zákon č. 166/2023 Sb.

K čl. I

K bodu 1 – k § 2 odst. 1:

Na základě práva EU by se ve vztazích organizačních složek státu mezi sebou obecně měla uplatňovat pravidla pro zadávání veřejných zakázek. Podle § 19 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, se nakládání s majetkem a jiné právní jednání mezi organizačními složkami navzájem uskutečňuje zápisem. Takovýto zápis může pro účely tohoto zákona představovat smlouvu na veřejnou zakázku, pokud je jeho předmětem úplatné poskytnutí dodávek, služeb či stavebních prací.

K bodu 2 – k § 5:

Legislativně technická změna, vyjasňuje se, že definice dodavatele je stanovena pouze pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek.

K bodu 3 – k § 8 odst. 2:

Dochází k zpřesnění textu, neboť okruh zadavatelů v daném státě definuje právo tohoto státu, nikoli české právo. Z věcného pohledu jsou však definice právních řádů všech členských zemí EU obdobné, neboť vychází z transpozice zadávacích směrnic.

K bodu 4 – § 9 odst. 3:

Zavádí se právní fikce, že uveřejňovací povinnosti stanovené tímto zákonem jsou splněny, pokud je při centralizovaném zadávání místo zadavatele splní centrální zadavatel. To by mělo umožnit větší pružnost, při centralizovaném zadávání, kdy může být pro zúčastněné strany výhodnější, aby se dohodly, že uveřejňovací povinnosti stanovené zákonem (zejména oznámení o uzavření smlouvy podle § 137 nebo § 142) bude plnit centrální zadavatel i v případech, kdy jednotlivé zakázky zadává samostatně zadavatel, který se účastní centralizovaného zadávání a který je tak ve smyslu odst. 2 odpovědný za splnění těchto uveřejňovacích povinností. Z materiálního pohledu však není příliš podstatné, kdo uveřejňovací povinnosti splnil, pokud k řádnému uveřejnění ve skutečnosti došlo. Nově zavedený odstavec 3 přitom neruší pravidlo uvedené v odstavci 2, nedochází tedy ke změně odpovědnosti za jednotlivé úkony, pouze se umožňuje jejich splnění centrálním zadavatelem.

K bodu 5 – § 9 odst. 4:

Umožňuje se vyšší pružnost pro zadávání podlimitních veřejných zakázek centrálními zadavateli, kdy už nebude potřeba stanovit okruh zúčastněných zadavatelů předem. V případě podlimitních veřejných zakázek tak bude možné, aby k uzavřené smlouvě přistupovali další zadavatelé. Bude však nutné, aby i po přistoupení dalších zadavatelů nebyla překročena celková cena za plnění veřejné zakázky, která musí být stanovena předem v zadávací dokumentaci a být nižší než limit pro nadlimitní veřejné zakázky.

K bodu 6 – k § 11 odst. 7:

Na vztahy organizačních složek státu mezi sebou se obecně uplatní pravidla pro zadávání veřejných zakázek. Z judikatury Soudního dvora EU lze u této problematiky odkázat na rozsudky C-107/98, C-26/03, C-458/03, C-340/04, C-480/06, C-573/07, C-159/11, C-182/11, C183/11 a C-386/11. Z toho pak vyplývá nezbytnost zkoumat naplnění podmínek vertikální a horizontální spolupráce.

Vyjasňuje se, že pravidla pro vertikální spolupráci lze aplikovat i na vztahy organizačních složek státu, které se považují za jednotlivé zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. a). To znamená, že pravidla, která § 11 vztahuje k právnické osobě, se uplatní i ve vztahu k organizačním složkám státu, které právnickými osobami nejsou. Pravidla pro horizontální spolupráci v § 12 z tohoto důvodu není potřeba měnit, neboť v textu § 12 se hovoří o zadavatelích, nikoli o právnických osobách. Je proto zřejmé, že pravidla pro horizontální spolupráci lze aplikovat i na organizační složky státu.

K bodu 7 – k § 13 odst. 1:

Zpřesnění formulace, podle věty druhé se postupuje tehdy, není-li možno postupovat podle věty první, tedy v případech, kdy je činnost, která je předmětem smlouvy, hrazena jejími příjemci pouze z části, nebo vůbec.

K bodu 8 – k § 14 odst. 1:

Důvodem změny je upřesnění transpozice. Zatímco v zadávacích směrnicích se za veřejné zakázky na dodávky považují zakázky, jejichž předmětem je pořízení výrobku, české právo používá pojem věc. Nejvyšší správní soud přitom v rozsudku ze dne 29. 10. 2020, č. j. 9 As 139/2020-125, deklaroval, že ustanovení § 14 odst. 1 ve stávajícím znění cílí na veškeré věci v právním slova smyslu a není namístě uplatnit eurokonformní výklad. Pro zpřísnění oproti evropským směrnicícm však nejsou věcné důvody, mělo by být dosaženo stavu, že definice veřejné zakázky na dodávky bude věcně odpovídat definici v evropských směrnicích, s tím, že pro výklad sporných případů by měl být eurokonformní výklad aplikován. Z definice veřejné zakázky na dodávky se tudíž výslovně vyjímá pořízení cenných papírů nebo jiných investičních nástrojů (definovaných odkazem na zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu ve znění pozdějších předpisů), obchodního závodu, samostatné organizační složky závodunebo podílu v obchodní korporaci, aby bylo zřejmé, že za veřejnou zakázku se nepovažují případy, kdy záměrem zadavatele není pořízení konkrétních výrobků. Pokud tedy předmětem smlouvy bude pouze koupě, nájem nebo pacht věcí vyjmutých v poslední větě odstavce 1, nebude se na základě této výjimky z definice jednat o veřejnou zakázku na dodávky. Nebude se však jednat o veřejnou zakázku vůbec. Nepůjde totiž ani o veřejnou zakázku na služby, protože předmětem takové smlouvy nebude poskytování činnosti, jak vyžaduje definice veřejné zakázky na služby v odstavci 2, a nepůjde ani o veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu odstavce 3.

K bodům 9 až 11 – k § 16 odst. 1 a 6:

Text odstavce 1 byl přeformulován s tím, že tento odstavec nebude upravovat dobu stanovení předpokládané hodnoty a současně nebude obsahovat žádné výjimky z povinnosti stanovit předpokládanou hodnotu. V této souvislosti byl doplněn odstavec 6, který z důvodu právní jistoty zavádí pravidlo, že pokud veřejná zakázka nebyla zadávána v zadávacím řízení (tj. byla použita kterákoli z výjimek, včetně výjimky pro veřejné zakázky malého rozsahu), použijí se pro výpočet předpokládané hodnoty cena nebo cenové údaje ze smlouvy na veřejnou zakázku. V případě, že ve smlouvě není uvedena celková cena, stanoví se předpokládaná hodnota na základě jiných cenových údajů, například výpočtem z jednotkových cen s přihlédnutím k předpokládanému rozsahu veřejné zakázky. Podle navrhované změny se tedy předpokládaná hodnota určí podle smlouvy, to znamená, že zadavatel nebude muset provádět další zjišťování předpokládané hodnoty způsobem podle věty první odst. 6. Uvedená změna však nemá žádný vliv na povinnost řádného hospodaření zadavatele, která je mu uložena jinými právními předpisy, např. rozpočtovými pravidly. Skutečnost, že zadavatel není povinen podle zákona o zadávání veřejných zakázek v případě postupu mimo zadávací řízení stanovit předpokládanou hodnotu v předstihu před uzavřením smlouvy, neznamená, že by neměl zodpovědně plánovat své investice, a to jak z věcného, tak z finančního hlediska.

K bodu 12 – k § 19 odst. 3:

Z důvodu správné transpozice evropských zadávacích směrnic je nutné omezit aplikaci výjimky podle odstavce 3 pouze na podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu. Ustanovení § 19 je transpozicí čl. 5 odst. 11 směrnice 2014/24/EU, který obdobné ustanovení neobsahuje, nedostatečná transpozice tohoto článku je vytýkána České republice Evropskou komisí. V případě nadlimitních veřejných zakázek pravidelné povahy se tedy bude vždy postupovat podle odstavců 1 a 2 a zadavatel bude muset stanovit jejich předpokládanou hodnotu podle součtu předpokládaných hodnot dodávek nebo služeb stejného druhu minimálně za období podle odstavce 1 (tj. za 12 měsíců nebo účetní období, které je delší než 12 měsíců), bez ohledu na to, zda spolu funkčně souvisí či nikoli. Pokud však zadavatel bude chtít uzavřít smlouvu na dobu kratší než 12 měsíců (tj. zpravidla bude chtít uzavírat větší množství krátkodobých smluv) a podle pravidel uvedených v odstavci 1 zjistí, že jejich celková cena nepřesahuje limit pro nadlimitní veřejnou zakázku, pravidlo o sčítání za minimálně 12 měsíců se neuplatní. Předpokládaná hodnota jednotlivých veřejných zakázek se určí podle pravidel v § 18, tedy zejména podle toho, zda tvoří či netvoří jeden funkční celek.

K bodům 13 až 17 – k § 28:

Jedná se o upřesnění terminologie používané v textu zákona. Pojem „zadávací dokumentace“ již nezahrnuje „výzvy uvedené v příloze č. 6 k tomuto zákonu“. To se však netýká výzvy k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení, která je v příloze č. 6 rovněž uvedena a která byla do definice v § 28 odst. 1 písm. b) výslovně doplněna. Pokud se tedy v dalším textu zákona ukládá zadavateli povinnost něco stanovit v zadávací dokumentaci, nemůže tuto povinnost splnit až při zasílání některé z výzev uvedených v příloze č. 6, ale v okamžiku, kdy je povinen uveřejnit zadávací dokumentaci (viz zejména § 96 odst. 1). Pokud některá z dosavadních ustanovení používají pojem zadávací dokumentace v širším slova smyslu, doplňuje se odkaz na výzvy uvedené v příloze č. 6 (popřípadě na některou z těchto výzev), přímo do textu předmětného ustanovení. To se týká také definic žádosti o účast, předběžné nabídky a nabídky uvedených v § 28 odst. 1 písm. d),

e) a f). Odkaz na výzvy uvedené v příloze č. 6 je doplněn také do § 28 odst. 2, aby bylo zřejmé, že je nutno dodržet také pravidla pro podávání žádostí o účast, předběžných nabídek, nebo nabídek stanovených v těchto výzvách. Odstavec 2 byl také přeformulován, původní znění uvádělo: „Pokud nebyla žádost o účast, předběžná nabídka nebo nabídka zadavateli doručena ve lhůtě nebo způsobem stanoveným v zadávací dokumentaci, nepovažuje se za podanou a v průběhu zadávacího řízení se k ní nepřihlíží.“ Podle nové formulace se k nabídkám, které nejsou řádně podány, nepřihlíží. Jde o zjednodušení textu a sjednocení s obecně používanou formulací vyjadřující nicotnost právního jednání. Nicotné právní jednání nevyvolává žádné právní účinky, zadavatel ani nikdo jiný tedy k němu nepřihlíží. Není tedy nadále ani nutné v textu zákona uvádět, že taková nabídka se nepovažuje za nepodanou, neboť to už vyplývá z její nicotnosti. Z věcného pohledu nemá změna formulace oproti současnému stavu žádný dopad.

K bodu 18 – k § 29 písm. c):

Jazyková oprava.

K bodům 19 a 20 – k § 29 písm. i):

Upřesnění transpozice, výjimku lze použít pouze na veřejné zakázky na služby, nikoli na dodávky nebo stavební práce. Dále dochází k upřesnění transpozice v bodě 2 tak, aby byl text v souladu s výkladem směrnic zastávaným Evropskou komisí, která předmětné ustanovení vykládá tak, že předmětná výjimka může být aplikována pouze na veřejné zakázky, jež jsou zadávány poskytovatelům nelineárních vysílacích služeb (např. přenos vysílacích služeb po internetu), kdy přesná doba odběru předmětné služby ze strany zákazníka není dána na základě úvahy poskytovatele a jeho programové sklady, jako při standardním televizním a rozhlasovém vysílání, ale záleží na volné úvaze koncového odběratele, kdy poskytnutý výstup - program užije. Původní znění předmětného ustanovení bylo možné vykládat i tím způsobem, že na základě této výjimky je možné zadání výroby programového obsahu, pokud je tato zadána provozovatelům televizního nebo rozhlasového vysílání, nebo poskytovatelům audiovizuálních služeb na vyžádání; tento výklad však již novelizované znění neumožňuje.

K bodu 21 – k § 29 písm. l) bodu 1:

Dochází k zpřesnění transpozice výjimky čl. 10 písm. e) směrnice 2014/24/EU tak, aby bylo zřejmé, že pokrývá všechny případy předpokládané v citovaném článku zadávací směrnice. Předmětnou výjimku však ani po úpravě textu nebude možné využít v případě zadávání veřejné zakázky na poskytnutí jakýchkoli finančních služeb, ale bude nutný její restriktivní, eurokonformní výklad. V bodu 26 preambule směrnice 2014/24/EU je pak uvedeno, že „je vhodné upřesnit, že pojem finančních nástrojů, jak je použit v této směrnici, má stejný význam jako v jiných právních předpisech týkajících se vnitřního trhu, a s ohledem na nedávné vytvoření Evropského nástroje finanční stability a Evropského stabilizačního mechanismu by mělo být stanoveno, že operace prováděné prostřednictvím uvedeného nástroje a mechanismu by měly být z oblasti působnosti směrnice vyloučeny. Rovněž by mělo být vyjasněno, že půjčky, ať již jsou nebo nejsou spojeny s vydáním cenných papírů či jiných finančních nástrojů nebo s jinou operací s nimi, by měly být vyjmuty z oblasti působnosti této směrnice“.

K bodu 22 – k § 29 písm. s):

Jedná se o upřesnění transpozice. Důvodem změny je odstranění pochybností o tom, zda je předmětná výjimka transponována v celém rozsahu. Cílem úpravy je umožnit využití této výjimky v maximálním rozsahu bez jakýchkoli zpřísňujících opatření stanovených vnitrostátní právní úpravou. Výjimku v písmeni s) je tedy možné aplikovat na všechny veřejné zakázky, na které je možné uplatnit článek 346 Smlouvy o fungování Evropské unie (bývalý článek 296 Smlouvy o ES). Čl. 346 1. Ustanovení Smluv nebrání použití následujících pravidel:

a) členský stát není povinen poskytovat údaje, jejichž zpřístupnění podle jeho názoru odporuje podstatným zájmům jeho bezpečnosti,

b) každý členský stát může učinit opatření, která považuje za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti a která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi; tato opatření nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

2. Rada může na návrh Komise jednomyslným rozhodnutím změnit seznam výrobků, na něž se vztahuje odst. 1 písm. b), vypracovaný dne 15. dubna 1958. Text zákona je upraven v souladu s Interpretačním sdělením o uplatňování článku 296 Smlouvy s ohledem na zadávání zakázek v oblasti obrany [KOM(2006) 779], ze kterého vyplývá, že: „Podobně se může čl. 296 odst. 1 písm. b) Smlouvy o ES vztahovat i na zadávání zakázek na služby a práce přímo související se zbožím uvedeným na seznamu,…“ . Je tedy zřejmé, že aplikace výjimky není omezena pouze na dodávky, ale může být aplikována také v případě služeb či stavebních prací. To však pouze za předpokladu, že tyto služby či stavební práce přímo souvisí s vojenským matreriálem, u něhož jsou splněny podmínky uvedené v písmenu s). Může se jednat například o služby či stavební práce přímo související s dopravou a instalací takového vojenského materiálu.

K bodu 23 – k § 29 odst. 2:

Do odstavce 2 v § 29 byly přesunuty výjimky z původního § 160, neboť zde uvedené výjimky se netýkají veřejných zakázek, jejichž předmětem je relevantní činnost. Tyto výjimky však nadále může uplatnit pouze veřejný zadavatel, který vykonává relevantní činnost podle § 153 odst. 1 písm. h) bodu 1, tedy poskytovatel poštovních služeb. Zároveň došlo k obsahovému upřesnění transpozice, předmětem výjimky jsou veřejné zakázky zadávané za účelem služeb vyjmenovaných v odstavci 2 písmenech a) až d), nikoli tyto služby samotné. V písmenu b) se dále upřesňuje transpozice tím, že se místo obecného výčtu odkazuje na přílohu, která obsahuje seznam předmětných služeb, u kterých je možné aplikovat výjimku. Stanovený seznam CPV kódů vyplývá přímo z ustanovení čl. 7 písm. b) směrnice 24/2014/EU. Obsah výjimky by měl tedy být vykládán plně v souladu s evropskými směrnicemi a měl by zahrnovat zejména poštovní převody peněz a převody z běžných

poštovních účtů. K bodu 24 – k § 30 písm. j):

Dochází k přeformulování textu podlimitní výjimky pro ozbrojené složky České republiky s cílem umožnit efektivní zajišťování zakázek v oblasti bezpečnosti. Původní znění výjimky odkazovalo na definici vojenského materiálu podle § 28 odst. 1 písm. n), která vychází z čl. 1 odst. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES. Vojenský materiál je zde definován pro účely vymezení veřejných zakázek v oblasti obrany, přičemž takový materiál musí mít vždy vojensko-technické vlastnosti, které umožňují plnit úkoly, které jsou vojenské, nikoliv bezpečnostní. Využití dosavadní podlimitní výjimky tedy bylo pro ozbrojené bezpečnostní sbory České republiky problematické. Výjimka podle § 30 písm. j) však není transpozičním ustanovením a není proto nezbytné držet se výše uvedené definice. Jeví se jako vhodnější výjimku vztáhnout na vojenský materiál definovaný v § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenského zákona), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, ze kterého vychází formulace uvedená v novém písmenu j).

K bodům 25 a 26 – k § 30 písm. m) a n):

V 30 písm. m) se zavádí nová výjimka pro podlimitní veřejné zakázky Finančního analytického úřadu zadávané za účelem zajišťování boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo zajišťování provádění mezinárodních sankcí za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu. Tyto činnosti upravují zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu), nebo zákon o provádění mezinárodních sankcí (zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí). Při činnosti Finančního analytického úřadu se uplatňují opatření organizačního, personálního a jiného charakteru, která zaručují, že s informacemi získanými při provádění jeho činnosti nepřijde do styku nepovolaná osoba. Smyslem jeho činnosti je plnit mezinárodní požadavky a zajistit ekonomickou ochranu státu a také jeho bezpečnost v oblasti praní špinavých peněz, terorismu a zbraní hromadného ničení. Aby nedocházelo k maření specifické činnosti Finančně analytického úřadu, není vhodné uveřejňovat informace o jím zadávaných zakázkách, neboť tyto informace mohou být využívány osobami, vůči kterým činnost úřadu směřuje. V § 30 písm. n) se zavádí nová výjimka pro podlimitní veřejné zakázky zadávané Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost za účelem zajišťování kybernetické bezpečnosti České republiky. Tento úřad musí při výkonu svých pravomocí v oblasti kybernetické bezpečnosti reagovat na neustálý technologický vývoj a aktuální bezpečnostní hrozby což může být prováděním standartních zadávacích řízení ohroženo či znemožněno. Je tedy zřejmý zájem státu, aby mohl Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost operativně reagovat na možná bezpečnostní rizika, přičemž takové reakce mohou mít podobu veřejné zakázky. Dalším důvodem pro uzákonění výjimky je skutečnost, že oblasti kybernetické bezpečnosti není obecně velmi přínosná otevřenost státu ve vztahu ke klíčovým způsobům jejího zajištění. Subjekty, které mohou těchto informací zneužít, vychází právě z otevřeně přístupných údajů a na základě nich volí své další kroky, které správným zaměřením mnohonásobně zvyšují svou účinnost.

K bodu 27 – k § 32:

Změna odkazu je provedena z důvodu přidání odstavce 2 do § 29.

K bodu 28 – k § 33:

Vzhledem k rozdělení dosavadního § 211 odst. 1 na dva odstavce je nutno opravit odkaz v § 33. U předběžné tržní konzultace je možná ústní forma komunikace, pokud je náležitě zdokumentována.

K bodům 29 až 31 – k § 36 odst. 2 a 4:

V souvislosti se změnou definice zadávací dokumentace se v odstavcích 2 a 4 doplňují také výzvy uvedené v příloze č. 6 k tomuto zákonu, aby bylo zřejmé, že zadávací podmínky mohou být stanoveny i v těchto výzvách. Na tyto výzvy se také vztahují povinnosti uvedné v odstavci 4, pokud by tyto výzvy obsahovaly části zpracované osobou odlišnou od zadavatele nebo informace, které jsou výsledkem předběžné tržní konzultace.

K bodu 32 – k § 39 odst. 5:

Upřesňují se dosavadní pravidla pro průběh zadávacího řízení ve vztahu k ověřování věrohodnosti údajů, dokladů, vzorků nebo modelů poskytnutých účastníkem zadávacího řízení a k možnosti zadavatele opatřovat si je sám. Podle nové úpravy je zřejmé, že k postupu podle 39 odst. 5 může dojít kdykoli v průběhu zadávacího řízení. Ověřování informací tedy může probíhat v kterékoli fázi zadávacího řízení a může se týkat jakékoli informace poskytnuté dodavatelem (například může jít o ověřování informacích o referenční zakázce u jejího objednatele, nebo ověřování poskytnutých informací ve veřejně dostupných zdrojích). Také možnost zadavatele opatřovat si údaje, doklady, vzorky nebo modely sám může zadavatel využít kdykoli v průběhu zadávacího řízení. Zadavatel však nemůže sám opatřovat údaje, doklady, vzorky nebo modely, které budou předmětem hodnocení, ty musí být předloženy vždy účastníkem zadávacího řízení (to odpovídá i úpravě v § 46 odst. 2, kde jsou takové údaje, doklady, vzorky nebo modely vyloučeny z možnost doplnění do nabídky). Zadavatel tak může například zjistit informace z obchodního rejstříku v případě, kdy dodavatel výpis z obchodního rejstříku, ani odkaz na něj, do nabídky nevložil. V takovém případě zadavatel nemusí zasílat dodavateli výzvu podle § 46 odst. 1, neboť k postupu podle § 39 odst. 5 je zadavatel zmocněn přímo ze zákona a nepotřebuje k němu souhlas či pověření dodavatele. Není ovšem vyloučena ani souběžná aplikace § 39 odst. 5 a § 46 odst. 1; např. pokud by si zadavatel v případě pochybností ověřoval údaje o referenční zakázce u objednatele a současně požadoval doplňující informace od dodavatele na základě výzvy podle § 46. Předložení vzorků může zadavatel požadovat po účastnících zadávacího řízení, nebo si je opatřovat sám, ale to jen pokud jde o vzorky, které nebudou předmětem hodnocení. V obou případech je však zadavatel oprávněn podrobovat vzorky zkouškám a z výsledků těchto zkoušek vycházet, a to jak při posuzování splnění podmínek účasti, tak při hodnocení nabídek.

K bodu 33 – k § 39 odst. 6:

V souvislosti se změnou definice zadávací dokumentace se v odstavci 6 doplňují také výzvy uvedené v příloze č. 6 k tomuto zákonu, aby bylo zřejmé, že pravidla pro nakládání se vzorky může stanovit zadavatel i v těchto výzvách.

