zákon č. 165/2006 Sb.

K ČÁSTI PRVNÍ

K bodu 1

K nadpisu části první

V souvislosti s transpozicí směrnice se název části nahrazuje obecnějším pojmem mezinárodní ochrana, který zahrnuje jak azyl, tak doplňkovou ochranu.

K bodu 2

K § 1 písm. a) až c)

Nově § 1 písm. a) stanoví, že zákonná úprava se vztahuje na řízení o udělení mezinárodní ochrany. V rámci tohoto řízení se bude paralelně rozhodovat o obou formách mezinárodní ochrany, tj. o tom, zda cizinci na území České republiky bude při splnění zákonem vymezených podmínek udělen azyl nebo doplňková ochrana. Zahájení řízení je plně v dispozici cizince, z moci úřední se zahajuje toliko řízení o odnětí jedné z forem mezinárodní ochrany. Shledá-li ministerstvo ve správním řízení důvody jak pro udělení azylu, tak i doplňkové ochrany, bude mít azylová ochrana, jako vyšší a dlouhodobější forma ochrany, přednost (viz nově navrhovaný § 28 zákona). Jeví se jako hospodárnější a ekonomičtější obě řízení, o azylu a doplňkové ochraně, koncentrovat do jednoho řízení o mezinárodní ochraně. Obdobné intenzivní diskuse o tzv. jednotném řízení, tj. koncentraci azylového řízení a řízení o subsidiárních formách ochrany do řízení jediného, se vedou i na půdě Evropské unie.

V případě § 1 písm. b) jde toliko o legislativně technickou změnu související se zavedením institutu mezinárodní ochrany do právního řádu. V souvislosti se zavedením tohoto nového institutu se zavádí i pojmově nový institut „žadatel o udělení mezinárodní ochrany“. Ustanovení § 1 písm. c) pak nově stanoví, že zákon upravuje nejenom postavení azylanta (tedy osoby, která naplnila podmínky pro udělení azylu podle tohoto zákona), ale i osoby požívající doplňkové ochrany (tedy cizince, kterému v případě jeho vycestování hrozí vážná újma ve smyslu definovaném jak kvalifikační směrnicí, tak i předkládaným návrhem zákona).

K bodu 3

K § 2 odst. 2

V souvislosti se zrušením § 91 zákona o azylu a vypuštěním institutu překážek vycestování se vypouští i věta druhá z ustanovení § 2 odst. 2 zákona o azylu. Tato věta ostatně byla v kontextu celého odstavce 2 spíše proklamativní. I po této změně definice pojmu třetí bezpečné země zůstává v souladu s definicí tohoto pojmu uvedené v Rezoluci o hostitelských třetích zemích z roku 1992 i s návrhem směrnice zakládající minimální pravidla pro řízení o udělení a odnětí statusu uprchlíka, o kterém bylo dosaženo politické shody na podzim minulého roku, avšak doposud nebyla formálně schválena a publikována v Úředním věstníku EU.

K bodu 4

K § 2 odst. 3

Nově se v § 2 odst. 3 definuje žádost o mezinárodní ochranu. Jde o žádost cizince usilujícího o udělení mezinárodní ochrany, ať už ve formě azylu nebo doplňkové ochrany.

K bodu 5

K § 2 odst. 4

Nově se definuje žadatel o udělení mezinárodní formy ochrany. Tím je takový cizinec, který projevil úmysl žádat Českou republiku o ochranu, a to buď formou azylu nebo subsidiárních forem ochrany (doplňkové ochrany). Zároveň se nově za žadatele o mezinárodní ochranu považuje i ten cizinec, který podal žádost o udělení azylu, resp. mezinárodní ochrany v jiném členském státě a Česká republika je příslušná s ohledem na nařízení Rady č. 343/2003, kterým se stanovují kritéria a mechanismy pro určení členského státu odpovědného za posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v jednom z členských států. Nadále zůstává zachována právní fikce postavení žadatele o mezinárodní ochranu po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle zvláštního právního předpisu, má-li tato žaloba odkladný účinek.

K bodu 6

K § 2 odst. 6

Zákon o azylu ve svém § 2 odst. 5 (nové číslování) definuje „azylanta“. Stejně tak je i nově zavedena definice pojmu „osoba požívající doplňkové ochrany“. Jedná se o cizince, jehož důvody, pro které prchá ze země svého občanství nebo posledního trvalého bydliště, nejsou takové, aby mu byl udělen azyl. Přesto je mu nutné poskytnout ochranu, a to vzhledem k vážné újmě, jež mu hrozí při návratu do země jeho občanství nebo posledního trvalého bydliště. Ochrana se poskytne z důvodů vymezených v článku 15 kvalifikační směrnice (reflektováno § 14a návrhu zákona), kopírovány jsou i důvody vyplývající z mezinárodního práva veřejného, pro něž (s ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva) nebylo možné realizovat vycestování cizince z území České republiky již v předchozí právní úpravě (viz dosavadní § 91 zákona o azylu, resp. § 179 zákona o pobytu cizinců).

