zákon č. 179/2022 Sb.

K čl. I

(poznámka pod čarou č. 1)

K větě první, sedmé a poslední: Směrnice Rady (EU) 2020/262 ze dne 19. prosince 2019, kterou se stanoví obecná úprava spotřebních daní (dále jen „směrnice o obecné úpravě spotřebních daní“) je přepracovaným zněním směrnice Rady 2008/118/ES a současně zapracovává změny uvedené ve směrnici Rady (EU) 2013/61/EU, směrnici Rady (EU) 2019/475 a směrnici Rady (EU) 2019/2235. Z těchto důvodů se ruší odkazy na směrnice 2008/118/ES, 2013/61/EU, 2019/475 a 2019/2235 uvedené v poznámce pod čarou č. 1 zákona. K doplněné větě: Návrh právního předpisu zapracovává směrnici o obecné úpravě spotřebních daní. Z hlediska splnění implementačních povinností se v poznámce pod čarou č. 1 uvádí odkaz na tuto směrnici.

(§ 1 odst. 4 písm. a))

Vzhledem k tomu, že pojem „dovoz“ již podle směrnice o obecné úpravě spotřebních daní nezahrnuje neoprávněný vstup, je nezbytné uvedené v tomto ustanovení reflektovat.

(§ 1 odst. 5)

Cílem navrhované právní úpravy je vymezit, která ustanovení zákona o spotřebních daních se uplatní na vybrané výrobky, které nejsou zbožím Unie podle celního kodexu Unie. Jedná se o ta ustanovení, která se nevztahují na uplatnění hlavních režimů pro oblast spotřebních daní, a to podmíněné osvobození od daně, volný daňový oběh nebo zasílání vybraných výrobků. Naopak právní úprava týkající se například vymezení daňového území, dovozu, neoprávněného vstupu či vnějšího tranzitu se vztahuje i na vybrané výrobky, které nejsou zbožím Unie. Celní status zboží Unie při dovozu se získává v okamžiku propuštění do celního režimu volného oběhu, což znamená, že se před tímto propuštěním uplatní příslušná ustanovení zákona o spotřebních daních týkající se dovozu. Rovněž na vybrané výrobky propuštěné do celního režimu vnějšího tranzitu, které nejsou zbožím Unie, se uplatní příslušná ustanovení zákona o spotřebních daních.

(§ 2 odst. 1 písm. b))

Dochází k vypuštění odkazu na směrnici 2008/118/ES o obecné úpravě spotřebních daní a nově se definuje pojem „daňové území Evropské unie“ jako souhrn daňových území členských států. Daňové území České republiky je podmnožinou daňového území Evropské unie.

(§ 2 odst. 1 písm. c))

V důsledku změny uvedené v § 2 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních a v návaznosti na úpravu ve směrnici o obecné úpravě spotřebních daní se v zákoně o spotřebních daních definuje pojem „daňové území členského státu“ pro účely definice pojmu „daňové území Evropské unie“.

(§ 2 odst. 1 písm. f))

Jedná se o reakci na změny činěné v § 2 odst. 1 písm. b) a c) zákona o spotřebních daních.

(§ 2 odst. 1 písm. g))

K vypuštění pojmu „třetí území“ dochází z důvodu jeho nadbytečnosti.

(§ 2 odst. 3)

Tato změna navazuje na změny činěné v § 2 odst. 1 zákona o spotřebních daních. V odstavci byl rovněž odstraněn dodatečný popis dotčených třetích území, který byl nadbytečný a v ustanovení mohl působit matoucím dojmem. V terminologii směrnice o obecné úpravě spotřebních daní se v případě zde definovaných území jedná o území, která sice jsou součástí celního území Unie, nicméně se na ně nevztahují ustanovení směrnic upravujících oblast spotřebních daní.

(§ 2 odst. 4)

Tato změna navazuje na změny činěné v § 2 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Dále v souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní je v odstavci doplněn chybějící odkaz na čl. 355 odst. 3 Smlouvy o fungování EU.

a 11 (§ 2 odst. 5 a 6)

Touto úpravou nedochází k věcné změně, jedná se pouze o legislativně technickou změnu spočívající v aktualizaci právního předpisu pro celní oblast, tj. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, v platném znění. Nadále se na vstup vybraných výrobků ze třetích území na celní území Unie, tak jak je vymezen v zákoně o spotřebních daních, uplatní stejné celní postupy jako v případě vstupu vybraných výrobků z jiných třetích zemí na celní území Unie. Totéž platí pro výstup vybraných výrobků z celního území Unie.

(§ 3 odst. 1 písm. a) a b))

K písmeni a): Pokud jde o pojem „dovoz“, v celních předpisech tento pojem není samostatně definován. Navrhuje se tedy jeho stejné vymezení jako ve směrnici o obecné úpravě spotřebních daní. To znamená, že tento pojem je užší než pojem „dovoz“ používaný v celních předpisech. Podle čl. 77 odst. 1 celního kodexu se dovozem rozumí propuštění zboží do volného oběhu, a to včetně celního režimu konečného užití. Pro účely zákona o spotřebních daních je z výkladových důvodů explicitně stanoveno, že dovozem je nejenom propuštění vybraných výrobků do volného oběhu, ale i do celního režimu konečného užití. Současně je nutné uvést, že vybrané výrobky nemohou být podle čl. 206 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, propuštěny do celního režimu dočasného použití s částečným osvobozením od cla, který je rovněž uveden v čl. 77 odst. 1 celního kodexu. . V každém případě podle čl. 201 odst. 3 celního kodexu zboží, které není zbožím Unie, získává propuštěním do volného oběhu celní status zboží Unie. K písmeni b): Celní předpisy rovněž neobsahují samostatnou definici pro „neoprávněný vstup“, pouze v kapitole 2 hlavy IV celního kodexu je upraven oprávněný vstup zboží na celní území Unie. Pokud tedy při vstupu zboží na celní území Unie dojde ke vzniku celního dluhu podle čl. 79 odst. 1 celního kodexu (tj. dojde k nesplnění některé z povinností pro vstup zboží, které není zbožím Unie, na celní území Unie), lze takový vstup považovat za neoprávněný. V této souvislosti se navrhuje stejné vymezení pojmu „neoprávněný vstup“ jako ve směrnici o obecné úpravě spotřebních daní, kde je nově nahrazen pojem „protiprávní dovoz“ pojmem „neoprávněný vstup“. Zároveň se však nesmí jednat o dovoz podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních.

V § 3 odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona o spotřebních daních se jedná nejen o případy, kdy skutečně dojde ke vzniku celního dluhu, ale použije se také ustanovení § 25 celního zákona, podle kterého „spojuje-li zákon upravující daň z přidané hodnoty nebo zákon upravující spotřební daně vznik daňové povinnosti se vznikem celního dluhu, platí pro účely vzniku této daňové povinnosti v případě dovozu zboží, které nepodléhá clu nebo je od cla osvobozeno, že celní dluh vzniká, jsou-li splněny ostatní podmínky pro jeho vznik podle přímo použitelného předpisu Evropské unie“. To znamená, že neoprávněným vstupem bude také vstup, u kterého nevznikl celní dluh podle čl. 79 odst. 1 celního kodexu, jelikož dané zboží nepodléhá clu nebo je od cla osvobozeno. V § 25 celního zákona je použit pojem „dovoz“, který je nutné chápat v rozsahu celních předpisů. To znamená, že pro oblast spotřebních daní pod tento pojem z celních předpisů spadá také neoprávněný vstup.

(§ 3 odst. 1 písm. d))

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní dochází ke zrušení výslovného oddělení uplatnění režimu s podmíněným osvobozením od daně a režimu s podmíněným osvobozením od cla, neboť celní kodex pojem „režim s podmíněným osvobozením od cla“ již nepoužívá. V každém případě se na vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně vztahují ustanovení směrnice o obecné úpravě spotřebních daní a nikoli celní předpisy.

(§ 3 odst. 1 písm. j))

Příjemce vybraných výrobků již není určen pomocí odkazu na směrnici obsaženou v poznámce pod čarou č. 6a, ale je určen jako osoba, která přijímá vybrané výrobky obdobně osvobozené od daně podle právních předpisů jiného členského státu jako vybrané výrobky podle § 11 odst. 1 písm. c) až g) zákona o spotřebních daních. Jedná se tedy o vybrané výrobky, které jsou osvobozeny od daně v jiném členském státě na základě čl. 11 směrnice o obecné úpravě spotřebních daní. K věcné změně v tomto ustanovení nedochází. V případě nahrazení pojmu „vývoz“ pojmem „výstup“ se jedná o legislativně technickou změnu z důvodu zavedení pojmu „místo výstupu“. Dále dochází k legislativně technické změně bez věcného dopadu spočívající ve vypuštění nadbytečného odkazu na písmeno g).