K bodu 34 – k § 40:

V § 40 odst. 1 dochází ke zjednodušení formulace, obsah zůstává beze změn. K § 40 odst. 2: Zavedení zkratky pro Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se přesouvá na místo, kde se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v textu zákona zmiňuje poprvé. Upřesňuje se úprava prodloužení zadávací lhůty. Nepoužívá se nadále formulace, že zadávací lhůta „neběží“, která způsobovala výkladové problémy. Nově se hovoří o „prodloužení“ zadávací lhůty. K tomu může dojít na základě dohody zadavatele s účastníky zadávacího řízení (tj. se všemi, jejichž účast trvá v době takové dohody) nebo ze zákona, a to v případech uvedených v § 246, nebo na základě rozhodnutí uvedeného v písmenu a). Takovým rozhodnutím může být zejména rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kterým se zadavateli ukládá zákaz uzavření smlouvy. U těchto rozhodnutí nemá podání rozkladu odkladný účinek, k prodloužení zadávací lhůty tedy dochází doručením takového rozhodnutí zadavateli. Zákaz uzavření smlouvy může být uložen i předběžným opatřením Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nebo soudu. I u předběžných opatření bývá vyloučen odkladný účinek opravných prostředků. Nová formulace odstraňuje výkladové pochybnosti, neboť je zřejmé, že s prodloužením zadávací lhůty trvají její účinky, tj. účastníci nemohou ze zadávacího řízení odstoupit. Nebylo tedy nutné v této souvislosti již novelizovat ustanovení § 47 odst. 4 písm. a), neboť je zřejmé, že za dobu „mimo zadávací lhůtu“ nelze považovat dobu, o kterou byla zadávací lhůta prodloužena. K § 40 odst. 3:

Doplňuje se povinnost zadavatele informovat na žádost účastníka zadávacího řízení o době zákazu uzavření smlouvy proto, aby účastníci zadávacího řízení měli jistotu, jakým způsobem mohou získat informaci o prodloužení zadávací lhůty a na základě této informace mohli adekvátně prodloužit poskytnutou jistotu. Zadavatel si může zvolit, zda požadovanou informaci zašle všem účastníkům zadávacího řízení, nebo ji uveřejní na profilu zadavatele. Zadavatel přitom vychází ze skutečností, které jsou mu známy v okamžiku, kdy informaci odesílá či uveřejňuje. Poskytnutím informace je žádost vyřízena a případné změny v obsahu informace po jejím poskytnutí se již na základě této žádosti neposkytují. Pokud zadavatel žádnou žádost neobdrží, není povinen informace o době zákazu uzavření smlouvy uveřejňovat. Úprava v odstavci 3 však představuje minimální standard pro informaci, kterou je zadavatel povinen poskytnout. Není vyloučeno, aby zadavatel postupoval nad tento rámec a informace o běhu zadávací lhůty poskytoval i bez žádosti. K § 40 odst. 4 až 7: Mění se úprava ukončení zadávacího řízení ze zákona, pokud zadavatel neodešle oznámení o výběru dodavatele v zadávací lhůtě. Nově v takovém případě není zadávací řízení ukončeno uplynutím zadávací lhůty, ale až uplynutím 3 měsíců od okamžiku konce zadávací lhůty. Důvodem pro tuto úpravu je přílišná tvrdost dosavadního ustanovení, které (kromě případů neodůvodněného ponechávání nedokončených zadávacích řízení bez jejich zrušení), mohlo v některých případech postihnout i zadavatele, kteří odeslání rozhodnutí v zadávací lhůtě nestihli z administrativních důvodů. Nově se tedy zadavateli dává možnost uzavřít smlouvu (či ukončit zadávací řízení zrušením, pokud jsou pro to splněny podmínky stanovené v § 51), v dodatečné lhůtě 3 měsíců. Po uplynutí zadávací lhůty však mohou účastníci ze zadávacího řízení bez sankce odstoupit. Pokud dojde následně ke zrušení rozhodnutí o výběru na základě opatření k nápravě učiněného zadavatelem podle § 49 (z vlastní iniciativy zadavatele) nebo § 245 odst. 1 (na základě obdržených námitek) považuje se původní oznámení o výběru za neodeslané. To znamená, že zadávací řízení bude ukončeno, pokud nové oznámení o výběru dodavatele nebude odesláno v zadávací lhůtě a zadavatel zadávací řízení neukončí do tří měsíců od skončení zadávací lhůty jiným způsobem. Z použité formulace také a contrario vyplývá, že pro účely aplikace odstavce 4 není rozhodné následné oznámení o výběru dalšího dodavatele v pořadí po vyloučení vybraného dodavatele (§ 125), nebo zrušení výběru dodavatele na základě rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o uložení nápravného opatření. Pokud tedy zadavatel učiní první oznámení o výběru dodavatele v zadávacím řízení před skončením zadávací lhůty a dojde k následnému vyloučení vybraného dodavatele nebo zrušení výběru dodavatele Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, nemůže už dojít k ukončení zadávacího řízení podle § 40 odst. 4. Na tom nemění nic ani to, že následně bude zasláno nové oznámení o výběru. V praxi někdy zadavatelé ruší původní rozhodnutí o výběru dodavatele (ač to zákon o zadávání veřejných zakázek nevyžaduje) také v případech, kdy rozhodují o novém výběru dodavatele v případě postupu podle § 125. I v těchto případech však platí, že pokud bylo původní rozhodnutí odesláno v zadávací lhůtě, nemůže již být zadávací řízení ukončeno podle odstavce 4, neboť k následnému postupu podle § 125 se již nepřihlíží, a to bez ohledu na formální zrušení původního výběru dodavatele. V těchto případech nejde ani o opatření k nápravě podle § 49 odst. 1, ani o opatření k nápravě podle § 245 odst. 1, část za středníkem věty druhé odstavce 4 se tedy nepoužije.

Doplňuje se, že i v případě ukončení zadávacího řízení podle odstavce 4 se přiměřeně použijí § 53 odst. 8 a § 128 odst. 1 a 2. To znamená, že zadavatel je povinen ukončení zadávacího řízení (kromě zjednodušeného podlimitního řízení) do tří dnů písemně sdělit všem účastníkům zadávacího řízení a do 30 dnů oznámit prostřednictvím formuláře podle § 212. Při počítání lhůt se postupuje přiměřeně podle § 128 odst. 1 a 2, což znamená, že lhůty počínají běžet od okamžiku ukončení zadávacího řízení, tedy uplynutím 3 měsíců od konce zadávací lhůty. Ve zjednodušeném podlimitním řízení se pak postupuje podle § 53 odst. 8 a zrušení zadávacího řízení zadavatel uveřejní na profilu do 5 dnů od ukončení zadávacího řízení. Ve zjednodušeném režimu se postupuje podle § 129a odst. 6. V odstavci 7 se zavádí prekluzivní lhůta k uplatnění nároku na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s účastí v zadávacím řízení v případě jeho ukončení podle odstavce 4. O náhradu těchto nákladů musí nově účastník zadávacího řízení požádat písemně nejpozději do 6 měsíců od uveřejnění oznámení o ukončení zadávacího řízení. Zadavatel tedy nemusí hradit náklady těm účastníkům zadávacího řízení, kteří o jejich náhradu nepožádají. Z úpravy zániku účasti v zadávacím řízení podle § 47 také plyne, že nárok na náhradu nákladů mohou uplatnit pouze ti dodavatelé, kteří byli účastníky zadávacího řízení v okamžiku jeho zrušení podle odstavce 4, nikoli ti, jimž účast v zadávacím řízení zanikla dříve.

K bodům 35 až 43 – k § 41 odst. 4 písm. a), b) a c) a § 41 odst. 5 až 7:

Sjednocuje se úprava prokazování poskytnutí jistoty formou bankovní záruky a pojištění záruky. Vzhledem k tomu, že i v případě bankovních záruk již dochází k vystavování záručních listin v elektronické podobě a vracení záručních listin banky pro čerpání bankovní záruky nevyžadují, není nadále důvod pro odlišnou úpravu pro bankovní záruky. Současně bylo ale doplněno, že zadavatel je oprávněn v zadávacích podmínkách vyžadovat předložení originálu nebo úředně ověřené kopie, a to jak v případě jistoty složené formou bankovní záruky, tak v případě pojištění záruky. V tomto smyslu se tedy mění také právní úprava ve vztahu k pojištění záruky. V případě elektronických dokladů o poskytnutí jistoty platí, stejně jako u ostatních dokladů či dokumentů, u jejichž předložení zákon vyžaduje originály nebo ověřené kopie, že je možné předložit i autorizovanou konverzi dokladů, přičemž autorizovaná konverze podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, umožňuje převádět dokumenty mezi listinnou a elektronickou podobou při zachování jejich právních účinků. Dochází také k nahrazení pojmu pojistitel pojmem pojišťovna, který je vymezen v § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví. Podle § 4 odst. 1 citovaného zákona může provozovat na území České republiky pojišťovací činnost pouze tuzemská pojišťovna a pojišťovna z třetího státu, které bylo Českou národní bankou uděleno povolení k provozování této činnosti, nebo pojišťovna z jiného členského státu, a to na základě práva zřizovat pobočky nebo na základě svobody dočasně poskytovat služby. Vzhledem první větě odstavce 5 a k nové formulaci § 40 odst. 2 je zřejmé, že jistota musí být složena po celou dobu trvání zadávací lhůty, tedy jak po dobu zadavatelem stanovenou v zadávací dokumentaci tak i v době jejího prodloužení, ke kterému dochází ze zákona v případech uvedených v § 40 odst. 2. Změna souvisí také s úpravou § 48 odst. 3 a 8. Vyjasňuje se, že jistotu je třeba uvolnit také v případě ukončení zadávacího řízení, pokud by k němu došlo před uplynutím zadávací lhůty.

Výčet v odstavci 6 má alternativní povahu, to znamená, že zadavatel jistotu uvolní při splnění podmínek uvedených v kterémkoli z písmen odstavce 6, tzn. že jistota bude uvolněna na základě té skutečnosti, ke které dojde nejdříve.

K bodu 44 – k § 45 odst. 1:

Legislativně technická změna, sjednocení terminologie s občanským zákoníkem.

K bodům 45 až 49 – k § 45 odst. 3:

Upřesňuje se, že doklady v nabídce nemusí být překládány vždy do českého jazyka, ale je možné také překlad do jiného jazyka, pokud jej zadavatel určil jako jazyk, v němž mohou být nabídky předkládány. Pokud zadavatel určí pro předkládání nabídky pouze český jazyk, je i nadále nutné cizojazyčné doklady překládat do českého jazyka. Není také nutné předkládat vždy překlady vyhotovené tlumočníkem zapsaným do českého seznamu znalců a tlumočníků. I tento překlad je totiž dokumentem, na který se vztahuje věta první odstavce 3, podle které pokud tento zákon nebo zadavatel vyžaduje předložení dokladu podle právního řádu České republiky, může dodavatel předložit obdobný doklad podle právního řádu státu, ve kterém se tento doklad vydává. Možnosti využít zahraničního tlumočníka lze také využít v případech, kdy by nebylo možné pro danou kombinaci jazyků tlumočníka v České republice nalézt. V poslední větě se vyjasňuje, že všechna čestná prohlášení musí mít písemnou formu.

K bodu 50 – k § 47 odst. 1 písm. a):

Legislativně technická změna, souvisí s úpravami v části páté zákona.

K bodům 51 a 56 – k § 48 odst. 3 a 8:

Upřesňuje se úprava vylučování z důvodu souvisejících s jistotou, pokud si ji zadavatel vyžádal podle § 41. Zákon nově obsahuje rozdílnou úpravu pro případy neprokázání poskytnutí jistoty a pro případy, kdy účastník zadávacího řízení nezajistil v průběhu zadávací lhůty poskytnutí jistoty (tj. pro případy, kdy jistota nebyla poskytnuta vůbec, nebo poskytnuta byla, ale nedošlo k jejímu prodloužení, pokud to bylo s ohledem na běh zadávací lhůty potřebné). Pokud tedy zadavatel požadavek na poskytnutí jistoty v zadávací dokumentaci stanoví, není povinen poskytnutí jistoty zkoumat u všech účastníků zadávacího řízení po celou dobu trvání zadávací lhůty. Úprava prokazování složení jistoty se sjednocuje s obecným režimem pro předkládání dokladů. Zadavatel tedy může i na doklady o složení jistoty uplatňovat postup podle § 46. Pokud tedy v nabídce nebude poskytnutí jistoty prokázáno, zadavatel může účastníka zadávacího řízení vyloučit. Zadavatel se ovšem může rozhodnout zaslat účastníku zadávacího řízení výzvu k doplnění dokladů podle § 46. V takovém případě může být doklad o poskytnutí jistoty doplněn za předpokladu, že jistota byla řádně poskytnuta již od konce lhůty pro podání nabídek. Pokud však jistota poskytnuta nebyla, nebo byla poskytnuta později, k pozdnímu složení jistoty se již nepřihlíží a uplatňuje se písmeno b) (dodavatel může být vyloučen) a odstavec 8 (vybraný dodavatel musí být vyloučen). Pro účely písmene b) byla z důvodu právní jistoty vyloučena aplikace § 46 odst. 2 poslední věty ve vztahu k posuzování skutečností rozhodných pro složení jistoty. Je tady vyloučeno obecné pravidlo, že v případě postupu podle § 46 skutečnosti rozhodné pro posouzení splnění podmínek účasti mohou nastat i po skončení lhůty pro podání nabídek. Naproti tomu u jistoty platí nutnost jejího složení po celou dobu zadávací lhůty.

Obdobná pravidla platí také v případech, kdy po podání nabídek jistota poskytnuta a prokázána byla, ale později pozbyla platnost. I v takovém případě může zadavatel postupovat podle § 46 a vyžádat si doplnění dokladů o poskytnutí jistoty, je však možné doplnit pouze doklady prokazující, že jistota byla poskytnuta po celou dobu trvání zadávací lhůty (a to včetně doby, po kterou se zadávací lhůta podle § 40 odst. 2 prodloužila). Pokud došlo při poskytnutí jistoty k přetržce, tak se k pozdějšímu opětovnému poskytnutí jistoty již nepřihlíží. Vyloučení vybraného dodavatele je povinné, u ostatních účastníků zadávacího řízení možné. To ve svém důsledku znamená, že zadavatel nebude muset zkoumat složení jistoty u všech účastníků zadávacího řízení, například v případech pokud předřazuje hodnocení nabídek před posuzování jejich obsahu. Zároveň však nebude možné uzavřít smlouvu s dodavatelem, u něhož bude zjištěno, že u něj došlo k přetržce v poskytnutí jistoty.

K bodu 52 – k § 48 odst. 4:

Upřesňuje se formulace, aby bylo zřejmé, že vyloučení pro mimořádně nízkou nabídkovou cenu musí vždy předcházet žádost zadavatele o její zdůvodnění, což je v souladu s dosavadním výkladem tohoto ustanovení. Zadavatel tedy musí vždy vyzvat účastníka zadávacího řízení ke zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny a vyloučit ho může až tehdy pokud toto zdůvodnění není z věcného pohledu dostatečné či není zasláno vůbec.

K bodu 53 – k § 48 odst. 5 písm. a):

Sjednocení terminologie.

K bodu 54 – k § 48 odst. 5 písm. c):

Upřesnění textu, výzva zadavatele musí být písemná.

K bodu 55 – k § 48 odst. 6:

Doplňuje se nový důvod pro vyloučení účastníků zadávacího řízení, který je založen na judikatuře Soudního dvora Evropské unie, konkrétně jde zejména o rozsudky C-144/17, C- 531/16, podle kterých se umožňuje vyloučit ze zadávacího řízení i spojené osoby, pokud se prokáže podstatná koordinace přípravy jejich nabídek, a to i v případě, že mezi nimi nebyla uzavřena zakázaná dohoda podle soutěžního práva. Pokud však zadavatel vylučuje z důvodu podezření na zakázanou dohodu, bude postupovat nadále podle § 48 odst. 6 písm. a), u kterého nedošlo k žádné věcné změně (došlo pouze ke změně formy odkazu na zákon č. 143/2001 sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů). U spojených osob, které jsou definovány na základě odkazu na zákon o daních z příjmů (viz § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), se může uplatnit nově zavedený důvod k vyloučení podle § 48 odst. 6 písm. b). Vyloučení zde není koncipováno jako povinné, protože pro zadavatele může být obtížné posoudit, zda má k dispozici dostatek důkazů pro jeho uplatnění. V případě, že se pro vyloučení rozhodne, musí vždy vyzvat příslušné účastníky zadávacího řízení k tomu, aby vysvětlili, zda svou nabídku připravili nezávisle. Důvodem pro vyloučení podle § 48 odst. 6 písm. b) nebude jakákoli spolupráce při přípravě nabídek, ale pouze spolupráce definovaná jako jednání ve vzájemné shodě při přípravě těch částí nabídek, které jsou podstatné pro hodnocení podle hodnotících kritérií, tzn. pouze podstatné ekonomické parametry nabídky. Mohlo by se tedy jednat zejména o případy koordinace cen nebo kvalitativních aspektů nabídky podstatných pro jejich hodnocení. Z výše uvedené judikatury naopak vyplývá, že formální či administrativní spolupráce při zpracování nabídek důvodem k vyloučení není. Doplněné ustanovení tedy brání předkládání nabídek koordinovaných v neprospěch zadavatele, nebrání však tomu, aby nabídky předkládali i majetkově propojení dodavatelé, pokud své nabídky připravují nezávisle.

K bodu 57 – k § 50:

Dochází ke sjednocení terminologie s § 123 a upřesnění vztahu těchto ustanovení. Zavádí se výjimka z povinnosti odeslat oznámení o výběru dodavatele pro zadávací řízení, v němž je jediný účastník, neboť v takovém případě představuje odesílání formálního oznámení jedinému účastníku zadávacího řízení zbytečnou administrativní zátěž. Jelikož v těchto případech dochází k vyloučení povinnosti odeslat oznámení o výběru dodavatele, neuplatní se zde ani zákaz uzavření smlouvy po dobu lhůty pro podání námitek proti výběru dodavatele stanovená v § 246 odst. 1 písm. a). Současně se úprava pro zadávací řízení, v němž je jediný účastník, vypouští z druhé věty § 123.

K bodu 58 – k § 51 odst. 1:

Do výčtu v odstavci 1 bylo doplněno také uplynutí lhůty podle § 40 odst. 4, tedy uplynutí 3 měsíců od konce zadávací lhůty, pokud zadavatel neodešle oznámení o výběru v zadávací lhůtě.

K bodům 59 až 63 – k § 53 odst. 4:

Dochází ke zpřísnění oproti stávající právní úpravě a zavádí se povinnost vyžadovat ve zjednodušeném podlimitním řízení základní způsobilost v rozsahu vymezeném v § 74. Pokud zadavatel nestanoví způsob prokázání základní způsobilosti v zadávací dokumentaci jinak, bude postačovat její prokázání čestným prohlášením. V takovém případě není čestné prohlášení pouhou náhradou dokladu o kvalifikaci, ale samotným dokladem způsobilým základní způsobilost prokázat. Na tom nic nemění ani ustanovení § 122 odst. 3, které se ve zjednodušeném podlimitním řízení použije na základě odkazu v odstavci 6. To znamená, že pokud zadavatel v zadávací dokumentaci nestanoví formu dokladu o základní způsobilosti odlišně od odstavce 4, předkládá dodavatel pouze čestné prohlášení v nabídce a zadavatel mu ve vztahu k základní způsobilosti výzvu podle § 122 odst. 3 nezasílá. Pokud se však zadavatel rozhodne vyžadovat pro prokázání základní kvalifikace jiné doklady než čestné prohlášení, musí je v zadávací dokumentaci specifikovat. V takovém případě je dodavatel oprávněn v nabídce nahradit tyto doklady čestným prohlášením, nicméně před uzavřením smlouvy je pak bude předkládat na základě výzvy podle § 122 odst. 3. Pokud by doklady nebyly předloženy, nebyla by kvalifikace dodavatele prokázána, a šlo by tedy o nabídku nesplňující zadávací podmínky ve smyslu § 48 odst. 2 písm. a), kterou v případě vybraného dodavatele zadavatel musí vyloučit na základě § 48 odst. 8. V každém případě nadále platí, že pokud bude mít zadavatel pochyby o způsobilosti dodavatele, může si v průběhu zadávacího řízení vyžádat předložení originálů nebo úředně ověřených kopií dokladů o kvalifikaci, může také požadovat objasnění nebo doplnění předložených údajů nebo dokladů (§ 46), nebo si jejich pravdivost ověřit sám (§ 39 odst. 5). Zadavatel se může také rozhodnout vyžadovat doklady či čestná prohlášení na základě § 122 odst. 4. Do výčtu ustanovení pro nadlimitní režim, která se vztahují na zjednodušené podlimitní řízení, byl doplněn § 86 odst. 3, čímž se sjednocuje úprava otázky stáří dokladů o základní způsobilosti v nabídkách. Ve výčtu povinně aplikovaných ustanovení nadále není ustanovení § 76, neboť ve zjednodušeném podlimitním řízení není možnost obnovení způsobilosti podle § 76 zákonem vyžadována, a to ani pro účastníka zadávacího řízení, ani pro jinou osobu, jejímž prostřednictvím dodavatel prokazuje kvalifikaci. Zadavatel však může podle § 76 postupovat, pokud se tak rozhodne na základě § 53 odst. 4 věty první. Vyjasňuje se, že všechna čestná prohlášení musí mít písemnou formu.

Dále se upravuje formulace zákazu snižování počtu účastníků zadávacího řízení nebo předběžných nabídek. U zákazu snižování počtu účastníků zadávacího řízení byl vypuštěn odkaz na § 111, aby bylo jednoznačné, že snižování počtu účastníků zadávacího řízení není vůbec možné, a to ani jiným způsobem, než je uvedeno v § 111. Zákaz snižování předběžných nabídek podle § 112 bylo vypuštěno, neboť v zjednodušeném podlimitním řízení se předběžné nabídky vůbec nepředkládají, což vyplývá z § 53 odst. 1. Snižovat počet nabídek není možné, neboť § 39 odst. 2 takovou možnost vůbec nepřipouští. Tato úprava nepředstavuje věcnou změnu oproti předchozímu právnímu stavu.

K bodu 64 – k § 57 odst. 1 písm. a):

Upřesnění transpozice, evropské směrnice nevyžadují prodlužování lhůty pro podání nabídek o 5 dnů v případech, kdy není umožněno podávat nabídky elektronicky, pokud se postupuje podle odstavce 2. Vyjasňuje se také, že k prodloužení o pět dnů musí dojít také tehdy, pokud zadávací podmínky vyžadují předložení vzorků nebo modelů, které nemohou být předloženy za použití elektronické komunikace, a to i tehdy, pokud by celá nabídka ve smyslu § 28 písm. f) (tj. údaje a doklady vyžadované zadavatelem) byla vyžadována v elektronické podobě. Pokud by však požadované vzorky nebo modely bylo možné předložit v elektronické podobě, nebylo by prodloužení nutné.

K bodu 65 – k § 57 odst. 2 písm. b):

Upřesnění transpozice – podmínka, že naléhavé okolnosti zadavatel „nemohl předvídat a ani je nezpůsobil“ byla stanovena nad rámec zadávacích směrnic, přičemž pro zpřísnění zde není zvláštní důvod. V bodu 46 preambule směrnice 2014/24/EU je výslovně uvedeno, že „se nemusí jednat jen o mimořádnou naléhavost způsobenou událostmi, jež veřejní zadavatelé nemohli předvídat a jež jim nelze přičítat“, a to jak ve vztahu k otevřenému, tak k užšímu řízení i jednacímu řízení s uveřejněním.

K bodům 66, 67 a 69 – k § 58 odst. 3 a 5:

Upřesnění transpozice čl. 54 odst. 1 směrnice 2014/24/EU, který vyžaduje, aby zadavatelé účastníky řízení vyzývali „současně a písemně“. Nedochází k věcné změně. Stejná změna byla provedena také v odstavci 5. Při výkladu pojmu „současně“ je potřeba přihlížet ke smyslu úpravy v zadávacích směrnicích. Není třeba trvat na tom, aby výzva byla odeslána všem účastníkům zadávacího řízení ve stejný okamžik, je možné, aby z administrativních důvodů jednotlivá odeslání byla realizována postupně v přiměřeném časovém sledu. Naopak je třeba zabránit situaci, kdy by mezi odesláním jednotlivých výzev byla neodůvodněná časová prodleva, která by mohla zvýhodnit některého z dodavatelů tím, že mu poskytne významně delší čas pro zpracování nabídky, či žádostí o účast. Je třeba také zdůraznit, že tato povinnost se vztahuje na odeslání výzvy, nikoli na její doručení.

K bodu 68 – k § 58 odst. 4:

Nabídky podané v rozporu s odstavcem 4 (tj. nabídka, kterou podal dodavatel, který nebyl vyzván, nebo společná nabídka vyzvaných účastníků zadávacího řízení) se nepovažují za podané a v průběhu zadávacího řízení se k nim nepřihlíží. Tato věta odpovídá formulaci používané v § 28 odst. 2. Zadavatel v takových případech dodavatele nevylučuje. Pokud by podali účastníci zadávacího řízení společnou nabídku v rozporu s první až třetí větou odstavce 4, zaniká jim účast v zadávacím řízení na základě § 47 odst. 4 písm. b) uplynutím lhůty k podání nabídek, neboť k jimi podané společné nabídce se nepřihlíží.

Formulace „k nabídce se nepřihlíží“ byla zvolena shodně jako v § 28 odst. 2, aby bylo zřejmé, že taková nabídka je nicotná. K takové nabídce nebude přihlížet při hodnocení nabídek, ale také to, že nejsou splněny podmínky pro vznik účastenství v zadávacím řízení a dodavateli tak nevznikají žádná oprávnění spojená s účastí v zadávacím řízení (například právo být informován o výběru nejvhodnější nabídky a podat proti němu námitky). Nově navržená úprava dopadá na dvě situace. Zaprvé, pokud by se pokusil podat nabídku někdo, kdo není dosud účastníkem zadávacího řízení, účast podle § 47 odst. 1 písm. b) by mu nevznikla, protože jeho nabídka by se nepovažovala za podanou. Druhá situace spočívá v tom, že nabídku by podali společně dva nebo více účastníků zadávacího řízení. V takovém případě nepřihlížení k jejich nabídce má za následek, že jim účast v zadávacím řízení zaniká, protože nabídku nepodali ve lhůtě pro podání nabídek. Pro tato zjevná pochybení není vhodné formulovat důvody pro vyloučení ze zadávacího řízení, protože ty jsou stanoveny ve směrnicích EU uzavřeným výčtem a možnost členských států rozšiřovat důvody pro vyloučení je výrazně omezena. To platí i pro úpravu § 61 odst. 7.

