zákon č. 167/2020 Sb.

K čl. I bodu 1, § 11

Dosavadní právní úprava formálně opomíjí právo poslanců obracet se na orgány územní samosprávy a požadovat od nich informace a vysvětlení. Nově se navrhuje toto ve znění jednacího řádu Poslanecké sněmovny zohlednit. Obdobně formulovanou úpravu obsahuje již zákon o jednacím řádu Senátu (§ 12 zákona č. 107/1999 Sb.). Ve vztahu ke sněmovním orgánům se toto oprávnění výslovně nezmiňuje, nicméně mají-li oprávnění jednotliví poslanci, je tím implikováno, že oprávnění mají i sněmovní orgány.

K čl. I bodům 2 a 3, § 15 a 18

Dosavadní právní úprava počítá s uložením disciplinární sankce v podobě pokuty (§ 15). Problémem je vynutitelnost sankce v případě, že poslanec dobrovolně pokutu neuhradí. Srážka z platu poslance se nabízí jako schůdné řešení, platná právní úprava s ní nicméně nepočítá. Vzhledem k tomu, že srážky z platu lze provádět pouze na základě zákona a způsobem, který zákon stanoví, navrhuje se nově tento institut upravit v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

K čl. I bodu 4, § 24

Dosavadní právní úprava počítá se zřízením volební komise pro volby konané na ustavující schůzi Poslanecké sněmovny. Naznačuje, že by měla být dodatečně zřizována i běžná volební komise. Praxe se s tím v minulosti vyrovnávala tak, že volební komise zřízená pro volby konané na ustavující schůzi Poslanecké sněmovny fungovala po celé volební období, což bylo stvrzeno usnesením Poslanecké sněmovny. Nově se navrhuje, aby byla zmínka o specifické volební komisi zřízené pro volby konané na ustavující schůzi Poslanecké sněmovny ze zákona vypuštěna.

K čl. I bodu 5, § 29 odst. 1 písm. d)

Navrhuje se vypustit obsoletní právní úpravu. Projednávání mezinárodních smluv probíhá v Poslanecké sněmovně a Senátu paralelně.

K čl. I bodu 6, § 39 odst. 1

Jedná se o legislativně technickou úpravu. Vzhledem k nově navržené úpravě v § 18 se přesunuje legislativní zkratka.

K čl. I bodu 7, § 43 odst. 1

Jedná se o legislativně technickou úpravu, nezbytnou vzhledem k nově navržené úpravě v § 63 odst. 1.

K čl. I bodu 8, § 46 odst. 4 písm. h)

Pro přehlednost se výslovně upravuje oprávnění organizačního výboru v návaznosti na nově navrhovaný postup při projednávání zpráv, informací nebo jiných obdobných podkladů.

K čl. I bodu 9, § 47 odst. 2

Reaguje se na problémy, ke kterým dochází při ustavování Poslanecké sněmovny a jejích orgánů, popřípadě při následných změnách ve složení sněmovních orgánů a v některých dalších situacích. Například na začátku tohoto (osmého) volebního období se nedařilo zvolit předsedu stálé komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů, nebyla dlouho svolána její schůze a tato komise nevykazovala žádnou činnost. Uvedený stav považují předkladatelé za nežádoucí. Právní úprava by měla ve zvýšené míře dbát na to, aby i v komplikovanějších situacích byly sněmovní komise funkční.

K čl. I bodu 10, § 50 odst. 1

Ustanovení se navrhuje zrušit pro nadbytečnost. Jedná se již o obsoletní právní úpravu.

K čl. I bodu 11, § 58 odst. 1

Jedná se o legislativně technickou úpravu provedenou v důsledku změn v § 63 odst. 1 a § 72 odst. 1.

K čl. I bodům 12, 13, 15 a 16, § 63 odst. 1 a § 72 odst. 1

Navrhuje se vypuštění nadbytečných, popř. sporných a neužívaných ustanovení.

Návrh na vypuštění části návrhu je ve sněmovní praxi považován za pozměňovací návrh. Návrh jiné předlohy není ve sněmovní praxi užíván. Formulace v § 63 odst. 1 bodu 4 je nejasná a vytváří potenciál pro možné procedurální spory. I bez zvláštní zmínky o projednávání různých „předloh“ umožňuje právní úprava obsažená v jednacím řádu Poslanecké sněmovny poslancům, aby efektivně projednali několik různých návrhů (např. návrhů zákona) týkajících se věcně téže problematiky. Poslanci rozhodují o pořadu schůze, následně mohou rozhodnout o sloučení rozpravy, v rámci jednotlivých čtení rozhodují, který návrh zákona postoupí do dalšího projednávání a který nikoliv.

