zákon č. 175/2025 Sb.

K čl. I [změna občanského soudního řádu]

K bodům 1 až 3 a 5 až 7 [§ 105 odst. 1, § 114b odst. 1 a 2, § 228 odst. 2, § 229 odst. 2 včetně písm. c)]

Navrhuje se o doplnění příslušných ustanovení občanského soudního řádu, v souvislosti s nově navrhovaným institutem rozkazu k vyklizení. S ohledem na to, že jde o druh rozkazu vydaný v rozkazním řízení, se příslušná ustanovení upravující specifika pro platební rozkaz doplňují i o rozkaz k vyklizení.

K bodu 4 [§ 175a]

Navrhuje se zakotvit nový institut rozkazu k vyklizení, který slouží k urychlení ochrany vlastnického práva pronajímatele v případě, že bývalý nájemce užívá předmět nájmu bytu nebo domu bez právního důvodu. Jedná se o nové rozkazní řízení, inspirované rozkazními řízeními v občanském soudním řádu již upravenými, oproti kterým se však týká nepeněžitého plnění v podobě vyklizení domu či bytu bývalým nájemcem. Řízení se vztahuje pouze na případy, kdy mezi žalobcem a žalovaným dříve existoval nájemní poměr, který skončil. Tímto řízením tak nelze řešit případy věcných práv či jiných závazkových poměrů včetně podnájmu, ani například dočasné vyklizení podle § 2260 až 2262 občanského zákoníku.

Řízení se zahájí na návrh žalobce, který musí v návrhu tvrdit a písemnými důkazy doložit, že:

a) žalobci svědčí vlastnické právo k bytu či domu; v tomto případě postačí označení bytu či domu stejným způsobem jako v jiných řízeních o nemovitých věcech, soud tyto skutečnosti následně zkontroluje v katastru nemovitostí;

b) žalovaný nemá k užívání bytu nebo domu platný právní důvod – žalobce tak musí tvrdit, že nájemní poměr zanikl (např. byla dána výpověď nájemní smlouvy, doba nájmu uplynula apod.), a toto tvrzení doložit písemnými důkazy, a to nájemní smlouvou a dále písemnými důkazy pro uplatnění příslušného výpovědního důvodu (např. výpisy z bankovního účtu, zaslané výzvy k plnění apod.), nebo pro doložení zániku nájmu z jiných důvodů (např. u nájmu na dobu určitou půjde o výzvu bývalému nájemci, aby byt opustil).

Pokud návrh tyto náležitosti obsahovat nebude, vyzve soud žalobce podle § 43 odst. 1 o.s.ř. k odstranění vad. V případě, že žalobce vady neodstraní, soud posoudí, zda je návrh projednatelný, a buď nařídí jednání, nebo návrh odmítne podle § 43 odst. 2 o.s.ř. V souvislosti s tímto postupem je třeba zdůraznit, že oproti platebnímu rozkazu soud u rozkazu k vyklizení vyžaduje nejen uvedení rozhodných skutečností, nýbrž i připojení výše uvedených písemných důkazů.

S ohledem na specifika nájemního poměru a zvýšenou ochranu nájemce zákon dále stanovuje dvě další podmínky, za nichž soud rozkaz k vyklizení vydat nemůže:

a) Soud nemůže rozkaz k vyklizení vydat, jestliže žalobce k žalobě nepřiložil písemnou výzvu k vyklizení odeslanou žalovanému před podáním žaloby. Žalobce musí tuto výzvu zaslat žalovanému nejméně 14 dnů před podáním žaloby, a to na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu žalovaného. S ohledem na dříve existující nájemní smlouvu bude touto adresou zpravidla adresa (fyzická či elektronická) uvedená v nájemní smlouvě, případně datová schránka. Lhůta 14 dní se oproti běžné lhůtě 7 dnů v předžalobní výzvě podle § 142a o.s.ř. o dalších 7 dní prodlužuje, čímž se bývalému nájemci ponechává dostatečný časový prostor pro provedení dobrovolného vyklizení. V ostatních ohledech se uvedená procesní výzva podobá běžné předžalobní výzvě podle § 142a o.s.ř., a je naopak třeba ji odlišovat od hmotněprávní výzvy k plnění (např. podle § 2285 občanského zákoníku); pro vydání rozkazu k vyklizení je třeba naplnit jak hmotně-právní podmínky pro vyklizení (např. doručit nájemci výpověď a zároveň jej vyzvat k vyklizení do určitého data), tak i doručit žalovanému po splatnosti povinnosti byt nebo dům vyklidit ještě procesněprávní výzvu.

b) Soud dále nemůže rozkaz k vyklizení vydat po dobu běhu lhůty podle § 2290 občanského zákoníku, v níž může nájemce podat k soudu žalobu na posouzení oprávněnosti výpovědi. Pokud již nájemce žalobu v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců podal, nemůže soud rozhodnout rozkazem k vyklizení do doby, než bude řízení o této žalobě nájemce pravomocně skončeno. V tomto případě by soud měl řízení o žalobě na vyklizení přerušit podle § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř.

