zákon č. 157/2015 Sb.

K části první – změna zákona o spotřebních daních K čl. I K bodu 1 (§ 1 odst. 1 písm. a))

Na základě identifikovaných problémů a požadavků správce daně se nově do zákona o spotřebních daních zavádí podmínky zdaňování surového tabáku. Vzhledem k tomu, že podle článku 1 odstavce 3 směrnice 2008/118/ES, lze zavést spotřební daň na jakékoliv zboží jiné než to, které podléhá spotřební dani podle evropského práva, a že surový tabák nespadá do působnosti tabákové směrnice, navrhuje se řešení, které využívá zavedených principů spotřební daně s výjimkou uplatnění režimu podmíněného osvobození od daně a režimu volného daňového oběhu. Zavádí se nová spotřební daň, a to daň ze surového tabáku. Surový tabák není na rozdíl od ostatních komodit, které v současné době podléhají spotřební dani, vybraným výrobkem.

K bodu 2 (§ 1 odst. 1 písm. d))

Jde o legislativně technickou změnu související s doplněním nového písmene f) do předmětného ustanovení.

K bodu 3 (§ 1 odst. 1 písm. f))

V návaznosti na novou úpravu vztahující se k nakládání se surovým tabákem dochází k rozšíření předmětu úpravy.

K bodu 4 (§ 1 odst. 2 písm. d))

Jde o legislativně technickou změnu související s doplněním nového písmene f) do předmětného ustanovení.

K bodu 5 (§ 1 odst. 2 písm. f))

Předmětné ustanovení zákona o spotřebních daních explicitně stanovuje, které daně jsou daněmi spotřebními. Mezi stávající spotřební daně se nově řadí i tzv. daň ze surového tabáku. Vzhledem k tomu, že podle článku 1 odstavce 3 směrnice 2008/118/ES, lze zavést spotřební daň na jakékoliv zboží jiné než to, které podléhá spotřební dani podle evropského práva, a že surový tabák nespadá do působnosti tabákové směrnice, navrhuje se řešení, které využívá zavedených principů spotřební daně s výjimkou uplatnění režimu podmíněného osvobození od daně a režimu volného daňového oběhu.

K bodu 6 (§ 1 odst. 3 písm. b))

V duchu dosavadní právní úpravy ustanovení § 1 odst. 3 se orgánům Celní správy České republiky stanovuje působnost v oblasti surového tabáku. Toto ustanovení primárně míří na kompetence orgánů Celní správy České republiky v nově zaváděné oblasti, která se týká nakládání se surovým tabákem (nová část osmá zákona o spotřebních daních). V druhé části novelizačního bodu je z důvodu zabránění případným výkladovým nejasnostem zakotveno, že na řízení o správních deliktech se nepoužijí ustanovení daňového řádu. Standardně tak v těchto případech bude využit procesní režim správního řádu.

K bodu 7 (§ 59 odst. 8 písm. b))

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která lépe navazuje na zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň dochází k nahrazení nenormativního odkazu (poznámky pod čarou) na zákon o metrologii odkazem normativním.

K bodu 8 (§ 59 odst. 11)

Daňovým skladům, které nakládají výhradně s minerálními oleji, jejichž sazba spotřební daně se vztahuje na hmotnostní jednotky, tj. těžkými topnými oleji a zkapalněnými ropnými plyny, je umožněna výjimka z povinnosti být vybaven vhodným ověřeným měřícím zařízením na měření množství minerálních olejů, jejich měrné hmotnosti a teploty. Předmětné daňové sklady však musí být vybaveny vhodným měřícím zařízením na měření hmotnosti při příjmu i výdeji. Měřící zařízení musí navíc splňovat požadavky zákona o metrologii.

K bodu 9 (§ 59 odst. 12 až 15)

V odstavci 12 dochází ke stanovení výjimky z podmínek, které musí splňovat daňový sklad minerálních olejů, a to konkrétně z podmínky stanovené v odstavci 8 písm. b), (podmínka vybavenosti vhodným měřícím zařízením na měření množství minerálních olejů, jejich měrné hmotnosti a teploty při příjmu a výdeji). Daňový sklad minerálních olejů, který nesplňuje podmínku uvedenou v odstavci 8 písm. b), musí být v souladu s písmenem a) vybaven zařízením na měření hmotnosti minerálních olejů při příjmu a výdeji splňujícím požadavky zákona o metrologii nebo zařízením na měření objemu a teploty minerálních olejů při příjmu a výdeji splňujícím požadavky zákona o metrologii. Konkrétní požadavky na měřící zařízení jsou uvedeny v § 9 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů. Podmínka obsažená v písmeni b) směřuje na vybavení daňového skladu laboratoří, která disponuje měřidly (zde se opět jedná o měřidla, která splňují požadavky zákona o metrologii) stanovenými pro měření měrné hmotnosti vzorků podle požadavků ČSN EN ISO 3675 nebo ČSN EN ISO 12185, jejíž metody odběru vzorků odpovídají ČSN EN ISO 3170 nebo ČSN EN ISO 3171. Metody odběru vzorků a měření měrné hmotnosti minerálních olejů musí být akreditovány podle ČSN EN ISO/IEC 17025. V tomto písmeni stanovená činnost musí být akreditována podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů. To, zda systém odběru a nakládání se vzorky splňuje podmínky stanovené příslušnými zákony a výše uvedenými technickými normami, které se na ně vztahují, bude muset být kontrolováno minimálně jednou za kalendářní čtvrtletí tak, aby bylo průběžně osvědčováno plnění daných norem. Toto osvědčování může provádět pouze oprávněná osoba. Oprávněnou osobou může být pouze ten, kdo splňuje požadavky na odbornou způsobilost (držitel akreditace v oblasti inspekční činnosti pro odběry vzorků a laboratorní zkoumání paliv), která je zapotřebí k osvědčování plnění požadavků stanovených výše uvedenými normami, je bezdlužný a bezúhonný ve smyslu § 43e a 43f. Kdo bude chtít tuto činnost vykonávat, musí podat žádost Generálnímu ředitelství cel, k níž přiloží dokumenty potřebné pro posouzení stanovených podmínek (např. osvědčení o akreditaci nebi dokumenty podle § 43e). Generální ředitelství rozhodne kladně poté, co ověří, že žadatel stanovené podmínky splňuje. Seznam oprávněných osob bude zveřejněn na internetových stránkách Celní správy. Zjistí-li Generální ředitelství cel, že oprávněná osoba nesplňuje některou z podmínek stanovených v tomto ustanovení, rozhodne, že tato osoba již není oprávněnou osobou a ze seznamu oprávněných osob ji vypustí.

Pokud nebude k této čtvrtletní kontrole docházet, konstruuje se v odstavci 13 právní fikce, že podmínka podle odstavce 12 písm. b) není splněna a daňový sklad minerálních olejů tak výjimku stanovenou v odstavci 12 nemůže využít. V takovém případě by musel splnit podmínku stanovenou v odstavci 8 písm. b). V odstavci 14 písmeni b) je stanoveno, že produktovody, které jsou samostatným daňovým skladem, nemusí splňovat podmínku minimálních skladovacích kapacit, které činí 200 tisíc litrů u daňových skladů zkapalněných ropných plynů a 50 tisíc litrů v případě ostatních minerálních olejů, na něž se vztahuje režim podmíněného osvobození od daně. Zbylá úprava je již obsažena ve stávajícím znění zákona o spotřebních daních. V odstavci 15 je dále stanovena výjimka z podmínek, které musí splňovat výrobní daňový sklad, který nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 8 písm. a), b) nebo c), a to z toho důvodu, že nedisponuje skladovacím zařízením. Jedná se především o producenty, jejichž výrobní zařízení je přímo napojeno na potrubní systém (produktovod), který je součástí tohoto daňového skladu, přičemž tento potrubní systém je dále přímo napojen na další produktovod, který není již součástí předmětného daňového skladu. Tento novelizační bod má umožnit dotčeným daňovým skladům pokračovat v ekonomické činnosti, aniž by byli jejich provozovatelé povinni opatřit své prostory skladovacím zařízením. Aby nemohla být tato výjimka zneužívána a předcházelo se tak daňovým únikům, jsou zákonem stanoveny relevantní podmínky, které je nutno splnit. Výjimku z výše uvedených důvodů může využít pouze výrobní daňový sklad, jehož výrobní kapacita je alespoň 200 000 litrů minerálních olejů za kalendářní měsíc a jehož výrobní zařízení pro nepřetržitou výrobu je napojeno na produktovod, který je vybaven vhodným měřicím zařízením, a který je součástí daňového skladu.

K bodu 10 (hlava VI) Obecně

V hlavě VI je možno nalézt právní zakotvení spotřební daně ze surového tabáku, které není z celoevropského pohledu harmonizováno. Právní úpravu daně ze surového tabáku lze brát veskrze jako svébytnou úpravu v zákoně o spotřebních daních. Ustanovení obecné části zákona o spotřebních daních se budou na daň ze surového tabáku aplikovat pouze v omezené míře. To je dáno zejména charakterem samotné daně, avšak i způsobem nahlížení na samotný surový tabák (z pohledu zákona o spotřebních daních). Ten totiž zákonem o spotřebních daních není vnímán jako vybraný výrobek, a tudíž ustanovení obecné části zákona, která upravují, resp. se vztahují na vybraný výrobek, nejsou ve své podstatě aplikovatelná. Jedná se například o ustanovení související s režimem podmíněného osvobození od daně, se vznikem povinnosti daň přiznat a zaplatit, neboť tato povinnost je úzce spojena s režimem podmíněného osvobození od daně nebo s přechodem z tohoto režimu do režimu volného daňového oběhu.

K § 131a (plátce daně ze surového tabáku)

Plátcem daně ze surového tabáku je osoba, která použila surový tabák pro jiný účel než pro výrobu tabákových výrobků v daňovém skladu (zákon o spotřebních daních neumožňuje vyrobit tabákové výrobky jinde než v daňovém skladu), pro dodání surového tabáku pro výrobu tabákových výrobků provozovateli daňového skladu, nebo pro dodání do jiného členského státu nebo třetí země bez ohledu na změnu vlastnického práva. Plátcem daně tak například bude osoba prodávající surový tabák konečnému spotřebiteli.

Plátcem daně nebude provozovatel daňového skladu, který použil surový tabák pro vlastní výrobu tabákových výrobků, ani provozovatel daňového skladu, který dodá surový tabák pro výrobu tabákových výrobků v jiném daňovém skladu. Z titulu vysoké rizikovosti zneužití surového tabáku k nelegální činnosti se stanovuje, že plátcem daně ze surového tabáku je také osoba, u které byl zjištěn surový tabák, u kterého neprokázala zdroj surového tabáku nebo neprokázala, pro jaký účel byl nebo má být surový tabák použit, popřípadě u kterého neprokázala identifikaci osoby, které byl nebo má být surový tabák dodán. Odstavec 2 stanovuje de facto výjimku z obecného pravidla o vzniku plátcovství daně ze surového tabáku stanoveného v odstavci 1. Věda a výzkum jsou oblasti, ve kterých budou mít možnost veřejné vysoké školy a výzkumné organizace libovolně používat surový tabák, aniž by se podle odstavce 1 tohoto ustanovení staly plátcem daně ze surového tabáku. Dochází tím k podpoře těchto odvětví. Odstavec 3 stanovuje v souvislosti s ustanovením § 125 daňového řádu povinnost plátci daně ze surového tabáku podat přihlášku k registraci. Plátcem daně ze surového tabáku se osoba při splnění zákonem předvídaných skutečností uvedených v odstavci 1 stává ex lege (ze zákona). Rozhodnutí o registraci má tedy povahu deklaratorního rozhodnutí správce daně. Jakmile se tedy osoba stane plátcem daně ze surového tabáku, počne jí běžet sedmidenní lhůta pro to, aby se zaregistrovala (podala přihlášku k registraci).

K § 131b (předmět daně ze surového tabáku)

V odstavci 1 se obecně upravuje předmět daně. Jedná se o speciální úpravu, která se zavádí na daňovém území České republiky na základě požadavku správce daně s cílem zefektivnit správu spotřební daně a zamezit vzniku daňových úniků. Předmětem daně ze surového tabáku je v podstatě primární tabáková surovina (sklizená rostlina) nebo jakýkoli polotovar z ní vyrobený nacházející se na území České republiky, který není upraven k prodeji konečnému spotřebiteli. Vzhledem k poznatkům z praxe bylo dohodnuto, že nová definice nebude zahrnovat pouze tabákové listy (tedy skutečnou surovinu), jejichž prodej se stal spouštěcím bodem předkládané úpravy. Podle požadavku správce daně se surovým tabákem pro potřeby zákona o spotřebních daních rozumí tabák jako takový, tedy rostlina rodu tabák (Nicotiana), listy nebo její jiné části, přičemž pokud se jedná o listy, mohou tyto být buď celé, nebo dělené bez ohledu na způsob dělení, a to ve všech v úvahu přicházejících podobách, tj. sušený, nesušený, fermentovaný, nefermentovaný, expandovaný, neexpandovaný. Dále budou pod pojem surový tabák podřazeny zbytky z tabákových listů a zbytky vzniklé při zpracování a výrobě tabákových výrobků, a dále rekonstituovaný tabák vyrobený spojením jemně rozdrobeného tabáku, tabákového zbytku nebo tabákového prachu, obojí v případech, kdy nejsou tyto výrobky upraveny pro prodej konečnému spotřebiteli, neboť mohou v dalších fázích sloužit jako surovina, resp. druhotná surovina pro další výrobu. K tomuto kroku se přistupuje z důvodu, že správce daně v případě záchytu nebo nálezu takového tabáku dopravovaného nebo volně loženého a skladovaného nemá oporu v současném znění zákona k adekvátnímu okamžitému opatření. Vzhledem k tomu, že se jedná o úpravu nad rámec tabákové směrnice, definuje každý stát předmět daně podle individuálních požadavků svého správce daně.

K § 131c (vznik daňové povinnosti ze surového tabáku)

Daňová povinnost vzniká osobě nakládající se surovým tabákem dnem použití surového tabáku pro jiný účel než pro výrobu tabákových výrobků v daňovém skladu nebo dodání surového tabáku pro výrobu tabákových výrobků provozovateli daňového skladu nebo dodání do jiného členského státu nebo třetí země. Daňová povinnost tedy nevznikne provozovateli daňového skladu, který nabývá surový tabák pro výrobu tabákových výrobků, ani dodavateli surového tabáku, který prokáže, že surový tabák, se kterým nakládá, bude dodán výrobci tabákových výrobků, tj. provozovateli daňového skladu pro výrobu tabákových výrobků. Vzhledem k tomu, že zdanění surového tabáku je speciální úprava platná pouze na území České republiky, nevznikne daňová povinnost ani osobě, která použila surový tabák pro dodání do jiného členského státu nebo třetí země. Daňová povinnost vzniká osobě nakládající se surovým tabákem také dnem zjištění surového tabáku, u kterého nebyl prokázán zdroj, nebo nebylo prokázáno, pro jaký účel byl nebo má být použit. Stejně tak vzniká daňová povinnost v případě, kdy nebyla prokázána identifikace osoby, které byl nebo má být surový tabák dodán.

K § 131d (základ daně ze surového tabáku)

Stanovuje se základ daně ze surového tabáku. Základem daně ze surového tabáku je množství tohoto tabáku vyjádřené v kilogramech.

K § 131e (sazba a výpočet daně ze surového tabáku)

Sazba daně ze surového tabáku se stanovuje ve stejné výši jako sazba daně z tabáku ke kouření, která je od 1. prosince 2014 stanovena ve výši 1896 Kč/kg. Bude-li se v budoucnu upravovat sazba daně z tabáku ke kouření, dojde automaticky i k úpravě sazby daně ze surového tabáku. Stejná výše sazby se zavádí z důvodu vyhnutí se zneužití rozdílných sazeb daně u podobných komodit, tedy riziku vzniku daňových úniků. Výpočet výše daně ze surového tabáku se neodlišuje od obvyklého výpočtu výše daně, tj. vypočítá se jako součin základu daně ze surového tabáku a sazby daně ze surového tabáku.

K § 131f (zdaňovací období)

Zdaňovací období se zavádí u této nové komodity obdobně jako u vybraných výrobků, neboť se jedná o zaužívanou praxi pro komodity podléhající spotřební dani a není identifikován důvod postupovat jiným způsobem. Zdaňovacím obdobím u daně ze surového tabáku je měsíc.

K § 131g (daňové přiznání a dodatečné daňové přiznání k dani ze surového tabáku)

Odstavec 1 ukládá v návaznosti na ustanovení § 135 odst. 1 daňového řádu povinnost plátci daně ze surového tabáku podat daňové přiznání. Ten je tak povinen podat daňové přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla podle § 131c daňová povinnost. Odstavec 2, podobně jako ustanovení § 18 odst. 3 zákona o spotřebních daních vylučuje podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, po uplynutí 6 měsíců od počátku běhu lhůty pro stanovení daně. Jinými slovy zde zákon konstruuje lhůtu prekluzivního charakteru. Řízení zahájené podáním takového dodatečného daňového přiznání po uplynutí této lhůty bude správcem daně rozhodnutím zastaveno v souladu s ustanovením § 106 daňového řádu.

Důvodem pro stanovení šestiměsíční lhůty je, že v případě spotřebních daní se jedná většinou o velké částky daně s vysokým rizikem daňových úniků.

K bodu 11 (§ 134m odst. 1 písm. e) úvodní část ustanovení)

Jedná se pouze o zpřesnění textu. Předmětem značkování jsou s ohledem na jejich zneužitelnost všechny minerální oleje uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 71, 2710 19 75, 2710 19 81, 2710 19 83, 2710 19 87, 2710 19 91 a 2710 19 99 se zákonem vyjmenovanými chemicko-fyzikálními vlastnostmi.

K bodu 12 (§ 134v odst. 2 úvodní část ustanovení)

Dochází k napravení nepřesnosti textu, který se týká značkování některých dalších minerálních olejů, nikoli vybraných minerálních olejů.

K bodu 13 (§ 134zb odst. 3)

Dochází k napravení nepřesnosti textu. Osobám, kterým byla zrušena registrace z důvodu, že po dobu dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců neprováděly svou činnost, je umožněno podat přihlášku k registraci kdykoliv a nikoli až po uplynutí 2 let ode dne, kdy zrušení jejich předchozí registrace nabylo právní moci.

K bodu 14 (§ 134zf odst. 1 písm. c))

Novelizačním bodem je jednoznačně určeno, v jakých jednotkách je vykazováno množství zvláštních minerálních olejů, jež jsou přijímány osobou nakládající se zvláštními minerálními oleji.

K bodu 15 (§ 134zf odst. 1 písm. d))

Do oznamovací povinnosti, kterou je nutno splnit před každým přijetím zvláštního minerálního oleje, je přidán údaj o tom, zda bude předmětný zvláštní minerální olej označkován podle části šesté zákona o spotřebních daních.

