Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadu navrhovaného řešení ve vztahu rovnosti mužů a žen, a vysvětlení její nezbytnosti jako celku
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se předkládá ke splnění Plánu legislativních prací vlády na rok 2012 (poř. č. 1).
Návrh novelizace zákona vychází z praktických potřeb Vězeňské služby a orgánů činných v trestním řízení a z jejich zkušeností z dosavadního uplatňování tohoto zákona. Zaměřuje se na zpřesnění některých vztahů, ať již v rámci Vězeňské služby nebo vůči subjektům stojícím mimo ni v oblasti působnosti této služby při zabezpečování vztahů s jinými subjekty, jako např. s Policií České republiky, nebo se zahraničním prvkem pokud jde např. o vysílání a působení příslušníka Vězeňské služby v zahraničí. Tento návrh je pozitivní reakcí na požadavky např. sekretariátu OSN v New Yorku a příslušných čs. zastupitelských úřadů v cizině a žádosti o pomoc při personálním naplnění misí OSN v zahraničí. Konkrétně se jedná o vysílání příslušníků Vězeňské služby do zahraničí stejně, jako je tomu u příslušníků Policie ČR. Na oba ozbrojené bezpečnostní sbory se vztahuje zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Příslušníci Vězeňské služby a občanští zaměstnanci budou působit v zahraničních misích především na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Příslušník Vězeňské služby či občanský zaměstnanec se může účastnit také civilních misí na základě rozhodnutí orgánu či instituce EU, např. na základě rozhodnutí Rady o přijetí Společné akce Rady 2005/190/SZBP ze dne 7. března 2005 o Integrované misi Evropské unie na podporu právního státu v Iráku (EUJUST
LEX) či o přijetí Společné akce Rady 2008/124/SZBP ze dne 4. února 2008 o Misi Evropské unie v Kosovu na podporu právního státu (EULEX KOSOVO) a dalších, nebo na základě rozhodnutí ministra na žádost či se souhlasem orgánu cizího státu. O vyslání konkrétního příslušníka budou rozhodovat služební funkcionáři podle zákona o služebním poměru bezpečnostních sborů.
Návrh reaguje i na další praktické potřeby Vězeňské služby a doplňuje oprávnění na použití donucovacích prostředků i v mimovězeňských zařízeních a s tím související mimořádné oprávnění k omezení možnosti volného pohybu odsouzeného nebo jiné osoby časově omezeným připoutáním k vhodnému předmětu, a to za přesně zákonem stanovených podmínek. Doplňuje se výčet donucovacích prostředků, které již využívá s úspěchem policie ČR, a které doposud Vězeňská služba postrádala.
V neposlední řadě se upřesňují stávající ustanovení o hospodářské činnosti Vězeňské služby provozované za účelem tvorby zisku, kterou může provozovat mimo svoji hlavní činnost, pro kterou byla zřízena, zejména za účelem zaměstnávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody a prodeje jejich výrobků nebo služeb.
Návrh dopadá na rovnost mužů a žen, protože rozšiřuje již v zákoně uvedené výčty donucovacích prostředků, které nesmějí být použity vůči ženám (elektrický nebo jiný dočasně zneschopňující prostředek) - jedná se o tradiční výjimku, kterou se zakazuje použití určitých důraznějších donucovacích prostředků vůči ženám obecně, a to zejména z důvodu neohrozit jejich případné, byť ještě nezřetelné těhotenství. V praxi vězeňské služby je použití důrazných donucovacích prostředků zcela mimořádné. Např. varovný výstřel byl použit v posledních třech letech pouze v jednom případě, k nasazení služebního psa jako donucovacího prostředku došlo rovněž pouze v jednom případě. Celkový počet použití donucovacích prostředků se pohybuje ročně okolo 250 případů, což při více jak 20 000 vězeňské populaci představuje příznivý výsledek. Vůči ženám byl v loňském roce použit některý z donucovacích prostředků pouze v 11 případech.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky.