K bodu 7

K § 2 odst. 7

Nově se v souladu s kvalifikační směrnicí definuje termín „pronásledování“ užívaný zákonem o azylu. V souladu s článkem 6 směrnice se výslovně zakotvuje, že původcem pronásledování může být jak státní moc, tak i strany nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území příslušného státu (písm.b) a nestátní činitelé (písm.c), tedy i jednotlivci. Jedním z pozitivních aspektů kvalifikační směrnice je bezesporu uznání, že pronásledování může vycházet i ze strany nestátních původců, a neomezuje pronásledování pouze na činy, kterých se dopustí úřady státu. Explicitní stanovení, že i perzekuční jednání nestátních původců namířené proti jednotlivcům, kterým stát není schopen nebo ochoten poskytnout ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou, je důvodem ke vzniku opodstatněné žádosti o mezinárodní ochranu a mělo by proto být součástí úpravy i v azylovém zákoně. Navrhované řešení přispěje i ke sjednocení dosud nejednotné rozhodovací praxe soudů v azylových věcech. Dále se do definice termínu „pronásledování“ nově vkládá rozšíření „poskytovatelů“ ochrany na území státu občanství nebo posledního trvalého bydliště tak, jak to předpokládá i transponovaná směrnice, a to ve svém článku 7 odst. 1 písm. b). Čl. 7 odst. 2 kvalifikační směrnice předpokládá, že ochrana je obecně poskytována tehdy, když činitelé uvedení v odstavci 1 podniknou přiměřené kroky s cílem zabránit pronásledování nebo vážné újmě, mimo jiné provozováním účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání činů představujících persekuci nebo způsobujících vážnou újmu a žadateli je takováto ochrana dostupná. Vzhledem k charakteru citovaného odstavce – interpretační pravidlo - se jeví jako dostačující ponechat v normativním textu použitý termín „odpovídajícím způsobem zajistit ochranu“, neboť toto slovní spojení je dostatečně extenzivní a pokrývající skutečnosti uváděné v citovaném čl. 7 odst. 2 kvalifikační směrnice.

K bodu 8

K § 2 odst. 11

Současně se změnou terminologie zákona se jeví jako důležité definovat, která rozhodnutí jsou rozhodnutími ministerstva vnitra ve věci mezinárodní ochrany.

K bodům 9 až 11

K nadpisu hlavy II, nadpisu nad § 3 a § 3 odst. 1

Vzhledem k nově zaváděnému pojmu „mezinárodní ochrana“ se upravuje i institut „prohlášení o azylu“, který se navrhuje nahradit institutem „prohlášení o mezinárodní ochraně“.

K bodu 12

K § 3 odst. 1

Vedle udělení azylu přichází do úvahy podle návrhu zákona i udělení doplňkové ochrany jako nižší formy mezinárodní ochrany. Doplňková ochrana se bude udělovat cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, ale v řízení o udělení mezinárodní ochrany bude zjištěno, že existují důvodné obavy, že cizinci hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy. Z tohoto důvodu se doplňuje pojem prohlášení o úmyslu požádat o mezinárodní ochranu tak, že se jím rozumí projev vůle cizince, z něhož je zřejmé, že cizinec hledá v České republice ochranu nejen před pronásledováním, ale také před hrozící vážnou újmou.

K bodům 13 a 14

K více ustanovením

Vzhledem k nově zaváděnému pojmu „mezinárodní ochrana“ se upravuje i institut „prohlášení o azylu“, který se navrhuje nahradit institutem „prohlášení o mezinárodní ochraně“.

K bodu 15

K více ustanovením

Legislativně-technická úprava. Nahrazuje se pojem „azyl“ pojmem „mezinárodní ochrana“, který zahrnuje jak pojem „azyl“, tak i pojem „doplňková ochrana“.

K bodu 16

K nadpisu hlavy III

Legislativně-technická úprava.

K bodům 17 a 18

K § 8 písm. a) a § 9

Legislativně technická úprava. Ministerstvo vnitra bude v souladu s nově navrhovanou terminologií příslušné k řízení o udělení mezinárodní ochrany, kterou bude možné udělit ve dvou formách, a to buď ve formě azylu nebo ve formě doplňkové ochrany. Zároveň bude Ministerstvo vnitra příslušné k řízení o odnětí obou těchto forem mezinárodní ochrany.

K bodu 19

K § 10 odst. 3

Legislativně technická oprava nesrovnalosti novel zákona o azylu č. 57/2005 Sb. a č. 350/2005 Sb.

K bodu 20

K § 10 odst. 3

V souvislosti s možností cizince, jehož vycestování není podle § 120a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, možné, požádat o mezinárodní ochranu, je nutné odstranit případnou překážku, kterou by mohlo představovat ustanovení o tzv. dvouleté lhůtě, která musí uplynout pro podání opakované žádosti o udělení azylu, resp. mezinárodní ochrany.

K bodům 21 až 23

K nadpisu nad § 10a, 10b a 10c

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „řízení o udělení azylu“ pojmem „řízení o udělení mezinárodní ochrany“.

K bodu 24

K § 11

Legislativně-technická úprava související se zavedením institutu doplňkové ochrany.

K bodu 25

K § 12 písm. b)

Zdůrazňuje se, že obavy cizince z perzekuce mohou vyplývat též z příslušnosti ke genderové skupině.

K bodu 26

K § 13 odst. 2 písm. d)

Legislativně technická oprava nesrovnalosti novel zákona o azylu č. 57/2005 Sb. a č. 350/2005 Sb.

K bodu 27

K § 14a a 14b

Nově se doplňuje § 14a, který vymezuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany, a to v případě, že cizinec nesplní důvody pro udělení azylu definované zákonem o azylu. Současně se definuje pojem vážné újmy jako rozhodující skutečnosti pro udělení doplňkové ochrany. Její vymezení přitom kopíruje definici vážné újmy tak, jak je upravena v čl. 15 kvalifikační směrnice. Z interpretačních důvodů nebylo do ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu reflektováno celé znění písm. b) čl. 15 kvalifikační směrnice, neboť tam použitý termín „země původu“ není zákonem o azylu používán. Nadto je z interpretačního hlediska dostačující vymezení uvedené v  § 14a odst. 1 návrhu – tj. země občanství uvedeného cizince a země posledního trvalého bydliště, jde-li o apatridu. Pokud jde o pojem „svévolné násilí“ uvedený v  § 14a písm. c), vychází se z pojmu „nediskriminační násilí“ tak, jak jej používá anglické znění kvalifikační směrnice. Pro tento pojem bylo poměrně složité nalézt obdobu v rámci právního řádu České republiky, proto vzhledem k existenci poměrně širokého rámce mezinárodnězávazných smluv v dané oblasti se jevilo jako schůdnější využít pojem „svévolné násilí“ pro jeho schůdnější interpretaci a odlišení, že jde o běžné násilí v rámci ozbrojených konfliktů nesouvisející s rasou, národností apod.