K bodům 70 a 71 – k § 59 odst. 2 písm. a) a odst. 5:

Upřesnění transpozice tak, aby lhůty přesně odpovídaly minimálním lhůtám stanoveným ve směrnicích, úprava odpovídá změnám provedeným v § 57 odst. 1. V souvislosti se změnou terminologie v § 28 odst. 1 písm. b) se upřesňuje, že naléhavost může být odůvodněna také ve výzvě k podání žádosti o účast nebo ve výzvě k podání nabídek.

K bodu 72 – k § 61 odst. 5:

Upřesnění transpozice čl. 54 odst. 1 směrnice 2014/24/EU, který vyžaduje, aby zadavatelé účastníky řízení vyzývali „současně a písemně“. Nedochází k věcné změně. K pojmu „současně“ viz důvodová zpráva k § 58 odst. 3 a 5.

K bodu 73 – k § 61 odst. 7:

Pravidla pro nabídky, které jsou podány v rozporu s odstavcem 6, jsou stanoveny obdobně jako v užším řízení v § 58 odst. 4.

K bodu 74 – k § 61 odst. 9:

Změna souvisí s doplnění povinnosti zadavatele informovat na žádost účastníka zadávacího řízení o údajích odpovídajících číselně vyjádřitelným kritériím hodnocení. Tato povinnost (stanovená v § 109 odst. 3 a 4) se nebude týkat předběžných nabídek ani v případě, že si zadavatel vyhradí možnost o předběžných zakázkách nejednat, neboť u nich se postupuje pouze podle § 109 odst. 1 a 2, nikoli podle odstavců 3 a 4, na které se v § 61 odstavec 8 neodkazuje. Seznámení se s obsahem ostatních nabídek by zhoršovalo vyjednávací pozici zadavatele.

K bodům 75 a 76 – k § 61 odst. 11:

Upřesňuje se, že pravidla pro hodnocení nabídek nemohou být v jednacím řízení s uveřejněním měněna. V poslední větě se sjednocuje terminologie s § 99.

K bodu 77 – k § 63 odst. 1 písm. b):

Upřesňuje se transpozice čl. 32 odst. 2 písm. a) druhý pododstavec – podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. Dle komentovaného ustanovení je možné použít toto řízení, pouze pokud nabídky podané v předchozím řízení bez zásadních změn nemohou uspokojit požadavky zadavatele na předmět veřejné zakázky. Nejedná se tedy o jakékoli nesplnění požadavků zadavatele na předmět veřejné zakázky, ale je nutno posoudit jaké změny by v nabídkách musely být provedeny, aby požadavky zadavatele byly splněny. Pokud by takové změny nebyly zásadní, nelze jednací řízení bez uveřejnění použít (v takovém případě však není vyloučeno použití jednacího řízení s uveřejněním podle § 60 odst. 2). Otázka, které změny nabídky se zde považují za zásadní, by měla být posuzována ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu. Pokud například v případě stavebních prací bude nabízen stavební materiál, který nesplňuje běžné technické specifikace výkazu výměr, nemělo by takové nesplnění požadavku zadavatele být považováno za zásadní ve smyslu § 63 odst. 1 písm. b), neboť je zjevné, že dodavatel může bez problému na trhu pořídit jiný stavební materiál odpovídající požadavkům zadavatele, a tedy i podat novou nabídku splňující zadávací podmínky. Pokud by se však jednalo o dodávku specializovaného přístroje, který je definován svými podstatnými technickými parametry, které nabízené výrobky nesplňují (tj. dodavatelé nenabízejí plnění, které by bylo schopno plnit požadované parametry), bylo by takové nesplnění požadavků zadavatele na předmět veřejné zakázky podstatné. Rovněž u služeb by mělo být posuzováno, zda jsou nedostatky v nabídkách podstatné, tedy zda dodavatelé nabízejí plnění nevyhovující potřebám zadavatele, nebo zda se jedná pouze o formální, či marginální nedostatky, které by bylo možné řešit jednoduchou úpravou nabídky. Za zásadní změny lze tudíž považovat například změny v předmětu plnění, které v původní nabídce zcela nevyhovovaly potřebám zadavatele, a tento nesoulad není možné řešit formální či drobnou úpravou nabídky, která by spočívala například v záměně na trhu běžně se vyskytujících výrobků, které dodavatel plánuje pro plnění veřejné zakázky využít.

K bodu 78 – k § 63 odst. 3 písm. a)

Ze znění právní úpravy v písmeni a) se pro nadbytečnost vypouští podmínka, že umělecké dílo nebo výkon musí být jedinečné, aby bylo možné postupovat jednacím řízení bez uveřejnění. Zde užívaný pojem „umělecké dílo“ totiž navazuje na úpravu práva autorského, které jedinečnost považuje za jeden z definičních znaků autorského díla. Umělecký výkon je podle § 67 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, výkon herce, zpěváka, hudebníka, tanečníka, dirigenta, sbormistra, režiséra nebo jiné osoby, která hraje, zpívá, recituje, předvádí nebo jinak provádí umělecké dílo a výtvory tradiční lidové kultury. Za umělecký výkon se považuje též výkon artisty, aniž jím provádí umělecké dílo. Právo autorské je v rámci EU harmonizováno. Podle čl. 32 odst. 2 písm. b) směrnice 2014/24/EU je postup jednacím řízení bez uveřejnění možný, jestliže stavební práce, dodávky nebo služby mohou být z některého z následujících důvodů dodány jen konkrétním hospodářským subjektem: cílem veřejné zakázky je vytvoření nebo získání jedinečného uměleckého díla nebo uměleckého výkonu. V zadávacích směrnicích je požadavek na jedinečnost uměleckého díla stanoven, tudíž je nezbytné na ni i nadále klást důraz.

K bodu 79 – k § 63 odst. 4:

Upřesnění transpozice tak, aby lépe odpovídala textu čl. 32 odst. 1 písm. b) směrnice 2014/24/EU, podle kterého lze využít jednacího řízení bez uveřejnění z technických důvodů, nebo z důvodů ochrany práv duševního vlastnictví „jen v případě, že neexistuje přiměřená alternativa nebo náhrada“. Při řešení otázky jaká jiná řešení by měl zadavatel zvažovat, je potřeba vycházet především z bodu 50 preambule směrnice 2014/24/EU, kde je uvedeno, že „veřejný zadavatel, který využije této výjimky, by měl odůvodnit, proč nemá k dispozici rozumné alternativy nebo náhradní řešení, jako je například využití alternativních distribučních kanálů, a to i vně členského státu, v němž se veřejný zadavatel nachází, nebo zvážení funkčně srovnatelných stavebních prací, dodávek a služeb“.

Z výše uvedených citací lze také dovodit, že alternativa nebo náhrada, která je nepřiměřená nebo nerozumná, nebrání použití jednacího řízení bez uveřejnění. Změna by tedy měla umožnit obhájit postup zadavatele i v případech, že jiné řešení je sice teoreticky možné, ale z praktického pohledu zjevně technicky nebo ekonomicky nevhodné.

K bodu 80 – k § 66 písm. e):

Dochází k zpřesnění textu, aby bylo zřejmé, že se jedná o předpokládanou hodnotu nových služeb nebo stavebních prací stanovenou před zadáním původní veřejné zakázky. Důvodem změny je snadnější srozumitelnost textu, nejedná se o věcnou změnu.

K bodům 81 a 82 – k § 67 odst. 2:

Upřesnění textu, sjednocuje se terminologie s § 99.

K bodu 83 – k § 67 odst. 3:

V případě nákupů na komoditních burzách je aplikace některých ustanovení vyloučena úplně, a to § 42 odst. 2 (povinné ustanovování hodnotících komisí), § 50 a § 123 (oznámení o výběru dodavatele), § 122 (výběr dodavatele, výzva vybranému dodavateli) a § 217 odst. 2 písm. c) a d) (označení účastníků zadávacího řízení a jejich vyloučení v písemné zprávě zadavatele). Vzhledem ke způsobu uzavírání burzovních obchodů zadavatel totiž nemůže do procesu výběru nejvhodnější nabídky zapojit jakoukoli komisi a není možné ani činit žádné úkony mezi výběrem dodavatele a uzavřením smlouvy. Mezi specifika burzovních obchodů patří také zákonem č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, stanovená povinnost mlčenlivosti burzy o skutečnostech, které mají význam pro vývoj kurzů komodit (tzn. burza nezveřejňuje informace o konkrétních účastnících obchodování, obsahu poptávek či nabídek, o jednotlivých burzovních obchodech, atd.). Z uzavřených burzovních obchodů zveřejňuje burza pouze informace v podobě tzv. kurzů jednotlivých komodit a informace o počtu zaregistrovaných účastníků obchodování (tj. dodavatelů, odběratelů). Z tohoto důvodu je také u veřejné zakázky zadávané na komoditní burze potřebné upravit obsah písemné zprávy podle § 217. Písemnou zprávu zadavatel sice vypracuje, nebude však uvádět označení účastníků zadávacího řízení, a to ani účastníků vyloučených. Jelikož v případě nákupů na komoditní burze dochází k vyloučení povinnosti odeslat oznámení o výběru dodavatele, neuplatní se zde ani zákaz uzavření smlouvy po dobu lhůty pro podání námitek proti výběru dodavatele stanovená v § 246 odst. 1 písm. a). Zadavatel dále nemusí postupovat podle § 48 odst. 7 a 9 (ověřování zaknihovaných akcií), § 73 (rozsah kvalifikace v nadlimitním režimu), § 86 (doklady o kvalifikaci v žádosti o účast, předběžné nabídce nebo nabídce) a § 122 odst. 5 a 6 (zjišťování skutečného majitele), pokud forma akcií, kvalifikace a skutečný majitel budou u dodavatelů zjišťovány komoditní burzou před zahájením burzovního shromáždění. Tyto údaje tedy nebudou zjišťovány na základě dokladů v nabídkách či před uzavřením smlouvy.

K bodům 84 a 87 – k § 68 odst. 3 a § 72 odst. 2:

Zpřesnění transpozice, směrnice nevyžadují prodloužení lhůty.

K bodu 85 – k § 69 odst. 1:

Odstraňuje se legislativní zkratka „řešení“, neboť pro pochopení významu dalších odstavců § 69 není nezbytná (je zřejmé, že „řešení“ uváděná v dalších odstavcích jsou ta, která zadavatel hledá spolu s účastníky zadávacího řízení v soutěžním dialogu) a slovo řešení je v dalším textu zákona používáno i bez vazby na soutěžní dialog. V celém textu zákona je pojem řešení používán v obecném smyslu pro situace, kdy se mluví o řešení potřeb nebo požadavků zadavatele.

K bodům 86 a 88 – k § 69 odst. 6 a 72 odst. 4:

Upřesnění transpozice čl. 54 odst. 1 směrnice 2014/24/EU, který vyžaduje, aby zadavatelé účastníky řízení vyzývali „současně a písemně“. Nedochází k věcné změně. K pojmu „současně“ viz důvodová zpráva k § 58 odst. 3 a 5.

K bodu 89 – k § 72 odst. 6:

Legislativně technická změna, původní odstavec 6 se vypouští pro duplicitu s původním odstavcem 7.

K bodu 90 – k § 72 odst. 6:

Upřesnění terminologie tak, aby odpovídala § 99.

K bodům 91 a 92 – k § 83 odst. 1:

Upřesňuje se, že prokázání kvalifikace jinou osobou je možné u všech částí kvalifikace vyjmenovaných v návětí odstavce 1, tj. u veškeré kvalifikace s výjimkou základní způsobilosti a profesní způsobilosti podle § 77 odst. 1. Jiná osoba tedy může například prokázat za účastníka zadávacího řízení celou technickou kvalifikaci dle § 79, nebo její určitou část - například popis technického vybavení podle § 79 odst. 2 písm. e), nebo jen také část popisu technického vybavení dodavatele. Nová formulace lépe vyjadřuje dosavadní výklad ustanovení, nejedná se o věcnou změnu.

K bodům 93 až 95 – k § 83 odst. 2 až 4:

Text dosavadního odstavce 2 byl z důvodu přehlednosti rozdělen do dvou odstavců tak, aby byl patrný vztah obou pravidel. Případný závazek třetí osoby plnit veřejnou zakázku společně a nerozdílně s dodavatelem neruší povinnost, aby písemný závazek třetí osoby v případě tzv. referencí § 79 odst. 2 písm. a), b) nebo personálních požadavků podle § 79 odst. 2 písm. d) obsahoval závazek přímého plnění touto třetí osobou. Jedná se tedy pouze o vyjasnění textu, nikoli věcnou změnu. Změna formulace v odstavci 1 písm. d) zohledňuje občanskoprávní terminologii. Je nadále možné, aby předmětným dokladem bylo kromě smlouvy mezi dodavatelem a jinou osobou prokazující kvalifikaci také jednostranné prohlášení této jiné osoby o existenci smlouvy. Může se přitom jednat o smlouvu uzavřenou ústně, na rozdíl od prohlášení, které musí být vždy písemné. Není také vyžadován konkrétní smluvní typ, může tedy jít i o smlouvu nepojmenovanou, či smlouvu o smlouvě budoucí. Předložení dokladu o solidárním závazku podle odstavce 3 nemůže zadavatel vyžadovat v zadávacích podmínkách, odstavec 3 upravuje možnost účastníka zadávacího řízení prokázat kvalifikaci jinou osobou. Naproti tomu předložení dokladu o solidárním závazku lze vyžadovat podle odstavce 4, ale pouze ve zde uvedených případech, tedy u ekonomické kvalifikace. Z textu odstavce 4 byl odstraněn odkaz na § 78, neboť požadavek na solidární závazek bude zadavatel moci uplatnit nejenom u požadavků na obrat podle § 78, ale i u jiných kvalifikačních kritérií ekonomického charakteru, které je zadavatel oprávněn stanovit ve zjednodušeném podlimitním řízení (na obdobné použití § 83 odkazuje § 53 odst. 4), při zadávání sektorové veřejné zakázky (viz § 167 odst. 1), v koncesním řízení (viz § 180 odst. 6). V případě zadávacího řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu není na § 83 odkazováno, což znamená, že zadavatel není vázán ani omezením v § 83 odst. 4. Pokud by však zadavatel požadavek na solidární závazek uplatnil i v jiných případech, bude se posuzovat přiměřenost tohoto požadavku v konkrétním případě ve smyslu § 36 odst. 1.

K bodu 96 – k § 83 odst. 5

Na kvalifikaci jiné osoby, jejímž prostřednictvím je prokazována kvalifikace, se vztahují pravidla stanovená tímto zákonem nebo zadávacími podmínkami pro kvalifikaci dodavatele, za kterého je kvalifikace prokazována. Jde zejména o pravidla o formě dokladů, způsob jejich předkládání, možnosti nahrazení čestným prohlášením, objasňování dokladů, obnovení způsobilosti apod.

K bodu 97 – k § 85 odst. 2:

Doplňuje se, že požadavek na změnu poddodavatele lze vznést také v případě uvedeném v § 48 odst. 6, tedy pokud zadavatel na základě věrohodných informací získá důvodné podezření o uzavření zakázané dohody nebo o koordinaci nabídek poddavatelem. Nadále platí, že možnost požadovat nahrazení poddodavatele z důvodu jeho nezpůsobilosti není vázána pouze na případy, kdy zadavatel požaduje prokázání kvalifikace poddodavatele podle § 85 odst. 1.

K bodům 98 až 101 – k § 86:

Vyjasňuje se vztah ustanovení § 86 k § 122. Zatímco úprava v § 86 se vztahuje k dokladům o kvalifikaci v žádosti o účast, předběžné nabídce nebo nabídce, § 122 obsahuje pravidla pro předkládání dokladů před uzavřením smlouvy. Z tohoto důvodu byly odstraněny dosavadní odstavce 3 a 4, neboť odpovídající pravidla budou stanovena v § 122 odst. 3 a 4 a v § 86 odst. 3. V odstavci druhém se vyjasňuje, že všechna čestná prohlášení musí mít písemnou formu. Mění se také úprava v (nově přečíslovaném) odstavci 3. Podle nové úpravy se maximální lhůta pro prokázání kvalifikace (3 měsíce před zahájením zadávacího řízení) nadále nevztahuje na doklady o profesní kvalifikaci podle § 77 odst. 1, neboť obchodní rejstřík je veřejně přístupný a aktuálnost v něm uvedených údajů lze kdykoliv ověřit.

K bodu 102 – k § 87 odst. 1:

Upřesnění transpozice. Evropské zadávací směrnice umožňují použití jednotného evropského osvědčení pro veřejné zakázky nejen pro účastníky zadávacího řízení, ale pro všechny hospodářské subjekty, které na trhu nabízejí dodávky, služby či stavební práce. Tomuto pojmu v českém zákoně o zadávání veřejných zakázek odpovídá pojem dodavatel definovaný v § 5. V tomto smyslu je také nutné vykládat ustanovení § 87 odst. 1, je tedy možné, aby jednotné evropské osvědčení pro veřejné zakázky použil nejen účastník zadávacího řízení, ale také například poddodavatel při prokazování své kvalifikace podle § 85 nebo jiná osoba prokazující za účastníka zadávacího řízení část kvalifikace podle § 83.

K bodu 103 – k § 87 odst. 3:

Systematická změna související s přejmenováním a změnou obsahu § 86, který se nyní jednoznačně vztahuje pouze na doklady o kvalifikaci v nabídkách, předběžných nabídkách nebo žádostech o účast. Obsah dosavadního § 86 odst. 4 byl přesunut do § 87 odst. 3, kam systematicky patří. Účastník zadávacího řízení může podle § 87 odst. 3 postupovat kdykoli v průběhu zadávacího řízení, zejména v reakci na žádost o předložení dokladů před uzavřením smlouvy podle § 122. Z věcného pohledu došlo k nahrazení formulace „v předchozím zadávacím řízení“ formulací „ve kterém jiném zadávacím řízení“, aby bylo zřejmé, že doklady mohou být předloženy jak v zadávacícm řízení již skončeném, tak v zadávacím řízení probíhajícícm současně. Dodavateli se také ukládá, aby toto jiné zadávací řízení identifikoval.

K bodu 104 – k § 88 odst. 2:

Dochází ke zmírnění dosavadní právní úpravy, která se jeví jako nepřiměřeně tvrdá, neboť neumožňuje zadavateli zvážit, zda dodavatele pro porušení povinnosti uvedené v odstavci 1 vyloučí, či nikoli. S ohledem na skutečnost, že předmětné ustanovení slouží k ochraně zadavatele, mělo by být na jeho uvážení, zda této ochrany využije a dodavatele ze zadávacího řízení vyloučí, či zda upřednostní širší soutěž o předmětnou veřejnou zakázku a nebude nesplnění předmětné povinnosti sankcionovat vyloučením. Novelizace § 88 odst. 2 nic nemění na povinnosti zadavatele vyloučit vybraného dodavatele podle § 48 odst. 8, tedy zejména v případě, kdy zjistí, že jsou naplněny důvody k vyloučení podle § 48 odst. 2, mezi které patří i nesplnění kvalifikace vybraným dodavatelem. Může tedy nastat situace, že i vybraný dodavatel v průběhu zadávacího řízení na určitou dobu kvalifikaci ztratí. Nejpozději v okamžiku uzavření smlouvy však vybraný dodavatel musí kvalifikaci v plném rozsahu opět splňovat.

K bodu 105 – k § 94 odst. 1:

Dochází ke sjednocení terminologie s § 37 odst. 1 písm. d).

K bodu 106 – k § 96 odst. 1:

Jelikož podle změněné definice zadávací dokumentace v § 28 odst. 1 písm. b) již výzvy uvedené v příloze č. 6 k tomuto zákonu nejsou považovány za součast zadávací dokumentace, není potřebné je v § 96 odst. 1 nadále vyjímat.

K bodům 107 a 108 – k § 96 odst. 2:

Jedná se o legislativně technickou úpravu. Postačí, pokud je naplněn jeden z důvodů, použití spojky „a“ tak bylo nepřesné. Upřesňuje se formulace ve větě druhé tak, aby bylo nepochybné, že zadávací dokumentaci lze v případech zde uvedených také zpřístupnit i bez jejího fyzického předání, například jejím zpřístupněním v elektronické podobě na neveřejném uložišti.

K bodu 109 – k § 97:

Jelikož podle změněné definice zadávací dokumentace v § 28 odst. 1 písm. b) již výzvy uvedené v příloze č. 6 nejsou považovány za součast zadávací dokumentace, je potřebné je v kontextu § 97 doplnit, aby bylo zřejmé, že údaje k prohlídce místa plnění mohou být obsaženy také v těchto výzvách.

K bodům 110 a 112 – k § 98 odst. 6 a § 99 odst. 3:

Vzhledm k tomu, že změněná definice zadávací dokumentace v § 28 odst. 1 písm. b) již výzvy uvedené v příloze č. 6 nejsou považovány za součast zadávací dokumentace, je potřebné doplnit ustanovení o obdobném použití pravidel pro vysvětlení zadávací dokumentace a změnu nebo doplnění zadávací dokumentace také pro zadávací podmínky obsažené ve výzvách podle přílohy č. 6. Nejde o věcnou změnu oproti dosavadnímu stavu.

K bodu 111 – k § 99 odst. 1:

Oprava terminologie.

K bodu 113 – k § 101 odst. 3 a 4:

Sjednocuje se textace s odstavcem 2.

K bodu 114 – k § 103 odst. 1:

Jelikož podle změněné definice zadávací dokumentace v § 28 odst. 1 písm. b) již výzvy uvedené v příloze č. 6 nejsou považovány za součast zadávací dokumentace, je potřebné doplnit do § 103 odst. 1 možnost, aby podmínky pro sestavení a podání nabídek mohly být také součástí výzvy k podání nabídek. Nejde o věcnou změnu oproti dosavadnímu stavu.

K bodu 115 – k § 105 odst. 2:

Byla doplněna právní fikce rozšiřující pro účely věty první pojem vybraný dodavatel, toto rozšíření se však netýká výkladu pojmu vybraný dodavatel na jiných místech zákona. Pokud zadavatel bude požadovat, aby určené významné činnosti při plnění veřejné zakázky byly plněny přímo vybraným dodavatelem, bude možné, aby je plnila i osoba, která je členem téhož koncernu (viz § 79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech), jestliže tato osoba nepodala v témže zadávacím řízení nabídku samostatně nebo společně s jinými dodavateli. Tento člen koncernu plnící významné činnosti vyhrazené pro vybraného dodavatele musí splňovat základní způsobilost podle § 74, bez ohledu na to, zda je jeho prostřednictvím prokazována část kvalifikace, či nikoli.

K bodu 116 – k § 109 odst. 2:

V odstavci 2 se z textu odstraňuje požadavek na kontrolu autenticity nabídky. Přístup do elektronických nástrojů řeší požadavky na registraci jejich uživatelů. Obsah nabídky zadavatel posoudí (včetně posouzení otázky, kdo nabídku podává) až po jejím otevření.

K bodu 117 – k § 109 odst. 3 a 4:

Doplňuje se úprava poskytování údajů z nabídek podaných v elektronické podobě. Zadavateli se ukládá nová povinnost, a to do 5 pracovních dnů od doručení žádosti účastníka zadávacího řízení sdělit nebo uveřejnit údaje z nabídek odpovídající číselně vyjádřitelným kritériím hodnocení. Je upřesněno, že žádost může být podána až po skončení lhůty pro podání nabídek. Dále je doplněno, že v případě využití tzv. „dvouobálkové metody“ začíná lhůta pro poskytnut informací běžet nejdříve od otevření části nabídek s údaji o nabídkové ceně nebo nákladech. To však platí pouze ve vztahu k údajům o nabídkové ceně nebo nákladech, pokud by nabídky obsahovaly i jiná číselně vyjádřitelná kritéria, údaje o nich by se sdělovaly podle písm. a). Údaje se poskytují bez identifikačních údajů účastníků zadávacího řízení. Je přitom volbou zadavatele, zda tyto údaje písemně odešle všem účastníkům zadávacího řízení, nebo zda údaje uveřejní na profilu zadavatele. Důvodem pro tuto změnu je poskytnout účastníkům zadávacího řízení informace, na základě kterých mohou odhadnout svou pozici v zadávacím řízení, což může být důležité z hlediska plánování jejich provozních kapacit. Provedení změn v tomto smyslu požadovaly profesní organizace zastupující dodavatele veřejných zakázek. Zadavatel však není povinen účastníky zadávacího řízení vzájemně identifikovat, a to z důvodů prevence uzavírání zakázaných dohod. Případné porušení této povinnosti nebude mít vliv na transparentnost zadávacího řízení či výběr dodavatele, neboť účelem této změny není bránit manipulaci s nabídkami, které brání již samotné elektronické nástroje splňující zákonné požadavky. Z tohoto důvodu se také vylučuje možnost podat námitky proti postupu podle § 109 odst. 3 – viz § 241 odst. 2 písm. a).

