pro určitý
program střelecké přípravy. Tato osoba musí splňovat určité minimální požadavky na svou
způsobilost. Akreditovaná osoba musí rovněž sama periodicky ověřovat odbornou způsobilost
odborného instruktora, a to postupem, který si sama stanoví v rámci svého vnitřního předpisu (který
je však následně povinna dodržovat). V případě, že dojde k zákonem stanoveným skutečnostem (a to
včetně nedoložení periodického ověření kvalifikace odborného instruktora ze strany akreditované
osoby), orgán, který organizuje daný program střelecké přípravy, může takovému odbornému
instruktorovi vyslovit až na dobu 3 let zákaz činnost odborného instruktora vykonávat.
K § 14
Vzhledem k faktu, že činnost podle části třetí, hlavy první návrhu zákona se dosti blíží (s ohledem na
omezení této činnosti toliko na nakládání se střelnými zbraněmi a střelivem) činnostem podle zákona
o zbraních, zakotvuje se též pro dohled nad touto oblastí kontrolní působnost Policie České republiky.
S ohledem na ustanovení § 117a zákona o Policii ČR je nezbytné rovněž deklarovat, že pro výkon
kontroly vykonávané Policií České republiky se zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve
znění zákona č. 183/2017 Sb., použije.
K § 15
Nově se vymezuje obecný právní rámec nakládání se zbraněmi osobami (dále též zákonem konkrétně
definovanými), které mají příslušným sektorovým zákonem vymezujícím činnost daného
bezpečnostního sboru, Vojenské policie či orgánu obce stanoveno oprávnění nosit služební zbraň.
Tyto sektorové právní předpisy dnes nijak neřeší otázku možnosti využít v době mimo službu nebo
v mimopracovní době, a to včetně možnosti provedení služebního zákroku zbraně, kterou je jinak
taková osoba (v rámci výkonu své služby či práce) oprávněna běžně použít. Jiným problémem pak je
existující praxe, kdy je příslušníkům některých bezpečnostních sborů umožněno nosit (i v době
služby) jejich soukromou zbraň a použít ji tak i namísto zbraně služební. Tyto problémy doposud
nebyly na úrovni obecně závazných právních předpisů upraveny, což se návrh zákona pokouší změnit
tak, aby zejména byla posílena právní jistota jednotlivých příslušníků bezpečnostních sborů či
Vojenské policie nebo strážníků obecních policií, a současně zvýšena jejich motivace k iniciativě
v uvedeném směru.
K § 16
Vzhledem k tomu, že osoby mající oprávnění nosit na základě konkrétního zákona upravujícího
postavení a úkoly bezpečnostní složky, jejíž jsou příslušníky či zaměstnanci, podstupují specializovaný
výcvik, který může být obdobný absolvování některého z programu střelecké přípravy, zakotvuje
návrh tohoto zákona možnost, aby jí její zaměstnavatel fakt podstoupení tohoto typu výcviku potvrdil
s obdobnými důsledky, jako kdyby tato osoba reálně program střelecké přípravy absolvovala, a to
zejména s možností získat za zákonem stanovených podmínek odpovídající aprobaci v systému
střelecké přípravy.
K § 17
Navrhuje se zcela reformovat problematiku mimořádných opatření, která může ve sféře nakládání se
zbraněmi, municí, výbušninami a pyrotechnickými výrobky vláda v případě potřeby vyvolané
vyhlášeným krizovým stavem (resp. důvody vyhlášení tohoto krizového stavu) přijmout.
