zákon č. 169/2025 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Platnými právními předpisy, které je nezbytné upravit, jsou zejména:

- zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších

předpisů,

- zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů,

- zákon č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních

předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv),

Podle čl. 41 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, se návrhy zákonů podávají Poslanecké sněmovně, přičemž návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku. Návrh zákonného opatření Senátu navrhuje Senátu vláda (čl. 33). K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení (čl. 78) a ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny (čl. 79 odst. 3). Zákonnou úpravu legislativního procesu představují především zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, které byly doplněny zákonem č. 300/2017 Sb., o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek a o změně zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (stykový zákon).

Platná právní úprava nestanovuje povinnost navrhovatele zákona (ústavního zákona, zákonného opatření Senátu) sdělovat, které osoby se na přípravě návrhu zákona podílely; to platí i u tvorby ostatních právních předpisů (nařízení vlády a vyhlášek ústředních správních úřadů nebo České národní banky). Veřejnosti proto není zpravidla známo, kým byli normotvůrci ve skutečnosti ovlivněni. Legislativní proces především ve fázi projednávání návrhů zákonů v Poslanecké sněmovně proto byl opakovaně kritizován kvůli nízké transparentnosti a praxi podávání různých pozměňovacích návrhů včetně tzv. „přílepků“.

K dílčím snahám směrem k větší transparentnosti legislativního procesu bylo přistoupeno změnou zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 26, 7. volební období). Do výsledné podoby (publikované jako zákon č. 265/2014 Sb.) však prošla jen část (např. povinnost zveřejňování informace v zápisech z výborů, kdo je autorem pozměňovacího návrhu).

Už však nebyla schválena navrhovaná změna, která měla doplnit ke každému návrhu zákona jako součást důvodové zprávy nebo samostatně jako přílohu návrhu zákona zhodnocení korupčních rizik. Neprošla ani navrhovaná povinnost do důvodové zprávy uvést seznam osob, které se kromě navrhovatele na jeho přípravě podílely. Navrhovatel měl současně uvést, zda legislativní návrh předložil na žádost či doporučení jiné osoby a zda byly změny konzultovány se zástupcem zájmových a dotčených skupin. Podle platné právní úpravy tak nadále nemusí navrhovatel písemně vysvětlovat, kým byl návrh zákona prvotně iniciován, ani kdo všechno jej ve skutečnosti připravoval.

Legislativní proces je završen publikováním právního předpisu; vydávání a vyhlašování právních předpisů a mezinárodních smluv v České republice je založeno na tradiční podobě úřední sbírky právních předpisů. Podobu přístupu k platnému právu (či přesněji k celostátně závaznému platnému právu) v současné době upravuje zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů.

Návrhy právních předpisů jsou dostupné prostřednictvím informačních systémů Poslanecké sněmovny, Senátu a elektronické knihovny Úřadu vlády České republiky (eKLEP). Jednotlivé výše uvedené zdroje informací o právních předpisech nejsou navzájem propojeny a související odůvodňující dokumenty nejsou provázány s textem právních předpisů.

Texty aktuálních úplných znění pocházejí většinou z komerčních zdrojů a jejich správnost a úplnost není státem ověřována ani garantována.

V řadě případů je totiž pro běžného občana vyhledávání ve Sbírce zákonů příliš komplikované. V jedné částce je vyhlášen právní předpis určitého znění, v další, jiné částce, je vyhlášen zákon, který mění některá ustanovení tohoto zákona, jenž může zcela měnit původní publikovaný text. Podobných novelizací pak může být v průběhu času ve Sbírce zákonů vyhlášeno několik.

Současná právní úprava týkající se zveřejňování právních předpisů byla nahrazena zákonem č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv). Účinnost zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv byla posunuta zákonem č. 177/2022 Sb. na 1. 1. 2024. Sbírka zákonů a mezinárodních smluv představuje informační systém veřejné správy podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, ve znění pozdějších předpisů. Díky nové právní úpravě tak budou legislativní návrhy procházet nyní legislativním procesem a publikací prostřednictvím elektronického systému státní správy. Podle § 2 odst. 1 zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv budou vyhlašovat ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, nařízení vlády a prováděcí právní předpisy vydané ministerstvem, jiným ústředním správním úřadem nebo Českou národní bankou, pokud jiný právní předpis nestanoví jiný postup jejich vyhlášení.

§ 16 zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv přinese díky práci s digitální podobou právních předpisů snadnou a automatickou tvorbu úplných platných znění právních předpisů. V elektronickém systému tvorby právních předpisů se jedná se o klíčový prvek celé nové koncepce.

