zákon č. 169/2024 Sb.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o státní památkové péči“), je předkládán na základě Plánu legislativních prací vlády na rok 2023, schváleného usnesením vlády č. 1075 dne 21. prosince 2022. V souladu s Plánem legislativních prací vlády na rok 2023 a vzhledem k charakteru materiálu nebylo provedeno hodnocení dopadů návrhu regulace, včetně závěrečné zprávy podle Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA).

1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Při tvorbě účelových územních prvků se až do přijetí zákona č. 88/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), a další související zákony, připouštěl vznik těchto prvků výčtem z územních prvků nebo se požadovala skladebnost účelového územního prvku do některého z územních prvků. Podmínka bezezbytkové skladebnosti však limitovala rozšiřování základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále též „RÚIAN“) o další účelové územní prvky, neboť v celé řadě případů se ukázala problematickou. To se týkalo nejen chráněných ložiskových území a dobývacích prostorů, ale také dalších potencionálních účelových územních prvků, o které by se měl RÚIAN v budoucnu rozšiřovat (např. ochrany přírody a krajiny, památkové ochrany aj.). Proto zmíněný zákon změnil úpravu definice účelového územního prvku tak, aby nebylo nutné z důvodu podmínky bezezbytkové skladebnosti vymezovat vedle chráněných ložiskových území a dobývacích prostorů také území bez dobývacího prostoru pouze proto, aby byla účelově dosažena skladebnost do základního územního prvku „území státu“. V důsledku této změny se otevřela možnost rozšířit územní účelové prvky nejen o zmíněná chráněná ložisková území a oblasti dobývacích prostorů. Této možnosti již využil zákon č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie, v oblasti invazních nepůvodních druhů pro zvláště chráněná území, zóny ochrany přírody národních parků, zóny odstupňované ochrany přírody chráněných krajinných oblastí, klidová území národních parků, ochranná pásma zvláště chráněných území, evropsky významné lokality, ptačí oblasti, památné stromy, ochranná pásma památných stromů, smluvně chráněná území a smluvně chráněné památné stromy. Předmětem novely zákona o státní památkové péči je v návaznosti na úpravu definice účelového územního prvku – doplnění ustanovení § 7 zákona o státní památkové péči v tom smyslu, aby jako účelové územní prvky mohly být v RÚIAN vedeny i předměty ochrany podle zákona o státní památkové péči, tj. památkové rezervace, památkové zóny a ochranná pásma nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace a památkové zóny. Platné znění zákona o státní památkové péči toto vedení v RÚIAN neumožňuje a je žádoucí, aby v rámci informovanosti veřejné správy a vzájemného zpřístupnění údajů byla stanovena zřetelná veřejnoprávní omezení dopadající na vlastníky nemovitostí nebo jiných územních jednotek vyplývající z tohoto zákona, včetně vytvoření vazeb na další územní prvky (parcely v katastru nemovitostí). Movité archeologické nálezy jsou podle § 23a odst. 1 zákona o státní památkové péči vlastnictvím kraje, nejsou-li vlastnictvím státu nebo obce podle odstavce 2. Kraj pak zřizuje muzea, která archeologické nálezy z výzkumů uchovávají.