Navrhované řešení je v souladu s předpisy tvořícími ústavní pořádek, jakož i mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy České republiky a zajišťuje také právní prostředí pro realizaci současných i budoucích mezinárodních závazků z mezinárodních smluv podle čl. 49 Ústavy České republiky. Návrh novelizace respektuje zásadu, podle níž lze státní moc lze uskutečňovat pouze na podkladě zákona a v jeho mezích.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými zásadami práva Evropské unie
Návrh zákona přímo nezapracovává do právního řádu právo Evropské unie. Návrh zákona souvisí s právními akty Evropské unie zřizujícími mise EU, v jejichž rámci bude možno na základě předloženého návrhu zákona docházet k vysílání příslušníků nebo občanských zaměstnanců Vězeňské služby na území jiného státu. Není v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ani s právními akty Evropské unie, judikaturou soudních orgánů EU a není součástí obecných právních zásad práva Evropské unie.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Zajištění nových donucovacích prostředků, zejména distančních elektrických dočasně zneschopňujících prostředků (tzv. taserů) představuje náklady v prvním roce cca 2,1 mil. Kč a v dalších letech cca 0,5 mil. Kč ročně. Budou pořízeny po novele zákona v režimu veřejné zakázky, pokud to rozpočet Vězeňské služby bude umožňovat. V současnosti není návrh zákona spojen s požadavky na státní rozpočet. Návrh nemá dopady na podnikatelské prostředí České republiky, dále není spojen se sociálními dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a nemá dopady na životní prostředí.
K Čl. I.
K bodům 1, 2 a 5 ( § 1 odst. 4 a § 2 odst. 1)
Podle § 8 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zřizuje Ministerstvo spravedlnosti školy a školská zařízení jako organizační složky státu nebo jejich součásti. Podle § 172 odst. 3 tohoto zákona Ministerstvo spravedlnosti zřizuje a zrušuje střední školy Vězeňské služby a školská zařízení jim sloužící a školy a školská zařízení pro osoby ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody. Nařízením ministra spravedlnosti č. 1/2007 byla s účinností od 30. 1. 2007 zřízena škola pro osoby ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody s názvem Střední odborné učiliště, Praha 4, Na Veselí 51, a to jako organizační jednotka Vězeňské služby. Skutečnost, že Střední odborné učiliště je organizační jednotkou Vězeňské služby, je třeba promítnout do ustanovení § 1 a 2 zákona o Vězeňské službě a současně provést navazující úpravu v § 2 odst. 1 písm. k).
K bodu 3 (§ 1 odst. 5)
Navrhuje se úprava, která by výslovně umožňovala účast příslušníků a občanských zaměstnanců Vězeňské služby na zahraničních mírových misích - např. na základě rozhodnutí Rady o přijetí Společné akce Rady 2005/190/SZBP ze dne 7. března 2005 o Integrované misi Evropské unie na podporu právního státu v Iráku (EUJUST LEX) či o přijetí Společné akce Rady 2008/124/SZBP ze dne 4. února 2008 o Misi Evropské unie v Kosovu na podporu právního státu (EULEX KOSOVO) a dalších. Ustanovení je analogické k ustanovení § 93 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.
K bodům 4 a 6 (§ 2 odst. 1 a § 3 odst. 2)
Výslovně se do zákona zakotvuje povinnost Vězeňské služby zajistit eskortu osob propuštěných z vazby, výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, u nichž má na základě soudního rozhodnutí bezprostředně navazovat výkon ústavní nebo ochranné výchovy, ústavního ochranného léčení nebo zabezpečovací detence. Tato změna se pak logicky promítá i do ustanovení § 3 odst. 2, které upravuje tuto oblast činnosti Vězeňské služby.
K bodu 7 (§ 3 odst. 8)
Aktualizuje se ustanovení § 3 odst. 8 tak, aby bylo v souladu s § 12 odst. 2 písm. c) tr. řádu. Dne 1. ledna 2012 nabyl účinnosti zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů. Tímto zákonem byl novelizován i zákon o Vězeňské službě a justiční stráži v ustanovení obsahujícím úkoly Vězeňské služby v § 2 odst. 1 písm. m). Ustanovení § 3 odst. 8 však novelizováno nebylo a toto opomenutí se nyní napravuje.
K bodu 8 (§ 4c)
Ministerstvo spravedlnosti provádí kontroly u Vězeňské služby v režimu zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
K bodu 9 (§ 10)
Návrh právní úpravy institutu požadování vysvětlení při odhalování trestných činů a kázeňských přestupků vězněných osob vychází z obdobného oprávnění policistů podle § 61 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Ujednocuje se a zpřesňuje oprávnění vysvětlení požadovat. Příslušníkům Vězeňské služby se umožňuje požadovat vysvětlení nejen od vězněných osob, ale i od osob dalších, např. příslušníků a zaměstnanců Vězeňské služby, zaměstnanců jiných subjektů pracujících ve věznici apod. V těchto případech je nedostačující sepsání služebního či úředního záznamu samotnou osobou nebo pouhé ústní vyjádření, a to zejména z hlediska procesního. V dosavadní úpravě chybí řádné poučení osoby podávající vysvětlení, řádné zaprotokolování včetně odpovědí na doplňující otázky nutné k náležitému objasnění věci. Oprávnění požadovat vysvětlení ke kázeňskému přestupku vězněné osoby se rozšiřuje i na občanské zaměstnance Vězeňské služby, kteří vůči vězněným osobám vykonávají kázeňskou pravomoc.
