Důvodová zpráva

Záměr: Kategorie I (podléháKategorie II

posuzování vždy)(zjišťovací řízení)

Příslušný úřad Ministerstvo OrgánMinisterstvo Orgán

krajekraje

1 Rafinerie ropy nebo primární zpracováníx

ropných produktů.

2 Zařízení ke zplyňování nebo zkapalňování50050 t/den

uhlí nebo bituminové horniny s kapacitou odt/den stanoveného limitu.

3 Tepelné nebo chemické zpracování uhlí,x

popřípadě bituminových hornin, včetně výroby uhlíku vysokoteplotní karbonizací uhlí nebo elektrografitu vypalováním nebo grafitizací.

4 Zařízení ke spalování paliv s tepelným30050 MW

výkonem od stanoveného limitu.MW

5 Průmyslová zařízení k výrobě elektrické50 MW

energie, páry nebo teplé vody o výkonu od stanoveného limitu.

6 Vodní elektrárny s celkovým instalovaným10 MW

elektrickým výkonem od stanoveného limitu.

7 Větrné elektrárny s výškou stožáru od50 m

stanoveného limitu.

8 Jaderné elektrárny a jiné jaderné reaktoryx

včetně demontáže nebo konečného uzavření těchto elektráren nebo reaktorů, s výjimkou výzkumných zařízení pro výrobu a přeměnu štěpných a množivých látek, jejichž maximální výkon nepřesahuje 1 kW nepřetržitého tepelného výkonu.

9 Zařízení na přepracování vyhořeléhox

jaderného paliva.

10 Zařízení na obohacování nebo výrobux

jaderného paliva.

11 Zařízení určená pro zpracování vyhořeléhox

nebo ozářeného jaderného paliva nebo vysoce aktivních radioaktivních odpadů.

12 Zařízení určená prox

a) konečné uložení vyhořelého nebo ozářeného jaderného paliva a radioaktivních odpadů,

b) konečné zneškodnění vyhořelého nebo ozářeného jaderného paliva a radioaktivních odpadů, nebo

c) dlouhodobé skladování vyhořelého nebo ozářeného jaderného paliva a radioaktivních odpadů na jiném místě, než na kterém jsou vyprodukovány, plánované na více než 10 let.

13 Zařízení ke zpracování nebo skladováníx

radioaktivního odpadu; vrty pro ukládání jaderného odpadu.

14 Hlubinné geotermální vrty a hloubkové vrty200 m

pro zásobování vodou u vodovodů s hloubkou od stanoveného limitu.

15 Hlubinné vrty neuvedené v bodě 14 sx

výjimkou vrtů pro výzkum stability půdy a s výjimkou vrtů, jejichž realizací nemůže dojít k propojení hydrogeologických horizontů nebo výraznému ovlivnění hydrogeologických poměrů v území.

16 Integrovaná zařízení pro primární tavbu litinyx

a oceli.

17 Zařízení k výrobě surového železa nebo ocelix

(primární nebo sekundární tavení), včetně kontinuálního lití.

18 Zařízení na zpracování železných kovů:x

slévárny, válcovny za tepla, kovárny a zařízení k nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů.

19 Zařízení na výrobu neželezných surovýchx

kovů z rudy, koncentrátů nebo druhotných surovin metalurgickými, chemickými nebo elektrolytickými postupy.

20 Zařízení na tavení, včetně slévání slitin,x

neželezných kovů (kromě vzácných kovů) nebo přetavovaných produktů, a provoz sléváren neželezných kovů.

21 Pražení nebo slinování kovové rudy, včetněx

sulfidické rudy.

22 Zařízení pro povrchovou úpravu kovů nebo15 m

plastických hmot s použitím elektrolytických nebo chemických postupů s objemem lázní od stanoveného limitu.

23 Zařízení pro povrchovou úpravu látek,75kg/h

předmětů nebo výrobků, používající100 organická rozpouštědla při spotřebět/rok organických rozpouštědel stejné nebo vyšší než alespoň jeden ze stanovených limitů.

24 Tváření výbuchem. x 25 Zařízení k získávání azbestu. x 26 Zařízení ke zpracování a přeměně azbestu20 tis.

nebo výrobků obsahujících azbest prot/rok azbestocementové výrobky s produkcí konečných výrobků od stanoveného limitu.

27 Zařízení ke zpracování a přeměně azbestu50 t/rok

nebo výrobků obsahujících azbest pro třecí materiály s produkcí konečných výrobků od stanoveného limitu.

28 Zařízení ke zpracování a přeměně azbestu200

nebo výrobků obsahujících azbest pro dalšít/rok používání azbestu se spotřebou vstupní suroviny od stanoveného limitu.

29 Zařízení na výrobu azbestu nebo produktůx

obsahujících azbest.

30 Integrovaná zařízení k průmyslové výroběx

základních organických nebo anorganických chemických látek nebo směsí chemickou přeměnou (například uhlovodíky, kyseliny, zásady, oxidy, soli, chlór, amoniak).

31 Integrovaná zařízení k průmyslové výroběx

základních přípravků na ochranu rostlin a biocidů chemickou přeměnou.

32 Integrovaná zařízení k průmyslové výroběx

fosforečných, dusíkatých nebo draselných hnojiv chemickou přeměnou.

33 Integrovaná zařízení k průmyslové výroběx

základních farmaceutických produktů biologickou nebo chemickou cestou.

34 Výroba chemických látek a směsí a200

zpracování meziproduktů od stanovenéhot/rok limitu (například pesticidy a farmaceutické produkty, nátěrové hmoty a peroxidy).

35 Integrovaná zařízení k průmyslové výroběx

výbušin chemickou přeměnou.

36 Zařízení k delaboraci nebo ničení výbušin,x

munice, střeliva nebo pyrotechnických předmětů chemickou přeměnou.

37 Zařízení na výrobu cementu, vápna nebo15 tis.

zpracování magnezitu od stanoveného limitu.t/rok

38 Zařízení na výrobu skla nebo skelných vláken7 tis.

s kapacitou tavení od stanoveného limitu.t/rok

39 Zařízení k tavení minerálních látek nebo7 tis.

výrobě minerálních vláken s kapacitou odt/rok stanoveného limitu.

40 Zařízení k výrobě umělých minerálních7 tis.

vláken s kapacitou od stanoveného limitu.t/rok

41 Zařízení na výrobu keramických produktů25 tis.

vypalováním, zejména střešních tašek, cihel,t/rok žáruvzdorných cihel, dlaždic, kameniny nebo porcelánu s kapacitou od stanoveného limitu; výroba ostatních stavebních hmot a výrobků s kapacitou od stanoveného limitu.

42 Výroba nebo zpracování polymerů,1 tis.

elastomerů, syntetických kaučuků nebot/rok výrobků na bázi elastomerů s kapacitou od stanoveného limitu.

43 Letiště se vzletovou a přistávací dráhou s2,1 km x

délkou od stanoveného limitu.

44 Celostátní železniční dráhy. x 45 Železniční nebo intermodální zařízení aa) 2 ha

překladiště s rozlohou od stanoveného limitub) 2 km (a) a železniční dráhy s délkou od stanoveného limitu (b).

46 Tramvajové, trolejbusové, nadzemní a1 km

podzemní dráhy, visuté dráhy nebo podobné dráhy zvláštního typu sloužící výhradně nebo zvláště k přepravě lidí s délkou od stanoveného limitu.

47 Dálnice I. a II. třídy. x 48 Silnice nebo místní komunikace o 4 a více10 km 2 km

jízdních pruzích, včetně rozšíření nebo rekonstrukce stávajících silnic nebo místních komunikací o 2 nebo méně jízdních pruzích na silnice nebo místní komunikace o 4 a více jízdních pruzích, o souvislé délce od stanoveného limitu.

49 Silnice všech tříd a místní komunikace I. a II.a) 2 km

třídy o méně než 4 jízdních pruzích odb) 1000 stanovené délky (a); ostatní pozemnívoz/24 komunikace od stanovené délky (a) a odhod stanovené návrhové intenzity dopravy předpokládané pro novostavby a ročního průměru denních intenzit pro stávající stavby (b).

50 Vodní cesty, přístavy, přístaviště a překladiště1350 t

pro plavidla s výtlakem od stanoveného limitu.

51 Přístavy, přístaviště a překladiště pro plavidla200 t

s výtlakem od stanoveného limitu.

52 Vodní cesty a úpravy toků sloužící k jejichx

splavnění; úpravy toků sloužící k ochraně proti povodním, pokud významně mění charakter toku nebo ráz krajiny.

53 Zařízení k odstraňování nebo využíváníx

nebezpečných odpadů spalováním, fyzikálně- chemickou úpravou nebo skládkováním.

54 Zařízení k odstraňování nebo využívání100

ostatních odpadů spalováním nebo fyzikálně-t/den chemickou úpravou s kapacitou od stanoveného limitu.

55 Zařízení k odstraňování nebo využívání250

nebezpečných odpadů s kapacitou odt/rok stanoveného limitu.

56 Zařízení k odstraňování nebo využívání2500

ostatních odpadů s kapacitou od stanovenéhot/rok limitu.

57 Odkaliště. x 58 Zařízení k odstraňování nebo zpracováníx

vedlejších produktů živočišného původu a odpadů živočišného původu.

59 Odběr nebo umělé doplňování podzemních10 mil.250 tis.

vod s objemem čerpané vody od stanovenéhom/rokm/rok limitu.

60 Odběr vody a převod vody mezi povodími řek100

s objemem odebrané nebo převedené vody odmil. stanoveného limitu (vyjma převodu pitném/rok vody vedené potrubím), pokud cílem tohoto převodu je zabránit případnému nedostatku vody.

61 Převod vody mezi povodími řek, vyjma5 %

převodu pitné vody vedené potrubím, pokud dlouhodobý průměrný průtok v povodí, odkud se voda převádí, přesahuje 2000 mil. mza rok a objem převedené vody dosahuje nebo přesahuje stanovenou část dlouhodobého průměrného průtoku v místě, odkud se voda převádí.

62 Odběr vody a převod vody mezi povodími řeka) 5 mil.

s objemem odebrané nebo převedené vody odm/rok stanoveného limitu (a), nebo pokud objemb) 50 % odebrané nebo převedené vody dosahuje nebo přesahuje stanovenou část (b) Q355 povodí, odkud se voda odebírá nebo převádí.

63 Čistírny městských odpadních vod od150 tis.10 tis.

stanoveného limitu.EOEO

64 Ostatní čistírny odpadních vod, ze kterýcha) 20 tis.

jsou vypouštěny odpadní vody, u nichž lze mítm/rok důvodně za to, že s ohledem na charakterb) 600 výroby, při které odpadní vody vznikají,tis. mohou obsahovat alespoň 1 zvlášťm/rok

16)

nebezpečnou látkunebo alespoň 1 prioritní

17)

nebezpečnou látku, s objemem vypouštěných odpadních vod od stanoveného limitu (a) a ostatní čistírny odpadních vod s objemem vypouštěných odpadních vod od stanoveného limitu (b).

65 Vodní nádrže a jiná zařízení určená k10 mil.100 tis.

akumulaci vody nebo k dlouhodobé retencimm vody, pokud objem akumulované vody dosahuje nebo přesahuje stanovený limit.

66 Potrubí k přepravě plynu, ropy a chemických40 km

látek a směsí o vnitřním průměru nad 800 mm a o délce od stanoveného limitu. Produktovody k přepravě toků oxidu uhličitého za účelem jeho ukládání do přírodních horninových struktur, včetně připojených kompresních stanic, o vnitřním průměru nad 800 mm a o délce od stanoveného limitu.

67 Potrubí k přepravě plynu, ropy, páry,8km

chemických látek nebo směsí nebo vody o vnitřním průměru od 300 mm a o délce od stanoveného limitu. Produktovody k přepravě toků oxidu uhličitého za účelem jeho ukládání do přírodních horninových struktur o vnitřním průměru od 300 mm a o délce od stanoveného limitu.

68 Zařízení k chovu drůbeže nebo prasat s

prostorem pro více než stanovený počet:

a) kusů kuřat, a) 85

tis. ks

b) kusů slepic; b) 60

tis. ks

c) kusů prasat na porážku nad 30 kg, nebo c) 3 tis.

d) kusů prasnic. d) 900

69 Zařízení k chovu hospodářských zvířat s50 DJ

kapacitou od stanoveného počtu dobytčích jednotek. (1 dobytčí jednotka = 500 kg živé hmotnosti).

70 Rybníky určené k chovu ryb s obsádkou přia)

zarybnění od stanoveného limitu počtu100000 váčkových plůdků hlavní ryby - stáří K0 (a),ks/ha počtu plůdků hlavní ryby - stáří K1 (b) a počtůb)3000 násady hlavní ryby - stáří K2 (c).ks/ha

c) 1000 ks/ha

71 Průmyslové závody na výrobu buničiny zex

dřeva nebo podobných vláknitých materiálů.

72 Průmyslové závody na výrobu papíru a20010 t/den

lepenek od stanoveného limitu.t/den

73 Předúprava (například praní, bělení,10 t/den

mercerace) nebo barvení textilních vláken nebo textilií při kapacitě zpracování od stanoveného limitu.

74 Vydělávání kůže nebo kožešin při12 t/den

zpracovatelské kapacitě od stanoveného množství hotových výrobků.

75 Zařízení na výrobu nebo zpracování celulózy. x 76 Výroba dřevovláknitých, dřevotřískových,200

pilinových desek nebo překližek a dýh odm/den stanoveného limitu.

77 Těžba ropy v množství od stanoveného limitua) 500a) 50

(a) a zemního plynu v množství odt/dent/den stanoveného limitu (b).b) 500b) 50 tis.

tis.m/den m/den

78 Povrchová průmyslová zařízení k těžbě uhlí,5 ha

ropy, zemního plynu nebo rud, včetně bituminových hornin, na ploše od stanoveného limitu.

79 Stanovení dobývacího prostoru a v něma) 25 haa) 5 ha

navržená povrchová těžba nerostných surovinb) 1b) 10 tis. na ploše od stanoveného limitu (a) nebo smil.t/rok kapacitou navržené povrchové těžby odt/rokc) x stanoveného limitu (b). Povrchová těžbac) 150 nerostných surovin na ploše od stanovenéhoha limitu (a) nebo s kapacitou od stanoveného limitu (b). Těžba rašeliny od stanoveného limitu (c).

80 Stanovení dobývacího prostoru a v němx

navržená těžba uranu, těžba uranu a úprava uranové rudy.

81 Stanovení dobývacího prostoru a v němx

navržená hlubinná těžba, hlubinná těžba.

82 Těžba nerostných surovin z říčního dna. x 83 Úprava uhlí, včetně lignitu, s kapacitou od1 mil.

stanoveného limitu.t/rok

84 Nadzemní vedení elektrické energie o napětí15 km

od 220 kV s délkou od stanoveného limitu.

85 Nadzemní vedení elektrické energie o napětí2 km

od 110 kV s délkou od stanoveného limitu.

86 Zařízení ke skladování ropy nebo ropných200 tis.200 t

produktů od stanoveného limitu a zařízení ket skladování chemických látek a směsí klasifikovaných jako nebezpečné v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí s kapacitou od stanoveného limitu.

87 Skladování zemního plynu nebo jiných10 tis.

hořlavých plynů s objemem zásobníhom prostoru od stanoveného limitu.

88 Povrchové skladování fosilních paliv s10 tis. t

kapacitou zásobníku od stanoveného limitu.

18)

89 Úložiště oxidu uhličitého. x 90 Zařízení k zachytávání oxidu uhličitého zax

účelem jeho ukládání do přírodních

18)

horninových struktur, a to ze zařízení, která vždy podléhají posouzení vlivů záměru na životní prostředí podle tohoto zákona, nebo ze zařízení o celkové roční kapacitě zachyceného oxidu uhličitého 1,5 megatuny

18)

nebo vyšší.

91 Zařízení k zachytávání oxidu uhličitého zax

účelem jeho ukládání do přírodních

18)

horninových strukturze zařízení, které nepřísluší do kategorie I.

92 Záměry uvedené v kategorii I určenéx

výhradně nebo převážně k rozvoji a zkoušení nových metod nebo výrobků s předpokládaným provozem nejdéle 2 roky.

93 Restrukturalizace pozemků v krajině a10 ha

záměry využití neobdělávané půdy nebo polopřírodních území k intenzivnímu zemědělskému využívání na ploše od stanoveného limitu.

94 Projekty vodohospodářských úprav pro10 ha

zemědělství (např. odvodnění, závlahy, protierozní ochrana, lesnicko-technické meliorace) s celkovou plochou úprav od stanoveného limitu.

95 Zalesnění nelesního pozemku na ploše oda) 25 ha

stanoveného limitu (a) nebo odlesněníb)10 ha pozemku za účelem změny způsobu využívání půdy na ploše od stanoveného limitu (b).

96 Výroba nebo montáž motorových vozidel,10 tis.

drážních vozidel, lodí, výroba a oprava letadelm a výroba železničních zařízení na výrobní ploše od stanoveného limitu.

97 Výroba rostlinných nebo živočišných olejů20 tis.

nebo tuků s kapacitou od stanoveného limitu.t/rok

98 Balení a konzervování výrobků živočišného100 tis.

nebo rostlinného původu s kapacitou výrobkůt/rok od stanoveného limitu.

99 Zpracování mléka od stanoveného limitu. 200 tis.

hl/rok

100 Pivovary s kapacitou výroby od stanovenéhoa) 200

limitu (a) a sladovny s kapacitou výroby odtis. stanoveného limitu (b) a lihovary nebohl/rok pálenice s kapacitou od stanoveného limitub) 50 tis. (c).t/rok

c) 100 tis. hl/rok

101 Výroba nealkoholických nápojů s kapacitou200 tis.

od stanoveného limitu.hl/rok

102 Výroba cukrovinek nebo sirupů s kapacitou10 tis.

od stanoveného limitu.t/rok

103 Jatka, masokombináty a zařízení na5 tis.

zpracování ryb, včetně výroby rybí moučky at/rok rybích olejů, s kapacitou výrobků od stanoveného limitu.

104 Výroba škrobu s kapacitou výroby od50 tis.

stanoveného limitu.t/rok

105 Cukrovary s kapacitou zpracované suroviny150 tis.

od stanoveného limitu.t/rok

106 Výstavba skladových komplexů s celkovou10 tis.

zastavěnou plochou od stanoveného limitu.m

107 Průmyslové zóny a záměry rozvoje20 ha

průmyslových oblastí s rozlohou od stanoveného limitu.

108 Záměry rozvoje sídel s rozlohou záměru od5 ha

stanoveného limitu.

109 Parkoviště nebo garáže s kapacitou od500 míst

stanoveného limitu parkovacích stání v součtu pro celou stavbu.

110 Výstavba obchodních komplexů a nákupních6 tis. m

středisek s celkovou zastavěnou plochou od stanoveného limitu.

111 Stálé tratě pro závodění nebo testování2km

testování motorových vozidel s délkou od stanoveného limitu.

112 Testovací lavice motorů, turbín nebox

reaktorů.

113 Skladování železného šrotu, včetně vrakovišť,1 tis. t

od stanoveného limitu.

114 Sjezdové tratě, lyžařské vleky, lanovky ax

související zařízení.

115 Rekreační přístavy pro plavidla s výtlakem oda) 1t

stanoveného limitu (a) nebo pro plavidla vb) 25 počtu od stanoveného limitu (b).plavidel

116 Rekreační a sportovní areály vně sídelnícha) 1 ha

oblastí na ploše od stanoveného limitu (a) ab) 100 ubytovací zařízení vně sídelních oblastí slůžek kapacitou od stanoveného limitu (b).

117 Stálé kempy a autokempy s ubytovací100

kapacitou od stanoveného limitu.osob

118 Tematické areály na ploše od stanoveného2 ha

limitu; krematoria.

75. V příloze č. 3 části H se slova „Vyjádření příslušného úřadu územního plánování

k záměru z hlediska územně plánovací dokumentace“ zrušují.

76. V příloze č. 4 části H se slova „Vyjádření příslušného úřadu územního plánování

k záměru z hlediska územně plánovací dokumentace (ke skutečnostem jiným a novým vzhledem k oznámení) a dále například přílohy“ nahrazují slovem „Přílohy“, slovo „a“ se nahrazuje čárkou a za slovo „grafické“ se vkládá slovo „apod.“.

77. V příloze č. 5 nadpis části VII zní: „NÁVRH STANOVISKA Z HLEDISKA

POSOUZENÍ VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ“.

78. V příloze č. 6 části II bodě 1 se za slovo „stanoviska“ vkládají slova „z hlediska

posouzení vlivů na životní prostředí“.

79. V příloze č. 6 části II bodě 6 se slovo „závazného“ zrušuje.

80. V příloze č. 9 bodě 6 se slovo „Závažné“ nahrazuje slovy „Možné významné“.

CELEX 32001L0042

Čl. VII

Přechodná ustanovení

1. Posuzování vlivů záměrů nebo koncepcí zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů; to neplatí pro

a) způsob předkládání dokumentace vlivů záměru na životní prostředí podle § 8 odst. 1 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byla-li doplněna nebo přepracována podle § 8 odst. 6 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

b) prodlužování platnosti závazného stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 9a odst. 5 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

c) změny koncepcí podle § 10a odst. 1 písm. c) zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

d) způsob posuzování koncepcí podle § 10b odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

e) zpracování vyhodnocení vlivů koncepce na životní prostředí a veřejné zdraví podle § 10e odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

f) zaslání informace o přijetí návrhu koncepce podle § 10f odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

g) zveřejňování dokumentů podle § 16 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo

h) konání veřejného projednání.

2. Ministerstvo životního prostředí dokončí nebo vyřídí, pokud k nim bylo ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona příslušné, ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona

a) nedokončená zjišťovací řízení podle § 7 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

b) nedokončené procesy EIA podle § 8 až 9a zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

c) nevyřízené žádosti o vydání prodloužení platnosti závazných stanovisek k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 9a odst. 4 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

d) nevyřízené žádosti o vydání závazných stanovisek podle čl. II bodu 1 zákona č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění zákona č. 283/2021 Sb., a

e) nevyřízené žádosti o vydání závazných stanovisek podle § 9a odst. 6 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. V případě záměrů, k nimž vydalo závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 9a odst. 1 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, Ministerstvo životního prostředí a příslušnost k jejichž posuzování podle přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, přejde ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona na orgán kraje v přenesené působnosti, je úřadem příslušným k vyřízení po dni nabytí účinnosti tohoto zákona podaných žádostí o prodloužení platnosti závazného stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 9a odst. 4 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, žádostí o vydání závazných stanovisek podle čl. II bodu 1 zákona č. 39/2015 Sb. a žádostí o vydání závazných stanovisek podle § 9a odst. 6 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, orgán kraje v přenesené působnosti.

4. Navazující řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST ŠESTÁ

Změna vodního zákona

Čl. VIII

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 20/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 25/2008 Sb., zákona č. 167/2008 Sb., zákona č. 181/2008 Sb., zákona č. 157/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 150/2010 Sb., zákona č. 77/2011 Sb., zákona č. 151/2011 Sb., zákona č. 85/2012 Sb., zákona č. 350/2012 Sb., zákona č. 501/2012 Sb., zákona č. 275/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 61/2014 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 187/2014 Sb., zákona č. 39/2015 Sb., zákona č. 250/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 113/2018 Sb., zákona č. 312/2019 Sb., zákona č. 403/2020 Sb., zákona č. 544/2020 Sb., zákona č. 261/2021, zákona č. 284/2021 Sb. a zákona č. 364/2021 Sb., se mění takto:

1. V § 5a větě první se slova „a zastavitelných územích“ nahrazují slovy „územích,

zastavitelných plochách a transformačních plochách“.

2. V § 16 odst. 3 se slova „10 až 12“ nahrazují slovy „9 až 11“.

3. V § 17 odstavec 4 zní:

„(4) Souhlas je závazný pro příslušné orgány při postupu podle stavebního 7b),10b)

zákona a podle jiných zákonův případech uvedených v odstavci 1.“.

4. V § 17 odst. 6 větě poslední se za slova „podzemní vody,“ vkládají slova „před vydáním

souhlasu podle odstavce 1“.

5. V § 17 se doplňuje odstavec 7, který včetně poznámky pod čarou č. 65 zní:

65) „(7) Jedná-li se o záměr vyžadující jednotné environmentální stanovisko,

souhlas podle odstavce 1 se nevydává. Dojde-li orgán příslušný k vydání jednotného environmentálního stanoviska k závěru, že provedení záměru může vést ke zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo ke zhoršení stavu útvaru podzemní vody nebo znemožnění dosažení dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo dobrého stavu útvaru podzemní vody, upozorní žadatele před vydáním jednotného environmentálního stanoviska, že bez výjimky podle § 23a odst. 8 nelze vydat souhlasné jednotné environmentální stanovisko 65)

65)

Zákon č. .../2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku.“.

6. V § 28a odst. 1 větě první se za slovo „v“ vkládají slova „politice územního rozvoje a v“.

7. V § 28a odst. 2 větě poslední se za slovo „návrh“ vkládají slova „politiky územního

rozvoje a“.

8. V § 36 se odstavec 4 zrušuje.

9. V § 38 odst. 11 větě první, § 38 odst. 13, § 54 odst. 4 větě poslední a v § 89f odst. 3 se číslo

„10“ nahrazuje číslem „9“.