Pro ostatní otázky se navrhuje odkázat na stávající úpravu platebního rozkazu v § 172 odst. 2 a 3 a § 173 a 174 o.s.ř., které obsahují obecnou úpravu použitelnou pro ostatní rozkazní řízení. Pokud tak žalovaný, kterému bylo řádně doručeno, nepodá ve lhůtě odpor, získá rozkaz k vyklizení účinky pravomocného rozsudku. Včasné podání odporu naopak znamená zrušení rozkazu k vyklizení bez dalšího a soud nařídí jednání. Není-li doručováno do datové schránky, je náhradní doručení rozkazu k vyklizení vyloučeno.

Dále je vhodné zdůraznit, že zavedení tohoto institutu nebude mít negativní dopady na dosavadní úpravu řízení o žalobě na vyklizení v podobě zvýšení požadavků na formální či obsahové náležitosti.

Účinnost změn se navrhuje shodně s ostatními ustanoveními v předložené novele. Nepočítá se přitom se zvláštním přechodným pravidlem, neboť úprava žádným způsobem nezasahuje do hmotných práv a povinností stran nájmu. Úprava se tudíž v plném rozsahu prosadí v nově zahájených řízeních, byť se tato řízení týkají záležitostí, k nimž došlo v hmotném právu před nabytím účinnosti tohoto zákona. Pro řízení zahájená již před nabytím účinnosti navrhované úpravy je třeba uvést, že i v těchto případech bude mít soud možnost vydat po nabytí účinnosti tohoto zákona rozkaz k vyklizení, nicméně docházet k tomu bude jen výjimečně, neboť s ohledem na povahu rozkazního řízení je možné rozkaz k vyklizení vydat pouze na počátku řízení. Tomu odpovídá i § 172 odst. 3 o.s.ř., podle kterého soud v případě, že nevydá platební rozkaz, nařídí jednání. V řízeních zahájených před účinností této novely, kde již došlo k nařízení jednání či úkonům podle § 114a až § 114c o.s.ř., už proto vydání rozkazu k vyklizení nebude připadat v úvahu.

K čl. II [změna zákona o soudních poplatcích]

Navrhuje se stanovit, že se od soudního poplatku osvobozují soudní řízení ve věcech postupů podle části třetí návrhu zákona o podpoře bydlení.

Vzhledem k finanční situaci, v níž se osoby žádající o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence podpory bydlení budou zpravidla nacházet, by nebylo vhodné, aby bylo soudní řízení ve věcech postupů podle části třetí zákona o podpoře bydlení podrobeno soudnímu poplatku. V případě, že by nebyla tato řízení osvobozena od soudního poplatku, stejně by soudy musely až příliš často řešit otázku prominutí soudního poplatku, což se nejeví jako hospodárné. Jelikož bytová nouze v České republice tíživěji dopadá na ženy (např. v postavení osob samostatně pečujících o děti nebo v postavení osaměle žijících seniorek), přispěje osvobození od soudních poplatků také k narovnání faktického postavení mužů a žen.

K čl. III [změna zákona o obcích]

K bodu 1 [§ 38 odst. 3]

Navrhuje se nahradit staré pojmosloví občanského zákoníku z roku 1964 novým pojmoslovím podle občanského zákoníku z roku 2012. Pojem závazek se tedy navrhuje nahradit pojmem dluh. Navíc se navrhuje odstranit nadbytečná slova „fyzických osob a právnických“.

K bodu 2 [§ 38 odst. 3 písm. a) a b)]

Navrhuje se nahradit staré pojmosloví občanského zákoníku z roku 1964 novým pojmoslovím podle občanského zákoníku z roku 2012. Pojem závazek se tedy navrhuje nahradit pojmem dluh.

