zákon č. 151/2025 Sb.

K § 1 (Předmět úpravy)

Stanoví se přímá aplikovatelnost předpisů Evropské unie, tedy přednost užití těchto předpisů před vnitrostátní právní úpravou.

Vytváří se nová dávková podpora rodin (domácností), která je komplexně zacílena na tři základní oblasti života rodin, kterými jsou výchova nezaopatřeného dítěte, živobytí rodiny a bydlení, přičemž zohledňuje i pracovní aktivitu.

K § 2 (Rozhodné skutečnosti), § 3 (Rozhodné období) a § 44 (Změna rozhodných skutečností po vzniku nároku na výplatu dávky)

Rozhodnými skutečnostmi se pro účely zákona o dávce státní sociální pomoci rozumí rozhodný příjem, rozhodné náklady na bydlení a další skutečnosti, které dle tohoto zákona mají vliv na vznik a trvání nároku na DSSP, na její výši nebo výplatu.

Rozhodným příjmem pro stanovení a trvání nároku na DSSP a její výši je měsíční průměr příjmů domácnosti v rozhodném období. Měsíční průměr příjmů domácnosti se stanoví jako součet jednotlivých měsíčních průměrů příjmů členů domácnosti. Rozhodnými náklady na bydlení pro stanovení nároku na DSSP a její výši je měsíční průměr nákladů na bydlení členů domácnosti v rozhodném období v jednom bytě nebo v jednom jiném prostoru k bydlení. Rozhodným obdobím, za které se zjišťují rozhodné skutečnosti pro určení vzniku nároku na DSSP, je kalendářní měsíc, ve kterém byla podána žádost o DSSP. To neplatí, jde-li o rozhodné období pro zjišťování rozhodného příjmu a rozhodných nákladů na bydlení. Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje pro určení vzniku nároku na DSSP rozhodný příjem, je období 3 kalendářních měsíců, které předcházejí kalendářnímu měsíci, ve kterém byla podána žádost o DSSP. Rozhodným obdobím, za které se zjišťují pro určení vzniku nároku na dávku rozhodné náklady na bydlení, je období 3 kalendářních měsíců, které předcházejí kalendářnímu měsíci, ve kterém byla podána žádost o dávku, pokud se jedná o náklady na bydlení vzniklé na základě stejného právního titulu k bydlení. Případně je rozhodným obdobím, za které se zjišťují rozhodné náklady na bydlení kalendářní měsíc, v němž byla podána žádost o dávku. Jedná se o ty případy, kdy právní titul, na jehož základě členové domácnosti v době podání žádosti o DSSP bydlí, vznikl v průběhu 3 kalendářních měsíců před podáním žádosti o DSSP. Jedná se typicky o situace, kdy se domácnost přestěhuje v období, které by bylo jinak rozhodným období pro zjištění rozhodných nákladů na bydlení.

Pro trvání již dříve stanoveného nároku na DSSP je rozhodným obdobím, za které Úřad práce posuzuje rozhodný příjem a rozhodné náklady na bydlení, období 3 kalendářních měsíců, následujících po posledním kalendářním měsíci posledního předchozího rozhodného období. Tímto opatřením se fixuje plynulá návaznost rozhodných tříměsíčních období, za které se zjišťují rozhodné příjmy a náklady na bydlení pro stanovená nároku na DSSP a její výše.

V případě, že se změní po vzniku nároku (v době trvání nároku) na výplatu DSSP složení členů domácnosti nebo jiné skutečnosti rozhodné pro nárok na DSSP nebo její výši, posoudí Úřad práce nově nárok na dávku a její výši ke dni, ke kterému k takové změně došlo, to neplatí, jde-li o zjišťování rozhodného příjmu a rozhodných nákladů na bydlení. Uvedeném opatření je zajištěna aktuálnost stanovení nároku na DSSP a její výši v případě, kdy se změní složení domácnosti, případně jiné rozhodné skutečnosti (např. změna právního titulu k bydlení a z toho vyplývající nutnost přehodnocení složky na bydlení) v tom měsíci, ve kterém k této změně došlo, to však neplatí pro rozhodné příjmy a náklady na bydlení (jejich výši), u kterých zůstává zafixováno tříměsíční rozhodné období předcházejí období nároku na DSSP.

Došlo-li k novému posouzení nároku na DSSP nebo její výši, Úřad práce DSSP přizná, vyplatí nebo její výši zvýší ode dne, kdy zjistil, že je třeba nově nárok na DSSP nebo její výši posoudit, nebo kdy o nové posouzení nároku bylo požádáno, nebo odejme, její výplatu zastaví nebo její výši sníží ode dne následujícího po dni, jimž uplynulo období, za které již byla DSSP vyplacena. Ustanovení o povinnosti vrátit přeplatek na dávce tím není dotčeno. Toto ustanovení zajišťuje možnost Úřadu práce přehodnotit nárok na DSSP a její výši v případech, kdy se změnily skutečnosti rozhodné pro nárok na DSSP, její výši a výplatu.

K § 4 (Příjem)

Okruh příjmů, které jsou rozhodné pro rozhodování o dávce, je stanoven taxativním výčtem. Jednotlivé příjmy jsou odvozeny ze zákona o daních z příjmů. Konstrukce příjmů v DSSP reflektuje nejvíce se vyskytující příjmy, které jsou u klientů nepojistných dávek (státní sociální podpora, hmotná nouze) evidovány a vychází z principu tzv. čistých příjmů, tedy takové sumy finančních prostředků plynoucích z ekonomické aktivity, které má daná osoba s ohledem na povinnosti odvodů (daně, pojistné) k dispozici.

Vychází se zejména z příjmů ze závislé činnosti, samostatné výdělečné činnosti, příjmů z nájmů a ostatních příjmů podle zákona o daních z příjmů, dále z příjmů, které jsou osvobozeny od daně z příjmu, a to dávek nemocenského a důchodového pojištění, rodičovského příspěvku a opakujícího se zaopatřovacího příspěvku, odměny pěstouna a příspěvku při pěstounské péči nebo příjmu plynoucího z důvodu péče o jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči, je-li tato péče vykonávána fyzickou osobou, která nepatří do okruhu společně posuzovaných osob, podpory při nezaměstnanosti nebo rekvalifikaci.

Dále se jedná o vybrané ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů, které jsou od daně z příjmů osvobozené. Zejména jde o výživné atd. Výživné bude započítáváno oproti stávající praxi v dávkách státní sociální podpory a dávkách pomoci v hmotné nouzi do rozhodného příjmu ve výši, ve které bylo stanoveno soudem. S ohledem na to, že rodič má vůči svému dítěti vyživovací povinnost vždy, je zcela legitimní soudem stanovenou výši výživného započíst do rozhodného příjmu pro nárok na DSSP. Nebude-li tato povinnost jedním rodičem plněna, pak může rodič zastupující oprávněné dítě plnění této povinnosti vymáhat, a to prostřednictvím standardních nástrojů vymáhání (exekuce, soudní výkon rozhodnutí). Pokud ani standardní nástroje vymáhání nepomohou situaci vyřešit, je možné žádat o dávku náhradní výživné. Náhradní výživné pak nebude započteno jako příjem pro nárok na DSSP.

V situaci, kdy o výživném nebude rozhodnuto soudem, ale půjde o dohodu mezi rodiči, bude jako příjem pro DSSP započtena na jedno vyživované dítě vždy minimální částka 2 500 Kč a na každé další dítě vždy minimálně částka 1 000 Kč, i když bude dohodnutá částka mezi rodiči nižší. Tato stanovená částka vychází z průměrně stanovovaného výživného soudem v České republice. V případě, že příjmy rodičů budou na tolik nízké, že by nedosahovalo stanovené výživné alespoň částky 2 500 Kč a na každé další dítě 1 000 Kč, pak mohou rodiče požádat o soudní rozhodnutí, v jehož výši bude následně výživné započteno.

S vazbou na uvedené platí, že pro účely dnešních dávek státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi je vždy započítáváno výživné, které bylo uhrazeno. MPSV nevede evidenci o typu určení výživného tzn, zda se jedná o výživné stanovené soudem, popř. soudně schválenou dohodou nebo dohodou rodičů. Lze tedy učinit pouze hrubý odhad počtu dohod rodičů. Data, kterými MPSV disponuje je druh příjmu – výživné, který byl pro účely posouzení nároku na dávku započítán. Lze konstatovat, že v květnu 2024 pobíralo celkem 220 703 SPO (společně posuzovaných osob) příspěvek na bydlení, z něhož 85 808 SPO bylo s jedním nezaopatřeným dítětem. Z 85 808 SPO uvedla cca polovina 41 770 SPO, že jedním z příjmů je výživné. Hrubým odhadem tak lze předpokládat, že 1/3 mohou být dohody uzavřené mezi rodiči tzn. cca 13 923 SPO. Je třeba uvést, že uvedené číslo se týká pouze SPO, tzn. počet dětí v rodině může být vyšší.

Nově oproti stávající praxi v dávkách státní sociální podpory a dávkách pomoci v hmotné nouzi se příjem nezaopatřených dětí nebude pro nárok na dávku státní sociální pomoci započítávat do rozhodného příjmu (jak příjem ze závislé činnosti, tak i příjem ze samostatné výdělečné činnosti). Jedná se o příjmy, jichž nezaopatřené dítě dosáhne nad rámec svých povinností s cílem zlepšit svoji sociální situaci, a to prostřednictvím “brigád”. Nezapočítávání těchto příjmů je motivačním prvkem pro dítě, dítě chodí na “brigády” s vizí spotřeby peněz pro vlastní užitek. V opačném případě (při zápočtu těchto příjmů) by motivace k jakékoli “brigádě” nezaopatřeného dítěte byla minimální, resp. nulová. Výdělečná činnost dítěte je přitom pro jeho budoucí vztah k práci velmi přínosná, dítě se učí zodpovědnosti, dokáže si uvědomovat hodnotu peněz, a kromě jiného dochází k jeho sociálnímu začleňování. Současně také děti ne málo často vyhledávají brigády v profesních oblastech, ve kterých studují, což je přínosem nejen pro jejich studium, ale i pro získání představy o tom, jaká bude jejich budoucí profese, jakým směrem se chtějí ubírat atd.

Příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny, budou za příjem pro účely rozhodného příjmu považovány po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, po odpočtu dalších výdajů, odpočítávaných z takových příjmů podle zákona o daních z příjmů, po odpočtu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pokud nebyly příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění zahrnuty do těchto výdajů, a po odpočtu daně z příjmů připadající na tyto příjmy. Jedná se o objem finančních prostředků, které má v daném okamžiku fyzická osoba k dispozici, tzv. čistý příjem.

Podle zákona o daních z příjmů jsou pak příjmy, jež jsou od daně z příjmu osvobozeny započítávány po snížení nebo odstranění daňové povinnosti.

Pro DSSP budou jako příjem oproti zákonu č. 117/1995 Sb. započítávány odměna pěstouna a příspěvek při pěstounské péči. Odměna pěstouna a příspěvek při pěstounské péči se pro účely zákonů upravující daně z příjmů, pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění, považuje za příjem ze závislé činnosti. Není tedy důvodné, aby pro dávku státní sociální pomoci byly tyto dávky, které mají charakter příjmu, vyloučeny.

Stejně tak bude jako příjem započítáván příjem plynoucí z důvodu péče o jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, je-li tato péče vykonávána fyzickou osobou, která nepatří do okruhu domácnosti.

Příjem ze závislé činnosti se započítává, pokud byl v daném rozhodném období zaúčtován, ostatní příjmy (dávky), pokud byly v tomto období vyplaceny.

K § 5 (Příjem ze samostatné výdělečné činnosti)

Vzhledem k tomu, že příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, a to i u poplatníka v paušálním režimu a některých dalších příjmů (příjmy z nájmu, ostatní příjmy podle zákona o daních) nelze za jednotlivé kalendářní měsíce zjistit aktuálně v průběhu roku, navrhuje se v případě, že osoba, jež prohlásí, že vykonává v rozhodném období samostatnou výdělečnou činnost, je v paušálním režimu nebo má příjmy z nájmu nebo ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmu a v předchozím zdaňovacím období podávala daňové přiznání, vždy vycházet z posledního zdaňovacího období (bude započtena vždy 1/12 měsíčně). Jako příjem ze samostatné výdělečné činnosti hlavní se vždy započte nejméně částka 80 % průměrné hrubé měsíční mzdy v národním hospodářství. Skutečnost, že u osob samostatně výdělečně činných, které vykonávají činnost jako hlavní se započítává jako příjem částka 80 % průměrné hrubé měsíční mzdy v národním hospodářství vždy, vychází z předpokladu, že takováto činnost je činností realizovanou za účelem zisku alespoň na úrovni průměrné hrubé mzdy. U osob vykonávající samostatnou výdělečnou činnost jako vedlejší, se pak započítává jedna dvanáctina příjmu uvedeném v daňovém přiznání za předcházející kalendářní rok.

Vzhledem ke lhůtám zpracování daňových přiznání se navrhuje stejně jako dosud vycházet pro období od 1. července do 30. června následujícího roku z dat z předchozího roku (zdaňovacího období) a do té doby z dat za rok předcházející tomuto roku (např. pro měsíce únor, březen a duben 2023 je relevantním zdaňovacím obdobím rok 2021, pro období srpen, září a říjen 2023 je to rok 2022). Prohlásí-li osoba, že v rozhodném období je osobou samostatně výdělečně činnou nebo má příjmy z nájmu nebo ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmu, avšak v předchozím zdaňovacím období nepodávala daňové přiznání bude vždy započtena za každý měsíc, v němž vykonávala tuto činnost nebo měla příjmy z nájmu nebo ostatních příjmů podle zákona o daních z příjmu započtena stanovená fikce. Vzhledem k tomu, že daňové přiznání, ze kterého je u osob samostatně výdělečně činných možné pro stanovení rozhodných příjmů vycházet, (stejně tak jako u příjmů plynoucích z nájmů) je rozhodnému období za které se bude stanovovat nárok a výše dávky značně vzdáleno, tudíž ekonomická situace může být poněkud zkreslena, návrh zákona umožňuje, aby se k výše uvedeným příjmům za předchozí zdaňovací období nepřihlíželo v případě, kdy osoba prokáže, že v rozhodném období již nepodniká, popř. nemá příjmy z nájmu.

Rozhodný příjem se započítává tzv. čistý, tj. příjem po odpočtu odvodů. Vychází se z měsíčního průměru za rozhodné období (tři kalendářní měsíce) součtu rozhodných příjmů členů domácnosti.

Od roku 2023 se v zákoně o daních z příjmů vymezují 3 pásma paušálního režimu. První pásmo, poplatníci, jejichž příjmy ze samostatné činnosti v předcházejícím zdaňovacím období nepřesáhly 1. mil. Kč. Druhé pásmo poplatníci, s příjmy ze samostatné činnosti v předcházejícím zdaňovacím období až do výše 1, 5 mil. Třetí pásmo poplatníci, s příjmy ze samostatné činnosti v předcházejícím zdaňovacím období až do výše 2. mil. Kč. Navrhuje se, aby pro nárok na DSSP bylo rozdělení do jednotlivých pásem zohledněno. Tzn., u osob podle jednotlivých pásem bude zohledněno zápočtem pro první pásmo 100 % průměrné hrubé měsíční mzdy v národním hospodářství, druhé pásmo 150 % průměrné hrubé měsíční mzdy v národním hospodářství a třetí pásmo 200 % průměrné hrubé měsíční mzdy v národním hospodářství, bude-li se jednat o poplatníka v paušálním režimu.