V této souvislosti je třeba podotknout, že velké záchranné archeologické výzkumy jsou většinou soutěženy jako veřejné zakázky, jichž se účastní různé oprávněné organizace (okruh osob oprávněných provádět archeologické výzkumy je uveden v § 21 odst. 1 a 2 zákona o státní památkové péči). Oprávněné organizace využívají různé způsoby spolupráce a mnohdy si vzájemně poskytují informace, přičemž významnou roli v této oblasti sehrávají také tzv. servisní (subdodavatelské) subjekty, které se zabývají pouze zemními pracemi. Tato praxe je v mnohých případech spojena se zásadními negativy odrážejícími se v kvalitě zpracování záchranných archeologických výzkumů. Oprávněným organizacím totiž často chybí kvalitní odborníci nebo je jejich činnost vykazována pouze formálně, a to z důvodu, že se tyto osoby výzkumu vůbec neúčastní. Kvalita takového archeologického výzkumu v některých případech nesplňuje ani základní oborové standardy a kraji jako vlastníkovi movitých archeologických nálezů jsou předávány i nekvalitně konzervované a zpracované nálezy, což vyvolává potřebu dalších dodatečných nákladů spojených jak s konzervací, tak dalším fyzickým zabezpečením nálezů. Také dokumentace, která je nedílnou součástí archeologického výzkumu (a tedy archeologického dědictví) a de facto jediným pramenem poznání, bývá v takovýchto případech rovněž nekvalitně provedena (např. chybí i celé části dokumentace). Nevhodně použitou metodikou při záchranném archeologickém výzkumu tak dochází k nevratnému poškození kulturního dědictví, v důsledku čehož dochází také k poškozování majetku krajů. Ve většině případů jsou movité archeologické nálezy od okamžiku jejich nálezu vlastnictvím kraje, v jehož územním obvodu byly učiněny. V praxi jsou však tyto nálezy po určitou dobu drženy oprávněnou organizací, tj. subjektem, který konkrétní archeologický výzkum provádí a který nakládá s movitými archeologickými nálezy (vyzvedává, konzervuje, vědecky zpracovává atd.). Z toho důvodu by měla být posílena práva kraje (jako vlastníka archeologických nálezů) tak, aby mohl upravit požadavky na zpracování nálezů a dokumentace k nim a způsob jejich předání kraji, včetně řádného plnění oznamovacích povinností. Pokud jde o možnost odnětí oprávnění k provádění archeologických výzkumů Ministerstvem kultury, ze současného znění zákona vyplývá, že odnětí oprávnění je jednoznačně možné pouze v případě ztráty odbornosti, nikoliv v případě nekvalitně odváděných prací, nepředávání archeologických nálezů a nálezových zpráv ve stanovených lhůtách apod. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2018, č.j. 1 As 78/2018-47, lze dovodit, že jedním z důvodů, pro které může Ministerstvo kultury zrušit povolení k provádění archeologických výzkumů podle § 21 odst. 5 zákona o státní památkové péči, je porušení podmínek veřejnoprávní smlouvy mezi Akademií věd České republiky a oprávněnou organizací. Následující judikatura však dosud tento závěr nepotvrdila. Měla by tak být zavedena pravidla, která v obdobných situacích tuzemský právní řád zná (srov. např. § 96c autorského zákona). Porušení povinnosti by mělo zahrnovat např. i opakované či závažné porušení dohody uzavřené s Akademií věd České republiky nebo porušení vydaného nařízení kraje. V současné právní úpravě nejsou identifikovány prvky diskriminace nebo rozdílného zacházení mezi muži a ženami.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Cílem návrhu v oblasti účelových územních prvků je stanovit, aby památkové rezervace, památkové zóny a ochranná pásma nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny byly zapisovány do RÚIAN jako tzv. účelové územní prvky (ve smyslu § 31 odst. 2 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech). Zavedením výše uvedených území do RÚIAN bude vytvořena přidaná hodnota spočívající jednak v jejich zpřístupnění pro celou veřejnou správu i další uživatele, jednak ve vytvoření vazeb na další územní prvky, zejména parcely katastru nemovitostí. Zamýšlená úprava je opakovaně podporována Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním (dále též „ČÚZK“), který je správcem základního registru RÚIAN a rovněž byla projednána s Národním památkovým ústavem (dále též „NPÚ“), příspěvkovou organizací Ministerstva kultury, který vede Ústřední seznam kulturních památek České republiky (dále též „ÚSKP“ nebo „ústřední seznam“). Záměr odpovídá obdobné úpravě obsažené v § 72a zákona o ochraně přírody a krajiny a v § 29 horního zákona, a rovněž naplňuje záměry vlády v oblasti digitalizace a eGovernmentu. Cílem návrhu v oblasti archeologie je především zakotvit, aby kraj mohl svým nařízením upravit požadavky na zpracování movitých archeologických nálezů a dokumentace k nim a způsob jejich předání kraji (tj. předpokládaný základní způsob ošetření movitých archeologických nálezů, způsob jejich evidence, obsahové náležitosti základní dokumentace o předávaných movitých archeologických nálezech, lhůty pro předání informací o movitých archeologických nálezech, lhůty pro předání movitých archeologických nálezů a místo pro předávání movitých archeologických nálezů). I ve vztahu k oprávněným organizacím by mělo být výslovně stanoveno, že k odnětí oprávnění může dojít nejen při ztrátě odborných předpokladů, ale též v případě, že oprávněná organizace opakovaně v průběhu posledních dvou let nebo závažným způsobem porušila povinnost stanovenou tímto zákonem nebo na základě tohoto zákona. Nařízení kraje, které je obecně závazným právním předpisem vydávaným v přenesené působnosti a pravomoc k jeho vydání přísluší radě kraje, se jeví jako nejvhodnější forma regulace výše uvedených požadavků. Případné porušení nařízení kraje bude následně posuzováno jako přestupek. Nově by krajský úřad měl mít rovněž zákonnou možnost kontrolovat činnost oprávněných organizací při nakládání s movitými archeologickými nálezy do jejich předání kraji. Návrh rovněž odstraňuje terminologické neprovázanosti aktuálního znění zákona o státní památkové péči na stavební zákon a technicky upravuje vymezení dílčích pojmů v oblasti restaurování. Navržené řešení již bylo obsaženo ve sněmovním tisku 666 (7. volební období), a to v § 43 a § 96, který byl předložen jako vládní návrh zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně památkového fondu). Dále bylo obdobné řešení obsaženo ve sněmovním tisku 185 (9. volební období), který byl předložen jako návrh Zastupitelstva Pardubického kraje na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů a sněmovním tisku 345 (9. volební období), který byl předložen jako návrh Zastupitelstva Zlínského kraje na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádné diskriminační ustanovení, ani ustanovení zakládající rozdílné zacházení mezi muži a ženami.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

