zákon č. 176/2025 Sb.

Požadavky na velikost bytu a počet obytných místností v bytě

1. Byt vyhovuje požadavkům na velikost a počet obytných místností, pokud

a) velikost podlahové plochy bytu vyhovuje počtu osob v bytě podle tabulky 1 a

c) počet obytných místností v bytě vyhovuje počtu osob v bytě podle tabulky 2.

Tabulka 1: Přiměřenost bytu s ohledem na počet osob v bytě podle podlahové plochy

bytu

počet početpočetpočetpočetpočetpočetpočet

Velikostosob

osobosobosobosobosobosobosob

podlahovév bytě:

v bytě:v bytě:v bytě:v bytě:v bytě:v bytě:v bytě:

plochy

13 a

bytu12345 až 67 až 89 až 12

více

< 37,9 m²

38-51,9 m² nevyhovuje

52-67,9 m² vyhovuje

68-81,9 m²

82-95,9 m²

Tabulka 2: Přiměřenost bytu s ohledem na počet osob v bytě podle počtu obytných

místností v bytě

počet

Počet

početpočetpočetpočetpočetpočetpočet

osob

obytný

osobosobosobosobosobosobosob

v bytě:

ch

v bytě:v bytě:v bytě:v bytě:v bytě:v bytě:v bytě:

místno

13 a 12345 až 67 až 89 až 12

stí

více

2 nevyhovuje

3 vyhovuje

2. Podlahová plocha bytu se zaokrouhluje na desetiny m.

3. Je-li předmětem posuzování byt o

a) podlahové ploše větší než 95,9 m, je přiměřenost bytu podle podlahové plochy bytu posuzována obdobně jako v tabulce 1 s ohledem na konkrétní situaci a počet osob v bytě, nebo

b) větším počtu obytných místností než 5, je přiměřenost bytu podle počtu obytných místností posuzována obdobně jako v tabulce 2 s ohledem na konkrétní situaci a počet osob v bytě.

Specifické potřeby

1. Potřeba bytu umožňujícího využívání chodítka, berlí a menšího mechanického vozíku

2. Potřeba bytu umožňujícího využívání většího mechanického vozíku a elektrického vozíku

3. Potřeba bytu vyhovujícího osobám s myopatií, svalovou dystrofií, těžší formou dětské mozkové obrny nebo jinou podobnou poruchou zdraví, kde se předpokládá, že většinu činností zajišťuje asistent

4. Potřeba bytu vyhovujícího osobám s těžkým zrakovým postižením

Základní funkční standardy bytů

1. Součet podlahové plochy obytných místností činí nejméně 16 ma podlahová plocha nejméně jedné obytné místnosti činí nejméně 8 m; u místností se šikmými stropy se do podlahové plochy obytné místnosti nezapočítává plocha se světlou výškou menší než 1,2 m.

2. Byt je vybaven alespoň umyvadlem, záchodovou mísou, sprchou nebo vanou, kuchyňskou linkou a spotřebičem umožňujícím uvaření pokrmů (varnou deskou, odděleným sporákem, nebo elektrickým vařičem nezabudovaným do kuchyňské linky).

3. Byt je uzamykatelný, nechybí funkční dveře a okna.

4. Byt je napojen na funkční distribuční síť pitné vody (vodovod) nebo je zajištěn neomezený přímý přístup k pitné vodě.

5. V bytě je možný odběr elektrické energie.

6. V bytě je možný odběr teplé vody nebo je v bytě zařízení pro výrobu teplé vody (kotel, bojler apod.).

7. Byt má funkční vytápění s možností regulace tepla.

8. V bytě nejsou závady ohrožující život nebo zdraví osob, např. trhliny v nosných konstrukcích (stěny, sloupy, stropy apod.), poškozené rozvody elektřiny nebo plynu atp.

9. V bytě jsou splněny základní požadavky požární bezpečnosti.

10. Byt je bez většího množství plísní nebo jiných poškození omítky, které lze vyhodnotit jako ohrožující zdraví obyvatel bytu.

11. V bytě jsou řádně prováděna nařízená protiepidemická opatření (dezinfekce, dezinsekce, deratizace apod.).

12. Byt se nachází v domě bez vad, které by ohrožovaly obyvatele bytu na životě nebo zdraví.

Skupiny zvláště zranitelných osob

ŘádekŘádek

Označení skupinyVymezení skupiny nebo podskupiny

skupinypodskupiny

nebo podskupiny

Děti, u kterých hrozí umístění do náhradní rodinné nebo ústavní péče mimo jiné z důvodu nedostatku vyhovujícího bydlení nebo u kterých díky poskytnutí podpůrného

1. Ohrožené děti

opatření pravděpodobně nastane možnost příchodu z náhradní rodinné nebo ústavní péče nebo ze školského zařízení pro výkon ochranné výchovy do domácnosti.

Osoby starší 18 a mladší 27 let, které se nacházejí v náhradní rodinné péči nebo ústavní péči nebo v zařízení ochranné Zranitelní mladí

2. výchovy, nebo které náhradní rodinnou

dospělí nebo ústavní péči nebo zařízení ochranné výchovy opustily v posledních 3 letech před podáním žádosti o podpůrné opatření.

Skupina sestává z těchto osob:

a) Osoby starší 1 roku s tělesným, smyslovým, mentálním nebo duševním postižením, které omezuje jejich schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Osoby se zdravotnímb) Osoby invalidní nebo v dočasné postižením, nebopracovní neschopnosti trvající nejméně

3.

závažným1 rok. onemocněním

c) Osoby, které jsou příslušníky podskupiny uvedené na řádku podskupiny 3.1 (osoby se závažnou duševní poruchou nebo poruchou chování).

d) Osoby se závažným onemocněním, u nichž bytová nouze vede nebo by mohla vést ke zhoršení zdravotního stavu.

Osoby se závažnou duševní poruchou nebo Osoby se závažnou poruchou chování trvající déle než 1 rok

3.1duševní poruchou nebo

nebo způsobující dočasnou pracovní poruchou chování neschopnost delší než 6 měsíců.

Osoby, vůči kterým se osoba, se kterou

4. Oběti domácího násilídlouhodobě bydlí, dopustila domácího

násilí.

Osoby samostatněOsoby, které sdílí domácnost pouze

5.

pečující o dítěs nezaopatřeným dítětem, o které pečují.

Osoby v domácnostiOsoby, v jejichž domácnosti jsou nejméně

6.

s více dětmi3 nezaopatřené děti, o které pečují.

Skupina sestává z těchto osob:

a) Odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody, u nichž se ke dni podání žádosti očekává skončení výkonu trestu odnětí Osoby ve výkonusvobody v příštích 6 měsících. trestu odnětí svobody

b) Osoby, které byly v posledních 3 letech nebo vazby a osoby po

7.před podáním žádosti propuštěny z výkonu

propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. trestu odnětí svobody nebo vazbyc) Obvinění ve výkonu vazby, trvá-li alespoň 2 roky.

d) Osoby, které byly v posledních 3 letech před podáním žádosti propuštěny z výkonu vazby, který trval alespoň 2 roky.

Osaměle žijící osobyOsoby starší 65 let, které jsou jedinými

8.

starší 65 letčleny svých domácností.

Skupina sestává z těchto osob:

a) Osoby přebývající v pobytovém zařízení sociální služby, u nichž se ke dni podání Osoby před opuštěním žádosti o podpůrné opatření očekává pobytového zařízení opuštění tohoto zařízení v příštích sociální služby nebo 6 měsících. lůžkové péče ve

b) Osoby, které v posledním roce před zdravotnickém podáním žádosti opustily pobytové zařízení zařízení a osoby

9.

sociální služby, v němž přebývaly. nedávno opustivší pobytové zařízeníc) Osoby, kterým je ve zdravotnickém sociální služby nebozařízení poskytována lůžková péče lůžkovou péčia u nichž se ke dni podání žádosti ve zdravotnickémo podpůrné opatření očekává opuštění zařízenítohoto zařízení v příštích 6 měsících.

d) Osoby, kterým přestala být v posledním roce před podáním žádosti poskytována lůžková péče ve zdravotnickém zařízení delší než 6 měsíců.

Osoby, které jsou obětí trestného činu podle zákona o obětech trestných činů, pokud u nich přetrvávají nepříznivé dopady

10. Oběti trestného činu

trestného činu nebo činu jinak trestného na jejich zdravotní stav, včetně duševního zdraví, nebo sociální situaci.

Osoby, které jsou držiteli osvědčení válečného veterána podle zákona o válečných veteránech nebo držiteli osvědčení o účasti na národním boji

11. Váleční veteráni

za osvobození podle zákona o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.

Osoby, které jsou diskriminovány na trhu s bydlením; diskriminací se pro účely tohoto zákona rozumí diskriminace podle Osoby diskriminovanézákona č. 198/2009 Sb., o rovném

12.

na trhu s bydlenímzacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Skupina sestává z těchto osob:

a) Osoby, které jsou příslušníky podskupiny uvedené na řádku podskupiny 13.1 (osoby bez střechy). Osoby bez střechyb) Osoby pobývající v azylových domech

13.

a osoby bez bytus krátkodobým ubytováním nebo v domech na půli cesty.

c) Osoby pobývající na ubytovnách.

d) Osoby bez přístřeší v přechodném bydlení se sociální podporou.

Podskupina sestává z těchto osob:

a) Osoby přebývající na ulici nebo ve veřejně přístupných prostorách bez možnosti ubytování.

13.1 Osoby bez střechy

b) Osoby bez obvyklého bydliště, které využívají nízkoprahové noclehárny, a osoby sezónně užívající k přenocování prostory v zařízeních bez lůžek.

Osoby, které po dobu 3 let předcházejících podání žádosti byly osobami bez Osoby v dlouhodobé

14. vyhovujícího bydlení a bez možnosti

bytové nouzi opatřit si vlastním přičiněním vyhovující bydlení.

Osoby, které jsou na základě rozhodnutí

15. Osoby v oddluženíinsolvenčního soudu v úpadku a jejich

úpadek je řešen oddlužením.

Seznam úřadů městských částí na území hlavního města Prahy vykonávajících působnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 6 a vymezení jejich

správních obvodů

Úřad městskéMěstské části, pro jejichž území vykonává působnost obecního úřadu částiobce s rozšířenou působností podle tohoto zákona

Praha 1 Praha 1

Praha 2 Praha 2

Praha 3 Praha 3

Praha 4 Praha 4, Praha-Kunratice

Praha 5 Praha 5, Praha-Slivenec

Praha 6, Praha-Lysolaje, Praha-Nebušice, Praha-Přední Kopanina,

Praha 6

Praha-Suchdol

Praha 7 Praha 7, Praha-Troja

Praha 8 Praha 8, Praha-Březiněves, Praha-Dolní Chabry, Praha-Ďáblice

Praha 9 Praha 9

Praha 10 Praha 10

Praha 11 Praha 11, Praha-Křeslice, Praha-Šeberov, Praha-Újezd

Praha 12 Praha 12, Praha-Libuš

Praha 13 Praha 13, Praha-Řeporyje

Praha 14 Praha 14, Praha-Dolní Počernice

Praha 15, Praha-Dolní Měcholupy, Praha-Dubeč, Praha-Petrovice,

Praha 15

Praha-Štěrboholy

Praha 16, Praha-Lipence, Praha-Lochkov, Praha-Velká Chuchle,

Praha 16

Praha-Zbraslav

Praha 17 Praha 17, Praha-Zličín

Praha 18 Praha 18, Praha-Čakovice

Praha 19 Praha 19, Praha-Satalice, Praha-Vinoř

Praha 20 Praha 20

Praha 21 Praha 21, Praha-Běchovice, Praha-Klánovice, Praha-Koloděje

Praha 22 Praha 22, Praha-Benice, Praha-Kolovraty, Praha-Královice, Praha-Nedvězí

Další činnosti poskytovatele

A. Nápomoc vlastníkovi bytu přímo související s nájmem

1. Poskytovatel napomáhá vlastníkovi bytu při ujednání výše nájemného a podmínek jeho zvyšování.

2. Poskytovatel napomáhá vlastníkovi bytu při nastavení záloh na služby.

3. Poskytovatel upozorňuje vlastníka bytu na povinnost předložit podporované osobě roční vyúčtování nákladů na služby.

4. Poskytovatel napomáhá vlastníkovi bytu při vyčíslení pohledávky podle § 35 odst. 1 písm. b) a při přípravě splátkového kalendáře.

5. Poskytovatel doporučuje vlastníkovi bytu postup v případě, že podporovaná osoba porušuje povinnosti nájemce.

6. Poskytovatel napomáhá vlastníkovi při ukončení nájmu dohodou.

7. Poskytovatel navrhuje vlastníkovi bytu a podporované osobě kroky, které povedou k pokračování nájemního vztahu.

B. Nápomoc související se škodami na bytě

1. Poskytovatel upozorňuje vlastníka bytu a podporovanou osobu na možnost sjednat pojištění.

2. Poskytovatel napomáhá vlastníkovi bytu a podporované osobě se shromážděním podkladů potřebných pro uplatnění práva na pojistné plnění.

3. Poskytovatel napomáhá vlastníkovi bytu a podporované osobě při zajištění oprav bytu, k nimž jsou povinni podle nařízení vlády, kterým se vymezují pojmy běžná údržba a drobné opravy související s nájmem bytu.

C. Nápomoc při řešení sousedských sporů

1. Poskytovatel přijímá stížnosti sousedů týkající se užívání bytu a společných částí domu podporovanou osobou a členy její domácnosti.

2. Poskytovatel přijímá stížnosti podporované osoby týkající se užívání bytů a společných částí domu sousedy.

3. Je-li stížnost důvodná, navrhne poskytovatel opatření k odstranění nebo odčinění následků závadného chování a k předejití jeho opakování.

4. Je-li to nezbytné, poskytovatel napomáhá uskutečnit opatření podle bodu 3.

D. Nápomoc při jednání s Úřadem práce České republiky

1. Poskytovatel napomáhá vlastníkovi bytu s přípravou podkladů, které podporovaná osoba požaduje po vlastníkovi bytu na základě požadavků Úřadu práce České republiky v souvislosti s přiznáváním a vyplácením dávek souvisejících s bydlením.

2. Poskytovatel napomáhá vlastníkovi bytu a nájemci při poukázání dávky související s bydlením na účet vlastníka bytu nebo poskytovatele.

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Druhým předpokladem je, že případné poskytování podpůrného opatření v souvislosti s bytem nezhorší míru sociálního a prostorového vyloučení v oblasti, kde se byt nachází. Není přitom zohledňována pouze změna stavu podporované osoby, ale také zájmy sousedů bytů, ve kterých jsou podpůrná opatření poskytována. Cílem posouzení zhoršení míry sociálního a prostorového vyloučení v oblasti, kde se byt nachází, tak je i zajištění toho, aby se poskytování podpůrných opatření nekoncentrovalo do jednoho domu či oblasti, protože to by mohlo znamenat neúměrnou zátěž pro sousedy nebo konkrétní čtvrť apod. Za účelem správného posouzení tohoto předpokladu budou obecní úřady obcí s rozšířenou působností vycházet ze směrnice vydané Ministerstvem pro místní rozvoj závazné pro obecní úřady obcí s rozšířenou působností podle § 61 odst. 2 písm. b) zákona o obcích.

Jsou-li splněny předpoklady pro zápis bytu do evidence, ale údaje podle § 21 odst. 2 písm. a) až g) uvedené v žádosti se neshodují se zjištěními obecního úřadu obce s rozšířenou působností, obecní úřad obce s rozšířenou působností zapíše tyto údaje do evidence v souladu se svými zjištěními a rozhodnutí o tom nevydává. Pokud nejsou splněny předpoklady pro zápis bytu do evidence, obecní úřad obce s rozšířenou působností byt nezapíše a vydá o tom rozhodnutí (§ 39 – změnou údaje o bytu se rozumí i zápis bytu do evidence). Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání (§ 131). K odst. 2 Do evidence obecní úřad obce s rozšířenou působností zapíše v souladu se svými zjištěními údaje podle § 21 odst. 2 písm. a) až f). Do evidence obecní úřad obce s rozšířenou působností vloží i fotodokumentaci bytu podle § 21 odst. 2 písm. g) – obvykle to bude fotodokumentace, která byla součástí žádosti, ale obecní úřad obce s rozšířenou působností může do evidence vložit i fotodokumentaci vlastní, kterou pořídilo při ohledání věci (§ 54 správního řádu). Do evidence obecní úřad obce s rozšířenou působností zapíše v souladu se svými zjištěními údaje podle § 21 odst. 3, pokud žadatel o zápis takového údaje požádal a pokud se takový údaj shoduje se zjištěními obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Dále obecní úřad obce s rozšířenou působností při zápisu bytu do evidence zapíše k bytu údaje o poskytovateli, který má záměr v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření. Tímto poskytovatelem se v okamžiku zápisu bytu rozumí žadatel. Údaj o záměru poskytovatele v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření je důležitý zejména ze dvou důvodů – jednak je takto zapsaný poskytovatel povinen oznamovat změnu údajů o bytu nebo o ztrátě způsobilosti bytu, jednak umožňuje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, aby se na poskytovatele obracel ve snaze propojit potřebné s poskytovateli, kteří pro ně mají vhodné byty. Jelikož se při zápisu bytu zkoumá, zda je způsobilým bytem, nezapisuje se zvlášť údaj o tom, že se jedná o způsobilý byt. Pokud byt později přestane být způsobilým bytem, použije se postup pro zápis údaje o nezpůsobilosti bytu (vizte § 26). Způsobilost bytu zapsaného v evidenci se tedy presumuje – pokud u bytu není zapsán údaj o nezpůsobilosti, bude ho krajský úřad (popř. MMR nebo MPSV) při rozhodování o přiznání příspěvku považovat za způsobilý byt.

K § 24

K odst. 1 Není-li vlastník bytu žadatelem, například v případě u poskytovatele bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení, obecní úřad obce s rozšířenou působností vyrozumí vlastníka o zápisu bytu do evidence nebo o vydání rozhodnutí, že se byt do evidence nezapíše. Totéž platí pro vyrozumění nájemce družstevního bytu. Samotné rozhodnutí se mu tedy nedoručuje, byť bude obsah rozhodnutí sdělen v oznámení. Cílem tohoto ustanovení je, aby byl vlastník bytu, resp. nájemce družstevního bytu, vždy informován o provedení či neprovedení zápisu. Žadatel se o zápisu bytu do evidence dozví tak, že v evidenci, do které bude mít přístup, uvidí byt, u něhož je zapsán jako poskytovatel, který má záměr v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření. Podle § 137 odst. 2 písm. f) v přechodném období správní orgány nepoužívají informační systém podpory bydlení pro vyrozumění žadatele, poskytovatele nebo jiného správního orgánu ani pro sdělení důvodů o provedení nebo neprovedení určitého úkonu. Žadatel (poskytovatel) tedy bude v přechodném období vyrozuměn standardními způsoby (přednostně pomocí informačního systému datových schránek). K odst. 2 Vlastník bytu je povinen vyrozumět o zápisu bytu do evidence osobu odpovědnou za správu domu. Podle § 1190 občanského zákoníku se jedná o společenství vlastníků jednotek, a pokud společenství vlastníků jednotek nevzniklo, správce.

K § 25

K odst. 1 Poskytovatel, který má podle údaje v evidenci záměr v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření, je povinen oznamovat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností změny v údajích podle § 21 odst. 2 písm. b) až f) do 15 pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala, nebo kdy byl do evidence zapsán údaj o jeho záměru poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření. Zároveň změnu údajů doloží. Poskytovatel je také povinen oznámit, že skutečnosti přestal odpovídat údaj, že byt vyhovuje některé ze specifických potřeb podle přílohy č. 2 (§ 21 odst. 3). Lhůta pro oznámení je rovněž stanovena na 15 pracovních dnů. Pokud byt vyhovuje specifickým potřebám podle přílohy č. 2, může to poskytovatel oznámit. V takovém případě tuto skutečnost doloží. Takový postup se uplatní zřejmě v případech, kdy byt nebo společné prostory domu prošly patřičnými úpravami nebo kdy tento údaj dříve zapsán nebyl, ačkoliv zapsán být mohl. K odst. 2 Obecní úřad obce s rozšířenou působností provede v evidenci změnu údajů podle § 21 odst. 2 písm. b) až f), pokud se oznámená změna údajů shoduje se skutečností. Pokud jsou podklady předložené poskytovatelem v oznámení přesvědčivé, vychází zjištění obecního úřadu obce s rozšířenou působností pouze z nich. Pokud podklady přesvědčivé nejsou, obecní úřad obce s rozšířenou působností shromáždí další podklady pro vyhodnocení, zda změnu údajů provést. Pokud se oznámená změna údajů se skutečností neshoduje, obecní úřad obce s rozšířenou působností změnu údajů podle § 21 odst. 2 písm. b) až f) neprovede. Obecní úřad obce s rozšířenou působností provede změnu údajů a vydá o tom rozhodnutí také v případě, že samo dojde při své úřední činnosti k závěru, že údaje v evidenci neodpovídají skutečnosti nebo že jsou neúplné. Obdobné platí také pro zápis a výmaz údaje, že byt vyhovuje specifickým potřebám podle přílohy č. 2. Cílem ustanovení je zachování souladu údajů vedených v evidenci se skutečností. To je podstatné nejen pro rozhodování o přiznání příspěvku na správu nebo na poskytování podpůrného opatření krajským úřadem, ale také pro usnadnění koordinace poskytování podpůrných opatření, kterou má na starosti obecní úřad obce s rozšířenou působností.

K odst. 3 Pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností při své činnosti zjistí, že údaje podle § 21 odst. 2 písm. b) až f) a § 21 odst. 3 neodpovídají skutečnosti, rozhodne o jejich změně. Není k tomu třeba oznámení, řízení může být zahájeno z moci úřední. Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání (§ 131). K odst. 4 Podle odst. 1 je poskytovatel povinen oznámit změnu údaje podle § 21 odst. 3 (tedy údaje, že byt vyhovuje specifické potřebě podle bodu 1, 2, 3 nebo 4 přílohy č. 2), pouze pokud je v evidenci takový údaj zapsán. Není povinen oznámit, že byt začal takové potřebě vyhovovat.

K § 26

Poskytovatel, který má podle údaje v evidenci záměr v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření, je dále povinen obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností bezodkladně oznámit, že tento byt přestal být způsobilým bytem, a to poté, co se o ztrátě způsobilosti bytu dozvěděl, nebo poté, co byl zapsán do evidence jeho záměr poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření (vizte § 29). Obecní úřad obce s rozšířenou působností pak do evidence zapíše údaj o nezpůsobilosti bytu. Obecní úřad obce s rozšířenou působností však tento údaj do evidence zapíše a rozhodne o tom i bez oznámení ztráty způsobilosti bytu, dojde-li sám při své úřední činnosti k závěru, že tento byt již není způsobilým bytem. Proti takovému rozhodnutí není přípustné odvolání (§ 131).

K § 27

Pokud se stane byt opět způsobilým bytem, může se poskytovatel domoci výmazu údaje o nezpůsobilosti bytu, pokud tuto skutečnost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností oznámí, zároveň doloží, že je byt způsobilým bytem, a předloží souhlas vlastníka bytu, s výmazem údaje o nezpůsobilosti bytu. Jde-li o družstevní byt, musí doložit i souhlas nájemce. Ustanovení o zápisu údaje o nezpůsobilosti bytu a o jeho výmazu jsou v návrhu zákona zařazena, aby nebylo nutné po výmazu bytu z evidence z důvodu ztráty způsobilosti podávat novou žádost o zápis bytu se všemi náležitostmi. To by totiž znamenalo zbytečnou administrativní zátěž. Pokud nejsou splněny předpoklady pro výmaz údaje o nezpůsobilosti bytu z evidence, obecní úřad obce s rozšířenou působností tento údaj nevymaže.

K § 28

Pokud poskytovatel aktuálně neposkytuje v souvislosti s bytem bydlení s ručením, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení nebo již nebude poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření, může požádat o výmaz údaje, že má záměr v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření. Tím se vyváže z oznamovací povinnosti vůči obecního úřadu obce s rozšířenou působností (§ 25 a 26) a zároveň mu obecní úřad obce s rozšířenou působností nebude navrhovat uzavření smluv s konkrétními potřebnými.

Pokud nejsou splněny předpoklady pro výmaz tohoto údaje, obecní úřad obce s rozšířenou působností tento údaj nevymaže. Obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodne o výmazu údaje o záměru poskytovatele v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření také v případě, že v posledních 5 letech nebyl u tohoto bytu zapsán údaj o přiznání příspěvku na poskytování podpůrného opatření. Z tak dlouhé doby bez evidování přiznání příspěvku totiž vyplývá, že poskytovatel již nemá záměr poskytovat podpůrné opatření v souvislosti s tímto bytem.

K § 29

K odst. 1 Navrhuje se stanovit postup pro samostatný zápis údaje o záměru poskytovatele bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení nebo poskytovatele podporovaného obecního bydlení poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření. Není vyloučeno, že se k bytu takto přihlásí více než jeden poskytovatel. Obecní úřad obce s rozšířenou působností takto zapíše i druhého, třetího nebo kteréhokoliv jiného dalšího poskytovatele. K zápisu více poskytovatelů jako poskytovatelů, kteří mají záměr v souvislosti s bytem poskytovat bytová podpůrná opatření, může například dojít tak, že vlastník bytu uzavře s poskytovatelem bydlení s ručením smlouvu o spolupráci, tento poskytovatel však více nespolupracuje a nezprostředkovává uzavírání nájemních smluv s potřebnými. Proto může vlastník bytu uzavřít smlouvu o spolupráci s jiným poskytovatelem, o němž se domnívá, že bude aktivnějším. Ze zápisu nevyplývají k bytu žádná práva, pouze povinnosti. Proto není problematické ponechat u bytu i více zápisů o záměru poskytovat v souvislosti s ním podpůrné opatření. Ustanovení § 29 se navrhuje uvést až za ustanovením § 28 z toho důvodu, že se údaj o poskytovateli, který má záměr poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření, zapisuje již při prvním zápisu bytu do evidence [§ 23 odst. 2 písm. b)]. Všechny byty v evidenci tak zpočátku mají zapsán údaj o záměru poskytovatele v souvislosti s bytem poskytovat podpůrná opatření. Obecní úřad obce s rozšířenou působností tento údaj vymaže podle § 28, pokud mu poskytovatel oznámí, že již nemá záměr v souvislosti s bytem poskytovat podpůrná opatření, nebo pokud po dobu 5 let nebyl k bytu zapsán údaj o přiznání příspěvku na poskytování podpůrného opatření. Přestože je možné, aby bylo v evidenci u bytu zapsáno i více poskytovatelů, předkladatel předpokládá, že zpravidla dojde nejprve k výmazu údaje o jednom poskytovateli, který již nebude chtít poskytovat podpůrná opatřeními v souvislosti s daným bytem, a až poté bude následovat zápis údaje o novém poskytovateli, který bude mít záměr v souvislosti s bytem poskytovat podpůrná opatření. Proto se navrhuje uvést § 28 a 29 v tomto pořadí. K odst. 2 Údaj o záměru poskytovatele v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření zapíše do evidence také krajský úřad, ministerstvo nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud rozhodoval o věcech, ze kterých je zřejmé, že poskytovatel v souvislosti s bytem podpůrné opatření poskytuje.

K § 30

Navrhuje se stanovit, kdy bude byt z evidence vymazán. Vlastník nemá zákonnou povinnost strpět zápis svého bytu v evidenci, pokud zrovna není v souvislosti s bytem poskytováno podpůrné opatření. (Zavázat se k tomu však může smluvně.) V době, kdy je poskytováno podpůrné opatření, nelze byt z evidence vymazat, aby např. obecní úřad obce s rozšířenou působností mohl v evidenci u bytu zapisovat provedení kontroly poskytování podpůrného opatření apod. V případě, že je podpůrné opatření poskytování bydlení s ručením nebo poskytování podnájemního bydlení poskytováno v družstevním bytě a dojde k vyloučení vlastníka družstevního podílu (nájemce), zanikne i podnájem. V takovém případě může vlastník bytu (družstvo) navrhnout výmaz bytu z evidence. Samozřejmostí je výmaz bytu z evidence v případě zániku bytu. Takový byt již nemá smysl v evidenci vést. Nikdy však nedojde ke ztrátě dat, údaje o bytu v evidenci zůstanou, pouze budou přeškrtnuty a vyhledávač evidence jej při běžném vyhledávání nenabídne jako nalezenou položku. Žádost o výmaz bytu z evidence se podává na formuláři, který stanoví ministerstvo vyhláškou.

K § 31

Navrhuje se stanovit, ve kterých situacích a jak vyrozumí obecní úřad obce s rozšířenou působností vlastníka bytu o změnách údajů o bytu. (Změna údajů zahrnuje i změnu ve fotodokumentaci bytu v evidenci.) Vlastník, pokud je osobou odlišnou od poskytovatele, se vyrozumívá standardními způsoby (doporučený dopis, datová schránka). Společně s vyrozuměním obecní úřad obce s rozšířenou působností také sdělí důvody změny, kterou v evidenci provedlo. Pokud má obecní úřad obce s rozšířenou působností povinnost v daném případě vydat rozhodnutí, vyrozumí vlastníka o vydání rozhodnutí. Samotné rozhodnutí se mu tedy nedoručuje, byť bude obsah rozhodnutí sdělen v oznámení. Cílem tohoto ustanovení je, aby byl vlastník bytu vždy informován o provedení či neprovedení zápisu, změny či výmazu údajů. Dle § 137 odst. 2 písm. f) však v přechodném období správní orgány nepoužívají informační systém podpory bydlení pro vyrozumění žadatele, poskytovatele nebo jiného správního orgánu ani pro sdělení důvodů o provedení nebo neprovedení určitého úkonu, poskytovatel tedy bude vyrozuměn standardními způsoby (přednostně pomocí informačního systému datových schránek).

K § 32

K odst. 1 Navrhuje se postavit najisto, že účastníkem řízení podle hlavy I je pouze žadatel, nikoliv vlastník bytu, pokud jde o osobu odlišnou od žadatele, ani osoba, která aktuálně užívá byt k uspokojování své bytové potřeby. K odst. 2 Navrhuje se postavit najisto, kdo je účastníkem řízení podle § 30 odst. 3 a podle hlavy II.

K § 33

Navrhuje se stanovit, v jakých případech podle části čtvrté se vydává rozhodnutí ve správním řízení. Rozhodnutí může být vydáno jako první úkon v řízení, bude-li vydáno pouze na základě podkladů, které správnímu orgánu předložil účastník řízení (§ 130). Proti rozhodnutí podle části čtvrté není odvolání přípustné (§ 131).

K § 34

U každého podpůrného opatření se navrhuje stanovit, na základě kterých smluvních typů se uskutečňuje, mezi kterými osobami se dané smlouvy uzavírají a jaké náležitosti musejí tyto smlouvy splnit. Poskytování bydlení s ručením se uskutečňuje na základě smlouvy o spolupráci uzavřené mezi poskytovatelem bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení a vlastníkem bytu. Poskytovatelem se zde rozumí osoba se základním nebo rozšířeným pověřením k poskytování bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení. Okruh osob, kterým lze tato pověření udělit, vymezují § 102 odst. 1 a 2. Druhou smlouvu, kterou je pro poskytování bydlení s ručením nezbytné uzavřít, je nájemní smlouva mezi vlastníkem bytu a osobou, které se má bydlení s ručením poskytovat. V případě uzavření první smlouvy mezi týmiž smluvními stranami se jedná o potřebného (při prodloužení doby nájmu nebo uzavření nové smlouvy však osoba tento status nemusí vždy mít). Nájemní smlouvou podle § 37 se pronajímatel (vlastník bytu) zavazuje přenechat nájemci (podporované osobě) k zajištění jeho bytových potřeb a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu. Jedná se proto o nájem bytu či domu, který je vedle obecných pravidel (§ 2201 a násl. občanského zákoníku) upraven také zvláštními ustanovení o nájmu bytu a domu (§ 2235 a násl. občanského zákoníku). Přestože poskytovatel neuzavírá smlouvu, ze které by podporované osobě přímo vyplývalo právo užívat určitý byt, poskytuje podpůrné opatření, které zahrnuje ručení vlastníkovi a další služby, ze kterých benefituje jak vlastník, tak podporovaná osoba. Díky činnosti poskytovatele došlo k vytvoření podmínek, které uzavření nájemní smlouvy mezi vlastníkem a potřebným umožní, a jeho další povinnosti umožní snazší správu nájemního vztahu aj. Bydlení s ručením lze poskytovat také ve družstevním bytě (§ 40).

K § 35

K odst. 1 Před samotným poskytováním bydlení s ručením se poskytovatel zavazuje navrhovat vlastníkovi bytu potřebné, s nimiž by mohl uzavřít nájemní smlouvu. Přípustná je pouze nájemní smlouva, nikoliv jiné typy smluv, s výjimkou bydlení s ručením u družstevního bytu, kde je možné uzavřít rovněž podnájemní smlouvu.

