zákon č. 162/2024 Sb.

K ČÁSTI PRVNÍ (změna zákona o přeměnách obchodních společností a družstev)

K Čl. I

K bodu 1 (Poznámka pod čarou č. 1)

Aktualizuje se text poznámky pod čarou číslo 1 obsahují odkaz na v zákoně transponovanou evropskou směrnici.

K bodu 2 [§ 3 odst. 3 písm. d)]

Současná úprava odstavce 3 písm. d) regulovala přeshraniční přemístění sídla obchodních korporací pouze do nebo z členských států EU nebo EHP. To v souvislosti s § 138 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) vedlo k otázkám, zda je možné přemístit sídlo obchodní korporace i do nebo z jiných, třetích států. Ačkoliv odborná literatura zůstávala roztříštěná, praxe se opatrně začala přiklánět k umožnění takového přeshraničního přemístění sídla, a to pouze na základě úpravy v občanském zákoníku. Tato úprava je oproti velmi komplexní úpravě zákona o přeměnách poměrně kusá a poskytuje malé množství záruk jak pro členy, tak pro další osoby přeměnou dotčené (zejm. zaměstnance a věřitele). Neboť by bylo nesystémové stanovovat náročné požadavky na přeměny v rámci států, které jsou součástí evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a zároveň ponechávat přemístění sídla do jiných států bez těchto požadavků, je vhodné použít režim zákona o přeměnách i na přeshraniční přemístění sídla do nebo ze států mimo EU a EHP. Proto je nutné definici osoby zúčastněné na přeměně upravit tak, aby zahrnovala i případné společnosti ze států mimo EU a EHP. Navrhovaná úprava jde nad rámec požadavků směrnice, která může regulovat pouze vztahy v rámci EU, resp. EHP. Dále viz odůvodnění k návrhu § 384ea a 384q.

K bodu 3 (§ 3 odst. 4)

Navrhuje se zakotvit obecné pravidlo, že všude tam, kde zákon o přeměnách stanoví o představenstvu akciové společnosti, rozumí se tím i správní rada, která u akciových společností s monistickou strukturou řízení plní i funkce představenstva.

K bodu 4 (§ 10 odst. 2)

Změna v odstavci 2 reaguje na úpravu nového typu přeměny, a to rozdělení vyčleněním (viz navrhovaný § 243), neboť účinky (a tedy i účinky rozhodného dne) jsou obdobné rozdělení odštěpením.

K bodu 5 (§ 10 odst. 3)

V odstavci 3 se navrhuje stanovit, že jako rozhodný den fúze nebo rozdělení nelze stanovit den předcházející dni vzniku zúčastněné společnosti nebo družstva. Osoby zúčastněné na přeměně musí k rozhodnému dni splnit různé povinnosti, což by v případě, kdy ještě neexistují, nebylo možné.

K bodu 6 (§ 10 odst. 4)

Staví se najisto, že se společnost nebo družstvo může účastnit více přeměn se stejným rozhodným dnem.

K bodu 7 (§ 11 odst. 4 a 5)

Navrhované doplnění odstavců 4 a 5 je nutné pro zachování jednoty a přehlednosti právního řádu v souvislosti s povinností sestavit konečnou účetní závěrku a případně zahajovací rozvahu, neboť § 176 odst. 2 občanského zákoníku tuto povinnost stanovuje zanikající právnické osobě pouze v případě rozdělení odštěpením. Absentuje tak povinnost nástupnické společnosti nebo družstva sestavit konečnou účetní závěrku v případě fúze sloučením či rozdělení sloučením, zanikající společnosti při převodu jmění na společníka a rozdělované společnosti v rámci nového rozdělení vyčleněním. Tuto nejednotnost se navrhuje odstranit. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník neupravuje všechny typy přeměn, které zná zákon o přeměnách, navrhuje se tuto úpravu začlenit do zákona o přeměnách.

K bodu 8 (§ 11 odst. 6)

Zohledňuje se vložení nových odstavců 4 a 5.

K bodu 9 (§ 13 odst. 2)

Navrhuje se zobecnit, že na přeměny obchodních korporací se nepoužijí ustanovení zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“ nebo „ZOK“), o povinnosti doplatit případný rozdíl mezi oceněním nepeněžitého vkladu a jeho následnou reálnou hodnotou (srov. § 28 ZOK) a o povinnosti uhradit cenu nepeněžitého vkladu v penězích, nepřejde-li na obchodní korporaci vlastnické právo k nepeněžitému vkladu (srov. § 26 ZOK). Zákon o přeměnách už nyní tato pravidla vylučuje v souvislosti s úpravou fúzí (srov. navrhované zrušení § 99b a § 104 druhá věta) a rozdělení společností s ručením omezeným a akciových společností (srov. změnu navrhovanou v § 289). S ohledem na potřebu chránit společníky nástupnické společnosti při vyčlenění, se výjimka na tyto případy neuplatní.

K bodu 10 (§ 13b odst. 2)

Zákon o obchodních korporacích již v současnosti v souladu s čl. 50 a 51 směrnice využívá možnosti stanovit výjimky z povinnosti znaleckého ocenění nepeněžitého vkladu (§ 468 a násl. ZOK). Rovněž zákon o přeměnách již dnes pro některé případy stanovuje možnost ocenění jmění i jinými způsoby stanovenými zákonem o obchodních korporacích pro účely oceňování nepeněžitých vkladů do kapitálových společností (srov. § 367 odst. 3, § 384b odst. 1, příp. také § 59zb odst. 3 zákona o přeměnách). Směrnice neobsahuje v podstatě žádná pravidla pro oceňování jmění při přeměnách, s výjimkou čl. 54, který odkazuje na postupy při oceňování nepeněžitých vkladů do akciové společnosti při změně právní formy na akciovou společnost. V zájmu konzistentnosti právního řádu a snižování administrativní zátěže se proto navrhuje využít výjimek z povinnosti znaleckého ocenění i v ostatních případech, kdy ocenění jmění posudkem znalce vyžaduje zákon o přeměnách.

Příslušné výjimky lze členit do dvou skupin. První tvoří ocenění investičních cenných papírů a nástrojů peněžního trhu podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu, u nichž lze pro určení jejich ceny použít vážený průměr z cen, za které byly uskutečněny obchody tímto cenným papírem nebo nástrojem na jednom nebo více evropských regulovaných trzích v době 6 měsíců před vnesením vkladu. Druhou skupinu tvoří ocenění jiného majetku, u něhož lze použít pro určení jeho ceny také reálnou hodnotu určenou obecně uznávaným nezávislým odborníkem za využití obecně uznávaných standardů a zásad oceňování či použít, účtuje-li společnost o takovém majetku v reálných hodnotách, pro určení jeho ceny tuto reálnou hodnotu vykázanou v účetní závěrce za předchozí účetní období. Všechny výjimky by mělo být možné využít pouze tehdy, rozhodne-li o tom statutární orgán příslušné společnosti. K tomu, co lze rozumět uznávaným odborníkem a jeho nezávislostí, lze odkázat na závěry doktríny a judikatury: „Jiným odborníkem ve smyslu § 469 odst. 1 je především osoba disponujícími znalostmi a dovednostmi potřebnými pro stanovení hodnoty majetku, jenž má být vnesen do společnosti, která je obecně uznávaná, tj. respektovaná v příslušných odborných kruzích, a nezávislá na společnosti (k pojmu „nezávislost“ srov. například NS 29 Cdo 1314/2000). Půjde například o renomovanou realitní kancelář mající zkušenosti s typem nemovitosti, jež má být vnesena do společnosti, či o předního akademika v oboru oceňování dotčeného majetku.“. (Srov. P. Šuk in Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 985). Specificky pro účely přeměn a ocenění uznávaným nezávislým odborníkem se navrhuje stanovit, že doba 6 měsíců, která nesmí uplynout od provedení ocenění, aby jej bylo možno použít, se počítá ke dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku.

K bodu 11 (§ 15 odst. 1 a § 26 odst. 2)

Novelou zákona o obchodních korporacích č. 33/2020 Sb. s účinností od 1. 1. 2021 byla v poměrech monistického systému organizační struktury akciové společnosti zrušena pozice statutárního ředitele jako statutárního orgánu a stanoveno, že statutárním orgánem společnosti je správní rada (§ 456 odst. 1 ZOK). Z tohoto důvodu již není třeba v § 15 odst. 1 zákona o přeměnách výslovně stanovovat, že v případě monistické struktury vyhotovuje projekt přeměny (resp. spíše zabezpečuje jeho vyhotovení) správní rada (a nikoli tedy statutární ředitel). Postačí proto pro všechny případy zachovat obecné ustanovení, podle něhož projekt přeměny vyhotoví osoby zúčastněné na přeměně. Je-li osobou zúčastněnou na přeměně osoba právnická, zabezpečuje splnění této povinnosti statutární orgán, jímž je v případě monistického systému správní rada. K věcné změně tedy v tomto ohledu dojít nemá. Obdobně lze nyní již nadbytečné uvedení správní rady vypustit v § 26 odst. 2.

K bodu 12 (§ 15 odst. 4)

Navrhuje se provést jazykové zpřesnění bez věcné změny obsahu dosavadní úpravy. Není totiž rozhodné, zda v konkrétním případě je či není projekt přeměny schválen společníky nebo členy osob zúčastněných na přeměně, nýbrž zda má být společníky nebo členy schvalován podle zákona.

K bodu 13 (§ 17 odst. 2)

Navrhovaná změna po vzoru úpravy schvalování přeměny v akciové společnosti zohledňuje podíly, s nimiž není spojeno hlasovací právo. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o přeměně je důležitou otázkou týkající se společnosti, měli by mít právo hlasovat i společníci, kteří vlastní podíly bez hlasovacího práva. Stávající úprava schvalování přeměny v akciové společnosti počítá v případech, kdy společnost vydala více druhů akcií, s hlasováním podle druhů (přičemž je vyžadováno dosažení ¾ většiny, srov. § 21 odst. 3). Co se týče ochrany společníků, kteří nemohou vykonávat hlasovací právo z důvodu jeho sistace (např. podle § 173 ZOK), navrhovaná právní úprava přijímá a staví na stanovisku, že právo udělit souhlas s příslušným rozhodnutím není výkonem hlasovacího práva [srov. J. Pokorná in J. Lasák, J. Dědič, J. Pokorná, Z. Čáp, J. Skácelová aj., Komentář k zákonu o obchodních korporacích, Wolters Kluwer, Praha, 2014, právní stav k 1. 1. 2021, § 171 odst. 2]. Jedním z praktických dopadů tohoto řešení je, že se v těchto případech neuplatní pravidla pro sistaci hlasovacích práv. To zajišťuje, že společníkům bude poskytnuta dostatečná ochrana i v případě, že nemohou vykonávat hlasovací právo z důvodů, které by se v konkrétním případě nemusely jevit jako přiměřené (prodlení s plněním vkladové nebo příplatkové povinnosti anebo jiné důvody určené společenskou smlouvou). Souhlas určitého společníka nebo určitých společníků zákon vyžaduje v případech, kdy se jedná o významné rozhodnutí, které může mít dopad do jejich práv nebo povinností (§ 20, § 156 odst. 1, § 157 odst. 1, § 315 odst. 1, § 316 odst. 1 zákona o přeměnách).

K bodu 14 (§ 17 odst. 5)

V odstavci 5 se v návaznosti na rozšíření případů, kdy mohou společníci v souvislosti s přeměnou ze společnosti vystoupit, navrhuje úpravu zobecnit tak, že jména společníků hlasujících proti schválení přeměny musí být uvedeny v notářském zápisu o rozhodnutí valné hromady v případě každé přeměny.

K bodu 15 (§ 17 odst. 6)

Navrhované ustanovení reaguje na případy, kdy společník nemůže vykonávat hlasovací právo. Jedná se zejména o případy, které jsou upraveny v zákoně o obchodních korporacích – viz § 173. Zákon o přeměnách v několika případech podmiňuje právo společníka hlasováním proti schválení přeměny – viz zejména ustanovení upravující právo společníka ze společnosti vystoupit nebo § 49a upravující právo odprodat podíl. Tito společníci nemohou o přeměně hlasovat, jeví se však přiměřeným jim umožnit ze společnosti vystoupit (resp. uplatnit jiné právo), v případě, že s přeměnou nesouhlasí. Nesouhlas společníků musí být zaznamenán v notářském zápisu o rozhodnutí valné hromady. Je-li o přeměně rozhodováno mimo valnou hromadu, společník vyjádří svůj nesouhlas v určené lhůtě. V poslední větě se pro vyloučení pochybností stanoví, že tam, kde tento zákon stanoví o „hlasování proti přeměně“, vztahují se příslušná pravidla i na projevení nesouhlasu podle tohoto odstavce. Jde například o odstavec 5 tohoto paragrafu, který požaduje v notářském zápisu uvádět osoby, které hlasovaly proti schválení přeměny. Na základě doplňované věty je třeba mezi tyto osoby počítat i společníky, kteří sice proti nehlasovali, ale projevili svůj nesouhlas. Stejně je zapotřebí vykládat např. § 49a odst. 2 nebo § 376 odst. 1 písm. b) zákona o přeměnách.

K bodu 16 (§ 18 odst. 1)

Staví se najisto, že ustanovení míří na případy, kdy je k přijetí rozhodnutí valnou hromadou vyžadován souhlas určitých společníků ve smyslu § 171 odst. 2 ZOK. Zároveň se promítá nedávná změna § 174 zákona o obchodních korporacích (zákonem č. 33/2020 Sb.) vyjasňující možnost dodatečného schválení společníky. Dále viz odůvodnění k návrhu na zrušení § 18 odst. 3.

K bodu 17 (§ 18 odst. 2)

Navrhuje se přeformulovat pravidlo týkající se oznamování schválení přeměny tak, aby odpovídalo koncepci udělování dodatečného souhlasu, jak ji upravuje § 174 zákona o obchodních korporacích. Usnesení valné hromady je přijato během jejího konání. Pokud zákon vyžaduje souhlas některých společníků s takovým rozhodnutím, je jeho udělení pouze podmínkou účinnosti usnesení.

K bodu 18 (§ 18 odst. 3)

V návaznosti na odlišnou koncepci dodatečného vyjádření souhlasu v zákoně o obchodních korporacích (srov. § 174) se dále navrhuje vypustit ustanovení odstavce 3, které umožňuje i společníkům, kteří se neúčastnili valné hromady, vyslovit nesouhlas s přeměnou, a tedy i splnit podmínku nezbytnou pro případ, že chtějí vystoupit ze společnosti. Společníci, kteří chtějí ze společnosti vystoupit, musí hlasovat proti schválení na valné hromadě (je-li o přeměně rozhodováno per rollam, použije se § 19), respektive projevit nesouhlas, nemohou-li vykonávat hlasovací právo (srov. § 17 odst. 6). Nepostačuje tedy, že společnosti pouze doručí svůj nesouhlas s přeměnou. Smyslem navrhovaného vypuštění je nemotivovat společníky k absentismu na zasedání valné hromady s tím, že by mohli nesouhlas projevit i po zasedání valné hromady.

K bodu 19 (§ 19 odst. 1)

Současné znění odstavce 1 naznačuje, že o schválení přeměny je možné rozhodnout mimo valnou hromadu (per rollam) jen ve společnosti s ručením omezeným. Zákon o obchodních korporacích naopak rozhodování per rollam výslovně připouští i u jiných forem obchodních korporací. Pro vyloučení pochybností o možnosti schválení přeměny rozhodnutím per rollam i v jiných formách obchodních korporací je navrhována úprava textu tak, aby umožnění rozhodování per rollam jednoznačně vyplývalo ve všech případech z obecné úpravy v zákoně o obchodních korporacích. Změna lhůty na 15 dnů je navrhována z důvodu jednotnosti v rámci právního řádu. Stejná lhůta vyplývá i ze zákona o obchodních korporacích, je však dispozitivní [§ 175 odst. 2 písm. a)]. Za účelem zajištění dostatečného času na rozmyšlenou v případě rozhodování o přeměně se navrhuje ponechat lhůtu 15 dní jako minimální, tedy nikoli dispozitivní jako v zákoně o obchodních korporacích. Pokud jde o formu vyjádření společníka, plynou požadavky ze zákona o obchodních korporacích. Je-li o rozhodnutí valné hromady pořizován notářský zápis (§ 17 odst. 3), vyžaduje se, aby byl podpis společníka na vyjádření úředně ověřen (§ 175 odst. 3 ZOK).

K bodu 20 (§ 19 odst. 2)

Navrhované změny v odstavci 2 jsou čistě terminologické. Předně hmotně-právně se jedná o lhůtu, nikoliv o dobu. Obdobně se navrhuje jednotně hovořit o „hlasování proti schválení přeměny“, nikoli o „hlasování proti projektu přeměny“. A v neposlední řadě se navrhuje zobecnit pravidlo pro všechny případy, kdy je právo společníka podmíněno hlasováním proti schválení přeměny, tedy nikoli pouze na právo společníka vystoupit ze společnosti.

K bodu 21 (§ 19 odst. 3)

Navrhovaná změna v odstavci 3 reflektuje skutečnost, že vystoupení ze společnosti podmíněné nesouhlasem s přeměnou je možné i podle jiných ustanovení než jen § 377.

K bodu 22 (§ 20 odst. 5)

Upřesňuje se, jakým způsobem mohou společníci, jejichž souhlas s přeměnou je vyžadován, tento udělit, a to v návaznosti na změny navrhované v § 18 a 19.

K bodu 23 (§ 20a)

Navrhuje se postavit na jisto, že i v případě rozhodnutí o převodu jmění na společníka se nepoužijí ustanovení zákona o obchodních korporacích o zákazu výkonu hlasovacích práv (§ 173). Současně se vyjasňuje, že tato výjimka neplatí v případě podílů vlastněných společností nebo jí ovládanou osobou (srov. § 149 ZOK).

K bodu 24 (§ 21 odst. 2)

Do odstavce 2 se navrhuje přesunout pravidlo z § 22 odst. 1, a to větu první a třetí, které upravují většinu potřebnou pro schválení rozdělení akciové společnosti s nerovnoměrným výměnným poměrem akcií nebo převodu jmění na akcionáře a skutečnost, že se při schvalování rozdělení s nerovnoměrným výměnným poměrem akcií neuplatní ustanovení zákona o obchodních korporacích o zákazu výkonu hlasovacích práv (srov. § 426 a 427 ZOK). Současně se vyjasňuje, že tato výjimka neplatí v případě podílů vlastněných společností nebo jí ovládanou osobou (srov. § 309 a 318 ZOK).

K bodu 25 (§ 21 odst. 3)

Do odstavce 3 se navrhuje přesunout druhou větu z § 22 odst. 1, který upravuje většinu potřebnou pro schválení rozdělení akciové společnosti s nerovnoměrným výměnným poměrem v případě, že společnost vydala více druhů akcií.

K bodu 26 (§ 21 odst. 5)

V návaznosti na rozšíření případů, kdy mohou akcionáři v souvislosti s přeměnou ze společnosti vystoupit, se navrhuje zobecnit, že se jména akcionářů hlasujících proti schválení přeměny uvádí v notářském zápisu o rozhodnutí valné hromady bez ohledu na typ přeměny. Dále se zpřesňují náležitosti uváděné o akciích, s nimiž bylo takto hlasováno.

K bodu 27 (§ 21 odst. 6)

Ustanovení se navrhuje zobecnit tak, aby dopadalo na všechny druhy přeměn. Účelem je zajištění detailnějšího zápisu o hlasování o přeměně. Dále se zpřesňují náležitosti uváděné o akciích, s nimiž bylo takto hlasováno.

K bodu 28 (§ 21 odst. 7 a 8)

K odstavci 7

Navrhované ustanovení reaguje na případy, kdy akcionář nemůže vykonávat hlasovací právo. Jedná se zejména o případy, které jsou upraveny v zákoně o obchodních korporacích – viz § 426 a 427. Zákon o přeměnách v několika případech podmiňuje právo akcionáře hlasováním proti schválení přeměny – viz zejména ustanovení upravující právo akcionáře ze společnosti vystoupit nebo § 49a upravující právo odprodat podíl. Tito akcionáři nemohou o přeměně hlasovat, jeví se však přiměřeným jim umožnit ze společnosti vystoupit (resp. uplatnit jiné právo), v případě, že s přeměnou nesouhlasí. Nesouhlas akcionářů musí být zaznamenán v notářském zápisu o rozhodnutí valné hromady. Je-li o přeměně rozhodováno mimo valnou hromadu, akcionář vyjádří svůj nesouhlas v určené lhůtě. V poslední větě se pro vyloučení pochybností stanoví, že tam, kde tento zákon stanoví o „hlasování proti přeměně“, vztahují se příslušná pravidla i na projevení nesouhlasu podle tohoto odstavce. Jde například o odstavec 6 tohoto paragrafu, který požaduje v notářském zápisu uvádět osoby, které hlasovaly proti schválení přeměny. Na základě doplňované věty je třeba mezi tyto osoby počítat i akcionáře, kteří sice proti nehlasovali, ale projevili svůj nesouhlas. Stejně je zapotřebí vykládat např. § 49a odst. 2, § 162 odst. 1 nebo § 165a zákona o přeměnách.

K odstavci 8

Navrhuje se zobecnit pravidlo, které nyní zákon o přeměnách zakotvuje v souvislosti s některými přeměnami akciové společnosti (§ 159 odst. 2, § 318 odst. 2).

K bodu 29 (§ 22)

Pravidla obsažená v první a třetí větě odstavce 1 se navrhuje přesunout do § 21 odst. 2, pravidlo obsažené ve větě druhé potom do § 21 odst. 3. Dále se navrhuje vypustit pravidla v odstavcích 2 až 5, která upravují možnost akcionáře, který nebyl přítomen na valné hromadě, a nemohl tak projevit svůj (ne)souhlas s rozdělením s nerovnoměrným výměnným poměrem na valné hromadě, aby tak učinil dodatečně. Toto pravidlo se jeví býti nesystémovým, neboť v obecném právu obchodních korporacích se neuplatňuje. K výkonu svých práv se mají akcionáři účastnit valné hromady a na této vykonávat své hlasovací právo. Na rozdíl od společnosti s ručením omezeným zákon o obchodních korporacích nepředpokládá, že by akcionáři udělovali souhlas s rozhodnutím valné hromady, proto nepřichází v úvahu obdoba pravidel navrhovaných v § 18.

Namísto zrušovaných ustanovení se v § 22 navrhuje doplnit pravidla pro případ, že je o přeměně rozhodováno mimo valnou hromadu. Dosud chybějící právní úprava nereagovala na změny, které přinesl zákon o obchodních korporacích, jenž v případě akciové společnosti upravil hlasování per rollam (srov. § 418 až 420 ZOK). Pokud jde o formu vyjádření akcionáře, plynou požadavky ze zákona o obchodních korporacích. Je-li o rozhodnutí valné hromady pořizován notářský zápis (§ 21 odst. 4), vyžaduje se, aby byl podpis akcionáře na vyjádření úředně ověřen (§ 419 odst. 2 ZOK). Podle § 418 odst. 2 písm. b) ZOK mohou stanovy akciové společnosti určit jakoukoliv lhůtu pro doručení vyjádření akcionáře, tedy i lhůtu kratší než 15 dní (pravidlo je dispozitivní). Jelikož je schválení přeměny rozhodnutím se zásadním dopadem na práva akcionářů i fungování společnosti, navrhuje se po vzoru současné úpravy pro společnost s ručením omezeným stanovit minimální lhůtu pro doručení vyjádření akcionáře, a to v délce 15 dnů (srov. § 19 odst. 1).