S ohledem na postupující digitalizaci veřejné správy lze považovat za přínosné, pokud se i památkové rezervace, památkové zóny a ochranná pásma nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny stanou účelovými územními prvky. Platné znění zákona o státní památkové péči vedení těchto předmětů ochrany v RÚIAN neumožňuje a je žádoucí, aby v rámci informovanosti veřejné správy a vzájemného zpřístupnění údajů byla zřetelná veřejnoprávní omezení dopadající na vlastníky nemovitostí nebo jiných územních jednotek vyplývající ze zákona o státní památkové péči, včetně vytvoření vazeb na další územní prvky (parcely v katastru nemovitostí). V souladu s principy využívání referenčních údajů vedených v základních registrech pak bude možné tyto údaje automatizovaně přebírat jinými informačními systémy. Vedením výše uvedených území jako účelových územních prvků dojde také ke snížení administrativní zátěže na straně NPÚ a katastrálních úřadů, neboť odpadne dosavadní povinnost předávat podklady o těchto územích příslušnému katastrálnímu úřadu a ČÚZK odpadne povinnost údaje o těchto územích zapisovat do katastru nemovitostí. Tyto údaje budou přebírány do Informačního systému katastru nemovitostí (dále též „ISKN“) automaticky z RÚIAN, kam budou zapisovány prostřednictvím Integrovaného informačního systému památkové péče (dále též „IISPP“), ve kterém je veden ÚSKP podle § 7 zákona o státní památkové péči Národním památkovým ústavem. V souvislosti se zavedením nových účelových územních prvků je pak třeba stanovit přechodné období, ve kterém editor zapíše údaje o památkových ochranách do RÚIAN, a následně se provede kontrola těchto údajů a porovnání s údaji o památkových ochranách již v katastru nemovitostí evidovaných. Jelikož nelze přesně stanovit, jak dlouho tento proces potrvá, je stanovena pouze maximální doba jeho trvání s tím, že přesný okamžik této změny bude určen sdělením ve Sbírce zákonů. Obdobné řešení již bylo zvoleno při zavádění jiných účelových územních prvků do RÚIAN, které se osvědčilo v praxi. Předměty ochrany podle zákona o státní památkové péči tak budou vedeny jako účelové územní prvky v základním registru RÚIAN, obdobně jako tomu je v případě zákona o ochraně přírody a krajiny a horního zákona. Je navrhováno posílení práv kraje tak, aby mohl upravit požadavky na zpracování archeologických nálezů a dokumentace k nim a způsob jejich předání kraji, a to z důvodu, že ve většině případů jsou movité archeologické nálezy od okamžiku jejich nálezu vlastnictvím kraje, v jehož územním obvodu byly učiněny (pokud nejsou vlastnictvím obce nebo České republiky). Reálně však těmito nálezy po nějakou dobu disponují organizace oprávněné k provádění archeologických výzkumů, tj. subjekty, které konkrétní archeologický výzkum provádí a nakládají s movitými archeologickými nálezy (vyzvedávají, konzervují, vědecky zpracovávají atd.). Zatímco obce nebo Česká republika mohou upravit pravidla pro nakládání s archeologickými nálezy, tj. se svým majetkem, vůči jimi zřizovaným nebo zakládaným subjektům přímo, kraje možnost obecně upravit pravidla vůči oprávněným organizacím, které nezřizují, v současné právní úpravě nemají. Návrh odstraňuje terminologické neprovázanosti aktuálního znění zákona o státní památkové péči na novelizovaný stavební zákon a technicky upravuje vymezení dílčích pojmů v oblasti restaurování. Typickým příkladem je stávající regulace vnitřních úprav nemovitostí, které nejsou kulturní památkou, ale nacházejí se v ochranných pásmech podle § 17 zákona o státní památkové péči. Zatímco k vnitřním úpravám, které jsou regulovány stavebním právem, není třeba závazné stanovisko orgánu památkové péče, tak k vnitřním úpravám, které regulovány stavebním právem nejsou, je třeba si opatřit rozhodnutí orgánu památkové péče, ač z povahy věci by takový zásah měl na hodnoty významné z hlediska zájmů státní památkové péče podstatně menší dopady.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaný zákon je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, s Listinou základních práv a svobod a s Ústavou České republiky. Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a jeho obsah neporušuje ústavní principy rovnosti v právech a zákazu retroaktivity.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Návrhem zákona nejsou do právního řádu České republiky implementovány předpisy Evropské unie a návrh není v rozporu s právem Evropské unie, včetně judikatury soudních orgánů Evropské unie. Pro oblast účelových územních prvků a archeologie nejsou v rámci Evropské unie stanovena pravidla, neboť právní úprava je ponechána v pravomoci členských států.

