zákon č. 148/2023 Sb.

Zákon o jednotném environmentálním stanovisku

K § 1

Ustanovení vymezuje předmět a účel úpravy. Cílem zavedení jednotného environmentálního stanoviska (dále též „JES“) je zjednodušení a zpřehlednění povolování záměrů pro žadatele, ale i správní orgány, a to za současného zachování potřebné odbornosti a schopnosti plnohodnotně hájit veřejný zájem na ochraně životního prostředí jako celku a přispět k udržitelnému rozvoji. Jednotné environmentální stanovisko má formu závazného stanoviska podle ustanovení § 149 správního řádu.

Vydávání jednotného environmentálního stanoviska podléhají záměry, které jsou následně povolovány podle stavebního zákona, a dále záměry, jež podléhají posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a to i v případě, kdy podléhají následnému povolování podle jiného než stavebního zákona, např. podle zákona horního. Zákon pro všechna tato řízení zavádí zkratku následné řízení.

V režimu tohoto zákona jsou řešeny i záměry, které z hlediska ochrany životního prostředí vyžadují pro jejich následné povolení pouze jediný správní úkon podle jiného právního předpisu. Pro takové záměry se rovněž vydává jednotné environmentální stanovisko. Důvodem tohoto řešení byla snaha o přehlednost a srozumitelnost pro žadatele i správní orgány s tím, že je nutné minimalizovat dvoukolejnost postupů při vydávání správních aktů.

Ostatní záměry jsou řešeny mimo režim jednotného environmentálního stanoviska.

K § 2

Jednotné environmentální stanovisko se vydává namísto jednotlivých správních úkonů stanovených jinými právními předpisy v oblasti ochrany životního prostředí. Tyto úkony tedy nejsou vydávány samostatně podle jiných právních předpisů, což je ostatně v každém z potenciálně dotčených zákonů výslovně uvedeno v tzv. integrační formuli. Ta stanoví, že se konkrétní vyjádření, souhlasy, závazná stanoviska či jiné správní úkony podle daného jiného právního předpisu nevydávají, jedná-li se o záměr, který vyžaduje jednotné environmentální stanovisko. Je-li tedy pro účely následného povolování záměru vydáváno jednotné environmentální stanovisko, nahradí všechny uvedené správní úkony, které by byly pro účely povolování záměru vydávány samostatně. U rozhodnutí je z důvodu nezbytnosti zachování formy výslovně v § 17 odst. 1 zákona stanoveno, že je-li právě rozhodnutí správním úkonem, který se u záměrů podléhajících vydání JES nevydává, je toto rozhodnutí součástí výrokové části rozhodnutí v následném řízení. To je příklad třeba povolení ke kácení dřevin či rozhodnutí o výjimkách podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Při vydávání JES se v těchto případech žádost ve vztahu k předmětu nahrazovaného rozhodnutí posoudí obsahově, příslušný orgán provede úvahu, vyjádří závěr ohledně přípustnosti či nepřípustnosti záměru ve vztahu k chráněným zájmům a stanoví případné podmínky, avšak formálně je správním úkonem vydávaným namísto těchto rozhodnutí až rozhodnutí v následném řízení, které závěry a podmínky obsažené v jednotném environmentálním stanovisku převezme do výrokové části. Správní orgán, který vydává rozhodnutí v následném řízení, tak formálně vede správní řízení podle příslušného zákona v oblasti ochrany životního prostředí, dle nějž se předmětné rozhodnutí vydává.

Výčet právních předpisů, namísto jimiž upravovaných správních úkonů se vydává jednotné environmentální stanovisko, je uveden v poznámce pod čarou č. 1 k § 2 zákona. V jednotlivých složkových zákonech je pak z integrační formule zřejmé, o jaké konkrétní správní úkony se jedná.

Jednotné environmentální stanovisko fakultativně může zahrnout i posouzení vlivů záměru na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o posuzování vlivů“). Ustanovení § 1 odst. 4 zákona o posuzování vlivů stanoví, že záměry podléhající posouzení podle zákona o posuzování vlivů jsou zároveň předmětem jednotného environmentálního stanoviska. Závazné stanovisko podle § 9a zákona o posuzování vlivů se v takovém případě vydává současně jako jednotné environmentální stanovisko. To však platí pouze pro záměry, u nichž oznamovatel požádá současně s předložením dokumentace o vydání jednotného environmentálního stanoviska. Je tedy na volbě oznamovatele, zda si nejprve opatří závazné stanovisko podle § 9a zákona o posuzování vlivů, které následně přiloží jako součást žádosti o jednotné environmentální stanovisko, nebo zda současně s dokumentací předloží příslušnému úřadu žádost o vydání jednotného environmentálního stanoviska. V takovém případě příslušný úřad provede současně posouzení vlivů záměru ve smyslu zákona o posuzování vlivů, a současně vyhodnocení vlivů záměru na životní prostředí ve smyslu zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Vztah těchto dvou zákonů je upraven právě v § 1 odst. 4 zákona o posuzování vlivů, který stanoví, že při vydávání jednotného environmentálního stanoviska k záměrům posuzovaným podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí se postupuje podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku a podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí; stanoví- li zákon o posuzování vlivů na životní prostředí něco jiného než zákon o jednotném environmentálním stanovisku, postupuje se podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Platí tedy, že např. lhůty pro vydání stanoviska, účastenství, okruh dotčených orgánů, zveřejňování a další záležitosti se řídí zákonem o posuzování vlivů, a obecná úprava obsažená v zákoně o jednotném environmentálním stanovisku se na ně použije pouze podpůrně.

Záměrem posuzovaným podle zákona o posuzování vlivů se pro účely tohoto zákona rozumí záměry obligatorně posuzované a záměry, o nichž to příslušný úřad stanovil na základě zjišťovacího řízení. U nich je jednotné environmentální stanovisko vydáváno současně se závazným stanoviskem podle § 9a zákona o posuzování vlivů, požádá-li o to oznamovatel. U záměrů, o nichž závěr zjišťovacího řízení stanoví, že nepodléhají posouzení vlivů, se postupuje podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku, následuje-li řízení o jejich povolení podle stavebního zákona. Nenásleduje-li ani řízení podle stavebního zákona, nepostupuje se u nich v režimu zákona o jednotném environmentálním stanovisku, nýbrž v režimu jiných právních předpisů, a správní úkony jsou pro ně vydávány samostatně.