K bodu 10 (§ 13 odst. 2)
Správnost rozšíření oprávnění příslušníka Vězeňské služby ke zjišťování totožnosti osob a případnému zakročení proti osobám, které se zdržují v bezprostřední blízkosti střežených objektů, pokud u nich vyvstává důvodné podezření, že těmito osobami dojde k narušení výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo ohrožení bezpečnosti střeženého objektu, potvrdila řada případů, kdy se podařilo zabránit zejména vhazování nedovolených předmětů do objektů věznice. Uvedené oprávnění přenesené na příslušníky Vězeňské služby má za cíl napomoci čelit připravované nebo již páchané trestné činnosti. V praxi se však ukázalo problematickým vymezení bezprostřední blízkosti a proto se na návrh Vězeňské služby navrhuje příslušná úprava.
K bodu 11 (§ 13a a 13b)
Pověřené orgány Vězeňské služby v postavení policejních orgánů v rozsahu stanoveném trestním řádem objasňují a prověřují trestné činy vězněných osob a ve spolupráci s Generální inspekcí bezpečnostních sborů se podílejí na předcházení a odhalování trestné činnosti příslušníků Vězeňské služby a občanských zaměstnanců zařazených k výkonu práce ve Vězeňské službě spáchané při plnění pracovních úkolů. Nedošlo však k posílení jejich oprávnění, která jsou oproti oprávněním policejních orgánů Policie ČR při výkonu shodné působnosti značně zúžena. Pověřené orgány Vězeňské služby tak nemají k výkonu této své působnosti dostatečné prostředky a jsou odkázány na spolupráci s Policií ČR. Návrh rozsah jejich oprávnění rozšiřuje analogicky s oprávněními policejních orgánů Policie ČR.
K bodu 12 (§ 15)
Jedná se o legislativně technickou úpravu spočívající v doplnění chybějící předložky.
K bodu 13 (§ 17 odst. 1)
Navrhuje se rozšíření výčtu míst, kde příslušník vězeňské služby je v rámci svých pravomocí oprávněn použít donucovací prostředek o mimovězeňská zdravotnická zařízení. Podle § 2 odst. 1 písm. l) zákona o Vězeňské službě a justiční stráži zabezpečuje Vězeňská služba v případě potřeby vězněným osobám a chovancům umístěným v ústavu pro výkon zabezpečovací detence specializovanou zdravotní péči u mimovězeňských poskytovatelů zdravotních služeb, ke kterým jsou eskortováni. K zajištění bezpečnosti zejména zdravotního personálu a ostatních pacientů a k zabránění případnému útěku je nutno umožnit příslušníkům Vězeňské služby použití donucovacích prostředků i v těchto prostorách.
K bodům 14 až 16 (§ 17 odst. 2)
Zákon o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky opravňuje příslušníky Vězeňské služby použít při plnění jejich úkolů donucovací prostředky, a to za podmínky, že je to nezbytné k zajištění pořádku a bezpečnosti. Mohou být použity jen proti osobám, které ohrožují život nebo zdraví, úmyslně poškozují majetek nebo násilím se snaží mařit účel výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, anebo narušují pořádek nebo bezpečnost v prostorách Vězeňské služby, v budovách soudů a dalších střežených objektů (§ 17 odst. 1). Donucovací prostředky jsou oprávněni používat i příslušníci Policie České republiky (§ 52 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii ČR). Navrhuje se rozšířit výčet donucovacích prostředků používaných příslušníky Vězeňské služby a justiční stráže o elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek. Dále, vedle obušku, též o tzv. jiný úderný prostředek a o prostředek k zamezení prostorové orientace. Tyto prostředky umožní příslušníkům Vězeňské služby zakročit i v situacích, kdy nelze zákrok provést s použitím jiných donucovacích prostředků, zejména v uzavřených prostorách, kde jsou přítomny i další osoby, při eskortách, kde hrozí ohrožení veřejnosti a vůči osobám, kdy blízký kontakt příslušníka s takovou osobou může ohrozit jeho zdraví nebo život. Do výčtu se dále doplňuje vytlačování štítem a vytlačování vozidlem (podle § 15 tohoto zákona provádí Vězeňská služba pronásledování, pátrání a zadržení uprchlého vězně nebo chovance ústavu pro výkon zabezpečovací detence.) Dočasně zneschopňujícími prostředky se rozumí zejména prostředky založené na principu elektroindukce, které pracují s využitím elektrošoku – v prodejní síti zpravidla označované jako elektrické paralyzéry. Policejní sbory ve světě (celkem nejméně 45 sborů) využívají tzv. distanční paralyzéry určené pro ozbrojené sbory vyráběné firmou TASER. Podle údajů ze zahraničí byl tento prostředek již použit více jak v 700 000 případech a snížil počet zraněných zatýkaných osob o 70% a počet zraněných policistů o 80%. Distanční paralyzér má oproti střelné zbrani výhodu šetrnosti vůči zasažené osobě a odpadají náklady na léčení po zásahu. Při tom má oproti střelné zbrani vyšší okamžitou míru zneškodnění. Je tak vysoce účinným a současně i ekonomickým prostředkem.