K § 6 (Částka průměrné hrubé měsíční mzdy)

Ustanovení upravuje, jak se stanoví částka průměrné hrubé měsíční mzdy v národním hospodářství, která se pro každý kalendářní rok stanoví jako jedna dvanáctina ze součtu průměrných hrubých měsíčních mezd v národním hospodářství vyhlášených Českým statistickým úřadem za období od 1. července předminulého kalendářního roku do 30. června minulého kalendářního roku a zaokrouhluje se na celé stokoruny dolů. MPSV vyhlásí výše uvedenou částku průměrné hrubé mzdy sdělením ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.

K § 7 (Zranitelná osoba), § 14 (Pracovní aktivita)

Vymezuje se zranitelná osoba, tj. analogie osob, které si nemusí zvyšovat příjem vlastní prací (viz § 3 zákona č. 111/2006 Sb.), jsou to osoby, které zpravidla nedosáhnou na pracovní bonus, a dále se vymezuje pracovní aktivita (analogie zvýšení příjmu vlastní prací).

Nárok na DSSP je limitován osobním rozsahem (včetně bydliště), rozsahem vlastněného majetku (movitého a nemovitého), pracovní aktivitou (nejde-li o osoby, u kterých není vyžadována – zranitelné osoby). Kromě majetku ostatní podmínky (především pracovní aktivita) vylučují pouze jednotlivou osobu z nároku na DSSP (bude se s touto osobou počítat při hodnocení nároku, při výpočtu výše se k této osobě nebude přihlížet).

Základní podmínka pracovní aktivity je vázána na výkon práce (pracovní nebo obdobný vztah v rozsahu minimálně 30 hodin měsíčně nebo samostatná výdělečná činnost) nebo na vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Osoba, která by odmítla vykonávat krátkodobé zaměstnání nebo účastnit se v cíleném programu k řešení zaměstnanosti, nebude po dobu 3 kalendářních měsíců považována za osobu pracovně aktivní. Za pracovně aktivní osobu se také považuje osoba, která bude dočasně práce neschopná, neboť u takové osoby je předpoklad, že po nemoci bude moci být opět aktivní. Za pracovně aktivní se také považuje osoba s nárokem na odměnu pěstouna, osoba pečující o nezletilé nezaopatřené dítě poskytující nezprostředkovanou pěstounskou péči nebo osoba, která má dítě svěřeno do péče podle občanského zákoníku, a toto dítě má nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, nejdéle po dobu 2 let.

Osoby, které nejsou pracovně aktivní a nejsou zranitelnými osobami, nárok na DSSP nezískají (v rámci domácnosti se k této osobě nebude přihlížet při určení výše dávky).

Výčet zranitelných osob v podstatě kopíruje osoby, které si pro účely pomoci v hmotné nouzi nemusí zvyšovat příjem vlastní prací. Jde o osoby, u kterých se předpokládá, že z důvodu věku nebo zdravotního stavu pracovně aktivní být nemohou, a proto nedosáhnou na pracovní bonus. Nad rámec osob, které si pro účely pomoci v hmotné nouzi nemusí zvyšovat příjem vlastní prací, uvádí zákon o dávce státní sociální pomoci osamělé rodiče pečující o dítě mladší 7 let, jako jistá analogie k osobám, které jsou tzv. státními pojištěnci. Zranitelné osoby jsou zvýhodněny i v částce na bydlení v rámci započitatelné hranice nákladů na bydlení.

K § 8 (Osamělý rodič)

DSSP vymezuje, kdo se považuje za osamělého rodiče negativním výčtem.

K § 9 (Nezaopatřené dítě)

Navrhuje se nezaopatřenost dítěte posuzovat podle zákona č. 117/1995 Sb. Pojem nezaopatřené dítě bude mít stejný význam (obsah) pro všechny nepojistné sociální dávky. Věcně se pojem nezaopatřené dítě v zákoně č. 117/1995 Sb. oproti současnému stavu zužuje o mladistvé osoby (15–18 letí), které jsou po ukončení povinné školní docházky v evidenci uchazečů o zaměstnání. Tato změna akcentuje princip, kdy nezaopatřenost dítěte je stav úzce spjatý se vzdělávacím procesem. Tyto osoby mají stejné postavení ve vztahu k DSSP jako ostatní uchazeči o zaměstnání.

K § 10 (Domácnost a členové domácnosti)

Vymezuje se pojem domácnost a členové domácnosti (analogie společně posuzovaných osob).

U pojmu domácnost vychází navrhovaná úprava zejména ze vzájemných vyživovacích povinností, společného užívání bytu (u osob, které nemají vyživovací povinnost) a společného hospodaření. Nová právní úprava staví na úpravě zákona č. 110/2006 Sb., a to s drobnými odchylkami, které se týkají zletilých nezaopatřených dětí a jejich rodičů. Vzhledem k tomu, že úpravu zákona č. 110/2006 Sb. využívá rušený příspěvek na bydlení i příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, bude většinově kontinuita v tom, jak je nahlíženo na osoby, které se hodnotí společně (nově členové domácnosti/společně posuzované osoby).

Základním pravidlem je, že každá osoba může být zahrnuta pouze v jedné domácnosti. Zároveň se ale zakotvuje možnost v souvislosti s užíváním jednoho obytného prostoru stanovit více domácností a vyplatit více DSSP, aby osoby nespojené vzájemnou vyživovací povinností nebyly kráceny v přístupu k DSSP.

Členy domácnosti jsou: • rodiče a nezaopatřené děti (zletilé nezaopatřené dítě není členem domácnosti rodičů, pokud je členem domácnosti s manželem nebo partnerem podle zákona o registrovaném partnerství nebo jinou osobou, se kterou společně uhrazuje náklady na své potřeby), • manželé nebo partneři, • rodiče a jejich nezletilé děti, které nejsou nezaopatřené, • rodiče a jejich zletilé děti, pokud zletilé dítě s rodiči společně bydlí a není členem domácnosti s manželem nebo partnerem nebo jinou osobou, se kterou uhrazuje náklady na své potřeby, • osoby, které společně bydlí s osobami uvedenými v předchozích odrážkách a uhrazují s nimi náklady na své potřeby, • jiné osoby, které spolu bydlí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

Stanoví se pravidla pro posuzování domácnosti v některých specifických “rodinných” situacích, typicky zařazení nezletilého nezaopatřeného dítěte do domácnosti v případě střídavé péče, svěření do péče jednoho z rodičů, studia apod. Členy domácnosti jsou i osoby, které se přechodně z důvodu studia, zdravotních nebo pracovních důvodů, nebo z důvodu dobrovolnické činnosti zdržují mimo byt, který užívají k bydlení. Vychází se z předpokladu, že i osoby, které se přechodně z uvedených důvodů zdržují mimo byt, kde obvykle bydlí, mají být účastny na chodu této rodiny/domácnosti svými příjmy, náklady na bydlení, majetkem nebo skutečností, že jsou osobami vyživovanými, případně bez vlastních příjmů a majetku.

Co se týká jiných osob, které spolu bydlí a společně hradí náklady na své potřeby, je potřeba si uvědomit, že pouhé společné hrazení nákladů na bydlení nelze považovat za společné hrazení nákladů na své potřeby (což je mnohem širší pojem, který by se dal vyjádřit slovy “vedou společnou domácnost”). Osoby, které nejsou svázány příbuzenskými vazbami jsou pro účely dávky členy jedné domácnosti, pokud společně uhrazují náklady na své potřeby, nikoliv pouze společně hradí náklady na bydlení.

Vymezuje se, kdo se považuje za rodiče. Jedná se o osvědčenou úpravu reflektující skutečnost, že o mnoho dětí v naší společnosti pečují osoby, jimž byly svěřeny do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Je proto spravedlivé tyto osoby pro účely stanovení nároku na DSSP a její výši považovat za rodiče.

Reflektuje se i skutečnost, že mnoho dětí žije pouze s jedním z rodičů, ať již jde o rodiče sezdané, rozvedené nebo nesezdané, kteří vyřešili právní otázku péče o dítě prostřednictvím soudu. Pro účely stanovení nároku na DSSP a její výši je spravedlivé, aby nezletilé nezaopatřené dítě bylo posuzováno jen s tím rodičem, kterému bylo svěřeno do péče a z příjmových a majetkových poměrů druhého rodiče se nevycházelo. Nezletilé nezaopatřené dítě, které bylo rodičům svěřeno do společné nebo střídavé péče, má být členem domácnosti s rodičem určeným na základě písemného souhlasného prohlášení obou rodičů. Toto souhlasné prohlášení mohou rodiče měnit nejdříve po uplynutí tří kalendářních měsíců. V případě, že rodiče dětí svěřených do společné nebo střídavé péče nedají souhlasné prohlášení o tom, se kterým rodičem má být dítě pro účely dávky společně posuzováno, bude členem domácnosti jednoho z rodičů a po další tři měsíce s druhým z rodičů. Pro případ, kdy rodiče nedají souhlasné prohlášení, bude dítě poprvé považováno za člena domácnosti toho rodiče, který si o dávku požádá jako první. Opatření reflektuje právní úpravu týkající se rodinného práva obsaženou v občanském zákoníku. Změna souhlaseného prohlášení o tom, se kterým z rodičů bude dítě posuzováno, se navrhuje na tři „plovoucí“ kalendářní měsíce, což reflektuje navržené rozhodné období pro stanovení nároku na DSSP a její výši. Toto pravidlo reaguje na praktické zkušenosti a snaží se zabránit některým problémům, které v současné době Úřad práce v případě některých rodin řeší při hodnocení okruhu společně posuzovaných osob.

Jestliže bude možné posuzovat osobu ve více domácností (může se jednat i o domácnost jednoho člena), Úřad práce stanoví, ve které domácnosti bude osoba posuzována. V tomto případě Úřad práce přihlíží k vyživovací povinnosti, kde osoba fakticky bydlí a s kým fakticky hospodaří.

Zvláštní a specifickou skupinu představují osoby bez přístřeší, které čelí extrémním formám sociálního vyloučení a jejich životní podmínky jsou často nevyhovující. Jedná se především o jednotlivce, kteří nemají stálé bydlení a žijí na ulici, v provizorních přístřešcích nebo v zařízeních pro osoby bez domova. Po splnění podmínek stanovených zákonem mohou osoby bez přístřeší získat nárok na složku na živobytí, která jim zajistí pokrytí základních životních potřeb jako jsou jídlo, oblečení a hygienické potřeby. Složka na živobytí tedy pomáhá osobám bez přístřeší udržet si minimální životní standard a zlepšit jejich životní podmínky, tak jako to funguje v rámci dávky hmotné nouze příspěvek na živobytí. V případech nouze nebo dalších specifických situací, kdy osoby bez přístřeší čelí akutním krizovým situacím, mohou být tyto osoby odkázány na dávku hmotné nouze mimořádné okamžité pomoci. Tato pomoc je poskytována rychle a flexibilně, aby reagovala na naléhavé potřeby žadatelů.

Pro osoby bez přístřeší je klíčové mít vypracovaný a následně realizovaný podpůrný plán. Tento plán pomáhá zajišťovat, že poskytovaná pomoc je systematická, koordinovaná a zaměřená na dlouhodobé zlepšení situace příjemce. Dále zohledňuje specifické okolnosti, jako jsou zdravotní problémy, závislosti, potřeba zaměstnání a bydlení.

K § 11 (Zvláštní ustanovení o členech domácnosti)

Reflektují se značně specifické situace, kterými jsou např. vazba, výkon testu odnětí svobody některého z členů rodin, žití v zařízení pobytových sociálních služeb a velmi specifická situace nezletilého zaopatřeného dítěte, které uzavřelo smlouvu o poskytování ochrany a pomoci v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Dítě, které je na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo dohody s rodičem v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti a mládež, netvoří domácnost s rodičem (rodiči). Potřeby dítěte, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro děti a mládež, jsou saturovány ze státního rozpočtu, neboť mu je poskytováno ubytování, stravování a ošacení. Proto se jeví nadbytečné, aby bylo členem domácnosti, ve které nežije. Osoba, která žije v pobytové sociální službě nebo ve stanovených případech v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, je posuzována samostatně. Výjimkou jsou případy, kdy je společně s manželem/partnerem v daném pobytovém zařízení, v daném případě by tvořily domácnost. Osoba ve vazbě, ve výkonu ochranného opatření zabezpečovací detence nebo ve výkonu trestu odnětí svobody se nepovažuje za člena domácnosti. Jde o zažitou praxi zákona č. 117/1995 Sb. a zákona č. 111/2006 Sb., reflektuje se, že taková osoba se vůbec nepodílí na chodu domácnosti a není vhodné a leckdy ani možné zjišťovat její příjmové a majetkové poměry pro stanovení nároku na DSSP.

Nárok na DSSP člena domácnosti, který je ve vazbě, v zabezpečovací detenci, ve výkonu trestu odnětí svobody, nebo vykonává ochranné léčení v ústavní formě, zaniká ode dne následujícího po uplynutí prvního kalendářního měsíce vazby, výkonu trestu odnětí svobody, nebo výkonu zabezpečovací detence, přičemž doby se sčítají. Ustanovení reflektuje skutečnost, že uvedená osoba fakticky v domácnosti nefiguruje a její potřeby jsou státem saturovány jiným způsobem.

K § 12 (Částka životního minima domácnosti)

V DSSP se aplikují kritéria existenčního a životního minima pro určité složky, proto je nutné použití těchto kritérií definovat. Používá se zákon č. 110/2006 Sb. jestliže se bude jednat o vícečlennou domácnost, stanoví se, v jakém pořadí jsou částky životního minima pro jednotlivé členy započítávány. Vždy se začíná od nejstarší dospělé osoby a postupuje se k nezaopatřeným dětem.

K § 13 (Veřejná služba), § 55 (Výkon veřejné služby) a § 56 (Organizace veřejné služby)

Institut veřejné služby je zakomponován do DSSP a s ohledem na dnešní úpravu se více specifikuje v tom, že má vést k zachování, popř. rozvíjení pracovních schopností a dovedností osob, které dlouhodobě setrvávají ve stavu nezaměstnanosti a nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti a mají objektivní nebo subjektivní problémy s nalezením odpovídajícího zaměstnání a nepatří mezi zranitelné osoby z důvodu věku nebo zdravotního stavu. Veřejná služba je vykonávána osobami v evidenci uchazečů o zaměstnání a osobami, které mají nárok na dávku státní sociální pomoci se složkou na živobytí.

Ke zvýšení možnosti uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce slouží individuální akční plán. Pokud pro osobu dlouhodobě nezaměstnanou nebudou vhodná aktuálně zakotvená opatření v zákoně o zaměstnanosti, bude možné takové osobě nabídnout prostřednictvím individuálního akčního plánu výkon veřejné služby. Výkon veřejné služby se bude nabízet pouze na 30 h měsíčně (tj. v propočtu na dny 1,5 hodina denně). Je nutné, aby zbyl časový prostor i na další opatření nebo nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, na vlastní hledání zaměstnání na trhu práce apod.

Cílem aktivní politiky zaměstnanosti je odstraňovat bariéry omezující osoby ve vstupu na trh práce, přispívat k vytváření souladu mezi poptávkou a nabídkou pracovních sil, včetně jejich kvalifikace, aktivizovat skupiny vyloučené z trhu práce a podporovat harmonizaci rodinného a pracovního života. Tyto cíle jsou institutem veřejné služby naplněny. Veřejná služba je chybějícím článkem v opatření politiky zaměstnanosti a lze na ni pohlížet jako na poslední možnost nabídky zachování a rozvíjení pracovních schopností a dovedností pro dlouhodobě nezaměstnané osoby pobírající sociální dávku, pro které nejsou vhodné aktuálně existující nástroje a opatření politiky zaměstnanosti. Veřejná služba je určena pro osoby, které své pracovní návyky mohou obnovit, tzn. že bude nabízena i na základě věku (např. nebude nabízena osobám, které např. odpracovaly mnoho let a jsou blízké důchodovému věku).