10. V § 47 odst. 4 písm. c) se text „(§ 59 odst. 3)“ nahrazuje slovy „podle § 59 odst. 4“.

11. V § 54 odst. 4 větě poslední se text „(104 odst. 9)“ nahrazuje slovy „podle § 104 odst. 3“.

12. V § 55a odst. 6 se věta druhá zrušuje.

13. V § 59 odst. 3 větě první se slovo „stavební“ nahrazuje slovem „vodoprávní“.

14. V § 61 odst. 6 větě první se slova „nového nebo změny dokončené stavby vodního díla“

nahrazují slovy „záměru vodního díla nebo jeho změny“ a číslo „11“ se nahrazuje číslem „10“.

15. V § 61 odstavec 7 zní:

„(7) O povinnosti zajistit na vodním díle technickobezpečnostní dohled, o jeho

rozsahu, případně o podmínkách jeho provádění a o zařazení vodního díla do kategorie I. až IV., rozhodne stavební úřad zpravidla v rozhodnutí o žádosti o povolení záměru vodního díla nebo jeho změny s přihlédnutím k posudku podle předchozího odstavce. Zasahuje-li vodní dílo do správních obvodů několika stavebních úřadů, je k řízení podle věty první příslušný ten stavební úřad, v jehož správním obvodu leží rozhodující část tohoto vodního díla.“.

16. V § 61 se odstavec 8 zrušuje.

Dosavadní odstavce 9 až 16 se označují jako odstavce 8 až 15.

17. V § 61 odst. 13 větě první se číslo „11“ nahrazuje číslem „10“.

18. V § 61 odst. 14 písm. a) se text „§ 61 odst. 12“ nahrazuje slovy „odstavci 11“.

19. V § 61 odst. 15 se slova „12 a 13“ nahrazují slovy „11 a 12“.

20. V § 75 odst. 3 větě poslední se text „(§ 61 odst. 11)“ zrušuje.

21. V § 87b odst. 2 písm. a) a v § 87j odst. 2 a 3 se text „odst. 5“ nahrazuje textem „odst. 3“.

22. V § 104 odst. 2 se na konci písm. f) čárka nahrazuje tečkou a písmeno g) se zrušuje.

23. V § 104 odstavec 4 zní:

65) „(4) Jedná-li se o záměr vyžadující jednotné environmentální stanovisko,

závazné stanovisko podle odstavce 3 se nevydává. Dojde-li orgán příslušný k vydání jednotného environmentálního stanoviska k závěru, že provedení záměru může vést ke zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo ke zhoršení stavu útvaru podzemní vody nebo znemožnění dosažení dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo dobrého stavu útvaru podzemní vody, upozorní žadatele před vydáním jednotného environmentálního stanoviska, že bez výjimky podle § 23a odst. 8 nelze vydat souhlasné jednotné environmentální stanovisko 65)

.“.

24. V § 106 odst. 2 se slova „územním plánům a regulačním plánům, s výjimkou územních

plánů těchto obcí“ nahrazují slovy „územnímu plánu, regulačnímu plánu a územnímu opatření o stavební uzávěře pro území obce, nejedná-li se o územní plán a územní opatření těchto obcí“.

25. V § 107 odst. 1 písm. a) se slova „a k“ nahrazují čárkou a na konci textu písmene se

doplňují slova „a územním opatřením o stavební uzávěře obcí s rozšířenou působností“.

26. V § 107 odst. 1 písmeno c) zní:

„c) ve věcech hraničních vod rozhodovat, vydávat souhlasy podle § 17 a závazná

stanoviska podle § 104 odst. 3; to neplatí pro opatření vydávaná při stavu nedostatku vody podle § 87k odst. 1; rozhodnutí, souhlas nebo závazné stanovisko vydá krajský úřad po projednání s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství; rozhodnutí, souhlas nebo závazné stanovisko mající vliv na průběh nebo vyznačení státní hranice vydá krajský úřad po projednání s Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem vnitra; rozhodnutí, souhlas nebo závazné stanovisko týkající se přírodních minerálních vod a přírodních léčivých zdrojů v blízkosti státních 2) hranic podle zvláštního zákonavydá krajský úřad po projednání s Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví; za hraniční vody se považují povrchové, popřípadě podzemní vody vymezené v mezinárodních smlouvách, které jsou 44) součástí právního řádu,“.

27. V § 107 odst. 1 písm. s) se slova „která povoluje“ nahrazují slovy „pro něž povoluje

nakládání s vodami“.

28. V § 107 odst. 2 se číslo „9“ nahrazuje číslem „3“.

29. § 107a včetně nadpisu zní:

„§ 107a

Stavební úřady

a) rozhodují o žádosti o povolení záměru vodního díla podle § 55a,

b) mohou nařídit zastavení prací na stavbě nebo odstranění stavby vodního díla

provedené nebo prováděné mimořádným postupem podle stavebního zákona z příkazu povodňového orgánu obce, obce s rozšířenou působností nebo kraje podle § 55a odst. 9 nebo odstranění stavby podle § 55a odst. 8,

c) rozhodují o stanovení ochranného pásma vodního díla podle § 58 odst. 3,

d) rozhodují o technickobezpečnostním dohledu podle § 61 odst. 7,

e) rozhodují o změně kategorie vodního díla, rozsahu technickobezpečnostního

dohledu, popřípadě podmínek jeho zajišťování podle § 61 odst. 8,

f) vedou evidenci údajů o vodních dílech a o výkonu technickobezpečnostního

dohledu u vodních děl IV. kategorie technickobezpečnostního dohledu, nad kterými neprovádí technickobezpečnostní dohled pověřená osoba podle § 61 odst. 12 písm. a),

g) předávají údaje z jimi vedené evidence údajů o vodních dílech a o výkonu

technickobezpečnostního dohledu Ministerstvu zemědělství podle § 61 odst. 12 písm. b),

h) kontrolují provádění technickobezpečnostního dohledu nad vodními díly podle

§ 61 a

i) provádějí dozor nad vodními díly podle § 110 odst. 5.“.

30. § 107b se včetně nadpisu zrušuje.

31. V § 108 odst. 2 se slova „a k“ nahrazují čárkou a na konci textu odstavce 2 se doplňují

slova „a územnímu opatření o stavební uzávěře, je-li jeho pořizovatelem krajský úřad jako úřad územního plánování nebo Ministerstvo pro místní rozvoj“.

32. V § 115 odst. 2 větě poslední se slova „Nejvyšší stavební úřad“ nahrazují slovy

„Ministerstvo pro místní rozvoj“.

33. V § 115 odst. 7 větě první se číslo „5“ nahrazuje číslem „6“.

34. V § 115 odst. 15 větě první se číslo „6“ nahrazuje číslem „7“.

35. V § 115 odst. 19 se za slovo „rozhodnutí“ vkládají slova „, souhlasu podle § 17 nebo

závazného stanoviska podle § 104 odst. 3“.

36. V § 115 odst. 20 se věta první nahrazuje větou „Ve správních řízeních vedených podle

§ 8 odst. 1 písm. a) bodů 1, 2, 3 a 5, § 8 odst. 1 písm. b) bodů 1, 3 a 5, § 14 odst. 1 písm. b), d), e) a f) posuzuje vodoprávní úřad možnost zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo stavu útvaru podzemní vody nebo nemožnost dosažení dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo dobrého stavu útvaru podzemní vody.“.

37. V § 116 odst. 1 písm. k), § 125a odst. 1 písm. l) a v § 125c odst. 3 se číslo „8“ nahrazuje

číslem „7“.

38. V § 119 odst. 4 písm. g) a v § 125d odst. 5 písm. g) se číslo „3“ nahrazuje číslem „2“.

39. V § 125d odst. 8 písm. b) se text „b), c), d), e)“ nahrazuje slovy „b) až e) nebo h)“.

40. § 125j se včetně nadpisu zrušuje.

41. V § 125l odst. 4 se věta první zrušuje.

42. V § 125l odst. 5 se slovo „vodoprávní“ nahrazuje slovem „stavební“.

43. V § 126 odst. 5 větě první se text „§ 17 odst. 1,“ zrušuje.

44. V § 126 odst. 8 se text „38 odst. 15“ nahrazuje textem „38 odst. 14“ a text „61 odst. 9“

se nahrazuje textem „61 odst. 8“.

ČÁST SEDMÁ

Změna zákona o pohřebnictví

Čl. IX

Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 479/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 122/2004 Sb., zákona č. 67/2006 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 202/2015 Sb., zákona č. 193/2017 Sb., zákona č. 609/2020 Sb., zákona č. 261/2021 Sb. a zákona č. 284/2021 Sb., se mění takto:

1. § 12 včetně nadpisu zní:

„§ 12

Zřízení krematoria

Krematorium lze zřídit jen na základě povolení záměru podle stavebního zákona. Dotčeným orgánem je také vždy krajská hygienická stanice, která pro účely řízení o povolení záměru vydá stanovisko z hlediska ochrany veřejného zdraví.“.

2. § 17 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 30 zní:

„§ 17

Zřízení veřejného pohřebiště

(1) Veřejné pohřebiště lze zřídit na návrh obce nebo registrované církve

a náboženské společnosti jen na pozemku v jejich vlastnictví na základě povolení záměru podle stavebního zákona. V rámci řízení o povolení záměru posoudí stavební úřad záměr zřízení veřejného pohřebiště z hlediska souladu s územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování. Mají-li být součástí veřejného pohřebiště hroby nebo hrobky, je obec nebo registrovaná církev a náboženská společnost povinna kromě podkladů stanovených zvláštním právním

14)

předpisempředložit i výsledky hydrogeologického průzkumu, z nichž je patrno, že pozemek je k takovému způsobu pohřbívání vhodný. Ke zřizování jednotlivých hrobů, hrobek, úložišť jednotlivých uren a hrobových zařízení na pohřebišti není třeba povolení záměru podle stavebního zákona.

(2) Dotčenými orgány v řízení o povolení záměru zřízení veřejného

pohřebiště jsou vždy také krajská hygienická stanice, která vydá stanovisko z hlediska ochrany veřejného zdraví, a vodoprávní úřad, který vydává stanovisko z hlediska ochrany podzemních vod. Jedná-li se o záměr vyžadující jednotné environmentální

30)

stanovisko, stanovisko vodoprávního úřadu se nevydává.

30)

Zákon č. …/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku.“.

ČÁST OSMÁ

Změna zákona o správních poplatcích

Čl. X

V položce 102 bodě 2 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 224/2015 Sb., se slova „závazného stanoviska podle“ nahrazují slovy „jednotného environmentálního stanoviska podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku, pokud se vydává namísto závazného stanoviska k záměrům, jejichž součástí je nový objekt podle“.

ČÁST DEVÁTÁ

Změna zákona o ochraně ovzduší

Čl. XI

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 87/2014 Sb., zákona č. 382/2015 Sb., zákona č. 369/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 172/2018 Sb., zákona č. 403/2020 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 284/2021 Sb., zákona č. 382/2021Sb. a zákona č. 142/2022 Sb., se mění takto:

1. V § 9 odstavec 3 zní:

„(3) Emisní stropy stanovené v programu zlepšování kvality ovzduší zohlední

krajský úřad v podmínkách závazného stanoviska podle § 11 odst. 2 písm. d) a v podmínkách povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c) a stavební úřad v řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém se povoluje záměr obsahující stacionární zdroj neuvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu.“.

2. V nadpisu nad označením § 11 se slovo „vyjádření“ nahrazuje slovy „závazná

stanoviska“.

3. § 11 a 12 znějí:

„§ 11

(1) Ministerstvo vydává

a) stanovisko k územnímu rozvojovému plánu a zásadám územního rozvoje a

b) rozhodnutí o kvalifikaci typu stacionárního zdroje využívajícího technologii,

která doposud nebyla na území České republiky provozována; toto rozhodnutí nenahrazuje závazné stanovisko a povolení podle odstavce 2 písm. b) až c) a stanoví se jím, zda jde o stacionární zdroj, jehož provozovatel je povinen plnit stejné povinnosti, jaké jsou tímto zákonem stanoveny provozovateli stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Ministerstvo v rozhodnutí stanoví,

1. zda má být pro daný typ stacionárního zdroje vyžadována rozptylová studie podle odstavce 8, případně pro jaké znečišťující látky,

2. zda mají být u daného typu stacionárního zdroje vyžadována kompenzační opatření podle odstavce 4,

3. zda má být pro daný typ stacionárního zdroje vyžadován provozní řád jako součást povolení provozu podle odstavce 2 písm. c) a

4. emisní limity, podmínky provozu a způsob zjišťování úrovně znečišťování pro daný typ zdroje.

(2) Krajský úřad vydává

a) stanovisko k územnímu plánu a regulačnímu plánu,

b) závazné stanovisko k povolení záměru obsahujícího stacionární zdroj uvedený

v příloze č. 2 k tomuto zákonu k řízením podle jiného právního předpisu,

c) povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu

(dále jen „povolení provozu“) a

d) závazné stanovisko k povolení záměru pozemní komunikace kategorie dálnice

nebo silnice I. třídy v zastavěném území obce a parkoviště s kapacitou nad 500 parkovacích stání (dále jen „pozemní komunikace nebo parkoviště“) k řízení podle jiného právního předpisu.

(3) Zasahuje-li záměr pozemní komunikace nebo parkoviště na území více

krajů, je k vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. d) příslušný krajský úřad kraje, v jehož správním obvodu se nachází větší část záměru v zastavěném území, nedohodnou-li se krajské úřady jinak. Krajský úřad příslušný k vydání závazného stanoviska si v takovém případě vždy vyžádá vyjádření krajského úřadu, v jehož správním obvodu se nachází část záměru v zastavěném území.

(4) Pokud by provozem stacionárního zdroje označeného ve sloupci B

v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo vlivem umístění pozemní komunikace nebo parkoviště podle odstavce 2 písm. d) došlo v oblasti jejich vlivu na úroveň znečištění k překročení některého z imisních limitů s dobou průměrování 1 kalendářní rok uvedeného v bodech 1 a 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu nebo je jeho hodnota v této oblasti již překročena, lze vydat souhlasné závazné stanovisko podle odstavce 2 písm.

b) nebo d) pouze při současném uložení opatření zajišťujících alespoň zachování dosavadní úrovně znečištění pro danou znečišťující látku (dále jen „kompenzační opatření“). Kompenzační opatření se u stacionárního zdroje označeného ve sloupci B v příloze č. 2 pro danou znečišťující látku neuloží, pokud pro ni zdroj nemá stanoven specifický emisní limit v prováděcím právním předpisu. Kompenzační opatření se dále neukládají u stacionárního zdroje nebo pozemní komunikace, jejichž příspěvek vybrané znečišťující látky k úrovni znečištění nedosahuje hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem.

(5) K posouzení, zda dochází k překročení některého z imisních limitů podle

odstavce 4, se použije průměr hodnot koncentrací pro čtverec území o velikosti 1 km vždy za předchozích 5 kalendářních let. Tyto hodnoty ministerstvo každoročně zveřejňuje pro všechny zóny a aglomerace způsobem umožňujícím dálkový přístup. Kompenzační opatření musí být prováděna v oblasti podle odstavce 4 přednostně tam, kde budou dosahovány nejvyšší hodnoty úrovně znečištění. Pokud není možné splnit tuto podmínku, lze kompenzační opatření provést i v jiném území, především tam, kde jsou překračovány imisní limity, avšak vždy pouze na území téže zóny nebo aglomerace.

(6) Kompenzační opatření navrhuje žadatel o vydání závazného stanoviska

podle odstavce 2 písm. b) nebo d). Nenavrhne-li žadatel kompenzační opatření nebo nejsou-li navržená kompenzační opatření vhodná, stanoví kompenzační opatření krajský úřad v závazném stanovisku podle odstavce 2 písm. b) nebo d). Jako kompenzační opatření mohou být stanovena opatření ke snížení emisí u stávajících stacionárních zdrojů nebo jiná opatření zajišťující snížení úrovně znečištění. Žadatel, který je současně provozovatelem stávajícího stacionárního zdroje, může do kompenzačních opatření zahrnout opatření ke snížení emisí realizovaná v předchozím kalendářním roce. Pokud se kompenzační opatření realizuje formou opatření ke snížení emisí u stávajícího stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, krajský úřad na základě žádosti provozovatele změní povolení provozu tohoto stávajícího zdroje. K uvedení nového stacionárního zdroje do provozu může dojít nejdříve ke dni nabytí účinnosti změny povolení provozu stávajícího stacionárního zdroje. Kompenzační opatření na stacionárních zdrojích neuvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu se realizují na základě veřejnoprávní smlouvy uzavřené mezi krajským úřadem, žadatelem a provozovatelem stacionárního zdroje, který provede kompenzační opatření. Pokud se kompenzační opatření realizuje formou opatření ke snížení emisí u stávajícího stacionárního zdroje neuvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo formou jiného opatření zajišťujícího snížení úrovně znečištění, nesmí k uvedení nového stacionárního zdroje do provozu nebo vydání kolaudačního rozhodnutí podle jiného právního předpisu pro pozemní komunikaci nebo parkoviště dojít dříve, než jsou provedena kompenzační opatření.

(7) K žádosti o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b)

předloží žadatel odborný posudek zpracovaný autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. d). Není-li vedeno řízení podle jiného právního předpisu, předloží žadatel tento odborný posudek k řízení o vydání nebo změně povolení provozu. Povinnost předložení odborného posudku se nevztahuje na spalovací stacionární zdroje označené kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně, na spalovací stacionární zdroje označené kódy 1.2. a 1.3. v příloze č. 2 k tomuto zákonu o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně spalující plynné nebo kapalné palivo, pokud slouží jako záložní zdroje energie a jejich provozní hodiny nepřekročí 300 hodin v kalendářním roce, a dále na řízení o změnách povolení provozu, při kterých nedochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení emisí, pokud se nejedná o řízení o stanovení technické podmínky provozu nahrazující specifický emisní limit.

(8) K žádosti o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b) nebo

d) a k řízení o změně povolení provozu, při které dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení emisí, u stacionárního zdroje označeného ve sloupci A v příloze č. 2 k tomuto zákonu předloží žadatel rozptylovou studii pro znečišťující látky, které mají stanoven imisní limit v bodech 1 až 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, zpracovanou autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. e). Povinnost předložení rozptylové studie se nevztahuje na spalovací stacionární zdroje označené kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně, na spalovací stacionární zdroje označené kódy 1.2. a 1.3. v příloze č. 2 k tomuto zákonu o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně spalující plynné nebo kapalné palivo, pokud slouží jako záložní zdroje energie a jejich provozní hodiny nepřekročí 300 hodin v kalendářním roce, a na stacionární zdroje označené kódem 3.1. v příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 1 MW. Povinnost předložení rozptylové studie se dále nevztahuje na případy, kdy dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity, ale nepochybně nedochází ke zvýšení příspěvku stacionárního zdroje k úrovni znečištění. V případě pochyb je závazné vyjádření krajského úřadu.

(9) K žádosti o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b),

jehož předmětem je záměr obsahující spalovací stacionární zdroj o jmenovitém elektrickém výkonu 300 MW a vyšším, je žadatel povinen přiložit odůvodněné posouzení splnění následujících podmínek:

a) jsou dostupná vhodná úložiště oxidu uhličitého,

b) je technicky a ekonomicky proveditelná stavba přepravního zařízení a

c) je technicky a ekonomicky proveditelné dodatečné vybavení zařízením pro

zachytávání oxidu uhličitého.

(10) Náležitosti žádosti o povolení provozu jsou stanoveny v příloze č. 7

k tomuto zákonu. Žádost o vydání povolení provozu stacionárního zdroje, který vyžaduje povolení podle stavebního zákona, lze podat prostřednictvím portálu stavebníka podle jiného právního předpisu.

§ 12

(1) Při vydání stanoviska, závazného stanoviska, vyjádření, povolení

provozu podle § 11 odst. 1 až 3, při územním plánování a při povolování záměru obsahujícího stacionární zdroj podle jiného právního předpisu vychází ministerstvo, krajský úřad a stavební úřad z programů zlepšování kvality ovzduší a z úrovně znečištění znečišťujícími látkami, které mají stanoven imisní limit v bodech 1 a 2 přílohy č. 1 k tomuto zákonu. V případě znečišťujících látek, které mají stanoven imisní limit v bodech 3 a 4 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, k úrovním znečištění přihlíží.

(2) Inspekce může vydat vyjádření k řízení o povolení provozu, a to do

15 dnů ode dne doručení podkladů ve věci, pokud se s krajským úřadem, který je příslušný vést dané řízení, nedohodne jinak. Vyjádření inspekce je podkladem pro rozhodnutí krajského úřadu.

(3) Závazné stanovisko podle § 11 odst. 2 písm. b) nebo d) může obsahovat

podmínky umístění a provedení záměru obsahujícího stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 nebo záměru pozemní komunikace nebo parkoviště zajišťující ochranu ovzduší.

(4) Povolení provozu obsahuje závazné podmínky pro provoz stacionárního

zdroje, kterými jsou

a) specifické emisní limity,

b) způsob, podmínky a četnost zjišťování úrovně znečišťování a

c) emisní stropy pro stacionární zdroj nebo provozovnu4), které je stacionární zdroj

součástí,

d) provozní řád, jedná-li se o stacionární zdroj označený ve sloupci C v příloze č. 2

k tomuto zákonu; provozní řád obsahuje soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu stacionárního zdroje, včetně opatření k předcházení, ke zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havarijního stavu v souladu s podmínkami ochrany ovzduší,

e) technické podmínky provozu stacionárního zdroje, pokud nejsou obsahem

provozního řádu podle písmene d),

f) podmínky provádění činností a provozu technologií souvisejících s provozem

nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištění,

g) zvláštní podmínky provozu při překročení regulační prahové hodnoty

u stacionárního zdroje podle § 10 odst. 3,

h) kompenzační opatření, pokud byla uložena,

i) v případě tepelného zpracování odpadu stanovení množství odpadu a určení

kategorií odpadu, které lze spalovat, specifikaci minimálních a maximálních hmotnostních toků nebezpečných odpadů, jejich minimální a maximální spalné teplo a maximální obsah znečišťujících látek v nebezpečných odpadech, zejména polychlorovaných bifenylů, pentachlorfenolu, chloridů, fluoridů, síry a těžkých kovů,

j) podmínky umístění a provedení stacionárního zdroje zajišťující ochranu

ovzduší, pokud nepředcházelo řízení podle jiného právního předpisu, nebo

k) podmínky pro zkušební provoz podle stavebního zákona; nejdéle na 6 měsíců od

zahájení zkušebního provozu lze podmínky pro zkušební provoz stanovit odlišně od podmínek provozu stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem.

(5) Jsou-li splněny podmínky podle § 11 odst. 9 písm. a) až c), krajský úřad

stanoví v závazném stanovisku podmínku, na základě které bude v místě stacionárního zdroje vyhrazen vhodný prostor pro umístění zařízení nezbytného pro zachytávání a stlačování oxidu uhličitého postupem podle jiného právního předpisu.

(6) Bez závazného stanoviska podle § 11 odst. 2 písm. b) nebo d) a nelze

vydat rozhodnutí o povolení záměru a rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru podle jiných právních předpisů. Bez povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c) nelze vydat kolaudační rozhodnutí, rozhodnutí o předčasném užívání anebo rozhodnutí o povolení nebo nařízení zkušebního provozu podle jiného právního předpisu.

(7) Povolení provozu může krajský úřad vydat na dobu časově omezenou,

přičemž vychází z obvyklé doby životnosti stacionárního zdroje. Má-li být ve stacionárním zdroji tepelně zpracován odpad, lze povolení provozu vydat nejdéle na dobu 25 let a krajský úřad toto povolení a jeho případné změny zašle bez zbytečného odkladu ministerstvu na vědomí. Ministerstvo vede údaje ze všech povolení provozu stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad jako součást informačního systému kvality ovzduší podle § 7.

(8) Ministerstvo vyhláškou stanoví náležitosti provozního řádu, způsob

uplatnění kompenzačních opatření a minimální hodnoty příspěvku stacionárního zdroje a pozemní komunikace k úrovni znečištění podle § 11 odst. 4.“.

4. V § 17 odst. 1 písmeno f) zní:

„f) provést kompenzační opatření uložená krajským úřadem podle § 11 odst. 4 nebo

obsažená v uzavřené veřejnoprávní smlouvě podle § 11 odst. 6,“.

5. V § 17 odst. 3 písm. b) se text „odst. 1“ zrušuje.

6. V § 17 odst. 3 písm. d) se text „odst. 3“ nahrazuje textem „odst. 4“.

7. V § 30 odst. 1 písmeno f) zní:

„f) podaných žádostech o závazné stanovisko a povolení provozu a o závazných

stanoviscích a povoleních, která byla vydána na základě těchto žádostí,“

8. V § 40 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 42

zní:

42) „(2) Jedná-li se o záměr vyžadující jednotné environmentální stanovisko,

závazná stanoviska podle § 11 odst. 2 písm. b) a d) se nevydávají.

42)

Zákon č. …/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku.“.

Dosavadní odstavce 2 až 5 se označují jako odstavce 3 až 6.

9. V § 40 odstavec 3 zní:

„(3) Povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c) se nevydá podle tohoto

zákona, pokud je jeho vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného

28)

povolení podle jiného právního předpisu. Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena.“.

