zákon č. 173/2025 Sb.

K části první, čl. I

K bodu 1 [nadpis hlavy I]:

Výše uvedeným zákonem (dále též „novela“) je navrhováno nové pojmenování hlavy I části první zákona o Vojenské policii tak, aby logicky uvozovalo obsah jednotlivých ustanovení této hlavy. Nově tedy na sebe navazuje úprava postavení a působnosti Vojenské policie, personální složky Vojenské policie, územní působnosti pro plnění úkolů Vojenské policie, adresátů, vůči kterým Vojenská policie působí a úkolů Vojenské policie. Důsledkem této úpravy je zrušení dosavadní hlavy II, neboť její obsah se přesouvá do hlavy I, která v současné době obsahuje pouze jediný paragraf upravující postavení Vojenské policie. Nově navrhované členění je legislativně a uživatelsky příznivější a systematičtější.

K bodu 2 [§ 1 ]:

K odstavci 1: Chybějící definice pojmu Vojenská policie je dlouhodobě pociťována jako nedostatek jinak podrobné úpravy působnosti a činnosti Vojenské policie. Konkrétním posunem v této oblasti bylo definování Vojenské policie jako součásti Ministerstva obrany, které bylo stanoveno při přijímání zákona č. 300/2013 Sb. Touto definicí zákonodárce zařadil Vojenskou policii jako součást orgánu veřejné správy.

V předkládaném návrhu je Vojenská policie definována jako jednotný ozbrojený policejní sbor, který je právě součástí Ministerstva obrany.

Vojenská policie je jednotným policejním sborem, tato její jednotnost je organizačně vyjádřena hierarchickou vnitřní strukturou s pevně danými vztahy nadřízenosti a podřízenosti. V jejím čele stojí náčelník Vojenské policie. Organizační struktura Vojenské police je stanovena vnitřním předpisem Ministerstva obrany, čemuž předchází postup podle § 7 zákona o Vojenské policii, tj. projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu. Vztahy nadřízenosti a podřízenosti služebních vztahů vojenských policistů se řídí zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o vojácích z povolání“).

Vojenská policie je také ozbrojeným sborem. Ozbrojenost je jedním ze základních znaků jakékoliv policejní organizace a vychází z charakteru represivní činnosti při plnění zadaných úkolů. Na rozdíl od ozbrojených sil však tato ozbrojenost není hlavním nástrojem pro plnění úkolů Vojenské policie.

Vojenská policie není v zákonném institucionálním pojetí součástí ozbrojených sil České republiky, které vymezuje zákon o ozbrojených silách České republiky, ale je součástí Ministerstva obrany a sborem přímo podřízeným ministrovi obrany. V tomto smyslu je Vojenská policie státní policií s působností celostátní, avšak působností věcně vymezenou v mezích stanovených zákonem o Vojenské policii (působností věcnou, osobní a územní).

K odstavci 2 písm. a): Návrh úpravy textu části písmene a) navazuje na odstavec 1, kterým byla zavedena zkratka „ministerstvo“. Dále je doplněn objekt policejní ochrany, a to tzv. „chráněný objekt“, který v sobě zahrnuje vojenské objekty a prostory uvedené v pojmu definovaném v § 1a písm. e).

K odstavci 3: Obsah původního ustanovení § 5 byl z hlediska logické návaznosti návrhu přesunut do § 1 odst. 3.

Úkoly Vojenské policie plní vojáci z povolání zařazení ve Vojenské policii a vojáci v záloze povolaní k výkonu vojenské činné služby ve Vojenské policii.

K odstavci 4:

Nově je doplněno, že ve Vojenské policii se zaměstnávají též občanští zaměstnanci, kteří tvoří civilní personál Vojenské policie. Tito zaměstnanci se podílejí na plnění úkolů Vojenské policie obslužnými činnostmi především v oblasti administrativy, která s těmito úkoly souvisí.

K bodu 3 [§ 1a]:

Nově je většina pojmů, které zákon používá, soustředěna v tomto doplňovaném paragrafu, přičemž je zároveň výklad některých pojmů doplněn.

Vymezen je pojem „prohlídka osoby“, přičemž způsob prohlídky je specifikován v § 31, nově formulovaném ustanovení odstavce 3. Z pohledu právní jistoty jak osoby, vůči které úkon směřuje, tak i vojenského policisty, který úkon provádí, se jeví potřebné pojem „prohlídka osoby“ a jeho obsah v zákoně o Vojenské policii upřesnit. S obdobným záměrem je navrhováno podat výklad i k dalším pojmům, které se v zákoně o Vojenské policii užívají. Jedná se o pojmy hledaný voják, pohřešovaný voják, chráněná osoba, chráněný objekt, zbraň, zákrok, nebezpečné látky a věci a přestupek.

Nově se definuje pojem „chráněná osoba“. Jako chráněné osoby zákon definuje ministra obrany a dále jím určené osoby. Určení potřebnosti policejní ochrany konkrétních osob vychází z vyhodnocení bezpečnostní situace a možného ohrožení života a zdraví těchto osob. Za způsob a rozsah poskytované ochrany pak odpovídá náčelník Vojenské policie. Okruh určených osob, které by mohly být ohroženy na životě či zdraví v souvislosti s plněním úkolů Ministerstva obrany, ozbrojených sil nebo Vojenské policie, se tak rekrutuje především z osob Ministerstva obrany, ozbrojených sil a dalších osob, např. zaměstnanců tímto ministerstvem zřízené organizační složky státu nebo státní organizace, jež Ministerstvo obrany zřídilo nebo založilo, nebo členů oficiálních delegací České republiky a občanů České republiky v místech nasazení Vojenské policie. Mezi osoby, kterým se poskytuje ochrana, patří vedoucí zahraničních vojenských delegací, návštěv a osoby, kterým je poskytována ochrana při jejich pobytu na území České republiky podle mezinárodních dohod.

Změna § 8 vypuštěním původního odstavce 2 přináší do nově navrženého § 1a zpřesněné vymezení nebezpečných látek a věcí mezi které se řadí výbušné látky a výbušné předměty a které definuje v Příloze A Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), přijatá v Ženevě dne 30. září 1957 a vyhlášená pod č. 64/1987 Sb.; aktuální znění Přílohy A - Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů bylo vyhlášeno Sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 7/2021 Sb.m.s. Konkrétní vymezení těchto nebezpečných látek a věcí je např. u výbušnin v zákoně č. 61/1998 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, u munice a střeliva v zákoně č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o zbraních“) pyrotechnické předměty jsou definovány v zákoně č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice), ve znění pozdějších předpisů.

Návrh reaguje také na judikaturní vývoj ve vztahu k lékům s obsahem pseudoefedrinu. Nejvyšší soud v rozhodnutí 11 Tdo 344/2017 uvedl, že léky s obsahem pseudoefedrinu nelze paušálně označit jako prekursor, ale bez dalších skutkových zjištění, jako „jiný předmět určený k výrobě drog“.

Zákon č. 250/2016 Sb. definuje v § 5 přestupek obecně jako společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin. Podle § 4 odst. 5 se podle jiných zákonů projedná jednání, které má znaky přestupku, kterého se dopustí (pro podmínky působnosti Vojenské policie) osoba podléhající vojenské kázeňské pravomoci, a to postupem podle § 51 a následujících zákona č. 221/1999 Sb. Proto je z důvodu zjednodušení v návrhu uvedena zkratka pro přestupek. Pojem je nově formulován tak, aby zahrnoval obě formy deliktního jednání; přestupkem se tedy pro účely zákona o Vojenské policii rozumí přestupek nebo jednání, které má znaky přestupku.

K bodu 4

Jedná se o legislativně technickou úpravu označení hlav zákona, navazující na zrušení názvu a označení hlavy II.

K bodům 5 až 7 [§ 2 až 4]:

Jedná se jednak o doplnění nadpisů paragrafů, vystihujících obsah těchto ustanovení.

Doplnění § 3 písm. b) v bodě 6 novely o slova „v jeho bezprostřední blízkosti“ (ve srovnání s dosavadním § 3 odst. 1 písm. b)) vychází z potřeb praktického výkonu policejní ochrany, kdy je nezbytné oprávnit vojenské policisty v odůvodněných případech provést potřebné zákonné úkony nejen v chráněném objektu, ale i v jeho okolí.

Pokud jde o použití pojmu „bezprostřední blízkost“, tento byl stanoven v zákoně o Vojenské policii č. 300/2013 Sb. v rámci jeho přijetí v roce 2013 (aplikace tohoto pojmu nečiní problémy). Bezprostřední blízkost chráněného objektu nelze přesně (na délkové míry) definovat. Lze vycházet z předpokladu, že v konkrétním případě jde o takovou vzdálenost, ze které může být bezprostředně ohrožen chráněný zájem. Tímto zájmem může být jak samotný chráněný objekt, tak i osoba, která se v tomto objektu nachází. Chráněným zájmem však může být i utajovaná informace, kterou lze neoprávněně odposlechnout nebo elektronicky nasnímat v této bezprostřední vzdálenosti. Lze shrnout, že bezprostřední blízkostí se rozumí přilehlé komunikace a prostory přiléhající k chráněnému objektu. Možnost působení vojenského policisty vůči osobám, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti chráněného objektu, je stanovena v platném znění zákona v ustanovení o oprávnění požadovat prokázání totožnosti podle § 27 a také v ustanovení o bezpečnosti chráněného objektu podle § 34.

K bodům 8 až 17 [§ 4]:

Změna úvodní části ustanovení § 4 odst. 1 (bod 8 novely) vychází z potřeby lépe vyjádřit, že při plnění úkolů Vojenské policie, které jsou v obecné míře vyjádřeny v § 1 odst. 2, Vojenská policie plní konkrétní zde uvedené úkoly a opatření.

Doplňovaná nebo zpřesňovaná znění úkolů Vojenské policie, uvedená v návrhu tohoto ustanovení, vycházejí z úkolů policejní ochrany stanovených v dosavadní právní úpravě a jejich zpřesnění nebo doplnění vychází z potřeb a zkušeností praktického výkonu policejní ochrany.

Pod písmenem g) je (bod 11 novely) nově doplněn úkol dohledu nad dodržováním zákazu fotografování označených vojenských objektů. Tento úkol vychází z praktických zkušeností výkonu služby Vojenské policie, při kterém jsou detekovány případy fotografování vojenských objektů, a to jako přímo osobami, tak i za využití bezpilotních letadel. Tímto způsobem mohou být shromažďovány citlivé informace o chráněných objektech nebo osobách, které by následně mohly být zneužity pro útoky (nejrůznějšího typu) proti těmto objektům nebo osobám.

Pod písmenem h) je pak nově doplněn úkol, který pro pyrotechnickou službu Vojenské policie vyplývá z dosavadního ustanovení § 8 odst. 4, kde je nepřímo stanoveno oprávnění k likvidaci nástražných výbušných systémů, munice a výbušnin nalezených v chráněných objektech.

Obsahem písmene i) se (bod 12 novely) zpřesňuje dikce první části původního ustanovení písmene g) - je reagováno na skutečnost, že v Ministerstvu obrany jsou provozována jednak vozidla ozbrojených sil, která jsou stanovena v § 2 odst. 9 písm. a) zákona o ozbrojených silách České republiky, tj. silniční motorová a přípojná vozidla a vojenská vozidla, která jsou evidována pod vojenskou poznávací značkou, a jednak i jiná vozidla pořizovaná např. formou nákupu služby (outsourcing). V souladu s vnitřními předpisy Ministerstva obrany jsou takováto vozidla označována jako nevlastní vozidla, avšak jejich provoz se řídí vnitřními předpisy ministerstva obdobně jako u vozidel ozbrojených sil. Vzhledem k plnění úkolů Vojenské policie stanovených zákonem o Vojenské policii je potřebné umožnit Vojenské policii provádět dohled nad bezpečností provozu těchto nevlastních vozidel.

Bod 13 novely přebírá druhou část obsahu ustanovení dosavadního písmene g), které je začleněno do samostatného pododstavce vzhledem k úpravě odlišné věcné působnosti.

Úprava v písmeni k) je (bod 14 novely) zpřesněním dikce tohoto ustanovení, ve kterém byl novelou doplněn úkol k ochraně a doprovodu vozidel ozbrojených sil jiných států po území České republiky. V této souvislosti se z důvodu právní jistoty jeví vhodné rovněž doplnit, že Vojenská policie plní obdobný úkol vůči ozbrojeným silám České republiky.

V souvislosti s dohledem Vojenské policie nad výcvikem a zdokonalováním odborné způsobilosti řidičů vozidel ozbrojených sil (bod 15 novely), které mohou probíhat jak ve vojenské autoškole, tak pro potřeby Ministerstva obrany obdobně u civilní autoškoly na základě nákupu příslušné služby výcviku a výuky, pak bude zkouška odborné způsobilosti žadatelů o řidičská oprávnění u vojáků v činné službě určených k řízení vozidel ozbrojených sil prováděna vojenskými zkušebními komisaři řidičů na základě pověření obecního úřadu obce s rozšířenou působností (viz též navazující § 38).

Změna provedená v písmeni n) je (bod 16 novely) v tomto případě legislativně technickým důsledkem nového znění § 1a, jímž je zavedena legislativní zkratka „chráněná osoba“.

