zákon č. 151/2023 Sb.

Název:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 251/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

A. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

V roce 2021 byl přijat zákon č. 251/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

(dále jen „zákon č. 251/2021“). Jedním z důsledků přijetí zákona č. 251/2021 bylo zrušení Regionálních rad regionů soudržnosti (dále jen „regionální rady“) a přechod jejich

působnosti, práv a povinností na právního nástupce.

V souvislosti se zrušením regionálních rad byly rovněž navrženy i potřebné změny v zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších

předpisů (dále jen „zákon č. 250/2000“), který upravoval řadu pravomocí regionálních rad.

Regionální rady (respektive jejich úřady) disponovaly pravomocí rozhodnout o uložení odvodu a penále za porušení rozpočtové kázně, přičemž odvolacím orgánem proti takovému rozhodnutí úřadů regionálních rad bylo Ministerstvo financí. Uvedená pravomoc

regionálních rad přešla v důsledku přijatých změn na orgány finanční správy. Ode dne 1. ledna 2022 tak o nově ukládaných odvodech a penále za porušení rozpočtové kázně rozhoduje namísto regionálních rad místně příslušný finanční úřad, přičemž

odvolacím orgánem proti rozhodnutím vydaných těmito finančními úřady se stalo Odvolací finanční ředitelství.

K rozhodnému datu 1. ledna 2022 však existovaly desítky případů probíhajících odvolacích řízení proti původním rozhodnutím o odvodu a penále za porušení rozpočtové

kázně vydaných regionálními radami. Pravomoc rozhodnout v těchto doposud neuzavřených odvolacích řízeních byla ponechána Ministerstvu financí, čemuž odpovídal text přechodného ustanovení k zákonu č. 250/2000. Toto přechodné ustanovení přijaté v čl. IX bodu 4. zákona č. 251/2021 výslovně stanovilo, že řízení nebo jiné postupy zahájené u Ministerstva financí dokončí Ministerstvo financí i v případech, kdy jeho působnost přechází ode dne 1. ledna 2022 na orgány Finanční správy České republiky. Účelem tohoto přechodného ustanovení bylo, aby u probíhajících řízení nedocházelo k nedůvodným přesunům mezi orgány veřejné správy a aby byla zachována kontinuita právního prostředí

pro účastníky řízení. Úmyslem zákonodárce dále bylo, aby Ministerstvo financí bylo „osobou“ žalovanou ve všech řízeních navazujících na rozhodnutí Ministerstva financí, tj. v řízeních, ve kterých se příjemce dotace (odvolatel) brání žalobou u správního

soudu a žádá přezkum rozhodnutí Ministerstva financí. Rovněž bylo úmyslem zákonodárce,

aby Ministerstvo financí opětovně rozhodovalo v případech, kdy soud žalobou napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení.

B. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Popisovaného záměru, aby řízení nebo jiné postupy zahájené u Ministerstva financí

dokončilo Ministerstvo financí, se podařilo dosáhnout pouze částečně. Nejvyšší správní soud České republiky (dále jen „NSS“) se totiž ve své judikatuře neočekávaně uchýlil k výkladu, že pod pojem „řízení“ nelze vztáhnout „soudní řízení“. Proto v řízeních, které podle dřívější právní úpravy vedlo Ministerstvo financí, NSS dovodil, že pasivně legitimovaným (žalovatelným) je nikoliv Ministerstvo financí, nýbrž Odvolací finanční ředitelství. Jinými slovy, v soudním sporu se státem v těchto případech vystupuje jiný subjekt než ten, který v odvolacím řízení rozhodoval. Ministerstvu financí je tak zcela bezdůvodně a bezúčelně bráněno, aby před soudy hájilo svá vlastní rozhodnutí, resp. aby dokončilo řízení v případech, kdy je toto rozhodnutí soudem zrušeno a vráceno

k dalšímu řízení. Delegace této vysoce odborné agendy na zaměstnance Finanční správy ČR postrádá v uvedených případech jakýkoliv legitimní důvod, a jako taková představuje zcela neefektivní nakládání s odbornými pracovními kapacitami státu. S případy jednotlivých desítek rozhodnutí se totiž budou muset zcela nedůvodně seznamovat nově přidělení zaměstnanci Finanční správy ČR, kteří však dle původního úmyslu zákonodárce tyto případy nikdy řešit neměli. V praxi se jedná o právní věci skutkově a procesně velmi náročné, které vyžadují vysokou odbornost v oblasti veřejného i soukromého práva a navíc i znalosti z oblasti poskytování dotací dle zákona č. 250/2000, přičemž orgány Finanční správy ČR doposud rozhodovaly zejména podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), upravujícího poskytování dotací nikoliv z územních rozpočtů, nýbrž ze státního rozpočtu. Jednotlivá řízení trvají i několik let. Spisový materiál k těmto případům je velmi rozsáhlý, často se jedná i o stovky stran spisu. V této souvislosti navíc nelze vyloučit průtahy v řízeních (právě z důvodu nutnosti studia těchto případů), které v konkrétních případech mohou vést k žalobám proti státu z důvodu nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