Z předmětu jednotného environmentálního stanoviska jsou rovněž vyňaty správní úkony vydávané podle zákona o ochraně přírody a krajiny pro záměr nebo jeho část nacházející se ve zvláště chráněném území, evropsky významné lokalitě nebo ptačí oblasti; pro záměr nebo jeho část nacházející se na území národního parku nenahrazuje jednotné environmentální stanovisko rovněž správní úkony vydávané podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a lesního zákona. Zde uvedené správní úkony totiž podléhají vydání tzv. společného rozhodnutí podle § 83 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a nejsou proto zahrnuty do jednotného environmentálního stanoviska. Důvodem pro to je skutečnost, že se jedná o nejcennější území z hlediska ochrany přírody, s výrazným veřejným zájmem na jejich ochraně. Státní správu a péči o ně vykonávají speciální orgány ochrany přírody (správy národních parků, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR). Orgány JES (ORP, krajské úřady) nedisponují kompetencemi v ochraně přírody vůči těmto územím a je zcela v souladu s účelem těchto území, aby rozhodování o zásazích do nich bylo předmětem samostatného posouzení a rozhodnutí specializovaných orgánů.

Pro záměry na území ochranných pásem zvláště chráněných území se však jednotné environmentální stanovisko vydává, příslušný orgán je stanoven podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Tato úprava byla v návrhu zákona učiněna při jeho projednávání ve vládě, a to na návrh Ministerstva dopravy. Pro účely zachování potřebné odbornosti při povolování záměrů umisťovaných na území ochranných pásem ZCHÚ, která mají sloužit jako tzv. nárazníkové zóny s cílem zabránit negativním vlivům na předmět ochrany konkrétního zvláště chráněného území, bude žádoucí, aby se příslušný orgán vždy v souladu s ustanovením § 4 zákona obrátil na příslušnou Správu národního parku či Agenturu ochrany přírody a krajiny. Ministerstvo je k tomu bude metodicky vést.

K § 3

Náležitosti žádosti a způsob jejího podání vycházejí z obecných principů stanovených správním řádem. Zákon nestanoví způsob doručení, je umožněna tedy listinná i elektronická podoba. Správní orgán příslušný k vydání jednotného environmentálního stanoviska, pro nějž zákon zavádí zkratku příslušný orgán, bude dotčeným orgánem pro účely následného řízení o povolení záměru podle stavebního zákona, a bude se na něj tedy vztahovat digitalizace navrhovaná novelou stavebního zákona. Příslušný orgán tak bude s žadatelem, ale i s ostatními správními orgány komunikovat prostřednictvím elektronického portálu zřízeného za tímto účelem. Podrobnosti stanoví stavební zákon.

V případě, že bude žádost podána správnímu orgánu, který není věcně nebo místně příslušný, postupuje se podle správního řádu.

Žádost musí splňovat obecné náležitosti vyplývající ze správního řádu, musí tedy obsahovat náležitosti pro podání podle § 37 odst. 2 správního řádu, musí z ní být patrné, kdo ji činí, včetně uvedení stanovených údajů o žadateli, které věci se týká a co žadatel navrhuje. Nad rámec toho žádost musí obsahovat všechny náležitosti vyžadované jinými právními předpisy stanovené pro správní úkony, namísto nichž se vydává JES. Tyto náležitosti není možné svodně vyjmenovat, záleží vždy na povaze záměru, který je předmětem žádosti. V poznámce pod čarou č. 1 k § 2 zákonodárce proto alespoň přikročil k výčtu všech právních předpisů, jejichž správních úkonů se může vydání jednotného environmentálního stanoviska týkat. Z jednotlivých právních předpisů pak jednoznačně vyplývá, jaké konkrétní správní úkony se samostatně nevydávají, podléhají-li vydání jednotného environmentálního stanoviska.

Žadatel se může obrátit na příslušný správní orgán ještě před podáním žádosti s žádostí o předběžnou konzultaci podle § 9 zákona. Správní orgán, a to jak ten příslušný k vydání JES, tak případně správní orgán příslušný podle jiného právního předpisu ve smyslu § 4 zákona, je povinen žadateli poskytnout informace k náležitostem žádosti a dalším souvisejícím okolnostem tak, aby bylo možné vydat jednotné environmentální stanovisko.

Zákon dále stanoví pravidlo, že v případě, kdy více právních předpisů vyžaduje uvedení stejného údaje, či předložení stejného podkladu, postačí, pokud jej žadatel v žádosti uvede či předloží jednou. Toto pravidlo má zabránit přílišnému formalismu správních orgánů v případě, kdy by část podkladů byla neúplná, ale chybějící údaje by bylo možné získat z jiné části žádosti.

Přílohou k žádosti musí být u záměrů, které podléhají následnému povolování podle stavebního zákona, vždy dokumentace pro povolení záměru podle stavebního zákona. Tato povinnost se týká i záměrů posuzovaných podle zákona o posuzování vlivů, následuje-li po nich řízení podle stavebního zákona. Žadatel tak předkládá žádost pro již plně připravený záměr. Jedná-li se o záměr podléhající posuzování podle zákona o posuzování vlivů, jehož povolení však nepodléhá stavebnímu zákonu, předkládá žadatel jako součást žádosti podklad vyžadovaný jiným právním předpisem pro následné povolení záměru, který je svou povahou srovnatelný s dokumentací pro povolení záměru, a jako takový je relevantním podkladem pro posouzení záměru správními orgány. Takovým podkladem je například návrh na stanovení dobývacího prostoru podle § 2 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 172/1992 Sb., o dobývacích prostorech, ve znění pozdějších předpisů. Žadatel jako součást žádosti předkládá podklad, který je podkladem pro bezprostředně navazující následné řízení, tedy pouze první, které následuje po vydání jednotného environmentálního stanoviska, nikoli pro všechna myslitelná a v budoucnu vedená následná řízení.

V případě, že žádost není úplná, vyzve příslušný orgán žadatele bez zbytečného odkladu, nejpozději do 10 pracovních dní, k úpravě nebo doplnění. Lhůta 10 pracovních dní byla stanovena s přihlédnutím k možnému rozsahu a obsahu žádostí o jednotné environmentální stanovisko. Vrací-li příslušný orgán žádost žadateli k doplnění nebo úpravě, stanoví mu za tímto účelem přiměřenou lhůtu, a to s ohledem na povahu vad žádosti. Současně jej poučí o následcích neodstranění vad žádosti. Nepředloží-li ve stanovené lhůtě žadatel upravenou nebo doplněnou žádost, příslušný orgán mu písemně sdělí, že jednotné environmentální stanovisko nemůže být vydáno.