K bodu 30 (§ 22a)

Pravidlo se navrhuje přesunout do § 21 odst. 2.

K bodu 31 (§ 23 odst. 4)

Obdobně jako v úpravě společnosti s ručením omezeným (srov. 19 odst. 1) a akciové společnosti (§ 22 odst. 1) se i v družstvu navrhuje upravit minimální lhůtu pro vyjádření člena družstva k návrhu rozhodnutí o schválení přeměny, rozhoduje-li se mimo členskou schůzi (tzv. per rollam, srov. § 652 až 654 ZOK), a to v délce 15 dnů. Podle § 653 písm. b) ZOK mohou stanovy družstva určit jakoukoliv lhůtu pro doručení vyjádření člena družstva, tedy i lhůtu kratší než 15 dní (pravidlo je dispozitivní). Jelikož je schválení přeměny rozhodnutím se zásadním dopadem na členy družstva i družstvo samotné, navrhuje se stanovit lhůtu pro doručení vyjádření akcionáře v délce 15 dnů jako minimální.

K bodu 32 (§ 25)

Novelou zákona o obchodních korporacích č. 33/2020 Sb. s účinností od 1. 1. 2021 byla v poměrech monistického systému organizační struktury akciové společnosti zrušena pozice statutárního ředitele jako statutárního orgánu a stanoveno, že statutárním orgánem společnosti je správní rada (§ 456 odst. 1 ZOK). Z tohoto důvodu již není třeba v § 25 zákona o přeměnách výslovně stanovovat, že v případě monistické struktury zpracovává zprávu o přeměně správní rada (a nikoli tedy statutární ředitel). Uplatnit by se měla úprava § 24 odst. 1 zákona o přeměnách, podle něhož zprávu o přeměně zpracovává statutární orgán, jímž je v případě monistického systému správní rada. K věcné změně tedy v tomto ohledu dojít nemá.

K bodu 33 [§ 27 písm. c)]

Změna v návaznosti na doplnění nového písmene.

K bodu 34 [§ 27 písm. e)]

Směrnice v čl. 160s výslovně pro rozdělení vyčleněním stanoví, že povinnost vypracovat zprávu o přeměně podle čl. 160e se nepoužije. Proto se navrhuje tuto výjimku zavést již do obecné části zákona.

K bodu 35 (nadpis hlavy V části první)

S ohledem na obsahovou změnu v hlavě V části první se navrhuje příslušná změna v nadpisu hlavy V.

K bodu 36 (§ 28)

Zákon o obchodních korporacích oproti dřívější úpravě upustil od povinného oceňování předmětu nepeněžitého vkladu znalcem jmenovaným soudem. Tento požadavek byl nahrazen požadavkem na výběr znalce samotnou společností ze seznamu znalců vedeného podle jiného právního předpisu (srov. § 143, 478 a 573 ZOK). Povinnost jmenovat znalce soudem nevyplývá ani pro účely přeměn z požadavků směrnice. Jedná se tedy o ryze národní požadavek. V zájmu konzistentnosti právního řádu a snižování administrativní zátěže (včetně snížení nápadu na soudy) se proto navrhuje upustit i pro účely přeměn od požadavku na jmenování znalce soudem a jeho nahrazení požadavkem na výběr znalce ze seznamu znalců podle jiného právního předpisu. I tento požadavek by měl v dostatečné míře zajistit, že bude ocenění prováděno dostatečně kvalifikovanou a nezávislou osobou. Z tohoto důvodu se kromě změny § 28 navrhuje pro nadbytečnost vypustit také navazující úprava obsažená v § 29 až 32. Tato úprava bylo dosud přímo navázána na postup jmenování znalce soudem a s tím spojené související otázky.

Znalce by měla napříště vybírat samotná osoba zúčastněná na přeměně (v případě více takových osob všechny tyto osoby). Všechny další související otázky by měly být rovněž ponechány na dohodě osoby zúčastněné na přeměně a znalce (např. výše odměny). Z hlediska specializace znalců půjde dle okolností zpravidla o znalce v oboru ekonomika, odvětví „oceňování obchodních závodů“. Znalci v tomto odvětví běžně zkoumají také podíly a další dílčí složky závodů a pro dané účely mají nejširší záběr. Řádově lze odhadovat, že v dané oblasti mohou být k dispozici stovky znalců, z nichž mnozí mají dle starší právní úpravy zapsanou přímo specializaci na přeměny. V závislosti na předmětu zkoumání nelze vyloučit také využití znalců z dalších odvětví, jako „oceňování (nemovitých, movitých, hmotných, nehmotných) věcí“ či „oceňování cenných papírů“. Jak je současně navrhováno v § 13b, mělo by být také možné ocenění jmění znalcem nahradit i jinými způsoby stanovenými zákonem o obchodních korporacích pro účely oceňování nepeněžitých vkladů do kapitálových společností.

K bodu 37 (§ 29 až 32)

Viz odůvodnění k § 28.

K bodu 38 (§ 33 odst. 1)

Navrhuje se sjednotit text v souladu s čl. 86g odst. 1, čl. 123 odst. 1 a čl. 160g odst. 1 směrnice, které požadují mimo současného upozornění věřitelů i upozornění či oznámení pro společníky a zaměstnance. Jelikož směrnice naopak nepožaduje zveřejnění těchto upozornění či oznámení v obchodním věstníku, navrhuje se takové zveřejnění do budoucna nepožadovat, neboť se jedná o časově i finančně nákladný požadavek bez zřejmého dopadu na práva věřitelů. Navrhované ustanovení i obdobná pravidla v na jiných místech návrhu hovoří o „zástupcích zaměstnanců“. Toto označení je třeba vykládat v souladu s pracovněprávními předpisy. Čl. 2 písm. e) směrnice Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců, vymezuje „zástupce zaměstnanců“ jako „zástupce zaměstnanců stanovené vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi“. V kontextu českého právního řádu se primárně bude jednat o odborové organizace nebo o rady zaměstnanců (§ 281 a násl. zákoníku práce) nebo o členy dozorčí rady volené zaměstnanci podle zákona o obchodních korporacích. Pokud příslušné pravidlo míří na právní řád jiného státu než České republiky, je třeba pod tuto množinu zahrnout obdobné formy zastupování zaměstnanců v zahraničí.

K bodu 39 (§ 33 odst. 3)

Navrhované pravidlo ukládá osobě zúčastněné na přeměně, která má zřízeny internetové stránky, aby upozornění pro věřitele, zástupce zaměstnanců, popřípadě zaměstnance a společníky nebo členy na jejich práva v souvislosti s přeměnou, současně s jejich zveřejněním prostřednictvím obchodního rejstříku, zpřístupnila též i na těchto internetových stránkách. Ustanovení reflektuje významnost tohoto způsobu komunikace se zainteresovanými osobami, zvyšuje jejich informovanost o plánovaných změnách a tím posiluje reálnou ochranu jejich práv. Navrhované pravidlo jde nad rámec požadavků směrnice, z pohledu zúčastněné osoby však představuje pouze zanedbatelnou administrativní zátěž, která je odůvodněna legitimním zájmem.

K bodu 40 (§ 33a odst. 1)

Navrhovaná změna odstavce 1 pouze reflektuje změny § 33. Ve vztahu ke spojení „zástupce zaměstnanců“ viz odůvodnění k bodu 38.

K bodu 41 (§ 33a odst. 2)

Nově doplňovaný odstavec 2 zapracovává požadavky čl. 86g odst. 2 a 3, čl. 123 odst. 2 a 3 a čl. 160g odst. 2 a 3 směrnice.

K bodu 42 (§ 33a odst. 3 a 4, resp. 4 a 5)

Navrhuje se vypustit stávající odstavce 3 a 4 bez náhrady. Pravidlo odstavce 3 způsobovalo v praxi značné potíže, směrnice pak umožňuje členským státům takové pravidlo nezavádět. Odstavec 4 vycházel z čl. 123 odst. 1 čtvrtého pododstavce směrnice, který byl z aktuálního znění změnovou směrnicí vypuštěn. Úprava se vztahovala na zveřejnění v Obchodním věstníku, které se navrhuje vypustit, a je tedy nadbytečná.

K bodu 43 (§ 33c)

Aktualizuje a upřesňuje se odkaz na § 33 až 33b.

K bodu 44 (§ 33d)

Navrhované ustanovení upravuje rozhodný den z hlediska doby pro splnění povinností podle § 33 odst. 1, § 33a, § 59l, § 59p odst. 7 a § 59q odst. 4. Na rozdíl od schvalování přeměny na valné hromadě nebo členské schůzi není v případě rozhodování per rollam možné bez dalšího určit přesný okamžik, před kterým musí uplynout doby stanovené například v § 33 odst. 1 apod. Navrhovaná úprava řeší tuto situaci tak, aby byla i v případě rozhodování per rollam dostatečná ochrana zejména společníků a zároveň bylo dosaženo dostatečné úrovně právní jistoty na straně společností, když rozeslání návrhu rozhodnutí per rollam společníkům nebo členům je zcela pod její kontrolou.

K bodům 45 a 46 (§ 35 odst. 1)

Ustanovení promítá požadavky čl. 86j odst. 1, čl. 126b odst. 1 a čl. 160j odst. 1 směrnice. Okruh věřitelů, jimž úprava poskytuje ochranu, se navrhuje změnit v několika aspektech. Předně dochází ke změně časového úseku, v němž mohou věřitelé poskytnutí dostatečného zajištění požadovat. Dle směrnice má tento časový úsek činit nejméně tři měsíce od „zveřejnění“ projektu přeměny. Stávající lhůta pro vnitrostátní přeměny stanoví lhůtu šestiměsíční, počítanou ode dne účinnosti zápisu přeměny do obchodního rejstříku vůči třetím osobám. Za účelem sjednocení obou režimů se navrhuje rozšířit pravidla zavedená směrnicí i na vnitrostátní přeměny (viz navrhovaný odstavec 4). Dále dochází ke změně ve vymezení pohledávek, jejichž zajištění se mohou věřitelé domáhat. V současné době je ochrana omezena pouze na nesplatné pohledávky, které vznikly před zápisem přeměny do obchodního rejstříku [srov. stávající znění § 36 písm. c)]. Toto pravidlo však nedostatečně chrání věřitele pohledávek vznikajících na základě dlouhodobých smluvních vztahů, např. nájemních. Navrhuje se tedy ustanovení zpřesnit v tom smyslu, že bude výslovně zmíněno, že se může jednat i o pohledávky budoucí či podmíněné za předpokladu, že půjde o pohledávky ze závazků vzniklých před zveřejněním nebo uveřejněním projektu přeměny.

K bodu 47 (§ 35 odst. 1 věta poslední)

Pravidlo se přesouvá do nového odstavce 4.

K bodu 48 (§ 35 odst. 2)

V odstavci 2 se navrhuje především postavit najisto, že dostatečné zajištění bude přímo zřízeno soudním rozhodnutím. Tím se chce vyloučit výklad dovozující pravomoc soudu toliko ke konstatování parametrů dostatečného zajištění v konkrétním případě. V této souvislosti se dále navrhuje upravit několik procesních specifik soudního řízení. Soud zajištění zřídí v případě, že věřitel osvědčí důvodnou obavu, že přeměna zhorší dobytnost jeho pohledávky. Postačuje, aby se zhoršení dobytnosti jevilo jako pravděpodobné, nemusí se jednat o vysokou míru pravděpodobnosti blížící se jistotě, která je jinak vyžadována v případě prokazování skutečností. O způsobu dostatečného zajištění soud rozhodne zejména s ohledem na druh a výši pohledávky; návrhy stran přitom není vázán. Dostatečné zajištění by měl soud zásadně zřizovat vůči majetku dlužníka, a to jak dlužníka původního, tak i dlužníka jakožto nástupnická společnost nebo družstvo. V tomto smyslu přichází v úvahu především zřízení zástavního práva.

K bodu 49 (§ 35 odst. 3)

Navrhuje se stanovit, že soud o zřízení zajištění rozhoduje usnesením. Ve prospěch úspěšného navrhovatele bude zajištění zřízeno bez ohledu na případně podané odvolání, neboť usnesení je předběžně vykonatelné (srov. § 171 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Účinky zajištění by však měly nastat nejdříve dnem, kdy se stal zápis přeměny účinným vůči třetím osobám.

K bodu 50 (§ 35 odst. 4)

Návrh soudu na zřízení dostatečného zajištění musí být podán v prekluzivní lhůtě 3 měsíců ode dne zveřejnění (podle § 33), respektive uveřejnění projektu přeměny (podle § 33a). V souladu se směrnicí se také výslovně stanoví, že podání návrhu věřitele není na překážku pokračování procesu přeměny. Přeměna může být zapsána do obchodního rejstříku i přesto, že byl podán návrh na zřízení dostatečného zajištění.

K bodu 51 (§ 36 úvodní část ustanovení)

Sjednocuje a zpřesňuje se terminologie se zněním § 35.

K bodu 52 [§ 36 písm. a)]

Změna reaguje na vypuštění písmene c).

K bodu 53 [§ 36 písm. c)]

V návaznosti na změny provedené v § 35 odst. 1 se § 36 písm. c) navrhuje vypustit pro nadbytečnost.

K bodu 54 (§ 40 odst. 3)

Sjednocuje a zpřesňuje se terminologie se zněním § 35.

K bodu 55 (§ 47 odst. 3)

Navrhuje se doplnit procesní pravidla soudního řízení o dorovnání, která ve stávajícím textu chybí. Zahájení řízení o dorovnání jednou oprávněnou osobou zakládá překážku věci souzené. Ostatní oprávněné osoby mohou přistoupit k tomuto řízení.

K bodu 56 (§ 47 odst. 5 a 7)

Reaguje se na vložení nového odstavce 3.

K bodu 57 (§ 47 odst. 8)

Reaguje se na vložení nového odstavce 3.

K bodu 58 (§ 47 odst. 9)

Reaguje se na vložení nového odstavce 3.

K bodu 59 [§ 50 odst. 1, § 54 odst. 1 písm. c) a odst. 2, § 70 odst. 1 písm. f), § 250 odst. 1 písm. g) a § 361 písm. f)]

Zmínka o správní radě se vypouští v návaznosti na novelu zákona o obchodních korporacích č. 33/2020 Sb. s účinností od 1. 1. 2021, kterou se vyjasnilo, že správní rada je statutárním orgánem akciové společnosti s monistickou organizační strukturou (§ 456 odst. 1 ZOK). Z tohoto důvodu není třeba stanovovat výslovně o „správní radě“, postačí obecná pravidla pro „statutární orgán“.

K bodu 60 [§ 54 odst. 3 písm. c)]

Navrhovaná změna reflektuje výslovné zavedení možnosti schválení přeměny per rollam i v družstvu (viz navrhovaný § 23 odst. 4).

K bodům 61 a 62 (§ 55 odst. 1)

Nově doplňovaný text reflektuje požadavky čl. 86h odst. 5, čl. 126 odst. 4 a čl. 160h odst. 5 směrnice, aby schválení přeshraniční přeměny valnou hromadou nebylo možné napadnout výlučně z důvodu nepřiměřenosti peněžité náhrady (v terminologii směrnice), kterou se v zákoně o přeměnách rozumí vypořádací podíl.

K bodu 63 (§ 59c)

Ustanovení se zrušuje pro nadbytečnost s ohledem na navrhované změny v § 3 odst. 3 písm. d).

K bodu 64 (§ 59j odst. 3)

Ustanovení transponuje čl. 86i odst. 5, čl. 126a odst. 5 a čl. 160i odst. 5 směrnice upravující rozhodné právo a soudní pravomoc v případě soudních sporů týkajících se práv společníků.

K bodu 65 (§ 59k)

Ustanovení transponuje čl. 160q směrnice. Zatímco obecným pravidlem je, že rozhodujícím pro určení okamžiku nabytí účinnosti přeshraniční přeměny je právo státu, kterým se řídí vnitřní právní poměry nástupnické osoby, v případě přeshraničního rozdělení je jím právo státu, kterým se řídí vnitřní právní poměry rozdělované osoby. Účelem tohoto pravidla je zajistit, že bude vždy jen jedno rozhodné právo určující okamžik nabytí účinnosti přeshraniční přeměny, což může být v případě přeshraničního rozdělení pouze právo státu, kterým se řídí vnitřní poměry rozdělované osoby.

K bodu 66 (§ 59l)

Ustanovení transponuje čl. 86g odst. 1 písm. b) a čl. 86j odst. 2, čl. 126b odst. 2 a čl. 123 odst. 1 písm. b), čl. 160g odst. 1 písm. b) a čl. 160j odst. 2 směrnice.

Ustanovení § 59l písm. a) ukládá české osobě zúčastněné na přeshraniční přeměně uložit do sbírky listin podle § 33 odst. 1 a současně i zpřístupnit na svých internetových stránkách podle § 33 odst. 3 (pokud je má), nebo uveřejnit na internetové stránce podle § 33a také upozornění pro společníky, věřitele a zástupce zaměstnanců, popřípadě zaměstnance, že mohou zaslat své připomínky k projektu přeměny do 5 pracovních dnů přede dnem konání valné hromady nebo členské schůze, která bude o přeměně rozhodovat. Ke spojení „zástupce zaměstnanců“ viz odůvodnění ke změně navrhované v § 33 odst. 1.

Ve vztahu k § 59l písm. b) se navrhuje využít diskrece umožněné směrnicí a požadovat po členech příslušných orgánů společností a družstev zúčastněných na přeměně, aby v souvislosti s přeshraniční přeměnou učinili prohlášení přesně zachycující finanční situaci společnosti, které se zveřejňuje spolu s projektem přeshraniční přeměny. Tato povinnost je součástí širšího rámce ochrany věřitelů, kterou směrnice zavádí. Dle čl. 86j odst. 1, čl. 126b odst. 1 a čl. 160j odst. 1 směrnice mají věřitelé, kteří mají obavy o dobytnost svých pohledávek, právo obrátit se na příslušný orgán a žádat o přiměřená ochranná opatření. Prohlášení o finanční situaci lze tedy v prvé řadě chápat jako doplnění tohoto systému ochrany spočívající v signálu věřitelům společnosti, že dobytnost jejich pohledávek nebude ohrožena. V tomto směru může prohlášení předcházet případným sporům o zřízení dodatečného zajištění podle výše zmíněných ustanovení směrnice, což je v zájmu společnosti zúčastněné na přeměně. Další přínos prohlášení je spatřován v jeho varovné funkci ve vztahu k členům orgánů, kteří jej činí. Tyto osoby mají i v průběhu procesu přeměny povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře, přičemž v případě porušení této povinnosti nesou důsledky s tím spojené. Nejedná se přitom pouze o odpovědnost za případnou škodu (§ 50 zákona o přeměnách, § 159 odst. 1 občanského zákoníku), ale v krajních případech se mohou vystavit i trestněprávnímu postihu. Prohlášení jako takové nepředstavuje nepřiměřenou zátěž členů orgánů, neboť získání potřebných informací a provedení šetření musí členové orgánů provést, aby při přeshraniční přeměně postupovali s péčí řádného hospodáře. V případě, že by prohlášení nebylo učiněno, je to indikátorem, že něco nemusí být v pořádku, a to nejen pro věřitele, ale i pro notáře při přezkoumávání případného nepoctivého záměru přeshraniční přeměny.

K bodu 67 (§ 59m)

Ustanovení se navrhuje vypustit s ohledem na nově navrhované znění § 33 odst. 1 písm. b), podle něhož je upozornění na práva společníků nebo členů, zaměstnanců i věřitelů vždy bezplatně dostupné ve sbírce listin a na internetových stránkách společnosti.

K bodu 68 (§ 59o odst. 1)

V souladu se směrnicí se doplňuje, že nepůsobí-li u české právnické osoby zúčastněné na přeshraniční přeměně odborová organizace nebo jiný zástupce zaměstnanců, mohou se k projektu přeměny vyjádřit přímo zaměstnanci. Ustanovení transponuje např. čl. 86e odst. 6 alinea 1, čl. 124 odst. 6 alinea 1 a čl. 160e odst. 6 alinea 1 směrnice.

Je třeba upozornit, že vedle právní úpravy obsažené v zákoně o přeměnách se uplatní i příslušná ustanovení zákoníku práce upravující právo zaměstnanců na informování a projednání s nimi. Právní úprava vychází z rámce stanoveného směrnicemi 2002/14/ES, 2001/23/ES a 2009/38/ES. Jde-li o směrnici 2002/14/ES, tato byla transponována do § 276 odst. 1 až 3, § 278 odst. 2 až 4, § 279 odst. 1. písm. e) a odst. 2 a § 280 odst. 1 písm. b) a d) a odst. 2 zákoníku práce. Jde-li o směrnici 2001/23/ES, tato byla transponována do § 276 odst. 9, § 338 odst. 1 až 5 a § 339 zákoníku práce. Nakonec jde-li o směrnici 2009/38/ES, tato byla transponována do § 276 odst. 2 až 4, § 278 odst. 2 a 3, § 288 až § 296 a § 298a zákoníku práce. Postupy pro informování a projednávání byly transponovány do § 278 zákoníku práce.

K bodu 69 (§ 59o odst. 2)

V souladu se směrnicí se doplňuje časový limit pro doručení stanovisek odborové organizace, zástupce zaměstnanců nebo zaměstnanců k projektu přeměny, před jehož uplynutím je osoba zúčastněná na přeměně povinna přiložit tato stanoviska ke zprávě o přeshraniční přeměně. Ustanovení transponuje čl. 86e odst. 7, čl. 124 odst. 7 a čl. 160e odst. 7 směrnice, které však neobsahují konkrétní časový limit. Nicméně čl. 86g odst. 1 písm. b), čl. 123 odst. 1. písm. b) a čl. 160g odst. 1. písm. b) stanovují lhůtu 5 pracovních dnů pro podávání připomínek k projektu přeměny.

K bodu 70 (§ 59p odst. 1)

V úpravě přeshraničních přeměn se navrhuje vyloučit požadavek na vypracování zprávy o přeshraniční přeměně u osobních společností. Tato výjimka je již v obecné úpravě obsažena v § 27 písm. a). Požadavek na vypracování zprávy o přeshraniční přeměně v případě osobních společností neplyne ani z požadavků unijního práva, a ani z věcného pohledu se nejedná o nezbytný požadavek (při vědomí, že v případě osobních společností by si měli společníci vypracovávat zprávu de facto sami sobě). Doplnění poslední části věty za středníkem odstavce 1 reflektuje zavedení možnosti rozdělení vyčleněním, u kterého směrnice výslovně v čl. 160s uvádí, že čl. 160e, obsahující povinnost zpracovat zprávu o přeměně, se nepoužije.

K bodu 71 (§ 59p odst. 2)

Staví se najisto, že ustanovením odstavce 2 není dotčeno ustanovení odstavce 6. Na jednu stranu tedy platí, že se zpráva o přeshraniční přeměně vypracovává vždy samostatně za každou právnickou osobu zúčastněnou na přeshraniční přeměně, přičemž vypracování zprávy za některé nebo všechny zúčastněné právnické osoby se zakazuje. Za podmínek podle navrhovaného ustanovení odstavce 6 však může nastat situace, že se vypracování zprávy o přeshraniční přeměně nebude za některé nebo za všechny právnické osoby zúčastněné na přeměně vyžadovat.