(§ 3 odst. 1 písm. k))

V § 3 písm. k) zákona o spotřebních daních, který definuje pojem „uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu“, byly učiněny změny zejména s ohledem na znění směrnice o obecné úpravě spotřebních daní. V bodu 1 se jedná o legislativně technickou změnu spočívající ve zrušení nadbytečného zdůraznění povahy vyjmutí vybraných výrobků z režimu podmíněného osvobození od daně, kdy není zapotřebí uvádět, že se jedná i o vyjmutí protiprávní. Pod tímto bodem lze nadále chápat situace jako například vyskladnění vybraných výrobků z prostor daňových skladů nebo ukončení doprav vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně oprávněným příjemcem v jeho sídle, nebo oprávněným příjemcem nebo provozovatelem daňového skladu v místech přímého dodání. Do dosud uvažovaných situací byl v souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní (čl. 6 odst. 3 písm. a)) doplněn bod 2, kdy dochází ke koncepční úpravě v tom smyslu, že ztrátou nebo znehodnocením vybraných výrobků, které vzniknou v režimu podmíněného osvobození od daně, dojde k uvedení vybraného výrobku do volného daňového oběhu, a tedy ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit. Výjimkou jsou nepředvídatelné ztráty a znehodnocení (§ 3 odst. 1 písm. q) zákona o spotřebních daních) a částečné ztráty (§ 3b zákona o spotřebních daních), které vznikají v důsledku povahy vybraných výrobků. V bodě 3 (dosavadní bod 2) se jedná o legislativně technickou změnu spočívající ve zrušení nadbytečného zdůraznění povahy výroby, kdy je zřejmé, že k uvedení do volného daňového oběhu v daném případě dojde i výrobou protiprávní. V bodě 4 (dosavadní bod 3) dochází v souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní (čl. 6 odst. 3 písm. d)) k terminologické úpravě v tom smyslu, že dovozem vybraných výrobků, pokud nebyly tyto vybrané výrobky bezprostředně uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně, dojde k jejich uvedení do volného daňového oběhu, a tedy ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit, což již vyplývá z kontextu zákona o spotřebních daních. Nově je odlišena situace při dovozu a při neoprávněném vstupu vybraných výrobků na daňové území České republiky. V novém bodě 5 je v souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní (čl. 6 odst. 3 písm. d)) obsažena úprava v tom smyslu, že neoprávněným vstupem vybraných výrobků, pokud u těchto vybraných výrobků celní dluh nezanikl podle čl. 124 odst. 1 písm. e), f), g) nebo k) celního kodexu, dojde k jejich uvedení do volného daňového oběhu, a tedy ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit. Celní dluh zanikne podle čl. 124 odst. 1 písm. e) celního kodexu, pokud je zboží zajištěno a zabaveno, podle čl. 124 odst. 1 písm. f) pokud je zboží zničeno pod celním dohledem nebo přenecháno ve prospěch státu, podle čl. 124 odst. 1 písm. g) pokud zboží zcela zmizí nebo je zcela zničeno jinak než pod celním dohledem, např. zásahem vyšší moci nebo v důsledku jeho povahy nebo podle čl. 124 odst. 1 písm. k) pokud zboží opustilo celní území Unie. V těchto případech nedochází k uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu, a tedy ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit. V bodě 6 (dosavadním bodě 4) se jedná se o legislativně technickou změnu spočívající ve zrušení nadbytečného zdůraznění, že se jedná i o každé skladování nebo dopravu.

(§ 3 odst. 1 písm. l))

Vzhledem k tomu, že pojem „dovoz“ již nově nezahrnuje neoprávněný vstup, je nezbytné uvedené v tomto ustanovení reflektovat. Protože se jedná o nadbytečný text, neboť není možné, aby vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit u jiných vybraných výrobků než těch, které jsou předmětem daně, dává se před doplněním vybraných výrobků, u nichž došlo k jejich neoprávněnému vstupu, přednost vypuštění textu.

(§ 3 odst. 1 písm. q))

Dochází k reformulaci daného ustanovení ve smyslu čl. 6 odst. 5 směrnice o obecné úpravě spotřebních daní, které upravuje nenahraditelnou ztrátu. Přestože směrnice o obecné úpravě spotřebních daní v tomto ustanovení používá vedle pojmů „úplná ztráta“ nebo „úplné zničení“ i pojem „částečná nenahraditelná ztráta“, jedná se v tomto případě „částečné ztráty“ o kvantitativní popis dané ztráty, kdy dojde v důsledku vyšší moci k nenahraditelné ztrátě části zásilky (tedy části vybraných výrobků v rámci dané zásilky). Z hlediska systematiky zákona o spotřebních daní však není zapotřebí zdůrazňovat, že definice uvedená v § 3 odst. 1 písm. q) se týká i těch případů, kdy je nepředvídatelně a nenahraditelně ztracena část vybraných výrobků z dané zásilky, přičemž použití tohoto slovního spojení by bylo zároveň matoucí a zaměnitelné za definici částečných ztrát (srov. § 3b, ke ztrátám ke kterým dochází v důsledku povahy vybraných výrobků), které jsou směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní nově upraveny.

Je však nutné důsledně odlišovat nepředvídatelné ztráty, které jsou upraveny v § 3 odst. 1

písm. q) zákona o spotřebních daních v souladu s čl. 6 odst. 5 směrnice o obecné úpravě

spotřebních daní a ztráty „předvídatelné“, tj. částečné, které jsou upraveny v § 3b zákona

o spotřebních daních v souladu čl. 6 odst. 7 směrnice o obecné úpravě spotřebních daní.

V případě tzv. nepředvídatelné ztráty či znehodnocení vybraných výrobků nevzniká

dotčenému subjektu povinnost daň přiznat a zaplatit, ovšem pouze za předpokladu, že prokáže, že k této ztrátě došlo z důvodu neodvratitelné a nepředvídatelné události. Současně je nutné upřesnit, že ačkoliv v čl. 6 odst. 5 směrnice o obecné úpravě spotřebních daní jsou podmínky vyšší moci a nepředvídatelných okolností pro uznání nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení koncipovány jako alternativy, mezi kterými je spojka „nebo“, resp. „či“, význam daného článku je určen zejména rozsudkem SDEU ve věci C-314/06, kde je zřejmé, že soud zkoumal splnění obou podmínek v celém kontextu, tedy naplnění pojmu „vyšší moci“. Z rozsudku jednoznačně vyplývá, že pojem „vyšší moc“ se vztahuje k událostem nezávislým na vůli subjektu, neobvyklým a nahodilým, jejichž důsledkům nemohlo být ani přes veškerou jím vynaloženou řádnou péči zabráněno. Pojem vyšší moci tedy obsahuje objektivní složku, která spočívá v neobvyklých událostech nezávislých na vůli hospodářského subjektu, a subjektivní složku, která spočívá v povinnosti dotčeného subjektu zabezpečit se proti následkům neobvyklé události tím, že učiní vhodná opatření, aniž by však podstoupil nepřiměřené oběti.

(§ 3 odst. 1 písm. t) až x))