Nová úprava nevylučuje, aby zadavatel poskytl údaje z nabídek i bez žádosti účastníka zadávacího řízení (viz odstavec 4). Naopak, i pokud zadavatel žádost podle odstavce 3 obdrží, nemusí předmětné informace odeslat ani uveřejnit na profilu zadavatele, pokud je naplněn některý z důvodů uvedených v § 218 odst. 3, tedy pokud by její uveřejnění nebo odeslání podle § 109 odst. 3 znamenalo porušení jiného právního předpisu nebo by bylo v rozporu s veřejným zájmem, nebo by mohlo porušit právo dodavatele na ochranu obchodního tajemství nebo by mohlo ovlivnit hospodářskou soutěž. Druhou výjimkou z povinnosti poskytnout informace podle § 109 odst. 3 jsou zadávací řízení, v nichž si zadavatel vyhradil možnost konání elektronické aukce. V těchto případech by poskytování informací o cenách či jiných číselně vyjádřitelných kritériích neplnilo účel, pro který bylo do zákona zařazeno (tj. zvýšení informovanosti dodavatelů za účelem plánování jejich kapacit), neboť je zjevné, že poskytnuté informace by nebyly vypovídající, protože později mohou být změněny. Zadavateli se také v § 121 odst. 7 poskytuje více možností, jak informace v průběhu elektronické aukce poskytovat a není důvod tuto volnost omezovat.

K bodu 118 – k § 110 odst. 3:

Jelikož podle změněné definice zadávací dokumentace v § 28 odst. 1 písm. b) již výzvy uvedené v příloze č. 6 nejsou považovány za součast zadávací dokumentace, je potřebné je v kontextu § 110 odst. 3 doplnit, aby bylo zřejmé, že možnost oddělení cenových údajů do zvláštní obálky může být stanoveno také ve výzvě k podání nabídek.

K bodům 119 až 121 – k § 112:

Legislativně technická změna, předmětem úpravy § 112 by neměla být otázka, v kterých řízeních je snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení přípustné, to je řešeno v § 61 odst. 7, § 69 odst. 4 a § 72 odst. 5, § 180 odst. 3, přičemž obecné pravidlo, že toto snižování je přípustné pouze tam, kde je zákon výslovně povoluje, je stanoveno v § 39 odst. 2 písm. b). Kritéria pro snižování počtu předběžných nabídek nebo řešení je zadavatel povinen stanovit v zadávací dokumentaci, tedy již na počátku zadávacího řízení. Vzhledem k změně definice zadávací dokumentace v § 28 odst. 1 písm. b) je zřejmé, že nepostačí uvedení kritérií pro snížení počtu předběžných nabídek až ve vývě k podání předběžných nabídek.

K bodu 122 – k § 113 odst. 2:

Jelikož podle změněné definice zadávací dokumentace v § 28 odst. 1 písm. b) již výzvy uvedené v příloze č. 6 nejsou považovány za součast zadávací dokumentace, je potřebné je v kontextu § 113 odst. 2 doplnit, aby bylo zřejmé, že pravidla pro určení mimořádně nízké nabídkové ceny může zadavatel stanovit také ve výzvě k podání nabídek.

K bodům 123 a 124 – k § 113 odst. 5 a 6:

Legislativně technická změna, sjednocení terminologie s obecnou úpravou mimořádně nízké nabídkové ceny v § 48 odst. 4.

K bodu 125 – k § 121 odst. 3:

Umožňuje se, aby údaje nezbytné pro účast v elektronické aukci mohly být kromě výzvy zadavatele k účasti v elektronické aukci nebo v zadávací dokumentaci také v jiném dokumentu odeslaném nebo zpřístupněném učastníkům elektronické aukce, pokud na ně zadavatel ve výzvě k účasti v elektronické aukci odkáže.

K bodům 126 a 127 – k § 122 odst. 3 a 4:

Zpřesňuje se úprava předkládání dokladů před uzavřením smlouvy s cílem odstranit příliš přísné formální požadavky na tyto doklady. Nová právní úprava především rozlišuje doklady, které zadavatel zjišťuje povinně (odst. 3) a doklady, či čestná prohlášení, které si zadavatel vyžádat může (odst. 4). Oproti dosavadní praxi se zadavateli především v odstavci 4 písm. a) dává volba, zda bude požadovat originály nebo ověřené kopie požadovaných dokladů, nebo zda postačí předložení jejich prostých kopií – pokud si zadavatel předložení originálů nebo ověřených kopií podle odstavce 4 písm. a) nevyžádá, uplatní se obecná úprava podle § 45 odst. 1, tj. bude stačit předložení kopií dokladů. To by mělo usnadnit především situaci při předkládání dokladů, u nichž je obtížné originály získat. Zároveň vždy zůstává možnost zadavatele požadovat originály či úředně ověřené kopie dokladů, pokud to považuje z důvodu své jistoty za potřebné. Z pohledu dodavatele tedy bude záležet na textu konkrétní výzvy, kde bude specifikováno, zda a které doklady zadavatel vyžaduje předložit v originále nebo v úředně ověřených kopiích. Není také vyloučeno, aby zadavatel u některých dokladů vyžadoval originály, nebo úředně ověřené kopie, a u některých nikoli. Nově se upravuje předkládání dokladů o základní způsobilosti, pokud je zadavatel nemá již k dispozici – viz odstavec 3 písm. a). U těchto dokladů se vyžaduje předložení dokladů, které budou splnění daného kritéria prokazovat nejpozději 3 měsíce před zahájením zadávacího řízení, stejně jako je tomu v § 86 odst. 3. Zadavatel však může ve výzvě podle odstavce 4 písm. b) vyžadovat předložení nově pořízených dokladů o základní kvalifikaci. V takovém případě musí vybranému dodavateli poskytnout přiměřenou lhůtu k pořízení těchto dokladů. Odlišná úprava platí pro ostatní doklady o kvalifikaci (profesní způsobilost, ekonomická a technická kvalifikace). I tyto doklady musí být předloženy před uzavřením smlouvy, pokud je již zadavatel nemá jinak k dispozici. U těchto dokladů se nezkoumá datum jejich vyhotovení, a to ať byly předloženy již dříve, např. v nabídce, nebo až na výzvu zadavatele podle § 122 odst. 3. To však neznamená, že by vybraný dodavatel mohl předkládat doklady, které nejsou aktuální, vždy se musí jednat o kvalifikaci, která trvá v okamžiku předložení dokladu. Stejně jako v dosavadní právní úpravě zadavatel nemusí doklady o kvalifikaci vyžadovat, pokud je již má k dispozici, tedy pokud byly předloženy v zadávacím řízení již dříve (např. v nabídce) nebo byly předloženy i v jiném zadávacím řízení či si je zadavatel opatřil sám (viz § 39 odst. 5) a splňují požadavky na stáří dokladu (u základní kvalifikace). Účelem úpravy předkládání dokladů před uzavřením smlouvy je ověřit, zda vybraný dodavatel splňuje podmínky pro získání veřejné zakázky, a za tímto účelem je vybraný dodavatel povinen poskytnout součinnost na základě výzvy zadavatele, pokud je tato součinnost potřebná. Zadavateli však nic nebrání v tom, aby potřebné údaje, doklady, modely či vzorky opatřil sám, na základě § 39 odst. 5. Účelu právní úpravy lze dosáhnout i tímto způsobem. Provedené změny nemají vliv na možnost dodavatele nahradit požadovaný doklad odkazem do informačního systému veřejné správy podle § 45 odst. 4, výpisem ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů (§ 228) nebo certifikátem podle § 239. Nadále platí, že pokud je doklad v nabídce (či později) nahrazen odkazem odpovídajícím podmínkám § 45 odst. 4 (popř. výpisem ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů nebo certifikátem vydaným v rámci systému certifikovaných dodavatelů), zadavatel výzvu podle § 122 odst. 3 ve vztahu k nahrazenému dokladu vůbec nezasílá, neboť povinnost dodavatele předložit doklad již byla splněna (náhradním) způsobem podle § 45 odst. 4. Obsah dokladu si zadavatel v informačním sytému veřejné správy ověří sám. I v situaci, kdy dodavatel na informační systém veřejné správy neodkáže, je zadavatel oprávněn (nikoli však již povinen) namísto výzvy dodavateli získat doklad z informačního systému veřejné správy.

Podle odst. 4 písm. c) má zadavatel nově možnost požadovat písemné čestné prohlášení o tom, že se nezměnily údaje rozhodné pro posouzení splnění kvalifikace obsažené v dokladech o kvalifikaci, které má zadavatel k dispozici. Pokud by však došlo ke změně údajů rozhodných pro posouzení kvalifikace v dokladech (tedy nejen ke ztrátě kvalifikace, ale i například k výměně jednatelů), které vybraný dodavatel předložil dříve (popř. je má zadavatel jinak k dispozici), musí vybraný dodavatel doklady předložit znovu. Ve výzvě podle odst. 4 písm. c) by měl zadavatel specifikovat, které doklady má k dispozici. Vyjasňuje se také otázka překládání dokladů o kvalifikaci, které se netýkají přímo vybraného dodavatele. Pokud vybraný dodavatel prokazuje část své kvalifikace prostřednictvím jiné osoby, musí být podle odst. 3 písm. a) příslušné doklady – viz § 83 odst. 1 písm. a) až d) předloženy společně s doklady vybraného dodavatele. Podle odst. 3 písm. d) pak musí být předloženy i doklady o kvalifikaci poddodavatelů, pokud si je zadavatel vyžádal podle § 85 odst. 1.

K bodu 128 – k § 122 odst. 5:

Používá se zde legislativní zkratka pro Úřad pro ochranu hospodářské soutěž, která byla zavedena v § 40.

K bodům 129 až 132 – k § 122 odst. 6, 7 a 8:

Legislativně technická změna, došlo k vložení nového odstavce. V odstavci 6 se vypouští odkaz na výzvu podle odstavce 3, neboť není nezbytné, aby výzva k prokázání skutečného majitele byla odeslána současně s výzvou k doložení dokladů o kvalifikaci, pořadí úkonů si stanoví zadavatel. Provedená změna ovšem nic nemění na povinnosti zjišťovat skutečné majitele podle odstavců 5 a 6. V odstavci 8 došlo ke sjednocení s předchozími odstavci. V odstavci 8 byl mezi důvody vyloučení vybraného dodavatele také doplněn odkaz na nový odstavec 4. Pokud tedy zadavatel postupuje podle odstavce 4 a vybraný dodavatel na základě výzvy nepředloží zadavatelem požadované originály či ověřené kopie dokladů o kvalifikaci, nové doklady o základní kvalifikaci či čestné prohlášení nebo nové doklady podle odstavce 4 písm. c), bude vyloučen a zadavateli vznikne právo na plnění z jistoty, pokud byla v daném zadávacím řízení vyžadována.

K bodům 133 až 136– k § 123 odst. 1 a 2:

Dochází ke sjednocení terminologie s § 50 a upřesnění vztahu těchto ustanovení. Povinnost odeslat oznámení o výběru dodavatele všem účastníkům zadávacího řízení byla z první věty odstraněna z důvodu duplicity – tato povinnost tedy nadále platí podle obecného ustanovení v § 50. Postup pro zadávací řízení, v němž je jediný účastník, byl vypuštěn z druhé věty § 123 a byl nově upraven v § 50 jako výjimka z povinnosti odeslat oznámení o výběru dodavatele, neboť v takovém případě představuje odesílání formálního oznámení jedinému účastníku zadávacího řízení zbytečnou administrativní zátěž. Dále se upravuje formulace tak, že zadavatel je povinen odeslat oznámení o výběru bez zbytečného odkladu po ukončení hodnocení nabídek nebo elektronické aukce, pokud ji zadavatel v daném zadávacím řízení použil. Tato formulace lépe odpovídá formulaci v § 122 odst. 1 a 2. Zákon o zadávání veřejných zakázek používá pojem „vybraný dodavatel“ pro dodavatele, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější nebo zvítězila v elektronické aukci, popř. ji zadavatel vybral bez hodnocení, pokud zbyla v zadávacím řízení jako jediná. Účelem tohoto zákona není regulovat vnitřní rozhodovací procesy zadavatele. Důvodem pro úpravu v § 123 tedy není (a ani tomu tak nebylo v původním znění) stanovit zadavateli povinnost vytvářet formální „rozhodnutí“ o výběru dodavatele. Je nepochybné, že výběr dodavatele je výsledkem vnitřních rozhodovacích procesů zadavatele, ty však nemají být regulovány zákonem o zadávání věřených zakázek. Nová formulace tak také neznamená, že by zadavatel byl povinen odesílat oznámení dříve, než vyžaduje postup jeho vnitřního rozhodování (např. ihned po zasedání hodnotící komise), nebo předtím než posoudí podmínky účasti (pokud postupoval v souladu s § 39 odst. 4 a hodnotil před posouzením splnění podmínek účasti), popřípadě předtím než získá údaje nebo doklady uvedené v bodech 1 až 4 odstavce 1 písm. b). Odklad odeslání oznámení o výběru z důvodu dodržení organizačních předpisů je důvodný (samozřejmě s výjimkou případů, kdy by zadavatel tento postup záměrně zdržoval). Nová úprava nic nemění na tom, že oznámení o výběru může zadavatel odeslat nejdříve tehdy, když má k dispozici dokumenty a informace, které jsou nutnou součástí tohoto oznámení, tedy zprávu o hodnocení nabídek (pokud proběhlo hodnocení nabídek), a výsledek posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele, se seznamem dokladů, kterými vybraný dodavatel prokazoval kvalifikaci a rozhodnými údaji o požadované ekonomické a technické kvalifikaci. Dobu nutnou k pořízení těchto údajů či dokladů je nutné považovat za důvodný odklad odeslání oznámení o výběru. Došlo také k upřesnění formulací v odstavci 1 písm. b) tak, aby bylo v bodech 1 a 3 zřejmé, že se jedná o doklady prokazující kvalifikaci či splnění podmínek podle § 104 písm. a) vybraným dodavatelem, tj. nemusí jít ve všech případech o doklady, které předložil vybraný dodavatel, ale může se jednat také o doklady, které měl zadavatel k dispozici z jiných zdrojů (například doklady předložené dodavatelem v jiném zadávacím řízení nebo doklady, které si zadavatel opatřil sám ve smyslu § 39 odst. 5). Nová formulace také vyjasňuje, že postačí informace o dokladech, na základě kterých byla kvalifikace posouzena jako prokázaná. Není tedy třeba uvádět úplný výčet všech dokladů, které byly za účelem prokázání kvalifikace předloženy, v praxi totiž mohou nastávat situace, že dodavatel předkládá více dokladů, než je požadováno. V odstavci 2 se umožňuje, aby zadavatel oznámil účastníkům zadávacího řízení údaje o splnění dalších podmínek pro uzavření smlouvy mimo oznámení o výběru dodavatele proto, aby zadavateli bylo umožněno zaslat oznámení o splnění těchto podmínek později než oznámení o výběru dodavatele. To bude mít význam tehdy, pokud opatření těchto dokladů nebo testování vzorků bude trvat delší dobu. V takovém případě zadavatel odešle oznámení o výběru dříve, tj. před skončením zadávací lhůty, aby nedošlo ke zrušení zadávacího řízení podle § 40 odst. 3. Údaje o splnění dalších podmínek pro uzavření smlouvy lze tak odeslat až po skončení zadávací lhůty. Sdělení podle odstavce 2 se odesílá bez zbytečného odkladu od okamžiku, kdy zadavatel provede posouzení splnění podmínek podle § 104 písm. a) nebo od provedení zkoušky vzorků. Proti tomuto sdělení údajů podle odstavce 2 bude možné podat námitky, přičemž se do § 246 doplňuje, že v takovém případě nelze uzavřít smlouvu po dobu lhůty pro podání těchto námitek. Údaje podle odstavce 1 písm. b) bodu 3 nebo 4 však v žádném případě nemusí být součástí oznámení o výběru, ani sdělovány později, pokud zadavatel nepostupoval podle § 104 písm. a) nebo b), tj. pokud si žádné podmínky pro uzavření smlouvy nevyhradil, nebo si vyhradil pouze podmínky podle § 104 písm. c) až e).

K bodu 137 – k § 124 odst. 3:

Formální úprava odkazu.

K bodu 138 – k § 125 odst. 2:

Formální úprava odkazu.

K bodu 139 – k § 128 odst. 2:

Lhůta pro odeslání oznámení o zrušení zadávacího řízení k uveřejnění se stanovuje od ukončení zadávacího řízení proto, aby nemuselo být oznámení následně rušeno, pokud by došlo ke zrušení rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. Okamžik ukončení zadávacího řízení je definován v § 51 odst. 2.

K bodu 140 – k § 128 odst. 4:

Legislativní zkratka pro Úřad pro ochranu hospodářské soutěže byla přesunuta do § 40.

K bodu 141 – k § 129 odst. 2 a 3:

V § 129 je již ve stávajícím znění uvedeno, jaké veřejné zakázky se zadávají ve zjednodušeném režimu a podle jaké části. Nově je za účelem sjednocení s úpravou podlimitního (§ 52) a nadlimitního režimu (§ 55) doplněno, jaké druhy zadávacích řízení lze v tomto režimu použít. Terminologicky již bude důsledně rozlišováno mezi zjednodušeným režimem jakožto jedním ze tří druhů režimů (§ 24) a řízením pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu, jakožto jedním z druhů zadávacích řízení (§ 3). Ve zjednodušeném režimu bude možné použít řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu (jde-li o veřejné zakázky, které nejsou koncesemi), a koncesní řízení (jde-li o koncese), v něm se postupuje podle § 129a a neuplatní se tak pravidla platné obecně pro koncesní řízení uvedená v § 180 až 185. Jedná se o úpravu vycházející ze zadávacích směrnic a je v souladu s dosavadním stanoviskem expertní skupiny MMR k zákonu o zadávání veřejných zakázek. Kromě řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu a koncesního řízení, která jsou nově přímo upravena v § 129a, je možné využít i jiné druhy zadávacích řízení. V takovém případě se použijí i jejich příslušné úpravy z jiných částí zákona. Například jednací řízení bez uveřejnění bude moci zadavatel využít, pokud budou splněny podmínky stanovené v § 63 až 66. Bez ohledu na to, v jakém zadávacím řízení bude zadavatel postupovat, použijí se vždy u sociálních a jiných zvláštních služeb uvedených v příloze č. 4 zákona vyšší finanční limity podle § 3 odst. 4 nařízení vlády č. 172/2016 Sb.

K bodu 142 – k § 129 odst. 4 až 10:

Tato dosavadní ustanovení jsou přesunuta do § 129a a upravena.

K bodu 143 – k § 129a:

Za účelem zpřehlednění jsou řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu a koncesní řízení ve zjednodušeném režimu upravena ve zvláštním paragrafu. Pravidla pro průběh těchto zadávacích řízení se nalézají v § 129a, přičemž vychází důsledněji z evropských směrnic než dosavadní znění. Jelikož je tato úprava poměrně stručná, budou tato zadávací řízení probíhat zejména podle pravidel určených zadavatelem v souladu se zásadami podle § 6 (viz § 39 odst. 1). Odstavec 1 vymezuje způsob zahájení řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu. Odstavec 2 vymezuje způsob zahájení koncesního řízení ve zjednodušeném režimu. Odstavec 3 obsahuje specifickou úpravu formy předběžného zájmu, která platí jen pro řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu na základě článku 75 odst. 1 písm. b) směrnice č. 2014/24/EU. Odstavce 4 až 6 obsahují úpravu dopadající na oba uvedené druhy zadávacích řízení. U řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu a u koncesního řízení ve zjednodušeném režimu dochází k následujícím změnám

- u umožnění prohlídky místa plnění není odkazováno na nadlimitní režim, pro její umožnění platí zásady uvedené v § 6,

- pro odesílání oznámení o výběru platí obecná úprava stanovená v § 50,

- u oznámení o výsledku zadávacího řízení se upřesňuje, že počátkem 30denní lhůty, resp. 48denní lhůty u koncesí, je i ukončení zadávacího řízení zrušením, čímž je dosaženo souladu s úpravou § 128 odst. 2,

- dosavadní odkazy na úpravu v nadlimitním režimu byly odstraněny, neboť je evropské směrnice nevyžadují a není zvláštní důvod pro zpřísnění úpravy,

- výslovně se umožňuje snížit počet účastníků zadávacího řízení, popřípadě snížit počet předběžných nabídek nebo řešení. Uplatní se zde obecná úprava podle § 39 odst. 2 písm. b), dle které si zadavatel takovýto postup musí vyhradit. Není však stanoveno, kdy a v kterém dokumentu má k této výhradě dojít. Umožňuje se tak pružný postup pro zadavatele, který si v takovém případě určí pravidlo sám na základě § 39 odst. 1.

K bodu 144 – k § 130:

Do výčtu ustanovení, které se použijí u všech zvláštních postupů, se doplňuje § 39 odst. 1, aby bylo zřejmé, že i u zvláštních postupů platí, že zadavatel je oprávněn stanovit další pravidla, pokud nejsou stanovena zákonem. Úprava zvláštních postupů umožňuje zadavateli poměrně značný prostor k doplnění zákonem stanovených pravidel, která mají upravit pouze nutný rámec aplikace zvláštních postupů. Dále se doplňuje povinná aplikace pravidel o dokladech, stanovených v § 45, neboť tato pravidla jsou stanovena především na ochranu dodavatelů a není důvod, aby se od nich zadavatel ve zvláštních postupech odchyloval. Z pravidel pro objasnění nebo doplnění údajů, vzorků nebo modelů, stanovených v § 46, se povinně použije pouze odstavec 1, neboť je vhodné vyjasnit, že i v průběhu zvláštních postupů je možné objasnění nebo doplnění provádět. Nezavádí se povinná aplikace odstavců 2 a 3, neboť ta vychází ze základního pravidla, že nabídky nelze měnit, což ve zvláštních postupech není nutno vždy vyžadovat. Zadavatel by si mohl stanovit vlastní pravidla pro změnu nabídek, pokud budou v souladu se základními zásadami. Není samozřejmě vyloučena ani aplikace pravidel uvedených v § 46 odst. 2 a 3.

K bodu 145 – k § 132 odst. 1:

Do výčtu režimů, ve kterých lze uzavřít rámcovou dohodu, se doplňuje zjednodušený režim. Jedná se o upřesnění transpozice evropských předpisů. Rámcové dohody mohou být tedy uzavřeny ve všech režimech, tj. podlimitním, nadlimitním i zjednodušeném. Pro volbu režimu jsou určující obecné úpravy stanovené v § 24 až 26 a § 129. Pro určení nadlimitního a podlimitního režimu je rozhodující výše předpokládané hodnoty rámcové dohody, která se stanoví podle § 26 odst. 1. Jedná-li se o veřejnou zakázku na sociální a jiné zvláštní služby uvedené v příloze č. 4, zadává se rámcová dohoda ve zjednodušeném režimu.

K bodům 146 a 147 – k § 135 odst. 1 písm. d) a e):

V odstavci 1 písm. d) byla formulace upravena tak, aby navazovala na úvodní část odstavce. Dále se v písmenu e) upřesňuje se postup pro uzavírání smluv na základě rámcové dohody. V případě rámcové dohody byly u všech dodavatelů, se kterými byla uzavřena rámcová dohoda, doklady o jejich kvalifikaci předloženy (nebo je zadavatel měl jinak k dispozici) před uzavřením rámcové dohody postupem podle § 122 odst. 3 nebo 4. Před uzavřením smlouvy na jednotlivou veřejnou zakázku na základě rámcové dohody s obnovením soutěže si zadavatel může vyžádat od účatsníka rámcové dohody vybraného k uzavření smlouvy doklady nebo čestné prohlášení podle § 122 odst. 4. Zadavatel tedy může od účastníka rámcové dohody, se kterým má být uzavřena smlouva, zejména vyžadovat originály nebo ověřené kopie dokladů o jeho kvalifikaci. Bez ohledu na to, jak byly doklady o kvalifikaci získány, může zadavatel vyžadovat ve výzvě k podání nabídek nebo před uzavřením smlouvy potvrzení aktuálnosti dokladů o kvalifikaci, nebo předložení nových dokladů tehdy, pokud došlo ke změnám údajů rozhodných pro posouzení kvalifikace – viz § 122 odst. 4 písm. c). Možnost předložení nových dokladů o kvalifikaci však neznamená možnost změny dodavatele, ta by musela být případně vymezena podle § 100 odst. 2. V případě ztráty části kvalifikace tak není možné, aby tuto část prokázala osoba, která podá společnou nabídku s účastníkem rámcové dohody, aniž by se účastnila původního zadávacího řízení. Pokud však v příslušné části plnění zadavatel v zadávacích podmínkách nevyloučil možnost plnění poddodavatelem, bylo by možné nahrazení části kvalifikace poddodavatelem nebo výměna původního poddodavatele. Na základě odstavce 1 písm. e) má zadavatel také možnost vyžadovat předložení zcela nových dokladů o základní kvalifikaci – viz § 122 odst. 4 písm. b), a to buď v kopiích, nebo i v originálech či ověřených kopiích, pokud tak ve výzvě stanoví – viz § 122 odst. 4 písm. a). Provedené změny nemají vliv na možnost dodavatele nahradit požadovaný doklad odkazem do informačního systému veřejné správy podle § 45 odst. 4, výpisem ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů (§ 228) nebo certifikátem podle § 239. Platí zde totéž, co je uvedeno v důvodové zprávě k § 122.