K bodu 3 [§ 38 odst. 3]

Podle § 38 odst. 3 zákona o obcích nesmí obec ručit za závazky jiných osob. Stejné ustanovení však obsahuje výjimky z tohoto zákazu. V čl. III bodě 3 se navrhuje tyto výjimky rozšířit o ručení, které vyplývá ze smlouvy o spolupráci podle navrhovaného zákona o podpoře bydlení. Rozsah takového ručení je však omezen – ručitelský závazek nesmí přesáhnout čtyřnásobek nejvyššího přípustného nájemného pro přiznání příspěvku podle zákona o podpoře bydlení (dále jen „nejvyšší přípustné nájemné“) v den uzavření smlouvy o spolupráci. Výše ručení podle smlouvy o spolupráci musí podle § 35 odst. 3 návrhu zákona o podpoře bydlení dosahovat alespoň dvojnásobku nejvyššího přípustného nájemného v den uzavření smlouvy o spolupráci. Pro obce tedy platí, že rozsah tohoto ručení musí být mezi dvojnásobkem a čtyřnásobkem nejvyššího přípustného nájemného v den uzavření smlouvy o spolupráci.

Podle § 128 návrhu zákona o podpoře bydlení se nejvyšší přípustné nájemné rovná součinu podlahové plochy bytu a údaje o výši nájemného. Údaje o výši nájemného u bytů vypočítá ministerstvo nejméně jednou ročně, přičemž vychází z veřejně dostupných nabídkových cen nájmů bytů nebo z cenové mapy nájemného vydané Ministerstvem financí.

Navrhovanou změnou se umožňuje přímé zapojení obcí do systému podpory v bydlení v roli poskytovatele bydlení s ručením.

K bodu 4 [§ 38 odst. 5]

Navrhuje se nahradit staré pojmosloví občanského zákoníku z roku 1964 novým pojmoslovím podle občanského zákoníku z roku 2012. Pojem závazek se tedy navrhuje nahradit pojmem dluh.

K bodu 5 [§ 85 písm. j)]

Ustanovení § 85 písm. j) zákona o obcích stanoví, že zastupitelstvu obce je vyhrazeno rozhodování o uzavření smlouvy o převzetí ručitelského závazku. V čl. III bodě 5 se navrhuje stanovit výjimku z tohoto pravidla pro smlouvy o spolupráci podle navrhovaného zákona o podpoře bydlení.

Pokud by bylo rozhodování o uzavírání smluv o spolupráci vyhrazeno zastupitelstvu, znamenalo by to prodlevu v procesu uzavírání smlouvy, kterou by nemuseli být vlastníci bytů ochotni akceptovat. Zároveň by to mohlo znamenat nikoliv nevýznamnou zátěž pro jednání zastupitelstev, pokud by musela opakovaně, např. každý měsíc, projednávat a schvalovat uzavření smluv o spolupráci. Vzhledem k navrhovanému maximálnímu rozsahu ručení se nejeví jako nezbytně nutné, aby o každé smlouvě o spolupráci hlasovalo zastupitelstvo.

Důsledkem této navrhované změny zákona o obcích by bylo, že o uzavření smlouvy o spolupráci, a tedy o převzetí ručitelského závazku v ní obsaženého by rozhodovala rada obce (§ 102 odst. 3 zákona o obcích). V obcích, kde se rada nevolí (§ 68 odst. 1 a § 99 odst. 3 zákona o obcích), by o převzetí ručitelského závazku na základě smlouvy o spolupráci podle navrhovaného zákona o podpoře bydlení rozhodoval sám starosta (§ 99 odst. 2 a a contrario § 102 odst. 4 zákona o obcích).

K čl. IV [změna zákona o krajích]

K bodu 1 [§ 17 odst. 3]

Navrhuje se nahradit staré pojmosloví občanského zákoníku z roku 1964 novým pojmoslovím podle občanského zákoníku z roku 2012. Pojem závazek se tedy navrhuje nahradit pojmem dluh. Navíc se navrhuje odstranit nadbytečná slova „fyzických a právnických“.

K bodu 2 [§ 17 odst. 3 písm. a) a b)]

Navrhuje se nahradit staré pojmosloví občanského zákoníku z roku 1964 novým pojmoslovím podle občanského zákoníku z roku 2012. Pojem závazek se tedy navrhuje nahradit pojmem dluh.

K bodu 3 [§ 17 odst. 3]

Podle § 17 odst. 3 zákona o krajích nesmí kraj ručit za závazky jiných osob. Stejné ustanovení však obsahuje výjimky z tohoto zákazu.

