1. Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Stávající právní úprava, tedy především zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 95/2004 Sb.“), neumožňuje plynulé zapojování stomatologů a zubních lékařů, kteří získali odbornou kvalifikaci mimo EU, do zdravotních služeb v České republice, a to ani za předpokladu, že jsou v určitých regionech České republiky dlouhodobě nedostupné byť i jen základní zdravotní služby v oboru zubní lékařství.
Předkládaná novela by měla pomoci vyřešit dlouhodobý problém s nedostatkem stomatologů a zubních lékařů v některých regionech České republiky. Situace s poskytováním a dostupností zdravotní péče v oboru zubní lékařství je dlouhodobě špatná, a to hlavně z demografických důvodů. Věkový průměr stomatologů poskytujících zdravotní péči se stále zhoršuje a velmi silné populační ročníky odcházejí na zasloužený odpočinek. Tedy logicky stoupá i počet odchodů dalších stomatologů do důchodu a zdravotní péče v oboru se stále zhoršuje. Další demografický vývoj není pro obor příznivý a hrozí výrazné ohrožení zdravotní péče s každým dalším rokem budoucího vývoje. Návrh novely zákona řeší problém s dostupností zdravotní péče v oboru zubní lékařství cestou zrychlení a výrazného zpružnění zapojování zubních lékařů a stomatologů žijících v České republice, kteří byli vzděláni mimo EU a mají odpovídající odbornou kvalifikaci v oboru stomatologie nebo zubní lékařství, do poskytování zdravotních služeb v České republice. Cílem návrhu zákona je též zjednodušit příchod stomatologů a zubních lékařů ze zahraničí, ale opět pouze těch, kteří mají odbornou kvalifikaci v oboru stomatologie nebo zubní lékařství odpovídající standardům pro obor v České republice a EU.
Navrhovaná novela nezmírňuje podmínky aprobační zkoušky, ale dává dotčeným stomatologům prostor k rychlejšímu nástupu do praxe. Současná legislativa umožňuje samostatnou práci zubního lékaře nebo stomatologa, který získal svoji odbornou kvalifikaci mimo EU, až po složení aprobační zkoušky, jejíž skládání je z různých příčin velmi obtížné. Úspěšnost při skládání této zkoušky je do 10 %. Návrh zákona prakticky kopíruje platnou právní úpravu na Slovensku a v Polsku umožňující zahraničnímu stomatologovi nebo zubnímu lékaři pracovat hned po ověření (nostrifikaci) jeho pregraduálního vzdělání a zaevidování se na příslušném odboru ministerstva zdravotnictví. Stomatolog pak může pracovat až tři roky pod přímým odborným vedením zkušeného zubního lékaře a během této doby projít standardní aprobační zkouškou. Obdobným způsobem by také v České republice bylo možné rychleji začlenit tolik potřebné zubní lékaře do poskytování zdravotních služeb a též bychom napomohli stomatologům před důchodem zvýšit možnost předání jejich praxe nově nastupujícím zdravotnickým pracovníkům, přičemž by byla zachována kontinuita poskytování zdravotních služeb. V neposlední řadě umožníme zubním lékařům uprchlým z válkou postižené Ukrajiny pracovat ve svém oboru na území České republiky.
K potřebě změny současné právní úpravy tedy vede výrazný nedostatek stomatologů, zejména v oblastech mimo velká města a zároveň poměrně velké množství zubních lékařek i lékařů, zejména uprchlíků z válkou postižené Ukrajiny, kteří jsou na území České republiky a nemohou podle platné právní úpravy poskytovat zdravotní služby.
Cílem návrhu zákona je, aby se nejen navýšil stávající počet zubních lékařů, jejichž počet je momentálně nedostačující pro potřeby občanů České republiky, ale aby také odchodem starších zubních lékařů do důchodu nedocházelo k rušení zubních ordinací. Tyto ordinace by totiž díky zaškolení nových stomatologů, kteří získali odbornou kvalifikaci mimo EU, mohly následně i s pacienty přejít do jejich rukou, čímž by byla zajištěna zdravotní péče v oboru zubní lékařství pro pacienty.