Těmito mimořádnými opatřeními mohou být:
- stanovení speciálních podmínek nakládání se střelnými zbraněmi nad rámec zákona o
zbraních, který jinak nakládání se střelnými zbraněmi běžně upravuje, a to nejdéle na dobu 3
měsíce (pokud však bude krizový stav vyhlášen na dobu kratší než 3 měsíce, lze i tyto
speciální podmínky vyhlásit nejdéle na dobu vyhlášení daného krizového stavu); těmito speciálními opatřeními nesmí být zasaženo do zájmů fyzických osob na možnosti nakládat
s legálně drženou zbraní pro účely ochrany jejich života, zdraví nebo majetku za podmínek
stanovených zákonem o zbraních,
- nařízení zvýšené kontroly zabezpečení uložených a skladovaných zbraní a dalších
obdobných předmětů a materiálů a
- nařízení provedení zvláštních opatření k ochraně, utajení nebo zabránění zneužití informací
o zbraních a držitelích příslušných oprávnění; přijetí příslušného nařízení vlády, které taková
zvláštní opatření vymezí, není vázáno na vyhlášení krizového stavu a naopak se předpokládá
jeho přijetí tak, aby i technická opatření v informačních systémech obsahujících informace o
nakládání se zbraněmi mohla být připravena za standardní situace a v případě vyhlášení
krizového stavu mohla být již přímo uvedena do praxe.
Ve všech těchto případech smějí být tato opatření přijata pouze, pokud to je nezbytné pro řešení
příslušného krizového stavu. Pokud by tedy nařízení vlády stanovilo určitý požadavek, který by tento
test nezbytnosti (který lze považovat za přísnější kritérium než pouhý test proporcionality, jenž je
současně jeho nezbytnou implicitní součástí), jednalo by se o důvod pro zrušení dané normy podle
hlavy druhé zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
K § 18
Stanovuje se přiměřená právní úprava přestupků fyzických osob spáchaných porušením pravidel
stanovených návrhem tohoto zákona. V případě přestupku spočívajícího v porušení zákazu
ozbrojených skupin se vyžaduje úmyslné zavinění.
Rovněž v případě právnických osob a podnikajících fyzických osob se stanovují skutkové podstaty
odpovídajících přestupků, které zahrnují vedle skutkových podstat obdobných jako v případě
přestupků fyzických osob též skutkovou podstatu přestupku postihujícího protiprávní jednání, jehož
se může dopustit toliko speciální subjekt v podobě akreditované osoby.
Za přestupek lze uložit zejména pokutu, přičemž se stanovují dvě hranice pokut – základní sazba do
100 000 Kč a dvojnásobná zvýšená sazba (do 200 000 Kč). Pokutu ve zvýšené sazbě lze uložit za
přestupky dvou typů, jednak za přestupek spáchaný porušením zákazu ozbrojených skupin a jednak
za kterýkoli zákonem stanovený přestupek, pokud byl spáchán v souvislosti s podnikatelskou činností
pachatele (v praxi tak půjde zejména o přestupky podnikajících fyzických a právnických osob).
Návrh zákona zavádí v rámci stanovení správních trestů za přestupky též možnost uložit pachateli
správní trest zákazu činnosti, a to zejména tehdy, pokud to vyžaduje ochrana vnitřního pořádku nebo
bezpečnosti České republiky. Z hlediska doby, na kterou může být zákaz činnosti uložen, se obecně
vychází ze standardní právní úpravy obsažené v přestupkovém zákoně (3 roky). V případě přestupku
spáchaného porušením zákazu ozbrojených skupin může být ale zákaz činnosti uložen až na dobu 7
let. Zákaz činnosti může být uložen jak pro činnost podle samotného navrhovaného zákona, tak i pro
činnost podle jednotlivých zákonů, které nakládání se zbraněmi, střelivem, municí, výbušninami nebo
pyrotechnikou upravují.
K § 19
Zakotvují se pravidla věcné příslušnosti k projednávání přestupků. Standardně přestupky podle
tohoto zákona projednává obecní úřad obce s rozšířenou působností, avšak v případě přestupku
spáchaného porušením zákazu ozbrojených skupin projednává tento přestupek přímo Ministerstvo
vnitra, a to s ohledem na specifickou povahu tohoto přestupku, který je jednak z hlediska vnitřního
pořádku a bezpečnosti České republiky značně závažným a jednak může zahrnovat např. rozsáhlé
jednání daných skupin v prostředí Internetu či návaznost na jiná antisystémová uskupení, přičemž
v této oblasti disponuje Ministerstvo vnitra nepochybně dostatečnou kompetencí.