K bodu 16 (§ 134zf odst. 2)

Novelizačním bodem je jednoznačně určeno, v jakých jednotkách je vykazováno předpokládané množství zvláštních minerálních olejů, se kterými plánuje dotčená osoba nakládat v rámci příslušného kalendářního roku.

K bodu 17 (§ 134zf odst. 3 písm. a))

Do oznamovací povinnosti, kterou je nutno splnit společně s přihláškou k registraci a dále před každou změnou údaje, je přidána informace o tom, zda bude předmětný zvláštní minerální olej označkován podle části šesté zákona.

K bodu 18 (§ 134zf odst. 4 písm. a))

Opatření upřesňuje interval oznamovací povinnosti, ve kterém má osoba nakládající se zvláštními minerálními oleji nahlásit každé jejich přijetí. Tento interval je specifikován na jeden až tři dny před každým přijetím. Opatření má zamezit tomu, aby bylo s velkým časovým předstihem nahlášeno velké množství přijetí zvláštních minerálních olejů, což by výrazně ztížilo kontrolu správce daně. Zvolený interval je zároveň podle sdělení správce daně dostatečný, aby neohrozil standardní dodavatelsko-odběratelské vztahy.

K bodu 19 (část osmá)

K § 134zh (osoba skladující surový tabák)

Základním konstrukčním prvkem nově zaváděné úpravy je osoba skladující surový tabák. Osobou skladující surový tabák se rozumí každá osoba, která skladuje surový tabák pro jiný účel než pro výrobu tabákových výrobků v daňovém skladu (zákon o spotřebních daních neumožňuje vyrobit tabákové výrobky jinde než v daňovém skladu). Skladováním se rozumí jakékoliv skladování, s výjimkou skladování osobou, která surový tabák používá výhradně pro výrobu tabákových výrobků, tedy provozovatele daňového skladu na výrobu tabákových výrobků. Dopravce, který dováží nebo převáží surový tabák přes daňové území České republiky surový tabák, stejně tak výzkumné organizace nebo veřejné vysoké školy, které používají surový tabák pro výzkumné nebo vědecké účely, se tato úprava nedotkne. Vzhledem k tomu, že rostlina rodu tabák (Nicotiana) není sledovanou plodinou a ani k obchodování či jinému nakládání s ní není v současné době nutné žádné povolení či licence, vymezuje se osoba skladující surový tabák. Této osobě je pak stanovena povinnost se před zahájením činnosti registrovat u správce daně. Záměrem úpravy je registrovat každou osobu, která skladuje surový tabák, byť by se jednalo o jednorázový akt. Osobou, která skladuje surový tabák a není osobou skladující surový tabák podle této úpravy, je provozovatel daňového skladu, který používá surový tabák výhradně k výrobě tabákových výrobků. Pokud však takovýto daňový sklad dodá surový tabák jiné osobě, stává se také osobou skladující surový tabák s povinností registrovat se a vést evidenci. Takovému subjektu je udělena výjimka z povinnosti poskytnout kauci.

K § 134zi (registrační řízení)

Zavádí se povinnost osoby skladující surový tabák se registrovat. Tato osoba je povinna se registrovat ještě před zahájením své činnosti. Daná ustanovení o registraci osoby skladující surový tabák tvoří specifickou právní úpravu vůči obecným pravidlům, která jsou obsažena v daňovém řádu (srov. část třetí daňového řádu). Úprava registračního řízení v daňovém řádu stanoví pouze obecný procesní postup registračního řízení. Konkrétní podmínky registrace a další její aspekty jsou upraveny v souvisejících ustanoveních. Odstavec 2 stanovuje výlučný způsob podání přihlášky k registraci, a to pouze elektronicky. Elektronický způsob podání je svébytně upraven v ustanovení § 71 odst. 1 písm. a) až c) daňového řádu, tzn. osobě skladující surový tabák bude umožněno podat přihlášku k registraci prostřednictvím datové zprávy podepsané uznávaným elektronickým podpisem, prostřednictvím datové schránky či skrze datovou zprávu s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do datové schránky za předpokladu, že je tento způsob zveřejněn správcem daně podle ustanovení § 71 odst. 4 daňového řádu.

K § 134zj (podmínky registrace)

K odstavci 1 Ustanovení odstavce 1 stanovuje podmínky registrace, které musí být splněny současně (jedná se o kumulativní vztah) a zároveň musejí být osobou skladující surový tabák splňovány po celou dobu registrace. Těmito podmínkami jsou:

a) oprávnění provozovat živnost umožňující výkon činnosti osoby skladující surový tabák,

b) spolehlivost,

c) bezdlužnost,

d) skutečnost, že osobě skladující surový tabák nebyl vysloven zákaz činnosti znemožňující výkon její činnosti,

e) skutečnost, že osoba skladující surový tabák není v likvidaci nebo úpadku a

f) poskytnutí kauce.

Podmínka pro oprávnění provozovat živnost je upravena právními předpisy upravujícími oblast živnostenského podnikání. Pokud to tedy tyto předpisy nevylučují, předkládaný návrh zákona dočasný nebo příležitostný výkon činnosti osobám, které jsou k výkonu dané činnosti oprávněny podle práva svého domovského státu, umožňuje. Podmínky uvedené v odstavci 1 písm. b) a c), tj. spolehlivost a bezdlužnost, jsou upraveny v § 43d a 43e, resp. § 43f zákona o spotřebních daních. Další z podmínek registrace je skutečnost, že osobě skladující surový tabák nebyl vysloven zákaz činnosti, který by měl za následek znemožnění výkonu činnosti této osoby. Trest nebo sankci zákazu činnosti může uložit soud (srov. § 52 odst. 1 písm. g) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů) nebo správní orgán (např. § 11 odst. 1 písm.

c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů). V případě, že bude vysloven zákaz činnosti týkající se provozování živnosti v oboru, do něhož patří činnost osoby skladující surový tabák, nebo příbuzném oboru, jedná se o překážku v provozování živnosti podle § 8 odst. 5 živnostenského zákona. Důsledkem je nemožnost provozování této živnosti po dobu trvání tohoto zákazu. Pro osobu skladující surový tabák, která podala přihlášku k registraci, to znamená, že nebude zaregistrována, a pro již registrovanou osobu to znamená zrušení registrace z moci úřední podle § 134zu. Při posuzování splnění podmínek se hledí i na skutečnost, zda osoba skladující surový tabák není v likvidaci nebo v úpadku. Poslední podmínkou registrace osoby skladující surový tabák je poskytnutí kauce (viz důvodová zpráva k § 134zk a násl.) K odstavci 2 V odstavci 2 se vymezuje okruh osob, které musí splňovat podmínky spolehlivosti a bezdlužnosti. Kromě osoby skladující surový tabák samotné musí tyto podmínky splňovat i její odpovědný zástupce. V případě, že je osoba skladující surový tabák právnická osoba, musí tyto podmínky splňovat rovněž:  fyzická osoba, která je jejím statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu,  fyzická osoba, která sice není jejím statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, avšak tuto činnost vykonává. Cílem tohoto ustanovení je tedy vztáhnout předmětné podmínky nejen na samotnou osobu skladující surový tabák, ale v případě právnické osoby i na všechny fyzické osoby, jež mají na její konání zásadní vliv. Tato právní konstrukce reaguje na situaci, kdy člena statutárního orgánu osoby skladující surový tabák představuje další právnická osoba, ve které může být opět členem statutárního orgánu další právnická osoba atd. – tak je možné pokračovat neomezeně dále. Tímto může docházet k řetězení právnických osob v postavení statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu. Cílem předmětného ustanovení je to, aby podmínky spolehlivosti a bezdlužnosti dopadly na ty fyzické osoby, které se fakticky podílejí na činnosti statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu, avšak které se nacházejí až v rámci dalších článků popsaného řetězce. K odstavci 3 Výjimka z obecné povinnosti poskytnutí kauce u osoby skladující surový tabák se vztahuje na ty subjekty, které jsou osobou skladující surový tabák a zároveň plátcem daně z tabákových výrobků. Plátce daně z tabákových výrobků, tj. výrobce tabákových výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně v rámci daňového skladu, je již ze zákona povinen jakožto provozovatel daňového skladu část svých finančních prostředků použít na zajištění daně podle ustanovení § 21 zákona o spotřebních daních.

Jeví se proto jako racionální nezvyšovat finanční zátěž těchto subjektů o výši zákonné kauce. K odstavci 4 Jak již bylo uvedeno k odstavci 1, podmínky registrace musejí být splňovány po celou dobu trvání tohoto statusu (registrované osoby skladující surový tabák).

K § 134zk (kauce)

K odstavci 1 V odstavci 1 se navrhuje zakotvit výše kauce 20 mil. Kč. Tato základní výše kauce může být snížena na 10 mil. Kč (srov. § 134zn). Kauci ve výši 10 mil. Kč poskytuje ta osoba skladující surový tabák, o jejíž žádosti o snížení kauce kladně rozhodl správce daně, neboť tato osoba splnila podmínky stanovené pro snížení kauce (srov. § 134zm a násl.). Výše kauce je navrhována s ohledem na nejvyšší částku pokuty dle § 135zzba, k jejíž úhradě by v případě nezaplacení mohla být použita. Výše pokut je navrhována v dvojnásobné výši, než je tomu v případě správního trestání u zvláštních minerálních olejů. Typově se jedná o stejná porušení. Nebezpečnost jednání však je třeba odvozovat od výše daně, která je takovým jednáním ohrožena. U zvláštních minerálních olejů se typicky jedná o daň odpovídající motorové naftě ve výši 1 090 Kč/1000 litrů, u surového tabáku dani ve výši 1 896 Kč/kg. Na druhé straně je třeba přihlédnout i k množství tabáku, které může být i s přihlédnutím k ostatním skutečnostem ovlivňujícím trh (např. velikost trhu, rozvrstvení trhu podle jednotlivých tabákových výrobků, struktura kupujících, obrátkovost komodity) z důvodu případného nesplnění povinností, které jsou kryty sankcí, reálně zneužito. Za rok 2013 bylo do České republiky dovezeno ze třetích zemí 4 osobami (cizími státními příslušníky), které nejsou provozovateli daňových skladů, celkem 217 000 kg surového tabáku, což představuje daň (při sazbě pro rok 2013) ve výši 355 mil. Kč. Za rok 2014 (k 31. červenci 2014) již bylo do České republiky dovezeno ze třetích zemí 3 osobami (cizími státními příslušníky), které nejsou provozovateli daňových skladů, celkem 264 000 kg surového tabáku. Potenciálně se tak jedná o ohrožení daně ve výši celkem 475 mil. Kč za 7 měsíců roku. Problém tak má zřetelně stoupající tendenci. Průměrná měsíční daňová povinnost by pak činila v roce 2014 cca 22,6 mil. Kč na osobu. Objem surového tabáku dopravovaného z jiných členských států není znám, neboť nepodléhá žádné speciální evidenci a v rámci statistického systému Intrastat jej podloudné firmy nevykazují. Na rozdíl od pohonných hmot není v distribuci surového tabáku zapojeno tolik osob, což je však dáno odlišným schématem podvodu na spotřební dani oproti karuselovým podvodům na dani z přidané hodnoty. Dle dosavadních zjištění Celní správy jsou však tyto osoby schopné zobchodovat značná množství, o čemž svědčí i případ z roku 2013, kdy v rámci jediného případu bylo zjištěno skladování 1 500 tun surového tabáku a 868 tun již řezaného nezdaněného tabáku. Naskladnění surového tabáku probíhalo v několika dodávkách v průběhu roku a řezaný tabák byl určen jak pro český trh, tak pro trhy jiných členských států. S ohledem na uvedené se jeví jako přiměřené stanovit nejvyšší sankci pokuty v částce do 20 mil. Kč a ve výši 20 000 000 Kč i základní výši kauce. S ohledem na zkušenosti Polské republiky, kde zneužíváním surového tabáku došlo prakticky k rozpadu legálního trhu s tabákovými výrobky, lze mít vysokou míru nebezpečnosti řešeného problému za prokázanou a výši kauce s přihlédnutím k současně zaváděnému zajištění daně za odůvodněnou. Snížená kauce je navrhována v poloviční výši, neboť je podmíněna splněním specifických podmínek. Z důvodu dosažení cíle úpravy, tedy snížení, resp. zamezení daňových úniků, je opodstatněná navržená výše kauce. Pro ilustraci: Kamion surového tabáku (v průměru 12 tun) představuje v případě použití tohoto tabáku pro nelegální výrobu tabáku ke kouření při sazbě daně roku 2015 (1896 Kč/kg) daňový únik na spotřební dani ve výši cca 23 mil. Kč. Potenciální daňový únik je tedy vyšší než navržená výše kauce. K odstavci 2 Odstavec 2 upravuje dva rovnocenné způsoby, kterými je možno splnit povinnost poskytnout kauci ve výši 20 000 000 Kč, nebo ve výši 10 000 000 Kč, byla-li kauce snížena. Prvním způsobem, který je uveden v písmenu a), je složení částky odpovídající výši kauce na zvláštní účet správce daně. Tato kauce musí zůstat na zvláštním účtu správce daně po celou dobu trvání registrace osoby skladující surový tabák. Požadavek na ponechání finančních prostředků na daném účtu po dobu registrace osoby skladující surový tabák vyplývá také z ustanovení § 134zj odst. 4, v němž je uvedeno, že podmínky registrace musí být splňovány po celou dobu registrace osoby skladující surový tabák. Druhým způsobem je poskytnutí bankovní zárukou v případě, kdy ji správce daně přijme. Uplatní se tak obdobný režim, který platí pro přijetí bankovní záruky podle § 173 odst. 2 daňového řádu. Správce daně tak má možnost formou rozhodnutí odmítnout poskytovanou bankovní záruku, pokud dospěje k závěru, že takto poskytnutá garance je nedostačující či nevyhovující (např. špatným nastavením podmínek). Toto své rozhodnutí pak musí náležitě odůvodnit. Celková výše nedoplatků, které jsou bankovní zárukou zajišťovány, se odvíjí od výše kauce, kterou je osoba skladující surový tabák povinna poskytnout. Standardně tak budou zajištěny nedoplatky do celkové výše 20 000 000 Kč. Pouze v případě, že osobě skladující surový tabák bude kauce snížena, se bude jednat o zajištění nedoplatků do celkové výše 10 000 000 Kč. Kauci lze poskytnout také kombinací těchto dvou způsobů, tedy složením hotovosti a poskytnutím bankovní záruky. Možnost kombinovat výše uvedené způsoby poskytnutí kauce bude důležité zejména v situaci, kdy osobě skladující surový tabák byla zrušena snížená kauce, jež poskytuje formou bankovní záruky, a zároveň jí vznikla povinnost poskytnout do 20 dnů zbylou výši kauce v hodnotě 10 mil. Kč. Za uvedenou dobu by mohlo být obtížné získat novou bankovní záruku či dodatek ke stávající bankovní záruce. Volba způsobu, jakým je poskytnuta kauce, má vliv na proces použití kauce, který je upraven v ustanovení § 134zr. K odstavci 3 S ohledem na fakt, že v praxi dochází k poskytování bankovních záruk v zásadě na dobu určitou, navrhuje se zakotvit, že tato doba nesmí být kratší než dva roky.

K § 134zl (žádost o snížení kauce)

K odstavci 1 V návrhu zákona se konstituuje oprávnění pro osoby skladující surový tabák, které splní podmínky uvedené v § 134zm, aby požádaly o snížení základní výše kauce z 20 000 000 Kč na 10 000 000 Kč. Pouze ten subjekt, který je stabilní, může dosáhnout na nižší výši kauce. K odstavci 2 Snížit kauci může správce daně pouze na základě žádosti osoby skladující surový tabák, tedy nikoli ex offo. Výslovně se zakotvuje, že osoba skladující surový tabák je v žádosti povinna uvést také údaje:  o své vlastnické struktuře, o osobách, které vykonávají významný vliv na řízení této osoby skladující surový tabák, a  potřebné pro posouzení splnění podmínek pro snížení kauce.

Povinnost uvést údaje se nevztahuje na ty údaje, které má správce daně k dispozici nebo které si může zjistit automatizovaným způsobem z rejstříku a evidencí (srov. § 134zo odst. 3 a 4), do nichž má zřízen přístup. Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup, o jaké údaje se jedná. Zároveň tímto způsobem zveřejní i jaké údaje potřebné pro posouzení splnění podmínek pro snížení kauce bude po osobě skladující surový tabák v žádosti o snížení kauce požadovat (srov. § 134zo odst. 4 písm. a)). Údaji potřebnými pro posouzení splnění podmínek pro snížení kauce je třeba chápat pouze ty údaje, které se buď vztahují k posuzování určitých skutečností v minulosti (doba registrace), nebo podmínek, pro jejichž posouzení potřebuje správce daně určité podklady, které si sám opatřit nedokáže (některé z podkladů pro posouzení ekonomické stability). Vždy se tak bude jednat pouze o ty údaje, které si správce daně nemůže zjistit jiným způsobem, např. nahlédnutím do rejstříku či evidence za pomoci automatizovaného způsobu (samozřejmě za předpokladu, že příslušný dokument se v evidenci skutečně nachází), nebo na základě výměny informací mezi správci daně (např. v souladu s § 52 odst. 5 písm. a) nebo § 57 a násl. daňového řádu nebo v souladu se zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Osoba skladující surový tabák tak nebude správci daně dokládat např. to, jak dlouho je registrovaná jako osoba skladující surový tabák (podmínka uvedená v § 134zm odst. 1 písm. a) ve spojení s odstavcem 2), neboť tuto skutečnost správce daně zjistí z vlastní činnosti. V případě údajů potřebných k posouzení ekonomické stability bude záležet, o jaký dokument se jedná. Například přiznání k dani z příjmů nebude muset osoba skladující surový tabák předkládat, neboť se jedná o dokument, který správce daně má k dispozici nebo jej může získat od příslušného finančního úřadu. Povinnost hlásit vlastnickou strukturu osoby skladující surový tabák cílí především na povinnost oznámit jména fyzických nebo právnických osob, které mají majetkovou účast v této osobě skladující surový tabák. V souladu s § 134zo odst. 3 ve spojení s odstavcem 4 není potřeba uvádět údaje, které správce daně má k dispozici. Povinnost oznamovat údaje, resp. je uvést v žádosti o snížení kauce se bude vztahovat na údaje například o tichých společnících, o akcionářích s akciemi na majitele nebo o vlastnické struktuře akcionářů nebo společníků, pokud tato opět není zjistitelná. Povinnost nahlásit vlastnickou strukturu, popř. její změny (srov. § 134zo odst. 1), reaguje mj. na potřebu detekce rizikových subjektů, které mají často specifickou vlastnickou strukturu, popř. například využívají tzv. bílých koní. Ze stejných důvodů bude správce daně vyžadovat i informaci o osobách vykonávajících významný vliv na řízení těch osob skladujících surový tabák, které si budou žádat o snížení kauce. Osobami vykonávajícími významný vliv na řízení osoby skladující surový tabák se pro účely snížení kauce rozumí zejména osoby stojící vně dané osoby skladující surový tabák, pokud tyto osoby vykonávají přímo, nepřímo nebo zprostředkovaně významný vliv na tuto osobu. Rozhodující je vždy faktičnost výkonu významného vlivu na danou osobu, tedy materiální pohled, a nikoliv pohled formální. Není totiž rozhodující skutečnost, zda daná fyzická osoba je skutečně zapsána v příslušném rejstříku jako osoba, která vykonává významný vliv. Často totiž taková osoba ve skutečnosti významný vliv na danou právnickou osobu ani nevykonává, ale vykonává jej někdo zcela jiný, stojící v pozadí. Zákon o spotřebních daních explicitně neupravuje sankce za porušení těchto povinností, ale jelikož je správa kaucí podřízena přiměřeně ustanovením daňového řádu, tak lze využít právě sankcí daňového řádu.

