zákon č. 174/2021 Sb.

K Čl. I

K bodu 1 K poznámce pod čarou č. 18

Úprava je provedena s cílem aktualizace výčtu platných právních předpisů.

K bodu 2 K poznámce pod čarou č. 19

Úprava je provedena s cílem aktualizace výčtu platných právních předpisů. Vzhledem k rozsahu navrhovaných změn (vypuštění zrušených předpisů, doplnění nových předpisů a doplnění názvů některých předpisů dovětkem „v platném znění“) je navrhováno nové znění poznámky pod čarou.

K bodu 3 K § 2 odst. 1 písm. a)

Ve znění § 2 odst. 1 písm. a) se upravuje terminologie v souvislosti s čl. 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625. Současně používaný termín „doplňující odborný posudek“ se tak nahrazuje termínem „druhé odborné stanovisko“.

K bodu 4 K § 2 odst. 1 písm. o)

Písmeno o) se novelou zákona doplňuje o hmyz. Toto ustanovení zákona vychází z definic pro zpracované výrobky uvedené v bodě 7 přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, jako jsou „masné výrobky“ nebo „mléčné výrobky“. V této souvislosti je třeba hmyz jako potravinu živočišného původu chápat ve stejné logické rovině jako například definici masa a masného výrobku nebo mléka a mléčného výrobku. Celý nebo rozdrcený dále neupravený hmyz je příkladem nezpracovaného „hmyzu určeného k lidské spotřebě“, hmyz v oleji je potravina živočišného původu ve smyslu „výrobku získaného zpracováním hmyzu“, případně sušený hmyz namletý do podoby mouky z hmyzu představuje „výrobek získaný dalším zpracováním zpracovaného výrobku z hmyzu“. Chléb vzniklý smísením mouky z hmyzu a dalších složek rostlinného původu není potravinou živočišného původu, neboť se jedná o směsnou potravinu vzniklou smísením potraviny živočišného původu a potraviny rostlinného původu.

K bodům 5 a 6 K § 3 odst. 1 písm. h)

Aktualizuje se dosavadní poznámka pod čarou č. 24 (odkaz na nařízení o zesílených úředních kontrolách) a doplňuje se nový text ustanovení § 3 odst. 1 písm. h) s poznámkou pod čarou č. 61, který vedle stávajících požadavků na zajištění součinnosti, resp. zajištění potřebného počtu zaměstnanců a odpovídajícího technické vybavení pro zajištění výkonu kontroly podle nařízení Komise (ES) č. 669/2009, rozšiřuje výčet dalších povinností o dodržování zvláštních podmínek dovozu pro vybrané potraviny podle dalších předpisů Evropské unie. Jedná se například o čl. 6, 14 nařízení Komise (ES) č. 669/2009, čl. 8, 9 a 14 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 884/2014, čl. 7 a 14 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/1660, čl. 7 a 13 prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/186 a čl. 7 a 13 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/175.

K bodu 7 K § 3 odst. 1 písm. i)

V písmeni i) se upravuje znění informační povinnosti provozovatele potravinářského podniku vůči příslušnému orgánu. Dosavadní znění § 3 odst. 1 písm. i) je příliš komplikované. Je důležité stanovit, že všechny údaje, které je provozovatel potravinářského podniku povinen hlásit, jsou průběžně aktualizovány. Jedná se o jméno, příjmení nebo obchodní firmu, sídlo a adresu provozovny, jde-li o osobu fyzickou, nebo obchodní firmu nebo název, sídlo a adresu provozovny, jde-li o osobu právnickou, dále o identifikační číslo osoby a předmět činnosti nebo podnikání a rovněž konkrétní činnosti, které jako provozovatel potravinářského podniku provozuje. Dosavadní znění v tomto ohledu nebylo jednoznačné. Dochází ke zpřesnění údajů, o kterých má provozovatel potravinářského podniku informovat. Doplňuje se povinnost provozovatele dle čl. 15 odst. 5 písm. b) nařízení (EU) č. 2017/625 poskytovat informace o konkrétní činnosti, kterou provozovatel provozuje. Z pohledu dozorových orgánů je z hlediska zacílení úředních kontrol obecná informace o tom, zda provozovatel uvádí prodej nebo distribuci potravin, nedostatečná. Dozorové orgány potřebují být informovány o konkrétních činnostech, které provozovatelé v rámci uvádění na trh s potravinami vykonávají. Provozovatel prodávající potraviny může zároveň rozpékat pečivo nebo ohřívat pokrmy nebo stáčírna vína může zároveň víno prodávat. Všechny tyto konkrétní činnosti, které provozovatel potravinářského podniku při nakládání s potravinami vykonává, mají být podle upraveného ustanovení hlášeny. V případě činnosti spočívající v prodeji potravin prostřednictvím internetu se konkrétní činností provozovanou provozovatelem potravinářského podniku, která má být oznámena, rozumí uvedení konkrétní adresy webových stránek, prostřednictvím kterých dochází k uvádění potravin na trh. Pro to, aby byl zajištěn dozor nad konkrétními webovými stránkami, na kterých dochází k uvádění potravin na trh, je nezbytné, aby měl příslušný dozorový orgán přehled o tom, na jakých stránkách k uvádění potravin na trh dochází.

K bodu 8 K § 3 odst. 1 písm. l)

Znění písmena l) se doplňuje o povinnost provozovatele potravinářského podniku zaznamenat datum rozbalení potraviny, pokud byla rozbalena za účelem prodeje jednotlivých částí spotřebiteli. Povinnost zaznamenat datum rozbalení se zavádí s ohledem na ochranu zájmů spotřebitele a zajištění vysoké ochrany jeho zdraví. Provozovatel potravinářského podniku musí ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce zajistit, aby potravina byla bezpečná. Provozovatel potravinářského podniku má již nyní povinnost přiměřeně zkrátit lhůtu minimální trvanlivosti nebo použitelnosti rozbalené potraviny za účelem dalšího prodeje. Pro zachování bezpečnosti potravin uváděných na trh je pro provozovatele potravinářských podniků velmi důležité rovněž zaznamenat datum rozbalení potraviny, tj. důležitého kroku ovlivňujícího údržnost potraviny a v konečném důsledku i její zdravotní nezávadnost. Z uvedeného požadavku vyplývá, že jde pouze o formální zpřesnění a doplnění stávající povinnosti přiměřeně zkrátit lhůtu minimální trvanlivosti nebo použitelnosti rozbalené potraviny za účelem dalšího prodeje.

K bodu 9 K § 3 odst. 1 písm. q) úvodní části ustanovení

V § 3 odst. 1 písm. q) se zpřesňuje povinnost provozovatele potravinářského podniku odděleně umístit vyřazené potraviny s připojením doplňkové informace o této skutečnosti, tj že se jedná o potravinu vyřazenou. V současné době stávající ustanovení přímo nespecifikuje jakým způsobem má Provozovatel potravinářského podniku s vyřazenými potravinami dle § 3 odst. 1 písm. q) zákona nakládat. Zpřesněním uvedeného ustanovení se stanovuje způsob, jak identifikovat vyřazené potraviny v provozovnách a také předejít a zabránit opětovnému uvedení takových potravin na trh. Vyřazené potraviny se odděleně umístí a označí tak, aby z tohoto označení pro všechny zaměstnance potravinářského provozu jasně vyplývalo, že se jedná o potraviny, které dále nesmí být uváděny na trh (například cedulí nebo přesunutím potravin do vyhrazeného prostoru, který je pro tyto potraviny vyhrazen a takto označen). Způsob provedení připojení informace k potravině se přesně nestanovuje proto, aby jej mohl provozovatel přizpůsobit konkrétní situaci. Připojení informace tak může být provedeno např. popisem krabice, cedulí pod smrštitelnou fólií na potravinách na paletě apod.

Zároveň se do povinnosti podle písmene q) vyřadit z dalšího uvádění na trh, odděleně umístit a připojit informaci o vyřazení potraviny přidávají do odstavce 1 potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti, které nejsou bezpečné. Tato životní situace se do odstavce 1 přidává z důvodu, že není dosud pokryta v odstavci 1 uvedenými situacemi podle § 10 odst. 1 písm. a) až f).

K bodu 10 K § 3 odst. 1 písm. q) bodu 1

Pod povinnost provozovatele potravinářského podniku neprodleně vyřadit z dalšího uvádění na trh, odděleně umístit a připojit informaci o vyřazení potraviny se nově zařazují potraviny obsahující látky v rozporu s požadavky na složení doplňků stravy nebo látky zakázané při výrobě potravin podle vyhlášky o doplňcích stravy a složení potravin. Dle § 5 vyhlášky č. 58/2018 Sb., o doplňcích stravy a složení potravin, nelze použít při výrobě potravin nebo do nich přidávat jednotlivě nebo ve směsi omamné nebo psychotropní látky, prekursory látek uvedených v kategorii I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog, steroidní látky (tj. látky s anabolickými a jinými hormonálními účinky), látky hormonální povahy a další látky, u nichž byl prokázán toxický, genotoxický, teratogenní, halucinogenní, omamný či jiný nepříznivý účinek na lidský organismus a současně některé další látky uvedené v příloze č. 2 této vyhlášky. Výše uvedené ustanovení bylo z důvodu právní jistoty zapracováno primárně do ustanovení § 10, tj. do výčtu potravin, které je zakázáno uvádět na trh. V návaznosti na tento „zákaz“ se v § 3 odst. 1 písm. q) pouze formálně zavádí způsob nakládání s těmito potravinami.

K bodu 11 K § 3 odst. 1 písm. q) bod 2

Dochází k doplnění povinnost vyřadit z uvádění na trh nejen potraviny, které jsou balené v obalech neodpovídajících předpisy stanoveným požadavkům, ale také potraviny, které jsou zabalené do obalů, které nechrání potraviny před znehodnocením. Potraviny mohou být zabaleny v obalu, který je natržený či jinak poškozený (například potravina na tácku je překryta roztrženou fólií nebo nakrájený bloček sýra není zcela překryt fólií). Navržené ustanovení má pokrýt situace, kdy je obal poškozený nebo jinak nedostatečný, ale samotná potravina je zatím v pořádku nejde tedy o situaci řešenou § 3 odst. 1 písm. q) bod 5.

K bodu 12 § 3 odst. 1 písm. s)

Písmeno s) se zrušuje z důvodu duplicity tohoto ustanovení s ustanovením přímo použitelného předpisu Evropské unie – nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283.

K bodu 13 K § 3 odst. 4 písm. b)

V tomto ustanovení se v závislosti na požadavcích čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 a v souladu s požadavky čl. 59 až 63 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 upravuje terminologie vstupních míst pro dovážení potravin z jiných států, než jsou členské státy Evropské unie (ze třetích zemí). Členský stát má dále určit stanoviště hraniční kontroly (čl. 59 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625). Určená místa vstupu se nahrazují termínem „stanoviště hraniční kontroly“, který je definován v čl. 3 odst. 38 nařízení. Dále nařízení v čl. 53 pracuje s tzv. jinými místy, než jsou stanoviště hraniční kontroly, přes která lze zásilky zboží a zvířat dovážet do Evropské unie a pro která Evropská komise připravuje akt v přenesené pravomoci v souladu s čl. 144 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625, kterým se určí pravidla, ve kterých případech a za jakých podmínek mohou příslušné orgány provádět kontroly totožnosti a fyzické kontroly zásilek zvířat a zboží kategorií uvedených v čl. 47 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 na jiných kontrolních místech, než jsou stanoviště hraniční kontroly. Takový akt v přenesené pravomoci zatím nebyl vydán. Zrušuje se odkaz na prováděcí právní předpis, který měl stanovit určená místa vstupu nebo určená místa dovozu a doposud nebyl vydán.

K bodu 15 K § 3d odst. 1

Legislativně technická úprava v návaznosti na bod 13.

K bodu 16 K § 3d odst. 3

Vyhláška č. 172/2015 Sb., o informační povinnosti příjemce potravin v místě určení, nastavila režim informační povinnosti, když vymezila komodity, které se hlásí, i příslušné orgány dozoru, kterým mají být vymezené komodity hlášeny. Stávající § 3d odst. 3 nedostatečně zajišťuje vazbu na prováděcí právní předpis, který nastavuje konkrétní režim, podle kterého je potřeba postupovat. Navrženou změnou bude tento nedostatek odstraněn.

K bodu 17 K § 4 odst. 4

Navrhuje se doplnit náležitosti žádosti provozovatele potravinářského podniku o schválení ozařovny (která je dle § 4 odst. 3 zákona č. 110/1997 Sb. předpokladem k vydání rozhodnutí o schválení ozařovny) o nutné údaje, které nejsou v současnosti v tomto ustanovení uvedeny a které příslušný orgán dozoru potřebuje k posouzení žádosti a možnosti rozhodnout o postupu a způsobu ozařování i k řádnému výkonu kontrolní činnosti. Zároveň je ustanovení změněno tak, aby provozovatel nebyl zatěžován v případě, kdy si Státní zemědělská a potravinářská inspekce může informace vyžádat od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Důvodem navrhované změny je i skutečnost, že doposud nebyl vydán prováděcí právní předpis, na který je v tomto odstavci odkazováno a který měl tyto náležitosti stanovit. Danou úpravou odpadne potřeba prováděcí předpisy vydávat.

K bodu 18 K § 4 odst. 8

Účelem navrhované změny je odstranění nepřesnosti transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/2/ES, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potravin a složek potravin ošetřovaných ionizujícím zářením, neboť zákon ve stávajícím znění rozšiřuje povinnosti týkající se dokumentace doprovázející potraviny ozářené v jiných členských státech Evropské uniea nad její rámec. Citovaná směrnice dle čl. 6 odst. 2 a 3 jednak vztahuje požadavek na dokumentaci doprovázející potraviny ozářené v jiných členských státech pouze na potraviny, které nejsou určeny konečnému spotřebiteli ani provozovateli potravinářského podniku, který provozuje stravovací službu, a dále odlišně stanoví požadovaný obsah této dokumentace (místo údajů o ozařovně může být uvedeno referenční číslo ozařovny, není vyžadováno množství potravin).