K bodu 72 (§ 59p odst. 3 až 5)

V ustanoveních se promítají požadavky směrnice týkající se zprávy o přeshraniční přeměně. Jedná se o čl. 86e odst. 2, 3 a 5, čl. 124 odst. 2, 3 a 5 a čl. 160e odst. 2, 3 a 5. Již v současnosti jsou pro zprávu o přeshraniční přeměně stanoveny nad rámec obecných požadavků podle § 24 odst. 2 zvláštní náležitosti. Navrhuje se tedy postupovat obdobnou metodou rozšiřování zvláštních požadavků stanovených pro náležitosti zprávy o přeshraniční přeměně. Z hlediska praxe by mělo být i nadále možné vyhotovovat jedinou zprávu, která by se měla vnitřně strukturovat na oddíl určený pro společníky nebo členy a na oddíl určený pro zaměstnance obsahující příslušné náležitosti. Podle směrnice by však měla být dána na výběr také možnost namísto jedné zprávy obsahující oba tyto oddíly zpracovat samostatnou zprávu pro společníky nebo členy a samostatnou zprávu pro zaměstnance, jež příslušný oddíl obsahují.

K bodu 73 (§ 59p odst. 6 a 7)

Ustanovení odstavce 6 transponuje čl. 86e odst. 4, 8 a 9, čl. 124 odst. 4, 8 a 9 a čl. 160e odst. 4, 8 a 9. Navrhují se v návaznosti na požadavky směrnice stanovit výjimky z povinnosti zpracovávat jednotlivé oddíly zprávy. V tomto rámci se navrhuje také využít možnosti upustit od požadavku na vypracování oddílu zprávy určeného pro společníky, jde-li o společnost s jediným společníkem. V těchto případech představuje daný požadavek nadbytečnou administrativní zátěž. Na základě požadavku směrnice se navrhuje promítnout také výjimku z povinnosti vypracovat oddíl určený pro zaměstnance, jestliže česká právnická osoba ani její případné dceřiné právnické osoby nemají žádné zaměstnance kromě těch, kteří jsou současně i členy jejich statutárních orgánů. Výslovně se tedy hovoří také o případech možného souběhu funkce člena orgánu a pracovněprávního vztahu, byť v českém kontextu budou případy tohoto souběhu myslitelné spíše jen ve výjimečných situacích, v nichž se náplň funkce člena orgánu a pracovněprávního vztahu nebude překrývat (například u lékařů, kteří jsou současně členy orgánu). Z dosavadní úpravy obsažené v nynějším odstavci 5 se navrhuje převzít výjimku z povinnosti vypracovat oddíl zprávy určený pro společníky nebo členy v případě právnické osoby, která je při přeshraničním převodu jmění přejímajícím společníkem a která nemá společníky nebo členy. Konečně se navrhuje zapracovat požadavek na elektronické zpřístupnění příslušných zpráv společníkům a zaměstnancům (resp. jejich zástupcům) alespoň 6 týdnů před stanoveným dnem konání valné hromady nebo členské schůze, jež má rozhodnout o schválení přeshraniční přeměny.

K bodu 74 (§ 59q odst. 1)

Navrhuje se zapracovat požadavky článků 86f, 125 a 160f směrnice týkající se přezkoumání projektu přeshraniční přeměny nezávislým znalcem a vypracování jeho zprávy určené pro společníky. Zpráva znalce by měla kromě údajů vyžadovaných zákonem pro ten který způsob přeměny obsahovat především jeho stanovisko, zda je výše vypořádacího podílu pro případ vystoupení společníka ze společnosti vhodná a odůvodněná. Zároveň se navrhuje využít možnosti předvídané směrnicí, podle níž lze požadavek na přezkoumání projektu přeshraniční přeměny nezávislým znalcem a vypracování zprávy nezávislého znalce vyloučit v případě společností s jediným společníkem. Tutéž výjimku se navrhuje výslovně zavést pro osobní společnosti a přeshraniční rozdělení vyčleněním. Ve všech těchto případech se tento požadavek nejeví jako nezbytný a jeho vyloučení by mělo přispět ke snížení administrativních nákladů.

K bodu 75 (§ 59q odst. 2)

Viz odůvodnění k § 59q odst. 1.

K bodu 76 (§ 59q odst. 4)

Navrhuje se podrobněji upravit pravidla týkající se zpřístupnění znalecké zprávy o přeshraniční přeměně společníkům. S ohledem na to, že informace obsažené v tomto dokumentu lze považovat za relevantní pouze pro společníky, navrhuje se nevyužít možnosti předvídané směrnicí, podle níž lze na národní úrovni požadovat, aby zpráva nezávislého znalce byla zveřejněna a veřejně zpřístupněna v rejstříku.

K bodu 77 (díl 6 části první hlavy XIV, § 59qa až 59qc)

Navrhované § 59qa až 59qc sjednocují podmínky schvalování přeshraničních přeměn jejich společnou úpravou v obecných ustanoveních o přeshraničních přeměnách s tím, že případné odchylky jsou regulovány vždy ve zvláštních ustanoveních ke konkrétnímu typu přeměny.

K § 59qa

Odstavec 1 zobecňuje pravidlo již uvedené v § 201, 336e a 359d pro různé formy přeshraničních přeměn.

Odstavec 2 zapracovává požadavky článků 86h odst. 1, 126 odst. 1 a 160h odst. 1 směrnice, podle kterých musí valné hromady společností regulovaných směrnicí vzít uvedené dokumenty, stanoviska a připomínky na vědomí. Tento cíl směrnice je možné naplnit stanovením povinnosti statutárního orgánu společníky nebo členy s nimi seznámit před hlasováním o přeměně.

K § 59qb

Navrhovaná úprava v odstavcích 1 až 3 zobecňuje pravidla již uvedená v § 202, 336f a 359e pro různé formy přeshraničních přeměn a současně reflektuje požadavky uvedené v čl. 86h odst. 2, čl. 126 odst. 2 a čl. 160h odst. 2 směrnice. Pravidlo uvedené v odstavci 4 se navrhuje přesunout z § 203 a vztáhnout na všechny typy přeshraničních přeměn.

K § 59qc

Navrhovaná úprava reaguje na výslovné umožnění schválení přeměny per rollam. Jelikož lhůta k vyjádření společníka nebo člena může být v souladu s § 175, 417 a 653 ZOK určena společenskou smlouvou nebo stanovami v libovolné délce, je pro zachování dostatečné ochrany společníků a členů nutné stanovit minimální délku lhůty k vyjádření na jeden měsíc. Zakladatelské právní jednání může určit delší lhůtu.

K bodu 78 (§ 59r)

Dosavadní text § 59r se navrhuje nahradit novou úpravou práva společníků, kteří nesouhlasili s přeshraniční přeměnou, vystoupit ze společnosti. Jedná se o transpozici čl. 86i, 126a a 160i směrnice. Působnost ustanovení je omezena pouze na společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti z toho důvodu, že v osobních společnostech je ke schválení přeměny vyžadován souhlas všech společníků (§ 16) a v případě družstva plyne právo na vystoupení již z obecné úpravy obchodních korporací.

Odstavec 1 upravuje podmínky, za nichž může společník v souvislosti s přeshraniční přeměnou ze společnosti vystoupit. Oproti požadavkům směrnice, která toto právo spojuje pouze s případy, kdy má společník získat účast ve společnosti v zahraničí, se právo vystoupit navrhuje společníkům přiznat při všech přeshraničních přeměnách. Podmínkou vystoupení je, shodně jako v jiných případech upravených v zákoně o přeměnách, aby společníkova účast trvala ke dni schválení přeměny, a aby společník s přeshraniční přeměnou nesouhlasil. Vyžaduje se, aby společník hlasoval proti schválení přeměny, respektive aby svůj nesouhlas projevil jiným způsobem, pakliže hlasovat nemůže. Ustanovení transponuje čl. 86i odst. 2, 126a odst. 2 a 160i odst. 2 (1. a 2. věty) směrnice.

Odstavec 2 upravuje lhůtu, v níž musí společník vůči společnosti projevit vůli ze společnosti v souvislosti s přeshraniční přeměnou vystoupit, a to doručením vystoupení. Jedná se o transpozici čl. 86i odst. 1, 126a odst. 1 a 160i odst. 1 směrnice. Dále se přejímá pravidlo platné pro vnitrostátní přeměny, že vystoupení nelze odvolat.

Odstavec 3 upravuje formu vystoupení ze společnosti. Navrhuje se stanovit, že projev vůle musí mít písemnou formu (listinnou či elektronickou). Dále ustanovení transponuje požadavek směrnice, pokud jde o přijímání těchto prohlášení v elektronické podobě (čl. 86i odst. 2, čl. 126a odst. 2 a čl. 160i odst. 2, poslední věty).

Odstavec 4 určuje, že vypořádací podíl poskytuje nástupnická společnost, v níž měl vystupující společník nabýt podíl nebo akcie. Dále se stanoví, že vypořádací podíl musí být určen ve výši přiměřené reálné hodnotě podílu nebo akcie. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, to však nebrání dohodě stran o jiném způsobu vypořádání.

V odstavci 5 se v souladu s požadavky směrnice stanovuje, že společníci, kteří mají za to, že výše vypořádacího podílu není přiměřená reálné hodnotě podílu, se mohou domáhat dorovnání v penězích. Vzhledem k tomu, že přeshraniční přeměny tvoří v praxi jen zlomek všech přeměn a že situace s vystupujícími společníky budou spíše výjimečné, nenavrhuje se pro tyto případy upravit zvláštní společné řízení (§ 45 a násl.). Dotčený společník se tedy se svým nárokem obrací na soud samostatně a v řízení nejsou řešeny nároky ostatních oprávněných. Z hlediska společníka domáhajícího se svých práv je toto řešení rychlé a jednoduché. Přestože soud nebude rozhodovat o všech případech najednou, dle požadavku výslovně zakotveném v § 13 občanského zákoníku by měl v jiném samostatně vedeném řízení rozhodnout obdobně. S ohledem na možnou problematičnost z hlediska práv na řízení nezúčastněných společníků se nenavrhuje upravit vázanost soudu prvním rozhodnutím ve věci i v ostatních případech. Ustanovení transponuje čl. 86i odst. 4, čl. 126a odst. 4 a čl. 160i odst. 4 (první pododstavec) směrnice.

V odstavci 6 se vypočítávají pravidla o ochraně práv společníků, která se v případě přeshraničních přeměn kapitálových společností použijí přiměřeně.

K bodu 79 (§ 59s až 59u)

S ohledem na zakotvení nové úpravy vystoupení a práva na dorovnání v případě přeshraniční přeměny v návaznosti na požadavky směrnice (viz navrhované znění § 59r) se § 59s a 59t navrhuje vypustit. Ustanovení § 59u se navrhuje vypustit s ohledem na zobecnění tohoto pravidla v § 35.

K bodu 80 (§ 59x odst. 1)

Pravidlo, že notář osvědčení o přeshraniční přeměně vydává na žádost české osoby zúčastněné na přeshraniční přeměně, se přesouvá z druhého odstavce § 59x do prvního odstavce.

K bodu 81 (§ 59x odst. 2)

Ustanovení transponuje čl. 86m odst. 2, čl. 127 odst. 2 a čl. 160m odst. 2 směrnice, který stanoví písemnosti, které je potřeba předložit notáři k přezkumu zákonnosti podle navrhovaných odstavců 4, 7 a 8. Jinými slovy, pouze z písemností vyjmenovaných v odstavci 2 může notář pojmout podezření o zneužívajícím nebo podvodném účelu přeměny, který směřuje k vyhýbání se nebo obcházení právních předpisů ČR nebo předpisů EU, popřípadě k páchání trestné činnosti (viz také navrhovaný odst. 7). Odstavec 2 však neobsahuje výčet všech písemností, které jsou nezbytné pro vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu, viz nově navrhovaný odstavec 3. Vyžadovány mohou být též předchozí souhlasy či povolení vydávaná veřejnoprávními orgány, jako například podle § 122 odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách nebo § 12 odst. 1 ve spojení s § 13 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.

K bodu 82 (§ 59x odst. 3 a 4)

Seznam písemností, které je k žádosti notáři o vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu připojit [srov. slovo „připojit“ oproti slovu „předložit“ v návětí odstavce 2 a s tím související změnu v odstavci 5 písm. g)], stanovuje prováděcí právní předpis (viz vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 416/2011 Sb., o písemnostech, které je česká osoba zúčastněná na přeshraniční přeměně povinna předložit notáři k vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu). Ustanovení odstavce 3 tímto způsobem také transponuje čl. 86m odst. 5, čl. 127 odst. 5 a čl. 160m odst. 5 směrnice, jelikož podrobnosti úpravy zapojení zaměstnanců stanovuje prováděcí vyhláška. Ustanovení odstavce 4 transponuje čl. 86m odst. 7, 10 a 11, čl. 127 odst. 7, 10 a 11 a čl. 160m odst. 7, 10 a 11 směrnice, co do lhůt notáře pro vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu.

Nenavrhuje se využít diskrece obsažené čl. 86m odst. 3, čl. 127 odst. 3 a čl. 160m odst. 3 směrnice, které umožňují členským státům požadovat po osobách zúčastněných na přeměně uvedení údajů o počtu zaměstnanců a informace o dceřiných společnostech a jejich zeměpisném rozmístění. Lze mít za to, že potřebné informace by měl notář obdržet již na základě obecněji formulovaných ustanovení, která zahrnují i další směrnicí výslovně nezmíněné informace (jako např. údaje o úpravě práva vlivu zaměstnanců v ostatních zúčastněných společnostech, a v dceřiných společnostech a organizačních složkách závodu mimo území ČR).

K bodu 83 [§ 59x odst. 5 písm. g)]

Text ustanovení se zpřesňuje s ohledem na rozlišování mezi písemnostmi předloženými notáři podle odstavce 2, které notář přezkoumává z hlediska zákonnosti a případného zneužívajícího či podvodného účelu přeměny v souladu s odstavcem 7 (více viz odůvodnění navrhovaného § 59x odst. 2), a písemnostmi připojenými k žádosti podle odstavce 3.

K bodu 84 (§ 59x odst. 6)

Ustanovení odstavce 6 transponuje čl. 86n, 127a a čl. 160n směrnice, jímž se zajišťuje sdílení osvědčení s relevantními orgány ostatních členských států prostřednictvím systému propojení rejstříků. Notář uloží osvědčení prostřednictvím tzv. přímého zápisu. Ustanovení je speciálním pravidlem vůči § 113 rejstříkového zákona, protože notář nebude postupovat na základě žádosti, ale přímo ze zákona. Zápis spočívající v uložení osvědčení do sbírky listin nepodléhá soudnímu poplatku. Pro zápis, respektive uložení listiny notář nevydává osvědčení o zápisu; vydává pouze vlastní osvědčení pro přeshraniční přeměnu podle § 59x odst. 5 v navrženém znění.

K bodům 85 a 86 (§ 59x odst. 7 až 10)

Ustanovení odstavců 7 až 10 transponují čl. 86m odst. 8, 9 a 12, čl. 127 odst. 8, 9 a 12 a čl. 160m odst. 8, 9 a 12 směrnice. Na základě požadavků směrnice se navrhuje v odstavci 7 zavést povinnost notáře odmítnout osvědčení pro přeshraniční přeměnu vydat, jestliže zjistí, že účel přeshraniční přeměny je zneužívající nebo podvodný, který směřuje k vyhýbání se či obcházení vnitrostátních nebo unijních právních předpisů, anebo k páchání trestné činnosti.

Jestliže má notář vážné podezření, že je účel přeměny zneužívající nebo podvodný, nicméně nemá jistotu, aby vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu odmítl, navrhuje se stanovit povinnost orgánů veřejné moci s působností v oblasti dotčené přeshraniční přeměnou poskytnout notáři na jeho žádost bezplatně a v přiměřené lhůtě nezbytnou součinnost. Ta má spočívat v poskytnutí informací a listin potřebných k vyvrácení tohoto podezření. Dle okolností lze předpokládat, že příslušnými orgány budou moci být typicky orgány finanční správy, okruh orgánů se však navrhuje s přihlédnutím k obecnému vymezení ve směrnici konkrétněji neuzavírat a omezit jej pouze hlediskem, zda jde o orgány mající působnost v oblasti dotčené přeměnou. Rovněž informace a listiny poskytuje orgán pouze v oblasti své působnosti a způsoby a v mezích stanovených v právních předpisech, které upravují jeho činnost. Součinnost se také poskytne jen tehdy a v takovém rozsahu, nebude-li tím porušena povinnost podle jiného zákona. Nedotčena je tedy kupříkladu povinnost mlčenlivosti stanovená jiným zákonem. Postavení notáře se ani zavedením povinnosti odmítnout vydat osvědčení ve vymezené situaci a možnosti vyžádat si součinnosti orgánů veřejné moci nemění oproti dosavadnímu stavu. V obecné rovině má notář postavení tzv. vykonavatele jiné veřejné správy. Jde o fyzickou osobu soukromého práva, která je pověřena plněním určitých veřejných úkolů. Notář tuto činnost vykonává v rámci výkonu notářství (resp. notářské činnosti), které je třeba i nadále „chápat jako „specifickou právní činnost vykonávanou v rámci svobodného povolání, avšak pouze státem pověřenými osobami a na základě jím svěřených pravomocí, jejímž předmětem je poskytování právních služeb, a to zákonem předepsanou formou, v zákonem vymezených oblastech právních vztahů a za úplatu“. Hlavním specifikem této činnosti pak je, že ačkoliv není vykonávána orgány státu, jsou její výsledky nadány tzv. veřejnou vírou (fides publica), tj. mají zákonem přiznané kvalifikované účinky spočívající v předpokladu jejich pravdivosti a zákonnosti.“. (P. Bílek in Petr Bílek, Miloslav Jindřich, Zdeněk Ryšánek, Pavel Bernard a kol. Notářský řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, xvi, s. 4.). Prostředky realizace dané činnosti jsou rovněž soukromoprávní a postup notáře se uceleně řídí notářským řádem a na něj navazujícími ustanoveními zákona o přeměnách. Notáře tedy nelze ani v důsledku zavedení nové povinnosti považovat za správní orgán a na jeho postup se správní řád nevztahuje. Rovněž vztah osoby zúčastněné na přeměně a notáře je vztahem soukromoprávním. Poněvadž notář nemá postavení správního orgánu ani soudu, nepřipadá do úvahy proti odmítnutí vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu opravný prostředek stanovený příslušnými procesními předpisy. Namísto toho se uplatní postup stanovený v § 55 notářského řádu, podle něhož notář o odmítnutí provedení úkonu učiní záznam do spisu a k žádosti žadatele mu rovněž písemně sdělí důvody odmítnutí. Proti odmítnutí provedení úkonu může žadatel podat stížnost k notářské komoře. Spory vyplývající ze soukromoprávního vztahu notáře a žadatele lze rovněž řešit v civilním soudním řízení. Vydávání osvědčení pro přeshraniční přeměnu věcně spadá do kategorie činností notáře spočívající v osvědčování právně významných skutečností a prohlášení [§ 72 odst. 1 písm. k) notářského řádu]. Za výkon této činnosti stát neodpovídá (srov. § 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 176/2008, uveřejněný pod číslem 7/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

V odstavci 9 je pamatováno na řešení situace, kdy dožádaný orgán veřejné moci na žádost notáře součinnost v přiměřené lhůtě neposkytne, anebo poskytnutí informací a listin odepře s poukazem na to, že by jejich poskytnutím došlo k porušení povinnosti podle jiného zákona (např. povinnosti mlčenlivosti). Nedojde-li z jakéhokoli důvodu k jejich poskytnutí nejpozději do 30 dnů ode dne doručení žádosti, informuje notář o vážném podezření českou osobu zúčastněnou na přeshraniční přeměně a lze-li daný nedostatek zhojit tím, že tato osoba umožní relevantní informace a listiny získat (například tím, že zprostí příslušný orgán povinnosti mlčenlivosti), poskytne jí přiměřenou lhůtu, v níž tak může učinit. Neučiní-li tak, notář při přetrvávajícím vážném podezření vydání osvědčení odmítne. Nic samozřejmě nebrání ani možnosti vyvrátit uvedeným způsobem podezření v dřívější fázi daného procesu v součinnosti s českou osobu zúčastněnou na přeshraniční přeměně. Využití součinnosti s orgánem veřejné moci bude nicméně připadat v úvahu především za situace, kdy bude závažné podezření na protiprávní jednání této osoby a jejím upozorněním na danou skutečnost by mohla být ohrožena činnost orgánu veřejné moci (například prověřování možného spáchání trestného činu). Za situace, kdy by upozorněním dané osoby mohla být ohrožena činnost orgánu veřejné moci, nebude namístě tuto osobu žádat o umožnění získat relevantní informace a listiny v přiměřené lhůtě. O takový případ se však bude jednat především tehdy, pokud orgán veřejné moci sám toto možné ohrožení v přiměřené lhůtě indikuje. V takovém případě notář rovnou přistoupí k odmítnutí vydání osvědčení. Tím není dotčena jeho povinnost osobě zúčastněné na přeměně k její žádosti písemně sdělit důvody odmítnutí (v rozsahu neohrožujícím činnost orgánu veřejné moci) a také možnost podat stížnost k notářské komoře. Notář neodpovídá za nedostatek součinnosti ze strany orgánů veřejné moci. Naopak v těchto případech není vyloučena odpovědnost státu za nesprávný úřední postup ze strany dožádaných orgánů. Na druhou stranu je třeba brát v potaz, že orgány veřejné moci v souladu se směrnicí plní ve vztahu k notáři především konzultační funkci. Je na uvážení notáře, zda je o součinnost požádá, a je rovněž na notáři, jak samostatně vyhodnotí poskytnuté informace a listiny a také situaci, kdy součinnost z různých důvodů poskytnuta není.

V odstavci 8 se dále připouští, aby se notář za účelem posouzení zákonnosti přeshraniční přeměny obrátil také na znalce, kterého vybere ze seznamu znalců vedeného podle jiného právního předpisu. Vztah notáře a znalce je rovněž soukromoprávním závazkovým vztahem ze smlouvy. Notář ujednává se znalcem také výši a podmínky odměny (včetně případné možnosti poskytnout znalci přiměřenou zálohu). Odměnu (případně i zálohu na ni) nicméně hradí česká osoba zúčastněná na přeshraniční přeměně, která notáře požádala o vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu. Tato osoba není stranou smlouvy. Povinnost hradit odměnu znalce jí v důsledku sjednání smlouvy mezi notářem a znalcem plyne ze zákona a jedná se o přímý nárok znalce vůči této osobě (nikoli o nárok notáře vůči této osobě). Z tohoto důvodu je třeba, aby ji notář předem (před uzavřením smlouvy se znalcem) o její povinnosti poučil. Nebude-li daná osoba ochotná příslušné náklady nést, může svou žádost o vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu vzít zpět.

Nepředpokládá se, že by plnění povinnosti součinnosti za strany orgánů veřejné moci mělo vyvolat náklady u těchto orgánů. K přeshraničním přeměnám v praxi dochází jen zřídka (ročně nižší desítky případů), přičemž k přezkumu případného zneužívajícího nebo podvodného účelu nedochází vždy, ale pouze v případě, že notář pojme vážné podezření, že je takový účel přeměnou sledován. Jedná se tedy víceméně o mimořádný postup, který je možné zajistit v rámci stávajících kapacit.

V navrhovaném odstavci 10 se stanoví, že orgány jiného členského státu mohou při přeshraniční přeměně žádat o tutéž součinnost za podmínky, že nástupnická společnost nebo družstvo má mít po přeshraniční přeměně sídlo v ČR. Bude se tak dít prostřednictvím notáře.

K bodu 87 (§ 59y)

S ohledem na novou úpravu práva vystoupit ze společnosti a žádat dorovnání při přeshraniční přeměně se navrhuje § 59y vypustit.

K bodu 88 (§ 59z odst. 1)

Odkaz se vypouští v návaznosti na zrušení § 59y.