K odstavci 3 S ohledem na hospodárnost a efektivnost řízení ve věci snížení kauce se navrhuje stanovit, že v případě zamítnutí žádosti o snížení kauce je osoba skladující surový tabák oprávněna podat tuto žádost znovu nejdříve po uplynutí 3 měsíců ode dne právní moci zamítavého rozhodnutí. Toto je vhodné stanovit mj. s ohledem na časovou a administrativní náročnost vyřízení každé jednotlivé žádosti. Kromě uvedeného lze rovněž konstatovat, že pokud by správce daně žádost zamítl, bude to zásadně proto, že osoba skladující surový tabák nesplnila některou z podmínek pro snížení kauce. Osoba skladující surový tabák je vždy schopna určit, zda splňuje podmínky pro to, aby byla po stanovenou dobu registrována. Může tak žádost o snížení kauce podat až v okamžiku, kdy tyto podmínky splňuje. V případě nesplnění podmínky ekonomické stability nebude zpravidla možné ji zhojit okamžitě nebo v krátkém časovém horizontu. Lze si jen stěží představit, že osoba skladující surový tabák, která nebude ke dni podání žádosti ekonomicky stabilní, bude schopna nesplnění této podmínky obratem napravit. Blokace možnosti podat žádost o snížení kauce tak de facto pouze zabraňuje opětovnému podávání stále stejné žádosti v případě, kdy je velice nepravděpodobné, že nedostatky, pro které byla původní žádost zamítnuta, již mohly být odstraněny. Tříměsíční lhůta byla stanovena s ohledem na to, že stejná lhůta platí i v případě snížení zajištění daně nebo upuštění od zajištění daně.

K § 134zm (podmínky pro snížení kauce)

K odstavci 1 Odstavec 1 stanoví podmínky, které musí osoba skladující surový tabák splnit, aby jí byla snížena kauce, a které musí zároveň splňovat po celou dobu tohoto snížení. Podmínkami pro snížení kauce jsou registrace osoby skladující surový tabák, ekonomická stabilita a spolehlivost osoby vykonávající významný vliv na řízení osoby skladující surový tabák (viz § 43d). Tyto podmínky musí být splňovány kumulativně. Splnění podmínky ekonomické stability bude posuzováno vždy pro konkrétní situaci na základě údajů poskytnutých osobou skladující surový tabák nebo na základě údajů zjištěných správcem daně (např. za pomoci automatizovaného přístupu do rejstříků nebo evidencí či informací získaných od jiných správců daně). Pokud správce daně na základě získaných informací dojde k závěru, že je dáno riziko, že daný subjekt nedostojí svým platebním povinnostem vztahujícím se ke správě spotřebních daní, vyhodnotí tuto osobu skladující surový tabák jako ekonomicky nestabilní. Toto své zjištění bude muset řádně odůvodnit. Při tom přihlédne nejen k údajům, které je v souvislosti s ekonomickou stabilitou daná osoba skladující surový tabák povinna pravidelně oznamovat, ale též k jiným relevantním skutečnostem (např. k poskytnutí jiných záruk). Pod písmenem a) bude distributor pohonných hmot hodnocen z pohledu finanční analýzy. Mezi další skutečnosti významné pro posouzení tohoto rizika uvedené v písmeni b) náleží např.:  úroveň komunikace a spolupráce s orgány Celní správy České republiky (např. zda subjekt v rámci řízení neobstruuje; jak spolupracuje při místních šetřeních a dalších úkonech při správě daní),  komplexní posouzení platební morálky nejen vůči orgánům Celní správy České republiky, ale i dalším orgánům státní správy,  evidence a výše případných nedoplatků (historických nemajících vliv na plnění podmínky bezdlužnosti) a způsob jejich řešení (splátkový kalendář a jeho řádné plnění, odklad), plnění veškerých zákonem stanovených povinností, včetně povinností stanovených celním nebo finančním úřadem v rámci jemu svěřených kompetencí (např. dodržování lhůt pro podání daňového přiznání; řádné vedení stanovených evidencí; dodržování podmínek stanovených v příslušných povoleních, jichž je držitelem; plnění oznamovací povinnosti). Údaje potřebné pro zpracování finanční analýzy (nyní bez rozlišení toho, zda je osoba skladující surový tabák je povinna předkládat či nikoli) vychází především z těchto dokumentů:  přiznání k dani z příjmů za poslední 2 zdaňovací období, která předcházela zdaňovacímu období, v němž byla žádost o snížení kauce podána,  účetní závěrka u osob vedoucích účetnictví, popřípadě výkaz o majetku a závazcích a o příjmech a výdajích u osob vedoucích daňovou evidenci, a to za poslední 2 účetní období, která předcházela účetnímu období, v němž byla žádost o snížení kauce podána. Dále se vychází z těchto dokumentů, pokud nebyly součástí účetní závěrky:  přehled přijatých úvěrů a půjček včetně termínu splatnosti a roční výše splátek,  výše závazků z finančního pronájmu (leasingových závazků) se splatností do 1 roku a nad 1 rok,  přehled majetku zatíženého zástavním právem s uvedením jeho účetní hodnoty,  výše pohledávek a závazků po lhůtě splatnosti více než 180 dní a více než 360 dní,  poslední známá skutečnost k měsíci, případně čtvrtletí předcházejícímu datu podání žádosti o snížení kauce v rozsahu rozvahy a výkazu zisku a ztráty u osob vedoucích účetnictví,  ostatní podklady potřebné pro posouzení ekonomické stability, například při přeměnách společností zahajovací rozvaha, projekt fúze, projekt rozdělení. V případě osob, které mají povinnost mít ověřenu účetní závěrku auditorem podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, se vychází také ze zprávy auditora. Pokud má subjekt povinnost sestavovat konsolidovanou účetní závěrku, popřípadě povinnost podrobit se sestavení konsolidované účetní závěrky podle zákona o účetnictví vychází se také z konsolidované účetní závěrky. Blíže k jednotlivým ukazatelům ekonomické stability viz zdůvodnění k navrhovanému § 6ic zákona o pohonných hmotách (část druhá návrhu zákona). Osoba skladující surový tabák musí v žádosti o snížení kauce nahlásit osobu uvedenou v písmenu c) (srov. § 134zl odst. 2 písm. a)), aby si správce daně mohl ověřit její spolehlivost. Spolehlivostí je třeba rozumět daňovou a trestněprávní bezúhonnost tak, jak ji vymezuje § 43d. Jakkoli může správce daně většinu informací týkající se daňové či trestněprávní bezúhonnosti těchto osob zjistit z vlastních registrů či evidencí, případně na základě výměny informací mezi správci daně či nahlížením do veřejných rejstříků, a není tedy třeba pro tyto účely ze strany osoby skladující surový tabák nic předkládat, je třeba pamatovat na specifické situace, které upravuje § 43e zákona o pohonných hmotách. V případě, že osobou vykonávající významný vliv na řízení osoby skladující surový tabák bude cizinec či právnická osoba se sídlem mimo území České republiky, anebo občan České republiky, který žil v posledních 3 letech alespoň 3 měsíce nepřetržitě v zahraničí, je nutné, aby osoba skladující surový tabák předložila příslušné doklady k prokázání trestněprávní bezúhonnosti. Vzhledem k tomu, že podmínka spolehlivosti osoby vykonávající významný vliv musí být splňována po celou dobu snížení kauce, může správce daně v průběhu tohoto snížení vyzvat osobu skladující surový tabák, aby doložila příslušné dokumenty týkající se trestněprávní bezúhonnosti této osoby, a tím si průběžně zkontroloval aktuální stav. K odstavci 2 Odstavec 2 blíže rozvádí odstavec 1, a to pro testování podmínky nezbytné doby registrace zpětně pro účely rozhodnutí o žádosti o snížení kauce. Pro toto posouzení je rozhodné, zda osoba skladující surový tabák tuto podmínku splňuje nepřetržitě alespoň po dobu 3 let předcházejících dni podání žádosti o snížení kauce. K odstavci 3 Pokud již bylo rozhodnuto o snížení kauce, pak podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto ustanovení musí být splňovány nepřetržitě po celou dobu tohoto snížení. Jedná se o obdobu ustanovení § 134zj odst. 4, které stanoví, že podmínky registrace musí být splňovány po celou dobu registrace. Osoba skladující surový tabák tak musí být po celou dobu snížení kauce registrována a musí být ekonomicky stabilní. Pokud by jakoukoli z těchto podmínek přestala splňovat, je nutno přistoupit k postupu dle navrhovaného § 134zq zákona o spotřebních daních.

K § 134zn (snížení kauce)

K odstavci 1 Správce daně rozhodne o žádosti o snížení kauce na 10 mil. Kč zásadně dvěma způsoby. Pokud osoba skladující surový tabák splní všechny zákonem stanovené podmínky pro snížení kauce, vzniká jí na snížení výše kauce právní nárok, a tedy v tomto případě správce daně rozhodne o snížení výše kauce. V případě nesplnění podmínek správce daně rozhodnutím žádost o snížení výše kauce zamítne. Kladné rozhodnutí i to, kterým není osobě skladující surový tabák vyhověno, musí být s ohledem na případnou přezkoumatelnost řádně odůvodněno. Prvním dnem snížení kauce je den nabytí účinnosti rozhodnutí. Tímto dnem je nutno chápat v souladu s § 101 odst. 5 daňového řádu oznámení rozhodnutí o snížení kauce. Pod pojmem „oznámení“ je třeba chápat oznámení podle daňového řádu (§ 101 odst. 6). K odstavci 2 V případě, že osobě skladující surový tabák byla kauce snížena a že kauci poskytla v hotovosti, bude jí částka 10 mil. Kč vrácena do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o snížení kauce. Před vracením této částky proběhne standardní test vratitelnosti (srov. § 154 daňového řádu). Správce daně vrátí vratitelný přeplatek osobě skladující surový tabák z moci úřední (tj. bez předchozí žádosti). S ohledem na to, že se jedná o registrovanou osobu skladující surový tabák, stíhá ji v souladu s § 155 odst. 3 daňového řádu povinnost uvést v rámci registrace bankovní účet určený k vrácení případného vratitelného přeplatku. Správce daně na tento účet poukáže příslušnou částku. Okamžikem vrácení je nutné ve smyslu § 155 odst. 6 daňového řádu rozumět den, kdy dojde k odepsání příslušné částky z účtu správce daně. K odstavci 3 Ustanovení odstavce 3 upravuje, že dodatek k bankovní záruce, kterým je bankovní záruka snižována, nelze přijmout dříve než ode dne, kdy rozhodnutí o snížení kauce nabylo právní moci.

K § 134zo (oznamovací povinnost osoby skladující surový tabák se sníženou kaucí)

K odstavci 1 Podle odstavce 1 tohoto ustanovení musí osoba skladující surový tabák, které byla snížena kauce, oznamovat správci daně změny údajů o vlastnické struktuře a změny údajů o tom, které osoby vykonávají významný vliv na řízení této osoby skladující surový tabák. Tyto údaje má osoba skladující surový tabák povinnost uvést v žádosti o snížení kauce, a proto je potřeba, aby správce daně v případě jejich změny obdržel údaje aktuální (srov. důvodová zpráva k § 134zl odst. 2). Tyto změny musí osoba skladující surový tabák nahlásit do 5 pracovních dní ode dne, kdy nastaly. Nesplnění oznamovací povinnosti pak vede k sankcím dle daňového řádu. Pro toto ustanovení je tak poměrně zásadní, kdy daná změna nastala, neboť v případě, že osoba skladující surový tabák nesplní svou oznamovací povinnost, vztáhne se na ni sankce dle § 247a daňového řádu, tedy nově navrhovaná pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy. Na tomto místě je s ohledem na veřejné rejstříky vhodno doplnit, že ačkoli se některé údaje do těchto rejstříků povinně zapisují, neznamená to automaticky, že osoba skladující surový tabák je údaje zapisované do rejstříků povinna nahlásit až do 5 pracovních dní po jejich zápisu. Je třeba rozlišovat změny, jejichž zápis má povahu deklaratorní, a změny, jejichž zápis má povahu konstitutivní. Pokud nastane situace, kdy je změna, resp. zápis v rejstříku konstitutivní povahy, pak stačí, pokud osoba skladující surový tabák tuto změnu nahlásí celnímu úřadu do pěti pracovních dní od jejího provedení, protože až v tu chvíli de facto k dané změně dojde. Pokud má zápis do rejstříku konstitutivní povahu, mělo by to být výslovně stanoveno zákonem. V situaci, kdy má zápis změny pouze povahu deklaratorní, tak k této změně prakticky dojde již dříve v důsledku jiné skutečnosti (např. rozhodnutím valné hromady) a lhůta podle odstavce 1 se tak počítá od okamžiku, kdy změna opravdu nastala (ačkoli tato změna ještě nebyla do rejstříku zapsána). V případech změn, které se nezapisují do veřejných rejstříků, se samozřejmě rovněž počítá lhůta od okamžiku, kdy změna skutečně nastala. K odstavci 2 Specifickým případem je oznamování údajů potřebných pro ověření ekonomické stability. Za potřebné údaje lze považovat ty, které správce daně ještě nemá k dispozici a které nemůže zjistit nebo získat jiným způsobem, např. od jiného správce daně. Zavádí se zde periodická oznamovací povinnost, jež je odůvodněna požadavkem na aktuálnost údajů, dle kterých je možno určit, zda je osoba skladující surový tabák, jíž byla snížena kauce, ekonomicky stabilní, či tuto podmínku přestala splňovat. Interval této oznamovací povinnosti byl zvolen tak, aby co možná nejméně zatěžoval takovouto osobu. S ohledem na charakter podkladů, které je osoba skladující surový tabák povinna prokazovat v rámci posuzování ekonomické stability, je okamžik oznámení těchto údajů navázán na lhůtu pro podání daňového přiznání k dani z příjmů, jehož přílohami jsou právě příslušné zejména účetní dokumenty. V souvislosti s požadavkem na aktuálnost prokazovaných údajů se přistoupilo ke zvolení intervalu v délce 1 roku. I zde, stejně jako v případě žádosti o snížení kauce, platí, že osoba skladující surový tabák poskytuje pouze ty údaje, které si správce daně nemůže zjistit sám, např. od jiného správce daně. K odstavci 3 Osoba skladující surový tabák nemusí správci daně hlásit údaje, které má správce daně k dispozici, nebo jejichž změnu může zjistit automatizovaným způsobem z rejstříků a evidencí. O které údaje se jedná, správce daně zveřejní v souladu s odstavcem 4 písm. b). Toto pravidlo se vztáhne nejenom na oznamovací povinnost v případě, kdy bylo již rozhodnuto o snížení kauce, ale stejně tak se bude aplikovat i v případě podání žádosti o toto snížení. Ani při podání žádosti o snížení kauce není osoba skladující surový tabák povinna správci daně hlásit údaje podle odstavce 3, resp. podle odstavce 4. K odstavci 4 Odstavec 4 stanoví povinnost správce daně zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup (prostřednictvím internetových stránek) okruh údajů, které subjekt není povinen správci daně hlásit v rámci oznamovací povinnosti, pokud už byla osobě skladující surový tabák snížena kauce, nebo v případě podání žádosti o snížení kauce, a rovněž okruh údajů, které musí osoba skladující surový tabák správci daně společně s žádostí o snížení kauce poskytnout, aby tento mohl posoudit, zda byly splněny podmínky pro toto snížení.

K § 134zp (zrušení snížení kauce na návrh)

K odstavci 1 Pokud se osoba skladující surový tabák, které byla snížena kauce, z jakéhokoli důvodu rozhodne, že nadále již nechce poskytovat kauci ve snížené výši, resp. že již nechce nebo třeba ani nemůže splňovat podmínky tohoto snížení, může podat správci daně návrh na zrušení snížení kauce. K odstavci 2 Pokud osoba skladující surový tabák, které byla snížena kauce, podá žádost o zrušení tohoto snížení a pokud opět poskytne kauci ve standardní výši 20 000 000 Kč, vzniká jí na zrušení snížení kauce právní nárok. O tomto návrhu by měl správce daně rozhodnout bezodkladně, pokud shledá, že uvedené podmínky byly naplněny.

K § 134zq (zrušení snížení kauce z moci úřední)

K odstavci 1 Stanovuje se, že nesplňuje-li osoba skladující surový tabák některou z podmínek pro snížení kauce uvedených v § 134zm, správce daně vyzve osobu skladující surový tabák k jejich splnění. Aby však k takovémuto postupu ze strany celního úřadu mohlo dojít, musí povaha těchto podmínek toto splnění připouštět, musí jít tedy o „zhojitelnou“ podmínku snížení kauce, a nesmí hrozit nebezpečí z prodlení. Toto ustanovení se použije na všechny podmínky pro snížení kauce s výjimkou registrace osoby skladující surový tabák, neboť zrušení nebo zánik registrace osoby skladující surový tabák se řeší komplexně. S ohledem na charakter podmínek pro snížení kauce je zřejmé, že k jejich zhojení, tedy k jejich opětovnému splnění, může dojít pouze ex nunc, nikoli ex tunc. V jaké lhůtě, popř. k jakému datu musí být tyto podmínky opětovně splněny, rozhodne správce daně s ohledem na veškeré okolnosti případu. K odstavci 2 Odstavec 2 výslovně zakotvuje dva případy, kdy správce daně přistoupí ke zrušení snížení kauce z moci úřední. Zaprvé jde o situaci, kdy byla sice osoba skladující surový tabák ke splnění podmínky či podmínek pro snížení kauce vyzvána a pro toto splnění jí byla správcem daně stanovena lhůta, nicméně ke splnění této podmínky či podmínek v dané lhůtě nedošlo. Zadruhé jde o případy, kdy osoba skladující surový tabák sice podmínky pro snížení kauce také nesplňuje, ale zároveň se ke splnění nevyzývá, neboť povaha podmínky toto splnění nepřipouští, nebo hrozí nebezpečí z prodlení.