K bodu 19 Poznámka pod čarou č. 27

Úpravou dochází k aktualizaci právních předpisů v poznámce pod čarou.

K bodu 20 K § 6 odst. 2

Dosavadní znění povinnosti podle § 6 odst. 2 pro uvádění symbolu „e“ na potravinách nestanovovalo tuto povinnost dostatečně určitě. Ze znění ustanovení nebylo zřejmé, komu je tato povinnost stanovena. Navrženou změnou tedy dochází ke zpřesnění povinností ve vztahu k uvádění symbolu „e“.

K bodu 21 K § 9b odst. 1 písm. a)

Dochází ke zpřesnění podmínek pro poskytnutí informací o „českosti“ potraviny podle § 9b odst. 1 ve vztahu k nezpracovaným potravinám s tím, že pokud jde o nezpracovanou potravinu pocházející ze zvířete, doplňuje se ke stávajícím podmínkám požadavek, aby zvíře bylo v České republice i narozeno a chováno. Doplněním těchto dvou nových podmínek bude v případě nezpracovaných potravin pocházejících ze zvířat zajištěn jednoznačný a komplexní vztah k jediné zemi, a to k České republice.

K bodu 22 K § 9b odst. 1

Do odstavce 1 se doplňuje nové písmeno c). Dosavadní znění ustanovení § 9b nezohledňovalo fakt, že některé složky nelze z objektivních důvodů na území České republiky získat (vypěstovat). Přesto výroba z těchto složek je v rámci České republiky tradiční a rozšířená. Týká se to zejména čokoládových bonbonů a čokolády, čaje, kávy, kávoviny nebo rýžových extrudovaných a pufovaných výrobků. Výrobky spadající do této kategorie vymezí prováděcí právní předpis, včetně odkazů na příslušné prováděcí právní předpisy týkající se těchto výrobků.

K bodu 23 K § 9c

Nově navržené ustanovení zpřesňuje, jaké údaje je nutné na obalu potraviny uvést, pokud se provozovatel potravinářského podniku rozhode dobrovolně poskytnout informaci uvozenou slovy „výrobce:“. Pokud se výrobce rozhodne dobrovolně uvádět údaje vyjádřené slovy „výrobce:“ musí následovat informace o sídle formou adresy provozovatele potravinářského podniku. Pokud se však toto sídlo výrobce bude nacházet v jiné zemi než provozovna, ve které byla potravina fyzicky vyrobena, uvede se také název země, ve které se nachází provozovna, a to uvozen slovem: „provozovna:“. Cílem tohoto ustanovení je pouze dobrovolné zpřesnění dosavadní povinné informace týkající se uvedení adresy provozovatele potravinářského podniku v souvislosti s ekonomickou aktivitou týkající se výroby konkrétní potraviny. Daná informace je dobrovolně doplňkovým údajem. Pokud však bude tato informace na obale potraviny uvedena jako samostatný a jedinečný údaj, naplní tato informace plně požadavky adresy provozovatele potravinářského podniku dle evropského předpisu. Z věcného hlediska je cílem naplnění požadavků evropského předpisu ve věci zajištění práva konečného spotřebitele na informovaný výběr potravin se zvláštním ohledem na hospodářské hledisko. Současně se omezí faktor potenciálního klamání konečného spotřebitele, pokud jde o způsob a místo výroby. Deklarovaný požadavek je plně dobrovolný.

K bodu 24 K § 10 odst. 1 písm. f)

Podle § 5 vyhlášky č. 58/2018 Sb., o doplňcích stravy a složení potravin, nelze použít při výrobě potravin nebo do nich přidávat jednotlivě nebo ve směsi omamné nebo psychotropní látky, prekursory látek uvedených v kategorii I nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog, steroidní látky (tj. látky s anabolickými a jinými hormonálními účinky), látky hormonální povahy a další látky, u nichž byl prokázán toxický, genotoxický, teratogenní, halucinogenní, omamný či jiný nepříznivý účinek na lidský organismus a současně některé další látky uvedené v příloze č. 2 této vyhlášky. Výše uvedené ustanovení bylo do § 10, tj. do výčtu potravin, které je zakázáno uvádět na trh, zapracováno z důvodu právní jistoty a z pohledu zachování konstrukce zákona, který uvádí jednak povinnosti provozovatele potravinářského podniku, ale i konkrétní zákazy pro uvádění potravin na trh.

K § 10 odst. 1 písm. g)

Nové písmeno g) v návaznosti na průzkumy situace na trhu (testy dvojí kvality potravin), reaguje na výskyt obchodních praktik, kdy jsou v České republice a různých členských státech Evropské unie nabízeny spotřebitelům ke koupi potraviny se stejný marketingovým záměrem, tj. pod stejnou obchodní značkou, se stejným obalem, stejnou grafikou, barvami a podobně, které se nicméně liší svými vlastnosti jako například seznamem složek, zastoupením složek, kvalitou složek, senzorickými vlastnostmi nebo odlišným množstvím potraviny ve stejně velkém obalu. Spotřebitel se tak dostává do situace, kdy jsou mu v České republice a v jiné členské zemi Evropské unie nabízeny produkty, jejichž obchodní název a obal vypadá z jeho hlediska stejně nebo velmi podobně, tj. zaměnitelně. Spotřebitel se tudíž mylně domnívá, že si kupuje totožnou potravinu. Ačkoli jsou tyto potravinářské produkty označeny v souladu s platnou právní úpravou, liší se zdánlivě totožné potraviny svými vlastnostmi. Tuto skutečnost může v některých případech spotřebitel odhalit pouze po detailním srovnání složení obou výrobků, k čemuž ovšem při běžném nákupu nemá příležitost.

Cílem ustanovení není regulovat obchodní značky tak, aby pokud výrobek nese obchodní značku „XY“ musela existovat jen jeho jedna verze a tato verze byla stejná v České republice a ostatních členských státech Evropské unie. Cílem ustanovení je, aby potravina v České republice prezentovaná spotřebiteli stejným způsobem jako potravina v jiném členském státě Evropské unie byla svými vlastnostmi také totožná.

Pokud je cílem výrobce vyrábět několik variant výrobku s obchodní značkou „XY“ pro různé členské země, například kvůli různým spotřebitelským preferencím, je možné, aby se výrobek nadále „XY“ jmenoval, ale pokud se značkový výrobek liší vlastnostmi v různých zemích, tj. existuje jeho několik verzí, musí být tyto verze spotřebiteli odlišně prezentovány například barvou, grafikou nebo dodatečným textem jednoznačně odlišujícím jednu verzi výrobku od druhé. Na základě odlišností v prezentaci nebudou výrobky pro spotřebitele při nákupu zdánlivě totožné a spotřebitel nebude uváděn v omyl, že kupuje výrobek se stejnými vlastnostmi jako v jiné zemi Evropské unie.

Slova „označené zdánlivě totožně“ jsou použita záměrně z toho důvodu, aby provozovatel potravinářského podniku nemohl argumentovat například tím, že se jedná o odlišné produkty, jelikož jejich obal se liší detaily - prvky, znaky, barvami, grafikou, označením - které jsou pro spotřebitele z hlediska rozlišení na první pohled stejně vypadajících produktů nevýznamné, jako například několik rozdílných slov na etiketě, pečeť kvality na etiketě nebo rozdílný seznam složek na etiketě. Pokud by bylo použito pouze slovo „totožně“, bylo by ustanovení aplikovatelné pouze na potraviny mající naprosto identický obal, nelišící se v žádném detailu. Praxe a testy dvojí kvality ovšem ukázaly, že obaly jsou na první pohled stejné, ale mohou se lišit v detailech. Odlišnými vlastnosti se rozumí například použití odlišných složek, jejich množství, poměru nebo kvality, odlišné senzorické vlastnosti nebo odlišné množství potraviny ve stejně velkém obalu.

Cílem návrhu je stav, kdy provozovatel potravinářského podniku musí zajistit, aby potraviny, které se svými vlastnostmi liší, nebyly spotřebiteli prezentovány zdánlivě stejným způsobem (obalem, označením, barvami, grafikou, marketingem).

K bodu 25 K § 11 odst. 2

Ustanovení § 11 odst. 2 se novelou zpřesňuje tak, aby pouze v tomto případě, kdy je stanovena povinnost poskytovat za stanovených podmínek potraviny bezplatně neziskovým organizacím, nebyly vedle potravin, které nejsou v souladu s požadavky tohoto zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího požadavky na potraviny, ale jsou bezpečné, poskytovány bezplatně neziskové organizaci alkoholické nápoje. Uvedené zpřesnění vyplývá z konzultací se zástupci humanitárních nebo charitativních organizací, kdy striktní povinnost poskytování alkoholických nápojů v tomto režimu byla vyhodnocena jako nevhodná.

Ustanovení odstavce 3 není nikterak dotčeno, protože se v tomto případě jedná obecně o dobrovolnou možnost, resp. vytvoření právního rámce poskytovat za stanovených podmínek potraviny bezplatně neziskovým organizacím, které shromažďují bezplatně potraviny, skladují a přidělují je následně humanitárním nebo charitativním organizacím, které poskytují potravinovou pomoc klientům sociálních služeb.

K bodu 26 K § 12c odst. 1

Ustanovení čl. 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU požaduje, aby všechny tabákové výrobky byly označeny jedinečným identifikátorem. Usnesením vlády ze dne 17. října 2018 č. 671 byla v souladu s čl. 3 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574 vydavatelem jedinečného identifikátoru jmenována Státní tiskárna cenin, s.p. Ustanovení čl. 4 odst. 1 druhého pododstavce prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574 umožňuje členskému státu aplikovat výjimku a uložit požadavek, aby vydavatelem identifikátorů tabákových výrobků uváděných na jeho trh byl výlučně subjekt jmenovaný tímto členským státem. V České republice byla vydavatelem jedinečných identifikátorů pro tabákové výrobky jmenována Státní tiskárna cenin, s.p. V návaznosti na možnost využít výše uvedenou výjimku se tato výjimka zapracovává do znění § 12c odst. 1, kde se výrobci, dovozci, maloobchodnímu prodejci a distributorovi cigaret a tabáku k ručnímu balení cigaret tabákových ukládá povinnost zajistit, aby tabákový výrobek uváděný na trh v České republice byl označen jedinečný identifikátorem, jehož vydavatelem je jen Státní tiskárna cenin, s.p. Jinými slovy tak lze na trh České republiky uvádět jen tabákové výrobky nesoucí jedinečný identifikátor vydaný pouze Státní tiskárnou cenin, s.p. Dále se do odstavce 1 doplňuje nové písmeno b), které stanovuje výrobci, dovozci, maloobchodnímu prodejci a distributorovi tabákových výrobků povinnost požádat Státní tiskárnu cenin, s.p., v případech stanovených prováděcím nařízením Komise (EU) 2018/574 o přidělení jedinečného identifikátoru, jedinečného identifikátoru na úrovni skupinových balení a identifikačního kódu hospodářského subjektu, zařízení a stroje.

K bodu 27 K § 12c odst. 3

Ustanovení čl. 4 odst. 1 druhého pododstavce prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574 umožňuje členskému státu aplikovat výjimku a uložit požadavek, aby vydavatelem identifikátorů tabákových výrobků uváděných na jeho trh byl výlučně subjekt jmenovaný tímto členským státem. V České republice byla vydavatelem jedinečných identifikátorů pro tabákové výrobky jmenována Státní tiskárna cenin, s.p. V návaznosti na možnost využít výše uvedenou výjimku se tato výjimka zapracovává do znění § 12c odst. 3, kde se výrobci, dovozci, maloobchodnímu prodejci a distributorovi cigaret a tabáku k ručnímu balení cigaret tabákových ukládá povinnost zajistit, aby jednotkové balení tabákového výrobku jiného než cigarety nebo tabáku určeného k ručnímu balení cigaret bylo označeno jedinečný identifikátorem, jehož vydavatelem je Státní tiskárna cenin, s.p. Jinými slovy tak lze na trh České republiky uvádět jen tabákové výrobky nesoucí jedinečný identifikátor vydaný pouze Státní tiskárnou cenin, s.p.

K bodu 28 K § 12c odst. 5 a 6

Pokud jde o odstavec 5, jedná se o adaptaci čl. 7 odst. 2 prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2018/576, podle kterého členské státy vyžadují, aby výrobci a dovozci tabákových výrobků se sídlem na jejich území na základě písemné žádosti poskytli vzorky tabákových výrobků, které jsou momentálně uváděny na trh. Vzorky musí být poskytnuty ve formátu jednotkových balení a musí obsahovat použitý bezpečnostní prvek. Na vyžádání členské státy poskytnou obdržené vzorky tabákových výrobků Evropské komisi. Institucí, které musí být vzorky tabákových výrobků poskytnuty, bude Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Vzorky mohou být Státní zemědělské a potravinářské inspekci poskytovány bezplatně, avšak na vyžádání je Státní zemědělská a potravinářská inspekce uhradí. V návaznosti na tento odstavec je v § 15b odst. 8 zavedeno nové ustanovení, které stanoví, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce na žádost výrobce tabákových výrobků nebo dovozce tabákových výrobků uhradí vzorky tabákových výrobků poskytnuté podle § 12c odst. 5.

Odstavec 6 v návaznosti na povinnost členského státu vyplývající z čl. 6 odst. 2 prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2018/576 určuje Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci jako orgán, na základě jehož rozhodnutí je výrobce a dovozce tabákových výrobků nebo poskytovatel bezpečnostního prvku nahradit nebo změnit bezpečnostní prvek.

K bodu 29 K § 12h odst. 2 úvodní části ustanovení

V odstavci 2 je navržena změna textu v souladu s požadavkem na změnu vyplývající ze znění článku 20 bodu 4 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU, která je do zákona implementována.