K čl. I bodu 14, § 71

Navrhuje se formulační sjednocení tohoto ustanovení s ustanovením § 1 odst. 2, aby bylo zřejmé, že se požadavek na doručení návrhu usnesení všem poslancům nejméně 24 hodin před hlasováním vztahuje i na návrhy usnesení upravující podrobnější pravidla jednání sněmovních orgánů.

K čl. I bodu 17, § 77 odst. 3

Podle platné právní úpravy nemá poslanecký klub vzniklý v průběhu volebního období (nejméně 10 poslanců) nárok na poměrné zastoupení ve sněmovních orgánech, pokud Poslanecká sněmovna nerozhodne jinak. Navrhuje se, aby se obdobně upravil i nárok nového klubu na paritní zastoupení. Znamenalo by to, že by v případě vzniku nového poslaneckého klubu v průběhu volebního období nebylo nezbytně nutné měnit počty členů a složení paritně ustavených komisí.

K čl. I bodu 18, § 90 odst. 3

Zdánlivě drobná formulační změna má za cíl umožnit do budoucna zrychlené projednávání mezinárodních smluv. Poslanecké sněmovně bývají předkládány i texty mezinárodních smluv mající spíše technickou povahu, navazující na již převzaté smluvní povinnosti. Byť se jedná o záležitosti, které nevyvolávají kontroverze mezi poslaneckými kluby, může být v některých případech délka jejich projednávání v Poslanecké sněmovně přílišná. Proto se otevírá prostor k rychlejšímu projednávání některých mezinárodních smluv, aniž by se omezovalo právo sněmovní menšiny vymoci si projednání úplné.

Jednalo by se o obdobu zkráceného jednání u návrhů zákonů. Poslanecká sněmovna by mohla ve zkráceném jednání v prvém čtení vyslovit souhlas s ratifikací mezinárodní smlouvy, popřípadě souhlasit s odstoupením od mezinárodní smlouvy, s jejíž ratifikací byl již vysloven souhlas. Ve zkráceném režimu by Poslanecká sněmovna nemohla projednat mezinárodní smlouvy, kterými se některé pravomoci orgánů České republiky přenášejí na mezinárodní organizaci nebo instituci. Ostatní mezinárodní smlouvy by ve zkráceném jednání mohly být projednány.

Může být samozřejmě diskutabilní, zda nový způsob projednání vnést do sněmovního jednacího řádu takto nepřímo, jednoduchou úpravou s předpokládaným využitím výkladu a contrario (pokud se výslovně zakazuje použití ustanovení pro určitou podkategorii mezinárodních smluv, znamená to, že u ostatních je připuštěno). Projednávání mezinárodních smluv ve zkráceném jednání by mohlo být upraveno samostatně a podrobněji, což by umožnilo podchytit i některá specifika projednávání mezinárodních smluv. Na druhé straně se využití postupu podle § 90 odst. 2 až 6 nabízí. Jedná se o procesní postup, který mají poslanci zažitý. Umožňuje použít již existující úpravu menšinového veta. Není nutné zatěžovat jednací řád Poslanecké sněmovny novými ustanoveními převážně dublujícími platnou úpravu. V zásadě se jedná o postup vyhovující i potřebě projednávání mezinárodních smluv. Dává se prostor sněmovní praxi, aby se pružně přizpůsobila a vypořádala s některými dílčími procesními problémy.

Sluší se připojit několik slov o předpokládaném průběhu projednávání mezinárodních smluv při realizaci nového postupu. Návrh, aby Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s ratifikací mezinárodní smlouvy (popřípadě souhlasila s odstoupením od mezinárodní smlouvy) již v prvém čtení, by vláda měla podat současně s předložením mezinárodní smlouvy. V předkládací zprávě by mělo být uvedeno odůvodnění takového návrhu, jinak jej Poslanecká sněmovna ve zkráceném jednání neprojedná. Mezinárodní smlouva by v prvém čtení byla projednávána v obecné rozpravě, a pokud by nebylo předloženo veto, rozhodovala by Poslanecká sněmovna po skončení obecné rozpravy, zda bude pokračovat v jednání tak, aby mohla vyslovit souhlas k ratifikaci/odstoupení již v prvém čtení. Pokud by se Poslanecká sněmovna takto usnesla, následovala by rozprava podrobná. V podrobné rozpravě by nepřicházely v úvahu pozměňovací návrhy k textu mezinárodní smlouvy, ani legislativně technické úpravy, bylo by však možné formulovat návrh závěrečného usnesení Poslanecké sněmovny. Zde by byla zvýrazněna role zpravodaje, neboť by nebylo k dispozici usnesení výboru k mezinárodní smlouvě. Není vyloučeno ani podání návrhu doprovodného usnesení. Přerušení a odročení jednání není vyloučeno v žádné z rozprav. Znění závěrečného usnesení Poslanecké sněmovny musí korespondovat formulaci uvedené v § 108 odst. 6.