6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava není v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv ani obecně uznávaných zásad mezinárodního práva. Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, neupravují přímo problematiku navrhované právní úpravy, tj. vymezování územních účelových prvků a možnosti vlastníků archeologických nálezů z hlediska nakládání s nimi po provedených archeologických výzkumech. Návrh je zároveň obecně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika v oblasti památkové péče, resp. oblasti hmotného kulturního dědictví vázána. Navrhovaná právní úprava je v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky

Navrhovaná právní úprava si vyžádá náklady ze státního rozpočtu v celkové odhadované výši 3 mil. Kč na zajištění potřebné úpravy Integrovaného informačního systému památkové péče Národního památkového ústavu a na personální zajištění provedení kontrol a odstranění nesouladů mezi údaji vedenými v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky a údaji vedenými v katastru nemovitostí ze strany NPÚ, a to v navrhovaném přechodném období. Integrovaný informační systém památkové péče (IISPP) bude rozšířen o aplikační rozhraní pro komunikaci s Informačním systémem územní identifikace (ISÚI), prostřednictvím kterého budou data účelových územních prvků předávána do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN). Implementace bude zahrnovat jak testovací, tak i produkční prostředí, v souladu s definicemi aplikačního rozhraní a jednotlivých editačních webových služeb na straně Českého úřadu zeměměřického a katastrálního a požadavky na editory RÚIAN plynoucími ze zákona o základních registrech, včetně funkcionality pro vyřizování reklamací údajů o účelových územních prvcích. Uvedené úpravy IISPP si vyžádají jednorázové investiční náklady v odhadované výši 2 mil. Kč. Pro provedení kontrol a odstranění nesouladů mezi údaji o vymezení památkových rezervací, památkových zón a ochranných pásem nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, zapsaných do ÚSKP, a údaji vedenými v katastru nemovitostí, včetně kontrol prostorového vymezení těchto území v geografickém informačním systému Národního památkového ústavu bude představovat personální posílení kapacit NPÚ v dotčeném útvaru o 1 úvazek v platové třídě 12, na přechodné období 18 měsíců, které si vyžádá náklady v odhadované výši 1 mil. Kč. Pokud jde o změny týkající se oblasti archeologie (důvody pro odejmutí povolení k provádění archeologických výzkumů oprávněné organizaci, oznámení provádění archeologického výzkumu a možnost kraje upravit svým nařízením požadavky na zacházení s movitými archeologickými nálezy do jejich předání), nebude mít navrhovaná úprava žádný dopad na státní rozpočet ani rozpočty obcí. S návrhem zákona nejsou spojeny zvýšené požadavky na státní rozpočet, výdaje spojené s jeho realizací budou hrazeny z rozpočtu kapitoly 334 – Ministerstvo kultury v rámci schválených limitů výdajů na příslušný rok. S navrženou právní úpravou nejsou spojeny žádné požadavky na navýšení personálních kapacit a prostředků na platy nad stávající limity.

