Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů
Předkládaný návrh zákona je adaptačním předpisem k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/644 ze dne 18. dubna 2018 o službách přeshraničního dodávání balíků (dále jen „Nařízení“).
Nařízení bylo předloženo v rámci balíčku o elektronickém obchodu, který jako součást Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě usiluje o zajištění efektivnějšího, důvěryhodnějšího a cenově dostupnějšího on-line obchodování. Kromě zlepšení dodávání
balíků se Evropská komise mimo jiné zaměřila i na řešení problému diskriminace spotřebitele na základě jeho bydliště v některém členském státě (geoblocking) a na posílení důvěry spotřebitelů jejich lepší ochranou.
Pokud jde o přeshraniční dodávání zboží, překážky spočívají zejména ve vysokých cenách dodání, v nedostatku informací o dostupných službách a jejich poskytovatelích a v absenci informací o trhu na straně národních regulačních orgánů. Podle dostupných údajů jsou ceny za dodávání přeshraničních zásilek několikanásobně vyšší ve srovnání s cenami za dodání vnitrostátních zásilek, přičemž tyto rozdíly v cenách neodpovídají rozdílům v nákladech.
Nařízení se proto primárně zaměřuje na zlepšení transparentnosti cen a získání regulačního dohledu nad přeshraničním dodáváním balíků. Kromě povinností pro poskytovatele služeb dodávání balíků stanoví Nařízení rovněž povinnost v oblasti ochrany spotřebitele. Tato povinnost se týká obchodníků, kteří se spotřebiteli uzavírají kupní smlouvu zahrnující zasílání přeshraničních balíků. V předsmluvní fázi musí zpřístupnit informace o možnostech přeshraničního dodání balíku, o jeho cenách a o postupech pro řešení stížností.
V současnosti je jednotný vnitřní trh poštovních služeb upraven směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj
vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby ve znění směrnic 2002/39/ES a 2008/6/ES. Tento evropský regulační rámec je do českého právního řádu
transponován prostřednictvím zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů. Stávající právní úprava však nestanoví národní regulační orgány zodpovědné za dohled nad plněním povinností vyplývajících z Nařízení a neupravuje rovněž sankce za porušení těchto povinností.
Stávající právní úprava není v rozporu se zásadou zákazu diskriminace. Z hlediska požadavků na zajištění rovnosti mužů a žen ji lze považovat za neutrální.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu rovnosti mužů a žen
Důvodem pro zpracování předloženého návrhu zákona je zajištění adaptace národního práva na nově přijaté Nařízení.
Nařízení se týká dodávání balíků, za které jsou považovány poštovní zásilky obsahující zboží, které má nebo nemá obchodní hodnotu, s hmotností do 31,5 kg s výjimkou zásilek obsahujících písemnosti. Jak vyplývá z preambule Nařízení i z vyjádření Evropské komise, která se opírá o rozsudky Soudního dvora Evropské unie, Nařízení se vztahuje i na poskytovatele služeb dodávání balíků využívající alternativní obchodní modely, například modely vycházející z ekonomiky sdílení a platforem pro elektronické obchodování, pokud zajišťují alespoň jeden z článků poštovního řetězce. Výběr, třídění a dodání jsou tedy považovány za služby dodávání balíků, a to i tehdy, jsou-li poskytovány poskytovateli expresních a kurýrních služeb a konsolidátory. Mimo oblast Nařízení tak zůstává přeprava, která není uskutečněna ve spojitosti s jedním z výše uvedených kroků.
Povinnosti z Nařízení dopadají na všechny poskytovatele služeb dodávání balíků s výjimkou poskytovatelů, kteří mají méně než 50 zaměstnanců, pokud nejsou usazeni ve více než jednom členském státě Evropské unie. Službami dodávání balíků se rozumí služby zahrnující výběr, třídění, přepravu a dodávání balíků. Poskytovatelé mají povinnost národním regulačním orgánům jednorázově předat údaje zahrnující název poskytovatele, jeho právní postavení a formu, registrační číslo v obchodním nebo obdobném rejstříku (IČO), identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty (DIČ), adresu podniku, kontaktní údaje kontaktní osoby, charakteristiku poskytovaných služeb dodávání balíků a všeobecné podmínky těchto služeb, včetně podrobného popisu postupu pro podávání stížností pro uživatele a veškerých možných omezení odpovědnosti. Případné změny těchto údajů oznámí poskytovatelé rovněž národním regulačním orgánům, a to ve lhůtě do 30 dní od provedení změny.