K § 20
Pro účely výkonu příslušných působností orgánů veřejné moci podle návrhu zákona se navrhuje
zakotvit oprávnění těchto orgánů využívat údaje z příslušných informačních systémů, zejména pak z
centrálního registru zbraní, který bude vesměs většinu příslušných dat (ať již o osobách nebo o
zbraních) již obsahovat na základě zákona o zbraních.
K § 21
Zakotvuje se rovněž oprávnění využívat opis z evidence Rejstříku trestů a případně též opis z evidence
přestupků vedené Rejstříkem trestů za účelem ověření dodatečných podmínek trestní či přestupkové
zachovalosti (tj. jakési rozšířené bezúhonnosti a spolehlivosti), které bude vláda oprávněna stanovit
coby dodatečné podmínky účasti na konkrétním programu střelecké přípravy.
K § 22
Pro stanovená podání se stanovuje povinnost využít předepsaných formulářů (ať již v listinné, nebo
též elektronické podobě). Na předepsaném formuláři musí být vydáno též potvrzení pro účely vydání
aprobace v systému střelecké přípravy. Vzory těchto formulářů stanoví vláda nařízením.
K § 23
Krizový zákon v současnosti obsahuje několik možností stanovení omezujících opatření v oblasti
nakládání se zbraněmi, střelivem, municí nebo výbušninami. Návrh zákona obsáhne obdobnou,
nicméně adekvátně důkladnější právní úpravu. Návrh zákona přitom bude počítat s opatřeními
jdoucími jak ve směru restrikce, tak ale i omezeného uvolnění požadavků standardní právní úpravy
nakládání se střelnými zbraněmi, ale rovněž zakotví i možnost stanovení požadavku provádění
zvýšené kontrolní činnosti na úseku nakládání se zbraněmi, střelivem, municí či výbušninami.
K § 24
Zakotvuje se správní poplatek za podání žádosti o udělení akreditace pro činnost akreditované osoby
oprávněné zajišťovat kurzy v rámci programu střelecké přípravy. Účelem tohoto správního poplatku
je regulace počtu žádostí o vydání akreditace, a tedy zejména prevence zahlcení Ministerstva vnitra a
Ministerstva obrany nezpůsobilými či kverulantními žádostmi. Návrh naopak nezakotvuje správní
poplatek za podání žádosti o vydání aprobace v systému střelecké přípravy.
K § 25
Nabytí účinnosti předkládaného návrhu zákona se navrhuje k polovině roku 2020, a to tak, aby byla
adresátům normy poskytnuta minimální nezbytná legisvakance k přípravě na nabytí účinnosti návrhu
zákona.
V případě ozbrojených skupin je třeba upozornit na zásadu zákazu retroaktivity trestního postihu
podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Kterýkoli subjekt bude moci tedy být coby
účastník ozbrojené skupiny (neporušoval-li svou činností již jiný platný a účinný právní předpis)
postihnut teprve tehdy, bude-li stále takovým účastníkem ke dni nabytí účinnosti tohoto návrhu
zákona.
V období legisvakance se rovněž poskytuje minimální časový prostor pro přípravu prováděcí
legislativy předpokládané návrhem zákona.
V Praze dne 6. prosince 2019
Jiří Mašek, v.r. Jan Hamáček, v.r. Pavel Žáček, v.r. Zdeněk Ondráček, v.r. Jiří Kobza, v.r. Lukáš Kolářík, v.r. Jan Bartošek, v.r. František Vácha, v.r. Věra Kovářová, v.r. Radek Koten, v.r. Marek Benda, v.r. Pavel Jelínek, v.r. Pavel Růžička, v.r. Michal Ratiborský, v.r. Petr Sadovský, v.r. Jan Řehounek, v.r. Petr Venhoda, v.r. Leo Luzar, v.r. Karla Šlechtová, v.r. Radovan Vích, v.r. Tomáš Vymazal, v.r. Pavel Bělobrádek, v.r. Marek Výborný, v.r. Radek Vondráček, v.r.