K čl. I bodu 19, § 95 odst. 2

Obdobně jako je tomu při projednávání návrhu zákona ve zkráceném jednání v prvém čtení, se i ve třetím čtení umožňuje, aby poslanec v rozpravě navrhl změnu účinnosti zákona. Z dosavadní sněmovní praxe je patrné, že přes veškerou snahu poslanců nevyhnutelně dochází k případům, kdy je ve třetím čtení projednáván návrh zákona, u něhož je datum účinnosti nevyhovující a ve druhém čtení nebyl podán pozměňovací návrh směřující ke změně účinnosti zákona. Zdá se být nepřiměřené, aby byla v takovém případě Poslanecká sněmovna nucena opakovat druhé čtení.

K čl. I bodu 20, § 95 odst. 3

Výslovně se upravuje, že o návrhu na opakování druhého čtení se ve třetím čtení hlasuje po rozpravě ještě před návrhem na zamítnutí. Jedná se o procedurální postup, který bývá zpravidla zvolen i v současné praxi. Zdá se být logické, aby se nejprve hlasovalo procesně o možnosti opakovat druhé čtení, ve kterém mohou být k návrhu zákona podávány věcné pozměňovací návrhy a může tak být zdokonalován do ev. přijatelnější podoby. Teprve poté, nepřijme-li Poslanecká sněmovna návrh na opakování druhého čtení, popř. nebyl-li podán, by se přistoupilo k meritornímu hlasování o zamítnutí, kterým může být projednávání návrhu zákona ukončeno.

K čl. I bodu 21, nová část osmnáctá

K § 114a odst. 1 Ne každý podklad typu zprávy či informace, který je předložen Poslanecké sněmovně, má být Poslaneckou sněmovnou opravdu projednáván. V konkrétních případech zvláštní zákony stanoví povinnému subjektu, aby Poslanecké sněmovně předložil zprávu, informaci nebo jiný obdobný podklad, a stanoví, jakým způsobem s ní má Poslanecká sněmovna naložit, např. schválit či pouze projednat, vzít na vědomí. Takto předloženým materiálem se Poslanecká sněmovna musí zabývat. V ostatních případech je vymezení materie, kterou se má Poslanecká sněmovna zabývat, vyhrazeno samotné Poslanecké sněmovně. V navrženém odstavci 1 se proto výslovně stanoví, že Poslanecká sněmovna projedná předložené materiály tohoto typu, pouze pokud jejich projednání ukládá Poslanecké sněmovně zákon nebo pokud si je Poslanecká sněmovna sama vymínila. Okruh předkládaných materiálů je v praxi poměrně stabilizovaný s tím, že jeho průběžné změny zpravidla odrážejí změnu právní úpravy ve zvláštních zákonech. K terminologii: navržený text se vyhýbá zavedení legislativní zkratky, jelikož to není vhodné – zpráva, informace, návrh nebo podklad jsou obecné výrazy, kterým by neměl být rigidně dáván specifický význam s důsledky napříč celým zákonem.

K § 114a odst. 2 Podklad se stává sněmovním tiskem. Sněmovní tisk se doručuje všem poslancům. Přikázání věcně příslušnému výboru se ponechává na organizačním výboru. Věcná příslušnost výborů vyplývá zpravidla ze zažité praxe. Pokud by poslanci s rozhodnutím organizačního výboru nebyli spokojeni, může i relativně malá menšina poslanců dosáhnout toho, aby byl podklad projednán plenárně v Poslanecké sněmovně, viz dále. Také je možné, aby vedle věcně příslušného výboru podklad iniciativně projednal i jiný výbor nebo komise. K terminologii: vědomě se zde mluví o „věcně příslušném“, nikoli o „garančním“ výboru, protože s pojmem garančního výboru se v jednacím řádu Poslanecké sněmovny pracuje pouze v souvislosti s projednáváním návrhů zákonů (vyjma zákona o státním rozpočtu).

K § 114a odst. 3 Při schvalování pořadu schůze Poslanecké sněmovny poslanci nezřídka navrhují zařadit do pořadu schůze bod, v rámci kterého má například předseda vlády nebo její člen o něčem informovat či podat Poslanecké sněmovně zprávu, přičemž k danému bodu může být předkládán i písemný podklad, který bude rovněž označen jako „zpráva“ nebo „informace“. O zařazení do pořadu schůze Poslanecké sněmovny je zde již rozhodnuto, přikazování do výboru zpravidla není smysluplné. V těchto případech nemůže nastat, že by se usnesení výboru považovalo za rozhodnutí Poslanecké sněmovny.