Schematicky lze vztahy mezi subjekty znázornit takto:

(Srov. též se schématem k podnájemnímu bydlení v odůvodnění § 41.) Návrh se tedy zaměřuje na dvě nejčastější formy dispozice s užívacím právem k bytu, a to nájem v případě vlastnictví bytu a podnájem u družstevního bytu. Obě jsou totiž dostatečně stabilní a dlouhodobé a nedochází k jejich častým změnám, které by mohly představovat ohrožení stability bydlení pro podporované osoby. Možnost byt poskytnout na základě výpůjčky nebo na základě dispozice s užívacím právem vyplývající ze služebnosti bytu je pouze okrajová. Za žádoucí je v rámci realizace podpůrných opatření považováno zejména bydlení na základě nájemní smlouvy. Podnájemní smlouva je akceptována pouze v případě, kdy je nájemcem poskytovatel (vizte podmínky podpůrného opatření poskytování podnájemního bydlení), jehož povinnosti zákon specificky upravuje, nebo pokud je nájem spojený se členstvím v bytovém družstvu. Dojde-li ke zprostředkování uzavření nájemní smlouvy, poskytovatel poté poskytuje vlastníkovi bytu „servis“ skládající se z činností podle tohoto ustanovení, podle ustanovení o informační povinnosti (§ 36), podle ustanovení § 38 a podle přílohy č. 6. Účelem je poskytnout vlastníkům co největší komfort při pronájmu bytu osobám v bytové nouzi. Z podstaty věci je zřejmé, že poskytování podpůrného opatření musí probíhat tak, aby bylo způsobilé vyřešit problémovou situaci. Například při řešení sousedských stížností musí poskytovatel postupovat bez prodlení. Podstatou podpůrného opatření poskytování bydlení s ručením je závazek poskytovatele uspokojit vlastníka bytu, který uzavřel nájemní smlouvu, pro případ, že podporovaná osoba neuhradí nájemné, náklady na služby, náhradu podle § 2295 občanského zákoníku nebo náhradu škody způsobené na bytě nebo na jeho vybavení, k níž je podporovaná osoba povinna. Jedná se o ručení podle občanského zákoníku (§ 2018 a násl. občanského zákoníku). Nezbytnou podmínkou je, že poskytovatel uzavření nájemní smlouvy zprostředkoval nebo s jejím uzavřením souhlasil. Pokud má totiž poskytovatel ručit za nájemce, musí mít samozřejmě také vliv na jeho výběr, aby se mohl vyhnout nájemcům, u nichž by považoval riziko selhání za neúměrně vysoké ve srovnání s výší příspěvku na poskytování bydlení s ručením. Nebrání se proto vlastníkovi bytu, aby sám projevil iniciativu a vyhledal potenciálního nájemce, ale má-li se poskytovatel stát jeho ručitelem, musí s uzavřením nájemní smlouvy s takovým potenciálním nájemcem souhlasit. Službami se míní plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) podle § 1181 občanského zákoníku, resp. plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku, o kterých se v odstavcích 2 až 4 téhož paragrafu píše jen jako o „službách“. Určitá pojmoslovná nejednotnost v občanském zákoníku však nemůže vzbudit pochyby o totožnosti daných pojmů. Zálohy na tyto služby se zpravidla platí každý měsíc. Náklady na služby se v rozsahu, ve kterém nejsou pokryty uhrazenými zálohami, hradí po provedení vyúčtování za zpravidla roční zúčtovací období. K tomu také vizte zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům. K odst. 2 Poskytování bydlení s ručením lze realizovat ve dvou základních režimech. V rámci prvního platí podporovaná osoba nájemné a náklady (resp. zálohy) na služby přímo vlastníkovi bytu. V rámci druhého hradí tyto platby prostřednictvím poskytovatele, který v tomto vlastníka zastupuje (ujednání má příkazní charakter). Poskytovatel a vlastník bytu si musejí ujednat, který z výše uvedených režimů zvolí. Poskytovatel není povinen zajistit opravu bytu ani se na ní přímo podílet, neujednají-li si to poskytovatel a vlastník bytu nebo podporovaná osoba výslovně. Tím není dotčena povinnost nápomoci vlastníkovi bytu a podporované osobě při zajištění oprav bytu, k nimž jsou povinni podle nařízení vlády, kterým se vymezují pojmy běžná údržba a drobné opravy související s nájmem bytu (příloha č. 6 návrhu část B bod 3.). Výslovné ujednání týkající se zajištění oprav bude mezi poskytovatelem a vlastníkem poměrně časté, neboť se jedná o běžnou operativu související s pronajímáním bytu a část vlastníků bude zastoupení poskytovatelem v této věci požadovat. Tím není dotčena povinnost poskytovatele splnit ručitelský závazek vyplývající ze smlouvy o spolupráci, který zahrnuje náhradu škody způsobené na bytě nebo na jeho vybavení, k níž je podporovaná osoba povinna. K odst. 3 Výše ručení musí být ujednána v souhrnu nejméně ve výši dvojnásobku nejvyššího přípustného nájemného (§ 128) v den uzavření smlouvy o spolupráci. Může tedy být ujednána i vyšší nebo neomezená. To neplatí pro obce, u kterých změna zákona o obcích stanoví i maximální limit ručení, kterým je čtyřnásobek nejvyššího přípustného nájemného v den uzavření smlouvy o spolupráci. Přednostně by však měla být pohledávka vlastníka bytu započtena na peněžitou jistotu podle § 2254 občanského zákoníku, byla-li dána, nebo pokryta pojistným plněním, pokud některou z pohledávek pokrývá. Proto se navrhuje stanovit, že vlastník bytu může po poskytovateli požadovat plnění pouze v rozsahu, v němž nebude moci svoji pohledávku započíst na peněžitou jistotu nebo ve kterém částku pohledávky nepokrývá pojistné plnění.

Je na rozhodnutí jednotlivých smluvních stran, pro jaké konkrétní skutečnosti bude byt nebo jeho vybavení pojištěno, kdo bude pojistníkem a kdo pojištěným. Konkrétní nastavení je součástí obchodních postupů daného poskytovatele. Část poskytovatelů bude spolupráci s vlastníky podmiňovat tím, že musí mít byt pojištěný pro určité skutečnosti, část poskytovatelů toto požadovat nebude. Po uspokojení vlastníka bytu bude poskytovatel po nájemci uplatňovat regresní nárok, může tak činit i pomocí uzavření splátkového kalendáře. Ve výjimečných případech může nastat situace, kdy uplatňování regresního nároku po nájemci může být pro poskytovatele bydlení s ručením nehospodárné, neboť nebude realistické vymožení pohledávky v takové výši, která by převyšovala náklady poskytovatele na její vymáhání. Poskytovatel by měl situaci, kdy by vymáhání již nebylo účelné, předcházet svojí proaktivní činností, komunikací s oběma stranami, případně do komunikace zapojit i poskytovatele asistence. V metodikách zpracovaných ministerstvem budou popsány další vhodné postupy, které mají za cíl reagovat na vznikající dluh a případně zabránit jeho dalšímu nárůstu. Jedním z těchto postupů je i institut přímé úhrady, který se využívá u dávky doplatek na bydlení a příspěvek na bydlení a slouží k přímé úhradě nájemného či služeb přímo na účet pronajímatele (případně poskytovatele, pokud realizuje správu plateb). Využívá se v případech, kdy reálně hrozí, že příjemce nevyužije dávky na bydlení za účelem úhrady nákladů na bydlení nebo příjemce dávek neumí s dávkami hospodařit apod. K odst. 4 Předpokládá se, že spolupráce s vlastníky bude dlouhodobá. Navrhuje se proto stanovit, že se smlouva o spolupráci uzavírá na dobu neurčitou, nebo na dobu alespoň 2 let. Nájemní smlouvy s podporovanými osobami se pak budou uzavírat na dobu alespoň 1 roku (§ 37 odst. 1). Za případné dluhy podle odstavce 1 písm. b) vzniklé v době jejího trvání poskytovatel ručí i poté, co smlouva o spolupráci pozbude účinnosti. Touto odchylkou od obecného pravidla stanoveného v § 2021 odst. 2 občanského zákoníku se zlepšuje postavení vlastníka bytu. Pro zachování práva vlastníka bytu požadovat po poskytovateli plnění totiž není třeba poskytovatele k plnění vyzvat ještě během účinnosti smlouvy o spolupráci.

K § 36

K odst. 1 Navrhuje se stanovit, že v případě, že podporovaná osoba bude platit nájemné a náklady na služby přímo vlastníkovi bytu [srov. § 35 odst. 2 písm. a)], musí být ve smlouvě ujednána informační povinnost vlastníka bytu vůči poskytovateli a parametry této informační povinnosti. Vzhledem k povinnostem poskytovatele při poskytování tohoto podpůrného opatření je totiž nezbytné, aby se o vzniku dluhu nebo stížnosti dozvěděl včas, a mohl tak spolupracovat s podporovanou osobou a eventuálně poskytovatelem asistence na tom, aby byl dluh zaplacen a dále již nenarůstal, popřípadě aby byla stížnost účinně prošetřena a nedocházelo k dalšímu zhoršování vztahů v domě nebo sousedství. Jinak by mohly vznikat poskytovateli (a zprostředkovaně také státnímu rozpočtu) náklady, kterým se dá předejít, a mohla by být samozřejmě ohrožena i stabilita bydlení podporované osoby. Naopak pokud bude v souladu s § 35 odst. 2 písm. b) ujednána tzv. správa plateb, tedy pokud podporovaná osoba bude platit nájemné a náklady na služby prostřednictvím poskytovatele, nemusí být samozřejmě poskytovatel upozorněn na nezaplacení nájemného a nákladů na služby vlastníkem bytu, neboť se o nezaplacení dozví sám v okamžiku, kdy mu nájemné a náklady na služby podporovaná osoba nezaplatí, a vlastník bytu se o případném nezaplacení dozví až po poskytovateli. Vzhledem k tomu, že se obvykle bude tzv. správa plateb ujednávat v případech, kdy vlastník bytu nebude chtít v nájemním vztahu vystupovat příliš aktivně, se pro zachování atraktivity bydlení s ručením nenavrhuje stanovit povinnost ujednat si informační povinnosti ani ve vztahu ke stížnosti na podporovanou osobu. Stanovení maximální lhůty 15 dnů pro splnění informační povinnosti vlastníkem bytu vyplývá z potřeby vyrozumět poskytovatele v rozumném čase, aby mohl účinně nastalou situaci řešit. Absence ujednání o informační povinnosti, které odpovídá § 36 odst. 1, je v případě ujednání placení nájemného a nákladů na služby přímo vlastníkovi bytu důvodem pro zamítnutí žádosti poskytovatele o přiznání příspěvku na správu [§ 78 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 74 odst. 1 písm. a)] a příspěvku na poskytování bydlení s ručením [§ 78 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 74 odst. 2 písm. a)]. K odst. 2 V případě, kdy se poskytovatel včas nedozví od vlastníka o vzniku dluhu, nemá dostatek času pro řešení tohoto zadlužení s podporovanou osobou a případným poskytovatelem asistence, a to s vyšší pravděpodobností povede k nutnosti uspokojit vlastníka bytu dle § 35 odst. 1 písm. b). Z tohoto důvodu se navrhuje stanovit poskytovateli a vlastníkovi bytu povinnost ujednat ve smlouvě o spolupráci, že v případě porušení povinnosti podle odst. 1 písm. a) dojde ke snížení výše ručení. Nesplnění této povinnosti bude mít obdobné důsledky jako nesplnění povinnosti ujednání informační povinnosti podle odstavce 1. K odst. 3 Navrhuje se stanovit povinnost ujednat si, jakým způsobem a v jaké lhůtě bude vlastník bytu informovat poskytovatele bydlení s ručením o zvýšení nájemného. To je důležité jednak proto, aby mohl poskytovatel v případě tzv. správy plateb vůbec zjistit, že dochází ke vzniku dluhu, jednak proto, aby mohl poskytovatel správně působit vůči nájemci, je-li to potřeba, a nabádat jej k placení správné částky nájemného. Lhůta pro splnění této informační povinnosti nesmí být ujednána jako delší než 15 dnů.

K § 37

Pokud se nájemní smlouva mezi pronajímatelem (vlastníkem bytu) a nájemcem (potřebným) odchýlí od pravidel stanovených v § 37 (např. bude ujednána na dobu 8 měsíců), neznamená to neplatnost daného ustanovení ani neplatnost celé smlouvy, ale pouze nemožnost vyhodnotit tuto nájemní smlouvu jako nájemní smlouvu podle § 37, a tedy v důsledku nemožnost dosáhnout přiznání příspěvku na správu a příspěvku na poskytování bydlení s ručením [vizte § 78 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 74 odst. 1 a 2]. Má-li být přiznán příspěvek na správu nebo příspěvek na poskytování bydlení s ručením (poskytovatel samozřejmě bude obvykle žádat o obojí) musí být nájemní smlouva podle § 37 uzavřena s osobou, u níž je v evidenci zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření. Má-li být doba přiznání příspěvku prodloužena (§ 87), musí mít nájemce v evidenci zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření v případech stanovených § 87 odst. 2 písm. a), a to v okamžiku uzavření nové, „navazující“ nájemní smlouvy, nebo v okamžiku prodloužení nájmu.

Vlastník může vypovědět nájem i v případě, že škodu způsobenou nájemcem poskytovatel za nájemce nahradí. Pokud tedy například nájemce nezaplatí nájemné za 3 měsíce, bude vlastník moci nájemní smlouvu vypovědět podle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku, i když poskytovatel veškeré dlužné nájemné vlastníkovi uhradil. K odst. 1 Navrhuje se stanovit, že nájemní smlouva se uzavírá na dobu nejméně jednoho roku, nebo na dobu neurčitou. Cílem je podpořit stabilitu bydlení potřebného a omezit snahu obcházet právní úpravu taxativně stanovených výpovědních důvodů uzavíráním, resp. prodlužováním nájemní smlouvy na krátkou dobu určitou (například kratší než 6 měsíců). V praxi bude pravděpodobně nejčastěji docházet k uzavírání smluv na dobu jednoho roku nebo dvou let. Pokud si vlastník bytu (pronajímatel) a podporovaná osoba (nájemce) neujednají dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí podle § 2204 odst. 1 občanského zákoníku, že se jedná o nájem na dobu neurčitou. K odst. 2 Navrhuje se stanovit povinnost ujednat si ve smlouvě výši nájemného, která nepřesahuje nejvyšší přípustné nájemné pro přiznání příspěvku (v § 35 odst. 3 se pro něj navrhuje zavést legislativní zkratku „nejvyšší přípustné nájemné“). Nejvyšší přípustné nájemné se vypočítá postupem podle § 128. Smlouva musí obsahovat také ujednání, zda nájemce platí nájemné vlastníkovi napřímo, nebo prostřednictvím poskytovatele. Zároveň je nezbytné vyloučit zvyšování nájemného podle § 2249 a 2250 občanského zákoníku v prvním roce trvání nájmu a po dobu účinnosti smlouvy o spolupráci. Vyloučení zvyšování nájmu v prvním roce trvání nájmu je relevantní pouze pro § 2250 občanského zákoníku. Odstavec 3 pak stanoví, co může obsahovat ujednání o zvyšování nájemného. Cílem je, aby výše nájemného nepřesáhla částku nejvyššího přípustného nájemného. Absence těchto ujednání bude důvodem pro zamítnutí žádosti poskytovatele o přiznání příspěvku na správu [§ 78 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 74 odst. 1 písm. a)] a příspěvku na poskytování bydlení s ručením [§ 78 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 74 odst. 2 písm. b)]. K odst. 3 Navrhuje se stanovit pravidla pro možné ujednání zvyšování nájemného. Cílem je, aby výše nájemného nepřesáhla částku nejvyššího přípustného nájemného. Bude-li nájemní smlouva obsahovat ujednání o zvyšování nájemného, které bude v rozporu s odstavcem 3, půjde o důvod pro zamítnutí žádosti poskytovatele o přiznání příspěvku na správu [§ 78 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 74 odst. 1 písm. a)] a příspěvku na poskytování bydlení s ručením [§ 78 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 74 odst. 2 písm. b)].

K § 38

Příloha č. 6 specifikuje další činnosti poskytovatele, které jsou nezbytné pro zajištění řádného výkonu podpůrného opatření bydlení s ručením. K některým z těchto činností je nezbytná součinnost vlastníka bytu. Zákonnou povinnost nápomoci, upozornění, doporučení nebo návrhu vůči vlastníkovi bytu poskytovatel samozřejmě naplní i tím, pokud se sám zaváže obstarat určitou záležitost pro vlastníka bytu (např. se nechá zmocnit a vyúčtování služeb zasílá nájemci on místo toho, aby vlastníka bytu na tuto povinnost upozornil).

K § 39

Navrhuje se stanovit informační povinnost poskytovatele, a to pro různé situace a vůči různým osobám. Cílem je předcházet ztrátě bydlení podporované osoby a včas za pomoci všech relevantních poskytovatelů a podporované osoby řešit vzniklé problémy. Poskytovatelem asistence se rozumí ten poskytovatel, který poskytuje asistenci v souvislosti s předmětným bytem. Poskytovatel bydlení s ručením nemusí osobu nebo poskytovatele asistence informovat, pokud je zřejmé, že již byl o těchto skutečnostech informován. Např. dozví-li se danou informaci zaměstnanec poskytovatele bydlení s ručením a zaměstnanec asistence na jednání, kde jsou přítomni oba, nemusí již poskytovatel bydlení s ručením informovat poskytovatele asistence. Obdobně lze postupovat v případě, kdy se poskytovatel bydlení s ručením dozví informaci od poskytovatele asistence. Lhůta je uvedena buď ve dnech (odst. 2), čímž se rozumí kalendářní dny, nebo je výslovně uvedeno, že se jedná o pracovní dny (odst. 1 a 3). Informační povinnosti podle odstavce 3 má poskytovatel, jemuž byla stížnost adresována nebo jejíž vyřízení převzal. Nemá informační povinnost ve vztahu k vyřízení stížnosti jinou osobou (například poskytovatelem asistence), o které se dozvěděl.

K § 40

Aby bylo umožněno zahrnout do systému podpory bydlení i družstevní (nájemní) byty, výslovně se to stanovuje. V takovém případě se ustanovení hlavy II upravující bydlení s ručením v jiném než družstevním bytě a související práva a povinnosti použijí obdobně, přičemž

a) nájemce družstevního bytu se považuje za vlastníka bytu,

b) obdobná podnájemní smlouva se považuje za nájemní smlouvu podle § 37,

c) podnájem se považuje za nájem,

d) podnájemné se považuje za nájemné a

e) podnájemce se považuje za nájemce. Členství v bytovém družstvu zaniká způsoby uvedenými v § 610 zákona o obchodních korporacích. Podle § 734 odst. 3 zákona o obchodních korporacích pak zánikem členství v bytovém družstvu zaniká i nájem družstevního bytu. Jelikož je podnájem odvozen od nájmu, skončí zánikem členství nájemce v bytovém družstvu i podnájem družstevního bytu. Poskytovatel podnájemního bydlení ručí nájemci za škody, které mu vzniknou na základě povinnosti uhradit škody bytovému družstvu. Poskytovatel zde tedy neručí přímo vlastníkovi, kterým je bytové družstvo. Ručení rovněž nepokrývá škody na společných prostorech domu, resp. pokud si smluvní strany toto krytí ujednají, nelze na něj využít příspěvek na poskytování bydlení s ručením, ale poskytovatel jej bude muset hradit z jiných zdrojů.

K § 41

U každého podpůrného opatření se navrhuje stanovit, na základě kterých smluvních typů se uskutečňuje, mezi kterými osobami se dané smlouvy uzavírají a jaké náležitosti musejí tyto smlouvy splnit. Poskytovatelem se zde rozumí osoba se základním nebo rozšířeným pověřením k poskytování bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení. Okruh osob, kterým lze tato pověření udělit, vymezují § 102 odst. 1 a 2. Vlastník bytu přenechává byt k užívání poskytovateli na základě nájemní smlouvy, poskytovatel pak přenechává byt k užívání podporované osobě na základě podnájemní smlouvy. Schematicky lze vztahy mezi subjekty znázornit takto:

(Srov. též se schématem k bydlení s ručením v odůvodnění § 35 odst. 1.)

K § 42

Nájemní smlouva uzavřená mezi vlastníkem bytu jako pronajímatelem a poskytovatelem jako nájemcem je nájemní smlouvou podle § 2201 a násl. občanského zákoníku. Jelikož je poskytovatel právnickou osobou, nemá bytovou potřebu, a nelze s ním proto uzavřít nájemní smlouvu za účelem uspokojování jeho bytové potřeby. V § 44 se však navrhuje stanovit, že se pro nájem na základě nájemní smlouvy podle § 42 použijí ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu (§ 2235 a násl. občanského zákoníku). Nebude-li nájemní smlouva splňovat požadavky podle § 42, bude to důvodem pro zamítnutí žádosti poskytovatele o přiznání příspěvku na správu [§ 78 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 74 odst. 1 písm. b)] a příspěvku na poskytování podnájemního bydlení [§ 78 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 74 odst. 3 písm. a)]. K odst. 1 Navrhuje se stanovit, že nájemní smlouva se uzavírá na dobu nejméně dvou let, nebo na dobu neurčitou. Cílem je vytvořit stabilní rámec spolupráce vlastníka a poskytovatele, a tím návazně podpořit stabilitu bydlení potřebného. V praxi bude pravděpodobně nejčastěji docházet k uzavírání smluv na dobu dvou let. Pokud si vlastník bytu (pronajímatel) a poskytovatel (nájemce) neujednají dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí podle § 2204 odst. 1 občanského zákoníku, že se jedná o nájem na dobu neurčitou. K odst. 2 Pronajímatel a nájemce uzavírají nájemní smlouvu, aby v bytě bylo možné poskytovat podpůrné opatření. Proto si musejí ujednat, že poskytovatel uzavře podnájemní smlouvu pouze s potřebným, který má v evidenci zapsaný údaj o potřebě bytového podpůrného opatření (při prvním uzavření podnájemní smlouvy s danou osobou), případně že půjde o prodloužení podnájemní smlouvy s danou osobou. Zároveň toto ujednání představuje souhlas nájemce s podnájmem. Navrhuje se stanovit povinnost ujednat si ve smlouvě výši nájemného, která nepřesahuje nejvyšší přípustné nájemné. Nejvyšší přípustné nájemné se vypočítá postupem podle § 128. Povinnosti poskytovatele vůči vlastníkovi bytu v případě poskytování podnájemního bydlení vyplývají z uzavřené nájemní smlouvy (např. povinnost poskytovatele hradit nájemné bez ohledu na to, zda podnájemce hradil včas, odpovědnost za škody aj.). Návrh stanoví další povinnosti, jako jsou informační povinnosti (§ 46) a povinnost napomáhat při řešení sousedských sporů (§ 45). K odst. 3 Navrhuje se stanovit pravidla pro zvyšování nájemného po dobu přiznání příspěvku na poskytování podnájemního bydlení. Ustanovení je nutné číst v kontextu § 44 odst. 1, kde je uvedeno, že nájemné a podnájemné nelze zvyšovat podle § 2249 nebo 2250 občanského zákoníku. Cílem je aby výše nájemného nepřesáhla částku nejvyššího přípustného nájemného.

K § 43

Podnájemní smlouva je obdobou nájemní smlouvy u poskytování bydlení s ručením. Poskytovatel je v postavení nájemce a potřebný, resp. podporovaná osoba, v postavení podnájemce. Navrhuje se stanovit, že nájemní smlouva se uzavírá na dobu nejméně jednoho roku, nebo na dobu neurčitou. Cílem je podpořit stabilitu bydlení potřebného a omezit snahu obcházet právní úpravu taxativně stanovených výpovědních důvodů uzavíráním, resp. prodlužováním nájemní smlouvy na krátkou dobu určitou (například kratší než 6 měsíců). V praxi bude pravděpodobně nejčastěji docházet k uzavírání smluv na dobu jednoho roku nebo dvou let.

Pokud si poskytovatel (nájemce) a podporovaná osoba (podnájemce) neujednají dobu trvání nebo den skončení podnájmu, platí podle § 2204 odst. 1 občanského zákoníku, že se jedná o podnájem na dobu neurčitou. Navrhuje se stanovit povinnost ujednat si ve smlouvě výši podnájemného, která nepřesahuje nejvyšší přípustné nájemné. Nejvyšší přípustné nájemné se vypočítá postupem podle § 128. Navrhuje se rovněž stanovit pravidla pro zvyšování podnájemného. Ustanovení je nutné číst v kontextu § 44 odst. 1, kde je uvedeno, že nájemné a podnájemné nelze zvyšovat podle § 2249 nebo 2250 občanského zákoníku. Cílem je udržení podnájemného ve výši maximálně nejvyššího přípustného nájemného. Nebude-li podnájemní smlouva splňovat požadavky podle § 43, bude to důvodem pro zamítnutí žádosti poskytovatele o přiznání příspěvku na správu [§ 78 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 74 odst. 1 písm. b)] a příspěvku na poskytování podnájemního bydlení [§ 78 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 74 odst. 3 písm. b)].

K § 44

K odst. 1 Ustanovení má za účel postavit najisto, jaká ustanovení občanského zákoníku se použijí pro nájemní vztah mezi vlastníkem a poskytovatelem a jakou ochranu požívá podnájemce. K odst. 2 Cílem tohoto ustanovení je ochrana podnájemce před skončením podnájmu tím, že se poskytovatel a vlastník dohodnou na skončení nájmu, čímž by došlo i ke skončení podnájemního vztahu. Navrhuje se stanovit ochrannou dobu v délce 3 měsíců od oznámení dohody o skončení nájmu podnájemci. Pro počátek běhu této tříměsíční ochranné doby nebude rozhodné, zda oznámení dohody o ukončení nájmu oznámí podnájemci poskytovatel, který k tomu bude povinen [srov. § 46 odst. 1 písm. b)], nebo zda tuto skutečnost oznámí vlastník bytu. Cílem je poskytnout podnájemci rozumný čas pro to, aby si našel jiné bydlení. Lze přitom předpokládat, že opět využije systém podpory bydlení a že mu při hledání nového bydlení bude pomáhat obecní úřad obce s rozšířenou působností plněním své koordinační role (§ 59 odst. 1). K odst. 3 Navrhuje se postavit najisto, že k ujednání v neprospěch poskytovatele nebo podporované osoby se nepřihlíží.

K § 45

Nápomoc při řešení sousedských sporů není standardním obsahem nájemní smlouvy, proto je třeba ji stanovit jako samostatnou povinnost pro poskytovatele. Příloha č. 6 upravuje v části C konkrétní způsob, jak spory řešit. Vlastník bytu je povinen poskytnout poskytovateli potřebnou součinnost.

K § 46

K odst. 1 Navrhuje se stanovit povinnost poskytovatele oznámit vlastníkovi bytu, tedy pronajímateli, identifikační údaje podnájemce do 10 dnů od uzavření podnájemní smlouvy [písmeno a)]. Také se navrhuje stanovit, že je poskytovatel povinen oznámit podnájemci výpověď nájmu nebo uzavření dohody o ukončení nájmu do 10 dnů od doručení výpovědi nebo od uzavření dohody o ukončení nájmu [písmeno b)]. Cílem ustanovení je předání nezbytných informací vlastníkovi a podnájemci a také zajištění počátku běhu ochranné tříměsíční doby podle § 44 odst. 2, kdy nájem neskončí dříve než 3 měsíce od oznámení dohody o ukončení nájmu podnájemci (ledaže podnájem skončí dříve). Podle § 46 odst. 1 písm. b) je oznámení dohody o ukončení nájmu primárně na poskytovateli. Pro případ, že by poskytovatel tuto svoji zákonnou povinnost nesplnil, by však měl mít vlastník bytu dostatečné znalosti o osobě podnájemce, aby mu mohl dohodu o ukončení nájmu oznámit sám. Tím bude moci vlastník bytu zahájit běh tříměsíční ochranné lhůty (§ 44 odst. 2). Z tohoto důvodu se navrhuje právě zařazení § 46 odst. 1 písm. a) do návrhu.

Lhůta 10 kalendářních dnů se pak jeví pro splnění výše uvedených povinností jako dostatečná, zejména také vzhledem k tomu, že se dá předpokládat, že si smluvní strany ujednají méně formální způsoby komunikace než prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

K odst. 2 až 3

Navrhuje se stanovit informační povinnost poskytovatele, a to pro různé situace a vůči různým osobám. Cílem je předcházet ztrátě bydlení podporované osoby a včas za pomoci všech relevantních poskytovatelů a podporované osoby řešit vzniklé problémy. Poskytovatel podnájemního bydlení nemusí osobu nebo poskytovatele informovat, pokud je zřejmé, že již byl o těchto skutečnostech informován. Např. dozví-li se danou informaci zaměstnanec poskytovatele podnájemního bydlení a zaměstnanec asistence na jednání, kde jsou přítomni oba, nemusí již poskytovatel podnájemního bydlení informovat poskytovatele asistence. Obdobně lze postupovat v případě, kdy se poskytovatel podnájemního bydlení dozví informaci od poskytovatele asistence. Poskytovatel do 5 pracovních dnů informuje stěžovatele a osoby podle odstavce 2 o způsobu vyřízení stížnosti na podporovanou osobu, která mu byla adresována nebo jejíž vyřízení převzal. Navrhuje se také stanovit obdobné užití § 39 odst. 3, který stanoví povinnost informovat o způsobu vyřízení stížnosti na podporovanou osobu.

Lhůta je uvedena buď ve dnech, čímž se rozumí kalendářní dny, nebo je výslovně uvedeno, že se jedná o pracovní dny.

K § 47

Ustanovení specifikuje, na základě jaké smlouvy je poskytování podporovaného obecního bydlení uskutečňováno a mezi kým se uzavírá. Poskytovatelem se zde rozumí osoba, která má pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení. Toto pověření může být uděleno obci, kraji, hlavnímu městu Praze nebo jiné osobě uvedené v § 102 odst. 4 (podrobněji vizte odůvodnění k § 102). Je-li poskytovatelem územní samosprávný celek, uskutečňuje se podporované obecní bydlení v samostatné působnosti (stejně jako poskytování kteréhokoliv jiného podpůrného opatření v bydlení).

K § 48

Poskytování podporovaného obecního bydlení se uskutečňuje na základě standardní nájemní smlouvy k bytu uzavřené buď na dobu neurčitou, nebo na dobu alespoň 1 roku. Výše nájemného nesmí převyšovat částku nejvyššího přípustného nájemného. Nejvyšší přípustné nájemné se vypočítá postupem podle § 128. Nájemní smlouva musí také obsahovat ujednání vylučující zvyšování nájemného podle § 2249 a 2250 občanského zákoníku v prvním roce trvání nájmu (toto se týká zejména zvyšování podle § 2250 občanského zákoníku) a po dobu, na kterou byl přiznán příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení. V odstavci 3 se navrhuje stanovit rovněž pravidla pro možné ujednání zvyšování podnájemného. Cílem je udržení nájemného ve výši maximálně nejvyššího přípustného nájemného. Podporované obecní bydlení je podpůrné opatření založené na dobrovolném zapojení obcí [a dalších osob podle § 102 odst. 2 písm. b) bodů 1 až 4], které je podpořené finančním příspěvkem. Spočívá v pronájmu obecních bytů potřebným a je vykonáváno vždy v samostatné působnosti. Tato konstrukce je zvolena úmyslně a odlišuje se tak od předchozího návrhu zákona o sociálním bydlení, který v této oblasti stanovil obcím povinnosti. Průběh může být např. následující: Obec se rozhodne, že část svých bytů pronajme osobám v bytové nouzi [§ 12 odst. 1 písm. a)], které žijí na jejím území, případně i jinde ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, a že sníží rizika s tím spojená čerpáním příspěvků na poskytování podporovaného obecního bydlení. Požádá proto krajský úřad o udělení pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení (§ 100). Jelikož je pro obec velmi snadné splnit podmínky pro udělení pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení (§ 102 odst. 4), krajský úřad obci pověření v krátkém čase udělí. Obec se následně obrátí na obecní úřad obce s rozšířenou působností a požádá jej o zprostředkování kontaktů s potřebnými (§ 59 odst. 1), zejména s těmi, které jsou zvláště zranitelnými osobami (§ 4). Obecní úřad obce s rozšířenou působností pomůže potřebným vyplnit žádost o obecní byt, nebo obci se souhlasem potřebných sdělí, kteří ze stávajících žadatelů o obecní byt jsou potřebnými (případně které jsou podle údajů v evidenci zvláště zranitelnými osobami). Obec zároveň požádá obecní úřad obce s rozšířenou působností o zápis některých obecních bytů do evidence podpory bydlení (§ 21), obecní úřad ORP tyto žádosti vyhodnotí, provede případně ohledání na místě, a byty do evidence zapíše, protože jsou způsobilými byty a poskytování podpůrných opatření v souvislosti s nimi nezhorší míru sociálního a prostorového vyloučení (§ 23 odst. 1). Ve chvíli, kdy jsou obecní byty zapsány v evidenci a kdy jsou shromážděny žádosti potřebných, začne standardní schvalovací proces – obec může uplatnit svoje pravidla pro přidělování bytů jako při běžném pronajímání obecních bytů, do tohoto práva zákon nijak nezasahuje – finální výběr nájemce zůstává čistě v kompetenci obce. V případě, že mají někteří potřební zapsán nejen údaj o potřebě bytového podpůrného opatření, ale také údaj o potřebě asistence, je nezbytné, aby s nimi uzavřel poskytovatel asistence (tj. osoba s příslušným pověřením) smlouvu o asistenci (§ 51). Poskytovatelem asistence může být sama obec, nebo např. nezisková organizace. Spolupráci obce jako poskytovatele podporovaného obecního bydlení a jiného subjektu jako poskytovatele asistence, může zprostředkovat obecní úřad ORP (§ 59 odst. 1). Obec s potřebnými uzavírá nájemní smlouvy splňující náležitosti podle § 48 a následně žádá krajský úřad o přiznání příspěvků na poskytování podporovaného obecního bydlení (§ 74 odst. 4 a 5, § 75). Je-li vše v pořádku, krajský úřad poté obci přizná a vyplatí příspěvky na poskytování podporovaného obecního bydlení (§ 78 odst. 1, § 88). Obec nemusí příspěvek využít pouze ve vztahu k poskytování podporovaného obecního bydlení, ale také pro výdaje jinak související s bytovou politikou obce [§ 68 odst. 4 písm. c)].

K § 49

K odst. 1 Navrhuje se stanovit povinnost informovat podporovanou osobu a poskytovatele asistence o prodlení s platbami nájemného a záloh na služby a o případných stížnostech na podporovanou osobu. Účelem je včas na tyto skutečnosti upozornit podporovanou osobu a dát příležitost poskytovateli asistence, aby zakročil, hrozila-li by ztráta vyhovujícího bydlení z důvodu výpovědi nájmu kvůli neplacení nájemného nebo neprodloužení nájmu kvůli neplacení nájemného nebo kvůli neshodám se sousedy. Informační povinnost vůči podporované osobě týkající se prodlení s platbou nájemného není nadbytečná, neboť ne vždy je celá výše nájemného hrazena v hotovosti či převodem na účet z účtu podporované osoby. V případě přímé platby u dávek na bydlení může část úhrady nájemného odcházet na účet poskytovatele napřímo z účtu Úřadu práce a v případě prodlení s odesláním se o tomto podporovaná osoba nemusí dozvědět včas. Lhůta je stanovena jako 15 kalendářních dnů. Je nadbytečné stanovit, odkdy počíná běžet lhůta pro splnění informační povinnosti, např. doplněním slov „ode dne, kdy se o tom poskytovatel dozvěděl“. Prodlení nájemce s platbou nájemného nebo nákladů na služby se pronajímatel dozví nebo může dozvědět tím, že nastane předem ujednaný den splatnosti, aniž by předtím nájemce zaplatil. Rovněž o stížnosti se samozřejmě pronajímatel dozví okamžikem, kdy mu byla sdělena. K odst. 2 Navrhuje se také stanovit obdobné užití § 39 odst. 3, který stanoví povinnost informovat o způsobu vyřízení stížnosti na podporovanou osobu.

