K § 1:
Ustanovení obecně vymezuje předmět úpravy zákona, jímž jsou dále popsaná opatření týkající se splácení dluhů z úvěrů, peněžitých zápůjček, odložených plateb a obdobných finančních služeb, která se zavádí v důsledku pandemie nemoci COVID-19.
K § 2:
V § 2 jsou vymezeny základní pojmy, jež zákon dále používá. Úvěrem se pro účely zákona rozumí jakýkoliv úvěr, odložená platba, peněžitá zápůjčka či jiná obdobná finanční služba. Definice je inspirována definicí spotřebitelského úvěru v zákoně o spotřebitelském úvěru, ale je rozšířena tak, aby pokrývala i úvěry, v nichž je úvěrovaným podnikatel. K označení osob, mezi nimiž existuje úvěr jako závazek, se používá označení úvěrující a úvěrovaný, což odpovídá terminologii použité v občanském zákoníku, jakkoli pojem úvěru podle zákona je širší než pojem úvěru podle občanského zákoníku. Úvěrovaným, tedy osobou, které byly prostřednictvím úvěru poskytnuty finanční prostředky, je podle zákona jakákoliv osoba, bez ohledu na to, zda se jedná o spotřebitele, drobného živnostníka, osobu se svobodným povoláním, malý či střední podnik, velkou firmu či jinou právnickou osobu, je-li podnikatelem. Úvěrujícím je podle zákona ten, kdo jako podnikatel poskytl úvěr, tedy zejména banka, spořitelní a úvěrní družstvo, platební instituce, instituce elektronických peněz či nebankovní poskytovatel úvěrů, tedy jak osoba regulovaná Českou národní bankou, tak osoba vykonávající činnost v režimu živnostenského zákona. Zákonná úprava dopadne i na případy změny v osobě původního dlužníka a věřitele, neboť za úvěrovaného považuje i osobu, na níž dluh přešel (dědic) nebo která dluh převzala (na základě smlouvy). Za úvěrujícího je pak považována i osoba, která nabyla pohledávku z úvěru od původního věřitele (typicky např. inkasní agentura).
K § 3:
Zákon se podle odstavce 1 použije pouze na úvěry, které byly sjednané a současně čerpané před 26. březnem 2020. Toto datum bylo zvoleno proto, že se jedná o den předcházející dni, kdy Ministerstvo financí prezentovalo první informace o záměru připravit opatření v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií nemoci COVID-19. Cílem je zamezit možným spekulativním sjednáváním úvěrů s cílem zneužít instituty tohoto zákona. Odstavec 2 představuje určitou výjimku z obecné úpravy působnosti uvedené v odstavci 1. U některých typů úvěrů by byla podmínka čerpání před stanoveným datem příliš limitující a de facto by je z možné aplikace zákona zcela vyloučila. Typicky se jedná o hypotéky, jejichž čerpání bývá postaveno na plnění různých často komplikovaných podmínek a bývá rozloženo do dlouhého časového období. S ohledem na délku a složitost kontraktačního procesu u nich zároveň nehrozí riziko zneužití této zákonné úpravy. Při vymezení této skupiny úvěrů se vychází z definice spotřebitelského úvěru na bydlení v zákoně o spotřebitelském úvěru, přičemž tato definice je rozšířena tak, aby pokrývala i úvěry, v nichž je úvěrovaným podnikatel. Některé specifické typy úvěrů se naopak podle odstavce 3 z působnosti zákona vylučují.