Obsah stávajícího odstavce 3 byl přesunut do § 1 odst. 3, kdy zároveň došlo k jeho rozšíření o občanské zaměstnance zařazené ve Vojenské policii. Nově se v odstavci 3 stanovuje, že úkoly Vojenské policie, které bude plnit za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, budou specifikovány v operačních plánech pro použití ozbrojených sil za těchto stavů. Úkoly Vojenské policie v těchto plánech budou formulovány v součinnosti náčelníka Vojenské policie a náčelníka Generálního štábu Armády České republiky a následně jako návrh ministra obrany bude tyto operační plány schvalovat vláda.

K bodu 18 [§ 5]:

Jedná se o legislativně technickou úpravu v důsledku přesunutí ustanovení § 5 do § 1 odst. 3.

K bodu 19 [§ 6 odst. 2]:

Podle § 6 zákona o Vojenské policii v čele Vojenské policie stojí náčelník Vojenské policie, kterého jmenuje a odvolává ministr obrany po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Náčelník Vojenské policie v současnosti řídí a kontroluje Vojenskou policii komplexně, nikoli jen odborně, jak se podle důvodové zprávy předpokládalo s účinností zákona od 1. 10. 2013 v souvislosti s plněním některých úkolů policejní ochrany v koordinaci se složkami v podřízenosti náčelníka Generálního štábu Armády České republiky (při úpravě rozsahu odpovědnosti a kontroly specifickými rezortními předpisy, opřenými o zákon o vojácích z povolání, který upravuje i služební poměr vojenských policistů, jako vojáků, m. j. s povinností podle § 48 odst. 1 plnit úkoly uložené rozkazy nadřízených). V návaznosti na následné normativní úpravy již tento předpoklad není aktuální a je proto na místě dané ne zcela logické a věcně funkční ustanovení narovnat; slovo „odborně“ v textu zrušit, čímž je právně zajištěn úplný rozsah řídících pravomocí náčelníka Vojenské policie, a tedy také z nich vyplývající rozsah odpovědnosti.

K bodu 20 [§ 6a]:

Současná právní úprava umožňuje vládě povolat k plnění úkolů Policie České republiky vojáky v činné službě (viz § 22 zákona o Policii České republiky, a tomu korespondující úkol Armády České republiky v § 14 odst. 1 písm. b) zákona o ozbrojených silách a obdobně u Hradní stráže na základě § 28 odst. 2). Přestože vojenští policisté jsou rovněž vojáky v činné službě, vzhledem k jejich zařazení do Vojenské policie (na základě § 6 odst. 1 písm. d) zákona o vojácích z povolání) nejsou podle § 3 odst. 2 zákona o ozbrojených silách České republiky součástí těchto sil. S přihlédnutí k tomu, že se přitom jedná o specialisty v oblasti policejní ochrany, je zřejmé, že za určitých situací by vojenští policisté byli využitelnější pro plnění úkolů asistenční činnosti a plnění dalších úkolů ve prospěch Policie České republiky než jiní vojáci v činné službě. Tato využitelnost byla evidentní například při plnění úkolů v rámci Konference MMF 2000, Summitu NATO 2002, v době povodní, při ochraně a monitorování objektů ve Vrběticích a okolí nebo při zajišťování výkonu českého předsednictví v Radě EU v roce 2022. Navrhovaná právní úprava proto řeší nedostatečnou provázanost uvedených právních předpisů a poskytuje možnost povolávat k plnění úkolů Policie České republiky právě vojenské policisty.

K bodu 21 [§ 8 odst. 1]:

Mezi tituly k zacházení s nebezpečnými látkami a věcmi zřetelně chybí oprávnění Vojenské policie tyto látky a věci nabývat. Navrhované doplnění tento nedostatek odstraňuje.

K bodu 22 [§ 8 odst. 2]:

Obsah tohoto ustanovení (týkající se nebezpečných látek) byl přesunut do ustanovení § 1a jako jeden z pojmů.

K bodu 23 [§ 8a a § 8b]:

K § 8a Ustanovení § 8a zákona o Vojenské policii jí umožňuje přiměřeným způsobem reagovat v případech zjištění závažného bezprostředního ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, kdy ohrožení nelze odstranit jinak, než zajištěním nebo odstraněním věci, anebo v krajním případě jejím zničením. Rovněž se stanoví, že Vojenská policie nemá povinnost věc, např. výbušninu, zničit ihned po nálezu, ale může ji na přiměřenou dobu uložit. V činnosti pyrotechnické služby dochází k případům, kdy je nutné nalezenou munici kvůli různým podmínkám v místě nálezu převézt a dočasně uložit na vhodné místo. Zároveň se některé výbušné látky nebo předměty z praktických a ekonomických důvodů neničí samostatně, ale hromadně, přičemž do té doby jsou uloženy na vhodném místě. Platná právní úprava tyto popsané situace neřeší. V rámci plnění svých úkolů se Vojenská policie může reálně setkat s věcí či předmětem obsahujícím výbušninu a způsobilým ohrozit chráněné zájmy, a to jak životy a zdraví osob, tak i majetek. Zdůraznit lze zejména plnění úkolu zajišťování bezpečnosti chráněných osob.

Vzhledem k popsané situaci se jeví navrhované ustanovení potřebným k umožnění Vojenské policii přiměřeným způsobem postupovat v případech, kdy jsou v sázce životy a značné majetkové hodnoty.

Navrhovaná úprava současně, včetně pravidel úschovy zajištěné věci, zajišťuje sjednocení podmínek pro plnění úkolů mezi Vojenskou policií a Policií České republiky, která obdobnými, v praxi osvědčenými oprávněními disponuje již v současné době (viz § 37 zákona o Policii České republiky).

K § 8b Nově se navrhuje do zákona doplnit ustanovení opravňující Vojenskou policii v zákonem stanovených případech rušit provoz elektronických komunikací, a to především na základě vyhodnocení absence takové úpravy, která vytváří významnou překážku pro nerušené plnění úkolů vojenských policistů.

Vojenská policie čelí bezpečnostním hrozbám souvisejícím se zneužíváním dálkově radiově řízených zařízení (UAV, dálková iniciace výbušných zařízení, ochrana proti odposlechům). V dosavadní právní úpravě nemá Vojenská policie zakotvenu možnost proti těmto hrozbám aktivně působit. Jedním z účinných opatření takovým hrozbám čelit je právě využití rušení určených kmitočtů. Znění navrhovaného ustanovení je odvozeno od úpravy v zákoně o Policii České republiky a v zákoně o ozbrojených silách České republiky a je upraveno pro rámec působnosti Vojenské policie. Rušení jako takové by Vojenská policie aplikovala v rozsahu navrhovaného znění zejména při výkonu ochranné služby, pyrotechnické služby, kriminální služby a služby ochrany objektů.

Aby Vojenská policie mohla účinně plnit jí svěřené úkoly policejní ochrany, a to nejen na území České republiky, ale také v zahraničních operacích, musí za tím účelem disponovat jednak dostatečnými zákonnými oprávněními, jednak prostředky k jejich plnění. Technické možnosti k plnění svých úkolů musí mít nejméně na takové úrovni, aby byla schopna eliminovat nepřátelskou činnost protivníka. Zejména při plnění úkolů v zahraničních operacích dochází k tomu, že protivník aktivací nástražného výbušného systému na dálku nejen znemožňuje plnění úkolů ozbrojených sil, ale také bezprostředně ohrožuje zdraví a životy vojáků.

Rušení provozu elektronických komunikací je jedním z prvků boje v kybernetickém prostoru při ochraně životů a zdraví vojáků, ale také chráněných osob a objektů, včetně majetku. Používání rušičů je podmíněno vojenským výcvikem, resp. povahou zásahu do systému elektronických komunikací. Proto je nezbytné rušení provozu elektronických komunikací upravit zákonem. Navrhovaným ustanovením dojde k naplnění předpokladu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, který jako obecnou zásadu provozu elektronických komunikací stanoví zákaz rušení provozu elektronických komunikací, popřípadě rušení poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb, avšak současně připouští určité výjimky z tohoto zákazu, avšak výlučně v případech, které jsou stanoveny jiným právním předpisem (§ 100 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Zásah do provozu elektronických komunikací a přerušení přenášeného signálu v určitém prostoru je v některých případech jedinou a krajní možností, jak uvedeným nežádoucím jevům zabránit. Rušení provozu elektronických komunikací nemůže být neomezené. Proto je v předmětném ustanovení návrhu zákona rušení umožněno pouze za účelem odstranění bezprostředního ohrožení životů nebo zdraví osob nebo bezprostředně hrozící škody velkého rozsahu na majetku, a to v nezbytné míře a po nezbytnou dobu. Návrh zákona upravuje též povinnost ohlásit rušení provozu elektronických komunikací v dostatečném časovém předstihu územně příslušnému operačnímu a informačnímu středisku integrovaného záchranného systému, aby mohla být použita jiná, vyhovující forma komunikace složek integrovaného záchranného systému, a dále také Českému telekomunikačnímu úřadu; z důvodů informačních se zásah do provozu elektronických komunikací oznamuje rovněž Národnímu úřadu pro kybernetickou a infomační bezpečnost, který pak situaci a vzniklé dopady nevyhodnocuje jako bezpečnostní riziko (incident), ale poskytnuté informace mu umožní reagovat přiměřeným způsobem na celkový „objektivní“ stav monitorování těchto sítí a zařízení.

Informaci o zahájení rušení provozu elektronických komunikací Vojenská policie neposkytne předem, pokud by její poskytnutí mohlo ohrozit plnění úkolů Vojenské policie, v takovém případě informaci poskytne poté, co důvody jejího neposkytnutí pominou.

Z důvodu zajištění odborné připravenosti specialistů Vojenské policie na plnění úkolů za použití rušičů je nezbytné, aby se podrobovali nezbytnému výcviku v používání těchto prostředků. Rušení při výcviku bude povinně oznamováno Úřadu v přiměřené lhůtě předem. Výcvik bude probíhat v podmínkách obdobných plnění úkolů policejní ochrany, a to zejména v chráněných objektech. Vzhledem k charakteristikám rušičů používaných Vojenskou policií a předpokládanému malému časovému rozsahu výcviku, by měl být zásah do veřejné komunikační sítě nebo veřejně dostupné služby elektronických komunikací, a tím i na dotčené osoby, nepatrný.

Rušení provozu elektronických komunikací je závažným zásahem do práv občanů a také podnikajících subjektů, které využívají elektronické komunikace. Tento zásah musí být vždy důvodný a odůvodněný, je také nezbytné, aby byla nad tímto opatřením prováděna kontrola. Kontrolní mechanismus vychází z již účinného kontrolního mechanismu, kterému je podrobena Policie České republiky. Kontrola případů rušení elektronických komunikací Vojenskou policií bude prováděna obdobným způsobem jako u Policie České republiky, a to kontrolním orgánem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zřízeném podle § 98 odst. 1 zákona o Policii České republiky.

K bodům 24 až 29 [§ 9]:

Vojenská policie vykonává dohled nad bezpečností a plynulosti provozu vozidel, a to jak vozidel ozbrojených sil České republiky, tak i vozidel ozbrojených sil jiného státu v souvislosti s jejich provozem na území České republiky.

Na základě požadavku zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu vozidel na (rozumí se všech) pozemních komunikacích v souvislosti s provozem vozidel ozbrojených sil na těchto komunikacích i mimo ně se navrhuje (v bodech 24 a 28 novely; § 9 odst. 2 písm. f); § 9 odst. 4 písm. g) pro chráněné objekty) oprávnit Vojenskou policii zakázat řidiči jízdu na nezbytně nutnou dobu nebo mu přikázat směr jízdy, Důvodem je nejen zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu vozidel ozbrojených sil, ale i zajištění bezpečnosti ostatních účastníků silničního provozu. Toto oprávnění umožňuje řešit např. přepravu nadrozměrného nákladu, dopravní nehodu na pozemní komunikaci, havárie (ekologické i jiné), ohrožení nebezpečnými látkami nebo činnostmi (výbušniny nebo probíhající ostré střelby) v blízkosti pozemní komunikace aj.

Vzhledem k nutnosti posilování principu vymahatelnosti práva se jako potřebné jeví oprávnit Vojenskou policii k zadržení řidičského průkazu v případě naplnění okolností předpokládaných zákonem o silničním provozu a případně také zadržet osvědčení o technické způsobilosti vozidla ozbrojených sil, jehož technický stav může znamenat ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích (odstavec 2 písm. g) a h) a odstavec 4 písm.

h) pro chráněné objekty). Z hlediska formálních náležitostí zadržení řidičského průkazu se stanoví, že vzor a náležitosti potvrzení o zadržení řidičského průkazu stanoví Ministerstvo obrany vyhláškou (bod 78 novely, § 55).

Z hlediska komplexnosti oprávnění Vojenské policie při dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu vozidel v chráněných objektech je potřebné doplnit odstavec 3 o ustanovení, na jehož základě bude Vojenská policie (obdobně jako Policie České republiky) oprávněna provádět kontrolu pojištění odpovědnosti při provozu vozidla v České republice. Toto oprávnění je promítnuto do nového znění písmene c), které by jinak bylo zrušeno.