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádný dopad na rozpočty krajů a obcí. Návrh naopak přináší úpravu, která by umožnila krajům efektivně nakládat s archeologickým dědictvím, které vlastní.

Navrhovaná právní úprava nemá negativní dopady na podnikatelské prostředí.

Jedná se v podstatě o technickou novelu; úprava nepředstavuje podstatné a rozsáhlé dopady, nepřináší novou regulaci, navíc nedochází k nové zátěži orgánů státní správy. Práva a povinnosti vlastníků nemovitostí v daných územích nejsou dotčeny.

8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Předkládaný návrh zákona nemá žádné negativní sociální dopady ani dopady na specifické skupiny obyvatel jako jsou osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, ani dopady na životní prostředí. Návrh zákona bude mít potenciálně pozitivní dopady, jelikož umožňuje zobrazení, resp. propojení jednotlivých informačních systémů veřejné správy a zpřístupnění údajů o veřejnoprávních omezeních vlastníkům nemovitostí technologiemi umožňujícími dálkový přístup. Zároveň ovšem nebudou tyto údaje zpřístupňovány výlučně ve vztahu ke specifickým skupinám obyvatel, nicméně tyto nové možnosti a jednodušší přístup k údajům budou přínosem i pro ně.

9. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, které musí obsahovat vysvětlení účelu navrhovaného zpracování osobních údajů a popis návaznosti na stávající nebo již připravovaná zpracování osobních údajů, posouzení navrhovaného řešení zpracování z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k jím sledovanému účelu a posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob a možných opatření k jejich snížení

Návrh zákona nebude mít dopad na ochranu soukromí a právo na ochranu osobních údajů, neboť nepřináší změny v oblasti zpracování osobních údajů. Návrh zákona nezasahuje do ochrany osobních údajů, neboť žádným způsobem nemění dosavadní praxi v této oblasti ani nezavádí žádné další shromažďování osobních údajů ani sběr dokumentů, informací a dat.

10. Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná právní úprava byla posuzována v souladu se schválenou vládní metodikou na hodnocení korupčních rizik (CIA – Corrupt Impact Assessment). V rámci postupu CIA (vč. jejich skrytých forem) zpracovatelé návrhu dospěli k závěru, že právní úprava žádným způsobem neusnadňuje korupční jednání a ani neznesnadňuje jeho odhalování. Návrh zákona byl posouzen podle níže uvedených obecných kritérií.

1. Přiměřenost Předkládaným návrhem zákona se nezakládají až na výše uvedené zmocnění kraje vydat nařízení kompetence orgánů státní památkové péče, naopak na úseku povolování v ochranných pásmech se odstraňuje nadbytečná administrativní zátěž.

2. Efektivita Přijetím navrhované právní úpravy nevznikají vlastníkům nemovitostí žádné nové povinnosti proti povinnostem vyplývajícím ze stávající právní úpravy. Návrh pouze umožňuje vyjmenované předměty ochrany podle zákona o státní památkové péči vést jako účelové územní prvky v základním registru RÚIAN, avšak stávající práva a povinnosti nejsou nikterak dotčena.

3. Odpovědnost Kompetence a výčet orgánů, které vykonávají státní správu, je stanoven zákonem o státní památkové péči. Tyto orgány se při svém rozhodování řídí režimem správního řádu. Jednotlivá správní řízení jsou vedena oprávněnými úředními osobami.

4. Opravné prostředky Veškerá řízení v rámci výkonu státní památkové péče podle příslušných ustanovení zákona o státní památkové péči jsou vedena v režimu správního řádu. Z toho vyplývá pro vlastníka možnost využít celou řadu opravných prostředků, pokud s rozhodnutím příslušného orgánu státní památkové péče nesouhlasí.