Pro úplnost je v odstavci 3 zavedeno pravidlo, že příslušný orgán při výzvě k odstranění vad žádosti postupuje tak, aby mohly být všechny nedostatky odstraněny najednou, je-li to možné. Toto pravidlo má zamezit nadměrnému zatěžování žadatele tím, že jej správní orgán opakovaně vyzve k odstranění vad žádosti, ačkoli mohl všechny vady žádosti zjistit již po předložení žádosti.

Předložit doplněnou či upravenou žádost může žadatel i z vlastního podnětu, nejen na výzvu příslušného orgánu. Správní orgán v takovém případě postupuje obdobně podle odstavce 3, žádost tedy posoudí a případně vyzve žadatele k odstranění vad.

Doručením výzvy k odstranění vad žádosti podle odstavce 3 se běh lhůty přerušuje, lhůta pro vydání jednotného environmentálního stanoviska běží znovu ode dne doručení úplné žádosti příslušnému orgánu. Tato úprava je uvedena v ustanovení § 5 zákona a zcela koreluje s ustanovením § 149 odst. 5 správního řádu, neboť vychází z principu, že správní orgán musí mít plnou zákonem stanovenou lhůtu pro vydání svého správního úkonu od okamžiku, kdy má k dispozici úplnou žádost.

K § 4

Shledá-li příslušný orgán, že pro vydání jednotného environmentálního stanoviska potřebuje s ohledem na povahu žádosti a vyžadovanou odbornost získat vyjádření jiného správního orgánu, a sice toho, který by byl příslušný k vydání samostatného správního úkonu v situaci, kdy by záměr nepodléhal vydání jednotného environmentálního stanoviska, zašle mu bez zbytečného odkladu žádost za účelem vydání vyjádření. Správních orgánů, kterým příslušný orgán žádost zašle, může být více, a to podle povahy žádosti a vyžadované odbornosti. Předpokládá se, že příslušný orgán má s ohledem na vztah podřízenosti a nadřízenosti vyplývající ze stávajícího modelu státní správy v oblasti ochrany životního prostředí potřebnou odbornost sám. Vyjádření si tak vyžádá nejčastěji v případě, kdy jej bude odůvodňovat zvláštní okolnost, například výrazně lepší místní znalost jiného správního orgánu či jeho velmi úzce zaměřená specializace.

Správní orgán příslušný podle jiného právního předpisu vydá vyjádření do 30 dnů ode dne, kdy mu byla doručena úplná žádost. Z vydaného vyjádření musí být zřejmé, zda správní orgán, který jej vydal, považuje záměr za přípustný z hlediska jím chráněných zájmů, a jaké závěry, včetně případných podmínek, je vhodné či přímo nezbytné z hlediska jím dotčených zájmů zahrnout do jednotného environmentálního stanoviska. Pokud ve stanovené lhůtě vyjádření nevydá, posoudí věc příslušný orgán sám.

Vyjádření je odborným podkladem pro vydání jednotného environmentálního stanoviska. Nejedná se o podklad závazný, nýbrž odborný, je na odpovědnosti příslušného orgánu, aby vydal zákonné, věcně správné a přezkoumatelné jednotné environmentální stanovisko. Od závěrů obsažených ve vyjádření se může přezkoumatelně odchýlit.

Výše uvedená vyjádření nepodléhají samostatnému přezkumu. Ten je v souladu s § 156 odst. 2 správního řádu výslovně vyloučen v ustanovení § 4 odst. 4 zákona. Přezkumu podléhá tedy pouze jednotné environmentální stanovisko jako celek, včetně závěrů v něm uvedených na základě vydaného vyjádření, není však možné toto vyjádření samostatně přezkoumat postupem podle § 156 správního řádu. Důvodem pro tuto výjimku ze zásady legality je skutečnost, že příslušný orgán je správním orgánem odpovědným za správnost a zákonnost vydaného závazného stanoviska. Vyjádření správních orgánů příslušných podle jiných právních předpisů je pouze fakultativní, je v dispozici příslušného orgánu, zda si o jeho vydání požádá či nikoli. Umožnit v takovém případě přezkoumatelnost vyjádření jako odborného podkladu pro potřeby vydání závazného stanoviska by neodpovídalo povaze institutu jednotného environmentálního stanoviska a cílům sledovaným jeho zavedením, mezi něž patří zrychlení, zpřehlednění a zefektivnění povolovacího procesu z hlediska ochrany životního prostředí. Závěry uvedené v JES ve vztahu k chráněným zájmům, k nimž se vztahovalo vyjádření správního orgánu příslušného podle jiného právního předpisu, mohou být plně přezkoumány v rámci přezkumu samotného jednotného environmentálního stanoviska.

Zákon výslovně stanoví, že se tento postup vydávání vyjádření jako odborného podkladu pro vydání jednotného environmentálního stanoviska nepoužije, pokud je příslušný orgán současně správním orgánem příslušným podle jiného právního předpisu. Jedná-li se tedy v obou případech o stejný správní orgán, tedy buď tentýž obecní úřad obce s rozšířenou působností, tentýž krajský úřad či jedno ministerstvo, o vyjádření se formálně nežádá a příslušný orgán si v případě potřeby podklady získá v rámci běžných interních postupů.

K § 5

Lhůta pro vydání jednotného environmentálního stanoviska je stanovena na 60 dní ode dne doručení žádosti. Není-li žádost shledána jako bezvadná, vyzve příslušný orgán žadatele podle § 3 odst. 3 zákona k odstranění vad žádosti. Lhůta pro vydání jednotného environmentálního stanoviska se doručením této výzvy přerušuje, a začíná běžet znovu ode dne doručení úplné žádosti.

S ohledem na možný rozsah žádosti o jednotné environmentální stanovisko je lhůta 60 dnů stanovena jako lhůta potřebná pro relevantní vyhodnocení všech aspektů záměru. V této lhůtě je navíc zahrnuta lhůta 30 dnů stanovená v § 4 odst. 2 zákona pro případná vyjádření správních orgánů příslušných podle jiných právních předpisů. Lhůta 30 dní pro toto vyjádření koreluje se standardní délkou lhůty stanovenou správním řádem pro celé závazné stanovisko. Správní orgán příslušný k vydání jednotného environmentálního stanoviska musí mít však rovněž dostatek času pro důsledné a komplexní vyhodnocení žádosti a zapracování odborných podkladů, včetně případných podmínek a odůvodnění, do jednotného environmentálního stanoviska.