Tato koncepce veřejné služby vychází z nálezů Ústavního soudu a rozsudků Nejvyššího správního soudu, které upozorňují na to, že pokusy motivovat klienty sociální pomoci prostřednictvím sankčních mechanismů v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi již jednou neobstály před Ústavním soudem. Toto tvrzení lze považovat za zavádějící, protože Ústavní

soud zrušil pouze konkrétní sankční ustanovení zákona o zaměstnanosti. Současná právní úprava tohoto zákona je odlišná, zatímco zákon o pomoci v hmotné nouzi zůstal beze změny. Ústavní soud ve svém nálezu uvedl, že možnost vykonávat veřejnou službu závisí na dobrovolném souhlasu uchazečů o zaměstnání nebo osob v hmotné nouzi, a otázka jejich motivace přesahuje rámec ústavního posouzení.

Osoba vykonávající veřejnou službu má hrazeno zdravotní pojištění, má navýšenou dávku státní sociální pomoci o polovinu rozdílu životního a existenčního minima a samotnou dávkou jí jsou garantovány finanční prostředky na její živobytí a náklady na bydlení. Veřejnou službu může organizovat Úřad práce ČR nebo se může Úřad práce ČR dohodnout s obcí nebo dalšími subjekty na jejím zabezpečení. Činnosti v rámci veřejné služby jsou rozmanité, může jít zejména o oblasti jednoduché administrativy, zlepšování životního prostředí, udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, pomoci v oblasti kulturního a sportovního rozvoje a sociální péče. Vždy ale musí jít o činnosti ve veřejném zájmu.

Veřejná služba je vykonávána na základě písemné smlouvy, kterou uzavírá Úřad práce ČR (nebo po dohodě s obcí nebo jiným subjektem) s vykonavatelem veřejné služby. Ve smlouvě jsou uvedeny základní identifikační údaje o vykonavateli veřejné služby a místo, předmět a doba výkonu veřejné služby. Pokud se Úřad práce ČR dohodne s obcemi nebo dalšími subjekty na zabezpečení veřejné služby, je uzavírána písemná smlouva, která obsahuje podmínky vedení evidence osob vykonávajících veřejnou službu (evidence obsahuje základní údaje o těchto osobách, včetně informací o zahájení výkonu veřejné služby, o jejím ukončení a její hodnocení), udělování závazných pokynů při výkonu veřejné služby, zabezpečování kontroly výkonu veřejné služby a způsob zajištění ochranných prostředků a pracovních pomůcek. Úřad práce ČR nebo obec nebo další subjekt zabezpečující veřejnou službu seznámí před nástupem do výkonu veřejné služby osoby s riziky pracovní činnosti, kterou budou v rámci veřejné služby vykonávat, a s opatřeními na ochranu před jejich působením. Organizátor veřejné služby je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví osob vykonávajících veřejnou službu, a to s ohledem na případná rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, které se týkají výkonu konkrétní činnosti v rámci veřejné služby. Organizátor veřejné služby je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele, a to i v případě, kdy dojde ke změně povahy činnosti v rámci veřejné služby. K tomu využívá vyhledávání, hodnocení a prevenci rizik pomocí odborně způsobilé osoby. Pokud již takové posouzení rizik bylo u organizátora veřejné služby provedeno, lze jeho výsledků využít i pro účely veřejné služby.

V případě uzavření smlouvy o výkonu veřejné služby je Úřad práce ČR povinen uzavřít pojistnou smlouvu kryjící odpovědnost za škodu na majetku nebo na zdraví, kterou osoba vykonávající veřejnou službu způsobí nebo která jí bude způsobena, pokud se s obcemi nebo dalšími subjekty nedohodne jinak. Úřad práce ČR, pokud nebude organizovat veřejnou službu sám, může poskytnout organizátorovi veřejné služby příspěvek ve výši až 1 000 Kč na ochranné pomůcky a pracovní prostředky na jednu osobu vykonávající veřejnou službu. V současné době je čerpání příspěvku na ochranné pomůcky a pracovní prostředky součástí závazného ukazatele Neinvestiční nedávkové transfery. Čerpání v posledních dvou letech činilo ročně cca 250 000 Kč.

Úřad práce ČR veřejnou službu zabezpečuje již dlouhodobě a má s tímto tedy dostatečné zkušenosti. Proto se obdobná úprava veřejné služby podporuje jako jedno z mnoha opatření politiky zaměstnanosti, které by mohlo být nabízeno osobám dlouhodobě nezaměstnaným s cílem obnovit jejich pracovní schopnosti a dovednosti.

K § 15 (Osobní rozsah pro nárok na dávku)

Je stanoven osobní rozsah navrhované úpravy, který vychází z principu teritoriality nepojistných dávek. DSSP bude poskytována pouze osobám, které jsou významným způsobem spjaty s územím České republiky. Spjatost je vyjádřena určitým pobytovým oprávněním/právem pobytu a bydlištěm na území České republiky. Nejčastěji půjde o kombinaci trvalého pobytu (občana České republiky nebo cizince) a bydliště.

Ustanovení je rozděleno odstavci tak, aby tyto odstavce vyjadřovaly, které pobytové tituly opravňují cizince k nároku na DSSP s ohledem na to, že DSSP se skládá ze složek. Rozdělení ustanovení do odstavců reflektuje to, že nárok na DSSP se může skládat z různého “počtu” a typu složek, přičemž nárok na dávku vzniká přiznáním jedné nebo více z nich. Rozdělení ustanovení reflektuje také to, že jednotlivé mezinárodní právní akty se věcně týkají odlišných sociálních událostí.

V zásadě je možné konstatovat, že na všechny složky dávky dosáhnou kromě osob s trvalým pobytem, také ty osoby, resp. cizinci, kteří jsou vyjmenování v odst. 1 navrhovaného ustanovení. Jde např. o osoby s udělenou doplňkovou ochranou, občany Evropské unie, kterým právo na vstup do dávkového systému zajištuje přímo aplikovatelný předpis, popř. ti, kteří jsou na území ČR po dobu delší než tři měsíce, a další osoby. Pro složku na dítě je okruh cizinců širší o osoby, jimž právo vyplývá z transponovaných směrnic (např. jde o cizince se zaměstnaneckou kartou apod.).

Nárok osob, které podléhají přímo aplikovatelným předpisům Evropské unie, je zdůrazněn v ustanovení § 1.

K § 16 (Fyzické osoby bez nároku na dávku)

Toto ustanovení reaguje na základní předpoklad poskytování dávkové podpory ze strany státu, a to je pracovní aktivita. Stanoví se přesný výčet osob, které nemají nárok na dávku podle zákona o DSSP. Zahrnuje členy jednočlenných domácností, kteří nejsou pracovně aktivní a nejsou zranitelnými osobami a fyzické osoby, které nejsou považovány za členy domácnosti v určitých situacích, jako je plné přímé zaopatření v ústavu nebo zařízení, vazba, výkon trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence nebo ústavní ochranné léčení.

K § 17 (Vyloučení členů domácnosti z nároku na dávku)

DSSP je “majetkově testovanou dávkou”. Dávky státní sociální podpory majetkově testované nejsou, dávky pomoci v hmotné nouzi testu majetku podléhají (vyhodnocuje se jeho existence a zda lze/nelze spravedlivě požadovat jeho využití). Pro DSSP bylo třeba nalézt řešení, které respektuje, že DSSP integruje dosavadní příjmově testovaný přídavek na dítě a příspěvek na bydlení a příjmově a majetkově testovaný příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Majetkový test musí být proveditelný u relativně vysokého počtu oprávněných osob a musí reflektovat různorodost majetku z hlediska jeho typu, hodnoty, využitelnosti/zhodnocení, včetně otázky spoluvlastnictví.

Výslovně se stanoví, který majetek lze pro nárok na DSSP v domácnosti „tolerovat“ (je „spravedlivé“ jej vlastnit, resp. pro pobírání DSSP není spravedlivé požadovat jeho využití nebo zhodnocení), případně po jakou dobu. Výslovně uveden je takový majetek, jehož vlastnictví lze relativně snadno ověřit, protože státní správa danými údaji disponuje. Předpokládá se možnost ověření vlastnictví uvedeného majetku digitální cestou (v případě nemovitosti prostřednictvím katastru nemovitostí, v případě vozidel prostřednictvím registru motorových vozidel, v případě finančních prostředků dotazem na banky a jiné obdobné instituce).

Nárok na DSSP je koncipován tak, že vlastnictví majetku nad stanovený rozsah kterékoliv osoby v rámci jedné domácnosti vyloučí z nároku na DSSP celou domácnost. Majetek se bere v úvahu za celou domácnost, protože je možné jej uplatnit a využít pro všechny členy domácnosti. Vlastnictví majetku se bude posuzovat ke dni podání žádosti pro vyhodnocení nároku, “podmínka majetkového testu” bude muset být splněna po celou dobu nároku na DSSP. Povinnost hlásit změny ve vlastnictví majetku bude patřit mezi ohlašovací povinnost příjemců DSSP (a to ve stanovené lhůtě).

Pro účely DSSP je z oblasti nemovitostí “tolerováno” vlastnictví stavby, kterou členové domácnosti užívají ke svému trvalému bydlení, a po omezenou dobu další stavby pro bydlení nebo k rodinné rekreaci. Pokud bude domácnost vlastnit nemovitost k bydlení nebo k rekreaci, aniž by jednu z nich užívala ke svému trvalému bydlení, bude moci takto vlastnit jen jednu takovou nemovitost, aby měla nárok na DSSP (např. nájemce, který sice vlastní dva byty, ale ani v jednom fakticky nebydlí, nárok na DSSP mít nebude; pokud by vlastnil jen jednu nemovitost, ve které nebydlí, nárok na DSSP by mu vznikl). Definice nemovitosti k bydlení nebo k rekreaci pro vlastní potřebu bydlení odráží záměr podrobit majetkovému testu především takové situace, aby se dokázalo předcházet zneužívání sociálního systému, tedy že by osoby, které vlastní nadměrný majetek, neměly mít nárok na sociální dávky, protože mají dostatečné prostředky k zajištění svých potřeb bez státní podpory. Majetné osoby jsou motivovány k tomu, aby zhodnotily a využily svůj majetek pro zajištění svých potřeb, místo spoléhání na státní podporu. Zohlednění nemovitostí v majetkovém testu zajišťuje fiskální odpovědnost a udržitelnost systému sociální podpory. Také se vždy hodnotí nejen vlastnictví celé nemovitosti v rámci jedné domácnosti, ale dále se sčítají podíly vlastnictví nemovitosti v rámci jedné domácnosti.

“Tolerovaným” majetkem je i motorové vozidlo, a to v počtu jednoho osobního automobilu na každého zletilého člena domácnosti. Z toho vyplývá, že majetkem nejsou např. jednostopá motorová vozidla (jejich případné vlastnictví vzniku nároku na DSSP nebrání). Pokud by v domácnosti vlastnil jeden člen dva osobní automobily a ostatní členové by nevlastnili žádný osobní automobil, příp. by vlastnili motocykly, mopedy, skútry, motorky nebo elektrokola, jednalo by se o “tolerovaný” majetek.

Majetkem jsou i finanční prostředky (hotovost a na bankovních účtech). I v jejich případě bude “tolerována” jejich určitá výše. Z výzkumu České bankovní asociace a agentury Ipsos v červenci 2023 vyplynulo, že finanční úspory by 18 % občanů vydržely na 1 měsíc, 27 % by s finanční rezervou vydrželo 3 měsíce a 22 % zhruba 6 měsíců. Rok a více by si s finanční rezervou vystačilo 25 % občanů ČR. Z výzkumu tedy vychází, že 67 % populace ČR si s krátkodobou finanční rezervou vystačí nejdéle 6 měsíců.

Hranice “tolerance” je navržena poměrně vysoko a bude odvislá od počtu členů domácnosti. Stanovená hranice výše peněžních prostředků 200 000 Kč u jednočlenné domácnosti a dalších 50 000 Kč u každého dalšího člena domácnosti udržuje rovnováhu mezi poskytováním podpory a motivací k finanční soběstačnosti. Tato hranice umožňuje domácnostem mít určité úspory, aniž by to automaticky vedlo k vyloučení z nároku na DSSP, ale zároveň zajišťuje, že příjemci DSSP nejsou nadměrně majetní. Tato hranice také poskytuje ochranu domácnostem před krátkodobými finančními výkyvy, které by mohly dočasně zvýšit jejich peněžní prostředky nad stanovený limit. To zajišťuje, že domácnosti neztrácejí nárok na DSSP kvůli dočasným a nepředvídaným finančním situacím. Stanovená hranice může udržovat určitou úroveň finanční stability a rezervy pro neočekávané výdaje. To je důležité pro zajištění dlouhodobé finanční stability a prevence finanční krize domácností, která by mohla vést k závislosti na sociální podpoře. Navíc jednotná a jasně stanovená hranice peněžních prostředků zajišťuje administrativní jednoduchost a efektivitu při posuzování nároků na dávku státní sociální pomoci. To snižuje administrativní zátěž a zrychluje proces rozhodování, což je výhodné jak pro žadatele o DSSP, tak pro správní orgány.

Vymezuje se rovněž, ke kterým peněžním prostředkům se nepřihlíží. Jde o finanční prostředky na státem podporovaných produktech spoření na stáří, stavebního spoření, peněžní prostředky získané z prostředku fundace a peněžní prostředky z veřejných sbírek podle zákona o veřejných sbírkách.

Pokud domácnost přesáhne daný majetkový limit, ztrácí nárok na DSSP na dobu 3 měsíců (viz § 42).

K § 18 (Složky dávky)

DSSP je jedna dávka tvořená 1 až 4 složkami, kterými jsou: složka na bydlení, složka na živobytí, složka na dítě a pracovní bonus. Tímto opatřením se významně zjednodušuje proces získání sociální podpory ve všech oblastech životních potřeb.

DSSP je koncipována pro domácnost. Členům domácnosti náleží jedna DSSP, přičemž platí, že osoba může být pro nárok na DSSP členem pouze jedné domácnosti. Současně platí, že domácnost může tvořit jen jedna osoba.

Aby mohl vzniknout nárok na DSSP, musí být alespoň jedna ze složek vyšší než 0 Kč. Znamená to, že pokud při hodnocení podmínek nároku a výše DSSP nevyjde u žádné ze složek vyšší částka než 0 Kč, nárok na DSSP nevznikne a žádost se zamítne. Pokud k této situaci dojde při vyhodnocování dávky v průběhu jejího pobírání, dávka se odejme až v případě, že ani ve čtvrtém měsíci poté nevznikne nárok na částku vyšší než 0. Celková výše DSSP je tvořena součtem částek jednotlivých složek členů domácnost.