K § 50

Poskytování asistence se může uskutečňovat v bytě, který je v zapsaný v evidenci, anebo i v jiném bytě. Jejím účelem je udržení vyhovujícího bydlení, čehož je dosahováno činnostmi uvedenými v odstavci 2. Při poskytování asistence je poskytovatel povinen zajistit všechny činnosti podle odstavce 2, které podporovaná osoba potřebuje. Ustanovení § 52 odst. 2 a 4 stanoví požadavky, které musejí splňovat zaměstnanci poskytovatele, aby jejich prostřednictvím mohl asistenci poskytovat.

Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou stanoví, které úkony jsou v činnostech zahrnuty, a blíže tak vymezí rozsah těchto činností. Pro vyloučení jakýchkoliv případných pochybností je na tomto místě vhodné uvést, že odstavec 2 písm. c) neznamená, že sám poskytovatel asistence bude (vždy) podporované osobě poskytovat sociální služby. Písmeno c) je samozřejmě třeba číst společně s úvodní částí ustanovení. Z toho vyplývá, že asistence zahrnuje také podporu a pomoc podporované osobě, aby si ona sama zajistila potřebnou sociální nebo jinou službu, tedy že jde o napojení podporované osoby na sociální nebo jinou službu, která není asistencí a kterou bude (zpravidla) poskytovat jiný subjekt než poskytovatel asistence. (Nelze totiž vyloučit, že někteří poskytovatelé asistence budou zároveň poskytovateli některých sociálních služeb.)

K § 51

Asistence se poskytuje na základě smlouvy o asistenci. Poskytnutí asistence je financováno příspěvkem na poskytování asistence, poskytovatel tedy nesmí požadovat úhradu za poskytnutí asistence po podporované osobě.

K § 52

Poskytovatel smí asistenci poskytovat pouze prostřednictvím svých zaměstnanců – pracovníků asistence. Tito zaměstnanci musejí splňovat určité kvalifikační předpoklady, přičemž se vychází z právní úpravy předpokladů pro výkon povolání sociálního pracovníka a pro výkon činností pracovníka v sociálních službách podle zákona o sociálních službách (§ 52 odst. 2). Výjimku představuje tzv. pomocný pracovník, kterým může být jakákoliv bezúhonná osoba absolvující vstupní kurz (§ 52 odst. 4). Pomocným pracovníkem tak může být i peer pracovník předávající cenné zkušenosti podporované osobě. U pomocného pracovníka se na rozdíl od ostatních pracovníků asistence nevyžaduje ani plná svéprávnost. Pomocný pracovník však samozřejmě může vykonávat pouze některé činnosti asistence, a to konkrétně podporu a pomoc při navázání nebo udržení sociálních vazeb potřebných k udržení vyhovujícího bydlení, včetně dosahování a udržování dobrých sousedských vztahů a řešení případných sousedských sporů [§ 50 odst. 2 písm. d)] a podporu a pomoc při hospodárném užívání bytu, které nevede k jeho nadměrnému opotřebení, a udržování bytu ve vyhovujícím stavu [§ 50 odst. 2 písm. e)]. Dokud však pomocný pracovník neabsolvuje vstupní kurz a neodpracuje 240 hodin v rámci poskytování asistence nebo v souvislosti s ní, může výše uvedené činnosti vykonávat jen pod dohledem pracovníka asistence, který splňuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka [§ 52 odst. 2 písm. a)]. Ustanovení § 109 zákona o sociálních službách stanoví výčet činností, které vykonává sociální pracovník. Tento výčet výslovně nezahrnuje podporu a pomoc při řešení sousedských vztahů, hospodárném užívání bytu, které nevede k jeho nadměrnému opotřebení, a udržování bytu ve vyhovujícím stavu (včetně pomoci při jeho zařizování či údržbě). Stávající znění zákona o sociálních službách také neobsahuje proces informování a aktivního jednání mezi poskytovateli podpůrných opatření a obecním úřadem obce s rozšířenou působností při neposkytování součinnosti podporovanou osobou. Jeho zavedení má podporované osobě pomoci včasně řešit nedodržování závazků plynoucích z nájemní smlouvy a smlouvy o asistenci, aby nedošlo ukončení jejich poskytování. To zároveň klade vyšší nároky na kontrolu podporované osoby pracovníkem asistence. Pracovník asistence může tuto činnost vykonávat i před absolvováním vstupního kurzu podle § 53, nejvýše však po dobu dvou měsíců.

K § 53

Z důvodu zásadního dopadu poskytování asistence na situaci potřebných se stanovuje pro poskytovatele asistence povinnost poskytovat asistenci pouze prostřednictvím pracovníků asistence, kteří úspěšně absolvovali vstupní kurz, který je na poskytování asistence připraví. Seznámí se se zásadními informacemi a systémem poskytování podpory bydlení. Vstupní vzdělávání bude mít podobu online kurzu a jeho pořadatelem a zpracovatelem bude Ministerstvo práce a sociálních věcí. Vstupní kurz bude bezplatný. Kurz může být rozdělen do úrovní odpovídajících jednotlivým kvalifikacím pracovníků asistence, jeho ukončení bude podmíněno závěrečným ověřením znalostí, jehož způsob a podmínky zveřejní MPSV na svých internetových stránkách nejpozději 5 pracovních dnů před zahájením vstupního kurzu. Potvrzení o úspěšném absolvování vydává MPSV.

K § 54

Pracovníci asistence přímo vykonávající činnosti asistence musejí absolvovat další vzdělávání. Je tím zajištěna dostatečná kvalita poskytování asistence. Pomocní pracovníci (§ 52 odst. 4) další vzdělání absolvovat nemusejí, neboť s ohledem na obsah jejich práce v rámci asistence není nutné jejich vzdělávání rozšiřovat nad rámec vstupního kurzu. Dalšího vzdělávání se však účastnit samozřejmě mohou.

K § 55

Asistenční plán se vyhotovuje za účelem optimálního nastavení poskytování asistence. Rozsah asistence tedy může být v různých případech odlišný. V asistenčním plánu se sjednávají podrobnosti poskytování asistence. Minimálně jednou za 6 měsíců se plnění asistenčního plánu vyhodnocuje a v návaznosti na to se asistenční plán aktualizuje. Asistenční plán a záznam o jeho plnění se vkládají ve stanovených lhůtách do evidence podpory bydlení, kde k němu má přístup obecní úřad obce s rozšířenou působností a slouží mu jako jeden z podkladů ke kontrole poskytování asistence.

K § 56

Kromě povinností vyplývajících ze smlouvy o asistenci a jiných zákonných povinností spojených přímo s poskytováním asistence musí poskytovatel asistence informovat obecní úřad obce s rozšířenou působností (bez zbytečného odkladu) a je-li poskytováno bytové podpůrné opatření, také poskytovatele tohoto podpůrného opatření (do 5 pracovních dnů) o skutečnostech majících dopad na trvání poskytování asistence. Účelem ustanovení je umožnit včasný zásah obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který může předejít nežádoucímu ukončení poskytování asistence. Poskytovatel také do 15 dnů informuje podporovanou osobu, které poskytuje asistenci, a je-li poskytováno bytové podpůrné opatření, také poskytovatele tohoto podpůrného opatření, o případných stížnostech. Cílem je usilovat v zájmu podporované osoby i celkového společenství domu, v němž podporovaná osoba bydlí, o jejich co nejrychlejší a vstřícné vyřešení, a tak předejít možnému ukončení bydlení osoby v bytě. O vyřízení stížnosti informuje všechny zúčastněné, a to do 5 pracovních dnů. Poskytovatel nemusí informovat osobu, u které je zřejmé, že již byla o těchto skutečnostech informována. Důsledkem ukončení poskytování asistence může být povinnost poskytovatele vrátit poměrnou část příspěvku podle § 89 odst. 3.

K § 57

Navrhuje se stanovit povinnost poskytovatele vést dokumentaci o poskytování asistence. Účelem stanovení této povinnosti je zajištění evidence činností a úkonů realizovaných u dané podporované osoby, vč. jejich časového rozsahu, a zamezení duplicitnímu financování u poskytovatelů asistence, kteří jsou současně poskytovateli sociálních služeb.

K § 58

Jelikož po ukončení poskytování asistence hrozí, že podporovaná osoba si nebude schopna udržet vyhovující bydlení, stanovuje se při ukončování asistence zvláštní postup, aby byla minimalizována rizika negativních důsledků ukončení poskytování asistence, případně aby osoba uzavřela smlouvu s jiným poskytovatelem asistence Jednání v tomto případě svolává obecní úřad obce s rozšířenou působností. Poskytovatel asistence se jednání povinně zúčastní, pokud na něj byl pozván nejméně tři pracovní dny předem. To platí i pro situace, kdy došlo k předčasnému ukončení poskytování asistence, a v takovém případě se jednání povinně zúčastní poskytovatel, který osobě poskytoval asistenci naposledy.

K § 59

K odst. 1 Poskytování podpůrných opatření koordinuje obecní úřad obce s rozšířenou působností. Jeho koordinační role je široká a spočívá v zajišťování fungování systému podpory bydlení ve správním obvodu obce s rozšířenou působností. Zejména doporučuje potřebným poskytovatele, kteří poskytují podpůrná opatření ve správním obvodu ORP a o kterých se lze důvodně domnívat, že budou schopni potřebným podpůrná opatření poskytnout. Zprostředkovává také komunikaci mezi potřebnými a poskytovateli podle jejich potřeb. Ministerstvo pro místní rozvoj vypracuje směrnici pro výkon koordinační role obecních úřadů obcí s rozšířenou působností v rámci systému podpory bydlení, která bude pro ORP závazná podle § 61 odst. 2 písm. b) bodu 1 zákona o obcích. Vznikne rovněž metodika MMR týkající se zapojení poskytovatelů. Obecní úřad obce s rozšířenou působností bude také zřejmě orgánem podpory bydlení, se kterým přijde potřebný nejčastěji do styku. Dá se proto také předpokládat, že právě vůči němu bude potřebný zpravidla uplatňovat svoje právo podle čl. 15 odst. 1 a 3 GDPR, tedy právo na poskytnutí informací o údajích, které se o něm vedou v evidenci. Jelikož není stanoveno, v jaké lhůtě tak obecní úřad obce s rozšířenou působností učiní, rozumí se, že tak učiní bez zbytečného odkladu, tedy ihned, je-li to možné. Typicky zřejmě půjde o osobní návštěvu obecního úřadu obce s rozšířenou působností, kdy si fyzická osoba na přepážce vyžádá tento výpis. Vyloučit však nelze ani požádání o výpis a jeho vydání elektronicky, např. za použití informačního systému datových schránek. Vždy je však potřeba pamatovat, že musí dojít k dostatečnému ztotožnění osoby, která o výpis žádá, aby obecní úřad obce s rozšířenou působností neporušil právo evidované osoby na ochranu osobních údajů vydáním výpisu někomu jinému než evidované osobě, popř. jejímu zmocněnci, opatrovníkovi apod. Nejdůležitější je poskytnutí výpisu pro potřebné, kteří teprve hledají poskytovatele, který by jim poskytl podpůrné opatření. I bez součinnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností budou moci kontaktovat poskytovatele a předat mu výpis, který osvědčuje, že k okamžiku vyhotovení výpisu o něm byly v evidenci uvedeny určité údaje – např. údaj o potřebě bytového podpůrného opatření nebo údaj o příslušnosti k některé ze skupin zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4. K odst. 2 Navrhuje se stanovit povinnost pro obecní úřad obce s rozšířenou působností a krajský úřad svolávat metodická a koordinační setkání, na která zvou poskytovatele podpůrných opatření, kteří působí nebo hodlají působit v jejich správních obvodech. Cílem je zajistit kvalitní metodické vedení pro nově vznikající systém podpory bydlení, vzdělávání pro poskytovatele a také zajistit koordinaci poskytování podpůrných opatření v území. Setkání mohou probíhat prezenční i distanční formou. Metodická setkání budou realizovat i ministerstvo a Ministerstvo práce a sociálních věcí. K odst. 3 Poskytovatel má povinnost oznámit správnímu orgánu, který mu udělil pověření, tedy krajskému úřadu, ministerstvu nebo Ministerstvu práce a sociálních věcí, ve kterých správních obvodech obecních úřadů obcí s rozšířenou působností hodlá poskytovat jednotlivé druhy podpůrných opatření. To zahrnuje nejen to, že někde nově hodlá poskytovat podpůrná opatření, ale také to, že v některých správních obvodech již nadále nehodlá poskytovat podpůrná opatření. Obdobně poskytovatel postupuje i pro území hlavního města Prahy, které podle zákona č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu, není součástí žádného správního obvodu obce s rozšířenou působností. Navrhuje se stanovit, že poskytovatel nahlásí, kde na území hlavního města Prahy hodlá poskytovat podpůrná opatření, a to podle správních obvodů úřadů městských částí, které vykonávají působnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle zákona o podpoře bydlení (§ 6). To například znamená (pokud se Statut hlavního města Prahy neodchýlí od přílohy č. 5), že poskytovatel nahlásí, že hodlá poskytovat podpůrné opatření bydlení s ručením ve správním obvodu Úřadu městské části Praha 14, který zahrnuje nejen území městské části Praha 14, ale také území městské části Praha-Dolní Počernice. Správní orgán následně údaj o těchto správních obvodech zapíše k poskytovateli do evidence podpory bydlení [§ 123 odst. 2]. Tyto údaje budou zveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup, zřejmě na síti Internet [§ 126 odst. 1 písm. g)]. Podobně bude správní orgán tyto údaje také vymazávat z evidence. K odst. 4 Někteří poskytovatelé asistence se budou specializovat na konkrétní skupiny zvláště potřebných osob, například osob se závažnou duševní poruchou nebo poruchou chování, a přizpůsobí tomu svůj tým pracovníků. Při koordinaci podpůrných opatření pak obecní úřad obce s rozšířenou působností může propojovat osobu z dané skupiny zvlášť zranitelných osob přednostně s tímto poskytovatelem. Proto má obecní úřad obce s rozšířenou působností vědět, pokud se poskytovatel pro tuto specializaci rozhodl. Tento údaj se zapíše do evidence [§ 123 odst. 1 písm. e) bod 5 a § 123 odst. 2] a bude zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup [§ 126 odst. 1 písm. f)].

K § 60

K odst. 1 Navrhuje se stanovit, že pokud jedné osobě poskytuje podpůrné opatření více poskytovatelů, mají povinnost se navzájem bez zbytečného odkladu informovat o skutečnostech významných pro udržení vyhovujícího bydlení. Může se jednat o obsah smluv, na jejichž základě se podpůrná opatření poskytují, a to včetně jejich případných změn, například dodatků. Pokud například dojde u poskytování bydlení s ručením k prodloužení nájemní smlouvy nebo ke změně obsahu smlouvy o spolupráci mezi vlastníkem a poskytovatelem, má poskytovatel bydlení s ručením povinnost o této změně informovat poskytovatele asistence, pokud se podporované osoba poskytuje i toto podpůrné opatření. Povinnost informování se netýká obsahu asistenčního plánu. K odst. 2 Pro zajištění návaznosti péče o podporovanou osobu se stanoví původnímu poskytovateli asistence povinnost sdělit novému poskytovateli asistence skutečnosti významné pro udržení vyhovujícího bydlení podporované osoby. To může zahrnovat také předání opisu dokumentace novému poskytovateli. Tato povinnost je navázaná na požadavek podporované osoby nebo nového poskytovatele asistence, přičemž postačuje, aby tento požadavek vznesl pouze jeden z nich.

K § 61

Navrhuje se stanovit, že pokud byl na poskytování podpůrného opatření přiznán příspěvek, vloží poskytovatel do evidence dodatek nebo jinou smlouvu, kterými se mění smlouva, na jejímž základě je poskytováno podpůrné opatření. Díky tomuto ustanovení budou mít krajské úřady vždy k dispozici aktuální podobu smluv. V přechodném období (§ 137 odst. 1) nebude poskytovatel dané podklady vkládat napřímo do evidence, ale zašle je krajskému úřadu a krajský úřad dodatek nebo jinou smlouvu vloží do evidence [§ 137 odst. 2 písm. b) a c)].

K § 62

Díky tomuto ustanovení budou mít krajské úřady přehled o aktuální výši nájemného u bytových podpůrných opatření. Poskytovatelem bytového podpůrného opatření se rozumí poskytovatel

a) se základním pověřením k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení, nebo

b) s rozšířeným pověřením k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení, nebo

c) s pověřením k poskytování podporovaného obecního bydlení.

V přechodném období (§ 137 odst. 1) oznámí poskytovatel příslušné údaje krajskému úřadu a ten je zapíše do evidence [§ 137 odst. 2 písm. b) a d)].

K § 63

Navrhuje se stanovit poskytovateli povinnost svolat jednání, pokud podporované osobě hrozí ztráta vyhovujícího bydlení. Účelem jednání je předejít ztrátě vyhovujícího bydlení podporované osoby. Jde svojí podstatou o intervenční jednání, které má usnadnit komunikaci všech aktérů a umožnit naplánovat další postup pro udržení vyhovujícího bydlení, případně naplánovat strategii odchodu, pokud se již udržení bydlení nejeví jako realistické. Způsob vedení setkání má vycházet z principů případového setkání. Na jednání poskytovatel pozve podporovanou osobu a všechny další osoby, u kterých je to potřeba. Takovou další osobou může být i úředník obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který vykonává agendu podle tohoto zákona. Navrhuje se rovněž stanovit poskytovateli, který dotyčné podporované osobě poskytuje podpůrné opatření, povinnost zúčastnit se jednání při hrozbě ztráty bydlení svolaném jiným poskytovatelem.

K § 64

K odst. 1 Pro účely použití § 12 odst. 2 se navrhuje stanovit poskytovateli povinnost oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností předčasné ukončení podpůrného opatření, pokud k němu dojde dohodou uzavřenou s podporovanou osobou nebo z důvodů na straně podporované osoby. Oznámení se činí prostřednictvím informačního systému podpory v bydlení (§ 129 odst. 1). K odst. 2 Obdobný postup se navrhuje také pro případy, kdy z důvodu na straně podporované osoby, pro který by bylo možné nájem nebo podnájem vypovědět, nebyla uzavřena nová nájemní smlouva podle § 37 nebo 48 nebo podnájemní smlouva podle § 43 nebo nebyla prodloužena doba nájmu nebo podnájmu podle těchto smluv. Takovým důvodem bude zejména dluh podporované osoby na nájemném, resp. podnájemném, pro který by bylo možné nájem nebo podnájem vypovědět. Oznámení se činí prostřednictvím informačního systému podpory v bydlení (§ 129 odst. 1). K odst. 3 Navrhuje se stanovit poskytovateli povinnost přiložit k oznámení doklady prokazující skutečnosti podle odstavce 1 nebo 2. K odst. 4 Pokud dojde k ukončení poskytování podpůrného opatření dohodou nebo pokud bude obecní úřad obce s rozšířenou působností považovat důvody uvedené v oznámení podle odstavce 1 nebo 2 za hodnověrné, uloží údaj do evidence. Uložený údaj poslouží jako podklad pro rozhodnutí o zamítnutí žádosti o podpůrné opatření podle § 12 odst. 2.

K odst. 5 Před zápisem údaje o předčasném ukončení poskytování podpůrného opatření podle odstavce 4 obecní úřad obce s rozšířenou působností poskytne osobě, které bylo podpůrné opatření poskytováno, možnost se vyjádřit.

K § 65

Pro zvýšení jistoty bydlení podporované osoby se navrhuje, aby poskytovatel nejpozději 2 měsíce před předpokládaným koncem poskytování podpůrného opatření oznámil podporované osobě, zda jí hodlá poskytovat podpůrné opatření i nadále za předpokladu, že budou splněny podmínky pro to, aby mu byl na další poskytování podpůrného opatření vyplacen příspěvek. Poskytovatel si může ve smlouvě o spolupráci podle § 35 nebo v nájemní smlouvě podle § 42 vymínit povinnost vlastníka bytu v adekvátním předstihu sdělit, zda a za jakých podmínek bude prodloužena nájemní smlouva podle § 37 nebo podnájemní smlouva podle § 42, případně zda a za jakých podmínek bude uzavřena smlouva nová, aby mohl podporovanou osobu přesněji informovat o pravděpodobném budoucím vývoji. Navrhuje se nicméně postavit najisto, že oznámení podle věty první nemusí být návrhem na uzavření smlouvy (ofertou). V případě, kdy se podporovaná osoba dozví, že další pokračování není realistické, má prostor vyhledat jiného poskytovatele, a to za pomoci obecního úřadu obce s rozšířenou působností, případně požádat poskytovatele, aby požádal o povolení změnu bytu dle § 84.

K § 66

Návrh ustanovení obsahuje základní rozdělení příspěvků podle návrhu zákona. Jde o příspěvek na správu a příspěvky na poskytování podpůrných opatření. Příspěvky na poskytování podpůrných opatření pak jsou příspěvek na poskytování bydlení s ručením, příspěvek na poskytování podnájemního bydlení, příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení a příspěvek na poskytování asistence.

K § 67

K odst. 1 Na tomto místě je vhodné ozřejmit vztah právní úpravy příspěvků k rozpočtovým pravidlům. Jelikož se prostředky na financování (§ 108 odst. 1 a 2) vyplácejí na účet kraje jako na účet cizích prostředků, tedy mimo rozpočet kraje (§ 108 odst. 3), zůstávají prostředky na financování a posléze i vyplácené příspěvky peněžními prostředky státního rozpočtu. Proto se použijí rozpočtová pravidla (tzv. „velká“, tedy zákon č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Příspěvky podle návrhu zákona však nelze považovat za dotaci ve smyslu rozpočtových pravidel, což si mj. vyžádalo zařazení § 92 do návrhu zákona. Ustanovení § 14f rozpočtových pravidel se totiž vztahuje pouze na dotace podle rozpočtových pravidel (vizte také odůvodnění § 92). Nic však nebrání použití ustanovení o porušení rozpočtové kázně, neboť tato se nevztahují pouze na dotace, ale obecně na neoprávněné nakládání, resp. zadržení peněžních prostředků státního rozpočtu. Odvod pro porušení rozpočtové kázně a penále bude v případě potřeby ukládat finanční úřad, kterému mohou orgány vyplácející příspěvky (krajský úřad, ministerstvo, Ministerstvo práce a sociálních věcí) dát podnět k zahájení řízení o uložení odvodu v případě, že nedojde k vrácení určené částky postupem podle § 92. Právní úprava finančního vypořádání podle rozpočtových pravidel se naopak nepoužije, ustanovení § 89 a 90 jsou vůči těmto obecným pravidlům speciální. K odst. 2 V souladu s pravidly Evropské unie v oblasti veřejné podpory jsou příspěvky koncipovány jako podpora služeb obecného hospodářského zájmu. Poskytnutí příspěvků tak představuje veřejnou podporu slučitelnou s vnitřním trhem Evropské unie, případně podporu malého rozsahu (de minimis). V současnosti je tedy potřeba se při poskytování příspěvků řídit nejen vnitrostátním právem, ale také

• rozhodnutím Komise ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (dále také jen „Rozhodnutí Komise“), nebo

• nařízením Komise (EU) 2023/2832 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu. Bude-li příspěvek vyplácen jako veřejná podpora slučitelná s pravidly upravujícími vnitřní trh Evropské unie podle Rozhodnutí Komise, bude příspěvek představovat vyrovnávací platbu za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu. Vzhledem k tomu, že § 90 o ročním vyúčtování svým obsahem nevyhovuje požadavkům čl. 6 Rozhodnutí Komise, kterým se stanoví povinnost členských států kontrolovat, zda nedochází k nadměrnému vyrovnání (tj. k vyplácení nadměrných vyrovnávacích plateb), navrhuje se v § 118 stanovit, že orgánem příslušným k těmto kontrolám je ministerstvo. Ustanovení § 118 je tedy možné chápat jako adaptaci českého právního řádu na právo Evropské unie. Ke kontrolám nadměrné vyrovnávací platby by v souladu s článkem 6 odst. 1 Rozhodnutí Komise mělo docházet alespoň jednou za 3 roky a po skončení pověření prováděním služeb obecného hospodářského zájmu. Předpokládá se, že úřednický aparát ministerstva bude dostatečně robustní a erudovaný, aby pro ministerstvo nepředstavovala tato kontrolní povinnost přílišnou zátěž. V § 118 větě druhé se pak navrhuje stanovit obdobné užití § 92, což znamená, že pokud ministerstvo zjistí, že došlo k nadměrné vyrovnávací platbě, vyzve poskytovatele k vrácení takové částky, aby bylo nadměrné vyrovnání eliminováno. Poskytovatel, kterému byla poskytnuta nadměrná vyrovnávací platba, tedy bude mít možnost dobrovolně a bez zbytečných procesních formalit vrátit nadměrně vyplacenou částku. (Ustanovení § 92 je obdobou § 14f rozpočtových pravidel, které však nelze použít, neboť příspěvky podle návrhu zákona nejsou dotací ve smyslu rozpočtových pravidel.) Nevrátí-li poskytovatel nadměrně vyplacenou částku (příspěvek) postupem podle věty druhé, bude samozřejmě nutné rozhodnout o jeho povinnosti tuto částku vrátit. Bude-li možné v konkrétním případě považovat nevrácení nadměrně vyplacené částky za porušení rozpočtové kázně podle § 44 a 44a rozpočtových pravidel, podá ministerstvo příslušnému finančnímu úřadu podnět k uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále podle zákona o rozpočtových pravidlech. Mnohdy však nepůjde o porušení rozpočtové kázně a v těchto případech rozhodne samo ministerstvo z moci úřední o povinnosti poskytovatele vrátit nadměrně vyplacenou částku. Tím bude zajištěna implementace čl. 6 Rozhodnutí Komise. Povinnost členského státu zajistit, aby vyplácené vyrovnávací platby nebyly nadměrné, tedy aby výše vyrovnávací platby poskytovaná ve formě příspěvků podnikům provozujícím službu obecného hospodářského zájmu nepřesahovala rozsah nezbytný k pokrytí čistých nákladů vynaložených na tuto službu, by se měla odrazit i v pravidelném vyhodnocování výše příspěvků, kterou vláda stanoví nařízením (§ 69 a 70). Ukáže-li se, že jsou příspěvky příliš vysoké, měla by vláda na návrh ministerstva přikročit k jejich snížení. Ukáže-li se dokonce, že je spodní hranice zákonného zmocnění pro stanovení výše příspěvků nařízením vlády příliš vysoká, mělo by ministerstvo vypracovat a předložit vládě návrh na odpovídající změnu zákona, který by vláda v případě osvojení takového návrhu předložila Poslanecké sněmovně.

K § 68

Navrhuje se stanovit účelové určení příspěvků. Nejširší účelové určení je stanoveno v odstavci 4 pro příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení. Poskytovatel podporovaného obecního bydlení totiž může příspěvek využít i na pokrytí výdajů, které nesouvisejí s poskytováním podpůrných opatření podle tohoto zákona. Postačí, pokud výdaje souvisejí s byty ve vlastnictví poskytovatele, kterým může být obec nebo jiná osoba uvedená v § 102 odst. 2 písm. b) bodech 1 až 4. Nejčastěji se nebude jednat o novou výstavbu, neboť pro její realizaci není výše příspěvků dostatečně vysoká, ale o financování oprav nebo rekonstrukcí obecních bytů v rámci celého bytového fondu poskytovatele. Využití příspěvku na poskytování podporovaného obecního bydlení se tedy nemusí vztahovat výlučně na pronajatý byt, v souvislosti s kterým byl tento příspěvek přiznán a vyplacen. Příspěvek na poskytování asistence je určen na pokrytí výdajů poskytovatele, které mu vznikly v souvislosti s poskytováním asistence, včetně účasti na jednání při ukončení poskytování asistence podle § 58, účasti na jednání při hrozbě ztráty bydlení podle § 63 a účastí na metodickém nebo koordinačním setkání podle § 59 odst. 2.

K § 69

K odst. 1 Navrhuje se stanovit, že výši příspěvků stanoví vláda nařízením, a to pro jednotlivé správní obvody obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a pro území hlavního města Prahy. To umožní reagovat nejen na rozdílné výše nájemného nebo ceny práce napříč územím České republiky, ale potenciálně také na nižší ochotu poskytovat podpůrná opatření v určitých regionech. K odst. 2 Ustanovení obsahuje rozmezí pro stanovení výše příspěvku pro první kalendářní rok účinnosti zákona u příspěvku na správu. Jelikož je vhodné zohlednit úspory z rozsahu, navrhuje se u příspěvku na správu stanovit rozdílné rozmezí pro příspěvek, o který žádá poskytovatel spravující méně než 51 bytů, a pro příspěvek, o který žádá poskytovatel spravující 51 nebo více bytů. K odst. 3 a 4 Ustanovení obsahuje rozmezí pro stanovení výše příspěvku pro první kalendářní rok účinnosti zákona u jiných příspěvků, než je příspěvek na správu. Rozmezí je rozdílné pro Prahu a Brno na straně jedné a zbytek území České republiky na straně druhé. V závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace bylo vyhodnoceno, že toto územní členění je dostatečné; příspěvky navíc podléhají vyúčtování. K odst. 5 U příspěvku na správu a příspěvku na poskytování asistence se navrhuje každý rok upravovat spodní i horní hranici rozmezí shodně s procentuální změnou spotřebitelských cen. V případě ostatních příspěvků se každý rok bude měnit dolní i horní hranice rozmezí shodně s procentuální změnou výše nájemného z bytu. Stanovení výše příspěvků tedy bude fungovat následovně: Vláda podle § 69 odst. 1 svým nařízením stanoví výši příspěvků, a to v rozmezí, které pro první rok účinnosti zákona stanoví § 69 odst. 2 až 4. V následujících letech účinnosti zákona se rozmezí pro stanovení výše příspěvků bude měnit o inflaci podle § 69 odst. 5. Pokud byla výše příspěvků stanovena nařízením vlády tak, že se stále vejde do rozmezí, které se změnilo podle inflace, nemusí vláda výši příspěvků měnit. Například v prvním roce účinnosti zákona (navrhován r. 2025) je rozmezí pro stanovení příspěvku na správu pro poskytovatele spravujícího méně než 51 bytů zákonem stanoveno na 17 000 Kč až 21 000 Kč ročně. Vláda nařízením stanoví výši tohoto příspěvku jako 19 000 Kč ročně. V následujícím roce (navrhován r. 2026) se spodní hranice rozmezí pro stanovení výše příspěvku na správu zvýší o 2,3 % (nynější odhad inflace Českou národní bankou pro rok 2024, zohledňuje se vždy inflace v předminulém roce) ze 17 000 Kč na 17 391 Kč. Vládou stanovená výše příspěvku tedy obstojí, neboť nevybočila z mezí zákonného zmocnění. Teprve pokud by v dalších letech spodní hranice rozmezí pro stanovení výše příspěvku přesáhla 19 000 Kč, musela by vláda nařízení vlády změnit nebo vydat nové nařízení vlády tak, aby byla výše příspěvku přinejmenším stejně vysoká jako spodní hranice rozmezí pro stanovení výše příspěvku. Obdobné platí i pro stanovení částky navýšení příspěvku na správu (§ 70).

K § 70

K odst. 1 Navrhuje se stanovit, že pokud je příspěvek na správu přiznáván v souvislosti s určitým bytem a vlastníkem bytu poprvé, navyšuje se o částku, kterou stanoví vláda nařízením pro jednotlivé správní obvody obcí s rozšířenou působností a pro území hlavního města Prahy. Toto navýšení má odpovídat nákladům, které bude muset poskytovatel bydlení s ručením a podnájemního bydlení vynaložit na vyhledání způsobilého bytu a jeho zápisem do evidence [§ 68 odst. 1 písm. a)]. K odst. 2 Navrhuje se stanovit rozmezí pro stanovení navýšení příspěvku na správu pro první kalendářní rok účinnosti zákona. Rozmezí je rozdílné pro Prahu a Brno na straně jedné a zbytek území České republiky na straně druhé. V závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace bylo vyhodnoceno, že toto územní členění je dostatečné; příspěvky navíc podléhají vyúčtování. K odst. 3 Ustanovení stanoví pravidlo pro úpravu spodní a horní hranice rozmezí pro stanovení navýšení příspěvku na správu, a to odkazem na obdobné použití § 69 odst. 5 písm. a). Rozmezí se tedy bude upravovat každý rok, a to podle změny indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem zjištěnou z údajů Českého statistického úřadu za období předminulého kalendářního roku.