Nařízení za účelem získání přehledu o vývoji trhu stanoví poskytovatelům povinnost každoročně předávat příslušnému regulačnímu orgánu ve lhůtě do 30. června následujícího roku údaje zahrnující zejména roční obrat ze služeb dodávání balíků, počet osob, které pro poskytovatele pracovaly a byly zapojeny do poskytování služeb dodávání balíků, počet zpracovaných balíků, názvy jejich subdodavatelů a veřejně dostupný ceník platný dne 1. ledna každého kalendářního roku. Formu předkládání informací poskytovateli stanovila Evropská komise prováděcím aktem.
Za účelem zajištění transparentnosti sazeb (cen) musí poskytovatelé předkládat nejpozději do 31. ledna příslušného kalendářního roku národnímu regulačnímu orgánu seznam sazeb (cen) platných k 1. lednu pro 15 služeb stanovených v příloze Nařízení. Tyto ceny budou následně národními regulačními orgány předány Evropské komisi, která je zveřejní na webu vyhrazeném k tomuto účelu. Spotřebitelé i podniky tak budou moci snáze získat přehled o službách dostupných na trhu a jejich cenách.
Národní regulační orgán, je-li to nezbytné, následně v případě poskytovatele všeobecných služeb (v podmínkách České republiky jde o držitele poštovní licence, kterým je pro období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2022 na základě rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu Česká pošta, s. p.) provede posouzení cenové přijatelnosti, tedy zda tyto ceny nejsou neúměrně vysoké. Výsledky svého posouzení předloží jednou ročně Evropské komisi.
Kromě povinností poskytovatelům služeb dodávání balíků stanoví Nařízení rovněž povinnost v oblasti ochrany spotřebitele. Tato povinnost se týká obchodníků, kteří se spotřebiteli uzavírají kupní smlouvu zahrnující zasílání přeshraničních balíků, zjednodušeně řečeno provozovatelů e-shopů. Tato povinnost zahrnuje v předsmluvní fázi zpřístupnění informace o tom, jaké možnosti přeshraničního dodání jsou u dané kupní smlouvy nabízeny, informace o poplatcích za dodání hrazených spotřebiteli a případně informace o postupech pro řešení stížností.
Nařízení je přímo účinným a použitelným předpisem Evropské unie, jenž není předmětem transpozice do vnitrostátního práva. Vyplývají z něj povinnosti přímo pro výše uvedené povinné osoby. Na národní úrovni je tak třeba v souladu s článkem 8 Nařízení adaptačním zákonem stanovit sankce za porušení jednotlivých povinností vyplývajících z Nařízení. Současně jsou tímto adaptačním zákonem určeny národní regulační orgány pro Českou republiku zodpovědné za dohled nad prováděním povinností vyplývajících z tohoto Nařízení, tj. Český telekomunikační úřad a Česká obchodní inspekce.
Navrhovaná právní úprava nijak nesnižuje práva dotčených subjektů a nejsou jí diskriminovány žádné specifické skupiny adresátů právních norem. Nemá z povahy věci dopad ve vztahu k zákazu diskriminace, ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
3. Výjimka z povinnosti provést hodnocení dopadů regulace (RIA)
Návrh zákona má adaptační charakter a představuje minimalistickou implementaci Nařízení, neboť obsahuje jen takovou úpravu, kterou je nutné přijmout k řádné adaptaci českého právního řádu na uvedené Nařízení. Vzhledem k této skutečnosti byla na základě ustanovení části I. bodu 5.5. Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) udělena předsedou Legislativní rady vlády výjimka z provedení hodnocení dopadů regulace (RIA).
4. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Navrhovaná úprava je nezbytná k zajištění řádné adaptace českého právního řádu na Nařízení. Tato povinnost vyplývá ze Smlouvy o fungování Evropské unie.