K § 19 (Složka na bydlení)

V návaznosti na zrušení příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení je nově konstruována dávková podpora bydlení, která má za cíl pomáhat domácnostem s úhradou nákladů na bydlení. Aby mohl být na složku na bydlení nárok, musí mít alespoň jeden z členů domácnosti písemný právní titul k užívání bytu nebo jiného prostoru k bydlení (právní titul může být jakýkoliv, ale musí být písemný) a musí v něm trvale, tj. fakticky bydlet. Současně musí náklady na bydlení v bytě (její skutečné náklady) nebo jiném prostoru k bydlení přesahovat určenou část rozhodného příjmu domácnosti a současně tato část není vyšší než rozhodné náklady na bydlení. Rozhodným příjmem domácnosti se rozumí součin rozhodného příjmu a koeficientu 0,30. Přesahuje-li podíl rozhodného příjmu a životního minima domácnosti hodnotu 2, činí určená část rozhodného příjmu domácnosti součet částky uvedené v odstavci 2 a částky určené jako součin částky, o kterou rozhodný příjem převyšuje 2násobek výše životního minima domácnosti a koeficientu 0,1.

Od určité výše příjmu se vyžaduje rovněž zvýšená spoluúčast na úhradě nákladů na bydlení za účelem odstranění bodů zlomu. Jedná se tak o určitou obdobu k progresivnímu zdanění.

K § 20 (Byt), § 21 (Posuzování bytu)

Pro účely zákona o dávce státní sociální pomoci je nezbytné vymezit pojem byt. V případě pojmu byt se drží dikce stavebního zákona. Bytem se rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou zkolaudovány jako byt. Věcně nedochází ke změně od dosavadní definice bytu pro účely příspěvku na bydlení.

Vzhledem k tomu, že se v některých případech jedná o byty, kde proběhla kolaudace před řadou desítek let a kvalita bytů od té doby již nemusí odpovídat standardům vhodným pro trvalé bydlení, navrhuje se úprava, že žadatel písemně prohlásí, že byt splňuje minimální standardy kvality pro bydlení, které jsou vymezeny v zákoně o dávce státní sociální pomoci. Tím se eliminuje poskytování dávkové pomoci při užívání prostorů tzv. vybydlených, tj. těch, které jsou nevhodné pro trvalé bydlení osob a jistá forma zneužívání rodin s nízkými příjmy majiteli takových bytů. Prohlášení o splnění minimálních standardů se ponechává na žadateli z toho důvodu, aby Úřad práce nemusel automaticky provádět šetření v místě u každé žádosti o DSSP (snižuje se tak administrativní zatížení úřadu). Pokud by stav bytu byl následně zpochybněn, bude moci být složka na bydlení v DSSP odejmuta a příjemci dávky by mohl být vyčíslen i přeplatek na DSSP (při zjištění, že prohlášení při podání žádosti o DSSP nebylo pravdivé). Navrhovaná úprava poskytuje zákonnou oporu Úřadu práce složku na bydlení v DSSP nepřiznat v případě užívání bytů, které jsou od počátku nevhodné pro trvalé bydlení, přičemž toto právní povědomí by měly mít i osoby, které chtějí o DSSP požádat.

Mezi podmínky pro vznik nároku na DSSP, musí byt splňovat také standard týkající se protiepidemických opatření, která jsou zásadní pro ochranu veřejného zdraví. Požadavek na splnění tohoto opatření znamená, že příjemci DSSP budou dodržovat postupy, které jsou nezbytné pro prevenci šíření infekčních nemocí. Tím se snižuje riziko ohrožení zdraví nejen příjemců DSSP, ale také i širší populace. Jedná se především o situaci, kdy se v bytě budou vyskytovat např. štěnice. V těchto případech se tato událost hlásí krajské hygienické stanici a je nařízena neprodlená mimořádná desinfekce. Tento standard se netýká přímo "fyzického" stavu bytu, ale zahrnuje situace, které, pokud nebudou řádně řešeny, mohou vést až k riziku epidemie a je důvodné, aby při jeho nesplnění (v případech, kdy by bylo nařízeno protiepidemické opatření a nebylo splněno) mít možnost takové nevyhovující bydlení státem finančně nepodporovat.

Pokud během poskytování dávky dojde ke zpochybnění, že konkrétní byt splňuje minimální základní standardy, Úřad práce provede šetření v místě, příp. podá podnět na šetření stavu bytu stavebnímu úřadu nebo orgánům ochrany veřejného zdraví. Bude-li v rámci šetření vyhodnoceno, že byt nesplňuje minimální základní standardy, Úřad práce dá určitou lhůtu pro narovnání stavu. Pokud ani po této době nebude stav narovnán, použije se lhůta 4 měsíců (tzv. ze zákona) k nápravě stavu. Pokud ani po této době nebude stav napraven, DSSP se odejme. O skutečnosti, že byt nesplňuje minimální základní standardy kvality a má dojít k nápravě stavu, informuje Úřad práce neprodleně pověřený obecní úřad s podnětem k zahájení sociální práce za účelem řešení bytové situace osoby (domácnosti), vlastníka bytu a orgán sociálně-právní ochrany dětí, jsou-li členy domácnosti děti.

K § 22 (Jiný prostor k bydlení)

Zákon o dávce státní sociální pomoci umožňuje poskytovat složku na bydlení i v případě, kdy osoba (domácnost) nebydlí v bytě, ale bydlí v jiných prostorách k bydlení. Za jiné prostory k bydlení se považují ubytovací zařízení, jiný než obytný prostor, registrované pobytové sociální služby, ve stanovených případech zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a stavby pro individuální nebo rodinnou rekreaci, pokud tuto stavbu užívá.

Obdobně jako je tomu v případě doplatku na bydlení, stanoví zákon o dávce státní sociální pomoci určité minimální (nepodkročitelné) standardy, které takový prostor musí splňovat. Hodnocení minimálních standardů vychází ze systému pomoci v hmotné nouzi a její v praxi zažité aplikace. Posouzení, zda má byt zajištěno dostatečné větrání a vytápění v souladu s normovými hodnotami, vyžaduje technické znalosti a vybavení, které Úřad práce ČR standardně nemá k dispozici. Tyto aspekty kvality bydlení jsou technicky náročné na posouzení a vyžadují odborné znalosti z oblasti stavebnictví a technických zařízení budov. Úřad práce ČR má v kompetenci kontrolovat standardy bydlení, které jsou administrativně a prakticky ověřitelné a na tyto standardy se bude zaměřovat i nadále. To zahrnuje například posuzování dostatečnosti obytného prostoru, hygienických podmínek a základního vybavení. Posuzování těchto technických standardů bude probíhat pouze v minimálních případech, kdy existují jasné a závažné signály, že kvalita bydlení je výrazně nevyhovující a ohrožuje zdraví obyvatel.

K § 23 (Náklady na bydlení za užívání bytu), § 24 (Náklady na bydlení za užívání jiného prostoru k bydlení), § 25 (Náklady na bydlení v případě ubytovacích zařízení), § 26 (Zápočet některých nákladů na bydlení, § 27 (Zvýšení částek, které se započítávají za tuhá paliva), § 28 (Normativní nájemné) a § 29 (Normativní nájemné pro zranitelné osoby), § 30 (Změna výše částek určených na úhradu nákladů spojených s užíváním bytu), § 31 (Vlastnický paušál), § 32 (Energetický paušál), § 33 (Změna výše částek energetického paušálu), § 34 (Výše složky na bydlení)

Pro účely výpočtu částky složky na bydlení se definuje, co spadá mezi náklady na bydlení a stanoví se hranice uznatelných nákladů na bydlení. Tyto hranice jsou odlišné pro byty a jiné prostory k bydlení, a v případě ubytovacích zařízení. Pro domácnosti s příjmem ve výši 1,43násobku částky životního minima rodiny a vyšším je navrhován zcela digitalizovaný způsob uplatnění nároku a jeho prokazování, kdy si Úřad práce sám zjistí údaje, které mají v elektronické podobě k dispozici orgány veřejné správy, zaměstnavatelé, dodavatelé energií, případně další instituce. Z tohoto důvodu se nepožaduje prokazování uhrazení nájmu, ale vychází se z informace o výši nájmu z platného právního titulu a zároveň je pro zjednodušení celého procesu u části příjemců zaveden paušál na energie (tj. skutečné náklady na energie se nezkoumají). Takový postup nevylučuje kontrolu toho, zda je nájemné skutečně hrazeno. Energetickým paušálem se rozumí částka pro stanovení výše složky na bydlení, ve které jsou zohledněny náklady na elektrickou energii, plyn, tuhá paliva, dálkové vytápění a centralizované poskytování teplé vody.

Na základě dosavadní praxe se každoročně stanovuje normativní nájem podle skutečně doložených dat od příjemců DSSP. Jedná se o největší datovou základnu se zaměřením na cílovou skupinu domácností. Tato metoda zajistí aktuálnost výše nákladů na nájem a hranici

– tedy normativní nájem stanoví na úrovní pátého decilu, tedy středové hodnoty všech nájmů v dané velikosti obce a pro danou velikost domácnosti. Oproti dosavadní úpravě u příspěvku na bydlení se k těmto datům připočte částka stanovená v zákoně na náklady za plnění poskytované s užíváním bytu s tím, že náklady na centrální teplo jsou součástí paušálu na energie. Oproti dosavadní praxi se v zákoně o DSSP stanovuje i výše normativního nájemného pro zranitelné osoby, resp. pro domácnost, jejíž všichni členové domácnosti jsou zranitelnými osobami. Výše částek normativního nájemného vyhlásí MPSV sdělením vždy pro období kalendářního roku.

Bylo zvažováno využití cenových map, avšak jejich využití pro dávkové systémy není v současné době vhodné, protože cenové mapy pracují se současnými tržními cenami nájemního bydlení, a to dle nabídkových cen na realitních portálech. Skutečně realizované ceny mohou být nižší. Oproti tomu údaje získané z dávkových aplikací reprezentují náklady žadatelů o dávku. Ve velké většině se jedná o historické nájmy, nikoliv o nájemní smlouvy uzavírané pouze v této době. V neposlední řadě takto získané údaje reflektují náklady cílové skupiny (žadatelů o dávky) a jsou v souladu s platnými dávkovými předpisy přirozeně aktualizovány (žadatelé hlásí změny). Eventuální širší využití cenových map by bylo determinováno nejen stanovením optimálního decilu, ale také zajištěním pravidelné aktualizace.

Pro zajištění srovnatelnosti nájemního a vlastnického bydlení obdobně tak, jak je tomu doposud, se stanovují částky srovnatelné s nájemným (vlastnický paušál), opět podle počtu členů domácnosti. V případě vlastníků je konstruován vlastnický paušál s cílem zohlednit náklady na údržbu nemovitosti. V dnešním systému je použit stejný institut – srovnatelné náklady (myšleno srovnatelné náklady s nájemným, které rovněž fungují jako paušál – tj. vlastníkům se toto započte vždy v plné výši). Jedná se tedy o částečné převzetí dosavadní podpory vlastnického bydlení a zároveň ale o redefinici přístupu. Vlastnický paušál je složen z 30 % hodnoty 50. percentilu ceny nájemního bydlení (viz hodnota vstupující do normativního nájmu) a částky na ostatní náklady spojené s bydlením (stejné hodnoty jako hodnoty využity pro normativní nájem). Hladina 30 % vůči ceně nájemního bydlení je stanovena v návaznosti na daňové předpisy, které umožňují odpočet 30 % z příjmů z nájmu odečíst jako náklady na údržbu. Tyto částky budou každoročně valorizovány podle částek tvořících normativní nájem.

Pro zjištění nákladů na energie u domácností, které dokládají tyto náklady (domácnosti s příjmem do 1,43násobku životního minima) se započítávají i částky, které byly v rozhodném období zaplaceny jako záloha nebo byly v tomto období vyúčtovány za energie a/nebo za centrální vytápění, i za období delší. Byly-li uvedené částky vráceny, odečtou se z nákladů.

S cílem zjednodušit proces posuzování složky na bydlení pro většinu příjemců (domácnosti s příjmem nad 1,43násobku životního minima) a omezit administrativní zatížení příjemců a zaměstnanců Úřadu práce se zavadí energetický paušál podle velikosti domácnosti. Zavedení tohoto paušálu rovněž velmi posiluje možnosti automatizace a digitalizace celého procesu.

Upravuje se postup, jak naložit s částkami, které se doplácí nebo vracejí (nedoplatek nebo přeplatek nákladů na energie nebo centrální vytápění u domácností), a to tam, kde jsou pro DSSP relevantní skutečné náklady domácnosti na energie.

DSSP stanovuje možnost vládě nařízením zvýšit částky, která se započítávají za tuhá paliva v návaznosti na růst nákladů na tuhá paliva vyjádřený růstem indexu spotřebitelských cen tuhých paliv za domácnost ve stanoveném rozhodném období, že příslušný index vzroste od počátku rozhodného období alespoň o 5 %. To samé platí i pro úpravu výši částek energetického paušálu.

K § 35 (Složka na živobytí) a § 36 (Výše složky na živobytí)

Navrhuje se, aby složka na živobytí byla poskytována pouze domácnostem, které mají příjem do 1,43násobku životního minima. Jde o domácnosti, které si nedokážou vydělat na své živobytí a potřebují tak vyšší péči. Každé osobě z domácnosti se samostatně vypočte částka na životní potřeby podle nastavených kritérií.

Základem pro výpočet je částka existenčního minima. Výjimkou jsou nezaopatřené děti, u kterých je základem částka životního minima.

Složka na živobytí z částky existenčního minima může být navýšena do částky životního minima za plnění podpůrného plánu (viz další bod) nebo z důvodu potřeby dietního stravování o stanovenou výši. Dále je možné navýšit složku na živobytí o polovinu rozdílu životního minima jednotlivce a existenčního minima (tj. o 865 Kč) za vykonanou veřejnou službu v rozsahu alespoň 30 hodin za měsíc (tj. cca 1,5 hodina denně v rámci pracovních dní v měsíci), jejímž cílem je zachovat motivaci k práci a aktivitě směřující ke zvýšení životní úrovně domácnosti.

V případě, že některý člen domácnosti neplní podmínku pracovní aktivity a nepatří mezi zranitelné osoby, složka se vypočítá i se zohledněním této osoby, avšak její výše pro součet částek v této složce je nula.

K § 37 (Podpůrný plán)

Pracovník Úřadu práce vytvoří s příjemcem DSSP, jejíž součástí je složka na živobytí vyšší než nula, podpůrný plán, a to do 3 měsíců po uplatnění žádosti o DSSP. Podpůrný plán se nevytváří pro nezaopatřené dítě. Pokud se bude jednat o vícečlennou domácnost, je možné zpracovat jeden podpůrný plán pro celou domácnost dohromady. Podpůrný plán patří k těm opatřením, která respektují doporučení Rady ze dne 30. ledna 2023 o přiměřeném minimálním přijmu zajišťujícím aktivní začlenění (2023/C41/01).