Pro případ, že je s ohledem na okolnosti záměru nezbytné obstarat další podklady, provést ohledání na místě, nebo jedná-li se o zvlášť složitý případ, umožňuje ustanovení § 5 odst. 2 zákona příslušnému orgánu prodloužit lhůtu pro vydání jednotného environmentálního stanoviska až o 30 dní. Činí tak usnesením, které se poznamená do spisu. Příslušný orgán žadatele o prodloužení lhůty vyrozumí. Možnost prodloužení lhůty ve zvlášť složitých případech předpokládá i ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu. Je nezbytné připomenout, že předmětem vydání jednotného environmentálního stanoviska jsou všechny záměry povolované podle stavebního zákona a záměry podléhající posouzení vlivů na životní prostředí, včetně záměrů velkého rozsahu či vysoké intenzity. U takových záměrů nebude vždy pro vydání jednotného environmentálního stanoviska postačovat stanovená lhůta 60 dní. Naopak u menších záměrů je předpoklad, že nebude využita celá lhůta pro vydání JES. Proto odstavec 1 stanovuje, že příslušný orgán vydá jednotné environmentální stanovisko bez zbytečného odkladu.

Odstavec 3 stanovuje pravidlo, že doručením výzvy k odstranění vad žádosti podle ustanovení § 3 odst. 3 se běh lhůty přerušuje, lhůta pro vydání jednotného environmentálního stanoviska běží znovu ode dne doručení úplné žádosti příslušnému orgánu. Tato úprava zcela koreluje s ustanovením § 149 odst. 5 správního řádu a vychází z principu, že správní orgán musí mít plnou zákonem stanovenou lhůtu pro vydání svého správního úkonu od okamžiku, kdy má k dispozici úplnou žádost.

K § 6

Dojde-li příslušný orgán na základě vlastního posouzení žádosti a na základě všech případně vydaných vyjádření, která k žádosti obdržel od správních orgánů příslušných podle jiných právních předpisů, k závěru, že je posuzovaný záměr z hlediska vlivů na všechny dotčené složky životního prostředí přípustný, vydá souhlasné jednotné environmentální stanovisko. V opačném případě vydá nesouhlasné jednotné environmentální stanovisko.

Ze souhlasného jednotného environmentálního stanoviska musí být zřejmé, jaké jsou závěry nejen stran přípustnosti záměru jako celku, nýbrž i stran jednotlivých oblastí vztahujících se ke správním úkonům, namísto nichž se vydává JES.

Závazná část jednotného environmentálního stanoviska musí jednoznačně a bezrozporně identifikovat záměr, včetně označení pozemků, na nichž se nachází, tedy na nichž je pro účely následného povolovacího řízení navržen. Souhlasné jednotné environmentální stanovisko dále může obsahovat podmínky, avšak pouze za předpokladu, že jejich stanovení umožňují či přímo vyžadují jiné právní předpisy.

Náležitostí jednotného environmentálního stanoviska je rovněž označení dokumentace nebo srovnatelného podkladu vyžadovaného jiným právním předpisem podle § 3 odst. 2 zákona, popřípadě jejich částí rozhodných pro vydání jednotného environmentálního stanoviska, zejména označení zpracovatele, data zpracování a označení změny nebo revize.

Ať již je jednotné environmentální stanovisko vydáno jako souhlasné, či jako nesouhlasné, musí být řádně a přezkoumatelně odůvodněno. Součástí odůvodnění JES je odůvodnění přípustnosti nebo nepřípustnosti záměru z hlediska všech dotčených složek životního prostředí, a rovněž případné odůvodnění jednotlivých podmínek stanovených na základě jiných právních předpisů. Žadateli musí být z odůvodnění jednotného environmentálního stanoviska zřejmé, na základě jakých podkladů a úvah příslušný orgán postupoval. Dále jednotné environmentální stanovisko obsahuje úplný výčet všech správních úkonů podle jiných právních předpisů, namísto nichž se vydává.

K § 7

Odstavec 1 stanoví, že platnost jednotného environmentálního stanoviska je 5 let ode dne jeho vydání. Předkladatel přikročil ke stanovení platnosti shodné s platností závazného stanoviska podle § 9a zákona o posuzování vlivů, a to s ohledem na záměr nevytvářet vícekolejný systém platnosti stanovisek, kdy jednotné environmentální stanovisko, jehož součástí je posouzení vlivů záměru podle zákona o posuzování vlivů, by mělo platnost 5 let, a ostatní jednotná environmentální stanoviska platnost jinou. Před uplynutím platnosti je možné požádat o její prodloužení, a to o dalších 5 let. Žádat o prodloužení je možné opakovaně, příslušný orgán vždy vyhodnocuje, zda nedošlo ke změnám okolností rozhodných pro vydání jednotného environmentálního stanoviska. Součástí žádosti o prodloužení proto musí být podklad obsahující popis aktuálního stavu dotčeného území, včetně souhrnu změn oproti stavu v době vydání jednotného environmentálního stanoviska. Za účelem posouzení těchto změn si může příslušný orgán vyžádat vyjádření správního orgánu příslušného podle jiného právního předpisu, přičemž se postupuje obdobně podle ustanovení § 4 a 5.

Pro žádost o prodloužení platnosti je stanoveno několik pravidel. Předně platí, že žádost musí být podána před skončením platnosti jednotného environmentálního stanoviska. Je-li podána, neskončí platnost JES dříve, než je žádost vyřízena. Okamžikem, k němuž musí být jednotné stanovisko platné, je vydání rozhodnutí v následném řízení v prvním stupni. Nepostačí tedy zahájení následného řízení. Zároveň však platí, že dojde-li ke zrušení rozhodnutí v následném řízení v prvním stupni, neskončí platnost jednotného environmentálního stanoviska dříve než 60 dnů po dni, kdy ke zrušení takového rozhodnutí došlo. Předvídá-li tedy zákonodárce situaci, kdy je vydáno rozhodnutí v následném řízení na základě v tu dobu platného jednotného environmentálního stanoviska, a toto rozhodnutí je následně podrobeno přezkoumávání z důvodu využití opravného prostředku, je rozhodující, jak ono přezkoumávání skončí. Je-li napadené následné rozhodnutí potvrzeno, nemá skutečnost, že mezitím skončila platnost jednotného environmentálního stanoviska, žádnou relevanci. Pokud by bylo rozhodnutí zrušeno, uplatní se výše uvedená domněnka, že platnost JES neuplyne dříve než 60 dnů po dni, kdy ke zrušení takového rozhodnutí došlo. Žadatel má v tomto období možnost požádat o prodloužení platnosti jednotného environmentálního stanoviska.