K bodu 17 (§ 17 odst. 5)
Jedná se o legislativně technickou úpravu spočívající v doplnění chybějícího slova chovanec, neboť jak vyplývá z předchozích odstavců dopadá toto ustanovení i na chovance předváděné z ústavů pro výkon zabezpečovací detence.
K bodu 18 (§ 17 odst. 5)
Navrhuje se zařadit do zákona oprávnění příslušníka Vězeňské služby omezit připoutáním k vhodnému předmětu volný pohyb osoby, která napadá příslušníka nebo jinou osobu, ohrožuje vlastní život, poškozuje majetek nebo se pokusí o útěk. Pokud neskončí toto omezení dříve, musí být vždy ukončeno po uplynutí dvou hodin. Shodné oprávnění příslušníka Policie ČR je obsaženo v zákoně o Policii ČR (§ 25).
K bodům 19 a 20 (§ 19 odst. 1)
V § 19 odst. 1 je obsaženo dvojí omezení při použití donucovacích prostředků. Jednak je to omezení použití těchto prostředků proti těhotné ženě, osobě vysokého věku, osobě se zjevným zdravotním postižením a osobě zjevně mladší 15 let. Do tohoto výčtu se nově zařazuje zákaz použití elektrických nebo jiných dočasně zneschopňujících prostředků, tzv. jiného úderného prostředku a expanzní zbraně (písm. a). Druhé omezení použití donucovacích prostředků je vůči ženám. Zde se k dosavadnímu zákazu použití psa a střelné zbraně doplňuje zákaz použití elektrického nebo jiného obdobně dočasně zneschopňujícího prostředku (písm. b).
K bodu 21 (§ 21a)
V návaznosti na doporučení veřejného ochránce práv a zmocněnkyně vlády pro lidská práva doplňuje se do návrhu zákona výslovné zmocnění pro Vězeňskou službu používat zařízení umožňující pořizovat zvukové a obrazové záznamy v prostorách spravovaných Vězeňskou službou a v prostorách přilehlých (v současné praxi půjde o běžně užívané kamerové systémy). Používání těchto zařízení Vězeňskou službou v rámci plnění jejích úkolů je legitimní a slouží k ochraně zdraví a majetku. (Obdobné ustanovení je obsaženo v § 62 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.)
K bodu 22 (§ 22a)
Pro účely výuky, výcviku, zkoušek a expertizní a znalecké činnosti je nutné, aby Vězeňská služba měla k dispozici nebezpečné látky a věci. Oprávnění k tomu však z žádného zákona pro Vězeňskou službu nevyplývá. Navrhuje se zákon doplnit analogicky s oprávněním Policie ČR (§ 38 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR).
K bodům 23 a 24 (§ 23a odst. 3)
Navrhuje se zařazení Bezpečnostní informační služby a dalších zpravodajských služeb do výčtu orgánů oprávněných k získávání údajů poskytovaných Vězeňskou službou. Tato potřeba souvisí s působností zpravodajských služeb podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, zejména pak se zpravodajským získáváním informací v oblasti terorismu, organizovaného zločinu, ochrany ústavního zřízení a bezpečnosti České republiky o osobách, které se často pohybují v závadovém prostředí. Jediný způsob, jak získat informace, zda se právě nenachází v některé z výše uvedených evidencí, je požádat Vězeňskou službu o poskytnutí takovéto informace. Současně se text ustanovení legislativně technicky upravuje tak, aby bylo zřejmé, že Vězeňská služba poskytuje údaje z evidencí jí vedených na žádost.