K bodu 148 – k § 135 odst. 2:

Umožňuje se, aby zadavatel požadoval předložení písemného čestného prohlášení o tom, že se nezměnily údaje rozhodné pro posouzení splnění kvalifikace obsažené v dokladech, které má zadavatel k dispozici, nebo předložení nových dokladů, pokud se rozhodné údaje v těchto dokladech změnily, již v nabídce. Zadavatel má tedy volbu, zda takové čestné prohlášení či nové doklady bude požadovat  již v nabídce na základě § 135 odst. 2, nebo  před podpisem smlouvy podle § 132 odst. 1 písm. e), který odkazuje také na § 122

odst. 4 písm. c), nebo

 je nebude v rámci uzavírání jednotlivé zakázky smlouvy na základě rámcové

dohody vyžadovat vůbec.

Cílem je zde umožnit maximální pružnost pro postup zadavatele tak, aby si zadavatel zvolil postup odpovídající jeho potřebám a konkrétním okolnostem zadávané veřejné zakázky.

K bodu 149 – k § 135 odst. 4

Upřesňuje se úprava možnosti uzavření smlouvy na základě rámcové dohody před uplynutím lhůty pro podání námitek. Tato možnost nově platí nejenom pro lhůtu pro podání námitek proti výběru dodavatele, ale také pro lhůtu pro podání námitek proti ostatním úkonům zadavatele, lhůtu pro vyřízení námitek i lhůtu pro podání návrhu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Použití blokačních lhůt podle § 246 odst. 1 písm. a) až c) tedy bylo v § 135 odst. 4 výslovně vyloučeno. To se však netýká blokačních lhůt podle § 246 odst. 1 písm. d) a podle § 246 odst. 2, které vyloučeny nejsou a které musí zadavatel dodržovat i v případě uzavírání smlouvy na základě rámcové dohody. V případě zahájení řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže tak běží blokační lhůta 60 dnů ode dne zahájení řízení, a to jak v případě řízení na návrh, tak v případě řízení ex offo.

K bodům 150 až 152 – k § 136 odst. 1 až 4:

Obsah odpovídá původnímu odstavci 2 a 3 s následujícími věcnými změnami:

- doplňuje se, že při ověřování kvalifikace účastníků rámcové dohody se postupuje stejným způsobem jako při posuzování jejich kvalifikace před uzavřením rámcové dohody, a to na základě odkazu na § 122 odst. 3 nebo 4,

- upřesňuje se, že kvalifikace zařazených dodavatelů se znovu posuzuje, pokud zadavatel v průběhu trvání rámcové dohody využije svého práva vyžadovat aktualizované doklady, v takovém případě se za rozhodný okamžik pro posuzování kvalifikace stanoví okamžik odeslání výzvy podle § 136 odst. 1,

- doplňuje se, že zadavatel nevyzývá k podání nabídky ani dodavatele, který neprokázal svou kvalifikaci na základě výzvy podle § 135 odst. 1 písm. e), tedy výzvy k předložení dokladů podle § 122 odst. 4, pokud se jej zadavatel rozhodne použít,

- pro zajištění jistoty dodavatelů je stanovena povinnost zadavatele oznámit dotčenému účastníkovi rámcové dohody skutečnost, že nebude vyzýván z některého z důvodů předvídaných v odstavci 4,

- z výčtu ustanovení, které se použijí pro prokazování kvalifikace, se vypouští § 86, neboť se jedná o pravidla pro podávání nabídek použitelná v původním zadávacím řízení, nikoli však při zadávání jednotlivé zakázky na základě rámcové dohody.

K bodům 153, 154 a 164 – k § 139 odst. 4 písm. b) až d) a k § 141 odst. 1:

Vyjasňuje se, že při zahájení zadávacího řízení, kterým se zavádí dynamický nákupní systém, mohou být pravidla pro hodnocení nabídek stanovena méně konkrétním způsobem než v případě běžného užšího řízení. Zadavatel zejména není povinen stanovit metodu hodnocení nabídek ani váhy kritérií, neaplikuje se tedy § 115. Pravidla stanovená v § 115 je však zadavatel povinen dodržet ve výzvě k podání nabídek, což vyplývá z přílohy č. 6 k zákonu. V zadávací dokumentaci zadávacího řízení, kterým se zavádí dynamický nákupní systém, je zadavatel povinen uvést pouze výčet kritérií hodnocení (tedy jejich názvy). Ve výzvě k podání nabídek určí, která konkrétní kritéria z tohoto výčtu budou pro danou veřejnou zakázku použita (viz § 141 odst. 1), blíže upřesní jejich obsah a stanoví metodu pro vyhodnocení nabídek v těchto kritériích a vzájemný matematický vztah mezi těmito kritérii (tj. stanoví pravidla pro hodnocení nabídek ve smyslu § 115).

K bodům 155 a 156 – k § 139 odst. 7 a 8:

Doplňuje se úprava okamžiku zavedení dynamického nákupního systému i pro případy, kdy nedošlo k vyloučení žádného účastníka zadávacího řízení, kterým se dynamický nákupní systém zavádí, která se vyčleňuje do nového odstavce 7. Odstavec 8 pak obsahuje dosavadní pravidla pro případy, kdy došlo k vyloučení alespoň jednoho účastníka zadávacího řízení.

K bodům 157 a 158 – k § 139 odst. 10 a § 139a:

Vyjasňují se pravidla pro změnu a doplnění zadávací dokumentace v době trvání dynamického nákupního systému. Změna nebo doplnění to je možné, pokud bude náležitě uveřejněno a dodavatelům bude poskytnut dostatečný časový prostor na tuto změnu nebo doplnění reagovat. Změna nebo doplnění se mohou týkat jak podmínek pro zařazení do dynamického nákupního systému, tedy kvalifikace dodavatelů, tak i vymezení předmětu dynamického nákupního systému. Není vyloučeno ani vytvoření nových kategorií. Pokud se změna nebo doplnění týkají podmínek pro zařazení do dynamického nákupního systému, je zadavatel povinen postupovat podle § 140a odst. 1, tedy odeslat všem dodavatelům zařazeným do dynamického nákupního systému (nebo všem dodavatelům zařazeným v určité kategorii, pokud by se změna podmínek zařazení týkala pouze této kategorie) výzvu k předložení aktualizovaného jednotného evropského osvědčení pro veřejné zakázky. Ve třetím odstavci se doplňuje pravidlo pro změny zadávací dokumentace, které mohou rozšířit okruh možných dodavatelů. V takovém případě zadavatel musí s odesláním první výzvy k podání nabídek na předmět, který je takovou změnou dotčen, vyčkat po dobu přiměřenou k případnému zařazení nových dodavatelů, nejméně o původní lhůtu pro podání žádostí o účast. Naopak v případě, že by bylo poptáváno plnění, které změnou či doplněním zadávací dokumentace dotčeno není, lze výzvu odeslat bez ohledu na takovou změnu. Totéž platí i pro případy, kdy se změna týká např. pouze jedné kategorie, přičemž v takovém případě nedochází k žádnému ovlivnění ostatních kategorií a není tak nutno s odesláním výzvy v ostatních kategoriích vyčkávat. Ve čtvrtém odstavci se doplňuje pravidlo pro možnost opětovného používání dynamického nákupního systému v případě, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže uloží zadavateli zákaz zadávání v dynamickém nákupním systému, a to jako nápravné opatření, které bylo doplněno do § 263 odst. 3. Pokud tedy bude takové nápravné opatření uloženo, má zadavatel možnost volby, zda dynamický nákupní systém ukončí, nebo zda odstraní rozpor se zákonem obsažený v zadávacích podmínkách (a to formou změny nebo doplněním zadávací dokumentace podle pravidel v ostatních odstavcích § 139a) a bude dynamický nákupní systém nadále používat. Ze systematických důvodů byl do nového § 139a přesunut dosavadní odstavec 9 z § 139. Věcně se zde doplňuje nové písmeno c), které ukládá povinnost uveřejnit opravný formulář v případě, že zadavatel mění nebo doplňuje zadávací dokumentaci. Použije se formulář F14 „Oprava - oznámení změn nebo dodatečných informací“. Pokud by se změna týkala údaje uvedeného v původním formuláři, změní se tento údaj. Pokud se změna týká údaje, který v původním formuláři uveřejněn nebyl (například změna technického popisu předmětu veřejné zakázky uvedeného v dokumentech uveřejněných na profilu zadavatele), uvede se upozornění na tuto změnu v kolonce „VII.2) Další dodatečné informace“; v takovém případě není nutno ve formuláři uveřejňovat celý text změny, postačí upozornění, že dokumentace uveřejněná na profilu zadavatele byla změněna.

K bodům 159 až 162 – k § 140 odst. 1 až 4:

Byla provedena legislativně technická změna spočívající ve zrušení odstavců 3 a 4, které budou nově tvořit § 140a. Původní začlenění těchto odstavců v § 140 s názvem „Zařazení do zavedeného dynamického nákupního systému“ mělo za důsledek výkladové nejasnosti, zda se ustanovení ke kvalifikaci vztahují pouze na zařazované dodavatele, nebo na všechny dodavatele po celou dobu trvání dynamického nákupního systému. Rozdělením a vytvořením nového § 140a dojde k vyjasnění správného výkladu, tedy, že ustanovení o kvalifikaci se vztahují na všechny dodavatele po celou dobu trvání dynamického nákupního systému. Dále se upřesňuje transpozice pravidel pro rozhodování o žádostech o účast podaných v průběhu trvání dynamického nákupního systému. O těchto žádostech musí zadavatel rozhodnout ve lhůtě 10, resp. 15 pracovních dnů. Dřívější formulace (tj. že zadavatel v těchto lhůtách žádosti o účast „posoudí“) mohla způsobovat výkladové nejasnosti. Současně se mění odstavec 2 tak, že postačí odeslání oznámení o zařazení do dynamického nákupního systému (nebo o jeho odmítnutí) „bez zbytečného odkladu“ od rozhodnutí o žádosti o účast, tj. od rozhodnutí podle odst. 1. Zde se v souladu s třetím pododstavcem čl. 34 odst. 5 směrnice 2014/24/EU dává prostor pro nezbytné administrativní úkony na straně zadavatele. Je však nutné zdůraznit, že odklad podle odstavce 2 se vztahuje pouze na odeslání oznámení a nemá žádný vliv na lhůty podle odstavce 1, které musí být v každém případě dodrženy. Prakticky to znamená, že o žádosti o účast musí být rozhodnuto ve lhůtách podle odstavce 1, a pokud je dodavatel do dynamického nákupního systému zařazen, musí mu být v souladu s § 141 odstavec 1 zasílána výzva k podání nabídky již od okamžiku rozhodnutí o jeho zařazení, a to i kdyby mu v tomto okamžiku ještě oznámení o jeho zařazení nebylo odesláno. Vyjasňuje se také počítání lhůt rozhodných pro posuzování kvalifikace, kdy se za rozhodný okamžik považuje okamžik podání žádosti o účast, a to pro účely prokázání obratu v předchozích letech (§ 78 dost. 1), posuzování stáří tzv. referencí podle § 79 odst. 2 písm. a) a b), či průměrného počtu zaměstnanců podle § 79 odst. 2 písm. i) a stáří dokladů o základní způsobilosti podle § 86 odst. 3.

K bodu 163 – k § 140a:

Obsah odpovídá původnímu § 140 odst. 3 a 4 s následujícími věcnými změnami:

- vypouští se odkaz na pravidla pro předkládání dokladů podle § 45, neboť ten se aplikuje na základě změny v § 130,

- upřesňuje se, že kvalifikace zařazených dodavatelů se znovu posuzuje, pokud zadavatel v průběhu dynamického nákupního systému využije svého práva vyžadovat aktualizované jednotné evropské osvědčení; v takovém případě se za rozhodný okamžik pro posuzování kvalifikace stanoví okamžik odeslání výzvy, neuplatní se zde § 140 odst. 1,

- doplňuje se, že zadavatel nevyzývá k podání nabídky ani dodavatele, který neprokázal svou kvalifikaci na základě výzvy podle § 141 odst. 4, tedy výzvy k předložení dokladů o kvalifikaci, které zadavatel nemá k dispozici, nebo výzvy podle § 122 odst. 4, pokud se jej zadavatel rozhodne použít,

- pro zajištění jistoty dodavatelů je stanovena povinnost zadavatele oznámit dotčenému dodavateli skutečnost, že nebude vyzýván z některého z důvodů předvídaných v odstavci 4,

- z výčtu ustanovení, které se použijí pro prokazování kvalifikace se vypouští § 86.

K bodům 165 a 166 – k § 141 odst. 2, 4 a 5:

Upřesňuje se postup pro uzavírání smluv v dynamickém nákupním systému. Před uzavřením smlouvy zadavatel vyzve dodavatele, s nímž má být uzavřena smlouva, k předložení dokladů o jeho kvalifikaci, pokud je již nemá k dispozici. Doklady o kvalifikaci totiž již mohly být předloženy například v zadávacím řízení, kterým se zaváděl dynamický nákupní systém, při uzavírání některé z předchozích smluv, při přístupu dodavatele v průběhu trvání dynamického nákupního systému, v nabídce dodavatele nebo v jiných zadávacích řízeních. Není také vyloučeno, že by si zadavatel opatřil tyto doklady sám. Zadavatel si také může vyžádat čestné prohlášení nebo doklady podle § 122 odst. 4. Zadavatel má tedy mimo jiné také právo od dodavatele, se kterým má být uzavřena smlouva, vyžadovat originály nebo ověřené kopie dokladů o jeho kvalifikaci. Bez ohledu na to, jak byly doklady o kvalifikaci získány, může zadavatel vyžadovat ve výzvě k podání nabídek (podle § 141 odst. 2) nebo před uzavřením smlouvy - podle § 122 odst. 4 písm. c) - potvrzení aktuálnosti dokladů o kvalifikaci, nebo předložení nových dokladů tehdy, pokud došlo ke změnám údajů rozhodných pro posouzení kvalifikace. Na základě odkazu na přiměřené použití § 122 odst. 4 má také zadavatel možnost vyžadovat předložení zcela nových dokladů o základní kvalifikaci, viz § 122 odst. 4 písm. b).

Provedené změny nemají vliv na možnost dodavatele nahradit požadovaný doklad odkazem do informačního systému veřejné správy podle § 45 odst. 4, výpisem ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů (§ 228) nebo certifikátem podle § 239. Platí zde totéž, co je uvedeno v důvodové zprávě k § 122. K § 141 odst. 5: Upřesňuje se úprava možnosti uzavření smlouvy v dynamickém nákupním systému před uplynutím lhůty pro podání námitek. Tato možnost nově platí nejenom pro lhůtu pro podání námitek proti výběru dodavatele, ale také pro lhůtu pro podání námitek proti ostatním úkonům zadavatele, lhůtu pro vyřízení námitek i lhůtu pro podání návrhu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Použití blokačních lhůt podle § 246 odst. 1 písm. a) až c) tedy bylo v § 135 odst. 6 výslovně vyloučeno. To se však netýká blokačních lhůt podle § 246 odst. 1 písm. d) a podle § 246 odst. 2, které vyloučeny nejsou a které musí zadavatel dodržovat i v případě uzavírání smlouvy v dynamickém nákupním systému. V případě zahájení řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže tak běží blokační lhůta 60 dnů ode dne zahájení řízení, a to jak v případě řízení na návrh, tak v případě řízení ex offo.

K bodu 167 – k § 146 odst. 4:

Upřesnění transpozice, v případě kritérií pro snížení počtu účastníků soutěže o návrh článek 80 odst. 3 směrnice 2014/24/EU nevyžaduje, aby těmito kritérii byly pouze kvalifikační kritéria pro nadlimitní režim, není tedy nutné odkazovat na § 111 odst. 1 až 4. Neuplatní se zde ani obecná úprava v § 39 odst. 3. Přímo v textu ustanovení se však stanoví, že se musí jednat o kritéria, která jsou jasná, nediskriminační a předem stanovená v zadávací dokumentaci. Z praktického hlediska tak není vyloučeno zohlednění kvality předchozích služeb realizovaných dodavatelem.

K bodu 168 – k § 148 odst. 1:

Vyjasňuje se, že všechna čestná prohlášení musí mít písemnou formu.

K bodu 169 a 170 – k § 149 odst. 3 písm. b) až d):

Legislativně technické doplnění. Ujasňuje se okamžik ukončení soutěže o návrh v případě jejího zrušení Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, stejně, jako je tomu u zadávacího řízení v § 51 odst. 2 písm. d).

K bodu 171– k § 153 odst. 2:

Upřesnění transpozice tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o alternativní výčet. Pro naplnění definice dodávky pro účely posouzení, zda se jedná o relevantní činnosti uvedené v § 153 odst. 1, tak postačí provádění kterékoliv z činností uvedených v § 153 odst. 2. Nejde o věcnou změnu, v této otázce oproti předchozím zadávacím směrnicím nedošlo ke změně definice nebo jejího výkladu.

K bodu 172 – k § 158 odst. 3:

Legislativně technická změna související se změnou v § 29.

K bodu 173 – k § 160:

Obsah ustanovení původního § 160 byl ze systematických důvodů převeden do § 29 odst. 2, neboť zde uvedené výjimky se netýkají veřejných zakázek, jejichž předmětem je relevantní činnost. Rovněž evropská úprava obsahuje odpovídající výjimku v čl. 7 směrnice 2014/24/EU nikoliv ve směrnici 2014/25/EU která se týká zadávání sektorových veřejných zakázek.

K bodům 174 až 177 – k § 163 odst. 4 až 6, § 164 a § 165 odst. 6:

Legislativně technické úpravy textu. Z důvodu zpřehlednění a snazší srozumitelnosti textu došlo ke sjednocení textů obsažených v původních § 163 odst. 4, § 164 a § 165 odst. 6. V odstavci 6 není řešeno uveřejňování zadávací dokumentace ve vztahu k zadávacímu řízení zahájenému podle odstavce 4 písm. a), neboť v takovém případě se uplatní obecná úprava podle § 96 odst. 1 a zadavatel uveřejní zadávací dokumentaci na profilu zadavatel od odeslání výzvy k podání žádostí o účast podle § 58 odst. 5 nejméně do konce lhůty pro podání nabídek.

K bodu 178 – k § 167 odst. 1:

Do výčtu ustanovení o kvalifikaci, která se povinně aplikují i při zadávání sektorové veřejné zakázky, se doplňuje také § 77 odst. 3, podle kterého doklady podle § 77 odst. 1 nebo 2 dodavatel nemusí předložit, pokud právní předpisy v zemi jeho sídla obdobnou profesní způsobilost nevyžadují. Pokud by tedy zadavatel například vyžadoval předložení výpisu z obchodního rejstříku, nebo dokladu o členství v profesní komoře, aplikovalo by se také pravidlo podle § 77 odst. 3. Provedená úprava nic nemění na tom, že zadavatel při zadávání sektorové zakázky není povinen požadovat profesní kvalifikaci vůbec. Došlo také ke změně pořadí vět v tomto odstavci tak, aby bylo logické a odpovídalo nové úpravě v § 53 odst. 4. Nejedná se o věcnou změnu.

K bodu 179 – k § 173:

Odstraňují se odkazy na § 222 odst. 5 písm. c) a § 222 odst. 6 písm. c), které byly z textu zákona vypuštěny. Nově se vylučuje aplikace § 222 odst. 9 věta druhá, neboť sektorová zadávací směrnice 2014/25/EU limitaci pro změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku z důvodů technické neslučitelnost nebo nepředvídanosti neobsahuje a není proto nutné limitaci 30 % cenového nárůstu v českém právním řádu zavádět. Aplikace první věty odstavce 9 vyloučena není, neboť zde uvedené pravidlo pro výpočet hodnoty změny se uplatní i pro změny podle § 222 odst. 4, které se aplikují i při změnách závazku ze smlouvy na sektorové veřejné zakázky.

K bodu 180 – k § 175 odst. 2:

Doplňuje se pravidlo pro určení okamžiku stanovení předpokládané hodnoty pro koncese zadávané mimo zadávací řízení (koncese malého rozsahu nebo v případě jiných výjimek) tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o okamžik uzavření smlouvy, stejně jako je tomu u ostatních veřejných zakázek zadávaných mimo zadávací řízení v § 16 odst. 5.

K bodu 181 – k § 176 odst. 1:

Upřesnění transpozice. I v případě koncesí se umožňuje jednací řízení bez uveřejnění z důvodů možnosti jejího splnění pouze určitým dodavatelem (§ 63 odst. 3 a 4).

K bodu 182 – k § 177 odst. 1 písm. e):

Upřesnění transpozice, výjimku vztahující se k činnostem v zemi mimo Evropskou unii je možné podle čl. 10 odst. 10 směrnice 2014/23/EU vztahovat pouze na sektorové koncese. Ty jsou definovány v § 176 odst. 3.

K bodu 183 – k § 177 odst. 2

Změna odkazu je provedena z důvodu přidání odstavce 2 do § 29.

K bodu 184 – k § 180 odst. 2:

Upřesnění transpozice bylo provedeno v § 176 odst. 1, odstraňovaný text je duplicitní k § 176 odst. 1. Důvody pro použití jednacího řízení bez uveřejnění u koncesí jsou tedy jednoznačně stanoveny v § 176 odst. 1 s tím, že lze využít důvody podle § 63 odst. 1 až 4, nadále je vyloučena aplikace § 63 odst. 5.

K bodu 185 a 186 – k § 180 odst. 6 a 9:

Do výčtu ustanovení o kvalifikaci, která se povinně aplikují i v koncesním řízení, se doplňuje také § 77 odst. 3, podle kterého doklady podle § 77 odst. 1 nebo 2 dodavatel nemusí předložit, pokud právní předpisy v zemi jeho sídla obdobnou profesní způsobilost nevyžadují. Pokud by tedy zadavatel například vyžadoval předložení výpisu z obchodního rejstříku, nebo dokladu o členství v profesní komoře, aplikovalo by se také pravidlo podle § 77 odst. 3. Došlo také ke změně pořadí vět v tomto odstavci tak, aby bylo logické a odpovídalo nové úpravě v § 53 odst. 4. Nejedná se o věcnou změnu. V odstavci 9 byla provedena legislativně technická změna z důvodu sjednocení terminologie.

K bodu 187 – k § 182 odst. 4:

Upřesňuje se, že pravidla pro zákaz odkazu na určité dodavatele či výrobky platí pro koncese stejně jako u běžných veřejných zakázek, proto je vhodnější uvést přímý odkaz na § 89 odst. 5 a 6.

K bodu 188 – k § 184 odst. 1:

Upřesňuje se, že i v případě koncesního řízení se uplatní pravidla pro sdělení a oznámení zrušení koncesního řízení.

K bodům 189 a 190 – k § 186:

Dochází ke zrušení stávajícího ustanovení a prováděcí vyhlášky č. 248/2016 Sb., o náležitostech obsahu žádosti o předchozí stanovisko k uzavření smlouvy a ke změně závazku ze smlouvy podle zákona o zadávání veřejných zakázek. V průběhu účinnosti daného ustanovení se v praxi ukázalo, že byť toto ustanovení sleduje legitimní cíl (posouzení smlouvy z hlediska možných dopadů přijímaných závazků a jejich vlivu na ekonomickou situaci vybraného veřejného zadavatele nebo na mezinárodní závazky České republiky), předchozí stanovisko Ministerstva financí samo o sobě nedokázalo zabránit negativním dopadům závazků. Územní samosprávné celky koncesní smlouvy uzavírají v samostatné působnosti a nesou odpovědnost za své hospodaření, a to i v případech, kdy bylo vydáno negativní stanovisko Ministerstva financí. V průběhu účinnosti předmětného ustanovení navíc byla přijata jiná opatření, jež mají za cíl předcházet neúměrnému nárůstu závazků územně samosprávných celků, zejména opatření v zákoně č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Do § 186 pak byla nově zařazena úprava zvláštních ustanovení pro změnu závazku ze smlouvy pro oblast koncesí. Většina ustanovení § 222 o změnách závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku na koncese dopadá. Vyňato je pouze ustanovení odstavce 9, a to jen pro případy sektorových koncesí a koncesí zadávaných tzv. dotovaným zadavatelem. Odstavec 9 obsahuje limitaci cenového nárůstu na 30 %. U sektorových koncesí a koncesí zadaných tzv. dotovaným zadavatelem bude tudíž možné provést i změny, které povedou k navýšení ceny o více než 30 %. Maximální přípustný rozsah změn se bude odvíjet od ostatních ustanovení § 222. Tato volnější úprava je prováděna v návaznosti na znění čl. 43 koncesní směrnice 2014/23/EU, která limitace některých změn stanoví jen pro veřejné zadavatele u nesektorových koncesí. V ostatních případech, kdy koncesní směrnice žádnou limitaci nevyžaduje, není nutné limitaci 30 % cenového nárůstu v českém právním řádu zavádět.

K bodu 191 – k § 191 odst. 1:

Změna odkazu je provedena z důvodu přidání odstavce 2 do § 29.