V čl. IV bodě 3 se navrhuje tyto výjimky rozšířit o ručení, které vyplývá ze smlouvy o spolupráci podle navrhovaného zákona o podpoře bydlení. Rozsah takového ručení je však omezen – ručitelský závazek nesmí přesáhnout čtyřnásobek nejvyššího přípustného nájemného v den uzavření smlouvy o spolupráci. Výše ručení podle smlouvy o spolupráci musí podle § 35 odst. 3 návrhu zákona o podpoře bydlení dosahovat alespoň dvojnásobku nejvyššího přípustného nájemného v den uzavření smlouvy o spolupráci. Pro kraje tedy platí, že rozsah tohoto ručení musí být mezi dvojnásobkem a čtyřnásobkem nejvyššího přípustného nájemného v den uzavření smlouvy o spolupráci.

Podle § 128 návrhu zákona o podpoře bydlení se nejvyšší přípustné nájemné rovná součinu podlahové plochy bytu a údaje o výši nájemného. Údaje o výši nájemného u bytů vypočítá ministerstvo nejméně jednou ročně, přičemž vychází z veřejně dostupných nabídkových cen nájmů bytů nebo z cenové mapy nájemného vydané Ministerstvem financí.

Navrhovanou změnou se umožňuje přímé zapojení krajů do systému podpory v bydlení v roli poskytovatele bydlení s ručením.

K bodu 4 [§ 17 odst. 5]

Navrhuje se nahradit staré pojmosloví občanského zákoníku z roku 1964 novým pojmoslovím podle občanského zákoníku z roku 2012. Pojem závazek se tedy navrhuje nahradit pojmem dluh.

K bodu 5 [§ 36 písm. h)]

Ustanovení § 36 písm. h) zákona o krajích stanoví, že zastupitelstvu kraje je vyhrazeno rozhodování o uzavření smlouvy o převzetí ručitelského závazku. V čl. IV bodě 5 se navrhuje stanovit výjimku z tohoto pravidla pro smlouvy o spolupráci podle navrhovaného zákona o podpoře bydlení.

Pokud by bylo rozhodování o uzavírání smluv o spolupráci vyhrazeno zastupitelstvu, znamenalo by to prodlevu v procesu uzavírání smlouvy, kterou by nemuseli být vlastníci bytů ochotni akceptovat. Zároveň by to mohlo znamenat nikoliv nevýznamnou zátěž pro jednání zastupitelstev, pokud by musela opakovaně, např. každý měsíc, projednávat a schvalovat uzavření smluv o spolupráci. Vzhledem k navrhovanému maximálnímu rozsahu ručení se nejeví jako nezbytně nutné, aby o každé smlouvě o spolupráci hlasovalo zastupitelstvo.

Důsledkem této navrhované změny zákona o krajích by bylo, že by rozhodování o převzetí ručitelského závazku na základě smlouvy o spolupráci nebylo vyhrazeno radě kraje podle § 59 odst. 2 zákona o krajích. Rada by o těchto záležitostech rozhodovala na základě § 59 odst. 3 téhož zákona v rámci své nevyhrazené (zbytkové) pravomoci. Tuto nevyhrazenou pravomoc by pak rada mohla podle stejného ustanovení svěřit hejtmanovi, popřípadě krajskému úřadu podle § 59 odst. 4 zákona o krajích. To by umožnilo rychlé rozhodování o tomto typu závazků, které by nezatěžovalo kolektivní orgány kraje.

K čl. V [změna zákona o hlavním městě Praze]

K bodu 1 [§ 35 odst. 6]

Navrhuje se nahradit staré pojmosloví občanského zákoníku z roku 1964 novým pojmoslovím podle občanského zákoníku z roku 2012. Pojem závazek se tedy navrhuje nahradit pojmem dluh. Navíc se navrhuje odstranit nadbytečná slova „fyzických a právnických“.

K bodu 2 [§ 35 odst. 6 písm. a) a b)]

Navrhuje se nahradit staré pojmosloví občanského zákoníku z roku 1964 novým pojmoslovím podle občanského zákoníku z roku 2012. Pojem závazek se tedy navrhuje nahradit pojmem dluh.

K bodu 3 [§ 35 odst. 6]

Podle § 35 odst. 6 zákona o hlavním městě Praze nesmí hlavní město Praha ručit za závazky jiných osob. Stejné ustanovení však obsahuje výjimky z tohoto zákazu. V čl. V bodě 3 se navrhuje tyto výjimky rozšířit o ručení, které vyplývá ze smlouvy o spolupráci podle navrhovaného zákona o podpoře bydlení. Rozsah takového ručení je však omezen – ručitelský závazek nesmí přesáhnout čtyřnásobek nejvyššího přípustného nájemného v den uzavření smlouvy o spolupráci. Výše ručení podle smlouvy o spolupráci musí podle § 35 odst. 3 návrhu zákona o podpoře bydlení dosahovat alespoň dvojnásobku nejvyššího přípustného nájemného v den uzavření smlouvy o spolupráci. Pro hlavní město Prahu tedy platí, že rozsah tohoto ručení musí být mezi dvojnásobkem a čtyřnásobkem nejvyššího přípustného nájemného v den uzavření smlouvy o spolupráci.