K bodu 89 (§ 59z odst. 2)

Ustanovení odstavce 2 transponuje čl. 86o odst. 1 a 4, čl. 128 odst. 1 a 4 a čl. 160o odst. 1 a 4 směrnice, kterými se stanoví účel osvědčení pro zápis přeshraniční přeměny do obchodnímu rejstříku a skutečnosti, které notář vydáním osvědčení osvědčuje.

K bodu 90 (§ 59z odst. 3)

Ustanovení odstavce 3 transponuje čl. 86n odst. 2, čl. 127a odst. 2 a čl. 160n odst. 2 směrnice, který požaduje předložení projektu přeshraniční přeměny notáři. Dále se navrhuje stanovit povinnost osoby zúčastněné na přeměně předložit notáři osvědčení pro přeshraniční přeměnu podle § 59x, respektive jeho ekvivalent vydaný příslušným orgánem členského státu osoby zúčastněné na přeshraniční přeměně. V případech regulovaných směrnicí budou osvědčení pro přeshraniční přeměnu dostupná prostřednictvím systému propojení obchodních rejstříků, proto by v takových případech měl notář získat osvědčení z tohoto systému a nepožadovat jeho předložení osobou zúčastněnou na přeměně (viz také navrhovaný odstavec 6). Další písemnosti, jež musí osoba zúčastněná na přeměně notáři předložit, stanoví prováděcí předpis (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 415/2011 Sb., o písemnostech, které je osoba zúčastněná na přeshraniční přeměně povinna předložit notáři k vydání osvědčení pro zápis do obchodního rejstříku).

K bodu 91 (§ 59z odst. 6)

Ustanovení odstavce 6 transponuje čl. 86o odst. 5, čl. 128 odst. 5 a čl. 160o odst. 5 směrnice.

K bodu 92 (§ 61 odst. 3)

Ustanovení transponuje čl. 119 bod 2 písm. d) směrnice, který doplňuje čtvrtou variantu přeshraniční fúze, kdy se slučuje společnost nebo společnosti, v nichž má jeden nebo více společníků podíly ve stejném poměru, popřípadě kdy ve všech zúčastněných společnostech má všechny podíly přímo nebo nepřímo (např. prostřednictvím jiné společnosti, v níž má všechny podíly) jedna osoba. V systematice zákona o přeměnách se jedná o třetí variantu fúze sloučením (čtvrtou variantou ve smyslu směrnice je fúze splynutím, upravená v § 62). Vzhledem k tomu, že směrnice upravuje pouze společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti a použitelnost v případě ostatních typů obchodních korporací by byla mizivá, nenavrhuje se pravidlo směrnice zobecnit i na ostatní typy obchodních korporací.

K bodu 93 (§ 65 odst. 2)

Ustanovení se dává do souladu se zákonem o obchodních korporacích, který horní limit počtu zakladatelů obchodní korporace neobsahuje.

K bodu 94 [§ 70 odst. 1 písm. h) bod 2, § 158 odst. 1 písm. b), § 251 odst. 1 písm. g), § 317 odst. 1 písm. b) a v § 361 písm. i) bod 2]

Ustanovení se dává do souladu se zákonem o obchodních korporacích, který správní radu označuje za statutární orgán akciové společnosti s monistickým modelem vnitřní struktury.

K bodu 95 (§ 75 odst. 2)

Ustanovení se dává do souladu s terminologií zákona o obchodních korporacích, kdy se používá pouze označení „podíl“ a nikoli „obchodní podíl“.

K bodu 96 (§ 77a)

Navrhovaná úprava reflektuje změny provedené v § 33 a 33a.

K bodu 97 (§ 89 odst. 5)

Doplňuje se chybějící požadavek na zvláštní rozhodnutí valné hromady nástupnické společnosti v případě zvýšení základního kapitálu ze jmění zanikající společnosti. Obdobné pravidlo je pro akciové společnosti obsaženo např. v § 125a. Pro společnosti s ručením omezeným je takový požadavek pouze pro zvyšování základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti.

K bodu 98 (§ 92)

Promítá se změna navrhovaná v § 28 a násl., kdy napříště nebude znalce jmenovat soud, nýbrž společnost si jej vybere ze seznamu znalců (srov. zdůvodnění změny § 28 a násl.).

K bodu 99 (§ 94)

Odstavec 2 se navrhuje vypustit. Hlasuje-li se o fúzi, nehlasuje se o nepeněžitých vkladech, není tedy důvod, proč by se mělo použít ustanovení zákona o obchodních korporacích, na které odstavec 2 míří.

K bodu 100 (§ 95b odst. 2)

Navrhovaná úprava reflektuje změny provedené v § 33 a 33a.

K bodu 101 (§ 95b odst. 3)

Navrhovaná úprava reflektuje změny provedené v § 33 a 33a. Odkaz na rozdělení společnosti s ručením omezeným (§ 287b odst. 2) se navrhuje vypustit s ohledem na požadavek čl. 110 směrnice, který stanoví zjednodušené náležitosti v případě fúzí sloučením, kdy nástupnická společnost drží 100 %, resp. nejméně 90 % akcií zanikající společnosti. V takovém případě se neuplatní mimo jiné požadavky stanovené v čl. 95 směrnice, tedy povinnost informovat o veškerých podstatných změnách jmění mezi dnem vyhotovení projektu fúze a dnem konání valných hromad. Zrušením odkazu na § 287b odst. 2 se navrhuje dosáhnout souladu se směrnicí zrušením požadavku na informování o veškerých podstatných změnách jmění, k nimž došlo od vyhotovení projektu fúze.

K bodu 102 (§ 95b odst. 4)

Nově vkládaný odstavec 4 vyjasňuje konec doby pro splnění povinností stanovených v § 33 nebo 33a, a dále § 59l, 93 nebo 93a v situaci, kdy není možné bez dalšího určit přesný časový okamžik, neboť se nekoná valná hromada zanikající společnosti. Úprava směřuje k posílení právní jistoty a předvídatelnosti průběhu přeměny.

K bodu 103 (§ 99b)

Ustanovení se vypouští s ohledem na zobecnění pravidla v navrhovaném § 13 odst. 2.

K bodu 104 (§ 101b)

Ustanovení upravuje výjimku z náležitostí stanov nebo zakladatelské listiny podle zákona o obchodních korporacích v případě fúze splynutím. Vzhledem k tomu, že společnost vzniká fúzí splynutím již existujících společností, není nezbytné některé náležitosti, obecně uváděné při zakládání nové společnosti, v těchto dokumentech uvádět.

K bodu 105 (§ 103)

Doplňuje se čárka za slovo „druhu“. Usnesení valné hromady tak musí obsahovat jak označení druhu, tak označení formu akcie.

K bodu 106 (§ 104 a § 109a odst. 4)

Vypouští se odkaz na zrušovaný § 99b, které se přesouvá do obecné úpravy v § 13 odst. 2.

K bodu 107 (§ 118)

Navrhované úpravy reflektují změny provedené v § 33 a 33a.

K bodu 108 (§ 119 odst. 4)

Navrhované doplnění odstavce 4 upravuje po vzoru § 93 odst. 3 pro společnost s ručením omezeným situaci, kdy má být fúze schválena mimo valnou hromadu, a to v návaznosti na změny § 22. Ustanovení upravuje, které dokumenty akciová společnost zasílá akcionářům, a s kterými dokumenty (posudkem znalce pro ocenění jmění) se mohou akcionáři seznámit pouze v sídle společnosti. Při vymezení těchto dokumentů se vychází ze stávajícího znění odstavce 2, který upravuje, opis nebo výpis kterých listin může akcionář získat. Posudek znalce pro ocenění jmění do těchto písemností zahrnut není, akcionáři mají právo do něj pouze nahlížet v sídle společnosti.

Doplňované ustanovení hovoří o „zaslání“ příslušných dokumentů stejně jako § 93 odst. 3. Tento termín je třeba vykládat v souladu s požadavky obsaženými v zákoně o obchodních korporacích. Tato povinnost tak může být splněna nejen „tradičním“ zasláním listinných vyhotovení dokumentů, případně zasláním elektronické verze elektronickou poštou (e-mailem).

V úvahu připadá i možnost zpřístupnění „v portálu akcionářů“ na internetových stránkách společnosti, který společnost provozuje, nebo i tím, že budou dokumenty dostupné na internetových stránkách společnosti [k tomu srov. P. Šuk. § 418. In: Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 855, marg. č. 20.].

K bodu 109 (§ 120 odst. 1)

Navrhované výslovné doplnění odkazu na § 33, 33a a 59l do odstavců 1 a 3 vyjasňuje a zpřehledňuje text zákona. Vztah s § 33, 33a a 59l byl nyní dovozován prostřednictvím § 118, který na § 33 a 33a odkazují. Po úpravě bude odkaz na zmíněné paragrafy postaven najisto.

K bodu 110 (§ 120 odst. 2)

V odstavci 2 se navrhuje doplnit chybějící úpravu, jaký den je rozhodný pro splnění povinností zveřejňovat či uveřejňovat informace podle § 33 nebo 33a, 59l, 118, 119 nebo 119a v situaci, kdy na základě zjednodušeného postupu upraveného v § 211 neschvaluje projekt přeměny valná hromada zanikající společnosti, nýbrž proběhne pouze valná hromada nástupnické společnosti. Ta bude z podstaty fúze vždy jen jedna, proto se navrhuje stanovit, že rozhodným dnem je den, na nějž je svolána valná hromada nástupnické společnosti. Uvedené pravidlo tak doplňuje pravidla ve stávajících odstavcích 1 a 2 upravujících případy, kdy se nekoná valná hromada nástupnické společnosti (viz odstavec 1) nebo se nekoná valná hromada žádné ze zúčastněných společností (viz stávající odstavec 2, tedy nově navrhovaný odstavec 3).

K bodu 111 (§ 120 odst. 3)

Shodně jako v odstavci 1 se doplňuje odkaz na § 33 nebo 33a a § 59l (viz odůvodnění odstavce 1). Zároveň se vyjasňuje, že rozhodným dnem je den přede dnem, v němž má být podán návrh na zápis fúze do obchodního rejstříku, což je souladné s počítáním dnů i podle § 33 a 33a. Úprava odstavce 3 také transponuje požadavek čl. 132 odst. 3 směrnice směřující ke zpřístupnění předmětných dokumentů a informací alespoň jeden měsíc před přijetím rozhodnutí o fúzi podle vnitrostátního práva.

K bodu 112 (§ 122 odst. 5)

Navrhované vložení odstavce 5 upravuje po vzoru § 93 odst. 3 situaci, kdy má být fúze schválena mimo valnou hromadu (tzv. per rollam), a to v návaznosti na změny § 22. K termínu „zašle“ viz odůvodnění k § 119 odst. 4.

K bodu 113 (§ 131 odst. 1)

Navrhované změny reflektují změny zákona o obchodních korporacích (reflektuje se existence kusových akcií, pročež se doplňují slova „účetní hodnota“ akcií) a úpravy § 33 a 33a.

K bodu 114 (§ 131 odst. 1)

Navrhované změny reflektují změny zákona o obchodních korporacích (reflektuje se existence kusových akcií, pročež se doplňují slova „účetní hodnota“ akcií).

K bodu 115 (§ 131 odst. 2)

Navrhované změny reflektují změny zákona o obchodních korporacích (reflektuje se existence kusových akcií, pročež se doplňují slova „účetní hodnota“ akcií).

K bodu 116 (§ 132 odst. 1)

Navrhovaná úprava reflektuje vložení nového odstavce 2 do § 120.

K bodu 117 (§ 132 odst. 2)

Stejně jako v případě § 95b odst. 2 se s ohledem na výjimky plynoucí z čl. 110 směrnice navrhuje upustit od požadavku informovat o podstatných změnách jmění, k nimž došlo od vyhotovení projektu fúze (viz odůvodnění k § 95b odst. 2).

K bodu 118 (§ 144 odst. 2)

V odstavci 2 se navrhuje doplnit odkaz na relevantní odstavce § 122, čímž se zohledňují výjimky plynoucí z čl. 114 směrnice v případě fúze sloučením, kdy nástupnická společnost drží nejméně 90 % akcií zanikající společnosti. Podle článku 114 směrnice se mimo jiné neuplatní požadavky stanovené ve článku 95 směrnice. Navrhuje se tedy stanovit, že představenstvo (potažmo správní rada na základě § 3 odst. 4) nemusí informovat zúčastněné společnosti o podstatných změnách jmění mezi dnem vyhotovení projektu fúze do dne konání valné hromady.

K bodu 119 (§ 155 odst. 5)

Reflektuje se úprava v zákoně o obchodních korporacích, kdy se již v rámci úpravy společnosti s ručením omezeným nepoužívá označení „obchodní podíl“, nýbrž pouze „podíl“.

K bodu 120 (§ 159 odst. 2)

S ohledem na zobecnění pravidla obsaženého ve stávajícím znění odstavce 2 v nově navrhovaném § 21 odst. 8 se navrhuje vypustit odstavec 2 pro nadbytečnost.

K bodu 121 (§ 160, § 376 odst. 1 a § 377)

V návaznosti na požadavek směrnice (viz čl. 86i odst. 2, 126a odst. 2 a 160i odst. 2) stran lhůty pro vystoupení ze společnosti se navrhuje sjednotit tuto lhůtu napříč celým zákonem (viz např. navrhované znění § 59r).

K bodu 122 (§ 165 odst. 2, § 319 a § 372 odst. 1)

V návaznosti na požadavek směrnice (viz čl. 86i odst. 2, 126a odst. 2 a 160i odst. 2) stran lhůty pro vystoupení ze společnosti navrhuje sjednotit tuto lhůtu napříč celým zákonem (viz např. navrhované znění § 59r).

K bodu 123 (§ 168)

Navrhované úpravy reflektují změny provedené v § 33 a 33a.

K bodu 124 (§ 169 odst. 4)

Navrhované vložení odstavce 4 upravuje po vzoru § 93 odst. 3 situaci, kdy má být fúze schválena mimo členskou schůzi, a to v návaznosti na změny § 23. K termínu „zašle“ viz odůvodnění k § 119 odst. 4.

K bodu 125 (§ 171 odst. 5)

Navrhované vložení odstavce 5 upravuje po vzoru § 93 odst. 3 situaci, kdy má být fúze schválena mimo členskou schůzi, a to v návaznosti na změny § 23. K termínu „zašle“ viz odůvodnění k § 119 odst. 4.

K bodu 126 (§ 180 odst. 2)

Odstavec 2, který se navrhuje doplnit, kopíruje část úpravy z původního § 201, který se navrhuje vypustit z důvodu sjednocení úpravy pro všechny typy přeshraničních přeměn v § 59qa a násl. Zde se jedná o specifické ustanovení pro přeshraniční fúzi, které vylučuje užití některých zjednodušených postupů, které směrnice neumožňuje. Zjednodušený postup podle § 211 bude i nadále umožněn v souladu s podmínkami směrnice (více viz § 211).

K bodu 127 (§ 182 a 184)

Ustanovení § 182 se navrhuje zrušit bez náhrady, neboť se jednalo o transpozici původního čl. 121 odst. 1 písm. a) směrnice, který byl vypuštěn. Ustanovení § 336b se pak navrhuje rovněž zrušit bez náhrady (více viz § 336b), je tedy nutné odstranit i odkaz na něj.

Ustanovení § 184 se navrhuje vypustit pro nadbytečnost, neboť přeshraniční fúze a změna právní formy jsou dva samostatné typy přeměn a je evidentní, že při přeshraniční fúzi nedochází ke změně právní formy. Zároveň se reaguje na vypuštění čl. 121 odst. 1 písm. a) směrnice.

K bodu 128 (§ 189 odst. 2)

Změna se činí v návaznosti na zrušení § 182, 184 a 210 (viz odůvodnění k jednotlivým ustanovením).

K bodu 129 [§ 191 odst. 1 písm. b)]

Sjednocuje se terminologie napříč zákonem, kdy se používá pojem „jmění“ a nikoli „aktiva a pasiva“. Věcně však nedochází k žádné změně.

K bodu 130 [§ 191 odst. 1 písm. e) a f)]

Ustanovení transponuje čl. 122 písm. m) a n) směrnice, které stanoví nové požadavky na obsah projektu přeměny. Podle čl. 122 písm. m) směrnice se vyžaduje uvedení informace o nabídce peněžité náhrady pro společníky podle čl. 126a, tedy výše vypořádacího podílu společníka při vystoupení [viz navrhovaný § 191 odst. 1 písm. f)] a ochranná opatření nabízená věřitelům, tedy informace o dostatečné jistotě pro věřitele [viz navrhovaný § 191 odst. 1 písm. e)].

K bodu 131 (§ 191 odst. 2)

Ustanovení odstavce 2 upravuje specifika náležitostí projektu fúze ve vztahu k přeshraniční fúzi. Zatímco v případě vnitrostátních fúzí je potřeba v projektu fúze uvádět i informace o výhodách poskytovaných znalci přezkoumávajícímu projekt fúze [v souladu s čl. 91 odst. 2 písm. g) směrnice], z úpravy přeshraničních fúzí byl tento požadavek vypuštěn [viz čl. 122 písm. h) směrnice].

K bodu 132 (§ 197 odst. 2)

Ustanovení se vypouští s ohledem na navrhované zobecnění pravidla v § 59qc.

K bodu 133 (§ 201 až 203 a § 210)

Navrhované zrušení § 201 až 203 a § 210 je součástí sjednocení podmínek pro všechny typy přeshraničních přeměn, konkrétně v nových ustanoveních § 59qa a 59qb. Část dosavadní věty za středníkem v § 201 se navrhuje přesunout do nového § 180 odst. 2 (více viz odůvodnění § 180).

Ustanovení § 210 se navrhuje zrušit s ohledem na zobecnění pravidel upravujících osvědčení pro zápis přeshraniční přeměny do obchodního rejstříku v § 59z.

K bodu 134 (§ 211)

Ustanovení transponuje čl. 132 odst. 1 směrnice, který upravuje tzv. zjednodušené procedury v případě některých typů přeshraničních fúzí. Zjednodušený postup podle § 211 se uplatní ve dvou případech. Zaprvé, slučuje-li se jedna nebo více zanikajících korporací s nástupnickou korporací, která vlastní všechny podíly s hlasovacím právem zanikající korporace (již obsaženo ve stávajícím znění § 211 odst. 1). Zadruhé, slučuje-li se jedna nebo více zanikajících akciových společností nebo společností s ručením omezeným s nástupnickou akciovou společností nebo společností s ručením omezeným a vlastní-li všechny podíly ve všech zúčastněných společnostech přímo nebo nepřímo jedna osoba. Pro takové případy jsou stanoveny určité odchylky v rámci procesu přeshraniční fúze.

Písmena a) a b) stanoví výjimku z obsahu projektu přeshraniční fúze (v souladu s první odrážkou v čl. 132 odst. 1 směrnice) a ve vztahu k zanikající zúčastněné korporaci i výjimku z vyhotovení zprávy o přeshraniční přeměně (v souladu s druhou odrážkou v čl. 132 odst. 1 směrnice).

Písmeno c) stanoví výjimku z vyhotovení zprávy znalce (v souladu s první odrážkou v čl. 132 odst. 1 směrnice).

Písmeno d) ve vztahu k zanikající zúčastněné korporaci stanoví výjimku ze schvalování přeshraniční fúze valnou hromadou (v souladu s druhou odrážkou v čl. 132 odst. 1 směrnice).

Odstavec 2 se vypouští s ohledem na reformulaci úvodní části dosavadního prvního odstavce, která zahrnuje všechny případy, kdy se použije zjednodušená procedura při přeshraniční fúzi.

K bodu 135 (nadpis oddílu 12 dílu 1 hlavy IX části druhé)

Nadpis oddílu 12 dílu 1 hlavy IX části druhé se mění v návaznosti na navrhované změny v tomto oddílu.

K bodu 136 (§ 212)

Ustanovení navazuje na zrušení § 210 a změny navrhované v § 59z. Nově se uplatní pouze obecná úprava § 19 zákona o veřejných rejstřících, podle níž je nezbytné k návrhu na zápis do obchodního rejstříku doložit listiny o skutečnostech, které mají být do obchodního rejstříku zapsány. V případě přeshraniční fúze se bude jednat o osvědčení notáře podle § 59z.

K bodu 137 [§ 215 odst. 3 písm. a)]

V souladu s čl. 133 odst. 2 směrnice je novelizován odstavec 3 § 215, který určuje podmínky, za nichž se míra a způsob práva vlivu stanoví postupem dle § 219 až 241 (rozhodnutí o užití zákonného práva vlivu, smlouva o rozsahu práva vlivu) a nikoliv dle pravidel uvedených v § 215 odst. 2. Konkrétně je pak v § 215 odst. 3 písm. a) nově upraveno kritérium počtu zaměstnanců fúzujících společností, kdy se pevně dané číslo nahrazuje číslem navázaným na počet zaměstnanců rozhodný pro vznik práva vlivu dle práva členského státu, jímž se řídí fúzující společnost. Jmenovitě se tedy 500 zaměstnanců nahrazuje čtyřmi pětinami prahové hodnoty zakládající právo vlivu. Takto formulované ust. § 215 odst. 3 písm. a) má zamezit tomu, aby společnosti ve snaze vyhnout se vzniku práva vlivu uskutečňovaly krátce před dosažením rozhodného počtu zaměstnanců přeshraniční fúzi do státu, dle jehož práva by zaměstnancům právo vlivu nepříslušelo, popř. by jim příslušelo v menším rozsahu. Pokud jde o termín „prahová hodnota“, tím je třeba rozumět hodnotu, s jejímž dosažením spojuje příslušný právní řád participační právo zaměstnanců. Podle českého práva se stanoví prahová hodnota 500 zaměstnanců v pracovním poměru (viz § 448 odst. 2 ZOK). V jiných státech je však tato hodnota stanovena odlišně (např. Švédsko 25 zaměstnanců, Rakousko 300, Francie 1000).

K bodu 138 (§ 219 odst. 1)

Nově vložený odstavec 1 uvádí v zájmu lepší přehlednosti a snadnější orientace v úvodu pasáže věnující se vyjednávání o smlouvě o rozsahu práva vlivu také další možnou variantu postupu vedoucí ke stanovení rozsahu práva vlivu, která spočívá v tom, že zúčastněná korporace rozhodne podle § 235 odst. 1 o užití práva vlivu podle zákona o přeměnách. V tomto případě se tedy nejedná o věcnou změnu.

K bodu 139 (§ 219 odst. 2)

V odstavci nově označeném jako odstavec 2 se pro nadbytečnost vypouští informace o tom, že má být jednáno o rozsahu práva vlivu zaměstnanců nástupnické korporace. Tato změna reaguje na nově vložený odstavec 1, v němž je tato informace již obsažena. Rovněž se v souladu s čl. 133 odst. 8 směrnice přidává druhá věta, v níž se zúčastněným korporacím ukládá povinnost vyrozumět o zahájení jednání vyjednávacího výboru zaměstnance nebo jejich zástupce. Uvedené ustanovení směrnice přitom zakládá oznamovací povinnost nejen ohledně zahájení jednání vyjednávacího výboru, ale také ohledně rozhodnutí zúčastněných korporací o užití zákonného práva vlivu podle § 236 a násl. (nově promítnuto do § 235 odst. 1) a dále ohledně výsledku vyjednávání, v tomto případě ve lhůtě bez zbytečného odkladu (nově promítnuto do § 232 odst. 3 a 233 odst. 2).

K bodu 140 (§ 219 odst. 3)

Odstavec nově označený jako odstavec 3 obsahuje pouze formulační změnu. Předesílá se, že jde o tu variantu postupu, kdy má být o právu vlivu zahájeno jednání.

