zákon č. 178/2022 Sb.

K čl. I

K bodům 1 a 2 (poznámka pod čarou č. 1)

V souvislosti se zrušením původní směrnice o interoperabilitě mýtných systémů, přijetím nové směrnice o interoperabilitě mýtných systémů a přijetím novely směrnice o bezpečnosti infrastruktury se navrhuje úprava poznámky pod čarou odkazující na předpisy Evropské unie, které zákon o pozemních komunikacích zapracovává.

K bodu 3 (nadpis části páté)

Navrhuje se upravit nadpis části páté, v níž je upravena problematika posuzování bezpečnosti pozemních komunikací, a to s ohledem na rozšíření okruhu pozemních komunikací, které budou posuzování bezpečnosti podléhat.

K bodu 4 (§ 18g)

Přestože návrh zákona formálně nahrazuje celé znění § 18g zněním novým, ustanovení upravující provádění auditů bezpečnosti pozemních komunikací doznají toliko dílčích změn, jež jsou v textu níže popsány. Unijní regulace doposud dopadala výlučně na pozemní komunikace, které jsou zařazeny do transevropské silniční sítě. Novelou směrnice o bezpečnosti infrastruktury byla tato působnost rozšířena i na dálnice, jiné hlavní silnice, silnice a na projekty silniční infrastruktury, které se nacházejí mimo městské oblasti, neslouží k obsluze sousedních nemovitostí a jsou dokončeny s využitím finančních prostředků Evropské unie. Do této poslední kategorie nicméně nespadají silnice, které nejsou otevřené všeobecnému provozu motorových vozidel (např. cyklistické stezky) nebo silnice, které nejsou určeny pro běžný provoz (např. přístupové cesty k průmyslovým, zemědělským nebo lesním areálům). Důvodem rozšíření unijní regulace na výše uvedené silnice je snaha o zlepšení bezpečnosti silniční infrastruktury a zajištění toho, že unijní prostředky nebudou vynakládány na investice do nebezpečných silnic. S ohledem na tuto skutečnost se v § 18g odst. 1 návrhu zákona vymezují pozemní komunikace, na které bude dopadat část pátá zákona o pozemních komunikacích. Konkrétně půjde o:

- pozemní komunikace zařazené do transevropské silniční sítě podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě a o zrušení rozhodnutí č. 661/2010/EU, v platném znění, s výjimkou tunelů nad 500 m,

- dálnice,

- silnice I. třídy a

- úseky silnic II. a III. třídy, na jejichž výstavbu, rekonstrukci nebo opravu byly nebo mají být využity prostředky Evropské unie, s výjimkou úseků nacházejících se v zastavěném území. Výše uvedená regulace se naopak nebude týkat místních a účelových komunikací. Unijní právní úprava ukládá členským státům Evropské unie, aby zajistily, že u všech projektů infrastruktury bude provedeno jejich hodnocení dopadů na bezpečnost silničního provozu (viz čl. 3 odst. 1 směrnice o bezpečnosti infrastruktury) a audity bezpečnosti silničního provozu (viz čl. 4 odst. 1 směrnice o bezpečnosti infrastruktury). Zatímco audit bezpečnosti pozemních komunikací (odpovídající směrnicí předvídanému auditu bezpečnosti silničního provozu) je již ve stávajícím zákoně o pozemních komunikacích upraven, prvotní hodnocení záměru (odpovídající směrnicí předvídanému hodnocení dopadů na bezpečnost silničního provozu) se do zákona navrhuje doplnit nově, přestože ve směrnici o bezpečnosti infrastruktury se od počátku jeho úprava nachází. Bližší zdůvodnění této skutečnosti je popsáno v obecné části důvodové zprávy, přičemž ve stručnosti lze uvést, že jeho doplnění do zákona o pozemních komunikacích souvisí s rozšířením působnosti právní regulace na vybrané silnice nezařazené do transevropské silniční sítě. Vzhledem k tomu, že prvotní hodnocení záměru z časového hlediska předchází auditu bezpečnosti pozemní komunikace, je jeho úpravu systematicky navrženo zařadit před právní úpravu auditu bezpečnosti pozemních komunikací. Prvotní hodnocení záměru je třeba provést již ve fázi počátečního plánování, proto § 18g odst. 2 návrhu zákona ukládá stavebníkovi stavby pozemní komunikace podléhající posuzování bezpečnosti, aby jej provedl. Prvotní hodnocení záměru by mělo na strategické úrovni prokázat dopady různých alternativ projektu infrastruktury na bezpečnost silničního provozu a mělo by sloužit pro výběr vhodného umístění infrastruktury. § 18g odst. 3 návrhu zákona dále v souladu s čl. 3 odst. 3 a bodem 1 přílohy I směrnice o bezpečnosti infrastruktury blíže vymezuje součásti prvotního hodnocení záměru. Prvotní hodnocení záměru shrne současný stav sítě pozemních komunikací v daném území, bezpečnost provozu na ní, shledané nedostatky ve vztahu k bezpečnosti silničního provozu a další vývoj úrovně bezpečnosti silničního provozu v případě neuskutečnění záměru. Dále stanoví cíle zvýšení úrovně bezpečnosti silničního provozu na této síti a způsoby jejich dosažení, přičemž se uvede též analýza dopadů navržených alternativ na bezpečnost silničního provozu. Kritéria pro posouzení předpokládaných dopadů na bezpečnost silničního provozu budou v souladu s přílohou I směrnice o bezpečnosti infrastruktury stanovena prováděcím právním předpisem. Zmocnění pro jeho vydání je obsaženo v § 18g odst. 10 návrhu zákona. Závěrem jsou srovnány náklady a přínosy jednotlivých variant. Výsledkem prvotního hodnocení záměru je zpráva, která by měla představovat podklad pro zpracování navazující dokumentace pro účely schvalování stavby. § 18g odst. 4 návrhu zákona proto stanoví, že tuto zprávu má stavebník stavby pozemní komunikace uvedené v navrženém § 18g odst. 1 návrhu zákona povinnost zohlednit při zpracování návrhu dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo návrhu dokumentace pro vydání společného povolení, kterým se stavba umísťuje a povoluje. Tato zpráva bude rovněž přiložena k dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí nebo dokumentaci pro vydání společného povolení, kterým se stavba umísťuje a povoluje, předkládané stavebnímu úřadu. Nejen prvotní hodnocení záměru, ale i první fáze auditu bezpečnosti pozemních komunikací bude relevantní pro finální znění dokumentace pro vydání územního rozhodnutí. Označení tohoto dokumentu přitom v dosavadním znění § 18g zákona o pozemních komunikacích není obsaženo, jelikož právní úprava nadále nepřesně užívá pojem „návrh dokumentace záměru“, což byl (již překonaný) termín užívaný předpisy stavebního práva v minulosti. Návrh rovněž zohledňuje možnost umístění a povolení stavby v jednom řízení. Za tím účelem doplňuje dokumentaci pro vydání tohoto společného povolení do první fáze auditu a současně stanoví, že je-li stavba umístěna a povolena ve společném povolení, podléhá druhé fázi auditu dokumentace pro provádění stavby. Její zpracování stavební úřad v takovém případě uloží provést (§ 18g odst. 8). Pokud jde o třetí fázi auditu bezpečnosti pozemních komunikací, jejím předmětem je provedená stavba před zahájením zkušebního provozu. Přitom již v platné právní úpravě je tato fáze auditu spjata se zkušebním provozem, nyní se pouze upřesňuje, že se audit provádí ještě před jeho zahájením. V úvahu by přicházelo provádění auditu v souvislosti s předčasným užíváním stavby, avšak to by neodpovídalo požadavkům směrnice o bezpečnosti infrastruktury, neboť účelem je, aby byla posouzena stavba jako celek, přičemž předčasné užívání se může týkat (a zpravidla týká) jen určitých jejích částí.