Navrhovaný zákon má charakter adaptační úpravy a upravuje činnosti, které toto Nařízení ponechává v zodpovědnosti členských států.
5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Navrhovaná úprava je v souladu
- s článkem 2 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen „Ústava“), podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon,
- s článkem 41 odst. 2 Ústavy, podle kterého má vláda právo zákonodárné iniciativy, a také v souladu s § 24 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který mimo jiné uvádí, že ministerstva připravují návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jejich působnosti, jakož i návrhy, jejichž přípravu jim uložila vláda,
- s článkem 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož lze působnost správních orgánů stanovit pouze zákonem.
Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Listinou základních práv a svobod, vyhlášenou usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., jako součást ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“), a to jmenovitě s následujícími ustanoveními:
- ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví,
- ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny, podle kterého mohou být ukládány povinnosti toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování lidských práv a svobod,
- ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny, podle kterého každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nemůže být nucen činit, co zákon neukládá.
Respektuje též obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu.
6. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Navrhovaný zákon je v souladu s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Návrh zákona adaptuje český právní řád na nařízení (EU) 2018/644.
7. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Návrh zákona je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, včetně Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, a dále s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod, zejména se zásadou práva na spravedlivý proces (článek 6 Úmluvy), uložení trestu jen na základě zákona (článek 7 Úmluvy) a práva nebýt souzen nebo potrestán dvakrát (článek 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě) a dále s judikaturou s tím související.
8. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Zavedení nových přestupků s odpovídající sankcí může představovat finanční příjmy do státního rozpočtu v případě porušení dané povinnosti. Vzhledem k tomu, že nelze predikovat případný počet spáchaných přestupků, nelze výši těchto příjmů vyčíslit.
Pokud jde o regulační dohled, Český telekomunikační úřad jako nezávislý regulační orgán pro sektor poštovních služeb již podle současné právní úpravy vykonává některé z činností obsažených v Nařízení. Jedná se např. o evidenci provozovatelů poštovních služeb, sběr dat, kontrolu, ukládání, vybírání a vymáhání pokut za porušení povinností stanovených zákonem č. 29/2000 Sb., o poštovních službách. Tyto své kompetence uplatňuje vůči evidovaným poskytovatelům poštovních služeb, kterých je v současné době 33. Zvýšené zatížení pak přinese rozšíření povinností předkládat údaje požadované Nařízením i dalšími poskytovateli služeb dodávání balíků. Jeho dopad však nelze v této fázi ani odhadnout.
Také Česká obchodní inspekce pravidelně uskutečňuje kontroly prodejců, a to z pohledu plnění různých zákonných povinností. V souvislosti s obsahem Nařízení bude nutné rozšířit obsah těchto kontrol o prověřování, zda obchodní podmínky obchodníků, kteří se spotřebiteli uzavírají kupní smlouvu zahrnující zasílání přeshraničních balíků, obsahují v předsmluvní fázi zpřístupnění informací o tom, jaké možnosti přeshraničního dodání jsou u dané kupní smlouvy nabízeny, informace o poplatcích za dodání hrazených spotřebiteli a případně informace o postupech pro řešení stížností. Řádné zajištění dozorových pravomocí může tedy pro Českou obchodní inspekci znamenat navýšení její dosavadní činnosti, nemělo by však přinést dlouhodobě zvýšené náklady na zajištění dozoru v této oblasti.
Pokud jde o dopad na podnikatelské prostředí, zavádí Nařízení povinnosti spočívající v jednorázovém předání údajů zahrnujících název poskytovatele, jeho právní postavení a formu, registrační číslo v obchodním nebo obdobném rejstříku (IČO), identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty (DIČ) atd. Jedenkrát ročně pak budou poskytovány údaje o obratu, počtu zaměstnanců, počtu balíků, sazbách (cenách) za 15 služeb stanovených v příloze Nařízení, přičemž řadu z těchto údajů již provozovatelé poštovních služeb předkládají v rámci plnění povinností vyplývajících ze zákona o poštovních službách. Pro zefektivnění sběru požadovaných údajů a minimalizaci administrativní zátěže poskytovatelů vyplývající z Nařízení zavedl již Český telekomunikační úřad elektronický sběr těchto (a jiných podle zákona o poštovních službách poskytovaných) údajů prostřednictvím elektronických formulářů.
