zákon č. 165/2024 Sb.

K části první – změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže K bodu 1 (§ 1 odst. 2)

Navrhuje se doplnit ustanovení vymezující účel zákona tak, aby se tento účel nevztahoval pouze k samotnému projednávání protiprávního činu, ale též i k návaznému ukládání vhodného opatření, které bezprostředně působí na dítě nebo mladistvého. Původní záměr tak zůstává zachován, pouze je doplněn i ve vztahu k ukládání opatření. V řízení má být užito takových opatření, která účinně přispějí k tomu, aby se děti nadále zdržely páchání protiprávní činnosti a aby si našly společenské uplatnění aj. (8 Tdo 1158/2007, Rt 41/2009), zároveň ale dochází i k rozšíření sledovaného cíle, kterým není pouze vyvarovat se páchání dalšího protiprávního jednání, nalezení odpovídajícího společenského postavení a odčinění způsobené újmy, ale též i vedení řádného života. Toto ustanovení také reflektuje skutečnost, že k dosažení sledovaného cíle může postačovat i samotné projednání věci a k uložení opatření dojít nemusí.

K bodu 2 [§ 2 odst. 2 písm. c)]

S ohledem na doplnění řízení ve věcech dětí mladších 15 let o novou návrhovou fázi, v níž je činné státní zastupitelství, se adekvátně doplňuje pojem „orgány činné podle tohoto zákona“.

K bodům 3 a 5 (§ 11 odst. 2 a § 20 odst. 2 a 3)

Terminologie užívaná v tomto ustanovení se slaďuje s terminologií používanou v novém občanském zákoníku, konkrétně v § 953 a § 958. Původní užívaný pojem „postižení“ se s ohledem na možný nevhodný kontext (tělesné tresty) nahrazuje neutrálnějším pojmem „výchovné prostředky“ ve smyslu § 884 odst. 2 obč. zák. a „výchovná opatření“ ve smyslu § 857 obč. zák., § 31 školského zákona a § 21 zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. V § 20 se rovněž upravuje, že fikce neodsouzení se vztahuje pouze k postupu soudu, neboť rozhodnutí státní zástupce nemůže být spojeno s účinky odsouzení – o vině přísluší rozhodovat jedině soudu.

K bodu 4 (§ 17 odst. 4 a 5)

Ustanovení § 17 odst. 4 a 5 se přesouvají do ustanovení upravujících výkon uložených výchovných opatření, neboť jde o ustanovení týkající se výkonu probačního programu a nikoli jeho ukládání.

K bodu 6 [§ 42a odst. 1 písm. a)]

Za účelem odstranění případných výkladových nejasností se navrhuje výslovně zdůraznit, že mladistvý musí mít obhájce již při podání vysvětlení, pokud je podává jako osoba podezřelá ze spáchání trestného činu (jde o materiálního podezřelého ve smyslu § 158 odst. 8 tr. ř.). Navržená úprava nic nemění na stávající právní úpravě, naopak klade najisto, že pokud mladistvý podává vysvětlení z důvodu svého protiprávního jednání, musí mít od tohoto okamžiku obhájce a nestačí pouze právní zástupce (na kterého má právo každý, jde o jeho ústavně zaručené právo), neboť v aplikační praxi vyvstávaly určité nejasnosti, zda podání vysvětlení lze považovat za úkon „proti mladistvému“ a zda již u tohoto úkonu má mladistvý právo na obhájce (resp. zda už od tohoto okamžiku je dán důvod nutné obhajoby) a nepostačí právní zástupce, kterého si může (ale nemusí) mladistvý zvolit. Navržená úprava je tak pro mladistvého příznivější než ta stávající. Pokud by podání vysvětlení předcházel jiný úkon prováděný s mladistvým jako podezřelým podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo podle trestního řádu (např. rekognice), pak musí mít mladistvý obhájce už při tomto úkonu. Výslovně se také navrhuje stanovit, že se jedná pouze o úkony, které nejsou prováděny utajovaným způsobem, kde je dán zájem na tom, aby nedošlo k zmaření důkazů, jež jimi mají být získány. Uvedená výjimka pro utajované úkony není v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800 ze dne 11. května 2016 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení. Směrnice ve svém čl. 6 vymezuje, při jakých úkonech má dítě, které je podezřelé nebo obviněné v trestním řízení, právo na pomoc obhájce, poté co je informováno, že je podezřelou nebo obviněnou osobou (čl. 6 odst. 3, viz též čl. 4 odst. 1), tj. v právním prostřední České republiky se požadavky směrnice vztahují až na obviněného, nikoli na podezřelého, neboť český trestní řád formalizuje až postavení obviněného, nikoli podezřelého [trestní řád nezná institut „sdělení podezření“ (s výjimkou zkráceného přípravného řízení a zadrženého podezřelého, kde je podezřelý institucionalizován a má právo na obhájce a kde se práva ze směrnice rovněž uplatní)]. Směrnice v čl. 6 přitom požaduje zajištění obhájce dítěti, které bylo informováno o tom, že je podezřelé nebo obviněné, od následujících okamžiků:

- před výslechem dítěte,

- při provádění vyšetřovacího či jiného úkonu za účelem shromáždění důkazních prostředků podle odst. 4 písm. c), tedy identifikace, konfrontace a rekonstrukce místa činu, je-li účast podezřelé či obviněné osoby požadována či povolena při příslušných úkonech,

- po zbavení osobní svobody,

- po předvolání k soudu. V čl. 6 odst. 4 se pak vymezuje, v čem pomoc obhájce spočívá, přičemž kromě práva na komunikaci v soukromí jde o účast při výslechu a při úkonech uvedených v čl. 6 odst. 4 písm. c). Žádný z úkonů uvedených v čl. 6 odst. 4 písm. c) přitom již z povahy věci nemůže být utajovaným úkonem (srov. též nařízení vlády č. 522/2005 Sb.).

K bodu 7 (§ 44 odst. 2)

Mezi osoby oprávněné zvolit mladistvému obhájce se doplňuje i partner podle zákona o registrovaném partnerství, neboť není vyloučeno, že v době vedení řízení již bude mladistvý starší 18 let a bude mít partnera.

K bodu 8 (§ 46 odst. 2)

Mezi osoby, které je třeba vyrozumět o zadržení, zatčení nebo vzetí mladistvého do vazby, se navrhuje doplnit také jeho pěstouna či jinou osobu, které byl mladistvý svěřen do péče, neboť jde o osoby, které zajišťují péči o dítě, a je namístě, aby se takovou informaci dozvěděly, byť nejde o osoby, které vykonávají rodičovskou odpovědnost.

K bodu 9 (§ 54 odst. 1)

Mezi osoby, které se mohou zúčastnit hlavního líčení a veřejného zasedání konaného proti mladistvému, se navrhuje doplnit také jeho pěstouna či jinou osobu, které byl mladistvý svěřen do péče, a jeho partnera podle zákona o registrovaném partnerství.

K bodu 10 (§ 55 odst. 3 a § 56 odst. 2)

Okruh osob, které lze zapojit do spolupráce při zjišťování poměrů mladistvého a při vypracovávání zprávy o jeho osobních, rodinných a sociálních poměrech, se navrhuje rozšířit také o pěstouna a jiné osoby, kterým byl mladistvý svěřen do péče (§ 953 a § 958 obč. zák.), neboť právě tyto osoby mohou mít nejaktuálnější informace o mladistvém a jeho poměrech.

K bodu 11 (§ 72 odst. 2)

Mezi osoby oprávněné podat stížnost ve prospěch mladistvého se navrhuje zařadit i partnera mladistvého podle zákona o registrovaném partnerství, neboť není vyloučeno, že v době vedení řízení již bude mladistvý starší 18 let a bude jej mít.