Směrnice o bezpečnosti infrastruktury rozlišuje mezi dvěma posledními etapami auditu bezpečnosti pozemních komunikací jak z hlediska okamžiku jejich provedení, tak z hlediska jejich předmětu. Třetí fáze auditu je zaměřena na posouzení pozemních komunikací před zahájením provozu na nich, zatímco čtvrtá fáze je posuzuje již v době jejich počátečního provozu. Přestože se v obou případech posuzuje již provedená stavba, okamžik realizace obou zmíněných fází auditu ani jejich předmět (prováděné úkony) nejsou stejné. Současně se upřesňuje právní úprava předkládání zpráv, které jsou výsledkem jednotlivých fází auditu, stavebnímu úřadu. Zpráva a vyhodnocení zohlednění návrhů v ní obsažených stavebníkem týkající se návrhu dokumentace pro vydání územního rozhodnutí se přikládá stavebnímu úřadu spolu se žádostí o vydání územního rozhodnutí, zpráva a vyhodnocení týkající se dokumentace pro vydání společného povolení, kterým se stavba umísťuje a povoluje, se přikládá k žádosti o vydání tohoto společného povolení a zpráva a vyhodnocení týkající se dokumentace pro vydání stavebního povolení se přikládá k žádosti o vydání stavebního povolení. Ostatní zprávy a vyhodnocení se přikládají k žádosti o kolaudaci. Návrhem se dále provádějí opravy nepřesností způsobených jednou z předchozích novel zákona o pozemních komunikacích a navrhuje se soustředit zmocnění obsažená v § 18g do samostatného odstavce. V neposlední řadě se právní úprava v § 18g zjednoduší, když se adresátem povinnosti zajistit prvotní hodnocení záměru, jakož i auditu bezpečnosti pozemních komunikací stane stavebník. Dle platného stavebního zákona se stavebníkem rozumí osoba, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení, jakož i její právní nástupce, a dále osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti; stavebníkem se rozumí též investor a objednatel stavby.

K bodům 5 a 6 (§ 18g odst. 4, 5,7 a 8)

Navrhují se úpravy reflektující nový stavební zákon, a to jak terminologické úpravy, tak úpravy procesních postupů. Pro přehlednost je navrženo celé znění odstavců 4, 5, 7 a 8 § 18g, a to s účinností ke dni 1. července 2023, tedy ke stejnému dni, ke kterému má nabýt účinnosti nový stavební zákon. Od účinnosti nového stavebního zákona bude auditu bezpečnosti pozemních komunikací podléhat návrh dokumentace pro povolení záměru, návrh dokumentace pro provádění stavby, provedená stavba před zahájením zkušebního provozu a dokončená stavba pro kolaudaci. K žádosti o povolení záměru bude přikládána zpráva a vyhodnocení u návrhu dokumentace pro povolení záměru. Ostatní zprávy a vyhodnocení budou předkládány k žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí.

K bodům 7, 9, 11 (§ 18h odst. 1, § 18i odst. 2 a 3)

Jedná se o legislativně technické úpravy vyvolané přečíslováním odstavců § 18g.

K bodu 8 (§ 18 h odst. 3)

Navrhuje se terminologické upřesnění, neboť auditorům pozemních komunikací je vydáváno povolení, nikoli osvědčení.

K bodu 10 (§ 18i odst. 2)

Navrhuje se terminologické upřesnění zohledňující, že funkce předsedy komise, před níž se skládá zkouška odborné způsobilosti pro činnost auditora pozemních komunikací, je vykonávána státním zaměstnancem v rámci služebního poměru.

K bodům 12 a 13 (18j odst. 1 a 2)

S ohledem na navrhované rozšíření činností auditora pozemních komunikací se navrhuje rozšíření zákazu střetu zájmů a povinnosti postupovat nestranně a s řádnou odbornou péčí na všechny činnosti vykonávané auditory pozemních komunikací podle zákona o pozemních komunikacích.

K bodu 14 (§ 18m)

§ 18m návrhu zákona reaguje na čl. 1 bod 4 novely směrnice o bezpečnosti infrastruktury, který do čl. 5 směrnice o bezpečnosti infrastruktury zavádí nový institut tzv. posouzení bezpečnosti silniční sítě jako celku. Toto posouzení má být provedeno u celé silniční sítě v provozu, na kterou se vztahuje výše uvedená směrnice. V České republice se bude jednat o pozemní komunikace zařazené do transevropské silniční sítě, dálnice, silnice I. třídy a úseky silnic II. nebo III. třídy, pokud na výstavbu, rekonstrukci nebo opravu úseku silnice II. nebo III. třídy byly nebo mají být využity prostředky Evropské unie. Vzhledem k tomu, že vlastník výše uvedených pozemních komunikací není jeden, ale jsou jimi kromě státu i kraje, koncipuje návrh zákona posouzení bezpečnosti silniční sítě jako celku tak, že stanoví vlastníkům pozemních komunikací povinnost zajistit toto posouzení ve vztahu k pozemním komunikacím, které vlastní a které podléhají posuzování bezpečnosti, (viz § 18m odst.

1) a následně předat jeho výsledky nejpozději do 31. října kalendářního roku, v němž proběhlo toto posouzení, Ministerstvu dopravy. Ministerstvo dopravy poté přebere zaslané informace do souhrnného dokumentu, kterým bude přehled všech posuzovaných úseků pozemních komunikací, jenž se zveřejní na internetu (viz § 18m odst. 3). Zveřejněno bude též hodnocení posuzovaných úseků pozemních komunikací z hlediska rizika dopravních nehod a z hlediska závažnosti jejich dopadů. Úseky pozemních komunikací budou takto rozčleněny do tří kategorií, a to na úseky pozemních komunikací s vysokou, střední nebo nízkou úrovní bezpečnosti. Posouzení pozemních komunikací se zaměří na dvě hlediska. Prvním je riziko dopravních nehod. Druhým pak závažnost dopadů těchto nehod. Výše uvedené posouzení bude provádět auditor bezpečnosti pozemních komunikací, který o jeho výsledcích zpracuje zprávu, jež shrne provedené posouzení a bude obsahovat hodnocení posuzovaných úseků pozemních komunikací z hlediska výše uvedených kritérií. Úseky pozemních komunikací tedy budou tímto způsobem kvalifikovány jako úseky s vysokou, střední nebo nízkou úrovní bezpečnosti. Předmět posouzení a kritéria pro hodnocení posuzovaných úseků pozemních komunikací budou stanoveny prováděcím právním předpisem (viz § 18m odst. 5). Při formulaci prováděcí právní úpravy bude vycházeno z přílohy III směrnice o bezpečnosti infrastruktury ve znění její novely. Auditor bezpečnosti pozemních komunikací zprávu zpracuje jednak na základě prohlídky skutečného stavu pozemní komunikace provedené na místě nebo prostřednictvím elektronického záznamu (popřípadě provedením obou postupů) a dále též informací od vlastníka pozemní komunikace o úsecích pozemních komunikací, jež jsou v provozu déle než 3 roky, a na kterých došlo v poměru k intenzitě provozu na těchto komunikacích k vysokému počtu dopravních nehod, které měly za následek usmrcení nebo těžkou újmu na zdraví. Ve vztahu k prohlídce pozemní komunikace je třeba zdůraznit, že v případě využití elektronického záznamu, musí tento záznam zachycovat aktuální stav pozemní komunikace a její parametry, k čemuž lze využít například tzv. chytrá diagnostická vozidla. S ohledem na nedostatečnou aktuálnost dat nelze naopak obvykle použít záznamy, jež jsou bezplatně k dispozici pro využití širokou veřejností na internetu. Pokud nicméně nebudou k dispozici elektronické záznamy zachycující skutečný stav pozemní komunikace, bude provedena prohlídka na místě, která auditorovi umožní seznámit se se skutečným stavem pozemní komunikace. Unijní právo výslovně nepožaduje, aby ten, kdo bude posuzování provádět, byl auditorem bezpečnosti pozemních komunikací. S ohledem na to, že auditor bezpečnosti pozemních komunikací má potřebnou odbornou způsobilost k tomuto posouzení a současně je povinen postupovat nestranně a s řádnou odbornou péčí, neboť audit bezpečnosti pozemních komunikací představuje nejkomplexnější a odborně nejnáročnější posuzování obsažené v části páté zákona o pozemních komunikacích, bylo upřednostněno svěření této činnosti auditorům bezpečnosti pozemních komunikací před stanovením zvláštních předpokladů pro osoby, jež by výše uvedené posouzení prováděly. Unijní právo ukládá členským státům Evropské unie, aby zajistily, že první posouzení bude provedeno nejpozději v roce 2024. Toto je reflektováno v přechodných ustanoveních návrhu zákona, kde je vlastníkům pozemních komunikací stanovena odpovídající povinnost. Ve vztahu k dalším posouzením unijní právo požaduje, aby byla prováděna dostatečně často, aby se zajistila odpovídající úroveň bezpečnosti. V každém případě musí být prováděna alespoň jednou za pět let. V návrhu zákona byla zvolena maximální (pětiletá) periodicita posuzování dle směrnice o bezpečnosti infrastruktury. Důvodem pro zvolení maximální periodicity předvídané směrnicí je celková náročnost provádění tohoto posouzení. § 18m odst. 4 návrhu zákona v této souvislosti ukládá vlastníkům pozemních komunikací, aby zajistili provedení posouzení pozemních komunikací vždy v průběhu pátého kalendářního roku následujícího po zpracování předchozích zpráv o posouzení jím vlastněných pozemních komunikací. Návrh zákona váže periodicitu posouzení ke kalendářnímu roku, což sice novela směrnice o bezpečnosti infrastruktury výslovně nečiní, avšak je vhodné takto postupovat za účelem zajištění, že posouzení bezpečnosti silniční sítě jako ceku (ve smyslu směrnice) bude k určitému datu v České republice aktuální a bude možné na něj navázat všechny navazující postupy (viz níže). Současně je vhodné dodat, že předmětem posouzení pozemních komunikací podléhajících posuzování bezpečnosti jednou za pět let budou i pozemní komunikace nově uváděné do provozu, nejen ty, které byly hodnoceny v předchozích zprávách (pětiletá lhůta je navázána obecně na kalendářní rok, kdy vlastníci pozemních komunikací podléhajících posuzování bezpečnosti zpracovali zprávy vztahující se k jim vlastněným komunikacím).