K písmeni t): Pro účely zákona o spotřebních daních se nově zavádí definice místa dovozu v souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní (čl. 16 odst. 1 písm. b)). Propuštěním do celního režimu volného oběhu nebo do celního režimu konečného užití se rozumí propuštění vybraných výrobků do volného oběhu v souladu s článkem 201 celního kodexu. Na tomto místě tedy dochází k uvedení vybraných výrobků do režimu podmíněného osvobození od daně nebo do volného daňového oběhu v závislosti na zvoleném režimu z hlediska spotřebních daní. K písmeni u): Nová definice místa výstupu si klade za cíl sladění terminologie zákona o spotřebních daních s terminologií celního kodexu. Za místo „výstupu“ je považováno místo, kde dochází k fyzickému vystoupení vybraných výrobků z daňového území Evropské unie a kdy je celním úřadem výstupu celní úřad příslušný pro toto místo (tzv. pohraniční celní úřad), i místo, pro které je příslušný celní úřad výstupu, který je zároveň celním úřadem výstupu v případě, že jsou vybrané výrobky propuštěny do režimu vnějšího tranzitu, včetně tranzitu podle Úmluvy o společném tranzitním režimu (tzv. celní úřad tranzitní operace). Prostřednictvím této definice se do zákona o spotřebních daních promítá skutečnost, že doprava vyvážených vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně se uskutečňuje až do místa výstupu z daňového území, nikoliv do místa vývozu, což je v souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní (čl. 16 odst. 1 písm. a) body iii) a v)). Nadále platí, že „celním úřadem vývozu“ je celní úřad, kterému je podáváno celní prohlášení pro vývoz, a „celním úřadem výstupu“ je celní úřad příslušný pro místo, ze kterého vybrané výrobky opouští celní území Unie a směřují na místo určení mimo toto území, nebo pokud se vybrané výrobky po propuštění k vývozu propustí do režimu vnějšího tranzitu, včetně tranzitu podle Úmluvy o společném tranzitním režimu, „celní úřad odeslání tranzitní operace“. K písmeni v): V reakci na vypuštění legislativní zkratky „elektronický systém“ v § 24 odst. 7 zákona o spotřebních daních dochází k vložení definice pojmu „elektronický systém“. Důvodem tohoto přesunu je, že tento pojem se nově používá jak pro oblast dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně, tak pro oblast dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu. V souvislosti se zrušením rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1152/2003/ES ze dne 16. června 2003 o zavedení elektronického systému pro přepravu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani a jeho nahrazením novým rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/263 ze dne 15. ledna 2020 o zavedení elektronického systému pro dopravu a sledování zboží podléhajícího spotřební dani (přepracované znění) se stávající poznámka pod čarou č. 27c nahrazuje novou poznámkou pod čarou č. 73. Nové rozhodnutí Rady (EU) 2020/263 rozšiřuje současný elektronický systém na sledování doprav vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně i na dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu. Tento systém je spravován Celní správou České republiky, která je podle § 1 odst. 3 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, jako bezpečnostní sbor, vyňata z působnosti tohoto zákona. K písmeni w): Vzhledem k tomu, že se definice nedostupnosti elektronického systému použije nově také na dopravu vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy, dochází k přesunu této definice ze stávajícího § 27c odst. 8 do § 3 odst. 1 písm. w) zákona o spotřebních daních. Tato definice se na základě směrnice o obecné úpravě spotřebních daní dále rozšiřuje na situace, kdy nedostupnost vznikne na straně podnikatelského subjektu. Bude se jednat skutečně o výjimečné případy, kdy přístupové komunikační prostředky podnikatelského subjektu budou dočasně neplatné a tento subjekt vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze rozumně požadovat k tomu, aby mu byly přiděleny. K písmeni x): V souladu s článkem 19 odst. 2 písm. a) nařízení o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní se definuje pojem „jedinečné číslo pro dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně“, tzv. SEED ID hospodářského subjektu, které přiděluje příslušný orgán členského státu. V České republice se jedná o přidělení správcem daně v rámci povolovacího řízení. Toto jedinečné číslo, které se po celou dobu platnosti povolení nemění, slouží pro identifikaci osob (provozovatele daňového skladu, oprávněného příjemce) nebo daňového skladu pro účely doprav v režimu podmíněného osvobození od daně. Vzhledem k odlišným podmínkám pro přidělování jedinečných čísel se pro účely zákona o spotřebních daních specifikují jedinečná čísla samostatně pro režim podmíněného osvobození od daně a samostatně pro volný daňový oběh.

(§ 3 odst. 2 písm. a) až d))

K písmeni a): V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se zavádí definice „dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy“ pro účely podnikání, která odpovídá stávající právní úpravě. K písmeni b): V souladu s článkem 19 odst. 2 písm. a) nařízení o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní se definuje „jedinečné číslo pro dopravu ve volném daňovém oběhu“, tzv. SEED ID hospodářského subjektu, které přiděluje příslušný orgán členského státu. V České republice se jedná o přidělení správcem daně na základě oznámení evidovaného odesílatele nebo evidovaného příjemce. Toto jedinečné číslo slouží pro identifikaci těchto osob pro účely doprav ve volném daňovém oběhu. Vzhledem k odlišným podmínkám pro přidělování jedinečných čísel se pro účely zákona o spotřebních daních specifikují jedinečná čísla samostatně pro režim podmíněného osvobození od daně a samostatně pro volný daňový oběh. K písmeni c): V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se zavádí definice „evidovaného příjemce“, který je oprávněnou osobou pro přijetí vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě a dopravovaných pro účely podnikání na daňové území České republiky. K písmeni d): V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se zavádí definice „evidovaného odesílatele“, který je oprávněnou osobou pro odesílání vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky a dopravovaných pro účely podnikání do jiného členského státu.

(§ 3 odst. 2 písm. e) až g))

K písmeni e): V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se nově do zákona o spotřebních daních zavádí definice „zasílání“ vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky/jiného členského státu a dopravovaných na daňové území jiného členského státu/České republiky, a to osobou podnikající nebo vykonávající samostatnou hospodářskou činnost nepodnikající osobě, která má místo pobytu nebo sídlo na daňovém území České republiky/členského státu určení. V tomto ohledu nedochází v zákoně o spotřebních daních k žádné věcné změně. V souladu s obdobnými právními předpisy není nepodnikající osobou myšlena osoba, která nepodniká vůbec, ale osoba, která není podnikatelem v oblasti spotřebních daní. K písmeni f): V tomto ustanovení se upravuje definice „zasílatele“, kdy se jedná o osobu, která je usazena v jiném členském státě a zasílá vybrané výrobky soukromé osobě na daňové území České republiky. Tato definice navazuje na definici zasílání (činnosti), která je uvedena v § 3 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebních daních. K písmeni g): V novém ustanovení § 3 odst. 2 písm. g) zákona o spotřebních daních se doplňuje definice „zástupce pro zasílání vybraných výrobků“. V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se nově stanoví, že pověření zástupce zasíláním vybraných výrobků a s tím souvisejících povinností není povinností, ale volbou pro osobu („zasílatele“), která zasílá tyto vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě osobě na daňovém území České republiky.

(§ 3b)

Zákon o spotřebních daních rozlišuje dva základní typy ztrát nebo znehodnocení vybraných

výrobků. Jedná se o ztráty nepředvídatelné a ztráty „předvídatelné“. Nepředvídatelné

a „předvídatelné“ ztráty je nutné důsledně odlišovat, protože mají ve vztahu k potenciálnímu zdanění odlišný vztah.

V případě nepředvídatelné ztráty či znehodnocení vybraných výrobků nevzniká dotčenému

subjektu povinnost daň přiznat a zaplatit, ovšem pouze za předpokladu, že prokáže, že k této ztrátě došlo z důvodu neodvratitelné a nepředvídatelné události. Tyto ztráty jsou upraveny v § 3 odst. 1 písm. q) zákona o spotřebních daních v souladu s čl. 6 odst. 5 směrnice o obecné úpravě spotřebních daní.

Druhým typem ztrát jsou ztráty, které jsou „předvídatelné“, a které vznikají při výrobě,

skladování nebo dopravě vybraných výrobků, a to v důsledku jejich povahy (například vypařováním). Tyto ztráty se v zákonu o spotřebních daních doposud nazývaly „technicky zdůvodněné ztráty“, nicméně s ohledem na terminologii směrnice o obecné úpravě spotřebních daní pro ně byl nově

stanoven termín „částečné ztráty“. Tyto ztráty jsou upraveny zejména v § 3b zákona

o spotřebních daních v souladu s čl. 6 odst. 7 směrnice o obecné úpravě spotřebních daní.

Směrnice o obecné úpravě spotřebních daní pro částečné ztráty stanovuje výjimku ze zdanění,

když uvádí, že částečná se nepovažuje za propuštění ke spotřebě v rozsahu, v němž nepřekračuje společný práh částečné ztráty pro dané zboží. Tato výjimka ze zdanění vybraných výrobků odpovídá zásadě směrnice o obecné úpravě spotřebních daní, podle které se fakticky daní spotřeba vybraných výrobků, ke které však v těchto případech nedojde. V případě vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně je tato výjimka řešena pomocí osvobození těchto vybraných výrobků, tedy jejich uvedení do volného daňového oběhu, aniž by vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit spolu s případným uvolněním zajištění, byly-li tyto vybrané výrobky zajištěny. V případě některých vybraných výrobků již uvedených do volného daňového oběhu je pak tato výjimka řešena pomocí vrácení daně opět spolu s případným uvolněním zajištění, byly-li tyto vybrané výrobky zajištěny. K odstavci 1:

Částečnou ztrátou je každá ztráta vybraných výrobků, ke které dojde v důsledku povahy

vybraných výrobků, která není nepředvídatelnou ztrátou nebo znehodnocením, a pro kterou je stanoven limit technicky zdůvodněné částečné ztráty. Osvobození částečných ztrát (případně vracení daně nebo uvolnění zajištění) se týká pouze částečných ztrát, které vznikly v důsledku povahy vybraného výrobku, tedy např. jeho přirozeného odpařování při určité teplotě, nikoliv jakýchkoliv ztrát, které jsou svou hodnotou nižší než limit technicky zdůvodněné ztráty. Pokud je tak například limit ztráty za určitých podmínek 5 % vybraného výrobku a dojde k jeho 3% ztrátě, nebude se automaticky jednat o částečnou ztrátu, pokud se prokáže, že tato ztráta byla způsobena krádeží, nebo nevhodným nakládáním s vybraným výrobkem. Limit technicky zdůvodněné částečné ztráty může být stanoven zákonem o spotřebních daních (nebo na jeho základě), prováděcím předpisem k zákonu o spotřebních daních nebo nařízením Komise v přenesené pravomoci. O částečnou ztrátu se pak bude jednat pouze v případě, že je nižší než tento limit, což znamená, že není-li tento limit stanoven, nemůže k částečné ztrátě ve smyslu § 3b zákona o spotřebních daních vůbec dojít. Například tedy, podle dosavadní právní úpravy, může částečná ztráta při výrobě vzniknout v případě piva, neboť je pro tento výrobek stanoven limit technicky zdůvodněné částečné ztráty při výrobě, ale nemůže vzniknout u tabákových výrobků, i pokud ke skutečné ztrátě v důsledku jejich povahy při výrobě dojde, neboť není pro tento typ vybraného výrobku stanoven žádný limit. Současně však musí být prokázáno, že k této ztrátě došlo z povahy vybraného výrobku a nejedná se o nepředvídatelnou ztrátu nebo znehodnocení. Dále se o částečnou ztrátu jedná pouze v případě, že se nejedná o nepředvídatelnou ztrátu. Tyto ztráty se od sebe odlišují důvodem jejich vzniku, kdy v případě částečných ztrát nebo znehodnocení se jedná o přirozené úbytky nebo znehodnocení v důsledku povahy vybraných výrobků a v případě nepředvídatelných ztrát nebo znehodnocení se jedná o nepředvídatelnou a neodvratitelnou událost v důsledku zásahu vyšší moci. Rovněž směrnice o obecné úpravě spotřebních daní upravuje částečné ztráty v čl. 6 odst. 7, zatímco nepředvídatelné ztráty v čl. 6 odst. 5. Z důvodu některých procesních odlišností je nutné tyto dvě skupiny ztrát definovat samostatně. K odstavcům 2 a 3: Návrhem právní úpravy dochází k zachování současného principu v případě „národních technicky zdůvodněných ztrát“. Zákon zahrnuje dopravní, skladovací a výrobní částečné ztráty v závislosti na druhu vybraného výrobku. V případě minerálních olejů, lihu, piva, vína a meziproduktů zákon o spotřebních daních přiznává osvobození částečným ztrátám, které vznikají při výrobě (v případě lihu § 3b odst. 2 písm. b), v případě minerálních olejů § 49 odst. 11, v případě piva § 86 odst. 2 a v případě vína a meziproduktů § 97 odst. 2 zákona o spotřebních daních). Pokud jde o dopravní a skladovací ztráty, osvobození částečných ztrát je stanoveno pouze pro minerální oleje a líh. Konkrétní výše norem ztrát při dopravě a skladování pro líh jsou na základě zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, uvedeny ve vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 141/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobu, skladování a zpracování lihu a pro minerální oleje ve vyhlášce Ministerstva průmyslu a obchodu č. 237/2005 Sb., kterou se stanoví výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů. K odstavci 4: V odstavci 4 je upřesněno, co se rozumí koeficientem ztrát, který je stanoven ve vyhlášce Ministerstva průmyslu a obchodu, resp. Ministerstva zemědělství. V definici tohoto pojmu se vycházelo ze znění uvedených v současných vyhláškách, kde se jedná o výši technicky zdůvodněné ztráty přepočtenou na měřicí jednotku vybraného výrobku. K odstavci 5: Vzhledem k tomu, že na základě směrnice o obecné úpravě spotřebních daní (čl. 6 odst. 7) mohou být nově maximální prahy částečných ztrát vznikajících při dopravě v režimu podmíněného osvobození od daně mezi členskými státy, dopravě vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy a zasílání vybraných výrobků mezi členskými státy stanoveny na evropské úrovni pro všechny druhy vybraných výrobků, upravuje se v tomto ustanovení aplikace těchto společných prahů částečných ztrát upravených nařízením Komise v přenesené pravomoci, kterým se stanoví struktura a obsah dokladů vyměňovaných v souvislosti s dopravou zboží podléhajícího spotřební dani a prahy ztráty v důsledku povahy zboží. Je zde rovněž stanoveno, že pro pohyb vybraných výrobků mezi členskými státy budou aplikovány tyto harmonizované prahy částečných ztrát, zatímco v ostatních předjímaných situacích (viz odstavec 2 a 3) budou aplikovány technicky zdůvodněné částečné ztráty stanovené na národní úrovni. . K odstavci 6: Odstavec 6 z důvodu zvýšení právní jistoty potvrzuje pravidlo, že není-li stanovena výše technicky zdůvodněné částečné ztráty podle odstavce 2 (vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu, resp. vyhláškou Ministerstva zemědělství na základě zákona č. 61/1997 Sb., o lihu) nebo podle odstavce 5 (na základě společných prahů částečných ztrát podle nařízení Komise v přenesené pravomoci, kterým se stanoví struktura a obsah dokladů vyměňovaných v souvislosti s dopravou zboží podléhajícího spotřební dani a prahy ztráty v důsledku povahy zboží), je její výše považována za nulovou. Oproti tomuto pravidlu však zákon o spotřebních daních obsahuje další zvláštní ustanovení, kde jsou uvedeny výjimky ve vztahu k částečným výrobním ztrátám (§ 49 odst. 11, § 86 odst. 2, § 97 odst. 2 zákona o spotřebních daních).

(§ 4 odst. 1 písm. a))

Z § 4 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních se vypouští odkaz na konkrétní způsob vzniku ztrát a znehodnocení v režimu podmíněného osvobození od daně. Nově budou zahrnuty všechny typy ztrát a znehodnocení v § 4 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebních daních, kdy může být plátcem daně jiná osoba, než ty vyjmenované v § 4 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních, pokud poskytla zajištění daně.

(§ 4 odst. 1 písm. b) bod 1)

Právní úprava obsažená v § 4 odst. 1 písm. b) bodě 1 zákona o spotřebních daních se přesunuje do § 4 odst. 4 zákona o spotřebních daních.

(§ 4 odst. 1 písm. b) bod 3)

Dochází k vypuštění osoby plátce daně z titulu výrobních a skladovacích ztrát a znehodnocení, které jsou vyšší než technicky zdůvodněné částečné ztráty, neboť vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit je již zahrnut v § 4 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních. Z nové systematiky právní úpravy se tedy nejedná o částečné ztráty, které jsou osvobozeny podle nového ustanovení § 13d zákona o spotřebních daních, ale o ztráty a znehodnocení, u kterých vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit.

(§ 4 odst. 1 písm. d))

Ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebních daních nově zahrnuje všechny případy, kdy ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit dojde v průběhu dopravy vybraných výrobků. Jedná se o situace, kdy dojde jak k částečným technickým ztrátám nad jejich technicky zdůvodněný limit (resp. již se nejedná o částečnou ztrátu, ale o ztrátu a znehodnocení), tak ztrátám nebo znehodnocením v souvislosti s nesrovnalostmi nebo jiným porušením dopravy podle § 28 zákona o spotřebních daních. V nové úpravě tohoto ustanovení se též nejedná pouze o dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně, ale i o dopravu ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy pro účely podnikání a zasílání. Nejedná se však o věcnou změnu, neboť pro tyto případy plátcovství vznikalo již nyní, avšak v rámci jiného ustanovení obsaženého v § 4 zákona o spotřebních daních. Vzhledem k tomu, že zajištění daně při dopravě vybraných výrobků slouží primárně k následnému uhrazení daně vážící se na dopravované vybrané výrobky, je plátcem daně subjekt, který v souvislosti s dopravou toto zajištění poskytl. Kromě provozovatele daňového skladu nebo oprávněného odesílatele (případně obdobných subjektů z jiného členského státu) to může být například dopravce nebo vlastník vybraných výrobků. Toto ustanovení se pak vzhledem k formulaci konce pododstavce neuplatní na případy, kdy dojde k uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu při ukončení dopravy, ale na situace v jejím průběhu. To znamená, že se například nevztahuje na ukončení dopravy v místě přímého dodání, kdy se uplatní ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních.

(§ 4 odst. 1 písm. e))

Dochází k reformulaci ustanovení týkajícího se plátcovství ve vztahu k dopravě ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy pro účely podnikání, kdy se evidovaný příjemce stává plátcem daně přijetím vybraných výrobků na daňovém území České republiky. Z tohoto ustanovení bylo vypuštěno plnění úkolů veřejnoprávního subjektu, jelikož je v § 28a zákona o spotřebních daních obsažena fikce, že se na tyto dopravy hledí jako na dopravy vybraných výrobků pro účely podnikání. Dále bylo vypuštěno explicitní zmínění „ukončení dopravy“, jelikož i tato situace bude spadat pod „přijetí“ vybraných výrobků. Podstatou tohoto ustanovení je skutečné přijetí těchto vybraných výrobků, není rozhodující, zda daná osoba např. splnila podmínku získání jedinečného čísla pro dopravu ve volném daňovém oběhu.