K bodu 30 K § 12h odst. 2 písm. a)

Zrušuje se povinnost značit na jednotkovém balení a vnějším balení elektronických cigaret nebo náhradních náplní do nich údaje dle § 12d odst. 1 písm. b) a d), neboť výklad k § 12 odst. 1 písm. b) a d) je ve vztahu k elektronickým cigaretám nejasný a u písm. b) chybí kategorizace výrobků, která je u tabákových výrobků stanovená vyhláškou. Ustanovení § 12d odst. 1 písm. c) zákona pro označování tabákových výrobků určených ke kouření připouští pouze gramy, kilogramy a kusy v balení. Náplně do elektronických cigaret jsou však tekuté a jejich množství při uvádění na trh jsou vymezena objemovými jednotkami. Novelou tedy dojde k rozšíření možnosti uvádění údajů o čistém množství pro elektronické cigarety a náhradní náplně do nich o jednotky objemu mililitry.

K bodu 31 K § 12h odst. 3 úvodní části ustanovení

Při výkonu dozoru v oblasti elektronických cigaret a náhradních náplní do nich byla kontrolována balení, která byla současně i letáky, což nenaplňovalo cíle tabákové směrnice, proto se navrhuje specifikovat leták jako „přiloženou“ informaci. Požadavek na leták u beznikotinových elektronických cigaret je z důvodu snahy o obdobný přístup jako k nikotinovým elektronickým cigaretám; rozdílný přístup by v praxi mohl působit problémy. Cílem je sladění a sjednocení požadavků na beznikotinové a nikotinové elektronické cigarety. Jednotkovým balením je nejmenší jednotlivé balení tabákového výrobku nebo výrobku souvisejícího s tabákovými výrobky (tj. elektronické cigarety, náhradní náplně do ní, bylinné výrobky určené ke kouření), který je uveden na trh. Je tedy přípustné, aby na trh byla dodávána náhradní náplň (lahvička s tekutinou) jako nejmenší jednotkové balení. Pokud na trh jsou dodávány například lahvičky v krabici, které se neprodávají jednotlivě, je tedy za nejmenší jednotkové balení považováno toto balení určené pro konečného spotřebitele, které musí obsahovat všechny povinné údaje, včetně přiloženého letáku.

K bodu 32 K § 12h odst. 7

§ 12h odst. 2 a odst. 3 zákona č. 110/1997 Sb. ukládá rozsah údajů, které je potřeba uvést na jednotkovém balení nebo vnějším balení v případě obalu a letáku. Tyto povinné údaje jsou implementovány na základě ustanovení čl. 20 odst. 4 písm. a) a b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU. Směrnice se vztahuje pouze na výrobky s obsahem nikotinu. § 12h odst. 7 upravuje výjimku pro poskytované údaje v letácích pro elektronické cigarety a náhradní náplně do nich, které neobsahují nikotin. Navrhuje se opravit odkaz v § 12h odst. 7. Správně má být odkazováno na vybrané údaje odstavce 2, které se týkají obsahu nikotinu ve výrobku, množství nikotinu v dávce a zdravotního varování, které jsou v případě těchto výrobků nerelevantní. Naopak u údajů v odst. 3 v písm. c) d) a g), na které se nyní výjimka vztahuje (informace o kontraindikacích, varování pro specifické rizikové skupiny a kontaktní údaje výrobce nebo dovozce) je žádoucí, aby byly v příbalovém letáku beznikotinových elektronických cigaret a náhradních náplní uváděny.

K bodu 33 K § 12i odst. 3

V praxi státní zdravotní dozor nad dodržováním povinností v oblasti elektronických cigaret a náplní do nich provádí zejména pracovníci krajských hygienických stanic, proto se navrhuje rozšíření pravomoci pro krajské hygienické stanice v případech poskytování dodatečných informací od výrobců nebo dovozců elektronických cigaret a náhradních náplní do nich.

K bodům 34 a 35 K nadpisu § 13f a § 13g

V souvislosti s doplněním nového § 13g se zrušuje nadpis § 13f a zavádí nový nadpis „Sledovatelnost tabákových výrobků“ pro § 13f a § 13g.

K bodům 36 a 37 K § 13f odst. 1, 2, 4 písm. a) a 7

Systém sledovatelnosti tabákových výrobků má podle směrnice 2014/40/EU zajišťovat, aby všechny hospodářské subjekty, které jsou zapojeny do obchodu s tabákovými výrobky, od výrobce po poslední hospodářský subjekt, jenž bezprostředně předchází první maloobchodní prodejně, zaznamenávaly převzetí všech jednotkových balení do svého držení, jakož i veškeré jejich interní pohyby a konečný výstup jednotkových balení z jejich držení. Takto povinnost uvádí původní anglické znění směrnice 2014/40/EU v čl. 15 odst. 5: „Member States shall ensure that all economic operators involved in the trade of tobacco products, from the manufacturer to the last economic operator before the first retail outlet, record the entry of all unit packets into their possession,…“

ve shodě se slovenským zněním: „Členské štáty zabezpečia, aby všetky hospodárske subjekty, ktoré sú zapojené do obchodu s tabakovými výrobkami, od výrobcu po posledný hospodársky subjekt, ktorý predchádza prvej maloobchodnej predajni, zaznamenávali prevzatie všetkých jednotkových balení do svojej držby…“

Česká verze dotčeného ustanovení směrnice ale stanovuje povinnost sledovatelnosti pouze pro subjekty předcházející prvnímu maloobchodnímu prodejci a nikoliv první maloobchodní prodejně. Podle českého znění směrnice by tak systém sledovatelnosti výrobků končil u článku řetězce předcházejícímu maloobchodnímu prodejci:

„Členské státy zajistí, aby všechny hospodářské subjekty, které jsou zapojeny do obchodu s tabákovými výrobky, od výrobce po poslední hospodářský subjekt, jenž bezprostředně předchází prvnímu maloobchodnímu prodejci, zaznamenávali převzetí všech jednotkových balení do svého držení…“

České znění ustanovení směrnice bylo v minulosti použito při transpozici směrnice do zákona č. 110/1997 Sb.

Podle § 13f odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb. jsou záznamovou povinností a sledováním tabákových výrobků povinováni výrobce, dovozce a distributor. Stávající ustanovení v zákoně však nezahrnuje maloobchodního prodejce za současného vyloučení maloobchodní prodejny, která již uvádí na trh výrobek přímo konečnému spotřebiteli.

Ustanovení se proto upřesňuje tak, aby zahrnovalo i poslední hospodářský subjekt, jenž bezprostředně předchází místu maloobchodního prodeje tabákových výrobků, kde dochází k jejich uvádění na trh tj. poskytování konečnému spotřebiteli. V souladu se směrnicí tak bude mít i hospodářský subjekt předcházející místu maloobchodního prodeje (jako například maloobchodní provozovna či prodejna) povinnost sledovat a zaznamenávat pohyb tabákových výrobků. Například maloobchodní prodejce (centrála) zaznamená převzetí tabákových výrobků a následně zaznamená odeslání tabákových výrobků na své jednotlivé provozovny/prodejny, ve kterých již fyzicky dochází předání tabákového výrobku konečnému spotřebiteli. Místem maloobchodního prodeje tak může být jakákoliv provozovna, prodejna, provozovna stravovacích služeb, ubytovací zařízení, stánek s občerstvením, e-shop, prodejní automat a další místa, ve kterých se uvádí na trh tabákové výrobky, tj. ve kterých jsou nabízeny k prodeji nebo poskytovány spotřebitelům.

K bodu 38 K § 13f odst. 8 a 9

Povinnosti stanovené v § 13f odst. 1, 2, 4 písm. a) a 7 by se podle čl. 20 odst. 9 směrnice 2014/40/EU neměly na maloobchodní prodejny vztahovat, proto se maloobchodní prodejny z těchto ustanovení vyjímají. Pokud jde výjimku vztahující se k odstavci 4, jedná o výjimku v tom smyslu, že výrobce tabákových výrobků je povinen poskytnout zařízení uvedená v tomto ustanovení dovozcům, distributorům a maloobchodním prodejcům tabákových výrobků, ale nikoliv místu maloobchodního prodeje tabákových výrobků (například prodejně, provozovně nebo stánku), kde se uvádí tabákové výrobky na trh. Tato výjimka tak text odstavce 4 písm. a) uvádí do souladu s ustanovením čl. 15 odst. 7 směrnice č. 2014/40/EU, který stanoví, aby výrobci tabákových výrobků poskytli všem hospodářským subjektům, které jsou zapojeny do obchodu s tabákovými výrobky, od výrobce po poslední hospodářský subjekt, jenž bezprostředně předchází první maloobchodní prodejně, zařízení, které umožní zaznamenávat zakoupení, prodej, uskladnění, přepravu tabákových výrobků nebo jiné nakládání s nimi.

K bodu 39 K § 13g

K odst. 1 Jedná se o adaptaci ustanovení čl. 25 odst. 1 písm. k) prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574. Státní zemědělská a potravinářská inspekce je národním správcem uložiště dat pro účely sledovatelnosti tabákových výrobků podle čl. 25 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574.

K odst. 2 Jedná se o adaptaci čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574, podle kterého má každý členský stát Evropské unie jmenovat vydavatele jedinečných identifikátorů tabákových výrobků. Usnesením vlády ze dne 17. října 2018 č. 671 byla v souladu s čl. 3 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574 vydavatelem jedinečného identifikátoru jmenována Státní tiskárna cenin, s.p. Stanoví se, že Státní tiskárna cenin, s.p., je na území České republiky jediným vydavatelem jedinečných identifikátorů, který vydává následně dle prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574 i identifikační kódy hospodářského subjektu, zařízení nebo stroje.

K odst. 3 Jedná se o adaptaci čl. 27 odst. 11 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574. Státní zemědělská a potravinářská inspekce bude mít právo uzavírat další dohody o úrovni služeb s poskytovatelem sekundárního úložiště, který si může za poskytování těchto dalších služeb účtovat přiměřené poplatky.

K odst. 4 Jedná se o adaptaci ustanovení čl. 32 odst. 5 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574, které se týká zaznamenávání a předávání informací o pohybech tabákových výrobků – odesílání a překládky jednotkových nebo skupinových balení tabákových výrobků mimo Evropskou unii a související záznamové povinnosti.

K odst. 5 Jedná se o adaptaci ustanovení čl. 7 odst. 2 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574, týkající se prostředku k ověření neoprávněné manipulace. Podle definice (dle čl. 2 bodu 7 prováděcího nařízení) se prostředkem k ověření neoprávněné manipulace rozumí prostředek umožňující záznam procesu ověřování následujícího po aplikaci každého jedinečného identifikátoru na úrovni jednotkových balení pomocí videa nebo protokolového souboru, který po provedení záznamu již nemůže být hospodářským subjektem změněn. Výrobci a dovozci zajistí, aby přímo po aplikaci jedinečných identifikátorů na úrovni jednotkových balení následovalo ověření těchto jedinečných identifikátorů, pokud jde o správnou aplikaci a čitelnost. Tento postup musí být chráněn prostředkem k ověření neoprávněné manipulace dodaným a nainstalovaným nezávislou třetí stranou, která Státní zemědělské a potravinářské inspekci a Evropské komisi předloží prohlášení, že instalovaný prostředek splňuje požadavky tohoto nařízení.

K odst. 6 Státní tiskárna cenin, s. p., jako vydavatel jedinečného identifikátoru generuje v souladu s čl. 15, 17 a 19 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574 identifikační kód hospodářského subjektu, identifikační kód zařízení a identifikační kód stroje. U § 13g odst. 6 se jedná o adaptaci čl. 15, 17 a 19 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574, dle kterých musí vydavatel jedinečného identifikátoru deaktivovat kódy na základě odůvodněných požadavků členského státu. Navržené ustanovení proto stanovuje, že orgánem v České republice, na základě jehož pokynu bude vydavatel jedinečného identifikátoru konat, je Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která vykonává dozor nad uváděním tabákových výrobků na trh. Vzhledem k tomu, že v současné době stále probíhá nastavování systému sledovatelnosti tabákových výrobků, není nyní možné vnitrostátní právní úpravou vymezit taxativní výčet důvodů zakládajících se na objektivních kritériích, na základě kterých bude možné příslušné identifikační kódy deaktivovat. K deaktivaci identifikačních kódů bude docházet v minimální míře a důvodem bude zejména zjištění nebo důvodné podezření, že došlo k opakované aplikaci jedinečného identifikátoru převzatého z legálně vyrobeného balení na větší počet jednotkových balení tabákových výrobků pocházejících z nezákonného obchodu s tabákovými výrobky a také v případě, že bude zjištěno zneužití identifikačního kódu.

K odst. 7 a 8 Jedná se o další adaptaci povinností členského státu vyplývajících z ustanovení čl. 15, 17 a 19 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574, kdy členský stát musí informovat dotčené subjekty o deaktivování jejich kódů. Navržené ustanovení proto stanovuje, že orgánem v České republice, který bude subjekty informovat o deaktivaci jejich kódů, je Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která vykonává dozor nad uváděním tabákových výrobků na trh.

K bodu 40 K poznámce pod čarou č. 52

Zrušuje se odkaz na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004. Normativní odkaz na nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 bude uveden přímo v textu § 15 odst. 4.

K bodu 41 K § 15 odst. 4

Doplňuje se informační povinnost Ministerstva zemědělství vyplývající z čl. 103 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 k poskytování kontaktních údajů svých styčných míst Evropské komisi a dalším členským státům Evropské unie. Ministerstvo zemědělství může určit jedno nebo více styčných míst, která budou fungovat jako kontaktní místa a jejichž cílem bude usnadňovat výměnu informací mezi příslušnými orgány v případech pomoci na vyžádání, pomoci bez vyžádání v případě nesouladu, pomoci v případě nesouladu vyvolávajícího riziko nebo představujícího opakované či potenciálně vážné porušení a pomoci na základě informací poskytnutých třetími zeměmi.

K bodu 42 K § 15 odst. 7

Návrhem bude upravena povinnost vyplývající z čl. 109, 110, 111 odst. 1 a čl. 113 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 týkající se koordinované přípravy, zpracování, zveřejňování a poskytování Evropské komisi Víceletého vnitrostátního plánu kontrol a Výroční zprávy. Nové požadavky budou kladeny na obsah obou dokumentů. Víceletý vnitrostátní plán bude vypracován tak, aby se zajistilo naplánování úředních kontrol v nařízením vyjmenovaných oblastech. Nová podoba Výroční zprávy bude podmíněna ustanovením o zajištění jednotného uspořádání výročních zpráv, které budou Evropské komisi nově poskytovány formou jednotného formuláře pro předkládání informací především o typu a počtu případů nesouladu.