K bodu 15 (§ 18m odst. 5)

Doplňuje se zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu, v němž bude stanoven způsob určení úseků pozemních komunikací podléhajících posuzování bezpečnosti s vysokým počtem dopravních nehod, při nichž došlo k usmrcení nebo těžké újmě na zdraví, v poměru k intenzitě provozu na pozemní komunikaci. Tím bude zajištěn jednotný přístup všech vlastníků pozemních komunikací podléhajících posuzování bezpečnosti a auditorů k určení daných úseků pozemních komunikací. Účinnost tohoto zmocnění se navrhuje až ode dne 1. října 2023, neboť až do června 2023 může být ze strany Evropské komise vydána metodika upravující kritéria, na základě kterých se mají určovat pozemní komunikace s vysokým počtem závažných dopravních nehod ve vztahu k intenzitě dopravy. Tuto metodiku Evropské unie je nutné v prováděcím právním předpise zohlednit, proto se navrhuje již zmíněná pozdější účinnost, aniž by to mělo negativní dopad na provádění posouzení pozemních komunikací v provozu, jež má být poprvé realizováno teprve v roce 2024.

K bodu 16 (§ 18n)

§ 18n návrhu zákona reaguje na čl. 1 bod 6 novely směrnice o bezpečnosti infrastruktury, který do směrnice o bezpečnosti infrastruktury doplňuje nový čl. 6a. § 18n návrhu zákona navazuje na posouzení pozemních komunikací dle § 18m. V návaznosti na zjištění, ke kterým se dospělo při posouzení podle § 18m návrhu zákona, vlastník pozemní komunikace rozhodne:

a) přímo o přijetí opatření k nápravě (tato možnost přichází do úvahy v situaci, kdy zjištění umožnují jednoznačnou identifikaci vhodných opatření k nápravě, která zajistí zvýšení bezpečnosti pozemních komunikací), nebo

b) o provedení podrobné prohlídky úseků pozemních komunikací, které byly ve zprávě hodnoceny jako úseky s nízkou úrovní bezpečnosti a u nichž v tomto kalendářním roce nedojde k provedení nápravných opatření, kterými se zvýší úroveň jejich bezpečnosti. Výše uvedené je třeba provést v kalendářním roce následujícím po zpracování zpráv o posouzení pozemních komunikací dle § 18m návrhu zákona. Podrobnou prohlídku bude provádět skupina nejméně tří fyzických osob s ukončeným středním vzděláním s maturitní zkouškou a roční praxí v oblasti správy pozemních komunikací nebo bezpečnosti silničního provozu, z nichž alespoň jedna osoba musí být auditorem bezpečnosti pozemních komunikací. Výše popsanými odbornými požadavky kladenými na tyto osoby se přitom návrhem zákona vhodně konkretizuje podmínka obsažená v novele směrnice o bezpečnosti infrastruktury, aby podrobné prohlídky prováděli „odborníci“. Podrobná prohlídka se provádí na místě a zaměřuje se na posouzení dopadů zejména stavebních, technických a provozních vlastností pozemní komunikace na její bezpečnost. Cílem podrobné prohlídky je identifikovat nebezpečné podmínky, závady a problémy, které zvyšují riziko nehod a zranění. Její provedení by tedy mělo poskytnout dostatečný podklad pro identifikaci vhodných opatření k nápravě. Předmět podrobné prohlídky bude stanoven prováděcím právním předpisem (viz § 18n odst. 6), přičemž při jeho formulaci bude vycházeno z přílohy IIa směrnice o bezpečnosti infrastruktury ve znění její novely. Výsledky podrobné prohlídky se zachytí do zprávy, kterou bude s ohledem na svou odbornou kvalifikaci zpracovávat auditor bezpečnosti pozemních komunikací. Podklady pro zpracování zprávy budou informace zjištěné při provedení prohlídky na místě, poslední zprávy o posouzení pozemních komunikací, předchozí zprávy o výsledcích podrobných prohlídek dotčeného úseku pozemní komunikace (byly-li zpracovány) a údaje o dopravních nehodách na tomto úseku pozemní komunikace. Zpráva bude obsahovat zejména popis zjištěných rizik a návrhy nápravných opatření včetně posloupnosti jejich provedení. Tato zpráva bude sloužit vlastníku pozemní komunikace, aby rozhodl, u kterých úseků pozemních komunikací přijme nápravná opatření, jaká opatření to budou a též o jejich posloupnosti. Při tomto rozhodování se vlastník řídí potenciálem zvýšení bezpečnosti a úspor ve vztahu k nákladům souvisejícím s důsledky dopravních nehod na daných úsecích pozemních komunikací. Unijní právo ukládá, aby byly zpracovávány a aktualizovány plány na celostátní úrovni, které budou sledovat provádění příslušných opatření k nápravě. Vzhledem k této skutečnosti jsou vlastníkům pozemních komunikací v § 18n odst. 4 a 5 návrhu zákona ukládány následující povinnosti:

- do konce kalendářního roku, v němž jsou podrobné prohlídky prováděny, sdělit Ministerstvu dopravy informaci o vybraných úsecích pozemních komunikací a provedených nebo plánovaných nápravných opatřeních včetně posloupnosti jejich provedení a

- do konce každého kalendářního roku sdělit Ministerstvu dopravy informace o provedených nápravných opatřeních obsažených v plánu zvyšování bezpečnosti pozemních komunikací. Tyto informace budou sloužit Ministerstvu dopravy ke zpracování plánu zvyšování bezpečnosti pozemních komunikací. Plán bude pokrývat období pěti let a bude obsahovat přehled úseků pozemních komunikací (za celou Českou republiku) podléhajících posuzování bezpečnosti vybraných k provedení nápravných opatření, a provedených nebo plánovaných nápravných opatření včetně posloupnosti jejich provedení. Předmětný plán zpracuje Ministerstvo dopravy do 3 měsíců po uplynutí kalendářního roku následujícího po zpracování zpráv podle § 18m návrhu zákona. Plán zvyšování bezpečnosti pozemních komunikací Ministerstvo dopravy zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Každý kalendářní rok bude tento plán aktualizován. Z pohledu teorie správního práva bude plán zvyšování bezpečnosti pozemních komunikací představovat neregulativní úkon veřejné správy, který adresátům nezakládá práva a povinnosti. Konkrétně jej pak lze zařadit mezi tzv. programovací úkony.