K odstavci 3 Pokud bylo osobě skladující surový tabák podle odstavce 2 tohoto ustanovení zrušeno snížení kauce z moci úřední, je povinna, pokud i nadále chce působit jako osoba skladující surový tabák, poskytnout kauci ve standardní výši 20 000 000 Kč, jinak by nesplňovala podmínky pro registraci osoby skladující surový tabák a hrozila by jí sankce v podobě zrušení registrace. Toto ustanovení zakotvuje speciální lhůtu dvaceti dní, ve které je osoba skladující surový tabák povinna tuto kauci poskytnout. Ve zbytku se použijí obecná ustanovení týkající se institutu kaucí (např. poskytnutí kauce pouze způsoby, které zakotvuje § 134zk odst. 2). K odstavci 4 Odstavec 4 upravuje blokaci opětovného podání žádosti o snížení kauce pro situace, kdy osobě skladující surový tabák bylo zrušeno snížení kauce z moci úřední. Tato navrhovaná úprava vychází z několika základních premis. Pokud muselo být přistoupeno ke zrušení snížení z moci úřední, lze označit tuto osobu za potenciálně rizikovou, protože  ani ve stanovené náhradní lhůtě nebyla schopna zhojit podmínky pro toto snížení,

nebo

 se jednalo o natolik závažné porušení podmínek, kdy hrozilo nebezpečí z prodlení,

popř. nebylo možno tyto podmínky z povahy věci zhojit.

Není žádoucí, aby měla takováto osoba skladující surový tabák možnost ihned znovu žádat o snížení kauce. Toto ustanovení mj. cílí i na omezení časové a administrativní náročnosti, kterou by způsobilo okamžité podání opětovné žádosti o snížení kauce po jejím zrušení z moci úřední.

K § 134zr (použití kauce)

Použití kauce v případě složení částky: V případě pravomocného zrušení nebo zániku registrace osoby skladující surový tabák se ze složené kauce uspokojí nedoplatky této osoby evidované u správce daně nebo u jiných orgánů veřejné moci. Pojem nedoplatek je vymezen v § 153 daňového řádu. Zohledněny budou nejen nedoplatky evidované ke dni pravomocného zrušení nebo zániku registrace osoby skladující surový tabák, ale též nedoplatky, které vzniknou do dne vrácení přeplatku. Stejně tak budou zohledněny pohledávky (resp. z nich plynoucí nedoplatky), které vzejdou z řízení zahájeného do uplynutí lhůty. Pořadí, ve kterém budou uspokojovány nedoplatky jednotlivých správců daně, se řídí § 154 daňového řádu. První na řadu tak přijdou nedoplatky evidované příslušným správcem daně. Dále pak budou seřazeny nedoplatky ostatních správců daně v pořadí, ve kterém je u správce daně přihlásili. V praxi se předpokládá zejména přihláška prostřednictvím propojených informačních systémů. V případě, kdy osoba skladující surový tabák nebude mít evidovány žádné nedoplatky, popřípadě všechny její nedoplatky budou uspokojeny, stane se kauce tzv. vratitelným přeplatkem. Správce daně vrátí osobě skladující surový tabák tento vratitelný přeplatek z moci úřední (tj. bez předchozí žádosti) do 90 dnů od pravomocného zrušení nebo zániku registrace osoby skladující surový tabák. S ohledem na to, že se jedná o zaregistrované osoby, stíhá tyto osoby v souladu s § 155 odst. 3 daňového řádu povinnost uvést v rámci registrace bankovní účet určený k vrácení případného vratitelného přeplatku. Správce daně na tento účet poukáže příslušnou částku. Okamžikem vrácení je nutné ve smyslu § 155 odst. 6 daňového řádu rozumět den, kdy dojde k odepsání příslušné částky z účtu správce daně.

Lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku neběží po dobu, kdy je správcem daně vedeno řízení, jehož výsledkem může být rozhodnutí o stanovení peněžitého plnění (srov. § 134zr odst. 2). Důvodem pro toto stavění lhůty je, aby bylo možné vůči složené kauci započíst i ty pohledávky (resp. z nich plynoucí nedoplatky), které vzniknou v souvislosti s porušením povinností ze strany osoby skladující surový tabák, avšak o nichž bude s ohledem na nutnou délku odvolacího řízení a možné obstrukce pravomocně rozhodnuto až s určitým časovým odstupem od pravomocného zrušení registrace osoby skladující surový tabák. Použití kauce v případě bankovní záruky: V případě pravomocného zrušení nebo zániku registrace osoby skladující surový tabák má bankovní záruka sloužit k zajištění případného nedoplatku evidovaného u správce daně nebo jiných orgánů veřejné moci k devadesátému dni ode dne pravomocného zrušení nebo zániku registrace osoby skladující surový tabák anebo k zajištění nedoplatků, které vzniknou v důsledku řízení vedeného správcem daně, jehož výsledkem může být rozhodnutí o stanovení peněžitého plnění, pokud toto řízení bylo zahájeno do 90 dnů ode dne pravomocného zrušení nebo zániku registrace osoby skladující surový tabák. Doba 90 dnů zohledňuje zachování obdobného postavení s tím, kdo poskytuje kauci formou složení částky na zvláštní účet správce daně, kdy je možné uspokojovat i nedoplatky, které vzniknou do okamžiku vrácení kauce, resp. částky, o níž byla kauce snížena, či jejich zbývající části (lhůta pro vrácení je 90 dnů). Správce daně by s ohledem na délku této doby neměl přijímat bankovní záruku, která by byla vypověditelná před tím, než budou vyčísleny nedoplatky, na které se vztahuje. Dojde-li k pravomocnému zrušení nebo zániku registrace osoby skladující surový tabák, správce daně musí o této skutečnosti bezodkladně informovat jiného správce daně, o němž je mu známo, že eviduje nedoplatek této osoby skladující surový tabák nebo že vede řízení, jehož výsledkem může být rozhodnutí o stanovení peněžitého plnění. Informační povinnost správce daně váže nejen v okamžiku pravomocného zrušení nebo zániku registrace osoby skladující surový tabák, ale i po dobu, kdy dosud neuplynula lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku. Do té doby totiž může ze strany jiného správce daně dojít k zahájení řízení, jehož výsledkem může být rozhodnutí o stanovení peněžitého plnění, což je skutečnost, která má vliv na běh této lhůty. S ohledem na faktickou proveditelnost, jakož i s ohledem na zásadu procesní ekonomie se nepředpokládá, že správce daně bude vyhledávat a kontaktovat všechny orgány veřejné moci, které by potencionálně mohly evidovat nedoplatek nebo vést příslušné řízení. Využita by měla být zejména automatizovaná výměna dat prostřednictvím propojení informačních systémů. Banka, která bankovní záruku poskytla, uhradí nedoplatky osoby skladující surový tabák, za níž se zaručila, na základě výzvy věcně a místně příslušného správce daně, který může být v případě, že došlo po přijetí bankovní záruky ke změně místní příslušnosti, odlišný od správce daně, který bankovní záruku původně přijal (vyzývající správce daně musí vůči výstavci bankovní záruky prokázat svoji příslušnost). Věcně a místně příslušný správce daně bude vyzývat také k uhrazení nedoplatků, které jsou evidovány u jiných správců daně, pokud byl o jejich úhradu těmito jinými správci daně požádán.

I v případě realizace bankovní záruky se uplatní daňový řád jako subsidiární právní předpis. Ustanovení § 134zk zákona o spotřebních daních je speciální vůči ustanovení § 171 odst. 3 daňového řádu, neuplatní se tedy podmínka předchozího bezúspěšného vymáhání nedoplatku na osobě skladující surový tabák.

K § 134zs (rozhodnutí o registraci)

K odstavci 1 Rozhodnutí o registraci se vydává postupem podle daňového řádu, tedy do 30 dnů ode dne podání bezvadné přihlášky, nebo odstranění vad přihlášky (§ 129 daňového řádu), přičemž správce daně buď osobu skladující surový tabák rozhodnutím zaregistruje (v takovém případě není třeba, aby správce daně své rozhodnutí odůvodnil), nebo rozhodnutím přihlášku k registraci zamítne (a musí tedy takové rozhodnutí odůvodnit). Správce daně osobu skladující surový tabák zaregistruje, pokud shledá splnění všech zákonných podmínek registrace; v takovém případě je na registraci právní nárok (případné nejasnosti v přihlášce bude možné odstranit postupem podle § 128 daňového řádu). V rozhodnutí o registraci, kterým je osoba skladující surový tabák registrována, správce daně přidělí této osobě registrační číslo pro účely skladování surového tabáku. K odstavci 2 Osoba skladující surový tabák je registrována od pátého dne následujícího po účinnosti rozhodnutí, kterým ji správce daně zaregistroval, až do účinnosti rozhodnutí o zrušení registrace nebo zániku registrace. Účinnosti nabývá rozhodnutí o registraci okamžikem oznámení. Oznámením je nutno chápat doručení rozhodnutí nebo jiný zaprotokolovaný způsob seznámení příjemce rozhodnutí s jeho obsahem (srov. § 101 odst. 6 daňového řádu). Podle obecného ustanovení § 109 odst. 1 daňového řádu je proti rozhodnutí o registraci přípustné odvolání, a to jak proti rozhodnutí, kterým správce daně přihlášku k registraci zamítá, tak také proti rozhodnutí, kterým správce daně osobu skladující surový tabák registruje. Odvolání proti rozhodnutí o registraci však podle ustanovení § 109 odst. 5 daňového řádu nemá odkladný účinek.

K § 134zt (zrušení registrace na návrh)

Ke zrušení registrace dochází ve specifických případech uvedených v tomto a následujícím ustanovení (současně může dojít ke zrušení registrace z důvodů upravených obecnou úpravou registrace v daňovém řádu). Správce daně může zrušit registraci osoby skladující surový tabák na její vlastní žádost. Bude- li chtít tato osoba znovu vykonávat svou činnost, může si kdykoli podat znovu přihlášku k registraci. Návrh zákona jí v tomto případě nestanovuje žádnou lhůtu, po kterou by musela vyčkat, než by mohla znovu podat přihlášku k registraci. Pokud by se však chtěla znovu jako osoba skladující surový tabák zaregistrovat, musí splnit všechny podmínky registrace stanovené v § 134zj.

K § 134zu (zrušení registrace z moci úřední)

Toto ustanovení upravuje zrušení registrace z moci úřední. Jedním z důvodů zrušení registrace je, pokud správce daně zjistí, že nejsou splněny podmínky registrace. Správce daně vyzve registrovanou osobu skladující surový tabák, aby zajistila jejich opětovné splnění, a k tomu jí poskytne přiměřenou lhůtu. Takto správce daně postupuje pouze tehdy, pokud povaha podmínek toto opětovné splnění připouští a nehrozí nebezpečí z prodlení (příkladem podmínky, která z povahy věci nemůže být na výzvu správce daně splněna, je podmínka „daňové bezdlužnosti“ osoby skladující surový tabák). V případě, že podmínky nejsou ve lhůtě splněny (srov. odst. 2 písm. a)) nebo se jedná o případ, kdy institut výzvy není uplatňován (srov. odst. 2 písm. b)), správce daně registraci zruší. Mezi další důvody iniciující zrušení registrace správcem daně patří skutečnost, že  osoba skladující surový tabák neprovádí svou činnost po dobu 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, nebo  osoba skladující surový tabák porušuje povinnosti vztahující se ke skladování surového tabáku a ani uložení pokuty nevedlo k nápravě. Na rozdíl od zrušení registrace na žádost osoby skladující surový tabák podle § 134zt, při zrušení registrace ex offo podle ustanovení § 134zu, je v návrhu zákona stanovena lhůta, po kterou musí taková osoba skladující surový tabák vyčkat, než si bude moci znovu podat přihlášku k registraci. Tato lhůta běží od nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení registrace a činí 2 roky. Výjimkou je zrušení registrace z moci úřední z důvodu neprovádění činnosti po dobu 12 měsíců. Podle obecného ustanovení § 109 odst. 1 daňového řádu je proti rozhodnutí o zrušení registrace přípustné odvolání, které však podle § 109 odst. 5 daňového řádu nemá odkladný účinek.

K 134zv (zánik registrace)

Důvodem pro zánik registrace ex lege, který je upraven v odstavci 1, je blížící se konec platnosti bankovní záruky. Je nutno zajistit, aby po uplynutí minimálně 90 dní ode dne zániku nebo zrušení registrace byla zajištěna dostatečná doba pro použití kauce na úhradu případných nedoplatků. Je tedy nutno zavést mechanismus, který správci daně zajistí dostatečnou dobu, ve které bude moci úspěšně učinit výzvu výstavci bankovní záruky. Proto je určeno, že registrace zaniká 5 měsíců před uplynutím doby, na kterou byla bankovní záruka poskytnuta. Smyslem odstavce 2 je pak subjektu umožnit v tomto termínu zajistit prodloužení dosavadní bankovní záruky (nejméně o 2 roky) anebo splnit podmínku kauce jiným způsobem – poskytnutím nové bankovní záruky, složením částky nebo kombinací bankovní záruky a složením částky. V této souvislosti je nutné upozornit, že správce daně po předložení nové bankovní záruky (resp. prodloužení se změnou podmínek stávající bankovní záruky) musí mít přiměřenou dobu k posouzení této bankovní záruky a jejímu přijetí.

K 134zw (informační povinnost správce daně)

Je stanovena povinnost správce daně informovat výstavce bankovní záruky o zrušení nebo zániku registrace osoby skladující surový tabák. Tato povinnost byla zakotvena na základě požadavku odborné veřejnosti, aby byl výstavce bankovní záruky informován o tom, že přibližně za tři až pět měsíců může být učiněna výzva k úhradě nedoplatků.

K § 134zx (registr osob skladujících surový tabák)

Ustanovení upravuje registr osob skladujících surový tabák, který vede Generální ředitelství cel. Rozsah údajů, které bude tento registr obsahovat, není vymezen konkrétním výčtem. Registr osob skladujících surový tabák bude obsahovat takové údaje o registrovaných osobách, které potřebuje Celní správa České republiky pro výkon své působnosti podle § 1 odst. 3 ve spojení s novou úpravou v zákoně o spotřebních daních a souvisejících předpisů (viz § 11 odst. 2 daňového řádu). Některé z těchto údajů budou zveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup. Tyto údaje jsou vypočteny v odstavci 2 návrhu zákona a jedná se především o identifikační údaje a jejich změnu, kterou je osoba skladující surový tabák povinna podle § 128 daňového řádu ohlásit správci daně do 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo, spolu s datem této změny. Odstavec 3 upravuje povinnost Generálního ředitelství cel zveřejnit den registrace osoby skladující surový tabák nejpozději ke dni registrace. Nově se zavádí povinnost uchovávat údaje o osobách skladujících surový tabák, kterým byla registrace zrušena nebo zanikla, a zveřejňovat je po dobu 5 let ode dne zrušení nebo zániku jejich registrace.

K § 134zy (evidence surového tabáku)

Podle tohoto ustanovení je osoba skladující surový tabák povinna vést evidenci surového tabáku. Tuto evidenci je povinna uchovávat společně s potřebnými doklady po dobu 10 let. Způsob vedení evidence stanoví správce daně způsobem umožňujícím dálkový přístup. Vzhledem k tomu, že provozovatel daňového skladu, který použije surový tabák i pro jiný účel než pro výrobu tabákových výrobků, je osobou skladující surový tabák, vztahuje se na něj povinnost vést evidenci a uchovávat jak tuto evidenci, tak i doklady, na jejichž základě byly zápisy do evidence provedeny, přestože to není explicitně vyjádřeno. Tato povinnost by neměla být pro provozovatele daňového skladu zatěžující, neboť se jedná o evidenci obdobnou evidenci podle § 37, resp. § 38.

K § 134zz (omezení nakládání se surovým tabákem)

Surový tabák skladovaný pro jiný účel než pro výrobu tabákových výrobků v daňovém skladu může přijmout nebo odeslat pouze registrovaná osoba skladující surový tabák. Toto omezení je klíčovým prvkem pro kontrolu nakládání se surovým tabákem. Vzhledem k tomu, že se provozovatel daňového skladu, který surový tabák tak, jak je nově definován, používá výhradně pro výrobu tabákových výrobků, nemusí registrovat jako osoba skladující surový tabák, nevztahuje se na něj toto omezení. Tj. může skladovat surový tabák, i když není registrovaný jako osoba skladující surový tabák. V odstavci 2 se stanovuje, že osoba skladující surový tabák určený pro jiný účel než pro výrobu tabákových výrobků v daňovém skladu nesmí tento tabák dále zpracovávat nebo upravovat. Omezení nakládání se surovým tabákem v odstavcích 1 a 2 předmětného ustanovení se podle odstavce 3 neuplatní tehdy, pokud bude surový tabák použit k výzkumným nebo vědeckým účelům výzkumnou organizací nebo veřejnou vysokou školou.

K § 134zza (oznamovací povinnost v případě přijetí nebo odeslání surového tabáku)

Z důvodu zajištění možnosti sledovat pohyb „legálního“ surového tabáku na daňovém území České republiky správcem daně se zavádí povinnost oznámit definované údaje v případě přijetí nebo odeslání surového tabáku. Ustanovení zavádí oznamovací povinnost osoby skladující surový tabák a provozovatele daňového skladu tabákových výrobků v případě přijetí nebo odeslání surového tabáku. Tato povinnost je tedy stanovena všem osobám skladujícím surový tabák na daňovém území České republiky bez ohledu na účel použití skladovaného surového tabáku. Stanovují se dva okruhy údajů, které budou tyto osoby správci daně oznamovat. Okruhy se liší tím, kdy je třeba konkrétní údaje oznámit. Údaje uvedené v odstavci 1 je třeba oznámit nejméně 24 hodin a současně ne více než 72 hodin před přijetím nebo odesláním surového tabáku. Současně se připouští výjimka mimořádného přijetí surového tabáku ze závažných provozních nebo technologických důvodů. V takovém případě je možné přijetí oznámit bezodkladně poté, kdy je zřejmé, že k takovému přijetí dojde. Údaj o předpokládaném ročním množství přijatého nebo odeslaného surového tabáku se oznamuje společně s přihláškou k registraci a dále vždy do konce ledna kalendářního roku, k němuž se tento údaj vztahuje, a před případnou změnou tohoto údaje. Oznámení podle odstavců 1 a 2 se podává elektronicky. Formát a strukturu oznámení zveřejní správce daně způsobem umožňujícím dálkový přístup.

K § 134zzb (doklad pro účely dopravy surového tabáku)

Osobě dopravující surový tabák na daňovém území České republiky se stanovuje povinnost předložit při kontrole na vyžádání správce daně doklad doprovázející dopravu surového tabáku. Tak, jak je u zákona o spotřebních daních běžné, nestanovuje se typ dokladu, pouze jeho povinné náležitosti. Definuje se pouze doklad pro účely dopravy, neboť pro ostatní účely, např. skladování, jsou dostačující doklady, na základě kterých jsou vedeny evidence, resp. které jsou používány v běžném obchodním styku.