Podle § 128 návrhu zákona o podpoře bydlení se nejvyšší přípustné nájemné rovná součinu podlahové plochy bytu a údaje o výši nájemného. Údaje o výši nájemného u bytů vypočítá ministerstvo nejméně jednou ročně, přičemž vychází z veřejně dostupných nabídkových cen nájmů bytů nebo z cenové mapy nájemného vydané Ministerstvem financí.

Navrhovanou změnou se umožňuje přímé zapojení hlavního města Prahy a jejích městských částí do systému podpory v bydlení v roli poskytovatelů bydlení s ručením.

K bodu 4 [§ 35 odst. 8]

Navrhuje se nahradit staré pojmosloví občanského zákoníku z roku 1964 novým pojmoslovím podle občanského zákoníku z roku 2012. Pojem závazek se tedy navrhuje nahradit pojmem dluh.

K bodu 5 [§ 68 odst. 2 písm. o), § 89 odst. 2 písm. a)]

Ustanovení § 68 odst. 2 písm. o) zákona o hlavním městě Praze stanoví, že radě hlavního města Prahy je vyhrazeno rozhodování o uzavření smlouvy o převzetí ručitelského závazku, nejde-li o závazek přesahující 25 000 000 Kč. V čl. V bodě 5 se navrhuje stanovit výjimku z tohoto pravidla pro smlouvy o spolupráci podle navrhovaného zákona o podpoře bydlení.

(Obdobné ustanovení se v § 59 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze nenavrhuje stanovit, neboť vzhledem k omezení maximální výše ručitelského závazku na základě smlouvy o spolupráci nelze předpokládat, že by takový závazek přesáhl zmíněnou hranici 25 000 000 Kč.)

Pokud by bylo rozhodování o uzavírání smluv o spolupráci vyhrazeno radě hlavního města Prahy, mohlo by to znamenat prodlevu v procesu uzavírání smlouvy, kterou by nemuseli být vlastníci bytů ochotni akceptovat. Zároveň by to mohlo znamenat nikoliv nevýznamnou zátěž pro jednání rady, pokud by musela opakovaně, např. každý měsíc, projednávat a schvalovat uzavření smluv o spolupráci. Vzhledem k navrhovanému maximálnímu rozsahu ručení se nejeví jako nezbytně nutné, aby o každé smlouvě o spolupráci hlasovala rada.

Důsledkem této navrhované změny zákona o hlavním městě Praze by bylo, že by rozhodování o převzetí ručitelského závazku na základě smlouvy o spolupráci nebylo vyhrazeno radě hlavního města Prahy podle § 68 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze. Rada hlavního města Prahy by o těchto záležitostech rozhodovala na základě § 68 odst. 3 téhož zákona v rámci své nevyhrazené (zbytkové) pravomoci. Tuto nevyhrazenou pravomoc by pak rada hlavního města Prahy mohla podle stejného ustanovení svěřit primátorovi hlavního města Prahy nebo Magistrátu hlavního města Prahy. To by umožnilo rychlé rozhodování o tomto typu závazků, které by nezatěžovalo kolektivní orgány hlavního města Prahy.

Ustanovení § 89 odst. 2 písm. a) zákona o hlavním městě Praze stanoví, že zastupitelstvu obce je vyhrazeno rozhodování o uzavření smlouvy o převzetí ručitelského závazku, pokud je takové právní jednání městské části svěřeno. V čl. V bodě 5 se navrhuje stanovit výjimku z tohoto pravidla pro smlouvy o spolupráci podle navrhovaného zákona o podpoře bydlení.

Pokud by bylo rozhodování o uzavírání smluv o spolupráci vyhrazeno zastupitelstvu, znamenalo by to prodlevu v procesu uzavírání smlouvy, kterou by nemuseli být vlastníci bytů ochotni akceptovat. Zároveň by to mohlo znamenat nikoliv nevýznamnou zátěž pro jednání zastupitelstev, pokud by musela opakovaně, např. každý měsíc, projednávat a schvalovat uzavření smluv o spolupráci. Vzhledem k navrhovanému maximálnímu rozsahu ručení se nejeví jako nezbytně nutné, aby o každé smlouvě o spolupráci hlasovalo zastupitelstvo.