Nově vkládaný § 14a zákona o azylu nahrazuje institut překážek vycestování, tak jak jej definoval ustanovení § 91 zákona o azylu, resp. § 179 zákona č. 326/1999 Sb., a to v celé šíři. Nad rámec kvalifikační směrnice se proto doplňuje do definice vážné újmy, že za „vážnou újmu“ se bude považovat i situace, pokud by vycestování cizince nebylo možné s ohledem na závazky plynoucí z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Tradičně půjde např. o situace, kdy vycestování není možné s ohledem na respektování soukromí a rodinného života, tak jak je zakotveno v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv z roku 1950 (ve Sbírce zákonů uveřejněna v roce 1992 pod č. 209). Jediné ustanovení, které nebylo reflektováno do § 14a odst. 2 zákona o azylu je ustanovení čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, neboť ve vztahu k definici důvodů pro udělení azylu (viz §12 zákona o azylu) se jeví jako nadbytečné.

Ustanovení § 14b nově zakotvuje možnost sloučení rodiny osob požívajících doplňkové ochrany. Zde se využilo stávající konstrukce zákona o azylu, rozsah definice rodinného příslušníka odpovídá jeho definici v čl. 2 písm. h) kvalifikační směrnice. Postavení budou mít rodinní příslušníci osoby požívající doplňkové ochrany stejné, i když v jejich případě nebude shledáno, že v jejich individuálním případě hrozí vážná újma, pro kterou se nemůže nebo nechce navrátit do země své státní příslušnosti, nebo svého posledního trvalého pobytu.

K bodu 28

K nadpisu nad § 15

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „řízení o udělení azylu“ pojmem „řízení o udělení mezinárodní ochrany“.

K bodu 29

K § 15

Navrhuje se vztáhnout důvody, pro něž nelze azyl udělit, také na azyl za účelem sloučení rodiny. Povaha tohoto druhu azylu neodůvodňuje jeho vynětí z rozsahu ustanovení § 15.

K bodu 30

K § 15 písm. c)

Terminologicky se zpřesňuje dikce písmene c) tak, aby odpovídala dikci ostatních písmen § 15.

K bodu 31

K § 15 odst. 2 a 3

Nově se v ustanovení § 15 doplňují odstavce 2 a 3, podle nichž se exkluzivní důvody (vylučující důvody) budou vztahovat i na osobu, která podněcuje ke spáchání zločinů jako genocidy, zločinů proti míru, válečných zločinů apod. (dále viz § 15 odst. 1 zákona o azylu nebo čl. 1F Úmluvy o právním postavení uprchlíků). Dále se do zákona promítá i ustanovení čl. 1D Úmluvy o právním postavení uprchlíků. V obdobném smyslu se doplňuje i ustanovení vylučující udělení azylu cizinci, jemuž jiný stát udělil např. azylovou či jinou ochranu a on tím nabyl práva obdobná právům, která mají občané v daném státě. Tato konstrukce reflektuje čl. 12 odst. 1 písm. f) kvalifikační směrnice, přičemž jde o obligatorní ustanovení. Byť se může jevit toto ustanovení jako určité prolomení čl. 1F Úmluvy o právním postavení uprchlíků (s ohledem na čl. 42 odst. 1 zmíněné úmluvy nelze k ustanovení čl. 1 činit výhrady), přesto je nutné vzít v potaz nadbytečnost udělování dvojí mezinárodní ochrany různými státy a nabízející cizinci, jehož situace takovou ochranu vyžaduje, obdobné postavení, jaké mají občané na území určitého státu. Nadto, obdobné ustanovení, ale ve vztahu k jiným orgánům nebo odborným organizacím Spojených národů, tedy jiným než Úřad Vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky, zmíněná úmluva obsahuje a stanoví, že na takové osoby se uprchlická ochrana nevztahuje. Současně je třeba brát v úvahu i to, že jde o 50 let starý mezinárodněprávní dokument, který pouze uvedený systém uprchlické ochrany do mezinárodního práva zaváděl a nepočítal s existencí fungujících azylových či obdobných systémů nabízejících dostatečnou a efektivní ochranu před persekucí. Jiným orgánem nebo odbornou organizací Organizace spojených národů může být např. Agentura OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Středním východě.

K bodu 32

K § 15a

Nově se definují důvody pro vyloučení cizince z doplňkové ochrany.Vylučovací důvody jsou formulovány obdobně jako důvody vylučující cizince z azylové ochrany a reflektují v plné šíři čl. 17 kvalifikační směrnice.

K bodu 33

K § 16 odst. 1 písm. f) a g)

Do ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) a g) (zamítání žádostí o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodných) se navíc doplňuje odkaz na § 14a v souvislosti s rozšířením mezinárodní ochrany o doplňkovou ochranu. Proto i když bude žadateli o mezinárodní ochranu hrozit situace ve smyslu § 12 a nově ve smyslu § 14a (tzn. budou dány důvody pro udělení azylu, resp. doplňkové ochrany), ale půjde o situaci, kdy žadatel o mezinárodní ochranu má více než jedno státní občanství, zamítne se taková žádost o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodná, neboť tento cizinec mohl využít ochranu státu svého druhého občanství, kde mu nehrozí pronásledování ve smyslu § 12 a § 14a. Stejně tak se zamítne žádost o mezinárodní ochranu v případě, že cizinec současně neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mu hrozilo nebezpečí ve smyslu § 12 a nově § 14a.

K bodu 34

K § 16 odst. 1 písm. i)

Nově se v alternativě vnitřního útěku bude přihlížet nejenom k faktu, že existuje určitá bezpečná oblast státu, ale také k osobní situaci žadatele o mezinárodní ochranu.

K bodu 35

K nadpisu nad § 17

Doplňuje se nový nadpis nad § 17 vymezující, že následující paragrafy vymezují důvody pro odnětí a zánik mezinárodní ochrany.