Písmeno a) dopadá na úvěr v prodlení. Zákon se nepoužije na takový úvěr, u kterého byl úvěrovaný k 26. březnu 2020 v prodlení delším než 30 dnů. Prodlení tak muselo nastat nejpozději 25. února 2020. Vychází se z toho, že pokud měl úvěrovaný závažné problémy se splácením úvěru již před tím, než nastaly dopady pandemie nemoci COVID-19, potom nemá smysl, aby v jeho případě byly využity instituty tohoto zákona, ale jeho situaci je třeba řešit v obecném režimu. Písmeno b) dopadá na úvěry, u kterých je uvěrovaným penzijní společnost nebo regulovaná finanční instituce, která je definována odkazem na zákon o finančních konglomerátech. Odkaz na definici regulované osoby je třeba číst též ve spojení s definicemi subjektů, které zákon o finančních konglomerátech za regulovanou osobu považuje, díky čemuž jsou do pojmu regulované osoby zahrnuty i odpovídající kategorie zahraničních osob. Vychází se z toho, že instituty tohoto zákona by neměly v pozici úvěrovaného využívat velké specializované subjekty působící na finančním trhu. V písmeni c) je obsažena výluka pro úvěry poskytnuté k obchodování s investičními nástroji, jako jsou například dluhopisy či deriváty, které by bylo možné též subsumovat pod pojem úvěr. V písmeni d) jsou podchyceny právní vztahy vyplývající z některých investičních nástrojů, které by jinak rovněž bylo možné subsumovat pod pojem úvěr. Výjimka v písmeni e) zahrnuje zejména revolvingové úvěry, kontokorenty, kreditní karty apod. Písmeno f) se vztahuje na fakturu, která též může spadat pod pojem odložená platba. Rozdíl mezi fakturou, která je z působnosti zákona vyňata, a odloženými platbami, které do působnosti zákona naopak spadají, spočívá v tom, že podmínkou pro aplikaci výjimky je skutečnost, že odložení není v rozporu s běžnou obchodní praxí a není zpoplatněno. Písmeno g) míří zejména na operativní leasing a obdobné služby. Písmeno h) vylučuje z působnosti zákona platby za dodávky např. energií či ICT služeb. Písmeno i) vylučuje zastavárny. Písmeno j) se vztahuje na finanční záruku, včetně bankovní záruky, která je v občanském zákoníku upravena jako speciální případ finanční záruky. Písmeno k) vylučuje úvěry zajištěné finančními deriváty. Výslovně se neupravuje územní působnost zákona. Předpokládá se, že zákon bude dopadat na všechny úvěry, které byly poskytnuty na území České republiky bez ohledu na to, zda úvěrujícím nebo úvěrovaným je česká osoba, a bez ohledu na to, jakým právem se úvěr řídí z hlediska mezinárodního práva soukromého.
K § 4:
Zákon vymezuje ochrannou dobu a její délku. Nutnou podmínkou pro aktivaci ochranné doby je oznámení úvěrovaného vůči úvěrujícímu, že hodlá využít možnosti odložení splátek úvěru podle tohoto zákona (tzv. opt-in režim). Oznámení je jednostranné právní jednání úvěrovaného, nepředpokládá se, že jeho účinky jsou jakkoli vázány na souhlas nebo posouzení ze strany úvěrujícího. Ochranná doba tedy počíná běžet prvním dnem prvního kalendářního měsíce po tomto oznámení. Cílem je, aby ochranná doba započala běžet vždy k prvnímu dni kalendářního měsíce, tedy aby se splátky stanovené např. k 15. dni daného měsíce odsunuly o celé měsíce a běžely dále k 15. dni měsíce.
Úvěrovaný má současně možnost zvolit si ze dvou variant trvání ochranné doby. Zákon předvídá u ochranné doby pevný konec, a to buď k 31. říjnu 2020, nebo k 31. červenci 2020, reálně tedy bude ochranná doba trvat 6 měsíců, resp. 3 měsíce, pokud bude oznámení učiněno v dubnu 2020 po nabytí účinnosti zákona. Na základě oznámení úvěrovaného úvěrujícímu o úmyslu využít ochrannou dobu automaticky počne běžet ochranná doba delší, tedy do 31. října 2020. O kratší ochrannou dobu musí úvěrovaný zvlášť výslovně požádat, resp. spolu s oznámením o úmyslu využít ochrannou dobu současně vyjádřit i úmysl využít ochrannou dobu ve zkrácené podobě. Oznámí-li úvěrovaný zájem o využití ochranné doby později než v měsíci, v němž zákon nabude účinnosti, ochranná doba se zkracuje, s ohledem na pevné datum jejího ukončení. Prakticky to znamená, že při oznámení učiněném v květnu bude ochranná doba činit 5 měsíců, resp. 2 měsíce, při oznámení v červenci bude ochranná doba činit pouze 3 měsíce nebo jeden měsíc.