10. V Příloze č. 2 úvodní části bodě 1 se text „odst. 9“ nahrazuje textem „odst. 8“.

11. V Příloze č. 2 úvodní části bodě 2 se text „odst. 3“ nahrazuje textem „odst. 4“.

ČÁST DESÁTÁ

Změna zákona o prevenci závažných havárií

Čl. XII

Zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 261/2021 Sb. a zákona č. 284/2021 Sb., se mění takto:

1. V § 9 odst. 2 písm. b) se slovo „a“ nahrazuje čárkou.

2. V § 9 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje slovem „a“ a doplňuje se písmeno d), které

zní:

„d) vyhodnocení dosahu havarijních projevů.“.

3. V § 18 odst. 3 větě první se slovo „přiměřenou“ zrušuje a na konci textu věty se doplňují

slova „, která nesmí být delší než 60 dnů“.

4. V § 18 odst. 4 větě čtvrté se číslo „30“ nahrazuje číslem „15“.

5. V § 31 odst. 1 se věta první nahrazuje větou „Provozovatel, který bude zřizovat nový

objekt nebo jeho část (dále jen „nový objekt“), zpracuje za podmínek stanovených v § 5 odst. 1 a 2 návrh na zařazení a posouzení rizik závažné havárie a předloží je krajskému úřadu nejpozději při podání žádosti o vydání jednotného environmentálního

30)

stanoviska.“.

Poznámka pod čarou č. 30 zní:

30)

„Zákon č. .../2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku.“.

6. V § 43 se písmena f) a g) zrušují.

Dosavadní písmena h) až j) se označují jako písmena f) až h).

7. Nadpis § 49 zní: „Krajské úřady“.

8. V § 49 odst. 1 se slova „, krajské stavební úřady a Specializovaný a odvolací stavební

úřad“ zrušují.

9. V § 49 odstavce 2 a 3 znějí:

„(2) Krajský úřad je dotčeným orgánem na úseku prevence závažných havárií

při projednávání územně plánovací dokumentace, v řízení o povolení záměru a v řízení

16)

o odstranění stavby podle stavebního zákona, pokud je jeho předmětem objekt zařazovaný do skupiny A nebo do skupiny B. Krajský úřad je rovněž dotčeným orgánem na úseku prevence závažných havárií při projednávání územně plánovací dokumentace,

16)

v řízení o povolení záměru a v řízení o odstranění stavby podle stavebního zákona, pokud realizace nové stavby umístěné v dosahu havarijních projevů, které jsou specifikované v příslušném posouzení rizik závažné havárie objektu zařazeného do skupiny A nebo do skupiny B, může způsobit nebo zvýšit riziko závažné havárie nebo

16)

zhoršit její následky a nejde přitom o jednoduché stavby podle stavebního zákona.

(3) Krajský úřad vydá na základě posouzení rizik závažné havárie a jeho

posudku závazné stanovisko, které je podkladem pro vydání rozhodnutí v řízení

16)

o povolení záměru a v řízení o odstranění stavby podle stavebního zákona, v němž stanoví podmínky pro umístění a provedení nového objektu, jakož i pro jeho uvedení do zkušebního povozu nebo užívání v případě, že se zkušební provoz neprovádí.“.

10. V § 49 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:

„(4) Krajský úřad vydá závazné stanovisko, které je podkladem pro vydání

rozhodnutí v řízení o povolení záměru a v řízení o odstranění stavby podle stavebního

16)

zákona, pokud realizace nové stavby umístěné v dosahu havarijních projevů, které jsou specifikované v příslušném posouzení rizik závažné havárie objektu zařazeného do skupiny A nebo do skupiny B, může způsobit nebo zvýšit riziko závažné havárie nebo

16)

zhoršit její následky a nejde přitom o jednoduché stavby podle stavebního zákona; v tomto závazném stanovisku krajský úřad stanoví podmínky pro umístění a provedení nové stavby, jakož i pro její uvedení do zkušebního povozu nebo užívání v případě, že se zkušební provoz neprovádí.“.

Dosavadní odstavce 4 až 6 se označují jako odstavce 5 až 7.

11. V § 49 odst. 5 písm. a) se slovo „umístění“ nahrazuje slovem „povolování“.

12. V § 49 odst. 5 písm. c) se za slovo „plánování“ vkládají slova „a povolování záměrů“.

13. V § 53 se doplňuje odstavec 3, který zní:

30) „(3) Jedná-li se o záměr vyžadující jednotné environmentální stanovisko,

závazná stanoviska podle § 49 odst. 3 a 4 se nevydávají.“.

ČÁST JEDENÁCTÁ

Změna zákona o odpadech

Čl. XIII

Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 261/2020 Sb. a zákona č. 284/2021 Sb., se mění takto:

1. V části druhé hlavě VI se za díl 13 vkládá nový díl 14, který včetně nadpisu a poznámky

pod čarou č. 26 zní:

„Díl 14

Stavební a demoliční odpad

§ 93a

(1) Po provedení změny dokončené stavby, terénní úpravy nebo odstranění

stavby, které podléhají povolení podle stavebního zákona, je stavebník povinen neprodleně zaslat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu byly změna dokončené stavby, terénní úprava nebo odstranění stavby provedeny, doklady prokazující, že veškeré opětovně použité stavební výrobky, využité vedlejší produkty a stavební výrobky, které přestaly být odpadem, byly využity v souladu s tímto zákonem a že veškeré získané materiály jsou stavebními výrobky nebo vedlejšími produkty, které se nestaly odpadem, nebo s nimi bylo naloženo jako s odpady v souladu s tímto zákonem a hierarchií odpadového hospodářství.

26) (2) Jde-li o záměr vyžadující jednotné environmentální stanovisko, je

stavebník povinen zaslat doklady podle odstavce 1 správnímu orgánu, který vydal jednotné environmentální stanovisko.

26)

Zákon č. …/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku.“.

2. V § 117 odst. 2 se na konci písmene h) slovo „nebo“ zrušuje.

3. V § 117 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se

písmeno j), které zní:

„j) jako stavebník v rozporu s § 93a nezašle po provedení změny dokončené stavby,

terénní úpravy nebo odstranění stavby příslušnému správnímu orgánu stanovené doklady.“.

4. V § 117 odst. 3 se na konci textu písmene c) doplňují slova „nebo j)“.

5. V § 121 odst. 4 se na konci písmene h) slovo „nebo“ zrušuje.

6. V § 121 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se

písmeno j), které zní:

„j) jako stavebník v rozporu s § 93a nezašle po provedení změny dokončené stavby,

terénní úpravy nebo odstranění stavby příslušnému správnímu orgánu stanovené doklady.“.

7. V § 121 odst. 5 se na konci textu písmene b) doplňují slova „nebo j)“.

8. V § 123 odst. 1 písm. a) se slova „a) a d) až g)“ nahrazují slovy „a), d) až g) a j)“.

9. V § 123 odst. 1 písm. e) se za slova „až e)“ vkládají slova „a j)“.

10. V § 146 odst. 3 písmena a) a b) znějí:

„a) závazné stanovisko k terénním úpravám a k odstranění stavby podléhajícím

povolení podle stavebního zákona z hlediska nakládání s odpady, vedlejšími produkty, stavebními výrobky, které přestaly být odpadem, nebo stavebními výrobky určenými k opětovnému použití; v závazném stanovisku může stanovit podmínky, které zajistí ochranu zdraví a životního prostředí a dodržení hierarchie odpadového hospodářství,

b) vyjádření ke změně dokončené stavby podléhající povolení podle stavebního

zákona z hlediska nakládání s odpady, vedlejšími produkty, stavebními výrobky, které přestaly být odpadem, nebo stavebními výrobky určenými k opětovnému použití,“.

11. Za § 148 se vkládá nový § 149, který včetně nadpisu zní:

„§ 149

Součinnost stavebního úřadu se správními orgány vykonávajícími státní správu

v oblasti odpadového hospodářství

Při provádění kontrolních prohlídek, závěrečných kontrolních prohlídek a při

provádění kontroly ve věcech stavebního řádu postupuje stavební úřad v součinnosti s obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Jde-li o záměr vyžadující jednotné

26)

environmentální stanovisko, postupuje stavební úřad v součinnosti s orgánem vykonávajícím státní správu v oblasti odpadového hospodářství příslušným k vydání jednotného environmentálního stanoviska.“.

12. V § 151 větě první se text „§ 30 odst. 2,“ nahrazuje slovy „§ 30 odst. 2 a“ a slova

„, závazné stanovisko podle § 146 odst. 3 písm. a) a vyjádření podle § 146 odst. 3 písm. b) a c)“ se zrušují.

13. V § 151 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

26) „(2) Jedná-li se o záměr vyžadující jednotné environmentální stanovisko,

závazné stanovisko podle § 146 odst. 3 písm. a) a vyjádření podle § 146 odst. 3 písm. b) a c) se nevydávají.“.

ČÁST DVANÁCTÁ

Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního

zákona

Čl. XIV

Zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona, se mění takto:

1. V části šesté čl. X se bod 1 zrušuje.

2. V části sedmé čl. XII se body 6 až 9, 27, 28, 41, 43 až 52, 57 až 65, 67 až 79, 81 až 87,

89 a 91 zrušují.

3. V části osmé čl. XIV se body 3, 13, 17 až 20, 24, 26, 29, 30, 33 a 34, 39, 40 a 42 až 46

zrušují.

4. V části patnácté čl. XXV se body 5 až 8, 10, 12, 15 až 18, 20, 22 a 23 zrušují.

5. V části dvacáté šesté čl. XLVI se body 2 a 3 zrušují.

6. V části dvacáté osmé čl. L se body 1 až 3, 22, 23, 30, 31 až 51, 53, 55 až 58, 60, 61 a 63

až 95 zrušují.

7. V části třicáté čl. LIV se body 6, 20, 21, 26, 28, 34, 42, 44 a 50 zrušují.

8. V části padesáté čl. LXXXII se body 3 až 6, 8 až 25, 31, 33 a 35 zrušují.

9. V části padesáté čtvrté čl. LXXXVII se body 3, 8, 10 až 14 a 16 zrušují.

10. V části padesáté osmé čl. XCIV se body 14 a 15 zrušují.

ČÁST TŘINÁCTÁ

Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů

Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů

Čl. XV

Zákon č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů, se mění takto:

1. V části první čl. I se body 35, 50 a 55 zrušují.

2. V části deváté čl. X se slova „bodů 22, 35, 43, 50 a 55“ nahrazují slovy „bodů 22 a 43“.

ČÁST ČTRNÁCTÁ

ÚČINNOST

Čl. XVI

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2023, s výjimkou ustanovení části druhé čl. II bodů 13, 18 a 20, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2025.

A Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů

Nový stavební zákon č. 283/2021 Sb. zavedl novou soustavu orgánů státní stavební správy. V návaznosti na stavební zákon novelizoval související (doprovodný) tzv. změnový zákon č. 284/2021 Sb. většinu předpisů na úseku ochrany životního prostředí. K nejvýznamnějším změnám došlo na úseku posuzování vlivů na životní prostředí, ochrany přírody a krajiny, ochrany zemědělského půdního fondu, ochrany lesa, ochrany vod, ochrany ovzduší a prevence závažných havárií. Naprostá většina těchto změn vstoupí v účinnost 1. července 2024, což platí i pro většinu ustanovení samotného stavebního zákona; původně byla stanovena účinnost již 1. července 2023, nicméně novelou stavebního zákona provedenou zákonem č. 195/2022 Sb. (účinným od 1. července 2022) došlo k jejímu prodloužení.

Ve věci povolování záměrů (zejména staveb) stavební a změnový zákon s cílem zrychlit povolovací proces pro záměry v působnosti stavebního zákona integroval podstatnou část kompetencí, tj. agendy dnešních dotčených orgánů do působnosti orgánů státní stavební správy. Agenda dnes vykonávaná dotčenými orgány by tak s účinností nového stavebního zákona přešla na stavební úřady. Z hlediska předpisů upravujících působnost dotčených orgánů by se tak stavební úřady ve vymezených věcech nově staly i orgány působícími na jiných úsecích veřejné správy, včetně oblasti ochrany životního prostředí (orgán posuzování vlivů na životní prostředí, orgán ochrany přírody, orgán ochrany zemědělského půdního fondu, vodoprávní úřad apod.). Součástí řízení vedeného stavebním úřadem by tak bylo rovněž rozhodování o otázkách, které doposud, podle platného a účinného stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb.) zajišťují dotčené orgány, zejména formou závazných stanovisek vydávaných podle jednotlivých složkových předpisů.

Co se týče vztahu orgánů státní stavební správy a dotčených orgánů, představuje integrace některých dotčených orgánů do stavebních úřadů negativa především z pohledu ochrany veřejných zájmů. Jednak se zákonem založila nesystémovost a dvoukolejnost u veřejných zájmů hájených dosud dotčenými orgány, neboť ochrana konkrétního veřejného zájmu má být v případě integrovaných agend rozdělena mezi stavební úřad a dotčený orgán, přičemž kritériem bude pouze to, zda půjde o záměr podle stavebního zákona či nikoli (např. na úseku ochrany zemědělského půdního fondu došlo k integraci na úrovni obce s rozšířenou působností

– ve vztahu k záměrům povolovaným podle stavebního zákona tak bude orgánem ochrany zemědělského půdního fondu stavební úřad, ovšem ve vztahu k jiným záměrům jím zůstává obec s rozšířenou působností). Především však hrozí riziko potenciálního oslabení ochrany veřejných zájmů v konkrétních případech, zejména v důsledku nedostatečného odborného zázemí na straně stavebních úřadů. Tyto obavy byly vyjádřeny mnoha subjekty již v připomínkovém řízení, avšak ani v průběhu dalšího projednávání nebyly rozptýleny, spíše naopak. Obecně lze bohužel konstatovat, že otázce vybudování a zajištění chodu celé nové soustavy státní stavební správy, zejména po personální stránce, nebyla v průběhu legislativního procesu k novému stavebnímu zákonu věnována náležitá pozornost.

Ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů není předkladateli známo, že by stávající právní úprava s ohledem na svůj charakter zakládala nějaké rozdíly.

B Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o jednotném environmentálním stanovisku, je doprovodným předpisem k souběžně předkládanému vládnímu návrhu zákona o jednotném environmentálním stanovisku (dále též „JES“). V přímé souvislosti s právní úpravou obsaženou v návrhu zákona o JES dochází k novelizaci několika dalších zákonů (9 na úseku ochrany životního prostředí a 4 souvisejících), přičemž v zájmu přehlednosti a srozumitelnosti právního řádu jsou všechny novely sjednoceny v samostatném změnovém zákonu. Součástí změnového zákona je návrh novelizace

1. zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů,

2. zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů,

3. zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů,

4. zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů,

5. zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů,

6. zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů,

7. zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

8. zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů,

9. zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů,

10. zákona č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů,

11. zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů,

12. zákona č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona a

13. zákona č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů.

Do příslušných ustanovení výše uvedených zákonů se promítá procesní integrace na úseku ochrany životního prostředí a zavedení jednotného environmentálního stanoviska (JES) podle souběžně předkládaného návrhu zákona o jednotném environmentálním stanovisku.

JES bude nově nahrazovat správní úkony obsažené nyní v devíti různých zákonech z oblasti životního prostředí, která mají podle platné a účinné právní úpravy většinou podobu závazného stanoviska. Orgánem ochrany životního prostředí vydávajícím JES bude v definovaných případech krajský úřad (záměry v režimu EIA podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, záměry, pro jejichž realizaci je vyžadována výjimka z tzv. druhové ochrany podle zákona o ochraně přírody a krajiny apod.), v ostatních případech pak obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Orgán ochrany životního prostředí vydávající JES posoudí žádost a přiloženou dokumentaci a v případě potřeby si vyžádá odborný podklad od správního orgánu příslušného podle jiného právního předpisu – tím bude typicky obecní úřad obce s rozšířenou působností (bude-li orgánem ochrany životního prostředí krajský úřad). Na základě posouzení žádosti a případných odborných vyjádření vydá orgán ochrany životního prostředí jednotné stanovisko s definovanými náležitostmi, kterými jsou mj. podmínky pro povolení záměru.

Do JES nebudou integrovány správní úkony vydávané orgány ochrany přírody ve zvláště chráněných územích, v evropsky významných lokalitách a v ptačích oblastech. V těchto nejcennějších územích ochrany přírody (v nichž vykonávají státní správu i management speciální orgány ochrany přírody) bude pro účely povolení záměru nezbytné rozhodnutí příslušného orgánu ochrany přírody, tj. Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (v CHKO, NPR a NPP), správ národních parků (v NP) a krajských úřadů (v PR a PP).

Změnový zákon v návaznosti na uvedené postupy založené zákonem o JES především zakotvuje do složkových zákonů tzv. integrační formuli a odkazuje na postup podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku pro záměry, při jejichž povolování je vydání daného správního úkonu nahrazeno vydáním JES.

Ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů nezakládá navrhovaná právní úprava žádné rozdíly.

C Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Nová vláda se ve svém programovém prohlášení (kapitola Regionální a místní rozvoj, podkapitola Bydlení, stavební zákon a územní plánování) zavázala k úpravě nového stavebního zákona, a to ve směru zachování stavebních úřadů na místní úrovni, kde rozhodují se znalostí prostředí. Co se týče postavení dotčených orgánů (konkrétně na úseku ochrany životního prostředí), zavázala se zde vláda k zavedení institutu tzv. jednotného environmentálního povolení. Realizaci tohoto závazku zajišťuje předkládaný návrh zákona o JES a související návrh změnového zákona.

D Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Relevantními ustanoveními ve vztahu k navrhovanému zákonu a obecně ochraně životního prostředí jsou zejména čl. 7 Ústavy (ústavní princip spočívající v tom, že stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství), a čl. 35 Listiny základních práv a svobod, který mj. zakotvuje právo každého na příznivé životní prostředí.

E Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské Unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie

Z hlediska materie navrhovaného zákona o JES jsou implementační dva předpisy EU a další evropské předpisy jsou k návrhu relevantní, a navrhovaná právní úprava je s nimi v souladu.

Navrhovaná právní úprava implementuje:

- Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí a

- Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí.

Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (tzv. směrnice o stanovištích) stanoví mj. právní rámec pro vytváření unijní soustavy území zvané Natura 2000 a ve vztahu k navrhovanému zákonu obsahuje zejména požadavek na provedení tzv. naturového posouzení. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků, v konsolidovaném znění, se týká ochrany populací všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě na území členských států EU a zahrnuje ochranu, regulování těchto druhů a péči o ně a stanoví pravidla pro jejich využívání. V čl. 5 směrnice zakazuje konkrétní činnosti, z nichž lze za určitých podmínek povolit odchylný postup. Obdobně jako u směrnice o stanovištích musí být vyhodnocen vliv záměru na předmět ochrany nebo celistvost ptačí oblasti.

Navrhované materie se dále dílčím způsobem týkají následující předpisy EU:

- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky,

- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS, v konsolidovaném znění,

- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES,

- Směrnice Rady 2014/87/Euratom, kterou se mění směrnice 2009/71/Euratom, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení,

- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí,

- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně, v konsolidovaném znění,

- Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech a o zrušení některých směrnic, v konsolidovaném znění,

- Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Ve vztahu ke Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) předkladatel uvádí, že povolovací postupy, jichž se týkají požadavky této směrnice, nejsou integrovány do koordinovaného nebo společného postupu s procesem EIA a návrh zákona v tomto ohledu nepřináší žádné změny. Požadavky směrnice 2010/75/EU jsou transponovány do zákona o integrované prevenci, a řízení o vydání integrovaného povolení podle tohoto zákona bude nadále jedním z navazujících řízení ve smyslu § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Podrobnější popis vazeb k předpisům a judikatuře EU je uveden v obecné části důvodové zprávy k návrhu zákona o JES.

Co se týče připojených změn zákonů v oblasti ochrany životního prostředí, implementační povahu má nově doplňovaná úprava účasti veřejnosti v mezistátním navazujícím řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (§ 9f) reagující na aktuální judikaturu Nejvyššího správního soudu ve vztahu ke směrnici EIA i mezinárodnímu právu (blíže viz zvláštní část důvodové zprávy).

F Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Relevantními mezinárodními smlouvami jsou tzv. Espoo úmluva a tzv. Aarhuská úmluva. Navrhovaný zákon je s těmito mezinárodními smlouvami v souladu.

Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států (sjednána v roce 1991 ve finském Espoo, v ČR vyhlášena pod č. 91/2001 Sb. m. s.) stanovuje procesní požadavky, které musejí státy aplikovat v případech záměrů, které by mohly mít významné vlivy na životní prostředí přesahující státní hranice (tzv. mezistátní nebo též přeshraniční posuzování).

Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (sjednána v roce 1998 v dánském Aarhusu, v ČR vyhlášena pod č. 124/2004 Sb. m. s.) upravuje zejména požadavky na účast veřejnosti při povolování činností vyjmenovaných v příloze a dále pravidla, kdo a za jakých podmínek může u nezávislého a nestranného orgánu napadat hmotnou a procesní zákonnost rozhodnutí o povolení takových činností.

Závazků vyplývajících z mezinárodního práva se týká doplňovaná úprava účasti veřejnosti v mezistátním navazujícím řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (§ 9f) reagující na aktuální judikaturu Nejvyššího správního soudu ve vztahu ke směrnici EIA i oběma výše zmíněným úmluvám (blíže viz zvláštní část důvodové zprávy).

G Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel,

Lze očekávat, že tato směrnice dříve či později dozná změn, neboť Evropská komise oficiálně publikovala v květnu 2022 návrh její revize (tzv. REPower). Návrh je aktuálně předmětem projednávání v orgánech EU.

zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Hospodářské a finanční dopady regulace jsou podrobně charakterizovány v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA), připojené k návrhu zákona o jednotném environmentálním stanovisku.

Sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel předkladatel neidentifikoval.

V porovnání s platnou (a zatím neúčinnou) úpravou v novém stavebním zákoně a změnovém zákoně má návrh pozitivní dopady na životní prostředí. Jak je uvedeno výše, návrhem se ruší integrace agendy orgánů ochrany životního prostředí do činnosti stavebních úřadů. Ponechání rozhodování ve věcech ochrany životního prostředí na orgánech ochrany životního prostředí eliminuje riziko neodborného rozhodování, které by v konkrétních případech mohlo vést ke škodám (mnohdy nevratného charakteru) na životním prostředí, k neplnění požadavků vyplývajících z unijního práva (viz výše) apod.

H Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná právní úprava nebude působit žádné dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.

Navrhovaná právní úprava nezakládá žádné nové požadavky z hlediska předkládání osobních údajů. Návrh zákona představuje procesní integraci povolování v oblasti ochrany životního prostředí, a operuje s již zavedenými nároky na obsah žádostí o vydání příslušných správních úkonů. Ke shromažďování osobních údajů fyzických osob v postavení žadatelů, případně fyzických osob, které jednají za právnickou osobu, pro kterou se o povolení žádá, tak bude docházet jedině za účelem zajištění průběhu postupu vedoucího k vydání JES – tj. identifikace žadatele a zjištění jeho kontaktních údajů, ovšem nikoliv nad rámec stávající právní úpravy. Ostatní aspekty návrhu zákona se osobní sféry jednotlivců nedotýkají.

I Zhodnocení korupčních rizik

Návrh v porovnání se schválenou podobou nového stavebního zákona eliminuje korupční rizika, neboť ruší integraci agendy orgánů ochrany životního prostředí do činnosti stavebních úřadů a odstraňuje tak možné negativní vlivy z této integrace plynoucí, a to i z hlediska odbornosti vykonávané činnosti (viz výše).

Důležitou roli zde hraje i zajištění přezkumu, jak v linii správní, tak soudní.

JES bude mít formu závazného stanoviska a jeho přezkum je tak zajištěn nástroji uvedenými ve správním řádu. Základním prostředkem nápravy je přezkum závazného stanoviska v rámci odvolacího řízení (§ 149 odst. 7 správního řádu), a ten je doplněn dozorčím prostředkem v případě nezákonných závazných stanovisek – přezkumným řízením (§ 94 a § 149 odst. 8 správního řádu).

Správní rozhodnutí, pro něž je JES podkladem, bude vždy předmětem soudního přezkumu (§ 65 a násl. soudního řádu správního).

Vyjádření, které si může orgán JES vyžádat od orgánu příslušného podle jiného předpisu k vydání správního úkonu, namísto nějž se vydává JES (§ 4 odst. 1 návrh zákona o JES), bude jedním z podkladů pro vydání JES. Toto vyjádření nebude samostatně přezkoumatelné (§ 4 odst. 4 návrhu zákona o JES), bude nicméně odborným podkladem pro správní úvahu při vydávání JES a pokud orgán JES nebude závěr vyjádření a podmínky v něm uvedené respektovat, musí to řádně zdůvodnit v odůvodnění JES.

J Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu. Na území vojenských újezdů ve smyslu zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, vykonávají nyní působnost podle některých předpisů na úseku ochrany životního prostředí újezdní úřady. Podle navrhovaného zákona zde budou působnost vykonávat nadále újezdní úřady.