V platné právní úpravě nemá vojenský policista možnost vyzvat řidiče vozidla k vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Toto oprávnění má vůči řidičům vozidel ozbrojených sil České republiky i vozidel ozbrojených sil jiného státu, avšak toto oprávnění absentuje vůči ostatním řidičům, kteří se pohybují v chráněných objektech. Vzhledem k zákonné působnosti by měla Vojenská policie disponovat tímto oprávněním, aby zajistila bezpečnost provozu v chráněných objektech, což je navrhováno (v bodě 26 novely; odstavec 4 nové písmeno b)).

V bezprostředním okolí chráněných objektů je z důvodu zajištění bezpečnosti těchto objektů nebo z důvodu zajištění plynulosti provozu v jejich okolí umisťováno dopravní značení pro potřeby Ministerstva obrany. K dohledu nad dodržováním pravidel provozu na pozemních komunikacích, které z těchto dopravních značení vyplývají, se v bodě 27 novely navrhuje oprávnit Vojenskou policii.

K bodu 30 [§ 9a]:

Podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o Vojenské policii technickou způsobilost vojenských vozidel schvaluje Vojenská policie. Proces schvalování technické způsobilosti vojenského vozidla vrcholí vydáním příslušného osvědčení. Navrhované ustanovení § 9a nově stanoví náležitosti žádosti o schválení technické způsobilosti vojenského vozidla, a to jednak v obecných náležitostech odkazem na zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, jednak stanovením konkrétního katalogu informací, popřípadě dokumentů, které je nutné Vojenské policii poskytnout. Stanoví se tak zcela jednoznačné a předvídatelné požadavky na zpracování žádosti, což by mělo zefektivnit zahajované řízení a omezit počty žádostí, v nichž jsou odstraňovány vady. Nově je rovněž stanovována forma žádosti a podmínky jejího doručení, včetně požadavků na její jazykové zpracování.

Vojenská policie bude vyžadovat údaje stanovené v žádosti o schválení technické způsobilosti podle návrhu znění § 9a odst. 2 v českém jazyce jako dokument v elektronické podobě. Žádost předloží žadatel na přenosném technickém nosiči dat; požadovaný datový formát předkládaných dokumentů v elektronické podobě zveřejní Vojenská policie na úřední desce ministerstva a na internetových stránkách Vojenské policie.

Zákonem se stanoví, že před schválením technické způsobilosti musí být vozidlo podrobeno zkouškám, které provádí zkušebna pověřená Ministerstvem obrany k činnosti v oblasti zkoušení vojenských vozidel v postavení národní autority (dále jen „zkušebna“). Vojenská policie pak může, pokud je to potřebné, požadovat od dodavatele vojenského vozidla provedení dalších dílčích zkoušek zkušebnou, např. jízdních nebo provozních zkoušek, bez jejichž výsledků nelze zkoušku technické způsobilosti vojenského vozidla dokončit, a může také stanovit upřesňující podmínky pro provedení těchto doplňkových zkoušek. Náklady na provedení zkoušky pro schválení technické způsobilosti dle dosavadní praxe hradí dodavatel vojenského vozidla. Tato praxe bude v rámci zadávacích podmínek výběrového řízení zachována.

Zákonem se stanoví výjimka z požadování provedení zkoušek ke schválení technické způsobilosti vojenského vozidla. Je tomu tak v případě, že dodavatel předloží Vojenské policii žádost o uznání platného osvědčení o schválení vojenského vozidla, které vydal podle příslušných předpisů členský stát Evropské unie, Organizace Severoatlantické smlouvy nebo jiný stát na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, a dokumentaci takového vojenského vozidla. Předloženou dokumentaci přezkoumává zkušebna.

Z důvodu stanovení jednoznačné lhůty pro schválení technické způsobilosti vojenského vozidla, jeho součástí, vybavení nebo příslušenství se stanoví lhůta 60 dnů, která se staví po dobu provádění zkoušek zkušebnou. Lhůta stanovená na 60 dnů se na základě zkušeností jeví dostatečná ke zpracování dokumentace související s procesem schválení technické způsobilosti vojenského vozidla, jeho součástí, vybavení nebo příslušenství Vojenskou policií.

Řízení o schválení technické způsobilosti vojenského vozidla se zahajuje na základě žádosti dodavatele. Ne vždy však zaslaná žádost o provedení schválení technické způsobilosti vojenského vozidla obsahuje všechny předepsané náležitosti a termíny zahájení zkoušek zkušebnou mohou být nadto stanoveny z kapacitních důvodů odlišně od požadavku dodavatele. Do lhůty 60 dnů pro vyřízení žádosti se proto nezapočítává doba ode dne předání žádosti k provedení zkoušek zkušebně (popřípadě ode dne předání dokumentace k výše zmíněnému přezkoumání v případě žádosti o uznání platného osvědčení o schválení vojenského vozidla) do dne obdržení výsledků zkoušky (přezkoumání) od zkušebny. Tyto výsledky jsou podkladem pro schvalovací řízení. Samotné schvalovací řízení prováděné Vojenskou policií po obdržení výsledků zkoušek zkušebnou lze ve stanovené lhůtě zabezpečit. Celý proces schvalovacího řízení od obdržení žádosti dodavatele trvá rozdílnou dobu v závislosti na druhu techniky a jejího určení k použití v rezortu MO, provádění vojskových zkoušek a reakce dodavatele na požadavky budoucích provozovatelů při těchto zkouškách.

K bodu 31 [§ 12 odst. 1]:

Návrh reaguje na změnu názvu základního „registru práv a povinností“, který byl s účinností od 1. července 2016 z názvu „základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností“ přejmenován na „základní registr agend, orgánů veřejné moci, soukromoprávních uživatelů údajů a některých práv a povinností“.

Vojenské policii se stanovuje oprávnění požadovat informace z katastru nemovitostí, a to dálkovým a nepřetržitým způsobem. Toto oprávnění bylo zakotveno v předchozí právní úpravě, avšak legislativní chybou se nepromítlo do současného zákona o Vojenské policii. Jde přitom o nenahraditelný nástroj při plnění úkolů Vojenské policie v oblasti trestního řízení, zejména podle Hlavy čtvrté trestního řádu, kdy je potřebné získávat údaje o nemovitostech nad rámec informací zveřejňovaných při nahlížení do katastru v reálném čase z důvodu nebezpečí zmaření úkonu.

Nově se Vojenské policii stanovuje oprávnění požadovat informace z rejstříků a evidencí Úřadu pro civilní letectví, který spravuje rejstříky a evidence letadel, jež jsou provozovány fyzickými nebo právnickými osobami. Jedná se o Letecký rejstřík, Evidenci bezpilotních letadel a jejich pilotů, Seznam držitelů oprávnění pro obchodní leteckou dopravu a Seznam oprávněných firem k provádění zkoušení, projektování, údržby, výroby a řízení zachování letové způsobilosti. Zajištění přístupu se odvíjí od potřeby Vojenské policie pro řešení případů, kdy je nutné reagovat na výskyt bezpilotního systému, který je možné vnímat jako hrozbu v rámci plnění úkolu policejní ochrany podle § 1 zákona o Vojenské policii. Na základě předchozích událostí, týkajících se pilotovaných prostředků a především na základě poznatků získaných z těchto událostí, kdy několikrát došlo k neoprávněným nízkým přeletům pilotovaných prostředků nad objekty rezortu Ministerstva obrany, které jsou již zařazeny jako objekty kritické infrastruktury rezortu Ministerstva obrany, je nutné, aby Vojenská policie měla možnost získávat důležité informace z databází Řízení letového provozu, které by mohly směřovat k ověření oprávněnosti letů v určitých oblastech, kde Vojenská policie plní své úkoly, a to především s ohledem na zjištění skutkové podstaty páchání přestupku či trestné činnosti. Jedná se o možnost následně správním úřadům (Úřad pro civilní letectví, Odbor dohledu nad vojenským letectvím), které řeší takové letecké záležitosti v civilním a vojenském sektoru, ze strany Vojenské policie předkládat komplexní a relevantní informace pro účel dalšího šetření. Přístupem do rejstříků bude možné okamžitě získat informace o bezpilotním systému, jeho majiteli a zejména o tom, zda má daný let v určité lokalitě povolen. Toto doplnění oprávnění požadovat informace z uvedených rejstříků a evidencí navazuje na nově doplňované oprávnění Vojenské policie k zamezení provozu bezpilotního systému, stanovené v § 34a. Jde o efektivní práci v souvislosti s postupy Vojenské policie při řešení takových událostí.

Nově se doplňuje oprávnění požadovat informace z informačního systému technických prohlídek. Rovněž nově se do § 12 odst. 1 doplňuje oprávnění Vojenské policie sdílet údaje (požadovat informace) vedené v centrálním registru zbraní; absence tohoto oprávnění je významnou právní překážkou pro nerušené a účelné plnění úkolů svěřených Vojenské policii a v kontextu se stanovenými podmínkami sdílení údajů z dalších informačních systémů veřejné správy se jeví spíše jako legislativní opomenutí, neboť takto získané údaje v potřebném čase a v požadovaném rozsahu jsou často základním předpokladem pro efektivní řešení daného případu.

K bodu 33 [§ 22]:

V navrhované úpravě ustanovení se již používá legislativní zkratka „zákrok“ definovaná v ustanovení § 1a.

K bodům 34 a 35 [§ 23 odst. 1]:

Navrhované ustanovení zpřesňuje okolnosti, za kterých není vojenský policista povinen provést úkon, a to vzhledem ke zjevné neúspěšnosti dalšího postupu nebo specifickým podmínkám, v nichž je úkol plněn.

Prvním důvodem nové úpravy v tomto ustanovení je umožnit vojenskému policistovi objektivně zvážit smysluplnost pokračování v plnění úkolu tam, kde již nelze očekávat jakýkoliv přínos nebo pozitivní výsledek a další činnosti vojenského policisty by byly jen mařením sil a prostředků nebo dokonce ohrožením jeho zdraví nebo života.

Dalším důvodem neprovedení úkonu vojenským policistou je plnění úkolu při použití operativně pátracích prostředků (tj. předstíraný převod a sledování osob a věcí), které je vojenský policista oprávněn používat na základě pověření ministrem obrany v souladu s § 158b trestního řádu od novely trestního řádu přijaté zákonem č. 265/2001 Sb., a rovněž při používání podpůrného operativně pátracího prostředku (tj. zabezpečovací technika podle § 42 zákona o Vojenské policii). Souvisejícím důvodem neprovedení úkonu je případně také výcvik a příprava k používání těchto prostředků. Obdobnou právní úpravu lze nalézt u policisty v zákoně o Policii České republiky, u celníka v zákoně o Celní správě České republiky nebo u příslušníka inspekce v zákoně o Generální inspekci bezpečnostních sborů, jde tedy o sjednocení podmínek plnění úkolů tam, kde se jedná u Vojenské policie o úkoly stejnorodé, jako u uvedených policejních orgánů. V neposlední řadě jde o doplnění ustanovení zákona z důvodu posílení právní jistoty vojenských policistů při plnění úkolů Vojenské policie.

K bodu 36 [§ 24]:

Navrhovaná úprava liberalizace povinnosti prokazování příslušnosti k Vojenské policii stanoveným způsobem pro případy plnění úkolů vojenským policistou zastírajícím svoji služební příslušnost by do budoucna měla umožnit vojenskému policistovi zastírat příslušnost k Vojenské policii v souvislosti s používáním zabezpečovací techniky, ale také operativně pátracích prostředků podle trestního řádu. Je zcela nežádoucí, aby byla prozrazena příslušnost vojenského policisty v době, kdy probíhá sledování osoby nebo případně, kdy je realizován předstíraný převod věci v trestní věci pod kontrolou Vojenské policie podle pravidel stanovených trestním řádem.

K bodům 37až 39 [§ 25 odst. 1 a 2]:

Návrhem zákona dochází k rozšíření subjektů, které plní (v daném případě obslužnými činnostmi) úkoly Vojenské policie o občanské zaměstnance. V této souvislosti je nezbytné doplnit toto ustanovení zákona, které ukládá povinnost mlčenlivosti v platném znění pouze vojenskému policistovi. Pokud občanský zaměstnanec plní úkoly Vojenské policie musí být rovněž povinen zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti s touto svojí činností dověděl, a to i po skončení svého pracovního zařazení ve Vojenské policii.

K bodu 40 [§ 25a a 25b]:

Návrhem zákona dochází k rozšíření povinností Vojenské policie v případech, kdy omezí osoby na svobodě. Jedná se o transpoziční ustanovení, kterým jsou do zákona zaváděny některé požadavky práva EU týkající se zejména přiměřenosti postupu policejního orgánu, ale též např. poučování, které vycházejí z právních předpisů o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800 ze dne 11. května 2016 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení. Vzhledem k přehlednosti právní úpravy a také proto, že dochází k implementaci více evropských norem, je úprava rozdělena do dvou nových paragrafů zákona.