K bodu 36

K § 17 odst. 1 písm. h) až j)

Nově se do § 17 doplňují důvody pro odnětí azylu. Azyl se odejme v případě, že ex post po udělení azylové ochrany je zjištěno, že cizinec, resp. azylant měl být vyloučen z azylové ochrany, a to s ohledem na skutečnost, že naplňuje důvody vymezené v § 15 zákona o azylu. Současně důvodem pro odejmutí azylu může být i to, že cizinec je hrozbou pro bezpečnost státu (terorismus) nebo byl odsouzen za zvlášť závažný trestný čin tak, jak je vymezen v trestním zákoně.

K bodu 37

K § 17 odst. 2

Jde o reflexi obligatorního ustanovení čl. 11 odst. 2 kvalifikační směrnice.

K bodu 38

K § 17 odst. 5

Ustanovení upravuje odnětí azylu za účelem sloučení rodiny.

K bodu 39

K § 17a

Nově se definují důvody pro odnětí doplňkové ochrany. Těmito důvody je uvádění zavádějících a nesprávných skutečností nebo jestliže riziko vážné újmy pominulo a tudíž není dále třeba danou osobu chránit. V neposlední řadě je důvodem odnětí doplňkové ochrany zjištění, že uvedená ochrana cizinci ani udělena být neměla, a to pro naplnění ustanovení § 15a.

K bodu 40

K § 18

Jde o legislativně technickou změnu související se zavedením termínů „mezinárodní ochrana“ a „osoba požívající doplňkové ochrany“ do textu zákona o azylu.

K bodu 41

K více ustanovením

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „rozhodnutí ve věci azylu“ pojmem „rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany“. (viz též změna § 2 odst. 11)

K bodu 42

K § 20 odst. 1

Rozšiřuje se pojem účastníka řízení o osobu požívající doplňkové ochrany, se kterou bylo zahájeno řízení o odnětí doplňkové ochrany.

K bodu 43

K § 21 odst. 1 a § 22 odst. 1

Účastník řízení má mít právo používat svůj mateřský jazyk nebo jazyk, ve kterém je schopen se dorozumět, a právo na poskytování bezplatné právní pomoci nejen v řízení o udělení mezinárodní ochrany, ale také v případě řízení o jejím odnětí.

K bodům 44 a 45

K nadpisu § 24 a k § 24 odst. 2

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „řízení o udělení azylu“ pojmem „řízení o udělení mezinárodní ochrany“.

 

K bodu 46

K § 28

Nově se v § 28 zákona o azylu stanoví, v jakých formách se uděluje mezinárodní ochrana. Ta se může udělit ve formě azylu nebo ve formě doplňkové ochrany. V případě, že ministerstvo vnitra shledá důvody jak pro udělení azylu, tak i doplňkové ochrany, cizinci se přednostně udělí azyl jako vyšší a dlouhodobější forma ochrany. V případě, kdy ministerstvo rozhodne o odnětí azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, posoudí, zda cizinec splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany.

K bodům 47 a 48

K nadpisu nad § 31a a k nadpisu hlavy IVa

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „rozhodnutí ve věci azylu“ pojmem „rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany“. (viz též změna § 2 odst. 11)

K bodům 49 až 52

K § 37 odst. 3, k názvu dílu 1 hlavy VII, k § 41 odst. 2 písm. a), § 56 odst. 2 a k nadpisu nad § 45

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „řízení o udělení azylu“ pojmem „řízení o udělení mezinárodní ochrany“.

K bodu 53

K § 46 odst. 7

Navržená změna je důsledkem novely zákona č. 326/1999 Sb. (sněmovní tisk 1107), v jejímž důsledku dosavadní pojem „povolení k pobytu“, užívaný citovaným zákonem pro pobyt trvalý, se nahrazuje pojmem „povolení k trvalému pobytu“.

K bodu 54

K § 50a odst. 2

V souladu s kvalifikační směrnicí se stanoví, že ministerstvo o právech a povinnostech poučí azylanta v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět.

K bodu 55

K hlavě VII dílu 3

Nově se upravuje díl 3 hlavy VII. zákona o azylu vymezující práva a povinnosti osoby požívající doplňkové ochrany. Ustanovení § 53a v souladu s kvalifikační směrnicí stanoví, že osobě požívající doplňkové ochrany se udělí oprávnění k pobytu jako povolení k pobytu sui generis, a to na potřebnou dobu, nejméně však na dobu jednoho roku. Tuto dobu vždy, a to na žádost osoby požívající doplňkové ochrany, ministerstvo prodlouží na dobu nutnou, nejméně však na jeden rok. Současně se v § 53a odst. 2 stanoví povinnost ministerstva informovat osobu požívající doplňkové ochrany o jejich právech a povinnostech. Ustanovení § 53b upravuje obdobné povinnosti osoby požívající doplňkové ochrany jako má azylant. Ustanovení § 53c zákona o azylu v podstatě zakládá národní cizinecký režim, co se práv osob požívajících doplňkové ochrany týče. Otázka přístupu na trh práce se řeší samostatnou novelou zákona o zaměstnanosti a změnou živnostenského zákona upravujícího problematiku osob samostatně výdělečně činných.

K bodu 56

K § 56

Legislativně-technická úprava související se zavedením nového průkazu, který je vydáván osobě požívající doplňkové ochrany.

K bodu 57

K nadpisu hlavy VIII

Mění se nadpis hlavy VIII v souvislosti s tím, že tato hlava bude upravovat i nově vydávaný průkaz osoby požívající doplňkové ochrany.

K bodům 58 a 59

K názvu dílu 1 hlavy VIII a k nadpisu § 58

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „řízení o udělení azylu“ pojmem „řízení o udělení mezinárodní ochrany“.