K bodu 17 (§ 22 odst. 2)

V § 22 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích je obsažena legislativní zkratka pro „elektronické zařízení“. Jde o elektronické palubní zařízení umístěné ve vozidle v systému elektronického mýtného, jehož prostřednictvím se zjišťuje výše mýtného. Tento pojem se však používá v zákoně o pozemních komunikacích i v případech, kdy je elektronické zařízení poskytnuto provozovateli vozidla poskytovatelem evropského mýtného. Jelikož však v takovémto

11j)

případě nemusí být zařízení „schválené podle zvláštního zákona“, ale může být schváleno v jiném členském státě Evropské unie podle cizích předpisů (byť při zachování společných unijních pravidel), navrhuje se citovaný požadavek z textu zákona vypustit.

K bodu 18 (§ 22 odst. 4)

U vozidel s vojenskou poznávací značkou, registrační značkou elektrického vozidla nebo zvláštní registrační značkou historického vozidla, je již z těchto specifických značek patrné, že se jedná o vozidla osvobozená od zpoplatnění. Navrhuje se proto u těchto vozidel upustit od povinnosti vybavit je elektronickým zařízením v systému elektronického mýtného.

K bodu 19 (§ 22b odst. 1)

S ohledem na zrušení původní směrnice o interoperabilitě mýtných systémů se ze zákona o pozemních komunikacích navrhuje vypustit odkaz na tuto směrnici, a to bez náhrady. S ohledem na zrušení rozhodnutí č. 2009/750/ES ze dne 6. října 2009 o definici evropské služby elektronického mýtného a jejích technických prvků se ze zákona o pozemních komunikacích navrhuje vypustit odkaz na toto rozhodnutí, a to bez náhrady, jelikož právním základem pro poskytování evropské služby elektronického mýtného bude zejména zákon o pozemních komunikacích v kombinaci s přímo použitelnými předpisy vydanými Evropskou komisí v návaznosti na směrnici o interoperabilitě mýtných systémů. Za jednu z významnějších změn unijní právní úpravy poskytování evropské služby elektronického mýtného, jež je obsažena ve směrnici o interoperabilitě mýtných systémů, lze označit rezignaci na požadavek, aby byla tato služba poskytována ve všech elektronických systémech pro výběr mýtného všech členských států Evropské unie, kde je mýtné vybíráno (elektronicky). Podle čl. 5 odst. 1 směrnice musí být evropskou službou elektronického mýtného pokryty alespoň 4 členské státy Evropské unie. Evropská komise to zdůvodňuje tím, že je tato služba založena na tržních principech a pokrytí všech členských států považuje již spíše za svůj střednědobý až dlouhodobý cíl. V tomto kontextu se navrhuje upřesnit znění § 22b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích tak, aby bylo zřejmé, že evropská služba elektronického mýtného umožňuje snadnou propojitelnost systémů elektronického mýtného alespoň ve 4 členských státech Evropské unie. Již platná vnitrostátní právní úprava předpokládá, že evropská služba elektronického mýtného umožňuje nepřetržité užívání zpoplatněných pozemních komunikací silničním vozidlem ve všech systémech elektronického mýtného v těchto státech při využití jediného elektronického zařízení. S ohledem na znění čl. 13 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů se toto ustanovení precizuje v tom smyslu, že při užívání předmětné služby napříč dotčenými členskými státy není nutné přizpůsobovat nastavení elektronického zařízení jednotlivým systémům elektronického mýtného. Platí to přirozeně v případě, že se v průběhu jízdy nemění technické parametry vozidla (pokud by například v průběhu jízdy došlo ke změně počtu náprav jízdní soupravy, zásah do elektronického zařízení může být nutný, avšak není vyvolán změnou systému elektronického mýtného).

K bodům 20 a 21 (§ 22b odst. 2)

S ohledem na zrušení rozhodnutí č. 2009/750/ES ze dne 6. října 2009 o definici evropské služby elektronického mýtného a jejích technických prvků se ze zákona o pozemních komunikacích navrhuje vypustit odkaz na toto rozhodnutí, a to bez náhrady. V § 22b odst. 2 je relevantní, že oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného bylo uděleno příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie, což je třeba uznávat i v České republice, aniž by zákon musel nutně uvést, že bylo oprávnění vydáno „v souladu s rozhodnutím Evropské komise“. Současně však k podmínce udělení oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného jiným státem přistupuje podmínka spočívající v uzavření smlouvy o poskytování evropské služby elektronického mýtného s provozovatelem systému elektronického mýtného (jímž je v České republice Ředitelství silnic a dálnic). Navržená změna souvisí s tím, že nadále není unijními předpisy požadováno, aby evropská služba elektronického mýtného pokrývala všechny členské státy Evropské unie. Nelze tak automaticky presumovat, že všichni poskytovatelé evropského mýtného budou mít uzavřenou smlouvu s českým provozovatelem systému elektronického mýtného. Ti, co se rozhodnou poskytovat v České republice své služby, budou muset předmětnou smlouvu uzavřít, což vyplývá z čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů. Současně se z § 22b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích vypouští předpoklad poskytování evropské služby elektronického mýtného v České republice spočívající v uzavření smlouvy o poskytování této služby s provozovatelem vozidla v systému elektronického mýtného, jelikož to vyplývá z jiných ustanovení zákona i přímo použitelného předpisu Evropské unie.

K bodu 22 (§ 22c odst. 1 písm. a))

V souladu s čl. 6 odst. 6 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů se navrhuje výslovně doplnit do zákona o pozemních komunikacích povinnost provozovatele systému elektronického mýtného umožnit použití elektronických zařízení poskytnutých poskytovatelem evropského mýtného. Podmínkou toho je, že zařízení splňuje technické požadavky stanovené unijním právem, bylo podrobeno posouzení shody a posouzení vhodnosti pro použití a je opatřeno příslušnými prohlášeními (to vše dle rámcových pravidel obsažených v § 22g zákona o pozemních komunikacích). Výjimkou z uvedeného pravidla (umožnit použití elektronických zařízení poskytnutých poskytovatelem evropského mýtného) je situace, kdy je elektronické zařízení evidováno jako nefunkční nebo zablokované (z důvodu, že provozovatel vozidla neplní své smluvní povinnosti vůči poskytovateli evropského mýtného).

K bodu 23 (§ 22c odst. 1 písm. e))

Již platná právní úprava předpokládá, že je povinností provozovatele systému elektronického mýtního zajistit výběr souhrnného mýtného, jež vzniklo užitím zpoplatněných pozemních komunikací vozidly v systému elektronického mýtného, ohledně kterých uzavřeli provozovatelé těchto vozidel smlouvu s poskytovatelem evropského mýtného. Právní úprava se v tomto kontextu doplňuje o explicitní vymezení případu, kdy poskytovatel evropského mýtného hradit mýtné za provozovatele vozidla nemusí. Jde o případ, kdy je elektronické zařízení vozidla, jež užilo českou zpoplatněnou pozemní komunikaci, evidováno poskytovatelem evropského mýtného jako zablokované. Typicky v situaci, kdy provozovatel vozidla v systému elektronického mýtného neplní své smluvní závazky vůči poskytovateli evropského mýtného a tento poskytovatel jej uvede v příslušné evidenci (lze přitom odkázat i na § 22e odst. 2 písm. c) zákona o pozemních komunikacích ve znění návrhu jeho novely), provozovatel systému elektronického mýtného nemůže požadovat úhradu mýtného po poskytovateli evropského mýtného (v rámci úhrady souhrnného mýtného), ale bude řešit případné dlužné mýtné přímo s provozovatelem vozidla. Návrh této úpravy navazuje na čl. 8 odst. 2 a 3 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů. Dále se v souvislosti se změnou technologie mýtného systému v České republice (na technologii satelitní) navrhuje, aby byl základem výběru souhrnného mýtného hrazeného poskytovatelem evropského mýtného výkaz o mýtném, jenž poskytovatel evropského mýtného předkládá provozovateli systému elektronického mýtného.