K bodům 12 až 14 (§ 80 odst. 1, 2 a 4)

Navržené změny reagují na novelu trestních předpisů provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. a zajišťují plnou provázanost se změnami institutu dohledu v trestním řádu. Navržené změny tak zohledňují skutečnost, že výkonem dohledu již není Probační a mediační služba po citované novele pověřována, ale je k jeho výkonu příslušná přímo ze zákona, a že došlo v trestním řádu k vymezení okruhu povinností a omezení, jejichž kontrolu, pokud byly uloženy vedle dohledu, zajišťuje Probační a mediační služba, s čímž se úprava obsažená v zákonu o soudnictví ve věcech mládeže slaďuje. Rovněž tak ve shodě s trestním řádem dochází k doplnění povinností, o jejichž porušení probační úřadník informuje státního zástupce nebo předsedu senátu, o porušení probačního plánu a neposkytnutí součinnosti nebo nedostavení se k probačnímu úředníkovi.

K bodu 15 (§ 80a)

Stávající § 17 odst. 4 a 5 byly přesunuty do nového ustanovení upravujícího výkon probačního programu, neboť svou povahou jde o ustanovení upravující výkon probačního programu a nikoli hmotněprávní podmínky pro jeho uložení. Dále se navrhuje, aby k výkonu dohledu nad probačním programem byl probační úředník příslušný ze zákona a nebylo třeba jej dohledem pověřovat v jednotlivých případech, neboť v praxi je dohledem pověřován vždy.

K bodům 16 a 21 (členění hlavy III na díly)

Za účelem větší přehlednosti se navrhuje hlavu III zákona o soudnictví ve věcech mládeže rozčlenit do dílů, přičemž v prvním dílu jsou upravena obecná ustanovení, druhý se týká právního zastoupení dítěte mladšího 15 let, včetně rozhodování o nákladech na právní zastoupení dítěte mladšího 15 let, třetí upravuje fázi před státním zastupitelstvím, v níž je zvažováno, zda bude podán návrh na uložení opatření dítěti mladšímu 15 let, a čtvrtý se věnuje soudní fázi řízení. Objasňovací fáze řízení samostatně upravena není, neboť příslušné postupy a procesní pravidla nad rámec obecných ustanovení jsou obsažena v trestním řádu.

K bodu 17 (§ 88b)

Obsah stávajícího ustanovení § 89 se přesouvá do nového § 88b, neboť jde o hmotněprávní ustanovení, které předchází ustanovením procesním. Oproti stávající úpravě je v odstavci 2 reagováno na skutečnost, že v řízení ve věcech dětí mladších 15 let nemusí vždy dojít k uložení opatření soudem pro mládež, neboť soud může jednak upustit od uložení opatření a jednak nově může státní zastupitelství využít svého diskrečního oprávnění a nemusí soudu pro mládež návrh na uložení opatření podat. Dále se sjednocuje užívaná terminologie ve vztahu k dítěti mladšímu 15 let. Stávající § 89 odst. 3 se do návrhu nepřebírá pro nadbytečnost.

K bodu 18 (§ 89)

Za účelem přehlednosti se navrhuje vymezit jednotlivé fáze, ze kterých sestává řízení ve věcech dětí mladších 15 let. Stávající hlava III upravuje pouze řízení před soudem pro mládež. Vzhledem k tomu, že nově je třeba zaručit právo dítěte na právního zástupce ve všech fázích řízení a že je třeba umožnit, aby nebylo ve všech případech nutné podat soudu pro mládež návrh na uložení opatření dítěti, které se mělo dopustit činu jinak trestného, je třeba upravit určité nové postupy i ve fázích předcházejících soudnímu řízení.

K bodu 19 (§ 89a a 89b) K § 89a

V daném ustanovení se vymezuje, podle jakých předpisů postupují příslušné orgány v jednotlivých fázích řízení ve věcech dětí mladších 15 let. V první fázi řízení, která je omezena na objasnění, zda se jedná o čin jinak trestný, a zjištění, zda jej spáchalo trestně neodpovědné dítěte mladší 15 let, postupují orgány činné v trestním řízení podle trestního řádu a přiměřeně podle vymezených ustanovení hlavy II zákona o soudnictví ve věcech mládeže; jde zejména o ustanovení, která jsou ve prospěch dítěte – přiměřeně se bude aplikovat např. ustanovení ohledně ochrany soukromí (§ 53 ZSVM) nebo požadavek na šetrné provádění úkonů (§ 41 ZSVM) aj. Hlava I ZSVM se užije bez dalšího, neboť se týká jak mladistvých, tak dětí mladších 15 let, proti kterým se vede řízení podle hlavy III ZSVM. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. 8 Tdo 927/2010) orgány činné v trestním řízení v této fázi pouze shromažďují podklady, které může státní zastupitelství následně uplatnit při podání návrhu na zahájení řízení podle § 90 odst. 1 ZSVM. Úkolem policejního orgánu v rámci postupu před zahájením trestního stíhání (prověřování) je objasnit a zadokumentovat průběh protiprávního jednání (činu jinak trestného) dítěte mladšího 15 let. V této fázi řízení by se měly provádět pouze nezbytné úkony jako je ohledání místa činu, zajištění stop činu jinak trestného, vyžádání zpráv od příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, příslušného střediska Probační a mediační služby, školy či školského zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo podání vysvětlení. Postup v této fázi řízení by měl být co nejkratší a trvat jen do doby, než je objasněn a zadokumentován průběh protiprávního jednání (činu jinak trestného) dítěte mladšího 15 let. Odložením věci podle § 159a odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. tato fáze končí. Spisový materiál se v co nejkratší možné době spolu s návrhem na případné uložení opatření ve smyslu § 93 odst. 1 ZSVM předloží příslušnému státnímu zastupitelství s působností v netrestních věcech. Pokud jde o další úkony prováděné v objasňovací fázi řízení orgány činnými v trestním řízení, jedná se o úkony spojené s právním zastoupením dítěte mladšího 15 let (včetně rozhodování o nákladech právního zastoupení), při jejichž provádění se přednostně užijí ustanovení hlavy III zákona o soudnictví ve věcech a subsidiárně pak orgány činné v trestním řízení postupují podle trestního řádu. Pokud jde o druhou tzv. návrhovou fázi řízení, vzhledem k tomu, že státní zastupitelství sice nevede žádné formální řízení, ale oproti stávající právní úpravě bude provádět některé nové úkony (možnost nepodat návrh na uložení opatření, vyžadování si zpráv a dalších podkladů pro účely zvážení dalšího postupu), přičemž o některých úkonech bude vyrozumívat vymezené osoby a orgány, je třeba výslovně upravit, podle jakých procesních ustanovení přitom bude postupovat (např. při doručování písemností). Státní zastupitelství bude využívat prostředky upravené v části páté zákona o státním zastupitelství, kdy může vyžadovat spisy, doklady, nahlížet do nich, požadovat vysvětlení od osob i státních orgánů, může si vyžádat odborné vyjádření či dokonce přibrat znalce. Dále bude využívat oprávnění podle hlavy III ZSVM. Pokud jde o počítání lhůt a postup při doručování písemností, použijí se příslušná ustanovení trestního řádu, neboť jednotný postup v těchto organizačně technických otázkách je praktický i z pohledu zajištění jednotných způsobů doručování, využívání typu obálek, informačních systémů atd. V případě, že v návrhové fázi bude rozhodováno o náhradě nákladů právního zastoupení dítěte mladšího 15 let, na rozhodování dozorového státního zástupce se subsidiárně použije trestní řád – bude postupovat stejně, jako kdyby rozhodoval v objasňovací fázi řízení.