K bodu 60

K § 58 odst. 3

Upravuje se postup orgánu příslušného pro vydání průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany při rozhodování o neplatnosti tohoto průkazu. V případě, že je držitel průkazu přítomen a plně uzná důvody skončení platnosti průkazu o povolení k pobytu, považuje se stav věci za prokázaný a  vydá se příkaz na místě. Tento právní institut zavádí § 150 odst. 5 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) a nepředstavuje žádnou novinku – jedná se vlastně o blokové řízení. Ustanovení § 58 odst. 3 pak stanoví (specielně ke správnímu řádu), že při splnění zákonem stanovených podmínek se příkaz na místě vydá vždy. Druhá až poslední věta kopíruje úpravu správního řádu, aby bylo jednoznačné, že i zbylá část ustanovení se na daný případ vztahuje. Pokud s poznatky příslušného orgánu držitel průkazu nesouhlasí, povede se „klasické“ správní řízení.

K bodům 61 a 62

K § 59 odst. 2 a odst. 4

Mění se kompetenční příslušnost ministerstva k vydávání, zápisům atd. průkazu k povolení pobytu azylanta.

K bodu 63

K § 60 odst. 3

Upravuje se postup orgánu příslušného pro vydání průkazu povolení k pobytu azylanta při rozhodování o neplatnosti tohoto průkazu. V případě, že je držitel průkazu přítomen a plně uzná důvody skončení platnosti průkazu o povolení k pobytu, považuje se stav věci za prokázaný a  vydá se příkaz na místě. Tento právní institut zavádí § 150 odst. 5 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) a nepředstavuje žádnou novinku – jedná se vlastně o blokové řízení. Ustanovení § 60 odst. 3 pak stanoví (specielně ke správnímu řádu), že při splnění zákonem stanovených podmínek se příkaz na místě vydá vždy. Druhá až poslední věta kopíruje úpravu správního řádu, aby bylo jednoznačné, že i zbylá část ustanovení se na daný případ vztahuje. Pokud s poznatky příslušného orgánu držitel průkazu nesouhlasí, povede se „klasické“ správní řízení.

K bodu 64

K hlavě VIII dílu 3

Nově se definuje průkaz oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany, který je veřejnou listinou. Pro vydání průkazu a na skončení jeho platnosti platí obdobná pravidla jako pro vydání a neplatnosti průkazu povolení k pobytu pro azylanta.

K bodu 65

K § 64a

Kvalifikační směrnice ve svém čl. 25 odst. 2 požaduje vydávání cestovního dokladu osobám požívajícím doplňkové ochrany, a to v humanitárních případech, kdy nemají cestovní doklad, svůj domovský stát o něj požádat nemohou a potřebují cestovat. Těmto osobám se bude proto vydávat cizinecký cestovní pas a doplňuje se právní fikce trvalého pobytu pro tyto účely.

K bodům 66 a 67

K § 65 odst. 1 a 4

Cestovní průkaz totožnosti se bude vydávat v nutných případech i osobě požívající doplňkové ochrany.

K bodům 68 až 70

K § 68 a § 70 odst. 2

Článek 33 kvalifikační směrnice poskytuje osobám požívajícím mezinárodní ochrany právo na přístup k integračním opatřením. V případě osoby, které je poskytována doplňková ochrana, záleží na uvážení členského státu, zda přístup k integračním opatření považuje za smysluplný. Integrační program v oblasti získávání znalostí českého jazyka je pro tyto osoby žádoucí, a to i s ohledem na ostatní práva, která jim kvalifikační směrnice poskytuje (právo na vzdělání, na samostatnou výdělečnou činnost apod.).

K bodům 71 až 75

K § 71 odst. 1 písm. b), c) a d), § 71 odst. 5 a § 71a

Dochází ke změně ustanovení týkající se vedení evidencí, a to v důsledku terminologické změny a rozšíření předmětu úpravy zákona o azylu.

K bodu 76

K nadpisu § 72

Legislativně technická úprava související s rozšířením předmětu zákonné úpravy, resp. s nahrazením pojmu „řízení o udělení azylu“ pojmem „řízení o udělení mezinárodní ochrany“.

K bodu 77

K § 73 odst. 3

Legislativně-technická úprava související se zavedením termínu „mezinárodní ochrana“.

K bodům 78 a 79

K § 78 odst. 1 a § 78 odst. 1 písm. b)

Označení druhu pobytu se považuje v souvislosti s hlášením pobytu a jeho změn na území České republiky za nadbytečné. Skutečnost, že v případě azylanta se jedná o trvalý pobyt, vyplývá z jiných ustanovení zákona o azylu (konkrétně z § 76 zákona o azylu) a § 93 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle něhož se i v případě hlášení pobytu azylanta postupuje, nerozlišuje při stanovení ohlašovací povinnosti druh pobytu cizince na území.

K bodům 80 až 82

K § 78 odst. 2, 3 a 4

Stejně tak jako azylant i osoba požívající doplňkové ochrany je povinna se přihlásit k pobytu na útvaru Policie České republiky, a to do 3 pracovních dnů ode dne, kdy jí byla udělena doplňková ochrana, či ode dne, kdy změnila trvalé bydliště.

K bodu 83

K § 78b

Nově se upravuje vydávání víza za účelem strpění pobytu pro ty cizince, kteří podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

K bodům 84 a 86

K § 85a odst. 1 a 2

Vzhledem k nově zaváděnému pojmu „mezinárodní ochrana“ se upravuje i institut „prohlášení o azylu“, který se navrhuje nahradit institutem „prohlášení o mezinárodní ochraně“.

K bodu 85

K § 85a odst. 1

Zákon č. 326/1999 Sb., na který toto ustanovení odkazuje, stanovuje pro přechodný pobyt cizinců ze třetích zemí kategorie víz k pobytu do 90 dnů a k pobytu nad 90 dnů a vedle toho i povolení k dlouhodobému pobytu navazující na pobyt na vízum k pobytu nad 90 dnů. Zaniká-li prohlášením o azylu platnost víza uděleného podle citovaného zákona, měla by stejně zaniknout i platnost povolení k dlouhodobému pobytu, neboť s ohledem na § 2 písm. b) (citovaný zákon se nevztahuje na cizince, který požádal o ochranu formou azylu) nemůže cizinec na území pobývat přechodně současně v režimu zákona o azylu na vízum za účelem dostavení se do azylového zařízení a následně víza za účelem řízení o azylu a současně na povolení k dlouhodobému pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb.