Důsledkem této navrhované změny zákona o hlavním městě Praze by bylo, že o uzavření smlouvy o spolupráci, a tedy o převzetí ručitelského závazku v ní obsaženého by rozhodovala rada městské části podle § 94 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze. Jelikož by se jednalo o nevyhrazenou (zbytkovou) pravomoc rady městské části, mohla by ji podle téhož ustanovení svěřit starostovi městské části nebo úřadu městské části. To by umožnilo rychlé rozhodování o tomto typu závazků, které by nezatěžovalo kolektivní orgány městské části.

K čl. VI [změna zákona o sociálních službách]

V § 1 odst. 2 zákona o sociálních službách je jako součást ustanovení o předmětu úpravy uvedeno, že zákon o sociálních službách stanoví v předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, pokud vykonává činnost v sociálních službách nebo podle zvláštních právních předpisů při pomoci v hmotné nouzi, v sociálně-právní ochraně dětí, ve školách a školských zařízeních, u poskytovatelů zdravotních služeb, ve věznicích, v zařízeních pro zajištění cizinců a v azylových zařízeních.

Zákon o sociálních službách a uvedené jiné právní předpisy pak stanoví konkrétní činnosti, které osoby jako sociální pracovníci vykonávají. Zákon o podpoře bydlení pak v § 11 a 132 předpokládá, že některé činnosti, které při opatřeních v podpoře bydlení vykonává obecní úřad obce s rozšířenou působností (šetření bytové situace, úkony podle části třetí, vyřízení žádosti o stanovisko o vyhovujícím bydlení a provádění kontroly poskytování podpůrného opatření), provádí kontaktní místo prostřednictvím úředníků splňujících předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka podle zákona o sociálních službách. Aby bylo možné na tohoto zaměstnance obce vztáhnout požadavky, které na sociální pracovníky z hlediska předpokladů pro výkon tohoto povolání klade zákon o sociálních službách, je nutné rozšířit taxativní výčet oblastí (zákonů), které působení sociálních pracovníků předpokládají, o zákon o podpoře bydlení.

K čl. VII [změna zákona o pomoci v hmotné nouzi]

K bodu 1 [§ 2 odst. 5 písm. a)]

Ustanovení § 2 odst. 5 písm. a) stanoví, že za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje. V tomto ustanovení je rovněž uveden demonstrativní výčet situací, s nimiž může být takový jednorázový výdaj spojen.

Navrhuje se doplnění tohoto demonstrativního výčtu o dosažení nebo udržení přiměřeného bydlení. Pojem přiměřené bydlení je nutné vykládat v souladu se zavedenou výkladovou praxí podle zákona o pomoci v hmotné nouzi – nejedná se o přiměřené bydlení vymezené podle návrhu zákona o podpoře bydlení, byť se samozřejmě tyto pojmy budou ve většině uvažovaných případů překrývat.

V současnosti již dochází k poskytování mimořádné okamžité pomoci za účelem dosažení nebo udržení vyhovujícího bydlení, a to mj. v souladu s interními normativními akty Ministerstva práce a sociálních věcí – vizte např. instrukcí náměstkyně pro řízení sekce 7 č. 18/2022 ve věci sjednocení postupu v řízení o jednorázové dávce mimořádné okamžité pomoci podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s odůvodněně zvýšenými náklady na bydlení nebo s nedoplatky v rámci vyúčtování nákladů na bydlení, ze dne 20. 10. 2022, čj. MPSV-2022/185921-752, nebo instrukci náměstka pro řízení sekce 4 č. 3/2017, ve věci postupu v řízení o jednorázové dávce mimořádné okamžité pomoci podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 24. února 2017, čj. MPSV- 2016/ 243663-44.

Demonstrativní výčet v § 2 odst. 5 písmenu a) zákona o pomoci v hmotné nouzi nicméně obsahuje výdaje zpravidla mnohem nižší, než je výdaj na dosažení nebo udržení přiměřeného bydlení. Typickým výdajem spojeným s dosažením přiměřeného bydlení je totiž úhrada peněžité jistoty („kauce“) při uzavření nájemní smlouvy, typickým výdajem spojeným s udržením přiměřeného bydlení je pak úhrada vysokého nedoplatku za energie. Vzhledem k tomuto nepoměru je vhodné navrhované doplnění.

K bodu 2 [§ 33 odst. 6 věty první a druhá]

Ustanovení § 33 odst. 6 stanoví, že při vyhodnocení toho, zda se jedná o některý z případů hodných zvláštního zřetele specifikovaných v tomto ustanovení, může orgán pomoci v hmotné nouzi využít informace pověřeného obecního úřadu nebo újezdního úřadu. Navrhuje se doplnění o obecní úřad obce s rozšířenou působností, který bude disponovat relevantními podklady ohledně bytové situace žadatele.