Pokud bude v návrhové fázi činný soud pro mládež, bude se subsidiárně řídit předpisy upravujícími občanské soudní řízení. Pokud jde o řízení před soudem pro mládež, jde o řízení nesporné, jež je ovládáno vyšetřovací zásadou, která umožňuje při vyloučení zásady koncentrace řízení zjistit skutečný stav věci. Proto se podle § 1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZZŘS“) použije obecná část zákona o zvláštních řízeních soudních také na řízení podle části první hlavy III ZSVM. Soud pro mládež tedy postupuje v řízení primárně podle hlavy III ZSVM a subsidiárně používá předpisy upravující občanské soudní řízení, tj. občanský soudní řád a zákon o zvláštních řízení soudních.

K § 89b

Souhrnně pro všechny fáze řízení se upravuje možnost pověřit orgán sociálně-právní ochrany dětí (který je k tomu nejvhodněji vybaven) a popřípadě i Probační a mediační službu zjištěním poměrů dítěte mladšího 15 let nebo vypracováním podrobnější zprávy o dítěti (dnes tímto oprávněním disponuje výslovně pouze státní zastupitelství před podáním návrhu podle § 90 ZSVM – viz § 90 odst. 1 ZSVM). Jde o obdobné nástroje, jaké má k dispozici orgán činný v trestním řízení vedeném proti mladistvému (srov. § 55 a 56 ZSVM). Dále se upravuje možnost předat případ k provádění úkonů mediace Probační a mediační službě – zde je třeba vždy pečlivě zvážit, zda s ohledem na fázi, v níž se řízení nachází, je již vhodné zahájit mediační činnost, nicméně pokud půjde o případ vhodný k mediaci, je žádoucí z hlediska účinků na dítě a s ohledem na zájmy poškozeného Probační a mediační službu provedením úkonů mediace pověřit.

K bodu 20 (§ 89c až 89j) K § 89c až 89g

V návaznosti na v obecné části důvodové zprávy podrobně rozebírané požadavky rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva ze dne 20. října 2020 ve věci International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice (č. 148/2017) se komplexně pro všechny fáze řízení upravují otázky spojené s právním zastoupením dítěte mladšího 15 let. Dítě mladší 15 let bude ve všech fázích řízení zastoupeno, pokud možno, stejným právním zástupcem, kterým bude advokát. V souladu se stávající úpravou se předpokládá, že ustanovený advokát v zásadě musí práva a povinnosti spojená s jeho činností vykonávat osobně, v souladu s dosavadní soudní judikaturou se nicméně připouští, že může být zastoupen na základě plné moci jiným advokátem, nikoli však advokátním koncipientem či jinou osobou. Řízení podle hlavy III zákona o soudnictví ve věcech mládeže je vedeno v zásadě v zájmu dítěte, nikoliv „proti němu“. Jak uvádí Beckův komentář, povinností advokáta dítěte je hájit v řízení jeho zájmy, zejména je jeho úkolem náležitě přispět ke zjištění toho, zda se dítě skutečně dopustilo skutku, který vykazuje znaky určitého trestného činu a zda si bylo vědomo protiprávnosti svého chování, jaké důvody k němu mělo a co bylo příčinou toho, že se jej dopustilo, jakým způsobem o ně doposud bylo pečováno a v jakých rodinných a sociálních poměrech žilo, s jakými problémy se potýkalo a co na ně mělo škodlivý vliv, jaké jsou možnosti jeho ochrany před negativním působením jeho okolí a jak je lze motivovat ke změně chování, jaká je prognóza jeho dalšího rozvoje a co je předpokladem pozitivního obratu v něm apod. Nové pojetí právního zastoupení po celou dobu řízení, které propojuje jednotlivé, dosud oddělené fáze, se jeví být z pohledu zajištění práv dítěte, jakož i z pohledu procesní ekonomie, vhodnější než úprava, která by právní zastoupení řešila odděleně pro jednotlivé fáze řízení, neboť by se určité úkony zbytečně dublovaly, dítě by mohlo být vystaveno tomu, že by mělo v jednotlivých fázích řízení různé právní zástupce (z pohledu dítěte je žádoucí, aby ve všech fázích řízení mělo totožného právního zástupce, který je již s případem obeznámen a dítě k němu má důvěru, a nebude tak třeba opakovat konzultace), o nákladech na právní zastoupení by muselo být rozhodováno pro jednotlivé fáze řízení, přičemž, pokud jde o případnou úhradu těchto nákladů dítětem, by muselo být vyčkáváno na konečné rozhodnutí ve věci, apod. Vzhledem k tomu, že právní zástupce v řízení ve věcech dětí mladších 15 let řeší ve vztahu ke spáchanému činu trestněprávní otázky a v tomto směru se jeho postavení do určité míry přibližuje postavení obhájce, navrhuje se, aby byl ustanovován z pořadníku vedeného pro účely ustanovení obhájce v trestním řízení (požadavek na shodný právní servis jako je tomu u mladistvých ostatně vyplývá z rozhodnutí výše uvedeného výboru). Protože v řízení ve věcech dětí mladších 15 let se navíc zdůrazňuje hájení nejlepšího zájmu dítěte, který je zde rozhodným kritériem, upřednostňuje se, aby byl právním zástupcem ustanoven advokát, který je na toto řízení specializován. Vzhledem k tomu se advokátům umožňuje, aby požádali o zapsání své specializace na řízení ve věcech dětí mladších 15 let do pořadníku s tím, že takový advokát bude právním zástupcem dítěte mladšího 15 let ustanoven přednostně. Pokud nebude možné ustanovit právním zástupcem takto specializovaného advokáta, užijí se další pravidla výslovně uvedená v § 89e. Pravidla uvedená v § 39 tr. ř. se neužijí ani subsidiárně, neboť zde jde o specifické řízení a dítě má odlišné postavení od obviněného. Ustanovení advokáta právním zástupcem podle tohoto zákona nemá vliv na jeho pořadí pro účely ustanovení obhájcem v trestním řízení. Pokud jde o postavení právního zástupce, v objasňovací fázi řízení bude mít co do rozsahu úkonů, kterých se může účastnit, podobné postavení jako obhájce mladistvého podezřelého, přestože, jak bylo shora uvedeno, jeho role není zcela totožná s rolí obhájce. Dítě bude mít povinně (stejně jako mladistvý) právního zástupce od prvního úkonu prováděného proti němu jinak než utajovaně podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo trestního řádu z důvodu, že je zjišťováno a objasňováno, zda spáchalo čin jinak trestný. Typicky může jít o podání vysvětlení dítětem mladším 15 let, u něhož je zjišťováno a objasňováno, zda spáchalo čin jinak trestný. Pokud jde o postavení právního zástupce v následujících (civilních) fázích řízení, bude mít, pokud jde o rozsah práv a povinností, obdobné postavení jako zástupce účastníka řízení na základě plné moci, kterým je advokát (§ 28a OSŘ). V řízení před soudem navíc bude plnit roli opatrovníka s ohledem na to, že rodiče dítěte, kteří jsou nositelem rodičovské odpovědnosti, jsou v této fázi samostatnými účastníky řízení a nelze tak vyloučit případný střet zájmů mezi nimi a dítětem. Doba trvání povinného právního zastoupení je upravena obdobně jako u mladistvého v trestním řízení, při zohlednění specifik řízení před soudem podle hlavy III ZSVM. Z tohoto důvodu, pokud jde o mimořádné opravné prostředky, návrh oproti standardní úpravě civilního řízení stanoví v hlavě III ZSVM povinné právní zastoupení též v případě řízení o žalobě pro zmatečnost a v řízení o žalobě na obnovu řízení, pokud je nařízeno jednání. Důvodem je, aby dítěti mladšímu 15 let byl poskytnut obdobný „právní servis“ v rámci řízení o těchto mimořádných opravných prostředcích jako mladistvému v trestním řízení. Cílem návrhu je stanovit srovnatelný rozsah právního zastoupení u mladistvých v případě, že se dopustili trestného činu, a u dětí mladších 15 let, které se dopustily činu jinak trestného. Pokud jde o dovolání, povinné právní zastoupení dítěte mladšího 15 let se zde uplatní v širším rozsahu, než je tomu u obnovy řízení, což je jednak v souladu s úpravou obsaženou v občanském soudním řádu a jednak i s úpravou v trestním řízení, neboť pro mladistvého právo na zastoupení obhájcem i při sepisování dovolání a v řízení o dovolání plyne z § 41 odst. 5 tr. ř. V § 89d je upraveno právo na volbu právního zástupce – samo dítě si může zvolit právního zástupce, pokud v době vedení řízení již dovršilo patnáctý rok věku. Je-li dítě mladší 15 let, pak toto právo za něj vykonávají další osoby uvedené v tomto ustanovení – obdobně jako je tomu v civilním řízení, kdy je dítě mladší 15 let vždy povinně zastoupeno zákonným zástupcem. Okruh osob oprávněných zvolit dítěti právního zástupce je shodný s úpravou pro mladistvého (§ 44 ZSVM). Pokud si dítě, resp. jiné oprávněné osoby, právního zástupce nezvolí, bude mu ustanoven obdobným způsobem, jako se ustanovuje obhájce v trestním řízení v případě nutné obhajoby; pro tento účel se užije i stejný pořadník, přičemž primárně budou ustanovováni advokáti se zapsanou specializací na řízení ve věcech dětí mladších 15 let (viz výše). Dále se obdobně jako v trestním řízení upravuje otázka střetu zájmů a vyloučení právního zástupce a zproštění povinnosti právně zastupovat dítě mladší 15 let. Ustanovení o vyloučení právního zástupce je převzaté z § 37a odst. 1 trestního řádu. Předmětné ustanovení bylo do trestního řádu doplněno tzv. velkou novelou č. 265/2001 Sb., kdy jeho smyslem je zabránění bezdůvodnému protahování soudního řízení, k němuž se podle tehdejších poznatků někteří obvinění a jejich obhájci uchylovali zejména při snaze překročit přípustnou dobu trvání vazby. Způsob řešení vyloučení obhájce v takových případech, který spočíval v předání obhájce ke kárnému postihu, se ukázal jako neúčinný a zdlouhavý. Soudu pro mládež či soudci v přípravném řízení je přitom uloženo, aby před rozhodnutím o vyloučení advokáta jako zvoleného právního zástupce z právního zastupování umožnil právnímu zástupci a dítěti (jeho zástupci), aby se k případnému vyloučení zvoleného advokáta vyjádřili. K obsahu vyjádření je soud pro mládež nebo soudce povinen přihlédnout a v odůvodnění příslušného rozhodnutí se s ním musí vypořádat. Daná právní úprava obstála i v trestním řízení, které je z povahy závažnějším typem řízení, kde byla předmětem přezkumu Ústavního soudu. Např. v rozhodnutí II. ÚS 863/16 se Ústavní soud vyjádřil v tom smyslu, že právo na volbu obhájce podle čl. 40 odst. 3 Listiny není právem absolutním a nelze je vykládat jako povinnost orgánů činných v trestním řízení volbu advokáta za všech okolností bez omezení respektovat. Zvoleného obhájce je tudíž možno vyloučit, jedná se však o mimořádně významný zásah do práva na obhajobu a s ním spjaté svobody volby obhájce, neboť je zásadně věcí obviněného (obžalovaného), kdy a koho z osob oprávněných k poskytování právní pomoci formou obhajoby v trestním řízení svou obhajobou pověří, příp. zda svého práva volby vůbec využije, a proto je takové rozhodnutí svěřeno toliko nezávislému soudci a toliko ze zákonem stanovených důvodů. V rozhodnutí III. ÚS 10/21 Ústavní soud uvedl, že obhajoba obžalovaného však není (a v právním státě ani být nemůže) věcí jen tohoto subjektu a je úkolem orgánů činných v trestním řízení vytvářet pro její efektivní uplatnění nejen podmínky, ale odstraňovat i překážky, které by řádnému výkonu práv obhajoby mohly bránit.