ČÁST PRVNÍ

Změna zákona o geologických pracích

K bodu 1 [§ 6 odst. 3]

Stávající podoba ustanovení § 6 odst. 3 GZ ukládá krajským úřadům vyjadřovat se k předkládaným projektům geologických prací, přičemž zákon dále nikterak neupravuje závaznost takovéhoto vyjádření. Z dosavadní praxe vyplývá, že většinu předkládaných projektů krajský úřad schvaluje bez výhrad, pouze zřídka upozorňuje na některé nedostatky projektu či jeho nesoulad s právními předpisy, a jen ojediněle využívá možnost uložit zadavateli expertní posouzení Českou geologickou službou. To znamená, že ve velké většině (řádově stovky ročně) jsou vyjádření krajského úřadu souhlasná. Ačkoli je většina vydávaných vyjádření krajského úřadu souhlasných, velice často dochází k prodlení s jejich vydáním. Tato skutečnost představuje pro organizace provádějící průzkumné vrty administrativní zdržení a komplikaci při jejich podnikatelské činnosti.

Novelizované znění navrhuje, aby v případě, kdy se krajský úřad v zákonné lhůtě nevyjádří, byl předložený projekt geologických prací z hlediska § 6 odst. 3 GZ považován za schválený bez výhrad. Zakotvená fikce povede ke snížení administrativní zátěže krajských úřadů při zachování možnosti vyjádřit se k projektům těch geologických prací, u kterých to bude vzhledem k okolnostem potřebné a zároveň zachování přehledu o plánovaných geologických pracích v území. Významnou je také možnost uložení zpracování expertního posouzení ČGS, kompetence, která umožňuje získat další odborný podklad v situacích, které mohou být odborně komplikované. Zásadním přínosem navrhované novely je dále posílení právní jistoty organizací provádějících geologický průzkum, že pokud se krajský úřad v zákonné lhůtě k jejich projektu zamítavě nevyjádří, budou po 30 dnech od předložení projektu moci přistoupit k jeho realizaci.

Vyjádření podle tohoto ustanovení bude i po nabytí účinnosti zákona o JES vydáváno samostatně, tedy není nahrazováno JES.

K bodu 2 [§ 13 odst. 2 a 3]

Ustanovení bude upraveno z důvodu transparentnosti právní úpravy a podobnosti postupů analogicky s postupem stanovení CHLÚ a vydávání vyjádření k umisťování staveb v něm (§ 17 a § 19 horního zákona), tj. MŽP území se zvláštními podmínkami geologické stavby podle § 13 GZ vymezí, vyjádření ke stavbám umisťovaným v tomto území poté vydá příslušný krajský úřad.

V České republice doposud nebylo žádné území se zvláštními podmínkami geologické stavby vymezeno. V tuto chvíli se tedy jedná pro krajské úřady o nulovou administrativní zátěž.

Vyjádření krajského úřadu podle § 13 odst. 3 bude nahrazováno postupem podle zákona o JES (viz níže integrační formule uvedená v § 22a).

K bodu 3 [§ 14 odst. 3]

Jedná se o úpravu spojenou s novým pojetím stavebního řízení v zákoně č. 283/2021 Sb.

K bodu 4 [§ 22a]

Ustanovení zakotvuje tzv. integrační formuli a odkazuje na postup podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku pro záměry, při jejichž povolování je vydání vyjádření podle § 13 odst. 3 zákona o geologických pracích nahrazeno vydáním jednotného environmentálního stanoviska podle uvedeného zákona.

K bodu 5 [§ 25]

Jedná se o úpravu spojenou s novým pojetím stavebního řízení v zákoně č. 283/2021 Sb.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o ochraně přírody a krajiny

K bodu 1 [§ 3 odst. 1 písm. b)]

Legislativně technická úprava v návaznosti na změny provedené zákonem č. 284/2021 Sb. v § 4 odst. 5.

K bodu 2 [§ 4]

Legislativně technická úprava odstraňující kolize vzniklé v tomto ustanovení v důsledku souběžného projednání novel zákona č. 114/1992 Sb. (zákon č. 284/2021 Sb. a zákon č. 364/2021 Sb.). Blíže rovněž odůvodnění k bodům 8 až 21 (změna kompetenčních ustanovení). V ustanovení § 4 nedochází k žádným věcným změnám oproti platné právní úpravě.

K bodu 3 [§ 6 odst. 1]

Novelizační bod navazuje na souběžně předkládaný vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, a některé další související zákony.

Jedná se o rozšíření povinnosti orgánu ochrany přírody informovat o registraci významného krajinného prvku také příslušný úřad územního plánování. Důvodem je, že registrované významné krajinné prvky jsou pro územně plánovací činnost podstatnou informací. Jedná se o tzv. údaj o území, který je obsahem územně analytických podkladů. Je nezbytné, aby tato informace byla tedy úřadu územního plánování poskytnuta bezodkladně poté, co k registraci dojde. Úřad územního plánování bezodkladně zajistí úpravu územně analytických podkladů (tzv. průběžnou aktualizaci) podle § 65 odst. 3 stavebního zákona.

K bodu 4 [§ 18 odst. 1 písm. d)]

Novelizační bod navazuje na souběžně předkládaný vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, a některé další související zákony.

Navrhuje se formulační úprava. Stavební zákon, který uvedené pojmy vymezuje, pracuje primárně s pojmy zastavěné území, zastavitelná plocha a transformační plocha. Územní plán může vymezit také zastavitelné území, avšak jeho vymezení není povinností a je pouze na samosprávě, zda k jeho vymezení přistoupí. Podle § 81 odst. 2 stavebního zákona však zastavitelné území zahrnuje vždy všechny výše uvedené plochy a území.

K bodu 5 a 6 [§ 45i odst. 1 a 2]

Novelizační bod navazuje na souběžně předkládaný vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, a některé další související zákony.

V odstavci 1 se jedná o úpravu formální. Cílem je jednoznačné stanovení podkladů, které se podle tohoto odstavce předkládají v případě, že se jedná o územně plánovací dokumentaci (s výjimkou regulačního plánu) nebo politiku územního rozvoje. Další úpravy v odstavci 2 jsou spojeny s opětovným zahrnutím politiky územního rozvoje mezi nástroje územního plánování.

K bodu 7

Legislativně technická úprava v návaznosti na změnu provedenou zákonem č. 284/2021 Sb.

Obecně k bodům 8 až 21 [změna kompetenčních ustanovení]

1) Ve vazbě na právní úpravu obsaženou v návrhu zákona o jednotném environmentálním stanovisku (JES) dochází k vyjmutí stavebních úřadů ze systému orgánů ochrany přírody a k návratu kompetencí příslušným orgánům ochrany přírody (tj. navrhuje se zároveň derogovat některá ustanovení části sedmé dosud neúčinného zákona č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona, viz rovněž část třináctá návrhu).

Správní akty vydávané jednotlivými orgány ochrany přírody budou integrovány v JES, ve zvláště chráněných územích a v lokalitách soustavy Natura 2000 bude zachováno společné rozhodnutí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, správ národních parků, resp. krajských úřadů, jakožto samostatný podklad pro povolení záměru podle stavebního, popř. i jiného (např. horního) zákona. Oproti právní úpravě obsažené v tzv. změnovém zákoně (zejm. § 76 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění zákona č. 284/2021 Sb.) nebude v zájmu přehlednosti rozlišováno, zda má být zamýšlený záměr umístěn v zastavěném území, zastavitelné ploše nebo v jejich částech, pokud byly v tomto území, ploše nebo v jejich částech územním plánem stanoveny prvky regulačního plánu, nebo byl pro ně vydán regulační plán.

Změny kompetenčních ustanovení jsou navrženy tak, aby v co největší míře zůstaly zachovány stávající kompetence příslušných orgánů ochrany přírody, a tedy aby nebyly vyvolávány náklady na přesuny pracovníků mezi orgány ochrany přírody, resp. orgány, které budou vydávat JES. Navrhuje se zachovat fungující systém orgánů ochrany přírody, s jejich zapojením do systému JES v souladu s procesními pravidly stanovenými v návrhu zákona o jednotném environmentálním stanovisku.

2) Z legislativně technického pohledu dochází k nové formulaci („úplnému znění“) ustanovení upravujících kompetence obecních úřadů (§ 76), obecních úřadů obcí s rozšířenou působností (§ 77 odst. 1), krajských úřadů (§ 77a odst. 4 a 5), Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a správ NP (§ 78) a Ministerstva životního prostředí (§ 79 odst. 3 a 5)..

Poslední dvě novelizace zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny byly v klíčových okamžicích legislativního procesu projednávány paralelně, zasahují přitom v řadě případů do týchž ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny. Jedná se o zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona (dále také jen „změnový zákon“), a zákon č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů (dále také jen „invazní novela“).

Invazní novela (projednávaná na půdě Parlamentu ČR jako sněmovní tisk č. 731, resp. senátní tisk č. 115) byla Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR předložena dne 22. ledna 2020. Byla tak konstruována na znění zákona o ochraně přírody a krajiny změněné do té doby naposledy zákonem č. 277/2019 Sb. V mezidobí do jejího přijetí však byly přijaty novely č. 403/2020 Sb., č. 36/2021 Sb. a 261/2021 Sb., které však nezpůsobily přímé kolize s textem invazní novely a případné potřebné legislativně-technické úpravy bylo možné zajistit prostřednictvím pozměňovaných návrhů.

Jiná situace ovšem nastala ve vztahu ke změnovému zákonu (sněmovní tisk č. 1009, senátní tisk č. 106), který s úpravami zákona o ochraně přírody a krajiny přijatými v rámci invazní novely přímo koliduje, a to zejména v ustanoveních kompetenčních, případně společných. Tyto kolize přitom nebylo možné odstranit v průběhu projednávání jednoho či druhého zákona, neboť v době, kdy probíhalo druhé čtení invazní novely, nebylo ještě ukončeno třetí čtení změnového zákona, tudíž nebylo zřejmé konečné znění zákona přijatého Poslaneckou sněmovnou; počítat přitom bylo nutné i s možností, že text změnového zákona dozná ještě dalších změn po projednání Senátem. Rovněž projednání invazní novely v Senátu probíhalo s odstupem jen několika dní po té, kdy Poslanecká sněmovna jednala o přehlasování zamítnutí změnového zákona Senátem; na přijetí invazní novely přitom panoval již poměrně naléhavý zájem, neboť vzhledem k jejímu implementačnímu charakteru bylo její projednávání bedlivě sledováno Evropskou komisí a s ohledem na prodlevy, které její projednávání provázely, dospělo infringementové řízení pro neprovedení adaptace právního řádu ČR na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů do fáze těsně před podáním žaloby k Soudnímu dvoru EU.

V důsledku přijetí obou kolidujících novel zákona o ochraně přírody a krajiny nastala situace, kdy ustanovení zejména § 77 odst. 1, § 77a odst. 4, § 78 a § 90 zákona byla nejdříve s platností ode dne 27. července 2021 změněna změnovým zákonem, tyto změny mají nabýt účinnosti teprve ke dni 1. července 2023; následně pak byla upravena invazní novelou platnou ode dne 8. října 2021, která ovšem pracuje se zněním platným před přijetím změnového zákona, nabyla však účinnosti dne 1. ledna 2022. Výsledkem tohoto souběhu je nepřehledný stav uváděných paragrafů zákona o ochraně přírody a krajiny, který lze napravit pouze komplexní změnou dotčených kompetenčních ustanovení. Pouze tak lze předejít právní nejistotě ohledně jednoznačného zákonného zakotvení všech kompetencí orgánů ochrany přírody.

K bodu 8 a 9 [§ 75 a 76]

Ve vazbě na právní úpravu obsaženou v návrhu zákona o jednotném environmentálním stanovisku dochází k vyjmutí stavebních úřadů ze systému orgánů ochrany přírody a k navrácení kompetencí obecních úřadů jakožto orgánů ochrany přírody.

Obecní úřady budou jako dosud povolovat kácení a ukládat náhradní výsadbu (resp. nově i vydávat v této agendě vyjádření pro účely JES, pokud si jej orgán JES vyžádá) mimo území národních parků, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek, přírodních rezervací, přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území. Ke změně příslušnosti dochází u povolování kácení na území CHKO, kde bude povolení ke kácení součástí společného rozhodnutí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (nové znění § 83 odst. 4), a tedy kompetence k povolování kácení dřevin na území CHKO bude pro účely stavebních záměrů příslušet AOPK ČR (viz rovněž § 78 odst. 6 návrhu).

K bodu 10 [§ 77 odst. 1]

Ve výčtu kompetencí obecních úřadů obcí s rozšířenou působností nedochází k zásadní změnám oproti platnému a účinnému právnímu stavu – reflektováno je vyjmutí stavebních úřadů ze systémů orgánů ochrany přírody a zejména jsou pak odstraňovány výše uvedené kolize dvou posledních novelizací zákona č. 114/1992 Sb. (zákon č. 284/2021 Sb. a zákon č. 364/2021 Sb.).

K bodu 11 [§ 77a odst. 3]

Ve vazbě na novelizační bod 7 (změna § 76) dochází k formálnímu doplnění (návratu) kompetencí krajských úřadů k vydávání povolení ke kácení a ukládání náhradní výsadby na území přírodních rezervací, přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území a dále na území evropsky významných lokalit a ptačích oblastí. Krajské úřad vykonávají na těchto územích (jako dosud) rovněž kompetence obecních úřadů.

K bodu 12 [§ 77a odst. 4 a 5]

Ve výčtu kompetencí krajských úřadů nedochází k zásadní změnám oproti platnému a účinnému právnímu stavu – reflektováno je vyjmutí stavebních úřadů ze systémů orgánů ochrany přírody a zejména jsou pak odstraňovány výše uvedené kolize dvou posledních novelizací zákona č. 114/1992 Sb. (zákon č. 284/2021 Sb. a zákon č. 364/2021 Sb.).

V přírodních rezervacích, přírodních památkách, v evropsky významných lokalitách a ptačích oblastech budou krajské úřady pro záměr vyžadující povolení podle jiného zákona vydávat společné rozhodnutí, tedy správní akty vyžadované zákonem č. 114/1992 Sb. pro povolení záměru nebudou integrovány do JES, ale do tohoto společného rozhodnutí (§ 83 odst. 8 návrhu).

K bodu 13 [§ 77a odst. 4 písm. j)]

Úpravu provedenou zákonem č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů, překonává bod č. 6 části třetí předkládaného návrhu zákona (změna zákona o ochraně přírody a krajiny), kdy se text § 77a odst. 4 nahrazuje celý novým zněním, tj. včetně celého nového znění písmene j), které do 31. 12. 2024 zahrnuje také část textu za středníkem. Ten jako lex posterior deroguje příslušný bod novely č. 364/2021 Sb. Zrušení části předmětného ustanovení za středníkem s odloženou účinností je proto zapotřebí znovu zahrnout do předkládaného návrhu.

K bodu 14 [§ 77a odst. 6]

Legislativně technická úprava v návaznosti na změnu § 75 (vyjmutí stavebních úřadů ze systému orgánů ochrany přírody).

K bodu 15 [§ 78]

Ve výčtu kompetencí Agentury ochrany přírody a krajiny a správ národních parků nedochází k zásadní změnám oproti platnému a účinnému právnímu stavu – reflektováno je vyjmutí stavebních úřadů ze systémů orgánů ochrany přírody a zejména jsou pak odstraňovány kolize dvou posledních novelizací zákona č. 114/1992 Sb. (zákon č. 284/2021 Sb. a zákon č. 364/2021 Sb.).

Na území chráněných krajinných oblastí, v NPR a NPP, v národních parcích, bude Agentura, resp. správy NP, pro záměr vyžadující povolení podle jiného zákona vydávat společné rozhodnutí, tedy správní akty vyžadované zákonem č. 114/1992 Sb. pro povolení záměru nebudou integrovány do JES (§ 83 odst. 8 návrhu).

Agentura bude na území chráněných krajinných oblastí rovněž povolovat kácení dřevin a ukládat náhradní výsadbu, jde-li o záměry povolované podle stavebního, popř. jiného zákona Povolování kácení v ostatních případech bude na území CHKO příslušet (jako dosud) obecním úřadům (viz rovněž § 76 odst. 2 návrhu).

K bodu 16 [§ 78a odst. 1]

Legislativně technická úprava v návaznosti na změnu § 75 (vyjmutí stavebních úřadů ze systému orgánů ochrany přírody).

K bodu 17 až 20 [§ 79 odst. 3]

Ve výčtu kompetencí Ministerstva životního prostředí nedochází k zásadní změnám oproti platnému a účinnému právnímu stavu, jde výlučně o odstranění výše uvedených kolizí dvou posledních novelizací zákona č. 114/1992 Sb. (zákon č. 284/2021 Sb. a zákon č. 364/2021 Sb.).

K bodu 21 [§ 80 odst. 3 a 4]

Legislativně technické úpravy v návaznosti na změnu § 75 (vyjmutí stavebních úřadů ze systému orgánů ochrany přírody).

K bodu 22 [§ 82a]

Dochází ke zrušení institutu jednotného závazného stanoviska k zásahu do přírody a krajiny podle liniového zákona (zavedeného novelou liniového zákona č. 403/2020 Sb.). Správní akty, které nahrazuje jednotného závazného stanoviska k zásahu do přírody a krajiny podle liniového zákona, budou nově součástí JES.

Ve zvláště chráněných územích a v lokalitách soustavy Natura 2000 bude i pro účely povolování záměrů podle liniového zákona vyžadováno (společné) rozhodnutí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, správ národních parků, resp. krajských úřadů jakožto samostatný podklad pro povolení záměru podle liniového zákona, nezahrnutý do JES.

K bodu 23 a 24 [§ 83]

K § 83 odst. 4

Ustanovení obsahuje speciální procesní úpravu vůči § 140 správního řádu (společné řízení). Orgán ochrany přírody, který vydává rozhodnutí podle ZOPK (pro případy, kdy rozhodnutí podle ZOPK nejsou nahrazována JES, ani není vydáváno společné rozhodnutí podle § 83 odst.

8) povinně spojí probíhající správní řízení a vydá žadateli jedno společné rozhodnutí.

K § 83 odst. 5 a 6

Za účelem zjednodušení a urychlení vydání rozhodnutí podle zákona č. 114/1992 Sb. se umožňuje vydat rozhodnutí v tzv. zrychleném řízení (analogické ustanovení k § 212 nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb.). Podmínkou je vyhovění žádosti ze strany orgánu ochrany přírody (včetně případného stanovení podmínek) a doložení souhlasu všech účastníků řízení se záměrem; souhlas musí být vyznačen na situačním výkresu projektové nebo jiné obdobné dokumentace.

Postup podle tohoto ustanovení bude vyžadovat předchozí komunikaci mezi žadatelem a příslušným orgánem ochrany přírody, a to zejména s cílem identifikovat okruh účastníků řízení, jejichž souhlasy se záměrem je nutné k žádosti o vydání společného rozhodnutí doložit. To se týká zejména identifikace občanských sdružení (spolků), které mohou být do tohoto typu správního řízení přihlášeny u příslušného orgánu ochrany přírody podle § 70 odst. 2 zákona. Souhlas (přihlášeného) spolku lze nahradit jeho vyjádřením, že se nebude předmětného řízení účastnit.

K § 83 odst. 7

Doplňuje se obecné ustanovení umožňující ve správním úkonu vydávaném podle zákona č. 114/1992 Sb. stanovit podmínky zmírňující dopady zamýšleného záměru nebo jiné činnosti na zájmy chráněné tímto zákonem.

K § 83 odst. 8

V návaznosti na úpravu obsaženou v návrhu zákona o JES se doplňuje tzv. integrační formule, tedy ustanovení, podle něhož se explicitně vyjmenované správní úkony podle tohoto zákona nevydávají samostatně, ale jsou nahrazovány vydáním jednotného environmentálního stanoviska. Správní orgán, který je příslušný k vydání JES podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku, vykonává v tomto případě působnost orgánu ochrany přírody, a to včetně kontroly plnění podmínek a ukládání nápravných opatření. Příslušný orgán ochrany přírody vydá namísto zákonem stanovených správních úkonů vyjádření, pokud si jej orgán JES vyžádá (viz rovněž § 4 zákona o jednotném environmentálním stanovisku).

K § 83 odst. 9 V návaznosti na rozsah integrace dohodnutý v rámci tzv. změnového zákona (§ 76 odst. 2 a 3 a § 83 odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění zákona č. 284/2021 Sb.) nedochází k integraci kompetencí některých orgánů ochrany přírody do JES. Ve zvláště chráněných územích, v evropsky významných lokalitách a v ptačích oblastech bude pro účely umístění nebo provedení záměru nezbytné rozhodnutí příslušného orgánu ochrany přírody, tj. Agentury ochrany přírody a krajiny (v CHKO, NPR a NPP), správ NP (v NP) a krajských úřadů (v PR a PP).

Zvláště chráněná území a lokality soustavy Natura 2000 jsou nejcennějšími územími ochrany přírody a krajiny a požívají zvýšené ochrany nejen podle zákona č. 114/1992 Sb., ale i podle evropského práva (směrnice Rady 82/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, směrnice Rady č. 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků). Jedinečnost těchto území je zásadním důvodem pro to, aby státní správu na těchto územích vykonávaly orgány, které současně zabezpečují péči o ně. Bez detailní znalosti hodnot a managementu těchto území nelze rozhodovací kompetence vykonávat s patřičnou odborností a zaručit tak náležitou úroveň jejich ochrany. Orgány JES (ORP, krajské úřady) nedisponují kompetencemi v ochraně přírody vůči těmto územím a je zcela v souladu s účelem těchto území, aby rozhodování o zásazích do nich bylo předmětem samostatného posouzení a rozhodnutí specializovaných orgánů.

Oproti právní úpravě obsažené v tzv. změnovém zákoně (zejm. § 76 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění zákona č. 284/2021 Sb.) nebude kompetence orgánu ochrany přírody k vydání rozhodnutí rozlišována podle toho, zda má být zamýšlený záměr umístěn v zastavěném území, zastavitelné ploše nebo v jejich částech, pokud byly v tomto území, ploše nebo v jejich částech územním plánem stanoveny prvky regulačního plánu, nebo byl pro ně vydán regulační plán. Zachování tohoto kritéria by znamenalo, že na uvedených plochách by pro povolení záměru bylo nezbytné vydat JES (ORP nebo KÚ), zatímco na zbytku území společné rozhodnutí orgánu ochrany přírody. To by bylo zejména pro případy liniových staveb mimořádně komplikované jak pro stavebníky, tak i pro správní orgány. Odstraněním tohoto kritéria se výkon státní správy v ochraně přírody na těchto územích zjednoduší a urychlí a nebude představovat pro žadatele i pro orgány ochrany přírody další zátěž.

Na území národních parků zahrne společné rozhodnutí rovněž správní úkony vydávané pro účely povolení záměru podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a lesního zákona (souhlas s odnětím zemědělské půdy ze ZPF a rozhodnutí o odnětí nebo omezení lesních pozemků z plnění funkcí lesa ev. vyjádření z hlediska dotčení pozemků určených k plnění funkcí lesa těžbou nevyhrazených nerostů nebo pozemků určených k plnění funkcí lesa o výměře 1 ha a více) – viz rovněž § 78 odst. 17 návrhu.

K bodu 25 až 27 [§ 83a]

K § 83a odst. 1

S cílem sjednocení podkladů nezbytných pro vydání správních aktů z hlediska zákona č. 114/1992 Sb. se upřesňuje, že předložení těchto podkladů je nezbytné i pro vydání JES, jímž budou jednotlivé správní akty nahrazeny. Viz rovněž § 3 odst. 1 návrhu zákona o JES.

K § 83a odst. 1 písm. e)

Stanovisko orgánu ochrany přírody podle § 45i odst. 1 zákona (kterým se vyloučí významný vliv záměru na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti) musí být nutně vydáno před vydáním správního úkonu podle tohoto zákona, pokud by vliv tímto stanoviskem vyloučen nebyl, musí být daný záměr předmětem posouzení podle zákona o posuzování vlivů (viz rovněž § 45i odst. 2 zákona).

K § 83a odst. 3

Bude-li k záměru nezbytné vydání společného rozhodnutí podle zákona č. 114/1992 Sb. i JES, musí vydání JES (které zahrnuje i posouzení záměru z hlediska vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb.) předcházet řízení podle zákona č. 114/1992 Sb. a bude jedním z podkladů pro následné společné rozhodnutí podle zákona č. 114/1992 Sb. (ve zvláště chráněných územích, evropsky významných lokalitách a ptačích oblastech).

K bodu 28 [§ 85 odst. 1]

Legislativně technická úprava v návaznosti na změnu § 75 (vyjmutí stavebních úřadů ze systému orgánů ochrany přírody).

K bodu 29 [§ 88a]

Legislativně technická úprava v návaznosti na změnu § 75 (vyjmutí stavebních úřadů ze systému orgánů ochrany přírody).

K bodu 30 [§ 90]

Legislativně technická úprava odstraňující kolize dvou (Parlamentem ČR souběžně projednávaných) posledních novelizací zákona č. 114/1992 Sb. (zákon č. 284/2021 Sb. a zákon č. 364/2021 Sb.).

V ustanovení § 90 nedochází k žádným věcným změnám oproti platné právní úpravě.

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o ochraně zemědělského půdního fondu

K bodu 1 [§ 4 odst. 5]

Navrhuje se vypuštění nejasného a nesrozumitelného ustanovení § 4 odst. 5 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, které se do zákona dostalo prostřednictvím tzv. poslaneckého „přílepku“ a je účinné od 1. 8. 2021. Ustanovení, jehož vypuštění se navrhuje, obsahuje obtížně aplikovatelnou a nejasnou úpravu, jejímž cílem bylo pravděpodobně zakotvit výjimku z povinnosti poměřovat veřejné zájmy při navrhování záboru nejkvalitnější zemědělské půdy (I. a II. třídy kvality). Pro takové řešení však neexistuje žádný věcný důvod z pohledu ochrany zemědělské půdy.