K § 114b odst. 1 Usnesení věcně příslušného výboru „o podkladu“, tj. závěrečné meritorní usnesení po projednání podkladu ve výboru, je doručováno poslancům jako sněmovní tisk. Poslanci mají možnost se s usnesením seznámit a případně uplatnit své právo vyžádat si plenární projednání podkladu v Poslanecké sněmovně. Oponentní zpráva nebo záznam o jednání věcně příslušného výboru se rovněž doručují jako sněmovní tisky, stejně tak i usnesení, oponentní zprávy a případné záznamy o jednání jiných výborů. Všechno jsou to podklady pro jednání Poslanecké sněmovny. Na rozdíl od usnesení věcně příslušného výboru nepřipadá v úvahu, že by tyto další podklady mohly být považovány za rozhodnutí Poslanecké sněmovny o podkladu. Uplatní se jako doporučení pro Poslaneckou sněmovnu v případě, že Poslanecká sněmovna bude podklad plenárně projednávat.

K § 114b odst. 2 a 3 Usnesení věcně příslušného výboru se bez dalšího považuje za rozhodnutí Poslanecké sněmovny, a to okamžikem schválení pořadu nejbližší schůze Poslanecké sněmovny.

Tento následek nenastane v případě podkladů, které vymezí Poslanecká sněmovna svým autonomním usnesením. Vychází se z předpokladu, že některé podklady jsou natolik významné, že by plenárně měly být projednány vždy. Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny by neměl být kazuistický a neměl by se opírat o doslovné odkazy na proměnlivé zvláštní právní předpisy. Výčet povinně plenárně projednávaných podkladů je tak svěřen usnesení Poslanecké sněmovny. Je věcí Poslanecké sněmovny, aby v rámci úpravy svých vnitřních poměrů a podrobnějších pravidel svého jednání takto rozhodla o způsobu projednávání některých podkladů. Dbá se při tom na práva sněmovní menšiny, viz níže.

Usnesení věcně příslušného výboru se nepovažuje za rozhodnutí Poslanecké sněmovny ani v případě, že zařazení podkladu do pořadu schůze Poslanecké sněmovny doporučil organizační výbor, potažmo pokud Poslanecká sněmovna podklad již dříve na svůj pořad zařadila, například na předcházející nebo probíhající schůzi, ať už příslušný bod Poslanecká sněmovna projednala či nikoliv.

Pamatuje se i na případy, kdy si plenární projednávání podkladu vynutí zákonem vymezená sněmovní menšina, potažmo výbor, písemnou žádostí doručenou předsedovi Poslanecké sněmovny nebo návrhem podaným při projednávání pořadu schůze podle § 54 odst. 5. Poslanecká sněmovna není povinna bod na danou schůzi zařadit. Nesporně však Poslanecká sněmovna musí přistoupit k zařazení bodu na některou z následujících schůzí. Ať už totiž v rámci projednávání návrhu pořadu rozhodne Poslanecká sněmovna jakkoli, bod zařadí či nikoli, již nepřipadá v úvahu, že by se usnesení věcně příslušného výboru považovalo za rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Poslanecké sněmovně tedy nezbývá, než aby podklad plenárně projednala a rozhodla o něm. Touto konstrukcí je chráněna sněmovní menšina, která nesouhlasí s usnesením věcně příslušného výboru nebo si z jakéhokoli důvodu přeje, aby byl podklad v Poslanecké sněmovně plenárně projednán. V těchto případech slouží usnesení věcně příslušného výboru o podkladu pouze jako doporučení pro Poslaneckou sněmovnu.

K § 114b odst. 4 Měla by být garantována minimální doba, ve které se mohou poslanci po seznámení se s usnesením věcně příslušného výboru o podkladu rozhodnout, zda umožní, aby se usnesení považovalo za rozhodnutí Poslanecké sněmovny, nebo zda nastoupení takového následku vyloučí a budou požadovat projednání podkladu v Poslanecké sněmovně. Proto se zde navrhuje, že mezi okamžikem doručení usnesení poslancům (tj. publikací usnesení) a zahájením nejbližší schůze Poslanecké sněmovny musí uběhnout nejméně 24 hodin. Bude-li například usnesení doručeno těsně před zahájením schůze Poslanecké sněmovny (méně než 24 hodin), bude se za nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny považovat až následující schůze. Za nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny by neměla být považována schůze, jejíž pořad nebyl schválen, ani tzv. mimořádná schůze, ať už se jedná o schůzi svolanou na žádost poslanců s pevně daným pořadem nebo například o schůzi k návrhu na vyslovení nedůvěry vládě.