K § 134zzc (zajištění surového tabáku nebo dopravního prostředku)

Úprava umožňuje správci daně ve stanovených případech zajistit surový tabák, popřípadě dopravní prostředek, který ho dopravuje. Jedná se jednak o situace, kdy je surový tabák přijímán nebo odesílán osobou, která není řádně registrována jako osoba skladující surový tabák, nebo je zjištěno, že tabák určený pro jiný účel než pro výrobu tabákových výrobků je zpracováván nebo upravován. Toto omezení neplatí na použití surového tabáku pro výzkumné nebo vědecké účely výzkumnou organizací podle zákona upravujícího podporu výzkumu, experimentálního vývoje a inovací nebo pro veřejnou vysokou školu. Dále lze zajistit surový tabák, popřípadě dopravní prostředek, který ho dopravuje, jestliže osoba skladující surový tabák (osoba skladující surový tabák pro jiný účel než pro výrobu tabákových výrobků včetně provozovatele daňového skladu, který vedle výroby tabákových výrobků používá surový tabák i pro jiný účel, např. prodej nebo jiný převod) a provozovatel daňového skladu nesplnili svou oznamovací povinnost, tj. neoznámili správci daně zákonem požadované informace ve stanovené lhůtě, formátu a struktuře.

Zajistit surový tabák, popřípadě dopravní prostředek, který ho dopravuje, lze i v případě, je-li surový tabák dopravován bez stanoveného dokladu nebo uvedené údaje jsou nesprávné nebo nepravdivé, případně doklad je pozměněný nebo padělaný. Pokud by byla jedinou sankcí za nesplnění zákonem stanovaných povinností pokuta, lze důvodně předpokládat, že by tato sankce byla zcela neúčinná. Smyslem navrhované úpravy je vložit do rukou správce daně účinný nástroj k boji s nelegálním nakládáním se surovým tabákem, který je zneužíván pro nelegální výrobu mimo daňový sklad. Dále se stanovuje, že pro zajištění surového tabáku, popřípadě i dopravního prostředku, pokud tento surový tabák dopravuje, se použijí ustanovení § 42 a 42a obdobně, a ve věci zajištěného surového tabáku či dopravního prostředku se použijí ustanovení upravující řízení o zajištěných vybraných výrobcích nebo dopravním prostředku, jejich uvolnění, propadnutí nebo zabrání, a dále ustanovení upravující náhradu nákladů, tedy ustanovení § 42b až 43e.

K bodu 20 (díl 8)

Stanoví se přestupek a navazující pokuta pro případ, kdy fyzická osoba nakládá se surovým tabákem v rozporu s § 134zz, tedy v rozporu s ustanovením, které omezuje nakládání se surovým tabákem. Výše sankce odpovídá výši sankce nastavené v ustanovení § 135e zákona o spotřebních daních, který upravuje přestupek proti nakládání s tabákovými výrobky, tedy situaci, kdy fyzická osoba „neoprávněně nakládá s tabákovými výrobky, které nejsou značeny platnou tabákovou nálepkou". Obsahově se jedná o obdobný delikt se stejnou mírou nebezpečnosti. Stejná výše je navrhována i u správního trestání v případě zvláštních minerálních olejů.

K bodu 21 (díl 11)

Stanoví se správní delikty a navazující pokuty v případě porušení povinností stanovených pro nakládání se surovým tabákem. Skutkové podstaty nově zaváděných správních deliktů jsou obsaženy v prvních třech odstavcích. První se týká osob, které skladují surový tabák, aniž by byly zaregistrovány nebo které surový tabák určený pro jiný účel než pro výrobu tabákových výrobků zpracovávají nebo upravují. Druhý i třetí odstavec se týká osob s povinností se registrovat, které uvedou nesprávné údaje v přihlášce k registraci, neoznámí změnu registračních údajů a nesplní oznamovací povinnosti pro přijetí a odeslání surového tabáku. Z důvodu umožnění komplexního sledování pohybu surového tabáku na daňovém území České republiky správcem daně je zavedena oznamovací povinnost (§ 134zza) také provozovateli daňového skladu, který surový tabák tak, jak je nově definován, používá výhradně pro výrobu tabákových výrobků. V případě, že stanovenou povinnost nesplní, dopouští se správního deliktu uvedeného v odstavci 3. Výše pokut je navrhována v dvojnásobné výši než u zvláštních minerálních olejů. Typově se jedná o stejná porušení. Nebezpečnost jednání však je třeba odvozovat od výše daně, která je takovým jednáním ohrožena. U zvláštních minerálních olejů se typicky jedná o daň odpovídající dani z motorové nafty ve výši 1 090 Kč/1000 litrů, u surového tabáku dani ve výši 1 896 Kč/kg. Na druhé straně je třeba přihlédnout i k množství tabáku, které může být i s přihlédnutím k ostatním skutečnostem ovlivňujícím trh (např. velikost trhu, rozvrstvení trhu podle jednotlivých tabákových výrobků, struktura kupujících, obrátkovost komodity) z důvodu případného nesplnění povinností, které jsou kryty sankcí, reálně zneužito. Za rok 2013 bylo do České republiky dovezeno ze třetích zemí 4 osobami (cizími státními příslušníky), které nejsou provozovateli daňových skladů, celkem 217 000 kg surového tabáku, což představuje daň (při sazbě pro rok 2013) ve výši 355 mil. Kč. Za rok 2014 (k 31.

červenci 2014) bylo do České republiky dovezeno ze třetích zemí 3 osobami (cizími státními příslušníky), které nejsou provozovateli daňových skladů, celkem 264 000 kg surového tabáku. Potenciálně se tak jedná o ohrožení daně ve výši celkem 475 mil. Kč. Měsíční daňová povinnost by pak činila cca 22,6 mil. Kč na osobu. S ohledem na uvedené se jeví jako přiměřené stanovit nejvyšší sankci v částce do 20 mil. Kč a ostatní proporcionálně. S ohledem na zkušenosti Polské republiky, kde zneužíváním surového tabáku došlo prakticky k rozpadu legálního trhu s tabákovými výrobky, lze mít vysokou míru nebezpečnosti řešeného problému za prokázanou a výši pokuty za odůvodněnou.

K bodu 22 (§ 136a odst. 5)

Ustanovení odstavce 5 tvoří lex specialis vůči odstavci 4 předmětného ustanovení, který nelze na splatnost daně ze surového tabáku bez dalšího aplikovat. Je to dáno tím, že u daně ze surového tabáku nevzniká okamžik povinnosti daň přiznat a zaplatit. Nebylo by tedy možné určit zdaňovací období, od kterého by se odvíjela samotná splatnost této daně. Aby nebylo pochyb o splatnosti daně ze surového tabáku v průběhu insolvenčního řízení, odstavec 5 jasně stanovuje, že daň ze surového tabáku za zdaňovací období v probíhajícím insolvenčním řízení (ustanovení § 136a odst. 1 a 2 zákona o spotřebních daních) je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

K bodu 23 (§ 139 odst. 1)

Jedná se o legislativně technickou úpravu vyvolanou změnou právní úpravy ustanovení § 43g zákona o spotřebních daních v průběhu projednávání poslední novely zákona o spotřebních daních v Poslanecké sněmovně. Dochází tak ke zrušení odkazu na již neexistující zmocňovací ustanovení.

K čl. II

Předmětná část návrhu zákona byla ve znění schváleném vládou České republiky notifikována Evropské komisi v souladu s příslušnými evropskými předpisy.

K čl. III – přechodná ustanovení K bodu 1

Přechodné ustanovení v tomto bodu řeší situaci, kdy výrobní daňové sklady nejsou z objektivních důvodů schopny splnit povinnost, kterou jim stanovila novela zákona o spotřebních daních účinná od 1. ledna 2015, a to ani v rámci šestiměsíčního přechodného období, které jim tato novela poskytnula. Jedná se o povinnost být vybaven vhodným ověřeným měřícím zařízením na měření množství minerálních olejů, jejich měrné hmotnosti a teploty při příjmu a výdeji. V rámci přechodného ustanovení je možnost opatřit daňové sklady příslušným vybavením prodloužena do konce roku 2015. Z objektivních závažných technických nebo provozních důvodů může správce daně tuto lhůtu dále prodloužit do konce roku 2016, ale pouze na základě žádosti provozovatele relevantního daňového skladu. Zároveň nemá smysl vyžadovat tento typ měřících zařízení (měřících množství, teplotu a měrnou hmotnost minerálních olejů) po daňových skladech, které nakládají výhradně s minerálními oleji, jejichž výše spotřební daně se vztahuje na jejich hmotnost. Tyto daňové sklady jsou do konce roku 2015 povinny vybavit se vhodným ověřeným měřícím zařízením na měření hmotnosti při příjmu a výdeji, pokud jim již tato povinnost nebyla uložena správcem daně podle § 20 odst. 11 zákona o spotřebních daních účinného do 31. prosince 2014. Daňové sklady se v tomto ohledu také mohou nově rozhodnout využít výjimky uvedené v § 59 odst. 12 a 13, tedy vybavit své prostory vhodným měřícím zařízením na měření množství minerálních olejů, jejich měrné hmotnosti a teploty při příjmu a výdeji a zároveň laboratoří, která disponuje měřidly stanovenými pro měření měrné hmotnosti vzorků podle požadavků ČSN EN ISO 3675 nebo ČSN EN ISO 12185, jejíž metody odběru vzorků odpovídají ČSN EN ISO 3170 nebo ČSN EN ISO 3171, přičemž metody odběru vzorků a měření měrné hmotnosti minerálních olejů musí být akreditovány podle ČSN EN ISO/IEC 17025. Zároveň je při využití této výjimky stanovena povinnost pravidelné kontroly plnění relevantních norem (více viz k § 59 odst. 12 až 14). Výrobním daňovým skladům minerálních olejů, které nedisponují skladovacím zařízením je dále umožněno využít výjimku uvedenou v § 59 odst. 15. Vzhledem k potenciálnímu zneužití této výjimky jsou podmínky pro její využití stanoveny poměrně přísně.

K bodu 2

Nesplní-li provozovatel daňového skladu podmínky § 59 odst. 8 písm. a), b) nebo c) zákona o spotřebních daních ve lhůtě stanovené v přechodném ustanovení pod bodem 1, dojde ze zákona k zániku jeho povolení k provozování daňového skladu. To se však bude vztahovat pouze na případy, kdy příslušný daňový sklad nevyužije některé z výjimek uvedených v § 59 odst. 11 až 15.

K bodu 3

Přechodné ustanovení v tomto bodu řeší situaci, kdy zákon dnem nabytí účinnosti stanoví povinnost osobám skladujícím surový tabák, aby byly registrovány v registru osob skladujících surový tabák, avšak vzhledem k délce registračního řízení není možné, aby tyto osoby byly registrovány již k tomuto dni. Proto se poskytuje těmto osobám časový prostor v délce 1 měsíce k tomu, aby podaly přihlášku k registraci a přitom mohly provozovat svou činnost jako osoby „standardně“ registrované.

K bodu 4

Pokud dotčené osoby podají přihlášku k registraci do 1 měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pohlíží se na ně jako na osoby registrované, a jako takové mohou provozovat svou činnost do dne nabytí právní moci rozhodnutí o registraci. V závislosti na výsledku registračního řízení se poté stanou buď osobami „standardně“ registrovanými, nebo osobami, jimž byla registrace zrušena.

K bodu 5

Toto přechodné ustanovení řeší situace, kdy bude výsledek registračního řízení zamítavý. V takovém případě se bude považovat registrace za zrušenou ke dni nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí. Do té doby se na tuto osobu skladující surový tabák pohlíží jako na registrovanou.

K části druhé – změna zákona o pohonných hmotách K čl. IV K bodu 1 (§ 4 odst. 1)

Navrhovaná úprava by měla přispět ke snížení administrativní zátěže dotčených podnikatelů, tj. výrobců, dovozců, vývozců a distributorů pohonných hmot, kteří údaje o své činnosti již orgánům státní správy (zejména Generálnímu ředitelství cel, Českému statistickému úřadu či Ministerstvu životního prostředí) předkládají podle jiných právních předpisů a to často i v kratší, než roční periodicitě. Důvody, které zaváděly povinnost této skupiny podnikatelů sdělovat údaje o své činnosti Ministerstvu průmyslu a obchodu, tak pominuly. Protože tyto údaje jsou pak dostupné státní správě k vyhodnocování, navrhujeme upustit od jejich sběru Ministerstvem průmyslu a obchodu.

K bodu 2 (§ 6e odst. 2)

S ohledem na zavedení možnosti snížit výši kauce je zapotřebí rozšířit subsidiární použití daňového řádu, kterým se řídí celý proces registrace distributorů pohonných hmot a správa placení kauce, také na snížení kauce. Navrhuje se tak zakotvit obecný pojem „správa kauce“, který je nutno chápat v nejširší slova smyslu, tedy vše, co je spojeno s institutem kauce (např. i na oznamovací povinnost související se snížením kauce podle § 6ie se subsidiárně použije ustanovení daňového řádu týkající se oznamovací povinnosti). Zároveň se do zákona o pohonných hmotách doplňuje oznamovací povinnost distributora pohonných hmot. Považuje se za vhodné, aby i tato povinnost byla přiměřeně podřízena daňovému řádu, například v případě porušení této povinnosti tak bude možno uložit pokuty podle daňového řádu.

K bodu 3 (§ 6i)

K odstavci 1 V odstavci 1 je zakotvena základní výše kauce 20 mil. Kč. Tato základní výše kauce může být snížena na 10 mil. Kč (srov. § 6id). Kauci ve výši 10 mil. Kč poskytuje ten distributor pohonných hmot, o jehož žádosti o snížení kauce kladně rozhodl celní úřad, neboť tento distributor splnil podmínky stanovené pro snížení kauce (srov. § 6ia a násl.). K odstavci 2 Odstavec 2 upravuje dva rovnocenné způsoby, kterými je možno splnit povinnost poskytnout kauci ve výši 20 mil. Kč, nebo ve výši 10 mil. Kč, byla-li kauce snížena. Prvním způsobem, který je uveden v písmenu a), je složení částky odpovídající výši kauce na zvláštní účet celního úřadu. Tato kauce musí zůstat na zvláštním účtu celního úřadu po celou dobu trvání registrace distributora pohonných hmot. Požadavek na ponechání finančních prostředků na daném účtu po dobu registrace distributora pohonných hmot vyplývá také z ustanovení § 6g odst. 2, v němž je uvedeno, že podmínky registrace musí být splňovány po celou dobu registrace distributora pohonných hmot. Druhým způsobem je poskytnutí bankovní zárukou v případě, kdy ji celní úřad přijme. Uplatní se tak obdobný režim, který platí pro přijetí bankovní záruky podle § 173 odst. 2 daňového řádu. Celní úřad tak má možnost formou rozhodnutí odmítnout poskytovanou bankovní záruku, pokud dospěje k závěru, že takto poskytnutá garance je nedostačující či nevyhovující (např. špatným nastavením podmínek). Toto své rozhodnutí pak musí náležitě odůvodnit. Celková výše nedoplatků, které jsou bankovní zárukou zajišťovány, se odvíjí od výše kauce, kterou distributor pohonných hmot je povinen poskytnout. Standardně tak budou zajištěny nedoplatky do celkové výše 20 mil. Kč. Pouze v případě, že distributorovi pohonných hmot bude kauce snížena, se bude jednat o zajištění nedoplatků do celkové výše 10 mil. Kč. Kauci lze poskytnout také kombinací těchto dvou způsobů, tedy složením hotovosti a poskytnutím bankovní záruky. Z tohoto důvodu dochází také k úpravě § 6n odst. 2, který upravuje situace, kdy nedochází k zániku registrace. Možnost kombinovat výše uvedené způsoby poskytnutí kauce bude důležité zejména v situaci, kdy distributorovi pohonných hmot byla zrušena snížená kauce, jež poskytuje formou bankovní záruky, a zároveň mu vznikla povinnost poskytnout do 20 dnů zbylou výši kauce v hodnotě 10 mil. Kč. Za uvedenou dobu by mohlo být obtížné získat novou bankovní záruku či dodatek ke stávající bankovní záruce.

Volba způsobu, jakým je poskytnuta kauce, má vliv na proces použití kauce, který je upraven v ustanovení § 6j. Nejedná se o novou úpravu, již nyní se podle ní postupuje. Níže se uvádí stručný popis postupu použití kauce podle jednotlivých způsobů složení kauce.

Použití kauce v případě složení částky:

V případě pravomocného zrušení nebo zániku registrace distributora pohonných hmot se ze složené kauce uspokojí nedoplatky tohoto distributora pohonných hmot evidované u orgánů Celní správy České republiky nebo u jiných správců daně. Pojem nedoplatek je vymezen v § 153 daňového řádu. Zohledněny budou nejen nedoplatky evidované ke dni pravomocného zrušení nebo zániku registrace distributora pohonných hmot, ale též nedoplatky, které vzniknou do dne vrácení přeplatku. Stejně tak budou zohledněny pohledávky (resp. z nich plynoucí nedoplatky), které vzejdou z řízení zahájeného do uplynutí lhůty, ve které se zbývající část složené kauce vrací. Jiným správcem daně je nutné rozumět orgán veřejné moci, kterému zákon přiznává postavení správce daně. Typickým příkladem budou orgány Finanční správy České republiky. Postavení správců daně však mají při inkasu prostředků do veřejných rozpočtů i soudy, obce, jakož i orgány ukládající a vybírající pokuty (tedy i Česká obchodní inspekce či Ministerstvo průmyslu a obchodu). Pořadí, ve kterém budou uspokojovány nedoplatky jednotlivých správců daně, se řídí § 154 daňového řádu. První na řadu tak přijdou nedoplatky evidované příslušným celním úřadem. Dále pak budou seřazeny nedoplatky ostatních správců daně v pořadí, ve kterém je u celního úřadu přihlásily. V praxi se předpokládá zejména přihláška prostřednictvím propojených informačních systémů. V případě, kdy distributor pohonných hmot nebude mít evidovány žádné nedoplatky, popřípadě všechny jeho nedoplatky budou uspokojeny, stane se kauce tzv. vratitelným přeplatkem. Celní úřad vrátí distributorovi pohonných hmot tento vratitelný přeplatek z moci úřední (tj. bez předchozí žádosti) do 90 dnů od pravomocného zrušení nebo zániku registrace distributora pohonných hmot. S ohledem na to, že se jedná o zaregistrované osoby, stíhá distributory pohonných hmot v souladu s § 155 odst. 3 daňového řádu povinnost uvést v rámci registrace bankovní účet určený k vrácení případného vratitelného přeplatku. Celní úřad na tento účet poukáže příslušnou částku. Okamžikem vrácení je nutné ve smyslu § 155 odst. 6 daňového řádu rozumět den, kdy dojde k odepsání příslušné částky z účtu správce daně (tj. příslušného celního úřadu). Lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku neběží po dobu, kdy je orgánem Celní správy České republiky nebo jiným správcem daně vedeno řízení, jehož výsledkem může být rozhodnutí o stanovení peněžitého plnění (srov. § 6j odst. 2). Důvodem pro toto stavění lhůty je, aby bylo možné vůči složené kauci započíst i ty pohledávky (resp. z nich plynoucí nedoplatky), které vzniknou v souvislosti s porušením povinností ze strany distributora pohonných hmot (typicky pokuta za správní delikt), avšak o nichž bude s ohledem na nutnou délku odvolacího řízení a možné obstrukce pravomocně rozhodnuto až s určitým časovým odstupem od pravomocného zrušení registrace distributora pohonných hmot.