K bodu 24 (§ 22c odst. 1 písm. f))

S ohledem na zrušení rozhodnutí č. 2009/750/ES ze dne 6. října 2009 o definici evropské služby elektronického mýtného a jejích technických prvků se ze zákona o pozemních komunikacích navrhuje vypustit odkaz na toto rozhodnutí. Prohlášení o systému elektronického mýtného ve smyslu zákona o pozemních komunikacích odpovídá přehled o oblasti evropské služby elektronického mýtného ve smyslu unijní právní úpravy. Jelikož jsou náležitosti tohoto dokumentu nově vymezeny v přímo použitelném předpisu Evropské unie, přičemž v tomto dokumentu jsou rovněž stanoveny podmínky přístupu poskytovatelů evropského mýtného do systému elektronického mýtného, odpovídajícím způsobem se upravuje odkaz na předpis Evropské unie. Tento odkaz je obecný. Jde o nařízení Komise (EU) 2020/204. V případě tohoto nařízení není možné v normativním textu návrhu zákona uvést zkrácený či zobecněný název tohoto přímo použitelného předpisu Evropské unie.

K bodu 25 (§ 22c odst. 1 písm. g))

V souladu s čl. 7 odst. 1 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů se do zákona o pozemních komunikacích navrhuje výslovně doplnit, že za poskytování evropské služby elektronického mýtného náleží poskytovatelům odměna od provozovatele systému elektronického mýtného. V dané souvislosti lze pak odkázat na bod 1.2. přílohy nařízení Komise (EU) 2020/204. Dle tohoto ustanovení jsou mandatorní součástí přehledu o oblasti evropské služby elektronického mýtného (dle zákona o pozemních komunikacích prohlášení o systému elektronického mýtného) obchodní podmínky zahrnující alespoň popis prvků použitých k vymezení pevně stanovené nebo proměnné odměny hrazené subjektem pro výběr mýtného (tedy provozovatelem systému elektronického mýtného dle zákona o pozemních komunikacích) poskytovateli evropské služby elektronického mýtného (tedy poskytovateli evropského mýtného dle zákona o pozemních komunikacích).

K bodu 26 (§ 22c odst. 1 písm. h), § 22c odst. 3 a § 22e písm. c))

Navrhuje se sjednocení terminologie užívané pro vyjádření zveřejňování údajů na internetu.

K bodu 27 (§ 22c odst. 1 písm. i))

Podle čl. 9 směrnice o interoperabilitě mýtných systému by měl subjekt pro výběr mýtného vést účetní záznamy, které umožňují jasně odlišovat náklady a příjmy související s poskytováním služeb mýtného od nákladů a příjmů souvisejících s jinými činnostmi, přičemž křížové dotace mezi dotčenými činnostmi by neměly být povoleny. Návrh zákona tedy zakotvuje pro provozovatele systému elektronického mýtného povinnost vedení odděleného účetnictví a zákaz financování jiných činností z veřejných prostředků, jež byly poskytnuty k provozování systému elektronického mýtného.

K bodu 28 (§ 22d odst. 2 a 5)

Jedná se o dílčí terminologickou úpravu směřující k tomu, aby byla použita formulace, která je nyní v právních předpisech standardně užívána.

K bodu 29 (§ 22d odst. 7)

Směrnice o interoperabilitě mýtných systému v čl. 21 odst. 1 vyžaduje, aby členské státy nejméně jednou ročně ověřili, zda poskytovatelé evropské služby elektronického mýtného nadále splňují vybrané podmínky, jež byly posuzovány v rámci řízení o registraci těchto osob. Navrhuje se proto uložit povinnost Ministerstvu dopravy každoročně ověřovat, zda poskytovatel evropského mýtného, jemuž udělilo oprávnění, splňuje podmínku zavedeného systému řízení jakosti, finanční způsobilosti, řízení rizik a dobré pověsti. Neplnění některé z těchto podmínek by mohlo vést k odnětí oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného dle § 22f zákona o pozemních komunikacích.

K bodům 30 až 37 (§ 22e odst. 1)

Ustanovení § 22e zákona o pozemních komunikacích upravuje povinnosti poskytovatelů evropského mýtného, jimž udělilo oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného Ministerstvo dopravy. Novou povinností poskytovatele evropského mýtného bude ve lhůtě 1 měsíce od udělení oprávnění uveřejnit na internetu údaje o plánovaném pokrytí systémů elektronického mýtného v členských státech Evropské unie. Posléze bude povinen tyto údaje každoročně aktualizovat. Předmětné ustanovení provádí čl. 5 odst. 3 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů. Jak bylo uvedeno výše, za 1 z významnějších změn unijní právní úpravy poskytování evropské služby elektronického mýtného, jež je obsažena ve směrnici o interoperabilitě mýtných systémů, lze označit rezignaci na požadavek, aby byla tato služba poskytována ve všech elektronických systémech pro výběr mýtného všech členských států Evropské unie, kde je mýtné vybíráno (elektronicky). Podle čl. 5 odst. 1 směrnice musí být evropskou službou elektronického mýtného pokryty alespoň 4 členské státy Evropské unie. Evropská komise to zdůvodňuje tím, že je tato služba založena na tržních principech a pokrytí všech členských států považuje již spíše za svůj střednědobý až dlouhodobý cíl. V souladu s tímto požadavkem se tedy ukládá poskytovateli evropského mýtného povinnost uzavřít smlouvy o poskytování evropské služby elektronického mýtného s provozovateli systémů elektronického mýtného toliko ve 4 členských státech Evropské unie, které jsou zapojeny do poskytování předmětné služby. Prodlužuje se i lhůta pro uzavření smluv - namísto stávajících 2 let stačí předmětné smlouvy uzavřít do 3 let od udělení oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného. Bude však platit, že v členských státech Evropské unie, v nichž hodlá poskytovatel evropského mýtného poskytovat své služby, musí uzavřít příslušné smlouvy s provozovateli všech systémů elektronického mýtného, a to ve lhůtě do 2 let od uzavření první smlouvy v takovémto státě, ledaže by některý z provozovatelů neposkytl potřebnou součinnost (k tomu lze odkázat na § 22f odst. 1 písm. c) zákona o pozemních komunikacích ve znění návrhu jeho novely). Ze zákona o pozemních komunikacích se dále navrhuje vypustit povinnost poskytovatele evropského mýtného obnovit poskytování služby elektronického mýtného do 6 měsíců od výpadku pokrytí systému elektronického mýtného, jelikož takovéto ustanovení již nemá v nové unijní právní úpravě oporu. Čl. 5 odst. 2 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů naopak požaduje nepřetržité pokrytí všech systémů elektronického mýtného od okamžiku uzavření smluv o tomto pokrytí. Uvedené ustanovení toliko pamatuje na povinnost subjektu pro výběr mýtného co nejrychleji obnovit pokrytí, došlo-li k výpadku, což ve vztahu k provozovateli systému elektronického mýtného již není třeba výslovně upravovat, jelikož je v České republice jeho zákonnou povinností zajistit kontinuální fungování systému elektronického mýtného.