Zvýšená právní ochrana dětí vyplývá také z novely zákona 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, provedené zákonem č. 165/2024 Sb., která zavádí povinné právní zastoupení dítěte mladšího 15 let v řízení o činu jinak trestném již od prvního úkonu ve věci. Dítě má mít povinně (stejně jako mladistvý) právního zástupce od prvního úkonu prováděného proti němu jinak než utajovaně podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo trestního řádu z důvodu, že je zjišťováno a objasňováno, zda spáchalo čin jinak trestný. Typicky může jít o podání vysvětlení dítětem mladším 15 let, u něhož je zjišťováno a objasňováno, zda spáchalo čin jinak trestný. Uváděná novela zákona o soudnictví mládeže vychází z rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva (dále „EVSP“) ze dne 20. října 2020 ve věci International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice (č. 148/2017). EVSP shledal, že česká právní úprava v oblasti řízení ve věcech dětí mladších 15 let, jež se dopustily činu jinak trestného, je v rozporu s čl. 17 Evropské sociální charty. České republice vytkl, že v řízení ve věcech dětí mladších 15 let není zajištěno povinné právní zastoupení v době předcházející řízení před soudem pro mládež (zejména během podání vysvětlení v rámci objasňování a zjišťování, zda se jedná o čin jinak trestný a zda se ho dopustilo dítě mladší 15 let). Stejně tak Výbor ve zprávě z roku 2019 (bod 117) upozornil, že osoby mladší 18 let by neměly být nikdy podrobeny policejnímu výslechu nebo vyzvány k učinění jakéhokoli prohlášení nebo podpisu jakéhokoli dokumentu, ve věci trestného činu/činů, z jehož/jejichž spáchání jsou podezíráni, bez přítomnosti advokáta a v zásadě i dospělé osoby, které důvěřují.

Navrhovaná úprava spolu s dosavadní úpravou povinností vojenského policisty poskytuje potřebné a jednoznačné záruky pro plnění úkolů Vojenskou policií tak, jak vyplývají z práva EU.

K bodu 41 [§ 26 odst. 1]:

V platném znění ustanovení o oprávnění požadovat prokázání totožnosti je jedním z důvodů jejího prokazování zajištění bezpečnosti chráněné osoby a zajišťování bezpečnosti chráněného objektu. Obdobné důvody jsou pak logicky předpokládány i v ustanovení o oprávnění požadovat vysvětlení, kde však důvod zajišťování bezpečnosti chráněného objektu chybí. Navrhovaná úprava absenci tohoto oprávnění odstraňuje.

K bodům 42 až 45 [§ 29 odst. 1]:

Při zákrocích v přímém výkonu služby se stává, že osoba, vůči které je zasahováno na základě výzvy vojenského policisty zdánlivě od svého jednání, kterým bezprostředně ohrožuje svůj život nebo život anebo zdraví jiných osob nebo majetek, upouští. Často se však stává, že vzápětí osoba útok opakuje, a to s větší intenzitou, kdy již může dojít ke vzniku újmy (škody). Z tohoto důvodu se jeví potřebné oprávnit vojenského policistu, aby na základě vyhodnocení situace na místě rozhodl o zajištění osoby, aniž by byl povinen předem užít výzvu k upuštění od útoku.

Úprava ustanovení odstavce 1 písm. c) navazuje na definici pojmu přestupek v § 1a písm. i).

Dále se doplňuje chybějící důvod zajištění, kterým je zajištění z důvodu předvedení podle jiného právního předpisu. Jde o případy, kdy je Vojenská policie v souladu s ustanoveními trestního řádu požádána příslušným orgánem, aby předvedla obviněného nebo svědka nebo i jinou osobu, pokud se nedostaví, skrývá se nebo nemá stálé bydliště.

K bodům 46 a 47 [§ 31]:

Vydání a odebrání zbraně, jakož i prohlídka osoby jsou závažnými zásahy do osobnostních práv, a proto se zpřesňují důvody, za kterých k tomuto úkonu může Vojenská policie přistupovat. Upřesňuje se, že důvodem odebrání zbraně, případně provedení prohlídky osoby, zda u sebe nemá zbraň, se provádí v souvislosti se zákrokem vedeným vůči takové osobě. Tento úkon lze provést také v případě, že proti osobě směřuje jiný úkon než zákrok, hrozí přitom nebezpečí, že osoba bude klást vojenskému policistovi odpor a je podezření, že osoba má u sebe zbraň. Tyto úkony jsou vedeny zejména snahou o zajištění bezpečnosti vojenského policisty, který provádí úkony v zákonné působnosti, ale také s ohledem na zajištění bezpečnosti, zejména života a zdraví dalších osob, které se na místě úkonu nacházejí.

Nově formulované ustanovení odstavce 3 navazuje na pojem „prohlídka osoby“ obsažený v § 1a. Upřesnění podmínek, za kterých může prohlídka osoby probíhat, by mělo posílit právní jistotu jak osob, vůči kterým je prohlídka prováděna, tak i vojenských policistů, kteří tento úkon provádějí.

K bodu 48 [§ 33a]:

Trestní řád v § 83c upravuje institut vstupu do obydlí, jiných prostor a na pozemek, jako oprávnění k odvrácení reálně hrozícího nebezpečí, které nesleduje účel trestního řízení. V rámci plnění úkolů se vojenští policisté setkávají s případy, kdy hrozí nebezpečí, že v bytě (místnosti určené k ubytování), jiném prostoru nebo na pozemku je ohrožen život nebo zdraví osoby. V takových případech je nutné, aby byl vojenský policista oprávněn vstupovat do těchto míst, popřípadě otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor. Jiným uzavřeným prostorem se nerozumí pouze jiné nebytové prostory, ale mohou to být také např. automobily a jiné dopravní prostředky.

Oprávnění otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor je upraveno tak, aby nové ustanovení pokrývalo situace, za kterých by měla být Vojenská policie oprávněna do prostor vstoupit (jak na základě zákona o Vojenské policii, tak na základě trestního řádu). Navrhované ustanovení reflektuje plnění úkolů Vojenské policie v rozsahu její zákonné působnosti jak osobní, tak i územní. Případy a okolnosti, za kterých by vojenský policista mohl vstoupit do definovaných objektů, vyplývají z dikce samotného ustanovení. Jde o nezbytnost provedení úkonu za účelem ochrany života nebo zdraví osob, pronásledování osoby.

K bodu 49 [§ 34]:

Zvyšující se nároky na zajišťování bezpečnosti chráněných objektů v návaznosti na technický pokrok a vývoj technologií vedou v souvislosti s vývojem bezpečnostní situace k potřebě uplatňování vyšších stupňů pozitivní identifikace osob oprávněných ke vstupu do a pohybu v chráněných objektech, zejména zabezpečených objektů nebo zabezpečených oblastí podle § 24 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění zákona č. 255/2011 Sb.

Vyšší stupně pozitivní identifikace osob poskytují větší míru bezpečnosti chráněných objektů individuálním rozlišením oprávněných osob od narušitelů. Využití technologie zpracovávající individuální osobní údaje (např. snímek obličeje, obraz sítnice, otisky prstů) značně snižuje, až eliminuje, možnost chybného rozlišení oprávněné osoby od narušitele, než např. průkaz s fotografií, identifikační karta s čárovým kódem nebo čipem, které mohou být např. odcizeny nebo padělány.

Při vjezdu vozidel nebo vstupu osob do chráněného objektu mohou mít osoby u sebe věci, které lze hodnotit jako věci, které jsou způsobilé ohrozit bezpečnost chráněného objektu nebo osob, které se v objektu nacházejí. Lze samozřejmě osobě, která má takovou věc, např. zbraň při sobě, zabránit ve vstupu do chráněného objektu a věc odebrat. Je-li osoba oprávněným držitelem zbraně, kterou má při sobě, vojenský policista jí umožní zbraň odložit na určeném místě (např. do bezpečnostní schránky) po dobu, kdy se bude osoba pohybovat v chráněném objektu.

Otázka zajišťování bezpečnosti chráněných objektů je v popředí důležitosti v návaznosti na zhoršení mezinárodní bezpečnostní situace, a to jak v souvislosti například s válkou na Ukrajině, tak i s konfliktem mezi Izraelem a hnutím Hamás na území Palestiny. V úvahu je nutné vzít také migrační vlnu, v jejímž rámci se na našem území pohybují skupiny osob, v nichž mohou být i osoby nepřátelsky orientované, které mohou znamenat bezpečnostní riziko z pohledu bezpečnosti chráněných objektů i chráněných osob v působnosti Vojenské policie.

Nově se navrhuje oprávnit vojenského policistu rozhodnout o odstranění dopravního prostředku na náklady jeho provozovatele, je-li důvodná obava ohrožení bezpečnosti chráněného objektu. Provozovatel se může zprostit povinnosti náhrady nákladů za odstranění vozidla, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Jedná se o opatření, které bude zpravidla navazovat na zjištění porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích v místech určených dopravním značením pro potřeby Ministerstva obrany, v zásadě však ve spojení s důvodnou obavou ohrožení bezpečnosti chráněného objektu nebo osob, které se v něm nacházejí.

Ustanovení § 34 zákona o Vojenské policii, řešící zajišťování bezpečnosti chráněného objektu, je podrobnější než obdobné ustanovení § 48 zákona o Policii České republiky a vychází z potřeb zajištění právní jistoty na jedné straně dotčených osob a na straně druhé také vojenských policistů. Odchylně upravené podmínky činnosti Vojenské policie v § 34 zákona o Vojenské policii, oproti § 48 zákona o Policii České republiky, vyplývají zejména z rozdílné působnosti Policie České republiky a Vojenské policie. Zatímco Vojenská policie působí zejména v chráněných objektech (v rámci jejich hranic a vchodů a vjezdů), tak Policie České republiky není, díky generální působnosti, žádnými hranicemi chráněného objektu nikterak limitována. Z praxe Vojenské policie plyne, že pro zajištění bezpečnosti chráněného objektu je nezbytné tuto působnost vztahovat i na „bezprostřední blízkost chráněného objektu“, což je normativně zakotveno již v platném a účinném znění § 34 odst. 4 zákona o Vojenské policii. Další rozdílnost zmíněných právních úprav vyplývá z charakteru chráněných objektů, kterým Vojenská policie poskytuje policejní ochranu. Mezi objekty chráněné Vojenskou policií náleží zejména ty vojenské objekty, jejichž specifické nároky na zabezpečení policejní ochrany, požadavky na nenadálé změny v přístupu ochrany, vzhledem k dynamické změně bezpečnostního prostředí, vyžadují odlišný přístup oproti civilním objektům, chráněným Policií České republiky.

K bodu 50 [§ 34a]:

Navrhuje se oprávnit Vojenskou policii k využívání bezpilotních systémů ve výkonu služby pro plnění úkolů Vojenské policie. Díky bezpilotním systémům získá Vojenská policie novou schopnost horizontálního monitoringu různých oblastí v určitých situacích. Využití spočívá nejen v rámci případných mimořádných událostí, ale je reálně účelné i při jednotlivých činnostech v běžném výkonu služby při plnění úkolů Vojenské policie.

Bezpilotní systémy (letadla) se evidují ve vojenském leteckém rejstříku České republiky, který vede Ministerstvo obrany. Provoz a podmínky k využití bezpilotních systémů v rezortu Ministerstva obrany určuje odbor dohledu nad vojenským letectvím, který vykonává státní správu v této oblasti v rozsahu zákona o ozbrojených silách České republiky, tzn., že Vojenské policii svým stanoviskem určuje i rozsah a způsoby využití bezpilotních systémů, a to v souladu s ustanovením § 50 zákona o civilním letectví. Provoz bezpilotních systémů bude dále řízen a korigován předpisy s ohledem na prostor, ve kterém budou používány (vojenský/civilní).

Navrhuje se nové oprávnění vojenského policisty zamezit provozu bezpilotního systému, a to za zákonem stanovených podmínek. K tomu odstavec 3 stanoví, vedle obecné zásady přiměřenosti postupu dle § 21 zákona o Vojenské policii, omezení využívání tohoto oprávnění pouze v nezbytné míře a po nezbytnou dobu (nestačí-li např. podle § 8a zajištění ovládacího zařízení bezpilotního systému).

Dále se také doplňuje možnost použití donucovacího prostředku (§ 45) a vojenské zbraně (§ 46) k zamezení provozu bezpilotního systému nad vymezenými územími. Území se zakázanými lety se stanovuje opatřením obecné povahy Úřadu pro civilní letectví.

Jak například dokazuje válka na Ukrajině, v případě bezpilotního systému se jedná o potenciálně velmi nebezpečnou a účinnou techniku v rukách nepřátelských sil a je nutné zákonné zmocnění pro zamezení provozu bezpilotního systému za použití donucovacího prostředku nebo zbraně nad chráněnými objekty.

K bodu 51[§ 35]:

Navrhované doplnění tohoto ustanovení by mělo vojenského policistu oprávnit provést úkon také v bezprostřední blízkosti chráněného objektu, a to jak s ohledem na zajišťování bezpečnosti chráněného objektu nebo chráněné osoby, tak i z důvodu např. pátrání po hledaných nebo pohřešovaných vojácích nebo po ztraceném nebo odcizeném vojenském materiálu nebo materiálu ozbrojených sil jiného státu, nebo po ostatním majetku státu, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany. Zastavení a prohlížení dopravního prostředku limitované vjezdem do chráněného objektu je nedostatečné. V konkrétním případě by to mohlo znamenat hrozbu např. přímého útoku na chráněný objekt, a proto v konkrétních případech se jeví vhodnější zastavovat a prohlížen dopravní prostředky v bezpečné vzdálenosti od vjezdu do chráněného objektu.