Použití kauce v případě bankovní záruky:

V případě pravomocného zrušení nebo zániku registrace distributora pohonných hmot má bankovní záruka sloužit k zajištění případného nedoplatku evidovaného u orgánů Celní správy České republiky nebo u jiných správců daně k devadesátému dni ode dne pravomocného zrušení nebo zániku registrace distributora pohonných hmot anebo k zajištění nedoplatků, které vzniknou v důsledku řízení vedeného orgánem Celní správy České republiky nebo jiným správcem daně, jehož výsledkem může být rozhodnutí o stanovení peněžitého plnění, pokud toto řízení bylo zahájeno do 90 dnů ode dne pravomocného zrušení nebo zániku registrace distributora pohonných hmot. Doba 90 dnů zohledňuje zachování obdobného postavení s tím, kdo poskytuje kauci formou složení částky na zvláštní účet celního úřadu, kdy je možné uspokojovat i nedoplatky, které vzniknou do okamžiku vrácení kauce (lhůta pro vrácení je 90 dnů). Celní úřad by s ohledem na délku této doby neměl přijímat bankovní záruku, která by byla vypověditelná před tím, než budou vyčísleny nedoplatky, na které se vztahuje. Dojde-li k zrušení nebo zániku registrace distributora pohonných hmot, celní úřad musí o této skutečnosti bezodkladně informovat správce daně, o němž je mu známo, že eviduje nedoplatek tohoto distributora pohonných hmot nebo že vede řízení, jehož výsledkem může být rozhodnutí o stanovení peněžitého plnění. Informační povinnost celní úřad váže nejen v okamžiku zrušení nebo zániku registrace distributora pohonných hmot, ale i po dobu, kdy dosud neuplynula lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku. Do té doby totiž může ze strany jiného správce daně dojít k zahájení řízení, jehož výsledkem může být rozhodnutí o stanovení peněžitého plnění. S ohledem na faktickou proveditelnost, jakož i s ohledem na zásadu procesní ekonomie se nepředpokládá, že celní úřad bude vyhledávat a kontaktovat všechny orgány veřejné moci, které by potencionálně mohly evidovat nedoplatek nebo vést příslušné řízení. Využita by měla být zejména automatizovaná výměna dat prostřednictvím propojení informačních systémů. Banka, která bankovní záruku poskytla, uhradí nedoplatky distributora pohonných hmot, za něhož se zaručila, na základě výzvy věcně a místně příslušného celního úřadu, který může být v případě, že došlo po přijetí bankovní záruky ke změně místní příslušnosti, odlišný od celního úřadu, který bankovní záruku původně přijal (vyzývající celní úřad musí vůči výstavci bankovní záruky prokázat svoji příslušnost). Věcně a místně příslušný celní úřad bude vyzývat také k uhrazení nedoplatků, které jsou evidovány u jiných správců daně, pokud byl o jejich úhradu těmito jinými správci daně požádán. I v případě realizace bankovní záruky se uplatní daňový řád jako subsidiární právní předpis. Ustanovení § 6i je speciální vůči ustanovení § 171 odst. 3 daňového řádu, neuplatní se tedy podmínka předchozího bezúspěšného vymáhání nedoplatku na distributorovi pohonných hmot. K odstavci 3 S ohledem na fakt, že v praxi dochází k poskytování bankovních záruk v zásadě na dobu určitou, navrhuje se zakotvit, že tato doba nesmí být kratší než dva roky. Tato úprava je totožná s úpravou obsaženou ve stávajícím § 6i odst. 2.

K bodu 4 (§ 6ia až 6ig) K § 6ia (žádost o snížení kauce)

K odstavci 1 V návrhu zákona se konstituuje oprávnění pro distributory pohonných hmot, kteří splní podmínky uvedené v § 6ib, aby požádali o snížení základní výše kauce z 20 mil. Kč na 10 mil. Kč. Předpokládá se, že toto oprávnění využijí zejména drobnější distributoři, pro něž základní výše kauce představuje výraznější ekonomickou zátěž, avšak k podnikání v tomto oboru chtějí přistupovat se seriózním a dlouhodobým záměrem. S ohledem na přechodná ustanovení k navrhovanému zákonu je možnost využít tento institut otevřena i těm podnikatelům, kteří v důsledku zavedení kauce na podzim roku 2013 přestali v tomto oboru působit.

S ohledem na základní cíl, s nímž byla nová koncepce registrace distributorů pohonných hmot zavedena, tedy omezení vzniku a zneužívání účelově založených společností, které hrají zásadní roli ve všech známých daňových podvodech na trhu s pohonnými hmotami, je zapotřebí nastavit takový systém pro snížení výše kauce, který by tento cíl nenarušil. Proto pouze ten subjekt, který je stabilní, dlouhodobě skutečně podniká na trhu s pohonnými hmotami a nevykazuje a ani nevykazoval riziko z hlediska zapojení do podvodných jednání, může dosáhnout na nižší výši kauce. K odstavci 2 Snížit kauci může celní úřad pouze na základě žádosti distributora pohonných hmot, tedy nikoli ex offo. Jelikož se na správu kaucí použijí přiměřeně ustanovení daňového řádu (srov. § 6e odst. 2), není již potřeba explicitně stanovovat jednotlivé náležitosti podání, neboť se použijí obecná pravidla daňového řádu. Výslovně se pouze zakotvuje, že distributor pohonných hmot je v žádosti povinen uvést také údaje:

a) o své vlastnické struktuře, o osobách, které vykonávají významný vliv na řízení tohoto distributora pohonných hmot, a

b) potřebné pro posouzení splnění podmínek pro snížení kauce. Povinnost uvést údaje se nevztahuje na ty údaje, které má celní úřad k dispozici nebo které si může zjistit automatizovaným způsobem z rejstříku a evidencí (srov. § 6ie odst. 3 a 4), do nichž má zřízen přístup. Celní úřad zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup, o jaké údaje se jedná. Zároveň tímto způsobem zveřejní i jaké údaje potřebné pro posouzení splnění podmínek pro snížení kauce bude po distributorovi pohonných hmot v žádosti o snížení kauce požadovat (srov. § 6ie odst. 4 písm. a)). Údaji potřebnými pro posouzení splnění podmínek pro snížení kauce je třeba chápat pouze ty údaje, které se buď vztahují k posuzování určitých skutečností v minulosti (doba registrace nebo doba tzv. aktivity, tedy distribuce pohonných hmot v určitém objemu za určitý čas – srov. § 6ib odst. 2 a 3), nebo podmínek, pro jejichž posouzení potřebuje celní úřad určité podklady, které si sám opatřit nedokáže (některé z podkladů pro posouzení ekonomické stability). Vždy se tak bude jednat pouze o ty údaje, které si celní úřad nemůže zjistit jiným způsobem, např. nahlédnutím do rejstříku či evidence za pomoci automatizovaného způsobu (samozřejmě za předpokladu, že příslušný dokument se v evidenci skutečně nachází), nebo na základě výměny informací mezi správci daně (srov. § 57 a násl. daňového řádu). Distributor pohonných hmot tak nebude celnímu úřadu dokládat např. to, jak dlouho je registrovaným distributorem pohonných hmot (podmínka uvedená v § 6ib odst. 1 písm. a) ve spojení s odstavcem 2), neboť tuto skutečnost celní úřad zjistí z registru distributorů pohonných hmot, který vede. Naopak bude muset doložit příslušné dokumenty s údaji, které jsou potřebné pro ověření splnění podmínky aktivity za poslední 3 roky. V případě údajů potřebných k posouzení ekonomické stability bude záležet, o jaký dokument se jedná. Například přiznání k dani z příjmů nebude muset distributor pohonných hmot předkládat, neboť se jedná o dokument, který může celní úřad získat od příslušného finančního úřadu. Povinnost hlásit vlastnickou strukturu distributora pohonných hmot cílí především na povinnost oznámit jména fyzických nebo právnických osob, které mají majetkovou účast v tomto distributorovi pohonných hmot. V souladu s § 6ie odst. 3 ve spojení s odstavcem 4 není potřeba uvádět údaje, které celní úřad má k dispozici. Povinnost oznamovat údaje, resp. je uvést v žádosti o snížení kauce se bude vztahovat na údaje například o tichých společnících, o akcionářích s akciemi na majitele nebo o vlastnické struktuře akcionářů nebo společníků, pokud tato opět není zjistitelná. Povinnost nahlásit vlastnickou strukturu, popř. její změny (srov. § 6ie odst. 1) reaguje mj. na potřebu detekce rizikových subjektů, které mají často specifickou vlastnickou strukturu, popř. například využívají tzv. bílých koní. Ze stejných důvodů bude celní úřad vyžadovat i informaci o osobách vykonávajících významný vliv na řízení těch distributorů pohonných hmot, kteří si budou žádat o snížení kauce. Osobami vykonávajícími významný vliv na řízení distributora pohonných hmot se pro účely snížení kauce rozumí zejména osoby stojící vně daného distributora pohonných hmot, pokud tyto osoby vykonávají přímo, nepřímo nebo zprostředkovaně významný vliv na tohoto distributora. Rozhodující je vždy faktičnost výkonu významného vlivu na daného distributora, tedy materiální pohled, a nikoliv pohled formální. Není totiž rozhodující skutečnost, zda daná fyzická osoba je skutečně zapsána v příslušném rejstříku jako osoba, která vykonává významný vliv. Často totiž taková osoba ve skutečnosti významný vliv na danou právnickou osobu ani nevykonává, ale vykonává jej někdo zcela jiný, stojící v pozadí. Zákon o pohonných hmotách explicitně neupravuje sankce za porušení těchto povinností, ale jelikož je správa kaucí podřízena přiměřeně ustanovením daňového řádu, tak lze využít právě sankcí daňového řádu. K odstavci 3 S ohledem na hospodárnost a efektivnost řízení ve věci snížení kauce se navrhuje stanovit, že v případě zamítnutí žádosti o snížení kauce je distributor pohonných hmot oprávněn podat tuto žádost znovu nejdříve po uplynutí 3 měsíců ode dne právní moci zamítavého rozhodnutí. Toto je vhodné stanovit mj. s ohledem na časovou a administrativní náročnost vyřízení každé jednotlivé žádosti. Kromě uvedeného lze rovněž konstatovat, že pokud by celní úřad žádost zamítl, bude to zásadně proto, že distributor pohonných hmot nesplnil některou z podmínek pro snížení kauce. Zda distributor pohonných hmot splňuje podmínku být po stanovenou dobu registrován, resp. být aktivní distributor, ví. Může tak žádost o snížení kauce podat až v okamžiku, kdy tyto podmínky splňuje. V případě nesplnění podmínky ekonomické stability nebude zpravidla možné ji zhojit okamžitě nebo v krátkém časovém horizontu. Lze si jen stěží představit, že distributor pohonných hmot, který nebude ke dni podání žádosti ekonomicky stabilní, bude schopen nesplnění této podmínky obratem napravit. Blokace možnosti podat žádost o snížení kauce tak de facto pouze zabraňuje opětovnému podávání stále stejné žádosti v případě, kdy je velice nepravděpodobné, že nedostatky, pro které byla původní žádost zamítnuta, již mohly být odstraněny. Tříměsíční lhůta byla stanovena s ohledem na to, že stejná lhůta platí i v případě snížení zajištění daně nebo upuštění od zajištění daně.

K § 6ib (podmínky pro snížení kauce)

K odstavci 1 Odstavec 1 stanoví podmínky, které musí distributor pohonných hmot splnit, aby mu byla snížena kauce, a které musí zároveň splňovat po celou dobu tohoto snížení. Podmínkami pro snížení kauce jsou registrace distributora pohonných hmot, aktivní distribuce pohonných hmot, ekonomická stabilita a spolehlivost osoby vykonávající významný vliv na řízení tohoto distributora pohonných hmot. Tyto podmínky musí být splňovány kumulativně. Aktivní distribucí pohonných hmot se pro účely snížení kauce rozumí distribuce/prodej stanoveného množství pohonných hmot za dané období distributorem pohonných hmot, který si o snížení kauce žádá. Snížení kauce primárně cílí na drobnější distributory pohonných hmot, proto je distribuovaný objem za dané období zdola a především i shora omezen.

S ohledem na vypovídající hodnotu o činnosti distributora pohonných hmot byla přijata čtvrtletní, nikoli měsíční, perioda pro testování objemu distribuovaných pohonných hmot, která z pohledu časového rozložení objektivnějším způsobem (lineárně) zohledňuje specifika jednotlivých distributorů a jejich ekonomické činnosti na trhu s pohonnými hmotami. Tato varianta je taktéž vhodnější z pohledu vyhodnocování činnosti distributora. Spodní hranice 300 000 litrů distribuovaných pohonných hmot za kalendářní čtvrtletí eliminuje alespoň v minimální míře situace, kdy jsou účelově zřizováni distributoři pohonných hmot, kteří nevyvíjí žádnou ekonomickou činnost na trhu s pohonnými hmotami a následně jsou využiti k nelegální činnosti, která probíhá v relativně krátkém časovém úseku (několik dní, max. týdnů) a s významnou ztrátou daně. Pro tuto rizikovou skupinu „spících“ distributorů je nanejvýš nezbytné zachovat základní výši kauce 20 mil. Kč, kterou lze považovat za nástroj pokrývající alespoň v minimální míře rizika daňových podvodů, tzn. rizika ztráty daně. Zvolený spodní limit objemu distribuovaných pohonných hmot představuje obchodní aktivity ve výši 8 – 10 cisternových dodávek za kalendářní čtvrtletí. Z pohledu ekonomické racionality zajišťuje tato hodnota nezbytnou ochranu trhu a fiskálních příjmů státu a zároveň distributorům, kteří skutečně vykonávají tuto ekonomickou činnost trvale, ale v menším měřítku, dává prostor pro využití snížené kauce. Horní hranici 3 000 000 litrů distribuovaných pohonných hmot za kalendářní čtvrtletí je nezbytné vnímat jako limit pro maximálně přípustné riziko vztahující se k možnosti využít sníženou kauci ve výši 10 mil. Kč, neboť při ukončení činnosti distributora pohonných hmot využívajícího sníženou kauci a pohybujícího se na této hranici distribuovaného objemu za kalendářní čtvrtletí vzniká potenciální ztráta daně z přidané hodnoty ve výši 18 až 20 mil. Kč. To znamená, že nastavení výše snížené kauce eliminuje riziko ztráty daně z přidané hodnoty z pouhé poloviny. Rizika i u této skupiny distributorů pohonných hmot (se sníženou kaucí) spočívají především ve skutečnosti, že limit objemu distribuovaných pohonných hmot je testován následně, tzn. že u této skupiny distributorů není sníženou kaucí kryto riziko růstu distribuovaných pohonných hmot v aktuálním období. Částečným řešením tohoto rizika jsou zákonné povinnosti vyplývající této skupině distributorů z nově navrhovaných ustanovení tohoto zákona. Smyslem stanovení pásma distribuovaných pohonných hmot, jako podmínky pro využití možnosti snížení kauce na 10 mil. Kč, je přes obecné zvýšení rizika daňové ztráty snaha diferencovat skupinu distributorů, kteří s ohledem na objem, horizont vykonávané činnosti a další zákonné podmínky představují v konkrétních případech a ve vztahu k minulému období menší rizika. V případě podmínky ekonomické stability se lze odkázat na důvodovou zprávu k ustanovení § 6ic. Distributor pohonných hmot musí v žádosti o snížení kauce nahlásit osobu uvedenou v písmenu d) (srov. § 6ia odst. 2 písm. a)), aby si celní úřad mohl ověřit její spolehlivost. Spolehlivostí je třeba rozumět daňovou a trestněprávní bezúhonnost tak, jak ji vymezuje § 6b. Jakkoli může celní úřad většinu informací týkající se daňové či trestněprávní bezúhonnosti těchto osob zjistit z vlastních registrů či evidencí, případně na základě výměny informací mezi správci daně či nahlížením do veřejných rejstříků, a není tedy třeba pro tyto účely ze strany distributora pohonných hmot nic předkládat, je třeba pamatovat na specifické situace, které upravuje § 6c zákona o pohonných hmotách. V případě, že osobou vykonávající významný vliv na řízení distributora pohonných hmot bude cizinec či právnická osoba se sídlem mimo území České republiky, anebo občan České republiky, který žil v posledních 3 letech alespoň 3 měsíce nepřetržitě v zahraničí, je nutné, aby distributor pohonných hmot předložil příslušné doklady k prokázání trestněprávní bezúhonnosti. Vzhledem k tomu, že podmínka spolehlivosti osoby vykonávající významný vliv na řízení distributora pohonných hmot musí být splňována po celou dobu snížení kauce, může celní úřad v průběhu tohoto snížení vyzvat distributora pohonných hmot, aby doložil příslušné dokumenty týkající se trestněprávní bezúhonnosti této osoby, a tím si průběžně zkontroloval aktuální stav. K odstavci 2 Odstavec 2 blíže rozvádí odstavec 1, a to pro testování podmínky nezbytné doby registrace. Pro toto posouzení je rozhodné, zda distributor pohonných hmot splňuje tuto podmínku nepřetržitě alespoň po dobu 3 let předcházejících dni podání žádosti o snížení kauce. Přechodná ustanovení zakotvují speciální režim pro distributory pohonných hmot, kteří byli registrování podle zákona o pohonných hmotách ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 234/2013 Sb. Pro účely splnění požadované doby registrace se přihlíží i k registraci, která existovala před nabytím účinnosti zákona č. 234/2013 Sb. Tento přístup vychází ze skutečnosti, že přechodné ustanovení uvedené v části první článku II bodě 1 zákona č. 234/2013 Sb. (tj. poslední novela zákona o pohonných hmotách) zakotvilo právní fikci, díky níž byli distributoři pohonných hmot, kteří byli zapsáni v registru distributorů pohonných hmot před účinností zákona č. 234/2013 Sb. prohlášeni za distributory pohonných hmot registrované podle nových pravidel nastavených zákonem č. 234/2013 Sb. v zákoně o pohonných hmotách. K odstavci 3 Odstavec 3 blíže rozvádí odstavec 1, a to pro testování podmínky aktivní distribuce pohonných hmot. Vzhledem k využívání neaktivních distributorů pohonných hmot k daňovým únikům byla jako jedna z podmínek pro snížení kauce zvolena aktivní distribuce pohonných hmot. Aktivní distribuci pohonných hmot je však třeba zkoumat i zpětně, aby na sníženou kauci tento neaktivní distributor pohonných hmot nedosáhl, resp. aby ji mohl získat pouze ten distributor pohonných hmot, který svým působením na trhu s pohonnými hmotami (minimálně tříletým) ukazuje svou snahu dlouhodobého působení na tomto trhu. Proto se zpětně bude testovat spodní hranice aktivní distribuce pohonných hmot, tedy distribuce pohonných hmot v objemu alespoň 300 000 litrů za kalendářní čtvrtletí v posledních 3 letech. Pro prokázání splnění podmínky aktivity je distributor pohonných hmot povinen celnímu úřadu prokázat, že dané množství opravdu distribuoval například za pomoci daňových dokladů, smluv s odběrateli a dalších vhodných prostředků. K odstavci 4 Pokud již bylo rozhodnuto o snížení kauce, pak podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto ustanovení musí být splňovány nepřetržitě po celou dobu tohoto snížení. Jedná se o obdobu ustanovení § 6g odst. 2, které stanoví, že podmínky registrace musí být splňovány po celou dobu registrace. Distributor pohonných hmot tak musí být po celou dobu snížení kauce registrován, musí splňovat podmínku aktivní distribuce pohonných hmot za určené období, musí být ekonomicky stabilní a osoby, které vykonávají významný vliv na řízení tohoto distributora, musí být spolehlivé. Pokud by jakoukoli z těchto podmínek přestal distributor pohonných hmot splňovat, je nutno přistoupit k postupu dle nově navrhovaného § 6ig zákona o pohonných hmotách.