Nástroje elektronického systému tvorby právních předpisů (například e-Šablona) umožní právní předpis tvořit v úplném znění při zachování veškerých náležitostí jeho formy a vnitřního členění, promítat dopady připomínek a pozměňovacích návrhů a jejich vzájemné působení.

Podle § 19 odst. 1 zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (z. č. 222/2016 Sb.) se k návrhu právního předpisu předkládaného vládě, Legislativní radě vlády nebo jejímu orgánu a Poslanecké sněmovně přikládá alespoň důvodová zpráva a stručný popis obsahu návrhu právního předpisu. Strukturu důvodové zprávy ke všem návrhům právních předpisů stanovuje ustanovení § 20. V případě, že je předkladatelem návrhu právního předpisu vláda, ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka, jsou stanoveny další požadavky, např. zhodnocení korupčních rizik.

Důvodová zpráva k zákonu o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv upozorňuje na nutnost „striktně rozlišovat mezi součástí návrhu právního předpisu a dokumenty přikládanými k návrhu právního předpisu. Součástí návrhu právního předpisu bude text návrhu předpisu ve znění novely, který bude vyhlašován společně s právním předpisem ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a bude umístěn do přílohy dané částky (§ 7 odst. 1). Text této přílohy bude právně závazný. Dokumenty přikládané k návrhu právního předpisu, jimiž jsou důvodová zpráva a stručný popis obsahu návrhu právního předpisu (tzv. citizen summary), nebude příslušným legislativním orgánem přijímán a nebude ani vyhlašován ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Účel těchto dokumentů bude čistě teleologický, sloužící k bližšímu poznání vůle zákonodárce, případně k rychlému seznámení se s obsahem návrhu. Text těchto dokumentů je tedy nezávazný a bude se nalézat pouze v databázi informací o aktech jako související dokumenty (§ 6 odst. 4).“

Avšak ani zákon č. 222/2016 Sb. v platném znění neupravuje povinnost uvádět kompletní výčet osob, které návrh právního předpisu připravovaly nebo jinak ovlivňovaly jeho vznik či podobu.

Postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při tvorbě a projednání připravovaných právních předpisů je dán Legislativními pravidly vlády, která mají formu usnesení vlády. Další materiál schválený usnesením vlády – Obecné zásady hodnocení dopadů regulace (RIA) – stanovuje identifikaci dotčených a konzultovaných subjektů. Obecné zásady hodnocení dopadů regulace stanoví postup ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy při vypracovávání hodnocení dopadů regulace. Tzv. RIA se nezpracovává ke všem návrhům právních předpisů, a ani neobsahuje konkrétní jmenný seznam osob, ale pouze seznam subjektů/organizací, se kterými byl legislativní materiál konzultován. Počáteční fázi přípravy právních předpisů na úrovni příslušných orgánů státní správy upravují jejich interní předpisy (např. pro tzv. vnitřní připomínkové řízení).

K informování veřejnosti o přípravě právních předpisů a dalších materiálů slouží informační systém ODok. Elektronická knihovna připravované legislativy pro veřejnost (VeKLEP) zpřístupňuje veřejnosti dokumenty legislativní povahy, které jsou určeny pro jednání vlády. Veřejnosti je umožněno procházet veškerou existující připravovanou vládní legislativu, která nepodléhá režimu utajení. Databáze zVlády zobrazuje a umožňuje veřejnosti nahlížet na programy jednání vlády, záznamy, usnesení a uveřejňované materiály pro jednání vlády, nepodléhají-li režimu utajení. Katalog vládní legislativy vLegis centralizuje a umožňuje prohledávání veřejně dostupných vládních dokumentů – legislativní návrhy, programy, záznamy a usnesení z jednání vlády a další materiály.

Platný právní stav se nepříčí zákazu diskriminace a je ve vztahu k rovnosti žen a mužů neutrální.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Cílem návrhu je právní zakotvení povinnosti promítnout do důvodové zprávy právního předpisu (a dalších taxativně vymezených legislativních dokumentů obsahujících odůvodnění iniciace či změny navrhované právní úpravy) informace podle zákona o regulaci lobbování.