K bodům 141 a 142 (§ 219 odst. 4)

Sjednocuje se terminologie napříč zákonem a promítá se přečíslování odstavců v důsledku vložení nového prvního odstavce.

K bodu 143 (§ 232 odst. 3)

Vkládá se nový odstavec 3, v němž je v souladu s čl. 133 odst. 8 směrnice pro zúčastněné korporace stanovena povinnost, aby ve lhůtě bez zbytečného odkladu vyrozuměly zaměstnance nebo jejich zástupce o tom, že vyjednávací výbor rozhodl podle odstavce 1 o nezahájení jednání anebo o ukončení již zahájených jednání. Oznamovací povinnost přitom podle směrnice platí také ohledně uzavření smlouvy o rozsahu práva vlivu (nově promítnuto do § 233 odst. 2) a dále ohledně zahájení jednání vyjednávacího výboru (nově promítnuto do § 219 odst. 2) a rozhodnutí zúčastněných korporací o užití zákonného práva vlivu podle § 236 a násl. (nově promítnuto do § 235 odst. 1).

K bodu 144 [§ 232 odst. 5 písm. b)]

Promítá se přečíslování odstavců v důsledku vložení nového odstavce 3.

K bodu 145 (§ 233 odst. 2)

Vkládá se nový odstavec 2, v němž je v souladu s čl. 133 odst. 8 směrnice pro zúčastněné korporace stanovena povinnost, aby ve lhůtě bez zbytečného odkladu vyrozuměly zaměstnance nebo jejich zástupce o schválení smlouvy o rozsahu práva vlivu. Oznamovací povinnost přitom podle směrnice platí také ohledně rozhodnutí vyjednávacího výboru podle § 232 odst. 1 o nezahájení jednání anebo o ukončení již zahájených jednání (nově promítnuto do § 232 odst. 3), dále ohledně zahájení jednání vyjednávacího výboru (nově promítnuto do § 219 odst. 2) a rozhodnutí zúčastněných korporací o užití zákonného práva vlivu podle § 236 a násl. (nově promítnuto do § 235 odst. 1).

K bodu 146 (§ 235 odst. 1)

V odstavci 1 je zúčastněným korporacím v souladu s čl. 133 odst. 4 písm. a) směrnice umožněno učinit rozhodnutí o užití zákonného práva vlivu dle § 236 a násl. nově za předpokladu, že alespoň v jedné ze zúčastněných korporací existuje právo vlivu.

Dále byla vypuštěna část věty za středníkem, v níž se pro případ rozhodnutí korporace o užití standardního práva vlivu odkazovalo na zcela konkrétní ustanovení tohoto zákona, tj. na § 236 až 239. Přesný odkaz na ustanovení zákona není vhodný, neboť právo vlivu zaměstnanců je nově upraveno také u přeshraničního rozdělení a přemístění sídla. V rámci této nové právní úpravy je u obou typů přeshraničních přeměn odkazováno na obdobné užití ustanovení o právu vlivu platných pro fúze, některá ustanovení jsou však z obdobného užití výslovně vyňata. Jelikož právě § 236 až 239 nelze u rozdělení se vznikem nových společností nebo družstev ani u přemístění sídla do České republiky aplikovat, byl odkaz na konkrétní § 236 až 239 vypuštěn. Věcně však nedochází ke změně.

Nakonec se doplňuje věta, v níž je v souladu s čl. 133 písm. d) směrnice pro zúčastněné korporace stanovena povinnost, aby ve lhůtě bez zbytečného odkladu vyrozuměly zaměstnance nebo jejich zástupce o tom, že přijaly rozhodnutí o užití zákonného práva vlivu. Oznamovací povinnost přitom podle směrnice platí také ohledně rozhodnutí vyjednávacího výboru podle § 232 odst. 1 o nezahájení jednání anebo o ukončení již zahájených jednání (nově promítnuto do § 232 odst. 3), ohledně uzavření smlouvy o rozsahu práva vlivu (nově promítnuto do § 233 odst. 2) a dále ohledně zahájení jednání vyjednávacího výboru (nově promítnuto do § 219 odst. 2).

K bodu 147 (§ 242 odst. 1)

V odstavci 1 se v souladu s čl. 133 odst. 7 směrnice rozšiřuje ochrana práva vlivu ve společnosti vzniklé přeshraniční fúzí na další typy následných přeměn.

Podle odstavce 1 by mělo být napříště chráněno právo vlivu ve společnosti vzniklé přeshraniční fúzí nejen v případě následné vnitrostátní fúze, jak tomu bylo dosud, ale také v případě fúze přeshraniční a dále též při ostatních typech vnitrostátních a přeshraničních přeměn. Směrnice sice v čl. 133 odst. 7 vztahuje ochranu pouze na vnitrostátní a přeshraniční fúze, rozdělení a přemístění sídla, novela nicméně zavádí nad rámec požadavků směrnice v zájmu zachování obdobného přístupu v obdobných případech ochranu práva vlivu také u následné změny právní formy a převodu jmění na společníka. Ochranná doba se podle směrnice zvyšuje ze 3 na 4 roky.

K bodu 148 (§ 242 odst. 2)

V odstavci 2, podle kterého se následná ochrana práva vlivu uplatní také, dojde-li v daném období k dalším přeměnám, se odráží táž změna, která byla popsána u odstavce 1, a sice rozšíření ochrany práva vlivu i na další typy přeměn (viz odůvodnění změny v odstavci 1) a prodloužení ochranné doby na 4 roky.

K bodu 149 (§ 242 odst. 3)

Také v odstavci 3 se promítla změna spočívající v rozšíření dodatečné ochrany práva vlivu na další typy přeměn (viz odůvodnění změny v odstavci 1).

K bodu 150 [§ 243 odst. 1 písm. a)]

Změna je činěna v návaznosti na doplnění dalšího písmene.

K bodu 151 [§ 243 odst. 1 písm. c)]

Navrhovaná úprava zavádí novou formu rozdělení – rozdělení vyčleněním (dále jen „vyčlenění“). Vyčlenění je upraveno jako forma přeshraničního rozdělení čl. 160b odst. 4 písm.

c) směrnice, který výslovně počítá pouze s vyčleněním se vznikem nové nebo nových společností, nevylučuje však zavedení vyčlenění sloučením ve vnitrostátní úpravě. Z důvodu poskytnutí větší škály výběru formy přeměny a snížení administrativní náročnosti procesů se tak navrhuje zavést i vyčlenění sloučením jako formu přeměny, případně jejich kombinaci. Vyčlenění jako forma přeměny se pak vymyká povaze družstva, proto je navrhována pouze úprava pro společnosti. Současně se navrhuje zachovat formát legislativních zkratek po vzoru rozdělení rozštěpením a odštěpením. Právní účinky jednotlivých forem vyčlenění se pak navrhuje dále rozvést v § 244.

K bodu 152 (§ 243 odst. 2)

Definice v odstavcích 2 a 3 je navrhováno doplnit o příslušné varianty vyčlenění pro zachování jejich úplnosti.

K bodu 153 (§ 243 odst. 3)

Definice v odstavcích 2 a 3 je navrhováno doplnit o příslušné varianty vyčlenění pro zachování jejich úplnosti.

K bodu 154 (§ 244 odst. 3 a 4)

Doplňuje se vymezení dvou forem vyčlenění, a to vyčlenění se vznikem nové nebo nových společností (odst. 3) a vyčlenění sloučením (odst. 4). Definice je upravena v čl. 160b odst. 4 písm. c) směrnice.

Vyčlenění se vznikem nové nebo nových společností bude jedním ze způsobů založení dceřiné společnosti (nebo společností), kdy nástupnická společnost bude zcela ovládána společností rozdělovanou. Jelikož se ale bude jednat o přeměnu, bude nově vzniklá společnost v postavení právního nástupce rozdělované společnosti s ohledem na tu část jmění, která na ní projektem přeměny přejde. Taková situace může být přehlednější pro třetí strany než samostatné zakládání dceřiné společnosti a následný převod části jmění, případně vložení části jmění do základního kapitálu nově vzniklé společnosti.

Vyčlenění sloučením umožní společnostem vložit část jmění identifikovanou projektem přeměny do jiné společnosti (společností) výměnou za podíly v ní (nich). Nastat může nicméně i situace, kdy rozdělovaná společnost již bude jediným společníkem nástupnické společnosti. V takovém případě by výměna za podíly znamenala nutnost tvorby nových podílů, které by ale neměly žádný dopad na vlastnickou strukturu nástupnické společnosti. Proto se navrhuje umožnit nabytí podílů vyloučit.

K bodu 155 (§ 244 odst. 5)

Zohledňuje se nová forma rozdělení.

K bodu 156 (§ 245 odst. 4)

Změna reaguje na podstatu vyčlenění sloučením, kdy nástupnická společnost již existuje před začátkem přeměny a je tedy nutné s ní nakládat jako se společností zúčastněnou.

K bodu 157 (§ 247 odst. 2)

Navrhuje se výslovně vyloučit pravidla zákona o obchodních korporacích o minimálním počtu zakladatelů společnosti nebo družstva. Obdobné pravidlo upravuje § 65 odst. 2 ve vztahu k fúzi, ve vztahu k rozdělení jej však zákon o přeměnách výslovně nezmiňuje, přičemž není důvod, proč by se v tomto případě nemělo uplatnit. Rozdělení vyčleněním družstva nicméně i tak s ohledem na výslovné nezařazení družstva do § 243 odst. 1 písm. c) nebude možné.

K bodu 158 (§ 248)

Navrhovaná úprava reflektuje podstatu vyčlenění, kdy se společníky nástupnické společnosti nestávají společníci rozdělované společnosti, nýbrž rozdělovaná společnost samotná.

K bodům 159 až 161 [§ 250 odst. 1 písm. e), f), h), i) a m), § 302 písm. b)]

Navrhovaná doplnění v písmenech e), f), h), i) a m) a v § 302 písm. b) reflektují zavedení vyčlenění, jehož povaha je v aspektech regulovaných v písmenech h), i) a m) a v § 302 písm.

b) obdobná odštěpení a v aspektech regulovaných v písmenech e) a f) naopak odlišná.

K bodu 162 [§ 250 odst. 1 písm. l)]

Legislativně-technická změna vyvolaná doplněním nového písmene.

K bodu 163 [§ 250 odst. 1 písm. n)]

Doplňují se náležitosti ve vztahu k vyčlenění sloučením.

K bodu 164 (§ 250 odst. 2)

Navrhovaným ustanovením se staví na jisto, že o nerovnoměrný výměnný poměr jde i v případě, že při rozdělením odštěpením získají společníci nebo členové nové podíly v jiném poměru, než je mají v rozdělované společnosti nebo družstvu.

K bodu 165 (§ 250 odst. 4)

Zohledňuje se nová forma rozdělení.

K bodu 166 (§ 251 odst. 1)

Ustanovení zapracovává výjimku stanovenou čl. 160s směrnice.

K bodu 167 (§ 251 odst. 2)

Navrhovaná úprava § 251 odst. 2 vychází z právních účinků vyčlenění sloučením, které jsou odlišné od rozštěpení a odštěpení sloučením mimo jiné v tom, že společníkem nástupnické společnosti se stává samotná rozdělovaná společnost. Věcný význam ustanovení nicméně zůstává zachován.

K bodu 168 (§ 253 odst. 2)

Navrhované doplnění vyčlenění do odstavce 2 směřuje k usnadnění a snížení nákladů vnitrostátního vyčlenění se vznikem nové nebo nových společností stejným způsobem, jako tomu je u odštěpení se vznikem nové nebo nových společností.

K bodům 169 a 170 [§ 256 odst. 1 písm. d)]

Navrhované výslovné vynětí vyčlenění z písmene d) souvisí s právními účinky vyčlenění, viz výše. K výměně podílů nedochází, takový údaj by tedy byl v posudku znalce zcela nadbytečný. Současně je ale nutné uvést údaj požadovaný nově vkládaným písmenem e), které je obdobou požadavku na kontrolu dostatečné hodnoty nepeněžitého vkladu do základního kapitálu nově zakládané společnosti. Stejnou motivací je vedeno i doplnění vyčlenění do písmene nově označovaného jako f).

K bodu 171 [§ 256 odst. 1 písm. e)]

Ustanovení přebírá požadavek na kontrolu dostatečné hodnoty nepeněžitého vkladu do základního kapitálu nově zakládané společnosti.

K bodu 172 [§ 256 odst. 1 písm. f)]

Viz odůvodnění k § 256 odst. 1 písm. d).

K bodu 173 (§ 257, § 257 odst. 1 větě první, § 258, § 261 odst. 3, § 266 odst. 2, § 266a odst. 1)

Navrhovaná úprava reaguje na zavedení vyčlenění, jehož důsledky jsou v souvislosti s ručením za dluhy obdobné odštěpení.

K bodu 174 (§ 265 odst. 1)

Vzhledem ke specifickému charakteru vyčlenění se v souvislosti s oceněním jmění navrhuje zvláštní úprava v novém odstavci 2. Z toho důvodu musí být vyčlenění vyloučeno z působnosti odstavce 1.

K bodu 175 (§ 265 odst. 2)

Odstavec 2 reflektuje požadavek splacení základního kapitálu společnosti i v případě vyčlenění tak, aby základní kapitál nástupnické společnosti nebyl zcela či částečně fiktivní. Vychází zde z hodnoty vyčleňované části jmění stanovené posudkem znalce, která tvoří nejvyšší možnou výši základního kapitálu.

K bodu 176 (§ 265 odst. 3)

Doplnění sleduje obdobný cíl jako změna v odstavci 2, pouze reflektuje specifickou podstatu vyčlenění sloučením.

K bodu 177 (§ 266 odst. 1, § 266a odst. 2 a 4)

Navrhované doplnění rozšiřuje ochranu zachování vlastního kapitálu i na vyčlenění, jehož dopady jsou v této souvislosti obdobné odštěpení.

K bodu 178 (§ 268)

Navrhované úpravy reflektují změny provedené v § 33 a 33a.

K bodu 179 [§ 281 odst. 1 písm. b)]

Změna je činěna v návaznosti na doplnění nového písmene.

K bodu 180 [§ 281 odst. 1 písm. d)]

Navrhuje se doplnit možnost zvýšit základní kapitál nástupnické společnosti ze jmění zanikající nebo rozdělované společnosti o případ, kdy je zvýšení činěno za účelem přiznání nového vkladu a podílu rozdělované společnosti nebo zvýšení dosavadního vkladu rozdělované společnosti při vyčlenění sloučením.

K bodu 181 (§ 281 odst. 3)

Doplňovaný odstavec stanoví další náležitosti usnesení valné hromady.

K bodu 182 (§ 284 odst. 1)

Promítají se změny v § 28 a násl.

K bodu 183 (§ 284 odst. 5)

Doplnění odstavce 5 reflektuje skutečnost, že povinnost vypracovat zprávu o přeměně podle čl. 160e směrnice se s ohledem na čl. 160s směrnice nepoužije.

K bodu 184 (§ 286)

Navrhuje se vypustit pravidlo vylučující použití ustanovení zákona o obchodních korporacích o zákazu výkonu hlasovacích práv v případě nepeněžitých vkladů.

K bodu 185 (§ 287b odst. 1)

Sjednocuje se terminologie se zákonem o obchodních korporacích.

K bodu 186 (§ 287b odst. 3)

Navrhovaná úprava reflektuje změny provedené v § 33 a 33a.

K bodu 187 (§ 287b odst. 5)

Navrhovaná úprava reflektuje změny provedené v § 33 a 33a.

K bodu 188 (§ 287b odst. 6)

Navrhovaná úprava vyjasňuje konec doby pro splnění povinností stanovených § 33 a 33a, více viz odůvodnění k § 95b.

K bodu 189 (§ 287b odst. 8)

Navrhuje se upravit zjednodušený postup v případě, že při vyčlenění dochází ke sloučení se společností, jíž je rozdělovaná společnost jediným společníkem.

K bodu 190 (§ 288)

Navrhovaná změna napravuje zjevně nekonzistentní text, který opakovaně zmiňoval rozdělení odštěpením se vznikem jedné nebo více nových společností, byť je již zahrnuto v legislativní zkratce „rozdělení se vznikem nových společností“. Změna staví najisto, že se předmětná úprava vztahuje na všechny formy rozdělení se vznikem nových společností, jak jsou uvedeny v § 243 odst. 2.

K bodu 191 (§ 288a odst. 2)

Navrhovaná úprava je nezbytná pro vyloučení vyčlenění sloučením z působnosti druhého odstavce. V případě vyčlenění nepřichází prominutí vkladové povinnosti dosavadních společníků nástupnické společnosti ani společníků rozdělované společnosti v úvahu.

K bodu 192 (§ 289)

Navrhované úpravy reflektují terminologii zákona o obchodních korporacích a navrhované vypuštění § 99b.

K bodu 193 [§ 290 odst. 1 písm. c), e) a f)]

Navrhované doplnění zapracovává výjimku stanovenou čl. 160s směrnice s tím, že písm. c) nelze na vyčlenění použít, neboť nedochází k výměně akcií. Příslušná ustanovení se tedy použijí pouze pro rozštěpení a odštěpení, nikoliv pro vyčlenění.

K bodu 194 (§ 290a odst. 2 a § 295)

Navrhovaná úprava je nezbytná pro vyloučení vyčlenění sloučením z působnosti druhého odstavce § 290a. V případě vyčlenění nepřichází prominutí povinnosti splatit nesplacenou část emisního kurzu u dosavadních společníků nástupnické společnosti ani společníků rozdělované společnosti v úvahu. Ve vztahu k § 295 je navrhovaná úprava nezbytná, neboť neodpovídá podstatě vyčlenění sloučením, při kterém se výměnný poměr nestanovuje. Zavedení obdobných pravidel regulujících zvýšení základního kapitálu nástupnické společnosti ze jmění rozdělované společnosti pro případ vyčlenění sloučením je navrhováno v nově vkládaném § 296a.

K bodu 195 (§ 290c)

Ustanovení stanoví výjimky z povinného obsahu stanov nebo zakladatelských listin při rozdělení se vznikem nových akciových společností.

K bodu 196 (nadpis dílu 3 hlavy VI části třetí)

Nadpis dílu 3 hlavy VI části třetí se mění v návaznosti na změny v obsahu dílu 3.

K bodům 197 a 198 (§ 296 odst. 1)

Zpřesňuje se působnost ustanovení.

K bodu 199 (§ 296 odst. 2)

Navrhovaná úprava zavádí zvláštní ustanovení pro vyčlenění sloučením, které vylučuje obdobné užití § 109a. Z podstaty vyčlenění vyplývá, že k zániku rozdělované společnosti nedochází, proto není obdobné užití § 109a pro vyčlenění sloučením vhodné.

K bodu 200 (§ 296a)

Navrhovaná úprava kopíruje obsah § 103 a 104 s ohledem na skutečnost, že při vyčlenění sloučením nedochází ke stanovení výměnného poměru a další specifika vyčlenění.

K bodu 201 (§ 297)

Navrhované vyloučení vyčlenění z působnosti ustanovení o přezkoumání znalcem pro rozdělení zapracovává čl. 160s směrnice.

K bodu 202 (§ 298)

Navrhované úpravy reflektují změny provedené v § 33 a 33a.

K bodu 203 (§ 299 odst. 4)

Navrhovaná úprava reflektuje změnu § 19 a zavádí obdobné podmínky pro schválení rozdělení akciové společnosti per rollam jako u fúze, a to zejména za účelem vyjasnění a sjednocení úpravy. K termínu „zašle“ viz odůvodnění k § 119 odst. 4.

K bodu 204 (§ 301 odst. 5)

Navrhované vložení odstavce 5 upravuje po vzoru § 93 odst. 3 situaci, kdy má být rozdělení schváleno mimo valnou hromadu, a to v návaznosti na změny § 19.

K bodu 205 [§ 303 písm. c)]

Navrhované doplnění reflektuje zavedení vyčlenění sloučením, kdy akcie nástupnické společnosti nabývá rozdělovaná společnost a taková možnost nebyla dosavadním textem ustanovení upravena.

K bodu 206 (§ 304a)

Navrhované doplnění reflektuje vložení § 296a, který stejně jako § 296 a 109a upravuje zvýšení základního kapitálu nástupnické společnosti ze jmění zanikající nebo rozdělované společnosti.

K bodu 207 (§ 306a odst. 2)

Navrhovaná úprava reflektuje změny provedené v § 33 a 33a.

K bodu 208 (§ 306a odst. 5)

Navrhovaná úprava reflektuje změny provedené v § 33 a 33a.

K bodu 209 (§ 306a odst. 6)

Nový odstavec 6 upravuje po vzoru § 93 odst. 3 situaci, kdy má být rozdělení schváleno mimo valnou hromadu, a to v návaznosti na změny § 19.

K bodu 210 (§ 306a odst. 9)

Navrhuje se upravit zjednodušený postup v případě, že při vyčlenění dochází ke sloučení se společností, jíž je rozdělovaná společnost jediným společníkem.

K bodu 211 (díl 10 části třetí hlavy VI – § 311 až 311e)

Cílem navrhované úpravy je umožnit akciovým společnostem, jejichž akcie jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu (dále jen „kótované společnosti“), aby i ony mohly v praxi realizovat některé formy přeměn, které jsou předvídané a upravené stávajícím zněním zákona, avšak vyžadují souhlas všech akcionářů, resp. vysoké kvalifikované většiny (konkrétně 90 %) hlasů všech akcionářů zúčastněných společností. Vzhledem k tomu, že kótované společnosti mají zpravidla rozdrobenou strukturu akcionářů, poměrně vysoký podíl pasivních investorů a s tím související nízkou účast menšinových akcionářů na valných hromadách, je pro ně realizace přeměn vyžadujících souhlas všech, resp. 90 % hlasů všech akcionářů prakticky neproveditelná.

Navrhovaná úprava se týká (i) rozdělení odštěpením se zánikem účasti všech menšinových akcionářů, kde stávající úprava zákona vyžaduje souhlas všech akcionářů, a (ii) rozdělení s nerovnoměrným výměnným poměrem, kde stávající úprava vyžaduje souhlas 90 % všech akcionářů. Uvedené formy přeměn přitom mohou být pro kótované společnosti ekonomicky smysluplné a žádoucí a jejich realizaci by tak neměla bránit rozdrobená akcionářská struktura a pasivní přistup menšinových akcionářů.

Z těchto důvodů navrhovaná úprava snižuje kvalifikovanou většinu pro schválení obou výše uvedených forem rozdělení na 75 % hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě, a to za současného navýšení usnášeníschopnosti, která má přesahovat 2/3 základního kapitálu. Tyto hranice by měly v praxi umožnit realizaci takových přeměn i u kótovaných společností, jsou ale zároveň stanoveny dostatečně vysoko, aby v kombinaci se zvýšenou mírou ochrany práv menšinových akcionářů popsanou níže zabránily možnosti zneužívání těchto právních institutů.

Navrhovaná úprava nadto vyžaduje, aby rozdělovaná kótovaná společnost měla většinového akcionáře a nedocházelo tak k zatěžování rozdělované společnosti přípravou projektu přeměny z iniciativy managementu společnosti či menšinových akcionářů bez předem projevené relevantní vlastnické a ekonomické podpory příslušného projektu přeměny. V případě rozdělení se zánikem účasti všech menšinových akcionářů je tento princip dále posílen tím, aby příprava příslušné přeměny proběhla pouze na základě žádosti většinového akcionáře.