Cílem návrhu zákona je zajistit, aby byla zachována působnost Ministerstva financí i v případném navazujícím soudním řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva financí, a dále kontinuita rozhodování Ministerstva financí v případech, kdy je toto rozhodnutí

soudem zrušeno a vráceno k dalšímu řízení. S ohledem na to, že v úvahu nepřichází žádné jiné mechanismy zjednání nápravy (např. podání ústavní stížnosti), navrhuje se

do klíčového přechodného ustanovení explicitně vložit, že pokud je proti výše uvedenému rozhodnutí Ministerstva financí podána žaloba, je žalovaným Ministerstvo financí, a to i v případném navazujícím řízení o kasační stížnosti. Stejně tak se do předmětného přechodného ustanovení navrhuje vložit, že pokud soud rozhodnutí Ministerstva financí

zruší a vrátí jej k dalšímu řízení, dokončí toto řízení Ministerstvo financí. Přestože se jedná z legislativně technického hlediska o nestandardní řešení, nejedná se o řešení vyloučené, neboť legislativní pravidla vlády stanoví, že se přechodná ustanovení

nenovelizují zpravidla, a proto v určitých případech novelizována být mohou. V neposlední řadě je v předmětném přechodném ustanovení specifikována pravomoc úřední osoby stojící v čele Ministerstva financí nařídit přezkoumání rozhodnutí Ministerstva financí na základě návrhu jí ustanovené komise a pravomoc Ministerstva financí provést toto přezkoumání rozhodnutí jako správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni.

Pokud se týká otázky, jakým způsobem bude postupováno v soudních řízeních, ve kterých již pasivní legitimace Ministerstva financí přešla z důvodu výše uvedeného nepředvídaného výkladu NSS na orgány finanční správy, lze uvést, že tuto otázku řeší samostatná přechodná ustanovení, která pro vyloučení jakékoliv pochybnosti a z důvodu právní jistoty explicitně stanovují, že do soudního řízení, ve kterém pozici žalovaného subjektu doposud vykonávalo Odvolací finanční ředitelství, vstoupí Ministerstvo financí, a to včetně případných navazujících řízení o kasačních stížnostech. Dále lze uvést, že pokud již soud do dne nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnutí Ministerstva financí zrušil a vrátil jej žalovanému k dalšímu řízení, dokončí řízení o odvolání nebo jiné postupy rovněž Ministerstvo financí. V neposlední řadě přechodná ustanovení pamatují i na situaci, ve které již příslušný orgán Finanční správy ČR vydal po zrušení původního rozhodnutí Ministerstva financí své rozhodnutí vlastní, proti kterému však byla rovněž podána žaloba. Ve všech těchto případech bude působnost a účastenství vykonávat Ministerstvo financí.

Z hlediska zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen návrh nepřináší žádné změny.

C. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s Ústavou České republiky

Navrhované změny jsou v souladu s Ústavou České republiky a nekolidují s jinými částmi ústavního pořádku či judikaturou Ústavního soudu.

D. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava je slučitelná s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie i obecnými právními zásadami práva Evropské unie, jakož i s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

Návrhu se však v širších souvislostech dotýkají:

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006;

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006;

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce;

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1059 ze dne 24. června 2021 o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Evropská územní spolupráce (Interreg) podporovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj a nástrojů financování vnější činnosti;

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1060 ze dne 24. června 2021 o společných ustanoveních pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond plus, Fond soudržnosti, Fond pro spravedlivou transformaci a Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond a o finančních pravidlech pro tyto fondy a pro Azylový, migrační a integrační fond, Fond pro vnitřní bezpečnost a Nástroj pro finanční podporu správy hranic a vízové politiky.

Návrhem zákona není do právního řádu České republiky implementováno právo Evropské unie a návrh není s právem Evropské unie v rozporu.

E. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Návrh zákona nebude mít žádné relevantní hospodářské nebo finanční dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty, ani dopady na podnikatelské prostředí či sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, ani žádné dopady na životní prostředí. Cílem návrhu je pouze přenos pasivní legitimace z jednoho správního úřadu na správní úřad jiný, v dané věci věcně kompetentní.

F. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen, zhodnocení korupčních rizik a zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Návrh nemá vliv na ochranu soukromí a osobních údajů a zcela respektuje zásadu rovného zacházení s muži a ženami. Návrh nepředstavuje ani zdroj korupčních rizik a nemá vliv na bezpečnost nebo obranu státu.

G. Odůvodnění návrhu na projednání návrhu zákona v prvním čtení

Navrhuje se, aby návrh zákona byl projednán a schválen již v prvním čtení ve smyslu § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na navrhovanou účinnost a popisované důvody pro její „předsunutí“ oproti pravidelným termínům účinnosti stanoveným zákonem o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv je zapotřebí návrh zákona přijmout urychleně.