K § 71

Navrhuje se stanovit navýšení příspěvku v případě poskytování podpůrných opatření některým zvlášť zranitelným osobám. Cílem je motivovat poskytovatele, aby právě těmto zvlášť zranitelným osobám poskytovali podpůrná opatření, přestože by je třeba mohli vyhodnocovat jako více rizikové nebo vyžadující více práce. K odst. 1 Navrhuje se vymezit příspěvky, které se za stanovených podmínek navyšují o 20 %. Jde o příspěvek na poskytování bydlení s ručením, příspěvek na poskytování podnájemního bydlení, příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení a také o příspěvek na správu. U příspěvku na správu se však navyšuje jen jeho základní část, tedy nikoliv navýšení podle § 70 odst. 1. Navýšení podle § 70 odst. 1 totiž představuje náhradu nákladů poskytovatele za vyhledání způsobilého bytu a jeho zápis do evidence. Navýšení podle § 71 je však odůvodněno zejména vyšší rizikovostí a náročností poskytování podpůrného opatření některým zvláště zranitelným osobám. K přiznání příspěvku s 20% navýšením dojde v případě, kdy je v evidenci uloženo potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření (vizte část šestou hlavu V díl 1 a 3). Toto potvrzení slouží k doložení toho, že potřebný, kterému se poskytuje podpůrné opatření, je (nebo alespoň v době podání žádosti o vydání potvrzení byl) podle údajů v evidenci zvláště zranitelnou osobou, kterou se předkladatel rozhodl ještě více zvýhodnit oproti ostatním zvláště zranitelným osobám. Zvažována byla také varianta, při které by poskytovatel podal žádost o přiznání příspěvku „naslepo“, aniž by si mohl být zcela jistý, že mu bude příspěvek přiznán a vyplacen včetně navýšení. Předkladatel je však přesvědčen, že by využití takové možnosti nebylo příliš pravděpodobné, a proto navrhuje, aby se v každém případě vyžadovalo předchozí vydání potvrzení a jeho uložení do evidence. K písm. a) Aby mělo potvrzení o navýšení příspěvku na podpůrné opatření dostatečnou relevanci, navrhuje se stanovit, že nesmí být starší 3 měsíců. Jedná se o kompromis mezi požadavkem na aktuálnost vyhodnocení situace, k němuž při vydání vyjádření dochází, a požadavkem na poskytnutí dostatku času poskytovateli, aby mohl pohodlně připravit poskytování podpůrného opatření konkrétní osobě a podat žádost o přiznání příspěvku. Aby poskytovateli byl přiznán navýšený příspěvek, musí mít potřebný, které podpůrné opatření poskytuje, alespoň 3 body zvláštní zranitelnosti. To znamená, že je v evidenci zapsána jeho příslušnost nebo příslušnost ostatních členů jeho domácnosti alespoň ke 3 skupinám zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4, případně ke 2 skupinám za předpokladu, že je potřebný zvláště zranitelnou osobou podle § 4 písm. b) (srov. § 98). K písm. b) Potvrzení o navýšení příspěvku na podpůrné opatření se vydává ve vztahu k potřebnému, kterému poskytovatel hodlá poskytovat podpůrné opatření, a ve vztahu ke správnímu obvodu určité obce s rozšířenou působností nebo k území hlavního města Prahy, v němž hodlá poskytovat podpůrné opatření potřebnému. Zjišťuje se totiž postavení potřebného vůči ostatním zvláště zranitelným osobám na seznamu potřebných v daném správním obvodu obce s rozšířenou působností nebo na území hlavního města Prahy. (Okruh osob na seznamu potřebných stanoví § 127 – jde o všechny potřebné, u kterých není zapsán údaj o probíhajícím poskytování podpůrného opatření.) Je tedy potřeba stanovit, že se vyjádření má týkat podporované osoby a správního obvodu obce s rozšířenou působností, v němž se nachází byt, v souvislosti s nímž se poskytuje podpůrné opatření. Vzhledem k ustanovení § 99 odst. 1 písm. a) se jedná vždy o (celý) správní obvod obce s rozšířenou působností, nebo o (celé) území hlavního města Prahy. Svěření působnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností městským částem hlavního města Prahy nebo městským částem nebo městským obvodům územně členěných statutárních měst nehraje roli. Dalším předpokladem pro přiznání navýšeného příspěvku je, že se potřebný počtem svých bodů zvláštní zranitelnosti umístí v první čtvrtině potřebných na seznamu potřebných pro daný správní obvod. Smysl má samozřejmě porovnávat pouze ty zvláště zranitelné osoby, které mají zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření [§ 99 odst. 1 písm. a)] a kterým takové podpůrné opatření není poskytováno (§ 127). K odst. 2 Podobně jako u odstavce 1 se navrhuje stanovit, že se v případě uloženého potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 % (část šestá hlava V díl 1 a 3) navýší příspěvek na poskytování asistence o 20 %. Stejně jako u odstavce 1 je cílem zvýšení motivace pro poskytovatele, aby poskytovali podpůrné opatření osobám, u nichž předpokládají vyšší náklady. Okruh těchto osob je stanoven v § 99 odst. 2 písm. b) a c). Vedle potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 % zná návrh zákona také potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 % (vizte odůvodnění odstavce 3). K odst. 3 Navrhuje se stanovit navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 %, kdy je v evidenci uloženo potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 %. Potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 % se vydává a do evidence ukládá v případě, že poskytovatel asistence hodlá poskytovat asistenci potřebnému, u něhož je v evidenci zapsán údaj o příslušnosti jeho nebo člena jeho domácnosti ke skupině zvláště zranitelných osob se závažnou duševní poruchou nebo poruchou chování nebo údaj o příslušnosti ke skupině zvláště zranitelných osob bez střechy (vizte § 99 odst. 3). Cílem je motivovat poskytovatele asistence, aby asistenci poskytovali také těmto osobám, přestože to bude podle současných zkušeností o mnoho náročnější, a proto také nákladnější.

K odst. 4 Navrhuje se stanovit, že pokud jsou v evidenci uložena potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 % i o 40 %, která splňují podmínky podle odstavce 2, přihlíží se pouze k vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 %. Přestože tedy budou v evidenci uložena potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 i 40 %, dosáhne navýšení pouze 40 %, a celková výše přiznaného příspěvku dosáhne 140 % základní výše příspěvku stanovené nařízením vlády v souladu s § 69. Předpokládá se, že navýšení příspěvků podle odstavce 3 bude dostatečné a že nebude třeba kumulovat navýšení podle odstavců 2 a 3, aby byli poskytovatelé dostatečně motivováni k poskytování asistence osobám, u kterých je poskytování asistence nejnáročnější a nejdražší. Bylo proto zvoleno rozpočtově šetrnější řešení.

K § 72

Ustanovením se navrhuje stanovit pravidla pro určení výše příspěvku na dobu, o kterou se prodlužuje doba přiznání příspěvku. Základní premisou je, že se vychází z právní úpravy účinné v okamžiku vydání rozhodnutí o prodloužení doby přiznání příspěvku. Pokud byl tedy původně přiznán příspěvek na dobu 1 roku ve výši 32 000 Kč, ale posléze se výše příspěvku změnou nařízení vlády zvýšila na 34 000 Kč, bude se při prodloužení doby přiznání příspěvku o další 1 rok fakticky rozhodovat o vyplacení dalších 34 000 Kč, nikoliv 32 000 Kč. Před podáním žádosti o prodloužení doby přiznání příspěvku samozřejmě lze také požádat o vydání potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření nebo o vydání potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence. Ve větě druhé se však navrhuje stanovit, že se 20% nebo 40% navýšení příspěvku podle § 71 uplatní také v případě, že byl příspěvek navýšen již při předchozím rozhodnutí o přiznání příspěvku nebo při předchozím rozhodnutí o prodloužení doby přiznání příspěvku. Stačí tedy, pokud někdy dříve bylo před vyřízením takové žádosti v evidenci uloženo potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření nebo potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence. Pro navýšení příspěvku není potřeba, aby poskytovatel vždy žádal o nové vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

K § 73

K odst. 1 O přiznání příspěvku rozhoduje místně příslušný krajský úřad. Místní příslušnost se určí podle § 11 odst. 1 písm. a) správního řádu. Místně příslušným tedy bude krajský úřad, v jehož správním obvodu se nachází byt, v souvislosti s nímž se podpůrné opatření poskytuje. To platí i pro asistenci, neboť ta se poskytuje za účelem udržení podporované osoby ve vyhovujícím bydlení, což předpokládá, že tato podporovaná osoba již bydlí v bytě. Příspěvek na správu se poskytuje vždy ve spojení s poskytováním bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení. Jelikož se tato podpůrná opatření také vždy pojí k určitému bytu, je i v tomto případě příslušnost dána podle místa, kde se nachází byt, v souvislosti s nímž se bydlení s ručením nebo podnájemní bydlení poskytují. Příspěvky se přiznávají na žádost poskytovatele. Obdobně jako mnoho jiných žádostí se i žádost o přiznání příspěvku bude podávat prostřednictvím informačního systému podpory bydlení. Uživatelské rozhraní informačního systému by mělo zajistit nízký podíl vadných žádostí. K odst. 2 Navrhuje se stanovit, že pokud je žadatelem kraj, rozhoduje o přiznání příspěvku na poskytování asistence Ministerstvo práce a sociálních věcí a pro přiznání jiného příspěvku ministerstvo. Pod pojmem kraj je třeba rozumět i hlavní město Prahu (srov. čl. 99 Ústavy České republiky, čl. 1 bod 1 ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, § 1 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze). Poskytovatelem kteréhokoliv podpůrného opatření podle tohoto zákona může být i kraj. Kvůli systémové podjatosti pak není vhodné, aby vyšší územní samosprávný celek rozhodoval o přiznávání příspěvků sám sobě. Krajský úřad bude totiž přinejmenším zkoumat soulad obsahu smluv, které jsou součástí žádosti, s náležitostmi stanovenými zákonem. Účastníkem řízení je navíc pouze žadatel (tedy kraj), nikdo jiný by podjatost ani nemohl namítat. Zvolené řešení je proto vhodnější než v každém jednotlivém případě postupovat podle § 14 odst. 5 a § 131 odst. 4 správního řádu. Systémovou podjatost také řeší, byť poněkud odlišným způsobem, také návrh nového zákona o vyvlastnění (čj. OVA 1122/23).

K § 74

Navrhuje se stanovit, co je vedle obecných náležitostí podle správního řádu součástí žádosti o přiznání jednotlivých druhů příspěvků. K odst. 1 Vzhledem k tomu, že je příspěvek na správu přiznáván jak v souvislosti s poskytováním bydlení s ručením, tak v souvislosti s poskytováním podnájemního bydlení, obsahuje ustanovení alternativní výčet. Pokud se podává žádost o přiznání příspěvku na správu v souvislosti s poskytováním bydlení s ručením, je součástí žádosti také účinná smlouva o spolupráci a účinná nájemní smlouva podle § 37. Pokud se podává žádost o přiznání příspěvku na správu v souvislosti s poskytováním podnájemního bydlení, je součástí žádosti také účinná nájemní smlouva podle § 42 a podnájemní smlouva podle § 43. Tyto smlouvy jsou pro krajský úřad klíčové pro posouzení, zda je poskytováno podpůrné opatření. K odst. 2 až 4 Součástí žádosti o přiznání příspěvku na poskytování jednotlivých druhů podpůrných opatření jsou i účinné smlouvy, jimiž lze prokázat poskytování podpůrného opatření. K odst. 5 Je-li v evidenci u podporované osoby zapsán údaj o potřebě asistence, musí být součástí žádosti o přiznání příspěvku na poskytování bydlení s ručením, na poskytování podnájemního bydlení nebo na poskytování podporovaného obecního bydlení také účinná smlouva o asistenci. Ustanovení je vedeno snahou o efektivní využití kapacit systému podpory bydlení – je neúčelné a nehospodárné podporovat poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení někomu, kdo odmítá asistenci v bydlení, kterou ale potřebuje k udržení tohoto vyhovujícího bydlení.

K odst. 6 Součástí žádosti o přiznání příspěvku na poskytování jednotlivých druhů podpůrných opatření jsou i účinné smlouvy, jimiž lze prokázat poskytování podpůrného opatření. To platí i v případě žádosti o přiznání příspěvku na poskytování asistence.

K § 75

K odst. 1 K písm. a) Již v žádosti je žadatel povinen uvést, na které číslo účtu má být příspěvek v případě jeho přiznání vyplacen. K písm. b) Ustanovení čl. 9 Rozhodnutí Komise stanoví členským státům povinnost předkládat každé 2 roky Evropské komisi zprávu o provádění Rozhodnutí Komise. Za Českou republiku tuto zprávu předkládá souhrnně Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Tomu zřejmě budou potřebné údaje předávat buď přímo krajské úřady, nebo ministerstvo, které si případně od krajských úřadů vyžádá potřebnou součinnost. V současnosti slouží k předávání údajů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže standardizované formuláře, předpokládá se však brzké zavedení předávání údajů prostřednictvím webového uživatelského rozhraní. Součástí zprávy o provádění Rozhodnutí Komise jsou také údaje o výši podpory vyplacené jednotlivým velikostním kategoriím podniků, tedy malým podnikům, středním podnikům a velkým podnikům ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20. 5. 2003, str. 36). Krajský úřad ani ministerstvo však nebudou mít vždy informace o tom, zda je žadatel o příspěvek malým, středním, nebo velkým podnikem. Navrhuje se proto, aby tento údaj poskytovatel uváděl v žádosti o přiznání příspěvku. Takto shromážděné údaje od různých poskytovatelů pak budou předávány Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za účelem vypracování zprávy podle čl. 9 Rozhodnutí komise. Jeví se zároveň jako vhodné, aby tento údaj sdělovali poskytovatelé při každé žádosti o přiznání příspěvku, neboť by se mohly v době, po kterou platí pověření platí (vizte § 103 a § 104 odst. 2 a 3), tyto údaje i významně měnit. Vzhledem k využívání informačního systému podpory bydlení k podávání žádostí o příspěvek, resp. k využívání stanovených elektronických formulářů v přechodném období (vizte § 137) nelze předpokládat, že by výběr z předem nabízených možností v uživatelském rozhraní informačního systému, resp. zaškrtnutí příslušných údajů ve stanoveném elektronickém formuláři představovaly pro poskytovatele nadměrnou administrativní zátěž.

Doporučení Komise 2003/361/ES nebylo v úředním věstníku vydáno v českém znění, a proto se navrhuje v poznámce pod čarou uvést sdělení Ministerstva průmyslu a obchodu o vyhlášení českého znění doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků. To bylo vyhlášeno ve Sbírce zákonů jako sdělení č. 7/2023 Sb.

K odst. 2 Navrhuje se stanovit, u jaké právnické osoby a v jakém státě musí být veden účet poskytovatele. Účelem tohoto ustanovení je kromě jiného snížení nákladů spojených s bankovním převodem. Předpokládá se však, že naprostá většina poskytovatelů bude mít účet veden v České republice.

K § 76

Každé podpůrné opatření v rámci systému podpory bydlení je nezbytné poskytovat v bytě, jenž splňuje určité požadavky. Pokud je asistence v bydlení poskytována samostatně, tedy bez bytového podpůrného opatření, navrhuje se stanovit speciální postup pro ověření, zda bydlení v bytě představuje vyhovující bydlením pro podporovanou osobu nebo pro osobu, s níž má být uzavřena smlouva o asistenci. Bude se jednat o byt, ve kterém tato osoba aktuálně bydlí a hrozí jí ztráta tohoto bydlení, nebo se bude jednat o byt, kam se má teprve nastěhovat, aniž by se tak mělo stát v souvislosti s bytovým podpůrným opatřením. Některým osobám pomůže s nalezením tohoto bydlení poradenství. Vydání závazného stanoviska o vyhovujícím bydlení ještě před podáním žádosti o přiznání příspěvku asistence není podmínkou úspěšného vyřízení takové žádosti. Poskytovatelé však budou často usilovat o vydání závazného stanoviska v předstihu, aby ještě před uzavřením smlouvy o asistenci věděli, zda mají naději na přiznání příspěvku na poskytování asistence, a zda tedy mají s potřebným vůbec smlouvu o asistenci uzavírat. Skutečnost, že bydlení v bytě představuje pro dotyčného vyhovující bydlení, však může být seznatelná také ze záznamu o šetření bytové situace podle § 11 odst. 2 nebo záznamu o šetření ve věci změn evidovaných údajů podle § 13 odst. 2, které ke dni uzavření smlouvy o asistenci nejsou starší než 1 rok [srov. § 78 odst. 3 písm. c) bod 2].Byt není zapisován do evidence, proto se neposuzuje, zda případné poskytování podpůrného opatření v souvislosti s bytem nezhorší míru sociálního a prostorového vyloučení v oblasti, kde se byt nachází. Bydlení v bytě, který se nachází v oblasti s vysokou mírou sociálního a prostorového vyloučení, však sotva může představovat vyhovující bydlení, a proto by v takovém případě měl obecní úřad obce s rozšířenou působností vydat závazné stanovisko, že bydlení v bytě nepředstavuje vyhovující bydlení pro podporovanou osobu nebo pro osobu, s níž má být uzavřena smlouva o asistenci. Pro zjištění stavu věci může obecní úřad obce s rozšířenou působností provést šetření, přičemž se § 11 použije obdobně. Závazné stanovisko obecní úřad obce s rozšířenou působností doručí žadateli a uloží je do evidence.

K § 77

Jelikož bude výše příspěvků stanovena určitou částkou na dobu 1 roku (např. 20 000 Kč ročně), navrhuje se v § 78 odst. 5 stanovit pravidlo, že příspěvky přiznané na jinou dobu než na dobu celých let se přiznávají v poměrné výši. Příspěvky se přiznávají na dobu, na kterou je uzavřena smlouva s podporovanou osobou (nájemní smlouva podle § 37, podnájemní smlouva podle § 43, nájemní smlouva podle § 48, smlouva o asistenci podle § 51). Navrhuje se dále stanovit maximální doby, na které lze jednotlivé příspěvky přiznat.

K § 78

Navrhují se stanovit podmínky, za kterých správní orgán, tedy krajský úřad, ministerstvo nebo MPSV žádosti o příspěvek vyhoví. Podmínkou pro přiznání příspěvku jsou zejména příslušné pověření pro území kraje, kde se nachází byt, splnění náležitostí žádosti, zápis příslušného údaje o potřebě podpůrného opatření a dále účinné smlouvy, na jejichž základě se podpůrné opatření poskytuje. Ustanovení uvádí další specifické podmínky pro jednotlivá podpůrná opatření. K odst. 1 Písmeno c) stanoví, že podmínkou přiznání příspěvku na správu nebo příspěvku na bytové podpůrné opatření je, že se v bytě neposkytuje jiné bytové podpůrné opatření. Nelze tedy například při poskytování podnájemního bydlení uzavřít dvě podnájemní smlouvy pro dvě různé podporované osoby v jednom velkém bytě, který by mohl být kapacitně dostačující. Současné poskytování bytového podpůrného opatření a asistence samozřejmě možné je. Písmeno d) stanoví, že nelze přiznat příspěvek na správu nebo bytové podpůrné opatření, pokud je podle údajů v evidenci poskytováno podporované osobě jiné bytové podpůrné opatření. Míní se tím jak případy, kdy jiný poskytovatel poskytuje podporované osobě bytové podpůrné opatření jiného druhu (např. bydlení s ručením vs. podnájemní bydlení), tak případy, kdy jiný poskytovatel poskytuje podporované osobě bytové podpůrné opatření stejného druhu (např. bydlení s ručením a bydlení s ručením), tak případy, kdy stejný poskytovatel poskytuje podporované osobě bytové podpůrné opatření stejného druhu, tak případy, kdy stejný poskytovatel poskytuje podporované osobě bytové podpůrné opatření jiného druhu. Vhodnost bytu pro konkrétní podporovanou osobu (resp. i pro ostatní členy její domácnosti) posuzuje správní orgán podle údajů v evidenci. Proto je velmi žádoucí, aby byly v evidenci aktuální a dostatečně přesné údaje. K odst. 2 V případě, kdy je asistence poskytována současně s bytovým podpůrným opatřením, posuzuje se vhodnost bytu ve vztahu k podporované osobě, a to podle údajů vedených v evidenci. Předpokládá se, že údaje v evidenci budou dostatečně aktuální a přesné. K odst. 3 a 4 V případě, kdy je asistence poskytována bez současného poskytování bytového podpůrného opatření, posuzuje se, zda bydlení v bytě, v souvislosti s nímž se asistence poskytuje, představuje pro podporovanou osobu vyhovující bydlení. K doložení této skutečnosti slouží buď závazné stanovisko podle § 76, nebo, pokud závazné stanovisko není v evidenci uloženo, záznam o šetření bytové situace podle § 11 odst. 2 nebo záznam o šetření ve věci změn evidovaných údajů podle § 13 odst. 2. Podmínkou je, že tyto podklady nesmí být ke dni uzavření smlouvy o asistenci starší než 1 rok. Není-li v evidenci uloženo závazné stanovisko podle § 78 odst. 3 písm. c) bodu 1 a nelze-li splnění podmínky vyhovujícího bydlení vyhodnotit na základě záznamu podle odstavce 3 písm. c) bodu 2, vyžádá si závazné stanovisko podle § 76 správní orgán, který vede řízení o žádosti o přiznání příspěvku na poskytování asistence. Vyžádáním závazného stanoviska se běh lhůty pro vydání rozhodnutí staví do doby vydání závazného stanoviska.

K odst. 5 Přiznávají-li se příspěvky na jinou dobu než na dobu celých let, přiznávají se v poměrné výši. Dobu, na kterou lze jednotlivé druhy příspěvků přiznat, stanoví § 77.

K § 79

Ustanovení zajišťuje upřednostňování osob zvláště zranitelných („prioritních“). Žádá-li poskytovatel o přiznání příspěvku na správu, na poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení ve vztahu k potřebnému, který je podle údajů v evidenci osobou zvláště zranitelnou, nemusí se ustanovením o hledisku zvláštní zranitelnosti zabývat. Pokud však žádá o přiznání příspěvku na správu nebo příspěvku na poskytování bytového podpůrného opatření ve vztahu k potřebnému, který podle údajů v evidenci není osobou zvláště zranitelnou, potřebuje nejprve potvrzení obecního úřadu obce s rozšířenou působností, že se, zjednodušeně řečeno, ve správním obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností nenachází osoba zvláště zranitelná, které není poskytováno bytové podpůrné opatření a pro kterou je vhodným bytem byt, v souvislosti s nímž poskytovatel hodlá poskytovat podpůrné opatření, a tedy že je možné byt využít i pro neprioritní potřebné, Zmíněné potvrzení obecního úřadu obce s rozšířenou působností se nazývá potvrzení o rozšířené využitelnosti bytu. Toto potvrzení a jeho vydání upravují § 94 až 99. Pokud potvrzení o rozšířené využitelnosti bytu ve vztahu k danému bytu obecní úřad obce s rozšířenou působností vydá, resp. uloží do evidence, má poskytovatel 4 měsíce na to, aby podal žádost o přiznání příspěvku na správu nebo příspěvku na poskytování bytového podpůrného opatření ve vztahu k osobě, která není zvláště zranitelná, a v souvislosti s bytem, ke kterému se vztahuje vyjádření uložené v evidenci.

K § 80

V § 8 odst. 1 úvodní části ustanovení se navrhuje stanovit, že se údaj o potřebě podpůrného opatření (tj. údaj o potřebě bytového podpůrného opatření nebo údaj o potřebě asistence) zapisuje vždy pro správní obvod obce s rozšířenou působností nebo pro území hlavního města Prahy. Obecní úřad obce s rozšířenou působností při vyřizování žádosti o zápis bude vyhodnocovat možnosti žadatele ve vztahu k území, pro které má být údaj o potřebě podpůrného opatření zapsán [viz také odůvodnění § 12 odst. 1 písm. b)]. Zapisovat údaj o potřebě podpůrného opatření budou moci pouze obecní úřady obcí s rozšířenou působností místně příslušné podle § 11 odst. 1 písm. d) správního řádu nebo podle § 10 odst. 2 návrhu, přičemž se pro úřady městských částí a městských obvodů navíc stanoví zvláštní pravidlo v § 10 odst. 4 návrhu. V § 80 se pak navrhuje stanovit, že pro vyhovění žádosti o přiznání příspěvku je nezbytné, aby se údaj o potřebě podpůrného opatření vedený v evidenci u podporované osoby vztahoval ke správnímu obvodu obce s rozšířenou působností nebo k území hlavního města Prahy, kde se nachází byt, v souvislosti s nímž se poskytuje podpůrné opatření.

K § 81

Se základním pověřením k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení je spojeno omezení počtu bytů, v souvislosti s nimiž může najednou poskytovatel čerpat příspěvky na podpůrná opatření.

K § 82

Navrhuje se stanovit, že správní orgán nepřizná příspěvek na správu, na poskytování bydlení s ručením nebo na poskytování podnájemního bydlení, jestliže jsou vlastník bytu, poskytovatel, podporovaná osoba, jejich osoby blízké, případně člen domácnosti podporované osoby spřízněni taxativně uvedenými způsoby. Nebude tedy např. možné, aby byl vyplacen příspěvek na poskytování bydlení s ručením, pokud bude vlastníkem bytu fyzická osoba, která je zároveň předsedou spolku, který bydlení s ručením poskytuje. Pojem skutečný majitel je vymezen zákonem o evidenci skutečných majitelů. Krajské úřady budou při aplikaci § 82 návrhu hojně používat evidenci skutečných majitelů. Pojem osoba blízká je pak vymezen v § 22 odst. 1 občanského zákoníku. Základní vztahy blízkosti mohou krajské úřady snadno seznat z informačního systému evidence obyvatel a informačního systému cizinců.

K § 83

Navrhuje se stanovit pravidla opětovného přiznávání příspěvku v souvislosti s týmž bytem. Bez tohoto ustanovení by byli vlastníci bytů motivováni k ukončení nájemního vztahu s nájemcem, kterému končí doba, na kterou se mu poskytuje podpůrné opatření, aby se jeho nájemcem stala nová osoba, které se podpůrné opatření poskytovat bude. Není však záměrem předkladatele, aby se v bytech zapojených do systému podpory bydlení střídaly domácnosti po 3 nebo 5 letech. Právě naopak, cílem je poskytnout co nejstabilnější bydlení domácnostem, které trpěly bytovou nouzí nebo kterým bytová nouze bezprostředně hrozila. Ustanovení zároveň umožňuje bezprostředně navazující zapojení bytu, kde došlo k ukončení nájemní nebo podnájemní smlouvy z důvodů podle odstavce 1 písm. b). V případě podpůrného opatření asistence v bydlení není opětovné přiznání příspěvku omezeno, lze jej přiznávat opakovaně, dokud jsou splněny podmínky pro přiznání. Lze ovšem předpokládat, že opětovné přiznávání příspěvku, a tedy čerpání podpůrného opatření asistence v bydlení po dobu přesahující tři roky nebude často se vyskytující situací. Doba tří let se v pilotních projektech ukázala jako dostačující ke stabilizaci klientů a podporované osoby tak po této době pravděpodobně nebudou splňovat podmínky pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření asistence v bydlení podle § 12 odst. 1 písm. a) bodu 2 ani 3, přičemž platný zápis tohoto údaje k okamžiku uzavření (nebo prodloužení) smlouvy o asistenci je podmínkou pro přiznání příspěvku podle § 78 odst. 2 písm. b) a § 78 odst. 3 písm. b).

K § 84

Navrhuje se stanovit možnost výměny bytu v průběhu poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení. Podmínkou je, že poskytovatel bytového podpůrného opatření o změnu bytu požádá a správní orgán změnu povolí. Ustanovení reaguje na možný vznik situace, kdy z nejrůznějších důvodů přestane být byt pro podporovanou osobu a členy její domácnosti vhodným bytem (dojde k navýšení nebo snížení počtu členů domácnosti, změní se specifické potřeby apod.). Poskytovatel však může podat žádost i z jiných důvodů.

Stěhování je možné pouze v rámci stejného správního obvodu obce s rozšířenou působností, a to za podmínky nepřerušení poskytování podpůrného opatření. Pokud se podporovaná osoba potřebuje přestěhovat mimo správní obvod obce s rozšířenou působností, kde bydlí doposud, může si podat žádost o podpůrné opatření u obecního úřadu obce s rozšířenou působností, do jejíhož správního obvodu se potřebuje přestěhovat. V řízení o této žádosti bude mimo jiné znovu posuzováno, zda splňuje podmínky pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření, tentokrát však ve vztahu ke správnímu obvodu obce s rozšířenou působností, kam se potřebuje přestěhovat (např. se bude zjišťovat, zda její příjmy nevylučují, aby v tomto správním obvodu byla posouzena jako osoba v bytové nouzi).

K § 85

Věcně a místně příslušným k rozhodování o prodloužení doby přiznání příspěvku je správní orgán (krajský úřad, ministerstvo nebo MPSV), který příspěvek přiznal.

K § 86

Pro žádost o prodloužení doby přiznání příspěvku se navrhuje stanovit obdobné využití ustanovení o žádosti z řízení o přiznání příspěvků v hlavě II.

K § 87

Navrhuje se stanovit podmínky pro rozhodnutí o prodloužení doby, na kterou se příspěvek poskytuje. Dobu nebude možné prodlužovat neomezeně, předpokládá se, že určitá doba poskytování podpůrných opatření by měla postačovat pro stabilizaci bytové situace podporované osoby. Poskytovatelé podpůrných opatření dle metodik MMR a MPSV podporují v této době samostatnost a kompetence podporované osoby, případně ji napojí na běžné služby v území tak, aby kapacita podpůrných opatření mohla být po ukončení standardní doby věnována dalším osobám v bytové nouzi. Prodlužuje-li se doba, na kterou se příspěvek poskytuje, na dobu delší, než na kterou lze příspěvek přiznat poprvé (§ 77), musí být v evidenci u potřebného zapsán údaj o potřebě příslušného podpůrného opatření. Dále se stanoví, že správní orgán při prodlužování doby přiznání příspěvku neposuzuje některé skutečnosti mající vliv na to, zda je byt stále vhodným bytem pro podporovanou osobu. Je to opět projevem snahy o stabilizaci bytové situace podporované osoby. Například narodí-li se do domácnosti podporované osoby dítě, není jistě vhodné z toho důvodu ohrožovat stabilitu aktuálního bydlení tím, že se neprodlouží doba přiznání příspěvku.

K § 88

K odst. 1 Příspěvky přiznané krajským úřadem (který tak činí v přenesené působnosti), jsou vypláceny krajským úřadem z účtu kraje vedeného u České národní banky. Tento účet je podřízen státní pokladně podle § 33 a násl. rozpočtových pravidel, neboť se jedná o účet územního samosprávného celku určený k příjmu prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu – srov. § 3 písm. h) bod 11 a § 33 odst. 1 rozpočtových pravidel a § 108 návrhu zákona.

Ministerstvo a Ministerstvo práce a sociálních věcí vyplácejí na účet kraje prostředky na zajištění financování výplat příspěvků krajským úřadem (vizte část osmou). Prostředky na financování příspěvků jsou vedeny mimo rozpočet kraje (§ 108 odst. 3). V případech podle § 73 odst. 2, kdy o přiznání příspěvku rozhoduje již v prvním stupni Ministerstvo práce a sociálních věcí nebo ministerstvo, by bylo samozřejmě zbytečně administrativně zatěžující, aby byl příspěvek vyplácen z účtu kraje. Proto se navrhuje stanovit, aby v takových případech byly příspěvky vypláceny přímo Ministerstvem práce a sociálních věcí nebo ministerstvem. K odst. 2 Navrhují se stanovit pravidla pro vyplácení příspěvku na účet vedený v zahraničí. Má-li být příspěvek vyplacen na účet vedený v zahraničí a převyšuje-li cena za úhradu platby do zahraničí v korunách českých cenu za úhradu tuzemské platby v korunách českých, vyplatí se příspěvek v takové výši, aby součet částky vypláceného příspěvku a ceny za úhradu platby nebyl vyšší, než kdyby byl příspěvek vyplácen na účet vedený v České republice. Cílem ustanovení je, aby neúměrně nenarůstaly výdaje státního rozpočtu v souvislosti s poplatky za realizaci plateb na zahraniční účty. Praktická aplikace ustanovení může vypadat například takto: Sazebník České národní banky stanoví cenu („poplatek“) za úhradu do zahraničí v Kč jako 0,8 % z hrazené částky a zároveň nejméně 150 Kč a nejvíce 800 Kč. Pro úhradu v tuzemsku v Kč pak stanoví sazebník České národní banky cenu („poplatek“) 1,80 Kč. Příspěvek byl přiznán ve výši 35 000 Kč. Úředník krajského úřadu proto přičte k částce 35 000 Kč částku 1,80 Kč. Vyjde mu 35 001,80 Kč. Těchto 35 001,80 Kč vydělí 100,8 % (neboli 1,008). Vyjde mu 34 724,01 Kč. Následně buď vynásobí 34 724,01 Kč sazbou ceny za úhradu do zahraničí v Kč, tedy 0,8 % (neboli 0,008), nebo od částky 35 001,80 Kč odečte částku 34 724,01 Kč. V obou případech mu vyjde 277,79 Kč. Úředník zjistí, že 150 Kč < 277,79 Kč < 800 Kč, tedy že nedosáhl minimální ani maximální ceny za úhradu do zahraničí v Kč, jak ji stanoví sazebník České národní banky. Úředník dá příkaz k úhradě 34 724,01 Kč. Česká národní banka si pro sebe za provedenou úhradu do zahraničí v Kč strhne z účtu kraje 277,79 Kč. Součet částky vypláceného příspěvku a ceny za úhradu do zahraničí v Kč tedy bude stejný, jako by byl součet částky vypláceného příspěvku a ceny za tuzemskou úhradu v Kč:

34 724,01 Kč + 277,79 Kč = 35 000 Kč + 1,80 Kč.

K odst. 3 Příspěvky se vyplácejí vcelku, tedy nikoliv ve splátkách, do 30 dnů od právní moci rozhodnutí o přiznání příspěvku nebo rozhodnutí o prodloužení doby přiznání příspěvku. Cílem je zajistit včasné financování případných výdajů souvisejících s poskytováním podpůrných opatření.

K § 89

Pokud je podpůrné opatření poskytováno kratší dobu, než se předpokládalo, nebo pokud u bytových podpůrných opatření byt přestal být užívaný podporovanou osobou, je poskytovatel povinen vrátit poměrnou část příspěvku. Totéž platí pro případy, kdy nájemné nebo podnájemné z důvodu jejich zvýšení přesáhlo částku nejvyššího přípustného nájemného. Pokud nájemné nebo podnájemné přesáhlo částku nejvyššího přípustného nájemného pouze kvůli tomu, že částka nejvyššího přípustného nájemného poklesla, nevznikne povinnost k vrácení příspěvku. Pokud však nájemné nebo podnájemné přesáhne částku nejvyššího přípustného nájemného a současně dojde k poklesu částky nejvyššího přípustného nájemného, musí poskytovatel rovněž vrátit poměrnou část příspěvku. Pro případy, kdy podporovaná osoba neposkytuje součinnost poskytovateli asistence, se navrhuje stanovit nevyvratitelnou domněnku, že poskytování asistence skončilo posledním dnem druhého měsíce neposkytování součinnosti. Doba neposkytování součinnosti se počítá ode dne, kdy poskytovatel asistence marně vyzval podporovanou osobu k poskytnutí součinnosti.

K § 90

Každý rok provádí poskytovatel vyúčtování příspěvků na správu, poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení, podporovaného obecního bydlení a asistence. Vyúčtování se provádí za území jednotlivých krajů (§ 91 odst. 1 věta první) a zasílá se krajskému úřadu kraje, o jehož území se jedná (§ 91 odst. 1 věta druhá). Pokud je však poskytovatelem kraj, zasílá se podle druhu příspěvků buď ministerstvu, nebo Ministerstvu práce a sociálních věcí (§ 91 odst. 3 věty první a poslední). Poměrné části příspěvků, které připadají na určitý kalendářní rok a které nejsou v průběhu tohoto kalendářního roku použity ke svému účelu, musejí být do 31. května bezprostředně následujícího roku vráceny na účet kraje. Na účet kraje musí poskytovatel uhradit i částku odpovídající příjmům z uložení příspěvků na bankovním nebo jiném účtu (např. úroky) poníženou o výdaje spojené s uložením a o zaplacenou daň z příjmu. Z těchto vrácených prostředků lze pak vyplácet nově přiznané příspěvky, popřípadě příspěvky, u nichž došlo k prodloužení doby, na kterou byly přiznány (§ 110). Pokud je však poskytovatelem kraj, vrací se částky ministerstvu, případně Ministerstvu práce a sociálních věcí (§ 91 odst. 3 věty druhá a poslední). Podrobnosti vyúčtování stanoví vyhláška ministerstva.