Důvodová zpráva právního předpisu a další níže uvedené legislativní dokumenty budou obsahovat jmenný seznam všech lobbistů, kteří byli zapojeni do procesu tvorby právního předpisu (obdobně jako je např. povinnost veřejného zadavatele uvést všechny osoby, které se podílely na průběhu zadávacího řízení – viz § 44 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek). Jedná se o soubor obligatorně uváděných informací o tzv. účinném nebo úspěšném lobbování lobbistů, kteří ovlivnili vznik a podobu (navrhované) právní úpravy. Pro tyto účely se budou zaznamenávat údaje o osobě lobbovaného, která zájem zastupovaný lobbistou, jeho návrhy či materiály promítla do právní úpravy, informace o lobbistovi a jeho klientovi a přesné vymezení změn provedených v souvislosti s lobbistickým kontaktem, včetně časových údajů, kdy k (úspěšnému) lobbování došlo.

Rozsah informací podle zákona o lobbování, které se objeví v důvodové zprávě právního předpisu a dalších legislativních dokumentech, je přesně specifikován v § 20 odst. 1 písm. j) zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.

Informace podle zákona o lobbování mohou být průběžně doplňovány do legislativních dokumentů do té chvíle, dokud to dovolují Legislativní pravidla vlády nebo jednací řád příslušné komory Parlamentu. Zásadní úkony v legislativním procesu, kterými jsou předložení návrhu zákona a pozměňovacích návrhů, tak v sobě nově zakotví povinnost poskytnout tyto údaje do příslušného odůvodnění / důvodové zprávy. Před klíčovými rozhodovacími procesy (hlasováním o podobě právního předpisu) by příslušné legislativní dokumenty měly obsahovat všechny podstatné informace o úspěšném lobbování, na základě něhož došlo k ovlivnění podoby právního předpisu či k iniciaci jeho tvorby.

Na konci celého legislativního procesu bude veřejně přístupný a trvale evidovaný dokument, který bude přehledně zachycovat „autorství“ jednotlivých částí právního předpisu. Informace o úspěšném ovlivnění právní úpravy bude začleněna do důvodové zprávy, která je (fakticky permanentní) přílohou právního předpisu, eventuelně do písemného odůvodnění pozměňovacího návrhu, který je jeho součástí, nebo do zápisu ze zasedání výboru, jehož výstupem je pozměňovací návrh předkládaný výborem Poslanecké sněmovně.

Navrhované řešení se promítne do úpravy jednacích řádů Poslanecké sněmovny a Senátu tak, že každý navrhovatel zákona bude muset přikládat v předepsané formě údaje podle zákona o lobbování, pokud byl při přípravě návrhu zákona úspěšně lobbován (vyjma případů, kdy předkladatelem návrhu zákona je zastupitelstvo vyššího územně samosprávného celku). Tento požadavek na uvádění informací podle zákona o lobbování se objevuje také v ustanoveních upravujících jednání výborů (a podvýborů) Poslanecké sněmovny, kde se tytéž údaje stávají součástí zápisu. Je pamatováno na specifické legislativní postupy při přijímání návrhu zákona o státním rozpočtu Poslaneckou sněmovnou a zákonného opatření Senátem.

Uvádění seznamu lobbistů podílejících se prostřednictvím konkrétních lobbovaných na tvorbě právního předpisu by mohlo mít pozitivní dopad na kvalitu právních předpisů, jelikož do současnosti nejsou dohledatelné údaje o tom, kdo zpracovával návrh předpisu a kdo následně participoval na jeho jednotlivých změnách. Řádně doplněné informace podle zákona o lobbování do legislativních příloh právního předpisu společně s periodickými prohlášeními lobbistů (podle zákona o lobbování) mají sloužit k větší transparentnosti a částečnému křížovému ověřování nejvýznamnějších lobbistických kontaktů, jež ovlivnily vznik a podobu legislativy. Prohlášení lobbistů vedená v registru lobbování vedle toho přináší komplexnější zprávu o transparentním lobbování, která referuje rovněž ty lobbistické kontakty, na základě kterých k ovlivnění lobbovaného a tedy právního předpisu, opatření obecné povahy, koncepčního dokumentu nebo mezinárodní smlouvy nedošlo a nebo je lobbovaný v příslušných legislativních dokumentech nepřiznal.

Větší zájem lobbistů a lobbovaných o včasné a řádné poskytování relevantních informací o lobbování může vzbuzovat skutečnost, že lobbisté budou podávat pravidelné zprávy o všech lobbistických kontaktech, zatímco lobbovaní pouze o úspěšném lobbování, a dále fakt, že lobbovaný nebude mít neomezený prostor pro zapracování údajů podle zákona o lobbování do příslušných dokumentů, čímž se v případě opomenutí vystavuje nejen případné sankci, ale i ztrátě popularity či důvěryhodnosti v očích veřejnosti.