K bodům 52 a 53 [§ 36]:

Navrhované zpřesnění ustanovení o zajišťování bezpečnosti chráněné osoby by mělo vojenského policistu oprávnit provést úkon také v místě, odkud lze účinně ohrozit chráněnou osobu. Nové doplnění tohoto ustanovení by mělo obdobně jako ustanovení § 34, na základě kterého je zajišťována bezpečnost chráněného objektu, sloužit výhradně k zajištění bezpečnosti chráněné osoby. Toto oprávnění nelze využít k plnění jiných úkolů Vojenské policie. Výslovně je uvedeno, že prohlídka nesmí sledovat jiný zájem než zajištění bezpečnosti chráněné osoby.

Nově se navrhuje oprávnit vojenského policistu rozhodnout o odstranění dopravního prostředku na náklady jeho provozovatele, je-li důvodná obava ohrožení bezpečnosti chráněné osoby. Provozovatel se může zprostit povinnosti náhrady nákladů za odstranění vozidla, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Jedná se o úkon, který bude zpravidla navazovat na zjištění okolností vzbuzujících důvodnou obavu z ohrožení bezpečnosti chráněné osoby.

K bodům 54 až 58 [§ 39]:

Úprava úvodní části ustanovení odstavce 1 navazuje na definici pojmu přestupek v § 1a písm. i).

Navrhované doplnění § 39 odst. 1 ustanovením písmene e) reaguje na právní úpravu v oblasti odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

Ministerstvo spravedlnosti vydá podle § 16j zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, na žádost opis z jím spravované evidence přestupků mj. správnímu orgánu oprávněnému projednat přestupek pro účely jeho projednání. Takovým orgánem oprávněným k projednání přestupku příkazem na místě může být podle § 91 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a dále podle návrhů úprav zvláštních zákonů, které jsou součástí této novely zákona o Vojenské policii, vojenský policista.

Na základě opisu z evidence přestupků vojenský policista, oprávněný k projednání přestupku příkazem na místě, může získat informaci o přestupci, která se vztahuje k případnému opakování přestupku a může pak následně rozhodnout o způsobu projednání přestupku, tj. o možnosti uložit příkazem na místě příkazový blok (pokutu) nebo o předání přestupku příslušnému správnímu orgánu k projednání věci v řízení o přestupku.

K bodu 59 [§ 40]:

Podle § 48 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se v případě propadnutí (nebo zabrání, § 53) věci nepřihlíží k hodnotě věci, vyžaduje-li to bezpečnost osob nebo majetku nebo jiný obdobný obecný zájem. Propadnutí či zabrání věci správním orgánem zpravidla předchází odnětí věci vojenským policistou, který byl podle stávající úpravy povinen poměřovat hodnotu věci se závažností porušení zákona. V návaznosti na účinnou úpravu propadnutí věci v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se proto navrhuje vymezit oprávnění k odnětí věci odpovídajícím způsobem i v zákoně o Vojenské policii. O způsobu nakládání s věcí pak rozhodne správní orgán.

K bodu 60 [nadpis dílu 6 v hlavě III]:

Změnou nadpisu dochází k upřesnění obsahové náplně dílu 6 hlavy IV. Změny navrhované v tomto oddíle odrážejí potřebu Vojenské policie disponovat pravomocemi při plnění jejích základních úkolů, tj. odhalovat trestné činy a zjišťovat jejich pachatele, činit opatření k přecházení trestné činnosti a působit v řízení o trestných činech jako policejní orgán. Jde zejména o reakci na aktuální pojetí trestního řízení, kdy operativně pátrací prostředky upravené trestním řádem lze používat až od okamžiku zahájení úkonů trestního řízení ve smyslu § 158 odst. 3 trestního řádu. Oproti tomu je pro postup podle § 158 odst. 1 trestního řádu nutno použít právní prostředky upravené ve speciálních zákonech (např. o Policii České republiky a o Generální inspekci bezpečnostních sborů).

K bodům 61 a 62 [§ 41]:

Změna nadpisu § 41 koresponduje s obsahovou náplní tohoto ustanovení, které se zde, naopak od předchozího bodu, týká výhradně poznatků o trestné činnosti. Tento institut upravuje postup před zahájením úkonů trestního řízení v souladu s ustanovením § 158 odst. 1 trestního řádu (tzv. šetření). Upravit tento postup přímo v zákoně o Vojenské policii je v zájmu právní jistoty a vyloučení sporů o tom, jakým způsobem vojenský policista postupuje. V rámci tohoto postupu je vojenský policista podle zákona o Vojenské policii zejména oprávněn pořizovat záznamy, získávat informace z evidencí, požadovat podání vysvětlení, získávat poznatky o trestné činnosti a zároveň musí také respektovat příslušná ustanovení trestního řádu, kdy je povinen postupovat při získávání poznatků o trestné činnosti z úřední povinnosti (viz § 2 odst. 4 a § 158 odst. 1 trestního řádu), tedy z vlastní iniciativy. Vojenský policista není tedy povinen očekávat vnější podnět k zahájení získávání poznatků o trestné činnosti, naopak získává poznatky o trestné činnosti průběžně, a nikoliv pouze ve vztahu k individuálnímu trestnému činu.

Ustanovení § 41 odst. 2 upravuje oprávnění vojenských policistů používat tzv. podpůrné operativně pátrací prostředky. Tyto prostředky jsou určeny k předcházení trestným činům a získávání poznatků o trestné činnosti v souvislosti s trestním řízením. Slouží také k zajišťování bezpečnosti chráněných osob a chráněných objektů.

Zákon stanoví, že podpůrnými operativně pátracími prostředky, které je vojenský policista oprávněn používat jsou zabezpečovací technika a zvláštní finanční prostředky.

K bodům 63 a 64 [§ 42 a 43 odst. 1]:

Navrhuje se upravit dosavadní znění § 42 a § 43 odst. 1, a to včetně nadpisu § 42. V platném znění zákona o Vojenské policii, a to konkrétně § 42 (včetně nadpisu) a § 43 odst. 1, se ruší slova „nástrahové prostředky“. Dosavadní oprávnění k používání nástrahových prostředků a zabezpečovací techniky (nově pouze pojem zabezpečovací technika, obdobně jako v zákoně o Policii České republiky) je pověřenými orgány Vojenské policie efektivně využíváno k odhalování pachatelů trestných činů, zejména v těch případech, kdy se jedná o opakovaná jednání, násilné překonávání překážek s cílem odcizit materiál a věci ve státních podnicích založených Ministerstvem obrany či v jím zřízených příspěvkových organizacích, jakož i v dispozici jednotlivých útvarů ozbrojených sil, které mohou být následně zneužitelné k páchání trestné činnosti vyšší společenské nebezpečnosti.

Zabezpečovací technika je Vojenskou policií využívána k plnění širšího spektra úkolů. Tato technika v sobě zahrnuje prvky pasivní i aktivní bezpečnosti. Zabezpečovací technikou mohou být různé signalizační systémy, nástrahové systémy instalované za účelem dokumentování určité činnosti či sběru stop a informací, systémy ke střežení objektů apod. Doplněním možnosti používat zabezpečovací techniku v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti chráněného objektu (§ 41 odst. 2) dochází k rozšíření možností aplikace těchto prostředků Vojenské policie, jako preventivních prostředků, mimo oblast trestního řízení.

Použití zvláštních finančních prostředků je omezeno pouze na úhradu některých výdajů v souvislosti s používáním operativně pátracích prostředků podle § 158b až 158f trestního řádu a podpůrných operativně pátracích prostředků dle tohoto zákona; obecně je lze použít v souvislosti se získáváním poznatků o trestné činnosti. Předkládaný návrh mění dosavadní pojetí využívání zvláštních finančních prostředků, kdy zvláštní finanční prostředky využívají pověřené orgány Vojenské policie. Podle platného znění lze používat tyto prostředky také v souvislosti s ochranou chráněné osoby. Bezpečnost chráněných osob je reálně zajišťována specializovaným útvarem – útvarem ochranné služby Vojenské policie a prostředky k jejímu zajišťování jsou opatřovány z běžných výdajů rozpočtu.

K bodu 65 [§ 45 odst. 1 písm. n)]:

Oprávnění použít donucovací prostředek k zamezení provozu bezpilotního systému navazuje na úkoly Vojenské policie a oprávnění zamezení provozu bezpilotního systému podle § 34a. Takovými donucovacími prostředky mohou být například rušiče signálu používané v souladu s § 8b odst. 1, vrhače sítí nebo zařízení využívající směrovanou energii. V případě použití těchto donucovacích prostředků musí být vždy brán ohled na opatrnost ve smyslu maximálního šetření možného ohrožení života nebo zdraví osob, ale i objektů, z důvodu pádu bezpilotního systému v obytné oblasti.

Tento donucovací prostředek se do zákona zavádí z důvodu zamezení provozu bezpilotních systémů nad vymezenými oblastmi z důvodu bezpečnosti a obrany státu. Trvalý zákaz letů, omezení nebo podmínky užívání vzdušného prostoru z důvodu bezpečnosti a obrany státu nad vymezenými oblastmi se stanovuje opatřením obecné povahy Úřadu pro civilní letectví podle § 44e zákona o civilním letectví. Proniknutí bezpilotního systému do prostoru nad vymezenou oblastí je přímým útokem na zájem chráněný zákonem, protože již tato skutečnost může být hrozbou, a to prováděním sběru informací o chráněném objektu nebo průzkumu před provedením vlastního útoku na chráněný objekt jinými prostředky. Zákrok je veden primárně proti technickým zařízením. Za případnou škodu takto způsobenou odpovídá stát za podmínek stanovených zákonem o ozbrojených silách České republiky. Podmínky a způsob použití donucovacích prostředků k zamezení provozu bezpilotních systémů budou detailně upraveny ve vnitřních předpisech Vojenské policie tak, aby byl brán zřetel na civilní letecký provoz a jiné oprávněné civilní zájmy. Zohledňováno bude i možné ohrožení třetích osob pádem nebo letem bezpilotního systému, které by se stalo v důsledku zákroku nekontrolovatelné.

K bodu 66 [§ 45 odst. 4]:

Dosavadní znění tohoto ustanovení limituje použití donucovacího prostředku vojenským policistou na případy, kdy je osobou sám napaden nebo je-li ohrožen život nebo zdraví jiné osoby. Toto znění je nedostačující a nereflektuje jiné možnosti ohrožení bezpečnosti vojenského policisty, než je napadení jinou osobou, a současně zcela postrádá možnost použití donucovacího prostředku nejen proti osobě, ale také z důvodu ochrany majetku.

Novým zněním odstavce 4 dochází tedy k jeho zpřesnění, kdy je vojenský policista oprávněn použít donucovací prostředek pro ochranu bezpečnosti své vlastní osoby nebo jiné osoby, ale také při ochraně majetku. Použití donucovacího prostředku je přitom vždy zvažováno z hlediska přiměřenosti zákroku.

K bodu 67 [§ 45 odst. 5 až 8]:

Zákon o Vojenské policii neobsahuje konkrétní vymezení předpokladů a podmínek pro použití donucovacích prostředků, přičemž nově navrhovaná ustanovení je nutné vnímat v kontextu existujících § 45 a § 47 až 49 zákona o Vojenské policii a nově vkládaných navrhovaných ustanovení § 25a a § 25b. Těmito ustanoveními jsou dány meze postupů Vojenské policie, přiměřenost prováděných úkonů a garance zachování a ochrany základních práv osob, vůči nimž je postup Vojenské policie namířen. Konkrétní vymezení použití donucovacích prostředků je navíc dále stanoveno vnitřním předpisem Vojenské policie.

Ačkoliv v praxi nečiní potíže vymezení pojmu zákrok, jímž je úkon, při němž dochází k přímému vynucování splnění právní povinnosti nebo k přímé ochraně práv za použití síly nebo hrozby jejího použití, pro vyšší míru právní jistoty jak samotných vojenských policistů, tak i osob, vůči kterým je zákrok veden, lze považovat za vhodné podmínky použití některých donucovacích prostředků stanovit přímo zákonem. Jedná se zejména o elektrický donucovací prostředek (doplněný odstavec 5), pouta, prostředek k zamezení prostorové orientace a prostředek k zamezení provozu bezpilotního systému.

Pokud jde o tzv. elektrické paralyzéry, ty při přímém kontaktu s tělem pachatele vyšlou elektrický výboj o přesně definované síle, který pachatele paralyzuje. Tyto paralyzéry jsou volně dostupné i civilním osobám a řadí se svými účinky vedle slzných sprejů. Takto je mezi donucovací prostředky řadí i zákon o Vojenské policii.

Stávající podmínky použití donucovacích prostředků (§ 45 dosavadní odstavec 4 zákona o Vojenské policii) opravňují vojenského policistu k jejich použití vůči osobám pouze v případě, je-li jimi napaden nebo je-li ohrožen život nebo zdraví jiné osoby. Toto omezení, konkrétně ve vztahu k použití pout jako donucovacího prostředku, brání vojenským policistům plnit úkoly efektivně a s ohledem na vlastní ochranu před možným napadením jakoukoli osobou a s ohledem na ochranu života a zdraví jiných osob, případně majetku.