K § 91

K odst. 1 Navrhuje se stanovit, že se vyúčtování podle § 90 odst. 1 se provádí za území jednotlivých krajů podle toho, kde se nacházel byt, v souvislosti s nímž se poskytovalo podpůrné opatření (věta první), a že se zasílá krajskému úřadu kraje, o jehož území se jedná (věta druhá). K odst. 2 Navrhuje se stanovit, že za území jednotlivých krajů, podle toho, kde se nacházel byt, v souvislosti s nímž se poskytovalo podpůrné opatření, se také vrací částky podle § 90 odst. 2 a 3. Krajskému úřadu, který příspěvek vyplatil, se tedy zasílá podle § 91 odst. 1 roční vyúčtování podle 90 odst. 1 a na účet kraje, jehož je orgánem, se následně posílají i částky podle § 90 odst. 2 a 3. K odst. 3 Navrhuje se stanovit zvláštní pravidla pro případy, kdy je poskytovatelem kraj. Je-li poskytovatelem kraj a jde-li o příspěvek na poskytování asistence, rozhoduje o žádosti o přiznání příspěvku Ministerstvo práce a sociálních věcí (§ 73 odst. 2). Je-li poskytovatelem kraj a jde-li o ostatní příspěvky, rozhoduje o žádosti o přiznání příspěvku ministerstvo (tamtéž). Je proto vhodné stanovit, že i vyúčtováním se zabývají tato ministerstva a že se částky podle § 90 odst. 2 a 3 vracejí na účet, které příslušné ministerstvo sdělí.

K § 92

Navrhuje se stanovit obdobu § 14f rozpočtových pravidel. Ustanovení § 14f rozpočtových pravidel totiž nelze použít, neboť příspěvek není dotací ve smyslu rozpočtových pravidel. Díky podobnosti obou ustanovení a k jejich obdobnému účelu lze závěry judikatury a doktríny ve vztahu k 14f rozpočtových pravidel uplatnit také pro § 92 návrhu zákona. Ustanovení umožní vrácení poměrné části příspěvku podle § 89 nebo částky podle § 90 odst. 2 nebo 3 bez toho, aby finanční úřad podle rozpočtových pravidel vedl řízení o uložení odvodu pro porušení rozpočtové kázně a penále a vydával rozhodnutí o uložení takového odvodu a penále. Tím bude možné dosáhnout vrácení předmětných částek, aniž by docházelo ke zbytečným administrativním nákladům. K odst. 1 Ustanovení je obdobou § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel. Navrhuje se stanovit, že správní orgán, kterému se zasílá vyúčtování podle § 90 odst. 1, vyzve poskytovatele k vrácení poměrné části příspěvku podle § 89 nebo částky podle § 90 odst. 2 nebo 3, pokud zjistí, že poskytovatel porušil svoji povinnost k vrácení těchto peněžních prostředků. Navrhuje se také zavést v odstavci 1 legislativní zkratku „určená částka“ pro poměrnou část příspěvku podle § 89 a pro částku podle § 91 odst. 2 nebo 3. Správním orgánem, kterému se zasílá vyúčtování podle § 90, je především krajský úřad (§ 91 odst. 1 věta poslední). Je-li poskytovatelem kraj a jde-li o příspěvky na poskytování asistence, je tímto správním orgánem Ministerstvo práce a sociálních věcí (§ 91 odst. 3 věta první). Je-li poskytovatelem kraj a jde-li o jiné příspěvky, je tímto správním orgánem Ministerstvo pro místní rozvoj (§ 91 odst. 3 věta první). Pokud je však poskytovatelem kraj a není povinen provést vyúčtování jiných položek než podle § 90 odst. 1 písm. j) a k), zasílá Ministerstvu práce a sociálních věcí i vyúčtování položek podle § 90 odst. 1 písm. k) (§ 91 odst. 3 věta poslední). V takovém případě bude tedy správním orgánem příslušným k výzvě k vrácení určené částky Ministerstvo práce a sociálních věcí, přestože se bude jednat o porušení povinnost vrátit částku podle § 91 odst. 3. Stejně jako v případě výzvy podle § 14f rozpočtových pravidel, nelze ani výzvu podle § 92 odst. 1 považovat za správní rozhodnutí. Výzvou se totiž nezakládají, nemění ani neruší práva ani povinnosti jejího adresáta, ani se neprohlašuje, že práva nebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 správního řádu). Je na úvaze poskytovatele, jemuž byla výzva adresována, zda se ztotožní se závěry správního orgánu a určenou částku ve stanovené lhůtě vrátí, nebo zda podstoupí riziko, že se se závěry správního orgánu ztotožní finanční úřad a uloží poskytovateli postupem podle rozpočtových pravidel odvod za porušení rozpočtové kázně, a navíc i penále. Vrácení určené částky tedy není na základě výzvy podle § 92 odst. 1 vymahatelné. Vymahatelné je až případné uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně ze strany finančního úřadu.

Finanční úřad není závěry správního orgánu nijak vázán. Může dospět k závěru, že nedošlo k porušení rozpočtové kázně, a může také dospět k závěru, že k porušení rozpočtové kázně došlo v menším nebo i ve větším rozsahu, než jaký správní orgán při výzvě k vrácení určené částky předpokládal. K odst. 2 Ustanovení je obdobou § 14f odst. 2 a 5 rozpočtových pravidel. Větou první se navrhuje stanovit, že v rozsahu, ve kterém je určená částka ve stanovené lhůtě vrácena, platí, že k porušení rozpočtové kázně nedošlo. Obrat značící nevyvratitelnou domněnku je zde použit, neboť k porušení rozpočtové kázně mohlo, ale nemuselo dojít, ale pro další hodnocení věci se vychází z toho, že k porušení rozpočtové kázně nedošlo. Finanční úřad se tedy otázkou porušení rozpočtové kázně a případného uložení odvodu nezabývá v tom rozsahu, ve kterém byla určená částka na základě výzvy vrácena ve stanovené lhůtě. Jak ale bylo výše uvedeno, finanční úřad se nemusí ztotožnit se závěry správního orgánu. Pokud dojde k závěru, že došlo k porušení rozpočtové kázně přesahující částku vrácenou na základě výzvy, uloží poskytovateli odvod pro porušení rozpočtové kázně postupem podle rozpočtových pravidel v rozsahu, který není pokryt částkou, kterou poskytovatel na základě výzvy vrátil. Zároveň uloží i penále. Větou druhou se navrhuje stanovit, že určená částka nebo její část vrácené po stanovené lhůtě se dnem vrácení započítávají do plnění povinnosti provést odvod za porušení rozpočtové kázně podle rozpočtových pravidel. Samozřejmě i v tomto případě platí, že se finanční úřad nemusí ztotožnit s hodnocením správního orgánu. V závislosti na vlastním hodnocení dané věci pak uloží, nebo neuloží odvod za porušení rozpočtové kázně a penále. K odst. 3 Navrhuje se stanovit, na který účet se vrací určená částka, popřípadě její část. V případě, že příspěvek nebo příspěvky vyplatilo některé z ministerstev, vrátí se určená částka nebo její částka na účet, který ve výzvě k vrácení určené částky uvedlo příslušné ministerstvo. V ostatních případech, jichž bude naprostá většina, se určená částka bude vracet na účet kraje (§ 88 odst. 1). Určená částka vrácená na účet kraje představuje vrácený příspěvek podle § 110, a považuje se tedy za součást prostředků na financování vyplacených na kalendářní rok, v němž byla určená částka na účet kraje připsána. Vrácená určená částka proto může být krajským úřadem použita na vyplácení dalších příspěvků ve stejném kalendářní roce, ve kterém byla vrácená částka na účet kraje připsána. Zbylé prostředky na financování jsou po konci kalendářního roku, na který byly vyplaceny, krajským úřadem vyúčtovány a odvedeny zpět do státního rozpočtu (§ 113). K odst. 4 Navrhuje se stanovit, že správní orgán, který vyzval poskytovatele k vrácení určené částky, bez zbytečného odkladu vhodným způsobem informuje finanční úřad příslušný k uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně podle rozpočtových pravidel a penále podle rozpočtových pravidel o vydání výzvy k vrácení určené částky a reakci poskytovatele na tuto výzvu. Ustanovení je obdobou § 14f odst. 7 rozpočtových pravidel.

K § 93

Navrhuje se stanovit poskytovateli oznamovací povinnost vůči správnímu orgánu týkající se skutečností rozhodných pro vrácení nebo odnětí příspěvku. Stejně tak je poskytovatel povinen osvědčit na výzvu správního orgánu skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu. Cílem ustanovení je zajistit, že se krajský úřad nebo příslušné ministerstvo dozví o situacích, kdy má být příspěvek vrácen nebo odňat. Poskytovatel činí tato oznámení prostřednictvím informačního systému podpory bydlení. Změnou ve skutečnosti rozhodnou pro vrácení nebo odnětí příspěvku je i skončení poskytování asistence na základě nevyvratitelné domněnky podle § 89 odst. 3 věty druhé. Ta totiž stanoví, že pokud podporovaná osoba neposkytuje součinnost při poskytování asistence po dobu nejméně 2 měsíců, platí, že poskytování asistence skončilo posledním dnem druhého měsíce neposkytování součinnosti. Doba neposkytování součinnosti se počítá ode dne, kdy poskytovatel asistence marně vyzval podporovanou osobu k poskytnutí součinnosti.

K § 94

Navrhuje se zavést zastřešující pojem pro různé druhy potvrzení, která budou vydávat obecní úřady obcí s rozšířenou působností na základě údajů v evidenci, aby bylo možné pohodlně stanovit pravidla, která budou platit pro všechny druhy těchto potvrzení. Vzhledem k tomu, že se všechna potvrzení týkají osob evidovaných na seznamu potřebných, byl zvolen pojem potvrzení o osobách evidovaných na seznamu potřebných. Takovými potvrzeními jsou

a) vyjádření o rozšířené využitelnosti bytu,

b) potvrzení o navýšení příspěvku na správu, příspěvku na poskytování bydlení s ručením, příspěvku na poskytování podnájemního bydlení a příspěvku na poskytování podporovaného obecního bydlení, pro které je v § 71 odst. 1 zavedena legislativní zkratka potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření,

c) potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 % a

d) potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 %. Tato potvrzení usnadňují poskytovateli výběr osob, kterým nabídne podpůrná opatření. Díky potvrzení o rozšířené využitelnosti bytu poskytovatel ví, že jeho žádost o přiznání příspěvku nebude zamítnuta kvůli tomu, že poskytne bytové podpůrné opatření osobě, která není podle údajů v evidenci zvláště zranitelná (§ 79). Díky ostatním třem potvrzením poskytovatel ví, že mu může být přiznán vyšší než základní příspěvek, pokud určité osobě poskytne podpůrné opatření (§ 71).

§ 95

Veškeré žádosti o potvrzení podle této hlavy se podávají prostřednictvím uživatelského rozhraní informačního systému podpory bydlení. Potvrzení se vydávají na žádost poskytovatele. Navrhuje se stanovit, že k vydávání potvrzení o osobách evidovaných v seznamu potřebných je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Místní příslušnost se určí podle § 11 odst. 1 písm. a) správního řádu. Místně příslušným tedy bude obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu se nachází byt, v souvislosti s nímž se podpůrné opatření má poskytovat. To platí i pro asistenci, neboť ta se poskytuje za účelem udržení podporované osoby ve vyhovujícím bydlení, což předpokládá, že tato podporovaná osoba již bydlí v bytě. Při vydávání těchto potvrzení vychází obecní úřad obce s rozšířenou působností čistě z existujících záznamů v evidenci. Není sice stanovena lhůta pro vydání (a uložení) vyjádření, jako v jiných podobných případech však lze dovodit, že obecní úřad obce s rozšířenou působností musí vydat potvrzení bez zbytečného odkladu. Vzhledem k tomu, že se při tomto postupu předpokládá vysoká míra automatizace pomocí informačního systému podpory bydlení, dá se předpokládat, že takové žádosti bude možné zpravidla vyhovět, popřípadě vyrozumět žadatele o nevyhovění žádosti, v průběhu 1 pracovního dne. V případě, že nejsou splněny podmínky pro vydání potvrzení o osobách evidovaných v seznamu potřebných, vyrozumí obecní úřad obce s rozšířenou působností o nesplnění podmínek žadatele prostřednictvím informačního systému podpory bydlení a zároveň mu sdělí důvody, které k tomuto závěru vedly. Typicky k tomu může dojít pro to, že potřebný nemá dostatek bodů zvláštní zranitelnosti (§ 98). V přechodném období podle § 137 však obecní úřad obce s rozšířenou působností sdělí důvody nikoliv prostřednictvím informačního systému podpory bydlení, ale běžnými způsoby komunikace, v tomto případě obvykle prostřednictvím informačního systému datových schránek. Postupy podle této hlavy jsou postupy podle části čtvrté správního rádu.

K § 96

Náležitostí žádosti o potvrzení o rozšířené využitelnosti bytu jsou také údaje nezbytné pro identifikaci bytu, v souvislosti s nímž žadatel hodlá poskytovat podpůrné opatření. Vzhledem k tomu, že se potvrzení vztahuje ke správnímu obvodu obce s rozšířenou působností (resp. k seznamu potřebných pro správní obvod obce s rozšířenou působností), je nutné v žádosti uvést, v souvislosti se kterým bytem se má podpůrné opatření poskytovat. Předkladatel počítá s tím, že žadatel nebude vždy muset vypisovat veškeré identifikační údaje sám. V uživatelském rozhraní bude poskytovatel moci vybrat byt z bytů, u nichž je zapsán údaj o tom, že poskytovatel má záměr v souvislosti s nimi poskytovat podpůrné opatření. Žádost se mu pak vyplní identifikačními údaji o bytu, jak jsou zapsány v evidenci. Poté potvrdí podání žádosti. Potvrzení o rozšířené využitelnosti bytu slouží poskytovatelům bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení, aby se vyhnuli zamítnutí žádosti o přiznání příspěvku kvůli upřednostnění osoby zvláště zranitelné. O potvrzení o možnosti poskytnout bydlení budou žádat právě tito poskytovatelé. Skutečnost, že potřebný, kterému se poskytuje asistence, není podle údajů v evidenci zvláště zranitelný, není důvodem pro zamítnutí žádosti o přiznání příspěvku na poskytování asistence, a proto poskytovatelé asistence ani nepotřebují toto vyjádření. K odst. 1 Navrhuje se stanovit, že obecní úřad obce s rozšířenou působností potvrzení o rozšířené využitelnosti bytu vydá, pokud ve správním obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností, kde se byt nachází, není na seznamu potřebných žádný potřebný,

• který je podle údajů v evidenci zvláště zranitelnou osobou nebo který podle údajů v evidenci sdílí domácnost s osobou zvláště zranitelnou, • u kterého je zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření a

• pro kterého je zároveň byt vhodným bytem. Spojka „a“ značí, že se na seznamu potřebných nesmí vyskytovat žádný potřebný splňující všechny tyto podmínky současně. Úředníci obecního úřadu obce s rozšířenou působností samozřejmě sami nebudou zkoumat, pro koho je byt uvedený v žádosti vhodný. Proces bude co nejvíce automatizovaný a výsledek

– zda vyjádření vydat, nebo nikoliv – vyhodnotí informační systém sám, na základě údajů zapsaných o bytu a o potřebných. Navrhuje se stanovit, že potvrzení o rozšířené využitelnosti bytu se vydává pro správní obvod obecního úřadu obce s rozšířenou působností, nebo pro správní obvod úřadu městské části nebo městského obvodu, které vykonávají působnost obecního úřadu obce s rozšířenou působnosti v hlavním městě Praze nebo územně členěných statutárních městech. K odst. 2 Potvrzení se automaticky ukládá do evidence k bytu. Je přístupné ministerstvu, krajskému úřadu nadřízenému obecní úřad obce s rozšířenou působností, které potvrzení vydalo, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který potvrzení vydal, a žadateli. Zejména pro krajský úřad je potvrzení důležité, a to kvůli zohlednění zvláštní zranitelnosti podle § 79.

K § 97

Právní úprava potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření se navrhuje proto, aby měl poskytovatel možnost předem zjistit, zda na poskytování podpůrného opatření konkrétní osobě dostane příspěvek s 20% navýšením (vizte také § 71 odst. 1). Toto navýšení pak může poskytovatele motivovat, aby podpůrné opatření poskytl osobě, která je příslušníkem více skupin zvláště zranitelných osob podle katalogu uvedeného v příloze č. 4 nebo podle § 4 písm. b). Jelikož se navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření vztahuje pouze k příspěvku na správu, příspěvku na poskytování bydlení s ručením, příspěvku na poskytování podnájemního bydlení a příspěvku na poskytování podporovaného obecního bydlení, budou o příslušné potvrzení žádat pouze poskytovatelé bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení nebo poskytovatel podporovaného obecního bydlení. Právní úprava potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 % nebo o 40 % se navrhuje proto, aby měl poskytovatel možnost předem zjistit, zda na poskytování asistence konkrétní osobě dostane příspěvek s 20% navýšením, popřípadě příspěvek se 40% navýšením (vizte také § 71 odst. 2 až 4). Tato navýšení pak mohou poskytovatele motivovat, aby podpůrné opatření poskytoval osobám, které jsou příslušníky více skupin zvláště zranitelných osob podle katalogu uvedeného v příloze č. 4 nebo v § 4 písm. b), nebo osobám, které mají vážnou duševní poruchu nebo poruchu chování nebo jsou osobami bez přístřeší. Jelikož se navýšení příspěvku na poskytování asistence vztahuje pouze k příspěvku na poskytování asistence, žádost o příslušné potvrzení bude podávat poskytovatel asistence. Poskytovatel asistence bude moci požádat buď o potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 %, nebo o potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 %, nebo zároveň o obě tato vyjádření.

Navrhuje se stanovit, že žadatel musí v žádosti uvést identifikační údaje a souhlas potřebného, kterému hodlá podpůrné opatření poskytovat. To je samozřejmě nezbytné k tomu, aby evidence zjistila, kolik má tento potřebný bodů zvláštní zranitelnosti. Současně stále platí, že v žádosti musejí být uvedeny identifikační údaje bytu, v souvislosti s nímž poskytovatel hodlá podpůrné opatření poskytovat. Pouze při současném poskytnutí identifikačních údajů bytu a potřebného může informační systém pro obecní úřad obce s rozšířenou působností automaticky vyhodnotit, zda se potřebný umístil mezi 25 % potřebných ve správním obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností s nejvyšším počtem bodů zvláštní zranitelnosti.

§ 98

K odst. 1 Potřebnému se za každý v evidenci zapsaný údaj o příslušnosti ke skupině zvláště zranitelných osob započítá 1 bod zvláštní zranitelnosti. (Body se tedy nepřiznávají za příslušnost k podskupině, pouze za příslušnost ke skupině.) Nezáleží přitom, zda je údaj o příslušnosti ke skupině zvláště zranitelných osob veden přímo u potřebného, nebo u člena jeho domácnosti. Potřebnému se započítá 1 bod zvláštní zranitelnosti také v případě, že bude osobou zvláště zranitelnou podle § 4 písm. b). Tuto skutečnost lze zjistit z evidence, a není proto potřeba ji zvlášť zapisovat jako v případě příslušnosti ke skupině osob zvlášť zranitelných podle přílohy č. 4. Hodnocení zvláštní zranitelnosti má význam pro navýšení příspěvku – vizte § 71 a § 99. K odst. 2 Navrhuje se stanovit, že pokud bude mít více členů domácnosti potřebného (tedy včetně potřebného samotného) zapsán údaj o příslušnosti ke stejné skupině zvláště zranitelných osob, započítává se v souvislosti s takovými údaji pouze 1 bod zvláštní zranitelnosti. Potřebný má např. zapsán údaj o příslušnosti ke skupině osoby samostatně pečující o dítě (příloha č. 4 řádek skupiny 5) a údaj o příslušnosti ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo závažným onemocněním (příloha č. 4 řádek skupiny 3). Starší dítě potřebného má zapsán údaj o příslušnosti ke skupině ohrožené děti (příloha č. 4 řádek skupiny 1). Mladší dítě potřebného má zapsáno údaj o příslušnosti ke skupině ohrožené děti (příloha č. 4 řádek skupiny 1) a údaj o příslušnosti ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo závažným onemocněním (příloha č. 4 řádek skupiny 3). Za údaje o příslušnosti jeho dětí ke skupině ohrožené děti náleží potřebnému dohromady pouze 1 bod zvláštní zranitelnosti. Rovněž za údaje o jeho příslušnosti a příslušnosti mladšího dítěte ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo závažným onemocněním náleží potřebnému dohromady pouze 1 bod zvláštní zranitelnosti. Celkem tedy bude mít potřebný 3 body zvláštní zranitelnosti – 1 za svoji příslušnost ke skupině osoby samostatně pečující o dítě, 1 za příslušnost svých dětí ke skupině ohrožené děti, 1 za svoji příslušnost a příslušnost mladšího dítěte ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo závažným onemocněním. Pokud by potřebný z výše uvedeného příkladu byl osobou zvláště zranitelnou podle § 4 písm. b), měl by potřebný celkem 4 body zvláštní potřebnosti – 1 za to, že je osobou zvláště zranitelnou podle § 4 písm. b), 1 za svoji příslušnost ke skupině osoby samostatně pečující o dítě, 1 za příslušnost svých dětí ke skupině ohrožené děti, 1 za svoji příslušnost a příslušnost mladšího dítěte ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo závažným onemocněním.

§ 99

K odst. 1 Navrhuje se stanovit, kdy bude vydáno potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření. Nezbytnou podmínkou je souhlas potřebného. Navýšením příspěvku na bytové podpůrné opatření budou poskytovatelé motivováni k poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení a podporovaného obecního bydlení dvěma okruhům potřebných. Ty jsou vymezeny v písmenech a) a b). K písm. a) První podmínkou pro vydání vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření podle písmena a) je, že potřebný musí mít nejméně 3 body zvláštní zranitelnosti. To znamená, že potřebný nebo ostatní členové jeho domácnosti jsou příslušníky nejméně 3 skupin zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4 nebo podle § 4 písm. b) (vizte § 98). Druhou podmínkou je, že se potřebný umístil mezi 25 % potřebných ve správním obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo na území hlavního města Prahy s nejvyšším počtem bodů zvláštní zranitelnosti, přičemž se při sestavování tohoto pořadí přihlíží pouze k těm potřebným, u kterých je veden údaj o potřebě bytového podpůrného opatření a u kterých zároveň není veden údaj o poskytování podpůrného opatření (§ 128). Pouze tito potřební si totiž navzájem „konkurují“ ve své potřebě získat podpůrné opatření. V rámci hlavního města Prahy nebo územně členěných statutárních měst se účely tohoto potvrzení vytváří pouze jeden seznam potřebných; nevytváří se tedy samostatné seznamy pro jednotlivé městské části nebo městské obvody. K písm. b) Potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření se vydá také v případě, že jde o potřebného, u něhož je v evidenci zapsán údaj o příslušnosti jeho nebo jiného člena jeho domácnosti k podskupině zvláště zranitelných osob se závažnou duševní poruchou nebo poruchou chování podle přílohy č. 4. Obdobně to platí u potřebného, u něhož je v evidenci zapsán údaj o příslušnosti jeho nebo jiného člena jeho domácnosti k podskupině osob bez střechy podle přílohy č. 4. U těchto podskupin se navrhuje navýšení příspěvku, neboť se předpokládá, že budou poskytovateli vyhodnocováni jako rizikovější, a proto bude potřeba poskytovatele obzvláště motivovat k tomu, aby jim poskytovali podpůrná opatření. K odst. 2 Navrhuje se stanovit, kdy bude vydáno potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 %. První podmínkou pro vydání potvrzení je souhlas potřebného. Druhou podmínkou pro vydání potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence prvního stupně je, že potřebný má nejméně 3 body zvláštní zranitelnosti (§ 98). Třetí podmínkou je, že se potřebný zároveň umístil mezi 25 % potřebných ve správním obvodu obce s rozšířenou působností nebo na území hlavního města Prahy s nejvyšším počtem bodů zvláštní zranitelnosti, přičemž se při sestavování tohoto pořadí přihlíží pouze k těm potřebným, u kterých je veden údaj o potřebě asistence a u kterých zároveň není veden údaj o poskytování asistence. Pouze tito potřební si totiž navzájem „konkurují“ ve své potřebě získat asistenci. V rámci hlavního města Prahy nebo územně členěných statutárních měst se vytváří pouze jeden seznam potřebných; nevytváří se tedy samostatné seznamy pro jednotlivé městské části nebo měst. obvody. K odst. 3 Navrhuje se stanovit, kdy bude vydáno potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 %. Nezbytnou podmínkou je souhlas potřebného. Podle písmene a) může být příspěvek navýšen o 40 % při poskytování asistence člověku, u kterého je v evidenci zapsán údaj jeho příslušnosti nebo příslušnosti jiného člena jeho domácnosti k podskupině zvláště zranitelných osob se závažnou duševní poruchou nebo poruchou chování podle přílohy č. 4. Podle písmene b) pak může být příspěvek navýšen o 40 % při poskytování asistence člověku, u kterého je v evidenci zapsán údaj o příslušnosti jeho nebo jiného člena jeho domácnosti k podskupině zvláště zranitelných osob bez střechy podle přílohy č. 4. Právě osoby s vážnou duševní poruchou nebo poruchou chování budou patřit mezi náročnější klienty asistence, kterým se poskytovatelé asistence budou muset věnovat více. Proto je namístě podpořit poskytování asistence těmto osobám navýšením příspěvku. Podobné platí i pro osoby bez střechy. K odst. 4 Navrhuje se stanovit, že potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření, potvrzení o navýšení příspěvku na asistenci o 20 % a potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 % ukládá obecní úřad obce s rozšířenou působností do evidence k potřebnému, neboť právě k potřebnému se potvrzení váže. Potvrzení si mohou zobrazit ministerstvo jako správce evidence, krajský úřad nadřízený obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, které potvrzení vydalo, nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, které potvrzení vydalo, ale samozřejmě také poskytovatel, který o jeho vydání požádal. K odst. 5 Potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence si může zobrazit i Ministerstvo práce a sociálních věcí jako ústřední správní úřad pro záležitosti asistence

K § 100

Navrhuje se stanovit, že pověření k poskytování podpůrného opatření se uděluje na žádost. K žádosti přiloží žadatel podklady nezbytné k doložení skutečností požadovaných pro udělení pověření. V souladu se zásadami dobré správy se od žadatele nebudou vyžadovat údaje nebo dokumenty, které jsou přístupné ve veřejném rejstříku. Navrhuje se také stanovit, že se pověření k poskytování podpůrného opatření uděluje pro území jednotlivých krajů, včetně hlavního města Prahy. Řada právnických osob, které by mohly požádat o udělení pověření, má celostátní působnost, nicméně konkrétní podpůrné opatření by bylo vždy poskytováno lokálně konkrétními pracovníky poskytovatele. Například při žádosti o pověření k poskytování asistence budou právnické osoby povinny doložit popis personálního zajištění poskytování asistence. Vzhledem k tomu, že konkrétní pracovníci asistence budou zpravidla působit pouze ve správním obvodu nejvýše několika obcí s rozšířenou působností, nedávalo by smysl posuzovat personální zajištění celostátně, ale je nutné je posuzovat vždy s přihlédnutím k pracovníkům asistence dostupným v území daného kraje. Kvalita výkonu podpůrných opatření a případné porušení povinností mohou být diferencované pro regionální pobočky poskytovatelů s celostátní působností, a proto i sankce budou řešeny pro jednotlivé kraje. Krajské úřady tak budou mít v případě podnětu snazší kontrolu i interakci s příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností, než by měly v případě, kdy by všechny poskytovatele s celostátní působností registrované v Praze kontroloval Magistrát hlavního města Prahy. K řízení o žádosti o vydání rozhodnutí o udělení pověření je příslušný krajský úřad kraje, pro jehož území se žádá o udělení pověření. Pouze pro případ, že by žadatelem byl kraj, se navrhuje stanovit, že je k řízení o vydaní rozhodnutí o udělení pověření k poskytování asistence příslušné Ministerstvo práce a sociálních věcí a k řízení o vydání rozhodnutí o udělení ostatních pověření ministerstvo. Vzhledem k systémové podjatosti by nebylo vhodné, aby vyšší územní samosprávný celek rozhodoval o udělení pověření sám sobě. I v případě, že pověření uděluje ministerstvo nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí, uděluje se po jednotlivých krajích. Výslovné stanovení místní příslušnosti je nezbytné, protože by při užití obecných ustanovení správního řádu o místní příslušnosti mohlo být sporné, zda se má místní příslušnost řídit místem činnosti [§ 11 odst. 1 písm. a) správního řádu], nebo sídlem právnické osoby [§ 11 odst. 1 písm. e) správního řádu].

K § 101

Poskytovatelem se může stát pouze bezúhonná osoba. Za bezúhonného se nepovažuje žadatel, který nebyl odsouzen za trestný čin spáchaný při výkonu činností relevantních pro poskytování podpory podle tohoto zákona, ledaže se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen. Podmínka bezúhonnosti je stanovena jako preventivní opatření, které má cíl ochránit podporované osoby, vlastníky bytů i státní pokladnu před nepoctivým jednáním osob, které se při činnostech blízkých poskytování podpůrných opatření již dříve dopustily trestných činů. Podmínka bezúhonnosti se vztahuje i na člena statutárního orgánu žadatele.

K § 102

O udělení pověření se rozhoduje ve správním řízení na žádost.

K odst. 1 Navrhuje se stanovit podmínky pro udělení základního pověření k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení. V písm. a) až e) jsou stanoveny společné podmínky pro udělení kteréhokoliv druhu pověření. K písm. a) Získat pověření mohou fyzické osoby, nebo právnické osoby, které mají sídlo v České republice, jiném členském státě Evropské unie, ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, nebo ve Švýcarské konfederaci. Co se zahraničních subjektů týče, vychází se vstříc požadavkům na diskriminační zacházení se subjekty z těchto států. Zároveň lze očekávat, že v případě potřeby budou orgány těchto států ochotné a schopné účinně spolupracovat s českými orgány. Pravděpodobnost, že by větší počet zahraničních právnických osob usiloval o udělení pověření, nicméně zřejmě nebude vysoká.

K písm. b) až d)

Správní orgán, tedy krajský úřad, Ministerstvo práce a sociálních věcí nebo ministerstvo, udělí pověření, pokud je žadatel plně svéprávný a bezúhonný, pokud jsou členové jeho statutárního orgánu bezúhonní a pokud netrvá doba, po kterou nemůže být poskytovateli uděleno pověření poté, co mu bylo pověření zrušeno (§ 107 odst. 2 a 5). K písm. e) Navrhuje se stanovit důsledky nezveřejnění účetní závěrky nebo výroční zprávy pro možnost získat pověření pro poskytování podpůrného opatření. Délka rozhodné doby činí 3 roky. Doba 1 roku nebo 2 let se jeví jako příliš krátká, neboť lhůta pro zveřejnění účetní závěrky nebo výroční zprávy může podle § 21a odst. 2 zákona o účetnictví dosáhnout i 12 měsíců od rozvahového dne. Naopak doba delší než 3 roky se jeví jako neúměrně dlouhá, protože by byl žadatel vystaven sankci za pochybení, kterého se následně již nedopouštěl. Podle § 107 odst. 1 písm. b) návrhu zákona pak správní orgán zruší pověření, pokud poskytovatel přestane splňovat podmínky pro udělení pověření. To znamená, že pokud poskytovatel poruší povinnost zveřejnit ve veřejném rejstříku účetní závěrku nebo výroční zprávu, správní orgán by měl rozhodnout o zrušení pověření. K písm. f) Kromě obecných podmínek, které musí pro získání jakéhokoli pověření splnit všichni poskytovatelé, se zde stanoví další podmínky pro udělení základního pověření k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení. Základní pověření slouží jako zkušební období pro poskytovatele, kteří doposud podporu bydlení (v jakékoliv formě) neposkytovali. Pokud se osvědčí při poskytování podpůrných opatření v malém rozsahu (do 10 bytů, srov. § 81), mohou žádat o rozšířené pověření, které poskytovatelům umožňuje poskytovat podpůrná opatření bydlení s ručením a podnájemního bydlení v celém rozsahu. Získat základní pověření mohou vyjmenované osoby. Požadavky na udělení základního, tedy jakéhosi zkušebního, pověření jsou relativně mírné, neboť cílem je zde vznik širokého pole poskytovatelů s různým zaměřením. Zápis poskytovatele do evidence společně s údajem o udělení základního pověření k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení provádí příslušný správní orgán postupem podle § 123 odst. 2 a do evidence přitom vloží podklady podle § 123 odst. 3. K odst. 2 Kromě splnění základních podmínek podle odstavce 1 písm. a) až e) se navrhuje stanovit další podmínky pro udělení rozšířeného pověření k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení. Rozdíl mezi rozšířeným a základním pověřením spočívá v tom, že poskytovatelé s rozšířeným pověřením nejsou v přiznávání příspěvků omezeni ustanovením § 81. Poskytovatelům s rozšířeným pověřením tedy krajský úřad přizná příspěvek na správu, na poskytování bydlení s ručením nebo na poskytování podnájemního bydlení i v případě, že poskytovatel poskytuje bydlení s ručením nebo podnájemní bydlení, na které mu byl přiznán příspěvek, v souvislosti s 11 nebo více byty.