K bodu 2 [§ 5 odst. 1]

Vypouští se požadavek na aplikaci tohoto ustanovení na územně plánovací podklady. Takový požadavek je neaplikovatelný. Územně plánovací podklady nejsou závaznými nástroji územního plánování. Patří mezi ně územně analytické podklady, které vyhodnocují stav a možnosti dalšího rozvoje daného území a identifikují problémy k řešení v územně plánovacích dokumentacích. Územně analytické podklady nenavrhují žádné konkrétní řešení. Dalším z územně plánovacích podkladů je územní studie. Ani tento nástroj územního plánování není závazný pro rozhodování v území. V zásadě lze rozlišit územní studie, které prověřují možnosti území, a územní studie sloužící jako podklad (nikoliv závazný nástroj) pro rozhodování. První typ územní studie nemusí být v souladu s územně plánovací dokumentací, avšak v tom případě nemůže být využita jako podklad pro rozhodování, nýbrž jako podklad pro změnu příslušné územně plánovací dokumentace, kde požadavky podle tohoto ustanovení budou zdůvodněny. Druhý typ územní studie může sloužit jako podklad pro rozhodování, avšak v takovém případě musí být vždy v souladu s územně plánovací dokumentací. V ní musí být navržené řešení v souladu s požadavky tohoto ustanovení a musí být patřičně zdůvodněno.

K bodu 3 [§ 7 odst. 1]

Legislativně technická změna navazující na vypuštění právní úpravy obsažené v platném a dosud neúčinném znění ustanovení § 9 odst. 11 ZOZPF (tj. právní úprava odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu u záměrů povolovaných podle zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, podle které měl o tomto odnětí rozhodovat stavební úřad).

K bodu 4 [§ 7 odst. 2]

Doplnění územního rozvojového plánu jako územně plánovací dokumentace na úrovni státu, která je vydávána formou opatření obecné povahy.

K bodům 5 a 6 [§ 9 odst. 5]

Formální úpravy spočívající ve vypuštění nadbytečného slova „platném“. Úprava v odstavci 5 písm. e) spočívá ve vypuštění územní rezervy z tohoto ustanovení. V územní rezervě nemůže být umístěn záměr, pro nějž je územní rezerva vymezena. Územní rezerva slouží jako nástroj pro záměry, u nichž nejsou dosud plošné nároky, a dokonce ani jejich potřeba zřejmé a je nutné je dále prověřit. Je však důležité, aby územně plánovací dokumentace již obsahovala informaci o tom, že k takovému prověřování bude docházet a v území nedošlo ke změnám, které by mohly toto stanovené budoucí využití podstatně ztížit nebo znemožnit.

K bodu 7 [§ 9 odst. 10 a 11]

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která souvisí s návrhem zákona o jednotném environmentálním stanovisku, jehož podstatou je integrace vyjádření, závazných stanovisek a rozhodnutí vydávaných podle různých právních předpisů z oblasti práva životního prostředí do jediného závazného stanoviska. Na úseku ochrany zemědělského půdního fondu tedy nedochází k integraci kompetencí orgánů ochrany zemědělského půdního fondu „do stavebního úřadu“, jak je přepokládáno v platném a dosud neúčinném ustanovení § 9 odst. 10 a 11 ZOZPF. Tato integrace je nahrazena integrací v rámci jednotného environmentálního stanoviska.

K bodům 8 až 11 [§ 10 odst. 4, § 11 odst. 1, 2, 4 a 6]

Legislativně technické změny navazující na vypuštění právní úpravy obsažené v platném a dosud neúčinném znění ustanovení § 17c ZOZPF (tj. kompetenční ustanovení upravující pravomoc stavebního úřadu rozhodovat o odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu podle § 9 odst. 10 a 11 ZOZPF, které jsou tímto návrhem také rušeny).

K bodu 12 [§ 11a odst. 3]

Legislativně technická změna navazující na vypuštění právní úpravy obsažené v platném a dosud neúčinném znění ustanovení § 9 odst. 10 ZOZPF (tj. právní úprava, podle které měl být v případě záměrů povolovaných podle zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu nahrazen povolením záměru podle stavebního zákona). Souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu bude v případě záměrů podléhajících povolení podle stavebního zákona nahrazen jednotným environmentálním stanoviskem vydávaným orgánem ochrany životního prostředí.

K bodu 13 [§ 11b odst. 2]

Navrhovaná úprava přenáší kompetenci k ukončování rekultivace při dočasném odnětí zemědělské půdy z orgánu ochrany ZPF, který pro záměr udělil souhlas s dočasným odnětím půdy, na orgány ochrany ZPF na úrovni obecního úřadu s rozšířenou působností. Právě tyto orgány ochrany ZPF předepisují odvody za odnětí půdy pro daný záměr, mají znalost místních podmínek ve správním obvodu dle své místní působnosti a taktéž je u nich uložena dokumentace záměru, což lze považovat za zásadní výhody oproti orgánům ochrany ZPF vyššího stupně. S ohledem na to tedy přispěje tato změna nástroje zákona ke zvýšení efektivity státní správy.

K bodu 14 [§ 13 odst. 1]

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která souvisí se skutečností, že podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku již na úseku ochrany zemědělského půdního fondu nebude docházet k integraci kompetencí orgánů ochrany zemědělského půdního fondu „do stavebního úřadu“. Tato integrace je nahrazena integrací do jednotného environmentálního stanoviska. Stavební úřady proto nebudou orgánem ochrany zemědělského půdního fondu.

K bodu 15 a 17 [§ 15 písm. i), l) a m)]

Navrhované úpravy písmen i) a l) legislativně technicky souvisí s novým ustanovením písmene m), které přenáší kompetenci k potvrzení o ukončení rekultivace zemědělské půdy z orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, který pro záměr udělil souhlas s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu, na orgány ochrany zemědělského půdního fondu na úrovni obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Kromě skutečnosti, že toto řešení je z věcného hlediska logické (tyto orgány také předepisují odvody za odnětí půdy pro daný záměr, mají znalost místních podmínek ve správním obvodu dle své místní působnosti a taktéž je u nich uložena dokumentace záměru), si takové řešení vyžaduje nový princip integrace souhlasů do jednotného environmentálního stanoviska. Je žádoucí, aby agenda ukončování rekultivace byla sjednocena na jednom stupni státní správy nezávisle na orgánu, který bude vydávat jednotné environmentální stanovisko.

K bodu 16 [§ 15 písm. k)]

Legislativně technická úprava navazující na vypuštění právní úpravy obsažené v platném a dosud neúčinném znění ustanovení § 17c ZOZPF (tj. kompetenční ustanovení upravující pravomoc stavebního úřadu rozhodovat o odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu podle § 9 odst. 10 a 11 ZOZPF, které jsou tímto návrhem také rušeny).

K bodu 18 [§ 16]

Jedná se o legislativně technickou úpravu, kterou se ruší dosud neúčinná právní úprava zavedená zákonem č. 284/2021 Sb., která předpokládala, že rozhodnutí o odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu bude v případě záměrů povolovaných podle stavebního zákona vydávat stavební úřad a správa národního parku k tomu bude pouze vydávat vyjádření. V případě záměrů na území národních parků bude o odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu nadále rozhodovat správa národního parku, která bude rovněž nadále příslušná také ke všem dalším úkonům náležejícím jinak obecním úřadům obcí s rozšířenou působností a krajským úřadům (kontrola plnění podmínek, ukládání nápravných opatření atd.).

K bodu 19 [§ 17 písm. c)]

V souvislosti s návrhem zákona o jednotném environmentálním stanovisku dochází k přesunu kompetence Ministerstva životního prostředí k udělování souhlasu s odnětím zemědělské půdy o rozloze větší než 10 ha na krajské úřady. Touto změnou se předchází situaci, kdy by Ministerstvo životního prostředí vydávalo vyjádření k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu podle § 4 zákona o jednotném environmentálním stanovisku na žádost krajského úřadu příslušného k vydání jednotného environmentálního stanoviska, a později přezkoumávalo toto jednotné environmentální stanovisko v rámci odvolacího či přezkumného řízení (tj. došlo by k narušení principu dvojinstančnosti).

Ve vztahu k druhé části ustanovení týkající se potvrzení o ukončení rekultivace se jedná o legislativně technickou úpravu v návaznosti na přenos kompetence k ukončování rekultivace při dočasném odnětí zemědělské půdy na obecní úřady obcí s rozšířenou působností [blíže viz důvodová zpráva k ustanovení § 11b odst. 2 a § 15 písm. i), l) a m)].

K bodu 20 a 21 [§ 17 písm. h) a i) a § 17a písm. f) a g)]

K bodu 22 [§ 17 písm. j) a k)]

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na přenos kompetence Ministerstva životního prostředí k udělování souhlasu s odnětím zemědělské půdy o rozloze větší než 10 ha na krajské úřady [blíže viz důvodová zpráva k ustanovení § 17 písm. c)].

K bodu 23 [§ 17a písm. c)]

V souvislosti s návrhem zákona o jednotném environmentálním stanovisku dochází k přenosu kompetence Ministerstva životního prostředí k udělování souhlasu s odnětím zemědělské půdy o rozloze větší než 10 ha na krajské úřady, tj. krajské úřady budou udělovat souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu v případech, má-li být dotčena zemědělská půda o výměře větší než 1 ha (bez horní limitace). Touto změnou se předchází situaci, kdy by Ministerstvo životního prostředí vydávalo vyjádření k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu podle § 4 zákona o jednotném environmentálním stanovisku na žádost krajského úřadu příslušného k vydání jednotného environmentálního stanoviska, a později přezkoumávalo toto jednotné environmentální stanovisko v rámci odvolacího či přezkumného řízení (tj. došlo by k narušení principu dvojinstančnosti).

K bodu 24 [§ 17a písm. h)]

K bodu 25 [§ 17c]

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která souvisí s návrhem zákona o jednotném environmentálním stanovisku, jehož podstatou je integrace vyjádření, závazných stanovisek a rozhodnutí vydávaných podle různých právních předpisů z oblasti práva životního prostředí do jednotného environmentálního stanoviska. Na úseku ochrany zemědělského půdního fondu tedy nedochází k integraci kompetencí orgánů ochrany zemědělského půdního fondu „do stavebního úřadu“, jak je přepokládáno v platném a dosud neúčinném ustanovení § 9 odst. 10 a 11 ZOZPF. Tato integrace je nahrazena integrací v rámci jednotného environmentálního stanoviska. Z tohoto důvodu jsou ustanovení o stavebním úřadu zrušena.

K bodu 26 [§ 18 odst. 1]

K dobu 27 [§ 18 odst. 1 věta třetí]

Úprava navazuje na přenos kompetence Ministerstva životního prostředí k udělování souhlasu s odnětím zemědělské půdy o rozloze větší než 10 ha na krajské úřady [blíže viz důvodová zpráva k ustanovení § 17 písm. c)]. Ministerstvo životního prostředí již nebude příslušné k vyřízení žádosti o vydání souhlasu s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, právní úprava obsažená ve větě třetí tohoto ustanovení proto není potřebná.

K bodu 28 [§ 18 odst. 6]

K bodu 29 [§ 20 písm. i) a § 20a písm. i)]

K bodu 30 [§ 21]

Společná ustanovení se upravují v návaznosti na návrh zákona o jednotném environmentálním stanovisku, jehož podstatou je integrace vyjádření, závazných stanovisek a rozhodnutí vydávaných podle jiných právních předpisů do jednotného environmentálního stanoviska. Do společných ustanovení se doplňuje tzv. integrační formule (ustanovení § 21 odst. 3), na jejímž základě má v případech, na které dopadá zákon o jednotném environmentálním stanovisku, dojít k vydání jednotného environmentálního stanoviska namísto souhlasu s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu.

K odstavcům 1 a 2

V případě souhlasů vydávaných podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, které nebudou nahrazeny jednotným environmentálním stanoviskem, je zachován současný stav, podle kterého jsou tyto souhlasy vydávány buď ve formě rozhodnutí, nebo ve formě závazného stanoviska, a to v závislosti na tom, zda má být souhlas podkladem pro rozhodnutí podle jiného právního předpisu, či nikoli.

K odstavci 3

Souhlasy vydávané podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu pro záměry, které podléhají posouzení vlivů záměru na životní prostředí (EIA) nebo povolování podle stavebního zákona, se samostatně nevydají. Namísto nich bude vydáno jednotné environmentální stanovisko, které vydává orgán příslušný podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Ve vztahu k souhlasům podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu vykonává tento orgán působnost orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Tato působnost se vztahuje také na kontrolu plnění podmínek jednotného environmentálního stanoviska týkajících se ochrany zemědělského půdního fondu a na ukládání opatření k nápravě závadného stavu vzniklého neplněním těchto podmínek.

Orgánem příslušným k vydání jednotného environmentálního stanoviska je buď obecní úřad obce s rozšířenou působností, nebo krajský úřad. Krajský úřad je k vydání jednotného environmentálního stanoviska příslušný vždy v případech, kdy jsou záměrem dotčeny pozemky náležející do zemědělského půdního fondu o výměře větší než 1 ha, tj. působnost krajského úřadu v tomto případě odpovídá standardnímu určení působnosti podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Orgán příslušný k vydání jednotného environmentálního stanoviska má možnost požádat příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu o vyjádření, které je podkladem pro vydání jednotného environmentálního stanoviska. Je-li o to orgán ochrany zemědělského půdního fondu požádán, pak vyjádření vydá postupem podle § 4 zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Jedná se o vyjádření podle části čtvrté zákona č. 500/2006 Sb., správního řádu. Jeho přezkum je vyloučen ustanovením § 4 odst. 4 zákona o jednotném environmentálním stanovisku.

Souhlasy vydávané podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu pro záměry, které podléhají posouzení vlivů záměru na životní prostředí (EIA) nebo povolování podle stavebního zákona a které se současně nachází na území národního parku, nejsou zahrnuty do jednotného environmentálního stanoviska. Namísto toho budou začleněny do společného rozhodnutí správy národního parku vydávaného podle § 83 odst. 9 zákona o ochraně přírody a krajiny (srov. také důvodovou zprávu k § 16 ZOZPF).

ČÁST ČTVRTÁ

Změna lesního zákona

K bodu 1 [§ 12 odst. 4]

Odstraňuje se stávající nežádoucí stav, kdy v případě dělení lesních pozemků, při nichž má vzniknout alespoň jeden díl o výměře menší než 1 ha, rozhoduje stavební úřad podle stavebního zákona a současně i orgán státní správy lesů podle § 12 odst. 3.

Orgán státní správy lesů nevydává rozhodnutí o souhlasu s dělením lesních pozemků, jestliže se pro dělení pozemků vydává jednotné environmentální stanovisko (JES) podle zákona o JES. V takovém případě orgán státní správy lesů vydá vyjádření, které je podkladem jednotného environmentálního stanoviska (v případě, kdy si jej orgán JES vyžádá). Tím dochází k provázání § 12 se stavebním zákonem ve věci dělení pozemků.

Se zavedením vyjádření orgánu státní správy lesů jako podkladu jednotného environmentálního stanoviska se pojí snížení administrativní zátěže orgánů státní správy lesů i adresátů veřejné správy v důsledku snížení počtu správních řízení, jejichž vedení je administrativně i ekonomicky nákladnější než vydání vyjádření.

S provázáním § 12 se stavebním zákonem souvisí i snížení podkladových aktů nezbytných pro dělení lesních pozemků. Orgán státní správy lesů vydá pouze vyjádření k dělení lesních pozemků jako podklad pro vydání jednotného environmentálního stanoviska. Vyjádření podle § 14 se v tomto případě nevydává. I v tomto lze spatřovat snížení administrativní zátěže.

Pokud se pro dělení lesních pozemků nevydává jednotné environmentální stanovisko, orgány nadále vydávají souhlas s dělením lesních pozemků ve formě rozhodnutí.

K bodům 2 a 3 [§ 14]

Závazné stanovisko orgánů státní správy lesů, které je podkladem pro rozhodnutí vydaná podle jiných právních předpisů, se vydává pouze v těch případech, kdy záměr, pro který je závazné stanovisko vydáváno, nevyžaduje vydání jednotného environmentálního stanoviska.

V opačném případě orgán státní správy lesů vydává (na dožádání orgánu JES) vyjádření, které je podkladem pro jednotné environmentální stanovisko. Tohoto vyjádření není třeba v případě, kdy záměr vyžaduje odnětí nebo omezení pozemků určených k plnění funkcí lesa nebo vyžaduje vyjádření orgánu státní správy lesů k dělení lesních pozemků podle § 12.

Tím dochází k výraznému snížení administrativní zátěže orgánů státní správy lesů i adresátů veřejné správy. To lze odůvodnit tím, že ve vyjádření podle § 14 a ve vyjádření k odnětí nebo omezení pozemků určených k plnění funkcí lesa se posuzují obdobné otázky ve vztahu k lesu, resp. se v obou případech se poměřuje veřejný zájem na zachování lesů a plnění všech jeho funkcí se zájmem na realizaci záměru.

Z toho důvodu se jeví jako nadbytečné, aby byla podkladem jednotného environmentálního stanoviska dvě vyjádření orgánu státní správy lesů sledující obdobný cíl. Orgán státní správy lesů vydává v těchto případech pouze vyjádření k odnětí nebo omezení pozemků určených k plnění funkcí lesa, ve kterém komplexně posoudí dopady záměru na plnění funkcí lesa. Vyjádření podle § 14 odst. 3 se v tomto případě nevydává. Snižuje se tím počet podkladových aktů ve vztahu k lesnímu zákonu. Totožnou argumentaci lze vztáhnout na vyjádření k dělení lesních pozemků.

K bodům 4 a 6 [§ 16 odst. 1 a § 17 odst. 1]

Stavební úřady jsou i nadále zařazeny mezi orgány státní správy lesů. Z toho důvodu je nadbytečné, aby bylo výslovně v § 16 odst. 1 a § 17 odst. 1 uvedeno, že stavební úřady rozhodují o odnětí nebo omezení pozemků určených k plnění funkcí lesa a o stanovení výše poplatku za odnětí.

Vymezení případů, kdy o odnětí nebo omezení pozemků určených k plnění funkcí lesa a o stanovení výše poplatku za odnětí rozhoduje stavební úřad v rámci rozhodnutí o povolení záměru podle stavebního zákona, je uvedeno v kompetenčních ustanoveních zákona (§ 48b).

K bodu 5 [§ 16 odst. 7]

S ohledem na potřebnou koncentraci všech správních úkonů týkajících se ochrany přírody a krajiny na území národních parků ve společném rozhodnutí (podle § 83 odst. 8 návrhu novely zákona č. 114/1992 Sb. – viz část druhá, bod 24) je upraveno, že rozhodnutí o odnětí nebo omezení pozemků určených k plnění funkcí lesa a o výši poplatků za odnětí vydá správa národního parku jako součást společného rozhodnutí podle zákona o ochraně přírody a krajiny (viz rovněž související úprava v § 78 odst. 17 návrhu novely zákona č. 114/1992 Sb.).

K bodům 7 až 13 [§ 48, § 48a a § 48b]

Dochází k úpravě vymezení kompetencí obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v přímé návaznosti na novelizaci změnu právní formy vyjadřování orgánů státní správy lesů v případě dělení lesních pozemků, dotčení lesů v řízeních podle jiných právních předpisů a v případě odnětí nebo omezení pozemků určených k plnění funkcí lesa.

K bodu 14 [§ 49 odst. 3]

Dochází k úpravě kompetence ministerstva zemědělství v přímé návaznosti na novelizaci formy vyjadřování orgánů státní správy lesů v případě dotčení lesa v řízeních podle jiných právních předpisů (§ 14).

K bodu 15 [§ 49 odst. 4]

Ve vazbě na přesun kompetence vydávat rozhodnutí o odnětí nebo omezení pozemků určených k plnění funkcí lesa a o výši poplatků za odnětí (jako součást společného rozhodnutí podle zákona o ochraně přírody a krajiny) z MŽP na správy národních parků se umožňuje, aby zákon o ochraně přírody a krajiny založil některé kompetence podle lesního zákona na území národních parků (i) správám národních parků (viz související úprava v § 78 odst. 17 návrhu novely zákona č. 114/1992 Sb.).

ČÁST PÁTÁ

Změna zákona o posuzování vlivů

Změny zákona o posuzování vlivů na životní prostředí jsou vyvolané především v důsledku zavedení jednotného environmentálního stanoviska, které upravuje zákon o jednotném environmentálním stanovisku, a dále v důsledku nezbytných legislativně-technických úprav či nutností reagovat na judikaturu či praktický vývoj v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí.

K bodům 1, 5 a 7 [§ 1 a 3]

S cílem zjednodušení a zpřehlednění povolovacích procesů bylo upuštěno od vícekolejnosti posuzování záměrů. Navrhovaná novela stavebního zákona zcela vypouští řízení o povolení záměru s posouzením vlivů. Změny v zákoně o posuzování vlivů tomu odpovídají a v uvedených bodech vypouští zmínky o tomto řízení dle stavebního zákona.

K bodu 2 [§ 1]

Posouzení vlivů záměru na životní prostředí ve smyslu tohoto zákona může být fakultativně zahrnuto do jednotného environmentálního stanoviska. Ustanovení § 1 odst. 4 zákona stanoví, že záměry podléhající posouzení podle zákona o posuzování vlivů jsou zároveň předmětem jednotného environmentálního stanoviska. Závazné stanovisko podle § 9a zákona o posuzování vlivů se v takovém případě vydává současně jako jednotné environmentální stanovisko. To však platí pouze pro záměry, u nichž oznamovatel požádá současně s předložením dokumentace o vydání jednotného environmentálního stanoviska. Je tedy na volbě oznamovatele, zda si nejprve opatří závazné stanovisko podle § 9a zákona, které následně přiloží jako součást žádosti o jednotné environmentální stanovisko, nebo zda současně s dokumentací předloží příslušnému úřadu žádost o vydání JES. V takovém případě příslušný úřad provede současně posouzení vlivů záměru ve smyslu zákona o posuzování vlivů, a současně vyhodnocení vlivů záměru na životní prostředí ve smyslu zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Oznamovatel má rovněž možnost požádat rovnou stavební úřad o povolení záměr, tento úřad si následně vyžádá všechny potřebné podklady, v tomto případě tedy jednotné environmentální stanovisko, které je současně závazným stanoviskem podle § 9a.

Z výše uvedeného vymezení vztahu zákona o posuzování vlivů a zákona o jednotném environmentálním stanovisko tedy platí, že např. lhůty pro vydání stanoviska, účastenství, okruh dotčených orgánů, zveřejňování a další záležitosti se řídí zákonem o posuzování vlivů, a obecná úprava obsažená v zákoně o jednotném environmentálním stanovisku se na ně použije pouze podpůrně.

Příslušný úřad ve smyslu zákona o posuzování vlivů je v případě, kdy se vydává současně jednotné environmentální stanovisko, příslušným orgánem ve smyslu zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Kompetenci vydat jednotné environmentální stanovisko mu zakládá ustanovení § 12 písm. b) a § 14 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o jednotném environmentálním stanovisku.

Ze stanoviska v případě, kdy oznamovatel současně požádal o vydání jednotného environmentálního stanoviska, musí být zřejmé, zda je záměr přípustný z hlediska zákona o posuzování vlivů, a zda je přípustný z hlediska zásahů do všech dotčených složek životního prostředí a do životního prostředí jako celku ve smyslu zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Součástí stanoviska mohou být podmínky vyplývající z vyjádření jednotlivých dotčených orgánů či přímo z vyhodnocení příslušného úřadu, pokud jiné právní předpisy takové podmínky umožňují či přímo vyžadují.

Vydání JES současně jako stanoviska podle § 9a zákona je možné u záměrů, které podléhají posouzení podle zákona, případně o nichž tak stanovil závěr zjišťovacího řízení, nikoli tedy u takových, které končí rozhodnutím podle § 7 odst. 6 ve fázi zjišťovacího řízení. U záměrů, o nichž závěr zjišťovacího řízení stanoví, že nepodléhají posouzení vlivů, se postupuje podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku, následuje-li řízení o jejich povolení podle stavebního zákona. Nenásleduje-li ani řízení podle stavebního zákona, nepostupuje se u nich v režimu zákona o jednotném environmentálním stanovisku, nýbrž v režimu jiných právních předpisů, a správní úkony jsou pro ně vydávány samostatně.

Posuzování koncepcí nedoznává ve vztahu k zavedení institutu JES žádných změn.

K bodu 3 [§ 3]

Ve vztahu k zavedení jednotného environmentálního stanoviska nově zákon zahrnuje mezi dotčené orgány ve smyslu zákona o posuzování vlivů rovněž správní orgány příslušné podle jiných právních předpisů k vydání vyjádření podle § 4 zákona o jednotném environmentálním stanovisku.

K bodům 4, 40 a 41 [§ 3 a 10i]

V důsledku navrhovaného upuštění od integrace zavedené stavebním zákonem dochází k četným kompetenčním a s nimi souvisejícím změnám. Příslušným úřadem proto není ani krajský stavební úřad, ani Specializovaný a odvolací stavební úřad. Kompetence zůstávají orgánům kraje v přenesené působnosti, které budou posuzovat vlivy většiny záměrů. Vybrané záměry bude ze zákona posuzovat ministerstvo, které má navíc možnost vyhradit si v odůvodněných případech posouzení dalších záměrů. Ministerstvo má kompetence i v dalších oblastech.