Navrhovaná úprava rovněž zavádí některé další principy, které se uplatní pro případy rozdělení odštěpením se zánikem účasti všech menšinových akcionářů, zejména

(i) zvýšenou míru ochrany menšinových akcionářů, zahrnující například povinnou kotaci akcií nástupnických společností podléhající souhlasu příslušného regulátora, povinnost odkupu akcií rozdělovanou společností, povinnost doložení znaleckého posudku ke stanovení vypořádacího podílu a ceny povinného odkupu, právo menšinových akcionářů na dorovnání či znalecký přezkum projektu přeměny, jak je ve větším detailu pojednáno níže; a

(ii) určení rozhodného dne jako okamžiku, k němuž se stanoví výše vypořádacího podílu, tak i výše kupní ceny pro případ povinného odkupu (viz níže), a to v souladu se stávajícím zněním § 13a zákona o přeměnách.

Navrhovaná úprava je založena na zvýšené ochraně práv menšinových akcionářů:

(i) Akcie kótované na evropských regulovaných trzích – Akcie každé nástupnické společnosti budou muset být přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu, a to minimálně na stejném jako akcie rozdělované společnosti. Pro přijetí těchto akcií k obchodování budou muset být splněny přísné regulatorní požadavky, včetně schválení prospektu akcií nástupnické společnosti příslušným národním regulátorem a zajištění jejich dostatečného free-floatu. Akcie v nástupnické společnosti tak budou muset být podloženy adekvátním jměním způsobilým pro další ekonomickou činnost. Rovněž tak bude zajištěna dostatečná likvidita akcií menšinových akcionářů.

(ii) Povinnost odkupu akcií – Rozdělovaná kótovaná společnost bude mít povinnost odkoupit akcie nástupnických společností, které budou menšinovým akcionářům vyměněny za akcie rozdělované společnosti. Toto právo bude náležet i akcionářům, kteří se neúčastnili valné hromady, jež rozdělení schválila. Navrhovaná úprava je tak příznivější než stávající úprava dle § 308 odst. 1 zákona o přeměnách, dle kterého je účast na valné hromadě podmínkou pro uplatnění práva na odkup.

(iii) Povinnost doložení znaleckého posudku – Výše vypořádacího podílu i cena v rámci povinného odkupu akcií nástupnických společností rozdělovanou společností musí být nově doložena znaleckým posudkem. Stejně tak již podléhá znaleckému posouzení i odštěpovaná část jmění (§ 253 odst. 3 zákona o přeměnách).

(iv) Znalecký přezkum projektu rozdělení – Projekt rozdělení, jako celek, navíc bude podléhat přezkumu znalcem (§ 297 v kombinaci s § 113 a násl. zákona o přeměnách).

(v) Právo menšinových akcionářů na dorovnání – Nepřiměřenost vypořádacího podílu bude zakládat právo menšinového akcionáře na dorovnání. Je zachován specifický režim uplatňování těchto nároků dle obecné úpravy zákona, projevující se např. rozšířením právní moci soudního rozhodnutí o dorovnání vůči jednotlivým druhům podílů (§ 47 odst. 3 zákona o přeměnách). Je tak respektováno specifické postavení menšinových akcionářů, pro které by individuální uplatňování nároku na dorovnání mohlo být nepřiměřené nákladné (odpadá riziko tzv. racionální apatie).

Navrhované znění není v rozporu se zákonnou úpravou nuceného přechodu akcií (tzv. squeeze- out). Navrhovaná úprava se svou povahou liší od právního institutu nuceného přechodu akcií (tzv. squeeze-out) zejména z následujících důvodů:

(i) Menšinoví akcionáři získají proti zániku jejich účasti v rozdělované společnosti majetkové protiplnění ve formě akcií nástupnických společností, nikoliv přiměřené peněžní protiplnění, a bude tak zachována nepeněžitá povaha jejich původní investice.

(ii) Zatímco právní institut nuceného přechodu akcií dopadá na všechny akciové společnosti s většinovým akcionářem bez ohledu na jejich případnou kotaci, navrhovaná úprava dopadá pouze na kótované společnosti s většinovým akcionářem.

(iii) Ocenění reálné hodnoty akcií rozdělované kótované společnosti bude muset být povinně provedeno znalcem. To neplatí u kótovaných společností v případě nuceného přechodu akcií, kde postačuje ocenění řádně odůvodnit tak, aby s odůvodněním souhlasila Česká národní banka.

K bodům 212 a 213 (§ 314 odst. 1)

Navrhované změny doplňují údaje vyžadované v případě vyčlenění.

K bodu 214 (§ 314 odst. 2)

Navrhovaná úprava reflektuje skutečnost, že v případě vyčlenění rozdělovaná společnost nezaniká a akcionářům právo vystoupit ze společnosti podle § 318 nemůže vzniknout. Uvedení takového upozornění v projektu rozdělení vyčleněním by tedy bylo zcela nadbytečné.

K bodu 215 (§ 318)

Ustanovení se vypouští s ohledem na zobecnění tohoto pravidla.

K bodu 216 (§ 318a odst. 2)

Jde o legislativně-technickou změnu v návaznosti na vypuštění druhého odstavce.

K bodu 217 (§ 322)

Navrhované úpravy reflektují změny provedené v § 33 a 33a.

K bodu 218 (§ 323 odst. 4)

Navrhované doplnění odstavce 4 upravuje po vzoru § 93 odst. 3 situaci, kdy má být rozdělení schváleno mimo členskou schůzi, a to v návaznosti na změny § 19. K termínu „zašle“ viz odůvodnění k § 119 odst. 4.

K bodu 219 (§ 325)

Nový odstavec 5 upravuje po vzoru § 93 odst. 3 situaci, kdy má být rozdělení schváleno mimo členskou schůzi, a to v návaznosti na změny § 19. K termínu „zašle“ viz odůvodnění k § 119 odst. 4.

K bodu 220 (§ 336a odst. 2)

Ustanovení § 287b a 306a představují výjimky ze schvalování valnou hromadou, které nejsou umožněny směrnicí. Proto se navrhuje jejich vyloučení pro přeshraniční rozdělení.

K bodu 221 (§ 336b)

Ustanovení § 336b se navrhuje zrušit bez náhrady, neboť první odstavec byl inspirován původním čl. 121 odst. 1 písm. a) směrnice, který byl vypuštěn. Pravidlo uvedené v druhém odstavci nepochybně vychází z podstaty přeshraničního rozdělení a změny právní formy a jeho další úprava je nadbytečná.

K bodu 222 [§ 336c odst. 1 písm. a)]

Ustanovení se zpřesňuje dle požadavku směrnice.

K bodu 223 [§ 336c odst. 1 písm. b)]

Jedná se o terminologické zpřesnění.

K bodu 224 [§ 336c odst. 1 písm. d)]

Změna je činěna v návaznosti na doplnění nových písmen.

K bodu 225 [§ 336c odst. 1 písm. e)]

Ustanovení promítá požadavky čl. 160d písm. q) směrnice.

K bodu 226 [§ 336c odst. 1 písm. f) až j)]

V písmenu f) se promítá čl. 160d písm. p), v písmenu g) čl. 160d písm. d) a v písmenu h) čl. 160d písm. i) a v písmenu i) čl. 160d písm. l) směrnice.

K bodu 227 (§ 336c odst. 2)

Ustanovení zakotvuje specifika ve vztahu k přeshraničnímu rozdělení, kde jsou náležitosti projektu dány směrnicí.

K bodu 228 (§ 336c odst. 3)

Opravuje se legislativně technická chyba v citaci § 290, který je členěn na odstavce.

K bodu 229 (§ 336d odst. 2)

Ustanovení se vypouští s ohledem na zobecnění pravidla v navrhovaném § 59qc.

K bodu 230 (§ 336d odst. 3)

Ustanovení stanoví pravidlo pro případ, že je přeshraniční rozdělení schvalováno per rollam. Příslušná lhůta se v takovém případě bude počítat ode dne, které předchází dni, kdy osoba oprávněná svolat valnou hromadu zašle společníkům nebo členům návrh rozhodnutí.

K bodu 231 (§ 336d odst. 2)

Nadpis dílu 3 hlavy VIII části třetí se mění v návaznosti na obsahové změny v dílu 3.

K bodu 232 (§ 336e a 336f)

K § 336e

Ustanovení stanoví povinnost zanikající nebo rozdělované společnosti nechat ocenit jmění posudkem znalce, a to jak část jmění, která má přejít na nástupnickou právnickou osobu, tak část, která jí zůstane zachována.

K § 336f

Ustanovení transponuje čl. 160r odst. 4 směrnice. V rozsahu, v jakém navrhovaný § 336f obsahuje zvláštní úpravu, vylučuje použití § 261 a násl. Neuplatní se tedy § 261 odst. 2 a 3 (odstavec 1 je stejný), § 262 se uplatní. Pokud jde o § 263 a 264, vzhledem k účinkům předvídaným § 336f (solidární odpovědnost) není třeba tato pravidla aplikovat.

K bodu 233 (§ 336g a 336ga)

K § 336g

Toto ustanovení upravuje v souladu s čl. 160l směrnice právo vlivu zaměstnanců při přeshraničním rozdělení se vznikem nových společností nebo družstev. Dosud přitom směrnice upravovala pouze přeshraniční fúze, kdy se právo vlivu zaměstnanců řídilo čl. 133. Změnová směrnice nicméně dodatečně reguluje i přeshraniční přemístění sídla a přeshraniční rozdělení kapitálových společností se vznikem nových společností, v rámci čehož došlo i k úpravě postupů vedoucích k určení práva vlivu zaměstnanců. Proto je nyní do již existující zákonné pasáže o přeshraničním rozdělení vložena část věnující se právu vlivu zaměstnanců.

V odstavci 1 se v souladu s čl. 160l odst. 1 směrnice stanoví, že bude-li mít nástupnická společnost sídlo v České republice, pak se právo vlivu zde vymezeného okruhu zaměstnanců bude řídit tímto zákonem. Jedná se o obdobu § 214 odst. 1 platného pro přeshraniční fúze.

Dle odstavce 2 se u rozdělení se vznikem nových společností nebo družstev užijí obdobně ustanovení platná pro právo vlivu zaměstnanců u fúzí, přičemž jsou některá ustanovení platná pro fúze z obdobného užití vyňata. Směrnice totiž upravuje právo vlivu u všech typů přeshraničních přeměn vesměs obdobným způsobem. Určité odchylky jsou pak dány tím, že v případě fúzí figuruje na začátku přeměny vícero subjektů, zatímco jak u rozdělení, tak u přemístění sídla zde nejprve existuje jen jediný subjekt. Tato skutečnost má své dopady na proces utváření vyjednávacího výboru, který je u rozdělení a přemístění sídla jednodušší, neboť tu některá pravidla platná pro fúze není možné z povahy věci použít.

Výjimečně směrnice stanoví speciální pravidla, která se užijí pouze pro rozdělení a pro přemístění sídla. Tato pravidla jsou zvlášť zapracována do dalších odstavců tohoto ustanovení.

Vynětí konkrétních ustanovení platných pro fúze má přitom oporu v níže uvedených článcích směrnice.

Článek 133 odst. 3 směrnice platný pro fúze i čl. 160l odst. 3 směrnice platný pro rozdělení odkazuje co do zásad a postupů pro právo vlivu zaměstnanců na některé články směrnice Rady 2001/86/ES, kdy se však tyto odkazy částečně liší.

V případě § 222 má jeho vynětí původ v odchylkách mezi čl. 133 odst. 3 písm. a) směrnice platným pro fúze a čl. 160l odst. 3 písm. a) směrnice platným pro rozdělení, kdy pouze pro fúze platí odkaz na čl. 3 odst. 2, písm. a), odrážka ii) směrnice Rady 2001/86/ES, který stanoví pravidla pro obsazení míst ve vyjednávacím výboru tak, aby bylo pokud možno dosaženo zastoupení ve vyjednávacím výboru pro každou zanikající korporaci. Tato pravidla, která byla u fúzí transponována do § 222 odst. 1 a 2, se tedy u rozdělení neuplatní, což je ostatně zřejmé i z povahy věci.

Dále se vyjímá také § 222 odst. 3, 4 a 5. Zde je úprava pro fúze i rozdělení dle směrnice stejná, když jak čl. 133 odst. 3, písm. a), tak i čl. 160l odst. 3 písm. a) směrnice odkazují shodně na čl. 3 odst. 2 písm. b) směrnice Rady 2001/86/ES. Dle tohoto ustanovení mají členské státy přijmout opatření k zajištění, aby členové výboru volení či jmenovaní na jejich území zahrnovali alespoň jednoho zástupce z každé zúčastněné společnosti, která má zaměstnance v dotyčném členském státě. Tento požadavek směrnice byl v případě fúzí reflektován právě v § 222 odst. 3, 4 a 5.

Ustanovení § 222 odst. 3 přitom nastoluje základní pravidlo, dle kterého mají být zaměstnanci z ČR při obsazování míst ve vyjednávacím výboru zastoupeni tak, aby na zaměstnance každé zúčastněné korporace, dotčené dceřiné společnosti a na zaměstnance pracující v každé organizační složce závodu umístěné na území ČR připadl vždy alespoň jeden přímý zástupce. Další odstavce 4 a 5 § 222 toto pravidlo rozvíjejí. Jelikož tedy směrnice ukládá toliko povinnost zajistit jednoho zástupce ve výboru na každou zúčastněnou společnost, což bude u rozdělení, kde je na začátku přeměny vždy jen jediná společnost, splněno pokaždé, a jelikož naše právní úprava stanovila povinnost zajistit jednoho zástupce ještě i za každou dceřinou společnost a organizační složku závodu nad rámec směrnice, tak zákonodárce v zájmu zjednodušení poměrně komplikovaných postupů vedoucích k určení práva vlivu přistoupil k tomu, že § 222 odst. 3, 4 a 5 platný pro fúze nakonec na rozdělení nevztáhl.

Zároveň se vyjímá § 223, který dále rozvíjí pravidla dle § 222 odst. 3, 4 a 5 stanovená pro rozdělení zástupců zaměstnanců z ČR s přihlédnutím k existenci vícero korporací, dceřiných společností a organizačních složek závodu.

Vynětí § 231 odst. 2 a 3 odráží rozdíl mezi čl. 133 odst. 3 písm. a) a čl. 160l odst. 3 písm. a) směrnice, když pouze pro fúze platí odkaz na čl. 3 odst. 4 druhou větu prvního pododstavce první odrážku a druhý pododstavec směrnice Rady 2001/86/ES. Tato část ustanovení čl. 3 směrnice požaduje, aby byla smlouva, která snižuje standard práva vlivu pod úroveň platící dosud v rámci zúčastněných korporací za nejvyšší, schválena kvalifikovanou většinou. S takovýmto ujednáním ve smlouvě se tedy u rozdělení nepočítá. Ostatně i zde plyne neaplikovatelnost § 231 odst. 2 a 3 též z povahy věci.

Vynětí § 233 odst. 3 je odůvodněno následovně. Ustanovení § 233 upravuje zejména obsah smlouvy o rozsahu práva vlivu, přičemž ve svém odstavci 3 určuje podmínky, za nichž lze vymezení části obsahu smlouvy o právu vlivu ponechat na rozhodnutí vyjednávacího výboru dle § 239. Jak bude ale vyloženo níže, § 239 se u rozdělení neuplatní, a proto zde nelze aplikovat ani § 233 odst. 3.

Vynětí § 236 má svůj původ v rozdílu mezi čl. 133 odst. 3 písm. e) a čl. 160l odst. 3 písm. e) směrnice, kdy pouze pro fúze platí čl. 7 odst. 2 první pododstavec písm. b) a druhý pododstavec. Tato část čl. 7 citované směrnice, která stanoví podmínky uplatnění tzv. referenční ustanovení, tj. zákonného práva vlivu, byla promítnuta do § 236, dle kterého platí, že zaměstnanci mají zákonné právo vlivu, pokud toto existovalo alespoň v jedné zúčastněné korporaci a měla jej alespoň jedna třetina všech zaměstnanců všech zúčastněných korporací. I zde se tedy vychází z předpokladu existence vícero společností, a proto je § 236 při rozhodování o užití referenčních ustanovení v rámci rozdělení neaplikovatelné už z povahy věci.

Ustanovení § 237 upravuje vznik a činnost vyjednávacího výboru, s nímž zákon u fúzí počítá v případě, že zúčastněné korporace rozhodnou o užití zákonného práva vlivu dle § 235. Výbor pak přijímá rozhodnutí dle § 238 a 239. Jelikož ale dle směrnice zmíněná rozhodnutí nepřipadají u rozdělení do úvahy (blíže viz níže), tak u tohoto typu přeměny vyjednávací výbor ustavován nebude, vzhledem k čemuž se tu ani neužije § 237.

Vyjímají se také § 238 a 239, do nichž byl transponován čl. 133 odst. 3 písm. h) směrnice platný pro fúze, který odkazuje na písm. b) části 3 Přílohy směrnice Rady 2001/86/ES. U rozdělení tento odkaz chybí. Dle písm. b) části 3 Přílohy směrnice Rady 2001/86/ES se přitom určí, který soubor norem práva vlivu uplatňujících se v jednotlivých zúčastněných korporacích se uplatní (promítnuto do § 238). Dále se zde upravuje obsazení míst v orgánech společnosti dle jednotlivých členských států (promítnuto do § 239). I v tomto případě dávají popsaná pravidla smysl, pouze figuruje-li na počátku přeměny vícero společností. Vynětí § 238 a 239 je tedy dáno též povahou věci.

Odstavec 3 počítá s tím, že by měl být pro každou nástupnickou společnost ustaven samostatný vyjednávací výbor, a to i když směrnice existenci více vyjednávacích výborů výslovně nepředpokládá. Toto řešení nicméně reflektuje zásadu obsaženou čl. 160l odst. 3 písm. d) směrnice ve spojení s čl. 6 směrnice Rady 2001/86/ES, dle které se na postupy vedoucí k určení práva vlivu aplikuje právo členského státu dle sídla nástupnické společnosti. Pokud by měl vzniknout jen jediný výbor a pokud by zároveň po rozdělení měly nástupnické korporace svá sídla v různých členských státech, dopadaly by na ustavení vyjednávacího výboru zároveň dvě právní úpravy. Vznik vyjednávacího výboru pro každou nástupnickou společnost popsaný problém eliminuje.

Zároveň odstavec 4 umožňuje celý proces zjednodušit. Pokud má mít na území ČR sídlo více než jedna nástupnická společnost, bude možno ustavit namísto více vyjednávacích výborů jen jeden jediný.

V odstavci 5 je promítnuto pravidlo, dle kterého je ve smlouvě o rozsahu práva vlivu vždy třeba zachovat právo vlivu alespoň na takové úrovni, na jaké existovalo doposud. Toto pravidlo platí pro rozdělení, nikoliv už ale pro fúze, vzhledem k čemuž bylo třeba jej pro rozdělení zvlášť výslovně formulovat. Východiskem je zde čl. 160l odst. 3 písm. b) směrnice ve spojení s čl. 4 odst. 4 směrnice Rady 2001/86/ES, kdy odpovídající čl. 133 odst. 3 písm. b) platný pro fúze právě uvedený odkaz na čl. 4 odst. 4 směrnice Rady 2001/86/ES postrádá.

Rovněž v odstavci 6 je obsaženo pravidlo, které se dle směrnice u fúzí neuplatní. V tomto případě se jedná o režim zákonného práva vlivu, kdy i tady by měla zůstat zachována minimálně stejná úroveň. Toto pravidlo přitom vychází z čl. 160l odst. 3 písm. g) směrnice, který odkazuje na písm. a) části 3 Přílohy směrnice 2001/86/ES, zároveň tento odkaz není uveden v odpovídajícím čl. 133 odst. 3 písm. h) platným pro fúze.

Nakonec také odstavec 7 odráží úpravu ve směrnici, která se ve vztahu k fúzím neuplatní a která pro rozdělení v čl. 160l odst. 4 písm. c) směrnice stanoví, že pravidla pro právo vlivu platí, dokud nevstoupí v účinnost pravidla nová.

K § 336ga

Toto ustanovení upravuje nově právo vlivu zaměstnanců při přeshraničním rozdělení sloučením. Dosud přitom směrnice upravovala pouze přeshraniční fúze včetně práva vlivu zaměstnanců (čl. 133), změnová směrnice nyní ještě přidala i pasáže týkající se přeshraničního rozdělení kapitálových společností se vznikem nových společností a také přemístění sídla, kdy i zde úprava zahrnuje právo vlivu zaměstnanců. S ohledem na uvedené bylo třeba do zákonných částí věnujících se rozdělení vetknout ustanovení směrnice o právu vlivu zaměstnanců, což zákonodárce učinil nejen v rámci přeshraničního rozdělení se vznikem nových společností (§ 336g), nýbrž také v rámci rozdělení sloučením (§ 336ga). Zákonodárce tedy provedl rozšířenou transpozici, když by opačný postup vedl k neodůvodněné asymetrii v rámci jediného typu přeměny a k narušení logické soudržnosti příslušné části zákona.

Rozdělení sloučením se přitom oproti rozdělení se vznikem nových společností účastní vícero subjektů, čímž je tento subtyp rozdělení svou podstatou blízký fúzi. Tomu také odpovídá úprava práva vlivu, která v zásadě vychází z obdobného užití všech ustanovení platných pro fúze.

V odstavci 1 se ve vazbě na sídlo společnosti na území ČR vymezuje okruh zaměstnanců, kteří mají mít právo vlivu dle tohoto zákona. Jedná se o obdobu § 214 odst. 1 transponujícího u fúzí čl. 133 odst. 1 směrnice.

V odstavci 2 se v souladu s tím, co bylo konstatováno shora, odkazuje na úpravu práva vlivu platnou pro fúze.

Dle odstavce 3 by měl být pro každou nástupnickou společnost ustaven samostatný vyjednávací výbor, odstavec 4 stanoví výjimku, kdy postačí ustavení výboru jediného. Blíže o se o této tématice pojednává v odůvodnění k § 336g, odst. 3 a 4.

K bodu 234 (díl 5 hlavy IX části třetí)

S ohledem na zobecnění pravidel se navrhuje § 336h a 336i, potažmo díl 5 hlavy IX části třetí vypustit.

K bodu 235 (§ 336j a 336k)

Ustanovení § 336j a 336k se vypouští s ohledem na úpravu těchto požadavků v rejstříkovém zákoně a v obecné části pravidel o přeměnách.

K bodu 236 (§ 336l odst. 3)

Ustanovení se terminologicky zpřesňuje.

K bodu 237 [§ 339 písm. c)]

Změna je činěna v návaznosti na doplnění nového písmene.

K bodu 238 [§ 339 písm. e)]

Doplňuje se pravidlo týkající se odevzdání kmenových listů, akcií a zatímních listů, na něž stávající úprava nepamatuje.

K bodu 239 (§ 349 odst. 2)

Zohledňuje se terminologie zákona o obchodních korporacích.

K bodu 240 (§ 359c odst. 2)

S ohledem na zobecnění pravidla o délce doby pro vyjádření v § 59qc se ustanovení navrhuje vypustit.

K bodu 241 (§ 359e)

Ustanovení se zrušuje s ohledem na zobecnění pravidla v navrhovaném § 59qb.

K bodu 242 (díly 7 a 8 hlavy VI části čtvrté)

Ustanovení § 359j až 359l se vypouští s ohledem na úpravu těchto požadavků v rejstříkovém zákoně a v obecné části pravidel o přeměnách.

K bodu 243 [§ 361 písm. j) a k)]

Doplňuje se pravidlo týkající se kmenových listů, akcií a zatímních listů, na něž stávající úprava nepamatuje.