Vynutitelnost zaváděných povinností lobbovaných při poskytování informací o účinném lobbování bude upravena zákonem o lobbování. Skutkové podstaty přestupků spočívají v tom, že lobbovaný neuvede údaje podle zákona o lobbování v důvodové zprávě, odůvodnění pozměňovacího návrhu nebo je neposkytne do zápisu ze schůze výboru, na které byl předložen pozměňovací návrh. Za tyto přestupky bude moci Ministerstvo spravedlnosti uložit lobbovanému pokutu do výše 300 000 Kč.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Legislativní snahy o zvýšení transparentnosti legislativního a rozhodovacího procesu se v České republice objevují opakovaně, nicméně dosud nevyústily v jakékoliv komplexní řešení. Po dostatečné analýze lze konstatovat, že ke splnění cílů by bylo možné použít i nelegislativní prostředky (etické kodexy, veřejné diáře politiků apod.), ale i přes několik pokusů v minulosti nebyla nalezena dostatečná politická vůle k jejich realizaci. Neochota některých subjektů regulace přihlásit se veřejně k lobbistické činnosti, pramení z negativní konotace, která se v prostředí České republiky pojí s termínem lobbing/lobbista a je důsledkem doposud chybějící tradice a dobré praxe v našem právním prostředí.

Jinou nežli legislativní cestou tak nelze cíle zvýšení transparentnosti legislativního procesu dosáhnout. Předkládaná varianta návrhu regulace lobbování představuje pouze základní a nezbytnou formu regulace. Předkladatel návrhem zákona o regulaci lobbování a změnou dalších zákonů neuzavírá cestu nelegislativním řešením. Dobrovolná samoregulace nad rámec zákona je nadále možná (a žádoucí) také prostřednictvím etických kodexů, otevřených diářů, metodik atd. Řada budoucích registrovaných lobbistů a lobbovaných již tyto nástroje ve své každodenní praxi aktivně využívá.

S předložením regulace lobbování vládě počítal Plán legislativních prací vlády na zbývající část roku 2022. Na základě závazku České republiky zakotveném v Národním plánu obnovy, vyvstává povinnost přijmout zákonnou úpravu, která bude lobbing regulovat. Na včasné a řádné přijetí je vázána i výplata prostředků Fondu obnovy. Jinými slovy, na schválení zákonné úpravy regulace lobbování je navázáno čerpání množství finančních prostředků na realizaci projektů směřujících k hospodářskému oživení, zvýšení odolnosti či zlepšení infrastruktury České republiky.

Dle dosavadních zkušeností předkladatele, přistupuje Evropská komise ke kontrole včasného a řádného plnění závazků České republiky přísně, čili hrozba redukce výše finančních prostředků určených pro Českou republiku je v případě neschválení zákonné úpravy regulace lobbování reálná. Navrhovaná právní úprava navazuje na dřívější vládou schválený a široce prodiskutovaný věcný záměr zákona o lobbování, který byl schválen usnesením vlády ze dne 21. 2. 2018 č. 114. Navrhovaná právní úprava vychází z praxe členských států EU, které již k regulaci lobbování v minulosti přistoupily. Přijetí regulace lobbování je jedním z nejvýznamnějších doporučení mezinárodních organizací na poli boje proti korupci, zejména EU, Rady Evropy a OECD.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Článek 4 odst. 1 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“), stanoví, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích. Právní úprava je navrhována tak, aby byla v souladu se zásadami zákonnosti, legitimity cílů a přiměřenosti zásahu do základních práv a svobod.

Zavedení povinnosti uvádět informace podle zákona o regulaci lobbování není v rozporu s žádným ústavně zaručeným právem. Základní právo na ochranu soukromí (čl. 10 Listiny) a ochranu soukromých zpráv (čl. 13 Listiny) není dotčeno, neboť v legislativních dokumentech se budou zveřejňovat pouze uskutečněné kontakty mezi lobbisty a lobbovanými, a z nich navíc pouze ty, jejichž výsledky se nakonec skutečně promítly do podoby návrhů právních předpisů. Tyto kontakty tak svým charakterem spíše spadají do veřejné sféry nežli soukromé, neboť existuje legitimní zájem a požadavek občanů na transparentní legislativní činnosti a správě věcí veřejných.