Rozšířené pověření může přímo získat územní samosprávný celek, tedy obec, kraj nebo městská část hlavního města Prahy [písmeno b) bod 1], příspěvková organizace obce, kraje nebo městské části nebo obvodu územně členěného statutárního města nebo hlavního města Prahy [písmeno b) bod 2], právnická osoba, jejímiž členy jsou výhradně osoby podle písmena

b) bodu 1 nebo 2 [písmeno b) bod 3], nebo fundace nebo ústav, jejichž zakladateli jsou výhradně osoby podle písm. b) bodu 1 nebo 2 [písmeno b) bod 5]. Právnickou osobou podle písmena b) bodu 3 může být např.:

• dobrovolný svazek obcí podle § 49 a násl. zákona o obcích,

• společenství obcí podle § 53a a násl. zákona o obcích,

• Asociace krajů České republiky, která je zájmovým sdružením právnických osob podle § 20f a násl. občanského zákoníku z roku 1964,

• zapsaný spolek několika obcí a kraje,

• společnost s ručením omezeným, kde je obec jediným společníkem,

• společnost s ručením omezeným, kde je více společníků, kterými jsou obce nebo kraje,

• akciová společnost, kde je kraj jediným akcionářem,

• akciová společnost, kde 60 % akcií vlastní kraj a 40 % různé obce nebo jejich příspěvkové organizace,

• družstvo, jehož členy jsou pouze obce. U osob podle písm. b) bodu 1 až 4 se způsobilost k poskytování podpůrných opatření předpokládá a nevyžaduje se, aby musely mít dříve základní pověření. Rozšířené pověření může být uděleno také osobě se základním pověřením, která má nejméně dvouleté zkušenosti s poskytováním podpůrných opatření [písmeno b) bod 5] a zároveň se nedopustila v posledních dvou letech hrubého porušení povinností podle tohoto zákona [písmeno d)]. Při posouzení splnění této podmínky bude správní orgán vždy zohledňovat intenzitu porušení povinností. Příkladem hrubého porušení je porušení více různých norem nebo ustanovení. Za hrubé porušení je také nutné považovat porušení takové povinnosti, která je pro zákon esenciální, popřípadě se jedná o ojedinělé porušení dosahující značné intenzity. V případě zákona o podpoře bydlení bude zpravidla nutné považovat za zvlášť hrubé porušení povinnosti opakované selhávání ve výkonu podpůrných opatření při základním pověření, činnost v očividném rozporu s dalšími povinnostmi poskytovatele při poskytování podpůrných opatření podle § 45 nebo přílohy č. 6, použití vyplacených příspěvků na činnost netýkající se poskytování podpůrných opatření, nevrácení příspěvku, pakliže k tomu byl poskytovatel povinen, a podobně. Zápis poskytovatele do evidence společně s údajem o udělení rozšířeného pověření k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení provádí příslušný správní orgán postupem podle § 123 odst. 2 a do evidence přitom vloží podklady podle § 123 odst. 3. K odst. 3 Navrhuje se stanovit způsob dokládání skutečnosti, že se žadatel se základním pověřením splňující podmínky podle odst. 2 písmena b) bodu 5 v posledních 2 letech nedopustil hrubého porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona.

Nejvyšší přípustné stáří potvrzení bylo stanoveno jako 2 měsíce z toho důvodu, že tato doba se zdá jako dostatečná pro případný rozptyl v rychlosti vydání těchto potvrzení více obecními úřady obcí s rozšířenou působností. Doba 1 měsíce by se mohla ukázat jako příliš krátká, neboť by jeden obecní úřad obce s rozšířenou působností vydal potvrzení velmi rychle, např. již příští den po obdržení žádosti o potvrzení, a jiný obecní úřad obce s rozšířenou působností by mohl žádost vyřizovat podstatně delší dobu, mj. třeba i z důvodu souběhu nedostatku personálu a potřeby vyhodnocení, zda určité jednání poskytovatele hodnotit jako hrubé porušení jeho povinností, nebo nikoliv. K odst. 4 Kromě splnění obecných podmínek podle odstavce 1 písm. a) až e) se navrhuje stanovit další podmínky pro udělení pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení. Navrhuje se stanovit, že získat pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení může pouze osoba podle odstavce 2 písm. b) bodů 1 až 4. Pro příklady vizte odůvodnění k odstavci 2. Zápis poskytovatele do evidence společně s údajem o udělení pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení provádí příslušný správní orgán postupem podle § 123 odst. 2 a do evidence přitom vloží podklady podle § 123 odst. 3. K odst. 5 Kromě splnění obecných podmínek podle odstavce 1 písm. a) až e) se navrhuje stanovit další podmínky pro udělení pověření k poskytování asistence. Poskytovatel, který má pověření k poskytování jiných podpůrných opatření, může získat i pověření k poskytování asistence. Pověření lze tedy kombinovat. Získat pověření k poskytování asistence mohou pouze osoby. Správní orgán pověření udělí, pokud je žadatelem některá z osob podle písmena b), která má zároveň dostatečné personální zajištění [písm. c)] a která je oprávněna užívat prostory provozovny k poskytování asistence [písm. d)]. Zápis poskytovatele do evidence společně s údajem o udělení pověření k poskytování asistence provádí příslušný správní orgán postupem podle § 123 odst. 2 a do evidence přitom vloží podklady podle § 123 odst. 3.

K § 103

Navrhuje se stanovit, že se pověření uděluje na dobu 10 let. Tato doba se jeví vzhledem k činnosti poskytovatele jako přiměřená. Jelikož není stanoveno nic jiného, začíná se doba 10 let počítat od právní mocí rozhodnutí, kterým se pověření uděluje (odlišně v § 104 odst. 2). Delší dobu platnosti pověření ani nelze stanovit vzhledem k čl. 2 odst. 2 Rozhodnutí Komise. Rozhodnutí, kterým se uděluje pověření, je totiž pověřovacím aktem podle čl. 4 Rozhodnutí Komise. V rozhodnutí, kterým se uděluje pověření, však nemusejí (a z povahy věci ani nemohou) být uvedeny všechny náležitosti čl. 4 písm. a) až f) Rozhodnutí Komise. Sám čl. 4 Rozhodnutí Komise připouští, že poskytováním služby obecného hospodářského zájmu je dotčený podnik pověřen jedním nebo několika akty, jejichž formu si mohou upravit jednotlivé členské státy, přičemž v tomto aktu nebo aktech musejí být uvedeny stanovené údaje.

Pověřovacími akty budou v systému podpory bydlení zákon o podpoře bydlení, rozhodnutí, kterým se uděluje pověření (§ 102, případně v kombinaci s § 104) a rozhodnutí o přiznání příspěvku (§ 78). V souhrnu budou tyto pověřovací akty obsahovat veškeré náležitosti stanovené čl. 4 písm. a) až f) Rozhodnutí Komise.

K § 104

K odst. 1 Navrhuje se stanovit, že v době od 10 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření uděleno, až do konce doby, na kterou bylo pověření uděleno (není-li pověření zrušeno), může poskytovatel požádat o opětovné udělení pověření. Doba 10 měsíců představuje dostatečně dlouhou dobu na to, aby bylo o žádosti rozhodnuto v 1. a případně také ve 2. stupni. Zároveň se však nejedná o natolik dlouhou dobu, aby byla příliš pravděpodobná ztráta způsobilosti žadatele k udělení pověření do okamžiku, kdy nové pověření začne platit. Žádost o opětovné udělení pověření se podává prostřednictvím informačního systému podpory bydlení. V přechodném období se však v souladu s § 137 odst. 2 písm. e) bude žádost podávat na formuláři, jehož podobu stanoví ministerstvo vyhláškou. Pakliže poskytovatel nepodá žádost o opětovné udělení pověření do konce doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno, přestane být poskytovatelem, a proto nebude moci podat žádost o opětovné udělení pověření. V takovém případě však samozřejmě bude moci podat žádost o udělení pověření, jako kdyby mu pověření nikdy předtím nebylo uděleno. Obdobně to samozřejmě bude platit i v případech, kdy bylo poskytovateli pověření zrušeno podle § 107 odst. 1 a 2. (Trvání doby, po kterou nemůže být poskytovateli uděleno pověření, podle § 107 odst. 3 je samozřejmě překážkou úspěchu žádosti o udělení pověření, včetně žádosti o opakované udělení pověření.) Trvání pověření, tedy oprávnění podat žádost o opětovné udělení pověření, se zkoumá pouze k okamžiku podání žádosti o opětovné udělení pověření. To znamená, že pokud doba, na kterou bylo uděleno původní pověření, uplyne ještě před právní mocí rozhodnutí o žádosti o opětovné udělení pověření, řízení o této žádosti se nezastaví pro nedostatek aktivní legitimace žadatele. K odst. 2 Navrhuje se stanovit, že se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od skončení doby, na kterou bylo uděleno předchozí pověření. Tím bude v případě včasného podání a vyhovění žádosti zajištěno, že původní pověření a nové pověření na sebe budou navazovat a že poskytovatel dosáhne souhrnné doby pověření v délce celých 20 let. [Nikoliv např. 19 let a 8 měsíců jako v případě, že by se doba nového pověření počítala již od právní moci rozhodnutí o opětovném udělení pověření, a částečně se tak překrývala se stávající dobou pověření – vizte také odstavec 4 písm. a) a odstavec 5.] Samozřejmě bude možné podávat žádost o opětovné udělení pověření opakovaně, v ideálním případě tedy bude souhrnná doba všech po sobě následujících pověření dosahovat násobků 10 let. Na obecné pravidlo stanovené odstavcem 2 se navrhuje navázat zvláštní právní normou vyjádřenou v odstavci 3.

K odst. 3 V odstavci 3 se navrhuje stanovit, že v některých situacích se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje. Jde tedy o zvláštní právní normu, odchylku od obecného pravidla stanoveného v odstavci 2.

K písm. a)

Navrhuje se stanovit, že se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí v případech, kdy byla žádost o opětovné udělení pověření podána později než 6 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. Smyslem tohoto ustanovení je motivovat poskytovatele, aby podávali žádost o opětovné udělení pověření s dostatečným předstihem a aby jejich pověření na sebe navazovala. Opačná situace by mohla znamenat dočasné zhoršení dostupnosti podpůrných opatření a zbytečnou administrativní zátěž nejen pro krajský úřad (resp. ministerstvo nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí), ale také pro poskytovatele samotného. Pokud tedy poskytovatel podá žádost o opětovné udělení pověření sice později než 10 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření uděleno, což je podmínkou přípustnosti žádosti (vizte odstavec 1), ale zároveň také později než 6 měsíců před uplynutím této doby, nebude mu dopřána výhoda, že 10letá doba platnosti nového pověření začne plynout až po konci doby, na kterou mu bylo uděleno původní pověření (vizte odstavec 2, srov. také odstavec 4). Uvedené řešení bylo upřednostněno před variantou, kdy by se v odstavci 1 stanovilo, že žádost o opětovné udělení pověření musí být podána v době od 10 do 6 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření uděleno. Taková právní úprava by totiž znamenala, že by žádost o opětovné udělení pověření podaná po konci této lhůty musela být zamítnuta, přestože by jí třeba správní orgán stihl bez potíží vyhovět ještě před koncem platnosti původního pověření. Žádost o udělení pověření by pak mohl žadatel podat až po konci platnosti původního pověření. Zbytečně by tak vznikalo období, kdy by žadatel neměl pověření, což by mělo důsledky nejen pro poskytování podpůrných opatření, ale také pro administrativní zátěž správních orgánů i bývalého poskytovatele.

K písm. b)

Rovněž se navrhuje stanovit, že se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí v případech, kdy rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje, nabude právní moci až po uplynutí doby, na kterou bylo uděleno původní pověření. V písmenu b) se tedy jedná o situace, kdy v průběhu řízení o opětovném udělení pověření žadatel svoje původní (dřívější) pověření ztratí z důvodu plynutí času, aniž by mu bylo do tohoto okamžiku uděleno pověření nové. V tomto případě je lhostejné, zda byla žádost o opětovné udělení pověření podána dříve, nebo později než 6 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. Lze si představit obě situace, byť zřejmě nebude příliš časté, aby řízení o opětovném udělení pověření trvalo déle než 6 měsíců. Důvodem pro navrhovanou právní úpravu je, že se jeví jako vhodné předejít retroaktivitě, tedy zpětné účinnosti rozhodnutí o opětovném udělení pověření. Retroaktivita by např. mohla být problematická s ohledem na rozhodování o příspěvcích na poskytování podpůrných opatření.

K odst. 4 Navrhuje se stanovit, že pokud byla žádost o opětovné udělení pověření podána později než 6 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno, skončí platnost původního pověření nejpozději opětovným udělením pověření, tedy dnem, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se opětovně uděluje pověření. Důvodem pro navrhovanou právní úpravu je výslovné a jednoznačné vyloučení souběhu dvou pověření stejného druhu u jednoho poskytovatele. Ustanovení navazuje na odstavec 3 písm. a). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v případě podání přípustné žádosti o opětovné udělení pověření mohou nastat čtyři situace: 1. Žádost je podána do 6 měsíců před uplynutím doby původního pověření a právní moc rozhodnutí, kterým se nové pověření uděluje, nastává před uplynutím doby, na kterou bylo pověření uděleno dříve. V takovém případě se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od uplynutí doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. Doby platnosti pověření na sebe navazují a nejsou nijak zkráceny. 10 let původního pověření je následováno 10 lety nového pověření. 2. Žádost je podána do 6 měsíců před uplynutím doby původního pověření, ale právní moc rozhodnutí, kterým se nové pověření uděluje, nastává až po uplynutí doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. V takovém případě se pověření opětovaně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje. Doby platnosti pověření na sebe nenavazují, vzniká období, kdy žadatel nemá žádné pověření, nicméně doby platnosti pověření alespoň nejsou nijak zkráceny. 10 let původního pověření je následováno určitým obdobím bez pověření, po kterém následuje 10 let nového pověření. 3. Žádost je podána později než 6 měsíců před uplynutím doby původního pověření, ale právní moc rozhodnutí, kterým se nové pověření uděluje, nastává před uplynutím doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. V takovém případě se pověření uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje. Doby platnosti pověření na sebe sice navazují, a tedy nevzniká období bez pověření, nicméně platnost původního pověření je v souladu s odstavcem 4 zkrácena. Méně než 10 let původního pověření je následováno 10 lety nového pověření. 4. Žádost je podána později než 6 měsíců před uplynutím doby původního pověření a právní moc rozhodnutí, kterým se nové pověření uděluje, nastává až po uplynutí doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. V takovém případě se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje. Doby platnosti pověření na sebe nenavazují, vzniká období, kdy žadatel nemá žádné pověření, nicméně doby platnosti pověření alespoň nejsou nijak zkráceny. 10 let původního pověření je následováno určitým obdobím bez pověření, po kterém následuje 10 let nového pověření. Výsledný stav se tedy neliší od výsledného stavu popsaného ve druhé situaci. Dá se nicméně předpokládat, že vzhledem k zájmu poskytovatelů na nerušeném pokračování v činnosti bude v drtivé většině případů docházet k první situaci a ostatní budou spíše marginálními odchylkami.

K § 105

Aby byly údaje v evidenci aktuální, stanovuje se poskytovateli povinnost oznamovat správnímu orgánu, který mu udělil pověření, tedy krajskému úřadu, Ministerstvu pro místní rozvoj nebo Ministerstvu práce a sociálních věcí, změny ve skutečnostech rozhodných pro udělení pověření. Správní orgán posoudí, jestli jsou změny v souladu se skutečností, a pokud ano, změny zapíše. Změna údajů může být provedena i bez oznámení žadatelem, pokud krajský úřad zjistí jejich nesprávnost nebo neúplnost (§ 123 odst. 2 a 3). Neoznámení změn v rozhodných skutečnostech může být důvodem pro sankční zrušení pověření a stanovení lhůty, po kterou pověření nelze znovu udělit (§ 107 odst. 2 a 4).

K § 106

Navrhuje se stanovit příslušnost pro řízení o zrušení pověření. Příslušným bude správní orgán, který pověření udělil. Navrhuje se stanovit okolnosti zahájení řízení o zrušení pověření. Buď je řízení o odnětí pověření zahájeno na vlastní žádost poskytovatele, nebo z moci úřední.

K § 107

K odst. 1 Správní orgán, nejčastěji krajský úřad, rozhodne o zrušení pověření vždy, když o to poskytovatel požádá. Poskytovatel může být k žádosti o zrušení pověření motivován např. tím, že již neposkytuje podpůrná opatření a již nechce být subjektem oznamovací povinnosti podle § 105. Přestane-li poskytovatel splňovat podmínky pro udělení pověření, krajský úřad rovněž rozhodne vždy o zrušení pověření. V tomto případě nemá krajský úřad prostor pro správní uvážení. K odst. 2 Krajský úřad však může využít správního uvážení v případech řízení o zrušení pověření nebo o podmíněném zrušení pověření. Měl by být veden především závažností porušení povinnosti poskytovatelem, jeho snahou o nápravu, včetně nahrazení případné škody, předchozí činností poskytovatele atd. Krajský úřad může zrušit pověření pro opakované porušení povinností poskytovatele, přičemž toto zahrnuje i opakované méně závažné porušení povinnosti. Krajský úřad zvolí sankci podle okolností případu v rámci svého správního uvážení tak, aby bylo podmíněné zrušení pověření, nebo zrušení pověření, přiměřenou sankcí za porušení povinností poskytovatele. K odst. 3 Řízení o odnětí pověření z důvodu podle odstavce 2 (hrubé porušení povinností poskytovatele, opakované porušení povinností) lze zahájit jen v případě, že od posledního porušení povinností poskytovatele neuplynuly více než tři roky. Jedná se v podstatě o obdobu promlčecí doby. K odst. 4 Navrhuje se stanovit, že krajský úřad rozhodne také o době, po kterou bývalý poskytovatel nebude moci požádat o opětovné udělení pověření. Je totiž potřeba zabránit tomu, aby si osoba, jíž bylo pověření zrušeno, neprodleně podala novou žádost o udělení pověření, na které by mohla mít při své trestní bezúhonnosti právní nárok. Aby tedy bylo zrušení pověření účinnou sankcí, musí dojít ke stanovení doby, kdy osoba nebude moci opětovně získat pověření, a tedy jí nebudou moci být přiznány příspěvky na poskytování podpůrných opatření. K odst. 5 Namísto rozhodnutí o zrušení pověření může krajský úřad rozhodnout o podmíněném zrušení pověření a samostatným výrokem rozhodne o době, na kterou se pověření podmíněně zrušuje. K odst. 6 Navrhuje se stanovit postup pro případ, že by poskytovatel požádal o zrušení pověření v době, kdy probíhá řízení o sankčním zrušení pověření. Bude-li zahájeno řízení podle odstavce 2, nebude možné rozhodnout o zrušení téhož pověření na žádost poskytovatele dříve, než bude řízení podle odstavce 2 pravomocně ukončeno. Jinak by totiž mohl poskytovatel dosáhnout zrušení pověření, aniž by správní orgán mohl rozhodnout o době, po kterou nemůže být pověření poskytovateli znovu uděleno (vizte odstavec 3). Pravidlo je inspirováno obdobným pravidlem stanoveným v § 58 odst. 7 větě poslední živnostenského zákona. K odst. 7 Navrhuje se stanovit, že se pro účely odstavců 2 až 6 základní a rozšířené pověření k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení považují za jeden druh pověření. Sankční zrušení některého z uvedených pověření k poskytování podpůrné opatření musí mít dopady i na pověření k poskytování ostatních uvedených podpůrných opatření.

K § 108

Příspěvky na správu a příspěvky na poskytování podpůrných opatření se poskytovatelům vyplácejí prostřednictvím krajských úřadů. Krajské úřady příspěvky přiznávají i vyplácejí v přenesené působnosti. Na tomto místě je vhodné ozřejmit vztah právní úpravy prostředků na financování k rozpočtovým pravidlům. Jelikož se prostředky na financování vyplácejí na účet kraje jako na účet cizích prostředků, tedy mimo rozpočet kraje, zůstávají prostředky na financování a posléze i vyplácené příspěvky peněžními prostředky státního rozpočtu, a proto se použijí rozpočtová pravidla (tzv. „velká“, tedy zákon č. 218/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Prostředky na financování však nelze považovat za dotaci ve smyslu rozpočtových pravidel. Nic však nebrání použití ustanovení o porušení rozpočtové kázně, neboť tato se nevztahují pouze na dotace, ale obecně na neoprávněné nakládání, resp. zadržení peněžních prostředků státního rozpočtu. Pakliže by tedy krajský úřad nakládal s prostředky na financování jinak, než stanoví zákon, může mu být uložen odvod pro porušení rozpočtové kázně a penále. Právní úprava finančního vypořádání podle rozpočtových pravidel se naopak nepoužije, ustanovení § 113 je vůči těmto obecným pravidlům speciální. Účet kraje je legislativní zkratkou zavedená v § 88 odst. 1 pro účet vedený u České národní banky. Tento účet je podřízen státní pokladně podle § 33 a násl. rozpočtových pravidel, neboť se jedná o účet územního samosprávného celku určený k příjmu prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu – srov. § 3 písm. h) bod 11 a § 33 odst. 1 rozpočtových pravidel.

K odst. 1 Peněžní prostředky určené k financování příspěvků na správu a příspěvků na poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení a podporovaného obecního bydlení vyplácí na účet kraje Ministerstvo pro místní rozvoj. Jedná se o mandatorní výdaje. Vyplacení prostředků na financování je dalším výdajem podle § 7 odst. 1 písm. t) rozpočtových pravidel. K odst. 2 Peněžní prostředky určené k financování příspěvků na poskytování asistence vyplácí na účet kraje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jedná se o mandatorní výdaje. Vyplacení prostředků na financování je dalším výdajem podle § 7 odst. 1 písm. t) rozpočtových pravidel. K odst. 3 Navrhuje se výslovně stanovit, že se přesuny prostředků na financování a jejich vyúčtování uskutečňují mimo rozpočet kraje prostřednictvím účtu kraje. Rada ani zastupitelstvo kraje do těchto procesů nezasahují. Předpokládá se, že účet kraje bude možné užít i k jiným účelům, než je přijímání a vracení prostředků na financování a vyplácení příspěvků podle tohoto zákona.

K § 109

Způsob financování je na základě doporučení Ministerstva financí inspirován vládním návrhem zákona o správě voleb, v některých aspektech se však významně odlišuje. K odst. 1 Každý rok sdělí Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo práce a sociálních věcí do 31. října výši prostředků na financování na následující kalendářní rok, které vyčlení v rámci své rozpočtové kapitoly. Jedno sdělení provede ministerstvo a týká se prostředků na financování podle § 108 odst. 1, druhé provede Ministerstvo práce a sociálních věcí a týká se prostředků na financování podle § 108 odst. 2. Z těchto prostředků na financování a z vrácených příspěvků (§ 110) se pak v průběhu roku vyplácejí příspěvky na správu a na poskytování podpůrných opatření. K odst. 2 a 3 Navrhuje se stanovit obsah sdělení ministerstev krajskému úřadu. Na základě těchto sdělení vyplatí Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo práce a sociálních věcí na účty krajů příslušné částky prostředků na financování. Pro správný chod systému podpory bydlení je nezbytné, aby prostředky na financování byly na účet kraje připsány do konce kalendářního roku, aby mohly krajské úřady vyplácet poskytovatelům příspěvky již od 2. ledna.

K § 110

Příspěvky na správu a na poskytování podpůrných opatření, které poskytovatelé vrátili na účet kraje (§ 89, 90 odst. 2 a 3, § 92), se považují za součást prostředků na financování vyplacených ministerstvem nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí na kalendářní rok, v němž byly tyto příspěvky vráceny. To umožňuje použití vrácených příspěvků na vyplácení nových příspěvků v témže kalendářním roce, ve kterém byly vráceny. Snižuje se tím pravděpodobnost, že bude potřeba žádat o vyplacení dalších prostředků na financování a tyto další prostředky na financování posléze vyplácet.

K § 111 a 112

Navrhuje se stanovit, že hrozí-li vzhledem k tempu vyplácení příspěvků, tempu vracení příspěvků a zbývajícímu objemu prostředků na financování na daný kalendářní rok, že prostředky na financování nebudou postačovat na vyplácení příspěvků, je krajský úřad povinen požádat ministerstvo (popřípadě Ministerstvo práce a sociálních věcí) o navýšení prostředků na financování. Dojde-li ministerstvo (nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí) k závěru, že prostředky na financování skutečně nebudou krajskému úřadu postačovat na zajištění vyplácení příspěvků, sdělí ministerstvo (nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí) krajskému úřadu, o jakou částku budou navýšeny tyto prostředky na financování. Prostředky na financování mohou být kraji v případě potřeby navyšovány v průběhu roku i opakovaně.

K § 113

Prostředky na financování podléhají vyúčtování se státním rozpočtem, krajský úřad je povinen nepoužitou část prostředků na financování vyplacených na určitý kalendářní rok odvést zpět do státního rozpočtu. Postupuje přitom podle postupů a lhůt pro vyúčtování stanovených krajskému úřadu ve sdělení podle § 109 odst. 2 písm. d).

K § 114

K odst. 1 Na kontrolu poskytování podpůrných opatření se samozřejmě vedle zvláštních ustanovení zákona o podpoře bydlení použije obecná právní úprava zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Aby nedocházelo k nesprávnému poskytování podpůrných opatření, musí obecní úřad obce s rozšířenou působností kontrolovat jejich poskytování. Zjistí-li na straně poskytovatele nedostatky, předá kontrolní protokol spolu s podnětem ke krajskému úřadu nebo finančnímu úřadu. Řádné poskytování znamená poskytování podpůrného opatření v souladu s minimálními požadavky stanovenými zákonem, v případě asistence v bydlení také vyhláškou, kterou se stanoví úkony v rámci jednotlivých činností asistence. Kontrolu lze provádět nejen návštěvou v obydlí, ale také například rozhovorem s podporovanou osobou nebo s vlastníkem bytu nebo vyžádáním listin (například kontrola záznamů v evidenci o provedených úkonech asistence aj.). Nad výkonem poskytování podpůrných opatření vykonávají kontrolu obecní úřady obcí s rozšířenou působností. V odůvodněných případech mohou výkon kontroly v souladu s § 24 kontrolního řádu převzít nadřízené správní orgány kontrolních orgánů, přičemž tím omezí možnost obecním úřadům obcí s rozšířenou působností v kontrolní činnosti pokračovat. Nadřízenými správními orgány jsou krajské úřady, Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo práce a sociálních věcí, kdy každé z ministerstev vykonává kontrolu ve svém okruhu působnosti (§ 5 odst. 3 a 4). K převzetí výkonu kontroly nadřízeným správním orgánem by mohlo dojít v následujících situacích:

• Výkon kontroly může převzít krajský úřad, pokud má za to, že obecní úřad obce s rozšířenou působností neplní dostatečně svoji kontrolní úlohu.

• Ministerstvo pro místní rozvoj může převzít výkon kontroly poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení, na které byl přiznán příspěvek.

• Ministerstvo práce a sociálních věcí může převzít výkon kontroly poskytování asistence, na které byl přiznán příspěvek. Prostřednictvím příslušných správních řízení může být konečným důsledkem provedených kontrol vrácení příspěvků, popřípadě také podmíněné nebo nepodmíněné zrušení pověření k poskytování podpůrného opatření, tedy nemožnost čerpat příspěvky v budoucnu. Příslušný krajský úřad může sám zahájit řízení o vrácení příspěvku nebo o odnětí pověření k poskytování podpůrného opatření, ostatní krajské úřady a ministerstva mohou dát podnět k zahájení takového řízení. Konkrétní postup při kontrole bude stanoven směrnicí Ministerstva pro místní rozvoj podle § 61 odst. 2 písm. b) zákona o obcích. K odst. 2 Výslovně se zmiňuje právo vlastníka bytu, v souvislosti s nímž se poskytuje podpůrné opatření, na které byl přiznán příspěvek, dát podnět ke kontrole poskytování podpůrného opatření. Tímto není dotčeno právo kterékoliv jiné osoby dát podnět ke kontrole poskytování podpůrného opatření.

K § 115

K odst. 1 Při rozhodování o příspěvku vychází krajský úřad při posuzování vhodnosti bytu pro potřebného pouze z údajů vedených v evidenci. Proto je nezbytné, aby měly orgány vykonávající působnost na úseku podpory bydlení dostatečné prostředky k tomu, aby průběžně kontrolovaly soulad údajů zapsaných o bytu v evidenci se skutečností. Kontrolu souladu údajů v evidenci se skutečností bude provádět obecní úřad obce s rozšířenou působností. Pokud má však krajský úřad za to, že obecní úřad obce s rozšířenou působností neplní dostatečně svoji kontrolní úlohu, může převzít výkon kontroly v souladu s § 24 kontrolního řádu. Výkon kontroly může převzít i Ministerstvo pro místní rozvoj – zřejmě tak bude činit zejména u bytů, u nichž je v evidenci jako poskytovatel zapsán kraj, neboť pro úředníky krajského úřadu nemusí být komfortní kontrolovat činnost svých kolegů z jiného útvaru krajského úřadu. Podobně nemusí být pro úředníky obecního úřadu obce s rozšířenou působností komfortní kontrolovat činnost úředníků krajského úřadu, který je nadřízeným orgánem obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Kontrolou souladu v evidenci zapsaných údajů se skutečností se rozumí také kontrola způsobilosti bytu. Údaj o způsobilosti bytu se samostatně do evidence nezapisuje, neboť každý byt zapisovaný do evidence je v okamžiku zápisu do evidence způsobilým bytem. Způsobilost bytu v evidenci se tedy presumuje – absence zápisu údaje o nezpůsobilosti bytu svědčí o jeho způsobilosti např. pro účely přiznání příspěvku podle části šesté. Kontrolou bytu zapsaného v evidenci se tedy mj. ověřuje, zda je v souladu se skutečností, že údaj o nezpůsobilosti bytu v evidenci u bytu zapsán není. K závěru, že byt již není způsobilým bytem, může dojít správní orgán i v průběhu kontroly poskytování podpůrného opatření podle § 114. Aby však bylo možné způsobilost bytu (nebo jinou jeho vlastnost, která je do evidence zapisována jako samostatný údaj) ověřovat ještě před zahájením poskytování podpůrného opatření, na jehož poskytování byl přiznán příspěvek, musí být samostatným ustanovením umožněno provádění kontrol ještě před přiznáním příspěvku na poskytování podpůrného opatření. K odst. 2 Při kontrole bytu se také použije kontrolní řád. Navrhuje se výslovně stanovit, kdo je kontrolovanou osobou, a tedy kdo má práva a povinnosti z toho podle kontrolního řádu vyplývající. Je-li v evidenci zapsán údaj o poskytovateli, který má záměr poskytovat podpůrná v souvislosti s bytem, jde o tohoto poskytovatele. To ostatně odpovídá i jeho povinnosti oznamovat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností změny údajů o bytu (§ 25) a ztrátu jeho způsobilosti (§ 26). K odst. 3 a 4 S ohledem na čl. 12 odst. 3 Listiny nelze osobu bydlící v bytě, ve kterém má být provedena kontrola, nutit k součinnosti s kontrolujícím orgánem za účelem provedení kontroly. Stanovuje se, že pokud osoba bydlící v kontrolovaném bytě neumožní kontrolujícímu (tj. osobě pověřené k výkonu kontroly) vstup do bytu a provedení kontroly a má-li kontrolní orgán pochybnosti o tom, že je byt způsobilým bytem, postupuje kontrolní orgán v případě nedostatku jiných podkladů, jako kdyby dospěl k závěru, že byt již není způsobilým bytem. Podmínkou pro užití postupu, jako kdyby byt již nebyl způsobilým bytem, je tedy

• neumožnění vstupu do bytu kontrolujícímu,

• pochybnosti kontrolního orgánu o způsobilosti bytu – tj. kontrolní orgán by měl mít alespoň nějaké indicie, že byt není způsobilý, a

• nedostatek jiných podkladů – podklady lze získat i od jiných osob nebo orgánů (např. stavebního úřadu), nicméně primární zájem na poskytnutí podkladů, které by mohly prokázat způsobilost bytu, má zejména poskytovatel, který je kontrolovanou osobou. Samozřejmě ke zvýšení pravděpodobnosti, že osoby bydlící v bytě kontrolující osobu do bytu vpustí, je vhodné o kontrole s předstihem informovat také přímo osobu bydlící v bytě a oznámit jí rozsah a obsah chystané kontroly, stejně jako její účel. Praxe může ukázat i jiné, účinnější způsoby, jak přimět osobu, která v bytě bydlí, ke vpuštění kontrolujícího do obydlí. Nikdy však nebude možné vytvářet nátlak na osobu, která v obydlí bydlí, aby kontrolu umožnila – souhlas musí být v každém případě udělen svobodně. Příklady dobré praxe pak budou případně zahrnuty do nezávazné metodiky nebo závazné směrnice pro obecní úřady obcí s rozšířenou působností. K odst. 5 Změnu údaje podle části čtvrté hlavy II vyplývající z kontrolního zjištění provede kterýkoliv kontrolní orgán. Pokud bude nesoulad údajů zjištěn krajským úřadem nebo ministerstvem, provedou změny údajů v evidenci, přičemž se § 31 použije obdobně. (Obecní úřad obce s rozšířenou působností použije § 31 přímo.)