Platnost jednotného environmentálního stanoviska u záměrů posuzovaných podle zákona o posuzování vlivů se řídí ustanovením § 9a zákona o posuzování vlivů, které je však víceméně shodné s úpravou v tomto zákoně.

K § 8

Zákon upravuje rovněž situace, kdy je nezbytné vyvolat změnu již vydaného jednotného environmentálního stanoviska. Dojde-li ke změně okolností rozhodných pro vydání JES před jeho vydáním, postupuje se podle ustanovení § 3 odst. 4.

Dojde-li však ke změně okolností až po vydání jednotného environmentálního stanoviska v době jeho platnosti, může žadatel požádat příslušný orgán o jeho změnu. Součástí žádosti o změnu musí být přehled všech změn s uvedením jejich podrobného popisu tak, aby příslušný orgán mohl vyhodnotit rozsah a dopad změn a zvážit, zda je i po zohlednění těchto změn záměr z hlediska ochrany životního prostředí přípustný, či nikoli. Je-li to potřeba, vyžádá si příslušný orgán vyjádření správních orgánů příslušných podle jiných právních předpisů, které vydávaly vyjádření k danému záměru, a to všech, nebo jen některých. Na tento postup se přiměřeně aplikují ustanovení § 4 a 5. Shledá-li, že je změna přípustná, vydá souhlasné závazné stanovisko. Z něj musí být zřejmé, jaké okolnosti se změnily a jakou změnu podmínek případně tato změna vyvolala. Zákon nestanoví, zda musí příslušný orgán vydat vždy celé nové jednotné environmentální stanovisko, a původní zrušit, nebo zda vydá „změnové“ jednotné environmentální stanovisko, v němž pouze uvede, jaké části původního jednotného environmentálního stanoviska se mění. S ohledem na povahu změn dále příslušný orgán stanoví platnost JES. Může buď, umožní-li to povaha změn, ponechat původní platnost v délce 5 let ode dne vydání původního jednotného environmentálního stanoviska, nebo, jsou-li změny závažnější, stanovit novou pětiletou platnost JES ode dne vydání jeho změny.

Součástí odůvodnění je náležité odůvodnění ve vztahu ke změnám okolností a jejich dopadům na všechny dotčené složky životního prostředí.

Dojde-li příslušný orgán k závěru, že změny nejsou z hlediska jejich dopadů na životní prostředí přípustné, sdělí žadateli písemně, že změna jednotného environmentálního stanoviska není možná. V takovém případě zůstává v platnosti předchozí souhlasné stanovisko, je-li s ohledem na potřebu realizovat změny využitelné pro účely následného řízení.

Jedná-li se o jednotná environmentální stanoviska k záměrům posuzovaným podle zákona o posuzování vlivů, využije se postup podle tohoto zákona pouze pro tu část jednotného environmentálního stanoviska, která se nevtahuje přímo k posouzení záměru ve smyslu zákona o posuzování vlivů. Změna závěrů posouzení vlivů záměru podle zákona o posuzování vlivů není na základě tohoto zákona možná. Tuto skutečnost akcentuje ustanovení § 9a odst. 7 zákona o posuzování vlivů, dle něhož není možnost změny JES vyloučena, s výjimkou změny závěrů posouzení vlivů záměru na životní prostředí ve smyslu zákona o posuzování vlivů.

K § 9

Jedním z předpokladů zefektivnění a zrychlení procesu vydávání jednotného environmentálního stanoviska je otevřená a co nejintenzivnější spolupráce mezi žadatelem a správními orgány. Ustanovení § 9 tohoto zákona proto stanovuje povinnost jak příslušnému orgánu, tak jednotlivým správním orgánům příslušným podle jiných právních předpisů, projednat se žadatelem, pokud o to požádá, uvažovaný záměr. Správní orgány mají možnost předběžně posoudit, vydání jakých správních úkonů, namísto nichž bude vydáno JES, záměr vyžaduje, jaké náležitosti a součásti musí s ohledem na to žádost obsahovat, a projedná s žadatelem všechny související otázky, které mohou mít vliv na rychlost a výsledek procesu vydávání jednotného environmentálního stanoviska.

Výše uvedená povinnost vychází již ze samotných základních zásad správního řízení uvedených v části první správního řádu. Je zde však akcentována, podobně jako je tomu v ustanovení § 15 zákona o posuzování vlivů, proto, aby byli žadatelé více motivováni obracet se na správní orgány ještě před samotným formálním předložením žádosti. V této nezávazné části komunikace se správním orgánem může žadatel snáz a pružněji reagovat na požadavky vyplývající z právních předpisů, na něž jej správní orgán upozorní, a může případně upravit předmět zamýšlené žádosti tak, aby bylo vydání souhlasného JES pravděpodobnější, případně rychlejší.

Ustanovení § 9 zákona nevylučuje využití ustanovení § 174 stavebního zákona, které upravuje poskytování předběžné informace, a to v situaci, kdy je příslušný orgán dotčeným orgánem ve smyslu § 174 stavebního zákona.

K § 10

Zákon stanovuje povinnost jednotné environmentální stanovisko zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to do bez zbytečného odkladu po jeho vydání, po dobu nejméně 15 dnů. Zákon blíže nespecifikuje způsob zveřejnění, probíhá tak přednostně prostřednictvím veřejného informačního systému pro tyto účely zřízeného, případně na elektronické úřední desce příslušného správního orgánu. Zveřejňována jsou všechna jednotná environmentální stanoviska, bez ohledu na to, zda je jejich součástí posouzení vlivů záměru na životní prostředí, či nikoli. Zákonodárce se domnívá, že je účelné a transparentní uplatňovat v tomto ohledu na všechna jednotná environmentální stanoviska stejná pravidla.

Povinnost zveřejnění se nevztahuje pouze na jednotná environmentální stanoviska vydaná pro záměry, které slouží nebo mají sloužit k zajišťování obrany státu ve smyslu § 35 odst. 2 stavebního zákona, u nichž je dán zájem na utajení podrobných informací s ohledem na charakter záměrů a jejich účel.