Z § 22e se dále navrhuje vypustit některé povinnosti poskytovatele evropského mýtného, jemuž udělilo oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného Ministerstvo dopravy, a to z toho důvodu, že

- pro ně již není opora ve směrnici o interoperabilitě mýtných systémů,

- jde o povinnosti zavazující poskytovatele evropského mýtného, kteří mají v České republice uzavřenou smlouvu o poskytování evropské služby elektronického mýtného, aniž by muselo být oprávnění k této činnosti uděleno Ministerstvem dopravy, nebo

- byly tyto povinnosti přeneseny do přímo použitelných předpisů Evropské unie (zejména do nařízení Komise (EU) 2020/204).

K bodu 38 (§ 22e odst. 2 a 3)

Jak již bylo uvedeno výše, směrnice o interoperabilitě mýtných systémů zavádí preciznější rozlišení povinností poskytovatelů evropské služby elektronického mýtného, jejichž plnění mají zajistit členské státy registrující tyto poskytovatele, od povinností, jejichž plnění mají zajistit členské státy, na jejichž území k poskytování služby dochází. Nově navržený odstavec provádí do zákona o pozemních komunikacích druhou skupinu povinností. Opírají se o čl. 5 odst. 4, čl. 5 odst. 5, čl. 8 odst. 3 a čl. 10 odst. 1 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů, jakož i o čl. 2 odst. 7 nařízení Komise (EU) 2020/204. Bude-li tedy poskytovatel evropského mýtného poskytovat evropskou službu elektronického mýtného v České republice (a bude mít pro tento účel uzavřenou smlouvu s Ředitelstvím silnic a dálnic), bude povinen kromě jiného

- předem informovat provozovatele vozidel o způsobech úhrady mýtného a zpracovávání jejich osobních údajů a jejich právech s tím souvisejících,

- zajistit provozovatelům vozidel poskytnutí elektronických palubních zařízení,

- vést v rozsahu a způsobem stanoveným ve smlouvě o poskytování evropské služby elektronického mýtného evidenci zablokovaných a nefunkčních elektronických palubních zařízení a zasílat provozovateli systému elektronického mýtného údaje související se zablokovaným zařízením,

- neprodleně informovat provozovatele vozidel o neuhrazení mýtného podle podmínek uvedených ve smlouvě o poskytování evropské služby elektronického mýtného a stanovit jim přiměřenou lhůtu k úhradě mýtného. Zároveň se v souladu s čl. 10 odst. 1 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů doplňuje, že v případě smlouvy o poskytování evropské služby elektronického mýtného uzavřené mezi poskytovatelem evropského mýtného a provozovatelem systému elektronického mýtného nesmí tento poskytovatel odmítnout uzavřít smlouvy o poskytování evropské služby elektronického mýtného s provozovatelem vozidla z důvodu

- jeho státní příslušnosti,

- státu pobytu nebo

- státu registrace vozidla.

K bodům 39 až 41 (§ 22f)

S ohledem na skutečnost, že povinnosti poskytovatelů evropského mýtného budou obsaženy nejen na úrovni zákona o pozemních komunikacích, ale i v přímo použitelném předpisu vydaném Evropskou komisí (tj. nařízení Komise (EU) 2020/204), je nutno rozšířit možné důvody pro odejmutí oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného. Odkaz na přímo použitelný předpis je obecný, jelikož v tomto případě není možné v normativním textu návrhu zákona uvést zkrácený či zobecněný název tohoto předpisu. Dále se v návaznosti na čl. 5 odst. 1 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů navrhuje uvést, že důvodem odejmutí oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného není situace, kdy k uzavření smlouvy o poskytování evropské služby elektronického mýtného s některým z provozovatelů systému elektronického mýtného v určitém členském státě Evropské unie nedošlo proto, že provozovatel systému elektronického mýtného neposkytl potřebnou součinnost.

K bodům 42 až 45 (§ 22g odst. 1)

S ohledem na zrušení rozhodnutí č. 2009/750/ES ze dne 6. října 2009 o definici evropské služby elektronického mýtného a jejích technických prvků se ze zákona o pozemních komunikacích navrhuje vypustit odkaz na toto rozhodnutí, přičemž s ohledem na vydání přímo použitelných předpisů Evropskou komisí v návaznosti na směrnici o interoperabilitě mýtných systémů dochází ke změně odkazu. Zatímco jsou technické požadavky kladené na prvky systému elektronického mýtného stanoveny nařízením Komise (EU) 2020/203, posouzení shody prvků s technickými požadavky, posouzení jejich vhodnosti pro použití a vydání prohlášení o těchto posouzeních se bude řídit nařízením Komise (EU) 2020/204.

K bodu 46 (§ 22g odst. 3 až 7)

Zákon o pozemních komunikacích v platném znění sice stanoví, že mají být prvky systému elektronického mýtného podrobeny posouzení shody i posouzení vhodnosti pro použití, nestanoví však, kdo tato posouzení provádí. Podrobný postup obou posouzení stanoví nařízení Komise (EU) 2020/204 v příloze III. Posouzení shody je provedeno buď v režimu interního řízení výroby (modul A), nebo v režimu přezkoušení typu (modul B), po němž následuje posouzení shody s typem založené na interním řízení výroby (modul C). Z výše uvedených modulů je oznámený subjekt zapojen do modulu B. Posouzení vhodnosti pro použití je prováděno buď přímo ve spolupráci se subjektem pro výběr mýtného (tj. provozovatelem systému elektronického mýtného ve smyslu zákona o pozemních komunikacích), nebo je prováděno oznámeným subjektem. V případech, kdy výše uvedená posouzení provádí oznámený subjekt, návrh zákona jednoznačně stanoví, kdo jím je. Jde o právnickou osobu oznámenou Evropské komisi, které bylo uděleno příslušné oprávnění Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, nebo orgánem jiného členského státu Evropské unie. Tuto kompetenci se navrhuje přiznat v České republice Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví s ohledem na skutečnost, že obecně zastává v České republice roli oznamujícího orgánu ve vztahu k subjektům posuzování shody. Na rozdíl od jiných předpisů Evropské unie, jež upravují detailní pravidla posuzování, oznamování a kontroly subjektů posuzování shody, stanoví směrnice o interoperabilitě mýtných systémů toliko několik základních, velmi obecných pravidel, a to v čl. 19. Návrh zákona nesměřuje v tomto ohledu k doplnění hmotněprávní či procesní úpravy nad rámec unijního práva a navrženou právní úpravu nelze svým rozsahem, obsahem, ale ani významem srovnávat s úpravou obsaženou v hlavě IV části první zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů. Návrh zákona přitom počítá se subsidiární aplikací jak správního řádu, tak kontrolního řádu. Návrh zákona nestanoví ani požadavky kladené na oznámený subjekt, jelikož vyplývají z nařízení Komise (EU) 2020/203. Na tento přímo použitelný předpis Evropské unie je činěn toliko obecný odkaz (v normativním textu návrhu zákona nelze uvést zkrácený či zobecněný název tohoto předpisu). Při posuzování žadatele se přitom standardně zohlední i plnění harmonizovaných norem, přičemž předpokladem přiznání oprávnění je jeho předchozí akreditace (to vyplývá z přílohy III nařízení Komise (EU) 2020/203). Vyhoví-li Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví žádosti o udělení oprávnění, oznámí tuto skutečnost Evropské komisi a jiným členským státům Evropské unie. Na rozdíl od obecné unijní i vnitrostátní právní úpravy není vznik oprávnění provádět činnosti oznámeného subjektu navázán na absenci námitek uplatněných ze strany Evropské komise či jiného členského státu, oznámení má tak výlučně informační význam. Návrh zákona rovněž standardně předpokládá, že Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví vykonává kontrolu nad oznámeným subjektem a jeho činnostmi, přičemž v případě pozbytí předpokladů pro notifikaci, nebo neplnění stanovených povinností, popřípadě v návaznosti na žádost bude tento úřad rovněž kompetentní k odejmutí uděleného oprávnění. I o této skutečnosti pak bude povinen informovat Evropskou komisi a ostatní členské státy.