V současné době je situace složitá zejména z hlediska nerovnoměrného rozmístění stomatologů v rámci České republiky. V poměru na počet obyvatel má Česká republika relativní dostatek zubních lékařů, ovšem ti se soustřeďují zejména ve velkých městech. V okrajových krajích a okresech České republiky však vzniká poměrně závažný problém, který se zvyšujícím se průměrným věkem stomatologů v těchto oblastech a jejich odchodem do důchodu jen prohlubuje. Pokud by tito zubní lékaři měli nově možnost využít stomatology a zubní lékaře, kteří získali odbornou kvalifikaci mimo EU, pro poskytování zdravotních služeb ve svých ordinacích, byla by zde možnost, jak tento problém vyřešit bez nutnosti většího zásahu státu. Využití těchto stomatologů a zubních lékařů pro pozdější trvalé poskytování zdravotních služeb by samozřejmě bylo spjato s obdobím odborné praxe pod dohledem školícího zubního lékaře a se složením aprobační zkoušky.
2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.
4. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí (ostatní veřejné rozpočty)
Navrhovaná právní úprava nebude mít dopad na státní rozpočet a na ostatní veřejné rozpočty. Agenda zpracování žádostí a evidence vhodných dozorujících stomatologů se bude řešit v rámci stávajících struktur Ministerstva zdravotnictví a krajských úřadů.
5. Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila se senátním návrhem zákona souhlas již v prvém čtení
Navrhuje se vyslovení souhlasu s návrhem zákona Poslaneckou sněmovnou již v prvém čtení s ohledem na potřebu urychleně řešit současný složitý stav v dostupnosti zdravotních služeb zubních lékařů v České republice.
K čl. I
K bodu 1 [§ 36 odst. 2]
Navrhované ustanovení především rozšiřuje počet subjektů, na základě jejichž pozvání může být lékaři, zubnímu lékaři nebo farmaceutovi vydáno rozhodnutí o povolení k výkonu odborné praxe lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta za účelem nabývání odborných nebo praktických zkušeností v oboru, o Českou lékařskou komoru, Českou stomatologickou komoru a Českou lékárnickou komoru. Tyto stavovské organizace, které představují oborovou samosprávu ve zdravotnictví, dokážou rozlišit, kdo má být do České republiky pozván za účelem výkonu odborné praxe. Není proto správné, aby se tyto vysoce respektované organizace disponující celou řadou kompetencí obracely na někoho jiného, když chtějí, aby byl do České republiky pozván lékař, zubní lékař nebo farmaceut za účelem výkonu příslušné odborné praxe.
Další navržená změna se týká pouze zubních lékařů a spočívá v tom, že zubní lékaře bude moci na území České republiky pozvat pro účely nabývání odborných nebo praktických zkušeností v oboru zubního lékařství nově i akreditované zařízení podle § 13 odst. 1 písm. i) a také krajský úřad, v jehož správním obvodu se nachází zdravotnické zařízení, v němž bude odborná praxe zubního lékaře vykonávána. V případě krajského úřadu je potřeba zdůraznit, že ten hraje klíčovou roli při organizaci zdravotních služeb v České republice, mimo jiné vydává oprávnění k poskytování zdravotních služeb a provádí kontrolu, zda jsou zdravotní služby poskytovány v souladu s právními předpisy. Krajské úřady jsou tedy přesně informovány o stavu zdravotních služeb ve svém správním obvodu a měly by proto logicky dostat možnost pozvat si konkrétního zubního lékaře za účelem výkonu odborné praxe v jejich správním obvodu.
Navrhované ustanovení rovněž rozšiřuje okruh subjektů, u kterých může být odborná praxe podle § 36 odst. 2 vykonávána. Rozšíření spočívá v možnosti výkonu odborné praxe zubního lékaře v akreditovaném zařízení, které je akreditováno podle § 13 odst. 1 písm. i) pro zajištění odborné praxe v rámci praktické části aprobační zkoušky pro zubní lékaře, nebo u poskytovatele zdravotních služeb v oboru zubní lékařství, kde zubní lékař vykonávající funkci školitele nebo odborného zástupce pracuje v oboru zubní lékařství, nebo klinická stomatologie, nebo ortodoncie, nebo orální a maxilofaciální chirurgie alespoň 5 let bez přerušení výkonu povolání zubního lékaře. Nově se též stanoví, že poskytovatel zdravotních služeb v oboru zubní lékařství, u něhož bude odborná praxe vykonávána, bude muset mít uzavřenu smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb z veřejného zdravotního pojištění v souladu se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a dalšími právními předpisy upravujícími zdravotní pojištění a poskytování zdravotních služeb minimálně se třemi zdravotními pojišťovnami, které mají nejvíce pojištěnců s místem trvalého pobytu ve správním obvodu místně příslušného krajského úřadu; rozhodným dnem pro počet pojištěnců bude den podání žádosti.