K bodu 43 K § 15 odst. 8 písm. d)

Dle upraveného ustanovení § 15 odst. 8 písm. d) je resort zemědělství obecně určen k přijímání žádosti statusu nových potravin podle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 o společné organizaci trhu umožňuje stanovit si jakostní třídy pro roztíratelné tuky nad rámec tohoto nařízení. Této možnosti využívá Česká republika například v případě mléčného výrobku „tradiční pomazánkové“, které je tradičně vyráběno v České republice a nelze ho výrobkově zatřídit podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.1308/2013. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 rovněž umožňuje stanovit další vnitrostátní požadavky týkající se produktů, pro které je již stanovena unijní obchodní norma, a to s ohledem na zachování zásady volného pohybu zboží. Česká republika má zavedeny další požadavky prostřednictvím prováděcích právních předpisů k zákonu č. 110/1997 Sb. například v případě ovoce a zeleniny.

K bodu 45 K poznámce pod čarou č. 15c

Zrušuje se odkaz na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004.

K bodu 45 K § 15 odst. 12 písm. b)

V tomto ustanovení se doplňuje pravomoc dozorových orgánů shromažďovat ve svých informačních systémech informace o výsledcích státního dozoru nad plněním povinností maloobchodních prodejců a distributorů tabákových výrobků a výrobků souvisejících

s tabákovými výrobky.

K bodu 46 K § 15a odst. 1 písm. a)

Oprava chybného odkazu.

K bodu 47 K § 15a odst. 1 písm. e) až s)

K písm. e) Jedná se o adaptaci na ustanovení čl. 59 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625. Doplňuje se povinnost Ministerstva zemědělství na návrh příslušného dozorového orgánu podle § 14 určit stanoviště hraniční kontroly v souladu s čl. 59 odst. 1 nařízení a odkazuje se na postup stanovený v čl. 59 odst. 2 až 5 nařízení.

K písm. f) Jedná se o adaptaci na ustanovení čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625. Doplňuje se povinnost Ministerstva zemědělství dle čl. 62 odst. 1 nařízení na návrh příslušného dozorového orgánu podle § 14 zrušit stanoviště hraniční kontroly, a to v případě, že přestane splňovat nařízením určené minimální požadavky nebo z jiných důvodů, než uvádí nařízení.

K písm. g) Jedná se o adaptaci na ustanovení čl. 62 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625. Doplňuje se povinnost Ministerstva zemědělství dle odst. 2 čl. 62 v návaznosti na výše uvedené písmeno f) informovat Evropskou komisi a ostatní členské státy o tom, že určení stanoviště hraniční kontroly bylo podle odstavce 1 zrušeno včetně uvedení důvodů tohoto zrušení.

K písm. h) Jedná se o adaptaci na ustanovení čl. 63 odst. 1 až 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625. Podle odstavce 1 má Ministerstvo zemědělství pravomoc na návrh příslušného dozorového orgánu podle § 14 pozastavit určení stanovišť hraniční kontroly a za podmínek odstavce 4 toto pozastavení zase zrušit. V případě pozastavení určení stanoviště hraniční kontroly Ministerstvo zemědělství o tomto kroku dle odstavce 2 uvědomí Evropskou komisi a ostatní členské státy spolu s důvody, proč takto učinilo a také dle odstavce 3 vyznačí pozastavení určení stanoviště hraniční kontroly v seznamech stanovišť hraniční kontroly.

K písm. i) Jedná se o adaptaci na ustanovení čl. 60 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625. Doplňuje se povinnost Ministerstva zemědělství dle čl. 60 odst. 1 nařízení zpřístupnit na internetu aktualizovaný seznam stanovišť hraniční kontroly na území České republiky, který bude obsahovat nařízením požadované informace. Dále Ministerstvo zemědělství informuje Evropskou komisi o kontaktních údajích a veškerých případných změnách ohledně příslušných orgánů (Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský), Ministerstva zemědělství, kontrolních orgánů pro ekologickou produkci a dalších pověřených subjektů, např. laboratoře. Tyto informace Ministerstvo zemědělství zpřístupní veřejnosti na internetových stránkách.

K písm. j) Jedná se o adaptaci na ustanovení čl. 100 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625. Doplňuje se povinnost Ministerstva zemědělství dle čl. 100 odst. 1 nařízení určit na návrh příslušného dozorového orgánu podle § 14 pro každou referenční laboratoř Evropské unie jednu nebo více národních referenčních laboratoří. Dále Ministerstvo zemědělství zajistí naplnění požadavků podle čl. 100 odst. 4 a 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 (sdělení názvu a adresy jednotlivých laboratoří, aktualizace a zveřejnění těchto údajů, zajištění spolupráce národních referenčních laboratoří).

K písm. k) Jedná se o adaptaci na ustanovení čl. 115 odst. 1 až 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625. Doplňuje se povinnost Ministerstva zemědělství vypracovat a ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra aktualizovat pohotovostní plány pro potraviny, které budou obsahovat opatření, která se neprodleně učiní v případě, pokud bude zjištěno, že potravina představuje, ať už přímo nebo prostřednictvím životního prostředí, vážné riziko po zdraví lidí nebo zvířat.

K písm. l) Ministerstvo zemědělství se určuje jako orgán, který informuje Evropskou komisi podle čl. 124 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 o kontrolách, které plánuje třetí země provést v České republice.

K písm. m) Dle nového ustanovení § 15a odst. 1 písm. m) je resort zemědělství obecně určen k posuzování statusu nových potravin podle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283 a je kompetentním orgánem při procedurálních krocích konzultačního postupu pro určování statusu nových potravin podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/456. Z uvedeného vyplývá, že všechny další aktivity stanovené přímo použitelnými předpisy členskému státu se týkají výlučně Ministerstva zemědělství.

K písm. n) Ministerstvo zemědělství dle tohoto ustanovení podává Evropské komisi žádost o určení statusu nových potravin podle čl. 5 a předkládá Evropské Komisi odůvodněné námitky, které se týkají bezpečnosti, proti uvedení dotčené tradiční potraviny na trh v Evropské unii podle čl. 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283. Jedná se adaptaci předmětných článků do právního řádu České republiky.

K písm. o) Ministerstvo zemědělství se určuje jako orgán, který vydává osvědčení o odborné způsobilosti provádět klasifikaci jatečných zvířat. Dále je Ministerstvo zemědělství oprávněno rozhodovat o odchylkách od povinné klasifikace jatečně upravených těl, o využívání třídy zmasilosti S, o povolování odstraňování podkožního tuku před vážením, o doplňujících požadavcích na označování jatečně upravených těl, a o povolování automatizovaných metod klasifikace jatečně upravených těl skotu a udělování licencí, jenž vyplývá z čl. 2, 4, 6, 8 a 10 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1182, a komunikuje v této věci s Evropskou komisí.

K písm. p) Jedná se o adaptaci článků 10, 11 a 25 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1182, dle nějž mohou členské státy povolovat automatizované metody klasifikace jatečně upravených těl skotu, ovcí a prasat. S tím souvisí v článku 25 uvedené požadavky oznamování Evropské komisi. Tímto ustanovením se Ministerstvo zemědělství určuje jako kompetentní orgán pro provádění všech povinností vyplývajících pro členský stát z čl. 10 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1182. Konkrétně se jedná o povinnosti podle odstavce 1, 3, 4, 6, 7 a 8.

K písm. q) Jedná se o adaptaci článků čl. 3 odst. 3 a 4 a čl. 4 odst. 2 prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2018/576 o technických normách pro bezpečnostní prvky používané na tabákové výrobky. Ministerstvo zemědělství na základě tohoto ustanovení bude informovat výrobce a dovozce tabákových výrobků o kombinacích ověřovacích elementů a typech ověřovacích elementů bezpečnostních prvků.

K písm. r) Dle tohoto ustanovení je Ministerstvo zemědělství ve vztahu k poskytovateli ověřovacích elementů bezpečnostního prvku tabákového výrobku kompetentním orgánem podle čl. 8 rozhodnutí Komise (EU) č 2018/576: jedná se o adaptaci čl. 8 odst. 3, 4, 5 a 6.

K písm. s) Jedná se o adaptaci čl. 6 prováděcího rozhodnutí Komise 2011/884/EU, podle kterého mají všechny členské státy Evropské unie podávat zprávu o výsledcích všech analytických zkoušek, které byly provedeny za období posledních tří měsíců u produktů pocházejících nebo zasílaných z Číny, u nichž existuje pravděpodobnost, že jsou kontaminovány nepovolenými případy geneticky modifikované rýže.

K bodu 48 K § 15b odst. 6

Jedná se o adaptaci nové povinnosti Ministerstva zemědělství vyplývající z čl. 3 odst. 6 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574 o oznámení Komisi jmenování vydavatele jedinečného identifikátoru a jeho identifikačního kódu spolu s adaptací čl. 3 odst. 7 týkající se zveřejnění a online dostupnosti informací o totožnosti tohoto vydavatele. Státní tiskárna cenin je vydavatelem jedinečného identifikátoru, jehož součástí jsou mimo jiné identifikační kódy subjektů, zařízení a strojů. Státní tiskárna cenin je vydavatelem jedinečných identifikátorů, a jelikož se jedinečný identifikátor skládá mimo jiné i z identifikačního kódu subjektu, zařízení a stroje, je tímto Státní tiskárna cenin i vydavatelem těchto identifikačních kódů, o které hospodářské subjekty žádají Státní tiskárnu cenin – vydavatele jedinečných identifikátorů podle čl. 14 až 19 prováděcího nařízení (EU) č. 2018/574. Pojem „identifikátor“ je v prováděcím nařízení používán jen v souvislosti s „jedinečným identifikátorem“. Identifikátorem se nerozumí identifikační kódy, jelikož tyto jsou součástí jedinečného identifikátoru. Důvodem použití slov „vydavatele jedinečného identifikátoru“ je také zachování jednotnosti terminologie. Například v § 12c odst. 3 je použit pojem „jedinečný identifikátor“ a nikoliv pouze „identifikátor“.

K § 15b odst. 7

Jedná se o adaptaci nové povinnosti členského státu vyplývající z čl. 6 odst. 2 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/574, svěřené Státní zemědělské a potravinářské inspekci z důvodu provádění dozoru nad trhem s tabákovými výrobky a Ministerstvu financí, v jehož gesci jsou tabákové nálepky. Dotčenými výrobci a dovozci se rozumí výrobci a dovozci používající ověřovací element bezpečnostního prvku, jehož integrita je považována za ohroženou. Dotčeným poskytovatelem bezpečnostního prvku je poskytovatel tohoto prvku, jehož součástí je ověřovací element, jehož integrita je považována za ohroženou.

K § 15b odst. 8

Stanoví se součinnost Generálního ředitelství cel se Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí v případech, kdy dojde k narušení bezpečnostní integrity tabákové nálepky.

K bodu 49 K § 16 odst. 7

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 v čl. 36 odst. 2 písm. b) stanoví, že provozovatel, od něhož byly vzorky objednány, může využít práva na druhé odborné stanovisko podle čl. 35 odst. 1. V souladu s čl. 35 odst. 1 právo na druhé odborné stanovisko opravňuje provozovatele požádat o dokumentární přezkum vzorků, analýzy, testů nebo diagnostiky jiným uznaným a řádně kvalifikovaným znalcem. Zákonodárce tak omezil v případě odběru vzorků zboží nabízeného komunikačními prostředky na dálku právo na druhé odborné stanovisko pouze na tzv. dokumentární přezkum a nepočítá s postupem podle čl. 35 odst. 2. Ve větě první se jedná o zpřesnění textu a jeho řádné provázení na čl. 35 odst. 2 nařízení (EU) č. 2017/625. Nařízení jasně stanoví, že odběr vzorku pro druhé odborné stanovisko je možno zvažovat pouze „při odběru vzorku“ tj. na místě, kde dochází k odběru. Dále se upravuje terminologie v souvislosti s čl. 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625. Současně používaný termín „doplňující odborný posudek“ se tak nahrazuje termínem „druhé odborné stanovisko“. Znění se dále doplňuje o novou informační povinnost příslušného orgánu dozoru vůči kontrolované osobě o neprovedení odběru vzorku pro druhé odborné stanovisko podle výše uvedeného nařízení, a to v případech kdy kontrolovaná osoba požádala o odběru vzorku pro doplňující odborné stanovisko.

K bodu 50 K § 16 odst. 8

Stávající znění odstavce 8 je na místě vypustit, neboť představuje zastaralou právní úpravu, která zrušením vyhlášky č. 211/2004 Sb., o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků, ve znění pozdějších předpisů, pozbyla smyslu. Namísto zrušeného znění je vložena úprava ohledně kontroly prodeje na dálku. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 v čl. 36 odst. 2 písm. b) stanoví, že provozovatel, od něhož byly vzorky objednány, může využít práva na druhé odborné stanovisko podle čl. 35 odst. 1. V souladu s čl. 35 odst. 1 právo na druhé odborné stanovisko opravňuje provozovatele požádat o dokumentární přezkum vzorků, analýzy, testů nebo diagnostiky jiným uznaným a řádně kvalifikovaným znalcem. Zákonodárce tak omezil v případě odběru vzorků zboží nabízeného komunikačními prostředky na dálku právo na druhé odborné stanovisko pouze na tzv. dokumentární přezkum a nepočítá s postupem podle čl. 35 odst. 2. Z původního textu ustanovení § 16 odst. 8 je zřejmé, že předmětnou úpravou nikdy nebyla stanovena možnost provozovatele potravinářského podniku vyjadřovat se k výsledkům analýz před zveřejněním. Tato možnost je zajištěna právem provozovatele potravinářského podniku podávat námitky do protokolu o kontrole, jehož podkladem jsou výsledky rozborů. Státní zemědělská a potravinářská inspekce zveřejňuje výsledky kontrol před vypořádáním námitek do protokolu, pouze pokud by bylo ohroženo zdraví spotřebitelů nebo by se jednalo o výjimečně rozsáhlé protiprávní jednání. Standardně však dochází ke zveřejnění až po vypořádání námitek do protokolu.