Nařízení zavádí též povinnosti pro obchodníky (prodávající), kteří uzavírají kupní smlouvy se spotřebiteli, jestliže tyto smlouvy zahrnují zaslání přeshraničního balíku. V takovém případě mají obchodníci povinnost zpřístupnit spotřebitelům, a to ještě v předsmluvní fázi, informaci o tom, jaké možnosti přeshraničního dodání jsou u dané kupní smlouvy nabízeny, informaci o cenách přeshraničního dodání balíku hrazených spotřebiteli a případně informaci o svých postupech řešení stížností. Vzhledem k tomu, že obdobné informační povinnosti musejí dotčení obchodníci plnit již v současnosti (viz § 1811 a 1820 občanského zákoníku, jež transponují informační povinnosti uvedené ve směrnici 2011/83/EU), neměla by pro ně nová povinnost znamenat výrazné zatížení
Navrhovaná právní úprava přinese vyšší důvěru zákazníků e-shopů při jejich přeshraničním nakupování a při předpokládaných spravedlivějších cenách za přeshraniční dodávání balíků i jejich vyšší využívání.
Navrhovaná právní úprava nebude mít dopad na veřejné rozpočty.
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné sociální dopady a z povahy věci ani žádné dopady na životní prostředí.
9. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ochranou soukromí a osobních údajů. Je zajištěna jejich standardní ochrana v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
10. Zhodnocení korupčních rizik
Při zpracování předkládaného návrhu zákona zohlednil předkladatel kritérium omezení korupčních příležitostí při aplikaci navrhovaného zákona. Dozor nad dodržováním povinností plynoucích z Nařízení budou vykonávat dozorové orgány působící v oblasti regulace trhu poštovních služeb a ochrany spotřebitele, které mají propracované vnitřní mechanismy kontroly, včetně určení konkrétní odpovědné osoby. V procesních záležitostech budou postupovat podle příslušných právních předpisů.
Předkládaný návrh nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Návrh dále není v rozporu s požadavky na transparentnost a otevřenost dat.
11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Z povahy věci nemá předkládaný návrh zákona dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
12. Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení
Navrhuje se požádat Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o vyslovení souhlasu s návrhem již v prvém čtení v souladu s § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem tohoto požadavku je nutnost přijmout na národní úrovni adaptační předpis stanovující sankce za porušení povinností vyplývajících z tohoto Nařízení a oznámit ustanovení tohoto předpisu Evropské komisi do 23. listopadu 2019.
Část první – Změna zákona o poštovních službách
Článek I K bodu 1
Vzhledem k tomu, že povinnosti z Nařízení dopadají nejenom na poskytovatele poštovních služeb, ale na všechny poskytovatele služeb dodávání balíků, tedy i na poskytovatele služeb dodávání balíků využívající alternativní obchodní modely, například modely vycházející z ekonomiky sdílení a platforem pro elektronické obchodování, pokud zajišťují alespoň jeden z článků poštovního řetězce (výběr, třídění nebo dodání), je tato skutečnost vyjádřena i v nadpisu první části, která upravuje poštovní služby.
K bodu 2 (§ 1 odst. 2)
V souvislosti s adaptací zákona na Nařízení bylo nezbytné upravit a doplnit stávající předmět úpravy v ustanovení § 1. Do předmětu úpravy se proto doplňuje, že zákon upravuje dále pravomoci, které podle Nařízení vykonává národní regulační orgán, kterým je Český telekomunikační úřad, stanoví postup poskytovatelů služeb dodávání balíků při podávání stanovených informací o těchto službách (rozsah těchto informací a lhůty k jejich podávání jsou stanoveny Nařízením) a rovněž přestupky těchto poskytovatelů včetně sankcí za jejich spáchání. Současně bylo třeba zavést legislativní zkratku „Úřad“ pro další používání názvu Českého telekomunikační úřadu.
