zákon č. 170/2005 Sb.

Návrh zákona je reakcí na nepříznivý stav v oblasti adopcí v České republice. Před pěti lety byla přijata komplexní novela zákona o rodině, od které si mnozí slibovali zlepšení podmínek pro náhradní rodinnou péči. To se však nestalo a situace zůstává nadále nepříznivá. O mnohém vypovídají statistické údaje: například v roce 2001 bylo osvojeno 545 dětí, přičemž počet žadatelů o osvojení byl 2100. Vezmeme-li v úvahu, že 2130 dětí bylo v roce 2001 svěřeno rozhodnutím soudu do ústavní výchovy, jednoznačně vidíme, že současný systém náhradní rodinné péče není plně funkční. Jedním z důvodů této nepříznivé situace je pomalá práce soudů, a to zejména v případech, kdy je třeba, aby soud určil, že k osvojení dítěte není třeba souhlas jeho rodičů z důvodu jejich nezájmu o dítě. Řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení (tzv. řízení o určení nezájmu) totiž v dnešní době trvá neúměrně dlouho, v některých oblastech jako jsou severní Čechy nebo severní Morava nejsou výjimkou řízení trvající i několik let. Přitom neúměrně vysoká délka řízení o určení nezájmu se týká i z hmotněprávního hlediska jednoznačných případů tzv. absolutního nezájmu, kde rodiče o dítě neprojevují žádný zájem po dobu dvou měsíců po narození dítěte. V době, která je klíčová z hlediska jeho zdravého vývoje, tak dítě v důsledku pomalé práce soudu přichází o drahocenné okamžiky, které by mohlo trávit v nové rodině, a místo toho je odsouzeno ke zbytečně dlouhému pobytu v ústavním zařízení. Nemluvě o tom, že složitá a zdlouhavá úřední a soudní procedura odrazuje nemálo potenciálních způsobilých zájemců o osvojení dítěte. Napravení tohoto nedostatku je tedy cílem návrhu.

Jsme přesvědčeni, že je třeba učinit maximum pro to, aby co nejvíce opuštěných dětí v co nejranějším věku našlo svou náhradní rodinu. Dlouhodobý pobyt dítěte v ústavu není výhodný pro žádnou ze zastoupených stran snad kromě zanedbávajícího rodiče. Pro stát je tato forma péče nejnákladnější, jeden den dítěte v ústavu státní pokladnu přijde zhruba na 1000 Kč.

Vyrůstá-li dítě od co nejútlejšího věku v náhradní rodině, jeho vývoj je podstatně méně narušen a poznamenán absencí biologických rodičů než je tomu v případě ústavní péče, která i při velkém úsilí zaměstnanců ústavu nedokáže vytvořit skutečné rodinné klima. Čísla ukazují, že žadatelů o osvojení je dost na to, aby mohlo být do náhradní rodiny umístěno mnohem více dětí, než je tomu v současnosti. Aby byl tento potenciál využit, je ovšem třeba systém adopcí zefektivnit.

Návrh spočívající v urychlení rozhodování soudů o tzv. kvalifikovaném nezájmu je pro zefektivnění systému adopcí velmi důležitý. Nezřídka se stává, že soudy o této otázce rozhodují šest měsíců, rok, i dva roky. Přitom v převážné většině nejde o složité případy. Soudy často čekají s projednáním věci a rozhodnutím až na dobu, kdy se biologičtí rodiče dostaví k soudu, což mnohdy trvá déle než rok. Stanovení závazné lhůty pro rozhodnutí znamená, že na prvním místě není zájem biologických rodičů, ale zájem dětí.

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR, mezinárodními závazky a právem ES a neklade nároky na státní rozpočet.

Vzhledem k závažnosti a naléhavosti přijetí dané úpravy zejména s ohledem na zájem dítěte dostat se v co nejkratší době z ústavního zařízení do rodinného prostředí předkladatelé navrhují, aby v souladu s § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, byl s návrhem zákona vysloven souhlas již v prvním čtení.