V podpůrném plánu bude pracovník Úřadu práce stanovovat jednotlivé cíle a plánované kroky k řešení nepříznivé sociální situace klientů jejich aktivním přístupem. Ze strany klienta bude tedy nutná větší participace na řešení jeho nepříznivé příjmové, majetkové a sociální situace. Podpůrný plán se zaměří především na aktivitu směřující k uplatnění na trhu práce. Stanovení konkrétních cílů a kroků poskytuje osobám jasnou cestu k dosažení stabilizace a soběstačnosti. Tento přístup zajišťuje, že podpora je přizpůsobena specifickým potřebám a situaci jednotlivce nebo domácnosti, což zvyšuje účinnost poskytované pomoci. V této problematice se bude vycházet a navazovat na individuální akční plán z agendy zaměstnanosti na Úřadu práce, jehož obsahem je právě stanovení postupu a časového harmonogramu plnění jednotlivých opatření ke zvýšení možnosti uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce. V rámci individuálního akčního plánu bude moci být jako jedno z opatření uvedena veřejná služba, která má vést k zachování, popř. rozvíjení pracovních schopností a dovedností osob, které dlouhodobě setrvávají ve stavu nezaměstnanosti a zároveň jsou příjemci nové dávky státní sociální pomoci se složkou na živobytí a mají objektivní nebo subjektivní problémy s nalezením odpovídajícího zaměstnání a nepatří mezi zranitelné osoby z důvodu věku nebo zdravotního stavu. Veřejná služba má i důležitý sociální rozměr, podporuje sociální začleňování osob, zvyšuje participaci lidí na životu obce a přispívá k dobrým vztahům mezi nezaměstnanými osobami pobírající sociální dávky a ostatními občany. Zároveň ve spojení s DSSP vyjadřuje jeden z motivačních principů: Ten, kdo pracuje, se musí mít lépe než ten, který se pracovat nesnaží. Pokud pro osobu dlouhodobě nezaměstnanou nebudou vhodná aktuálně zakotvená opatření v zákoně o zaměstnanosti, bude možné takové osobě nabídnout prostřednictvím individuálního akčního plánu výkon veřejné služby.

Cílem aktivní politiky zaměstnanosti je odstraňovat bariéry omezující osoby ve vstupu na trh práce, přispívat k vytváření souladu mezi poptávkou a nabídkou pracovních sil, včetně jejich kvalifikace, aktivizovat skupiny vyloučené z trhu práce a podporovat harmonizaci rodinného a pracovního života. Tyto cíle jsou institutem veřejné služby naplněny. Veřejná služba je chybějící článek v opatření aktivní politiky zaměstnanosti a lze na ni pohlížet jako na poslední možnost nabídky zachování a rozvíjení pracovních schopností a dovedností pro dlouhodobě nezaměstnané osoby pobírající sociální dávku, pro které nejsou vhodné aktuálně existující nástroje a opatření politiky zaměstnanosti. Veřejná služba je pro osoby, které své pracovní návyky mohou obnovit, tzn. že bude nabízena i na základě věku (např. nebude nabízena osobám, které např. odpracovaly mnoho let a jsou blízké důchodovému věku). Také nebude moci být nabídnuta veřejná služba uchazeči o zaměstnání, který pobírá podporu v nezaměstnanosti.

Dále se podpůrný plán zaměří na plnění opatření tzv. k inkluzi. Půjde o problematiku, která určitým způsobem brání klientům být aktivní nebo ztěžuje jejich žití. Může se např. jednat o zadlužení, nepřiměřené bydlení, zanedbávání povinné předškolní a školní docházky dětí. Proto je podpůrný plán potřeba zpracovat i pro zranitelné osoby. V tomto směru může Úřad práce spolupracovat i se sociálními pracovníky obcí v přenesené nebo samostatné působnosti, s neziskovým sektorem, se sociálními službami apod. Neznamená to však, že by se těmto pracovníkům navýšila jejich pracovní činnost, převážně se bude jednat o současné příjemce opakujících se dávek pomoci v hmotné nouzi, kde již nyní tato spolupráce je dána zákonem.

Sociální pracovníci budou v rámci podpůrného plánu sestavovat tzv. inkluzivní opatření. Referenti, kteří nesplňují požadované vzdělání a nejsou tedy odborně způsobilí pro vypracování, vyhodnocování a rozhodování o těchto opatřeních, se na jejich tvorbě nebudou podílet. Tato opatření budou tedy zpracovávat sociální pracovníci Úřadu práce ČR, případně ve spolupráci se sociálním pracovníkem obce s rozšířenou působností (OÚ ORP).

Úřad práce ČR má povinnost informovat orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) v případě podezření na ohrožení dítěte, jak stanovuje § 10 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb. Tento paragraf ukládá všem orgánům, které při své činnosti zjistí, že dítě může být ohroženo, povinnost informovat o této skutečnosti OSPOD, aby mohlo být zahájeno nezbytné šetření a přijata potřebná opatření k ochraně dítěte.

Úřad práce ČR má povinnost úzce spolupracovat s OSPOD při řešení případů ohrožených dětí. Tato spolupráce by měla fungovat aktivně i pasivně, což znamená, že Úřad práce musí informovat OSPOD nejen z vlastní iniciativy, ale také poskytovat informace na žádost OSPOD. V rámci inkluzivních opatření podpůrného plánu, bude možné řešit i různé nároky a pohledávky členů domácnosti. To může například zahrnovat situace týkající se stanovení péče o nezletilé dítě nebo určení výše výživného, což může v konečném důsledku zlepšit sociální situaci členů domácnosti. Tímto způsobem se zajistí, že všechny relevantní záležitosti budou zahrnuty a spravedlivě vyřešeny v rámci jednoho komplexního plánu.

Pokud je pro celou domácnost vytvořen jeden podpůrný plán, může nastat situace, kdy jeden z rodičů nebude dodržovat nastavená opatření. To může negativně ovlivnit celou rodinu. V takovém případě bude nutné přehodnotit situaci a zvážit vyčlenění individuálního plánu pro daného rodiče nebo vypracování nového podpůrného plánu, který bude lépe odpovídat aktuální situaci domácnosti.

V podpůrném plánu nejde prioritně o sankcionování příjemců DSSP, ale k jejich aktivizaci a pomoci jim postupně překonávat překážky, aby mohli být aktivní. Plnění podpůrného plánu má vliv na částku živobytí, a to v rozmezí existenčního nebo životního minima.

Podpůrný plán navazuje na podrobné vyhodnocení situace klienta a následuje ho. Vyhodnocené potřeby, rizikové a ochranné faktory umožňují pracovníkovi Úřadu práce získat konkrétní představu o možných cílech, kterých chce s klientem dosáhnout. Každý podpůrný plán musí být ze strany pracovníka Úřadu práce (tedy koordinátora případu) pravidelně vyhodnocován. Vyhodnocování podpůrného plánu stejně jako jeho plánování je společnou prací koordinátora případu – pracovníka Úřadu práce a odpovědných osob za jeho plnění, budou-li určeny. Vyhodnocování přitom probíhá po termínu, který je v aktivizačním plánu naplánován ke splnění jednotlivých kroků (nejdéle po 3 měsících). Po vyhodnocení podpůrného plánu musí logicky následovat nastavení nového plánu. V platnosti může být vždy pouze jeden podpůrný plán. Vždy to bude znamenat nové seznámení s novým podpůrným plánem všech odpovědných osob, které mají jednotlivé kroky splnit. Jednotlivé kroky a cíle podpůrného plánu musí odpovídat možnostem a schopnostem klienta. Pokud by domácnost přestala na určitou dobu pobírat složku na živobytí a měla vytvořený podpůrný plán, může se již vypracovaný podpůrný plán při opětovném pobírání složky na živobytí znovu použít.

Podpůrný plán tedy definuje konkrétní cíle, kterých má osoba dosáhnout, a opatření, která k tomu vedou. To zahrnuje například zlepšení finanční gramotnosti, hledání zaměstnání, zajištění adekvátního bydlení, řešení dluhů, snížení spotřeby případně snížení energetické náročnosti v domácnostech. Dále obsahuje časový harmonogram pro dosažení stanovených cílů a pravidelné monitorování pokroku. To zajišťuje, že podpora je poskytována systematicky a že je možné včas reagovat na případné problémy nebo překážky. Podpůrný plán zahrnuje spolupráci se sociálními pracovníky, neziskovými organizacemi, odborníky a dalšími subjekty, které mohou osobám poskytnout specializovanou pomoc a podporu. Podpůrný plán je individuální, flexibilní a může být upraven podle aktuální situace a potřeb daných osob, což zajišťuje, že je strukturovanou a komplexní formou podpory se zaměřením na dlouhodobou stabilitu, která je vždy relevantní a efektivní.

V případech, kdy není sepsán podpůrný plán (první 3 měsíce od podání žádosti nebo při zjištění, že nejsou žádná vhodná opatření) s příjemcem nebo členem domácnosti, se situace považuje za takovou, jako by daný plán byl plněn.

K § 38 (Složka na dítě) a § 39 (Výše složky na dítě)

V případě domácností (rodin) s nezaopatřeným dítětem (dětmi) je součástí DSSP složka na dítě, a to za podmínky, že rozhodný příjem domácnosti nepřesahuje 4násboku částky životního minima domácnosti a každý člen domácnosti je pracovně aktivní (mimo zranitelných osob).

Stávající úprava přídavku na dítě pracuje se dvěma úrovněmi dávky. Diferencovaná forma výše podpory výchovy dětí se zachovává i v DSSP. Vyšší podpora složky na dítě je určena pro domácnosti s příjmem nad 1,43násobku životního minima, naopak domácnosti s příjmem nižším než 1,43násobku životního minima mají nárok pouze na základní výši. Pro domácnosti s příjmem nad 1,43násobku životního minima se nic nemění, výše dávky je poskytována v podobné výši jako dnes. V případě domácností s příjmem nižším než 1,43násobku životního minima dochází i přes snížení hodnoty základní podpory k celkovému zvýšení příjmů domácnosti. Je tomu tak proto, protože tato složka nevstupuje do rozhodných příjmů pro stanovení nároku na jiné dávky. I přes snížení jednotkové výše dávky se tak jedná o zlepšení sociální situace domácnosti.

Pro domácnosti s rozhodným příjmem do 1,43násobku životního minima složka na dítě dosahuje výše 500 Kč/dítě. Pokud jsou ale všichni členové domácnosti zranitelnými, činí výše složky na dítě částku 1 000 Kč/dítě.

Domácnosti s rozhodným příjmem mezi 1,43násobkem a 3násobkem životního minima mají nárok na 1 000 Kč/dítě. U domácností s rozhodným příjmem mezi 3 a 4násobkem životního minima se výše složky pozvolně redukuje pomocí koeficientu redukce, kterým se složka ve výši (1 000 Kč/dítě) násobí, aby se nevytvořily bodu zlomu na této hranici příjmu.

Diferencovaná paušální částka na dítě obdobně jako dosavadní úprava přídavku na dítě odráží odměnu za přičinění rodiny vedoucí k vlastní finanční soběstačnosti a zároveň reflektuje skutečnost, že se tato složka nezapočítává do příjmu domácnosti a nemá tedy vliv na další složky (viz dnešní zápočet přídavku na dítě jako příjmu u příspěvku na bydlení a u dávek pomoci v hmotné nouzi). Redukovaná výše složky je zavedena s cílem odstranit body zlomu.

Je ponechána možnost vládě nařízením zvýšit výše uvedené částky složky na dítě, a to s účinností od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po jejich vyhlášení, pokud příslušný index spotřebitelských cen vzroste od posledního stanovení těchto částek alespoň o 5 %. Růst příslušného indexu spotřebitelských cen se zjišťuje z údajů ČSÚ.

Nárok na složku na dítě není, jestliže některý ze členů domácnosti nevykonává pracovní aktivitu (s výjimkou zranitelných osob, po kterých se aktivita nevyžaduje) a složka na konkrétní dítě nenáleží na dobu 3 měsíců v případě, že byl některému z členů domácnosti uložen přestupek za neplnění povinné předškolní nebo školní docházky tohoto dítěte. Tato úprava není novinkou, ale přebírá se z dávek pomoci v hmotné nouzi a ze systému státní sociální podpory z rodičovského příspěvku.

K § 40 (Pracovní bonus) a § 41 (Výše pracovního bonusu)

S cílem motivovat domácnosti k pracovní aktivitě a ke zvýšení životní úrovně vlastním přičiněním se navrhuje, aby ty domácnosti, které jsou takto aktivní, byly zvýhodněny bonusem, který odpovídá stanovenému podílu dosaženého příjmu z této aktivity. Podmínkou je, že alespoň jeden z členů domácnosti má stanovený okruh příjmů. Jde o příjem ze závislé nebo samostatné výdělečné činnosti nebo z dávek nemocenského pojištění, pokud nárok na ně trval v rozhodném období celý kalendářní měsíc nebo z odměny pěstouna a z příjmu ze zahraničí, pokud nárok na ně trval v rozhodném období celý kalendářní měsíc a že aspoň jedna z ostatních složek DSSP u této domácnosti je vyšší než nula.

Výše pracovního bonusu je odvislá od rozhodného příjmu domácnosti, po dosažení stanovené hranice příjmu se snižuje. V případě rozhodného příjmu domácnosti do 1,6násobku životního minima domácnosti činí pracovní bonus částku 40 % z příjmů domácnosti ze závislé činnosti, samostatné výdělečné činnosti nebo z dávek nemocenského pojištění, pokud nárok na ně trval v rozhodném období celý kalendářní měsíc nebo z odměny pěstouna a z příjmu ze zahraničí, pokud nárok na ně trval v rozhodném období celý kalendářní měsíc (základní část pracovního bonusu). V případě rozhodného příjmu domácnosti přesahujícího 1,6násobku životního minima domácnosti činí pracovní bonus rozdíl mezi částkou 40 % kladného rozdílu částky, o kterou příjem zohledňovaný pro pracovní bonus převyšuje kladný rozdíl mezi rozhodným příjmem a 1,6násobkem částky životního minima domácnosti, a rozdíl mezi částkou 30 % kladného rozdílu částky, o kterou rozhodný příjem převyšuje 1,6násobek částky životního minima domácnosti je vyšší než základní část pracovního bonusu, je pracovní bonus roven nule.

K § 42 (Nárok na dávku a její výplatu), § 43 (Zvláštní ustanovení o výši dávky), § 44 (Změna rozhodných skutečností po vzniku nároku na výplatu dávky)

Nárok na DSSP vzniká nejdříve za měsíc, ve kterém je podána žádost o dávku. O DSSP nelze žádat zpětně, protože účelem DSSP je pomoc s aktuální finanční a sociální situací domácnosti a nikoli situací minulou.

Členové domácnosti mají společně nárok na jednu dávku. Osoba má nárok na dávku pouze v jedné domácnosti.

Splňují-li členové domácnosti nárok na DSSP jen po část kalendářního měsíce, náleží jim ve výši, v jaké náleží za kalendářní měsíc. Splňují-li členové domácnosti nárok na DSSP po část kalendářního měsíce v nižší výměře a po část měsíce ve vyšší výměře, vyplatí se za tento měsíc ve vyšší výměře. Úprava je pro-klientská, v měsíci, ve kterém kvůli zjištěným změnám v rozhodných skutečnostech vyjde DSSP v nižší částce, se vyplatí ještě částka původní, tedy vyšší, a naopak.

Pokud je po vzniku nároku v důsledku příjmových změn stanovena nulová výše dávky, nárok na dávku po dobu následujících tří kalendářních měsíců nezaniká, o této skutečnosti se vydá písemné rozhodnutí. Pokud je dávka stanovena ve čtyřech po sobě jdoucích kalendářních měsících ve výši 0 Kč, nárok na dávku zaniká k poslednímu dni třetího kalendářního měsíce s nulovým nárokem na dávku. Jde o opatření, které má za cíl snížit administrativní zátěž příjemce DSSP v případě, kdy se příjemci DSSP na chvíli navýší příjmy a DSSP by kvůli této změně nemělo náležet (bude ve výši 0 Kč), nicméně se předpokládá, že za rozhodné období dalších tří měsíců by nárok na DSSP v určité výši opět vznikl. V tomto případě tedy nemusí osoba znovu uplatňovat žádost o DSSP a na základě rozhodných příjmů se automaticky zhodnotí, zda nárok po třech měsících v určité výši na DSSP bude nebo nebude. Pokud bude, DSSP se automaticky začne opět poskytovat, pokud nebude, DSSP se odejme.

