zákon č. 167/2023 Sb.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Systém kontroly nezávadnosti vody, který vychází ze směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě, a který je do současných právních předpisů České republiky plně implementován, se soustřeďuje na kontrolu kvality vody na kohoutku u spotřebitele. Tento způsob nelze považovat za dostatečně preventivní, jelikož ve chvíli, kdy laboratorní kontrola zjistí nevyhovující kvalitu vody, již není možné odběratele nijak ochránit. Proto byl na základě Směrnice Komise EU 2015/1787 ze dne 6. října 2015, kterou se mění přílohy II a III směrnice Rady 98/83/ES o jakosti vody určené k lidské spotřebě (dále i „směrnice 2015/1787) a s využitím materiálů vydávaných Světovou zdravotnickou organizací do české legislativy od roku 2017 zaveden proces posouzení rizik při výrobě a distribuci pitné vody, čímž byla výrazně zlepšena možnost prevence havárií a epidemií vyvolaných závadnou vodou.

Podle platné právní úpravy musí provozovatel vodovodu pro veřejnou potřebu provádět kontroly kvality surové vody a vody upravované. Rozsah a zaměření této kontroly má vycházet z posouzení rizik, ovšem dostupnost vhodných dat pro vypracování kvalitní analýzy může být omezená. Nová směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 ze dne 16. prosince 2020 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (přepracované znění) (dále i „směrnice 2020/2184“) vychází z původní směrnice, tzn. veškeré principy ochrany veřejného zdraví zůstávají zachovány a jsou dále rozšířeny např. o nové ukazatele zařazenými na základě pokročilejšího výzkumu v oblasti chemických látek a jejich účinků na lidské zdraví, laboratorních metod apod., ale především dochází k zavedení komplexního přístupu k bezpečnosti vody, který je založený na posouzení rizik zahrnujících celý zásobovací řetězec.

Nová směrnice učinila zpracování řízení a posouzení rizik povinné, značně rozšířila jeho pojetí a stanovila přesný rámec včetně toků dat mezi jednotlivými dotčenými subjekty.

Stávající vyhláška č. 84/2001 Sb., o hygienických požadavcích na hračky a výrobky pro děti ve věku do 3 let, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje požadavky na hračky, přičemž tato skutečnost již neodpovídá rozvržení kompetencí mezi jednotlivými státními orgány a orgány dozoru. Vlastní požadavky na výrobky pro děti ve věku do 3 let jsou dnes z velké části upraveny harmonizovanou legislativou EU, zejm. nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnice Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (REACH). Rovněž se objevují problémy ve vztahu k požadavkům nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/515 o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a o zrušení nařízení (ES) č. 764/2008. Vysoká úroveň ochrany zdraví spotřebitele je již nyní zaručena obecnou unijní legislativou. Zrušená vyhláška bude nahrazena metodikou.

Současný právní stav týkající se problematiky jakosti pitné vody neporušuje ani se nijak nedotýká zásady zákazu diskriminace nebo rovnosti mužů a žen.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Vzhledem k tomu, že směrnice 2020/2184 z velké části vychází z původní směrnice 98/83/ES, je značná část požadavků této směrnice již plně implementována do současných právních předpisů. Mezi nové požadavky patří především posuzování a řízení rizik, které je velmi komplexní a klade důležitost na propojení s dalšími požadavky vycházejícími z ostatních evropských předpisů (například Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky).

Směrnice 2015/1787 umožňovala omezit přístup založený na posouzení rizik pouze na monitorovací aspekty, proto bylo na evropské úrovni vyhodnoceno jako žádoucí zavést komplexní přístup k bezpečnosti vody založený na posouzení rizik, který zahrnuje celý zásobovací řetězec (od povodí přes odběr, úpravu, akumulaci a rozvod až po místo spotřeby). Dosavadní způsob kontroly nezávadnosti pitné vody je tedy nezbytné upravit podle současných požadavků požadovaných směrnicí 2020/2184. Nově je požadováno trojstupňové posuzování a řízení rizik:

a) posouzení a řízení rizik částí povodí souvisejících s místy odběru surové vody, jehož účelem je zmapování míst odběru, ochranných pásem i jejich širšího okolí a určení hlavních nebezpečí (pro kvalitu vody), které zde hrozí. Důležitým aspektem je monitorování podzemních a povrchových zdrojů v těchto oblastech v širokém spektru různých polutantů a zpřístupnění těchto výsledků provozovatelům vodovodů, kteří budou mít dokonalejší přehled o kvalitě surové vody. V rámci tohoto posouzení je kladen důraz i na stanovení vhodných opatření. Tato část však není předmětem navrhované právní úpravy zákona o ochraně veřejného zdraví, pouze je na ni odkazováno;

b) posouzení a řízení rizik každého systému zásobování (vodovodu), tj. riziková analýza celého systému od zdroje vody až po konec distribuční sítě. Tato část již byla z velké části dříve implementována v národní legislativě, viz stávající znění zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (§ 3c);

c) posouzení rizik domovních rozvodných systémů vody (vnitřních vodovodů), se zaměřením především na olovo a legionely. Vypracování posouzení bude vyžadováno v tzv. prioritních prostorech, které jsou legislativně definovány. Podle výsledků posouzení pak musí být činěna různá opatření pro eliminaci rizik.

Na základě návrhu zákona o ochraně veřejného zdraví budou provozovatelé vodovodů pro veřejnou potřebu v rámci provozního řádu při zpracovávání monitorovacích programů a posouzení rizik nově přihlížet k výsledkům posouzení a řízení rizik částí povodí souvisejících s místy odběru surové vody.

Povinnost posouzení rizik (zaměřeno především na olovo a legionely) podle návrhu předpisu nově dopadá i na provozovatele některých domovních rozvodných systémů vody (vnitřních vodovodů). Rizika ve vnitřních rozvodech budou posuzována pouze v prioritních prostorech, které jsou definovány na základě zhodnocení rizikovosti ve vztahu k využití budov.

Byl proveden stručný přehled změn a úprav, které byly provedeny v souvislosti s povinnou transpozicí směrnice 2020/2184. Oproti původní úpravě se nová směrnice 2020/2184 staví přísněji k možnostem použití tzv. výjimek, tj. stanovení mírnějšího hygienického limitu ukazatele s nejvyšší mezní hodnotou, proto jsou navrhovanou právní úpravou zpřísněny podmínky, za kterých lze o výjimku příslušný orgán ochrany zdraví požádat.

Z hlediska hygienických limitů jsou nově zákonem na základě požadavku směrnice zavedeny mimo stávající hodnoty (nejvyšší mezní hodnoty, mezní a doporučené hodnoty) navíc směrné hodnoty.

Směrnice také zavádí požadavek na povinné sledování nových ukazatelů. Pro ČR se jedná o 3 nové ukazatele - bisfenol A (BPA), halogenoctové kyseliny (chloroctová, di- a trichloroctová, bromoctová a dibromoctová kyselina) a suma látek typu PFAS (suma 20 uvedených per- a polyfluorovaných alkylových sloučenin), což bude upraveno příslušným prováděcím předpisem.

Nově jsou upraveny požadavky na předávání dat. Stávající reportingové povinnosti budou zrušeny a budou nahrazeny jiným typem reportingu.

Návrh novely zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění zmírňuje některé dosavadní požadavky na předložení provozních řádů, které jsou uvedené v § 3c. Konkrétně se jedná o vyloučení provozovatelů, u nichž je průměrná denní produkce pitné vody menší než 10 m, nebo počet fyzických osob trvale využívajících vodovod menší než 50, z povinnosti vypracovat posouzení rizik systému zásobování vodou zapracované do provozního řádu. Tato změna je v souladu se směrnicí 2020/2184, která povinné zpracování posouzení rizik požaduje u vodovodů nad 500 zásobených osob. Součástí návrhu novely je i prodloužení lhůty pro zapracování posouzení rizik systému zásobování vodou do provozních řádů a povinnosti jejich předložení (podle § 3c odst. 1) o 2 roky, tj. do 1. 11. 2025, viz změna přechodného ustanovení č. 1 zákona č. 205/2017 Sb.

Navrhovaná právní úprava není úpravou, která by porušovala nebo se jinak dotýkala zásady zákazu diskriminace, a stejně tak se nijak nedotýká rovnosti mužů a žen.