Zaznamenávání informací podle zákona o regulaci lobbování vychází z již platných požadavků (jednací řády Poslanecké sněmovny a Senátu, zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, Legislativní pravidla vlády, Obecné zásady hodnocení dopadů regulace) na náležitosti a kvalitu předkládaných návrhů právních předpisů a dále je rozvíjí. Za připomenutí stojí, že Ústavní soud opakovaně apeloval (např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 77/06 ze dne 15. 2. 2007) na řádný a průhledný průběh přípravy a schvalování návrhů právních předpisů zejména ve fázi projednávání v Poslanecké sněmovně.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

V širších souvislostech se návrh dotýká unijní regulace ochrany osobních údajů, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).

Do příslušných legislativních dokumentů a do prohlášení lobbistů budou zaznamenány údaje o lobbovaných a obchodní firma, název, jméno, popřípadě jména, a příjmení lobbistů a časové údaje, kdy k lobbistickým kontaktům došlo. To nijak nenarušuje ochranu osobních údajů ve smyslu práva Evropské unie. Dopady navrhované regulace na ochranu osobních údajů jsou rozvedeny níže v textu.

Návrhem zákona není do právního řádu České republiky zapracováváno právo EU a návrh není s právem EU v rozporu.

6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Mezinárodní smlouvy oblasti lobbování, pod kterou zavedení povinnosti uvádět v legislativních dokumentech údaje podle zákona o lobbování spadá, explicitně neupravují. V posledních letech se problematice výrazně věnují mezinárodní organizace jako Rada Evropy, Skupina států proti korupci při Radě Evropy (GRECO) a Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Jedním z úkolů těchto organizací je sledování praxe v jednotlivých zemích a vydávání doporučení pro členské státy s cílem posilovat transparentnost a integritu veřejného sektoru a rozhodovacích procesů.

Návrh zákona není s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, v rozporu.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované úpravy na státní rozpočet a ostatní rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Evidování informací podle zákona o lobbování ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nepřinese přímé finanční dopady na státní rozpočet. Dané informace budou zanášeny do legislativních dokumentů, které budou ex lege ve Sbírce publikovány.

Ministerstvo spravedlnosti bude orgánem příslušným k projednávání přestupků na úseku lobbování, náklady na vedení řízení o přestupcích v souvislosti s porušením povinností při poskytování informací podle zákona o lobbování se budou týkat rozpočtové kapitoly Ministerstva spravedlnosti. Uložené pokuty budou příjmem státního rozpočtu.

Návrh nemá dopady na podnikatelské prostředí, ani sociální dopady, ani dopady na životní prostředí.

8. Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Návrh změnového zákona vyvolává dopady na ochranu soukromí a osobních údajů lobbistů a lobbovaných ve vztahu ke zveřejňování údajů podle zákona o lobbování, které budou součástí návrhu právního předpisu. Jedná se o soubor informací o lobbovaném a lobbistovi a další informace stran proběhlého kontaktu, konkrétně: (1) datum, kdy došlo k lobbování, na základě kterého byl předložen návrh právního předpisu, návrh právního předpisu doznal změn nebo byl předložen pozměňovací návrh, (2) jméno, popřípadě jména, příjmení a funkci každého z lobbovaných, (3) jméno, popřípadě jména a příjmení, obchodní firmu nebo název lobbisty, který u lobbovaných podle bodu 1 lobboval, (4) jméno, popřípadě jména, a příjmení, obchodní firmu nebo název osoby, v jejímž zájmu lobbista lobboval podle bodu 1 a (5) přesné vymezení, které věci v návrhu právního předpisu doznaly podle návrhu nebo požadavku lobbisty změn.

Správcem osobních údajů ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „obecné nařízení o ochraně osobních údajů“) bude Ministerstvo spravedlnosti jako gestor registru lobbování. V rámci Ministerstva spravedlnosti je určen pověřenec pro ochranu osobních údajů, jehož činnost bude ve vztahu k regulaci lobbování spočívat především v poskytování informací a poradenství správci či zpracovateli, včetně zaměstnanců, kteří se na zpracování budou podílet, a monitorování souladu zpracování údajů s obecným nařízením o ochraně osobních údajů a dalšími předpisy včetně upozorňování na případné nedostatky. Nedílnou součástí výkonu funkce pověřence bude i spolupráce s Ministerstvem vnitra, které je gestorem zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, a Úřadem pro ochranu osobních údajů. Pověřenec bude působit jako kontaktní místo ve vztahu k ochraně osobních údajů.