K § 89h

Rozhodování o nároku právního zástupce dítěte mladšího 15 let na odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas podle advokátního tarifu vůči státu se koncipuje do určité míry obdobně jako je tomu v trestním řízení ve věcech mladistvých, oproti mladistvým jsou nicméně jinak (přísněji) vymezeny podmínky, kdy lze úhradu těchto nákladů požadovat po dítěti mladším 15 let či jiné osobě s ohledem na odlišný charakter řízení a s přihlédnutím k tomu, že samo dítě mladší 15 let zpravidla nemá vlastní majetek ani výdělečné možnosti. Náklady na právní zastoupení hradí v první fázi vždy stát, který pak může v případě, že je dítěti mladšímu 15 let uloženo opatření, úhradu těchto nákladů uložit tomuto dítěti nebo jiným osobám, které mají povinnost o dítě pečovat, pokud je to odůvodněno okolnostmi případu. O úhradě nákladů na právní zastoupení státem advokátovi rozhoduje orgán činný v době, kdy povinnost právně zastupovat dítě mladší 15 let skončila. S ohledem na to, že státní zastupitelství v návrhové fázi řízení nerozhoduje, stanoví se, že pokud povinnost právně zastupovat dítě skončí v této návrhové fázi, nárok na úhradu nákladů spojených s právním zastoupením dítěte se uplatní u státního zástupce příslušného k výkonu dozoru v objasňovací fázi řízení. Obdobně se postupuje i ohledně zálohy na tyto náklady. Je věcí vnitřního nastavení v soustavě státního zastupitelství, jak budou mezi sebou příslušní státní zástupci spolupracovat, budou-li odlišní. Předpokládá se tedy (shodně se stávající úpravou), že náklady na právního zástupce dítěte mladšího 15 let bude hradit stát, nicméně v případě, že dítěti bude uloženo opatření, pak má soud pro mládež možnost v odůvodněných případech uložit náhradu těchto nákladů dítěti mladšímu 15 let či případně dalším osobám, které mají povinnost o dítě pečovat. V tomto případě kromě majetkových poměrů soud pro mládež hodnotí i další okolnosti, za nichž se takové dítě dopustilo činu jinak trestného, motivy jeho jednání, povahu tohoto jednání, jeho osobnostní charakteristiky a jeho sociální poměry, případně i další okolnosti (k tomu srov. stávající § 95 ZSVM).

K § 89i

Navržené ustanovení zohledňuje novou možnost státního zastupitelství po zvážení všech rozhodných okolností při splnění zákonných podmínek upustit od podání návrhu na uložení opatření soudu pro mládež, tj. tento návrh nepodat. Jak již bylo uvedeno v obecné části důvodové zprávy, tato úprava reaguje na výtky Výboru a na další doporučení mezinárodních organizací a institucí, jakož i na vnitrostátní poznatky v této oblasti a relevantní soudní judikaturu.