K bodu 6 [§ 6]

Jedná se o terminologickou úpravu, která uvede znění zákona do souladu s terminologií zákona o odpadech.

K bodu 8 (§ 4)

Jedná se o legislativně-technickou úpravu vyplývající z toho, že se ustanovení § 9a odst. 6 nově dělí na dva samostatné odstavce, a sice odst. 6 a 7. Úprava, na niž odkazuje ustanovení § 4 odst. 1 písm. g), je obsažena v části § 9a, která je nově v odstavci 7.

K bodu 9 [§ 4]

Navržená změna tohoto ustanovení, jež definuje předmět posuzování vlivů na životní prostředí, souvisí s úpravami provedenými v § 9a odst. 5, dle kterých v případě, že platnost stanoviska EIA nelze prodloužit z důvodu změn podmínek v dotčeném území či v poznatcích a metodách posuzování vztahujících se pouze k určité variantě záměru, je tato varianta předmětem posuzování ve smyslu § 4 odst. 1 písm. h), tj. podléhá zjišťovacímu řízení, v jehož rámci se určí, zda v důsledku výše uvedených změn může mít dosud neposouzené významné vlivy na životní prostředí.

K bodům 10, 33 a 36 [§ 6, 10c a 10f]

Návrh v rámci digitalizace veřejné správy sjednocuje právní úpravu formy předkládání oznámení záměru, dokumentace, oznámení a návrhu koncepce a stanovuje, že primární formou jejich předkládání je forma elektronická (tj. fyzickým předáním na technickém nosiči dat nebo zasláním prostřednictvím elektronické pošty). Návrh zároveň redukuje povinnost tyto dokumenty předkládat v listinné podobě na případy, kdy si to příslušný úřad na základě okolností (např. z archivačních důvodů) vyžádá, což povede ke snížení nákladů na jejich zpracování a předložení pro oznamovatele.

K bodu 11 [§ 6]

Navržená změna reaguje na skutečnost, že ustanovení zákona týkající se dokumentace EIA obsahují výslovně upravený postup vrácení dokumentace ve fázi před jejím rozesláním v případě, že dokumentace nesplňuje povinné náležitosti (§ 8 odst. 2), ovšem obdobný postup v případě ustanovení o oznámení záměru absentuje. Je proto na místě, aby možnost vrácení oznámení oznamovateli ve fázi před jeho rozesláním zákon explicitně obsahoval, a to stejně jako v případě dokumentace EIA.

K bodům 12 až 15 [§ 6 a 7]

Zavedení JES reflektuje nové znění § 7 odst. 1 písm. d) zákona, dle něhož je cílem zjišťovacího řízení upřesnění informací, které je vhodné uvést do dokumentace, a to se zřetelem na skutečnost, že bude záměr posuzován rovněž z hlediska dotčených složek životního prostředí za účelem vydání JES podle § 1 odst. 4 zákona. S tím je spojena změna § 6 odst. 6 zákona, dle něhož dotčené orgány ve svém vyjádření k oznámení záměru uvedou, je-li to s ohledem na povahu záměru možné, jaké skutečnosti a podklady z hlediska jimi dotčených zájmů budou vyžadovat při následném posuzování záměru pro potřeby vydání JES. Doporučení z výše uvedeného vzešlá jsou součástí závěru zjišťovacího řízení podle § 7 odst. 5, případně odůvodnění závěru zjišťovacího řízení podle § 7 odst. 6. Cílem těchto doporučení je zrychlení a zefektivnění následného procesu vydávání JES. Správní orgány mají příležitost, je-li jim již ve fázi oznámení záměru zřejmé, vydání jakých správních aktů ve smyslu zákona o jednotném environmentálním stanovisku bude záměr vyžadovat, upozornit oznamovatele na specifika, která z toho vyplývají. Formálně však budou podklady pro vydání JES hodnotit až ve fázi předložení dokumentace a žádosti o vydání JES. Neuvede-li tedy správní orgán všechna potřebná doporučení, nezatíží tím proces posuzování vlivů, ani proces následného vydání JES, žádnou vadou.

K bodům 16 a 17 [§ 8]

K předkládání dokumentace v elektronické podobě viz důvodová zpráva k bodu 10, 33 a 36 výše.

Společně s dokumentací předkládá oznamovatel příslušnému úřadu žádost o JES, nejedná-li o záměr, u něhož oznamovatel nepožádal o vydání jednotného environmentálního stanoviska. Žádost musí splňovat náležitosti stanovené zákonem o jednotném environmentálním stanovisku a jinými právními předpisy, které stanovují podklady pro vydání jednotlivých správních úkonů, namísto nichž se vydává JES. Je na vůli oznamovatele, zda náležitosti podle jiných právních předpisů striktně oddělí, nebo část z těch, jejichž povaha to připouští, začlení do dokumentace. Lze totiž předpokládat, že v některých případech se bude jednat pouze o rozšíření části dokumentace vztahující se k dané oblasti ochrany životního prostředí, v některých pak nebude nutné dokumentaci měnit vůbec, pokud vyhoví požadavkům podle jiných právních předpisů.

V souvislosti s výše uvedeným je vhodné upozornit na § 3 odst. 1 zákona o jednotném environmentálním stanovisku, dle něhož platí následující: „Je-li podle více právních předpisů vyžadován shodný údaj, postačí, uvede-li jej žadatel v žádosti pouze jednou.“ Toto pravidlo má zabránit přílišnému formalismu příslušných orgánů v případě, kdy by část podkladů byla neúplná, ale chybějící údaje by bylo možné získat z jiné části žádosti nebo dokumentace.

K bodu 18 [§ 8]

Navrhovanou změnou se stanovuje zvláštní postup pro doplnění nebo úpravu žádosti, ve vazbě na odstranění vad dokumentace. Obecný postup je upraven v § 3 zákona o jednotném environmentálním stanovisku.

K bodu 19 [§ 8]

Jedná se o navrhovanou zásadní změnu navázanou na zavedení JES. Dotčené orgány do svého vyjádření k dokumentaci zahrnou rovněž své vyjádření podle § 4 zákona o JES. Nebudou tedy nadále vydávat nejprve vyjádření k dokumentaci, a v dalším průběhu povolování záměru vyjádření či jiný správní akt z hlediska konkrétních dotčených zájmů, avšak pouze jedno souhrnné vyjádření. Dotčeným orgánem ve smyslu tohoto zákona se tedy rozumí správní orgán příslušný podle jiného právního předpisu ve smyslu § 4 zákona o JES. To, zda si správní orgán příslušný k vydání JES vyžádá od správních orgánů příslušných podle jiných právních předpisů vyjádření, nebo zda si celou žádost vyhodnotí sám, je plně na je ho uvážení. Ustanovení § 4 odst. 1 zákona o JES stanoví, že příslušný orgán zašle žádost správnímu orgánu příslušnému k vydání správního úkonu, namísto nějž se vydává JES, v případě potřeby.

K bodu 20 [§ 8]

Návrh v rámci sjednocení a zpřehlednění postupů příslušných úřadů nastavuje počátek běhu čtyřicetidenní lhůty pro vrácení dokumentace ke stejnému okamžiku, k němuž je vázán počátek lhůty pro zpracování posudku uvedené v § 9 odst. 3, tedy k okamžiku, kdy byla dokumentace záměru včetně všech obdržených vyjádření k ní doručena zpracovateli posudku. V praxi k tomuto postupu ve většině případů dochází již v současnosti.

K bodu 21 [§9]

Skutečnost, že se závazné stanovisko podle § 9a vydává v případě, kdy o to oznamovatel požádá, současně jako jednotné environmentální stanovisko, nemá vliv na průběh samotného hodnocení vlivů záměru z hlediska zákona o posuzování vlivů. Institut posudku zůstává zachován v rozsahu před zavedením JES. Není účelem právní úpravy přenést na zpracovatele posudku odpovědnost za úroveň a výslednou podobu jednotného environmentálního stanoviska. Zpracovatel posudku nadále vychází z dokumentace a vyjádření k ní podaných. Skutečnosti, které se týkají ryze oblastí dotčených žádostí o JES a nemají vliv na posouzení záměru z hlediska zákona o posuzování vlivů, mu nepřísluší posuzovat.

K bodu 22 [§ 9a]

Výsledné stanovisko musí v důsledku povahy JES splňovat nejen náležitosti stanovené zákonem o posuzování vlivů, nýbrž i zákonem o jednotném environmentálním stanovisku a jiných právních předpisů, na základě nichž jsou vydávány správní úkony, namísto kterých se vydává JES.

Náležitosti jednotného environmentálního stanoviska konkretizuje § 6 zákona o jednotném environmentálním stanovisku.

K bodům 23 až 25 a 51 [§ 9a a 16]

Návrh za účelem odstranění výkladových nejasností výslovně upravuje právní formu správního úkonu, jímž dochází k prodloužení platnosti stanoviska podle § 9a, a to na závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu. Návrh pak také zavádí explicitní povinnost příslušného úřadu zveřejnit správní úkon, jímž dochází k prodloužení platnosti stanoviska, ve smyslu § 16, tj. v Informačním systému EIA (k tomuto zveřejňování dosud v praxi již docházelo, nicméně nikoliv na základě výslovné povinnosti zakotvené v zákoně, nýbrž na základě výkladu příslušných ustanovení, v souladu s nimiž je zřejmé, že prodloužení platnosti stanoviska se samotným stanoviskem úzce souvisí, resp. tvoří jeden celek, a mělo by tedy být zveřejňováno spolu s ním), a to nově spolu s podkladem ve smyslu § 9a odst. 4 věty čtvrté, který příslušný úřad obdržel od oznamovatele.

K bodům 26 až 28 [§ 9a]

V praxi dochází k případům, kdy se oznamovatel rozhodne pro účely navazujících řízení rozpracovat pouze jednu z variant záměru popsaných ve stanovisku. Navrhovaná změna zakotvuje mechanismus možnosti prodloužení platnosti stanoviska pouze v rozsahu oznamovatelem zvolené varianty, pokud se rozhodl pro účely prodloužení platnosti stanoviska podklady pro jinou variantu nezpracovávat a příslušnému úřadu nepředkládat. Návrh dále stanovuje, že pokud oznamovatel požádá o prodloužení platnosti stanoviska a jím předložený podklad obsahuje dostatečné informace pouze k určité části, etapě nebo variantě záměru, a tyto informace nedoplní ani po výzvě, bude příslušný úřad postupovat jako v případě, kdy by platnost stanoviska v rozsahu této části, etapy či varianty záměru nebylo možné prodloužit z důvodů změn podle § 9a odst. 4 věty druhé zákona.

K bodu 29 [§ 9a]

Úprava coherence stamp doznala obsahově pouze drobných změn, konkrétně zavedení pravidla, že neplnění podmínek stanoviska, které by mohlo mít významný negativní vliv na životní prostředí, se posuzuje jako změna záměru, a dále vymezení vztahu coherence stamp k možnosti změny jednotného environmentálního stanoviska postupem podle § 8 zákona o JES. Formální změnou je rozdělení dosavadního odstavce 6 na dva, a sice odstavce 6 a 7.

Zákon zavádí pravidlo, že možnost změny JES, s výjimkou změny závěrů posouzení vlivů záměru na životní prostředí ve smyslu tohoto zákona, postupem podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku tímto není dotčena. Blíže však oba instituty nepropojuje. Podle zákona o JES se využije postup podle ustanovení § 8 pouze pro tu část jednotného environmentálního stanoviska, která se nevztahuje přímo k posouzení záměru ve smyslu zákona o posuzování vlivů. Změna závěrů posouzení vlivů záměru podle zákona o posuzování vlivů není na základě tohoto zákona možná. Tuto skutečnost akcentuje právě výše uvedená změna ustanovení § 9a odst. 7 zákona o posuzování vlivů, dle něhož není možnost změny jednotného environmentálního stanoviska vyloučena, s výjimkou změny závěrů posouzení vlivů záměru na životní prostředí ve smyslu tohoto zákona.

Smysl a účel institutu verifikace tak zůstává zavedením jednotného environmentálního stanoviska nezměněn.

K bodu 30 [§ 9f]

Návrh vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 23. června 2021, č. j. 10 As 36/2021-77, v němž NSS vyslovil názor, že příslušná ustanovení zákona o posuzování vlivů upravující navazující řízení je třeba ve světle Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (dále jen „Aarhuská úmluva“), Úmluvy o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států (dále jen „Espoo úmluva“) a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/92/EU, posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (dále jen „směrnice EIA), vykládat tak, že veřejnosti, resp. dotčené veřejnosti dotčených států musí v řízeních navazujících na mezistátní procesy posuzování vlivů náležet tatáž práva, jaká náleží veřejnosti, resp. dotčené veřejnosti tuzemské, a konstatoval, že český právní řád neobsahuje dostatečnou procesní úpravu zajišťující rovný a účinný přístup těchto zahraničních subjektů k účasti v navazujících řízeních, resp. k právní (soudní) ochraně proti rozhodnutím v těchto řízeních vydaným, což lze považovat za nesprávnou (nedostatečnou) implementaci příslušných ustanovení práva EU, konkrétně směrnice EIA, jež v důsledku v daném případě nabývá přímého účinku a české správní orgány mají povinnost tento přístup uvedeným zahraničním subjektům zajistit i při absenci výslovné vnitrostátní procesní právní úpravy.

Za účelem nápravy tohoto nežádoucího stavu spočívajícího v přiznání přímého účinku práva EU návrh zakotvuje speciální procesní postup pro navazující řízení vedená pro záměry, jež byly předmětem mezistátního posuzování ve smyslu § 14, kdy je za účelem zrychlení a zefektivnění řízení většina informačních povinností ve vztahu k dotčeným státům v souvislosti s navazujícími řízeními uložena přímo správním orgánům příslušným k vedení navazujících řízení. Těm je stanovena povinnost informovat dotčené státy o zahájení navazujícího řízení, jehož předmětem je záměr podléhající mezistátnímu posuzování a předat mu všechny informace a dokumenty, jež jsou nezbytné pro to, aby se veřejnost, resp. dotčená veřejnost a další vyjmenované subjekty či správní orgány mohly s takovým záměrem seznámit tak, aby mohly následně účinně uplatňovat svá práva vyplývající z § 9c zákona. Za tímto účelem je zároveň stanoveno, že příslušné lhůty pro uplatňování těchto práv pro zahraniční subjekty či správní orgány začnou běžet okamžikem účinného zveřejnění všech příslušných informací a dokumentů na území dotčeného státu, a to proto, aby došlo k zachování všech zákonem stanovených lhůt pro uplatňování těchto práv i pro zahraniční subjekty či správní orgány (čas nutný pro zajištění překladu do úředního jazyka v dotčeném státě je často delší, než sama lhůta pro vyjádření nebo přihlášení se k účasti v řízení). Počítání lhůt se řídí obecnou (vnitrostátní) právní úpravou, tedy § 40 správního řádu. Obecně platí, že právní úprava mezistátního navazujícího řízení předpokládá odchylky od obecné úpravy pouze ve dvou okamžicích, kdy do něj mohou dotčené subjekty dotčených států „vstupovat“ poprvé, a sice v návaznosti na zahájení takovéhoto řízení (kdy je veřejnosti a dotčeným orgánům dáno oprávnění se k projednávanému záměru vyjádřit a dotčené veřejnosti a dotčeným územním samosprávným celkům právo stát se účastníkem řízení) a dále v návaznosti na vydání rozhodnutí v takovémto řízení (kdy je dotčené veřejnosti dáno právo podat odvolání i bez předchozí účasti). V okamžiku, kdy se zákonem předvídaným způsobem stane dotčený subjekt dotčeného státu účastníkem řízení (včetně odvolacího), jeho postavení je zcela rovnocenné účastníku vnitrostátnímu – má tedy totožná nejen práva, ale i povinnosti (tj. musí komunikovat v úředním jazyce ČR, řídit se lhůtami určenými dle vnitrostátní právní úpravy apod.). Pokud jde o otázku jednacího jazyka v mezistátním navazujícím řízení, návrh předpokládá užití obecné právní úpravy (tj. § 16 správního řádu) – v rámci mezistátního navazujícího řízení tedy bude jednacím jazykem pouze jazyk český a komunikace mezi správním orgánem vedoucím navazující řízení a dotčenými subjekty dotčeného státu bude probíhat v českém jazyce. Co se týče překladů dokumentů a písemností pro mezistátní navazující řízení relevantních, návrh se jimi záměrně nezabývá – předpokladem totiž je, že dokumenty a písemnosti, resp. informace podle § 9b odst. 1 a § 9b odst. 4 písm. a) zákona, včetně příslušné dokumentace pro navazující řízení, budou dotčeným státům předávány pouze v českém jazyce, a to z důvodu, že zakotvení povinnosti jejich (byť i částečného) překladu do úředního jazyka dotčeného státu stejně jako v případě oznámení či dokumentace EIA ve smyslu § 13 a 18 zákona by pro oznamovatele, vzhledem k možnému rozsahu zejm. projektových dokumentací, znamenalo nadstandardní a neúměrnou administrativní a finanční zátěž. MŽP je toho názoru, že tuto zátěž lze do jisté míry přenést na dotčené státy, které si případné překlady do svých úředních jazyků mohou zajistit samy, aniž by tím bylo nepřiměřeně zkráceno právo jejich subjektů se do mezistátních navazujících řízení zapojit.

Návrh dále upravuje mechanismus umožňující neuplatňovat tento specifický režim na ta navazující řízení, jejichž předmětem je pouze část či etapa záměru podléhajícího mezistátnímu posuzování, avšak tato sama o sobě nemůže mít významný negativní vliv na životní prostředí, k čemuž se v případě pochybností vyjádří příslušný úřad. Smyslem tohoto mechanismu je výrazné snížení administrativní zátěže v případě, kdy je záměr podléhající mezistátnímu posuzování pro účely povolování rozdělen do více částí či etap lišících se možností reálných významných přeshraničních vlivů na životní prostředí nebo je takto rozdělen podle působnosti příslušných stavebních úřadů. Závěrem návrh zakotvuje povinnost správních orgánů příslušných k vedení navazujících řízení spolupracovat ve všech těchto úkonech s ministerstvem, jež má s těmito postupy i s komunikací s dotčenými státy praktickou zkušenost a v souvislosti s těmito změnami předpokládá poskytování metodického vedení správním orgánům příslušným k vedení navazujících řízení (půjde zejm. o zprostředkování kontaktů mezi vnitrostátními správními orgány vedoucími navazující řízení a správními orgány dotčených států, popř. přípravu metodických pokynů). Navrhované změny se vztahují na všechna navazující řízení zahájená po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 31 [§ 10a]

Návrh zjednoduší a zefektivní posuzování změn koncepce díky odstranění povinnosti provádět zjišťovací řízení i u změn koncepcí, které zcela zjevně nemohou mít významný vliv na životní prostředí, přičemž rozhodnutí stále zůstává na příslušném úřadu, aby byl dodržen soulad s čl. 3 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/42/ES, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (dále jen „směrnice SEA“). Jedná se o administrativní zjednodušení při zachování stejné míry ochrany životního prostředí, které zároveň přinese snížení administrativní zátěže pro předkladatele koncepce.

K bodu 32 [§ 10b]

Návrh zajistí, aby bylo posuzování koncepce, resp. vyhodnocení SEA zpracováváno vždy na základě nejaktuálnějších údajů, a mělo tak co nejvyšší přidanou hodnotu pro ochranu životního prostředí a veřejného zdraví. V praxi bývá mezi zpracováním oznámení koncepce a vyhodnocením SEA velký časový odstup, a protože nelze vyhodnocení SEA zpracovávat na základě již zastaralých údajů, dochází navrhovanou změnou k takové úpravě, která již nebude činit potíže při zpracování návrhů koncepcí, které trvají více let.

K bodům 33 a 34 [§ 10c]

Stejně jako u návrhů změn v § 8 a § 9 jde o zakotvení předkládání oznámení koncepce primárně v elektronické podobě, v listinné podobě nadále pouze v případě, že si to příslušný úřad na základě okolností vyžádá. Dále pak návrh sjednocuje lhůty s částmi zákona upravujícími proces EIA, kde jsou počítány dny pracovní, a zajišťuje tak reálně dostatečnou lhůtu pro kontrolu obsáhlých oznámení koncepce, v případě, že předkladatel nevyužije předběžných konzultací dle § 15. Z hlediska času nutného pro provedení procesu SEA se návrh prakticky neprojeví, má však velkou přidanou hodnotu pro kvalitu a zákonnost procesu SEA.

K bodu 35 [§ 10e]

Návrh reflektuje úpravu § 10b odst. 2. V praxi bývá mezi zpracováním oznámení koncepce a vyhodnocením SEA velký časový odstup. Z hlediska objektivního posouzení je tak více než vhodné zpracovat hlavní dokument v procesu SEA na základě co nejaktuálnějších údajů, resp. tento postup umožnit, nikoliv zakázat, jako tomu je v platné právní úpravě.

K bodům 37, 56 a 57 [§ 10f a 17]

Navrhovaná změna reaguje na potřebu konání veřejných projednání v distanční (on-line) podobě vynucenou v průběhu pandemie onemocnění covid-19. Návrh zakotvuje možnost konání veřejných projednání kromě prezenční podoby i v podobě distanční, a rovněž kombinací obou forem současně, přičemž předpokládá taktéž úpravu příslušného prováděcího právního předpisu (tj. vyhlášky č. 453/2017 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí), jež by upravovala podmínky pro volbu formy konání veřejného projednání a parametry organizačně-technického zajištění konání veřejných projednání. Smyslem tohoto návrhu je v rámci digitalizace veřejné správy výrazně snížit náklady a administrativní náročnost pořádání veřejných projednání a potenciálně zpřístupnit možnost účasti na veřejném projednání širšímu okruhu zájemců, kteří by se např. z časových či zdravotních důvodů nemohli veřejného projednání účastnit fyzicky. Požadavek na umožnění maximální možné účasti veřejnosti zůstává zachován a navrhovaným řešením nebude jakkoliv upozaděn. Předpokládá se, že příslušný úřad učiní před nařízením veřejného projednání úvahu, která z obou forem konání veřejného projednání je s ohledem na povahu projednávaného záměru, konkrétní okolnosti s ním spojené a na podmínky stanovené prováděcím právním předpisem vhodnější.

K bodům 38 až 42 [§ 10i]

Navrhovaná změna reflektuje novelu stavebního zákona, která opětovně zavádí politiku územního rozvoje. Změna dále zajistí plný soulad tohoto ustanovení se stavebním zákonem, který stanoví, že v případě změny územního rozvojového plánu, změny zásad územního rozvoje a při pořizování územního plánu nebo jeho změny stanovuje potřebu posouzení jejich vlivu na životní prostředí ministerstvo nebo orgán kraje na základě kritérií uvedených v příloze č. 8 k zákonu o posuzování vlivů.

Politika územního rozvoje je navrhovanou změnou vložena přímo do nadpisu § 10i, což je důsledkem ostatních provedených změn v tomto ustanovení.

K bodům 43 a 44 [§ 11]

Návrhem dochází ke sjednocení terminologie ve využívaných pojmech nově i v části týkající se posuzování vlivů na životní prostředí přesahující hranice České republiky. Jedná se pouze o formální úpravu.

K bodu 45 [§ 13]

Navržené zrušení části ustanovení vyplývá ze změn souvisejících s novou úpravou mezistátních navazujících řízení v § 9f.

K bodu 46 [§ 14a]

Návrh odstraňuje nadbytečné upřesnění. Konzultace je dotčenému státu nabízena vždy, když je mu předkládán návrh koncepce, a proto není důvodné zdůrazňovat případ, kdy je návrh koncepce zpracován ve variantách.

K bodu 47 [§ 14a]

Navrhované znění zajišťuje žádoucí soulad se směrnicí SEA. Čl. 7 odst. 3 směrnice SEA uvádí: „Vyžadují-li se podle tohoto článku konzultace mezi členskými státy, dohodnou se na počátku konzultací na přiměřeném časovém rámci pro trvání konzultací.“.

K bodu 48 [§ 14a]

Návrh zajišťuje soulad s ostatními ustanoveními § 14a, v nichž je lhůta uváděna v pracovních dnech. Lhůta se namísto 10 kalendářních navrhuje v délce 7 pracovních dnů.

K bodu 49 (§ 14a)

Návrh odráží postup v praxi, neboť z hlediska své úlohy v procesu posuzování koncepcí je k tomuto kroku povinen předkladatel koncepce, nikoli schvalující orgán. Tento postup rovněž vychází z ustanovení § 10g odst. 5.

K bodu 50 [§ 14b]

Návrh reaguje na dosavadní praxi, kdy informaci o místě a času konání veřejného projednání na území státu původu ministerstvo nikdy neobdrželo, s přihlédnutím k tomu, že ustanovení nemá oporu ve směrnici SEA.

K bodu 52 [§ 16]

Navrhovaná změna reaguje na skutečnost, že podle dosavadní právní úpravy je kromě stanoviska podle § 9a zveřejňována mj. i dokumentace a posudek jakožto podklady pro vydání stanoviska. Adekvátně tomu je vhodné, aby byl zveřejněn podklad pro vydání JES, tedy žádost o něj a její součásti.