Stávající vyhláška č. 84/2001 Sb., o hygienických požadavcích na hračky a výrobky pro děti ve věku do 3 let, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje požadavky na hračky, přičemž tato skutečnost již neodpovídá rozvržení kompetencí mezi jednotlivými státními orgány a orgány dozoru. V případě hraček byly totiž stanoveny harmonizované požadavky směrnicí 2009/48/ES o bezpečnosti hraček, která byla transponována do národního právního řádu nařízením vlády č. 86/2011 Sb., o technických požadavcích na hračky, ve znění pozdějších předpisů, vydaným na základě zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti došlo k úpravě zákona o ochraně veřejného zdraví, kdy z výčtu předmětů běžného užívání, na které jsou stanoveny hygienické požadavky, byly vypuštěny hračky. Přitom větší část stávající vyhlášky upravuje právě kritéria pro hračky.

Stávající vyhláška č. 84/2001 Sb., o hygienických požadavcích na hračky a výrobky pro děti ve věku do 3 let, ve znění pozdějších předpisů, dále obsahuje požadavky na chemické látky, v současné době upravené harmonizovanou legislativou – nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnice Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (REACH). Některé požadavky vyhlášky se tak staly duplicitními. Některé stávající parametry vyhlášky v současné podobě již nezohledňují vývoj a vědecko-technický pokrok v oblasti materiálů, z nichž jsou vyráběny předměty a materiály pro děti do 3 let. V praxi se tak vyskytují výkladové obtíže.

Stávající vyhláška č. 84/2001 Sb., o hygienických požadavcích na hračky a výrobky pro děti ve věku do 3 let, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje národní technické požadavky, protože oblast výrobků pro malé děti je oblastí na úrovni EU neharmonizovanou. Vzhledem k platnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/515 o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a o zrušení nařízení (ES) č. 764/2008, se však musí jednat pouze o požadavky v přímé souvislosti se závažným ohrožením zdraví spotřebitele (zde tedy dětí ve věku do 3 let) tak, aby nedocházelo ke kolizím na jednotném trhu EU a aby tyto požadavky na druhou stranu nepředstavovaly neúměrnou administrativní zátěž selektivně pouze pro tuzemské subjekty (výrobce a dovozce). Přitom aspekty související s bezpečností výrobků, s odpovídající úrovní prodeje a vyhovujícím značením již nyní dostatečně pokrývá stávající národní legislativa, resp. harmonizované požadavky, zapracované v této legislativě (takže vysoká úroveň ochrany zdraví spotřebitele zůstává zaručena). Jedná se např. o tyto požadavky:

- Obecné požadavky na bezpečnost výrobku (§ 3 zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů)

- Poctivost prodeje výrobků (§ 3 zákona č. 634/1992, o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů)

- Informační povinnosti (§ 9 a 10 zákona č. 634/1992, o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů)

V rámci posuzování závažnosti ohrožení zdraví spotřebitele lze přiměřeně (v závislosti na charakteru konkrétního výrobku) využít kritéria stanovená harmonizovanou unijní legislativou.

K aplikaci kritérií z výše uvedené legislativy v kombinaci s požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/515 o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a o zrušení nařízení (ES) č. 764/2008 se ukazuje jako žádoucí připravit metodický pokyn pro orgány dozoru (krajské hygienické stanice), rovněž tak pro podnikatelské subjekty bude připraven návod, za dodržení jakých kritérií lze uvést na trh výrobek pro děti ve věku do 3 let, který nepředstavuje závažné riziko pro lidské zdraví.

Navrhovaná právní úprava není úpravou, která by porušovala nebo se jinak dotýkala zásady zákazu diskriminace, a stejně tak se nijak nedotýká rovnosti mužů a žen.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované úpravy v jejím celku

Cílem navržené novely je provedení povinné transpozice evropské směrnice 2020/2184 do legislativy ČR. Tato směrnice v plném rozsahu nahrazuje směrnici Rady 98/83/ES. Přijetím návrhu bude zajištěno zvýšení bezpečnosti dodávané pitné vody, jelikož posouzení a následné řízení rizik v celém řetězci, tzn. od povodí, přes jímání, úpravu, distribuční síť až po kohoutek spotřebitele, umožňuje zaměření se na relevantní rizika a přijetí vhodných opatření k efektivní ochraně veřejného zdraví.