Návrh zákona není v rozporu se základním právem na ochranu soukromí (čl. 10 Listiny) a ochranu soukromých zpráv (čl. 13 Listiny), neboť informace podle zákona o lobbování patří spíše do sféry veřejné nežli soukromé, a existuje veřejný zájem na jejich transparentnosti. Pokud budou do legislativních dokumentů uvedeny osobní údaje nepřesné, nepravdivé či v nich budou některé údaje chybět, může kdokoliv na takovou skutečnost upozornit zpracovatele důvodové zprávy, případně dalších dokumentů.

Návrh zákona nevyžaduje údaje o žádných třetích osobách. Pro ochranu třetích osob před neoprávněným uváděním jejich osobních údajů byla zakotvena povinnost Ministerstva spravedlnosti odstranit takové údaje z textu prohlášení lobbisty na základě podnětu třetí osoby.

Rozsah zpracovávaných údajů bude minimální, a to jen v takovém rozsahu, který je nezbytný pro dosažení účelu právní úpravy. Zpracovávané údaje nebudou využívány v rozporu s původním určením, ale budou sloužit toliko pro naplnění účelu právní úpravy lobbování. Návrh zákona upravuje nakládání s osobními údaji v souladu se zásadami ochrany soukromí podle zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, a podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů.

Právním základem zpracování bude ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. c) obecného nařízení o ochraně osobních údajů (plnění zákonných povinností) a ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. e), f) téhož (veřejný zájem založený zákonem a oprávněný zájem správce).

V souladu s návrhem regulace lobbování jsou zajištěny následující záruky pro zpracování osobních údajů:

• shromažďování osobních údajů pouze pro určitý a legitimní účel podle návrhu

změnového zákona;

• přiměřené a relevantní získávání osobních údajů ve vztahu k účelu podle návrhu

změnového zákona;

• k opatřením k zabezpečení osobních údajů na základě zjištěných dopadů

do soukromí dotčených subjektů údajů patří volba okruhu osob v rámci Ministerstva oprávněných přistupovat k osobním údajům a tyto údaje návazně zpracovat nebo jinak využívat podle návrhu změnového zákona;

• uložení osobních údajů jen po nezbytnou zákonem stanovenou dobu; • technické a organizační zabezpečení osobních údajů.

V souladu s výše uvedeným popisem regulovaného zpracování osobních údajů je možné konstatovat, že jsou zajištěny dostatečné záruky pro zpracování osobních údajů. Takové zpracování je legální a legitimní, přičemž samo o sobě sice vytváří nebo zesiluje rizikovost pro subjekty údajů, v důsledku celé řady ustanovení a opatření, v souladu se zásadami ochrany osobních údajů, však došlo k významné minimalizaci souvisejících rizik. Zpracování údajů bude probíhat v souladu s platnými a účinnými zásadami pro ochranu osobních údajů.

9. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Návrh zákona se sice přímo nedotýká otázek bezpečnosti státu, ale v širších souvislostech lze i nelegitimní ovlivňování legislativních procesů, které může být doprovázeno projevy klientelismu, nestandardního lobbování, ekonomického i mediálního nátlaku a střetu zájmů, považovat za bezpečnostní riziko. Z veřejně přístupných výročních zpráv Bezpečnostní informační služby (BIS) vyplývá dlouholetá snaha upozornit na nežádoucí ovlivňování legislativního procesu za účelem prosazení partikulárních zájmů do výsledné podoby zákonných a podzákonných norem. Zakotvení povinnosti uvádět informace podle zákona o lobbování při tvorbě právních předpisů může přispět ke snížení tohoto bezpečnostního rizika.

Návrh zákona nemá dopady na obranu státu.

10. Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)

Nepředpokládá se zvýšení korupčních rizik, zvolené věcné řešení se zaměřuje naopak na jejich snížení. Návrh odpovídá kritériím přiměřenosti, jednoznačnosti a standardnosti. Navrhovaná právní úprava má přispět ke snížení motivace ke korupci při tvorbě právních předpisů.

Možné korupční riziko při evidování údajů podle zákona o lobbování (např. úplatek za neuvedení údajů či uvedení nepravdivých údajů) nelze považovat za příliš pravděpodobné. Proti porušování povinnosti podání pravdivých a úplných informací podle zákona o lobbování poslouží Ministerstvu spravedlnosti adekvátní v zákoně stanovené sankční mechanismy.

Vysoká transparentnost je hlavním cílem celé navrhované úpravy; postupně aktualizované informace podle zákona o lobbování budou v průběhu legislativního procesu vzhledem k legislativně technickým možnostem přístupné veřejnosti. Finální verze legislativního dokumentu bude permanentně publikována ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.