Zkušenosti policejní praxe, zejména Policie České republiky, ukazují, že podmínka přímé aktivity ze strany osoby je omezující do té míry, že může vést k ohrožení života a zdraví vojenských policistů, kteří provádějí příslušný úkon. V zájmu ochrany bezpečnosti osob, své vlastní a majetku se jeví nutné (doplněný odstavec 6), aby vojenský policista (stejně jako je tomu u příslušníka Policie České republiky) byl oprávněn při doprovodu (eskortování) osob používat pouta i v okamžiku, kdy se eskortovaná osoba ještě nedopouští ohrožujícího konání, ale existuje důvodný předpoklad, že se takto bude chovat nebo že se pokusí uprchnout. Obdobné oprávnění mají i příslušníci Vězeňské služby, kteří mohou, pokud je to nezbytné ke splnění účelu úkolu, při předvádění osoby ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody mimo objekt ústavu použít pouta, popřípadě pouta s poutacím opaskem a předváděcí řetízky preventivně. Při přikládání pout je přitom vojenský policista povinen dbát na to, aby pouta nebyla příliš těsná a aby byla používána pouze po nezbytně nutnou dobu. Oprávnění použít pouta ke vzájemnému připoutání dvou nebo více osob (doplňovaný odstavec 7) je obdobou § 54 zákona o Policii České republiky.

Zavedení této úpravy má význam také v návaznosti na kompetence pověřených orgánů Vojenské policie v trestním řízení. Pro praxi policejních orgánů Vojenské policie, která se v rámci fáze prověřování nijak neliší od praxe obecných policejních orgánů (útvarů Policie České republiky), chybí navrhovaná právní úprava a vojenští policisté tak nemají před protiprávním jednáním dotčené osoby právní podklad pro použití pout ani v tak naléhavých případech, jaké nastávají např. při zadržení osoby v rámci trestního řízení.

Navrhovaným ustanovením se kromě jiného také doplňuje oprávnění vojenského policisty použít prostředku k zamezení prostorové orientace (doplněný odstavec 8), a to jako zcela mimořádného, výlučného prostředku k dosažení úkonem sledovaného účelu. Použití prostředku k zamezení prostorové orientace je vázáno na individuální posouzení každého případu, kdy by měl být použit, a to vzhledem k závažnosti (důležitosti) jím sledovaného zájmu (cíle). V daném případě se bude vždy jednat o sledovaný účel vyšší důležitosti, a to v případech, kdy pro dosažení účelu již byly vyčerpány všechny jinak v úvahu připadající prostředky Důvodem je skutečnost, že použití prostředku k zamezení prostorové orientace představuje zásah do smyslové integrity jedince, omezuje jeho funkční celistvost v základních parametrech, které však mají přímý vliv na vnímání sebe samého ve vztahu k okolnímu světu tím, že tyto prostředky ovlivňují schopnost organismu přijímat určitý druh informací z vnějšího prostředí. Při krátkodobém užití těchto prostředků nemůže sice dojít ke změnám na zdraví jedince, ale i v těchto případech se vždy jedná o značnou psychickou zátěž s možným vytvořením fyziologické reakce do budoucna. Z uvedených důvodů je užití prostředku k zamezení prostorové orientace vázáno nejenom na předpoklad vyčerpání jiných možností, ale také na volbu správného prostředku, v tom kterém případě, vzhledem k osobnostním vlastnostem jedince. Prostředek k vyvolání stavu omezené orientace musí být volen tak, aby tato skutečnost nemohla být považována za nelidské nebo ponižující zacházení. Jako prostředek k zamezení prostorové orientace lze využít pomůcku pro ochranu zraku (např. ochranné brýle upravené do neprůhledné podoby) a sluchu (ochranná protihluková sluchátka), pokrývku hlavy nasazenou způsobem zakrývajícím oči, kápi přetaženou přes hlavu nebo jakýkoli jiný předmět, jímž bude dosaženo účelu omezení prostorové orientace. Předmět umístěný na hlavu nesmí bránit dýchání osoby.

K bodům 68 a 69 [§ 46 odst. 1 písm. f) a odstavec 2]:

Kromě použití donucovacího prostředku k zamezení provozu bezpilotního systému je navrhováno oprávnit vojenského policistu zamezit provozu bezpilotního systému také za použití zbraně. V tomto případě jde o prostředek krajní, ale nicméně lze předpokládat, že za určitých okolností může být nezbytné jej použít. Vojenský policista je plně odpovědný za provedení zákroku, tj. použití zbraně a v tomto ohledu nejde specifikovat konkrétní scénáře a způsoby použití zbraně (při letu nebo při startu bezpilotního systému). Při použití zbraně musí být vždy vyhodnoceny všechny okolnosti, které opravňují vojenského policistu zbraň použít, a to i ve smyslu vnímání skutečných následků samotného použití. Současně, v návaznosti na doplnění nového případu použití zbraně je tato skutečnost promítnuta do znění odstavce 2.

V souvislosti s konfliktem na Ukrajině se v případě bezpilotního systému jedná o nebezpečnou techniku a k jeho případné eliminaci je nutné zákonné oprávnění pro zamezení jeho provozu nad chráněnými objekty za použití donucovacího prostředku nebo zbraně. Vyhrazené prostory se zakázanými lety obsahuje aktuální znění zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví. Území se zakázanými lety stanovuje opatřením obecné povahy Úřad pro civilní letectví.

K bodům 70 a 71 [§ 49]:

Dosavadním ustanovením § 49 odst. 1 zákona o Vojenské policii jsou stanovena zvláštní omezení použití úkonů nebo donucovacích prostředků vůči určeným skupinám fyzických osob, požívajících zvláštní ochrany vzhledem ke svému osobnímu postavení; jedná se o ženy zjevně těhotné, osoby zjevně vysokého věku, osoby se zjevným zdravotním postižením, k nimž je nově doplněna také osoba zjevně duševně nemocná, nebo osoby zjevně mladší 15 let, vůči kterým vojenský policista nesmí použít kromě jiného slzotvorný prostředek, vytlačování vozidlem, vytlačování štítem nebo zásahovou výbušku nebo varovný výstřel, kromě případů, kdy taková osoba ohrožuje život nebo zdraví vojenského policisty nebo jiné osoby anebo hrozí větší škoda na majetku a nebezpečí nelze odvrátit jinak.

V případě navrženého nahrazení slova „varovný“ slovem „výstražný“ dochází pouze k opravě nepřesně použité terminologie, když v § 45 odst. 1 písm. j) zákona o Vojenské policii je již jako donucovací prostředek zařazen „výstražný výstřel“. Také v§ 45 odst. 2 je již použit termín výstraha.

Pro ostatní shora citované donucovací prostředky je pak v doplňovaném odstavci 2 navržena výjimka z omezení podle odstavce 1 tam, kde je z objektivních důvodů nemožné toto omezení dodržet, tedy pro případy, kdy je při zákroku proti skupině osob využíván slzotvorný prostředek, vytlačování vozidlem, vytlačování štítem nebo zásahová výbušnina a nelze v této skupině vyloučit z působení donucovacího prostředku uvedené osoby požívající zvláštní ochranu, resp. takové osoby lze v průběhu zákroku jen obtížně identifikovat. Zároveň je stanoveno, že při použití slzotvorného prostředku je třeba postupovat přiměřeně a brát ohled na nezúčastněné osoby.

Návrh výjimky z omezujících podmínek používání donucovacích prostředků stanovených § 45 a 49 zákona vychází z praktických zkušeností při zákrocích proti skupinám osob, zejména o větším počtu.

K bodům 72 až 74[§ 51]:

Podle § 15 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich postačuje k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.

Ke změně formy zavinění z úmyslné formy na formu nedbalostní je navrženo přistoupit vzhledem k tomu, že podoba služebních stejnokrojů Vojenské policie je zakotvena ve vyhlášce č. 301/2013 Sb., o stanovení způsobu zevního označení Vojenské policie a vojenských policistů, vzoru služebního průkazu a barevného provedení a označení dopravních a speciálních prostředků Vojenské policie, ve znění pozdějších předpisů, přičemž vyhláška je obecně závazný (a tedy veřejně přístupný) právní předpis, a proto není nezbytné ve správním řízení o přestupku dokazovat, zda pachatel věděl, že se jedná právě o stejnokroj Vojenské policie.

Pro srovnání lze uvést, že obdobná změna je navržena v doprovodné novele zákona o ozbrojených silách České republiky a v zákoně o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky a že nedbalostní zavinění postačí i v případě obdobných přestupků v § 101 zákona o Policii České republiky; jemu je přizpůsobena i zvýšená horní sazba pokuty pro fyzické osoby, a to vzhledem ke stoupající společenské škodlivosti přestupků v oblasti používání stejnokrojů, ke zvyšující se četnosti porušení pravidel nošení uniforem a s přihlédnutím k zásadě obdobné úpravy v obdobných právních vztazích, není-li pro úpravu odchylnou relevantní zdůvodnění.

K bodu 75[§ 53 odst. 1]:

Vojenská policie v rámci své působnosti plní úkoly policejní ochrany a působí vůči osobám, které se nacházejí ve vojenských objektech a prostoru, kde ozbrojené síly, ozbrojené síly jiného státu, Vojenské zpravodajství nebo Vojenská policie plní své úkoly. Možností projednat vojenským policistou příkazem na místě přestupky stanovené v zákoně o Vojenské policii a dalších zákonech, které jsou součástí tohoto návrhu zákona, dojde k zefektivnění činnosti Vojenské policie a ke zlepšení vymahatelnosti práva.

K bodu 76 [§ 53 odst. 3]:

Přestupky podle § 51 odst. 1 písm. a) a b) spadají do kategorie tzv. spolehlivostních přestupků, které se zapisují do evidence přestupků vedené Ministerstvem spravedlnosti, tak aby bylo možno získat informaci o přestupci, která se vztahuje k případnému opakování přestupku a následnému opatření.

Povinnost zápisu spáchání uvedeného přestupku do zmíněné evidence se v obdobných případech promítá i v souvisejících novel zákonů č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona o Policii České republiky

K bodu 77 [§ 54a a 54b]:

K § 54a Navrhované ustanovení § 54a se inspiruje jednak ustanovením § 135 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a rovněž ustanovením § 22a odst. 2 zákona o ozbrojených silách České republiky. Obě tyto zákonné normy řeší otázku přepravy příslušníků útvaru, a to na základě zákonného zmocnění.

Navrhované znění vychází z potřeby plnit úkoly Vojenské policie co možná nejefektivnějším a nejflexibilnějším způsobem na základě zákonného zmocnění. Služební orgán, který je specifikován § 2 zákona o vojácích z povolání, může za splnění daných podmínek rozhodnout, že vojenský policista může použít vozidlo ozbrojených sil. Půjde obecně o povolení k užití vozidla k cestě do místa výkonu služby a zpět v souvislosti s plněním činností v krizových štábech, skupinách velení a řízení, bezpečnostních radách, při nařízené služební pohotovosti, službě přesčas, návratu ze služební cesty mimo dobu služby apod. Nejedná se o paušální povolení k používání vozidel ozbrojených sil k jiným účelům; služební orgán bude hodnotit každý případ ad hoc.

K § 54b Kontrola podle kontrolního řádu probíhá podle formalizovaného časově ohraničeného postupu, který je vymezen okamžikem jejího zahájení a ukončení a jehož formalizovaným výstupem je kontrolní protokol. Současně se taková kontrola vztahuje ke konkrétní kontrolované osobě a konkrétnímu předmětu kontroly. Kontrolní činnost Vojenské policie je realizována na základě zákonných oprávnění, probíhá vzhledem k účelu neformálně a její formalizace v režimu kontrolního řádu by popírala její význam a účel, např. půjde o kontrolu (dohled) bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, kontrolu zajištění bezpečnosti chráněného objektu apod.

K bodu 78 [§ 55]:

Dosavadní zmocňovací ustanovení je doplněno zmocněním k vydání vyhlášky o vzoru a náležitostech potvrzení o zadržení řidičského průkazu a o zadržení osvědčení o technickém průkazu vozidla ozbrojených sil podle § 9.

K bodu 79 [§ 56a]:

Uposlechnutí výzvy, pokynu nebo žádosti Vojenské policie nebo vojenského policisty se v tomto ustanovení zakotvuje jako obecná povinnost, která posiluje autoritu tohoto orgánu. Předmět výzvy, pokynu nebo žádosti není konkretizován, může se jednat o cokoliv potřebné ke splnění zákonného úkolu Vojenské policie. Vojenský policista je pak v konkrétním případě oprávněn za užití zákonných oprávnění překonat případný odpor osoby. Platí, že výzva nebo pokyn nesmějí zůstat bez odezvy. Proto se ustanovením zakládá povinnost jim vyhovět. Obdobné platí i pro žádosti.

Povinnost uposlechnutí neplatí, jestliže právní předpis stanoví jinak. Naopak neuposlechnutí výzvy je přestupkem podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.

K bodu 80 [§ 57a]:

Vojenská policie plní zákonné úkoly policejní ochrany, k jejichž plnění se musí také připravovat a zdokonalovat. Výcvik vojenských policistů se uskutečňuje především ve vojenských objektech a zařízeních, ve vojenských újezdech, vojenských útvarech a vojenských školách.