K bodům 53 až 55 [§ 16]

Navržená změna ve druhé větě tohoto ustanovení je reakcí na problémy z praxe, kdy se dle dosavadní právní úpravy zveřejňuje informace o místě a času veřejného projednání záměru na úředních deskách dotčených územních samosprávných celků po dobu nejméně 15 dnů, nicméně podle § 17 odst. 1 je tuto informaci nezbytné rozeslat dotčeným orgánům a dotčeným územním samosprávným celkům až 5 pracovních dnů před konáním veřejného projednání. V praxi se tak běžně stává, že je tato informace dotčenými územními samosprávnými celky zveřejněna skutečně až 5 dní před konáním veřejného projednání, nicméně na úředních deskách zůstává vyvěšena ještě dalších 10 dní po konání veřejného projednání, kdy už ovšem není relevantní, což vede k nejasnostem a častým dotazům na příslušný úřad ze strany veřejnosti. Navržená změna proto zakotvuje pravidlo, že je tato informace z úředních desek sejmuta v den následující po dni konání veřejného projednání. Zbývající změny provedené v tomto ustanovení jsou legislativně-technického charakteru (přečíslování v důsledku úprav v § 16 odst. 1).

K bodu 58 [§ 17]

Navržená změna reaguje na zavedenou, nicméně výslovně nezakotvenou, praxi, kdy k rozesílání a zveřejňování zápisu z veřejného projednání záměru dochází až společně se stanoviskem EIA, tj. až po jeho vydání. Absence explicitní právní úpravy zde v praxi vede k nejasnostem a častým dotazům ze strany veřejnosti. Za účelem odstranění pochybností je proto na místě tento postup uvést přímo do příslušného ustanovení zákona.

K bodu 59 [§ 17]

Odůvodnění navrhované změny vyplývá z důvodové zprávy k bodu 19. Není účelem navrhované úpravy zahrnout do předmětu veřejného projednání odborné otázky vztahující se k jednotlivým vyjádřením správních orgánů příslušných podle složkových zákonů. Taková úprava by totiž vyžadovala povinnou účast zástupců všech dotčených orgánů, což by mohlo organizačně i finančně správní orgány významně zatížit.

K bodu 60 [§ 18]

Návrhem dochází k uvedení právní úpravy do souladu s dosavadní praxí. Rovněž dle směrnice SEA je dotčený stát informován až ve fázi předložení návrhu koncepce a vyhodnocení. Oznámení koncepce nebývá dotčenému státu vůbec zasíláno.

K bodu 61 [§ 19]

Návrh doplňuje zmocňovací ustanovení pro úpravu některých konkrétních aspektů zkoušek odborné způsobilosti pro udělení a prodloužení autorizace ve smyslu § 19 zákona tak, aby je bylo možné v příslušné vyhlášce (tj. vyhlášce č. 453/2017 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí) upravit podrobněji.

K bodům 62 až 67 [§ 20, 21, 22, 22a a 22b]

V důsledku upuštění od modelu integrace navrhovaného stavebním zákonem dochází k úpravě kompetencí správních orgánů. V oblasti posuzování vlivů na životní prostředí se proto vypouští veškeré kompetence krajských stavebních úřadů, Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu a Nejvyššího stavebního úřadu. Z tohoto důvodu se zcela zrušují ustanovení § 22a a 22b. Státní správu v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí tedy vykonávají pouze orgány kraje a ministerstvo.

Ve smyslu výše uvedených úprav proto došlo k úpravě § 20, v němž zůstávají jako jediné správní orgány vykonávající státní správu v oblasti posuzování vliv na životní prostředí ministerstvo a orgány kraje. Výčet proto již není uveden v jednotlivých bodech, nýbrž pouze v jediné větě, která tvoří ustanovení § 20.

Orgány kraje jsou příslušné k posuzování záměrů v příloze č. 1 sloupci Orgány kraje a jejich změn, záměrů uvedených v § 4 odst. 1 písm. d), e) a f), nejde-li o případ uvedený v § 21 písm.

d) nebo g), a záměrů nebo změn záměrů podle § 4 odst. 1 písm. g) a h), pokud k těmto záměrům vydaly stanovisko. Orgány kraje dále vydávají stanovisko k posouzení vlivů provádění územního plánu nebo změny územního plánu a jsou dotčenými orgány při jejich pořizování.

Ministerstvo zajišťuje posuzování záměrů uvedených v příloze č. 1 sloupci Ministerstvo a u záměrů, jejichž oznamovatelem je Ministerstvo obrany, i ve sloupci Orgán kraje a jejich změn, a záměrů a změn záměrů podle § 4 odst. 1 písm. g) a h), pokud k těmto záměrům vydalo stanovisko, a dále záměrů, u kterých je příslušný orgán kraje, pokud si tuto působnost v jednotlivém případě vyhradilo. Rozsah ostatních kompetencí ministerstva uvedených v § 21 zůstává nezměněn.

Formálně došlo k úpravě nadpisu sloupců v příloze č. 1, kde se namísto zkratky KÚ, která nebyla nikde v zákoně zavedena, používá označení Orgány kraje, odpovídající terminologii zákona, a obdobně se ve sloupci původně označeném jako MŽP používá nově označení Ministerstvo.

K bodům 68 a 69 [§ 23]

Navržené změny navrací do zákona institut vyjádření ministerstva v případě pochybností o zařazení záměru dle § 4 odst. 1, o příslušném úřadu nebo o rozsahu dotčeném území, jenž byl ze zákona v návaznosti na skutečnost, že ministerstvo již nemělo být příslušné k provádění procesů posuzování vlivů záměrů životní prostředí (s výjimkou mezistátního posuzování dle § 14), odstraněn. Vzhledem ke skutečnosti, že se některé kompetence v rámci posuzování vlivů záměrů na životní prostředí ministerstvu nyní vracejí, je na místě navrátit i tento institut vyjádření, a to v téměř totožné podobě (jedinou změnou je doplnění slov "dosud nepovoleného" v § 23 odst. 3 písm. a), jehož smyslem je výslovně stanovit, že v případě již povolených záměrů toto vyjádření ministerstvo vydávat nebude).

K bodům 70 a 71 [§ 23]

Změna odpovídá kompetenčním změnám v zákoně, na základě nichž si ministerstvo může vyhradit posuzování některých záměrů, k jejichž posouzení je příslušný orgán kraje.

K bodu 72 [§ 23]

Změna vyplývá z navrhované úpravy veřejného projednání ve vztahu k možnosti jeho konání distanční formou, případně prezenční a distanční formou současně. Ministerstvo je zmocněno ke stanovení podrobností ve vyhlášce.

K bodu 73 [§ 23]

Návrh v návaznosti na upuštění od vzniku státní stavební správy a zrušení přechodu části kompetencí k posuzování vlivů na životní prostředí na krajské stavební úřady (včetně nového institutu pro určení jejich příslušnosti v hraničních případech) upravuje mechanismus pro určení krajského úřadu příslušného k provedení procesu EIA pro záměry, jež jsou navrženy na území více krajů, přičemž stanovuje, že příslušným je ten krajský úřad, v jehož územně správním obvodu je navržena převážná část záměru. Ve srovnání s účinnou právní úpravou se jedná o administrativní i časové zjednodušení, neboť v současné době musí být příslušnost v takové situaci povinně konzultována s ministerstvem, ačkoliv v naprosté většině případů je zřejmé, který krajský úřad bude k posuzování příslušný.

K bodu 74 [Příloha č. 1]

Ke změnám přílohy č. 1 dochází v důsledku změny kompetencí. V první řadě nepřechází žádné kompetence v oblasti posuzování na stavební úřad. Ve spojením s tím dochází ke změně kompetencí u ministerstva i krajských úřadů.

K žádným věcným změnám v příloze č. 1 nedochází, okruh, rozsah a parametry uvedených záměrů zůstávají zcela beze změny. Mění se pouze příslušný úřad.

V příloze jsou prováděny dílčí změny. Kromě označení nadpisu sloupců, tedy Ministerstvo a Orgány kraje, kterým se blíže věnuje důvodová zpráva k bodům 62 až 67, se jedná o záměnu spojky „a“ za spojku „nebo“, dále úpravu formy zápisu číslovek (namísto čísla slovní zápis), a drobné úpravy v podobě výměny závorek za čárky či zápisu poznámek pod čarou horním indexem s příslušnou závorkou.

K bodům 75 a 76 [Příloha č. 3 a 4]

Návrh odstraňuje ze zákona povinnost oznamovatelů přikládat k oznámení záměru a k dokumentaci vyjádření příslušného úřadu územního plánování k záměru z hlediska jeho souladu s územně plánovací dokumentací, a to z důvodu jeho věcné irelevance pro proces posuzování vlivů záměru na životní prostředí a za účelem snížení administrativní zátěže pro oznamovatele i orgány územního plánování.

K bodu 77 [Příloha č. 5]

Změna je navrhována s cílem akcentovat skutečnosti uvedené v důvodové zprávě k bodu 19.

K bodu 78 [Příloha č. 6]

Viz důvodová zpráva k bodu 77.

K bodu 79 [Příloha č. 6]

Jedná se o formální úpravu odkazující na terminologické změny v souvislosti se zavedením jednotného environmentálního stanoviska.

K bodu 80 [Příloha č. 9]

Navržená změna v bodě č. 6 dává do souladu terminologii v rámci přílohy, kdy její bod č. 10 pracuje s výrazem „významné negativní vlivy“, ale i s terminologií tzv. směrnice SEA, jež v souvislosti s vyhodnocením vlivů koncepce (resp. zprávou o vlivech na životní prostředí) taktéž používá výraz „možné významné vlivy na životní prostředí“, nikoliv „závažné vlivy na životní prostředí“.

K Čl. VII [Přechodná ustanovení]

Přechodná ustanovení upravují aplikaci vybraných navrhovaných změn. Obecné pravidlo zní, že posuzování vlivů záměrů nebo koncepcí zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona se dokončí podle právní úpravy účinné před nabytím účinnosti tohoto zákona. V bodu 1 přechodných ustanovení jsou vyjmenovány oblasti, u nichž se postupuje odlišně oproti tomuto obecnému pravidlu.

V souvislosti s částečným přechodem příslušnosti k zajištění posuzování vlivů z ministerstva na orgány kraje (krajské úřady), k němuž dojde ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, zároveň platí, že k tomuto dni dosud nedokončená zjišťovací řízení, dosud nedokončené procesy EIA a dosud nevyřízené žádosti o vydání prodloužení platnosti stanoviska EIA, o vydání ověřovacího závazného stanoviska nebo o vydání závazného stanoviska k ověření změn záměru dokončí, potažmo vyřídí ministerstvo, a to i v případě záměrů, příslušnost k jejichž posuzování nově přejde na orgán kraje, nicméně v případě žádostí o vydání těchto tří typů závazných stanovisek podaných po dni nabytí účinnosti tohoto zákona bude k jejich vyřízení příslušný orgán kraje, a to i v případě, že se budou vztahovat k záměrům, k nimž závazné stanovisko EIA vydalo ministerstvo.

Ve vztahu k JES platí přechodné ustanovení § 19 zákona o jednotném environmentálním stanovisku, dle něhož se JES v případě záměru posuzovaného podle zákona o posuzování vlivů vydá, byl-li proces posouzení zahájen po nabytí účinnosti tohoto zákona. Byl-li proces posouzení zahájen před nabytím účinnosti, nebude JES součástí stanoviska podle § 9a.

ČÁST ŠESTÁ

Změna vodního zákona

K bodu 1 (k § 5a)

K bodům 2, 8 až 14, 16 až 21, 27, 28, 33, 34, 36, 37 až 44 [k § 16 odst. 3, § 36 odst. 4, § 38 odst. 11 věta první, § 38 odst. 13, § 54 odst. 4 věta druhá, § 89f odst. 3, § 47 odst. 4 písm. c), § 55a odst. 6, § 59 odst. 3 věta první, § 61 odst. 6 věta první, § 61 odst. 8, § 61 odst. 13, § 61 odst. 14 písm. a), § 61 odst. 15, § 75 odst. 3, § 87b odst. 2 písm. a), § 87j odst. 2 a 3, § 107 odst. 1 písm. s), § 107 odst. 2, § 115 odst. 7, § 115 odst. 15, § 115 odst. 20, § 116 odst. 1 písm. k), § 125a odst. 1 písm. l), § 125c odst. 3, § 119 odst. 4 písm. g), § 125d odst. 5 písm. g), § 125d odst. 8 písm. b), § 125j, §125l odst. 4, § 125l odst. 5, § 126 odst. 8]

Jedná se o legislativně-technické opravy nepřesností vzniklých při přijímání zákona č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona.

K bodům 3 až 5 (k § 17 odst. 4, 6 a 7)

Zavádí se postup pro případ, kdy budou splněny podmínky pro vydání JES. Do § 17 odst. 7 se doplňuje tzv. integrační formule, kterou jsou souhlasy podle § 17 vodního zákona integrovány do JES. Integrace souhlasů do JES se týká záměrů, které jsou následně povolovány podle stavebního zákona a záměrů, jež jsou předmětem posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Ostatní záměry, tzn. záměry nestavební, které současně nepodléhají posuzování vlivů na životní prostředí, jsou řešeny mimo režim JES. Jsou- li splněny podmínky pro vydání JES, pak se souhlas podle vodního zákona nevydává a tento souhlas je nahrazen JES. Příslušný vodoprávní úřad (na úrovni OPR dle § 106 vodního zákona nebo krajský úřad v případech dle §107 odst. 1 písm. c) vodního zákona) vydává jako podklad pro vydání JES odborné vyjádření ve smyslu zákona o JES, pokud je o takové vyjádření požádán orgánem příslušným k vydání JES. Z tohoto vyjádření musí být patrné, zda považuje záměr za přípustný z hlediska jím dotčených zájmů a jaké závěry, včetně případných podmínek, je nezbytné z hlediska jím dotčených zájmů zahrnout do jednotného environmentálního stanoviska. Orgán příslušný k vydání JES (obecní úřad obce s rozšířenou působností anebo ve stanovených případech krajský úřad) následně vydá JES.

Do ustanovení § 17 odst. 7 se doplňuje způsob posouzení možného zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo zhoršení stavu útvaru podzemní vody nebo znemožnění dosažení dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo dobrého stavu útvaru podzemní vody, vodoprávním úřadem v případě, kdy je namísto souhlasu vydáváno odborné vyjádření jako podklad pro JES. Dojde-li orgán příslušný k vydání JES k závěru, že provedení záměru může vést ke zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu či ke znemožnění dosažení dobrého stavu příslušného vodního útvaru, upozorní žadatele před vydáním JES, že bez výjimky podle § 23a odst. 8 nelze vydat souhlasné JES.

K bodům 6 a 7 (k § 28a)

Jedná se o úpravu spojenou se znovuzavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování.

K bodům 15, 22, 30, 32 (k § 61 odst. 7, § 104 odst. 2, § 107b, § 115 odst. 2)

Zavádí se pevně daná příslušnost k zařazení vodního díla do kategorie I. až IV. U záměrů povolovaných na úrovni obcí s rozšířenou působností to bude stavební úřad na úrovni obce s rozšířenou působností, u záměrů povolovaných na úrovni kraje to bude krajský stavební úřad. V případě, že záměry zasahují na území více obcí s rozšířenou působností nebo na území více krajských úřadů, rozhoduje ten stavební úřad, v jehož správním území se nachází rozhodující část vodního díla – zpravidla by toto posouzení „rozhodující části“ mělo reflektovat umístění hráze, nikoliv zátopy. V souvislosti s touto změnou se pro nadbytečnost ruší § 107b. K vydání prováděcího předpisu, kterým se stanoví, ve kterých případech a které doklady je třeba předložit k žádosti o rozhodnutí o povolení záměru vodního díla, o vydání kolaudačního rozhodnutí vodního díla, o stanovení ochranného pásma vodního díla, bude příslušné Ministerstvo pro místní rozvoj. V návaznosti na uvedené změny se navrhuje vynětí Nejvyššího stavebního úřadu ze soustavy vodoprávních úřadů.

K bodu 23 (k § 104 odst. 4)

Obdobně jako v případě souhlasu podle § 17 vodního zákona se v případě závazného stanoviska dle § 104 vodního zákona upravuje postup pro případ, že jsou splněny podmínky pro vydání JES (integrace závazných stanovisek do JES). V takovém případě se závazné stanovisko podle § 104 odst. 3 vodního zákona nevydává a toto závazné stanovisko je nahrazeno JES. Příslušný vodoprávní úřad (na úrovni OPR dle § 106 vodního zákona nebo krajský úřad v případech dle §107 odst. 1 písm. c) a odst. 2 vodního zákona) vydává jako podklad pro vydání JES odborné vyjádření, jestliže byl o jeho vydání požádán orgánem příslušným k vydání JES podle zákona o JES. Z tohoto odborného vyjádření musí být patrné, zda považuje záměr za přípustný z hlediska jím dotčených zájmů a jaké závěry, včetně případných podmínek, je nezbytné z hlediska jím dotčených zájmů zahrnout do jednotného environmentálního stanoviska. Orgán příslušný k vydání JES (obecní úřad obce s rozšířenou působností anebo ve stanovených případech krajský úřad) následně vydá JES.

Do ustanovení § 104 odst. 4 se dále doplňuje způsob posouzení možného zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo zhoršení stavu útvaru podzemní vody nebo znemožnění dosažení dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo dobrého stavu útvaru podzemní vody, orgánem příslušným k vydání JES v případě, kdy jsou splněny podmínky pro vydání JES. Dojde-li orgán příslušný k vydání JES k závěru, že provedení záměru může vést ke zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu či ke znemožnění dosažení dobrého stavu příslušného vodního útvaru, upozorní žadatele před vydáním JES, že bez výjimky podle § 23a odst. 8 vodního zákona nelze vydat souhlasné JES.

K bodům 24, 25 a 31 (k § 106, § 107 a § 108)

Jedná se o formulační úpravu spojenou s rozšířením kompetencí příslušného orgánu uplatňovat stanovisko také k územnímu opatření o stavební uzávěře.

K bodům 26 a 35 (k § 107 odst. 1 písm. c) a § 115 odst. 19)

Vodní díla bude podle stavebního zákona povolovat nově stavební úřad, přičemž vodoprávní úřad bude příslušný se k těmto záměrům vyjadřovat. Ustanovení se z tohoto důvodu upravuje tak, aby zahrnovalo všechny možné situace včetně případů, kdy bude a kdy nebude vydáváno JES. Bude-li se záměr týkat hraničních vod, krajský úřad bude příslušný k:

• rozhodování – např. vydávání povolení k nakládání s vodami

• vydávání souhlasů a závazných stanovisek, nebudou-li splněny podmínky pro vydání jednotného environmentálního stanoviska

• vydávání jednotného environmentálního stanoviska, budou-li splněny podmínky pro jeho vydání.

K bodu 29 (k § 107a)

Změny v § 107a zahrnují legislativně technické opravy chyb vzniklých při přijímání zákona č. 284/2021 Sb. (opravy chybných odkazů v § 107a písm. e), f) a g) vodního zákona) a dále úpravy související se zavedením JES:

• nahrazování souhlasu podle § 17 (zrušení § 107a písm. a) vodního zákona), • posuzování splnění podmínek pro vydání závazného stanoviska dle § 104 odst. 3. včetně posuzování možnosti zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo stavu útvaru podzemní vody či nemožnosti dosažení dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo dobrého stavu útvaru podzemní vody podle § 104 odst. 4 (zrušení § 107a písm. k) vodního zákona) a • rozhodování ve věcech hraničních vod (zrušení § 107a písm. m) vodního zákona).

K bodu 43 (k § 126 odst. 5)

Navrhuje se bez náhrady vypustit souhlas dle § 17 vodního zákona z nahrazování integrovaným povolením, neboť tyto správní akty se v současné době už integrovaným povolením v praxi téměř nenahrazují. Současně platí, že tzv. změnovým zákonem k novému stavebnímu zákonu byla zcela rozvolněna vazba mezi integrovaným povolením a povolováním podle stavebního zákona. Souhlasy podle § 17 ve formě závazného stanoviska budou nově integrovány do JES podle zákona o jednotném povolování v oblasti ochrany životního prostředí.

ČÁST SEDMÁ

Změna zákona o pohřebnictví K bodu 1 (k § 12)

V návaznosti na změny ve struktuře stavební správy a zavedení jednotného environmentálního závazného stanoviska v oblasti životního prostředí, kdy do orgánů stavení správy nebudou integrovány agendy dotčených orgánů, dochází k zavedení kompetence krajských hygienických stanic jako dotčených orgánů v oblasti ochrany veřejného zdraví při zřízení krematoria. Stanovisko krajské hygienické stanice bude vydáváno v režimu § 77 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

K bodům 2 a 3 (k § 17)

V souvislosti se zavedením jednotného environmentálního závazného stanoviska v oblasti životního prostředí jsou upraveny kompetence stavebního úřadu a dotčených orgánů na úseku ochrany veřejného zdraví, vodoprávních úřadů a orgánů příslušných k vydání JES podle jiného právního předpisu. Zakotvuje se působnost krajských hygienických stanic jako dotčených orgánů v oblasti ochrany veřejného zdraví při zřízení krematoria. Stanovisko krajské hygienické stanice bude vydáváno v režimu § 77 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

Dále se zakotvuje působnost a pravomoc vodoprávních úřadů z hlediska ochrany podzemních vod, přičemž stanovisko vodoprávního úřadu nebude pro zřízení veřejného pohřebiště vydáno, pokud záměr zřízení veřejného pohřebiště bude vyžadovat jednotné environmentální stanovisko. Jednotné environmentální stanovisko bude v takovém případě sloužit jako podklad pro vydání povolení záměru namísto stanoviska vodoprávního úřadu.

ČÁST OSMÁ

Změna zákona o správních poplatcích

Upravuje se vztah oblasti prevence závažných havárií integrované do JES ke správním poplatkům tak, že položka 102 sazebníku správních poplatků a žádost o stanovisko JES bude zpoplatněna v případě, že se JES vydá namísto závazného stanoviska podle § 49 odst. 3 zákona o PZH, tj. závazného stanoviska při umístění a provedení nového objektu. V případě, že bude dotčena oblast prevence závažných havárií, má kompetenci k vydání JES krajský úřad a ten bude také příjemcem tohoto poplatku a může z něj hradit příslušné posudky tak, jak tomu je dle stávající právní úpravy a praxe. Výše poplatku zůstává stejná jako ve stávající právní úpravě. Podání žádosti o JES v ostatních případech, kdy součástí záměru nebude objekt podle zákona o PZH, zpoplatněno nebude.

ČÁST DEVÁTÁ

Změna zákona o ochraně ovzduší K bodu 1 [§ 9 odst. 3]

Ustanovení je upraveno v souvislosti se změnou kompetence a formy podkladového aktu k záměru pozemní komunikace a parkoviště uvedeného dosud v § 11 odst. 1 písm. b), nově v § 11 odst. 2 písm. d), viz níže.

K bodům 2 a 3 [§ 11 a § 12]

Z důvodu množství dílčích úprav v § 11 a § 12 je jejich původní znění nahrazeno zněním novým. Dílčí úpravy jsou popsány následovně.

Návrhem dochází k úpravě formy podkladového aktu uvedeného v § 11 odst. 2 písm. b) oproti znění zavedenému zákonem č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona, a to z vyjádření opět na závazné stanovisko. Příslušné úkony se nevydají a namísto nich bude v režimu zákona o JES vydáno JES, které má formu závazného stanoviska, prakticky ve všech případech (záměry podle stavebního zákona, záměry podléhající EIA), ponechání formy vyjádření ve složkovém předpise proto ztrácí význam. Změna formy v § 11 odst. 2 písm. b) pak na sebe váže odpovídající legislativně technické úpravy na dalších místech zákona, kde je tento podkladový akt zmíněn.

V souvislosti s návrhem zákona o JES dochází ke změně kompetence (z ministerstva je přesunuta na krajský úřad) a formy (z vyjádření na závazné stanovisko) podkladového aktu k záměru pozemní komunikace a parkoviště uvedeného dosud v § 11 odst. 1 písm. b), nově v § 11 odst. 2 písm. d). Tyto akty budou nahrazovány JES, které má formu závazného stanoviska, proto by bylo zavádějící hovořit ve složkovém zákoně o vyjádření. Navrhované ustanovení bezprostředně souvisí s kompetenčními ustanoveními zákona o JES, na jejichž základě může být kompetence k vydávání JES nahrazujícího tento akt přesunuta na ministerstvo (viz § 11 písm. c) a § 13 odst. 1 písm. a) zákona o JES).

S výše uvedenou úpravou souvisí nutnost zvlášť upravit místní příslušnost krajských úřadů, pokud jde o zejm. liniové stavby, které zasahují na území více krajů. Přestože zákon o JES pro tyto situace obsahuje obecné ustanovení o určení kompetence orgánů JES, je z hlediska ochrany ovzduší relevantní stanovit také kooperaci s krajským úřadem kraje, kterého se záměr pozemní komunikace rovněž dotkne.

V § 12 se navrhuje zrušit kompetenci České inspekce životního prostředí k vydávání vyjádření k řízením o povolení záměru pozemní komunikace či parkoviště. Tato agenda byla inspekci přidělena zákonem č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona, byla však shledána nadbytečnou.