K bodu 2 [§ 36 odst. 5 věta druhá]
V souladu se změnami navrženými v § 36 odst. 2 se navrhuje legislativně-technická úprava, která umožňuje odlišit výkon odborného dohledu nad výkonem zdravotnického povolání podle § 36 odst. 1 nebo odborné praxe podle § 36 odst. 2 nebo 3 pro lékaře a farmaceuty od výkonu odborného dohledu nad výkonem zdravotnického povolání podle § 36 odst. 1 nebo odborné praxe podle § 36 odst. 2 nebo 3 pro zubní lékaře.
K bodu 3 [§ 36 odst. 5 nová věta třetí a čtvrtá]
V návaznosti na změny obsažené v bodu 1 a 2 navrhovaná právní úprava nově definuje podmínky odborného dohledu vykonávaného nad výkonem zdravotnického povolání podle § 36 odst. 1 nebo odborné praxe podle § 36 odst. 2 nebo 3 zubních lékařů a vymezuje i nezbytné technické parametry věcného zabezpečení zdravotnického zařízení, v němž bude vykonáváno zdravotnické povolání zubního lékaře nebo odborná praxe zubního lékaře.
K bodu 4 [§ 36 odst. 5 nová věta šestá]
Návrh nově umožňuje určit zubního lékaře oprávněného k výkonu přímého odborného vedení u neakreditovaného zařízení. Zubního lékaře oprávněného k výkonu přímého odborného vedení nově určí zubní lékař vykonávající vedoucí funkci u příslušného poskytovatele zdravotních služeb v oboru zubní lékařství.
K bodu 5 [§ 36 odst. 6]
Výkon odborné praxe zubního lékaře podle § 36 odst. 2 lze nově započítat jako výkon odborné praxe zubního lékaře pod přímým odborným vedením v rámci praktické části aprobační zkoušky, pokud trvá minimálně 1 rok. Toto ustanovení se jeví logickým zvláště vůči zubním lékařům, kteří praxi vykonávají. Nepřijetí tohoto ustanovení by znamenalo prodloužení doby, než nový zubní lékař nastoupí do samostatné praxe cca o 6 měsíců, a to bez započtení času nutného pro vyřízení nezbytných úředních formalit pro vykonání tzv. před aprobační praxe podle § 36 odst. 3. V této souvislosti je třeba upozornit na nedostatek akreditovaných pracovišť pro tzv. před aprobační praxi a na skutečnost, že návrh zákona předpokládá de facto dvojnásobnou délku praxe jako nezbytnou podmínku pro započítání této praxe jako praxe tzv. před aprobační. Tedy v žádném případě nejde o ohrožení standardů kvality odborné přípravy zubních lékařů, a navíc zubním lékařům, kteří získali odbornou kvalifikaci mimo území EU, stále zůstává možnost projít pod přímým odborným vedením standardní praktickou částí aprobační zkoušky.
Navrhované pravidlo také stanoví, že rozhodnutí o započtení odborné praxe vydá Ministerstvo zdravotnictví na základě písemné žádosti účastníka odborné praxe, a to do 90 dnů ode dne podání žádosti. Návrh též umožňuje v rámci uvedeného řízení o žádosti účastníka odborné praxe Ministerstvu zdravotnictví ověřit splnění podmínek přímo na konkrétním pracovišti.
K bodu 6 [§ 36 odst. 7]
Navrhovaná právní úprava zakotvuje výhradní kompetenci Ministerstva zdravotnictví stanovit podmínky odborné praxe podle § 36 odst. 3. Nejedná se o žádnou přelomovou změnu, neboť příprava stanovení podmínek odborné praxe bude nadále procházet standardním připomínkovým řízením, jehož se účastní i stavovské organizace.
K čl. II
Pro přechodné poměry se stanoví, že na právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona se použijí dosavadní právní předpisy.
K čl. III
Účinnost zákona se navrhuje stanovit prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, a to vzhledem k potřebě urychleně řešit současný složitý stav v dostupnosti zdravotních služeb zubních lékařů v České republice.
V Praze dne 19. prosince 2023
Miloš Vystrčil v. r. předseda Senátu