K § 5:
Na ochrannou dobu zákon váže některé právní účinky.
Odstavec 1 Splatnost jednotlivých peněžních plnění vyplývajících se ze smlouvy o úvěru, tedy jednotlivé splátky úvěru (úroku i úmoru) se odkládá o délku ochranné doby. Splátkový kalendář tedy zůstává nezměněn co do výše splátek, pouze se odkládá jejich splatnost. Ustanovení se nevztahuje na platby, které vyplývají přímo z tohoto zákona v důsledku využití ochranné doby, konkrétně u právnických osob na platbu úroku za ochrannou dobu (odstavec 4 písm. b) a další platby, zejména poplatky (odstavec 5), u všech úvěrovaných pak na platby vyplývající z pojištění podle odstavce 6 (přičemž tyto platby nemusí vyplývat ze smlouvy o úvěru).
Odstavec 2 Bylo-li k úvěru sjednáno zajištění na dobu určitou, pak se toto zajištění prodlužuje o dobu trvání ochranné doby, aby pohledávka z úvěru, který bude z důvodu využití ochranné lhůty splácen po delší než původně sjednanou dobu, zůstala zajištěna.
Odstavec 3 Odstavec 3 upravuje osud příslušenství dluhu během ochranné doby. Zákon rozlišuje dvě řešení podle osoby úvěrovaného. Pro spotřebitele je nárůst dluhu po ochrannou dobu zastropován s cílem vyvážit dopady odkladu splátek, kdy tyto představují na straně úvěrujícího výpadek příjmů a současně prodloužení doby trvání úvěru, na straně úvěrovaného pak nutnost nést náklady prodloužení doby trvání úvěru. Právě u některých spotřebitelských úvěrů mohou úrokové sazby dosahovat i desítek procent p. a. Právě v krizové době je potřebné zabránit nadměrnému nárůstu dluhu po dobu odložení jeho splácení a nedostat tak úvěrovaného do situace, kdy dluh naroste za trvání ochranné doby natolik, že by jej úvěrovaný již nebyl schopen splatit. Výše cenového stropu by však neměla představovat výraznou zátěž pro úvěrovaného (přiměřená výše úroku) ani úvěrujícího (stále jde o přiměřenou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků). Zastropování je nastaveno na úrovni úroku z prodlení stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úprava postihuje nejen úrok vyjádřený zápůjční úrokovou sazbou, ale též úrok vyjádřený peněžitou částkou splatnou jednorázově, nebo splácenou průběžně. V případě, že byl ve smlouvě o úvěru sjednán úrok nižší než stanovený strop, použije se sjednaný úrok.
Úvěry podnikatelům jsou dle dat České národní banky úročeny průměrně nižšími úrokovými sazbami v řádu jednotek procent, resp. do deseti procent. U těchto úvěrů tedy zastropování navrženo není a použije se úrok sjednaný ve smlouvě o úvěru.
Odstavec 4 Odstavec 4 řeší, jakým způsobem přirůstá úrok za trvání ochranné doby k celkové částce, která má být úvěrovaným zaplacena. Pokud je sjednáno splacení dluhu jednorázově, je i úrok naběhlý za trvání ochranné doby splatný jednorázově v termínu, který vyplynul z posunu splátek za trvání ochranné doby. Pokud je však sjednáno splacení dluhu ve splátkách, je nutno u fyzických osob, které na rozdíl od osob právnických během trvání ochranné doby úroky neplatí, tedy jim za trvání ochranné doby přirůstá úrok, řešit i splacení úroku, na který úvěrujícímu vznikl nárok za trvání ochranné doby. Cílem je zabránit navýšení jednotlivých budoucích splátek, neboť řada úvěrovaných se může nacházet v situaci, kdy si žádné navýšení splátek nemohou dovolit a navíc by při navýšení splátek bylo u spotřebitelů nutno provést nové posouzení schopnosti takto navýšené splátky splácet. Obecně se tedy stanoví, že tyto za dobu odkladu splátek přirostlé úroky jsou splatné tak, že nedojde ke zvýšení sjednaných splátek úvěru, což se projeví v prodloužení celkové doby splácení o dodatečné splátky na konci doby jeho trvání. Úvěrující a úvěrovaný se však mohou domluvit i na jiném způsobu splacení. Právnická osoba, které se za trvání ochranné doby odkládá pouze splátka jistiny úvěru, nikoli i úroku, splácí za trvání ochranné doby úrok, na nějž vznikl úvěrujícímu nárok, v termínech sjednaných ve smlouvě.