K § 89j

V dotčeném ustanovení jsou vymezeny zákonné podmínky, při jejichž splnění nemusí státní zastupitelství podat návrh na uložení opatření dítěti mladšímu 15 let. Při jejich posuzování je na předním místě vždy účel zákona a nejlepší zájem dítěte. O nepodání návrhu na uložení opatření dítěti mladšímu 15 let se formálně nerozhoduje (státní zastupitelství nevede žádné formální řízení), jedná se pouze o neformální postup, o kterém vyrozumí příslušné osoby a orgány. Vzhledem k uvedenému skutečnost, že státní zastupitelství nepodalo návrh na uložení výchovného opatření dítěti mladšímu 15 let nezakládá překážku res judicata (nejde o trestní řízení, ale o řízení svou povahou civilní, jehož smyslem je uložit dítěti takové výchovné opatření, které je vhodné z hlediska prevence a jeho dalšího zdárného vývoje. Možnost využití tohoto postupu není výslovně vázána pouze na činy jinak trestné menší závažnosti, neboť zejména důvody uvedené v písmenech c) a d) mohou být využitelné i pro případy závažnějších činů jinak trestných, pokud již dítěti byla uložena dostatečně přísná opatření a není třeba uložení dalších výchovných opatření, zejména pokud např. již byla uložena ochranná výchova. Možnost využití tohoto postupu je dostatečně omezena stanovenými zákonnými podmínkami. Důvod vymezený v písmenu a) dopadá na situace, kdy s ohledem na všechny okolnosti není zapotřebí výchovně působit na dítě mladší 15 let. Typicky by mělo jít o činy menší závažnosti (např. výtržnictví, majetkové přečiny), nicméně nelze vyloučit, že bude tento důvod využitelný i pro případ zločinu, např. v případě pohlavního zneužití mezi dětmi mladšími 15 let navzájem nebo i v jiných případech, kdy jsou formálně naplněny znaky zločinu, ale v konkrétním případě jde o jednání s nízkou společenskou škodlivostí a zároveň dítě nepotřebuje k dalšímu zdárnému vývoji uložit výchovné opatření. Při posuzování, zda je naplněn tento důvod, je třeba se kromě povahy a závažnosti spáchaného činu zabývat také postojem dítěte k spáchanému činu a jeho chováním po činu, tj. zejména zda dítě lituje spáchání činu a zda má snahu napravit škodlivé následky trestného činu. Při posuzování lítosti lze částečně odkázat na komentářovou literaturu, která se této otázce věnuje v souvislosti s upuštěním od uložení trestního opatření mladistvému a podle níž o jejím splnění svědčí především vnitřní postoj k spáchanému činu, projevující se navenek zpravidla celkovým následným kladně orientovaným chováním dítěte po jeho spáchání. Nemusí přitom nezbytně dojít k výslovnému projevu lítosti, neboť ta může vyplývat i z jiných projevů chování dítěte (např. z dobrovolného nástupu léčby závislosti na návykových látkách apod.). Naopak samotný formální projev lítosti, pokud k němu dojde, sám o sobě nestačí. Všechny tyto skutečnosti je třeba důkladně a komplexně hodnotit. Předpokladem lítosti je uvědomění si a nahlédnutí negativnosti spáchaného činu dítětem a přijetí odpovědnosti za něj. Dále je třeba hodnotit dosavadní osobu a dosavadní život dítěte mladšího 15 let a výchovné prostředí, v němž vyrůstá, tj. zda je dítě mladší 15 let u osoby nebo zařízení způsobilého mu zajistit řádnou péči s ohledem na jeho fyzický a duševní stav, jakož i rozumovou vyspělost, neboť i to jsou podstatné faktory při zvažování, zda je třeba na dítě výchovně působit. Dalším z aspektů, který je třeba rovněž zohlednit, je skutečnost, že speciálně preventivní účinky, které se pojí s výchovným opatřením, klesají, čím delší je doba od spáchání činu jinak trestného. Proto je i doba, která uplynula od spáchání činu jinak trestného, dalším hlediskem, které je v souhrnu s dalšími okolnosti třeba posoudit státním zastupitelstvím při zvažování, zda má podat návrh na uložení opatření. Na základě zhodnocení výše uvedených skutečností je pak třeba zhodnotit, zda dítě mladší 15 let potřebuje výchovnou intervenci, aby se nadále zdárně vyvíjelo a nerecidivovalo, či nikoli. V písmenu b) se umožňuje zabránit zbytečné kumulaci opatření použitých vůči dítěti mladšímu 15 let v návaznosti na spáchaný čin jinak trestný, neboť v některých případech jsou výchovné prostředky nebo výchovná opatření podle jiných předpisů natolik citelná, že již jejich uložením může dojít k naplnění účelu stanoveného v § 1 odst. 2 ZSVM a není třeba na dítě výchovně působit i prostřednictvím opatření uložených v řízení podle hlavy III ZSVM. Výchovnými prostředky se rozumí prostředky podle § 884 odst. 2 obč. zák., výchovnými opatřeními opatření podle § 857 odst. 2 obč. zák., opatření podle § 13 zákona o sociálně právní ochraně dětí, opatření podle § 31 školského zákona a opatření podle § 21 zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. V návaznosti na toto ustanovení se pak v odstavci 2 umožňuje státnímu zastupitelství vyčkat na uložení takového výchovného opatření nebo použití výchovného prostředku, pokud je dán předpoklad, že k jeho uložení nebo použití dojde v dohledné době. Aby nebylo příliš oddalováno rychlé výchovné působení na dítě, je stanovena nejdelší lhůta, po kterou lze vyčkávat na výsledek; pokud tato lhůta marně uplyne, je třeba v řízení pokračovat. Případné pozdější uložení výchovného opatření nebo použití výchovného prostředku podle jiných předpisů lze zohlednit v řízení před soudem pro mládež (může vést až k upuštění od uložení opatření). Písmeno c) reaguje na situaci, kdy dítěti mladšímu 15 let již bylo uloženo natolik přísné opatření (nebo lze očekávat, že se tak stane) za jiný dříve spáchaný čin jinak trestný, že opatření, jehož uložení by bylo navrhováno v souvislosti s nyní spáchaným činem jinak trestným, je z tohoto pohledu bezvýznamné (neúčelné). V tomto případě by další vedení řízení nenaplňovalo smysl a účel řízení s ohledem na to, že na dítě mladší 15 let je již dostatečně výchovně působeno v jiném řízení podle hlavy III ZSVM. Zohledňuje se tak i zásada hospodárnosti a ekonomie řízení.

Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M., Šámalová: Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, 3. vydání. Praha: 2011, 988 s.

Písmeno d) pak řeší obdobnou situaci jako písmeno c) pro případ, že dítě již dovršilo věk trestní odpovědnosti a za spáchaný čin mu již bylo uloženo odpovídající výchovné, ochranné nebo trestní opatření, případně mu bude dle očekávání v nejbližší době uloženo. V obou těchto případech se může jednat i o velmi závažný čin nebo dítě mladší 15 let s vysokým rizikem recidivy a obecně prognózou problematického vývoje, nicméně již mu bylo uloženo takové opatření (nebo mu bude záhy uloženo), že nemá smysl je kumulovat s dalšími opatřeními podle ZSVM. V odstavci 3 je pak vymezen okruh osob a orgánů, které je třeba o nepodání návrhu vyrozumět.

K bodu 22 (§ 90 až 92) K § 90

Vzhledem k tomu, že státní zastupitelství má nově diskreční pravomoc, zda podá návrh na uložení opatření dítěti mladšímu 15 let soudu pro mládež, navrhuje se, aby bylo výlučným iniciátorem řízení před soudem pro mládež. Pokud by návrhové oprávnění bylo přiznáno dalším orgánům či osobám, do určité míry by ztrácela smysl návrhová fáze řízení, v níž státní zastupitelství vyhodnocuje, zda jsou dány podmínky pro to, aby návrh na uložení opatření dítěti mladšímu 15 let nepodalo. Z obdobného důvodu se opouští možnost zahájit řízení před soudem pro mládež z úřední povinnosti (ex offo), neboť taková možnost by snižovala právní jistotu dítěte o tom, zda jeho věc byla již vyřízena s konečnou platností, nebo zda s odstupem času nebude nakonec postaveno před soud pro mládež.