K § 116

Navrhuje se stanovit nevyvratitelná domněnka, že jsou podporovaná osoba a osoba bydlící v bytě povinnými osobami podle kontrolního řádu. V § 5 odst. 2 písm. a) kontrolního řádu je povinná osoba vymezena jako osoba, “která kontrolované osobě dodává nebo dodala zboží nebo ho od ní odebrala či odebírá, koná nebo konala pro ni práce, anebo jí poskytuje nebo poskytovala služby nebo její služby využívala či využívá, případně se na této činnosti podílí nebo podílela“. Povinná osoba je dále podle § 10 odst. 3 kontrolního řádu „povinna poskytnout kontrolujícímu součinnost potřebnou k výkonu kontroly, nelze-li tuto součinnost zajistit prostřednictvím kontrolované osoby“. Ne vždy bude poskytovatel ochotný poskytnout součinnost potřebnou k výkonu kontroly, zejména v případech, kdy očekává, že výsledek kontroly by pro něj nemusel být příznivý. V případě kontroly bytu navíc ani nebude moci přímo poskytnout nezbytnou součinnost. Součinnost však může kontrolující (osoba pověřená kontrolním orgánem k výkonu kontroly) požadovat také od povinné osoby. Jde-li o kontrolu asistence v bydlení, je povinnou osobou podporovaná osoba už na základě § 5 odst. 2 písm. a) kontrolního řádu, neboť asistence v bydlení je nepochybně službou, kterou jí kontrolovaná osoba poskytuje. V případě podnájemního bydlení a podporovaného obecního bydlení je však situace složitější, neboť zpravidla nebude možné považovat poskytnutí bydlení za poskytování služby. Sporné by v tomto ohledu mohlo být i poskytování bydlení s ručením. Proto se navrhuje stanovit výše uvedenou nevyvratitelnou domněnku, podle které se bude k podporované osobě přistupovat jako k povinné osobě podle kontrolního řádu i v případech, kdy by z kontrolního řádu nebylo možné tento závěr dovodit. Nevyvratitelná domněnka se však navrhuje stanovit i pro osoby, které v bytě bydlí. Z kontextu je dostatečně zřejmé, že se má jednat o byt, v souvislosti s nímž se poskytuje podpůrné opatření (§ 114) nebo který je zapsán v evidenci (§ 115), případně obojí. Obvykle bude podporovaná osoba zároveň osobou bydlící v bytě. Nelze však vyloučit ani situace, kdy podporovaná osoba poskytne kontrolujícímu součinnost a vyjde najevo, že jí ve skutečnosti není poskytováno podpůrné opatření a v bytě, v souvislosti s nímž mělo být poskytováno bytové podpůrné opatření a/nebo asistence, už nebydlí, případně ani nikdy nebydlela. Osobou bydlící v bytě také budou typicky ostatní členové domácnosti podporované osoby. Nelze však vyloučit ani situace, kdy v bytě budou bydlet i členové jiné domácnosti, případně že podporovaná osoba v bytě vůbec nebydlí, ale bydlí v něm osoby, které ani nejsou členy domácnosti podporované osoby. Z § 116 ve spojení s § 10 odst. 3 kontrolního řádu však v žádném případě nelze učinit závěr, že podporovaná osoba nebo jiná osoba bydlící v bytě budou povinny vpustit do bytu kontrolujícího, a umožnit tak výkon kontroly. Nebudou totiž splněny podmínky pro prolomení ochrany domovní svobody podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Provedení kontroly v bytě proto bude vyžadovat souhlas osoby, která v bytě bydlí (čl. 12 odst. 1 věta poslední Listiny). Ustanovení o povinné osobě je zařazeno za § 114 a 115, neboť se zpravidla bude vztahovat k těmto dvěma typům kontroly. Využití institutu v souvislosti s kontrolou nadměrné vyrovnávací platby podle §118 je spíše teoretické, stejně jako v případě kontroly, zda poskytovatel splňuje předpoklady pro udělení pověření [srov. § 107 odst. 1 písm. b)].

K § 117

Navrhuje se výslovně stanovit povinnost vložit do evidence fotografie bytu, pokud byly při kontrole bytu nebo při kontrole poskytování podpůrného opatření pořízeny. Fotografie mohou mít vliv na posouzení řádného poskytování podpůrného opatření a také na posouzení souladu údajů evidovaných o bytu se skutečností [§ 25 odst. 3, § 26]. Kontrolní orgán fotografie pořizuje tak, aby nezasáhl do práva na soukromí nebo do práva na důstojnost osob. Fotografie by měly zachycovat např. defekty bytu nebo jeho vybavení. Pokud zde taková vada není, neměl by kontrolní orgán fotografie pořizovat, ani je vkládat do evidence.

K § 118

Vzhledem k tomu, že § 90 o ročním vyúčtování svým obsahem nevyhovuje všem požadavkům čl. 6 Rozhodnutí Komise, kterým se stanoví povinnost členských států kontrolovat, zda nedochází k nadměrnému vyrovnání (tj. k vyplácení nadměrných vyrovnávacích plateb), navrhuje se zvlášť stanovit, že orgánem příslušným k těmto kontrolám je Ministerstvo pro místní rozvoj. Ustanovení § 118 je tedy možné chápat jako adaptaci českého právního řádu na právo Evropské unie. Ke kontrolám nadměrné vyrovnávací platby by v souladu s článkem 6 odst. 1 Rozhodnutí Komise mělo docházet alespoň jednou za 3 roky a po skončení pověření prováděním služeb obecného hospodářského zájmu. Předpokládá se, že úřednický aparát ministerstva bude dostatečně robustní a erudovaný, aby pro ministerstvo nepředstavovala tato kontrolní povinnost přílišnou zátěž. Ve větě druhé se pak navrhuje stanovit obdobné užití § 92, což znamená, že pokud ministerstvo zjistí, že došlo k nadměrné vyrovnávací platbě, vyzve poskytovatele k vrácení takové částky, aby bylo nadměrné vyrovnání eliminováno. Poskytovatel, kterému byla poskytnuta nadměrná vyrovnávací platba, tedy bude mít možnost dobrovolně a bez zbytečných procesních formalit vrátit nadměrně vyplacenou částku. (Ustanovení § 92 je obdobou § 14f rozpočtových pravidel, které však nelze použít, neboť příspěvky podle návrhu zákona nejsou dotací ve smyslu rozpočtových pravidel.) Nevrátí-li poskytovatel nadměrně vyplacenou částku (příspěvek) postupem podle věty druhé, bude samozřejmě nutné rozhodnout o jeho povinnosti tuto částku vrátit. Bude-li možné v konkrétním případě považovat nevrácení nadměrně vyplacené částky za porušení rozpočtové kázně podle § 44 a 44a rozpočtových pravidel, podá ministerstvo příslušnému finančnímu úřadu podnět k uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále podle zákona o rozpočtových pravidlech. Mnohdy však nepůjde o porušení rozpočtové kázně a v těchto případech rozhodne samo ministerstvo z moci úřední o povinnosti poskytovatele vrátit nadměrně vyplacenou částku. Tím bude zajištěna implementace čl. 6 Rozhodnutí Komise.

K § 119

Navrhuje se stanovit, že kontrolní orgán provede v evidenci záznam o provedené kontrole, jejích závěrech a popřípadě také o vyřízení námitek poskytovatele proti kontrolnímu zjištění a o podání podnětu jinému orgánu veřejné správy, např. krajskému nebo finančnímu úřadu, ministerstvu nebo Ministerstvu práce a sociálních věcí, stavebnímu úřadu, krajské hygienické stanici, Policii ČR apod. Úřední osoby provedou tento záznam pomocí uživatelského rozhraní evidence, které je navede pomocí příslušných kolonek k vyplnění. Není výslovně stanovena lhůta, ve které musí kontrolní orgán záznam provést. Stejně jako v jiných obdobných případech platí, že tak kontrolní orgán učiní bez zbytečného odkladu. Předpokládá se, že kontrolní orgán nejprve provede záznam o kontrole (a jejích závěrech), aniž by čekalo na případné podání námitek a jejich následné vyřízení. Po vyřízení případných námitek pak bude v evidenci záznam o kontrole doplněn záznamem o vyřízení námitek. Obdobné platí i pro podání podnětu jinému orgánu veřejné správy – i k těmto úkonům může totiž dojít s jistou časovou prodlevou po samotném provedení kontroly. Provedení záznamu o provedené kontrole v evidenci nelze směšovat s vyhotovením kontrolního protokolu. Ustanovení o kontrolním protokolu v kontrolním řádu nejsou tímto ustanovením dotčena.

K § 120

K odst. 1 Stanovuje se četnost vypracování a zveřejnění zprávy o bydlení. Za dobu tří let dochází zpravidla k dostatečně podstatné změně, aby bylo odůvodněné vyhotovení nové zprávy pro bydlení. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vypracovává zprávu o bydlení pro svůj správní obvod. K odst. 2 Zpráva o bydlení obecního úřadu obce s rozšířenou působností obsahuje informace potřebné k posouzení potřeby a dopadů podpory bydlení v daném místě. Tomu odpovídá rozsah informací uváděných ve zprávě o bydlení. Pro zhodnocení bytových potřeb obyvatel ve správním obvodu a o uspokojování těchto potřeb budou využita především data z evidence podpory bydlení. Půjde zejména o informace o počtu a struktuře žadatelů o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření (úspěšných i neúspěšných), včetně demografických charakteristik či příslušnosti ke skupinám zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4. Dále bude obsahem zprávy zhodnocení poskytování podpůrných opatření (počty osob s potřebou jednotlivých druhů podpůrných opatření a počty osob, kterým byly poskytnuty jednotlivé druhy podpůrných opatření), včetně kapacit poskytovatelů. V neposlední řadě obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě sběru dalších dat odhadne počet osob bez vyhovujícího bydlení a vývoje bytové nouze v posledních třech letech. Zpráva se dále zaměřuje na informace o počtu a struktuře obecních a krajských bytů v rámci správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností, pravidlech pronájmu těchto bytů, dostupnosti pro ohrožené osoby či na informace o plánované výstavbě cenově dostupného nájemního bydlení ve sledovaném území. Data získaná ze zpráv o bydlení umožní rovněž vhodné nastavení investic a dotačních programů tak, aby reagovaly na potřeby v území. Další podrobnosti o obsahu a způsobu vypracování zprávy o bydlení v přenesené působnosti uvede Ministerstvo pro místní rozvoj ve směrnici závazné dle § 61 odst. 2 písm. b) zákona o obcích.

K odst. 3 Navrhuje se stanovit orgánům veřejné správy povinnost součinnosti při vypracování zprávy o bydlení, aby nedocházelo k nemožnosti zprávu o bydlení vypracovat. Orgánem veřejné správy je i obecní úřad nebo krajský úřad. Pokud orgán veřejné správy požadovanou informaci nemá, vyrozumí o tom obecní úřad obce s rozšířenou působností bez zbytečného odkladu. Z navrhovaného ustanovení nelze v žádném případě dovozovat, že by na základě žádosti o součinnost mělo docházet k vytvoření nové informace. K odst. 4 Navrhuje se stanovit, že zprávu o bydlení zveřejní obecní úřad obce s rozšířenou působností na internetových stránkách obce po dobu nejméně 7 let. Doba 7 let se jeví jako dostatečná pro zpřístupnění zprávy o bydlení. Na internetových stránkách obce tedy budou v jeden okamžik uveřejněny alespoň 3 zprávy o bydlení zároveň. To poskytne i široké veřejnosti možnost vyhodnotit vývoj bytové situace v území.

K § 121

K odst. 1 Stanovuje se četnost vypracování a zveřejnění zprávy o bydlení v České republice. Četnost zhotovení koresponduje s četností zveřejnění zprávy o bydlení za jednotlivé obecní úřady obcí s rozšířenou působností, ze kterých zpráva o bydlení v České republice vychází. K odst. 2 Zpráva o bydlení v České republice sestává z informací ze všech zpráv o bydlení obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, z dat extrahovaných z evidenčního systému a z informací o struktuře a využití bytového fondu ve vlastnictví státu a právnických osob ovládaných státem. Na celostátní úrovni v daném intervalu zhodnocuje míru sociálního a prostorového vyloučení, vyhodnocuje funkčnost aplikovaného systému podpory bydlení a přináší doporučení k efektivnějšímu naplňování bytové potřeby obyvatel České republiky, a to včetně zacílení státních investic do bydlení. K odst. 3 Navrhuje se stanovit, že se § 120 odst. 3 použije obdobně. To znamená, že se navrhuje stanovit orgánům veřejné správy, včetně obecních a krajských úřadů, povinnost součinnosti při vypracování zprávy o bydlení v České republice, aby bylo možné zprávu o bydlení vypracovat. Na rozdíl od § 120 odst. 3 se však dá očekávat, že drtivou většinu potřebných informací bude mít již ministerstvo k dispozici z jednotlivých zpráv o bydlení vypracovaných a zveřejněných obecními úřady obcí s rozšířenou působností. Největší význam tak bude mít odstavec 3 ve vztahu k bytům ve vlastnictví státu – ústřední správní úřady, např. Ministerstvo obrany, budou mít povinnost na vyžádání sdělit Ministerstvu pro místní rozvoj příslušné údaje. K odst. 4 Navrhuje se stanovit, že zprávu o bydlení v České republice zveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách po dobu nejméně 23 let. Stanovená doba zveřejnění zaručí, že v jeden čas bude široké veřejnosti k dispozici takové množství zpráv o bydlení v České republice, které umožní sledovat a zhodnotit dlouhodobý vývoj bytové situace v České republice. Předpokládá se, že krom zprávy o bydlení bude ministerstvo zveřejňovat i dílčí statistiky sestavené z dat z evidenčního systému.

K § 122

Navrhuje se, aby ministerstvo spravovalo a provozovalo informační systém podpory bydlení, který bude informačním systémem veřejné správy. Jednotný informační systém bude představovat úspory z rozsahu a umožní snadné sdílení informací mezi správními orgány navzájem a mezi správními orgány a jinými osobami podílejícími se na systému podpory bydlení. Součástí informačního systému podpory bydlení je evidence podpory bydlení. Podle přechodných ustanovení bude do 31. prosince 2026 správcem informačního systému podpory bydlení ministerstvo a provozovatelem bude Ministerstvo práce a sociálních věcí. Od 1. ledna 2027 bude správcem i provozovatelem informačního systému podpory bydlení Ministerstvo pro místní rozvoj. Jednotlivé zápisy, změny a výmazy údajů v evidenci neprovádí pouze ministerstvo, ale také Ministerstvo práce a sociálních věcí (např. pokud převezme výkon kontroly poskytování asistence podle § 114), krajský úřad (typicky v řízení o přiznání příspěvku) a obecní úřad obce s rozšířenou působností (zápisy základních údajů o potřebných, zápisy bytů, zápisy o provedených kontrolách atd.). Poskytovatelé navíc do evidence mohou nahrávat různé dokumenty (např. asistenční plán), nejen ji používat k podávání žádostí a oznamování skutečností správním orgánům.

K § 123

K odst. 1 Navrhuje se vymezit okruh údajů, které se v evidenci vedou o osobě, které bylo poskytnuto poradenství, o potřebném nebo podporované osobě a ostatních členech jejich domácností, o neúspěšném žadateli o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření, o bytu a o poskytovateli. Některé z těchto údajů jsou jinde v návrhu zákona zmíněny a někdy jsou i konkretizovány (např. údaji o pověření jsou údaje o udělení pověření, údaje o zrušení pověření, údaj o době, kdy nemůže být pověření uděleno apod.). Zpravidla je pak u těchto údajů stanoven i podrobný postup pro jejich zápisy a výmazy (vizte níže odůvodnění odstavce 2). V jiných případech však tyto údaje nejsou na jiných místech návrhu zmíněny, např. údaje o příjmech a výdajích potřebného a členů jeho domácnosti nebo podrobné údaje o jejich bytové situaci. U těchto údajů podrobný postup pro jejich zápis stanoven v návrhu zákona není a použije se odstavec 2. Některé údaje zmiňované na jiných místech návrhu zákona naopak nejsou v odstavci 1 vyjmenovány. Jedná se zejména o údaje obsažené v různých záznamech a ve vyjádřeních o osobách evidovaných v seznamu potřebných. Na tomto místě je vhodné uvést některé podrobnosti o vedení údajů o neúspěšném žadateli o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření nebo prodloužení platnosti takového zápisu. Obecní úřad obce s rozšířenou působností, případně krajský úřad jako nadřízený orgán zapíše do evidence identifikační údaje žadatele a údaje o neprovedení zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření, případně údaj o neprodloužení platnosti zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření. Současně se předpokládá, že součástí těchto údajů bude také údaj, zda bylo žadateli vyhověno alespoň zčásti, pakliže žádal o zápis obou možných údajů o potřebě podpůrného opatření, resp. o prodloužení platnosti zápisu obou těchto údajů. Dále se u neúspěšného žadatele uvede, z jakého důvodu nebylo jeho žádosti vyhověno, zejména tedy, zda zápis nebyl proveden (resp. zda nebyla prodloužena platnosti zápisu) pro nesplnění podmínek podle § 12 odst. 1, z důvodů podle § 12 odst. 2, nebo z důvodů podle § 13 odst. 1. Údaje o neúspěšných žadatelích je poté možné sdílet s Úřadem práce v rámci součinnosti (vizte změnový zákon, konkrétně navrhované změny v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Evidování neúspěšných žadatelů a jejich údajů umožní propojení informačních systémů, a tím pádem zefektivnění a zrychlení součinnosti těchto správních orgánů. Údaje o případných podáních poskytovatele budou v evidenci vedeny nejpozději po konci přechodného období, kdy bude již informační systém uveden do plného provozu a kdy bude stanovena povinnost využívat k těmto podáním informační systém [vizte § 137 odst. 2 písm. e) a § 137 odst 3 a jejich odůvodnění v důvodové zprávě]. Údaje o případných podáních tak budou v informačním systému vedeny automaticky, nebude je do evidence přepisovat úředník v každém jednotlivém případě zvlášť. Údaje ze záznamu o poskytnutém poradenství vedené o osobě, které bylo poskytnuto poradenství [písmeno a)], zahrnují pochopitelně také identifikační a kontaktní údaje. K odst. 2 Některé údaje budou přebírány z ostatních informačních systémů veřejné správy. Například identifikační údaje potřebného budou přebírány z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců. Díky tomu dojde v evidenci k automatické aktualizaci těchto údajů, budou-li tyto údaje změněny v těchto „zdrojových“ informačních systémech. Podobně dojde v evidenci i k automatické aktualizaci identifikačních údajů vlastníka bytu, případně i ke změně v samotné osobě vlastníka bytu, neboť bude evidence propojena i s registrem územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN). Dalším příkladem převzetí údajů z jiného informačního systému veřejné správy mohou být údaje o příjmech člena domácnosti podporované osoby, které lze přebírat z Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí. Jde o údaje o starobním důchodu, invalidním důchodu, příspěvku na živobytí, náhradním výživném, odměně pěstouna atd. atp. Údaje podle odstavce 1, které nebudou přebírány z jiných informačních systémů veřejné správy a pro jejichž zápis nebo výmaz není návrhem zákona stanoven zvláštní postup (např. v části třetí, čtvrté a v § 115 odst. 5), budou zapisovány obecním úřadem obce s rozšířenou působností, krajským úřadem, ministerstvem nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí. Tyto správní orgány provedou příslušné úpravy v evidenci, kdykoliv při své úřední činnosti dojdou k závěru, že údaje v evidenci neodpovídají skutečnosti nebo že jsou neúplné. Takové zápisy nebo výmazy budou správním úkonem podle § 158 odst. 1 správního řádu. Vyřizují-li věc podle části třetí nebo čtvrté nebo podle § 115 odst. 5 v přezkumném řízení krajský úřad nebo ministerstvo jako nadřízený orgán, provádějí změny údajů v evidenci.

Vyrozumívají při tom dotyčné osoby podle § 17, 24 a 31. Bude-li to potřeba, změny údajů v evidenci provede krajský úřad také v případě, kdy bude rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí, že žadatel představuje neodůvodnitelnou zátěž systému podpory bydlení podle tohoto zákona (§ 13 odst. 2). K odst. 3 a 4 Navrhuje se stanovit okruh dokladů, které se k poskytovateli do evidence vkládají v souvislosti s postupem podle části sedmé. V odstavci 4 se navrhuje postup pro jejich vložení.

K § 124 až 126

Navrhuje se stanovit, které správní orgány mají přístup ke kterým údajům vedeným v evidenci. Pro účely snadnější koordinace a případného poskytování rad veřejnosti se stanoví, že v hlavním městě Praze a územně členěných statutárních městech mají úřady městských částí a městských obvodů přístup i k údajům o všech bytech v Praze nebo o všech bytech v územně členěném statutárním městě. Přístup k údajům o potřebných a podporovaných osobách mají vyjmenované orgány veřejné moci. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností potřebují přístup ke všem údajům zejména z toho důvodu, aby viděly, zda a s jakým výsledkem byla podána žádost o podpůrné opatření ve správním obvodu jiného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Obdobně to platí i pro krajské úřady, které se žádostmi o podpůrná opatření mohou zabývat v přezkumném řízení, případně budou v odvolacím řízení zkoumat, zda žadatel představuje neodůvodnitelnou zátěž systému podpory bydlení. Úřad práce ČR a jeho krajské pobočky potřebují přístup k údajům zejména z důvodu posouzení splnění podmínek pro nárok na příspěvek na bydlení nebo dávky pomoci v hmotné nouzi. Obecně platí, že všechny uvedené orgány veřejné moci mají v evidenci přístup k údajům o potřebných a podporovaných osobách pouze v tom rozsahu, ve kterém je to nezbytné pro výkon jejich působnosti. Například Úřad práce tak nebude mít přístup k údajům všech potřebných, ale pouze těch, jejichž žádosti související s dávkami na bydlení bude vyřizovat. Rovněž se navrhuje stanovit, aby část údajů o poskytovatelích byla veřejně přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup. Základní informace o poskytovatelích, např. kde působí nebo zda jim nebylo podmíněně zrušeno pověření, se tak bude moci snadno dozvědět i široká veřejnost.

K § 127

Navrhuje se stanovit, co je to seznam potřebných. Tento seznam je zásadní pro vydávání vyjádření o osobách evidovaných v seznamu potřebných – vyjádření o rozšířené využitelnosti bytu, vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření, navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 % a navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 % (§ 94 an.). Tato vyjádření jsou pak podkladem pro přiznávání příspěvků krajskými úřady (§ 71, 78 a 79).

K § 128

Navrhuje se stanovit, co se míní nejvyšším přípustným nájemným pro přiznání příspěvku.

Na údaje o nejvyšším přípustném nájemném jsou navázány

• minimální výše ručení při poskytování bydlení s ručením (§ 35 odst. 3; 200 %),

• maximální výše ručení při poskytování bydlení s ručením obcí, krajem nebo hlavním městem Prahou (čl. III bod 3, čl. IV bod 3 a čl. V bod 3 návrhu souvisejícího změnového zákona; 400 %),

• maximální výše nájemného podle nájemní smlouvy při poskytování bydlení s ručením (§ 37 odst. 2 písm. a); 100 %),

• maximální výše nájemného podle nájemní smlouvy při poskytování podnájemního bydlení [§ 42 odst. 2 písm. b); 100 %],

• maximální výše podnájemného podle podnájemní smlouvy při poskytování podnájemního bydlení (§ 43 odst. 2; 100 %] a

• maximální výše nájemného podle nájemní smlouvy při poskytování podporovaného obecního bydlení [§ 48 odst. 2 písm. a); 100 %]. K odst. 1 Navrhuje se stanovit nejvyšší přípustné nájemné jako součin podlahové plochy bytu a údaje o výši nájemného. Tak bude možné jednoznačně určit nejvyšší přípustné nájemné pro každý byt zapsaný v evidenci. K odst. 2 Ministerstvo pro místní rozvoj bude nejméně jednou ročně vypočítávat údaje o výši nájemného u bytů. Při výpočtu bude ministerstvo vycházet buď z veřejně dostupných nabídkových cen nájmů zveřejňovaných na realitních portálech, anebo, pokud bude k dispozici, z cenové mapy nájemného schválené vládou a zveřejněné na internetových stránkách Ministerstva financí. Ministerstvo pro místní rozvoj údaje o výši nájemného vypočítá pro nejméně tři velikostní nebo dispoziční kategorie bytů, a co se týče územního členění, pro alespoň správní obvody obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze pro celé jeho území. Text ustanovení sice uvádí, že se údaje o výši nájemného vypočítají alespoň pro správní obvody ORP a pro území hlavního města Prahy (tedy nikoliv pro jednotlivé městské části nebo městské obvody územně členěných statutárních měst), ale v současnosti je uvažována i možnost, že se bude údaj o výši nájemného podle odstavce 2 vypočítávat jednotlivě pro všechny obce a v Praze a v některých městech i pro jednotlivá katastrální území. Při výpočtu údaje o výši nájemného může ministerstvo zohlednit i jiné vlastnosti bytů, které mívají vliv na výši tržního nájemného. Ministerstvo financí bude cenovou mapu nájemného vypracovávat a vládě ke schválení předkládat dvakrát ročně, což je četnost, která je pro účely výpočtu údajů o výši nájemného Ministerstvem pro místní rozvoj vyhovující. Údaje v cenové mapě nájemného Ministerstva financí jsou nyní založeny na datech o nabídkových cenách nájemního bydlení zveřejňovaných na realitních portálech. Tato data jsou zpracována pomocí modelu hédonické regrese. Výsledkem modelu je odhad tržního nájemného pro čtyři dispoziční kategorie bytů: • 1. kategorie s byty o dispozici 1+kk a 1+1, • 2. kategorie s byty o dispozici 2+kk a 2+1, • 3. kategorie s byty o dispozici 3+kk a 3+1, • 4. kategorie s byty o dispozici 4+kk a 4+1. Modelovaná cena referenčního bytu je očištěna o vliv kvalitativních charakteristik, jako je stav, vybavenost, typ stavební konstrukce nebo velikost bytu. Odhad tržní ceny je vypočítán vždy zvlášť pro každé katastrální území na základě místních dat. V případě, že se v daném katastrálním území vyskytuje příliš malý počet inzerovaných nabídek nájemního bydlení (méně než 250), jsou využita data z území v okruhu do 30 km. Výsledná data budou kontrolována na vzorku dat o realizovaných nájemních cenách. Aktuálně (začátek června 2024) je cenová mapa Ministerstva financí zveřejněna v interaktivní podobě na této internetové adrese: https://www.mfcr.cz/cs/rozpoctova-politika/podpora- projektoveho-rizeni/cenova-mapa/cenova-mapa-infografika K odst. 3 Údaje podle odstavce 2 bude Ministerstvo pro místní rozvoj uveřejňovat na svých internetových stránkách, a budou tak snadno dostupné jak krajským úřadům, které je budou využívat při svém správním rozhodování, tak poskytovatelům či vlastníkům bytu, pro které mohou představovat důležité vodítko při zvažování zapojení do systému podpory bydlení a při uzavírání příslušných smluv.

K § 129

K odst. 1 S výjimkou části třetí a žádosti o výmaz bytu z evidence se žádosti a oznámení podle tohoto zákona podávají prostřednictvím informačního systému podpory bydlení. Uživatelské rozhraní bude nastaveno tak, aby žadatel neopomenul odeslat žádost se všemi náležitostmi. V přechodném období se podle § 137 odst. 2 písm. e) podání činí na elektronických formulářích, které stanoví ministerstvo vyhláškou. Díky formulářovému podání se sníží počet vadných žádostí, a tedy i výzev k doplnění žádosti. Formulářová podání také usnadní práci úředním osobám vyřizujícím tyto žádosti, neboť budou údaje ve formulářovém podání přehledně rozčleněny. K odst. 2 Navrhuje se stanovit důsledky nepoužití formuláře nebo nepodání prostřednictvím informačního systému podpory bydlení tam, kde je tento způsob podání tímto zákonem požadován.

K § 130

Navrhuje se stanovit procesní zjednodušení, kdy není nezbytné vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ze strany účastníka řízení v případě, kdy je rozhodnutí vydáno pouze na základě podkladů, které obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo krajskému úřadu předložil on sám. Lze totiž předpokládat, že je s jejich obsahem obeznámen dostatečně.

K § 131

Navrhuje se stanovit, že odvolání proti rozhodnutím podle části třetí a čtvrté není přípustné, pokud se nejedná o rozhodnutí, že žadatel představuje neodůvodnitelnou zátěž systému podpory bydlení podle tohoto zákona.

Žadatel, který nebude souhlasit s výsledkem řízení, může využít některou z následujících možností:

• Podnět k zahájení přezkumného řízení, kdy je možné přezkoumat soulad rozhodnutí s právními předpisy (§ 94 an. správního řádu). • Podání nové žádosti. • Podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 an. soudního řádu správního).

K § 132

Navrhuje se stanovit požadavky pro výkon některých činností obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

K § 133

Již v současnosti několik právnických osob poskytuje služby, které je možné považovat za obdobu poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení. Jejich zkušenosti s podporou osob v bytové nouzi byly cennými podněty i pro přípravu tohoto návrhu zákona. Jelikož tyto služby poskytují zpravidla v mnohem větším rozsahu, než je 10 bytů, resp. domácností, navrhuje se stanovit přechodné období, během něhož by tyto právnické osoby mohly krajskému úřadu prokázat svoje zkušenosti a získat rozšířené pověření k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení, aniž by musely procházet režimem základního pověření k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení. Zmíněnou sociální prací se míní podpora udržení bydlení obdobná asistenci. Pro získání pověření podle tohoto ustanovení je vždy nezbytné splnit také všechny základní podmínky uvedené v § 102 odst. 1 písm. a) až e).

K § 134

K odst. 1 Navrhuje se stanovit, že ministerstvo sdělí výši prostředků na financování podle § 108 odst. 1 na rok 2025 do 30. dubna 2025. To představuje odchylku od obecného pravidla, že se výše prostředků na financování na určitý kalendářní rok sdělí do 31. října předcházejícího kalendářního roku (§ 109 odst. 1). Jelikož se však navrhuje účinnost od 1. července 2025 (vizte § 138), je vhodné stanovit, že se toto sdělní provede později. S výjimkou lhůty pro sdělení se plně využijí ostatní ustanovení o příspěvku na financování. K odst. 2 Navrhuje se stanovit, že se na sdělení o výši prostředků na financování podle § 108 odst. 2 na rok 2025 použije odstavec 1 obdobně. To znamená, že Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělí výši prostředků na financování podle § 108 odst. 2 na rok 2025 krajským úřadům do 30. dubna 2025. Důvody pro navrhovanou úpravu jsou shodné jako v případě odstavce 1. Stejně tak platí, že se s výjimkou lhůty pro sdělení plně využijí ostatní ustanovení o příspěvku na financování.

K § 135

Navrhuje se stanovit, že první zprávy o bydlení (§ 120) vypracují a zveřejní obecní úřady obcí s rozšířenou působností poprvé v roce 2028, a to do 30. června. Ministerstvo vypracuje a zveřejní první zprávu o bydlení České republiky (§ 121) poprvé v roce 2029, a to do 30. června. Předpokládá se totiž, že zpráva o bydlení ČR bude do jisté míry vycházet i ze zpráv o bydlení vypracovaných a zveřejněných obecními úřady obcí s rozšířenou působností (§ 120). Ty budou poprvé vypracovány a zveřejněny obecními úřady obcí s rozšířenou působností v roce 2028, a to do 30. června 2028. Aby mohla první zpráva o bydlení České republiky vycházet ze zpráv o bydlení obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, musí být termín pro její vypracování a zveřejnění pozdější. Stanovená maximální doba jednoho roku se jeví jako dostatečná doba pro vypracování a zveřejnění první zprávy o bydlení v České republice.

K § 136

Vzhledem k tomu, že Ministerstvo práce a sociálních věcí pro ministerstvo vytváří informační systém podpory bydlení a má zároveň technickou i zkušenostní kapacitu k provozu informačního systému takového typu, je vhodné, aby v období bezprostředně po nabytí účinnosti zákona bylo rovněž provozovatelem tohoto systému.

K § 137

Vzhledem k omezenému množství peněžních prostředků vyčleněných k vybudování informačního systému podpory v bydlení se navrhuje stanovit přechodné období, v němž nebudou v evidenci zprovozněny veškeré funkcionality stanovené návrhem zákona. K odst. 1 Přechodné období se navrhuje stanovit jako období od počátku účinnosti ustanovení, která jsou ve vztahu k evidenci relevantní, tedy od 1. července 2025, do 31. prosince 2029. Předpokládá se, že se do té doby podaří zprovoznit veškeré funkcionality informačního systému. K odst. 2 K písm. a) Jako nákladné se jeví zpřístupnění údajů vedených v evidenci samotným potřebným, kteří by si pomocí portálu mohli zobrazit údaje, které se o nich vedou (§ 11 odst. 1 zákona o právu na digitální služby). Bude-li si potřebný přát znát údaje, které o něm jsou v evidenci vedeny nebo bude-li tyto údaje potřebovat pro prokázání určitých skutečností např. poskytovateli, se kterým chce navázat spolupráci, může se obrátit např. na obecní úřad obce s rozšířenou působností a tyto údaje si vyžádat podle čl. 15 odst. 1 a 3 GDPR. Vzhledem ke spíše menšímu významu se nepředpokládá, že by výše zmíněná funkcionalita byla zprovozněna s výrazným předstihem před koncem přechodného období. K písm. b) Uvedená výjimka z použití § 61 a 62 v přechodném období se stanoví z toho důvodu, že v přechodném období budou mít přístup do informačního systému pouze obecní úřady obcí s rozšířenou působností (resp. úředníci zařazení do obecního úřadu), krajské úřady, ministerstvo a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dané úkony provádějí poskytovatelé, kteří v přechodném období přístup do evidence mít nebudou. Rovněž automatické rozesílání e-mailu o blížícím se konci platnosti zápisu údaje o potřebném opatření podle § 15 odst. 2 není shledáno jako nezbytné pro fungování systému podpory bydlení, a proto jsou upřednostněny jiné funkcionality systému. K písm. c) a d) Vzhledem k tomu, že v přechodném období nebudou mít poskytovatelé přístup do informačního systému podpory v bydlení, zašle poskytovatel krajskému úřadu každý dodatek nebo jinou smlouvu, kterými se mění smlouva, na jejímž základě je poskytováno podpůrné opatření, na jehož poskytování byl přiznán příspěvek, a krajský úřad takový dodatek nebo jinou smlouvu vloží do evidence. Poskytovatel bytových podpůrných opatření je také povinen krajskému úřadu oznámit změnu výše nájemného nebo podnájemného placeného podle smlouvy, na jejímž základě je poskytováno podpůrné opatření, na jehož poskytování byl vyplacen příspěvek, a krajský úřad zapíše do evidence novou výši nájemného nebo podnájemného. K písm. e) V prvních letech účinnosti zákona o podpoře bydlení zřejmě také nebude možné zprovoznit funkcionalitu podávání žádostí, oznámení a jiných podání podle rozličných ustanovení zákona prostřednictvím informačního systému. Navrhuje se proto stanovit, že v přechodném období se tato podání činí na elektronických formulářích, jejichž podobu stanoví ministerstvo vyhláškou. Pro případ, že se tuto funkcionalitu podaří zprovoznit před koncem přechodného období, navrhuje se v odstavci 3 umožnit i podávání žádostí a oznámení prostřednictvím informačního systému (vizte odůvodnění odstavce 3). K písm. f) Rovněž se nepředpokládá, že by již od počátku účinnosti zákona byla zprovozněna funkcionalita umožňující správním orgánům, aby prováděly vyrozumění a sdělení prostřednictvím informačního systému. Navrhuje se proto stanovit, že v přechodném období nebude k tomuto účelu informační systém správními orgány využíván. Správní orgány budou využívat standardní způsoby doručování. Tam, kde se předpokládá pozdější využívání informačního systému pro doručování vyrozumění a sdělení, jsou adresáty právnické osoby. Proto bude doručování prostřednictvím informačního systému v přechodném období nahrazeno doručováním prostřednictvím datových schránek. Také v tomto případě se může stát, že se příslušnou funkcionalitu podaří zprovoznit před koncem přechodného období. Takové eventualitě se věnuje odstavec 4 (vizte odůvodnění odstavce 4). K odst. 3 Navrhuje se stanovit, že pokud to umožní technický stav informačního systému, mohou být podání podle odstavce 2 písm. g) činěna i prostřednictvím informačního systému už v přechodném období. Není totiž důvod, aby musel žadatel nebo oznamovatel vyplňovat interaktivní elektronický formulář např. ve formátu PDF a ten následně zasílat prostřednictvím systému datových schránek, když by mohl žádost nebo oznámení mnohem jednodušeji podat prostřednictvím uživatelského rozhraní informačního systému. Rovněž zpracování údajů zaslaných prostřednictvím informačního systému bude pro správní orgány jednodušší.