K bodu 47 (§ 22g odst. 9)

Na základě čl. 6 odst. 2 a čl. 15 odst. 1 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů dochází k doplnění povinnosti provozovatele systému elektronického mýtného zveřejnit na internetu aktualizované prohlášení o systému elektronického mýtného, dojde-li k změně systému elektronického mýtného vyžadující úpravu prvku systému elektronického mýtného. To by mělo umožnit poskytovatelům evropského mýtného absolvovat relevantní nová posouzení prvků systému elektronického mýtného tak, aby mohli své služby poskytovat bez přerušení způsobeného změnou národního systému.

K bodům 48 a 49 (§ 22h odst. 2)

S ohledem na požadavek upravený v čl. 12 odst. 1 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů dochází k drobnému upřesnění stávající lhůty pro sdělení Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, zda disponuje všemi potřebnými informacemi a podklady pro posouzení sporu. Současně se výslovně stanoví, že provozovatel systému elektronického mýtného nebo příslušný poskytovatel evropského mýtného je povinen vyhovět žádosti o předložení doplňujících informací nebo podkladů ve stanovené lhůtě.

K bodu 50 (§ 22h odst. 3)

S ohledem na zrušení rozhodnutí č. 2009/750/ES ze dne 6. října 2009 o definici evropské

služby elektronického mýtného a jejích technických prvků se ze zákona o pozemních komunikacích navrhuje vypustit odkaz na toto rozhodnutí a nahradit jej obecnějším vymezením. Soulad smluvních podmínek může být posuzován jak z hlediska zákona o pozemních komunikacích, tak občanského zákoníku, nebo také přímo použitelných předpisů vydaných Evropskou komisí v návaznosti na směrnici o interoperabilitě mýtných systémů.

K bodu 51 (§ 22h odst. 4 a 5)

V zájmu zajištění snadného přístupu k informacím ze strany účastníků trhu evropské služby elektronického mýtného stanoví směrnice o interoperabilitě mýtných systémů povinnost členských států shromažďovat a zveřejňovat veškeré významné údaje týkající se této služby ve veřejně přístupných národních rejstřících, přičemž tyto informace mají být aktuální a přesné. V souladu s čl. 21 směrnice se tak navrhuje uložit Ministerstvu dopravy povinnost zveřejňovat na internetu vybrané údaje týkající se provozování systému elektronického mýtného a poskytování evropské služby elektronického mýtného.

K bodu 52 (§ 22i odst. 2)

Podle platné právní úpravy je povinen provozovatel vozidla v systému elektronického mýtného zajistit úhradu mýtného, nehradí-li mýtné poskytovateli evropského mýtného na základě smlouvy o poskytování evropské služby elektronického mýtného. Navrhuje se provést toliko dílčí reformulaci ustanovení tak, aby byl případ zproštění se povinnosti hradit mýtné provozovateli systému elektronického mýtného formulován obdobně jako je tomu v § 22j odst. 1 písm. d) zákona o pozemních komunikacích a šlo tedy o situace, kdy mýtné hradí provozovateli systému elektronického mýtného poskytovatel evropského mýtného. To, kdy hradí mýtné poskytovatel evropského mýtného, pak vyplývá z § 22c odst. 4 písm. b) (ve spojení s § 22c odst. 1 písm. e)) zákona o pozemních komunikacích. Z toho lze též dovodit, že i přes formální existenci smlouvy s poskytovatelem evropského mýtného může provozovatel systému elektronického mýtného požadovat úhradu mýtného přímo po provozovateli vozidla, pakliže je elektronické palubní zařízení tohoto vozidla evidováno jako zablokované.

K bodu 53 (§ 22i odst. 4)

Ze zákona o pozemních komunikacích se navrhuje vypustit zmocnění pro Ministerstvo dopravy k úpravě podmínek pro zajištění interoperability systémů elektronického mýtného v souladu s příslušným předpisem Evropské unie. Jednak již odkaz na původní směrnici o interoperabilitě mýtných systémů není správný (s ohledem na její zrušení), a dále pak je předmětná materie obsažena v přímo použitelných předpisech Evropské unie (nařízeních Komise (EU) 2020/203 a 2020/204).

K bodům 54 a 55 (§ 29a odst. 1)

§ 29a zákona o pozemních komunikacích upravuje Centrální evidenci pozemních komunikací, v níž se mají evidovat i informace o úsecích pozemních komunikací zařazených do transevropské silniční sítě, jež jsou v provozu déle než 3 roky, s vysokým počtem dopravních nehod, při nichž došlo k usmrcení osoby, v poměru k intenzitě provozu na pozemní komunikaci, a informace o úsecích pozemních komunikací zařazených do transevropské silniční sítě, u nichž by odstranění nebo snížení rizik plynoucích z vlastností pozemní komunikace pro účastníky provozu na pozemních komunikacích vedlo k výraznému snížení nákladů vynakládaných v důsledku dopravních nehod, při současném zohlednění nákladů na odstranění nebo snížení těchto rizik. Evidence těchto informací byla do zákona o pozemních komunikacích začleněna z důvodu transpozice čl. 2 odst. 5 a 6 a čl. 5 odst. 1 směrnice o bezpečnosti infrastruktury. Vzhledem k tomu, že výše uvedená unijní úprava byla nahrazena novou úpravou obsaženou v novele směrnice o bezpečnosti infrastruktury, navrhuje se vypuštění § 29a odst. 1 písm. d) a e) zákona o pozemních komunikacích.

K bodu 56 (§ 29a odst. 2)

Vzhledem ke zrušení písm. d) a e) v § 29a odst. 1 se navrhuje zrušení odstavce 2, který se vztahoval pouze k těmto ustanovením.

K bodu 57 (§ 29a odst. 7)

Jedná se o legislativně technickou úpravu vyvolanou přečíslováním odstavců v důsledku zrušení odstavce 2 v § 29a.

K bodu 58 (§ 43d)