Lze tedy shrnout, že změny ve skutečnostech rozhodných pro nárok na DSSP a její výši jsou posuzovány tak, aby to bylo výhodnější pro příjemce DSSP a ani v případě, že se stanoví nulový nárok, nárok ihned nezaniká. Pokud v následujících čtyřech měsících nárok opět vznikne, pokračuje se ve výplatě na základě původně podané žádosti, o DSSP není třeba znovu žádat.

V tomto ustanovení je také řešena situace, kdy DSSP nenaleží z důvodu, že majetek, který má domácnost k dispozici, přesahuje “tolerovanou” výši (viz § 18). V takovém případě nemá tato domácnost nárok na DSSP 3 měsíce od jejího odejmutí. Toto ustanovení se uplatní pouze v případech, kdy se jedná o totožnou domácnost co do jejích členů. Jeho cílem je zabránění účelovému převodu finančních prostředků nebo dalšího posuzovaného majetku.

K § 45 (Příjemci dávky a zvláštní příjemce)

Dávku obdrží ten člen domácnosti, kterého za příjemce dávky určí všichni členové domácnosti společně. Pokud se členové domácnosti nedohodnou na tom, kdo bude dávku přijímat, určí příjemce dávky Úřad práce, přičemž zohlední zájmy všech členů domácnosti.

Stanoví se podmínky pro ustanovení zvláštního příjemce dávky, pokud dosavadní příjemce dávky nemůže dávku přijímat nebo ji využívá v rozporu s jejím účelem. O ustanovení zvláštního příjemce rozhoduje Úřad práce, zvláštní příjemcem může být fyzická nebo právnická osoba, která s ustanovením zvláštním příjemcem souhlasí. V případě, kdy příjemce dávku nemůže přijímat je zvláštní příjemce povinen dávku použít podle pokynů příjemce. Tímto ustanovením je zajišťováno naplnění účelu dávky.

K § 46 (Výplata dávky)

DSSP vyplácí Úřad práce. DSSP se vyplácí měsíčně po uplynutí měsíce, za který náležela, nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po tomto měsíci. Výplatou “zpětně” dojde k zajištění odpovědného zhodnocení nároku na DSSP a její výši na základě zjištěných skutečností, o nichž nejsou pochybnosti.

DSSP se vyplácí v české měně. DSSP se vyplácí na bankovní účet určený příjemcem. Preference této formy výplaty je vyjádřena tím, že výplata poštovním poukazem se děje v odůvodněných případech a že v tomto případě náklady na tuto formu výplaty hradí její příjemce (obdobně jako u důchodů). Výplata na bankovní účet je z ekonomického a administrativního hlediska jednodušší a efektivnější, proto jde o preferovanou formu.

Pokud se stanoví výše DSSP v nižší výši než 300 Kč, dávka se bude vyplácet až v okamžiku, kdy součet dávek, které náleží, bude dosahovat 300 Kč. Výplata však musí proběhnout nejpozději do jednoho roku od měsíce, za který náležela, a to v jakékoliv výši. Toto ustanovení zabraňuje vyplácení “korunových” částek, kdy výplata těchto malých částek by byla neúměrně ekonomicky náročná.

Dávka se nevyplácí do ciziny, což odpovídá osobnímu rozsahu nároku na dávku. Toto pravidlo je „prolomeno“ jen v případě použití přímo použitelných předpisů EU.

K § 47 (Přímá úhrada nákladů na bydlení)

Úřad práce může rozhodnout z moci úřední o přímé úhradě nákladů na bydlení (až do výše dávky) na účet osoby poskytující bydlení, služby související s bydlením energie, z důvodu, že členům domácnosti, kterým vznikl nárok na dávku hrozí ztráta bydlení. Přímou úhradu lze uložit na dobu neurčitou. Přímá úhrada není limitována jen výší složky na bydlení, protože na bydlení může domácnost využít i jiné částky dávky např. pracovní bonus. Omezením přímé úhrady jen částkou složky bydlení by v některých případech nebyl řešením situace např. když by neplacené náklady na bydlení převyšovaly, byť jen o minimum, částku složky na bydlení. Předpokládá se, že by v praxi vždy měla domácnosti zůstat alespoň částka ve výši složky na živobytí.

K § 48 (Doplatek dávky)

DSSP neprávem přiznaná v nižší částce, než náleží, nevyplácená nebo vyplacená v nižší částce, než v jaké náleží, případně neprávem odepřená nebo přiznaná od pozdějšího data se přizná nebo zvýší ode dne, od něhož DSSP nebo její zvýšení náleží, nejvýše však tři roky zpětně ode dne zjištění této skutečnosti Úřadem práce nebo žádosti oprávněné osoby o doplacení.

Ustanovení o doplatku řeší situaci případného nesprávného rozhodnutí správního orgánu tak, aby bylo zajištěno, že příjemce DSSP nebude zkrácen ve svém právu na DSSP ve výši, která mu podle zákona náleží.

K § 49 (Odejmutí a snížení dávky)

DSSP přiznaná ve vyšší výši se rozhodnutím odejme nebo sníží od kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který byla vyplacena. Tím zůstává nedotčeno ustanovení o povinnosti vrátit přeplatek na dávce.

Toto ustanovení řeší situaci, kdy je třeba napravit stav po zjištění, že DSSP je vyplácena bez splnění zákonných podmínek nebo ve vyšší výměře, než náleží. Výslovně se uvádí, že toto ustanovení se netýká případné povinnosti vrátit vzniklý přeplatek na dávce, o které se vede samostatné správní řízení.

K § 50 (Výkon rozhodnutí a dohoda o srážkách)

DSSP nepodléhá výkonu rozhodnutí (exekuci), ani nemůže být předmětem dohody o srážkách. Smyslem dávkové pomoci státu není přispívat na úhradu dluhů příjemce, ale jeho alespoň částečné finanční zabezpečení před propadem do naprosté chudoby a proti ztrátě bydlení. DSSP přispívá rovněž na základní životní potřeby žadatele a výchovu jeho dětí. Případná exekuovatelnost DSSP by tak byla v rozporu s jejím účelem.

K § 51 (Povinnosti příjemce dávky a člena domácnosti)

Stanoví se (standardní) povinnosti příjemce dávky a členů domácnosti a důsledky neplnění stanovených povinností.

Příjemce dávky a členové domácnosti mají povinnost v souvislosti s řízením o DSSP osvědčit skutečnosti rozhodné pro DSSP, její výši nebo výplatu a písemně ve lhůtě 8 dní hlásit všechny změny skutečností rozhodných pro nárok na DSSP a její výplatu. Stanoví se povinnost doložit výši příjmů a výši nákladů na bydlení pro případ, kdy tyto skutečnosti nemůže Úřad práce zjistit sám, aniž by prokazováním zatěžoval příjemce dávky. Stanoví se povinnost člena domácnosti podrobit se vyšetření zdravotního stavu v případě, že je DSSP nebo její výše podmíněna nepříznivým zdravotním stavem.

Stanoví se důsledky neplnění těchto povinností, kterými jsou zastavení výplaty DSSP, její odejmutí nebo nepřiznání.

Stanovené povinnosti a důsledky jejich neplnění zajišťují aktuálnost nároku na DSSP, její adresnost v reálném čase a zjištění rozhodných skutečnosti pro vznik nároku na DSSP, její výši a výplatu.

K § 52 (Potvrzení o pracovní neschopnosti pro účely dávky a potvrzení o ošetření nebo vyšetření ve zdravotnickém zařízení), § 53 (Povinnosti člena domácnosti ve vztahu k pracovní neschopnosti pro účely dávky), § 54 (Ověřování dodržování povinností člena domácnosti, který doložil pracovní neschopnost pro účely dávky)

Navrhované opatření umožňuje, aby osoby, které nejsou v pracovním poměru (30 h/měsíc), OSVČ nebo v evidenci uchazečů o zaměstnaní, mohly mít nárok na dávku, když by byly nemocné (v neschopnosti) a zároveň se unifikuje tiskopis (lékařské potvrzení), který se již používá pro agendu zaměstnanosti (aby nebyly 2 rozdílné tiskopisy, jako je tomu v současné době).

Je nutné si uvědomit, že těmto osobám se nevystavuje klasická neschopenka jako osobám v zaměstnání a jelikož nejsou tyto osoby ani v evidenci uchazečů o zaměstnání, nemají potvrzení ani pro tuto agendu. Proto je nutné, aby mohly mít tyto osoby možnost pro nárok na DSSP osvědčit, že z důvodu nemoci nemohou být v tom měsíci aktivní. A k tomu právě slouží sjednocené lékařské potvrzení. Neznamená to však nárůst administrace ze strany lékařů, neboť již v současné době pro dávky pomoci v hmotné nouzi mohou potvrzení (tiskopis pro systém pomoci v hmotné nouzi) příjemci těchto dávek dokládat. Nové sjednocené potvrzení se bude týkat právě především těchto klientů.

Na základě poznatků z praxe ze současných dávkových systémů a ve snaze zamezit neodůvodněnému čerpání DSSP se navrhuje, aby v souvislosti s potvrzením o pracovní neschopnosti bylo umožněno Úřadu práce ověřovat plnění léčebného režimu práceneschopnou osobou a povinnost podrobit se vyšetření zdravotního stavu u smluvního poskytovatele zdravotních služeb. Vychází ze stejného opatření, které je v současné době zakotveno v zákoně o zaměstnanosti, kde jsou tímto způsobem řešeny osoby v evidenci uchazečů o zaměstnání.

Pokud příjemce DSSP nebude v evidenci uchazečů o zaměstnání a bude deklarovat, že je osobou dočasně práce neschopnou, avšak nebude mít nemocenskou dávku, bude mít Úřad práce možnost práce ověřit dodržování léčebného režimu.

K § 57 (Informační systém o dávce státní sociální pomoci)

Pro účely řízení o DSSP vede a spravuje MPSV Informační systém o DSSP. Informační systém dávek je navržen jako jednotný a hlavní systém, který umožňuje efektivní správu a zpracování všech relevantních údajů týkajících se dávek státní sociální pomoci. Tento jednotný systém je rozčleněn do několika modulů, z nichž každý plní specifické funkce, ale všechny jsou vzájemně propojeny a spolupracují v rámci jednoho komplexního prostředí.

Součástí Informačního systému MPSV jsou datové zdroje a komunikační infrastruktura, včetně rozhraní pro komunikaci s účastníky řízení a dalšími povinnými osobami. Příslušné orgány jsou oprávněny zpracovávat údaje potřebné pro rozhodování o DSSP a její výplatě včetně osobních údajů, a to v elektronické podobě. Veškeré údaje, které jsou vedeny v informačním systému o DSSP, jsou součástí Integrovaného informačního systému práce a sociálních věcí.

Jeden jednotný Informační systém dávek zajišťuje komplexní a centralizované řešení pro správu dávek státní sociální pomoci, což zvyšuje efektivitu, snižuje administrativní zátěž a umožňuje lepší koordinaci jednotlivých procesů v rámci systému sociální pomoci. Tento přístup také zajišťuje lepší sdílení a ochranu dat mezi různými uživateli systému a minimalizuje riziko chyb nebo duplicity v datech.

Komunikace s orgány veřejné moci se řídí zákonem č. 111/2009 Sb., o základních registrech.

K § 58 (Povinnosti orgánů veřejné moci a právnických a fyzických osob), K § 59 (Smlouvy o způsobu komunikace s povinnými osobami), K § 60 (Povinnosti zaměstnavatele), § 61 (Povinnosti dodavatele elektřiny, plynu a tepla)

Jsou stanoveny povinnosti “třetím osobám”, tedy státním orgánům, bankám a jiným obdobným institucím a dalším osobám bezplatně orgánům státní sociální pomoci sdělit údaje nezbytné pro řízení o nároku na dávku, její výši a výplatě. Tyto údaje budou sdělovány na základě výzvy zasílané orgány státní sociální pomoci. Ustanovení umožňuje dostatečně efektivně využívat digitalizaci některých procesů v rámci řízení o nárocích na dávku, a to zejména v oblasti zjišťování příjmů a nákladů na bydlení.

Ustanovení cílí na situace, kdy je možné objektivní data (tedy číselné údaje), jejichž původcem je právnická osoba, s níž má žadatel nebo člen domácnosti smluvní vztah (zaměstnavatel, dodavatel energií) předávat Úřadu práce v maximální možné míře digitálně, v zásadě přímou komunikací mezi těmito subjekty a Úřadem práce.

Zákon výslovně stanoví, že tuto povinnost mají i orgány veřejné moci a další osoby i v případě, že nejsou bez souhlasu dotčené osoby oprávněny uvedené údaje sdělovat.

Konkrétně úprava ukládá povinnost poskytovat informace o příjmech ze závislé činnosti a nákladech na bydlení žadatele o dávku, příjemce dávky i členů jejich domácností Úřadu práce ČR elektronicky, a to na výzvu Úřadu práce, v předem specifikované podobě, struktuře a formátu s tím, že pokud odpověď na výzvu nebude splňovat dané podmínky, nebude k ní přihlíženo. Specifikaci formátu a struktury zveřejní MPSV vyhláškou.

Ustanovení dále zakotvuje možnost, aby povinné osoby mohly uzavřít s MPSV dohodu o způsobu výměny rozhodných údajů s Úřadem práce, a to prostřednictvím informačního systému (primárně cílí na dodavatele plynu a elektřiny).

§ 62 (Povinnosti orgánů státní sociální pomoci, pověřených obecních úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a újezdních úřadů)

Při řešení sociální situace domácnosti využívá orgán veřejné moci, informační systém dávky. Orgán, který rozhoduje o vině rodičů ze spáchání přestupku v souvislosti se zanedbáním povinné školní docházky, je povinen tuto skutečnost nahlásit orgánu státní sociální pomoci.

K § 63 (Povinnost banky a jiné obdobné instituce)

Bankám a jiným obdobným institucím se stanoví povinnost bezplatně orgánům státní sociální pomoci sdělit údaje nezbytné pro řízení o nároku na DSSP, pro její výši a výplatu. Tyto údaje budou sdělovány na základě výzvy zasílané Úřadem práce a budou se týkat údajů žadatele o DSSP, příjemce dávky i členů jejich domácností, čísel účtů nebo jeho jiných jedinečných identifikátorech, jakož i o jejich stavu.

Úprava, jež se vztahuje k povinnosti bank a jiných obdobných institucí sdělovat Úřadu práce údaje o svých klientech, kteří jsou žadateli, resp. příjemci DSSP, se již nyní aplikuje v systému pomoci v hmotné nouzi. Ustanovení slouží k prokázání toho, zda žadatel nebo příjemce DSSP nemá finanční prostředky pro zlepšení své situace, tj. že dávková pomoc je odůvodněná. Tato úprava umožňuje operativně ověřovat žadatelova tvrzení o jeho majetkových poměrech. Neznamená to, že by banky měly svévolně sdělovat Úřadu práce veškeré informace týkající se klientů, nýbrž pouze splní zákonnou povinnost k dotazu Úřadu práce, který hodnotí nárok na DSSP.

V současných dávkových systémech je podmínkou nároku na výplatu dávky souhlas žadatele a společně posuzovaných osob, aby státní orgány, právnické a fyzické osoby sdělily Úřadu práce mj. výši příjmu, a to v rozsahu potřebném pro rozhodování o dávce, její výši a výplatě. Pro úplnost lze uvést, že již v minulosti pro dávkové systémy Nejvyšší správní soud rozhodl, že Úřad práce může vyžadovat výpisy z účtů vedených u bank a toto není v rozporu se zákonem (NSS č.j. Ads 219/2015-30).