K bodu 3, 4 a 5 (§ 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 písm. a) a odst. 2)
Jedná se o legislativně technickou úpravu, v rámci které se v návaznosti na doplnění předmětu úpravy v § l přesunuje definice poštovní služby i její negativní vymezení do § 2, kde jsou vymezeny základní pojmy zákona. Nejedná se tedy o věcnou změnu této definice, protože poskytnutí jakékoli služby v obchodním styku (v daném případě poštovní služby) se uskutečňuje na základě smlouvy a je nadbytečné výslovně tuto skutečnost uvádět jako součást definice tohoto pojmu. Nedochází ani ke změně okruhu osob, které jsou oprávněny zajišťovat poštovní služby.
K bodu 6
V souvislosti se zavedením legislativní zkratky „Úřad“ v § 1 odst. 2 bylo třeba zrušit její dosavadní zavedení v § 3 odst. 2 písm. a).
K bodu 7
V návaznosti na Nařízení se stanoví rozsah informací poskytovatele služby dodávání balíků a přeshraničního dodávání balíků, které je povinen poskytnout Českému telekomunikačnímu úřadu (dále jen „Úřad“) jakožto národnímu regulátorovi způsobem stanoveným v tomto zákoně. Jedná se o informace uvedené v článku 4 odst. 1, 3 a 5 a v článku 5 odst. 1 Nařízení, kde jsou rovněž uvedeny lhůty, ve kterých musí poskytovatel dané služby tyto informace poskytnout.
Poskytovatelé služeb dodávání balíků mají povinnost jednorázově předat Úřadu údaje zahrnující název poskytovatele, jeho právní postavení a formu, registrační číslo v obchodním nebo obdobném rejstříku (IČO), identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty (DIČ), adresu podniku, kontaktní údaje kontaktní osoby, charakteristiku poskytovaných služeb dodávání balíků a všeobecné podmínky těchto služeb, včetně podrobného popisu postupu pro podávání stížností pro uživatele a veškerých možných omezení odpovědnosti. Případné změny těchto údajů musí poskytovatelé oznámit Úřadu, a to ve lhůtě do 30 dní od provedení změny. Formulář pro jejich poskytnutí je stanoven prováděcím nařízením Komise (EU) 2018/1263 ze dne 20. září 2018, kterým se stanoví formuláře pro předkládání informací ze strany poskytovatelů služeb dodávání balíků podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/644.
Nařízení za účelem získání přehledu o vývoji trhu stanoví poskytovatelům služeb dodávání balíků také povinnost (článek 4 odst. 3 Nařízení) každoročně předávat příslušnému regulačnímu orgánu ve lhůtě do 30. června následujícího roku údaje zahrnující zejména roční obrat ze služeb dodávání balíků, počet osob, které pro poskytovatele pracovaly a byly zapojeny do poskytování služeb dodávání balíků, počet zpracovaných balíků, názvy jejich subdodavatelů a veřejně dostupný ceník platný dne 1. ledna každého kalendářního roku. Formulář (vzor) pro předkládání informací poskytovateli stanovila Evropská komise výše uvedeným prováděcím aktem. Poskytovatelé jsou povinni předkládat požadované informace prostřednictvím elektronického formuláře, a to i v případě doplňujících informací podle článku 4 odst. 5 Nařízení.
Poskytovatelé služeb přeshraničního dodávání balíků pak musí za účelem zajištění transparentnosti sazeb (cen) předkládat nejpozději do 31. ledna příslušného kalendářního roku národnímu regulačnímu orgánu seznam sazeb (cen) platných k 1. lednu pro 15 služeb stanovených v příloze Nařízení, a to rovněž prostřednictvím elektronického formuláře. Tyto ceny budou následně národními regulačními orgány předány Evropské komisi, která je zveřejní na webu vyhrazeném k tomuto účelu. Spotřebitelé i podniky tak budou moci snáze získat přehled o službách dostupných na trhu a jejich cenách.