Některé druhy výcviku však lze v těchto podmínkách uskutečňovat pouze s velkými obtížemi, případně vůbec. Vzhledem ke specifičnosti některých činností Vojenské policie uvedené prostory k výcviku nepostačují, a to zejména z důvodu, že rezortní učebně výcviková základna nesplňuje požadavky nebo dostatečnou kapacitu pro plnohodnotný a kvalitní výcvik specialistů Vojenské policie. Jedná se především o případy, kdy je potřebné výcvik maximálně přiblížit reálným podmínkám výkonu služby vojenských policistů při plnění úkolů policejní ochrany a není možné nasimulovat pro tento výcvik potřebné podmínky. Jedná se například o speciální střelecký výcvik, výcvik služebních psů v reálných podmínkách, výcvik příslušníků ochranné služby nebo výcvik doprovodů peněžních hotovostí od bankovních ústavů k vojenským útvarům a zařízením. V mnoha případech je nezbytné provádět společný výcvik s příslušníky Policie České republiky, Vězeňské služby České republiky, Celní správy České republiky a v neposlední řadě i městskou nebo obecní policií.

Náčelník Vojenské policie by měl mít možnost, ve výše uvedených případech, takový výcvik povolit, a to na základě provedených výběrových řízení s podmínkou dodržení maximální efektivity výcviku, dojezdových časů a úspory pohonných hmot a dle aktuální potřeby výcviku vojenských policistů. Vznik potřeby či požadavku na další lokality pro výcvik je podmíněn změnou v systému výcviku u Vojenské policie, případně požadavky plynoucími ze změny bezpečnostní situace. Zároveň je třeba vzít v úvahu i možné nabídky jiných subjektů např. Policie České republiky nebo Vězeňské služby k bezplatnému využití jejich prostorů. Provádění výcviku mimo rezortní prostory je podmíněno dohodou mezi Vojenskou policií a vyjmenovanými subjekty o možnosti provádět výcvik v jejich zařízeních, objektech nebo jejich pozemcích.

Návrh je obdobou ustanovení § 29 odst. 6 zákona o ozbrojených silách České republiky, které se však vztahuje pouze na Armádu České republiky, resp. na složky ozbrojených sil České republiky. Vzhledem k tomu, že Vojenská policie je součástí Ministerstva obrany, citované ustanovení na ni nedopadá. Současně se v návrhu projevují odlišné podmínky provádění výcviku, a to jak v druzích používané techniky, tak rozsahu tohoto výcviku. Z těchto odlišností vyplývá i odlišný způsob rozhodování o povolení výcviku mimo vojenské objekty.

Vojenská policie může poskytovat výcvik i jiným osobám než vlastním příslušníkům. Jsou to osoby, které plní úkoly ve spolupráci nebo ve prospěch Vojenské policie nebo Ministerstva obrany. Takovýto výcvik lze poskytovat na základě rozhodnutí ministra obrany, pokud to neohrozí plnění zákonných úkolů Vojenské policie.

K čl. II (Přechodné ustanovení)

Přechodné ustanovení se vkládá z důvodu právní jistoty v případech dokončení zahájených řízení o žádostech o schválení technické způsobilosti vojenského vozidla.

K části druhé (změna zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky) K čl. III

K bodu 1 (§ 8 odst. 1)

Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 2 (nový § 24ba)

V zákoně o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky se navrhuje zakotvit ochranu názvu „Vězeňská služba“, konkrétně zakázat užívání slov „Vězeňská služba“ nebo slov od nich odvozených v označeních soukromých subjektů. Smyslem ustanovení je vytvořit právní základ umožňující předcházet zneužívání slov „Vězeňská služba“. Jedná se o pojem, který má poměrně značnou autoritu a s tímto označením bývá spojována zvláštní pravomoc a vážnost daná zákonem a existuje tak zvýšený zájem na tom, aby těchto slov nebylo zneužíváno ve snaze klamat veřejnost a dosáhnout pro sebe neoprávněných výhod. V odůvodněných případech, kdy je zcela zjevné, že proti takovému označení nelze nic namítat a z jeho užívání nehrozí uvedení veřejnosti v omyl, může generální ředitel Vězeňské služby udělit ze zákazu výjimku. Jedná se o diskreční oprávnění generálního ředitele Vězeňské služby, na udělení výjimky není právní nárok. Jedná se o úpravu obdobnou té, která je již dnes účinná ve vztahu k jiným bezpečnostním sborům, resp. ozbrojeným složkám – Vojenské policii, Policii České republiky, Celní správě České republiky či Hasičskému záchrannému sboru České republiky (srov. § 50 zákona o Vojenské policii, § 99 zákona o Policii České republiky, § 13 zákona č. 17/2012 Sb. a § 41 zákona č. 320/2015 Sb.). Není tedy důvod k tomu, aby i Vězeňská služba nemohla požívat patřičné ochrany svého názvu.

K bodu 3 (§ 25a)

V návaznosti na úpravu skutkových podstat přestupků obsažených v § 51 zákona o Vojenské policii, se navrhuje úprava přestupků také v zákoně o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, aby tak došlo k dosažení obdobné úpravy ochrany před zneužíváním identifikujících prvků. Zneužití prvků, které jsou vyhrazeny k užívání určitým ozbrojeným sborem (ať již na oděvu, na vozidle, či v názvu) nebo prvků s nimi zaměnitelnými, je škodlivé stejně bez ohledu na to, o který ozbrojený sbor se jedná, pro odlišnosti v této oblasti není dán žádný důvod (ostatně do přijetí zákona č. 183/2017 Sb. nebyla tato problematika řešena takto roztříštěně v sektorových předpisech, ale jednotně v zákoně o přestupcích, kdy tak byla zaručena jednota posuzování těchto protiprávních jednání). Úprava vychází z toho, že je dán zvýšený zájem na tom, aby těchto znaků nebylo zneužíváno ve snaze klamat veřejnost a dosáhnout pro sebe neoprávněných výhod. Navrhované nové znění § 25a zákona o Vězeňské službě (oproti jeho současné kusé podobě) bude obsahovat komplexní úpravu skutkových podstat přestupků v oblasti neoprávněného užívání prvků, jejichž užívání je vyhrazeno Vězeňské službě, a to jak u fyzických, tak i podnikajících fyzických a právnických osob. Navrhovanými skutkovými podstatami se postihuje neoprávněné nošení služebního stejnokroje Vězeňské služby, jeho součástí, které jsou s ním zaměnitelné nebo užívání vnějšího označení „Vězeňská služba“ osobou, která není příslušníkem, ani bývalým příslušníkem Vězeňské služby.

Dále se postihuje neoprávněné užívání zvláštního barevného provedení a označení používaného na služebních vozidlech Vězeňské služby nebo užívání zvláštního barevného provedení a označení s ním zřejmě zaměnitelného a porušení zákazu užívání slov „Vězeňská služba“ (viz navrhovaný § 24ba). Výše sankcí v zásadě odpovídá té, která je stanovena v předpisech upravujících obdobné přestupky u jiných ozbrojených sborů – vedle § 51 odst. 2 zákona o Vojenské policii viz § 101 odst. 3 zákona o Policii České republiky. Dále se navrhuje, aby se přestupky fyzických osob dle tohoto ustanovení zapisovaly do evidence přestupků vedené Ministerstvem spravedlnosti, jelikož spáchání uvedených přestupků má vliv na posuzování spolehlivosti pro účely řízení podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu – viz navrhovaný § 23 odst. 1 písm. c) bod č. 9.

K čl. IV – přechodné ustanovení

Subjektům, které v době nabytí účinnosti tohoto zákona nesplňují zákaz užívat slova „Vězeňská služba“ nebo slova od nich odvozená podle § 24ba odst. 1, se navrhuje stanovit přiměřenou lhůtu na uvedení svých obchodních firem, názvů a názvů svých orgánů a organizačních článků do souladu s tímto ustanovením, a to do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K části třetí, čl. V (změna zákona o lesích), k části čtvrté, čl. VI (změna zákona o návykových látkách), k části deváté, čl. XI (změna zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek) a k části desáté, čl. XII (změna zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla)

K projednání přestupku příkazem na místě

K předchozí právní úpravě

S účinností od 1. 10. 2016 byla do zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, vložena právní úprava opravňující orgány Vojenské policie projednávat v blokovém řízení přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle zákona o silničním provozu, proti pořádku ve státní správě podle § 23 odst. 1 písm. d), f), g), § 30 odst. 1, § 42 odst. 1, § 43 odst. 1 písm. b), jakož i podle § 46 citovaného zákona, pokud k nim došlo na úseku státní správy v jejich působnosti nebo na úseku ochrany zdraví před škodlivými účinky návykových látek, přestupky proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. b) až e) a § 48 zákona o přestupcích, přestupky proti občanskému soužití podle § 49, proti majetku podle § 50 zákona o přestupcích a přestupky podle § 51 zákona o Vojenské policii [viz § 86 odst. 1 písm. b)].

Přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich byl shora uvedený zákon o přestupcích s účinností od 1. července 2017 zrušen a věcný obsah výše citovaných ustanovení nebyl do nové právní úpravy odpovědnosti za přestupky převzat v úplnosti, a to ani v rámci úpravy některých přestupků vyskytujících se na různých úsecích veřejné správy, včetně druhu a výše správních trestů, které lze za jejich spáchání uložit, provedené zákonem č. 251/2016 Sb. Ani při projednávání zákona č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, nebyly požadavky Vojenské policie potřebné k uplatnění její působnosti, tj. změny, které obsahuje tento návrh, do návrhu zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, zapracovány; proto se navrhují do příslušných zákonů promítnout v rámci této novelizace zákona.

Vzhledem k praktické potřebnosti se navrhuje příslušné oprávnění Vojenské policie doplnit, a to do jednotlivých výše uvedených právních předpisů, které s působností Vojenské policie korespondují. Jde pouze o případy přestupků a pachatelů v působnosti Vojenské policie (neplatí přitom pro vojáky v činné službě, kteří podléhají vojenské kázeňské pravomoci podle zákona o vojácích z povolání). Přijetím navrhovaného doplnění tedy v obecnosti nedochází k rozšíření působnosti ani pravomocí Vojenské policie, ale o zachování kontinuity pro praxi žádoucí právní úpravy (na čas přerušené).

K čl. V

Vojenská policie plní podle zákona o Vojenské policii úkoly policejní ochrany a působí vůči osobám, které se nacházejí v chráněných objektech. Mimo jiné kontroluje dodržování pravidel vstupů a vjezdů a rovněž dodržování kázně v chráněných objektech, tedy i v těch lesích, které jsou nezbytné pro potřeby obrany státu.

K čl. VI

S porušováním zákona o návykových látkách se Vojenská policie při plnění svých úkolů setkává. Často jde o případy jednoduché a s menší společenskou škodlivostí, a proto je vhodné oprávnit vojenské policisty k možnosti uložit pokutu příkazem na místě obdobně, jako tyto případy projednává Policie České republiky.

K čl. XII

Podle § 9 odst. 4 zákona o Vojenské policii je při dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu vůči všem účastníkům provozu v chráněných objektech vojenský policista mj. oprávněn vyzvat řidiče k předložení dokladů k řízení a provozu vozidla. V této souvislosti je potřebné, aby Vojenská policie byla oprávněna kontrolovat také platnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V případě, že při kontrole bude zjištěno, že nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla není kryto pojištěním odpovědnosti, dopouští se se řidič přestupku podle § 86 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a je důvodné oprávnit vojenské policisty (obdobně jako příslušníky Policie České republiky) k jeho projednání příkazem na místě.

K části páté, čl. VII (změna zákona o ozbrojených silách České republiky)

Podle § 15 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich postačuje k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.

Novelou § 44c je reagováno na stále se množící situace, kdy je vojenský stejnokroj či jeho součásti nošeny na veřejnosti neoprávněně a často zároveň způsobem či s následky, které ozbrojené síly České republiky a jejich význam znevažují. Zároveň tím stoupá společenská škodlivost skutkové podstaty daného přestupku, zvláště pak v současné době agresorských aktivit probíhajících na Ukrajině na straně jedné a úspěšné participace našich vojáků na posílení obrany východní hranice NATO či jejich zapojení do zahraničních operací na straně druhé.

Ke změně formy zavinění z úmyslné formy na formu nedbalostní je navrženo přistoupit vzhledem k tomu, že podoba vojenských stejnokrojů je zakotvena ve vyhlášce č. 387/2010 Sb., o zobrazení vojenského znaku a národního rozlišovacího znaku, způsobu označování vojenského materiálu vojenským znakem a mezinárodně platným rozeznávacím znakem, zobrazení vojenského stejnokroje a vojenských odznaků a jejich nošení a označování vojenské techniky národním rozlišovacím znakem nebo státním symbolem anebo znakem Hradní stráže (o vojenských znacích a stejnokrojích), ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška je přitom obecně závazný (a tedy veřejně přístupný) právní předpis, pročež není třeba dokazovat, zda pachatel věděl, že se jedná o vojenský stejnokroj.

Vzhledem k tomu, že některé části vojenského stejnokroje mnoho civilních osob vlastní na základě jejich legálního nákupu z výprodeje armádního vybavení nebo z armyshopů a používá je při svých volnočasových aktivitách (hráči airsoftu, houbaři, trampové, outdoor nadšenci a další), není snahou navrhovatele zákona tyto bezúhonné osoby kriminalizovat. Z obecného principu je na správním uvážení příslušných orgánů zhodnotit, zda se v daném případě jedná o neoprávněné zneužívání stejnokroje, které zasluhuje postih podle zákona či nikoliv.