Odstavec 5 V souvislosti s ochrannou dobou jsou řešeny i další platby, které úvěrovaný průběžně platí úvěrujícímu v souvislosti s poskytnutým úvěrem, především různé poplatky (např. poplatek za vedení úvěrového účtu) a jiné náklady. Je-li úvěrovaným spotřebitel nebo jiná fyzická osoba (podnikající fyzická osoba), po ochrannou dobu tyto poplatky neplatí. Jiný režim však platí pro úvěrované, kteří jsou právnickými osobami, u nichž toto omezení průběžných plateb zavedeno není.
Odstavec 6 Stanoví se informační povinnost pro případ, že by byla v souvislosti s úvěrem sjednána též pojistná ochrana. Ta se může týkat např. pojištění schopnosti splácet, pojištění nemovitosti či různých pojištění předmětu leasingu (např. povinné ručení a havarijní pojištění u auta, které je předmětem finančního leasingu). Pokud by platby za pojistnou ochranu byly součástí odložených splátek úvěru, došlo by k situaci, kdy úvěrovaný by tyto platby přestal za trvání ochranné doby platit, avšak úvěrující by je musel platit za povinného. Zákon tedy předpokládá, že úvěrovaný bude i nadále úvěrujícímu platit úplatu za sjednanou pojistnou ochranu a úvěrujícímu je stanovena povinnost sdělit úvěrovanému informace o povinnostech v souvislosti s pojistnou ochranou, které je úvěrovaný během ochranné doby povinen během ochranné doby plnit.
Odstavec 7 Typicky (nikoli však pouze) u hypotečních úvěrů je ve většině případů sjednána pevná zápůjční úroková sazba na pevně dané období (jednoho roku či několika let). Na konci tohoto období pak obvykle dochází ke zvažování úvěrovaného, zda setrvá u původního úvěrujícího s nově sjednanou výší úrokové sazby na nové období, anebo úvěr refinancuje novým úvěrem od jiného úvěrujícího. Prodloužením tohoto období o délku ochranné doby je vyloučeno, aby toto období skončilo v průběhu ochranné doby, tedy v ochranné době nebude docházet k potřebě sjednání nové výše pevné zápůjční úrokové sazby. V praxi to tedy znamená, že např. z pětileté fixace úrokové sazby u hypotéky se v případě využití ochranné doby v délce 6 měsíců stane fixace v délce 5 a půl roku.
K § 6:
Odstavec 1 Aby nastaly účinky ochranné doby, je nutné, aby úvěrovaný oznámil úvěrujícímu, že ochranné doby hodlá využít (tzv. opt-in režim). Oznámení je jednostranné právní jednání úvěrovaného, nepředpokládá se, že jeho účinky jsou jakkoli vázány na souhlas nebo posouzení ze strany úvěrujícího. Toto oznámení je možné zaslat písemně (např. poštou, nebo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, které splňují požadavky písemnosti, tedy zejména dostatečnou identifikaci odesilatele). Oznámení je možné poslat i jiným způsobem, který však musí určit úvěrující. Tento způsob by měl být pro úvěrovaného snadno přístupný a využívat prostředky komunikace na dálku. Není-li úvěrujícím určen způsob zasílání oznámení s využitím prostředků komunikace na dálku, umožňuje se úvěrovanému oznámení učinit jakýmkoli způsobem, při kterém má úvěrovaný záznam o doručení oznámení úvěrovanému. Odstavec 2 Požadavky na obsah oznámení jsou minimální: identifikace oznamovatele (úvěrovaného), prohlášení o využití ochranné doby a označení úvěru, jehož se týká. V případě, že úvěrovaný neidentifikuje konkrétní úvěr, nastupuje nevyvratitelná domněnka, že se oznámení týká všech úvěrů, které úvěrovaný má sjednány s úvěrovaným, vůči němuž oznámení učinil. Odstavce 3 a 4 Účinky oznámení sice nejsou vázány na souhlas nebo posouzení ze strany úvěrujícího, přesto se však upravují určité kroky, které je úvěrující povinen v návaznosti na oznámení úvěrovaného učinit. Tyto kroky mají jednak zajistit úvěrovanému potvrzení o tom, že oznámení úvěrujícímu došlo, a jednak umožnit úvěrovanému odstranit případné vady oznámení za asistence úvěrujícího.