§ 43d odst. 1, 2 a 4 návrhu zákona upravující informační formulář transponuje do českého právního řádu čl. 24 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů. Navrhované nové ustanovení souvisí s usnadněním přeshraničního vymáhání přestupků řidiče nebo provozovatele vozidla spočívajících v užití zpoplatnění pozemní komunikace bez úhrady časového poplatku nebo v nezajištění úhrady mýtného anebo v obdobném protiprávním jednání, jež vede nebo může vést k absenci této úhrady. Konkrétně půjde o skutkové podstaty podle § 42a odst. 2, § 42a odst. 3 a § 42b odst. 2 písm. a) až e) zákona o pozemních komunikacích. V této souvislosti se v případech, kdy podezřelým z přestupku je řidič nebo provozovatel vozidla, které je registrováno v jiném členském státě Evropské unie, navrhuje přiložit k oznámení o zahájení řízení nebo k příkazu, který je vydáván jako první úkon v řízení, rovněž informační formulář. Zasílání informačního formuláře pouze vůči řidiči nebo provozovateli vozidla, které je registrováno v jiném členském státě Evropské unie, je vyjádřením přeshraničního aspektu vyplývajícího z účelu a předmětu právní úpravy vymáhání povinnosti zaplatit časové poplatky nebo mýtné obsažené v bodě 5 preambule a čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice interoperabilitě mýtných systémů. Za předpokladu, že je známa informace o jazyce vydání osvědčení o registraci vozidla, zašle se formulář v tomto jazyce. Tato situace nastane například, pokud je vozidlo zastaveno a osvědčení o registraci je předloženo. V ostatních případech je informační formulář zasílán v úředním jazyce členského státu registrace vozidla. Zaslání informačního formuláře v cizím jazyce má umožnit osobě podezřelé z přestupku seznámit se se základními informacemi o spáchaném přestupku v jazyce, který by pro ni měl být srozumitelný. Informační formulář tak bude zasílán ve dvou případech. Pokud se bude jednat o řízení zahájené vydáním příkazu jako prvního úkonu v řízení (příkazní řízení), nebo v případě, kdy bude řízení zahájeno zasláním oznámení o zahájení řízení (standardní přestupkové řízení). Bude-li se jednat o případ, kdy bude spáchaný přestupek projednán příkazem na místě, informační formulář zasílán nebude. Důvodem je, že v případě projednání spáchaného přestupku příkazem na místě přestupce (řidič) na místě samém souhlasí se zjištěným stavem věci, s právní kvalifikací skutku, s uložením pokuty a její výší a s vydáním příkazového bloku, a tedy není již nutné dále tohoto přestupce poučovat o skutečnostech, jež jsou předvídané v informačním formuláři. Nezasílání informačního formuláře při projednání přestupku příkazem na místě je rovněž plně v souladu se směrnicí o interoperabilitě mýtných systémů (čl. 24), která zaslání informačního formuláře spojuje teprve s rozhodnutím členského státu o tom, zda zahájí následné řízení o nezaplacení mýtného. Současně platí, že vzhledem k tomu, že v případě vyřízení přestupku uložením pokuty příkazem na místě není zahajováno správní řízení, není tedy ani zasíláno oznámení o zahájení řízení. Povinnost zaslat informační formulář tedy v tomto případě nevznikne a není ani potřeba ji výslovně vylučovat. Informační formulář bude v souladu s požadavky směrnice obsahovat nejnutnější identifikační údaje o přestupku, které budou podezřelému sloužit ke snazší orientaci ve věci. Jedná se o základní údaje o místě a času, kdy měl být přestupek spáchán, identifikace konkrétního ustanovení vymezujícího skutkovou podstatu přestupku a vymezení výše a druhu hrozícího postihu. V případě informačního formuláře zasílaného spolu s příkazem bude tento formulář obsahovat též vymezení správního trestu, který je příkazem ukládán, a rovněž i poučení o právu podat proti příkazu odpor. Pokud byl přestupek zjištěn prostřednictvím automatizovaného technického prostředku (např. zaznamenám kamerou), bude informační formulář obsahovat kromě výše uvedených údajů i údaje o tomto prostředku. Konkrétní standardizovaná podoba informačního formuláře bude vycházet z přílohy II směrnice o interoperabilitě mýtných systémů a bude stanovena v prováděcím právním předpise (viz § 43d odst. 4). Oznámení o zahájení řízení, které bude zasíláno společně s informačním formulářem, nebude zasíláno v cizím jazyce, ale v češtině. Čl. 26 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů požaduje po členských státech Evropské unie, aby zpracovávaly souhrnné zprávy týkající se výměny informací mezi členskými státy a řízení o přestupcích, u nichž byl zaslán informační formulář, a tyto zprávy každé tři roky zasílaly Evropské komise. První zpráva má být zaslána do 19. dubna 2023. V této souvislosti lze uvést, že automatizovanou výměnu údajů o silničních vozidlech, jejich vlastnících a provozovatelích podle čl. 23 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů bude zabezpečovat Ministerstvo dopravy prostřednictvím systému EUCARIS. Právní úprava této problematiky je upravena v § 5 odst. 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na výše uvedené bude souhrnnou zprávu za Českou republiku zpracovávat Ministerstvo dopravy. Vzhledem k tomu, že ve zprávě je třeba uvést též informace o řízeních o přestupcích, u nichž byl zaslán informační formulář, ukládá návrh zákona v § 43d odst. 3 povinnost celnímu úřadu, aby vždy do 28. února poskytl Ministerstvu dopravy tyto údaje. Termín pro splnění této povinnosti (konec února) byl zvolen s ohledem na termín zasílání souhrnné zprávy Evropské komisi.

K bodu 59 (§ 46 odst. 2)

V souvislosti se zakotvením nových zmocnění a s přečíslováním jednotlivých ustanovení zákona se doplňují a upravují odkazy ve výčtu zmocňovacích ustanovení.

K čl. II

K bodům 1 a 2

Za účelem předejití retroaktivitě návrhu zákona se výslovně stanoví, že provedení prvotního hodnocení záměru a auditu bezpečnosti pozemních komunikací se nevztahuje na stavby pozemních komunikací, u kterých byla dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo dokumentace pro vydání společného povolení, kterým se stavba umísťuje a povoluje, zpracována přede dnem účinnosti zákona. Audit bezpečnosti pozemních komunikací však bude prováděn u pozemních komunikací zařazených do transevropské silniční sítě, u nichž tato povinnost platí již nyní podle stávajícího znění zákona o pozemních komunikacích.

K bodu 3

S ohledem na čl. 5 odst. 3 směrnice o bezpečnosti infrastruktury, ve znění její novely, se stanoví, že první posouzení pozemních komunikací podléhajících posouzení bezpečnosti podle § 18m bude provedeno v roce 2024. Tím bude zároveň zajištěno, že celá síť pozemních komunikací podléhajících posuzování bezpečnosti v České republice bude posouzena současně (v průběhu téhož roku).

K čl. III

K bodu 1 (§ 5 odst. 8)

Čl. 23 a příloha I směrnice o interoperabilitě mýtných systémů upravují postup pro výměnu informací o silničních vozidlech, jejich vlastnících a provozovatelích mezi členskými státy Evropské unie. Tato právní úprava byla na unijní úrovni zavedena z důvodu usnadnění přeshraničního vymáhání přestupků řidiče nebo provozovatele vozidla spočívajících v užití zpoplatněné pozemní komunikace bez úhrady časového poplatku nebo mýtného. Z důvodů účinného využívání zdrojů se pro výše uvedenou výměnu použije již existující nástroj, konkrétně systém EUCARIS používaný pro výměnu informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu stanovený ve směrnici o výměně informací o dopravních deliktech. Výměna informací dle směrnice o výměně informací o dopravních deliktech je v České republice transponována ustanovením § 5 odst. 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti je třeba uvést, že systém předávání údajů mezi jednotlivými členskými státy, jakož i údaje, které si mají členské státy Evropské unie dle výše uvedených směrnic mezi sebou vyměňovat, jsou oběma směrnicemi vymezeny téměř stejně. Jediným údajem, který je ve směrnici o interoperabilitě mýtných systémů uveden nad rámec údajů dle směrnice o výměně informací o dopravních deliktech, je údaj o emisní třídě vozidla. Tento údaj je veden v registru silničních vozidel podle § 4 odst. 3 písm. k) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, přičemž na toto ustanovení se navrhuje učinit odkaz v § 5 odst. 8 písm. a) tohoto zákona.

K bodům 2 a 3 (poznámka pod čarou č. 18)

Navrhuje se aktualizace poznámky pod čarou č. 18 tak, aby odkazovala na platné unijní právní předpisy upravující výměnu informací mezi členskými státy Evropské unie. V této souvislosti dochází jednak k nahrazení odkazu na již zrušenou směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/82/EU ze dne 25. října 2011 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu odkazem na směrnici o výměně informací o dopravních deliktech a dále též k doplnění odkazu na směrnici o interoperabilitě mýtných systémů.

K čl. IV

Účinnost zákona se navrhuje prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení zákona, neboť transpoziční lhůta vyplývající z čl. 32 odst. 1 směrnice o interoperabilitě mýtných systémů uplynula již 19. října 2021 a transpoziční lhůta novely směrnice o bezpečnosti infrastruktury uplyne 17. prosince 2021. Naléhavým obecným zájmem odůvodňujícím odchylku od požadavku na jednotná data účinnosti právních předpisů, jenž stanoví zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, je zájem na co nejrychlejším dokončení transpozice výše uvedených směrnic do českého právního řádu. Výjimkou jsou vybraná ustanovení, která nabydou účinnosti dnem 1. července 2023 a dnem 1. října 2023. Pozdější účinnost (k 1. červenci 2023) je jednak vyvolaná tím, že se v příslušném novelizačním bodě reaguje na změny vyvolané novým stavebním zákonem (zákon č. 283/2021). Je proto nutné, aby tento novelizační bod nabyl účinnosti ve stejný den, jako nový stavební zákon. Pozdější účinnost se dále navrhuje u ustanovení (k 1. říjnu 2023) upravujícího zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu, který bude vycházet z metodiky Evropské unie, která bude vydána až v červnu 2023.

V Praze dne 25. listopadu 2021

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v.r.

Ministr dopravy: doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA, v.r.