K bodu 25 (§ 23a odst. 4)
S cílem zjednodušit poskytování údajů z evidencí Vězeňské služby se výslovně stanoví, aby osoby, které mají zřízenu datovou schránku, ji pro tento účel používaly.
K bodům 26 a 27 (§ 23a odst. 5 až 7)
Pro účely zjištění a ověření totožnosti vězněných osob je potřebné, aby Vězeňská služba měla k dispozici nezbytné údaje z registrů Ministerstva vnitra a Policie České republiky. Ze stejných důvodů je pro Vězeňskou službu nezbytná fotografie z informačního systému cizinců. Tato potřeba vyvstává zejména při návratu odsouzeného v rámci krátkodobého povolení k opuštění věznice (§ 45 odst. 2 písm. g) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů), kdy je třeba mít jistotu, že se do věznice vrací stejná osoba.
K bodu 28 (§ 23a odst. 10)
Upřesňuje se oprávnění Vězeňské služby při vedení evidence vazebně stíhaných osob, jejichž trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením. Podle stávající právní úpravy potřebuje Vězeňská služba souhlas těchto osob i k samotnému vedení evidence. Nově se navrhuje, aby tento souhlas nebyl pro vedení evidence vyžadován a nebyl vyžadován ani pro poskytování údajů orgánům činným v trestním řízení, zpravodajským službám ČR, soudům a státním zastupitelstvím. Vedení evidence je nezbytné pro případná budoucí řízení např. o náhradu škody, kdy Vězeňská služba nebo osoba, která byla ve vazbě, ale jejíž trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením, bude potřebovat údaje z této evidence jako důkaz pro příslušné soudní nebo jiné řízení.
K bodu 29 (§ 23a odst. 12 a 13)
Zákon se doplňuje o nezbytné oprávnění Vězeňské služby požadovat z agentových informačních systémů o důchodech a o výsluhových příspěvcích vojáků a příslušníků bezpečnostních sborů pro účely správy pohledávek údaje týkající se důchodů, výsluhových příspěvků vězněných osob nebo chovanců ústavů pro výkon zabezpečovací detence (odst. 12). V zákoně se vymezuje okruh informací, které Vězeňská služba nebude poskytovat na žádost podanou podle zákona o svobodném přístupu k informacím (odst. 13). Týkají se zajištění bezpečnosti a dále ochrany a obrany objektů.
K bodům 30 a 31 (§ 23b)
Navrhovaná změna ustanovení § 23b má za cíl zpřesnit právní režim hospodářské činnosti Vězeňské služby, neboť ustanovení o hospodářské činnosti bylo vloženo do zákona č. 555/1992 Sb. v roce 2006. V průběhu let došlo k výraznému rozvoji hospodářské činnosti, což je třeba do zákona promítnout. V návrhu zákona bylo proto změněno uspořádání textu a zařazena zpřesňující ustanovení, která v současné době v platném zákoně č. 555/1992 Sb. nejsou jednoznačně obsažena. Jednoznačně se stanoví, že provozní výdaje hospodářské činnosti musí být pokryty příjmy z této činnosti, a to v plné výši. Peněžní prostředky používané pro provoz hospodářské činnosti musí být vedeny na zvláštním bankovním účtu. Pokud jde o režim nakládání s kladným rozdílem příjmů a výdajů za kalendářní rok, obsahuje odstavec 6 odkaz na § 45 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). Vzhledem ke změnám zákona a novelizaci jeho textu, který již neobsahuje odkaz na poznámky pod čarou č. 6a, 6b a 6d, je nutné tyto poznámky pod čarou zrušit.
K čl. II
Vzhledem k novému ustanovení zákona v § 23b pozbyla vyhláška č. 93/2001 Sb., o hospodářské činnosti Vězeňské služby České republiky své opodstatnění a je potřeba jí zrušit.
K čl. III
Navrhovaná účinnost zákona se odvíjí od předpokládané doby dalšího legislativního procesu a respektuje požadavek alespoň minimální legisvakance.
V Praze dne 30. května 2012
RNDr. Petr Nečas, v. r. předseda vlády
JUDr. Jiří Pospíšil, v. r. ministr spravedlnosti