Obce, jejichž území může být vlivy záměru zasaženo, příslušný orgán o vydání JES vyrozumí. S ohledem na to, že proces vydání JES není správním řízením, nemají dotčené obce postavení účastníka řízení, a vyrozumění o záměrech jejich území se týkajících je nezbytným krokem například vzhledem k tomu, že příslušným orgánem může být krajský úřad či ministerstvo, a obce by se tak o záměru mohly dozvědět až v rámci následného řízení.

K § 11

Výkon státní správy v oblasti vymezené tímto zákonem vykonává Ministerstvo životního prostředí jako ústřední správní orgán, dále Ministerstvo zemědělství u přezkumu JES, jehož předmět se vztahuje ke správním úkonům podle právních předpisů v jeho gesci. Krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působnosti jsou ve stanovených případech k příslušné k vydání jednotného environmentální stanoviska a dalším souvisejícím činnostem. Újezdní úřady zajišťují výkon státní správy na území vojenských újezdů.

K § 12

Ministerstvo životního prostředí je ústředním správním úřadem v oblasti vymezené tímto zákonem. S tím souvisí oprávnění vykonávat vrchní státní dozor v dané oblasti, kontrolovat a metodicky vést podřízené správní orgány, analyzovat dosahované výsledky a činit opatření k řešení aktuálních otázek souvisejících s vymezenou oblastí působnosti.

Ministerstvo je správním orgánem příslušným k vydání jednotného environmentálního stanoviska v případě, kdy je příslušné k posouzení záměru podle zákona o posuzování vlivů, včetně jednotného environmentálního stanoviska k záměru, u něhož bylo posouzení vlivů podle zákona o posuzování vlivů provedeno před podáním žádosti o vydání JES. Platí tedy, že kde zákon o posuzování vlivů stanoví k posouzení vlivů záměru příslušnost ministerstva, je ministerstvo rovněž příslušným orgánem ve smyslu zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Tak tomu je podle § 21 písm. c) zákona o posuzování vlivů u konkrétních typů záměrů uvedených v příloze č. 1 k zákonu, a dále u záměrů, jejichž posouzení si v souladu s § 21 písm. g) ministerstvo vyhradilo. Ve zde uvedených případech je ministerstvo příslušným orgánem vydávajícím jednotné environmentální stanovisko bez ohledu na to, zda žadatel využil možnost předsazeného procesu EIA před podáním žádosti o JES. Tato skutečnost je vyjádřena v § 12 písm. b) zákona.

V souvislosti s tím, že ministerstvo vydává JES, náleží mu rovněž oprávnění provádět kontrolu dodržování podmínek stanovených na základě jím vydaného jednotného environmentálního stanoviska rozhodnutím v následném řízení, a rovněž projednávat přestupky podle § 17, bylo- li správním orgánem příslušným k vydání JES. Ministerstvo je rovněž oprávněno ukládat opatření k nápravě závadného stavu vzniklého neplněním podmínek stanovených na základě jím vydaného jednotného environmentálního stanoviska.

Ministerstvo na základě oprávnění vyplývajícího z kompetenčního zákona metodicky vede podřízené správní orgány. Důsledným metodickým vedením lze zefektivnit a zrychlit proces vydávání jednotného environmentálního stanoviska, ale rovněž minimalizovat chybovost provedených správních úkonů. Metodické vedení nespočívá pouze ve vydávání metodických pokynů, avšak jeho těžiště by mělo být v co nejintenzivnější a nejotevřenější vzájemné komunikaci mezi správními orgány napříč všemi úrovněmi.

K § 13

Ministerstvo zemědělství se vyjadřuje se k přezkumu jednotného environmentálního stanoviska, a to jak přezkumu v rámci odvolání, tak v rámci samostatného přezkumného řízení, v části, v níž podle jiného právního předpisu vykonává působnost ústředního správního úřadu, a to v případě, kdy je k vydání jednotného environmentálního stanoviska příslušné ministerstvo podle § 12 písm. b) nebo krajský úřad podle § 14 odst. 1 písm. a). Ministerstvu zemědělství tak zůstává dohled nad otázkami, které jsou v jeho gesci, stejně jako metodické vedení orgánů ochrany životního prostředí v oblastech spadajících do jeho gesce.

Obsahuje-li tedy jednotné environmentální stanovisko vydané krajským úřadem nebo Ministerstvem životního prostředí část týkající se oblasti státní správ lesů nebo ochrany vody, které spadají do jeho gesce podle lesního zákona a vodního zákona, vyžádá si příslušný orgán provádějící jeho přezkum vyjádření od Ministerstva zemědělství.

Platí, že jednotné environmentální stanovisko, které bylo napadeno v rámci odvolání proti rozhodnutí v následném řízení, ministerstvo za splnění výše uvedených podmínek potvrdí nebo změní se souhlasem Ministerstva zemědělství.

V případě přezkumného řízení platí, že ministerstvo vydá sdělení o nezahájení přezkumného řízení, zastaví přezkumné řízení nebo v přezkumném řízení JES změní nebo zruší se souhlasem Ministerstva zemědělství.

Pro úplnost je potřeba uvést, že shledá-li ministerstvo jednotné environmentální stanovisko jako nezákonné, je povinno jej podle § 149 odst. 8 správního řádu zrušit nebo změnit. Ke zrušení musí dojít vždy bez ohledu na vyjádření Ministerstva zemědělství k jím posuzované části jednotného environmentálního stanoviska.

K § 14

Krajské úřady jsou spolu s obecními úřady obcí s rozšířenou působností základními správními orgány v oblasti vymezené tímto zákonem. Zákon taxativně stanovuje, v jakých případech je krajský úřad příslušný k vydání jednotného environmentálního stanoviska.

Krajský úřad vydává JES vždy, není-li k jeho vydání příslušné ministerstvo podle § 12 písm. c), je-li předmětem záměr podléhající posouzení podle zákona o posuzování vlivů, tedy takový, o němž tak stanoví zákon nebo závěr zjišťovacího řízení. Kompetence krajského úřadu je v tomto případě založena bez ohledu na to, zda žadatel využil možnost předsazeného procesu EIA před podáním žádosti o JES. Tato skutečnost je vyjádřena v § 14 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona. V opačném případě by totiž rozhodnutí oznamovatele, zda provést nejprve posouzení vlivů podle zákona o posuzování vlivů a následně požádat o vydání JES, či zda požádat o vydání JES současně s předložením dokumentace, mělo vliv na rozdílnou příslušnost správních orgánů.