V návaznosti na navrhovanou novelu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je nutno novelizovat příslušný prováděcí právní předpis, tj. prováděcí vyhlášku č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů.

Cílem zrušení vyhlášky 84/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je zejména odstranění duplicity, kdy většina problematiky je v současné době pokryta nařízením vlády č. 86/2011 Sb., o technických požadavcích na hračky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené nařízení je transpozicí požadavků směrnice 2009/48/ES o bezpečnosti hraček. Problematika hraček je tak řešena již mimo gesci Ministerstva zdravotnictví a její současná úprava předmětnou vyhláškou neodpovídá dlouhodobě faktickému ani právnímu stavu.

Další duplicitu, kterou je třeba odstranit, je pokrytí části požadavků na výrobky pro děti ve věku do 3 let nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnice Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (REACH).

Některé další stávající parametry vyhlášky v současné podobě již nezohledňují vývoj a vědecko-technický pokrok v oblasti materiálů, z nichž jsou vyráběny předměty a materiály pro děti do 3 let. V praxi se tak vyskytují výkladové obtíže ústící v kolizi s požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/515 o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a o zrušení nařízení (ES) č. 764/2008.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Vychází ze zásad uvedených v Ústavě České republiky a v Listině základních práv a svobod, zejména ze zásady zákonnosti uvedené v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 4 Listiny (ukládání povinností jen na základě zákona, ze zásady zákonného výkonu veřejné moci uvedené v čl. 2 Listiny). Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s ústavním pořádkem České republiky z hlediska postavení jednotlivých dotčených osob (provozovatelé vodovodů, osoby dodávající pitnou vodu, provozovatelé veřejných studní, osoby zásobující pitnou vodou z individuálního zdroje veřejné objekty, osoby provozující prioritní prostory, výrobci nebo dovozci výrobků nebo materiálů určených k přímému styku s pitnou vodou) s ohledem na právo podnikat podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Úprava neomezuje jednotlivé dotčené osoby v právu podnikat.

Nebyla shledána judikatura Ústavního soudu, která by se dané k oblasti vztahovala.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a s legislativními záměry a návrhy předpisů EU

Návrh je plně slučitelný s předpisy Evropské unie, kterými se stanovují a sjednocují požadavky na jakost dodávané pitné vody a způsob jejího zabezpečení, a to konkrétně se směrnicí 2020/2184.

V souvislosti s právem Evropské unie je nutné zmínit, že současnou právní úpravou a také předkládaným návrhem nejsou porušovány požadavky vycházející z čl. 34 Smlouvy o fungování Evropské unie a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/515 ze dne 19. března 2019 o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a o zrušení nařízení (ES) č. 764/2008. Součástí návrhu je problematika výrobků a materiálů přicházejících do styku s vodou určenou k lidské spotřebě. Zatím se jedná pouze o přípravu na budoucí prováděcí akty plánované ze strany Evropské komise pro harmonizaci požadavků v této oblasti. Do té doby je platná současná právní úprava, která oblast vzájemného uznávání ošetřuje mimo jiné ve vyhlášce č. 409/2005 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody (§ 3 odst. 5). U chemických látek na úpravu pitné vody je proces vzájemného uznávání již nyní výrazně zjednodušen, jelikož požadavky na tyto látky jsou upraveny evropskými normami. V souladu s právem EU je členským státům umožněno, aby v řádně odůvodněných případech zohledňovaly místní specifika, pokud je to žádoucí s ohledem na veřejný zájem. Tato možnost je v odůvodněných případech ze strany ČR využívána.

Gestorem uvedené směrnice je Ministerstvo zdravotnictví, spolugestory jsou Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo pro místní rozvoj a Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ).