K § 6ic (ekonomická stabilita)

Právní úprava tohoto ustanovení vychází z úpravy zákona o spotřebních daních, který stanoví podmínku ekonomické stability jako jednu z podmínek pro získání povolení podle zákona o spotřebních daních.

Splnění podmínky ekonomické stability bude posuzováno vždy pro konkrétní situaci na základě údajů poskytnutých distributorem pohonných hmot nebo na základě údajů zjištěných celním úřadem (např. za pomoci automatizovaného přístupu do rejstříků nebo evidencí či informací získaných od jiných správců daně). Pokud celní úřad na základě získaných informací dojde k závěru, že je dáno riziko, že daný subjekt nedostojí svým platebním povinnostem vůči orgánům Celní správy České republiky nebo vůči orgánům Finanční správy České republiky, vyhodnotí tohoto distributora pohonných hmot jako ekonomicky nestabilního. Je potřeba hodnotit riziko nejenom vůči orgánům Celní správy, ale i vůči orgánům Finanční správy, neboť řada distributorů pohonných hmot obchoduje s pohonnými hmotami již uvedenými do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky, a proto nemá vůči orgánům Celní správy České republiky žádné platební povinnosti. Toto své zjištění bude muset řádně odůvodnit. Při tom přihlédne nejen k údajům, které je v souvislosti s ekonomickou stabilitou daný distributor pohonných hmot povinen pravidelně oznamovat, ale též k jiným relevantním skutečnostem (např. k poskytnutí jiných záruk). Pod písmenem a) bude distributor pohonných hmot hodnocen z pohledu finanční analýzy. Mezi další skutečnosti významné pro posouzení tohoto rizika uvedené v písmeni b) náleží např.:  úroveň komunikace a spolupráce s orgány Celní správy České republiky (např. zda subjekt v rámci řízení neobstruuje; jak spolupracuje při místních šetřeních a dalších úkonech při správě daní),  komplexní posouzení platební morálky nejen vůči orgánům Celní správy České republiky, ale i dalším orgánům státní správy,  evidence a výše případných nedoplatků (historických nemajících vliv na plnění podmínky bezdlužnosti) a způsob jejich řešení (splátkový kalendář a jeho řádné plnění, odklad),  plnění veškerých zákonem stanovených povinností, včetně povinností stanovených celním nebo finančním úřadem v rámci jemu svěřených kompetencí (např. dodržování lhůt pro podání daňového přiznání; řádné vedení stanovených evidencí; dodržování podmínek stanovených v příslušných povoleních, jichž je držitelem; plnění oznamovací povinnosti). Údaje potřebné pro zpracování finanční analýzy (nyní bez rozlišení toho, zda je distributor pohonných hmot je povinen předkládat či nikoli) vychází především z těchto dokumentů:  přiznání k dani z příjmů za poslední 2 zdaňovací období, která předcházela zdaňovacímu období, v němž byla žádost o snížení kauce podána,  účetní závěrka u osob vedoucích účetnictví, popřípadě výkaz o majetku a závazcích a o příjmech a výdajích u osob vedoucích daňovou evidenci, a to za poslední 2 zdaňovací období u daně z příjmů, která předcházela zdaňovacímu období u daně z příjmů, v němž byla žádost o snížení kauce podána. Dále se vychází zejména z těchto dokumentů, pokud nebyly součástí účetní závěrky:  přehled přijatých úvěrů a půjček včetně termínu splatnosti a roční výše splátek,  výše závazků z finančního pronájmu (leasingových závazků) se splatností do 1 roku a nad 1 rok,  přehled majetku zatíženého zástavním právem s uvedením jeho účetní hodnoty,  výše pohledávek a závazků po lhůtě splatnosti více než 180 dní a více než 360 dní,  poslední známá skutečnost k měsíci, případně čtvrtletí předcházejícímu datu podání žádosti o snížení kauce v rozsahu rozvahy a výkazu zisku a ztráty u osob vedoucích účetnictví,  ostatní podklady potřebné pro posouzení ekonomické stability, například při přeměnách společností zahajovací rozvaha, projekt fúze, projekt rozdělení. V případě osob, které mají povinnost mít ověřenu účetní závěrku auditorem podle zákona o účetnictví, se vychází také ze zprávy auditora. Pokud má subjekt povinnost sestavovat konsolidovanou účetní závěrku, popřípadě povinnost podrobit se sestavení konsolidované účetní závěrky podle zákona o účetnictví, vychází se také z konsolidované účetní závěrky.

Ukazatele, které jsou hodnoceny v rámci finanční analýzy, vychází obecně z ekonomické teorie. Jejich stručný popis je uveden níže.

1) Ukazatele rentability Ukazatele rentability poměřují konečný efekt dosažený podnikatelskou činností (hospodářský výsledek) s vloženými prostředky do podnikatelské činnosti. Rentabilita celkového kapitálu (RCK) – vyjadřuje, jaký efekt připadá na jednotku celkového kapitálu zapojeného do podnikatelské činnosti. Obecně se doporučuje, aby RCK byla vyšší než průměrná úroková sazba z přijatých úvěrů. Rentabilita vlastního kapitálu (RVK) – míra zhodnocení vlastních vložených prostředků do podnikatelské činnosti. Obecné doporučení je, aby RVK byla vyšší než výnosy bezrizikových aktiv (např. státních pokladničních poukázek nebo dlouhodobých státních dluhopisů).

2) Ukazatele likvidity Ukazatele likvidity měří schopnost podniku splácet včas své krátkodobé závazky vůči krátkodobým věřitelům, jako jsou komerční banky, dodavatelé, zaměstnanci, stát - zastoupený jednotlivými správci (celní a daňové závazky, závazky ze sociálního zabezpečení atd.), jiné závazky a výpomoci. Z pohledu celní správy jako krátkodobého věřitele se analýza zabývá kvalitou a pohybem krátkodobých aktiv a krátkodobých závazků a časováním průběhu peněžních toků, tzn. od tvorby a prodeje zásob přes fakturaci a inkaso pohledávek až po úhradu závazků. Okamžitá likvidita (cash ratio) – vychází z nejužší definice likvidních aktiv, je to nejpřísnější hodnocení schopnosti podniku uspokojit své krátkodobé závazky peněžními prostředky, které má v hotovosti, na běžných účtech a jejich ekvivalentech (krátkodobé cenné papíry, šeky). Pohotová likvidita (quick ratio) – v tomto ukazateli se do likvidních prostředků podniku kromě krátkodobého finančního majetku zahrnují ještě krátkodobé pohledávky. Při analýze je nutno brát ohled na to, zda je reálná splatnost pohledávek, jinak je třeba některé nereálné pohledávky z likvidních prostředků vyloučit, aby měl ukazatel pohotové likvidity co nejpřesnější vypovídající schopnost a nezkresloval výsledek analýzy včetně komentáře o možnostech podniku hradit své závazky. Běžná likvidita (current ratio) – likvidní aktiva jsou v tomto ukazateli nejširší a jsou zde zahrnuta veškerá oběžná aktiva, která vyjadřují schopnost podniku uspokojit své krátkodobé závazky. Z tohoto důvodu je nutné hodnotu oběžných aktiv snížit o dlouhodobé pohledávky, které nemají krátkodobý likvidní charakter. Pokud má analytik k dispozici podrobnější informace, měl by vyloučit z výpočtu neprodejné zásoby. Běžná likvidita je závislá na struktuře oběžných aktiv, která se v rámci jednotlivých odvětví liší. Proto je vhodné dosaženou hodnotu předmětného ukazatele porovnat s odvětvovým průměrem. Čistý pracovní kapitál – představuje rozdíl likvidních oběžných aktiv (oběžná aktiva očištěná o neprodejné zásoby, dlouhodobé a nedobytné pohledávky) a krátkodobých závazků, tzn. přebytek likvidních aktiv nad krátkodobými zdroji, resp. část oběžných aktiv, která je financována dlouhodobým kapitálem. Čistý pracovní kapitál by neměl být záporný. V tomto případě by část dlouhodobého majetku byla financována krátkodobými cizími zdroji, což představuje riziko pro dlouhodobou finanční stabilitu podniku.

3) Ukazatele finanční stability Finanční stabilitou se rozumí schopnost podniku dlouhodobě uhrazovat své finanční závazky. Ukazatele finanční stability mají osvědčit, že v případě okamžitého nedostatku likvidity existují v podniku rezervy, které by pomohly překlenout dočasné finanční potíže pramenící z provozní činnosti. Posuzuje se finanční struktura podniku z dlouhodobého hlediska, riziko, které podnik podstupuje při dané struktuře vlastních a cizích zdrojů, a míra schopnosti podniku znásobit své zisky využitím cizího kapitálu. Podíl vlastních zdrojů na aktivech – ukazatel finanční struktury podniku. Do určité míry platí, že čím vyšší je podíl vlastního kapitálu, tím je i vyšší finanční stabilita podniku, jeho odolnost vůči krizi a tím menší je jeho závislost na věřitelích. Úrokové krytí – tj. krytí úroků ziskem. Čím je tento ukazatel vyšší, tím je vyšší schopnost podniku platit náklady na cizí kapitál. Doba splácení dluhů – vyjádřená počtem roků potřebných ke splacení veškerých dluhů podniku, kdyby peněžní toky (zisk po zdanění + odpisy) zůstaly na úrovni běžného roku. Krytí dlouhodobého majetku dlouhodobými zdroji – při výsledku nižším než 1 musí subjekt krýt část svého dlouhodobého majetku krátkodobými zdroji a může tak mít problémy s úhradou svých závazků – subjekt je podkapitalizovaný. Při příliš vysokém poměru je sice subjekt finančně stabilní, ale drahými dlouhodobými zdroji financuje příliš velkou část krátkodobého majetku – subjekt je překapitalizovaný. Ziskový účinek finanční páky – vyjadřuje, kolikrát je kapitál vlastníků „znásoben“ použitím cizích zdrojů pro financování. Pokud je větší než 1, pak zvyšování podílu cizích zdrojů ve finanční struktuře subjektu má pozitivní vliv na rentabilitu vlastního kapitálu.

4) Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity měří schopnost podniku využívat vložené prostředky. Pomocí těchto ukazatelů lze zjistit, zda je velikost jednotlivých druhů aktiv v rozvaze v poměru k hospodářským aktivitám přiměřená. Vysoký obrat, resp. nízká doba obratu majetku pozitivně přispívá k rentabilitě podnikání. Obrat aktiv – nízká hodnota ukazatele znamená neúměrnou majetkovou vybavenost podniku a jeho neefektivní využití. Obecně platí, že čím vyšší je obrat aktiv, tím lépe. Musíme jej však posuzovat obezřetně. Nízká hodnota ukazatele může znamenat, že podnik investuje do budoucna a tyto investice zatím nepřinášejí efekt (vysoká hodnota aktiv v důsledku vysoké hodnoty dlouhodobého majetku). Doba obratu zásob – vyjadřuje počet dní nutných k tomu, aby peněžní prostředky přešly přes výrobní a zbožní formy znovu do peněžní formy. Pro posuzování ukazatele je rozhodující jeho vývoj v časové řadě a porovnání s odvětvovým průměrem.

Doba obratu krátkodobých pohledávek – vyjadřuje počet dní, po které čeká podnik na úhradu svých pohledávek. Je to doba, po kterou je odběratel dlužen, aniž je tento dluh úročen. Pro posuzování ukazatele je rozhodující jeho vývoj v časové řadě, porovnání s odvětvovým průměrem a s dobou splácení krátkodobých závazků. Doba splácení krátkodobých závazků – vyjadřuje počet dní, který uplyne mezi nákupem zásob nebo služeb a jejich úhradou. Pro posuzování ukazatele je rozhodující jeho vývoj v časové řadě, porovnání s odvětvovým průměrem a s dobou obratu krátkodobých pohledávek.

5) Ukazatele produktivity práce Ukazatele produktivity práce zachycují výkonnost podniku ve vztahu k nákladům na zaměstnance. Nákladovost přidané hodnoty – vyjadřuje, kolik procent z vytvořené přidané hodnoty podniku odčerpají osobní náklady. Obecně platí, že čím nižší je nákladovost přidané hodnoty, tím lépe. Pro posuzování ukazatele je rozhodující jeho vývoj v časové řadě. Produktivita práce z přidané hodnoty – vyjadřuje výši vytvořené přidané hodnoty na jednoho zaměstnance. Obecně platí, že čím vyšší je produktivita práce z přidané hodnoty, tím lépe. Pro posuzování ukazatele je rozhodující jeho vývoj v časové řadě a porovnání s vývojem průměrné roční mzdy na jednoho zaměstnance. Pokud by celní úřad vyhodnotil, že distributor pohonných hmot není ekonomicky stabilní, musí své rozhodnutí řádně zdůvodnit a musí uvést, kde spatřuje riziko, že distributor nedostojí svým platebním povinnostem vůči orgánům Celní správy České republiky nebo vůči orgánům Finanční správy České republiky. V závislosti na nastavení metodiky celního úřadu bude nastavena i správní praxe, kterou bude celní úřad s ohledem na případnou judikaturu a především s ohledem na zásady legitimního očekávání a právní jistoty vázán.

K § 6id (snížení kauce)

K odstavci 1 Celní úřad rozhodne o žádosti o snížení kauce na 10 mil. Kč zásadně dvěma způsoby. Pokud distributor pohonných hmot splní všechny zákonem stanovené podmínky pro snížení kauce, vzniká mu na snížení výše kauce právní nárok, a tedy v tomto případě celní úřad rozhodne o snížení výše kauce. V případě nesplnění podmínek celní úřad rozhodnutím žádost o snížení výše kauce zamítne. Kladné rozhodnutí i to, kterým není distributorovi pohonných hmot vyhověno, musí být s ohledem na případnou přezkoumatelnost řádně odůvodněno. Prvním dnem snížení kauce je den účinnosti rozhodnutí. Tímto dnem je nutno chápat v souladu s § 101 odst. 5 daňového řádu oznámení rozhodnutí o snížení kauce. Pod pojmem „oznámení“ je třeba chápat oznámení podle daňového řádu (§ 101 odst. 6). Částka 10 mil. Kč byla zvolena s ohledem na podmínky, které musí distributor pohonných hmot splňovat, aby mohl poskytovat pouze tuto sníženou výši kauce. S ohledem na charakter podmínek se jeví tato výše jako adekvátní. Celková koncepce podmínek pro snížení kauce, ale i jejich přesné nastavení jsou pro výši snížené kauce zcela zásadní. Při zakotvení přísnějších podmínek by teoreticky mohla být nastavená kauce nižší nebo naopak při mírnějších podmínkách by kauce musela být vyšší. Kromě podmínek, které distributor pohonných hmot musí splňovat pro snížení kauce, je rozhodující i množství informací, které daný celní úřad o distributorovi pohonných hmot získá. Čím vyšší množství takovýchto informací se dostane k celnímu úřadu, tím vyšší je možnost objektivně zhodnotit, zda je subjekt potenciálně rizikový či nikoli.

K odstavci 2 V případě, že distributorovi pohonných hmot byla kauce snížena a že kauci poskytnul v hotovosti, bude mu částka 10 mil. Kč vrácena do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o snížení kauce. Před vracením této částky proběhne standardní test vratitelnosti (srov. § 154 daňového řádu). Celní úřad vrátí vratitelný přeplatek distributorovi pohonných hmot z moci úřední (tj. bez předchozí žádosti). S ohledem na to, že se jedná o registrovaného distributora pohonných hmot, stíhá jej v souladu s § 155 odst. 3 daňového řádu povinnost uvést v rámci registrace bankovní účet určený k vrácení případného vratitelného přeplatku. Celní úřad na tento účet poukáže příslušnou částku. Okamžikem vrácení je nutné ve smyslu § 155 odst. 6 daňového řádu rozumět den, kdy dojde k odepsání příslušné částky z účtu celního úřadu. K odstavci 3 Ustanovení odstavce 3 upravuje, že dodatek k bankovní záruce, kterým je bankovní záruka snižována, nelze přijmout dříve než ode dne, kdy rozhodnutí o snížení kauce nabylo právní moci.

K § 6ie (oznamovací povinnost distributora pohonných hmot v souvislosti se snížením kauce)

K odstavci 1 Podle odstavce 1 tohoto ustanovení musí distributor pohonných hmot, kterému byla snížena kauce, oznamovat celnímu úřadu změny údajů o vlastnické struktuře a změny údajů o tom, které osoby vykonávají významný vliv na řízení tohoto distributora pohonných hmot. Tyto údaje má distributor pohonných hmot povinnost uvést v žádosti o snížení kauce, a proto je potřeba, aby celní úřad v případě jejich změny obdržel údaje aktuální (srov. důvodová zpráva k § 6ia). Tyto změny musí distributor pohonných hmot nahlásit do 5 pracovních dní ode dne, kdy nastaly. Nesplnění oznamovací povinnosti pak vede k sankcím dle daňového řádu. Pro toto ustanovení je tak poměrně zásadní, kdy daná změna nastala, neboť v případě, že distributor pohonných hmot nesplní svou oznamovací povinnost, vztáhne se na něj sankce dle § 247a daňového řádu, tedy nově navrhovaná pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy. Na tomto místě je s ohledem na veřejné rejstříky vhodno doplnit, že ačkoli se některé údaje do těchto rejstříků povinně zapisují, neznamená to automaticky, že distributor pohonných hmot je údaje zapisované do rejstříků povinen nahlásit do 5 pracovních dní po jejich zápisu. Je třeba rozlišovat změny, jejichž zápis má povahu deklaratorní, a změny, jejichž zápis má povahu konstitutivní. Pokud nastane situace, kdy je změna, resp. zápis v rejstříku konstitutivní povahy, pak stačí, pokud distributor pohonných hmot tuto změnu nahlásí celnímu úřadu do pěti pracovních dní od jejího provedení, protože až v tu chvíli de facto k dané změně došlo. Pokud má zápis do rejstříku konstitutivní povahu, mělo by to být výslovně stanoveno zákonem. V situaci, kdy má zápis změny pouze povahu deklaratorní, tak k této změně prakticky dojde již dříve v důsledku jiné skutečnosti (např. rozhodnutím valné hromady) a lhůta podle odstavce 1 se tak počítá od okamžiku, kdy změna opravdu nastala (ačkoli tato změna ještě nebyla do rejstříku zapsána). V případech změn, které se nezapisují do veřejných rejstříků, se samozřejmě rovněž počítá lhůta od okamžiku, kdy změna skutečně nastala. K odstavci 2 Specifickým případem je oznamování údajů potřebných pro ověření ekonomické stability. Za potřebné údaje lze považovat ty, které celní úřad ještě nemá k dispozici a které nemůže zjistit nebo získat jiným způsobem, např. od jiného správce daně.