5. Kontrolní mechanismy Navrhovaná úprava předpokládá zavedení možnosti sjednocení systému předávání archeologických nálezů na území jednotlivých krajů a umožňuje tak nahradit situaci, která není regulována vůbec nebo ad hoc soukromoprávními smlouvami, které logicky mohou obsahovat odchylky, aniž by bylo zřejmé, co bylo důvodem pro specifický přístup v totožné situaci.

Navrhovaná právní úprava s sebou nepřináší žádná korupční rizika, naopak umožní z několika úhlů poskytnutí dalších pojistek proti korupčnímu jednání. Vedení památkových rezervací, památkových zón a ochranných pásem nemovitých kulturních památek, nemovitých národních kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón jako účelové územní prvky je plně v souladu s účelem zákona o státní památkové péči. Zakotvením možnosti upravit předem jednotně předávání archeologických nálezů na území kraje, snižuje možnost zavádět individuální odchylky pro jednotlivé oprávněné organizace. Korupční rizika jsou tedy z podstaty věci nulová.

11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná úprava rovněž nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.

12. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů

Navrhovaná právní úprava nemá žádný dopad na rodinu, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny.

13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Navrhovaná právní úprava nemá žádný dopad na územní samosprávné celky, s výjimkou možnosti krajů jako vlastníků archeologických nálezů upravit si vlastním nařízením způsob zacházení a předání archeologických nálezů učiněných na jejich území.

14. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)

14.1. Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default) Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje. Stávající právní úprava i návrh novely zákona respektuje zásady digitálně přívětivé legislativy, což se projevuje např. v oblasti primárně elektronické komunikace mezi dotčenými subjekty. Ani stávající právní úprava ani návrh novely zákona překážky ve vztahu k digitálně přívětivé legislativě nevytváří.

14.2. Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje. Údaje evidované v souvislosti s plněním povinností podle zákona o státní památkové péči jsou a budou i v kontextu navrhované právní úpravy využívány tak, aby nemusely být znovu dokládány, sbírány a evidovány za aktivní zátěže subjektu údajů. K systémovému řešení by bylo možné přikročit až v souvislosti s celkovou reformou úpravy památkové péče, což přesahuje zadání této novely.

14.3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility) Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje. Tato zásada není návrhem zákona upravena, právní úprava se řídí obecnými právními předpisy upravujícími tuto problematiku. Jak v rámci stávající regulace, tak i v navrhované právní úpravě nedochází k diskriminaci osob se zdravotním postižením a systémy a služby veřejné správy jsou pro ně standardně přístupné.

14.4. Sdílené služby veřejné správy Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

14.5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje. Již podle stávající právní úpravy byl vybudován informační systém, který je propojen s jinými informačními systémy a využívá údaje v nich uvedené. Týká se to systémů, které využívají dotčené orgány státní správy. Tyto principy budou dále respektovány v rámci rozvoje informačních systémů v souvislosti s přijetím nové právní úpravy za účelem optimalizace a zvýšení efektivity dotčených agend.

14.6. Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje. Návrh zákona se netýká mezinárodní spolupráce a neupravuje nově budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru.

14.7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR) Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje. Návrh zákona je plně v souladu s touto zásadou.

14.8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government) Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje. Zásada otevřenosti a transparentnosti je návrhem zákona naplněna v mantinelech základních zásad veřejné správy podle správního řádu. Návrh zákona nikterak neomezuje otevřenost a transparentnost.

14.9. Technologická neutralita Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje. Zákon neomezuje technické ani technologické prostředky, které mohou využívat dotčené subjekty. Volba technického řešení je na samotných subjektech.

14.10. Uživatelská přívětivost Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje. Legislativní text ve stávající i navrhované podobě neomezuje standardizované rozhraní a uživatelské prostředí.

Závěrem lze shrnout, že navrhovaná právní úprava je v souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy, a to zejména s ohledem na rozšíření možnosti zobrazení předmětů ochrany podle zákona o státní památkové péči jako účelových územních prvků v základním registru RÚIAN. Tato změna je v souladu se zásadou technologické neutrality, tj. regulace je navržena tak, aby nepreferovala jedno technologické řešení před druhým.