K bodu 192 – k § 196 odst. 2:

Vyjasňuje se, že všechna čestná prohlášení musí mít písemnou formu.

K bodu 193 – k § 197 odst. 2:

Sjednocení terminologie s § 90 odst. 3.

K bodům 194 a 195 – k § 199 a 200:

V případě veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti se umožňuje poskytnout zadávací dokumentaci (v těch částech, které se netýkají prokazování kvalifikace) nikoliv už při zahájení zadávacího řízení, ale až současně s výzvou k podání nabídek (v případě užšího řízení) nebo s výzvou k podání předběžných nabídek (v případě jednacího řízení s uveřejněním). Ty části zadávací dokumentace, které se týkají prokazování kvalifikace, se poskytují podle § 96 odst. 1 již při zahájení zadávacího řízení. Tato mírnější úprava je umožněna v evropské směrnici č. 2009/81/ES. S tím souvisí také úprava náležitostí výzev v příloze č. 6 body B a D.

K bodu 196 – k § 201 odst. 6:

Jelikož podle změněné definice zadávací dokumentace v § 28 odst. 1 písm. b) již výzvy uvedené v příloze 6 nejsou považovány za součast zadávací dokumentace, je potřebné je v kontextu § 113 odst. 2 doplnit, aby bylo zřejmé, že pravidla pro určení mimořádně nízké nabídkové ceny může zadavatel stanovit také ve výzvě k podání nabídek. V souvislosti se změnou terminologie v § 28 odst. 1 písm. b) se upřesňuje, že naléhavost může být odůvodněna také ve výzvě k podání nabídek.

K bodům 197 a 198 – k § 205 písm. a) a b):

Dochází ke zpřesnění obsahu písemné zprávy zadavatele v případě veřejné zakázky nebo rámcové dohody v oblasti obrany nebo bezpečnosti. Nad rámec obecných požadavků dle § 217 odst. 2 musí písemná zpráva také obsahovat zdůvodnění, pokud celková doba trvání původní smlouvy, včetně doby trvání smlouvy na dodatečné dodávky, překročí 5 let (§ 198 odst. 3). Zároveň musí obsahovat zdůvodnění, proč bylo jednací řízení bez uveřejnění zahájeno po více než 5 letech od uzavření původní smlouvy (§ 198 odst. 4) a zároveň zdůvodnění, proč cena na nové služby nebo nové stavební práce zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění přesahuje 30 % předpokládané hodnoty původní veřejné zakázky nebo přesahuje 30 % ceny původní veřejné zakázky.

K bodům 199 až 201 – k § 206 odst. 1 až 3:

Legislativně technické změny. Odstavec 1 rozdělen pro přehlednost na odstavce 1 a 2. Do textu odstavce 3 byla rovněž doplněna výzva k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení, aby text byl v souladu se zněním § 38.

K bodu 202 – k § 209:

Z výčtu odstavců § 222, které se v oblasti obrany nebo bezpečnosti nepoužijí, byly odstraněny odstavce 7 a 8. V případě odstavce 7, se jedná o bližší konkretizaci pravidel uvedených v odstavci 3, který se na veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti vztahuje, není tedy důvod, aby se v této oblasti neaplikoval i odstavec 7. V případě odstavce 8 je jeho vyloučení nadbytečné, neboť pouze blíže upřesňuje pravidla pro změny podle odstavců 5 a 6, které se v oblasti obrany nebo bezpečnosti nepoužijí, proto nikdy nemůže být aplikován ani odstavec 8, i když nebude výslovně vyloučen. Obdobně je tomu v případě odstavce 9, který ve výčtu v § 209 nebyl obsažen ani před novelizací.

K bodům 203 a 204 – k § 211 odst. 1 až 3:

Upřesňuje se transpozice zadávacích směrnic tak, aby bylo zřejmé, že v zadávacích řízeních a při zvláštních postupech mezi zadavatelem a dodavatelem musí probíhat primárně písemná komunikace. Formulace odstavců 1, 2 a 3 vychází z formulace evropských zadávacích směrnic (viz zejména čl. 22 odst. 2 směrnice 2014/24/EU). Ústní komunikace je připuštěna zejména v případech uvedených v § 211 odst. 2 písm. a) až d), který obsahuje seznam situací, kdy je ústní komunikace připuštěna vždy. U ostatních úkonů, které v tomto výčtu uvedeny nejsou, bude nutné vždy posoudit jejich povahu ve smyslu písm. e), tedy zda se vzhledem k danému zadávacímu řízení jedná o zásadní prvek či nikoli. Příkladmý výčet zásadních prvků je převzat přímo z čl. 22 odst. 2 směrnice 2014/24/EU. Účelem nové formulace je pouze přesná transpozice, nikoli připuštění širších možností ústní komunikace na straně jedné, nebo naopak omezení možností ústní komunikace oproti možnostem vyplývajícím ze znění evropských zadávacích směrnic. Nedodržení písemné formy komunikace bude považováno za porušení zákona a následky se budou posuzovat v konkrétních případech jednotlivě v návaznosti na skutečnost, zda porušení zákona mělo či mohlo mít vliv na výběr dodavatele. V případě zjištění nedodržení povinné formy komunikace pro uzavření smlouvy se může jednat také o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a).

K bodům 205 a 206 – k § 211 odst. 4 a 5:

Z důvodů právní jistoty se upřesňuje, že úprava důvěrnosti nabídek a povinné elektronické komunikace se vztahuje pouze na případy uvedené v odstavci 1, tedy na komunikaci mezi zadavatelem a dodavateli v zadávacích řízeních a při zvláštních postupech, což je i v souladu s dosavadními výklady tohoto ustanovení.

K bodu 207 a 208 – k § 211 odst. 5 písm. c) až e):

Doplňuje se výjimka z povinné elektronické komunikace v zadávacím řízení, jejímž předmětem je uzavírání smlouvy tak, aby bylo možné smlouvy uzavírat i v listinné podobě, pokud to vyhovuje administrativním postupům zadavatele (smlouva v zadávacím řízení musí být vždy uzavřena písemně, což vyžaduje § 51 odst. 3). Jedná se tedy o komunikaci při vlastním uzavírání smlouvy na veřejnou zakázku ve smyslu § 124 odst. 1, smlouva tak bude moci být uzavřena v listinné podobě. Otázka, nakolik spadá uzavření smlouvy do komunikace v zadávacím řízení, nebyla stávajícím znění zákona judikaturou jednoznačně zodpovězena. Navrhované znění vyjasňuje, že uzavření smlouvy se za komunikaci v zadávacím řízení a při zvláštních postupech považuje, ale není vyžadována komunikace v elektronické podobě. . Výjimka se však nevztahuje na doklady předkládané před uzavřením smlouvy podle § 122. Zadavatel však nemusí na základě nového § 122 odst. 4 trvat na předložení originálů dokumentů, například pokud by jejich pořízení v elektronické podobě bylo obtížné či nemožné. Výjimka se také nevztahuje na komunikaci podle § 124 odst. 2 a 3, to znamená, že na komunikaci při vyloučení vybraného dodavatele se povinnost elektronické komunikace podle § 211 odst. 5 vztahuje. V písmenu e) se neodkazuje ani na § 124 odst. 4, neboť tento odstavec pouze specifikuje obsah smlouvy uzavřené podle § 124 odst. 1.

K bodu 209 – k § 211 odst. 6:

Legislativně technická změna, sjednocení formulace s předchozími odstavci.

K bodům 210 a 211 – k § 211 odst. 7 a 8:

Zpřesňuje se úprava podepisování elektronických dokumentů. Tato problematika byla předmětem odborných diskusí, jejichž výsledkem byl metodický materiál Podepisování elektronických úkonů v zadávacím řízení: https://portal-vz.cz/wp- content/uploads/2020/08/Podepisovani-elektronickych-ukonu-v-zadavacim-rizeni.pdf. Z důvodu právní jistoty je ovšem vhodné provést změny v textu zákona, které budou odrážet závěry uvedené v tomto stanovisku. Problematiku podepisování elektronických úkonů (dokumentů) při zadávání veřejných zakázek upravuje § 211 odst. 7 a 8, které jsou speciální úpravou oproti pravidlům stanoveným v zákoně č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSVD“). Pravidla pro podepisování stanovená v § 5 a 6 ZSVD se tedy neuplatní. To je v souladu také s důvodovou zprávou k § 5 až 7 ZSVD, která výslovně uvádí zákon o zadávání veřejných zakázek jako příklad speciální úpravy. V odstavci 7 a 8 se na rozdíl od odstavců 2 až 5 neodkazuje na komunikaci podle odstavce 1, neboť se jeho úprava má vztahovat na veškerou komunikaci při zadávání veřejných zakázek, tedy jak komunikaci v zadávacích řízeních, tak u veřejných zakázek zadávaných na základě výjimky, včetně veřejných zakázek malého rozsahu. To platí také pro odstavec 9. V případě úkonů vyjmenovaných v § 211 odst. 8 je nezbytné použít uznávaný elektronický podpis (tj. zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis, nebo kvalifikovaný elektronický podpis), ale pouze tehdy, kdy se jedná o komunikaci v zadávacím řízení nebo při zvláštním postupu a elektronická komunikace neprobíhá prostřednictvím datové schránky či elektronického nástroje. Zavádí se fikce podpisu pro úkony učiněné v elektronickém nástroji nebo prostřednictvím datové schránky, u kterých je jednající osoba zřejmá, aby nedocházelo k zpochybňování úkonů učiněných prostřednictvím elektronického nástroje nebo datové schránky z formálních důvodů.

K bodu 212 – k § 211 odst. 8 písm. c) a d):

Upřesňuje se, že podepsaný má být úkon směřující k dodavateli, tedy oznámení o rozhodnutí o nejvhodnějším návrhu, nebo oznámení o vyloučení účastníka zadávacího řízení.

K bodu 213 – k § 212 odst. 2:

Vzhledem k tomu, že možnost uložení zákazu plnění smlouvy se vztahuje i na podlimitní veřejné zakázky, je vhodné neomezovat možnost odeslat dobrovolné oznámení o záměru uzavřít smlouvu jen na nadlimitní veřejné zakázky.

K bodu 214 – k § 212 odst. 8:

Upřesňuje se, že ke zveřejnění údajů na profilu zadavatele nesmí dojít dříve, než dojde k uveřejnění formuláře, a to bez ohledu na to, zda jde o uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek, nebo Úředním věstníku Evropské unie, neboť podle odstavce 7 je možné, že v některých případech dojde k uveřejnění v národním věstníku dříve než ve věstníku EU. Po prvním z těchto uveřejnění lze údaje na profilu zadavatele uveřejnit. To platí i pro uveřejnění zadávací dokumentace podle § 96 odst. 1.

K bodu 215 – k § 213 odst. 4:

Legislativně technická změna, formulace se upřesňuje tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o právní fikci.

K bodu 216 – k § 214 odst. 4:

Doplňuje odstavec 4, který stanoví, že údaje na profilu zadavatele se uveřejňují ve strojově čitelném formátu, jehož struktura bude stanovena v prováděcím právním předpise – viz nové písmeno d) v odstavci 5. Důvodem pro tyto úpravy je posílení možnosti automatického zpracování údajů uveřejněných na profilech, což je podstatné pro získávání statistických údajů, které mohou být podkladem pro formulování politik týkajících se veřejného investování a pro plnění požadavků Evropské unie na monitoring trhu veřejných zakázek. Povinnost průběžně zvyšovat míru využívání strukturovaných dat a omezovat využívání nestrukturovaných dat při elektronickém zadávání veřejných zakázek byla Ministerstvu pro místní rozvoj uložena také prostřednictvím Strategie elektronizace veřejných zakázek 2016 – 2020. Současně se však stanoví výjimky pro doklady, které se ve strojově čitelném formátu uveřejňovat nemusí, a to zadávací dokumentace, výzvy uvedené v přiloze č. 6 tohoto zákona, vysvětlení zadávací dokumentace, změna nebo doplnění zadávací dokumentace, písemná zpráva zadavatele, smlouva uzavřená na veřejnou zakázku včetně jejích změn a dodatků nebo rámcová dohoda. Povinnost uveřejňovat na profilu zadavatele informace ve strojově čitelném formátu se neuplatní také na dokumenty, které zadavatel na profilu uveřejňuje dobrovolně, tedy dokumenty, u nichž mu povinnost jejich zveřejnění nestanoví zákon o zadávání veřejných zakázek. Mezi tyto dokumenty patří také oznámení o výběru dodavatele uveřejňované na základě § 53 odst. 5, neboť ani u tohoto dokumentu není stanovena povinnost jeho uveřejňování na profilu zadavatele, jedná se o volbu zadavatele.

K bodům 217 a 218 – § 214 odst. 5 písm. b) a d):

Upřesňuje se zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu tak, aby bylo zřejmé, že v této vyhlášce lze vyžadovat i tzv. metadata k uveřejňovaným údajům, tedy informace popisující souvislosti, obsah a strukturu zaznamenaných informací a jejich správu v průběhu času. Bez těchto metadat by údaje na profilech byly obtížně srozumitelné či zpracovatelné. Doplňuje se také zmocnění pro stanovení struktury strojově čitelného formátu pro účely uveřejňování na profilu zadavatele.

K bodu 219 – k § 215 odst. 2:

Upřesňuje se, že povinnou součástí zadávací dokumentace je také stanovení způsobu výběru z elektronického katalogu, tj. zda zadavatel bude postupovat podle odstavce 3 písm. a) nebo písm. b), a zároveň, zda bude vybírat jednotlivé položky tvořící zadávanou veřejnou zakázku z více katalogů, nebo bude hodnotit nabídku vytvořenou na základě položek jednoho elektronického katalogu. Zadavateli je tedy dána povinnost dopředu stanovit, zda v rámci jednotlivých „minitendrů“ bude požadovat předložení nových elektronických katalogů či zda bude vybírat z již předložených. Zároveň pak musí již v zadávací dokumentaci určit, zda při nákupu více položek bude všechny tyto položky vybírat z elektronického katalogu jednoho dodavatele (který tento celek nabídne nejvýhodněji), nebo zda se bude řídit výhodností jednotlivých položek a bude proto vybírat jednotlivé položky z elektronických katalogů více dodavatelů (tedy formou obdobnou e-shopu). Uvedená povinnost dává dodavatelům prostor připravit nejlepší elektronické katalogy pro daný způsob výběru.

K bodu 220 – k § 215 odst. 3:

Zavádí se fikce splnění povinnosti podle odstavce 2 písm. a) nebo b) pro případy, kdy požadované informace nebudou uvedeny přímo v zadávací dokumentaci, ale bude v zadávací dokumentaci uveden odkaz na jiné dokumenty, v nichž budou tyto informace zpřístupněny. To bude zadavateli umožňovat odkazovat na provozní pravidla elektronického nástroje, v němž budou elektronické katalogy předkládány.

K bodu 221 – k § 215 odst. 4:

Legislativně technická změna, odstranění textu, který je duplicitní s odstavcem 5. Tento postup je vhodnější než odstranění odstavce 5, neboť pak by bylo nutno v odstavci 4 pokaždé, kdy se hovoří o rámcových dohodách, hovořit i o dynamickém nákupním systému, což by text odstavce 4 neúměrně prodloužilo a znepřehlednilo.

K bodu 222 – § 215 odst. 4 písm. a):

Z textu bylo vypuštěno slovo „znovu“, neboť mohlo způsobovat výkladové problémy v případě použití elektronického katalogu v dynamickém nákupním systému, neboť při jeho zavádění při postupu podle odstavce 4 písm. a) nedochází k předkládání elektronických katalogů společně se žádostí o účast. Nadále však platí povinnost u rámcových dohod při postupu podle tohoto ustanovení předložit elektronický katalog již v zadávacím řízení na uzavření rámcové dohody. Proto v případě rámcové dohody a postupu dle odstavce 4 písm. a) má dodavatel nadále povinnost na výzvu zadavatele podat elektronický katalog upravený podle zadávacích podmínek veřejné zakázky zadávané v rámci rámcové dohody, přestože již slovo „znovu“ není v textu zákona explicitně vyjádřeno.

K bodu 223 – k § 215 odst. 4 písm. b):

Důvodem změny je větší flexibilita postupu zadavatelů, jelikož nelze vyloučit, že za přiměřenou může být v jednotlivých případech považována i lhůta kratší než 5 pracovních dnů, přičemž čl. 36 směrnice 2014/24/EU takovou úpravu umožňuje, neboť používá rovněž neurčitý právní pojem „dostatečný časový prostor“. Při výkladu ustanovení bude nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem případu, zejména ke složitosti zadávané veřejné zakázky a schopnosti dodavatelů včas reagovat.

K bodu 224 – k § 215 odst. 5:

Legislativně technická změna související s posunem odstavců.

K bodu 225 – k § 216 odst. 3:

Účelem ustanovení je podpora používání certifikovaných elektronických nástrojů zavedením fikce řádného uchování dokumentace v případech, kdy zadavatel uveřejňuje dokumenty prostřednictvím certifikovaného elektronického nástroje (například zadávací dokumentace, výzva k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení) nebo pokud zadavatel či dodavatel odesílají prostřednictvím takového nástroje dokumenty v průběhu zadávacího řízení. Takto uveřejněné či zaslané dokumenty jsou uchovávány přímo v elektronickém nástroji a zadavatel není povinen je ukládat znovu mimo elektronický nástroj. Certifikovaný elektronický nástroj lze rovněž využívat i k uchovávání jiných částí dokumentace o zadávacím řízení, než které jsou jeho prostřednictvím uveřejňovány či odesílány (například zápis z jednání hodnotící komise, nebo dokumenty zaslané dodavatelem jinak než prostřednictvím elektronického nástroje, například datovou schránkou). V takovém případě rovněž platí fikce jejich řádného uchování. Zadavatel však nemá obecnou povinnost uchovávat dokumentaci v certifikovaném elektronickém nástroji, není vyloučena jiná forma uložení (v certifikovaném elektronickém nástroji se však budou automaticky archivovat všechny dokumenty, které jsou prostřednictvím elektronického nástroje zasílány). Z věcného pohledu přitom certifikované elektronické nástroje prokazatelně zajišťují, že dokumenty jsou uchovávány v nezměněné podobě. Povinnost uchování je také splněna v případě záznamů o elektronických úkonech provedených certifikovaným elektronickým nástrojem. Zadavatel používající certifikovaný elektronický nástroj je tak v komfortní situaci, kdy je řádné uchovávání dokumentace o zadávacím řízení presumováno zákonem a zadavatel nemusí jeho řádnost prokazovat. V případě zadavatelem nezaviněné ztráty dat zadavatel nebude postihován ani za delikt podle § 268 odst. 1 písm. c) (nepořízení nebo neuchování dokumentace o zadávacím řízení), neboť nedojde k naplnění jeho skutkové podstaty. Zadavatel však nebude postihován ani za delikt podle § 268 odst. 1 písm. e) (nedoručení dokumentace úřadu pro ochranu hospodářské soutěže), neboť v takovém případě by byl dán liberační důvod podle § 21 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. V případě zadavatelem nezaviněné ztráty dat však nelze vyloučit možnost uložení nápravného opatření podle § 263 odst. 4 zákona, neboť tím může dojít k faktickému znemožnění přezkumu ze strany Úřadu. Nový odstavec 3 nevylučuje používání necertifikovaných nástrojů, ale u těch může být řádnost uchování napadána a zadavatel plně nese riziko ztráty dat. Ustanovení nového odstavce 3 také neznamená, že by ukládání dokumentů nemohl zadavatel provádět jiným způsobem, ale v takovém případě se nemůže odvolávat na právní fikci zde uvedenou. Účelem nového odstavce není to, že by zadavatel nemohl dokumenty ukládat jinak než prostřednictvím certifikovaného elektronického nástroje, ale pokud tak učiní, je v horší důkazní situaci.

K bodu 226 – k § 217 odst. 2 písm. c):

Mezi údaje uveřejňované v písemné zprávě zadavatele se doplňují údaje o nabídkové ceně účastníků zadávacího řízení. Důvodem je posílení možnosti kontroly uzavírání zakázaných dohod Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Zveřejňování údajů o dalších uchazečích a jejich nabídkových cenách vede obecně k vyšší transparentnosti trhu a má podle ekonomických teorií i konstantní evropské judikatury pozitivní dopad na intenzitu hospodářské soutěže. Transparentní tržní situace, a to jak pro soutěžitele, tak pro odběratele jejich zboží a služeb, se pravidelně odráží ve zvýšeném tlaku na snižování cen a omezuje tzv. asymetrii informací mezi soutěžiteli na straně jedné a zadavateli na straně druhé.

Uveřejňování informací o dalších uchazečích a jejich nabídkách učiněných veřejným zadavatelům výrazně posílí možnost detekce kartelových jednání (bid rigging) a ve svém důsledku má významný vliv na prevenci narušování hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek. I ve vztahu k povinnosti uveřejňování nabídkových cen se uplatní § 218 odst. 3, podle kterého zadavatel nemusí uveřejnit informaci podle tohoto zákona, pokud by její uveřejnění znamenalo porušení jiného právního předpisu nebo by bylo v rozporu s veřejným zájmem, nebo by mohlo porušit právo dodavatele na ochranu obchodního tajemství nebo by mohlo ovlivnit hospodářskou soutěž. Pokud by k neuveřejnění informace došlo z těchto kvalifikovaných důvodů, nebude naplněna ani skutková podstata deliktu podle § 269 odst. 1 písm. e).

K bodu 227 – k § 217 odst. 5:

Z důvodů zjednodušení administrativy a podpory uveřejňování informací ve strojově čitelném formátu se doplňuje, že povinnost vypracovat a uveřejnit písemnou zprávu se považuje za splněnou, pokud zadavatel na profilu zadavatele uveřejní údaje podle odstavce 1 ve strojově čitelném formátu. Zadavatel tedy nemusí vypracovávat písemnou zprávu jako zvláštní dokument, pokud potřebné údaje uveřejní ve strojově čitelném formátu na profilu zadavatele.

K bodům 228 až 232 – k § 219 odst. 1 a 2:

V § 219 se upřesňují některé formulace z důvodů odstranění výkladových problémů, věcně zůstává úprava uveřejňování smluv a skutečně uhrazené ceny za plnění veřejné zakázky zachována. Dochází především ke sjednocení lhůty pro uveřejnění se lhůtou pro uveřejnění v registru smluv, aby nevznikaly výkladové problémy na základě rozdílnosti těchto lhůt. V písmenech a) a b) se upřesňuje formulace tak, aby bylo zřejmé, že pro vznik uveřejňovací povinnosti je rozhodná cena jednotlivé smlouvy. V písmenu b) pak dochází také k odstranění duplicitní výjimky pro zadavatele, který je zpravodajskou službou a k zařazení nových výjimek, které odpovídají nově zavedeným podlimitním výjimkám v § 30 písm. l) a m). Důvodem pro zařazení těchto nových výjimek je ochrana informací o veřejných zakázkách zadávaných Finančně analytickým úřadem a Národním úřadem pro kybernetickou bezpečnost při výkonu jejich pravomocí, přičemž tato ochrana by se měla vztahovat nejenom na zadávací řízení, ale i na uveřejňování smluv o těchto zakázkách. Změny odkazů jsou provedeny také z důvodu přidání odstavce 2 do § 29. Upřesňuje se také formulace písmene d), aby bylo zřejmé, že pokud dojde k uveřejnění v registru smluv, není nutné duplicitní uveřejňování na profilu zadavatele, a to ani v případech, kdy k uveřejnění v registru smluv dochází dobrovolně, tj. v případech, kdy smlouvu uveřejňuje osoba, na níž zákon o registru smluv nedopadá, nebo se na ni vztahuje některá z výjimek v § 3 zákona o registru smluv. Došlo také k úpravě odstavce 2 tak, aby bylo zřejmé, že v případě rámcových dohod postupuje zadavatel obdobně podle odstavce 1, je tedy povinen rámcovou dohodu uveřejnit ve stejné lhůtě 30 dní a na její uveřejnění se vztahují stejné výjimky jako na jednotlivé smlouvy na veřejné zakázky.

K bodu 233 – k § 222 odst. 1:

Dochází k upřesnění pravidel pro změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku v případech, kdy je na změnu možné aplikovat některou z výjimek, tato problematika byla řešena výkladovým stanoviskem (https://portal-vz.cz/wp- content/uploads/2020/08/171010_Zmena-zavazku-ze-smlouvy-na-verejnou-zakazku.pdf). Zákaz umožnit podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku neplatí v případě změn, u nichž jsou splněny podmínky pro výjimku z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení stanovenou tímto zákonem, tedy zejména obecných výjimek podle § 29, ale i výjimek platných pro koncese, sektorové veřejné zakázky a zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti. Nebylo by logické, aby zákon vyžadoval provedení nového zadávacího řízení v případech, kdy provedení zadávacího řízení není vyžadováno vůbec (tedy ani při zadávání samostatné veřejné zakázky). Úprava má především vyjasnit, postup v situaci, kdy je aplikovaná výjimka omezena pro podlimitní veřejnou zakázku (§ 25), veřejnou zakázku malého rozsahu (§ 27), nebo koncesi malého rozsahu (§ 178), lze ji pro změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku použít pouze tehdy, pokud celková hodnota závazku po jeho změně nepřekročí příslušný limit. Tzn. nepřekročí-li celková hodnota závazku po změně příslušný limit, lze změnu provést bez provedení zadávacího řízení (tj. bez aplikace pravidel uvedených v § 222 odst. 2 až 10). Pokud by však příslušný limit byl překročen, nelze při změně závazku ze smlouvy postupovat podle druhé věty § 222 odst. 1, ale bude nutné postupovat podle ostatních pravidel uvedených v § 222. Překročení limitů je tedy rozhodné v případech uvedených v odstavci 1, tedy tehdy pokud jsou na tyto limity vázány výjimky z povinnosti postupovat v zadávacím řízení.