K § 91

Navrhuje se více sladit okruh účastníků v řízení před soudem pro mládež podle hlavy III ZSVM s občanskoprávními předpisy v tom směru, že účastníky řízení bez dalšího již nebudou osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy nebo jiné obdobné péče. Tyto osoby budou ve shodě s § 6 odst. 1 ZZŘS účastníky řízení jen za podmínky, že jsou těmi, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Pokud tato podmínka splněna není, mohou v řízení vystupovat v pozici svědka či jiné osoby zúčastněné na řízení. Není dán důvod, aby tyto osoby měly automaticky všechna práva účastníka (např. možnost podávat opravné prostředky proti kterémukoli rozhodnutí), aniž by byla dána bezprostřední souvislost s výkonem jejich činnosti. Jejich rolí je sice o dítě osobně pečovat a za tímto účelem jsou jim přiměřeně stanovena práva a povinnosti rodičů (např. § 966 obč. zák., § 955 obč. zák.), nejsou však oprávněny samostatně činit jakákoli závažnější rozhodnutí a dítě mohou zastupovat jen v běžných záležitostech (např. § 966 odst. 2 obč. zák.). Je třeba poukázat na to, že tyto osoby nejsou standardně účastníky ani některých řízení péče soudu o nezletilé, popřípadě je jim účastenství přiznáváno jen pro určitou část řízení a v omezeném rozsahu. Stejně tak pěstoun či jiná fyzická osoba, v jejíž péči dítě je, bez dalšího není např. účastníkem řízení ve věcech poručenství podle § 466 písm. f) ZZŘS. Vychází se z toho, že o jejich právech a povinnostech se nejedná, pokud sami nepožádají o změnu stávajících rozhodnutí a o ustanovení do funkce poručníků (srov. Charvát a Trávníková v komentáři v ASPI k § 466 ZZŘS). Vzhledem k uvedenému budou pěstoun nebo jiná osoba, které bylo dítě svěřeno do péče, do řízení před soudem pro mládež přibráni jako účastníci pouze v případě, že by jim ze zvažovaného opatření měla vzejít určitá nová povinnost (např. participace na výchovném omezení), aby měli možnost proti ní brojit, pokud by nebylo spravedlivé její plnění po nich žádat. Zájmy dítěte v řízení hájí zejména povinný právní zástupce dítěte mladšího 15 let, který by si měl v případě potřeby od dané osoby vyžádat potřebné informace. Stejně tak v případě změny nebo zrušení uloženého opatření by tato osoba mohla soudu pro mládež dát pouze podnět, na jehož základě by mohl rozhodnout o změně nebo zrušení bez návrhu. Zároveň se nicméně doplňuje, že soud pro mládež těmto osobám vždy umožní účast na řízení (jako veřejnost) a vyrozumí je o výsledku soudního řízení. Stávající § 91 odst. 2 se nepřebírá, protože, jak již bylo uvedeno, namísto opatrovníka pouze pro soudní fázi řízení se komplexně upravuje institut právního zastoupení dítěte pro celé řízení (v návaznosti na požadavek výše uvedeného rozhodnutí Výboru, aby dítě mělo v předsoudních fázích řízení srovnatelný právní servis jako podezřelý mladistvý), tato problematika je nyní upravena v § 89c a násl.

K § 92

Nově se i soudu pro mládež umožňuje upustit od uložení opatření bez formálního jednání, pokud lze takto rozhodnout jen na základě důkazů předložených účastníky řízení a pokud státní zastupitelství a dítě mladší 15 let souhlasí s takovým způsobem vyřízení věci, nebo se vzdali svého práva účasti na projednání věci. Pokud má takovou možnost státní zastupitelství, pak není dán důvod, proč neumožnit takovýto pružnější a méně formální způsob vyřízení věci i soudu pro mládež, tato možnost se jeví jako žádoucí. Dále se oproti stávajícímu znění provádějí úpravy v zásadě formálního rázu vycházející z toho, že nově se rámcově vymezují všechny fáze řízení ve věcech dětí mladších 15 let, nikoli jen soudní fáze. Vypuštění stávajícího § 92 odst. 2 je důsledkem toho, že otázka zjišťování poměrů dítěte mladšího 15 let a vypracování zprávy o dítěti je souhrnně řešena pro všechny fáze řízení v § 89b. V odstavci 4 se pak v souladu s právem dítěte mladšího 15 let na spravedlivý proces a z důvodu řádného zajištění uplatnění jeho práv stanoví, že účast právního zástupce takového dítěte při jednání soudu je povinná a nelze jednat bez něj.

K bodu 23 (§ 92a)

Možnost soudu pro mládež upustit od uložení opatření se rozšiřuje také na případy, kdy jsou splněny obdobné podmínky, které musejí být dány, aby státní zastupitelství mohlo upustit od podání návrhu soudu pro mládež. Tato možnost se soudu pro mládež ponechává zejména pro případy, kdy v mezidobí mezi podáním návrhu státního zastupitelství a posouzením návrhu soudem pro mládež dojde k určitému posunu ve věci – např. v rámci mediace se dítě omluví poškozenému, nahradí škodu, bude zjištěno, že mu škola uložila nějaké výchovné opatření aj. Navíc není vyloučeno, že soud pro mládež bude mít jiný pohled na věc než státní zastupitelství; pokud svůj názor dostatečně odůvodní, pak nemusí být dán důvod, aby státní zastupitelství proti takovému rozhodnutí vždy brojilo opravným prostředkem. V soudní fázi řízení se již nicméně nebude vyčkávat na výsledky jiných řízení a postupů, jako je tomu v návrhové fázi řízení (viz navrhovaný § 89j odst. 2). Pokud již bylo zahájeno řízení před soudem pro mládež, je třeba, aby na dítě bylo efektivně působeno v době co nejkratší. Soud pro mládež má možnost výchovné opatření uložené podle zvláštních předpisů nebo výchovné prostředky použité vůči dítěti zohlednit při ukládání opatření, přičemž může od jeho uložení i zcela upustit (což se promítá do nového znění § 93 odst. 7). Upustit od uložení opatření bez jednání však může soud pro mládež pouze při splnění podmínek uvedených v § 92 odst. 3. O upuštění od uložení opatření se navrhuje kromě Probační a mediační služby vyrozumět i pěstouna nebo osobu, která má dítě mladší 15 let svěřeno do péče, neboť jde o informaci, která je pro ně důležitá z hlediska další výchovy dítěte.

K bodům 24 až 31 [§ 93 odst. 1 až (dnešní) 4, 8, 10 a 11]

V návaznosti na § 25 odst. 1 ZZŘS, podle kterého soud rozhoduje ve věci samé usnesením, nestanoví-li zákon jinak, se navrhuje zrušit odstavec 10 (stávající odstavec 11) pro nadbytečnost ve vztahu k formě rozhodování usnesením a pouze do odstavce 1 v souladu se stávající úpravou doplnit, že o uložení opatření se rozhoduje rozsudkem. Navrhuje se změkčit dnešní povinnost uložit obligatorně ochrannou výchovu dítěti, které spáchalo čin, u něhož trestní zákoník dovoluje uložení výjimečného trestu, a které v době spáchání činu dovršilo dvanáctý rok svého věku a bylo mladší 15 let, neboť v praxi se výjimečně objevují případy, kdy se obligatorní uložení ochranné výchovy jeví jako nepřiměřené a jako dostačující se jeví působení na dítě mírnějšími výchovnými opatřeními, resp. jejich kombinací (např. uložení dohledu probačního úředníka a současné zařazení do vhodného výchovného programu). Větší individualizace postihu dítěte je také v souladu se závěry Výboru, který v rozhodnutí ICJ proti České republice definoval požadavek, aby státy zajistily odklony od standartního soudního řízení i postihu spočívající ve využívání opatření restorativní justice jako jsou: komunitní programy jako komunitní služba, dohled a vedení probačními úředníky, rodinné konference a další možnosti restorativní justice, včetně odškodnění obětí. Rozhodnutí o přesné povaze a obsahu odklonů a přijetí potřebných legislativních a jiných opatření pro jejich implementaci je ponecháno na uvážení států (odstavce 120 a 121 rozhodnutí ve věci ICJ pro ČR). Navrhované zrušení obligatorního ukládání ochranné výchovy, které soudci umožní zohlednit další faktory a nikoli jen vyjít z výše trestní sazby, odpovídá těmto uvedeným závěrům rozhodnutí ve věci ICJ proti České republice. Takový postup by nicméně měl být výjimečný, lze si jej představit např. v případě, kdy jednání skončilo ve fázi přípravy. Zároveň se výslovně zdůrazňuje, že ochranná výchova je až krajním opatřením, kdy je třeba, aby před jejím uložením soud pro mládež důkladně zvážil všechny alternativy. Odebrání dítěte z rodiny a jeho umístění do ústavu pro výkon ochranné výchovy je vždy krajním řešením, a pokud je to možné, je na místě dát přednost jinému mírnějšímu opatření podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. V odstavci 3 (ve stávajícím odstavci 4) se jednoznačněji stanoví, že při vyšetření duševního stavu dítěte se postupuje obdobně podle § 58 ZSVM. Do odstavce 7 (stávajícího odstavce 8) se pak výslovně doplňuje, že soud pro mládež při výběru vhodného opatření přihlíží i k výchovným opatřením a prostředkům, které již byly dítěti uloženy, nebo byly vůči němu použity v souvislosti s činem jinak trestným, pro který se vede řízení před soudem pro mládež. Možnost upustit od uložení opatření (současný odstavec 10) je souhrnně upravena v novém § 92a, dnešní odstavec 10 se proto nahrazuje novým odstavcem 9, do něhož se zakotvuje informační povinnost o uloženém opatření vůči pěstounovi nebo osobě, které bylo dítě svěřeno do péče, neboť tyto osoby nejsou samostatnými účastníky řízení a tato informace pro ně je důležitá z hlediska další výchovy dítěte.