K bodu 51 Poznámky pod čarou č. 15g a 15h

Odkazy na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 se nahrazují odkazy na nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.

K bodu 52 K § 16 odst. 11

V odstavci 11 se adaptuje ustanovení čl. 82 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625; za úřední kontroly podle čl. 79 odst. 2 písm. c), které nebyly původně plánovány a které musely být provedeny, neboť během úřední kontroly provedené v souladu s tímto nařízením byl na straně téhož provozovatele zjištěn nesoulad, a jsou prováděny za účelem posouzení rozsahu a dopadu nesouladu nebo za účelem ověření, zda byla zjednána náprava (tzv. „dodatečné kontroly“), budou příslušné orgány vybírat poplatky, jejichž výše bude stanovena na základě paušální částky stanovené vyhláškou č. 227/2008 Sb., která bude sloužit jako základ výpočtu výše nákladů každé jednotlivé úřední kontroly uplatněné vůči provozovateli, kterého se daná úřední kontrola týkala. Výše paušální částky nákladů je 500 Kč na jednoho inspektora za každou započatou hodinu výkonu činnosti podle § 1. Záměrem předkladatele novely zákona o potravinách v souvislosti s adaptací čl. 79 odst. 2 písm. c) a čl. 82 odst. 1 je pokračovat v zavedené praxi tj. vybírat za aktivity uvedené v čl. 79 odst. 2 písm. c) nařízení poplatky, které jsou kombinací čl. 82 odst. 1 písm. a) a čl. 82 odst. 1 písm. b). Paušální částka je stanovena ve vyhlášce č. 227/2008 Sb. s tím, že tato paušální částka bude vybírána pouze u těch subjektů, u kterých budou provedeny zmíněné aktivity, a výše bude jednotná pro všechny subjekty. Za skutečné náklady se považují další aktivity v případě rozsáhlé úřední kontroly, které nejsou pokryty „paušální částkou“, například uhrazení laboratorních analýz v případě nesouladu apod.

K bodu 53 K § 16 odst. 13

Do znění odst. 13 se adaptuje ustanovení čl. 79 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625. Od provozovatelů budou vybírány náhrady nákladů na úřední kontroly prováděnými příslušnými orgány na stanovištích hraniční kontroly u zboží kategorií uvedených v čl. 47 odst. 1 písm. d), e) a f) nařízení, stanovené metodou výpočtu skutečných nákladů pomocí paušální částky stanovené prováděcím právním předpisem.

Tato metoda výpočtu byla zvolena proto, že uplatňují-li se poplatky nebo platby na základě skutečných nákladů jednotlivých úředních kontrol, pak by celkové poplatky placené provozovateli, kteří pravidla dlouhodobě dodržují, měly být nižší vzhledem k tomu, že úřední kontroly by u nich měly být méně časté, než u provozovatelů, kteří pravidla nedodržují.

K bodu 54 K § 16 odst. 14

S ohledem na hospodárnost výběru a snížení administrativní zátěže v případě kontroly dokladů při dovozu je navrženo v souladu s čl. 79 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/625 nevybírat poplatky za kontrolu dokladů, která nebude trvat déle než 1 hodinu. Toto ustanovení se nebude vztahovat na případy, kdy bude prováděna kontrola totožnosti nebo fyzická kontrola při kontrole dovozu v souladu s čl. 3 body 42 a 43 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/625, které budou vždy zpoplatněny.

K bodu 55 K § 17 odst. 1 písm. p) až r)

Dochází k doplnění skutkové podstaty přestupku na základě úpravy povinnosti v podle § 3 odst. 1 písm. q).

K bodu 56 K § 17 odst. 1 písm. t)

Odstranění přestupku v souvislosti s odstraněním povinnosti v § 3 odst. 1 písm. s).

K bodu 57 K § 17 odst. 2 písm. e)

Dochází k doplnění skutkové podstaty přestupku v návaznosti na povinnost stanovenou v § 9c.

K bodu 58 K § 17 odst. 4

Doplňuje se skutková podstata přestupku, kterého se dopustí dovozce potravin ze třetích zemí, pokud porušuje požadavky přímo použitelných předpisů Evropské unie upravující požadavky na dovoz potravin, a to jak požadavky na bezpečnost, tak ostatní požadavky, jako například čl. 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002. Z důvodů právní jistoty tak dochází k upřesnění, oproti dosud použitelné obecnější skutkové podstatě v § 17 odst. 2 písm. c). Jednotlivé skutkové podstaty jsou v závislosti na jejich typové závažnosti zařazeny do různých sazeb pokut.

K bodům 59 až 64 K § 17c odst. 2 a 3

Doplňují se skutkové podstaty v návaznosti na povinnosti stanovené v § 12c a § 13f.

K bodu 65 § 17c odst. 4 písm. a)

Doplňuje se přestupek za porušení ustanovení § 12h odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb. v návaznosti na ustanovení § 3 odst. 7 a 8 vyhlášky č. 37/2017 Sb., o elektronických cigaretách, náhradních náplních do nich a bylinných výrobcích určených ke kouření.

Ustanovení § 12h odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb. ukládá výrobci, dovozci, distributorovi a maloobchodnímu prodejci elektronických cigaret nebo náhradních náplní do nich povinnost zajistit, aby výrobky splňovaly požadavky na složení, vzhled, jakost a vlastnosti stanovené vyhláškou č. 37/2017 Sb.

S ohledem na skutečnost, že porušení citovaných ustanovení momentálně nemá za následek vznik odpovědnosti za přestupek u odpovědných osob, je navrhována výše uvedená úprava.

K bodům 66 a 67 K § 17c odst. 6

Doplňuje se písmeno c), které upravuje přestupek za porušení ustanovení § 12j zákona č. 110/1997 Sb. v návaznosti na ustanovení § 9 a 10 vyhlášky č. 37/2017 Sb., o elektronických cigaretách, náhradních náplních do nich a bylinných výrobcích určených ke kouření.

S ohledem na skutečnost, že porušení citovaných ustanovení momentálně nemá za následek vznik odpovědnosti za přestupek u odpovědných osob, je navrhována výše uvedená úprava.

K bodu 68 K § 17d odst. 5

Doplňuje se skutková podstata v návaznosti na povinnost uloženou nezávislé třetí straně v § 13g.

K bodu 69 K § 17d odst. 6

Doplňuje se skutková podstata v návaznosti na povinnost uloženou výrobci tabákových výrobků, dovozci tabákových výrobků a poskytovateli bezpečnostního prvku v § 12c.

K bodu 70 K § 17f

Vzhledem k rozsahu změn skutkových podstat se ustanovení § 17f nahrazuje novým zněním.

K bodu 71 K § 17i

Legislativně technická úprava v souvislosti se změnami ustanovení upravujících přestupky.

K bodům 72 a 73 K § 18 odst. 1

Zrušují se nadbytečná zmocňovací ustanovení, ke kterým prováděcí právní předpisy nikdy nebyly vydány. Doplňuje se zmocnění k vydání nové vyhlášky v návaznosti na doplnění § 9b odst. 1 (viz bod 23).

K Cl. II

Jedná se o přechodné ustanovení umožňující doprodání zásob potravin uvedených na trh nebo označených přede dnem nabytí účinnosti navrhované novely zákona.

K Čl. III

K bodu 1 K § 1a

V rámci kontroly prodeje na dálku, především prostřednictvím internetu, nemusí být ve fázi předcházející kontrole nebo zahájení kontroly známo sídlo provozovatele nebo je jeho sídlo v zahraničí. Navrhované ustanovení tuto situaci řeší, upravuje pravidla pro určení místní příslušnosti jednotlivých inspektorátů a je speciálním ustanovením vůči § 11 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

K bodu 2 K § 2 písm. a)

Jedná se o ustanovení nadbytečné. Definici kontroly obsahuje zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) v § 2.

K bodu 3 K § 2 písm. a)

Upřesnění definice zemědělského výrobku, tak aby bylo vyjasněno, že zemědělskými výrobky ve smyslu zákona č. 146/2002 Sb. se rozumí nikoliv všechny produkty zemědělské prvovýroby s výjimkou živočišných produktů, ale pouze takové, které jsou určeny ke konzumaci člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat. Jde tedy o takové produkty, u kterých lze předpokládat, že jsou nebo budou potravinou.

K bodu 4 K § 3 odst. 1 písm. a)

Navržená úprava je provedena ve vazbě na vypuštění definice kontroly, která obsahovala legislativní zkratku pro „mezinárodní smlouvy“.

K bodu 5 K § 3 odst. 2 písm. b)

Jedná se o adaptaci na ustanovení čl. 137 a čl. 138 nařízení (EU) 2017/625, která upravují opatření přijímaná příslušnými orgány. Státní zemědělská a potravinářská inspekce je příslušná ukládat opatření jak podle přímo použitelného čl. 138 nařízení (EU) 2017/625, tak podle zákona č. 146/2002 Sb.

K bodům 6 a 7 K § 3 odst. 3 písm. b)

Změny odpovídají názvosloví nařízení (EU) 2017/625, kde podle čl. 35 mají provozovatelé, jejichž zboží je předmětem odběru vzorků, analýz, testů nebo diagnostiky v rámci úředních kontrol, právo na druhé odborné stanovisko, a podle čl. 37 příslušné orgány určí úřední laboratoře.

K bodům 8 a 9 K § 3 odst. 3 písm. b) bodu 4

Provozovatelé potravinářských podniků mají podle zákona č. 110/1997 Sb. a rovněž podle přímo použitelných předpisů Evropské unie (nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin) povinnost používat pro balení a manipulaci s potravinami pouze materiály a předměty přicházející do styku s potravinami, které splňují dané požadavky. Jedná se tedy o upřesnění předmětného ustanovení ve vazbě na věcnou příslušnost Státní zemědělské a potravinářské inspekce v zákoně č. 110/1997 Sb., podle které má Státní zemědělská a potravinářská inspekce kompetenci kontrolovat požadavky na obaly a obalové materiály, které jsou určené pro styk s potravinami, které PPP používá při jejich výrobě, balení a případně uvádění na trh.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce tyto kontroly provádí výhradně u provozovatelů potravinářských podniků, nikoliv u výrobců obalů a obalových materiálů, vůči kterým není věcně příslušná. Státní zemědělská a potravinářská inspekce provádí tento typ rozboru pouze tehdy, pokud je potřebné vyjasnit důvod nevyhovění, které bylo zjištěno u potraviny. Pokud by se ukázalo, že důvodem nevyhovění potraviny je obal, neprodleně předá takovou informaci orgánům ochrany veřejného zdraví, které jsou příslušné ke kontrole provozovatelů, kteří vyrábí nebo uvádí na trh materiály a předměty přicházející do styku s potravinami.

K bodu 10 K § 3 odst. 3 písm. f)

Jedná se o zpřesnění označení kompetentního orgánu v souladu se zákonem č. 17/2012 Sb., o celní správě České republiky.

K bodu 11 K § 3 odst. 3 písm. n)

Jedná se o adaptaci na ustanovení čl. 37 a čl. 39 nařízení (EU) 2017/625, podle kterých příslušné orgány určí úřední laboratoře, organizují jejich audity a případně určení úředních laboratoří ruší. Rovněž se ve vazbě na čl. 100 nařízení (EU) 2017/625 upravuje problematika určení národních referenčních laboratoří.

K bodům 12 a 13 K § 3 odst. 3 písm. p) a q)

Legislativně technická úprava s cílem uvedení do souladu s § 4 odst. 5 zákona č. 110/1997 Sb., který používá pojem „zrušení rozhodnutí“.

K bodu 14 K § 3 odst. 3 písm. t)

K doplnění ustanovení pod písmenem t) dochází pro přehlednost a provázání na úpravu nařízení (EU) 2017/625, které v čl. 43 a násl. stanovuje celou řadu postupů a opatření, které je možné při kontrole dovozu využít.

K bodu 15 K § 3 odst. 4 písm. a)

Státní zemědělská a potravinářská inspekce při výkonu své působnosti disponuje informacemi, jejichž poskytnutí podle zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, by omezovalo či znemožňovalo plnění jejích úkolů. Byť zákon 106/1999 Sb. obsahuje úpravu, která je využitelná k odmítnutí poskytnutí takové informace, neobsahuje výslovnou úpravu v návaznosti na kontrolní činnost.

Řada z vnitřních dokumentů Státní zemědělská a potravinářská inspekce obsahuje informace, jejichž zveřejnění by zmařilo účel její činnosti. Například v návaznosti na podněty spotřebitelů, kteří odkazují na konkrétní výrobky a jejich prodejce či výrobce, jsou vydávány metodické dopisy a jiné interní pokyny, a tyto obvykle obsahují spotřebitelem uváděné potraviny a prodejce či výrobce, kteří jsou následně podrobeni kontrole; pokud by musel být takový vnitřní dokument zveřejněn, lze důvodně předpokládat, že by takový konkrétní výrobek byl prodejcem či výrobcem dočasně stažen z oběhu, aby bylo předejito případným negativním důsledkům vzniklým z plánované kontroly ze strany Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Dále se může jednat například o postupy, jejichž zveřejnění by znamenalo poskytnutí návodu pro falšovatele, jak potravinu falšovat, aby takové falšování nebylo odhalitelné.

K § 3 odst. 4 písm. b)

Nařízení (EU) 2017/625 v článku 2 definuje kromě „úředních kontrol“ také „jiné úřední činnosti“. Jsou to „činnosti, které nejsou úředními kontrolami a jsou prováděny příslušnými orgány“. V zákoně č. 146/2002 Sb. dosud chybí obecné ustanovení, které by předjímalo, že se v různých předpisech EU může vyskytnout činnost, kterou by Státní zemědělská a potravinářská inspekce měla provádět s ohledem na svěřenou věcnou příslušnost, ale tato činnost není v zákoně 146/2002 Sb. konkrétně vyjmenována. V případě, že by například v rámci novely některého z přímo použitelných předpisů Evropské unie byla nová činnost pro Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci stanovena, bylo by nutné provádět novelizaci zákona č. 146/2002 Sb., která se může uskutečnit až se značným časovým odstupem.