K bodům 234 a 240 – k § 222 odst. 2 a 10:

Vzhledem k tomu, že podle zadávacích směrnic postačí vyhrazení změn v zadávací dokumentaci, není nutné nadále trvat na tom, aby vyhrazené změny byly výslovně uvedeny ve smlouvě. U změny dodavatele je uvádění takové výhrady do smlouvy s původním dodavatelem spíše nelogické.

K bodům 235 až 239 – k § 222 odst. 5 písm. b) a c) a § 222 odst. 6 a 9:

Odstraňuje se limit 50 % hodnoty změny pro dodatečné stavební práce, služby nebo dodávky podle § 222 odst. 5 a pro nepředvídané stavební práce, služby nebo dodávky podle § 222 odst. 6. Tyto limity představují zpřísnění oproti zadávacím směrnicím, které vyžadují limity 50 % cenového nárůstu pro každý z těchto důvodů. Odpovídající úprava je v § 222 odst. 9, kde je stanoven celkový společný limit 30 % cenového nárůstu pro důvody podle odstavce 5 a 6. I tato úprava je tedy výrazně přísnější než umožňují evropské směrnice a jeví se jako dostatečná. U limitu hodnoty změny nedošlo za dobu od účinnosti zákona k jednoznačnému rozhodnutí, jakou metodou má být tento limit počítán, což vede k velké právní nejistotě. Nejsou tak realizovány některé změny, které by podle evropských směrnic byly možné, ale zadavatelé je z důvodů právní nejistoty nepřipouštějí. Došlo také k upřesnění textu v odstavci 9, aby byl jasně vyjádřen normativní charakter tohoto ustanovení. Bylo rovněž doplněno pravidlo, že pokud bude provedeno více změn, je rozhodný součet cenových nárustů všech změn provedených podle odstavců 5 a 6. Novela neobsahuje ve vztahu ke změně § 222 přechodná ustanovení, která by omezovala použitelnost nové právní úpravy na dříve uzavřené smlouvy. Důvodem je skutečnost, že nová právní úprava je pro zadavatele a dodavatele příznivější, není tedy důvodu bránit její aplikaci i na dříve uzavřené smlouvy.

K bodu 241 – k § 227:

Změna odkazu je provedena z důvodu přidání odstavce 2 do § 231.

K bodu 242 –k § 228 odst. 2:

Legistativně technická změna související se změnou v § 231.

K bodům 243 až 247 – k § 231, § 231a, § 232:

Vyjasňují se pravidla pro zánik zápisu v seznamu kvalifikovaných dodavatelů v případech, kdy dodavatel nedodá na začátku kalendářního roku písemné prohlášení nebo doklady nutné k prodloužení jeho zápisu do seznamu kvalifikovaných dodavatelů (odst. 1), nebo v případech kdy dodavatel požádá o vyřazení ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů (odst. 3). V těchto případech zanikne zápis v seznamu kvalifikovaných dodavatelů přímo ze zákona bez nutnosti vydávat správní rozhodnuti. Vůči třetím osobám účinky zápisu zanikají od okamžiku, kdy MMR dodavatele ze seznamu vyškrtne (§ 231a odst. 4). Důvodem úpravy je zjednodušení administrativních postupů, neboť není nezbytné vést správní řízení o vyřazení dodavatele ze seznamu v případech, kdy o zapsání již nemá zájem. O vyškrtnutí ze seznamu Ministerstvo pro místní rozvoj dodavatele pouze informuje.

K bodu 248 – k § 235 odst. 4:

Za účelem sjednocení s evropskými směrnicemi se vyjasňuje, že rozhodnutí nemusí sdělovat správce systému, ale může je sdělit i vydavatel certifikátu podle § 238.

K bodům 249 a 250 – k § 241 odst. 1 a 2:

Doplňuje se, že námitky nelze podat proti podlimitní sektorové veřejné zakázce podle § 158 odst. 1, tedy proti sektorové veřejné zakázce, která nesplňuje limity podle § 25. U podlimitních sektorových veřejných zakázek zadavatel není povinen postupovat v zadávacím řízení, a proto i podání námitek by u těchto veřejných zakázek mělo být vyloučeno stejně jako u veřejných zakázek malého rozsahu či koncesí malého rozsahu. Text byl tedy přeformulován tak, že místo pozitivního výčtu (nadlimitní a podlimitní veřejné zakázky) se možnost podání námitek formuluje jako obecná (hovoří se pouze o veřejných zakázkách), avšak z tohoto pravidla se výslovně stanoví výjimky pro veřejné zakázky malého rozsahu, koncese malého rozsahu a podlimitní sektorové veřejné zakázky. Z důvodu přehlednosti byl text odstavce také rozdělen do dvou vět. Stále přitom platí, že i v případě, kdy zadavatel zadává veřejnou zakázku malého rozsahu, koncesi malého rozsahu nebo podlimitní sektorovou veřejnou zakázku, je námitky možno podat s odůvodněním, že se ve skutečnosti o veřejnou zakázku malého rozsahu / koncesi malého rozsahu / podlimitní sektorovou veřejnou zakázku nejedná. Takovými námitkami však nelze rozporovat jednotlivé kroky zadavatele, ale pouze samotnou skutečnost, že nepostupuje v zadávacím řízení dle zákona, ač by v něm podle názoru stěžovatele postupovat měl. Navrhovaná změna formulace odstavce 1 současně neznamená žádné omezení pro zadavatele, kteří chtějí podání „námitek“ u veřejných zakázek malého rozsahu umožnit (v praxi se taková možnost v zadávacích podmínkách veřejných zakázek malého rozsahu používá). Z pohledu zásady transparetnosti nelze v žádném případě takový postup považovat za nezákonný. Je pouze třeba počítat s tím, že taková zadávací podmínka nezakládá následnou možnost podat návrh k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Z možnosti podat námitku se vylučuje také postup podle § 109 odst. 3, neboť ten nebyl zaveden z důvodu transparentnosti zadávacího řízení, ale z důvodů zvýšení informovanosti dodavatelů – viz důvodová zpráva k § 109 odst. 3.

K bodům 251 a 252 – k § 242 odst. 4 a 5:

Mění se úprava lhůty pro podání námitek v případě, že je stanovena lhůta pro podání nabídek. Odstavec 4 se nově bude vztahovat na všechny námitky proti zadávacím podmínkám, nikoli proti zadávací dokumentaci. To má význam například v jednacím řízení s uveřejněním nebo v řízení se soutěžním dialogem, kdy může dojít k úpravě zadávacích podmínek v průběhu jednání či soutěžního dialogu oproti zadávacím podmínkám uvedeným v zadávací dokumentaci. Odstraňuje se také zvláštní úprava pro podání námitek v případě jednacího řízení s uveřejněním. I v případě tohoto zadávacího řízení bude nadále platit stejné pravidlo jako například u otevřeného nebo užšího řízení, tj. že námitky proti zadávacím podmínkám lze podat až do skončení lhůty pro podání nabídek. Není totiž vhodné rozlišovat, kdy byla zadávací podmínka stanovena (zda již v zadávací dokumentaci nebo při následném jednání), neboť z hlediska dodavatele se může stát problematickým plnění původně stanovených podmínek při zařazení podmínky nové. Tím však není dotčena úprava podání námitek proti podmínkám vztahujícím se ke kvalifikaci dodavatele, na které se nadále uplatní lhůta podle odstavce 3. Do odstavce 4 byla také doplněna zvláštní pravidla pro námitky proti obsahu výzvy k podání nabídek v případě veřejné zakázky zadávané na základě rámcové dohody nebo v dynamickém nákupním systému, kdy je možnost podání námitek omezeno koncem lhůty pro podání nabídek. Toto pravidlo bylo doplněno proto, že zadávání veřejné zakázky na základě rámcové dohody nebo v dynamickém nákupním systému není dle terminologie zákona zadávacím řízením, ale zvláštním postupem, pravidlo uvedené v první větě odstavce 4 se na ně tedy nepoužije. Třetí věta odstavce 4 pak stanoví lhůtu pro podání námitek proti zadávacím podmínkám soutěže o návrh do konce lhůty pro podání návrhů. Do nového odstavce 5 bylo doplněno, že po zavedení dynamického nákupního systému se na námitky proti zadávací dokumentaci odstavce 2 a 3 nepoužijí. Okamžik zavedení dynamického nákupního systému je stanoven v § 139 odst. 7, od této doby mohou být podávány námitky proti zadávacím podmínkám ve lhůtě podle § 242 odst. 1, tedy do 15 dnů ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o domnělém porušení tohoto zákona zadavatelem. Zadavatel tedy námitky proti zadávacím podmínkám, včetně námitek proti požadavkům na kvalifikaci dodavatele, nesmí odmítnout po zavedení dynamického nákupního systému s tím, že měly být uplatněny již v zadávacím řízení, kterým se zaváděl dynamický nákupní systém. Pravidla uvedená v odstavcích 2 a 3 se však uplatní v rámci zadávacího řízení, kterým se zavádí dynamický nákupní systém, to znamená od zahájení zadávacího řízení do okamžiku zavedení dynamického nákupního systému. Po zavedení dynamického systému se lhůta podle odstavce 2 uplatní ve vztahu k námitkám, které nesměřují proti zadávacím podmínkám, tedy například námitkám proti oznámení o výběru dodavatele.

K bodu 253 – k § 244:

Legislativně technická změna související se změnou v § 242.

K bodům 254 a 255 – k § 245 odst. 1:

Text zákona se upřesňuje v tom smyslu, že v případě, kdy zadavatel námitkám vyhovuje, není povinen se v odůvodnění tohoto rozhodnutí vyjadřovat podrobně a srozumitelně ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách. Pro odstranění všech pochybností se uvádí, že tuto povinnost má zadavatel pouze v případě, kdy podané námitky odmítá. Dále se upřesňuje, že v případech, kdy jsou námitky odmítány podle odstavce 3, tedy jako opožděné, podané neoprávněnou osobou nebo nesplňující formální náležitosti, není nezbytné vyjadřovat se podrobně a srozumitelně ke všem skutečnostem uváděným v námitkách, postačí odůvodnění vztahující se k důvodu odmítnutí námitek. Úpravami nedochází k věcné změně oproti stávajícímu stavu, neboť navržená změna odpovídá dosavadní rozhodovací praxi Úřadu. S tím souvisí také úprava v § 263 odst. 5.

K bodům 256 až 258 – k § 246 odst. 1:

V odstavci 1 písm. a) dochází pro zvýšení přehlednosti k rozdělení do samostatných bodů a z důvodu sjednocení terminologie s § 48 a §123 se vypouští pojem „rozhodnutí“, který byl původně používán v odstavci 1, není však již používán v bodu 1. a 2. Vyjasňuje se, že blokační lhůta podle odstavce 1 se neuplatní v případech, kdy zadavatel není povinen odeslat oznámení o výběru dodavatele, tedy v případech, kdy je v zadávacím řízení jediný účastník, nebo v jednacím řízení bez uveřejnění při nákupech na komoditní burze. Dále se doplňuje blokační lhůta také pro případy, kdy zadavatel využije možnosti podle § 123 odst. 2, tj. pokud údaje o splnění podmínek pro uzavření smlouvy nezahrne do oznámení o výběru dodavatele, ale posílá je odděleně. V takovém případě nelze smlouvu uzavřít ani ve lhůtě pro podání námitek proti obsahu sdělení podle § 123 odst. 2. Tato blokační lhůta se samozřejmě neuplatní v případech, kdy zadavatel podle § 123 odst. 2 vůbec nepostupuje, tedy pokud si podmínky pro uzavření smlouvy podle § 104 odst. 1 písm. a) a b) vůbec nestanovil, anebo si je stanovil, ale informace o jejich splnění zahrnul již do oznámení o výběru dodavatele. Námitky proti obsahu sdělení podle § 123 odst. 2 lze podávat jak z „formálních“ důvodů, tj. proti tomu, že oznámení neobsahuje vyjádření ke všem skutečnostem vyžadovaným v § 123 odst. 1 písm. b) body 3 a 4, tak z důvodů „věcných“, kdy bude napadán například postup zadavatele při zkouškách vzorků, nedoplnění požadovaných dokumentů ze strany vybraného dodavatele nebo jiné skutečnosti v oznámení uvedené. Podáním takových námitek nebude napadán přímo výběr dodavatele, nicméně pokud tyto námitky budou oprávněné a zadavatel v rámci opatření k nápravě vyloučí vybraného dodavatele, bude se postupovat podle § 125, který řeší postup po vyloučení vybraného dodavatele. S přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu však není vyloučeno ani jiné nápravné opatření, například provedení nových zkoušek vzorků, pokud při první zkoušce nebyl dodržen stanovený postup. V písmenu b) se vyjasňuje, že blokační lhůtu spouští pouze námitky, které jsou podány včas. Pozdě podané námitky nebrání uzavření smlouvy. To odpovídá i úpravě v písmeni d), které se týká návrhu k ÚOHS.

K bodům 259 a 260 – k § 248:

Stejně jako u námitek v § 241 odst. 1 se do odstavce 2 doplňuje, že dozor Úřadu je vyloučen u podlimitní sektorové veřejné zakázky podle § 158 odst. 1, tedy u sektorové veřejné zakázky, která nesplňuje limity podle § 25. U podlimitních sektorových veřejných zakázek zadavatel není povinen postupovat v zadávacím řízení, a proto i dozor by u těchto veřejných zakázek měl být vyloučen stejně jako u veřejných zakázek malého rozsahu či koncesí malého rozsahu. Text byl tedy přeformulován tak, že místo pozitivního výčtu (nadlimitní a podlimitní veřejné zakázky) se dozorová pravomoc v odstavci 1 formuluje jako obecná (hovoří se pouze o veřejných zakázkách), avšak z tohoto pravidla se v odstavci 2 výslovně stanoví výjimky pro veřejné zakázky malého rozsahu, koncese malého rozsahu a podlimitní sektorové veřejné zakázky. Platí přitom to, co bylo uvedeno již v případě námitek – z dozoru jsou vyloučeny jednotlivé kroky zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu / koncese malého rozsahu / podlimitní sektorové veřejné zakázky, nikoli však samotné posouzení, zda se o takovou veřejnou zakázku skutečně jedná. Úřad je tak i nadále na základě návrhu oprávněn posoudit, zda veřejná zakázka, kterou zadavatel zadává jako veřejnou zakázku malého rozsahu na základě výjimky mimo zadávací řízení, je skutečně veřejnou zakázkou malého rozsahu (a zda je tedy výjimka využita v souladu se zákonem).

Z odstavce 1 se dále vypouští dosavadní písmena a) až e), neboť nejsou pro stanovení pravomocí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podstatná. Obsah dosavadních písmen a) až d) je konkrétně rozepsán v následujících ustanoveních, přičemž zobecnění § 249 až 272 není nezbytné. Není potřebné také zvlášť uvádět, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže provádí kontrolu podle kontrolního řádu, jak tomu bylo v dosavadním písmenu e), neboť to vyplývá z § 248 odst. 1, v němž je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zmocněn k výkonu dozoru nad zadáváním veřejných zakázek a zvláštními postupy a z § 1 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Provedená změna tedy představuje toliko legislativně- technické zjednodušení textu a nemá na věcný rozsah pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže žádný vliv. V odstavci 3 se upřesňuje, že Úřad má vykonávat a vykonává dozor i v případě, že zadavatel uzavírá rámcovou dohodu. Rámcové dohody se uzavírají na základě zadávacího řízení (viz § 131 odst. 2 zákona), tato skutečnost však nebyla v třinácté části zákona promítnuta důsledně do všech relevantních ustanovení. Úprava tento legislativně-technický nedostatek odstraňuje. Pro odstranění předmětného nedostatku je volena co nejjednodušší forma úpravy zákonného textu, aby nedocházelo ke komplikovaným formulacím v případě, že by byla smlouva a rámcová dohoda zmiňována ve všech relevantních ustanoveních; dosah této terminologické úpravy je přitom omezen pouze na část třináctou zákona.

K bodu 261 – k § 250:

Jedná se o legislativně-technickou změnu v souvislosti se změnou formulace v § 123 odst. 1.

K bodům 262, 265 a 274 – k § 252 odst. 1, § 254 odst. 5 a § 263 odst. 4:

Došlo k úpravě lhůt pro zaslání vyjádření k obdrženému návrhu (§ 252 odst. 1), dokumentů obsahujících zadávací podmínky a dokumentace o zadávacím řízení (§ 254 odst.

5) a dokumentace o zadávacím řízení v dodatečné lhůtě (§ 263 odst. 4), a to tak, že ve všech těchto případech k dodržení lhůty postačí odeslání dokumentů a nikoliv jejich doručení. V § 263 odst. 4 se mění rovněž počítání lhůty, dosavadní lhůta pěti dnů se mění na 5 pracovních dnů, aby lhůta nebyla zkracována nepracovními dny.

K bodu 263 – k § 254 odst. 1 písm. d):

Legislativně technická změna související se změnou číslování odstavců v § 141.

K bodu 264 – k § 254 odst. 3 a 4:

Upřesnění transpozice, zadávací směrnice vyžadují lhůtu 30 dnů.

K bodu 266 – k § 255 odst. 1:

Úprava reaguje na vývoj rozhodovací praxe, která dovodila, že bez výslovné právní úpravy nelze cenu uvedenou v předběžné nabídce považovat za nabídkovou cenu ve smyslu dosavadního znění § 255 odst. 1 zákona. Výsledkem je nežádoucí stav, kdy v jednacím řízení s uveřejněním (resp. v řízení o inovačním partnerství) výše kauce i pro účastníky zadávacího řízení, kteří podali předběžné nabídky, ztrácí vztah k hodnotě veřejné zakázky. Účelem tohoto institutu přitom je zabránit či minimalizovat podávání účelových a šikanózních návrhů, jejichž cílem je pouhé blokování dalšího průběhu či dokončení zadávacího řízení. Z toho důvodu je výše kauce standardně vázána na nabídkovou cenu navrhovatele, která v situaci, kdy není uzavřena smlouva, představuje nejobjektivnější určení hodnoty veřejné zakázky. Rovněž cena uvedená v předběžné nabídce, byť se o podmínkách takové nabídky může dále jednat, představuje relevantní údaj o hodnotě veřejné zakázky, neboť nelze vycházet z toho, že by se předmět veřejné zakázky na základně následného jednání zcela změnil. Není proto důvodné, aby mělo být podávání návrhů účastníků zadávacího řízení v jednacím řízení s uveřejněním, resp. v řízení o inovačním partnerství, posuzováno oproti ostatním zadávacím řízení z hlediska výše kauce odlišným způsobem.

K bodu 267 – k § 255 odst. 6:

Odstranění duplicity, situace předpokládaná ve vypuštěné části věty je zahrnuta již ve formulaci „pokud Úřad rozhodne jiným způsobem, než je uvedeno v odstavci 3“.

K bodu 268 – k § 256:

Z § 256 se vypouští úprava účastníků řízení v řízení o přestupku, neboť tato úprava do § 256 systematicky nepatří. Ustanovení § 256 je totiž součástí dílu 2 hlavy II zákona, která se týká řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, zatímco řízení o přestupcích je upraveno v dílu 3 hlavy II zákona. Nejde však o věcnou změnu, neboť z okruhu účastníků řízení o přestupku vymezeného v § 68 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, se v § 270 odst. 11 zákona o zadávání veřejných zakázek vylučují poškozený i vlastník věci, která může být nebo byla zabrána. Jediným účastníkem řízení o přestupku tak zůstává obviněný na základě § 68 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Výslovná úprava této skutečnosti v zákoně o zadávání veřejných zakázek je již nadbytečná.

K bodu 269 – k § 258:

Na rozdíl od podání podnětu jsou s podáním návrhu spojeny jednak procesní povinnosti zadavatele (např. zaslání dokumentace), jednak je zadavatel zásadně omezen v dalším pokračování zadávacího řízení (blokační doba). Z tohoto důvodu je s podáním návrhu spojena povinnost zaplatit kauci. Pokud není s podáním návrhu složena kauce, může se jednat o zneužití práva ze strany jeho podavatele. Jako opatření proti takovému zneužívání návrhů se doplňuje, že podnět k zahájení řízení z moci úřední, který podá stěžovatel, jenž v téže věci podal návrh, aniž zaplatil kauci, se nevyřizuje. Ustanovení nikterak nebrání podávání podnětů v ostatních případech. Lze mít za to, že navrhovaná změna ust. § 258 odst. 2 není v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne sp.zn. Pl. ÚS 7/19, neboť mezi navrhovanou úpravou a zrušeným § 259 lze nalézt významné rozdíly. Ustanovení § 259 bylo ustanovením zcela paušálním a vyřízení podnětu od jakékoli osoby podmiňovalo zaplacením správního poplatku. Z toho důvodu Ústavní soud konstatoval, že se nemohlo jednat o obranu proti kverulantským podáním a nesledovalo tak legitimní cíl (kterým nemůže být odbřemenění státního orgánu). Navrhované ustanovení směřuje na úzkou skupinu adresátů, a to konkrétně na ty, kteří mají přímý zájem na výsledku zadávacího řízení (jen ti jsou aktivně legitimování k podání návrhu) a sleduje legitimní cíl – zajištění férovosti zakázkového prostředí v tom smyslu, aby osoby aktivně legitimované k podání návrhu tohoto svého práva nezneužívaly k tíži zadavatele. Ve stručnosti jde o to, že každý dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky hrozí nebo vznikla újma (tedy osoba aktivně legitimovaná k podání námitek a následně návrhu coby kvalifikované obrany proti údajně nezákonnému postupu zadavatele), má v zásadě na výběr dvě cesty, jakými se bude proti postupu zadavatele bránit. První cestou je právě podání návrhu na zahájení správního řízení k Úřadu (tuto možnost nemá nikdo jiný než právě jen dodavatelé přímo dotčení postupem zadavatele). S podáním takového návrhu je spojena povinnost složit kauci – a na straně zadavatele též ten důsledek, že je v dalším postupu blokován zákazem uzavřít smlouvu podle § 246. Zákaz uzavření smlouvy představuje významné omezení zadavatele, zásah do jeho práv. Je proto spravedlivé, že je důsledkem pouze vážně míněného návrhu dodavatele. Druhou cestou pak je právo dodavatele – jako každé jiné osoby – podat podnět k Úřadu, aby zahájil správní řízení z moci úřední. V tomto právu dnes (po zrušení § 259 Ústavním soudem) není nikdo žádným způsobem omezován (s výjimkou povinnosti dodavatele podat před podáním podnětu námitky k zadavateli). Zásadním rozdílem mezi návrhem a podnětem z hlediska zadavatele je právě existence tzv. „blokační lhůty“, která v případě podání podnětu absentuje (a je aktivována až v případě zahájení správního řízení z moci úřední). Navrhovaná úprava reaguje na zkušenosti z praxe, kdy dodavatel podává návrh, se kterým však nesloží vůbec žádnou kauci. Je zřejmé, že takový návrh nemůže být myšlen vážně, resp. i sám dodavatel musí vědět, že mu nemůže být vyhověno. Zároveň se přitom dodavatel domáhá toho, aby byl takový návrh vyřízen jako podnět. Dochází tak ke směšování dvou institutů (návrhu, který zadavateli zabraňuje uzavřít smlouvu, a podnětu, který by zadavatele takto omezovat neměl), a to výlučně na úkor zadavatele, který však v rámci zadávání veřejné zakázky musí mít nutně též nějaká práva (minimálně na férovost celého průběhu), nejen povinnosti. Ve srovnání se zrušeným § 259 tak navrhované ustanovení dopadá výlučně na osoby zneužívající své právo. Právo dodavatelů podávat podněty (aniž by zneužívali institut návrhu) přitom není navrhovanou novelou jakkoli dotčeno. Cílem navrhované úpravy tak není jakkoli omezit právo dodavatelů či kohokoli jiného podávat podnět, ale to, aby dodavatel coby osoba oprávněná bránit se proti postupu zadavatele též kvalifikovaným způsobem provedla jednoznačnou a i pro zadavatele zcela čitelnou a transparentní volbu, jakým způsobem se proti domněle nezákonnému postupu zadavatele bude bránit. Bude-li Úřad pro ochranu hospodářské soutěže postupovat v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z vlastní iniciativy, nebrání mu nic v tom, aby zohlednil skutečnosti uvedené v podnětu nebo návrhu.