K § 64 (Mlčenlivost a předávání údajů)

Zaměstnanci, kteří provádějí zákon o dávce státní sociální pomoci, jsou vázáni mlčenlivostí ve vztahu ke všem skutečnostem, o kterých se při provádění zákona dozvědí. Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být zbaveni pouze písemně s uvedením rozsahu a účelu.

Orgány státní sociální pomoci jsou oprávněny a zároveň povinny sdělovat přesně vymezený okruh informací zjištěných při provádění státní sociální pomoci přesně vymezeným subjektům. Jiným subjektům mohou sdělovat údaje pouze se souhlasem těch, kterých se údaje týkají, nebo jestliže to umožňuje zvláštní zákon.

Českému statistickému úřadu budou údaje poskytovány na základě čl. 17a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství, v platném znění a § 9 odst. 5 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů.

K § 65 (Přeplatky na dávce členů domácnosti) a § 66 (Regresní náhrada)

Stanoví se povinnost neprávem přijatou DSSP nebo její část vrátit. Rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek na dávce lze vydat nejpozději do tří let ode dne, kdy byla dávka vyplacena. Přeplatky na DSSP vybírá Úřad práce. Pro vymáhání přeplatků na DSSP se uplatní dělená správa ve smyslu ustanovení § 106 správního řádu.

Povinnost vrátit přeplatek nevzniká, jestliže nedosahuje 300 Kč. Stanoví se solidární odpovědnost za vrácení přeplatku na DSSP v případě, že přeplatek zavinilo více osob.

Tato ustanovení naplňují princip hospodárného využívání finančních prostředků státu na sociální dávky s tím, že v případě zjištění, že dávka byla vyplacena v rozporu se zákonem, je povinnost takto přijatou dávku vrátit/nahradit.

K § 67, § 68 (Posuzování a určení neodůvodnitelné zátěže pro dávku) a § 69 (Předávání údajů ve věci posuzování neodůvodnitelné zátěže systému)

Zákon o dávce státní sociální pomoci naplňuje článek 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v němž je zaručeno každému, kdo se nachází v hmotné nouzi, právo na zajištění pomoci nezbytné pro zajištění základních životních podmínek. Formulace základního práva zakotveného v Listině základních práv a svobod není omezeno jen na občany České republiky (viz § 15).

Požádá-li o poskytnutí DSSP občan členského státu Evropské unie nebo jeho rodinný příslušník, kteří jsou hlášeni na území České republiky k pobytu podle zákona o pobytu cizinců po dobu delší než 3 měsíce, orgán státní sociální pomoci posuzuje, zda tato osoba není neodůvodnitelnou zátěží. Toto opatření se převzalo ze systému pomoci v hmotné nouzi. Neodůvodnitelná zátěž systému se zkoumá i členů domácnosti. Uvedené neplatí a neodůvodnitelná zátěž se nezjišťuje u osoby s trvalým pobytem na území České republiky. Rodinným příslušníkem občana členského státu Evropské unie se podle zákona o pobytu cizinců rozumí jeho manžel; rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti; dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie. Skutečnost, že osoba bude na základě vyhodnocení neodůvodnitelné zátěže systému označena orgánem státní sociální pomoci za osobu, která je neodůvodnitelnou zátěží systému, nemá vliv na nárok a ani na výši DSSP.

Orgán státní sociální pomoci je povinen, po vyhodnocení, že konkrétní osoba je neodůvodnitelnou zátěží systému, předat tuto informaci Ministerstvu vnitra. Pokud orgán státní sociální pomoci oznámí Ministerstvu vnitra, že je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému, je Ministerstvo vnitra povinno orgánu státní sociální pomoci sdělit ukončení přechodného pobytu této osoby. Ministerstvo vnitra též neprodleně sdělí na žádost orgánu státní sociální pomoci, zda osobě, která žádá o přiznání dávky nebo které je tato dávka poskytována, byl ukončen pobyt na území České republiky. Teprve tato skutečnost má vliv na trvání nároku, popř. výši DSSP, neboť osoba (domácnost) přestává plnit osobní rozsah pro nárok na dávku (viz § 15).

Posuzování neodůvodnitelné zátěže systému bylo do zákona o dávce státní sociální pomoci začleněno s úmyslem zabránit osobám členských států Evropské unie cestovat po Evropě s cílem čerpat sociální dávky v tom státě, kde jim čerpání těchto dávek bude připadat výhodnější. Na druhou stranu posuzování neodůvodnitelné zátěže systému nemůže bránit pohybu osob s cílem získat zaměstnání v jiném členském státě Evropské unie, studovat v jiném členském státě Evropské unie, pobývat se svojí rodinou. Proto je okruh osob, které mohou být označeny za neodůvodnitelnou zátěž systému, omezen. Jasně se definuje, kdy osoba (členové domácnosti) nejsou zátěží systému, popř. stanoví po jakou dobu. Jedná se o skutečnosti především spojené s účastí na nemocenském a důchodovém pojištění, s evidencí uchazečů o zaměstnání.

Pokud občan členského státu Evropské unie nebo jeho rodinný příslušník nepatří do uvedené kategorie osob, u kterých se neodůvodnitelná zátěž systému nezjišťuje, posuzuje orgán státní sociální pomoci neodůvodnitelnou zátěž systému, a to systémem bodů, které se sčítají u každé osoby zvlášť. Hodnotí se délka pobytu na území České republiky, doba zaměstnání nebo doba výkonu samostatné výdělečné činnosti na území České republiky, doba soustavné přípravy na budoucí povolání na území České republiky a možnost pracovního uplatnění na území České republiky podle získané kvalifikace, nutnosti zvýšené péče při zprostředkování zaměstnání a míry nezaměstnanosti.

Po provedeném bodovém hodnocení sečte orgán státní sociální pomoci bodová hodnocení za všechny uvedené skutečnosti a následně u osoby vyhodnotí, zda je neodůvodnitelnou zátěží systému nebo nikoli. V případě, že bodové ohodnocení osoby činí více než 10 bodů a nedosahuje 20 bodů, tzn. je v rozmezí 11 až 19 bodů, orgán státní sociální pomoci rozhodne, za použití správního uvážení, zda jde o osobu, která je neodůvodnitelnou zátěží systému nebo nikoli.

Při tomto rozhodování přihlíží orgán státní sociální pomoci k vazbám této osoby na osoby blízké, které pobývají v České republice, a dále se přihlíží k tomu, zda se jedná jen o dočasnou tíživou situaci, a zda přiznáním dávek této osobě nedojde k neúměrnému zatížení systému státní sociální pomoci. Na základě skutečnosti, že se sociální poměry osob v čase mění, je orgán státní sociální pomoci oprávněn posoudit, zda je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému, též opětovně poté, kdy došlo u posuzované osoby ke změně jejích sociálních poměrů.

Správní úřady, orgány sociálního zabezpečení, Policie České republiky, obce a zaměstnavatelé občanů členských států Evropské unie jsou povinni na výzvu orgánu státní sociální pomoci sdělit údaje potřebné k posouzení, zda osoba je neodůvodnitelnou zátěží systému.

K § 70 (Orgány státní sociální pomoci), § 79 (Zjišťování a ověřování údajů), § 71 (Výkon státní správy držitelem poštovní licence)

Orgán státní sociální pomoci, po určení společného zástupce nebo stanovení společného zástupce a příjemce, má za úkol při rozhodování o dávce, jejím vyplácení a provádění kontrolní činnosti dle tohoto zákona zjišťovat a ověřovat výši příjmu členů domácnosti, náklady na bydlení členů domácnosti a další rozhodné skutečnosti. Tyto skutečnosti jsou nezbytné pro stanovení, ověření a trvání nároku na dávku, určení její výše a její výplatu.

O DSSP rozhoduje v prvním stupni Úřad práce jakožto správní úřad s celostátní působností. Úřad práce v řízení vystupuje jako jeden správní orgán.

Státní správu podle zákona o dávce státní sociální pomoci je oprávněn v případě, že s ním MPSV uzavře veřejnoprávní smlouvu, vykonávat rovněž držitel poštovní licence, a to v rozsahu stanoveném touto smlouvou v rámci limitu daného zákonem.

Navrhované činnosti, které má vykonávat držitel poštovní licence, představují výkon veřejné moci. Financování těchto nehospodářských činností nezakládá veřejnou podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a nepodléhá notifikační povinnosti k Evropské komisi. To platí, pokud o předmětných nehospodářských činnostech bude účtováno odděleně a veřejné financování bude pokrývat pouze čisté náklady nehospodářských činností. S ohledem na výše uvedené bude veřejnoprávní smlouva obsahovat závazek držitele poštovní licence nastavit a během celé doby trvání veřejnoprávní smlouvy (a dva roky po jejím ukončení) dodržovat taková opatření a vést takovou dokumentaci, aby byl kdykoliv ve vztahu ke stanovení výše kompenzace schopen prokázat skutečné náklady (a jejich výši) vzniklých během a výhradně za účelem poskytování činností dle odst. 2. Nastavená opatření a vedená dokumentace musí zároveň splňovat taková kritéria, aby držitel poštovní licence byl v případě kontroly ze strany veřejných orgánů schopen prokázat splnění pravidel a dodržování zákonných pravidel pro státní podporu (zejm. prokázat zamezení křížového subvencování).

V současnosti je držitelem poštovní licence pouze Česká pošta, s. p. Pokud se v budoucnu stane držitelem poštovní licence jiný subjekt, MPSV bude oprávněno uzavřít veřejnoprávní smlouvu i s tímto subjektem. Tento přístup zajišťuje, že poskytování poštovních služeb souvisejících s DSSP bude efektivní a kontinuální, nezávisle na tom, který subjekt drží poštovní licenci.

K § 72 (Kontrolní činnost a šetření v místě)

Stanoví se principy kontrolní činnosti v řízení o DSSP a oprávnění vstupovat do obydlí za účelem provádění šetření v místě, popř. sociálního šetření, v souvislosti se stanovením nároku na DSSP, její výši nebo výplatu.

Úřad práce, který o dávce rozhoduje a vyplácí ji, má právo přezkoumat správnost a úplnost podkladů předložených právnickými a fyzickými osobami v řízení o DSSP.

Zaměstnanci zařazení v orgánech státní sociální pomoci (Úřad práce a MPSV) pověření provedením kontroly mají oprávnění kontrolovat u právnických nebo fyzických osob plnění povinností uložených zákonem o dávce státní sociální pomoci. V případě bank a jiných obdobných institucí se týká oprávnění kontrolovat jen povinnosti, které banka a jiná obdobná instituce plní jako zaměstnavatel osoby, jejíž údaje se pro nárok nebo výši DSSP zjišťují (tím není vyloučena možná kontrola bankovních účtů žadatelů a příjemců DSSP – viz § 52). To platí obdobně pro oprávnění kontrolovat státní orgán, který plní povinnosti jako zaměstnavatel osoby, jejíž údaje se pro nárok nebo výši DSSP zjišťují.

V zákoně o dávce státní sociální pomoci není nezbytné explicitně uvádět, že se provádí sociální práce, neboť zaměstnanci orgánu státní sociální pomoci mají již na základě souhlasu žadatele nebo příjemce dávky oprávnění v rámci výkonu působnosti podle tohoto zákona vstupovat do obydlí. Tento postup zajišťuje, že mohou provádět komplexní posouzení sociální situace klienta, a to včetně stanovení podpůrného plánu, který vychází z jejich odborného posouzení potřeb žadatele. Přestože není sociální práce v zákoně výslovně zmíněna, její realizace je implicitně obsažena v oprávněních zaměstnanců orgánu státní sociální pomoci a příslušných procesech, které zahrnují přímý kontakt s klientem a jeho prostředím. Kontrolou se v tomto kontextu rozumí šetření v místě, kterým lze ověřit podmínky nároku na dávku státní sociální pomoci a její výši a možnou spolupráci s Úřadem práce ČR. Podmínkou je prokázání se služebním průkazem a doložkou služebního průkazu.

Toto oprávnění mají rovněž zaměstnanci pověřeného obecního úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo újezdního úřadu pro vykonání sociální práce (sociální práce je zakotvena v zákoně č. 108/2006 Sb. a v zákoně č. 111/2006 Sb.), a také orgánů ochrany veřejného zdraví nebo obecných stavebních úřadů pro posuzování základních standardů bydlení.

Pokud žadatel o DSSP nebo její příjemce nedá souhlas se vstupem do obydlí a znemožní tak provedení kontrolu k ověření skutečností rozhodných pro nárok na DSSP nebo její výši, má se za to, že se neprokázala rozhodná skutečnost, která se měla zjišťovat. V tom případě může být žádost o DSSP zamítnuta nebo dávka odejmuta, popřípadě snížena její výše.

K § 73 (Podání)

Obecně jakékoliv podání (kromě podání samotné žádosti o DSSP) účastníka řízení nebo člena jeho domácnosti vůči orgánu státní sociální pomoci se činí prostřednictvím Informačního systému o DSSP, nebo Informačního systému o DSSP formou asistovaného podání, informačního systému datových schránek, nebo v listinné podobě prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo na podatelně Úřadu práce. Asistovaným podáním se rozumí zadání ústního podání zaměstnancem Úřadu práce nebo zaměstnancem držitele poštovní licence do informačního systému. Jedná se o situace, kdy žadatel přijde na pracoviště Úřadu práce (případně držitele poštovní licence) a zaměstnanec mu zprostředkovává zadání skutečností rozhodných pro nárok na dávku do informačního systému.

K § 74 (Způsobilost činit úkony v řízení a zastupování)

DSSP stanovuje možnost činit úkon v řízení i pro nezletilé zaopatřené dítě, které pobývá v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí na základě smlouvy, kterou uzavřelo s tímto zařízením. Zároveň stanovuje zástupce pro nezletilého člena domácnosti, který byl svěřen do péče nahrazující péči rodičů.

K § 75 (Zahájení řízení)

Řízení o přiznání DSSP se zahajuje na žádost člena domácnosti podáním prostřednictvím Informačního systému o dávce státní sociální pomoci online (podáním žádosti v klientské zóně Jenda), případně formou asistovaného podání u Úřadu práce nebo asistovaného podání u držitele poštovní licence, se kterým byla uzavřena veřejnoprávní smlouva. Asistované podání lze učinit též mimo pracoviště Úřadu práce za přítomnosti oprávněné úřední osoby a za podmínek stanovených vnitřním předpisem Úřadu práce. Asistovaným podáním se rozumí situace, kdy žadatel přijde na pracoviště Úřadu práce/pošty a zaměstnanec mu zprostředkovává zadání skutečností rozhodných pro nárok na DSSP přímo do informačního systému MPSV. Z důvodu ochrany specifických skupin osob (senioři vyššího věku, imobilní klienti apod.) se počítá s tím, že by zaměstnanec Úřadu práce mohl v těchto specifických a nijak četných případech klienta navštívit v jeho domácnosti a tam s ním prostřednictvím tabletu žádost podat. Možnost zplnomocnit k řízení o DSSP jinou osobu zůstává.

Řízení o změně výše již přiznané DSSP nebo o jejím odnětí nebo o zastavení její výplaty se zahajuje na návrh příjemce (případně zvláštního příjemce), nebo z moci úřední. Stanovený způsob zahájení řízení o DSSP a řízení o její změně, odnětí nebo zastavení výplaty reflektuje digitalizaci administrace nepojistných sociálních dávek, zlepšuje přístup osob k dávkové pomoci a současně chrání osoby s nižší mírou digitálních kompetencí nebo možností.