Požadovaná transpozice a implementace směrnice 2020/2184 je velmi rozsáhlá a kromě navrhované úpravy zákona o ochraně veřejného zdraví je nutné zajistit novely i dalších právních předpisů, například zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), a příslušných prováděcích předpisů. Ve vztahu k novele zákona o ochraně veřejného zdraví se jedná o vyhlášku č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. V souvislosti s budoucími prováděcími akty, plánovanými ze strany Evropské komise, které se týkají hygienických požadavků na materiály přicházejícími do kontaktu s pitnou vodou, bude nutné novelizovat vyhlášku č. 409/2005 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody. Novelizována bude také vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích). V neposlední řadě vznikne nový předpis vyhláška o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik, který do procesu již plně probíhajícího plánování v oblasti vod zahrne i povinnost posouzení a řízení rizik částí povodí souvisejících s místy odběru vody určené k lidské spotřebě.

Návrh je v souladu s obecnými zásadami práva EU. Judikatura EU tuto oblast neupravuje.

Po zrušení vyhlášky č. 84/2001 Sb., v rámci posuzování závažnosti ohrožení zdraví spotřebitele lze v dostatečné míře využít kritéria stanovená harmonizovanou unijní legislativou, jako např.:

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 o materiálech a předmětech pro styk s potravinami

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006

- nařízení Komise (EU) č. 10/2011 ze dne 14. ledna 2011 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnice Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (REACH)

- směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES ze dne 18. června 2009 o bezpečnosti hraček (směrnice zapracována do nařízení vlády č. 86/2011 Sb., o technických požadavcích na hračky, ve znění pozdějších předpisů, vydaného na základě zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů)

- směrnice Komise 2007/42/ES ze dne 29. června 2007 o materiálech a předmětech vyrobených z celofánu určených pro styk s potravinami a směrnice Rady ze dne 15. října 1984 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se keramických předmětů určených pro styk s potravinami (84/500/EHS) (zapracováno ve vyhlášce č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrm ve znění pozdějších předpisů

- směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků

- směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě

6. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána

Navrhovaná právní oblast, která je předmětem návrhu, není upravována mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a na specifické skupiny obyvatel

Směrnice 2020/2184 předpokládá, že správnost provedení posouzení rizik (posouzení a řízení rizik systémů zásobování a posouzení rizik domovních rozvodných systémů vody) budou kontrolovat a schvalovat státní orgány nebo instituce k tomu státem pověřené. Jelikož je v ČR systém posuzovaní rizik již částečně zaveden (posouzení rizik v systémech zásobování vodou), nepředpokládá se z důvodů zavedení posuzování rizik domovních rozvodných systémů v definovaných prioritních prostorech, významně vyšší zátěž (a odborné či personální nároky) pro orgány ochrany veřejného zdraví.

Zavedení posuzování rizik v domovních rozvodných systémech pitné a teplé vody nebude mít významný finanční dopad na podnikatelské prostředí České republiky, tj. na provozovatele budov, kteří jsou definovaní v návrhu zákona. Ani v případě povinnosti posouzení rizik na vnitřních rozvodech v budovách vybraných státních institucí (např. školská zařízení), není předpoklad významného dopadu na státní rozpočet. Pokud bude vyhodnoceno, že pro ověření rizika je nutné provedení monitoringu olova a legionel, nepředstavuje zajištění těchto dvou analýz pro jednotlivé subjekty žádný významný finanční dopad.

Pro odhad finančních nákladů na posouzení rizik domovního rozvodu vody na rizika z přítomnosti legionel bylo jako modelový příklad vzato v úvahu ubytovací zařízení s kapacitou 100 ubytovaných osob s cca 50 pokoji a dalšími prostory. Po součtu nákladů na odběr a laboratorní rozbory vzorků vody a navazující zpracování posouzení rizik a provozního řádu, které by mělo činit cca 10 hodin práce, byla celková částka na rizikovou analýzu odhadnuta na maximálních 25 – 30 tisíc Kč. Pokud by analýzu kompletně prováděla konzultační firma, částka by byla navýšena na celkovou částku cca 45-50 tisíc Kč. V porovnání s denními náklady za pitnou a teplou vodu plně obsazeného hotelu, které činí cca 2500 Kč, tj. cca 70 tisíc Kč za měsíc, lze považovat částku 50 tisíc Kč vynaloženou na provedení analýzy za přijatelnou.