K bodu 87

K § 85a odst. 3

Nově se doplňuje povinnost cizince strpět umístění v zařízení pro zajištění cizinců, pokud je mu uloženo správní vyhoštění, a to i přes fakt, že deklaroval svůj úmysl žádat o mezinárodní ochranu.

K bodům 88 a 89

K § 86 odst. 1 a 2

Legislativně-technická úprava související se zavedením termínu „mezinárodní ochrana“.

K bodu 90

K § 86 odst. 3

Úprava související se zavedením nové kategorie osob.

K bodu 91

K § 87 odst. 3

Zohledněna skutečnost, že Ministerstvo vnitra bude rozhodovat o odnětí obou forem mezinárodní ochrany (tj. o odnětí azylu i o odnětí nově zavedené doplňkové ochrany).

K bodu 92

K § 88 odst. 3

Zákonem č. 350/2005 Sb. se stanovilo, že náklady spojené s poskytováním zdravotní péče žadateli o udělení azylu a jeho dítěti narozenému na území a cizinci, jemuž bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu, a jeho dítěti narozenému na území nese stát a že náklady vzniklé zdravotnickému zařízení jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Zároveň byly tyto kategorie osob v zákoně o veřejném zdravotním pojištění zavedeny mezi tzv. státní pojištěnce. Vzhledem k některým odlišným výkladům zákona č. 350/2005 Sb. se v § 88 odst. 3 výslovně vytváří u těchto kategorií cizinců fikce trvalého pobytu pro účely veřejného zdravotního pojištění. Dikce koresponduje s výčtem cizinců podle § 88 odst. 1.

K bodu 93

K § 88a

Oznamovací povinnost se novelou rozšiřuje i na osobu požívající doplňkovou ochranu.

K bodu 94

K § 91

Zrušuje se ustanovení původně definující tzv. překážky vycestování, které je nahrazeno doplňkovou formou ochrany ve smyslu navrhovaného §14a zákona o azylu.

K bodu 95

K § 91a

Legislativně technický důsledek vložení nového dílu 3 do hlavy VIII. Dále se opravuje legislativně-technická chyba sněmovního tisku 1068.

K bodu 96

K § 92b odst. 1

Vzhledem k nově vkládanému ustanovení upravujícímu pobyt na území České republiky cizinců, kteří podali kasační stížnost, je nutné dané ustanovení vyloučit z působnosti správního řádu, tak jako je tomu u ostatních vízových věcí.

K bodům 97, 98 a 100

K § 93 odst. 2 písm. a) a e) a § 93 odst. 5 písm. a)

Legislativně-technická úprava související se zavedením nového termínu „mezinárodní ochrana“.

K bodům 99 a 101

K § 93 odst. 4 a 6

V souvislosti se zavedením nové kategorie osob požívajících doplňkové ochrany se upravují také přestupky těchto osob (obdobně jako je tomu u azylanta).

K bodům 102 až 105

K přílohám č. 1 a 2

Legislativně-technická úprava v souvislosti se zavedením nového termínu „mezinárodní ochrana“.

K ČÁSTI DRUHÉ

Navrhuje se opravit nedostatek novelizace zákona o zaměstnanosti způsobený zákonem č. 350/2005 Sb., kterým ztratili cizinci s vízem za účelem strpění pobytu na území České republiky uděleným podle § 78b zákona o azylu s účinností od 13. října 2005 výhodnější postavení při vydávání povolení k zaměstnání, které jim bylo podle předchozí úpravy vydáváno bez ohledu na situaci na trhu práce. Cizincům s vízem za účelem strpění pobytu na území České republiky uděleným podle § 78b zákona o azylu se navrhuje navrátit toto předchozí výhodnější právní postavení oproti jiným cizincům. Toto výhodnější právní postavení se navrhuje přiznat i nové kategorii osob podle zákona o azylu, tj. osobám požívajícím doplňkové ochrany. Dále dochází k legislativně technické úpravě stávajícího textu zákona o zaměstnanosti v souvislosti se zavedením nového terminologického pojmosloví zákona o azylu.

K ČÁSTI TŘETÍ

V případě novely zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se jedná o změny především související se změnou zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v důsledku implementace Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany.

Jak je již uvedeno v části týkající se změny zákona o azylu, řízení o udělení azylu je nahrazeno řízením o udělení mezinárodní ochrany, přičemž mezinárodní ochrana má dvě formy, a to azyl a doplňkovou ochranu. V řízení o udělení mezinárodní ochrany rozhoduje Ministerstvo vnitra. Institut překážek vycestování podle § 91 zákona o azylu se zrušuje a pro futuro se navrhuje nahradit právě doplňkovou ochranou ve smyslu navrhovaného § 14a zákona o azylu, který je naformulován ve stejné šíři jako byly překážky vycestování. V této souvislosti se mění i § 179 zákona o pobytu cizinců na území České republiky, upravující překážky vycestování podle tohoto zákona, a to tak, aby odpovídaly důvodům pro udělení doplňkové ochrany podle zákona o azylu.