K bodu 244 [§ 361 písm. l)]

Doplňuje se pravidlo týkající se převzetí nově vydaných akcií.

K bodu 245 (§ 363 odst. 4)

Doplňuje se pravidlo o informování společníků a členů v případě, že má být o změně právní formy rozhodováno mimo valnou hromadu nebo členskou schůzi. K termínu „zašle“ viz odůvodnění k § 119 odst. 4.

K bodu 246 (§ 364 odst. 2)

Doplňuje se pravidlo obsahující výjimky z jinak povinných náležitostí stanov nebo zakladatelské listiny akciové společnosti v případě, že se mění právní forma společnosti nebo družstva na akciovou společnost.

K bodu 247 (§ 367 odst. 3)

Ustanovení se vypouští v návaznosti na navrhované zobecnění tohoto pravidla v § 13b odst. 2.

K bodu 248 (§ 372 odst. 2)

Změny jsou činěny v návaznosti na úpravu rozhodování o přeměně per rollam i v akciové společnosti. Ustanovení odstavce 2 se proto zobecňuje a dopadá na oba typy kapitálových společností.

K bodu 249 (§ 376 odst. 2)

S ohledem na zobecnění pravidla obsaženého v § 17 odst. 5 a § 21 odst. 6 se stávající znění odstavce 2 navrhuje vypustit pro nadbytečnost.

K bodu 250 (§ 379 odst. 2)

Poslední větu odstavce 2 se navrhuje vypustit, neboť prakticky ke vzniku uvolněného podílu nemůže dojít. K tomu viz Dědič, J., Lasák, J., Patnáct poznámek k současné právní úpravě přeměn obchodních korporacích ve světle její připravované novelizace, Obchodní právo, 5/2022, Wolters Kluwer.

K bodu 251 (§ 382 odst. 2)

S ohledem na zobecnění pravidla obsaženého v § 17 odst. 5 a § 21 odst. 6 se stávající znění odstavce 2 navrhuje vypustit pro nadbytečnost.

K bodu 252 (§ 384b odst. 2)

Změna se činí v návaznosti na změny v § 28 a násl.

K bodu 253 (§ 384b odst. 3)

Ustanovení se navrhuje vypustit s ohledem na navrhované zobecnění pravidla v § 13b odst. 2.

K bodu 254

Nadpis dílu 2 hlavy V části páté se mění v návaznosti na změnu obsahu dílu 2.

K bodu 255 (§ 384d)

Toto ustanovení upravuje v souladu s čl. 86l směrnice právo vlivu zaměstnanců při přeshraničním přemístění sídla do ČR. Směrnice dosud regulovala pouze přeshraniční fúze, u nichž se právo vlivu zaměstnanců řídilo čl. 133. Změnová směrnice dodatečně upravila ještě i přeshraniční přemístění sídla a přeshraniční rozdělení kapitálových společností se vznikem nových společností, kdy i zde úprava zahrnuje právo vlivu zaměstnanců. Proto je nyní do již existující zákonné pasáže o přeshraničním přemístění sídla vložena část věnující se právu vlivu zaměstnanců.

V odstavci 1 se v souladu s čl. 86l odst. 1 směrnice stanoví, že bude-li mít společnost sídlo po jeho přemístění v České republice, pak se právo vlivu zde vymezeného okruhu zaměstnanců bude řídit tímto zákonem. Jedná se o obdobu § 214 odst. 1 platného pro přeshraniční fúze.

Dle odstavce 2 se u rozdělení se vznikem nových společností nebo družstev užijí obdobně ustanovení platná pro právo vlivu zaměstnanců u fúzí, zároveň se některá ustanovení z obdobného užití vyjímají. Jelikož je právo vlivu u přemístění sídla ve směrnici upraveno totožně jako u rozdělení kapitálových společností se vznikem nových společností, lze odkázat ohledně odůvodnění vynětí některých ustanovení platných pro fúze na odůvodnění k § 336g odst. 2 s tím, že u přeshraničního přemístění sídla je relevantní právní úprava obsažena v čl. 86l odst. 3 ve spojení s vybranými ustanoveními směrnice 2001/86/ES.

Stejně tak u odstavce 3, který stanoví minimální úroveň práva vlivu dojednanou ve smlouvě, lze odkázat na odůvodnění k § 336g odst. 5. U přemístění sídla se zde transponuje čl. 86l odst. 3 písm. b) ve spojení s čl. 4 odst. 4 směrnice Rady 2001/86/ES.

U odstavce 4, v němž je stanovena požadovaná úroveň zákonného práva vlivu, lze odkázat na odůvodnění k § 336g odst. 6 s tím, že u přemístění sídla jde o transpozici čl. 86l odst. 3 písm.

g) ve spojení s písm. a) části 3 Přílohy směrnice 2001/86/ES.

Nakonec ohledně odstavce 5, dle kterého se uplatní pravidla upravující právo vlivu, dokud nevstoupí v účinnost pravidla nová, platí totéž, co bylo řečeno v odůvodnění k § 336g odst. 7. U přemístění sídla se tu transponuje čl. 86l odst. 4 písm. c) směrnice.

K bodu 256 (§ 384e odst. 1)

Ustanovení se zpřesňuje s ohledem na požadavky směrnice – čl. 86q upravující den nabytí účinnosti přeshraničního přemístění sídla.

K bodu 257 (§ 384e odst. 2)

Ustanovení upravuje jeden z účinků přeshraničního přemístění sídla dle čl. 86r písm. b) směrnice.

K bodu 258 (díl 4 hlavy V části páté – § 384ea)

Dosavadní znění zákona o přeměnách upravuje v důsledku definice zahraniční právnické osoby podle § 59b odst. 3 ve spojení s definicí členského státu podle § 3 odst. 1 pouze přemístění sídla do ČR z Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru (více viz odůvodnění změny § 3). Navrhovaná úprava staví najisto možnost přeshraničního přemístění sídla i ze států mimo EU nebo EHP. Mimo vyjasnění dosavadního právního stavu přináší tato změna další výhody, jako je zvýšení podnikatelské mobility, úrovně svobody usazování a podnikání. Přeshraniční přemístění sídla do ČR ze třetího státu tak bude formalizovaným procesem s jasnými pravidly i zárukami pro jednotlivé dotčené osoby. Současně je nutné poznamenat, že provedení bude vždy záviset na vzájemné kompatibilitě právních řádů a umožnění takového procesu právním řádem třetího státu.

Navrhovaná úprava využívá existující úpravy přeshraničního přemístění sídla ze států EU a EHP se zvláštní úpravou odchylek v procesu vzniklých v důsledku absence harmonizované právní úpravy. Pravidla pro přeshraniční přemístění sídla z členského státu (včetně obecné části pro přeshraniční přeměny) se použijí obdobně. Obdobné užití úpravy zajistí, že k zápisu přeshraničního přemístění sídla do obchodního rejstříku bude moci dojít až v návaznosti na vydání osvědčení notářem podle § 59z, čímž bude v kombinaci s odstavcem 4 dosaženo potřebné úrovně ochrany.

Odstavec 3 obdobně jako § 384c výslovně zakazuje přemístění sídla takové společnosti do ČR, která je v likvidaci nebo vůči ní bylo zahájeno insolvenční řízení nebo obdobné řízení, neboť § 384c pokrývá pouze taková řízení v členských státech. Bylo by nežádoucí umožnit přemístění sídla společnosti, vůči níž bylo zahájeno takové řízení ve třetích státech.

Odstavec 4 upravuje povinné náležitosti listiny předkládané notáři při přeshraničním přemístění sídla ze třetího státu. Dosavadní § 384b neodkazuje na povinnost doložení projektu přeměny ani některých jeho náležitostí. Pro zajištění dostatečného ověření řádného průběhu přeshraničního přemístění sídla je navrhováno učinit povinnými náležitostmi veřejné listiny předkládané notáři podle § 59z odst. 3 písm. b), příp. c) následující:

• dostatečnou identifikaci společnosti přemisťující své sídlo do ČR ze třetího státu podle § 384j písm. a) s tím, že nejsou-li v třetím státě k dispozici některé z údajů tam uvedených (např. spisová značka, pod kterou je společnost zapsána v obchodním rejstříku), nahradí se obdobnými dostupnými údaji umožňujícími jednoznačnou identifikaci společnosti; • údaje o společnosti po přemístění sídla – firmu, sídlo a právní formu umožněnou právním řádem České republiky; • nové znění zakladatelských právních dokumentů v souladu s právním řádem České republiky pro zvolenou právní formu společnosti po přemístění sídla do ČR.

Současně bude nutné posoudit, zda má předkládaná veřejná listina v ČR důkazní moc veřejné listiny. To bude určeno podle státu jejího původu buď na základě mezinárodní smlouvy, nebo, nebude-li taková smlouva existovat, podle § 12 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. Podle toho bude nutné opatřit listinu předepsaným ověřením nebo doložkou příslušného zastupitelského úřadu ČR.

Tento dokument musí být dále opatřen ověřeným překladem do českého jazyka, pokud notář na základě vlastního uvážení společnosti (žadateli) nesdělí, že takový překlad nevyžaduje, neboť jazyk, v němž je dokument vyhotoven, je mu znám. V souladu s § 73 odst. 2 rejstříkového zákona nebude notář dále vyžadovat úřední ověření překladu listiny vyhotovené v jazyce členského státu EU nebo EHP (samotný překlad však bude nutné doložit). Stejně, jako je tomu v úpravě rejstříkového řízení, se bude za úředně ověřený překlad považovat pouze překlad ověřený překladatelem zapsaným v českém seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů podle zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích.

Odstavec 5 reaguje na změnu § 384e, který nově spojuje okamžik nabytí účinků změny sídla se dnem zápisu do českého obchodního rejstříku. V případě přemístění sídla ze třetích států není taková úprava vhodná, neboť na rozdíl od členských států EU a EHP není k dispozici jednotný systém. V případě, že by úprava spojovala právní účinky přemístění sídla do ČR ze třetího státu se zápisem do českého obchodního rejstříku, mohlo by dojít k situaci, kdy by společnost byla vymazána z obchodního rejstříku třetího státu, avšak stále nenastaly účinky přeshraničního přemístění sídla (tedy měla stále sídlo ve třetím státu) a současně nebyla zapsána v českém obchodním rejstříku. Zachováním dosavadní úpravy pro přeshraniční přemístění sídla ze třetího státu se toto riziko eliminuje, když přemístění sídla do ČR nabyde účinků již dnem výmazu z obchodního rejstříku třetího státu (nebo jiné obdobné evidence).

K bodu 259 (§ 384g)

Doplňuje se výčet ustanovení, která se nepoužijí na přemístění sídla do zahraničí.

K bodu 260 (§ 384ia)

Toto ustanovení pojednává o přeshraničním přemístění sídla z České republiky do zahraničí. Dle odstavce 1 se na právo vlivu a postupy vedoucí k jeho určení použijí právní předpisy členského státu, v němž má mít společnost své sídlo. Jde o transpozici čl. 86l odst. 1 směrnice a dále též čl. 86l odst. 3 písm. d) směrnice ve spojení s čl. 6 směrnice 2001/86/ES.

Odstavec 2 upravuje výjimku z pravidla uvedeného v odstavci 1, kdy platí, že na postupy, které se řídí tímto zákonem, i když má mít společnost své sídlo mimo území ČR, se vždy aplikuje tento zákon. Konkrétně se tak bez ohledu na konečné sídlo společnosti mimo území ČR aplikuje zejména § 219 odst. 4, z něhož vyplývá, že účastní-li se přeshraniční přeměny alespoň jedna česká korporace, je vždy dána povinnost ustavit vyjednávací výbor.

Dále připadá v úvahu aplikace § 224, dle kterého se při volbě členů vyjednávacího výboru zastupujících zaměstnance z ČR užijí vždy § 221 až 223, i když má mít nástupnická korporace své sídlo mimo území ČR. Jelikož se ale v § 384ia odst. 2 výslovně vyjímají § 222 a 223, užije se vždy na přemístění sídla do zahraničí pouze § 221.

Ustanovení § 222 a 223 byla přitom vypuštěna z důvodů, které jsou blíže uvedeny v odůvodnění k § 336g odst. 2.

Rovněž se aplikuje § 220 odst. 2, dle kterého se volba členů vyjednávacího výboru zastupujících zaměstnance zúčastněných korporací a dotčených dceřiných společností se sídlem na území ČR a zaměstnance pracující v dotčených organizačních složkách závodu umístěných na území ČR řídí ustanovením § 290 odst. 4 zákoníku práce.

Nakonec se aplikuje § 240 odst. 1, dle kterého se volba členů dozorčí rady, správní rady nebo kontrolní komise zaměstnanci nástupnické korporace, kteří jsou zaměstnáni na území ČR, řídí tímto zákonem (tj. § 241), ledaže by takový postup vylučovala právní úprava státu, do něhož má být sídlo společnosti přesunuto.

Je třeba upozornit, že se uplatní i příslušná ustanovení zákoníku práce upravující právo zaměstnanců na informování a projednání s nimi. Právní úprava vychází z rámce stanoveného směrnicemi 2002/14/ES, 2001/23/ES a 2009/38/ES. Jde-li o směrnici 2002/14/ES, tato byla transponována do § 276 odst. 1, 2, 3, § 278 odst. 2, 3, 4, § 279 odst. 1, písm. e) a odstavce 2 a § 280 odst. 1 písm. b) a d) a odstavce 2 zákoníku práce. Jde-li o směrnici 2001/23/ES, tato byla transponována do § 276 odst. 9, § 338 odst. 1 až 5 a § 339 zákoníku práce. Nakonec jde-li o směrnici 2009/38/ES, tato byla transponována do § 276 odst. 2, 3, 4, § 278 odst. 2, 3, § 288, 289, § 290 až 293, § 294, 295, 295a, 296 a 298a zákoníku práce. Postupy pro informování a projednávání byly transponovány do § 278 zákoníku práce.

K bodu 261 [§ 384j písm. a)]

Ustanovení promítá požadavky čl. 86d písm. a) směrnice.

K bodu 262 [§ 384j písm. b)]

Ustanovení promítá požadavky čl. 86d písm. b) směrnice.

K bodu 263 [§ 384j písm. c)]

Jde o promítnutí změny § 384j písm. b).

K bodu 264 [§ 384j písm. d)]

Ustanovení promítá požadavky čl. 86d písm. k) směrnice.

K bodu 265 [§ 384j písm. f) a g)]

Ustanovení § 384j písm. f) promítá požadavky čl. 86d písm. f) směrnice a § 384j písm. g) čl. 86d písm. i) směrnice.

K bodu 266 [§ 384j písm. h) až k)]

Ustanovení promítají požadavky čl. 86d písm. e), g) a h) směrnice. V navrhovaném písmeni i) je specifikováno, že je třeba zvlášť uvést, komu je tato výhoda poskytována a kdo a za jakých podmínek ji poskytuje. Toto zpřesnění odpovídá obdobným požadavkům, které zákon o přeměnách obsahuje [§ 70 odst. 1 písm. f), § 250 odst. 1 písm. g), § 360 písm. f)]. Nestačí tedy uvádět tento údaj ohledně celého orgánu, ale za konkrétní osoby.

K bodu 267 (384j odst. 2)

Ustanovení stanoví povinnost znaleckého přezkumu projektu přeshraničního přemístění sídla vyplývající z čl. 86f odst. 1 směrnice.

K bodu 268 (§ 384k)

Ustanovení se navrhuje vypustit a zachovat obecný režim.

K bodu 269 (díl 3 hlavy VI části páté)

S ohledem na zobecnění požadavků na osvědčení pro přeshraniční přeměny se § 384l a 384m navrhuje vypustit.

K bodu 270 (§ 384n)

S ohledem na harmonizaci procesu přeshraničního přemístění sídla a změny navrhované v rámci úpravy vydávání osvědčení pro přeshraniční přeměnu v § 59x a návazné vypuštění § 384l, se navrhuje ustanovení vypustit pro nadbytečnost.

K bodu 271 (§ 384o odst. 1)

Ustanovení navazuje na úpravu § 59k transponující požadavky čl. 86q směrnice o dni nabytí účinnosti přeshraničního přemístění sídla, a to pro případ, pokud by právní řád státu, do něhož se společnost nebo družstvo přemisťuje, nestanovil jinak. Věta druhá se ruší pro nadbytečnost, neboť pravidlo pro případ absence úpravy daným právním řádem je obsaženo již ve větě první.

K bodu 272 (§ 384o odst. 2)

Ustanovení transponuje požadavky čl. 86r směrnice.

K bodu 273 (§ 384p odst. 1)

Opravuje se gramatická chyba.

K bodu 274 (§ 384p odst. 2 a 3)

Ustanovení se vypouští s ohledem na úpravu těchto pravidel v rejstříkovém zákoně, kam systematicky náležejí (viz navrhovaný § 60).

K bodu 275 (díl 5 hlavy VI části páté – § 384q)

Obdobně jako u přemístění sídla do ČR, upravuje dosavadní znění zákona o přeměnách pouze přemístění sídla z ČR do jiného členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru. Přemístění sídla do jiných států tak je upraveno pouze v občanském zákoníku (více viz odůvodnění změny § 3). Navrhovaná úprava staví možnost přemístění sídla společnosti z ČR do států mimo EU nebo EHP najisto a zavádí obdobný režim k přeshraničnímu přemístění sídla do států EU nebo EHP. Veškeré požadavky, které jsou kladeny na přeshraniční přemístění sídla do států EU nebo EHP (např. zveřejnění nebo uveřejnění projektu přeměny a upozornění, zpráva o přeshraniční přeměně, osvědčení pro přeshraniční přeměnu apod.) se uplatní i zde. Stejně jako u přemístění sídla do třetího státu bude takový proces přicházet v úvahu pouze tehdy, bude-li jej právní úprava třetího státu umožňovat. To bude společnost muset prokázat notáři, než jí bude vydáno osvědčení pro přeshraniční přeměnu podle § 59x. Notář zároveň podle obecné úpravy přeshraničních přeměn poskytuje ochranu před možným zneužívajícím účelem přemístění sídla do třetího státu. V případě vážného podezření notáře na podvodný nebo zneužívající účel se notář může obrátit na orgány veřejné moci s žádostí o poskytnutí součinnosti a nebude-li toto jeho podezření vyvráceno, odmítne vydat osvědčení pro přeshraniční přeměnu.

K ověření veřejné listiny podle § 59z odst. 3 písm. c) a jejímu překladu viz odůvodnění k § 384ea.

K bodu 276 (§ 388)

Upravují se odkazy v návaznosti na změny odkazovaných ustanovení.

K Čl. II (přechodná ustanovení)

Navrhuje se začlenit standardní přechodné ustanovení, podle něhož se již započaté procesy přeměn dokončí podle dosavadních předpisů. Rozhodným okamžikem pro posouzení je, zda byl již vyhotoven projekt přeměny. Dotčené osoby si mohou také zvolit, zda chtějí proces dokončit podle nových pravidel.

K ČÁSTI DRUHÉ (změna zákona o daních z příjmů)

K Čl. III

K bodu 1 (§ 26 odst. 7)

V návaznosti na úpravu § 38ma odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů se rozšiřuje působnost § 26 odst. 7, který upravuje případy, kdy poplatník uplatňuje poloviční výši daňových odpisů. Poloviční výše daňových odpisů se použije i v případě období, za která se podává daňové přiznání, při přemístění daňové rezidence poplatníka z České republiky do zahraničí z důvodu přemístění sídla nebo místa vedení. V případě, že na území České republiky zůstane daňově odpisovaný hmotný majetek související s příjmy ze zdrojů na území České republiky (např. majetek přirazený stálé provozovně na území České republiky, či pronajímaný majetek), uplatní se druhá polovina odpisů v daňovém přiznání, které bude podáváno za období od přemístění daňové rezidence do konce zdaňovacího období.

K bodu 2 (§ 32d)

Ustanovení § 32d zákona o daních z příjmů se doplňuje tak, aby se vztahovalo i na případy, kdy byl hmotný majetek odpisován v zahraničí a následně je v důsledku přemístění daňového rezidentství poplatníka odpisován v České republice. Jedná se totiž o obdobnou situaci jako přeřazení hmotného majetku daňového nerezidenta do stálé provozovny na území České republiky. K tomuto ustanovení existuje speciální § 23g odst. 5 zákona o daních z příjmů, který stanoví daňový režim v případě, že přemístění daňového rezidenství do České republiky naplní podmínky zdanění při přemístění majetku bez změny vlastnictví. V tomto případě se hmotný majetek odpisuje z ceny stanovené podle tohoto ustanovení.

K bodu 3 [§ 38ma odst. 1 písm. d)]

Navrhované ustanovení reaguje na novelu zákona o přeměnách, která v § 384r umožňuje nově přemístit sídlo obchodní korporace z České republiky do států mimo Evropskou unii nebo Evropský hospodářský prostor, v důsledku kterého může poplatník přestat být daňovým rezidentem České republiky. Ustanovení § 38ma odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů se rozšiřuje tak, že se vztahuje na všechny případy přemístění daňového rezidenství poplatníka daně z příjmů právnických osob z České republiky do zahraničí, ke kterému dojde z důvodu změny sídla či změny místa vedení. Protože od okamžiku, kdy není daňovým rezidentem České republiky, se jeho daňová povinnost na území České republiky vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky, viz § 17 odst. 4, je vhodné, aby bylo podáno daňové přiznání také za období, kdy byl daňovým rezidentem České republiky. Pokud má poplatník příjmy ze zdrojů na území České republiky i po přemístění daňového rezidentství do zahraničí, typicky na základě existence stálé provozovny na území České republiky, bude podávat následující daňové přiznání za období od přemístění daňového rezidentství do konce kalendářního nebo hospodářského roku.

K ČÁSTI TŘETÍ (změna zákona o obchodních společnostech a družstvech)

K Čl. IV

K bodu 1 (§ 234)

Text z prvního odstavce se přesouvá do samostatného odstavce 2 a zpřesňuje se tak, aby se nehovořilo o zániku vkladu, ale o zániku podílu a jemu odpovídajícímu vkladu.

K bodu 2 (§ 234 odst. 2 a 3)

Text z prvního odstavce se přesouvá do samostatného odstavce 2 a zpřesňuje se tak, aby se nehovořilo o zániku vkladu, ale o zániku podílu a jemu odpovídajícímu vkladu. Dále se výslovně doplňuje možnost zániku podílu, který je ve vlastnictví společnosti. V této souvislosti se doplňuje i povinnost společnosti zničit kmenový list, který byl vydán na podíl v jejím vlastnictví, který zanikl při snížení základního kapitálu.

K bodu 3 (§ 276)

Navrhuje se zobecnit pravidlo, podle něhož v případech, kdy zákon o obchodních korporacích vyžaduje hlasování na valného hromadě podle druhu akcií, jsou oprávněni hlasovat i vlastníci akcií, s nimiž není spojeno oprávnění hlasovat. Pravidlo bude nově chránit vlastníky těchto akcií v případě důležitých rozhodnutí, v nichž právní předpisy požadují hlasování podle druhů akcií.

K ČÁSTI ČTVRTÉ (změna zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob)

K Čl. V

K bodu 1 (§ 55 odst. 1)

Jako zapisovaná skutečnost o fúzi se doplňuje údaj o právní formě právnických osob zúčastněných na přeměně. Činí se tak s ohledem na požadavek čl. 130 odst. 2 písm. e) směrnice. Není přitom důvod, aby tento režim nedopadal i na zápis vnitrostátních fúzí. Proto se změna uplatní obecně.

Obdobně jako v § 56 odst. 2 rejstříkového zákona se stanovuje, že identifikační číslo u zahraniční právnické osoby se zapisuje pouze v případě, že jí bylo přiděleno. Z doplnění věty za středníkem také jasně plyne, že ustanovení dopadá i na přeshraniční fúze.