Zavádí se zde periodická oznamovací povinnost, jež je odůvodněna požadavkem na aktuálnost údajů, dle kterých je možno určit, zda je distributor pohonných hmot, jemuž byla snížena kauce, ekonomicky stabilní, či tuto podmínku přestal splňovat. Interval této oznamovací povinnosti byl zvolen tak, aby co možná nejméně zatěžoval takovéhoto distributora. S ohledem na charakter podkladů, které je distributor pohonných hmot povinen prokazovat v rámci posuzování ekonomické stability, je okamžik oznámení těchto údajů navázán na lhůtu pro podání daňového přiznání k dani z příjmů, jehož přílohami jsou právě příslušné zejména účetní dokumenty. V souvislosti s požadavkem na aktuálnost prokazovaných údajů se přistoupilo ke zvolení intervalu v délce 1 roku. I zde, stejně jako v případě žádosti o snížení kauce, platí, že distributor pohonných hmot poskytuje pouze ty údaje, které si celní úřad nemůže zjistit sám, např. od jiného správce daně. K odstavci 3 Distributor pohonných hmot nemusí správci daně hlásit údaje, které má celní úřad k dispozici, nebo jejichž změnu může celní úřad zjistit automatizovaným způsobem z rejstříků a evidencí. O které údaje se jedná, celní úřad zveřejní v souladu s odstavcem 4 písm. b). Toto pravidlo se vztáhne nejenom na oznamovací povinnost v případě, kdy bylo již rozhodnuto o snížení kauce, ale stejně tak se bude aplikovat i v případě podání žádosti o toto snížení. Ani při podání žádosti o snížení kauce není distributor pohonných hmot povinen celnímu úřadu hlásit údaje podle odstavce 3, resp. podle odstavce 4. K odstavci 4 Odstavec 4 stanoví povinnost celního úřadu zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup (prostřednictvím internetových stránek Celní správy České republiky) okruh údajů, které subjekt není povinen celnímu úřadu hlásit v rámci oznamovací povinnosti, pokud už byla distributorovi pohonných hmot snížena kauce, nebo v případě podání žádosti o snížení kauce, a rovněž okruh údajů, které musí distributor pohonných hmot celnímu úřadu společně s žádostí o snížení kauce poskytnout, aby tento mohl posoudit, zda byly splněny podmínky pro toto snížení.

K § 6if (zrušení snížení kauce na návrh)

K odstavci 1 Pokud se distributor pohonných hmot, kterému byla snížena kauce, z jakéhokoli důvodu rozhodne, že nadále již nechce poskytovat kauci ve snížené výši, resp. že již nechce nebo třeba ani nemůže splňovat podmínky tohoto snížení, může podat celnímu úřadu návrh na zrušení snížení kauce. K odstavci 2 Pokud distributor pohonných hmot, kterému byla snížena kauce, podá žádost o zrušení tohoto snížení a pokud opět poskytne kauci ve standardní výši 20 mil. Kč, vzniká mu na zrušení snížení kauce právní nárok. O tomto návrhu by měl celní úřad rozhodnout bezodkladně, pokud shledá, že uvedené podmínky byly naplněny.

K § 6ig (zrušení snížení kauce z moci úřední)

K odstavci 1 Stanovuje se, že nesplňuje-li distributor pohonných hmot některou z podmínek pro snížení kauce uvedených v § 6ib, celní úřad vyzve distributora pohonných hmot k jejímu splnění. Aby však k takovémuto postupu ze strany celního úřadu mohlo dojít, musí povaha těchto podmínek toto splnění připouštět, musí jít tedy o „zhojitelnou“ podmínku snížení kauce, a nesmí hrozit nebezpečí z prodlení. Toto ustanovení se použije na všechny podmínky pro snížení kauce s výjimkou registrace distributora pohonných hmot, neboť zrušení nebo zánik registrace distributora pohonných hmot se řeší komplexně, a aktivní distribuce pohonných hmot, neboť pro tuto podmínku je v odstavci 3 zakotven komplexní lex specialis. S ohledem na charakter podmínek pro snížení kauce je zřejmé, že k jejich zhojení, tedy k jejich opětovnému splnění, může dojít pouze ex nunc, nikoli ex tunc. V jaké lhůtě, popř. k jakému datu musí být tyto podmínky opětovně splněny, rozhodne celní úřad s ohledem na veškeré okolnosti případu. K odstavci 2 Odstavec 2 výslovně zakotvuje dva případy, kdy celní úřad přistoupí ke zrušení snížení kauce z moci úřední. Zaprvé jde o situaci, kdy byl sice distributor pohonných hmot ke splnění podmínky či podmínek pro snížení kauce vyzván a pro toto splnění mu byla celním úřadem stanovena lhůta, nicméně ke splnění této podmínky či podmínek v dané lhůtě nedošlo. Zadruhé jde o případy, kdy distributor pohonných hmot podmínku pro snížení kauce nesplňuje, ale ke splnění této podmínky se nevyzývá, neboť z povahy podmínky není možné její opětovné splnění, nebo hrozí nebezpečí z prodlení. K odstavci 3 Odstavec 3 zakotvuje speciální úpravu zrušení snížení kauce z moci úřední, pokud v hodnoceném období nebyla splněna podmínka distribuce stanoveného objemu pohonných hmot. Toto zrušení se vztahuje jak na případy, kdy byl překročen maximální povolený objem distribuce pohonných hmot (písmeno a)), tak na případy, kdy nebyl dodržen minimální stanovený objem distribuce pohonných hmot (písmeno a) i b)). Pokud celní úřad dospěje k takovému zjištění, zahájí řízení o zrušení snížení kauce z moci úřední, a to výzvou, aby distributor pohonných hmot prokázal (i) že vynaložil veškeré úsilí, aby porušení této podmínky zabránil, nebo (ii) že s ohledem na sezónní činnosti jeho odběratelů pohonných hmot nemohl minimálně požadovaný objem distribuce pohonných hmot ve výši 300 000 litrů za kalendářní čtvrtletí splnit. Důkazní břemeno je vždy na straně distributora pohonných hmot. Prokázání vynaloženého úsilí lze spatřovat například v tom, že k porušení podmínky došlo v důsledku okolností, které nemohl distributor pohonných hmot s přihlédnutím ke všem okolnostem předpokládat, nebo v důsledku administrativní chyby. Typickým příkladem druhé situace je výpadek poptávky na straně zákazníků závislých na klimatických podmínkách (např. zemědělské nebo stavební práce). Pokud se distributorovi pohonných hmot toto vynaložené úsilí nebo sezónnost podaří prokázat, pak bude řízení o zrušení snížení kauce z moci úřední zastaveno. K odstavci 4 Pokud bylo distributorovi pohonných hmot podle odstavce 2 nebo 3 tohoto ustanovení zrušeno snížení kauce z moci úřední, je povinen, pokud i nadále chce působit jako distributor pohonných hmot, poskytnout kauci ve standardní výši 20 000 000 Kč, jinak by nesplňoval podmínky pro registraci distributora pohonných hmot a hrozila by mu sankce v podobě zrušení registrace. Toto ustanovení zakotvuje speciální lhůtu dvaceti dní, ve které je distributor pohonných hmot povinen tuto kauci poskytnout. Ve zbytku se použijí obecná ustanovení týkající se institutu kaucí (např. poskytnutí kauce pouze způsoby, které zakotvuje § 6i odst. 2).

K odstavci 5 Odstavec 5 upravuje blokaci opětovného podání žádosti o snížení kauce pro situace, kdy distributorovi pohonných hmot bylo zrušeno snížení kauce z moci úřední. Tato navrhovaná úprava vychází z několika základních premis. Pokud muselo být přistoupeno ke zrušení snížení z moci úřední, lze označit tohoto distributora za potenciálně rizikového, protože  ani ve stanovené náhradní lhůtě nebyl schopen zhojit podmínky pro toto snížení, nebo  se jednalo o natolik závažné porušení podmínek, kdy hrozilo nebezpečí z prodlení, popř. nebylo možno tyto podmínky z povahy věci zhojit. Není žádoucí, aby měl takovýto distributor pohonných hmot možnost ihned znovu žádat o snížení kauce. Toto ustanovení mj. cílí i na omezení časové a administrativní náročnosti, kterou by způsobilo okamžité podání opětovné žádosti o snížení kauce po jejím zrušení z moci úřední.

K bodu 5 (§ 6ka)

K odstavci 1 a 2 Do zákona o pohonných hmotách se zavádí nová oznamovací povinnost distributora pohonných hmot. Distributor pohonných hmot musí hlásit údaje, které se vztahují k distribuci pohonných hmot za daný kalendářní měsíc, které orgány Celní správy České republiky nebo orgány Finanční správy České republiky potřebují pro řádný výkon své působnosti. Zavedení zákonné oznamovací povinnosti je de facto převedením stávající záznamní povinnosti uložené na základě rozhodnutí finančních úřadů distributorům pohonných hmot. Nejedná se tedy o navýšení administrativní zátěže distributorů pohonných hmot. Zavedení oznamovací povinnosti však nebrání finančnímu úřadu, aby v případě potřeby uložil distributorovi pohonných hmot i splnění záznamní povinnosti podle daňového řádu. V tomto případě by se nemělo jednat o údaje, které jsou již sbírány v rámci oznamovací povinnosti. Zavedení oznamovací povinnosti však není překážkou tomu, aby záznamní povinnost byla uložena s častější frekvencí, než jakou má oznamovací povinnost. Lze předpokládat, že zavedením této oznamovací povinnosti finanční úřady zruší individuální rozhodnutí o záznamní povinnosti či zúží její rozsah tak, aby nedocházelo k duplicitnímu vyžadování údajů ze strany Celní i Finanční správy České republiky. Zavedením oznamovací povinnosti však bez dalšího nedochází ke zrušení záznamní povinnosti. O jaké údaje se konkrétně jedná, zveřejní celní úřad způsobem umožňujícím dálkový přístup. Pokud tato oznamovací povinnost nebude ze strany distributora pohonných hmot splněna, mohou vzhledem k § 6e nastoupit sankce daňového řádu, které dopadají na porušení oznamovací povinnosti. Pro ilustraci jsou níže uvedeny údaje, které by měly být v rámci oznamovací povinnosti vyžadovány.

Tabulka č. 2: Předpokládaný seznam údajů zahrnutých do oznamovací povinnosti podle nového § 6ka

Distributor pohonných hmot - nákup Distributor pohonných hmot - prodej DIČ daňového subjektu DIČ daňového subjektu Datum uskutečnění zdanitelného plnění Stav vybraného výrobku (N/V) Datum nakládky Datum uskutečnění zdanitelného plnění Název vybraného výrobku Datum nakládky Kód kombinované nomenklatury Název vybraného výrobku Množství vybraného výrobku Kód kombinované nomenklatury Cena za množstevní jednotku Množství vybraného výrobku Spotřební daň (ANO/NE) Cena za množstevní jednotku Místo nakládky Spotřební daň (ANO/NE) Místo vykládky Místo nakládky Číslo nákladního listu Místo vykládky Číslo dokladu pro účely DPH Číslo nákladního listu DIČ dodavatele Číslo dokladu pro účely DPH Název dodavatele DIČ odběratele Druh dopravy Název odběratele Registrační značka vozidla Druh dopravy Registrační značka přípojného vozidla Registrační značka vozidla DIČ dopravce Registrační značka přípojného vozidla Název dopravce DIČ dopravce Poznámky (nepovinné pole, lze něco

Název dopravce

doplnit/zdůvodnit)

Poznámky (nepovinné pole, lze něco doplnit/zdůvodnit)

K odstavci 3 Stanovuje se, že toto oznámení může být podáno pouze v elektronické podobě. Tato podmínka vyvstala především z nutnosti obdržet potřebné údaje v přiměřené lhůtě a ve formátu umožňujícím automatizované zpracování. Standardně tedy bude mít distributor pohonných hmot možnost využít elektronických forem podání podle daňového řádu (viz § 71 odst. 1 nebo 3 daňového řádu). Zároveň musí být oznámení podáno ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně, což značí, že se bude jednat o tzv. formulářové podání. Zároveň tento odstavec zakotvuje lhůtu, do kdy se oznámení podává. Oznámení se podává do 20 dní po skončení kalendářního měsíce. Tato lhůta byla zvolena proto, že distributoři pohonných hmot jsou již dnes zvyklí v této lhůtě hlásit finančnímu úřadu údaje, na něž se vztahuje záznamní povinnost. Údaje, které distributor pohonných hmot má povinnost hlásit, se tak vztahují právě k tomuto měsíci. Lhůtu pro podání oznámení nelze prodloužit (§ 36 daňového řádu), ale lze ji navrátit v předešlý stav (§ 37 daňového řádu).

K bodu 6 (§ 6m odst. 2 písm. c))

V souvislosti se zavedením oznamovací povinnosti distributora pohonných hmot a zavedením oznamovací povinnosti distributora pohonných hmot, kterému byla snížena kauce, se nově stanovuje, že závažné porušení těchto povinností se považuje za natolik zásadní, aby distributorovi pohonných hmot byla zrušena registrace z moci úřední. Pokud k tomuto zrušení dojde, distributor si může podat žádost o registraci nejdříve po uplynutí 3 let ode dne, kdy rozhodnutí o zrušení nabylo právní moci. Zároveň lze doplnit, že toto závažné porušení může vést k až k nesplnění podmínky spolehlivosti, a v důsledku toho může pak dojít k odnětí živnostenského oprávnění. V tomto případě je však vhodné především s důrazem na rychlé řešení takovéto situace, aby toto závažné porušení bylo i důvodem pro zrušení registrace distributora pohonných hmot.

K bodu 7 (§ 6m odst. 2 písm. e))

S ohledem na změnu insolvenčního zákona novelou č. 294/2013 Sb. s účinností k 1. lednu 2014, která zapovídá zamítnutí insolvenčního návrhu jen proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení (srov. § 144 insolvenčního zákona), se vypouštěné ustanovení zákona o pohonných hmotách stalo nadbytečným. V současné době by insolvenční řízení s nedostatečným majetkem měla být řešena podle ustanovení § 314 a 315 insolvenčního zákona o nepatrném konkursu.

K bodu 8 (§ 6n odst. 2 písm. b))

Jedná se o legislativně-technickou úpravu, která reaguje na vložení nového písmene d).

K bodu 9 (§ 6n odst. 2 písm. d))

Úprava obsažená v tomto novelizačním bodě souvisí s možností poskytovat kauci kombinací složení hotovosti a poskytnutí bankovní záruky. K zániku registrace distributora pohonných hmot tak nedojde i v situaci, kdy končící bankovní záruka bude nahrazena kombinací hotovosti a nové bankovní záruky.

K bodu 10 (§ 7 odst. 3)

V důsledku změny předchozích ustanovení, resp. v důsledku doplnění oznamovací povinnosti distributora pohonných hmot do tohoto zákona je potřeba zakotvit působnost celního úřadu kontrolovat plnění této oznamovací povinnosti. Kromě dalšího kontroluje celní úřad i plnění povinností v souvislosti s registrací distributora pohonných hmot, tedy i v souvislosti s poskytnutím kauce, resp. s jejím případným snížením.

K bodu 11 (§ 9 odst. 7)

Navrhovaná úprava by měla přispět ke snížení administrativní zátěže dotčených podnikatelů, tj. výrobců, dovozců, vývozců a distributorů pohonných hmot, kteří údaje o své činnosti již orgánům státní správy (zejména Generálnímu ředitelství cel, Českému statistickému úřadu či Ministerstvu životního prostředí) předkládají podle jiných právních předpisů a to často i v kratší, než roční periodicitě. Důvody, které zaváděly povinnost této skupiny podnikatelů sdělovat údaje o své činnosti Ministerstvu průmyslu a obchodu, tak pominuly. Protože tyto údaje jsou pak dostupné státní správě k vyhodnocování, navrhujeme upustit od jejich sběru Ministerstvem průmyslu a obchodu.

K čl. V

Předmětná část návrhu zákona byla ve znění schváleném vládou České republiky notifikována Evropské komisi v souladu s příslušnými evropskými předpisy.

K čl. VI – přechodná ustanovení K bodu 1

Základním principem navrhovaných přechodných ustanovení je speciální mechanismus žádosti o snížení kauce, avšak pouze pro distributory pohonných hmot, kteří byli registrování před účinností zákona č. 234/2013 Sb. Smyslem je cílit právě na ty distributory pohonných hmot, kteří v důsledku zavedení povinnosti poskytnout kauci ve výši 20 mil. Kč přišli o svou registraci, neboť tuto podmínku nebyli schopni splňovat. Tito distributoři pohonných hmot si mohou v prekluzivní lhůtě jednoho měsíce po účinnosti tohoto zákona současně s přihláškou k registraci podat i žádost o snížení kauce, přičemž o těchto dvou podáních musí celní úřad rozhodnout současně. Cílem je, aby tito distributoři pohonných hmot při splnění podmínek pro registraci a pro snížení kauce mohli již od počátku své registrace poskytovat kauci ve snížené výši 10 mil. Kč.

K bodu 2

V návaznosti na bod 1 přechodných ustanovení bod 2 stanoví, že u distributorů registrovaných před účinností novely č. 234/2013 Sb., kteří si podají podle bodu 1 žádost o snížení kauce současně s přihláškou k registraci, je pro posouzení podmínky nezbytné doby registrace a nezbytné aktivity při distribuci pohonných hmot rozhodné období dvou let před účinností novely č. 234/2013 Sb. Toto přechodné ustanovení tak stanovuje speciální právní úpravu vůči § 6ib odst. 2 a 3.

K části třetí - účinnost K čl. VII

Účinnost tohoto zákona je navrhována na 1. července 2015. Výjimkou je přechodné ustanovení k zákonu o spotřebních daních, kde se z legislativně technických důvodů navrhuje nabytí účinnosti k 30. červnu 2015.

V Praze dne 23. února 2015

Mgr. Bohuslav Sobotka, v.r. předseda vlády

Ing. Andrej Babiš, v.r. 1. místopředseda vlády a ministr financí