V souladu s Úmluvou proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (vyhlášena pod č. 143/1998 Sb.) nelze vyhostit cizince, existují-li skutečnosti odůvodňující obavu, že ve státě, kam má být vyhoštěn, by mu takové zacházení hrozilo. Policie České republiky bude v rozhodnutí o správním vyhoštění zároveň uvádět, zda je vycestování cizince možné. Oproti stávající právní úpravě bude v případě rozhodování o správním vyhoštění policie nově povinna žádat Ministerstvo vnitra o závazné stanovisko, zda vycestování cizince z území České republiky je možné. Ministerstvo vnitra bude takové stanovisko vydávat bezodkladně v řádu hodin, přičemž navrhované ustanovení § 120a odst. 3 je záměrně naformulováno tak, aby se vztahovala bezodkladnost rozhodnutí i na přezkumné řízení, kdy odvolací orgán ve věci správního vyhoštění musí požádat o revizi závazného stanoviska orgán nadřízený tomu, kdo takové stanovisko vydal v první instanci. Ministerstvo vnitra přitom bude vycházet z § 179 zákona upravujícího překážky vycestování. Úprava překážek vycestování se v zájmu zachování souladu s mezinárodně právními závazky České republiky zabránit nucenému vycestování cizince do země, která je pro něj určitým způsobem nebezpečná, ponechává. Jak je již však výše uvedeno, § 179 se upravuje tak, aby odpovídal důvodům pro udělení doplňkové ochrany podle zákona o azylu.

Cizinci, jehož vycestování podle § 120a není možné, udělí policie z moci úřední vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území. Tento cizinec má také ve lhůtě dvou měsíců právo požádat o udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. Pomine-li důvod znemožňující cizinci vycestovat, vydá mu, tak jako podle stávající právní úpravy, Policie České republiky podle § 50 výjezdní příkaz k opuštění území České republiky. Dále jsou zachovány stávající „promlčecí doby“ rozhodnutí o správním vyhoštění (Vzhledem k tomu, že v některých případech může marně uplynout doba, po kterou je cizinci omezen vstup na území České republiky, aniž tento cizinec fakticky po tuto dobu území České republiky z důvodu nemožnosti vycestovat opustí, stanoví se i zánik platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění.  Důvodem je skutečnost, že uplynutím určitého času nemá výkon rozhodnutí daný efekt. V případě delších dob omezení vstupu cizince na území České republiky /tj. až desetiletých nebo pětiletých/ se stanovuje „promlčecí doba“ jako doba rovnající se době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění pro omezení vstupu cizince na území, v případě kratší doby omezení vstupu cizince na území České republiky /tj. až tříleté/ se tato doba stanovuje jako jedenapůlnásobek doby stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění pro omezení vstupu cizince na území.).

Jsou měněny důvody pro udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území České republiky (§ 33). Pokud vycestování cizince podle § 120a nebude možné, policie cizinci, jak je již výše uvedeno, udělí takové vízum z moci úřední (§ 33 odst. 3). Nové znění § 33 písm. d) upravuje udělování víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území České republiky vztahující se k žalobě proti neprodloužení pobytového oprávnění nebo proti zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu a vytváří podmínky pro setrvání cizince na území České republiky po dobu řízení před soudem o žalobě, jejíž součástí je návrh na přiznání odkladného účinku této žaloby, směřující proti správnímu rozhodnutí, kterým byla zrušena platnost víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu anebo byla zamítnuta žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o povolení k trvalému pobytu.

Navrhované novelizační body jsou dále reakcí na nově navrhované pojmosloví zákona o azylu (např. řízení o udělení azylu je nahrazeno řízením o udělení mezinárodní ochrany- viz např. úprava § 2 písm. a), § 67 nebo § 176 odst. 5), zrušení překážky vycestování podle zákona o azylu (viz např. zrušení § 7 a 8, § 42 odst. 2 nebo § 46c odst. 1 písm. b)) a zohledňují nutnost upravit i postavení nově zavedené kategorie osob, tj. osob požívajících doplňkové ochrany (viz např. úprava § 2 písm. a) nebo § 113).

K ČÁSTI ČTVRTÉ

Návrh novely zákona o dočasné ochraně zohledňuje skutečnost, že zákon o azylu bude rozeznávat dvě formy mezinárodní ochrany, a to azyl a doplňkovou ochranu. V této souvislosti se stanoví, že oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany zaniká nejen udělením azylu, ale i udělením doplňkové ochrany, neboť i osobě požívající doplňkové ochrany je zajištěn vyšší právní status než je tomu u osoby požívající dočasné ochrany podle zákona o dočasné ochraně cizinců. Nově se upravuje otázka víza za účelem strpění pobytu na území České republiky pro ty cizince, kteří podali žalobu nebo kasační stížnost, v zákoně o dočasné ochraně cizinců. Původně byla tato materie upravena v zákoně o pobytu cizinců na území České republiky.

K ČÁSTI PÁTÉ

Navrhovaná změna zákona o evidenci obyvatel souvisí s rozšířením okruhu subjektů podle zákona o azylu o osoby požívající doplňkové ochrany. Také o těchto osobách se povedou údaje v evidenci obyvatel. Ministerstvo vnitra vede řízení o udělení mezinárodní ochrany a vydává azylantům a osobám požívajícím doplňkové ochrany průkazy (v případě azylantů se jedná o změnu stávajícího právního stavu, neboť dosud průkaz povolení k pobytu azylanta vydávala policie). Ministerstvo tedy je pro zpracování údajů vedených o azylantovi a osobě požívající doplňkové ochrany původcem těchto údajů. V souvislosti se změnou subjektu, který bude azylantovi vydávat průkaz, bude Ministerstvo vnitra azylantovi i osobě požívající doplňkové ochrany přidělovat rodná čísla, a to vydáním průkazu azylanta, resp. průkazu oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany, do něhož se bude vypisovat i přidělené rodné číslo. Nově zaváděný průkaz oprávnění k pobytu osob požívajících doplňkové ochrany tak bude považován za doklad o rodném čísle.