K § 3 odst. 4 písm. c)

Nařízení (EU) 2017/625 dává příslušným orgánům možnost zveřejnovat rating jednotlivých provozovatelů na základě výsledků úředních kontrol. Předmětné ustanovení zajišťuje provázání s přímo použitelným předpisem, který stanoví podmínky zveřejnění ratingu. V souladu s těmito podmínkami bude v případě využití této pravomoci vytvořen vnitřní předpis Státní zemědělské a potravinářské inspekce obsahující pravidla ratingu, který bude zveřejněn na internetových stránkách Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

K § 3 odst. 4 písm. d)

Jedná se o svěření pravomoci Státní zemědělské a potravinářské inspekci rozhodnout o nahrazení nebo změně bezpečnostního prvku, jak předpokládá § 12c odst. 6 zákona č. 110/1997 Sb.

K § 3 odst. 4 písm. e)

Jedná se o svěření pravomoci Státní zemědělské a potravinářské inspekci rozhodnout o deaktivaci identifikačního kódu, jak předpokládá § 13g odst. 5 zákona č. 110/1997 Sb.

K bodu 16 K § 3 odst. 6

Stávající úprava by mohla vyvolat výkladové problémy ohledně toho, co vše je možno zahrnout pod náklady za kontrolní nákup. Cílem úpravy je pokrýt všechny náklady související s realizací kontrolního nákupu včetně nákladů na doručení.

K bodům 17 a 18 K § 3 odst. 8 a 9

Jedná se o adaptaci na ustanovení čl. 79 odst. 2 nařízení (EU) 2017/625.

K bodu 19 K § 3 odst. 10

Legislativně technická úprava (aktualizace poznámky pod čarou).

K bodu 20 K § 3a

Státní zemědělská a potravinářská inspekce spolupracuje při své činnosti s orgány jiných států, a to jak v souladu s čl. 104 až 107 nařízení (EU) 2017/625 v rámci správní pomoci, tak i mimo tuto spolupráci. V rámci spolupráce dochází k situacím, kdy Státní zemědělská a potravinářská inspekce činí kroky na základě cizojazyčných podkladů, například protokolu o kontrole vyhotoveného příslušným orgánem jiného členského státu obsahujícím kontrolní zjištění například ohledně webových stránek v cizím jazyce (pokud provozovatel usazený v České republice provozuje svou činnost směrem do zahraničí a míří na zahraniční spotřebitele). Státní zemědělská a potravinářská inspekce následně provádí vlastní kontrolu, případně vede správní řízení v českém jazyce, a proto musejí být i podklady přeloženy do českého jazyka. O uhrazení nákladů překladu bude rozhodnuto pouze v případě, že bylo zjištěno porušení právního předpisu (bude se jednat o podklady vztahující se k danému porušení). Náhrada nákladů za překlad je příjmem státního rozpočtu a vybírá ji inspektorát, který o úhradě těchto nákladů rozhodl. Jde tedy o obdobu úhrady nákladů rozboru podle § 3 odst. 6 zákona č. 146/2002 Sb.

K bodu 21 K § 4 odst. 1 písm. h)

Aby byl naplněn účel některých kontrol, je nezbytné, aby inspektor zastřel svou skutečnou totožnost. Ve stávající praxi je postupováno na základě obecné právní úpravy kontrolního nákupu v zákoně č. 255/2012 Sb., o kontrole. Z povahy oprávnění provádět kontrolní nákupy vyplývá možnost zastřít svou skutečnou totožnost. S rozšířením způsobů uvádění výrobků na trh, u kterých je potřeba provádět kontrolní úkony, aniž by byl zpočátku kontrolní orgán identifikován (zejména prodej prostřednictvím internetu), případně s rozšířením některých nekalých praktik (například prodej na dálku doplňků stravy v tištěných periodicích, telemarketing), je žádoucí výslovně stanovit oprávnění inspektora zastírat svou skutečnou totožnost. Je nezbytné zajistit, aby inspektoři měli toto oprávnění, a to jak s ohledem na ochranu jejich osobních údajů, tak především z důvodu zabránění zmaření účelu kontroly. V případě kontrolních úkonů (například kontrolního nákupu provedeného pod skutečnou identitou inspektora) je zde riziko, že kontrolovaná osoba má vědomost o tom, že objednatelem je inspektor, a provedení kontrolního nákupu zmaří. Změna totožnosti podle tohoto ustanovení nevyžaduje nutně vytvoření nějakého krycího dokladu. Spočívá typicky v zadání fiktivního jména a dalších kontaktních údajů zejména v případě kontrolního nákupu prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku. K využití tohoto oprávnění bude docházet pouze tehdy, je-li to nezbytné k provedení kontrolních úkolů

Důkazy získané při kontrole inspektorem jednajícím se zastřenou totožností budou plně využitelné v navazujícím řízení, které vede Státní zemědělská a potravinářská inspekce jako příslušný orgán pro toto řízení. Skutečnost, že inspektor jednal se zastřenou totožností, bude utajena po nezbytnou dobu, aby došlo k naplnění účelu kontroly – z hlediska kontrolované osoby je tato okolnost naprosto nepodstatná. Důležité je, že se opravdu jednalo o inspektora Státní zemědělské a potravinářské inspekce, že tento postupoval v mezích zákona a že jednal jménem kontrolního orgánu.

Předmětné ustanovení představuje adaptaci nařízení (EU) č. 2017/625, které vyžaduje v čl. 5 odst. 1 písm. a), že „příslušné orgány a kontrolní orgány pro ekologickou produkci musí mít: zavedené postupy nebo opatření k zajištění účinnosti a přiměřenosti úředních kontrol a jiných úředních činností“. V čl. 5 odst. 1 písm. g) je stanoveno, že „příslušné orgány a kontrolní orgány pro ekologickou produkci musí mít: zákonné pravomoci k provádění úředních kontrol a jiných úředních činností a k přijímání opatření uvedených v tomto nařízení a v pravidlech uvedených v čl. 1 odst. 2“.

K bodu 22 K § 4 odst. 6

Navrhovaná změna obsahuje rozšíření povinnosti součinnosti ještě před zahájením kontroly i mimo oblast reklamy či prodeje na dálku, kde se typicky jedná o případy nedodržení povinnosti podle § 1824 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tj. podnikatel neuvede na internetových stránkách svoji totožnost. V praxi se objevují i případy pevných provozoven, kdy je například šetřen sklad, kde je podezření na nevhodnou manipulaci s potravinami a vlastník skladovaného zboží (tedy kontrolovaná osoba) není znám. Provozovatel skladového areálu nemá před zahájením kontroly povinnost součinnosti. Prostřednictvím tohoto ustanovení bude nastaveno jednoznačné oprávnění inspektora činit kroky směřující k identifikaci kontrolované osoby.

K bodu 23 K § 4a odst. 1 a 2

Navrhovaná úprava představuje upřesnění pravidel obsažených v zákoně č. 255/2012 Sb., o kontrole, v případě výkonu kontroly inspektory Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Cílem je zajistit, aby nebylo možné zpochybňovat zahájení, respektive vedení kontroly, případně doručení protokolu pomocí institutu povinné osoby, jejíž odlišení od kontrolované osoby, resp. fyzické osoby jednající za kontrolovanou osobu, není v zákoně o kontrole dostatečně provedeno. Obecnost úpravy kontrolního řádu může představovat pro každodenní výkon kontroly Státní zemědělské a potravinářské inspekce zásadní problém s významným dopadem na efektivitu úřadu a jeho přínos pro ochranu zdraví a dalších zájmů spotřebitele. Státní zemědělská a potravinářská inspekce vykonává kontroly primárně na místě, s tím, že v průběhu jednoho kontrolního vstupu ve většině případů doručuje na místě protokol o kontrole a případně opatření, kterým ukládá povinnost odstranit zjištěná porušení právních předpisů.

K § 4b odst. 1

Pro přehlednost se výslovně uvádí povinnost kontrolované osoby splnit uložená opatření a na nesplnění této povinnosti se hledí jako na přestupek podle § 11 odst. 1 písm. a). Tato povinnost dopadá na kontrolované osoby i nyní, nicméně s ohledem na úpravu skutkové podstaty přestupku nesplnění opatření a na srozumitelnost pro adresáty je vhodné takovou povinnost výslovně uvést. Dále se upřesňuje, že povinnost uložená opatřením trvá i po lhůtě, která je v opatření stanovena pro jeho splnění, a to až do doby, dokud osoba povinnost nesplní, nebo až do vydání souhlasu ze strany inspektora v případě, že jde o opatření spočívající v zákazu nebo pozastavení uvádění na trh. Kontrolovaná osoba může v některých případech splnění povinnosti jí uložené opatřením dosáhnout i jiným způsobem, než jak jí ukládá samotné opatření. Například tak, že nebude odstraňovat zjištěné nedostatky v provozovně, ale zcela v dané provozovně ukončí provoz, nebo místo povinností související s výrobou produktu výrobu určitého produktu zcela ukončí, případně přestane používat určité označení nebo obal. I takový přístup, v jehož důsledku dojde k naplnění účelu, pro který bylo opatření uloženo, a který bude jasně komunikován kontrolovanou osobou s inspektorem, bude mít za následek, že uložená povinnost již nebude trvat a opatření bude považováno za splněné. V případě, že kontrolovaná osoba ve stanovené lhůtě opatření nesplní (nesplní uloženou povinnost, poruší uložený zákaz či pozastavení) a toto nesplnění je inspektorem zaznamenáno do kontrolního materiálu, se kterým je seznámena kontrolovaná osoba, jedná se o úkon, prostřednictvím kterého se kontrolované osobě dostane relevantního varování ohledně jejího protiprávního jednání. Každé další zjištění nesplnění opatření představuje přetržení stávajícího protiprávního jednání, od kterého se kontrolovaná osoba dopouští nového protiprávního jednání spočívajícího v nesplnění opatření.

K § 4b odst. 2

V odstavci druhém je stanoven zákaz porušit pečeť, která byla na základě § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 146/2002 Sb. umístěna v průběhu kontroly. Toto ustavení opravňuje inspektory pečetit prostory přímo související s výkonem a předmětem kontroly na dobu a v rozsahu nezbytném k provedení kontroly. Pro zajištění účelu tohoto institutu je nezbytné, aby vedle oprávnění inspektora pečetit prostory existovala také povinnost, respektive zákaz takto umístěnou pečeť porušit. Porušení tohoto zákazu je přestupkem podle § 11 odst. 1 písm. e).

K § 4b odst. 3

V odstavci třetím je řešena situace, kdy inspektor v rámci kontroly objednal výrobek prostřednictvím prostředku komunikace na dálku s využitím zastírání skutečné totožnosti. Na doručované zásilce jsou v tomto případě uvedeny neexistující údaje a doručovací služba může odmítnout inspektorovi zásilku vydat. Doplněné ustanovení stanovuje povinnost provozovateli poštovní služby (České poště) nebo jiných doručovacích služeb (například PPL, DHL, DPD) zásilku inspektorovi vydat. Inspektor v tomto případě provozovateli doloží, že je osobou, která využila oprávnění zastírat skutečnou totožnost, a to prostřednictvím listiny vyhotovené v souladu s vnitřním předpisem Státní zemědělské a potravinářské inspekce a služebního průkazu inspektora Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

Předmětné ustanovení představuje adaptaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625, které vyžaduje v čl. 5 odst. 1 písm. a), že „příslušné orgány a kontrolní orgány pro ekologickou produkci musí mít: zavedené postupy nebo opatření k zajištění účinnosti a přiměřenosti úředních kontrol a jiných úředních činností“. V čl. 5 odst. 1 písm. g) je stanoveno, že „příslušné orgány a kontrolní orgány pro ekologickou produkci musí mít: zákonné pravomoci k provádění úředních kontrol a jiných úředních činností a k přijímání opatření uvedených v tomto nařízení a v pravidlech uvedených v čl. 1 odst. 2“.

K § 4c odst. 1 až 4

V prvním odstavci se jedná o úpravu opatření vůči poskytovateli služby informační společnosti. V odstavci 1 je řešeno opatření, kterým je pouze zajištěno, že spotřebitel bude varován před nezákonným obsahem na internetových stránkách. Bude se jednat o zobrazování varování při přístupu k online rozhraní. Toto opatření lze vydat jako první úkon v řízení.

Odstavec 2 obsahuje úpravu opatření, kterým bude uloženo pozastavit fungování internetových stránek nebo jejich části, dochází-li prostřednictvím internetových stránek k uvádění nebezpečné potraviny na trh, nebo pokud obsah internetových stránek závažným způsobem porušuje požadavky právních předpisů. Toto opatření je vázané na možnost nebo účelnost uložení obsahově shodného opatření prostřednictvím kontrolované osoby. Vzhledem k závažným důsledkům do práv a povinností poskytovatele nelze toto opatření vydat jako první úkon v řízení. Bude tak vedeno úplné správní řízení o uložení takové povinnosti, aby došlo k naplnění procesních práv poskytovatele služeb informační společnosti.

Předmětná opatření budou využita zejména v případě kontrolovaných osob, které zcela skrývají svou identitu, jsou nekontaktní nebo sídlí ve třetí zemi (například Panama, Makedonie, Honduras). Ať už samotné řádné provedení kontroly nebo vymahatelnost rozhodnutí jsou v těchto případech prakticky nemožné. Tato opatření budou využita v závislosti na povaze nedodržení s tím, že jako u jakéhokoliv individuálního správního aktu musí být zohledněna zásada přiměřenosti, tj. musí být zvoleno vhodné opatření s ohledem na zjištěný protiprávní stav. Opatření by měla umožnit dosáhnout odstranění protiprávního stavu tím, že budou spotřebitelé v České republice alespoň varováni nebo dojde k znepřístupnění nevyhovující internetové stránky pro české spotřebitele.