Pro odhad finančních nákladů na posouzení rizik domovního rozvodu vody na riziko z přítomnosti olova byla jako modelový příklad vzata v úvahu základní škola s kapacitou 500 žáků a 20 tříd. Po součtu nákladů na odběr a laboratorní rozbory vzorků vody a navazující zpracování posouzení rizik a provozního řádu, které by mělo činit cca 5 hodin práce, byla celková částka na rizikovou analýzu odhadnuta na 15 tisíc Kč. Pokud by analýzu kompletně prováděla konzultační firma, částka by byla navýšena na celkovou částku cca 20-25 tisíc Kč. V porovnání s denními náklady za pitnou a teplou vodu ve škole, které činí cca 1500 Kč, tj. cca 30 tisíc Kč za měsíc, lze považovat částku 20-25 tisíc Kč vynaloženou na provedení analýzy za přijatelnou.

Snahou Ministerstva zdravotnictví, popř. Státního zdravotního ústavu, bude vydat metodický návod k posuzování rizik v domovních rozvodech, tak aby byli provozovatelé prioritních prostorů schopni toto posouzení zpracovat v maximální možné míře sami, a to skrze osobu, která budovu udržuje a zná (správce budovy, údržbáře, školníka apod.). Provedení posouzení rizik prostřednictvím konzultační firmy považujeme za vhodné až tehdy, kdy se kompetentní osoba interně spjatá s provozem budovy, nenajde.

Vysoké finanční náklady pak mohou následně vyplývat z nutnosti přijmout nápravná opatření v podobě odstranění nepřijatelných rizik, pokud analýza takováto rizika odhalí. Nejvyšší finanční zátěž by představovala výměna olověného rozvodu pitné vody v případě jeho výskytu v budově. Jde však o řešení, které nemůže být po provozovateli striktně vymáháno v případě, že zajistí dodávku pitné vody jiným způsobem, např. zásobením pitnou vodou balenou. Nicméně z dlouhodobého hlediska je samozřejmě účelná samotná výměna nevyhovujícího potrubí. V každém případě jde o řešení již stávajícího protiprávního stavu, kdy samotná výše uvedená analýza má být pouze nástrojem k odhalení toho, že jsou v budově používány nevhodné rozvody. Z hlediska nákladů vynaložených na výměnu vodovodních rozvodů by se např. ve škole jednalo zhruba o částku 150 – 200 tis. Kč. Nová legislativní úprava zákona provozovatele školy k této výměně striktně nutit nemůže, avšak lze jí považovat za ideální, i vzhledem k tomu, že olověné potrubí již zcela jistě překročilo svou životnost, jelikož v budově slouží přes 75 let. Bohužel v tuto chvíli nelze celkové náklady vyčíslit ani přibližně, protože není možné předjímat kolika budov by se mohla výměna vnitřních rozvodů týkat, ani v jakých rozsazích, jelikož data o používaných materiálech nejsou nikde dostupná. V případě vyhodnocení opodstatněnosti, by mohl být pro tyto účely připraven konkrétní dotační program.

Další vyšší náklady mohou spočívat v zavedení aplikace dezinfekce do systému teplé vody v případě výskytu legionel. I v tomto případě jde v případě nadlimitního výskytu legionel v teplé vodě o porušení stávajícího legislativního rámce. Riziková analýza má být opět jen vodítkem k tomu, aby byl tento problém odhalen a efektivně řešen. Samotná instalace dávkovače chemické dezinfekce se může pohybovat v řádech desetitisíců korun. Další finanční zátěž spočívá v údržbě a obsluze dávkovacího přístroje. Jedná se o finančně náročnější možnost oproti termodezinfekci, která již dnes patří k běžnějšímu typu dezinfekce. Ideální stav je ten, když je voda v optimální teplotě recirkulovaná vnitřním systémem teplé vody, kdy není třeba provádět žádná nápravná opatření a tedy dezinfikovat. Vyčíslení celkových nákladů není možné provést ani v tomto případě, jelikož není možné předjímat kolika budov by se mohl problém s výskytem legionel týkat, ani v jakých rozsazích, protože data o používaných technologiích ohřevu vody v budovách nejsou nikde dostupná.