K ČÁSTI ŠESTÉ

Nárok na dávky a služby sociální péče mají podle zákona o sociálním zabezpečení pouze občané (ve smyslu Listiny základních práva a svobod čti „každý“, resp. „fyzická osoba“), kteří mají trvalý pobyt na území České republiky. S ohledem na čl. 28 kvalifikační směrnice, podle kterého je třeba azylantům a osobám požívajícím doplňkové ochrany zabezpečit poskytování nezbytné sociální pomoci, se navrhuje stanovit, že nárok na dávky sociální péče poskytované z důvodu sociální potřebnosti mají také osoby požívající doplňkové ochrany na území České republiky. Vzhledem k tomu, že azylanti mají podle § 76 zákona o azylu po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu trvalý pobyt na území České republiky, není pro tento okruh osob nutná zvláštní úprava.

K ČÁSTI SEDMÉ

Změnou živnostenského zákona se i osobě, které byla udělena nižší forma mezinárodní ochrany podle zákona o azylu, tj. osobě požívající doplňkové ochrany, umožní v souladu s čl. 26 kvalifikační směrnicí provozovat samostatně výdělečnou činnost (živnost).

K ČÁSTI OSMÉ

Dochází jen k legislativně-technické úpravě stávajícího textu zákona o sociálně-právní ochraně dětí v souvislosti se zavedením nového terminologického pojmosloví zákona o azylu.

K ČÁSTI DEVÁTÉ

Provedena Legislativně-technická úprava soudního řádu správního. Pojem „azyl“ je nahrazen pojmem „mezinárodní ochrana“ v souladu s nově navrhovanou úpravou zákona o azylu.

K ČÁSTI DESÁTÉ

V souladu s odstavcem 32 preambule a článkem 27 kvalifikační směrnice se doplňuje vysokoškolský zákon. Důvodem doplnění je skutečnost, že platné právo neumožňuje nostrifikaci vysokoškolských diplomů bez spolupráce se zemí původu, která je v rozporu s požadavky kladenými na stát, který poskytne osobě útočiště.

K ČÁSTI JEDENÁCTÉ

V souladu s odstavcem 32 preambule a článkem 27 kvalifikační směrnice se doplňuje školský zákon. Důvodem doplnění je skutečnost, že platné právo a praxe neumožňují nostrifikaci středoškolských diplomů bez spolupráce se zemí původu, která je v rozporu s požadavky kladenými na stát, který poskytne osobě útočiště.

Dále se legislativně-technicky reaguje na rozšíření předmětu úpravy zákona o azylu, resp. na nahrazení pojmu „řízení o udělení azylu“ pojmem „řízení o udělení mezinárodní ochrany“ a skutečnost, že vedle azylu se bude udělovat i nižší forma mezinárodní ochrany, tzv. doplňková ochrana.

K ČÁSTI DVANÁCTÉ

Provedena legislativně-technická úprava zákona o matrikách – pojem „azyl“ je nahrazen pojmem „mezinárodní ochrana“ v souladu s nově navrhovanou úpravou zákona o azylu.

K ČÁSTI TŘINÁCTÉ

Provedena legislativně-technická zákona o veřejném zdravotním pojištění – pojem „azyl“ je nahrazen pojmem „mezinárodní ochrana“ v souladu s nově navrhovanou úpravou zákona o azylu.

K ČÁSTI ČTRNÁCTÉ

Provedena legislativně-technická úprava. Právní pomoc by měla být zajištěna nejen cizinci, kterému byl udělen azyl, ale též cizinci, kterému byla v souladu s návrhem novely zákona o azylu udělena nižší forma mezinárodní ochrany, tj. doplňková ochrana.

K ČÁSTI PATNÁCTÉ

Provedena legislativně-technická úprava vládního návrhu zákona o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování) – sněmovní tisk č. 876. V souvislosti s nově navrhovaným pojmoslovím zákona o azylu (žadatel o udělení mezinárodní ochrany) a zavedením nové kategorie subjektu zákona o azylu (osoba požívající doplňkové ochrany) je třeba upravit výše uvedený návrh zákona v oblasti prokazování totožnosti.

K ČÁSTI ŠESTNÁCTÉ

Úprava vládního návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi (sněmovní tisk č. 1063). S ohledem na čl. 28 kvalifikační směrnice, podle kterého je třeba azylantům i osobám požívajícím doplňkové ochrany zabezpečit poskytování nezbytné sociální pomoci, se navrhuje rozšířit okruh oprávněných osob, jimž je možné poskytovat dávky pomoci v hmotné nouzi, o osoby požívající doplňkové ochrany na území České republiky.

K ČÁSTI SEDMNÁCTÉ

Provedena legislativně-technická úprava zákona o územních finančních orgánech související s rozšířením osobního rozsahu zákona o azylu o osoby požívající doplňkové ochrany.

K ČÁSTI osmNÁCTÉ

V odstavci 4 se legislativně-technicky upravuje trestní řád, ve znění sněmovního tisku č. 746 (změnový zákon k novému trestnímu zákoníku) tak, aby bylo zohledněno nahrazení pojmu „žádost o udělení azylu“ pojmem „žádost o udělení mezinárodní ochrany“.

Úprava odstavce 5 reaguje na potřebu vyřešit ukládání trestu vyhoštění osobě, které byla udělena doplňková ochrana. Doplňková ochrana není poskytována trvale, ale pouze na omezenou dobu. Navrhuje se proto v zájmu ochrany České republiky a jejích obyvatel nerezignovat na vyhoštění takové osoby, ale výkon trestu pouze odložit. Po pominutí důvodů doplňkové ochrany tak bude možné takovou osobu vyhostit. Vzhledem k tomu, že důvody udělení doplňkové ochrany se z větší části překrývají s důvody pro neuložení trestu vyhoštění podle § 57 odst. 3 písm. d) trestního zákona, nepůjde o velký počet případů, neboť trest vyhoštění nebude takové osobě zpravidla vůbec uložen.

K ÚČINNOSTI

Účinnost se stanoví tak, aby zákon nabyl účinnosti před uplynutím termínu pro transpozici směrnice (do 10. října 2006).

V Praze dne 11. ledna 2006

předseda vlády

Ing. Jiří Paroubek,v.r.

ministra vnitra

Mgr. František Bublan,v.r.