K § 76 (Výzva členům domácnosti)

Po zahájení řízení o přiznání dávky u členů domácností, u nichž Úřad práce potřebuje zjistit nebo doplnit údaje rozhodné pro nárok na dávku, zašle výzvu, ve které stanoví příjemci lhůtu, která nesmí být kratší než 8 dnů.

K § 77 (Zastavení řízení o přiznání dávky)

DSSP stanovuje podmínky pro zastavení řízení o přiznání dávky.

K § 78 (Společný zástupce a příjemce dávky)

Vzhledem k tomu, že členům jedné domácnosti se poskytuje jen jedna dávka je nezbytné nastavit taková procesní pravidla, která umožní poskytování dávky s minimalizovanými administrativními těžkostmi. Dávku obdrží ten člen domácnosti, kterého za společného zástupce a tím i za příjemce dávky určí členové domácnosti společně. Pokud se členové domácnosti nedohodnou na tom, kdo bude společným zástupcem, určí společného zástupce Úřad práce, přičemž zohlední zájmy všech členů domácnosti.

K § 80 (Účastníci řízení)

Účastenství v řízení o DSSP je upraveno podle správního řádu. Aby byla minimalizována administrativní zátěž v rámci správních řízení na straně Úřadu práce i klientů (výzvy, doručování apod.) byl zřízen institut společného zástupce.

V řízení o DSSP členy domácnosti v řízení zastupuje žadatel, který je společným zástupce a příjemcem dávky (žadatel o DSSP se příjemcem dávky stává poté, kdy byla DSSP přiznána a vyplácí se). Pro účely řízení o přeplatku je účastníkem řízení rovněž člen domácnosti, případně jiná fyzická a právnická osoba, která zavinila vznik přeplatku. Fyzická nebo právnická osoba, která má být ustanovena zvláštním příjemcem, je účastníkem řízení, jde-li o rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce.

K § 81 (Stavění lhůty pro vydání rozhodnutí)

Lhůty pro vydání rozhodnutí ve věci DSSP nejsou explicitně upraveny a subsidiárně se použijí ustanovení správního řádu.

Stanoví se však výslovně, kdy lhůta pro vydání rozhodnutí neběží. Lhůta neběží ode dne odeslání výzvy podle zákona o státní sociální pomoci do dne jejího splnění, případně do marného uplynutí lhůty pro její splnění. Důvodem úpravy je to, že orgán státní sociální pomoci nemůže v době, kdy čeká na splnění povinností uložených výzvou, činit další úkony v řízení, které by vedly k možnosti rozhodnutí ve věci.

K § 82 (Vyjádření k podkladům pro rozhodnutí)

Vydání rozhodnutí ve věci nároku na DSSP nepředchází povinnost orgánu státní sociální pomoci dát účastníku řízení možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, pokud bylo rozhodováno jen na základě podkladů doložených účastníkem řízení nebo členem jeho domácnosti, případně na základě údajů, které jsou vedeny v informačním systému ministerstva. V těchto případech může být prvním úkonem správního orgánu vydání rozhodnutí ve věci. Jedná se reflexi potřeby maximálního zjednodušení správního řízení o DSSP na straně správního orgánu i na straně účastníka řízení pro případy, kdy se postup podle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu jeví jako nadbytečně administrativně zatěžující.

K § 83 (Rozhodnutí), § 84 (Vydání rozhodnutí)

V případě, že rozhodnutí ve věci stanovení nároku na DSSP bude vyhotoveno s použitím automatizované výpočetní techniky, nemusí obsahovat podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení a otisk úředního razítka, v takovém případě musí rozhodnutí obsahovat elektronickou pečeť s elektronickým časovým razítkem. Tímto ustanovením se reaguje na stále hojnější zapojení výpočetní techniky a digitalizace v administraci nepojistné dávkové agendy.

Rozhodnutí o přiznání DSSP nebo změně její výše se vkládají do Informačního systému o DSSP. V odůvodnění rozhodnutí o přiznání DSSP nebo změně její výše se uvedou důvody výroku rozhodnutí a podklady pro jeho vydání. O vložení tohoto rozhodnutí do Informačního systému jsou všichni adresáti informováni zprávou na adresu elektronické pošty nebo zprávou na telefonní číslo uvedené v základních registrech nebo na adresu elektronické pošty a zprávou na telefonní číslo, které bylo sděleno Úřadu práce. Je zajištěno, že účastník řízení v případě potřeby může zjistit, z jakých podkladů správní orgán vycházel a jakým způsobem stanovil nárok na DSSP a její výši, aby v případně nesouhlasu s výší přiznané DSSP nebo s její změnou, měl informace ke zvážení možnosti podat odvolání.

K § 85 (Doručování)

Postupným procesem digitalizace dávkových agend se významně zjednodušuje komunikace klienta s Úřadem práce a Úřadu práce s klientem. Úřad práce doručuje písemnosti prostřednictvím Informačního systému o DSSP, pokud to účastník řízení nebo členové domácnosti nevyloučili. Takový dokument je doručen okamžikem, kdy se do tohoto informačního systému přihlásí adresát (účastník řízení nebo člen domácnosti). Nepřihlásí-li se adresát písemnosti do Informačního systému o DSSP ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla písemnost do Informačního systému o DSSP dodána, považuje se tato písemnost za doručenou uplynutím posledního dne této lhůty. Má-li adresát zpřístupněnu datovou schránku, doručuje se písemnost souběžně s doručením prostřednictvím Informačního systému o DSSP také do datové schránky, vyjma rozhodnutí o přiznání dávky, nebo o změně výše dávky, které se dodává pouze do informačního systému o DSSP.

V případě, že se písemnost doručuje i do datové schránky, za doručenou se tato písemnost považuje okamžikem, kdy je považována za doručenou do datové schránky podle zákona o elektronických úkonech.

Adresát písemnosti je o jejím dodání prostřednictvím Informačního systému o DSSP notifikován zprávou na adresu elektronické pošty nebo zprávou na telefonní číslo uvedené v základních registrech nebo na adresu elektronické pošty a zprávou na telefonní číslo, které sdělil Úřadu práce.

Stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí se doručuje do vlastních rukou účastníkům řízení pouze v případě (a jen těm účastníkům, kteří nevyužívají klientskou zónu), že žádost o dávku byla zamítnuta, dávka byla odejmuta, výše dávky klesla na nulu, bylo rozhodnuto o povinnosti vrátit přeplatek na dávce, jde o prominutí podmínky trvalého pobytu, jde o rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce, jde o rozhodnutí o neodůvodnitelné zátěži systému podle § 68 odst. 3.

V případě, že účastníku řízení nebo členu jeho domácnosti nelze doručovat prostřednictvím Informačního systému o dávce státní sociální pomoci, použije se pro doručování správní řád, do vlastních rukou se v řízeních podle tohoto zákona doručují pouze rozhodnutí vyjmenovaná v předchozím odstavci a také výzva orgánu státní sociální pomoci, kterou se v průběhu řízení ukládá povinnost.

Právní úprava odpovídá potřebě maximálního zjednodušení řízení jak na straně správního orgánu, tak na straně účastníka řízení s ohledem na postupující digitalizaci v oblasti nepojistných sociálních dávek, avšak se zachováním rovného přístupu pro ty, kteří digitální kanály pro přístup k dávce státní sociální pomoci využít nechtějí nebo nemohou.

K § 86 (Spis)

Zvláštní právní úprava vedení spisu ve věci DSSP odpovídá přijatým principům v oblasti podání žádosti o DSSP a vedení řízení za pomoci prostředků digitální technologie a přispívá k zjednodušení zefektivnění administrace dávky. Spis o DSSP se vede pouze v elektronické podobě v Informačním systému o DSSP.

V případě asistovaného podání prostřednictvím držitele poštovní licence se do spisu zaznamená, který pracovník držitele poštovní licence podání do Informačního systému o DSSP zadal.

Nahlížet do spisu mohou pouze účastník řízení, žadatel o DSSP, resp. její příjemce a člen jejich domácnosti v rozsahu údajů o jeho osobě, a oprávnění zástupci těchto osob. V případě podání v listinné podobě příslušný orgán převede toto podání do elektronické podoby a tuto prostou kopii založí do spisu. Vylučuje-li povaha dokumentu nebo důkazního prostředku převedení do elektronické podoby, uschová orgán tento dokument nebo důkazní prostředek a ve spise o tomto uložení provede záznam.

Vedení spisu v elektronické podobě v rámci Informačního systému dávek také přispívá k bezpečnosti a ochraně dat, jelikož systém umožňuje přesné sledování přístupů a změn provedených v dokumentech. Elektronické vedení spisu rovněž podporuje ekologický přístup tím, že eliminuje potřebu tisku a skladování papírových dokumentů. Díky tomu, že je spis veden v jednotném informačním systému, je zajištěna jeho plná integrace s ostatními moduly, což přispívá k celkové efektivitě celého procesu zpracování dávek státní sociální pomoci a k rychlejší komunikaci mezi všemi zainteresovanými stranami.

K § 87 (Odvolání a odvolací orgán)

Odvolací lhůta proti rozhodnutí o přiznání DSSP, změně výše DSSP a proti rozhodnutím, která se zasílají do vlastních rukou (§ 85 odst. 2), činí 30 dnů. Byla stanovena delší než obvyklá odvolací lhůta, a to vzhledem k nastaveným způsobům doručování rozhodnutí o DSSP tak, aby byla zaručena všem účastníkům řízení rovná procesní práva v možnosti využít opravné prostředky.

V odvolacím řízení je i pro DSSP zachován dosavadní model z oblasti nepojistných sociální systémů, kdy odvolacím orgánem je MPSV. Rozhodnutí přezkoumává MPSV, odvolání nemá odkladný účinek.

MPSV rozhoduje o prominutí podmínky trvalého pobytu. V tomto případě je vyloučeno odvolání, protože jde o specifický druh nenárokové odstranění tvrdosti zákona.

K § 88 (Přestupky fyzických osob), § 89 (Přestupky právnických osob a podnikajících fyzických osob) a § 90 (Společná ustanovení o přestupcích)

Stanovení skutkových podstat přestupků fyzických, právnických a podnikajících fyzických osob v oblasti DSSP vychází z právní úpravy v zákoně č. 117/1995 Sb. Jejich cílem je působit zejména preventivně a zajistit hladký průběh správního řízení o DSSP.

Fyzická osoba, s výjimkou žadatele o DDSP, příjemce DSSP a členů domácnosti, se dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost sdělit bezplatně údaje rozhodné podle zákona pro nárok DSSP, její výši nebo výplatu nebo nesplní povinnost doručit ve stanovené lhůtě potvrzení dálkovým přístupem datovou zprávou do datové schránky určené orgánem státní sociální podpory nebo využitím informačního systému podle specifikace komunikace a ve formátu, s obsahem a strukturou datové zprávy stanovenými. V tomto případě lze uložit pokutu až do 100 000 Kč.

Fyzická osoba, kterou je příjemce, člen domácnosti, se dopustí přestupku tím, že se nepodrobí ve stanovené lhůtě vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření. V tomto případě lze uložit pokutu do 5 000 Kč.

Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost sdělit bezplatně údaje rozhodné podle zákona pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu nebo nesplní povinnost doručit ve stanovené lhůtě potvrzení dálkovým přístupem datovou zprávou do datové schránky určené orgánem státní sociální podpory nebo využitím informačního systému podle specifikace komunikace a ve formátu, s obsahem a strukturou datové zprávy stanovenými. Je-li právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba příjemcem dávky, dopustí se přestupku, jestliže nesplní ohlašovací povinnost nebo nesplní povinnost vyhovět výzvě podle. Za přestupek právnické nebo podnikající fyzické osoby lze uložit pokutu do 100 000 Kč.

K řízení o přestupcích je příslušný orgán státní sociální pomoci, který ke sdělení údajů vyzval, orgán státní sociální pomoci, kterému měly být rozhodné skutečnosti sděleny nebo osvědčeny, nebo který vyzval k vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření. Pokuty vybírá orgán státní sociální pomoci, který je uložil.

K § 91 (Přechodná ustanovení)

Se vznikem DSSP se umožňuje po účinnosti právní úpravy si o dávku požádat; poskytovat se bude novým žadatelům od měsíce podání žádosti, nejdříve však od účinnosti.

Vzhledem k tomu, že v konstrukci DSSP jsou transformovány dvě dávky ze systému státním sociální podpory (příspěvek na bydlení a přídavek na dítě) a dvě dávky pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení), které se dotýkají řádově celkem půl milionu osob, je nezbytné podrobně upravit přechod ze starých dávek na novou dávku – DSSP s cílem minimalizovat dopady na poživatele dávek a osoby s nimi společně posuzované a zajistit administrativní zvládnutí po personální i technické stránce. Zákon pro příjemce “starých” dávek stanoví povinnost během tří kalendářních měsíců od účinnosti zákona podat žádost o DSSP, doložit (prohlásit) rozhodné skutečnosti, jinak se propadnutím této lhůty výplata starých dávek zastaví.

I když bude poprvé těmto příjemcům starých dávek nová dávka poskytnuta až za leden 2026, bude se vycházet z rozhodných skutečností, které vycházejí od měsíce podání žádosti o DSSP (tzn. pro náklady na bydlení a rozhodný příjem jsou ty 3 měsíce před podáním žádosti; ostatní rozhodné skutečnosti jsou za měsíc podání žádosti). Výjimku tvoří pouze situace, kdyby po podání žádosti o DSSP došlo ke změně okruhu společně posuzovaných osob, což budou žadatelé ze zákona povinni hlásit až do 1. ledna 2026, aby se na tuto změnu mohlo v DSSP reagovat.

Cílem přechodných ustanoveních je zajistit kontinuální výplatu DSSP v návaznosti na výplatu starých dávek. Protože je přechod ze starých dávek na novou dávku komplikovaný, navrhuje se, aby příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, které zajišťují zabezpečení základních životních potřeb na společensky dohodnuté minimální úrovni, byly poskytovány jako dosud a reagovaly na aktuální situaci domácnosti. U dávek státní sociální podpory se využije institut, který dosud funguje pouze u příspěvku na bydlení, na obě dávky a prolonguje se výplata příspěvku na bydlení i přídavku na dítě do doby první výplaty DSSP.

Vzhledem k tomu, že se jedná o změnu čtyř dávek ze dvou dávkových systémů u rozsáhlých skupin osob (různé okruhy společně posuzovaných osob), je rozhodování o nové dávce podle nově dokládaných rozhodných skutečností komplikované, proto je nezbytné výslovně upravit (prodloužit) lhůty pro rozhodování o nové dávce v prvním roce účinnosti.

Také se pro počátek poskytování DSSP prodlužuje lhůta, kdy se má s osobami, které mají nárok na složku na živobytí, vypracovat podpůrný plán, a to 3 měsíce, tzn. první podpůrný plán bude sepisován po 6 měsících poskytování DSSP.

Pro určení normativního nájmu a vlastnického paušálu se vychází z údajů o příjemcích DSSP. Jelikož ale nebudou v počátku poskytování DSSP ucelené údaje za všechny příjemce DSSP, protože se po určitou dobu bude současně poskytovat ještě příspěvek na bydlení, je možné vycházet pro určení normativního nájmu a vlastnického paušálu z údajů od příjemců příspěvku na bydlení.

K § 92 (Účinnost)

Účinnost zákona se navrhuje od 1. července 2025 s ohledem na potřebu přípravy přechodu na nový systém administrace dávky (aplikační program) a proškolení příslušných zaměstnanců orgánů státní sociální pomoci a spolupracujících subjektů.

V Praze dne 18. září 2024

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí:

Ing. Marian Jurečka

podepsáno elektronicky