K bodu 3 [nadpis § 35a]

Vzhledem k úpravám § 35a v bodech 4 až 6 změnového zákona, kde se navrhuje doplnění vzájemně součinných subjektů o obecní úřad obce s rozšířenou působností, je vhodné odpovídajícím způsobem doplnit rovněž nadpis tohoto ustanovení.

K bodu 4 [§ 35a odst. 1 věta první]

Ustanoveni § 35a odst. 1 stanoví, že vyhodnocuje-li krajská pobočka Úřadu práce v rámci posuzování, zda se jedná o případ hodný zvláštního zřetele podle § 33 odst. 6 věty první či druhé nebo podle § 33a odst. 5, požádá pověřený obecní úřad nebo újezdní úřad. Navrhuje se doplnění o obecní úřad obce s rozšířenou působností, který může disponovat relevantními podklady zejména ohledně bytové situace žadatele. K bodu 5 [§ 35a odst. 1 věta druhá]

Ustanoveni § 35a odst. 1 dále stanoví, že obsahem informace uvedené ve větě první jsou údaje potřebné k vyhodnocení podmínek podle § 33c odst. 1, které zná pověřený obecní úřad nebo újezdní úřad ze své úřední činnosti. Navrhuje se doplnění o obecní úřad obce s rozšířenou působností, které může disponovat relevantními podklady zejména díky vyhodnocování bytové nouze žadatele. K bodu 6 [§ 35a odst. 2]

Ustanoveni § 35a odst. 2 stanoví, že o skutečnosti, že osobě užívající jiný než obytný prostor nebo ubytovací zařízení byl přiznán doplatek na bydlení nebo doplatek na bydlení přiznán nebyl, informuje krajská pobočka Úřadu práce pověřený obecní úřad nebo újezdní úřad příslušný podle místa skutečného pobytu této osoby. Navrhuje se doplnění o obecní úřad obce s rozšířenou působností, které zjištěné informace může využít pro zhodnocení bytové nouze žadatele, vyhodnocení a doporučení dalšího postupu či pro potřeby pravidelné zprávy o bydlení.

Poradenství v bydlení podle zákona o podpoře bydlení má být poskytnuto komukoliv, kdo jej u obecního úřadu obce s rozšířenou působností vyhledá, a není tedy stanovena místní příslušnost pro jeho poskytnutí. Smyslem doplnění ustanovení § 35a odst. 2 je umožnit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, aby kontaktoval danou osobu a nabídl jí poradenství v bydlení. Jedná se tedy o formu depistáže a prevence. V tomto případě bude krajská pobočka Úřadu práce informovat jak obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má osoba bydliště, tak obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má osoba trvalý pobyt. Oba obecní úřady totiž mohou být s osobou v kontaktu a poskytnout jí poradenství. K bodu 7 [§ 50 odst. 1 věta druhá]

Ustanovení § 50 odst. 1 věta první stanoví povinnost státních orgánů, obcí, krajů, jejich orgánů a dalších osob sdělovat na výzvu orgánu pomoci v hmotné nouzi bezodkladně a bezplatně údaje rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu. Druhá věta tohoto ustanovení taxativním výčtem stanoví, co se rozumí těmito údaji.

V čl. VII bodě 7 se navrhuje stanovit, že se údajem rozhodným pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu rozumí také údaje o bytové situaci osob shromážděné v souvislosti s postupy podle zákona o podpoře bydlení. Jde tedy o propojení navrhovaného zákona o podpoře v bydlení se zákonem o pomoci v hmotné nouzi.

Podle § 125 návrhu zákona o podpoře bydlení mají mít Ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřad práce a jeho krajské pobočky přístup k údajům o všech potřebných a podporovaných osobách v evidenci podpory v bydlení (včetně např. záznamu o poskytnutí poradenství) v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti.

Postupem podle § 50 odst. 1 by si však mohly orgány pomoci v hmotné nouzi vyžádat od obecních úřadů obcí s rozšířenou působností nebo krajských úřadů i ostatní údaje, které tyto orgány shromáždily v souvislosti s postupy podle zákona o podpoře bydlení a které nemusejí být v informačním systému podpory bydlení uvedeny. Mohlo by se jednat např. o údaje uvedené v žádosti o podpůrné opatření (přesněji v žádosti o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření), údaje vyplývající z listin přiložených k takové žádosti, údaje zjištěné během vyřizování žádosti jinak než prostřednictvím šetření bytové situace (např. vyjádření jiných orgánů či osob), údaje zjištěné při kontrole poskytování podpůrného opatření (§ 114 návrhu zákona o podpoře bydlení) apod.