K bodu 2 (§ 55 odst. 2)

Transponuje se požadavek čl. 130 odst. 2 písm. c) směrnice. Údaj o tom, že právnická osoba zanikla přeshraniční fúzí, má být zapisován samostatně.

Navrhuje se dále zrušit specifikaci nástupnické právnické osoby „zahraniční“. O zahraniční nástupnickou právnickou osobu se totiž nezbytně jednat nemusí. O přeshraniční fúzi půjde i tehdy, kdy bude zanikat tuzemská osoba, nástupnickou bude také tuzemská osoba nástupnická, ale bude přítomen jiný přeshraniční prvek, např. druhá zanikající právnická osoba bude zahraniční. I v takovém případě by se pak pravidlo mělo uplatnit a nemělo by tedy být omezeno jen na datum zápisu zahraniční nástupnické právnické osoby.

K bodu 3 [§ 56 odst. 1 písm. a) a b)]

Jako zapisovaná skutečnost o přeshraniční přeměně se v příslušných ustanoveních doplňuje údaj o právní formě právnických osob zúčastněných na přeměně. Činí se tak s ohledem na požadavek čl. 130 odst. 2 písm. e) směrnice.

K bodu 4 (§ 56 odst. 3)

Nový odstavec 3 je transpozicí čl. 130 odst. 2 písm. a) a d) směrnice. Navrhuje se pravidlo upravit obecně, tj. nikoli jen pro kapitálové společnosti. Jde o koncepci, která je již v zákoně o přeměnách i rejstříkovém zákoně dnes.

K bodu 5 (§ 58 odst. 1)

Reflektuje se zavedení nové možnosti rozdělení vyčleněním. Jako zapisovaná skutečnost o přeshraniční přeměně se doplňuje údaj o právní formě právnických osob zúčastněných na přeměně. Činí se tak s ohledem na požadavek čl. 160p odst. 2 písm. e) směrnice.

Obdobně jako v § 55 odst. 1 rejstříkového zákona ve znění návrhu se pro jednotnost stanovuje, že identifikační číslo u zahraniční právnické osoby se zapisuje pouze v případě, že jí bylo přiděleno.

K bodu 6 (§ 58 odst. 2)

Transponuje se požadavek čl. 160p odst. 2 písm. c) směrnice. Údaj o tom, že právnická osoba zanikla přeshraniční fúzí, má být zapisován samostatně. Zápis čísla zápisu vyžaduje čl. 160p odst. 2 písm. e) směrnice.

Číslem zápisu se věcně rozumí identifikátor (složený z písmen, číslic či znaků), pomocí kterého lze vyhledat a určit zápis zahraniční právnické osoby v zahraničním registru. Mělo by se jednat o spisové značky, kterou mají subjekty přidělenu v českém veřejném rejstříku. Nelze vyloučit, že některé zahraniční úpravy s takovým konceptem nepracují. V takovém případě bude číslem zápisu možné rozumět identifikační číslo, je-li přidělováno.

K bodu 7 (§ 59 odst. 1)

Doplněním slova „právnické“ v návětí se zpřesňuje terminologie ustanovení, které se z povahy věci vztahuje na nástupnické právnické osoby, nikoli osoby obecně.

K bodu 8 [§ 59 odst. 1 písm. a)]

Nahrazením slova „založení“ slovem „vznik“ se zpřesňuje terminologie ustanovení, které se z povahy věci vztahuje na nástupnické právnické osoby, nikoli osoby obecně. Přesněji se také navrhuje normovat o rozštěpení se vznikem nových právnických osob, nikoli jejich založení. Reflektuje se také zavedení nové možnosti rozdělení vyčleněním.

K bodu 9 [§ 59 odst. 1 písm. b)]

Jako zapisovaná skutečnost o přeshraniční přeměně se doplňuje údaj o právní formě právnických osob zúčastněných na přeměně. Činí se tak s ohledem na požadavek čl. 160p odst. 2 písm. e) směrnice.

K bodu 10 (§ 59 odst. 2 a 3)

S cílem větší přehlednosti a systematičnosti se stávající § 60 rejstříkového zákona přesunuje jako nový odstavec 2 k § 59 rejstříkového zákona v navrženém znění. Jde o systematiku, která je užita i u předchozích obdobných ustanovení.

V odstavci 3 se transponuje požadavek čl. 160p odst. 2 písm. a) a e) směrnice. Údaj o tom, že právnická osoba zanikla přeshraniční fúzí, má být zapisován samostatně.

K bodu 11 (§ 60 a 61)

K § 60

Stávající obsah ustanovení se přesouvá do § 59 odst. 2 rejstříkového zákona v navrženém znění. Nově má ustanovení upravovat zápis změny právní formy právnické osoby a zápis přeshraničního přemístění sídla, jelikož tyto dvě situace si jsou věcně podobné.

Odstavec 1 je v současnosti upraven jako § 61 rejstříkového zákona. Pravidlo se s ohledem na systematiku přesunuje do uvolněného § 60 rejstříkového zákona ve znění návrhu.

Odstavce 2 a 3 jsou převzetím pravidel § 384p odst. 3, respektive § 384e odst. 2 zákona o přeměnách. Předmětná pravidla týkající se zápisu do obchodního rejstříku je koncepční upravit v rejstříkovém zákoně. S tím se mírně revidují použité formulace, aby dopovídaly terminologii rejstříkového zákona. Nepřejímají se pak ty požadavky, které neplynou ze směrnice (např. zápis sídla zahraniční právnické osoby před přemístěním sídla dnes vyžadovaný § 384e odst. 2 zákona o přeměnách). Odstavec 2 je transpozicí čl. 86p odst. 2 písm. c), d) a e) směrnice. Odstavec 3 je transpozicí čl. 86p odst. 2 písm. a), b) a e) směrnice.

Odstavec 4 se doplňuje v souladu se zaváděnou terminologií v § 55 a násl. rejstříkového zákona.

K § 61

Stávající obsah ustanovení se přesouvá do § 60 odst. 1 rejstříkového zákona v navrženém znění. Nově má ustanovení upravovat zápis údajů o přeměně při uveřejnění projektu přeměny na internetu. Ustanovení je transpozicí čl. 86g odst. 3, čl. 123 odst. 3 a čl. 160g odst. 3 směrnice.

Stanovuje se, jaké údaje je třeba do obchodního rejstříku zapsat v případě, kdy obchodní korporace využijte postupu podle § 33a zákona o přeměnách v navrženém znění, tj. uveřejní stanovené informace o přeměně na internetu. I v případě uveřejnění projektu přeměny (a dalších dokumentů) na internetu je tedy stále třeba určité základní informace zapsat do obchodního rejstříku. Tento režim plyne z požadavků směrnice.

Odstavec 2 spolu se zápisem stanovených skutečností požaduje také uložení upozornění na pravidla pro výkon práv věřitelů, zaměstnanců a společníků obchodní korporace zúčastněné na přeměně. Jde o transpozici čl. 86g odst. 3 písm. c), čl. 123 odst. 3 písm. c) a čl. 160g odst. 3 písm. c) směrnice. Směrnice sice v české verzi hovoří o „odkazu na pravidla“, ale toto znění je zavádějící. Z jiných jazykových verzí, ale především z prováděcího nařízení plyne, že se má jednat o dokument, nikoli zapisovaný údaj; srov. např. předposlední řádek tabulky v bodě 6.1.1 písm. b) přílohy prováděcího nařízení. Mělo by se tedy jednat o dokument, který vylíčí hlavní prvky výkonu práv věřitelů, zaměstnanců a společníků, jakýsi extrakt projektu přeměny. Dokument bude ukládán do sbírky listin.

Navrhovatel by měl upozornění (dokument) podle navrženého odstavce 2 předložit spolu s návrhem na zápis či žádostí o zápis (v případě notáře). K uveřejnění upozornění ve sbírce listin má dojít ve stejný okamžik jako k zápisu.

Režim směrnicí požadovaný pro kapitálové společnosti se navrhuje zavést obecně i pro další obchodní korporace. Tím se navazuje na obecný režim zákona o přeměnách i rejstříkového zákona. Pravidla se uplatní i vůči vnitrostátním přeměnám. Existence dvou různých režimů by nebyla v dané věci opodstatněná ani koncepční.

Odstavec 3 se doplňuje v souladu se zavedenou terminologií v § 55 a násl. rejstříkového zákona ve znění návrhu.

K bodu 12 (§ 61a)

Navržené ustanovení má zajistit snadnou seznatelnost informace, že se právnická osoba zapsaná ve veřejném rejstříku účastní na přeměně. Ačkoli skutečnost, že se právnická osoba účastní na přeměně, bude zřejmá ze sbírky listin, respektive i z obsahu zápisu (při postupu podle § 61 rejstříkového zákona v navrženém znění), z uživatelského hlediska je záhodno, aby byl tento údaj na první pohled evidentní.

Pokud bude u právnické osoby proveden zápis podle § 61 odst. 1 rejstříkového zákona v navrženém znění nebo dojde k uložení projektu přeměny do sbírky listin [podle § 66 písm. e) rejstříkového zákona v navrženém znění], informační systém automaticky zapíše údaj o tom, že se subjekt účastní přeměny. Tato skutečnost by měla být zjevná již z náhledu subjektu pro vyhledávání v rámci webového rozhraní veřejného rejstříku. Zápis údaje o účasti na přeměně bude probíhat automaticky, bez ingerence soudu, notáře či navrhovatele. Takový zápis logicky nebude zpoplatněn.

Ministerstvo danou funkci zajistí prostřednictvím rozvoje informačního systému, jehož je správcem.

K bodu 13 (§ 62 odst. 1)

Procesní pravidla toho, kdo podává návrh na zápis přeměny, se navrhuje komplexně upravit v rejstříkovém zákoně. Pravidla pro návrh na zápis přeshraniční přeměny se chce upravit v nových § 62a a 62b rejstříkového zákona. Ustanovení § 62 rejstříkového zákona v navrženém znění se proto vyhrazuje pouze pro účel vnitrostátních přeměn.

K bodu 14 (§ 62 odst. 2)

Procesní pravidla toho, kdo podává návrh na zápis přeměny, se navrhuje komplexně upravit v rejstříkovém zákoně. Pravidla pro návrh na zápis přeshraniční přeměny se chce upravit v nových § 62a a 62b rejstříkového zákona. Ustanovení § 62 rejstříkového zákona v navrženém znění se proto vyhrazuje pouze pro účel vnitrostátních přeměn.

K bodu 15 (§ 62a až 62c)

Navrhuje se komplexně upravit pravidla pro podávání návrhu na zápis přeshraničních přeměn.

Návrh na zápis přeshraniční fúze se dnes řídí pravidly § 62 rejstříkového zákona, které jsou však pro daný účel nevhodné, protože nereflektují účast zahraničních entit. Návrh na zápis zahraniční fúze se proto chce upravit samostatně. Struktura pravidla vychází ze stávajících pravidel § 336j zákona o přeměnách, které upravuje návrh na zápis přeshraničního rozdělení. Současně dochází k přesunu pravidel návrhu na zápis přeshraničního rozdělení do rejstříkového zákona, aby tato procesní úprava byla pohromadě.

K § 62a

Odstavce 1 až 3 upravují návrh na zápis přeshraniční fúze, odstavce 4 až 6 pak návrh na zápis přeshraničního rozdělení.

Východiskem úpravy je, že návrh na zápis podávají pouze české právnické osoby, respektive osoby, které byly nebo budou členy statutárního orgánu české právnické osoby. Zahraniční právnické osoby účastnící se přeměny návrh na zápis nepodávají.

Z § 336j zákona o přeměnách, ze kterého návrh vychází, se nepřejímá pravidlo, že návrh se „podá bez zbytečného odkladu poté, co rozdělení nabude účinnosti u všech nástupnických právnických osob“. Uvedené totiž plyne z obecné úpravy § 12 odst. 2 rejstříkového zákona. Reflektuje se také zavedení nové možnosti rozdělení vyčleněním.

Všechna ustanovení jsou uvozena podmínkou, podle které se uplatní jen tehdy, není-li zápis proveden podle § 83. Ustanovení § 83 rejstříkového zákona v navrženém znění upravuje přímý soudní zápis na základě automatického získání dat ze zahraničního veřejného rejstříku prostřednictvím BRIS. Pokud se uplatní zápis na základě BRIS, nikdo logicky návrh na zápis již nepodává.

K § 62b

Z důvodu ucelenosti právní úpravy se navrhuje doplnit nová pravidla pro návrh na zápis přeshraničního převodu jmění a přeshraničního přemístění sídla, která doposud nejsou upravena ani zákonem o přeměnách, ani rejstříkovým zákonem. Koncepčně se vychází z obdobných pravidel pro ostatní přeshraniční přeměněny.

K § 62c

Upravuje se, kdo podává návrh na zápis podle nového § 61 rejstříkového zákona v navrženém znění. Z povahy věci bude navrhovatelem pouze česká právnická osoba zúčastněná na přeměně. Má-li se přeměny, ať už vnitrostátní nebo přeshraniční, účastnit více českých právnických osob, každá z nich podává svůj samostatný návrh.

Pro každou ze zúčastněných korporací totiž návrh na zápis může být, respektive zpravidla bude odlišný. Lišit se budou nejen obsahem, ale také okamžikem podání návrhu. Dle § 33a odst. 2 zákona o přeměnách v navrženém znění má k zajištění zápisu dojít podle § 61 rejstříkového zákona v navrženém znění alespoň 1 měsíc přede dnem, kdy má být přeměna schválena. Valné hromady zúčastněných korporací budou zpravidla v jiné dny, takže i lhůta k zajištění zápisu bude moci každé z nich uplynout jindy.

K bodům 16 a 17 (§ 64 odst. 2)

Navrhuje se zrušit druhou větu při současném doplnění věty první. Pravidlo věty druhé tak bude nově subsumováno pod větu první. K věcné změně nedochází.

K bodu 18 [§ 66 písm. e)]

V návaznosti na požadavek čl. 86n odst. 1, čl. 127a odst. 1 a čl. 160n odst. 1 směrnice se doplňují listiny, které se v souvislosti s přeměnou ukládají do sbírky listin. To se navrhuje upravit obecně i ve vztahu k vnitrostátním přeměnám.

K bodu 19 (§ 73 odst. 1)

Navrhuje se namísto o projektu přeshraniční přeměny obecně hovořit o listinách ukládaných do sbírky listin v souvislosti s přeshraniční přeměnou. Touto formulací jsou pokryty listiny vyjmenované v § 66 písm. e) rejstříkového zákona, i upozornění pro věřitele, zaměstnance a společníky na jejich práva podle nového § 33 odst. 1 písm. b) zákona o přeměnách.

K bodu 20 (§ 83)

Navrhuje se zpřesnit stávající formulaci, aby lépe odpovídala znění transponovaného čl. 130 odst. 3 věta druhá směrnice. Podle směrnice má být zajištěn přímo výmaz, nikoli zápis přeshraniční přeměny. K věcné změně nedochází. Navržená reformulace pouze staví najisto, že pravidlo odpovídá požadavku směrnice.

K bodu 21 (§ 83 odst. 2 a 3)

Odstavec 2 je transpozicí čl. 160p odst. 3 věta druhá směrnice, odstavec 3 je pak transpozicí čl. 86p odst. 3 věta druhá. V praxi by provádění výmazů na základě získání dat ze zahraničního veřejného rejstříku prostřednictvím BRIS mělo být do značné míry automatizované. Půjde o stejný mechanismus, který již dnes funguje na základě stávajícího § 83 rejstříkového zákona.

K bodu 22 (§ 91)

Změna § 91 navazuje na změnu § 242 zákona o přeměnách, kterou se v souvislosti s transpozicí čl. 133 odst. 7 směrnice rozšiřuje ochrana práva vlivu zaměstnanců ve společnosti vzniklé přeshraniční fúzí, rozdělením či přemístěním sídla na další typy následných přeměn. Napříště by mělo být chráněno právo vlivu nejen v případě následné vnitrostátní fúze, jak tomu bylo dosud, ale také v případě fúze přeshraniční a dále též při ostatních typech vnitrostátních a přeshraničních přeměn. Rovněž je zde promítnuto také prodloužení ochranné doby ze 3 na 4 roky.

K bodu 23 (§ 100)

Navrhuje se pravidlo první věty zobecnit na jakékoli přeměny, tj. nikoli jen ty podle zákona o přeměnách. Dále se navrhuje drobné formulační zpřesnění v souladu s terminologií rejstříkového zákona. Stávající výjimka zpravidla formulovaná odkazem na § 3a rejstříkového zákona se z důvodu jednoznačnosti nahrazuje samostatným pravidlem v nové větě druhé.

K bodu 24 (§ 100)

Novou větou druhou se stanovuje speciální pravidlo pro přeshraniční přeměnu, které se účastní společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost. V těchto případech se údaje předávají prostřednictvím BRIS. Logickou podmínkou je, že jde o přeshraniční přeměnu v rámci států, které jsou reálně na BRIS napojeny.

K bodu 25 (§ 111)

Navrhuje se umožnit notáři (1) ukládat listiny související s projektem přeměny [§ 66 písm. e) rejstříkového zákona v navrženém znění] do sbírky listin a (2) provádět přímý zápis podle § 61 rejstříkového zákona v navrženém znění spolu s uložením upozornění podle téhož ustanovení do sbírky listin. Notáři v praxi při přeměnách hrají zásadní roli. Je logické jim proto i umožnit činit úkony vůči obchodnímu rejstříku napřímo.

Zápis údajů podle § 61 odst. 1 rejstříkového zákona v navrženém znění notář provede na základě osvědčení pro zápis, jehož obsah se navrhuje stanovit v novém odstavci 3. Předmětné osvědčení představuje typ veřejné listiny sepisované notářem. V souladu s § 2 notářského řádu se jedná o výkon notářské činnosti; konkrétně o osvědčování právně významných skutečností a prohlášení (srov. také § 72 notářského řádu).

Režim vydávání osvědčení a jeho funkce je obdobný režimu osvědčení přeshraniční přeměny podle § 59x až 59za zákona o přeměnách v navrženém znění. Notář osvědčuje, že předložené či zjištěné skutečnosti, které se zapisují do obchodního rejstříku, vyplývají z doložených písemností. Notář zároveň osvědčením potvrzuje, že žadatel je oprávněn k podání žádosti.

K bodu 26 (Poznámka pod čarou č. 15)

Aktualizují se prováděné předpisy.

K ČÁSTI PÁTÉ (změna zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu)

K Čl. VI

K bodům 1 až 8 (§ 251)

Směrnice mimo jiné obsahuje výjimky ve vztahu ke společnostem, na které se použijí nástroje, pravomoci a mechanismy k řešení krize nebo opatření k předejití krizí ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (dále jen „směrnice BRRD“). S ohledem na tyto níže uváděné výjimky je třeba upravit § 251 zákona č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu (dále jen „ZOPRK“ nebo „zákon o ozdravných postupech“). Novelou se navrhují další úpravy § 251 ZOPRK, včetně úprav legislativně-technické povahy, které mají výjimku z pravidel upravených v zákoně o přeměnách precizovat.

V souladu s čl. 86a odst. 3 písm. b) (přeshraniční přemístění sídla), čl. 120 odst. 4 písm. b) (přeshraniční fúze) a čl. 160a odst. 4 písm. b) (přeshraniční rozdělení) směrnice (výjimka z pravidel pro přeměny těch společností, na které se použijí nástroje, pravomoci a mechanismy k řešení krize podle hlavy IV směrnice BRRD) je třeba upravit širší vyloučení pravidel zákona o přeměnách, a to zejména v návaznosti na zavedení nových pravidel pro přeshraniční přeměny. Současně je navrhováno k připomínce České národní banky využít diskrece stanovené čl. 86a odst. 4 písm. c), čl. 120 odst. 5 písm. c) a čl. 160a odst. 5 písm. c) směrnice (výjimka z pravidel pro přeměny těch společností, na něž jsou uplatňována opatření k předejití krizi ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 101 směrnice BRRD).

Dále se nově (v souladu se smyslem a s eurokonformním výkladem) v normativním textu precizuje odkaz na povinnou osobu, když povinnou osobou se pro účely § 251 ZOPRK nerozumí jakákoli povinná osoba podle zákona o ozdravných postupech, ale jen ta povinná osoba, u které je uplatňováno opatření k předcházení krizím nebo vůči které je uplatněno opatření k řešení krize.

V souladu se smyslem a logikou úpravy se rozšiřuje vyloučení některých pravidel podle zákona o přeměnách také na osoby, které se účastní přeměny s touto povinnou osobou, a dále také na její společníky nebo členy, zaměstnance a věřitele. Úprava ZOPRK směřuje ke zrychlenému a specifickému řešení problému institucí, u kterých je shledáván veřejný zájem na jejich záchraně, což umožňuje mj. i vyloučení některých pravidel podle zákona o přeměnách. Aplikace těchto vyloučených pravidel na osoby účastnící se přeměny s povinnou osobou by fakticky došlo k omezení zjednodušení procesu přeměny s povinnou osobou a tím ke snížení významu vyloučení těchto pravidel. Současně pro takovou osobu účastnící se přeměny s povinnou osobou nemusí být zpracována zpráva o přeměně, viz pravidlo v odstavci 3. Taková zpráva nicméně zpracována být může, norma pouze stanoví výjimku z kategorického zákonného požadavku. Současně může být zpracována v jakkoliv zkráceném rozsahu.

Pro přehlednost se současný odstavec 3 rozděluje do dvou samostatných odstavců. Pravidla upravující pravomoci České národní banky uvedená v těchto odstavcích 3 a 4 se nadále uplatní pouze na povinnou osobu podle odstavce 1.

I přes nutné vyloučení užití podmínek pro zápis přeměny do obchodního rejstříku podle rejstříkového zákona je vhodné přeměnu podle § 251 ZOPRK do obchodního rejstříku zapsat tak, aby v něm nevznikaly nenapravitelné nesprávnosti. Vzhledem ke smyslu vyloučení, kterým je mj. výrazné zrychlení procesu přeměny v situaci krize na finančním trhu pak ale už není vhodné stanovit okamžik nabytí účinnosti přeměny podle obecného pravidla stanoveného § 59 zákona o přeměnách. Pro vyloučení právní nejistoty v souvislosti s okamžikem nabytí účinnosti přeměny podle § 251 ZOPRK se tento okamžik nahrazuje okamžikem uveřejnění informací o přeměně na internetových stránkách České národní banky podle odstavce 6.

V odstavci 6 se upravuje, v jakém rozsahu uveřejňuje Česká národní banka na svých internetových stránkách údaje o přeměně. V tomto případě se jedná přinejmenším o údaje podle § 55 až 61 rejstříkového zákona, v závislosti na typu přeměny.

Současně se navrhuje upřesnění odstavce 6, který má správně odkazovat pouze na § 177 a 178 ZOPRK.

K ČÁSTI ŠESTÉ (Účinnost)

K Čl. VII

Účinnost navrhované právní úpravy se navrhuje s ohledem na konec transpoziční lhůty směrnice stanovit co nejdříve, konktrétně třicátým dnem po vyhlášení. Transpoziční lhůta uplynula dne 31. ledna 2023, je tedy nezbytné, aby navrhované změny nabyly účinnosti co nejdříve. Urychleným vyhověním požadavkům evropského práva se Česká republika vyhne případným sankcím ze strany Evropské komise.

V Praze dne 17. května 2023

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Ministr spravedlnosti: JUDr. Pavel Blažek, Ph.D. podepsáno elektronicky