Na resort Ministerstva zdravotnictví, které je gestorem pro transpozici směrnice 2020/2184 nebude mít novela právního předpisu žádné významné finanční dopady. Stejně tak na resorty Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí, které jsou spolugestorem pro transpozici směrnice 2020/2184. Plnění nových činností, které vyplývají z materiálu, bude zajištěno v rámci dosavadních limitů počtu míst a objemů prostředků na platy/ostatní platby za provedenou práci v rámci kapitol Ministerstva zdravotnictví, popř. Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí. Změny související s přijetím návrhu citovaného zákona budou realizovány bez nároku na zvýšení personálních kapacit a objemu prostředků na platy kapitol výše uvedených rezortů. Zároveň i jiné než personální a platové nároky budou hrazeny v rámci schválených ukazatelů státního rozpočtu bez nároku na jejich dodatečné navyšování.

V případě dozorového orgánu, tj. krajských hygienických stanic nebude mít novela právního předpisu významný personální dopad či dopad na rozpočet, a to vzhledem k tomu, že problematika posuzování rizik ve vnitřních rozvodech prioritních prostor není tak obsáhlá. Přítomnost legionel v teplé vodě některých veřejných budov je již v rámci stávající legislativy řešena a zásadní výskyt olova se v rozvodech pitné vody budov nepředpokládá, jelikož u většiny těchto rozvodů již vzhledem k jejich stáří (jedná se o budovy postavené před rokem 1945) došlo k jejich výměně.

Výše uvedené platí i v případě provozovatelů vybraných veřejných budov (prioritních prostorů). Zde nelze hovořit o významném personálním dopadu a dopadu na rozpočet, jelikož voda dodávaná v budovách musí minimální požadavky na kvalitu splňovat i nyní (před transpozicí směrnice 2020/2184).

Pro provozovatele vodovodů (podnikající fyzické osoby a právnické osoby, obce) nebude mít novela významný personální dopad a dopad na rozpočet, jelikož půjde pouze o podrobnější popis toho, jaká rizika mohou být v surové vodě, která slouží jako zdroj vody pitné. V tomto případě většina zodpovědných provozovatelů vodovodů k rizikům v povodí již nějakým způsobem přihlíží a přistupuje, například sledují aplikaci pesticidních přípravků na různé typy plodin, aby mohli předpovědět jaká rezidua z těchto přípravku se mohou objevovat v surové vodě a podle toho ji upravit na vodu pitnou podle stanovených požadavků.

Zrušení vyhlášky č. 84/2001 Sb. bude mít pozitivní dopady na podnikatele ČR odstraněním nadměrné administrativní zátěže.

Navrhovaná právní úprava nemá sociální dopady na rodiny a na specifické skupiny obyvatel.

RIA se na základě výjimky udělené v rámci schválení Plánu legislativních prací nezpracovává.

8. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Návrh nemá žádný dopad na ochranu soukromí a nezakládá žádný nový způsob zpracování osobních údajů.

9. Zhodnocení korupčních rizik

Návrh nemá žádný dopad na korupční rizika ani na jejich nárůst.

10. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Návrh novely zákona nemá žádné dopady na bezpečnost státu.

11. Zhodnocení dopadů na životní prostředí

Návrh novely zákona nemá žádné negativní dopady na životní prostředí. Lze očekávat nepřímý pozitivní dopad, jelikož provázanost posouzení a řízení rizik systémů zásobování vodou s posouzením a řízením rizik částí povodí souvisejících s místy odběru vody určené k lidské spotřebě ve svém výsledku vede k návrhům opatření pro zvýšení/udržení kvality surové vody používané k úpravě na vodu pitnou, a tedy i ke zvýšení/udržení dobrého stavu povrchových a podzemních vod.

12. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zásadami digitálně přívětivé legislativy

Návrh právního předpisu nepředpokládá promítnutí do některé ze zásad digitálně přívětivé legislativy. Schvalovací procesy spojené s novými povinnostmi, které vyplývají ze změny zákona, budou primárně prováděny v elektronické podobě, jako je tomu doposud v rámci rozhodovacích procesů orgánu ochrany veřejného zdraví. Není však vyloučena možnost po vyplnění elektronických formulářů jejich vytištění a podání v papírové podobě.