K bodu 8 a 9 (§ 36a )
Ustanovení § 36a vymezuje působnost Úřadu. Vzhledem k tomu, že Úřad má plnit funkci národního regulátora podle Nařízení a ukládat, vybírat a vymáhat pokuty za porušení povinností tímto Nařízením stanovených, bylo nezbytné doplnit tuto jeho novou působnost i do předmětného ustanovení. Základní kompetence Úřadu, a to včetně cenové regulace základních služeb, jsou již obsaženy ve stávající úpravě, a proto není třeba tuto kompetenci Úřadu vzhledem k určování a posuzování sazeb za přeshraniční balíky podle Nařízení ještě zvláště stanovovat.
K bodu 10 a 11 (§ 37a odst. 4, 5 a 6)
V souladu s Nařízením se doplňují přestupky, kterých se dopustí poskytovatelé služeb dodávání balíků a přeshraničního dodávání balíků, pokud poruší povinnosti stanovené tímto Nařízením, a také sankce za tato porušení. Vzhledem k tomu, že povinnosti poskytovatelů služeb dodávání balíků se podle Nařízení vztahují k poskytování informací Úřadu, zařazují se tyto přestupky, resp. stanovení výše horní hranice sazby pokuty za jejich spáchání, do ustanovení, které stanoví sankce za porušení obdobných povinností provozovatelů poštovních služeb podle stávajícího znění zákona. Jedná o přestupky závažné, které mohou zásadně ovlivnit informace, které se dostávají spotřebitelům ohledně sazeb (cen) za služby přeshraničního dodávání balíků, a to jak spotřebitelům tuzemským, tak i z jiných členských států, což nelze kvalifikovat jako pochybení formální, ale naopak jako zásah do výkonu veřejné moci a práv spotřebitelů na celoevropské úrovni. Takové následky lze považovat za závažné, neboť právě dostatek informací o trhu přeshraničního dodávání balíků a cenách za tyto služby byl důvodem pro vznik Nařízení o službách přeshraničního dodávání balíků. K zajištění jeho plnohodnotných účinků je nezbytné právě úplné plnění informačních povinností poskytovatelů služeb, jehož absence může zkreslovat celkový obraz cenové úrovně těchto služeb a v konečném důsledku ovlivňovat i volbu spotřebitele. Není stanovena spodní hranice sazby pokuty, přiměřenost musí být zvažována vždy v rámci řízení o přestupku, Nařízení o službách přeshraničního dodávání balíků vyžaduje účinné a odrazující sankce. Horní hranice sazby pokuty za nové přestupky tak odpovídá dosavadním sankcím za obdobné přestupky provozovatelů poštovních služeb a je odpovídající významu porušované povinnosti.
Část druhá – Změna zákona o ochraně spotřebitele
Článek II K bodu 1 (§ 23 odst. 21)
V návaznosti na ustanovení článku 7 Nařízení bylo nezbytné rozšířit stávající dozorové pravomoci České obchodní inspekce, aby mohla v souladu s uvedeným článkem kontrolovat, zda obchodní podmínky obchodníků, kteří se spotřebiteli uzavírají kupní smlouvu zahrnující zasílání přeshraničních balíků, obsahují v předsmluvní fázi zpřístupnění informací o tom, jaké možnosti přeshraničního dodání jsou u dané kupní smlouvy nabízeny, informace o poplatcích za dodání hrazených spotřebiteli a případně informace o postupech pro řešení stížností.
K bodu 2 a 3 (§ 24)
Vzhledem k tomu, že Nařízení je přímo účinným a použitelným předpisem Evropské unie, jenž není předmětem transpozice do vnitrostátního práva a vyplývají z něj přímo povinnosti pro dotčené povinné osoby, je třeba v souladu s jeho článkem 8 stanovit adaptačním právním předpisem sankce za porušení jednotlivých povinností z Nařízení vyplývajících. Proto se v zákoně doplňují, obdobně jako je tomu v případě zákona o poštovních službách, přestupky za porušení povinností v článku 7 uvedených a rovněž sankce za tyto přestupky.
Část třetí – ÚČINNOST
K čl. III
Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti nejpozději dnem, kdy mají členské státy oznámit Evropské komisi ustanovení právních předpisů, kterými byla přijata opatření a sankce k zajištění plnění povinností stanovených Nařízením, tedy 23. listopadu 2019.
V Praze dne 15. července 2019
Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v. r.
Ministr průmyslu a obchodu: doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA v. r.
.