Pro srovnání lze uvést, že obdobná změna je navržena v novele zákona o Vojenské policii a že nedbalostní zavinění postačí i v případě obdobných přestupků podle § 101 zákona o Policii České republiky; jemu je přizpůsobena i zvýšená horní sazba pokuty, a to vzhledem ke stoupající společenské škodlivosti přestupků v oblasti nelegálního používání stejnokrojů, ke zvyšující se četnosti porušení pravidel nošení vojenských stejnokrojů a s přihlédnutím k zásadě obdobné úpravy v obdobných právních vztazích, není-li pro úpravu odchylnou relevantní zdůvodnění.

Rovněž i zrušení § 31 odst. 4 zákona o ozbrojených silách a vložení nového § 31a (jeho odstavec 4), reaguje na výše popsanou situaci, kdy různé osoby nosí vojenský stejnokroj způsobem znevažujícím ozbrojené síly České republiky či ohrožujícím jejich důvěryhodnost. V některých případech jsou takovými osobami rovněž i vojáci v záloze nebo jiné osoby mající nošení vojenského stejnokroje povoleno služebním orgánem, což je pro důvěryhodnost ozbrojených sil ještě více problematické. Navrhovaná novelizace reaguje na tuto skutečnost a nově upravuje zmocnění pro služební orgány nejen nošení vojenského stejnokroje při slavnostních příležitostech vojákům mimo vojenskou činnou službu povolit, ale rovněž toto povolení i odejmout, a to v případě, že by takové nošení vojenského stejnokroje ohrožovalo vážnost nebo důvěryhodnost ozbrojených sil. Nepůjde tedy o jakékoliv nošení vojenského stejnokroje mimo slavnostní příležitosti, kterými mohou být jak slavnostní akce pořádané Ministerstvem obrany tak i významné akce osobního života, jako jsou svatby, promoce, pietní akty, atd., ale půjde o extrémní situace přímo se dotýkající vážnosti nebo důvěryhodnosti ozbrojených sil jako například provádění politické agitace ve vojenském stejnokroji, nošení vojenského stejnokroje na politických shromážděních a jiných akcích politického charakteru, zneužití vojenského stejnokroje ke komerční činnosti, projevování sympatií hnutím propagujícím potlačování lidských práv ve vojenském stejnokroji, páchání trestné činnosti nebo opakované páchání přestupku ve vojenském stejnokroji anebo jeho veřejné nošení úmyslně znevažujícím způsobem.

K zápisu do evidence přestupků vedené Ministerstvem spravedlnosti viz níže k části sedmé).

K části šesté, čl. VIII (změna zákona o zajišťování obrany České republiky)

Nově se navrhuje stanovit zákaz fotografovat, filmovat, zakreslovat nebo jinak zaznamenávat (dále jen „fotografovat“) vojenské objekty, prostory a zařízení, která budou označena tabulkou ZÁKAZ FOTOGRAFOVÁNÍ. Tato právní úprava, která byla v minulosti stanovena zákonem č. 102/1971 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, ve znění zákona č. 383/1990 Sb., se jeví v dnešní zhoršené bezpečnostní situaci ve světě velice potřebnou. Navrhuje se také, aby zákon pro důvodné případy stanovil možnost povolení výjimky, kterou by Ministerstvo obrany na základě žádosti mohlo povolit k fotografování konkrétních vojenských objektů. Nejde o neoprávněné „fotografování“ pokud jde o výkon činnosti vyplývající z oprávnění podle jiného právního předpisu, např. zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví.

Platná právní úprava v České republice zákaz fotografování neobsahuje (používání tabulek ZÁKAZ FOTOGRAFOVÁNÍ nebo piktogramu tak doposud nemá oporu v právním řádu České republiky).

Obecně je zákaz fotografování na konkrétních místech, konkrétních osob, věcí a objektů odvozován z právní úpravy osobnostních práv, práv autorských, omezení práva na vstup apod. Často jde o právo vlastníka rozhodnout o pravidlech chování v jeho objektu.

V minulosti upravoval zákaz fotografování zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění pozdějších předpisů – zrušen k 1. 11. 1998 zákonem č. 148/1998 Sb.

V § 21 Zákaz fotografování a filmování odstavci 1 bylo stanoveno, že na území České a Slovenské Federativní Republiky je zakázáno fotografovat, filmovat, zakreslovat nebo jinak zaznamenávat objekty, prostory a zařízení označené tabulkou ZÁKAZ FOTOGRAFOVÁNÍ; odstavec 2 pak stanovil, že o zákazu fotografování v zájmu obrany a bezpečnosti České a Slovenské Federativní Republiky rozhoduje federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra a rovněž to, že tato ministerstva rozhodují též o výjimkách z tohoto zákazu.

Zakázat fotografování konkrétních objektů s ohledem na zajišťování ochrany utajovaných nebo citlivých informací, ochrany objektů důležitých pro obranu státu a dalších objektů určených z důvodu zajišťování bezpečnosti osob a majetku, se jeví jako potřebné, a to v obdobném duchu, jakým je tento zákaz uplatňován v mnoha dalších demokraticky vyspělých či demokracii (její prvky) budujících zemích.

I v jednotlivých státech NATO je zákaz fotografování uplatňován. S ohledem na zajišťování národní bezpečnosti je zakázáno fotografovat budovy, prostory a zařízení označené zákazem fotografování; jde především o vojenské objekty, válečná plavidla, vojenská letiště a letadla a další objekty infrastruktury. Například

- v Řecku mají armáda a námořnictvo nejvyšší stupeň utajení, je zakázáno cokoliv s tímto související fotografovat, tzn. vojenské objekty či prostory strategického významu. Vše bývá označeno srozumitelnými piktogramy,

- v Kanadě je zákonem (Security of Information Act), jehož účelem je chránit zájmy Kanady, zakázáno pořizovat a zveřejňovat fotografie, které by mohly ohrozit státní tajemství, zasáhnout životy velkého počtu Kanaďanů, poškodit nebo ohrozit kanadské vojenské síly, bezpečnost státu nebo jeho tajné složky. Bez předchozího povolení odpovědného úřadu není možné fotit zbrojní zařízení a objekty ozbrojených sil, vojenské kempy, továrny, loděnice, doly, lodě, letadla a obecně místa související se zajištěním obranyschopnosti státu,

- ve Velké Británii mají zákon o národní bezpečnosti, podle kterého je focení některých objektů trestné. Zákaz fotografování tam souvisí se zákazem vstupu na určitá místa. Bez souhlasu oprávněné osoby se rozumí neoprávněným jednáním, s odkazem na prohlídku zakázaného místa, odebírání nebo obstarávání pořizování fotografií, videí nebo jiných záznamů ze zakázaného místa. Osoba se dopouští protiprávního jednání, pokud vstupuje do zakázaného místa, kontroluje nebo prochází přes něj nebo pod ním, nebo pokud způsobí (osobně nebo elektrickými prostředky nebo prostředky na dálku), že bezpilotní prostředek nebo zařízení ´vstoupí, zkontroluje, projede nebo podstoupí´ zakázané místo. Tato osoba ví nebo by s ohledem na jiné skutečnosti, které jsou jí známé, měla vědět, že její jednání je neoprávněné.

Zákaz fotografování uplatňují také naši nejbližší sousedé Polsko a Slovensko.

V Polsku mají od podzimu 2023 nový zákon o obraně vlasti, který zavádí nové opatření k zákazu fotografování nesčetných objektů a budov. Čl. 616a zákona stanoví, že je zakázáno fotografovat, filmovat nebo jinak zaznamenávat podobu nebo zobrazení:

1) Objektů zvláštního významu pro bezpečnost nebo obranu země, objektů Ministerstva národní obrany, které nejsou uznány za objekty zvláštního významu pro bezpečnost nebo obranu státu, objektů kritické infrastruktury, pokud byly označeny grafickou značkou vyjadřující tento zákaz.

2) Osoby nebo movitý majetek nacházející se v objektech uvedených v bodě 1.

Seznam objektů je rozsáhlý a jejich definice velmi široká, patří sem např.:

- objekty, kde se vyrábí, opravuje nebo skladuje výzbroj, vojenská technika a bojové prostředky, dále objekty, v nichž se provádí vědecký výzkum nebo konstrukční práce pro potřeby bezpečnosti nebo obrany státu;

- mosty, viadukty a tunely, které se nacházejí podél silnic důležitých pro obranu;

- zařízení komunikační infrastruktury, včetně poštovních operátorů, komunikačních podnikatelů, určená k plnění úkolů pro bezpečnost nebo obranu státu;

- námořní přístavy důležité pro obranu apod.

Zákon umožňuje zakázat fotit železniční stanice nebo používat fotoaparát na letištích. Zákaz neplatí plošně, ale umožňuje zákaz uplatnit tam, kde to bude potřebné pro bezpečnost a obranu státu a takový prostor bude označen speciální značkou, která zakazuje používání fotoaparátu nebo mobilního telefonu.

Na Slovensku platí zákon č. 215/2004 Z.z., o ochrane utajovaných skutočností a o zmene a doplnení niektorých zákonov.

V § 63 ´Zákaz fotografovania a filmovania´ je stanoveno, že v zájmu zabezpečení obrany a bezpečnosti státu je zakázáno fotografovat, filmovat nebo jinak zaznamenávat budovy, prostory nebo zařízení označené zákazem fotografování. O zákazu fotografování, filmování nebo jiného zaznamenávání a o výjimkách z tohoto zákazu rozhoduje ústřední orgán státní správy, do jehož působnosti utajovaná skutečnost patří. Např. fotografovat za pomoci dronu může jen ten, kdo má bezpečnostní prověrku.

Vzhledem k výše uvedenému se navrhuje přijmout též v zákoně o zajišťování obrany České republiky nové ustanovení, které v potřebném rozsahu stanoví zákaz fotografovat, filmovat, zakreslovat nebo jinak zaznamenávat vojenské objekty, prostory nebo zařízení označené tabulkou ZÁKAZ FOTOGRAFOVÁNÍ [nový § 44b)] a porušení tohoto zákazu se definuje jako přestupek. Současně se navrhuje stanovit oprávnění Vojenské policie k projednání tohoto přestupku příkazem na místě (viz výše k části třetí a částem souvisejícím), a k přestupku spáchaného porušením zákazu nebo omezení vstupu do objektu důležitého pro obranu státu, nebo porušením režimu jeho ochrany jiným způsobem (§ 64 a 67).

K části sedmé, čl. IX (změna zákona o zbraních), k části osmé, čl. X (změna zákona o Policii České republiky), k části jedenácté, čl. XIII (změna zákona o zbraních a střelivu) a k části dvanácté, čl. XIV (změna zákona o munici)

Nabývání zbraní na povolení ve smyslu Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/555 ze dne 24. března 2021 o kontrole nabývání a držení zbraní vyžaduje pro získání zbrojního průkazu u žadatele splnění zákonem o zbraních stanovených podmínek, například věk, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, odborná a zdravotní způsobilost a také tzv. spolehlivost. Tyto podmínky jsou v zákoně o zbraních blíže specifikovány, přičemž pro pojem spolehlivosti je stanoveno, kdo se za spolehlivého pro vydání zbrojního průkazu nepovažuje. Zmíněné negativní vymezení obsahuje mj. případy, ve kterých by žadatel představoval pro vnitřní pořádek a bezpečnost vážné nebezpečí svým jednáním, za které by byl v posledních třech letech pravomocně uznán vinným ze spáchání více než jednoho přestupku nebo jednání, které má znaky přestupku. Mezi tyto přestupky se nově zařazuje neoprávněné nošení stejnokroje Policie České republiky, ozbrojených sil, Vojenské policie nebo Vězeňské služby České republiky, neoprávněné nošení součástí jejich stejnokroje nebo neoprávněné užití jejich vnějšího označení. Tyto tzv. spolehlivostní přestupky se zapisují do evidence přestupků vedené Ministerstvem spravedlnosti, tak aby bylo možno informaci o přestupci, která se vztahuje k případnému opakování přestupku, získat.

Povinnost zápisu spáchání uvedeného přestupku do evidence vedené Ministerstvem spravedlnosti se vzhledem k výše uvedenému promítá do novely zákona o Vojenské policii, novely zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, novely zákona o ozbrojených silách České republiky a novely zákona o Policii České republiky.

S ohledem na skutečnost, že dosavadní zákon o zbraních (č. 119/2002 Sb.) pozbude ke konci roku 2025 účinnost a od počátku roku 2026 bude nahrazen dvěma novými zákony (zákonem o zbraních a střelivu a zákonem o munici), je třeba vedle novely aktuálně účinné legislativy ve stejném rozsahu upravit též právě tyto dva nové právní předpisy, kterými bude nakládání se zbraněmi, střelivem a municí od roku 2026 upraveno.

K části třinácté, čl. XV

Datum nabytí účinnosti zákona bylo stanoveno s přihlédnutím ke standardní délce legislativního procesu a v zájmu zachování přiměřené legisvakanční lhůty, a to dnem 1. července 2025.

V případě změny (nového) zákona o zbraních a střelivu a zákona o munici, které nabývají účinnosti až k počátku roku 2026, je třeba též okamžik nabytí účinnosti příslušných změn odložit s ohledem na čl. 54 odst. 8 Legislativních pravidel vlády ke stejnému datu, k němuž nabývají účinnosti tyto doposud neúčinné zákony.

V Praze dne 16. října 2024

Předseda vlády: Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Ministryně obrany: Mgr. Jana Černochová podepsáno elektronicky