K bodu 270 a 271 – k § 260 a § 260a:

Úprava dosavadního § 260 je ze systematických důvodů rozdělena do dvou paragrafů, kdy první (§ 260) představuje zvláštní ustanovení o vedení spisu ve vztahu k úpravě ve správním řádu, zatímco druhý, § 260a, je zvláštní úpravou o ochraně informací ve vztahu k zákonu o svobodném přístupu k informacím. Navrhovaná úprava má za cíl přinést zefektivnění výkonu dozorové pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při zachování procesních práv účastníků a dalších práv třetích osob a v konečném důsledku zrychlit správní řízení vedená Úřadem. Současně má také chránit citlivé údaje tvořící obchodní tajemství soutěžitelů o veřejnou zakázku. Úprava má za cíl ochranu soutěžní povahy prostředí, ve kterém dozorová a přezkumná činnost Úřadu probíhá, při plném zachování oprávněných zájmů dodavatelů a šetření ústavními předpisy a mezinárodními závazky České republiky garantovaného práva účastníků řízení na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod, čl. 36 odst. 2 Listiny). Nutným předpokladem výkonu dozorové pravomoci Úřadu je možnost seznámit se s dokumenty, které zachycují přezkoumávaný postup zadavatele. Takové dokumenty mohou tvořit dokumentaci o zadávacím řízení (postupuje-li zadavatel v zadávacím řízení, resp. zvláštním postupu – § 216 odst. 3 zákona), ale též nemusí [postupuje-li zadavatel mimo zadávací řízení a jeho postup je napaden např. návrhem podle § 250 odst. 1 písm. f) zákona]. Není přitom důvodu, aby s těmito dokumenty bylo zacházeno ze strany Úřadu odlišně. Proto je v ustanovení používán obecný pojem dokument ve smyslu jakékoli písemné, obrazové, zvukové nebo jiné zaznamenané informace, ať již v podobě analogové, či digitální [§ 2 písm. e) zák. č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Cílem uvedené změny je pak zabránit tomu, aby byl dozor ze strany Úřadu zneužíván v konkurenčním boji k získávání informací obsažených v takových dokumentech, aniž by k tomu byl oprávněný důvod. Ustanovení proto vyvažují oprávněný zájem dodavatelů na nešíření konkurenčně významných informací a právo účastníka správního řízení na spravedlivý proces. To přitom uvedenou změnou nebude dotčeno, neboť bude-li Úřad prostřednictvím dokumentů dodavatele provádět důkaz, stanou se součástí spisu a účastník řízení bude mít možnost se k nim vyjádřit podle obecných pravidel správního řádu. Účastník správního řízení tak nebude nijak krácen na svých procesních právech daných mu zákonem, neboť mu všechny dokumenty, ke kterým Úřad přihlédne ve svém rozhodnutí, budou zpřístupněny, a zároveň bude zavedením příslušné změny zabráněno „zneužití“ institutu nahlížení do spisu v konkurenčním boji dodavatelů. V průběhu řízení mohou vyplynout další informace, které mohou přesahovat rámec obchodního tajemství, nebo nejsou obsahem obchodního tajemství, přesto však jsou v kombinaci s dalšími informacemi způsobilé zasáhnout do konkurenčního boje, a tím narušit hospodářskou soutěž v daném odvětví. Není tedy důvodu, proč by se tyto, s řízením přímo nesouvisející informace, měly dostat do rukou konkurence cestou právního institutu „nahlížení do spisu“, který sám o sobě slouží zejména k zajištění zákonnosti a férovosti správního řízení vedeného Úřadem. V § 260a bylo opuštěno omezení zvláštní úpravy poskytování informací „dobou dozoru“, a to s ohledem na povinnou elektronizaci zadávání veřejných zakázek. Původní vymezení doby dozoru vycházelo ze situace, kdy zadavatel Úřadu zasílal listinné dokumenty, které mu byly následně po skončení správního řízení či šetření podnětu vráceny. Pokud ale zadávání veřejných zakázek probíhá elektronicky, zadavatel Úřadu zasílá dokumenty v elektronické podobě, případně je nezasílá vůbec, a zpřístupňuje je jiným způsobem (§ 262a). Elektronické dokumenty Úřad zadavatelům jednak nevrací (v elektronické podobě to nedává smysl), jednak nad nimi zadavatel neztrácí kontrolu – a žadatelům o informace tak nic nebrání obrátit se svou žádostí přímo na zadavatele coby povinný subjekt. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže by neměl být zatěžován rozsáhlou agendou poskytování informací z dokumentů, jejichž původcem není a které má jen v dočasném držení, přičemž jejichž obsahem jsou často obchodně citlivé informace. Nejedná se tak o výluku z práva na informace v pravém slova smyslu. Jedná se spíše o ustanovení určující, že v případě existence dvou subjektů, které mají dokumentaci k dispozici (zadavatel jako její původce a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže), se má žadatel o informaci obracet se svojí žádostí na jejího původce, nikoli na Úřad, který ji má k dispozici toliko za účelem co nejefektivnějšího provedení dozoru nad zadáváním, nikoli za účelem řešení otázek spojených s existencí důvodů pro odepření poskytnutí informací.

K bodu 272 – k § 262a:

Zákon v několika ustanoveních (§ 252 odst. 1, § 254 odst. 5, § 258 odst. 1, § 263 odst. 4) zadavateli ukládá povinnost odeslat dokumentaci o zadávacím řízení nebo soutěži o návrh Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Bez informací obsažených v dokumentaci o zadávacím řízení (soutěži o návrh) Úřad nemůže efektivně vykonávat dozor nad zadáváním veřejných zakázek. Z důvodu snížení administrativní zátěže se s ohledem na stále větší elektronizaci zadávacích postupů umožňuje, aby zadavatel namísto zaslání dokumentace o zadávacím řízení (soutěže o návrh) alternativně umožnil Úřadu přístup k dokumentům a informacím, které jsou v souvislosti s přezkoumávaným zadávacím řízením (soutěží o návrh) uloženy v certifikovaném elektronickém nástroji. Pokud zadavatel takový přístup umožní, platí, že svoji povinnost zaslat tyto dokumenty a informace (coby součást dokumentace o zadávacím řízení nebo soutěže o návrh) Úřadu splnil. Pokud však zadavatel v certifikovaném elektronickém nástroji dokumentaci uloženou nemá, nebo ji Úřadu nezpřístupní, zůstává mu nadále povinnost tuto dokumentaci Úřadu odeslat či doručit podle pravidel uvedených v zákoně (zejm. v § 252 odst. 3 a 4). V situaci, kdy zadavatel dokumenty a informace uložené v certifikovaném elektronickém nástroji Úřadu sice zpřístupní, ale tyto dokumenty a informace nepředstavují celou dokumentaci o zadávacím řízení (soutěži o návrh), musí zbývající části dokumentace Úřadu zaslat v elektronické nebo listinné podobě (viz zejm. § 252 odst. 3 a 4); ve vztahu k těmto částem totiž tato povinnost zpřístupněním dokumentů a informací v elektronickém nástroji splněna nebyla. Zpřístupnění dokumentace musí trvat to po celou dobu správního řízení až do jeho pravomocného skončení, případně do doručení sdělení, že Úřad správní řízení zahajovat nebude. V odstavci druhém se zavádí fikce, že dokumenty nebo informace (například časové údaje, nebo údaje o doručení dokumentu), které zadavatel zpřístupnil v certifikovaném elektronickém nástroji, jsou autentické, a to i v případě, že byly původně vytvořeny mimo certifikovaný elektronický nástroj. Důvodem pro tuto úpravu je zabránit formálním sporům o autenticitu dokumentů v elektronickém nástroji, které by mohly bránit efektivnímu přezkumnému řízení.

K bodu 273 – k 263 odst. 3:

Do odstavce třetího se doplňuje možnost nových nápravných opatření. První z nich se týká dynamického nákupního systému, který je přezkoumáván Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže v době, kdy byl již zaveden (okamžik zavedení dynamického nákupního systému upravuje § 139). Pokud je v takovém případě zjištěno porušení zákona týkající se stanovení zadávacích podmínek v zadávacím řízení, kterým byl dynamický nákupní systém zaveden, zakáže Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zadavateli zadávat v tomto dynamickém nákupním systému veřejné zakázky. Zadavatel je v takovém případě oprávněn zavedený dynamický nákupní systém nadále využívat až po odstranění nezákonně stanovených podmínek, což je upraveno v § 139a odst. 4. Další nové nápravné opatření se týká případů výhrad zadavatele stanovených v rozporu s § 66 (výhrada jednacího řízení bez uveřejnění na služby nebo stavební práce), nebo v rozporu s § 100 (výhrada změny závazků ze smlouvy na veřejnou zakázku podle § 100 odst. 1, výhrada změny dodavatele podle § 100 odst. 2). Tímto nápravným opatřením je zákaz uplatnění takové výhrady, které by ÚOHS ukládal v případech, kdy to bude postačovat k provedení nápravy. Pokud provedení nápravy tímto způsobem nebude možné, UOHS zruší zadávací řízení podle věty první. Rozhodujícím kritériem pro úvahu, které nápravné opatření zvolit, bude možné ovlivnění okruhu účastníků zadávacího řízení nebo jeho průběhu, tedy posouzení otázky, zda okruh možných dodavatelů nebo průběh zadávacího řízení mohl být ovlivněn nezákonnou výhradou.

K bodu 275 – k § 263 odst. 5:

V návaznosti na zpřesněnou úpravu náležitostí odůvodnění rozhodnutí o námitkách v případech, kdy se námitky odmítají podle § 245 odst. 3 (tj. jako opožděné, podané neoprávněnou osobou, nesplňující formální náležitosti), se rozšiřuje možnost Úřadu rozhodnout podle § 263 odst. 5. Pokud tedy zadavatel námitky odmítne např. z důvodu jejich opožděnosti, může v rozhodnutí o námitkách odůvodnit pouze jejich pozdní podání. Pokud se však následně v řízení před Úřadem ukáže, že námitky byly podány včas, může Úřad postupovat podle § 263 odst. 5 a uložit nápravné opatření spočívající toliko ve zrušení rozhodnutí o námitkách.

K bodu 276 – k § 267 odst. 6:

Po zavedení nových § 260a a 262a je nutné odkazy na tato ustanovení doplnit také do výčtu v § 267 odst. 6, aby bylo zřejmé, že se použijí i v řízení o návrhu po ukončení fáze inovačního partnerství.

K bodům 277 až 285 – k § 268:

V odstavci 1 písm. a) a b) dochází ke sjednocení terminologie skutkových podstat s § 248 a z důvodů zjednodušení textu také k rozdělení skutkových podstat dosavadního písmene a) a

b) a vyčlenění zvláštních skutkových podstat pro soutěž o návrh v nových písmenech b) a d), které jsou doplněny časovým určením v odstavci 4. V důsledku této změny dochází také ke změnám odkazů v odstavci 2 a 3.

K bodům 286 až 289 – § 270 odst. 1 až 4:

Dochází k revizi speciálních ustanovení k obecné úpravě v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, tak, aby byly odchylky stanoveny pouze v případech, kdy je to nezbytné. Především dochází k vypuštění odstavce 1, který zcela neodpovídal principu materiálního pojetí přestupku. Vypuštění dosavadního odstavce 1 neznamená, že Úřad v každém svém rozhodnutí, v němž bude ukládána pokuta, bude nucen zabývat se v odůvodnění tím, zda je u zjištěného přestupku naplněn znak společenské škodlivosti, ale bude tomu tak pouze v případech, kdy toto může být z nějakého důvodu sporné (například v případech, kdy již bylo uloženo nápravné opatření v řízení zahájeném na návrh apod.). Tento princip ostatně odpovídá ustálené soudní praxi. Z tohoto důvodu není třeba jej výslovně uvádět v zákoně. Vypuštění odstavce 1 bude moci být také zohledněno při výkonu dozoru při šetření obdržených podnětů k zahájení řízení z moci úřední či při zjištění případných přestupků z vlastní úřední činnosti. Vypouští se také dosavadní odstavec 2, v případě přestupku fyzických osob se tedy bude v řízení o přestupku zkoumat otázka zavinění. V odstavci 3 dochází k diferenciaci promlčecí doby u přestupků podle § 268, které pokrývají nejzávažnější porušení zákona spočívající v nedodržení zadávacích postupů, u nichž zůstává zachována promlčecí doba 5 let, a přestupků podle § 269, u nichž byla promlčecí doba zkrácena na 2 roky. V § 269 jsou upraveny přestupky při uveřejňování, jejichž společenská škodlivost je nižší, doba 2 let odpovídá úpravě v § 17 odst. 2 vyhlášky č. 168/2016 Sb., o uveřejňování formulářů pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek a náležitostech profilu zadavatele, ve znění pozdějších předpisů, z níž vyplývá, že všechny dokumenty a informace, které byly uveřejněny na profilu zadavatele, musí být bezplatně veřejně přístupné nepřetržitě po dobu nejméně 2 let od jejich uveřejnění. Proporcionálně byla také zkrácena doba zániku trestnosti přestupku při uveřejňování v odstavci 4. V tomto odstavci se také vypouští část věty „Byla-li promlčecí doba přerušena“, jako nadbytečná, nejde o věcnou změnu.

K bodům 290 a 291 – k § 270 odst. 7 a 8:

V odstavci 7 a 8 dochází k výrazné redukci ustanovení zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, která se v řízení o přestupcích podle zákona o zadávání veřejných zakázek nepoužijí. Odchylky od obecné úpravy tak nadále budou spočívat pouze • v nemožnosti uložit správní trest propadnutí věci nebo náhradní hodnoty [§ 35 písm.

d) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich], kdy si lze v souvislosti s přestupky podle zákona o zadávání veřejných zakázek jen obtížně představit situaci, ve které by bylo uložení tohoto správního trestu na místě (přestupek dle zákona o zadávání veřejných zakázek je typicky spáchán s užitím např. běžného kancelářského vybavení zadavatele – pachatele), • v nemožnosti podmíněného upuštění od uložení správního trestu [§ 42 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich], a to s ohledem na skutečnost, že tento institut je spjat s nahrazením škody, která byla přestupkem způsobena, což je s ohledem na objekt přestupků podle zákona o zadávání veřejných zakázek velmi problematické (k tomu v podrobnostech srov. dále). Z hlediska správního řízení o přestupcích jsou nadále vyloučena • ustanovení upravující účastenství v řízení jiných osob než obviněného, jejich práva v řízení (včetně práva na náhradu nákladů řízení), řízení o náhradě škody a vydání bezdůvodného obohacení [§ 68 písm. b) a c), § 70, 71, 89 a § 95 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich]; vyloučení těchto ustanovení vychází z charakteru přestupků upravených zákonem o zadávání veřejných zakázek a jejich objektu. Přestupku podle zákona o zadávání veřejných zakázek se lze v zásadě dopustit porušením závazných pravidel pro zadání veřejné zakázky, nesplněním některých povinností ve vztahu k ÚOHS nebo neuveřejněním vybraných informací, resp. dokumentů. Ve všech těchto případech může dojít ke způsobení škody třetím osobám (tedy mohou existovat osoby v postavení poškozeného – např. účastníci zadávacího řízení, v rámci kterého se zadavatel dopustil přestupku), ovšem toliko sekundárně, neboť primárním objektem je tu ochrana hospodárného vynakládání veřejných prostředků (prostřednictvím zajištění toho, že smlouvy na veřejné zakázky budou uzavírány v co nejširší hospodářské soutěži – k tomu srov. rozsudek NSS z 5. 6. 2008 sp.zn. 1 Afs 20/2008). S určitou mírou nadsázky se tak dá uzavřít, že typickým poškozeným při spáchání přestupku podle zákona o zadávání veřejných zakázek je sám zadavatel, neboť hospodářská soutěž o zakázku má chránit především jeho prostředky. Na druhou stranu „konkrétních“ (či „sekundárních“) poškozených může být celá řada (nejen účastníci zadávacího řízení, ale v případě nezákonného přímého zadání veřejné zakázky bez soutěže např. všichni dodavatelé na relevantním trhu, kterým byla vzata možnost o plnění zakázky soutěžit) a jejich účastenství v řízení a rozhodování o jejich případných nárocích na náhradu škody se nejeví jako efektivní (mnohdy by se mohlo jednat o řešení stejně složité problematiky jako u samotného rozhodování o vině a trestu obviněného). Poškození dodavatelé (či jiné osoby) se samozřejmě mohou náhrady škody i nadále domáhat občanskoprávní cestou. • povinnost vést společné řízení o sbíhajících se přestupcích [§ 88 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich]. Vyloučení § 88 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich neznamená vyloučení možnosti vést společné řízení (tato možnost je stále zachována – dle obecné úpravy ve správním řádu, kterou ÚOHS běžně využívá), ale vyloučení povinnosti vést společné řízení. Tato povinnost může být přitom právě v oblasti, ve které ÚOHS vykonává dozor, velmi problematická – u velkých zadavatelů (ministerstva, kraje…), kteří zadávají stovky zakázek ročně, dochází často k situaci, kdy je řešeno velké množství postupně objevovaných sbíhajících se přestupků [ve vztahu ke kterým se neuplatní § 88 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich]. Povinné vedení společného řízení by v takovém případě nebylo efektivní ani z pohledu správního orgánu (kdy je otázkou, v jakém časovém horizontu by jej bylo možno ukončit), ale konec konců ani z pohledu obviněného (nelze spatřovat posílení jeho práv v tom, že namísto několika postupně vydávaných rozhodnutí obdrží jedno několikasetstránkové rozhodnutí). Příkladem takové situace jsou přestupky hl. m. Prahy (Městské policie hl. m. Prahy), které ÚOHS na základě podnětů šetřil na přelomu roku 2018 a 2019. Jednalo se celkem o 23 veřejných zakázek a 37 přestupků. Navíc by, vzhledem k tomu, že přestupky mohou být zjišťovány postupně, mohlo docházet k neúměrnému protahování správního řízení, které by jednak oslabovalo účinek ukládané sankce, jednak nemuselo být ku prospěchu ani samotnému obviněnému (obecně nežádoucí prodlužování nejistoty ohledně toho, zda bude uznán vinným a jaká mu bude uložena sankce). Nelze přitom ani ztrácet ze zřetele, že vedení společného řízení o přestupcích je nástrojem pro aplikaci absorpční zásady, nikoli však nástrojem nezbytným. Absorpční zásada je v přestupkových řízeních vedených Úřadem důsledně aplikována bez ohledu na to, zda je ve věci vedeno přestupkové řízení či nikoli, přičemž tento postup je i správními soudy pravidelně aprobován (z poslední doby např. rozsudek KS v Brně ze dne 23. 2. 2022 sp.zn. 29 Af 92/2019. Vyloučení povinného společného řízení tak pro obviněného ani z pohledu správních soudů nemůže znamenat jakoukoli újmu na jeho právech. Vypuštění § 82 úpravy dokazování z výjimek vyjmenovaných v odstavci 8 [§ 82 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich] neznamená zpochybnění ustálené judikatury týkající se mezí zákazu sebeobviňování v oblasti soutěžního práva. Právo obviněného nevypovídat (ve smyslu zákazu sebeobviňování) je v České republice garantováno nejen na ústavní úrovni, ale i na úrovni mezinárodněprávních závazků. Zcela v souladu s těmito garancemi bylo právě v oblasti soutěžního práva ustálenou judikaturou jak Soudního dvora Evropské unie, tak následně národními soudy dovozeno, že

a) porušením zákazu sebeobviňování není poskytnutí již existujících dokumentů (dokumentace o zadávacím řízení), ke kterému je zadavatel povinen dle zákona – např. rozsudek KS v Brně 62 Af 20/2018 z 12.6.2020, potvrzený NSS

b) v případě výjimečných postupů, které jsou chápány jako odchylky od postupu standardního, tj. především použití všech výjimek (a contrario provedení zadávacího řízení), jednacího řízení bez uveřejnění (coby nejméně transparentního zadávacího řízení), ale také třeba uplatnění důvodů pro změnu závazků z uzavřené smlouvy (§ 222 odst. 4 až 6), je to zadavatel, který musí (i v rámci řízení o přestupku) jednak tvrdit důvody, které ho opravňují k takovému postupu, jednak označit důkazy k prokázání existence takových důvodů – např. rozsudek NSS 10 As 344/2019 ze dne 31.3.2021 Závěry této judikatury zůstávají tedy nadále platné a použitelné a z hlediska procesních práv obviněného nedochází tedy k žádné změně.

K bodům 292 až 294 – k Příloze č. 2:

Upřesnění transpozice, příloha obsahuje seznam všech finančních služeb, u kterých je možné aplikovat výjimku podle § 29 odst. 2. Stanovený seznam CPV kódů vyplývá přímo z ustanovení čl. 7 písm. b) směrnice 24/2014/EU. Upřesňují se také názvy ostatních tabulek uvedených v příloze č. 2 tak, aby přesně odpovídaly textu § 29 zákona. Obsahově tyto tabulky zůstávají beze změny.

K bodům 295 až 300 – k Příloze č. 3:

Mezi trestné činy pro účely prokázání základní kvalifikace se doplňuje pojistný podvod, neboť jeho skutková podstata je srovnatelná s úvěrovým či dotačním podvodem a je ve veřejném zájmu zabránit dodavatelům odsouzeným za tento trestný čin v účasti v zadávacím řízení. Přehled trestných činů se rovněž dává do souladu s novelizací trestního zákoníku. Na základě zákona č. 204/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, došlo k novelizaci trestního zákoníku, která provedla rozdělení trestného činu „zneužití informace a postavení v obchodním styku“ na dva různé trestné činy, a to „zneužití informace v obchodním styku“ a „zneužití postavení v obchodním styku“. Dále se vypouští trestné činy obecně nebezpečné, neboť jejich zahrnutí bylo zpřísněním oproti úpravě obsažené ve směrnicích 2014/23/EU, 2014/24/EU a 2014/25/EU, přičemž takové zpřísnění není z hlediska přiměřenosti nezbytné. V případě slova „zjednání“ se jedná o jazykovou úpravu tak, aby odpovídala názvu trestného činu podle § 256 trestního zákoníku.

K bodu 301 – k Příloze č. 4:

Změny odkazů jsou provedeny z důvodu přidání odstavce 2 do § 29.

K bodům 302 až 304 – k Příloze č. 6:

Technická úprava související s úpravami provedenými v § 199 a § 200. Body B a D byly upraveny tak, aby jejich formulace odpovídala možnosti poskytnout v případě veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti zadávací dokumentaci až současně s výzvou k podání nabídek (v případě užšího řízení) nebo s výzvou k podání předběžných nabídek (v případě jednacího řízení s uveřejněním).

K čl. II – přechodná ustanovení

Pokud byly zadávací řízení, soutěž o návrh nebo přezkum úkonů zadavatele Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže zahájeny před nabytím účinnosti této novely, řídí se tyto postupy pravidly stanovenými v zákoně o zadávání veřejných zakázek přede dnem nabytí účinnosti novely. Obdobné pravidlo platí pro veřejné zakázky, jejichž zadávání v dynamickém nákupním systému bylo zahájeno před nabytím účinnosti této novely. Pokud je však zadávání zakázky v dynamickém nákupním systému zahájeno po nabytí účinnosti této novely, řídí se zákonem č. 134/2016 Sb., ve znění účinném v okamžiku zahájení zadávání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému. V případě dynamických nákupních systémů zavedených před účinností tohoto zákona se odkládá účinnost ustanovení o stanovení hodnotících kritérií a o postupu před uzavřením smlouvy. Účinnost je odložena o jeden rok, aby měli zadavatelé dostatečnou dobu na úpravu zadávací dokumentace a svých interních postupů tak, aby vyhovovaly nově zavedeným pravidlům. V případě veřejných zakázek zadávaných na základě rámcových dohod uzavřených podle zákona č. 134/2016 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této novely, platí, že jejich zadávání bude probíhat také podle zákona č. 134/2016 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této novely, a to bez ohledu na to, je-li jejich zadávání zahájeno před účinnosti této novely, či po nabytí účinnosti této novely. Přechodné ustanovení však vztahuje pouze na zadávání veřejných zakázek, tedy postup směřující k uzavření smlouvy. Po uzavření smlouvy se uplatní novelizovaná pravidla, to znamená zejména pravidla pro uveřejňovací povinnosti podle § 219 nebo změny smluv podle § 222.

K čl. III – zrušovací ustanovení

Zrušuje se vyhláška č. 248/2016 Sb., o náležitostech obsahu žádosti o předchozí stanovisko k uzavření smlouvy a ke změně závazku ze smlouvy podle zákona o zadávání veřejných zakázek, viz komentář k § 186.

K čl. IV – účinnost

Účinnost je s ohledem na skutečnost, že je nezbytné reagovat na výtky týkající se nedostatečné transpozice zadávacích směrnic uvedené v Odůvodněném stanovisku Komise EU a s ohledem na rozsah změn a skutečnost, že novela zásadně nerozšiřuje práva a povinnosti, stanovena na 1. ledna 2023.

V Praze dne 8. června 2022

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M., v. r.

Ministr pro místní rozvoj: PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D., v. r.