K bodu 32 (§ 93a)

Navržená úprava odstraňuje nedostatečnou možnost reagovat podle stávající právní úpravy na změny, které nastanou po uložení opatření a které vyžadují jeho určitou modifikaci nebo zpřísněnou reakci na neplnění uloženého opatření dítětem mladším 15 let. Navržená úprava tak slouží ke změně původního pravomocného rozhodnutí, pokud nastanou zákonem předpokládané situace, tedy dojde k podstatné změně poměrů (rebus sic stantibus). Ostatně i v trestním řízení je možné v průběhu vykonávacího řízení modifikovat uložené povinnosti a doukládat další povinnosti a omezení, aniž by se jednalo o „další trestání“ za spáchaný trestný čin – jde pouze o reakci na změnu okolností v průběhu výkonu trestu, kdy se ukáže nemožnost nebo nevhodnost jeho dalšího výkonu v nezměněné podobě, nejde o další „trestání“. Navržená úprava se také inspiruje právní úpravou, která je používaná ve vztahu k dětem v rámci systému péče o nezletilé – podle § 13 a násl. zákona o sociálně-právní ochraně dětí má orgán sociálně-právní ochrany poměrně široce vymezená oprávnění, pokud jde o ukládání, změnu nebo zrušení uložených výchovných opatření. Dokonce je možné (srov. § 13a citovaného zákona), vyžaduje-li to zájem dítěte a pokud výchovná opatření nevedla k nápravě, aby soud dočasně odňal dítě z péče rodičů nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte a nařídil pobyt ve středisku výchovné péče (nejdéle na 3 měsíce). Jeví se být potřebné, aby i v řízení podle hlavy III ZSVM bylo možné reagovat na změny při výkonu uloženého opatření, stejně jako je to možné v systému péče o nezletilé osoby, které mají výchovné problémy, ale činu jinak trestného se nedopustily. Navržená úprava se omezuje pouze na opatření méně invazivní povahy (nespojená s odnětím dítěte z výchovného prostředí) – tj. nelze „douložit“ ochrannou výchovu, ani ochranné léčení. S ohledem na civilní povahu řízení a jeho účel totiž není namístě, aby docházelo k následnému postupnému ukládání takto intenzivních opatření. Primární je působit tak, aby dítě do budoucna prospívalo, nikoli vynucení uloženého opatření pod hrozbou uložení stále intenzivnějších opatření – jedná se o děti mladší 15 let. Pokud je výkon uloženého opatření problematický, což je často dáno i zanedbáváním povinností jiných osob odpovědných za výchovu dítěte, má soud pro mládež možnost působit formou podnětů na OSPOD či soud v řízení péče o nezletilé. Tyto instituce mají řadu nástrojů, aby v tomto směru intervenovaly, případně ukládaly opatření, která povedou ke zlepšení situace. Případně je možné využít, pokud jsou zde shledány zákonné podmínky, i oznámení orgánům činných v trestním řízení, je-li dáno podezření z naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožování výchovy dítěte. Pokud se dítě mladší 15 let dopouští dalších činů jinak trestných, pak se vede další řízení a je možné v jeho rámci uložit i intenzivnější opatření. Uložené opatření lze změnit nebo zrušit na návrh účastníků řízení nebo probačního úředníka, pokud vykonává dohled nebo kontrolu uloženého opatření. Jiné osoby a orgány mohou podat soudu pro mládež pouze podnět k takovému rozhodnutí. Jedním z důvodů pro změnu nebo zrušení opatření anebo jeho nahrazení jiným je, že další výkon uloženého opatření nelze po dítěti spravedlivě požadovat, tj. jde o změnu poměrů, které brání v dalším řádném výkonu opatření, např. se dítě přestěhuje daleko od místa, kde má vykonávat určitý konkrétně stanovený výchovný program. Dalším důvodem je, že uložené opatření se míjí svým účinkem, tj. dítě neplní své uložené povinnosti nebo omezení. V odstavci 2 jde pak o případ, kdy naopak již bylo dosaženo účelu sledovaného uloženým opatřením a již není potřeba na dítě dále výchovně působit. Zde se obdobně jako u mladistvých stanoví minimální doba, po kterou musí dítě mladší 15 let opatření vykonávat, aby na něj bylo dostatečně výchovně působeno, a z obdobných důvodů se také dítěti a dalším osobám účastnícím se řízení omezuje možnost podat další návrh na zrušení uloženého opatření. Uvedená úprava vychází z úpravy, která se uplatní v trestním řízení ve věcech mladistvých, pokud jde o zrušení dohledu, přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření. Je třeba vzít v úvahu, že má jít o výjimečnou možnost, kdy je důvodem skutečnost, že dítě mladší 15 let prokázalo polepšení a je dán předpoklad, že povede řádný život. Vzhledem k tomu, že nejde o okolnosti, které by se měnily ze dne na den, je třeba dítě sledovat po delší dobu, než je možné učinit takový závěr. Omezení možnosti podání návrhu nebrání nicméně tomu, aby účastník podal podnět orgánu sociálně- právní ochrany dětí nebo probačnímu úředníkovi, aby využili svého návrhového oprávnění, nebo aby se soud pro mládež danou věcí zabýval z úřední povinnosti. Stejně tak se obdobně jako v trestním řízení proti mladistvému požaduje, aby k návrhu dítěte (nebo osob zastupujících dítě v řízení) na zrušení dohledu nebo povinnosti kontrolované Probační a mediační službou bylo připojeno kladné stanovisko probačního úředníka, který má největší přehled o tom, jak dítě plní uložené povinnosti a zda je třeba na ně dále výchovně působit. Jedná se i o určitou filtraci návrhů v případech, kdy je zcela zřejmé, že takový návrh nemá naději na úspěch; tyto případy zbytečně zatěžují soudní systém. Pokud je návrh podán bez kladného stanoviska probačního úředníka, soud pro mládež o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí jej s poučením o nutnosti připojit k němu uvedené stanovisko (to nicméně nebrání soudu pro mládež, aby v téže věci rozhodl o zrušení uloženého opatření i bez návrhu, má-li za to, že je to na místě). I zde se zakotvuje informační povinnost o změně nebo zrušení opatření vůči pěstounovi nebo osobě, které bylo dítě svěřeno do péče, neboť tyto osoby nejsou samostatnými účastníky řízení a tato informace pro ně je důležitá z hlediska další výchovy dítěte.