K odst. 4 Podobně jako u odstavce 3 se navrhuje umožnit užívání informačního systému ještě před koncem přechodného období, tentokrát ve vztahu k vyrozuměním a sdělením ze strany správních orgánů. Vedle podmínky technické připravenosti informačního systému však přistupuje podmínka druhá: výslovný souhlas adresáta takového vyrozumění a sdělení, že mu lze vyrozumění a sdělení zasílat prostřednictvím informačního systému místo toho, aby mu byla zasílána standardním způsobem, tedy prostřednictvím systému datových schránek. Navrhuje se stanovit, že souhlas musí být dán prostřednictvím informačního systému, což je zároveň dokladem toho, že daný adresát zvládá s informačním systémem zacházet na odpovídající úrovni. K odst. 5 Aby bylo zajištěna odpovídající informovanost o možnosti provádět úkony podle odstavce 3 nebo 4 prostřednictvím informačního systému podpory bydlení, navrhuje se stanovit, že ministerstvo tuto skutečnost oznámí sdělením ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.

K § 138

V souladu se zákonem o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se navrhuje účinnost od 1. července 2025. Výjimku představují ustanovení o prostředcích na financování, která nabývají účinnosti již 1. ledna 2025, aby ministerstvo a Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělila výši prostředků na financování na zbývající část kalendářního roku 2025 a následně je vyplatila na účty krajů.

K příloze č. 1

Příloha č. 1 k návrhu zákona obsahuje požadavky na velikost bytu a počet obytných místností v bytě. Využití těchto parametrů je osvědčené a byly použity např. už v nařízení vlády č. 112/2019 Sb., o podmínkách použití finančních prostředků Státního fondu podpory investic na pořízení sociálních a dostupných bytů a sociálních, smíšených a dostupných domů. Výhoda tohoto nastavení je, že nezohledňuje pouze podlahovou plochu, ale také počet místností jako základní předpoklad pro zajištění dostatečného soukromí členů domácnosti.

K příloze č. 2

Příloha č. 2 k návrhu zákona uvádí specifické potřeby osob, pro které nemusejí být běžné byty zcela vyhovující. Údaj o specifických potřebách zapisuje obecní úřad obce s rozšířenou působností do evidence ve vztahu k potřebnému a k ostatním členům jeho domácnosti [§ 9 písm. c), § 12 odst. 1, § 16]. Obecní úřad obce s rozšířenou působností zapisuje také údaj, že byt vyhovuje některé ze specifických potřeb [§ 21 odst. 3, § 23 odst. 2, § 25 odst. 4]. Díky zápisům jak na straně osob, kterým má být poskytnuto bydlení, tak na straně bytů v systému podpory bydlení, bude možné zajistit, že budou lidé v bytové nouzi zabydlování do bytů, které jsou pro ně vhodné (§ 3, § 78). Pro úplnost je třeba dodat, že byt, u něhož má být zapsán údaj, že vyhovuje některé ze specifických potřeb podle přílohy č. 2, musí vyhovovat nejen svojí samotnou úpravou, ale také tím, že se nachází v domě, jehož společné prostory umožňují využívání bytu osobou se specifickými potřebami (např. vstup do domu musí být bezbariérový, a i další přístup k bytu ze společných prostor musí být bezbariérový).

K bodu 1 V bodě 1 je uvedena potřeba bytu umožňujícího využívání chodítka, berlí a menšího mechanického vozíku. Údaj o potřebě takového bytu bude samozřejmě obecním úřadem obce s rozšířenou působností zapisován do evidence osobám, které se obvykle nedokážou samostatně pohybovat bez užití chodítka, berlí, menšího mechanického vozíku nebo jiných obdobných pomůcek. Nenavrhuje se stanovit konkrétní stavebně-technické vlastnosti bytu ani jeho vybavení, které by byly podmínkou pro zápis údaje, že byt vyhovuje této specifické potřebě. V tomto ohledu se počítá s metodickým vedením obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, aby byly schopné správně vyhodnocovat, který byt této specifické potřebě vyhovuje a který nikoliv. S jistotou se však dá říci, že byt, jehož vlastnosti budou odpovídat univerzálnímu standardu (S120) popsanému v Metodice uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě z roku 2021, resp. v navazující technické normě, bude splňovat předpoklady pro zápis údaje, že byt vyhovuje potřebě bytu umožňujícího využívání chodítka, berlí a menšího mechanického vozíku. Jelikož se však jedná o nově připravený standard, bude mu zřejmě odpovídat pouze poměrně malé množství starších bytů. Omezujícím činitelem v tomto směru může být např. požadavek na hloubku lodžie či balkonu dosahující alespoň 120 cm. Zejména v případě, že jsou členy domácnosti i lidé, kteří nemají s pohybem potíže, se jeví požadavek na tuto hloubku lodžie či balkonu jako přehnaný, neboť lodžii nebo balkon mohou využívat a udržovat tito ostatní členové domácnosti a méně pohyblivá osoba je využívat ani udržovat nemusí (ostatně byt zapisovaný do evidence vůbec lodžii ani balkon mít nemusí). Proto bude umožněno, aby byl do evidence zapsán údaj, že byt vyhovuje této specifické potřebě, přestože byt nesplňuje všechna kritéria univerzálního standardu. Při posuzování, zda má žadatel specifickou potřebu menšího mechanického vozíku, může obecní úřad obce s rozšířenou působností vycházet z kategorizace vozíků podle technické normy EN 12184:2014 a jejího českého ekvivalentu. Menším mechanickým vozíkem bude zpravidla takový, který odpovídá třídě A. Vyhodnocení velikosti vozíku bude náležet obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností v každém jednotlivém případě a obecní úřad obce s rozšířenou působností se může od kategorizace odchýlit. Předpokládá se však metodické vedení ze strany Ministerstva pro místní rozvoj, které bude rozhodování obecních úřadů obcí s rozšířenou působností sjednocovat. K bodu 2 V bodě 2 je uvedena potřeba bytu umožňujícího využívání většího mechanického vozíku a elektrického vozíku. Údaj o potřebě takového bytu bude samozřejmě zapisován do evidence osobám, které se obvykle nedokážou samostatně pohybovat bez užití většího mechanického vozíku nebo elektrického vozíku. Stejně jako v bodě 1 se ani v bodě 2 nenavrhuje stanovit konkrétní stavebně-technické vlastnosti bytu ani jeho vybavení, které by byly podmínkou pro zápis údaje, že byt vyhovuje této specifické potřebě. V tomto ohledu se počítá s metodickým vedením obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, aby byla schopna správně vyhodnocovat, který byt této specifické potřebě vyhovuje a který nikoliv. S jistotou se však dá říci, že byt, jehož vlastnosti budou odpovídat bezbariérovému standardu (S150) popsanému v Metodice uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě z roku 2021, resp. v navazující technické normě, bude splňovat předpoklady pro zápis údaje, že byt vyhovuje potřebě bytu umožňujícího využívání většího mechanického vozíku a elektrického vozíku. Stejně jako v případě univerzálního standardu se i zde jedná o nově formulovaný standard, kterého zřejmě nebude dosahovat větší množství starších bytů, které by však i tak mohly vyhovovat osobám využívajícím větší mechanický vozík nebo elektronický vozík. Proto bude umožněno, aby byl do evidence zapsán údaj, že byt vyhovuje této specifické potřebě, přestože byt nesplňuje všechna kritéria bezbariérového standardu (S150). Při posuzování, zda má žadatel specifickou potřebu většího mechanického vozíku nebo elektrického vozíku, může obecní úřad obce s rozšířenou působností vycházet z kategorizace vozíků podle technické normy EN 12184:2014 a jejího českého ekvivalentu. Větším mechanickým vozíkem bude zpravidla takový, který odpovídá třídě B nebo C. Vyhodnocení velikosti vozíku bude náležet obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností v každém konkrétní případě a obecní úřad obce s rozšířenou působností se může od kategorizace odchýlit. Předpokládá se však metodické vedení ze strany Ministerstva pro místní rozvoj. které bude rozhodování obecních úřadů obcí s rozšířenou působností sjednocovat. K bodu 3 V bodě 3 je uvedena potřeba bytu vyhovujícího osobám s myopatií, svalovou dystrofií, těžší formou dětské mozkové obrny nebo jinou podobnou poruchou zdraví, kde se předpokládá, že většinu činností zajišťuje asistent. Údaj o potřebě takového bytu bude samozřejmě zapisován do evidence osobám s myopatií, svalovou dystrofií, těžší formou dětské mozkové obrny nebo jinou podobnou poruchou zdraví, kde se předpokládá, že většinu činností zajišťuje asistent. Jinou podobnou poruchou zdraví může být například obdobně závažná porucha hybnosti způsobená velmi těžkým úrazem. Stejně jako v předchozích bodech se ani zde nenavrhuje stanovit konkrétní stavebně-technické vlastnosti bytu ani jeho vybavení, které by byly podmínkou pro zápis údaje, že byt vyhovuje této specifické potřebě. V tomto ohledu se počítá s metodickým vedením obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, aby byla schopna správně vyhodnocovat, který byt této specifické potřebě vyhovuje a který nikoliv. S jistotou se však dá říci, že byt, jehož vlastnosti budou odpovídat specifickému standardu (S180) popsanému v Metodice uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě z roku 2021, resp. v navazující technické normě, bude splňovat předpoklady pro zápis údaje, že byt vyhovuje potřebě bytu vyhovujícího osobám s myopatií, svalovou dystrofií, těžší formou dětské mozkové obrny nebo jinou podobnou poruchou zdraví, kde se předpokládá, že většinu činností zajišťuje asistent. Stejně jako v případě univerzálního standardu (S120) a bezbariérového standardu (S150) se i v tomto případě jedná o nově formulovaný standard, kterého zřejmě nebude dosahovat větší množství starších bytů, které by však i tak mohly vyhovovat výše zmíněnému okruhu osob. Proto bude umožněno, aby byl do evidence zapsán údaj, že byt vyhovuje této specifické potřebě, přestože byt nesplňuje všechna kritéria specifického standardu (S180). Vzhledem k povaze poruchy hybnosti a nutnosti osobní asistence však k tomuto postupu zřejmě nebude docházet tak často, jako v případě předchozích dvou specifických potřeb. K bodu 4 V bodě 4 je uvedena potřeba bytu vyhovujícího osobám s těžkým zrakovým postižením. Údaj o potřebě takového bytu bude samozřejmě zapisován do evidence osobám s těžkým zrakovým postižením.

Stejně jako v předchozích bodech se ani zde nenavrhuje stanovit konkrétní stavebně-technické vlastnosti bytu ani jeho vybavení, které by byly podmínkou pro zápis údaje, že byt vyhovuje této specifické potřebě. V tomto ohledu se počítá s metodickým vedením obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, aby byly schopna správně vyhodnocovat, který byt této specifické potřebě vyhovuje a který nikoliv. S jistotou se však dá říci, že byt, jehož vlastnosti budou odpovídat požadavkům pro osoby se zrakovým omezením popsaným v Metodice uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě z roku 2021, resp. v navazující technické normě, bude splňovat předpoklady pro zápis údaje, že byt vyhovuje potřebě bytu vyhovujícího osobám s těžkým zrakovým postižením. Rovněž zde však bude umožněno, aby byl do evidence zapsán údaj, že byt vyhovuje této specifické potřebě, přestože byt nebude vyhovovat veškerým požadavkům pro osoby se zrakovým omezením podle výše zmíněné metodiky, resp. navazující technické normy, bude-li se to jevit jako vhodné.

K příloze č. 3

Příloha stanoví základní funkční standardy bytů a rovněž domu, ve kterém se byt nachází. Pouze byt, který splňuje tyto základní funkční standardy, je způsobilým bytem. Nastavení vychází z projektů IROP (Integrovaný regionální operační program), došlo pouze k drobným, povětšinou formulačním úpravám. Zároveň je nezbytné, aby se byt nacházel v domě bez vad, které by ohrožovaly obyvatele bytu na životě nebo zdraví. Může se jednat například o rozpadající se balkón souseda umístěný nad vchodem do domu, který může na obyvatele bytu spadnout. Za vadu ohrožující obyvatele bytu na životě a zdraví však nebude možné posuzovat kus rezavého drátu, který trčí z podlahy sousedova balkónu vzhůru, protože k němu se obyvatel bytu nedostane, a proto se o něj nemůže zranit. Obecní úřad obce s rozšířenou působností bude posuzovat splnění této podmínky na základě ohledání jemu přístupných částí domu (kam ho vpustí žadatel, případně vlastník) a neočekává se, že by pracovník provádějící ohledání nezbytně musel kontrolovat např. nosné zdi ve všech bytech. Pro posouzení splnění podmínky pak může využít údaje i informačních systémů veřejné správy nebo doložené podklady (např. posudek statika; není však žádoucí, aby si jej obecní úřad obce s rozšířenou působností nechával vypracovat v každém případě).

K příloze č. 4

Navrhuje se vymezit skupiny a podskupiny zvláště zranitelných osob. Za každý v evidenci zapsaný údaj o příslušnosti ke skupině zvláště zranitelných osob podle této přílohy náleží potřebnému 1 bod zvláštní zranitelnosti (§ 98). Za příslušnost k podskupině žádné body nenáleží (§ 98 a contrario). Jednou z podmínek pro navýšení příspěvku na bytová podpůrná opatření a na asistenci je získání nejméně 3 bodů zvláštní zranitelnosti. Pro zápis údaje o příslušnosti osoby ke skupině zvláště zranitelných osob je nutné, aby byla tato příslušnost prokázána. Obecní úřad obce s rozšířenou působností opatřuje podklady přednostně s využitím úřední evidence, do níž má přístup (například insolvenční rejstřík, evidence obyvatel, informační systém cizinců, Jednotný informační systém práce a sociálních věcí aj.). Pokud lze podklady opatřit s využitím úřední evidence, do níž má přístup, žadatel není povinen danou skutečnost dokládat pomocí jiných podkladů. Vzhledem k tomu, že žadatelem může být i osoba, která není občanem České republiky, jsou níže uvedeny i způsoby doložení, které se týkají primárně těchto osob. Tvrzení žadatele lze také ověřit zejména provedením šetření bytové situace (§ 11), případně šetřením o změně zapsaných údajů (§ 16 odst. 2). Samozřejmě vždy platí zásada volného hodnocení důkazů, vyjádřená i ve správním řádu (§ 51 odst. 1 věta první správního řádu). Přesto je vhodné již na tomto místě uvést konkrétní příklady dokumentů, jejichž předložení by mohlo sloužit k prokázání příslušnosti ke skupině nebo podskupině zvláště zranitelných osob, případně příklady jiných způsobů prokázání takové příslušnosti. Níže uvedené příklady budou pro všechny skupiny a podskupiny doplněny, upřesněny a zejména průběžně aktualizovány ve směrnicích nebo metodikách vydávaných ministerstvem nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí. Ohrožené děti:

• Vyjádření příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, že se jedná o rodinu s dítětem, které je podle tohoto orgánu ohrožené podle § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Vyjádření musí být vydáno se souhlasem žadatele.

• Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu dokládající rozhodné skutečnosti. Zranitelní mladí dospělí:

• Vyjádření příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí vydané se souhlasem žadatele.

• Rozsudek či jiné rozhodnutí dokládající rozhodné skutečnosti.

• Vyjádření zařízení ústavní péče nebo zařízení ochranné výchovy, které mladý dospělý opouští nebo opustil nebo jiný dokument dokládající opuštění zařízení ústavní péče nebo ochranné výchovy nebo opuštění náhradní rodinné péče. Osoby se zdravotním postižením nebo závažným onemocněním:

• Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu druhého nebo třetího stupně.

• Průkaz OZP (TP, ZTP nebo ZTP/P).

• Lékařské potvrzení diagnózy v kategorii SMI (závažné duševní onemocnění) nebo potvrzení o psychiatrické léčbě (ambulantní, lůžkové či Centra duševního zdraví).

• Ověření v evidenci MPSV o přiznání příspěvku na péči I. až IV. stupně.

• Vyjádření ošetřujícího lékaře nebo lékaře příslušného zdravotnického zařízení. Podskupina: Osoby se závažnou duševní poruchou nebo poruchou chování:

• Lékařské potvrzení diagnózy v kategorii SMI (závažné duševní onemocnění) nebo potvrzení o psychiatrické léčbě (ambulantní, lůžkové či Centra duševního zdraví).

• Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu.

• Potvrzení o dlouhodobé pracovní neschopnosti (delší než 6 měsíců).

• Vyjádření ošetřujícího lékaře nebo lékaře příslušného zdravotnického zařízení.

• Vyjádření sociálního nebo odborného pracovníka zdravotnického zařízení, psychiatrické nemocnice či léčebny, centra duševního zdraví, obce nebo poskytovatele sociální služby pro osoby se závažným duševní poruchou nebo poruchou chování. Oběti domácího násilí:

• Záznamy Policie České republiky dokládající rozhodnou skutečnost.

• Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu dokládající rozhodnou skutečnost.

• Rozhodnutí přestupkové komise dokládající rozhodnou skutečnost.

• Vyjádření sociálního nebo odborného pracovníka sociální služby nebo jiné služby pracující se skupinou osob ohrožených domácím násilím. Osoby samostatně pečující o dítě:

• Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče u rozvedených rodičů nebo jiné pečující osobě.

• Vyjádření příslušného orgánu sociálně právní ochrany dětí.

• Čestné prohlášení daného rodiče nebo jiné pečující osoby potvrzující, že v domácnosti nežije jiná dospělá osoba je povinnou součástí žádosti pro tuto cílovou skupinu.

• Dokumenty dokládající existenci společně posuzovaných osob podle dat Úřadu práce České republiky. Do této skupiny pochopitelně patří i osoby, které sdílí domácnost s více nezaopatřenými dětmi. Osoby v domácnosti s více dětmi:

• Dokumenty dokládající nezaopatřenost dětí, např. potvrzení o studiu. Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby a osoby po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby:

• Vyjádření Probační a mediační služby.

• Vyjádření sociálního kurátora, sociálního nebo jiného odborného pracovníka věznice.

• Potvrzení o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Osaměle žijící osoby starší 65 let:

• Občanský průkaz, cestovní pas nebo jiný doklad totožnosti, z něhož lze seznat věk žadatele.

• Čestné prohlášení, že v domácnosti nežije jiná dospělá osoba. Osoby před opuštěním pobytového zařízení sociální služby nebo lůžkové péče ve zdravotnickém zařízení a osoby nedávno opustivší pobytové zařízení sociální služby nebo lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení:

• Vyjádření sociálního pracovníka pobytové sociální služby dokládající rozhodnou skutečnost.

• Vyjádření sociálního nebo odborného pracovníka zdravotnického zařízení lůžkové péče.

• Zpráva o opuštění z daného zařízení nebo propouštěcí zpráva. Oběti trestného činu:

• Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu dokládající rozhodnou skutečnost.

• Záznamy Policie České republiky dokládající rozhodnou skutečnost.

• Vyjádření sociálního pracovníka sociální služby, zdravotnického zařízení, které se zaměřuje na tuto cílovou skupinu.

• Lékařská zpráva osvědčující přetrvávající nepříznivé poznamenání zdravotního stavu.

• Vyjádření subjektu z Registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů. Váleční veteráni:

• Osvědčení válečného veterána.

• Vyjádření Ministerstva obrany České republiky, že vydalo dané osobě osvědčení válečného veterána, pokud žadatel osvědčení ztratil nebo je nepředložil. Osoby diskriminované na trhu s bydlením:

• Vyjádření příslušného odboru obce s rozšířenou působností.

• Vyjádření sociálního nebo odborného pracovníka sociální služby.

• Vyjádření realitního zprostředkovatele, že je žadatel opakovaně odmítán potenciálními pronajímateli,

• Zprávy nevládních neziskových organizací nebo rozhodnutí orgánů mezivládních organizací dokládající diskriminaci skupiny osob, jíž je žadatel příslušníkem, na trhu s bydlením, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že je žadatel odmítán potenciálními pronajímateli z důvodu jeho příslušnosti nebo domnělé příslušnosti k dané skupině. Diskriminaci na trhu s bydlením musejí často čelit Romové a příslušníci jiných národnostních nebo etnických menšin, cizinci, lidé se zdravotním znevýhodněním (postižením), včetně postižení psychosociálního, nebo rodiny s více dětmi. Nelze však samozřejmě tvrdit, že jsou této diskriminaci vystaveni všichni příslušníci těchto skupin ani že se jiné skupiny nepotýkají při hledání bydlení s diskriminací. Diskriminaci příslušníků etnických menšin na trhu s bydlením v České republice v historii potvrdily např. Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI), Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva či výzkum „Attention discrimination: Theory and field experiments“ CERGE-EI. Osoby bez střechy a osoby bez bytu:

• Vyjádření sociálního pracovníka sociální služby nebo příslušného odboru obce.

• Smlouva o ubytování.

• Jiné dokumenty potvrzující rozhodnou skutečnost (doložení hrazení plateb nájemného na ubytovně, v azylovém domě, potvrzení Úřadu práce ČR o výplatách doplatku na bydlení do nevyhovujících forem ubytování).

Podskupina: Osoby bez střechy:

• Vyjádření sociálního pracovníka sociální služby nebo příslušného odboru obce.

• Vyjádření obce potvrzující rozhodnou skutečnost. Osoby v dlouhodobé bytové nouzi:

• Vyjádření sociálního pracovníka sociální služby.

• Smlouvy o ubytování.

• Jiné dokumenty dokládající rozhodnou skutečnost (doložení hrazení plateb nájemného na ubytovně, v azylovém domě, potvrzení Úřadu práce ČR o výplatách doplatku na bydlení do nevyhovujících forem ubytování). Osoby v oddlužení:

• Výpis z insolvenčního rejstříku.

• Potvrzení o probíhající insolvenci.

• Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu dokládající rozhodnou skutečnost.

K příloze č. 5

Příloha č. 5 stanoví, které úřady městských částí vykonávají pro území hlavního města Prahy působnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a jejich správní obvody pro případ, že to nestanoví Statut hlavního města Prahy. Návrh vychází ze současného běžného rozdělení kompetencí podle Statutu hlavního města Prahy, kdy úřady městských částí označených číslem (Praha 1 až 22) vykonávají část přenesené působnosti nejen pro území vlastní městské části, ale také pro území městských částí, které nejsou označeny číslem.

K příloze č. 6

Navrhuje se v části A až D stanovit další povinné činnosti poskytovatele při poskytování bydlení s ručením (§ 38). Zákonnou povinnost nápomoci, upozornění, doporučení nebo návrhu vůči vlastníkovi bytu poskytovatel samozřejmě naplní i tím, pokud se sám zaváže obstarat určitou záležitost pro vlastníka bytu (např. se nechá zmocnit a vyúčtování služeb zasílá nájemci on místo toho, aby vlastníka bytu na tuto povinnost upozornil). Příloha č. 6 upravuje minimální standard, který je poskytovatel bydlení s ručením povinen za státní příspěvky zajistit, často si však poskytovatel s vlastníkem ujednají rozšířenou správu. Příspěvek na správu lze na tuto rozšířenou ujednanou správu využít, pokud výdaje s ní spojené odpovídají činnostem podle přílohy č. 6 k tomuto zákonu, které by při poskytování podnájemního bydlení vykonával poskytovatel podnájemního bydlení. Tím dochází k vyrovnání toho, na co lze využít příspěvek na správu u poskytování bydlení s ručením a na co lze využít tento příspěvek u poskytování podnájemního bydlení, kde většina činností poskytovatele vyplývá z jeho postavení nájemce a povinností s tím spojených. Činnosti podle části C se vztahují i na poskytování podnájemního bydlení (§ 45). Detailní postupy budou upraveny metodicky.

K části A Poskytovatel napomáhá vlastníkovi bytu v oblastech přímo souvisejících s nájmem. K bodu 1 Vzhledem k tomu, že poskytovatel bude v souvislosti se svojí činností sledovat aktuální výši nejvyššího přípustného nájemného, jeví se jako vhodné mu stanovit povinnost napomáhat vlastníkovi bytu při ujednání výše nájemného a podmínek jeho zvyšování tak, aby bylo možné na poskytování podpůrného opatření čerpat státní příspěvky. K bodům 2 a 3 Jednou z nejčastějších příčin vzniku dluhů u osob, které byly dříve v bytové nouzi, je nevhodně nastavená výše záloh na služby. Pokud jsou zálohy nastaveny příliš nízko, hrozí vznik nedoplatku, který mají podporované osoby s limitovanými příjmy problém jednorázově uhradit. Naopak pokud dojde k realistickému nastavení výše záloh za služby, je pro podporovanou osobu a členy její domácnosti snazší zajistit si včas příjmy nezbytné k úhradě těchto nákladů a platit je včas a průběžně ve formě záloh. S tím domácnosti napomáhá i poskytovatel asistence. Proto je navržena povinnost poskytovatele napomáhat vlastníkovi bytu při nastavení záloh na služby tak, aby nedocházelo k vysokým nedoplatkům, přičemž se poskytovatel řídí zejména počtem členů domácnosti a výší nákladů na služby v předchozích zúčtovacích obdobích. Povinnost předložit roční vyúčtování nákladů za služby má vlastník bytu ze zákona. Činnost poskytovatele zde má pomoci zajistit, že tuto povinnost splní vlastník bytu řádně a včas. K bodu 4 Poskytovatel napomáhá vlastníkovi bytu při vyčíslení pohledávky podle § 35 odst. 1 písm. b) a při přípravě splátkového kalendáře. Ke splnění této povinnosti se jeví jako dostatečné předat vlastníkovi bytu vzor splátkového kalendáře a doporučit i jeho obsah. Pokud je dluh podporované osoby zachycen včas, je možná spolupráce podporované osoby, poskytovatele bydlení s ručením, poskytovatele asistence a vlastníka bytu na tom, aby jej podporovaná osoba co nejdříve splatila. Ne vždy bude podporovaná osoba schopna dluh uhradit jednorázově, ale bude v jejích možnostech dluh uznat a splácet jej postupně v menších částkách. K tomu slouží splátkový kalendář. S jeho přípravou má vlastníkovi bytu napomáhat právě poskytovatel bydlení s ručením. Pokud smlouva o spolupráci obsahuje ujednání o tom, že podporovaná osoba bude platit nájemné a náklady na služby vlastníkovi bytu prostřednictvím poskytovatele, mohou si zároveň ujednat, že poskytovatel uzavírá v zastoupení vlastníka i splátkový kalendář. Další situace, kdy bude uzavírán splátkový kalendář, bude často nastávat při uplatnění regresního nároku poskytovatelem vůči podporované osobě poté, co poskytovatel plnil dluh podporované osoby na základě ručení podle smlouvy o spolupráci. K bodu 5 Doporučení postupu v případě, že podporovaná osoba porušuje povinnosti nájemce, může zahrnovat doporučení konkrétních opatření k odstranění závadného chování, doporučení uzavření splátkového kalendáře nebo doporučení zaslání výzvy k odstranění závadného chování nebo odstranění protiprávního stavu nájemci, informování o postupu při podání výpovědi aj. K bodu 6 a 7 Tyto činnosti poskytovatele se týkají napomáhání při ukončení nájmu dohodou a při předpokládaném ukončení poskytování podpůrného opatření. K tomu může dojít žádoucím způsobem, kdy vypršela maximální doba, na kterou lze přiznat příspěvky, a kdy je domácnost zároveň stabilizovaná. Ideálním výsledkem činnosti poskytovatele je pokračování nájmu bez poskytování ručení a dalších činností poskytovatele podle tohoto zákona. Případná rizika mohou být do budoucna kryta jistotou. Eventuálně může poskytovatel vlastníkovi bytu nabízet obdobné služby i na komerčním základě, kdy vlastník bytu za poskytování služeb poskytovateli platí.

K části B Další povinné činnosti poskytovatele bydlení s ručením spočívají v nápomoci související se škodami v bytě. První okruh činností se týká sjednání vhodného pojištění, které má krýt případné škody v bytě. Poskytovatel upozorní vlastníka a podporovanou osobu na možnost sjednat pojištění majetku či nemovitosti, pojištění odpovědnosti za škodu nebo pojištění domácnosti. Pokud dojde k pojistné události, napomáhá poskytovatel jak vlastníkovi, tak podporované osobě se shromážděním podkladů potřebných pro uplatnění práva na pojistné plnění. Může jít například o zajištění fotodokumentace poškození bytu či doložení, komu patří poškozená věc apod. Poskytovatel dále také napomáhá vlastníkovi bytu a podporované osobě při zajištění oprav bytu, k nimž jsou povinni podle nařízení vlády č. 308/2015 Sb., kterým se vymezují pojmy běžná údržba a drobné opravy související s nájmem bytu. Poskytovatel však není povinen zajistit opravu bytu ani se na ní přímo podílet, neujednají-li si to vlastník bytu a poskytovatel výslovně podle § 35 odst. 2 písm. b).

K části C Navrhuje se stanovit povinnosti poskytovatele v souvislosti se řešením sousedských sporů. To může zahrnovat jak stížnosti sousedů na podporovanou osobou, tak stížnosti podporované osoby na ostatní obyvatele domu. Účelem podpůrných opatření podle tohoto zákona je zajištění a udržení vyhovujícího bydlení. V průběhu trvání nájemního vztahu může docházet k různým situacím, například nadměrnému hluku nebo znečištění společných částí domu, a pokud je toto připisováno podporované osobě nebo členům její domácnosti, je nezbytné daný podnět prověřit a v případě, kdy se jedná o důvodnou stížnost, navrhnout a realizovat opatření k odstranění následků a předejití opakování závadného chování. Do řešení vzniklé situace má být zapojena zejména podporovaná osoba a členové její domácnosti, ale také poskytovatel asistence a případně i vlastník bytu. V praxi se objevují i případy, kdy podporovaná osoba nebo členové její domácnosti čelí výhružkám ze strany sousedů, a to například z důvodu domnělé nebo skutečné příslušnosti k etnické skupině nebo z důvodu zdravotního postižení, přestože se žádného závadného chování nedopouštějí. I takové stížnosti je třeba prošetřit, neboť mohou mít přímý vliv na udržení bydlení podporovanou osobou. Prošetření důvodnosti stížnosti může zahrnovat rozhovory se sousedy a s podporovanou osobou, návštěvu domu v době, kdy obvykle dochází k závadnému jednání (např. zvýšenému hluku v době nočního klidu) apod. K tomu může být nezbytná součinnost vlastníka, například při umožnění vstupu do bytového domu. Pokud stížnost důvodná nebyla, nebo se závadného chování nedopustil nikdo z domácnosti podporované osoby, je nezbytné o tom informovat stěžovatele, podporovanou osobu a poskytovatele asistence (§ 39). Pokud stížnost důvodná je, navrhne poskytovatel ve spolupráci s poskytovatelem asistence a podporovanou osobou vhodná opatření k předejití opakování závadného chování a monitoruje, zda se je daří naplňovat. Intenzita opatření má odpovídat závažnosti zjištěných prohřešků a případnému opakování stížností na danou domácnost. Někdy může být vhodným opatřením komunikace s podporovanou osobou, kdy poskytovatel bydlení s ručením společně s poskytovatelem asistence vysvětlí nedoslýchavému seniorovi, že namísto nahlas puštěné televize je vhodné využít v nočních hodinách sluchátka. Jindy postačí opakované seznámení s domovním řádem nebo vysvětlení, kam se v daném domě ukládá odpad. Pokud se jedná o situaci, kdy si sousedé stěžují na hlasité dupání dětí, je možné navrhnout a napomoci vlastníkovi nebo podporované osobě zrealizovat konkrétní opatření pro odhlučnění bytu (například instalace koberců, změna uspořádání místností apod.). V případě podezření ze spáchání trestného činu či přestupku kontaktuje poskytovatel Policii České republiky. Pokud se závadného chování dopustila návštěva podporované osoby, může být vhodným opatřením intenzivní spolupráce poskytovatele asistence a podporované osoby při zvládání a kontrole návštěv (tzv. door management). Poskytovatel informuje stěžovatele, podporovanou osobu, vlastníka bytu, a je-li současně poskytována asistence, také poskytovatele asistence do 5 pracovních dnů o způsobu vyřízení stížnosti, která mu byla adresována nebo jejíž vyřízení převzal. Této povinnosti se zprostí, pokud je zřejmé, že již byli o způsobu vyřízení stížnosti informováni. (§ 39).

K části D Úřad práce České republiky při vyřizování dávek na bydlení (zejména příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení) po žadatelích požaduje různé podklady. Některé z nich žadatel, který je současně podporovanou osobou podle tohoto zákona, požaduje po vlastníkovi bytu. Může se jednat například o evidenční list, dodatek k nájemní smlouvě upravující dobu trvání nájmu, vyúčtování záloh za služby aj. Vzhledem k tomu, že část podporovaných osob bude dávky bydlení využívat k alespoň částečné úhradě nákladů na bydlení, je vhodné stanovit poskytovateli povinnost napomáhat vlastníkovi bytu s přípravou potřebných podkladů tak, aby touto činností nebyl nadměrně zatěžován vlastník. U některých podporovaných osob bude vhodné alespoň dočasně využít institut zvláštního příjemce dávky nebo přímou platbu dávek na bydlení. Poskytovatel by měl být s těmito možnostmi detailně obeznámen a navrhnout jejich využití vlastníkovi bytu a nájemci v případě, kdy to bude vhodné pro zajištění včasných plateb nákladů na bydlení a jako prevence zadlužení. O tomto by měl být informován i případný poskytovatel asistence, eventuálně také opatrovník podporované osoby. Poskytovatel napomůže rovněž s doložením příslušných podkladů Úřadu práce České republiky.

V Praze dne 12. června 2024

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj: PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.

podepsáno elektronicky

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí: Ing. Marian Jurečka

podepsáno elektronicky