K § 7:
Cílem tohoto ustanovení je předejít zhoršení postavení úvěrovaného v důsledku využití opatření zavedených tímto zákonem. Pokud je informace o využití účinků ochranné doby, zejména o odkladu splátek, sdílena v rámci finanční skupiny, případně předávána do registru dlužníků či třetím osobám, je nutné tuto informaci označit příznakem, že jde o odklad splátek podle tohoto zákona. Následně se k takto označené informaci nesmí přihlížet, pokud je posuzována schopnost tohoto úvěrovaného dostát svým závazkům, tedy jeho kreditní riziko, bonita, kredibilita či úvěruschopnost.
K § 8:
Odložení splátek je zdarma. Sjedná-li některý z úvěrujících poplatek (úplatu) za to, že umožní vstup do ochranné doby, nebo za kterýkoli jiný ze souvisejících úkonů, k takovému poplatku se nepřihlíží.
K § 9:
Je nutné chránit dlužníky před excesivním nárůstem dluhu v důsledku pandemie nemoci COVID-19. S ohledem na to, že účinky ochranné doby jsou předpokládány na základě úkonu dlužníka, tedy nenastávají automaticky, je nutno pamatovat i na fyzické osoby, které z nejrůznějších důvodů neprovedou tzv. opt-in do režimu ochranné doby. Nejen na ně (včetně těch, kteří se do prodlení dostali před nabytím účinnosti tohoto zákona, pokud se na ně zákon vztahuje) se vztahuje zákaz nabíhání sankcí sjednaných ve smlouvě, nebo vyplývajících ze zákona (např. úrok z prodlení), vztahujících se k jejich prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Na rozdíl od ochranné doby, kterou je třeba aktivovat oznámením úvěrovaného, zákaz nabíhání sankcí se uplatní automaticky ze zákona.
K § 10:
Odstavec 1 řeší osud odkladu splátek, který mnoho bank umožnilo sjednat svým klientům před nabytím účinnosti tohoto zákona. V případě využití ochranné doby se odklady takto sjednané prodlouží o délku trvání ochranné doby, tedy neskončí během jejího trvání, ale počátkem ochranné doby se jejich běh staví a pokračuje po ukončení ochranné doby podle tohoto zákona. Odstavec 2 stanoví úvěrovanému – právnické osobě určité povinnosti směřující k tomu, aby se nezhoršilo postavení úvěrujícího při možném budoucím vymáhání dluhu. Poruší-li úvěrovaný tyto povinnosti, odpovídá dle občanského zákoníku za škodu tím způsobenou. Úvěrovaný zejména nesmí vyplatit zisk nebo prostředky z jiných vlastních zdrojů ani na ně vyplácet zálohy, poskytovat společníkům, nebo osobám ovládajícím nebo osobám ovládaným zápůjčky nebo úvěry, zcizit nebo zatížit svůj majetek bez náležitého protiplnění, poskytnout svým statutárním orgánům nebo vedoucím zaměstnancům mimořádné odměny, snižovat dluhy ve skupině a splácet půjčky od spřízněných osob. Úvěrovaný se zároveň musí zdržet právních jednání, kterými by zkracoval možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňoval některé věřitele na úkor jiných. Omezení se netýká právních jednání nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy k provozování obchodního závodu v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí.
K § 11:
Účinnost zákona se navrhuje dnem jeho vyhlášení. Důvodem je naléhavý obecný zájem spočívající v nutnosti urychleně řešit následky současné krize vyvolané nemocí COVID-19.
V Praze dne 1. dubna 2020
Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v. r.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí: JUDr. Alena Schillerová, Ph.D., v. r.