V některých případech tak bude moci orgán pomoci v hmotné nouzi snadno využít údaje již dříve shromážděné jiným správním orgánem, což povede k větší efektivitě řízeních podle zákona o pomoci v hmotné nouzi.

K bodu 8 [§ 74 odst. 1]

Ustanovení § 74 zákona o pomoci v hmotné nouzi stanoví, že pokud správní orgán při rozhodování vychází z vymezeného okruhu podkladů, nemá povinnost dát účastníku řízení možnost vyjádřit se k pokladům rozhodnutí. V takovém případě tedy může být rozhodnutí správního orgánu prvním úkonem v řízení (jde-li o řízení z moci úřední), popřípadě prvním úkonem správního orgánu v řízení (jde-li o řízení na žádost).

Do tohoto okruhu podkladů se navrhuje zahrnout také údaje evidované o potřebném nebo podporované osobě v evidenci podpory v bydlení podle navrhovaného zákona o podpoře bydlení. Stejně jako při odůvodnění nového znění § 74 zákona o pomoci v hmotné nouzi, zavedeného zákonem č. 203/2022 Sb., lze uvést, že údaje evidované o účastníkovi řízení v evidenci podpory bydlení jsou účastníku řízení známy a že byly shromážděny na základě aktivity účastníka řízení – ať už jde o údaje vztahující se přímo k účastníkovi řízení (např. údaj o potřebě asistence), nebo údaje o podpůrných opatření, která mu jsou poskytována nebo která mu přestala být poskytována. V tomto směru tedy doplnění § 74 nevybočuje z jeho nastavení stanoveného zákonem č. 203/2022 Sb. s účinností od 1. července 2022.

Navrhovaná právní úprava sníží administrativní náročnost vydávání rozhodnutí podle zákona o pomoci v hmotné nouzi.

K čl. VIII [změna zákona o Úřadu práce České republiky]

K bodu 1 [§ 4a odst. 3 věta druhá]

Ustanovení § 4a zákona o Úřadu práce České republiky stanovuje údaje evidované v Jednotném informačním systému práce a sociálních věcí a subjekty, které mají do tohoto systému přístup.

Do okruhu údajů, ke kterým mají přístup obecní úřady, obecní úřady obce s rozšířenou působností nebo újezdní úřady, se navrhuje přidat údaje související s uplatňováním a uspokojováním mzdových nároků podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.

Navrhovaná právní úprava umožní obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností získat údaje o příjmu osoby v bytové nouzi, která svou situaci řeší s pomocí poradenství poskytnutého obecním úřadem obce s rozšířenou působností.

K bodu 2 [§ 4a odst. 3 věta poslední]

Do výčtu zákonů, na základě kterých mají obecní úřady, obecní úřady obce s rozšířenou působností nebo újezdní úřady přístup k údajům evidovaným v Jednotném informačním systému práce a sociálních věcí dle §4a odst. 3 věta druhá se navrhuje přidat zákon o podpoře bydlení. Přístup k těmto údajům obecní úřad obce s rozšířenou působností potřebuje pro řádné plnění povinností, například podle § 7, § 12 až 16, § 58 odst. 1 až 3, § 59 odst. 1, § 64 odst. 4 a § 76 návrhu zákona o podpoře bydlení. Zpřístupnění těchto údajů je rovněž v souladu s § 6 odst. 2 větou druhou a třetí zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, který uvádí, že správní orgán opatřuje podklady přednostně s využitím úřední evidence, do níž má přístup. Obecní úřad obce s rozšířenou působností by tak potřebné skutečnosti ověřil přímo z této úřední evidence.

K bodu 3 [§ 4a odst. 4]

Do výčtu zákonů, na základě kterých mají krajské úřady přístup k údajům evidovaným v Jednotném informačním systému práce a sociálních věcí dle § 4a odst. 3 věta druhá se navrhuje přidat zákon o podpoře bydlení.

Tyto údaje by krajský úřad používal pro plnění svých povinností jako orgán nadřízený obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, např. během přezkumného řízení.

K čl. IX

Navrhuje se, aby postup pro výpočet nájemného podle § 11b odst. 2 zákona o Státním fondu podpory investic napříště stanovila vláda nařízením.

K čl. X

Navrhuje se stanovit stejný den nabytí účinnosti jako u návrhu zákona o podpoře bydlení.

V Praze dne 12. června 2024

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj: PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.

podepsáno elektronicky

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí: Ing. Marian Jurečka

podepsáno elektronicky