(§ 4 odst. 1 písm. h))

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se nově upravuje plátcovství ve vztahu k zasílání vybraných výrobků z jiného členského státu na daňové území České republiky. Ze současné úpravy se odstraňuje povinný zástupce v roli primárního plátce daně a nahrazuje se zasílatelem (viz § 3 odst. 2 písm. f) zákona o spotřebních daních). V případě, že si zasílatel zvolí zástupce na daňovém území České republiky pro plnění povinností vyplývajících ze zasílání vybraných výrobků, stává se plátcem daně tento zvolený zástupce. Pokud nejsou dodrženy podmínky pro zasílání (nedojde k oznámení, resp. k získání čísla pro účely zasílání zasílatelem nebo nedojde k zajištění daně zasílatelem či zástupcem), za plátce daně se stanovuje příjemce vybraných výrobků.

(§ 4 odst. 2)

Jedná se o legislativně technickou změnu navazující na přesunutí právní úpravy z dosavadního § 4 odst. 1 písm. b) bodu 1 do odstavce 4.

(§ 4 odst. 4)

Ustanovení § 4 odst. 4 zákona o spotřebních daních je nahrazeno zněním, které definuje plátcovství v případě dovozu či neoprávněného vstupu shodně, jako je tomu v celním kodexu. V případě dovozu je primárním plátcem deklarant, dále se může jednat o osobu, na jejíž účet je činěno celní prohlášení (zastupovaná osoba v případě nepřímého zastoupení, např. dovozce, kdy deklarantem je nepřímý zástupce). Ve výjimečných případech může být osobou odpovědnou za daň také osoba, která poskytla nepravdivé údaje (pokud si byla nebo měla být vědoma jejich nepravdivosti), na jejichž základě bylo vyhotoveno celní prohlášení. Takovou osobou může být například přímý zástupce, ale též jiná osoba přímo nezúčastněná na celním řízení. V případě neoprávněného vstupu je pro celní dluh dlužníkem osoba uvedená v ustanoveních čl. 79 odst. 3 písm. a), b) a c) celního kodexu. Zjednodušeně podle směrnice o obecné úpravě spotřebních daní jde o osobu, která se na neoprávněném vstupu vybraných výrobků podílela. Nadále však platí, že v tomto jediném případě v zákoně o spotřebních daních je solidární odpovědnost stanovena v rovině nalézací, a to vzhledem k tomu, že na základě § 1 odst. 4 písm. a) zákona o spotřebních daních správa spotřební daně při dovozu nebo neoprávněném vstupu se vykonává podle právních předpisů upravujících správu cla, kde je zakotvena solidarita v rovině nalézací. Jedná se o článek 84 celního kodexu, resp. § 24 odst. 1 celního zákona.

(§ 4 odst. 6 a § 5 odst. 1)

Jedná se o legislativně technickou změnu související se změnami v § 32 zákona o spotřebních daních.

(§ 5 odst. 5, § 6 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a), § 12 odst. 2, § 24 odst. 5, § 25 odst.

5, § 37 odst. 2 písm. b) a § 60 odst. 8)

Podle čl. 77 odst. 1 celního kodexu se dovozem rozumí propuštění zboží do celního režimu volného oběhu, a to včetně celního režimu konečného užití. Pro účely zákona o spotřebních daních je z výkladových důvodů explicitně stanoveno, že dovozem je nejenom propuštění vybraných výrobků do celního režimu volného oběhu, ale i do celního režimu konečného užití. Tato skutečnost je promítnuta do všech ustanovení zákona, ve kterých se vyskytuje propuštění vybraných výrobků do celního režimu volného oběhu.

(§ 7)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se doplňuje, že vybrané výrobky se stávají předmětem daně i v okamžiku jejich neoprávněného vstupu na daňové území Evropské unie, jelikož pojem „dovoz“ již nově nezahrnuje neoprávněný vstup.

(§ 8)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se doplňuje, že daňová povinnost vzniká i neoprávněným vstupem vybraných výrobků na daňové území Evropské unie, jelikož pojem „dovoz“ již nově nezahrnuje neoprávněný vstup. V otázce plátcovství se dále postupuje podle celních předpisů (viz ustanovení § 4 odst. 4 zákona o spotřebních daních).

(§ 9 odst. 2)

K písmeni a): V § 9 odstavci 2 písm. a) zákona o spotřebních daních dochází k reformulaci dosavadního znění § 9 odst. 2 zákona o spotřebních daních v návaznosti na změny činěné v § 3 zákona o spotřebních daních. Věta druhá dosavadního § 9 odst. 2 zákona o spotřebních daních je obsažena v § 25 celního zákona. Věta třetí dosavadního § 9 odst. 2 zákona o spotřebních daních je nově řešena v § 3 odst. 1 písm. k) zákona o spotřebních daních, kde uvedením vybraných výrobků do volného daňového oběhu se rozumí dovoz, pokud nebyly tyto vybrané výrobky uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně (§ 3 odst. 1 písm. k) bod 4 zákona o spotřebních daních). V opačném případě jsou vybrané výrobky uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně a ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit dochází vyjmutím z režimu podmíněného osvobození od daně (§ 3 odst. 1 písm. k) bod 1 ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o spotřebních daních). Vzhledem k tomu, že pojem „dovoz“ již nově nezahrnuje neoprávněný vstup, do ustanovení se také doplňuje neoprávněný vstup. V tomto ustanovení tedy nedochází k věcné změně. K písmeni b): V novém § 9 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebních daních se ztráta nebo znehodnocení vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně podle nového znění § 3 odst. 1 písm. k) bodu 2 zákona o spotřebních daních považuje za uvolnění do volného daňového oběhu. Povinnost daň přiznat a zaplatit tak vzniká podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Nedochází tak k věcné změně, pouze se norma vypouští z § 9 odst. 3 písm. d) zákona o spotřebních daních. V ustanovení § 9 odst. 3 zákona o spotřebních daních jsou tak nově primárně uvedeny jiné důvody vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit než je uvedení do volného daňového oběhu. Jedná se tak o upřesnění obecného pravidla uvedeného v § 9 odst. 1 zákona o spotřebních daních.

(§ 9 odst. 3 písm. a))

První část stávajícího ustanovení se nahrazuje v návaznosti na změny činěné v § 3 odst. 1 písm. k) zákona o spotřebních daních. Ztráta nebo znehodnocení vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně se podle nového znění § 3 odst. 1 písm. k) bodu 2 zákona o spotřebních daních považuje za uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu. Povinnost daň přiznat a zaplatit tak vzniká podle § 9 odstavce 1 zákona o spotřebních daních, věcně tak nedochází ke změně, pouze se dané pravidlo vypouští z § 9 odst. 3 zákona o spotřebních daních, ve kterém jsou primárně uvedeny jiné důvody vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit, než je uvedení do volného daňového oběhu. Nově se do tohoto pododstavce vkládá vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit, který souvisí se ztrátami a znehodnocením nebo jiným porušením podmínek dopravy vybraných výrobků, které vznikají ve volném daňovém oběhu při dopravě vybraných výrobků mezi členskými státy pro účely podnikání (§ 28j zákona o spotřebních daních) a při zasílání (§ 33l zákona o spotřebních daních) mezi členskými státy. Výjimku ze vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit představují v rámci tohoto ustanovení nepředvídatelné ztráty a znehodnocení a nově částečné ztráty. Jiným porušením podmínek dopravy ve volném daňovém oběhu pro účely podnikání se rozumí rovněž chybějící oznámení osoby podle § 28e zákona o spotřebních daních.

(§ 9 odst. 3 písm. d))

Ztráta nebo znehodnocení vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně se podle nového znění § 3 odst. 1 písm. k) bodu 2 zákona o spotřebních daních považuje za jejich uvedení do volného daňového oběhu. Povinnost daň přiznat a zaplatit tak v tomto případě vzniká podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebních daních, věcně tak nedochází ke změně, pouze se dané pravidlo vypouští z § 9 odst. 3 zákona o spotřebních daních, ve kterém jsou primárně uvedeny jiné důvody vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit, než je uvedení do volného daňového oběhu, a dané pravidlo se doplňuje do nového § 9 odst. 3 zákona o spotřebních daních jako upřesnění z obecného pravidla uvedeného v § 9 odst. 1 zákona o spotřebních daních.

(§ 9 odst. 3 písm. e))

Ustanovení § 9 odst. 3 písm. f) zákona o spotřebních daních v současném znění se vypouští s ohledem na novou systematiku v § 3 odst. 1 písm. k) zákona o spotřebních daních, neboť podle § 28 odst. 3 zákona o spotřebních daních se vybrané výrobky, u kterých došlo k porušení režimu podmíněného osvobození od daně, považují za vyjmuté z tohoto režimu. Vynětí vybraných výrobků z režimu podmíněného osvobození od daně se podle § 3 odst. 1 písm. k) zákona o spotřebních daních považuje za uvedení do volného daňového oběhu a uplatní se tak § 9 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Vzhledem k různým okamžikům, k nimž se váže vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit, se pravidlo komplexně upravuje v § 28 zákona o spotřebních daních (odstavce 4, 5, 7 a 8).