Krajský úřad je dále příslušným orgánem ve věci vydání jednotného environmentálního stanoviska v případě, vyžaduje-li záměr výjimku ze zákazů zvláště chráněných rostlin nebo živočichů podle ustanovení § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Dále vydává jednotné environmentální stanovisko krajský úřad tehdy, je-li záměrem dotčen zemědělský půdní fond o celkové rozloze dotčených pozemků větší než 1 ha nebo pozemky určené k plnění funkcí lesa o celkové rozloze dotčených pozemků větší nebo rovné 1 ha.

Další množinu zakládající krajskému úřadu pravomoc vydat jednotné environmentální stanovisko tvoří případy, kdy jsou záměrem dotčeny hraniční vody ve smyslu § 107 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. K hraničním vodám se vztahuje rovněž odstavec 2, dle něhož, jsou-li záměrem dotčeny hraniční vody podle vodního zákona, vydá krajský úřad jednotné environmentální stanovisko podle odstavce 1 písm. a) bodu 5 po projednání s ministerstvem a Ministerstvem zemědělství. Jednotné environmentální stanovisko mající vliv na průběh nebo vyznačení státní hranice, vydá krajský úřad po projednání s ministerstvem, Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem vnitra. Jednotné environmentální stanovisko, jedná-li se o záměr týkající se přírodních minerálních vod nebo přírodních léčivých zdrojů v blízkosti státních hranic podle lázeňského zákona, vydá krajský úřad po projednání s ministerstvem, Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví. Po dobu projednávání záměru týkajícího se hraničních vod podle vodního zákona ve zvláštních orgánech zřízených podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, lhůty pro vydání jednotného environmentálního stanoviska neběží. Toto ustanovení vyplývá z mezinárodních závazků České republiky a vytváří tak důvodnou výjimku ze standardního procesu vydávání jednotného environmentálního stanoviska.

Dále je krajský úřad příslušný vydat JES, je-li součástí záměru stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší nebo pozemní komunikace kategorie dálnice nebo silnice I. třídy v zastavěném území obce nebo parkoviště s kapacitou nad 500 parkovacích stání.

Poslední okruh případů zakládajících kompetenci krajského úřadu je uveden v bodu 7, a sice je-li součástí záměru nový objekt nebo nová stavba, které jsou umístěné v dosahu havarijních projevů podle zákona o prevenci závažných havárií.

Obdobně jako ministerstvo je krajský úřad oprávněn provádět kontrolu dodržování podmínek stanovených na základě jím vydaného jednotného environmentálního stanoviska rozhodnutím v následném řízení, včetně oprávnění ukládat opatření k nápravě závadného stavu vzniklého neplněním těchto podmínek, a projednávat přestupky podle § 17, byl-li správním orgánem příslušným k vydání JES.

K § 15

V případech neuvedených v § 12 a § 14 je orgánem příslušným k vydání jednotného environmentálního stanoviska, ještě s výjimkou vojenských újezdů podle § 16 tohoto zákona, obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Písmena b) a c) tohoto ustanovení zakládají obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností kompetenci provádět kontrolu dodržování podmínek stanovených na základě jím vydaného jednotného environmentálního stanoviska rozhodnutím v následném řízení, včetně oprávnění ukládat opatření k nápravě závadného stavu vzniklého neplněním těchto podmínek, a projednávat přestupky podle § 17, byl-li správním orgánem příslušným k vydání JES.

K § 16

Na území vojenských újezdů ve smyslu zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, vykonávají veškerou státní správu vymezenou tímto zákonem újezdní úřady. Vztahuje se tak na ně kompetence vydávat JES, kontrolovat dodržování podmínek stanovených na jeho základě rozhodnutím vydaným v následném řízení, včetně ukládání opatření k nápravě, a rovněž projednávání přestupků podle § 17.

K § 17

Zákon stanovuje skutkovou podstatu přestupku fyzické osoby, podnikající fyzické osoby i právnické osoby. Ta je naplněna, nesplní-li jeden z výše uvedených subjektů některou z podmínek stanovených na základě jednotného environmentálního stanoviska podle tohoto zákona rozhodnutím v následném řízení. Příslušný k projednání přestupku je podle odstavce 3 a v souladu s § 12 písm. d), § 14 odst. 1 písm. c), § 15 písm. c) a § 16 ten správní orgán, který vydal JES, jehož podmínky byly porušeny.

Za přestupek lze fyzické osobě uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč, podnikající fyzické osobě či právnické osobě až do výše 10 000 000 Kč. Výše horních sazeb byla stanovena na základě komparace horních sazeb za přestupky v jednotlivých složkových zákonech v oblasti ochrany životního prostředí, namísto jejichž správní úkonů se vydává JES a jimiž chráněné zájmy proto mohou být dotčeny.

Zákonodárce přistoupil k diferenciaci sazeb pokut s výše uvedenými horní sazbami pro fyzické osoby na straně jedné a pro podnikající fyzické osoby a právnické osoby na straně druhé. Důvodem tohoto rozlišení je skutečnost, že případné protiprávní jednání v důsledku činnosti podnikajících fyzických osob a právnických osob má vyšší typovou závažnost, a vzniká v jejím důsledku řádově vyšší újma, než je tomu o běžných občanů. Správní orgán příslušný k vedení přestupkového řízení zohlední konkrétní aspekty protiprávní činnosti a jejího následku při stanovování výše sazby pokuty. Uvedené ustanovení proto odpovídá ústavnímu principu rovnosti i pravidlům uvedeným v Zásadách tvorby právní úpravy přestupků. S ohledem na šíři okruhu jednotlivých zákonem chráněných zájmů a tím i možných následků, není možné rozlišit v textu zákona skutkové podstaty zvláštních subjektů, např. provozovatele.

Může nastat skutečnost, že pachatel jedním skutkem naplní více skutkových podstat přestupků. Tyto skutkové podstaty přestupku přitom mohou být v poměru speciality či subsidiarity (např. pokud by pachatel porušil pouze povinnost stanovenou v povolení na základě jednotného environmentálního stanoviska v případě, kdy by porušení podmínek stanovených v povolení bylo postihováno jako přestupek jiným zákonem), přičemž v takovém případě je pachatel postihován pouze za přestupek speciální. Ve všech těchto případech by přestupky byly řešeny podle pravidel týkajících se daného případu (poměru speciality či subsidiarity skutkových podstat, faktické konzumpce, či trestání souběhu).