Obdobně jako v případě opatření podle § 5 zákona č. 146/2002 Sb. se při odvolání do opatření postupuje podle § 5 odstavců 4 a 5. Žaloba ve správním soudnictví proti rozhodnutí o odvolání do opatření je možná.

Poskytovatel služby informační společnosti na základě opatření pozastaví fungování internetových stránek, případně jejich části. Takový postup je podle dostupných informací možný v případě internetových stránek s doménou nejvyššího stupně „.cz“, kterou spravuje český správce v působnosti Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

Zejména pro případy internetových stránek s jinou doménou je zaveden postup podle odstavce 4, tedy vydání opatření obecné povahy, které vydává ředitel inspektorátu. Adresátem takového opatření obecné povahy budou typicky všichni poskytovatelé internetového připojení, kteří budou mít povinnost pozastavit fungování vymezených internetových stránek nebo jejich částí. Navrhované ustanovení obsahuje také postup následného umožnění fungování internetových stránek, a to na základě zrušení či změny opatření obecné povahy ředitelem inspektorátu.

K bodu 24 K § 5 odst. 1 písm. a) bodu 6

Osoby přicházející při pracovních činnostech ve stravování, při výrobě potravin nebo při uvádění potravin na trh do přímého styku s potravinami, pokrmy, zařízením, náčiním nebo plochami, které jsou ve styku s potravinami nebo pokrmy, jsou povinny podle 19 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, mít zdravotní průkaz a tento jsou podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 146/2002 Sb. povinni předložit inspektorovi Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Je-li při kontrole zjištěna osoba, která nemá zdravotní průkaz, i když na ni výše uvedená povinnost dopadá, jedná se o rizikovou situaci a taková osoba musí být vyloučena z činností, při kterých přichází do přímého styku s potravinami. Navrhované ustanovení proto umožňuje takovým osobám zakázat vstup do prostor potravinářského podniku, kde se manipuluje s potravinami v rámci podniku, pro které vykonávají práci. Byť je zákaz určitých osob v provozovně možné ukládat i na základě obecných opatření podle § 5 odst. 1 písm. c) nebo písm. i), bude přínosné zavést ustanovení, které přímo vymezí předmětné opatření. Předmětné ustanovení představuje adaptaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625, které vyžaduje v čl. 5 odst. 1 písm. a), že „příslušné orgány a kontrolní orgány pro ekologickou produkci musí mít: zavedené postupy nebo opatření k zajištění účinnosti a přiměřenosti úředních kontrol a jiných úředních činností“. V čl. 5 odst. 1 písm. g) je stanoveno, že „příslušné orgány a kontrolní orgány pro ekologickou produkci musí mít: zákonné pravomoci k provádění úředních kontrol a jiných úředních činností a k přijímání opatření uvedených v tomto nařízení a v pravidlech uvedených v čl. 1 odst. 2“.

K bodu 25 K § 5 odst. 1 písm. e)

Příloha II, kapitola VIII, bod 1 nařízení (ES) č. 852/2004 stanovuje povinnost osobám pracujícím v oblasti, kde se manipuluje s potravinami, udržovat vysoký stupeň osobní čistoty a nosit vhodný, čistý, a je-li to nezbytné, ochranný oděv. Bude-li důvodné a přiměřené přistoupit k pozastavení takové osoby, je na uvážení inspektora, aby takové opatření vydal. Případně bude možné uložit i opatření k odstranění nedostatků v souladu s § 5 odst. 1 písm. c).

Příloha II, kapitola VIII, bod 2 nařízení (ES) č. 852/2004 v rámci požadavků na osobní hygienu stanovuje zákaz osobě, která trpí chorobami přenášenými potravinami nebo je postižena například infikovanými poraněními, kožními infekcemi, vředy nebo průjmy obecně manipulovat a vstupovat do jakékoliv oblasti, kde se manipuluje s potravinami, pokud existuje jakákoliv možnost přímé nebo nepřímé kontaminace. Takové osoby jsou povinny neprodleně ohlásit onemocnění nebo příznaky provozovateli potravinářského podniku, ve kterém jsou zaměstnány. Je-li při kontrole zjištěno podezření na nesplnění těchto požadavků, jedná se o rizikovou situaci. Navrhované ustanovení proto umožňuje takovým osobám pozastavit vstup do prostor potravinářského podniku, kde se manipuluje s potravinami, a manipulaci s potravinami v rámci podniku, pro které vykonávají práci. Byť je pozastavení určitých osob v provozovně možné ukládat i na základě obecných opatření podle § 5 odst. 1 písm. c) nebo písm. i), bude přínosné zavést ustanovení, které přímo vymezí předmětné opatření. O případech pozastavení osob z důvodů nedodržení osobní hygieny zejména z důvodu nedodržení požadavků přílohy II, kapitoly VIII, bod 2 nařízení (ES) č. 852/2004 inspekce neprodleně informuje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví a poskytne mu potřebnou součinnost ve věci.

Předmětné ustanovení představuje adaptaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625, které vyžaduje v čl. 5 odst. 1 písm. a) že „příslušné orgány a kontrolní orgány pro ekologickou produkci musí mít: zavedené postupy nebo opatření k zajištění účinnosti a přiměřenosti úředních kontrol a jiných úředních činností“. V čl. 5 odst. 1 písm. g) je stanoveno, že „příslušné orgány a kontrolní orgány pro ekologickou produkci musí mít:

zákonné pravomoci k provádění úředních kontrol a jiných úředních činností a k přijímání opatření uvedených v tomto nařízení a v pravidlech uvedených v čl. 1 odst. 2“.

K bodu 26 K § 5 odst. 1 písm. g) úvodní části ustanovení

Legislativně technická úprava (aktualizace poznámky pod čarou).

K bodu 27 K § 5 odst. 1 písm. g) bodu 1

Ustanovení se doplňuje tak, aby i v případě nevyhovujících stěrů z míst, zařízení a předmětů nebo obalů a obalových materiálů přicházejících do styku s potravinami samotných bylo možné uložit kontrolované osobě povinnost provést na vlastní náklady rozbory v laboratoři, která splňuje podmínky vymezené v první části písmene g), nikoliv pouze v neakreditované laboratoři, kde nelze zaručit nestrannost takové laboratoře.

K bodu 28 K § 5 odst. 1 písm. i)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 stanovuje v čl. 138 odst. 2, že příslušné orgány jsou povinny přijmout veškerá opatření, která považují za vhodná k zajištění souladu s pravidly uvedenými v čl. 1 odst. 2 nařízení. Stávající § 5 zákona č. 146/2002 Sb. obsahuje pouze úzce vymezená opatření, která vycházejí ze zkušenosti s běžně zjišťovanými protiprávními stavy. Předpisy Evropské unie jsou však konstruovány tak, že není možné předvídat konkrétně, jaké protiprávní jednání bude zjištěno, a tak ani není možné přesně nadefinovat všechna konkrétní opatření.

K bodu 29 K § 5 odst. 1 písm. k)

Jedná se o úpravu znění předmětného ustanovení, tak aby bylo flexibilně využitelné pro různé typy opatření, které může Státní zemědělská a potravinářská inspekce podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, uložit.

K bodu 30 K § 5 odst. 1 písm. l)

V § 5 odst. 1 je doplněno písmeno l), kde je výslovně upravena možnost nařídit stažení výrobků z trhu nebo nařídit povinnost převzít zpět od spotřebitelů nevyhovující výrobky. Tato oprávnění jsou zakotvena v čl. 138 odst. 2 písm. g) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/625 a je proto na místě jejich výslovné uvedení i v zákoně 146/2002 Sb. zejména v případě stažení, které je poměrně často používáno. Stejně jako v případě jiných opatření je zodpovědností správního orgánu, aby zvolil opatření, které je přiměřené kontrolnímu zjištění. Opatření na stažení je dosud ukládáno na základě § 5 odst. 1 písm. c), který představuje obecnou úpravu. Opatření na stažení předpokládá, že provozovatel aktivně informuje své odběratele a zajistí stažení nevyhovující potraviny z tržní sítě. Opatření na převzetí zpět od spotřebitelů je opatřením, které by bylo využito zejména v případě nebezpečných potravin v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, které předpokládá, že provozovatel převezme nebezpečné potraviny zpět, pokud nestačí k dosažení vysoké úrovně ochrany zdraví jiné opatření (čl. 19 odst. 1). Bude se jednat zejména o nebezpečné potraviny, které by spotřebitelé neměli sami likvidovat. Splnění uloženého opatření bude spočívat v tom, že kontrolovaná osoba zajistí podmínky pro to, aby bylo umožněno spotřebitelům vrátit předmětné zemědělské výrobky, potraviny nebo tabákové výrobky.

K bodu 31 K § 5 odst. 2

Jde o úpravu způsobu, jakým je evidováno odmítnutí nebo znemožnění převzetí písemného vyhotovení opatření. Nově je o této skutečnosti učiněn záznam do kontrolního spisu.

K bodu 32 K § 5 odst. 3

§ 5 odst. 3 zákona č. 146/2004 upravuje postup pro vydání opatření s účinky přesahujícími územní působnost inspektorátu, jehož inspektor provádí kontrolu a stanovuje dodatečné podmínky pro informování kontrolované osoby o vydání opatření. Tyto další podmínky pro informování jsou však nadbytečné v případě, že je opatření vydáno za přítomnosti statutárního zástupce v případě právnické osoby jako kontrolované osoby nebo přímo podnikající fyzické osoby. Jejich přítomností při vydání opatření je zajištěno, že je kontrolovaná osoba o tomto typu opatření dostatečně informována.

K bodu 33 K § 5 odst. 5

Dochází k prodloužení lhůty pro rozhodnutí o odvolání proti opatření z 3 pracovních dnů na 5 pracovních dnů. Lhůta 3 pracovních dnů se v praxi ukázala jako nedostatečně krátká. Odvolání kontrolovaných osob jsou často velmi rozsáhlá, obsahují odborné argumenty, odkazy na vědecké studie či jiné poznatky, které je nutné ověřit a přezkoumatelným způsobem vyhodnotit v rámci odůvodnění rozhodnutí o odvolání. Lhůta 5 pracovních dnů poskytuje pro tento postup větší prostor a stále šetří práva kontrolovaných osob.

K bodu 34 a části bodu 35 K § 5a odst. 2 a 3

Změny v ustanovení mají za cíl doplnit výčet případů, ve kterých došlo k pozastavení, a obsahuje procesní režim vydání souhlasu, tj. uvolnění tohoto pozastavení, nebo naopak stanoví režim zákazu, je-li to na místě. K zákazu dojde ze zákona po uplynutí 6 měsíců ode dne oznámení opatření pozastavení, pokud nebude prokázáno, že je možné pozastavení uvolnit. K zákazu může být přistoupeno také prostřednictvím změny opatření, pokud bude prokázáno, že je dán důvod pro změnu pozastavení v zákaz.

K části bodu 35 K § 5a odst. 4

Doplnění ustanovení, které řeší režim změny opatření v případě, kdy není podáno odvolání nebo na základě odvolání není možné příslušnou změnu provést. Bude se jednat hlavně o případy, kdy kontrolovaná osoba podá podnět k prodloužení lhůty pro splnění uložené povinnosti. Tento typ žádosti je poměrně častý a stávající úprava v zákoně č. 146/2002 Sb. nemá adekvátní režim, kterým by bylo možné změnit tuto náležitost výroku opatření. Dále se vyskytují případy, kdy je opatření zapotřebí změnit poté, co v něm byly po jeho vydání zjištěny nesprávnosti, které mohou být různého charakteru (nepřiměřenost opatření řešené situaci včetně lhůty pro splnění uložené povinnosti, nesprávná nebo nejasná formulace ukládané povinnosti, nedodržení náležitostí opatření) a nebyl ani podán opravný prostředek ze strany kontrolované osoby. Ke změně opatření může být přistoupeno také v případě, že se změní okolnosti, za kterých bylo opatření vydáno a původně uložené opatření by již neplnilo svůj účel. Typicky může jít o situaci, kdy je pozastaveno uvádění na trh nebo distribuce potravin, zemědělských nebo tabákových výrobků podle § 5 odst. 1 písm. e) bodu 1 a Státní zemědělská a potravinářská inspekce získá podklady dokládající nebezpečnost výrobků (např. nevyhovující hodnocení rizika Státní zdravotního ústavu). Pak bude opatření spočívající v pozastavení uvádění na trh potřeba změnit na opatření spočívající v zákazu uvádění na trh podle § 5 odst. 1 písm. a) bod 1. Může se jednat i o případy, kdy inspektor vykročí z rozhodovací praxe.

Existující prostředky jako je přezkumné řízení a obnova řízení jsou pro danou situaci špatně využitelné s ohledem na specifičnost opatření, jako institutu, který slouží k urychlenému zjednání nápravy zjištěného protiprávního stavu. Opatření jsou ve většině případů vydávána na místě přímo v provozovně provozovatele. Je rovněž žádoucí, aby změnové opatření mělo stejný režim vydávání, oznamování i opravných prostředků jako běžné opatření.

K bodu 36 K § 5b odst. 6

Zpřesňuje se oprávnění inspektora zničit nebezpečné zemědělské výrobky, potraviny, tabákové výrobky nebo výrobky z révy vinné, které inspektor nařídil zničit podle § 5 odst. 1 písm. b) bodu 1. nebo § 5 odst. 1 písm. b) bodu 2., o možnost tyto znehodnotit (například barvou, chemickou látkou). Obdobná úprava je obsažena v § 53 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona. Půjde zejména o případy, kdy není jisté, že provozovatel skutečně zničení řádně zajistí. Uvedené ustanovení reaguje na situace z praxe, kdy se objevily případy, že kontrolovaná osoba předmětné potraviny nebo výrobky i přes uložené opatření nezničila a dále je uvedla na trh (například další zpracování, příprava pokrmů, prodej). Jednalo se přitom například o potraviny v procesu kažení, potraviny, u nichž byl zásadně porušen teplotní řetězec nebo o výrobky z révy vinné, které byly falšované. Znehodnocení je další možností vedle zničení přímo ze strany inspektora. Bude se zejména jednat o případy, kdy by bylo nehospodárné či příliš organizačně náročné či zdlouhavé zajišťovat zničení a je přitom nezbytné zajistit na místě ochranu spotřebitele. Stejně jako v případě zničení se i znehodnocení bude týkat pouze nebezpečných zemědělských výrobků, potravin, tabákových výrobky nebo výrobků z révy vinné, které již nelze uvádět na trh. I po znehodnocení potravin nebo výrobků trvá povinnost na základě opatření podle § 5 odst. 1 písm. b) bodu 1. nebo § 5 odst. 1 písm. b) bod 2 tyto zničit.