(§ 9 odst. 3 písm. e))

Z dosavadního ustanovení § 9 odst. 3 písm. g) zákona o spotřebních daních je vypuštěn účel doprav vybraných výrobků k plnění úkolů veřejnoprávního subjektu, jelikož je v § 28a zákona o spotřebních daních obsažena fikce, že se na tyto dopravy hledí jako na dopravy pro účely podnikání. Dále bylo vypuštěno explicitní zmínění „ukončení dopravy“, jelikož i tato situace bude spadat pod „přijetí“ vybraných výrobků. Podstatou tohoto písmene je skutečné přijetí těchto vybraných výrobků a není rozhodující, zda daná osoba např. splnila podmínku získání jedinečného čísla pro dopravu ve volném daňovém oběhu.

(§ 9 odst. 3 písm. g))

Dosavadní ustanovení § 9 odst. 3 písm. i) zákona o spotřebních daních je upraveno z důvodu zavedení definice zasílání pro oblast spotřebních daní v § 33 zákona o spotřebních daních, nedochází tak k věcné změně.

(§ 11 odst. 1 písm. c) a poznámka pod čarou č. 17a)

V souladu s čl. 12 odst. 3 směrnice o obecné úpravě spotřebních daní se stanovuje nový formulář osvědčení o osvobození vybraných výrobků od spotřební daně, který bude upraven v nařízení Komise, kterým se provádí některá ustanovení směrnice Rady, kterou se stanoví obecná úprava spotřebních daní. Současné využití společného osvědčení pro účely daně z přidané hodnoty a spotřebních daní podle prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, se zrušuje. Rozsah použití osvědčení o osvobození od spotřební daně se pro účely § 11 zákona o spotřebních daních nemění.

(§ 11 odst. 1 písm. f) a g))

V souladu s čl. 12 směrnice o obecné úpravě spotřebních daní se doplňuje, že i v případě dovezených vybraných výrobků podle § 11 odst. písm. f) a g) zákona o spotřebních daních je nutné dopravovat vybrané výrobky s osvědčením o osvobození vybraných výrobků od spotřební daně, a pokud jsou dopravovány z jiného členského státu, je nutné dodržet postupy pro elektronický systém podmíněného osvobození od daně. V souladu s čl. 12 odst. 3 směrnice o obecné úpravě spotřebních daní se stanovuje nový formulář osvědčení o osvobození vybraných výrobků od spotřební daně, který bude upraven v nařízení Komise, kterým se provádí některá ustanovení směrnice Rady, kterou se stanoví obecná úprava spotřebních daní.

(§ 13d)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se upravuje, že dojde-li k uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu v důsledku nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení nebo částečné ztráty, nepodléhá takové uvedení do volného daňového oběhu zdanění, tj. podle zákona jsou osvobozeny od spotřební daně, kdy nedojde k povinnosti daň přiznat a zaplatit, tj. je naplněna definice osvobození od daně uvedená ve stávajícím znění § 3 odst. 1 písm. e) zákona o spotřebních daních. Doposud byly částečné ztráty osvobozeny ve zvláštních částech zákona o spotřebních daních upravujících jednotlivé spotřební daně, ale s ohledem na předpokládanou harmonizaci prahů ztrát při dopravě (kdy nemusí dojít k jejich harmonizaci u všech vybraných výrobků), je nezbytné tento typ osvobození přenést do obecné části. Vzhledem k tomu, že ztráta nebo znehodnocení vybraných výrobků je proces, v jehož důsledku již vybrané výrobky neexistují nebo nemohou být předmětem daně podle zákona o spotřebních daních, z povahy věci se na tyto výrobky neuplatní § 12 a násl. zákona o spotřebních daních. Pokud jde o použití pojmu „daňový subjekt“, ve většině případů se bude jednat o plátce daně. Může se ale též jednat o subjekty, které jsou již daňovým subjektem podle § 3 zákona o spotřebních daních (např. podle § 3 odst. 1 písm. g) se jedná o provozovatele daňového skladu), ale ještě jim nevznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, neboť dosud do volného daňového oběhu neuvedly žádné vybrané výrobky (s výjimkou uvedení do volného daňového oběhu vybraných výrobků osvobozených od daně).

(§ 14 odst. 2)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní dochází v tomto ustanovení k přejmenování osoby, které vzniká nárok na vrácení daně při dopravě vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu do jiného členského státu. Nově se jedná o osobu evidovaného odesílatele (viz § 3 odst. 2 písm. d) zákona o spotřebních daních). Dále je z tohoto ustanovení vypuštěn pro nadbytečnost účel doprav k plnění úkolů veřejnoprávního subjektu, jelikož je v § 28a zákona o spotřebních daních obsažena fikce, že se na tyto dopravy hledí jako na dopravy pro účely podnikání. Do uvozující věty je rovněž přesunuta a upravena stávající poslední věta § 14 odst. 2 zákona o spotřebních daních. Nedochází však k věcné změně a nárok na vrácení daně plátci nadále vzniká až kumulovaným splněním všech podmínek uvedených v tomto odstavci.

(§ 14 odst. 2 písm. a) a b))

V rámci dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu do jiného členského státu pro účely podnikání evidovaný odesílatel musí splnit zákonem stanovené podmínky pro uplatnění nároku na vrácení daně. Nově musí doprava vybraných výrobků probíhat v elektronickém systému pro volný daňový oběh, a to za použití zjednodušeného elektronického průvodního dokladu namísto listinného zjednodušeného průvodního dokladu. Pod pojem „dopravovány s dokladem“ se rovněž rozumí situace, kdy evidovaný odesílatel disponuje referenčním kódem, který byl přidělen správcem daně pro konkrétní dopravu, resp. na konkrétní elektronický průvodní doklad. Na základě předložení referenčního kódu je správce daně oprávněn ověřit reálné skutečnosti s údaji uvedenými v elektronickém průvodním dokladu, který je k dispozici v elektronickém systému EMCS. Tato skutečnost mimo jiné vyplývá z kontextu § 28a odst. 4, § 28i a § 30 zákona o spotřebních daních. Naopak dopravou bez zjednodušeného elektronického průvodního dokladu se rozumí případ, kdy nebyl tento doklad pro danou dopravu vytvořen (a nebyl tedy dokladu přidělen referenční kód). V případě nedostupnosti elektronického systému je akceptován náhradní zjednodušený průvodní doklad, jehož struktura a obsah bude stanovena prováděcím předpisem Komise. Naopak z důvodu zavedení elektronického systému se vypouští povinnost oznámení o uplatnění nároku na vrácení daně před samotným odesláním vybraných výrobků do jiného členského státu. Další podmínkou pro uplatnění nároku na vrácení daně je předložení oznámení o přijetí, které je ověřeno příslušným orgánem členského státu určení. V případě nedostupnosti elektronického systému je akceptován náhradní doklad podle § 30g odst. 1 zákona o spotřebních daních. Pokud ani náhradní doklad potvrzující přijetí při dopravě vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu neexistuje, jako alternativní způsob prokázání přijetí je akceptováno potvrzení členského státu určení, že vybrané výrobky dorazily na místo určení, které musí být odsouhlaseno správcem daně příslušným místu odeslání.

(§ 14 odst. 2 písm. c))

Z důvodu zavedení elektronického systému pro volný daňový oběh mezi členskými státy se vypouští povinnost předložení listinného zjednodušeného průvodního dokladu potvrzeného příjemcem v členském státě určení. Nadále je ponechána povinnost předložení dokladu o tom, že daň za vybrané výrobky, které byly dopraveny do jiného členského státu, byla na daňovém území České republiky zaplacena nebo přiznána a zaplacena (v dosavadním § 14 odst. 2 písm. d) zákona o spotřebních daních, po přečíslování § 14 odst. 2 písm. c) zákona o spotřebních daních).

(§ 14 odst. 2 písm. d))

V tomto ustanovení, které nahrazuje dosavadní znění § 14 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebních daních, se nově podle směrnice o obecné úpravě spotřebních daní reflektuje nejenom nepředvídatelná ztráta nebo znehodnocení, ale i částečná ztráta či jiné porušení podmínek dopravy ve volném daňovém oběhu. V bodě 1 se pak stanoví, že v případě nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení nebo částečné ztráty, v souvislosti s nimiž nevzniká povinnost daň přiznat a zaplatit daň, vznikne plátci nárok na vrácení daně, pouze pokud takovou ztrátu nebo znehodnocení při uplatnění nároku na vrácení daně prokáže správci daně. V bodě 2 jsou zahrnuty situace, kdy v případě ztrát a znehodnocení, vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit, tj. ztrátou nad limit technicky odůvodněné ztráty nebo jiným porušením podmínek dopravy. Ke ztrátám nebo znehodnocením, a to jak k těm, v souvislosti s nimiž vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit, tak k těm, v souvislosti s nimiž tato povinnost nevzniká, může dojít na daňovém území České republiky, členského státu určení, ale i členského státu, ve kterém dochází k tranzitu.