K bodu 33 (§ 94 odst. 1)

Navržená změna sjednocuje užívanou terminologii ve vztahu k dítěti mladšímu 15 let.

K bodu 34 (zrušení § 95)

Úprava týkající se náhrady nákladů řízení ve věcech dětí mladších 15 let se přesouvá do nového ustanovení § 89h odst. 3.

K bodům 35 a 36 (§ 95a)

Jde převážně o promítnutí změn, které byly v právní úpravě ochranného léčení ukládaného v trestním řízení provedeny zákonem č. 220/2021 Sb., i do zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Kromě toho dochází ke sladění užité terminologie s terminologií občanského zákoníku, kdy se pojem „osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy nebo do jiné obdobné péče“ nahrazuje pojmy „pěstoun“ a „jiná osoba, které bylo dítě svěřeno do péče“ v souladu s § 953 a § 958 obč. zák. Dále se navrhuje pojem „státní zástupce“ nahradit pojmem „státní zastupitelství“, neboť účastníkem řízení před soudem pro mládež je státní zastupitelství s působností v netrestních věcech, nikoli státní zástupce, který je činný pouze v úvodní objasňovací fázi řízení.

K bodu 37 (zrušení § 96)

Úprava zde obsažená se přesouvá do § 89a odst. 3.

K přechodným ustanovením

Vzhledem k tomu, že i na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije nová právní úprava, za účelem právní jistoty se navrhuje, byť je tato otázka řešena soudní judikaturou, výslovně zakotvit použitelnost důkazů, které byly opatřeny před nabytím účinnosti této novely v „trestní“ fázi řízení, i když dítě mladší 15 let nebylo v této fázi zastoupeno právním zástupcem – takové důkazy byly opatřeny zákonným způsobem podle tehdy platné právní úpravy a nic tedy nebrání jejich použitelnosti. Pro soudní fázi řízení se pak stanoví, že opatrovník ustanovený dítěti mladšímu 15 let před nabytím účinnosti této novely má postavení právního zástupce ve smyslu nové úpravy (v souvislosti s nabytím účinnosti tohoto zákona není tedy zapotřebí rozhodovat o ustanovení právního zástupce, ani činit žádné jiné formální kroky).

K části druhé – změna trestního řádu

Úprava týkající se nákladů ustanoveného obhájce v trestním řízení se slaďuje s advokátním tarifem v platném znění a doplňuje se, že obhájce má nárok i na náhradu za promeškaný čas (§ 14 advokátního tarifu). Dále se úprava týkající se odvádění daně z přidané hodnoty slaďuje se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zákonem o advokacii a s § 137 odst. 3 písm. d) OSŘ. Právo na náhradu této daně má nejen advokát, který vykonává svoji činnost samostatně, a advokát, který je společníkem právnické osoby (plátkyně DPH), ale i ten, který je zaměstnán u plátce této daně.

K části třetí – změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí K bodu 1 [§ 51 odst. 4 písm. g)]

Navržená změna reaguje na změnu úpravy obsažené v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže, kdy nově bude dítě mladší 15 let zastupováno v řízení podle hlavy III citovaného zákona právním zástupcem, a to i v předsoudních fázích řízení (namísto stávajícího opatrovníka ustanovovaného soudem pro mládež pouze pro soudní fázi řízení). Právní zástupce bude v řízení při poskytování právních služeb (obdobně jako stávající opatrovník) hájit nejlepší zájem dítěte a v řízení před soudem bude plnit i funkci kolizního opatrovníka podle § 460 obč. zák. a funkci opatrovníka podle § 29 odst. 1 a 3 OSŘ. Pro tento účel se jeví být žádoucí zajistit obdobnou součinnost obecního úřadu s rozšířenou působností jako ve vztahu k advokátovi, kterého soud ustanoví opatrovníkem pro jiná soudní řízení.

K bodu 2 [§ 51 odst. 5 písm. a) nový bod 3]

Vzhledem k tomu, že nově se komplexně upravuje řízení ve věcech dětí mladších 15 let v hlavě III zákona o soudnictví ve věcech mládeže tak, že kromě objasňovací a soudní fáze řízení zahrnuje také fázi řízení před státním zastupitelstvím (netrestní působnost), které pro svou činnost v této fázi rovněž může potřebovat informace o dotčeném dítěti, navrhuje se doplnit součinnostní ustanovení výslovně ve vztahu ke všem orgánům činným v tomto řízení.

K bodu 3 [§ 51 odst. 5 písm. c)]

Vzhledem k tomu, že po novele trestních předpisů provedené zákonem č. 220/2021 Sb. může být Probační a mediační služba činná ve všech fázích řízení ve věcech dětí mladších 15 let podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže, navrhuje se v tomto směru doplnit součinnostní ustanovení.

K části čtvrté – změna zákona o Probační a mediační službě

Vzhledem k tomu, že úloha Probační a mediační služby v řízení ve věcech dětí mladších 15 let je odlišná od její úlohy v trestním řízení a sleduje jiné cíle než v trestním řízení, navrhuje se samostatně vymezit její činnost v tomto řízení. Předpokládá se, že v objasňovací a návrhové fázi bude Probační a mediační služba činná pouze na základě pověření, kdy zejména může provádět zjištění poměrů dítěte mladšího 15 let a vypracovávat zprávu o něm nebo činit mediační úkony. V řízení před soudem pak Probační a mediační služba vykonává úkony probace buď přímo na základě zákona (dohled probačního úředníka) nebo na základě pověření soudu pro mládež (vypracování zprávy o dítěti, kontrola výchovné povinnosti nebo výchovného omezení); úkony mediace může vykonávat na základě pověření soudu pro mládež nebo i bez něj.

K části páté – změna zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních K bodu 1 [§ 20 odst. 1 písm. g)]

Do předmětného ustanovení se promítá změna terminologie zákona o soudnictví ve věcech mládeže, neboť v řízení podle hlavy III zákona o soudnictví ve věcech mládeže již nebude ustanovován jako dosud opatrovník, nýbrž dítě mladší 15 let bude zastoupeno právním zástupcem.

K bodu 2 [zrušení § 23 odst. 1 písm. i)]

Navržená změna reaguje na novelu zákona o soudnictví ve věcech mládeže provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., která zrušila možnost přeměny ochranné výchovy na ústavní výchovu, a naopak – v odůvodňovaném novelizačním bodě se tak ruší s tím související oprávnění ředitele zařízení podávat návrh na přeměnu ochranné výchovy v ústavní a naopak, neboť po uvedené novele jde již o bezobsažné ustanovení.

K bodu 3 [§ 24 odst. 2 písm. e)]

Navržená změna reaguje na změnu terminologie v § 11 a 20 zákona č. 218/2003 Sb. (k tomu srov. odůvodnění k uvedeným ustanovením).

K bodu 4 (§ 25)

Jde o úpravu odkazu v návaznosti na vypuštění písmene i) z § 23 odst. 1.

K části šesté – změna zákona o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů

Stejně jako v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže a v trestním řádu se i v tomto předpisu slaďuje úprava týkající se nákladů ustanoveného obhájce v trestním řízení s advokátním tarifem a doplňuje se, že obhájce má nárok i na náhradu za promeškaný čas (§ 14 advokátního tarifu). Kromě toho se doplňuje možnost pověřit vyššího úředníka státního zastupitelství také rozhodováním o odměně, náhradě hotových výdajů a náhradě za promeškaný čas právního zástupce dítěte mladšího 15 let.

K části sedmé – účinnost

Datum nabytí účinnosti je stanoveno s ohledem na předpokládanou délku legislativního procesu.

V Praze dne 6. září 2023

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Ministr spravedlnosti: JUDr. Pavel Blažek, Ph.D. podepsáno elektronicky