Záměrem zákonodárce při zakotvení samostatné skutkové podstaty spočívající v nesplnění podmínek stanovených na základě jednotného environmentálního stanoviska podle tohoto zákona rozhodnutím v následném řízení je to, aby dané protiprávní jednání postihovaly primárně orgány ochrany životního prostředí, a nikoli stavební úřady, které rozhodují o povolení záměru a které do tohoto rozhodnutí zahrnují podmínky a závěry uvedené v jednotném environmentálním stanovisku. Souběžně předloženou novelou stavebního zákona je proto působnost stavebních úřadů v těchto otázkách omezena, tak aby nedocházelo k nejistotě, který správní orgán přestupkové řízení vede, a zda již nebylo zahájeno v téže věci jiným správním orgánem.

K § 18

Společná ustanovení řeší tři podstatné otázky týkající se jednotného environmentálního stanoviska.

Předně upravují působnost příslušného orgánu ve vztahu k jiným právním předpisům, namísto jimiž upravovaných správní aktů se vydává JES. V takovém případě vykonává příslušný orgán podle tohoto zákona současně působnost správních orgánů příslušný podle jiných právních předpisů. Je-li tedy součástí JES například otázka spadající do působnosti zákona o ochraně přírody a krajiny, pak příslušný orgán vydáním jednotného environmentálního stanoviska vykonává současně působnost orgánu ochrany přírody.

Odstavec 1 obsahuje upřesnění ve vztahu ke správním aktům, namísto nichž se vydává JES. Platí totiž, že tyto akty se podle jiných právních předpisů samostatně nevydávají a vydává se namísto nich JES. Rozhodnutí podle jiných právních předpisů však nelze z důvodu potřeby zachování formy nahradit jednotným environmentálním stanoviskem jakožto závazným stanoviskem. Rozhodnutí je tak formálně součástí výrokové části rozhodnutí vydaného v následném řízení. To se týká například povolení ke kácení dřevin či udělení výjimek podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Obsahově je ovšem posuzovaná otázka zahrnuta do jednotného environmentálního stanoviska, na základě nějž je převzata do výroku rozhodnutí v následném řízení.

Zákon dále stanoví pravidlo pro určení příslušnosti v případě, že záměr zasahuje více správních obvodů. Místně příslušným je v takovém případě ten správní orgán, v jehož správním obvodu se nachází větší část posuzovaného záměru, nestanoví-li jiný právní předpis jinak. Takovým právním předpisem s odlišnou úpravou je například zákon o ochraně ovzduší, který v § 11 odst. 3 připouští možnost dohody správních orgánů o místní příslušnosti. V každém případě zákon stanovuje povinnost příslušného orgánu u záměru, který zasahuje více správních obvodů, projednat jej s ostatními správními orgány, jejichž území je záměrem zasaženo.

K § 19

Přechodná ustanovení rozlišují základní procesní situace, které mohou nastat po nabytí účinnosti zákona.

Nebyl-li do nabytí účinnosti zákona vydán žádný ze správních úkonů, namísto nichž se vydává jednotné environmentální stanovisko, bude v případě povolování záměru po nabytí účinnosti zákona postupováno podle tohoto zákona. Správní úkony již nebude možné vydat podle dosavadních právních předpisů a budou vždy vydány postupem podle tohoto zákona.

Naopak v případě, kdy byla před nabytím účinnosti tohoto zákona podána žádost o vydání správního úkonu, namísto nějž se vydává JES, vydá se tento správní úkon podle dosavadních právních předpisů, a není možné jej zahrnout do jednotného environmentálního stanoviska.

Z výše uvedených pravidel není možné ani z vůle žadatele, ani z vůle správního orgánu, udělat výjimku.

Platí ovšem pro zbývající správní úkony zahrnované do jednotného environmentálního stanoviska, o které nebylo před nabytím účinnosti tohoto zákona požádáno, že je možné namísto nich vydat jednotné environmentální stanovisko, pokud o něj žadatel požádá. Rozhodne-li se žadatel postupovat u zbývajících správních úkonů podle dosavadní právní úpravy, správní orgány to respektují a vydají správní úkony podle dosavadních předpisů.

U záměrů podléhajících posouzení podle zákona o posuzování vlivů se postupuje podle tohoto zákona, pokud byl proces posouzení záměru zahájen po nabytí účinnosti tohoto zákona.

Zahájením procesu posouzení se nerozumí fáze předložení oznámení a vedení zjišťovacího řízení, nýbrž až fáze, kdy je záměr obligatorně posuzován podle zákona či na základě závěru zjišťovacího řízení.

Dochází-li k jakýmkoliv změnám či přezkumu správních úkonů vydaných před nabytím účinnosti tohoto zákona, ať již v řízeních o opravných prostředcích či při dalších postupech souvisejících s přezkumem jejich správnosti a zákonnosti, postupuje se při nich podle právní úpravy účinné před nabytím účinnosti tohoto zákona.

Přechodná ustanovení reagují rovněž na zavedení tzv. přechodného období v ustanovení § 334a stavebního zákona, které bylo přijato novelou č. 195/2022 Sb. Přechodným obdobím se rozumí období od 1. července 2023 do 30. června 2024. Po tuto dobu se povolují záměry podle nového stavebního zákona pouze tehdy, jsou-li vyhrazenými stavbami podle přílohy č. 3 ke stavebnímu zákonu. S ohledem na věcnou provázanost zákona o jednotném environmentálním stanovisku a stavebního zákona proto bylo nezbytné přistoupit k tomuto řešení i ve vztahu k vydávání JES. Podle odstavce 6 proto platí, že se tento zákon v období od 1. července 2023 do 30. června 2024 použije pouze pro záměry, které jsou vyhrazenými stavbami podle přílohy stavebního zákona, stavbami s nimi souvisejícími nebo stavbami tvořícími s nimi soubor staveb. V ostatních případech se bude postupovat podle dosavadních právních předpisů.

K § 20

Zákon nabývá účinnosti současně s nabytím účinnosti nového stavebního zákona, tj. k 1. červenci 2023. V přechodném období, tedy od 1. července 2023 do 30. června 2024, ve vazbě na § 334a stavebního zákona, bude podle přechodných ustanovení postupováno podle tohoto zákona pouze u vyhrazených staveb.

V Praze dne 27. října 2022

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. v.r.

Ministryně životního prostředí:

Ing. Bc. Anna Hubáčková v.r.