(§ 14 odst. 2 závětí)

V reakci na úpravu úvodní věty ustanovení § 14 odst. 2 zákona o spotřebních daních se vypouští poslední věta tohoto ustanovení. Nedochází však k věcné změně a nárok na vrácení daně plátci nadále vzniká až kumulovaným splněním všech podmínek uvedených v tomto odstavci.

(§ 14 odst. 3)

V § 14 odst. 3 zákona o spotřebních daních se nově podle směrnice o obecné úpravě spotřebních daní reflektuje stejně jako v případě § 14 odst. 2 zákona o spotřebních daních nejenom nepředvídatelná ztráta nebo znehodnocení, ale i částečná ztráta či jiné porušení podmínek dopravy. V písmeni a) se pak stanoví, že v případě nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení nebo částečné ztráty, v souvislosti s nimiž nevzniká povinnost daň přiznat a zaplatit, vznikne plátci nárok na vrácení daně, pouze pokud takovou ztrátu nebo znehodnocení při uplatnění nároku prokáže správci daně. V písmeni b) jsou zahrnuty situace, kdy v případě ztrát a znehodnocení, vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit, tj. ztrátou nad limit technicky odůvodněné ztráty nebo jiným porušením podmínek dopravy. Ke ztrátám nebo znehodnocením, a to jak k těm, v souvislosti s nimiž vzniká povinnost přiznat a zaplatit daň, tak k těm, v souvislosti s nimiž tato povinnost nevzniká, může dojít na daňovém území České republiky, členského státu určení, ale i členského státu, ve kterém dochází k tranzitu.

(§ 18 odst. 7)

V návaznosti na změny činěné v § 9 zákona o spotřebních daních se do tohoto ustanovení promítají všechny situace, kdy dojde ztrátou nebo znehodnocením nebo jiným porušením podmínek dopravy ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit. Jedná se tedy nejenom o vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit při dopravě vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebních daních), ale také při dopravě vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy nebo při zasílání (§ 9 odst. 3 písm. a) zákona o spotřebních daních). Ve všech těchto případech se daňové přiznání podává a daň je splatná nejpozději první pracovní den po dni zjištění ztráty nebo znehodnocení nebo jiného porušení podmínek dopravy.

(§ 18 odst. 8)

Úprava povinnosti podat daňové přiznání a splatnosti daně v případě porušení režimu podmíněného osvobození od daně během dopravy vybraných výrobků je nově upravena v § 18 odst. 7 zákona o spotřebních daních.

(§ 19 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 7 a 10, § 78 odst. 3)

Dochází k legislativně technické změně spočívající ve vypuštění nadbytečného odkazu.

(§ 19 odst. 5)

Dochází k legislativně technické změně spočívající ve vypuštění nadbytečného odkazu a úpravu ustanovení tak, aby byl správně použit pojem „daňový sklad“, který je definován v § 3 zákona o spotřebních daních.

(§ 19 odst. 6)

Dochází k přesunutí tohoto ustanovení do § 1 odst. 5 zákona o spotřebních daních a jeho následné úpravě v souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní.

(§ 19c odst. 1)

Stávající evidenční číslo daňového skladu se nahrazuje jedinečným číslem pro dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně, které se nově definuje v ustanovení § 3 zákona o spotřebních daních. V rámci povolovacího řízení správce daně přidělí příslušnému daňovému skladu toto jedinečné číslo, které slouží pro identifikaci daňového skladu pro účely doprav v režimu podmíněného osvobození od daně. V případě změny povolení jedinečné číslo se nemění, v případě zániku povolení toto číslo zaniká. Na jednoho provozovatele daňového skladu, který provozuje několik daňových skladů, se tak vztahuje několik jedinečných čísel pro dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně.

(§ 21 odst. 1 písm. a), § 23a odst. 3, § 33e odst. 3, § 43q odst. 1 písm. a), § 58

odst. 1, § 77 odst. 1 a 2, § 90, § 116a odst. 1 a 2 a § 119 odst. 4 písm. b))

V zájmu sjednocení terminologie předpisu se i v ustanoveních § 21 odst. 1 písm. a), § 23a odst. 3, § 33e odst. 3, § 43q odst. 1 písm. a), § 58 odst. 1, § 77 odst. 1 a 2, § 90, § 116a odst. 1 a 2 a § 119 odst. 4 písm. b) zákona o spotřebních daních navrhuje nahradit slovo „finanční“ slovem „peněžní“ při popisu peněžních prostředků, což je pojem, který pro tyto prostředky (tj. prostředky existující v hotovosti nebo bezhotovostně v podobě vkladů na depozitních účtech) používá i primární daňový procesní předpis, daňový řád.

(§ 22 odst. 3)

Na základě nové definice v ustanovení § 3 zákona o spotřebních daních se stanoví, že v povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků správce daně přidělí oprávněnému příjemci jedinečné číslo pro dopravu v režimu podmíněného osvobození daně, tzv. SEED ID hospodářského subjektu. Toto jedinečné číslo slouží pro identifikaci oprávněného příjemce pro účely doprav v režimu podmíněného osvobození od daně. V případě změny povolení jedinečné číslo se nemění, v případě zániku povolení toto číslo zaniká. Vzhledem k tomu, že povolení pro opakované a pro jednorázové přijetí vybraných výrobků vydaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona již tzv. SEED ID obsahují, nemá na ně tato legislativní změna vliv a zůstávají tak v platnosti i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

(§ 23b odst. 2)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se nově specifikuje, že v případě povolení pro jednorázové přijetí vybraných výrobků se vyžaduje, aby obsahovalo nejenom množství dopravovaných vybraných výrobků, ale i identifikační údaje odesílatele z jiného členského státu, od kterého jednorázový oprávněný příjemce vybrané výrobky přijímá. Vzhledem k tomu, že povolení pro opakované a pro jednorázové přijetí vybraných výrobků vydaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona již tzv. SEED ID obsahují, nemá na ně tato legislativní změna vliv a zůstávají tak v platnosti i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

(§ 23b odst. 3)

Na základě nové definice v ustanovení § 3 zákona o spotřebních daních se stanoví, že v povolení pro jednorázové přijímání vybraných výrobků správce daně přidělí jednorázovému oprávněnému příjemci jedinečné číslo pro dopravu v režimu podmíněného osvobození daně, tzv. SEED ID hospodářského subjektu. Toto jedinečné číslo slouží pro identifikaci jednorázového oprávněného příjemce pro účely doprav v režimu podmíněného osvobození od daně. V případě změny povolení jedinečné číslo se nemění, v případě zániku povolení toto číslo zaniká.

Vzhledem k tomu, že povolení pro opakované a pro jednorázové přijetí vybraných výrobků vydaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona již tzv. SEED ID obsahují, nemá na ně tato legislativní změna vliv a zůstávají tak v platnosti i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

(§ 24 odst. 1)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se místo výstupu stanoví místem, do kterého lze dopravovat vyvážené vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně. Na základě nové definice uvedené v § 3 odst. 1 písm. u) zákona o spotřebních daních se do zákona promítá, že doprava vybraných výrobků určených k vývozu je uskutečňována v režimu podmíněného osvobození od daně až do místa faktického výstupu, resp. do místa, kde vybrané výrobky skutečně opustí daňové území Evropské unie podle celních předpisů, nebo do místa, kde jsou propuštěny do celního režimu vnějšího tranzitu (tj. v tomto případě nemusí dojít k fyzickému opuštění daňového území Evropské unie).

(§ 24 odst. 3)

Ustanovení věty šesté a sedmé se vypouští pro jeho nadbytečnost a dále pro odstranění pochybností ve vztahu k ostatním právním úpravám zakotvujícím obdobný institut, ve kterých není toto ustanovení obsaženo s tím, že úrok v těchto případech rovněž nevzniká. Ve spotřebních daních se jedná například o zajištění daně při zasílání vybraných výrobků mezi členskými státy (§ 33e odst. 3 zákona o spotřebních daních), dále v oblasti hazardních her například o složení peněžních prostředků na zvláštní účet Ministerstva financí za účelem poskytnutí kauce jako podmínky pro vydání povolení k provozování hazardních her nebo o zajištění cla složením částky podle celních předpisů. Do ustanovení § 24 odst. 3 zákona o spotřebních daních se naopak doplňuje legislativní text tak, aby více odpovídal stávající správní praxi, podle které oprávněný odesílatel i provozovatel daňového skladu, který nezajišťuje dopravu zajištěním pro daňový sklad, mohou poskytnout zajištění způsoby podle § 21 odst. 1 zákona o spotřebních daních. V souladu se správní praxí se zajištěním na každou dopravu zvlášť rozumí blokovaná část peněžních prostředků na depozitním účtu pro zajištění daně zřízeném správcem daně. V praxi tak provozovatel daňového skladu nebo oprávněný odesílatel mají složené větší množství peněžních prostředků na depozitním účtu správce daně, než odpovídá jedné dopravě v režimu podmíněného osvobození od daně.