K bodu 37 K § 6 odst. 3

Cílem změny v § 6 odst. 3 je uvedení do souladu s § 4 odst. 5 zákona č. 110/1997 Sb., který používá pojem zrušení rozhodnutí a připouští i možnost pozastavení rozhodnutí o schválení ozařovny.

K bodu 38 K § 7

Jedná se o adaptaci na nařízení (EU) 2017/625. Specifika kontroly potravin ze třetích zemí ve fázi před propuštěním do volného oběhu podle přímo použitelných předpisů upravujících kontrolu potravin ze třetích zemí neumožňují postupovat zcela v souladu se zákonem č. 255/2012 Sb., kontrolní řád. Upravují se postupy pro zahájení kontroly a vyhotovení písemného záznamu z úřední kontroly ve specifických situacích. V odstavci 1 je upraven postup pro případy podle čl. 76 nařízení (EU) 2017/625, kdy bylo propuštění do volného oběhu pozastaveno celním orgánem. Poslední věta prvního odstavce stanovuje, že pokud byla provedena pouze kontrola dokladů, jak je definována v čl. 3 odst. 41 nařízení (EU) 2017/625, nahrazuje závazné stanovisko protokol o kontrole. V odstavci 2 je upraven postup v případě kontrol podle čl. 56 nařízení (EU) 2017/625. Celní orgán nezasílá sdělení o pozastavení propuštění do volného oběhu a Státní zemědělská a potravinářská inspekce nevydává závazné stanovisko. Předložení společného zdravotního vstupního dokladu, záznam Státní zemědělské a potravinářské inspekce do něj a jeho využití ze strany celního orgánu probíhá prostřednictvím Systému pro správu informací o úředních kontrolách (IMSOC).

K bodu 39 K § 10

Úpravou je zaváděna možnost, aby banka mohla poskytnout Státní zemědělské a potravinářské inspekcí informace vedoucí ke ztotožnění kontrolované nebo povinné osoby v případě, že se nedaří některou z těchto osob identifikovat a tak je znemožňováno provádět úřední kontrolu povinností stanovených právními předpisy a případně odstranit zjištěný protiprávní stav. Zejména při kontrolách internetového prodeje dochází k situacím, kdy z dostupných zdrojů nelze zjistit všechny potřebné skutečnosti pro prokázání protiprávního jednání ani identifikování kontrolované osoby – odpovědného subjektu.

Informace o platbách a finančních tocích mezi účty mohou být při zjišťování těchto skutečností zásadní. Může jít o jediný nástroj, jak kontrolovanou, případně povinnou osobu identifikovat, pokud jsou ostatní nástroje neúspěšné. Pokud osoba svou identitu záměrně skrývá a dopouští se tak protiprávního jednání, když při prodeji na dálku prostřednictvím internetu je obchodník povinen uvést svou identitu na dotčených internetových stránkách, bylo dosud takové jednání ze strany Státní zemědělské a potravinářské inspekce nepostižitelné, protože kontrolovaná osoba nemohla být identifikována. V takových případech je jediným způsobem, jak zjistit identitu osoby, zjistit vlastníka účtu, ze kterého například správcům domén odcházejí platby za provoz stránek, případně na který odchází platby za kontrolní nákup. K dalším faktorům znemožňujícím vykonávat efektivně kontrolu patří využívání finanční služby, které zprostředkovávají platby (například paypal, visa). Tyto služby sice z pozice povinné osoby jsou povinny sdělit, vůči jakému učtu službu poskytly, nicméně podle dostupných informací pouze banky disponují informací, kdo účet vlastní nebo s ním disponuje.

Kontrolující mají podle § 20 kontrolního řádu povinnost mlčenlivosti. Tuto povinnost mají také oprávněné úřední osoby v rámci správního řízení podle § 15 odst. 3 správního řádu a ostatní zaměstnanci Státní zemědělské a potravinářské inspekce podle vnitřních předpisů. Se získanými informacemi je tak nakládáno v souladu s povinností mlčenlivosti.

Dopad této změny na klienty bank je minimální. Státní zemědělské a potravinářské inspekci budou poskytnuty pouze údaje, které budou sloužit ke ztotožnění kontrolované nebo povinné osoby, a to pouze v rozsahu nezbytně nutném. Bude se vždy jednat o případy ve vazbě na kontrolní činnost Státní zemědělské a potravinářské inspekce s tím, že v případě, že provozovatel plní své povinnosti, podniká transparentně a nevyhýbá se úředním kontrolám zastíráním své totožnosti, nebude důvod pro využití tohoto ustanovení. Státní zemědělská a potravinářská inspekce se prostřednictvím tohoto ustanovení nedostane k žádným jiným údajům ohledně klientů, než k údajům sloužícím ke ztotožnění kontrolované nebo povinné osoby. Navíc odůvodněnost žádosti Státní zemědělské a potravinářské inspekce ověří Ministerstvo zemědělství jako ústřední orgán státní správy, které ji postoupí příslušné bance.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/625 vyžaduje v čl. 5 odst. 1 písm. a), že „příslušné orgány a kontrolní orgány pro ekologickou produkci musí mít: zavedené postupy nebo opatření k zajištění účinnosti a přiměřenosti úředních kontrol a jiných úředních činností.“ V čl. 5 odst. 1 písm. g) je stanoveno, že „příslušné orgány a kontrolní orgány pro ekologickou produkci musí mít: zákonné pravomoci k provádění úředních kontrol a jiných úředních činností s k přijímání opatření uvedených v tomto nařízení a v pravidlech uvedených v čl. 1 odst. 2“.

K odst. 1

S ohledem na výše uvedené se navrhuje zavést oprávnění Státní zemědělské a potravinářské inspekce žádat od banky a pobočky zahraniční banky poskytnutí údaje o číslech a jedinečných identifikátorech účtů a majitelích účtu a zmocněncích, kteří jsou oprávněni nakládat s peněžními prostředky vedenými na daném účtu. Odstavec 1 současně upravuje limitaci tohoto oprávnění, když stanoví, že jeho použití je možné pouze v situaci, kdy sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak, nebo jen s vynaložením neúměrného úsilí.

K odst. 2

S ohledem na citlivost údajů uvedených v odstavci 1, včetně důrazu na ochranu bankovního tajemství, vyvstává potřeba veřejné kontroly nad získáváním těchto údajů. Jako garant oprávněnosti těchto žádostí bylo zvoleno Ministerstvo zemědělství. Prostřednictvím Ministerstva zemědělství tak Státní zemědělská a potravinářská inspekce podá bance žádost o poskytnutí údajů chráněných bankovním tajemstvím. Odstavec 2 stanovuje i další náležitosti žádosti podle odstavce 1 – žádost musí obsahovat základní identifikační údaje o klientovi banky nebo o účtu a odůvodnění.

V odůvodnění Státní zemědělská a potravinářská inspekce především jasně popíše, jakým způsobem mohou vyžádané údaje přispět ke ztotožnění osoby odpovědné za protiprávní jednání a proč nelze dosáhnout sledovaného účelu jinak než s využitím pravomoci podle odstavce 1, popřípadě na základě čeho se Státní zemědělská a potravinářská inspekce domnívá, že sledovaného účelu lze dosáhnout jinak jen s vynaložením neúměrného úsilí.

Třetí věta stanoví, že po doručení žádosti banka již nezkoumá splnění požadavků dle tohoto ustanovení, jelikož za správnost údajů uvedených v žádosti odpovídá Státní zemědělská a potravinářská inspekce, resp. Ministerstvo zemědělství, které přezkoumává žádost podle odstavce 3.

K odst. 3

Odstavec 3 stanovuje procesní pravidla veřejné kontroly, kterou je nadáno Ministerstvo zemědělství. Pokud Ministerstvo zemědělství zjistí, že žádost o údaje odpovídá požadavkům odstavců 1 a 2, postoupí tuto žádost k vyřízení bance, která je povinna poskytnout požadované údaje přímo Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Pokud žádost nevyhoví podmínkám stanoveným v odstavci 1 a 2, Ministerstvo zemědělství takovou žádost bance nepředá a vyzve Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci k odstranění případných vad, přičemž jí k tomu poskytne přiměřenou lhůtu, jak vyplývá z § 37 odst. 3 ve spojení s § 158 odst. 1 správního řádu.

K odst. 4

Tento odstavec obsahuje další prvek kontroly nad prolomením bankovního tajemství, a to prostřednictvím zákonné povinnosti Státní zemědělské a potravinářské inspekce informovat dotčený subjekt o tom, že o něm žádala jeho údaje.

K bodům 40 až 45 K § 11 odst. 1 až 3

Doplnění skutkové podstaty přestupku spočívajícího v porušení povinnosti splnit uložené opatření podle nově doplněného § 4b odst. 1. Tato skutková podstata nahrazuje dosavadní skutkové podstaty přestupků spočívajících v nesplnění opatření vydaných podle ustanovení § 5 odst. 1 a zároveň pokrývá i nesplnění opatření uložené podle § 4c. Za tento přestupek lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

Doplnění skutkové podstaty přestupku spočívajícího v nesplnění povinnosti provozovatele poštovní služby nebo jiné doručovací služby předat inspektorovi zásilku podle § 4b odst. 4. Za tento přestupek lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

V § 11 odst. 2 dochází k přizpůsobení skutkové podstaty přestupku novému znění povinnosti podle § 4 odst. 6.

K bodu 46 K § 11c odst. 3

Jedná se o speciální ustanovení k § 111 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a je inspirováno § 46e odst. 7 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Vzhledem ke skutečnosti, že v oblasti kontroly podle zákona č. 146/2002 Sb. a navazujícího řízení o přestupku ze strany Státní zemědělská a potravinářská inspekce je zapotřebí využít i jiné než právní odbornosti, navrhuje se, aby každá úřední osoba oprávněná k provádění úkonů správního orgánu v řízení nemusela mít vysokoškolské vzdělání nejméně v magisterském studijním programu v oblasti vzdělávání právo na vysoké škole v České republice nebo příslušnou zkoušku. Návrh reflektuje terminologii zákona č. 137/2016 Sb., o vysokých školách a nařízení vlády č. 275/2016 Sb., o oblastech vzdělávání ve vysokém školství, a to v tom smyslu, že používá termín „magisterský studijní program v oblasti vzdělávání Právo“. Odkaz na obdobné vysokoškolské vzdělání získané studiem na vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávání směřuje k vysokoškolskému vzdělání získanému předtím, než byly zákonem č. 137/2016 Sb. zavedeny oblasti vzdělávání. V takovém případě se posuzuje, zda je získané vzdělání odpovídající vzdělání podle nové vysokoškolské právní úpravy a nejsou tedy diskriminovány osoby, které vystudovaly či vystudují v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice akreditovaném před novelou zákona o vysokých školách. Za obdobné vysokoškolské vzdělání se považuje právě vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice.

Požadavek takového vzdělání bude postačovat alespoň u jedné oprávněné úřední osoby, která se podílí na řízení o přestupku. Pokud tato osoba nebude mít vzdělání nejméně v magisterském studijním programu v oblasti vzdělávání Právo v České republice, postačí, pokud bude mít vysokoškolské vzdělání v jakémkoliv bakalářském studijním programu a zároveň prokáže odbornou způsobilost zkouškou odborné způsobilosti úředních osob oprávněných k provádění úkonů správního orgánu v řízení o přestupcích provedenou u Ministerstva vnitra, kterou předpokládá a blíže upravuje § 111 zákona č. 250/2016 Sb.

Na řízení o přestupku vedeném Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí se tak budou moci podílet vedle osob se vzděláním právnického směru, jejichž účast je a bude povinná, rovněž osoby se vzděláním specializujícím se na věcnou stránku projednávané problematiky (například inspektoři, u nichž by bylo nepřiměřené vyžadovat splnění požadavků § 111 zákona č. 250/2016 Sb.).

K Čl. IV

Jedná se o přechodné ustanovení mající za cíl, aby se předmětná úprava v § 3 odst. 3 písm. ff) vztahovala i na informace, které vznikly před účinností této novely. V opačném případě by nebyl splněn účel zaváděné úpravy.

K Čl. V

Navrhovaná úprava zakládá bance povinnost poskytnout i bez souhlasu klienta Státní zemědělské a potravinové inspekci určité údaje podléhající bankovnímu tajemství, konkrétně číslo nebo jiný jedinečný identifikátor účtu, který vede, a identifikační údaje o svém klientovi, který je majitelem tohoto účtu, a zmocněnci, který je oprávněn nakládat s peněžními prostředky na tomto účtu. Procesní postup podání žádosti stanoví v nově navrhovaném § 10 zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů (viz čl. III bod 39).

K Čl. VI

Navrhuje se nabytí účinnosti zákona dnem 14. prosince 2019 v souladu s čl. 167 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/625.

U čl. I bodů 8 a 9 se navrhuje odložená účinnost dnem 1. dubna 2020 a u čl. I bodů 21 a 23 odložená účinnost dnem 1. července 2020. Důvodem odložené účinnosti je poskytnutí časového prostoru provozovatelům potravinářských podniků na přizpůsobení se upraveným požadavkům a na případnou změnu etiket a označování potravin.

V Praze dne 20. května 2019

předseda vlády

Ing. Andrej Babiš v. r.

ministr zemědělství

Ing. Miroslav Toman, CSc., v. r.