Druhá věta v § 12 odst. 3 se ruší z důvodu duplicity s ustanovením odstavce 4 písm. j). Toto ustanovení je pak odpovídajícím způsobem doplněno. Doplnění ustanovení je legislativně technickou opravou nepřesnosti, která v textu vznikla při zpracování změnového zákona k novému stavebnímu zákonu (zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona). Odkaz upřesňuje, o které podmínky povolení v daném případě jde.

Do druhé věty v § 12 odst. 5 jsou doplněna rozhodnutí podle stavebního zákona související s předčasným užíváním stavby, která jsou podmíněna povolením provozu stacionárního zdroje.

Součástí nového znění § 11 a 12 jsou i legislativně technické úpravy spočívající ve vypuštění nadbytečných formulací v textu a ty, jež souvisí s úpravou formy podkladového aktu k záměrům stacionárního zdroje nebo pozemní komunikace/parkoviště [§ 11 odst. 2 písm. b) a d)] z vyjádření na závazné stanovisko a další drobné legislativně technické úpravy.

K bodu 4 [§ 17 odst. 1 písm. f)]

Legislativně technické úpravy související s vložením nového odstavce 3 do § 11.

K bodu 5 [§ 17 odst. 3 písm. b)]

Zpřesnění odkazu, který v současné podobě neodpovídá celé šíři zákonem stanoveného způsobu zjišťování emisí, což může působit výkladové nejasnosti.

K bodu 6 [§ 17 odst. 3 písm. d)]

Legislativně technické úprava související s vložením nového odstavce 3 do § 11.

K bodu 7 [§ 30 odst.1]

Legislativně technické úpravy související s úpravou formy podkladového aktu k záměrům stacionárního zdroje nebo pozemní komunikace/parkoviště [§ 11 odst. 2 písm. b) a d)] z vyjádření na závazné stanovisko.

K bodu 8 [§ 40 odst. 2]

Do společných ustanovení byla tímto novelizačním bodem doplněna tzv. integrační formule, tedy nový odstavec 2 do ustanovení § 40 zákona o ochraně ovzduší, kterým jsou příslušné úkony podle zákona o ochraně ovzduší nahrazeny JES.

K bodu 9 [§ 40 odst. 3]

Legislativně technické úpravy z důvodu možné kolize, neboť jak tento návrh zákona, tak zákon č. 284/2021 Sb. budou nabývat účinnosti ve stejný den a nemusí být jasné, jaké platné znění se stane účinným zněním. Z tohoto důvodu bylo toto ustanovení § 40 odst. 3 změněné již platným zákonem č. 284/2021 Sb. nahrazeno zcela novým zněním (nicméně znění zůstává stejné, jako je nyní znění platné). Současně jsou tyto změny prováděné příslušnými novelizačními body zákona č. 284/2021 Sb. tímto zákonem zrušeny.

K bodům 10 a 11 [Příloha č. 2]

Legislativně technická úprava odkazů související s posunem odstavců v § 11 (viz výše).

ČÁST DESÁTÁ Změna zákona o prevenci závažných havárií

K bodům 1 a 2 [§ 9 odst. 2]

Do druhého odstavce je doplněno do obsahových náležitostí posouzení rizik závažné havárie vyhodnocení dosahu havarijních projevů. Přestože dle stávajícího znění obsahuje posouzení rizik závažné havárie identifikaci zdrojů rizik, analýzu rizik a hodnocení rizik (blíže definované vyhláškou č. 227/2015 Sb.), je dle předkladatele vhodné tuto část bezpečnostní dokumentace uvedeným způsobem explicitně doplnit. Závazné stanovisko podle § 49 odst. 4 zákona č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PZH“), které nová úprava přináší a na místo kterého je vydáno stanovisko JES podle zákona o JES, je totiž vydáváno pro stavby, jež nejsou stavbami jednoduchými (uvedenými v příloze č. 2 k zákonu č. 283/2021 Sb.) a jež jsou umístěné v dosahu havarijních projevů specifikovaných v příslušném posouzení rizik závažné havárie objektu zařazeného do skupiny A nebo do skupiny B. Dle nové úpravy bude krajský úřad při vydávání tohoto závazného stanoviska (resp. stanoviska JES) mít přístup k údajům týkajícím se vyhodnocení dopadu havarijních projevů u jednotlivých objektů, a bude tak schopen lépe posoudit případná rizika realizací záměrů v okolí.

Z uvedeného vyplývá, že podmínka umístění stavby v dosahu havarijních projevů je jednou z podmínek, za kterých je třeba závazné stanovisko vydat (resp. za kterých bude integrováno do JES) a bez kterého nelze vydat rozhodnutí v navazujícím řízení o povolení záměru. Aby byly naplněny principy právní jistoty a legitimního očekávání a i proto, že podle § 13 písm. a) bodu 7 zákona o JES jsou mj. stavby v dosahu havarijních projevů jedním z kritérií, na základě kterých je příslušným orgánem k vydání JES (tj. orgánem ochrany životního prostředí podle terminologie zákona o JES) krajský úřad, přistoupil předkladatel k uvedenému doplnění písmena d). Vyhláška č. 227/2015 Sb. bude odpovídajícím způsobem upravena.

K bodům 3 a 4 [§ 18 odst. 3 a 4]

Dochází k úpravám lhůt v § 18 odst. 3 a 4 zákona o PZH tak, aby bylo možné v situaci, kdy se postupuje podle § 18 a 19 zákona o PZH v případě posudku k posouzení rizik závažné havárie u nových objektů podle § 31 odst. 3 zákona o PZH, dodržet lhůty stanovené pro vydání JES., tj. 90 dní podle § 5 odst. 2 zákona o JES. Tyto nové lhůty budou platit při vydání posudků podle zákona o PZH obecně.

K bodu 5 [§ 31 odst. 1]

Provozovatel (stavebník), který bude zřizovat nový objekt podle zákona o PZH, má povinnost dle § 31 odst. 1 zákona o PZH zpracovat mj. posouzení rizik závažné havárie. Jak bylo uvedeno výše v oddílu důvodové zprávy k § 9 odst. 2 zákona o PZH, posouzení rizik závažné havárie obsahuje vyhodnocení dosahu havarijních projevů.

Protože stavebník může podat žádost o JES ještě před podáním žádosti o povolení záměru a protože pouze na základě posouzení rizik závažné havárie a jeho posudku (viz výše k § 18 odst. 3 a 4 zákona o PZH) může být oblast prevence závažných havárií posouzena při vydávání závazného stanoviska (resp. při vydávání JES, které se na místo takového závazného stanoviska vydá), je nezbytné, aby byl upraven postup předložení posouzení rizik závažné havárie krajskému úřadu tak, že nemůže dojít k situaci, kdy by stavebník podal žádost o JES před podáním žádosti o povolení záměru a zároveň by neměl nejpozději ve stejnou chvíli povinnost předložit posouzení rizik závažné havárie. Orgán vydávající JES by tudíž neměl dokumentaci, na základě které by mohl posoudit okolnosti pro stanovení podmínek pro umístění a provedení nového objektu, jakož i pro jeho uvedení do zkušebního povozu nebo užívání v případě, že se zkušební provoz neprovádí. Zároveň byly upraveny lhůty pro zpracování posudku dle § 18 odst. 3 a 4 zákona o PZH tak, aby bylo možné dodržel lhůty pro vydání JES (viz výše).

Z legislativně technického hlediska přistoupil předkladatel k nahrazení celé první věty tak, aby předešel případným problémům při souběžném nabytí účinnosti zákona o JES a zákona č. 284/2021 Sb. Příslušný kolizní novelizační bod v zákoně č. 284/2021 Sb. je ve zrušovací části zákona o JES zrušen.

K bodům 6 až 8 [§ 43 a § 49 odst. 1]

Zákonem č. 284/2021 Sb. došlo k integraci stávajícího závazného stanoviska krajského úřadu jako dotčeného orgánu do působnosti Krajského stavebního úřadu nebo Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu (k tomu blíže komentář k novelizačnímu bodu č. 9); toto je zákonem o JES a související novelou zákona o PZH měněno, a proto je třeba zrušit ty části ustanovení, které odkazují na stavební úřady a zakládají jim kompetenci.

K bodu 9 [§ 49 odst. 2 a 3]

Zákonem č. 284/2021 Sb. došlo k integraci stávajícího (ve znění před zákonem č. 284/2021 Sb.) závazného stanoviska krajského úřadu jako dotčeného orgánu, v němž byly stanoveny podmínky pro umístění nového objektu definovaného v § 31 an. zákona o PZH, do rozhodování Krajského stavebního úřadu nebo Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu. Posuzování úseku prevence závazných havárií stavebními úřady bylo rovněž zákonem č. 284/2021 Sb. rozšířeno i na případy, kdy realizace nového stavebního záměru situovaného v dosahu havarijních projevů, které jsou specifikované v příslušném posouzení rizik závažné havárie objektu zařazeného do skupiny A nebo do skupiny B, může způsobit nebo zvýšit riziko závažné havárie nebo zhoršit její následky.

Toto je v souvislosti s plánovanými změnami zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, a v souvislosti s tímto zákonem zaváděným stanoviskem JES třeba změnit a formou navrátit do stavu před platností zákona č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona. Na základě výše uvedeného se do § 49 odst. 2 zákona o PZH vrací dotčenost krajského úřadu na úseku prevence závažných havárií při uvedených řízeních podle stavebního zákona, pokud jde o objekt zařazovaný do skupiny A nebo do skupiny B, zároveň pak pokud realizace nové stavby umístěné v dosahu havarijních projevů může způsobit nebo zvýšit riziko závažné havárie nebo zhoršit její následky a nejde přitom o jednoduché stavby podle stavebního zákona. Rozsah dotčenosti krajského úřadu je oproti stavu před platností zákona č. 284/2021 Sb. rozšířen a je obdobný, jako byl rozsah posuzování stavebními úřady ve znění po platnosti zákona č. 284/2021 Sb.

Změnou § 43 odst. 3 zákona o PZH bude umožněno, aby krajský úřad jako dotčený orgán vydal závazné stanovisko, které je podkladem pro vydání rozhodnutí v uvedených řízeních podle stavebního zákona, němž stanoví podmínky pro umístění a provedení nového objektu, jakož i pro jeho uvedení do zkušebního povozu nebo užívání v případě, že se zkušební provoz neprovádí.

K bodu 10 [§ 49 odst. 4]

Na základě rozsahu dotčenosti krajského úřadu v § 49 odst. 2 větě druhé zákona o PZH je nově v § 49 odst. 4 zákona o PZH upraveno vydávání závazného stanoviska i pro účely uvedených řízení podle stavebního zákona při realizaci nových staveb umístěných v dosahu havarijních projevů, který může způsobit nebo zvýšit riziko závažné havárie nebo zhoršit její následky, vč. stanovení podmínek. Toto závazné stanovisko se vydá jen pro ty stavby, které nejsou jednoduchými stavbami podle stavebního zákona, a to z toho důvodu, že jednoduché stavby nejsou natolik rozsáhlé a významné z pohledu závažných havárií, aby byly schopny významnějším způsobem zvýšit riziko závažné havárie nebo toto riziko způsobit. V souvislosti s tímto závazným stanoviskem bylo do obsahových náležitostí posouzení rizik závažné havárie podle § 9 zákona o PZH doplněno vyhodnocení dosahu havarijních projevů (viz novelizační bod č. 2).

K bodům 11 a 12 [§ 49 odst. 5]

Legislativně technické úpravy z důvodu možné kolize, neboť jak tento návrh zákona, tak zákon č. 284/2021 Sb. budou nabývat účinnosti ve stejný den a nemusí být jasné, jaké platné znění se stane účinným zněním. Z tohoto důvodu byly tyto dva novelizační body převzaty z platného ale neúčinného znění zákona č. 284/2021 Sb. a tam byly tímto zákonem tyto převzaté novelizační body zrušeny (vizte zrušovací ustanovení v zákoně o JES). Fakticky jde o úpravu zahrnutou již v platném znění zákona o PZH.

K bodu 13 [§ 53 odst. 3]

Do společných ustanovení byla tímto novelizačním bodem doplněna tzv. integrační formule, tedy nový odstavec 3 do ustanovení § 53 zákona o PZH, na základě kterého se závazná stanoviska podle § 49 odst. 3 a 4 zákona o PZH nevydají. Namísto nich se vydá stanovisko JES za podmínek stanovených v zákoně o JES.

ČÁST JEDENÁCTÁ

Změna zákona o odpadech K bodu 1 (§ 93a)

Doplňuje se nová povinnost stavebníka. Navrhovaná úprava zejména reflektuje skutečnost, že v případě odstraňování staveb nebo provádění terénních úprav dochází k největší produkci nebo naopak využití zemin, které jsou vedlejším produktem, nebo ke vzniku největšího množství stavebních a demoličních odpadů, případně získaných materiálů k dalšímu využití (vedlejší produkty, opětovné použití k původnímu účelu), ale tyto procesy nejsou z hlediska stavebních předpisů ukončovány žádným správním úkonem, v jehož rámci by bylo možné zkontrolovat správné nakládání s těmito materiály a odpady. Posuzování správného nakládání s odpady nebo materiály, které mohou být odpadem, je nezbytné nastavit také pro případy, kdy je terénní úprava nebo odstranění stavby součástí záměru podléhajícího kolaudačnímu rozhodnutí, a rovněž pro změnu dokončené stavby podléhají povolení podle stavebního zákona, a tedy i kolaudačnímu rozhodnutí.

Proto se zavádí povinnost stavebníka zaslat doklady prokazující, že veškeré opětovně použité stavební výrobky a využité vedlejší produkty a stavební výrobky, které přestaly být odpadem, byly využity v souladu s tímto zákonem, a že veškeré získané materiály jsou stavebními výrobky nebo vedlejšími produkty, které se nestaly odpadem, nebo s nimi bylo naloženo jako s odpady v souladu s tímto zákonem a hierarchií odpadového hospodářství. Stavebník zasílá tyto doklady obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu byly změna dokončené stavby, odstranění stavby nebo terénní úprava provedeny. V případě, že příslušné závazné stanovisko nebo vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností bylo nahrazeno jednotným environmentálním stanoviskem, zasílají se tyto doklady správnímu orgánu, který vydal jednotné environmentální stanovisko, tj. obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, krajskému úřadu nebo Ministerstvu životního prostředí. Tyto správní orgány pak mohou uplatnit postupy podle zákona o odpadech.

K bodům 2 až 9 [§ 117 odst. 2 písm. j), § 117 odst. 3 písm. c), § 121 odst. 4 písm. j), § 123 odst. 1 písm. a) a § 123 odst. 1 písm. e)]

V souvislosti se zavedením nové povinnosti stavebníka zaslat příslušnému správnímu orgánu stanovené doklady (§ 93a) se navrhuje související doplnění u přestupků fyzických osob a přestupků právnických osob a podnikajících fyzických osob.

K bodu 10 [§ 146 odst. 3 písm. a) a b)]

V zájmu sjednocení závazných stanovisek a vyjádření jednotlivých obecních úřadů obcí s rozšířenou působností se zpřesňuje vymezení věcí, které jsou předmětem vyjádření nebo závazného stanoviska. Již stávající formulace umožňuje vyjádřit se rovněž k věcem, které mohou být odpadem. Navržené vymezení ale dává správním orgánům jednoznačný návod, co se posuzuje, a stavebníkovi větší jistotu, co bude obsahem závazného stanoviska nebo vyjádření. Závazné stanovisko a vyjádření se tak týkají nakládání s odpady, vedlejšími produkty, stavebními výrobky, které přestaly být odpadem, nebo stavebními výrobky určenými k opětovnému použití, a to jak těch, které případně do stavby nebo terénní úpravy vstupují jako použitý materiál nebo stavební výrobky, tak těch, které byly v procesu vytěženy nebo vybourány.

K bodu 11 [§ 149]

Aby bylo v souvislosti se stavební činností odpovídajícím způsobem zajištěno správné nakládání s odpady, vedlejšími produkty, stavebními výrobky, které přestaly být odpadem, nebo stavebními výrobky určenými k opětovnému použití, je do zákona o odpadech spolu se zavedením povinnosti stavebníka zaslat příslušnému orgánu stanovené doklady (§ 93a) nově doplněno ustanovení o součinnosti stavebního úřadu se správními orgány vykonávajícími státní správu v oblasti odpadového hospodářství. Jde o součinnost stavebního úřadu s obecním úřadem obce s rozšířenou působností při provádění kontrolních prohlídek, závěrečných kontrolních prohlídek a při provádění kontroly ve věcech stavebního řádu postupuje stavební úřad v součinnosti s obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Pokud se jedná o záměr vyžadující jednotné environmentální stanovisko, postupuje stavební úřad v součinnosti s tím orgánem vykonávajícím státní správu v oblasti odpadového hospodářství, který je příslušný k vydání jednotného environmentálního stanoviska. Tímto správním orgánem je podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku obecní úřad obce s rozšířenou působnosti, krajský úřad nebo Ministerstvo životního prostředí.

K bodu 12 [§ 151 odst. 1]

V návaznosti na integraci závazného stanoviska podle § 146 odst. 3 písm. a) a vyjádření podle § 146 odst. 3 písm. b) a c) do jednotného environmentálního stanoviska (viz komentář ke změně § 151 odst. 2) se navrhuje vynětí těchto správních aktů z nahrazování integrovaným povolením podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností k terénním úpravám a k odstranění stavby podléhajícím povolení podle stavebního zákona z hlediska nakládání s odpady nebo vedlejšími produkty [§ 146 odst. 3 písm. a)], vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností z hlediska nakládání s odpady ke změně dokončené stavby podléhající povolení podle stavebního zákona [§ 146 odst. 3 písm. b)] a o vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností ke zřízení zařízení určeného pro nakládání s odpady a k zavedení nebo rozšíření výroby oxidu titaničitého [§ 146 odst. 3 písm. c)].

Vzhledem k integraci výše uvedených správních aktů do jednotného environmentálního stanoviska by v případě záměrů vyžadujících dané stanovisko nebylo možné současně uplatnit nahrazování těchto správních aktů integrovaným povolením. Rovněž je třeba v této souvislosti vzít v úvahu, že změnovým zákonem k novému stavebnímu zákonu (zákon č. 284/2021 Sb.) byla zcela rozvolněna vazba mezi integrovaným povolení a povolovacím řízením podle stavebního zákona. Proto bylo vyhodnoceno jako nejvhodnější řešení, aby dané závazné stanovisko a vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností byla bez dalšího vyňata ze seznamu správních aktů, které se v případě zařízení v režimu zákona o integrované prevenci nahrazují integrovaným povolením.

K bodu 13 [§ 151 odst. 2]

Do společných ustanovení v § 151 se doplňuje nový odstavec 2 - tzv. integrační formule. Podle daného ustanovení se závazné stanovisko podle § 146 odst. 3 písm. a) a vyjádření podle § 146 odst. 3 písm. b) a c) nevydávají, jde-li o záměr vyžadující jednotné environmentální stanovisko. Z daného ustanovení ve spojení s § 2 zákona o jednotném environmentálním stanovisku vyplývá, že jednotné environmentální stanovisko se vydává namísto těchto správních úkonů.

ČÁST DVANÁCTÁ

Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona

K bodu 1

Na základě čl. 54 odst. 9 písm. a) Legislativních pravidel vlády, kterým je upraven postup při novelizaci platného, ale ještě neúčinného znění, se ruší novelizační body tzv. změnového zákona č. 284/2021 Sb. v části šesté (změna zákona o geologických pracích). Změny obsažené v těchto novelizačních bodech jsou nově upraveny v části první předkládaného návrhu zákona.

K bodu 2

Na základě čl. 54 odst. 9 písm. a) Legislativních pravidel vlády, kterým je upraven postup při novelizaci platného, ale ještě neúčinného znění, se ruší novelizační body tzv. změnového zákona č. 284/2021 Sb. v části sedmé (změna zákona o ochraně přírody a krajiny). Změny obsažené v těchto novelizačních bodech jsou nově upraveny v části druhé předkládaného návrhu zákona.

K bodu 3

Na základě čl. 54 odst. 9 písm. a) Legislativních pravidel vlády, kterým je upraven postup při novelizaci platného, ale ještě neúčinného znění, se ruší novelizační body tzv. změnového zákona č. 284/2021 Sb. v části osmé (změna zákona o ochraně zemědělského půdního fondu). Změny obsažené v těchto novelizačních bodech jsou nově upraveny v části třetí předkládaného návrhu zákona.

K bodu 4

Na základě čl. 54 odst. 9 písm. a) Legislativních pravidel vlády, kterým je upraven postup při novelizaci platného, ale ještě neúčinného znění, se ruší novelizační body tzv. změnového zákona č. 284/2021 Sb. v části patnácté (změna lesního zákona). Změny obsažené v těchto novelizačních bodech jsou nově upraveny v části čtvrté předkládaného návrhu zákona.

K bodu 5

Na základě čl. 54 odst. 9 písm. a) Legislativních pravidel vlády, kterým je upraven postup při novelizaci platného, ale ještě neúčinného znění, se ruší novelizační body tzv. změnového zákona č. 284/2021 Sb. v části dvacáté šesté (změna zákona o pohřebnictví). Změny obsažené v těchto novelizačních bodech jsou nově upraveny v části sedmé předkládaného návrhu zákona.

K bodu 6

Na základě čl. 54 odst. 9 písm. a) Legislativních pravidel vlády, kterým je upraven postup při novelizaci platného, ale ještě neúčinného znění, se ruší novelizační body tzv. změnového zákona č. 284/2021 Sb. v části dvacáté osmé (změna zákona o posuzování vlivů). Změny obsažené v těchto novelizačních bodech jsou nově upraveny v části páté předkládaného návrhu zákona.

K bodu 7

Na základě čl. 54 odst. 9 písm. a) Legislativních pravidel vlády, kterým je upraven postup při novelizaci platného, ale ještě neúčinného znění, se ruší novelizační body tzv. změnového zákona č. 284/2021 Sb. v části třicáté (změna vodního zákona). Změny obsažené v těchto novelizačních bodech jsou nově upraveny v části šesté předkládaného návrhu zákona.

K bodu 8

Z legislativně technických důvodů, jež souvisí s novelizací platného, ale ještě neúčinného znění tzv. změnového zákona č. 284/2021 Sb. v části padesáté (změna zákona o ochraně ovzduší), se zrušuje článek čl. LXXXII. body 3 až 6, 8 až 25, 31, 33 a 35, jelikož je touto novelou v rámci zákona o JES mj. zasaženo např. do ustanovení § 11 a § 12 nebo § 30 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně ovzduší, které jsou těmito uvedenými zrušovanými body měněny. Změny obsažené v těchto novelizačních bodech jsou nově upraveny v části deváté předkládaného návrhu zákona

K bodu 9

Z legislativně technických důvodů, jež souvisí s novelizací platného, ale ještě neúčinného znění tzv. změnového zákona č. 284/2021 Sb., se zrušuje článek čl. LXXXVII body 1, 3, 8, 10 až 14 a 16 (změna zákona o prevenci závažných havárií), jelikož je touto novelou v rámci zákona o JES mj. zasaženo např. do ustanovení § 18 odst. 3, § 43 a § 49 odst. 1 až 3 zákona o PZH, které jsou těmito uvedenými zrušovanými body měněny. Změny obsažené v těchto novelizačních bodech jsou nově upraveny v části desáté předkládaného návrhu zákona

K bodu 10

Na základě čl. 54 odst. 9 písm. a) Legislativních pravidel vlády, kterým je upraven postup při novelizaci platného, ale ještě neúčinného znění, se ruší dotčené novelizační body tzv. změnového zákona č. 284/2021 Sb. v části padesáté osmé (změna zákona o odpadech). Jedná se o body č. 14 a 15, které se týkají § 146 odst. 3 písm. a) a b) zákona o odpadech. Změny obsažené v těchto novelizačních bodech jsou zahrnuty v části jedenácté, bodu 10 předkládaného návrhu zákona.

ČÁST TŘINÁCTÁ

Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů

Legislativně technické úpravy odstraňující kolize vzniklé v důsledku souběžného projednání novel zákona č. 114/1992 Sb. (zákon č. 284/2021 Sb. a zákon č. 364/2021 Sb.).

ČÁST ČTRNÁCTÁ

Účinnost

Navrhuje se nabytí účinnosti zákona o JES i změnového zákona souběžně s účinností nového stavebního zákona, tj. k 1. 7. 2023. Odložená účinnost na 1. 1. 2025 je navržena u části II bodů 13, 18 a 20.

Odložená účinnost se týká ustanovení § 77a odst. 4 písm. j) zákona o ochraně přírody a krajiny, které s navrhovaným datem účinnosti bylo upraveno již zákonem č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů. Tuto úpravu však překonává bod č. 10 části třetí předkládaného návrhu zákona (změna zákona o ochraně přírody a krajiny), kdy se text § 77a odst. 4 nahrazuje celý novým zněním, tj. včetně celého nového znění písmene j), které do 31. 12. 2024 zahrnuje také část textu za středníkem. Ten jako lex posterior deroguje příslušný bod novely č. 364/2021 Sb. Zrušení části předmětného ustanovení za středníkem s odloženou účinností je proto zapotřebí znovu zahrnout do nynější novely (body č. 13, 18 a 20 části druhé předkládaného zákona).

V Praze dne 27. října 2022

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. v.r.

Ministryně životního prostředí:

Ing. Bc. Anna Hubáčková v.r.