(§ 24 odst. 4)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se zcela nově stanoví podmínky pro dovoz vybraných výrobků a jejich následné umístění do režimu podmíněného osvobození od daně. Dojde tak k propojení celních náležitostí s daňovými náležitostmi prostřednictvím příslušných elektronických systémů. Pro deklaranta či jinou osobu, která je pro tyto úkony zmocněna podle celních předpisů, je nově stanovena povinnost identifikovat oprávněného odesílatele a oprávněného příjemce, kterému jsou vybrané výrobky dopravovány, tj. poskytnout jedinečné číslo pro dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně, tzv. SEED ID hospodářského subjektu, které je nově definováno v § 3 zákona o spotřebních daních. Pokud je místem dovozu daňový sklad, ustanovení § 24 odst. 4 zákona o spotřebních daních se neuplatní.

(§ 24 odst. 5)

V návaznosti na směrnici o obecné úpravě spotřebních daní se upřesňuje, aby zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně mohla na základě žádosti provozovatele odesílajícího daňového skladu nebo oprávněného odesílatele poskytnout i jiná osoba, která k tomu udělí písemný souhlas. Jedná se o vlastníka vybraných výrobků, dopravce vybraných výrobků nebo provozovatele přijímajícího daňového skladu. Tyto osoby mohou poskytnout zajištění daně rovněž společně s provozovatelem odesílajícího daňového skladu nebo oprávněným odesílatelem. Vzhledem k tomu, že v § 24 odstavci 3 zákona o spotřebních daních se upřesňuje, že subjekty, kterým je vydáváno povolení podle zákona o spotřebních daních mohou dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně zajistit způsoby podle § 21 odst. 1 zákona o spotřebních daních, zde (§ 24 odst. 4 zákona o spotřebních daních v dosavadním znění) se naopak upřesňuje, že subjekty, které nejsou z pohledu zákona o spotřebních daních držiteli povolení, mohou daň zajistit pouze složením nebo převodem peněžních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně. Těmto subjektům se tak umožňuje využít stejný způsob zajištění jako je u dopravy ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy a zasílání mezi členskými státy. Doplněním právní úpravy nedochází ke změně současného stavu.

(§ 24 odst. 7)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se místo výstupu stanoví místem, do kterého lze dopravovat vyvážené vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně. Na základě nové definice uvedené v § 3 odst. 1 písm. u) zákona o spotřebních daních se do zákona promítá skutečnost, že doprava vybraných výrobků určených k vývozu je uskutečňována v režimu podmíněného osvobození od daně až do místa výstupu, resp. do místa, kde vybrané výrobky skutečně opustí daňové území Evropské unie podle celních předpisů nebo do místa, kde jsou propuštěny do celního režimu vnějšího tranzitu (tj. v tomto případě nemusí dojít k fyzickému opuštění daňového území Evropské unie). Dále dochází k vypuštění legislativní zkratky „elektronický systém“, jelikož tento pojem se nově používá jak pro oblast dopravy v režimu podmíněného osvobození od daně, tak pro oblast dopravy ve volném daňovém oběhu. Z tohoto důvodu byla do § 3 odst. 1 písm. v) vložena definice pojmu „elektronický systém“. Pojem „pohraniční celní úřad“ je z důvodu správné terminologie nahrazen pojmem „celní úřad výstupu“, kterým je celní úřad příslušný pro místo, ze kterého vybrané výrobky vystupují z daňového území Evropské unie, nebo celní úřad odeslání pro režim vnějšího tranzitu, pokud jsou vybrané výrobky po propuštění do celního režimu vývozu propuštěny do celního režimu vnějšího tranzitu v souladu s čl. 189 odst. 4 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446. Dochází tak k zavedení legislativní zkratky „celní úřad výstupu“.

(§ 24 odst. 7)

V dosavadním § 24 odst. 6 zákona o spotřebních daních je potvrzena skutečnost, že přijetím vybraných výrobků v místě přímého dodání dochází k jejich uvedení do volného daňového oběhu. Tato skutečnost vyplývá ze směrnice o obecné úpravě spotřebních daní (čl. 6 odst. 3 a 4) i z kontextu zákona o spotřebních daních (přijetí vybraných výrobků v místě přímého dodání je vyjmutím vybraných výrobků z režimu podmíněného osvobození od daně a tedy jejich uvedením do volného daňového oběhu podle § 3 písm. k)), nicméně nedávná judikatura Nejvyššího správního soudu (2 Afs 290/2017) při vědomí některých specifických skutečností vztahujících se na konkrétní případ připustila širší výklad, že místo přímého dodání se může nacházet v prostorách daňového skladu, kde mohou být skladovány pouze vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně. Takový výklad je však v rozporu se systematikou směrnice o obecné úpravě spotřebních daní (viz výše). Úprava je proto činěna s cílem zvýšit právní jistotu dotčených subjektů i správce daně.

(§ 24 odst. 8)

V dosavadním § 24 odst. 7 zákona o spotřebních daních se reflektuje skutečnost, že dotčeným subjektem je při rozhodování o uvolnění zajištění daně osoba, která poskytla zajištění daně, což může být i jiná osoba, než je odesílatel, tedy například dopravce nebo vlastník vybraných výrobků. Dále se do zákona o spotřebních daních promítá skutečnost, že k uvolnění zajištění dochází i z jiných důvodů, než je splnění podmínek pro přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. V případech, kdy osoba, která poskytla zajištění daně, prokazuje, že v souvislosti s dopravovanými vybranými výrobky nevznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, nejedná se o tzv. prokazování negativní skutečnosti, ale o prokázání skutečností, které naopak v souvislosti s vybranými výrobky prokazatelně nastaly, ale jejich společným prvkem je, že se tímto okamžikem postaví najisto, že povinnost daň přiznat a zaplatit v souvislosti s těmito vybranými výrobky při dopravě nevznikla. Typicky je touto skutečností přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně, to je ale samostatný důvod pro vrácení zajištění, který je již ve stávajícím legislativním textu zakotven. Nově doplňovaným textem se tak rozumí například situace, kdy bude docházet k osvobození ztrát nebo znehodnocení, nebo situace, kdy jsou vybrané výrobky vráceny do odesílajícího daňového skladu. Zajištění daně se uvolní rovněž v případě, kdy je daň uhrazena, aniž by na takovou úhradu bylo využito právě její zajištění.

(§ 24 odst. 9 a 10)

V případě zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně, které bylo poskytnuto složením nebo převodem peněžních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně, dochází subjekty v praxi ke složení nebo převedení jedné částky sloužící k zajištění budoucího předem nestanoveného počtu doprav s tím, že odpovídající část této částky je správcem daně vždy blokována na konkrétní dopravu (viz nové ustanovení § 24 odst. 3 zákona o spotřebních daních, podle kterého se poskytuje zajištění daně pro každou dopravu zvlášť). Následně v případě, kdy dojde ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit v průběhu dopravy, je daňovými subjekty v praxi tato daň hrazena přímo správci daně společně s podaným daňovým přiznáním. Tudíž se ve většině případů nehradí daň z poskytnutého zajištění, aby mohla být částka složená nebo převedená ponechána na depozitním účtu a opětovně použita na další dopravu. Složené prostředky tak jsou poté, kdy dojde k ukončení dopravy, na tomto účtu tzv. odblokovány, ponechány a opětovně použity na zajištění daně pro dopravu jiných vybraných výrobků. V těchto nových ustanoveních se tak upřesňuje stávající správní praxe s tím, že se zároveň staví najisto, že pokud osoba, která peněžní prostředky složila nebo převedla, chce tyto prostředky vrátit, tedy převést z depozitního účtu správce daně do sféry této osoby, musí o takové vrácení požádat. Po její žádosti se stávají tyto prostředky jejím přeplatkem a použije se na ně tak právní úprava přeplatku obsažená v daňovém řádu, zejména se provede test vratitelnosti. Pokud takto vznikne vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti do 5 dnů ode dne jeho vzniku. Totéž může nastat i v případech, kdy daná osoba pouze snižuje celkovou částku složenou nebo převedenou na depozitním účtu, například pokud dočasně utlumuje svou činnost, a pro její dopravy tak bude postačovat nižší celková částka. Vzhledem k tomu, že základním pravidlem je z důvodu nižší administrativní náročnosti pro daňové subjekty i správce daně ponechání uvolněných prostředků na depozitním účtu, bude docházet k vrácení prostředků z tohoto účtu tímto způsobem pouze na žádost. Uvedené se týká všech peněžních prostředků, které nejsou v daném okamžiku tzv. blokovány pro konkrétní dopravu, tedy jak prostředků, které byly na zajištění použity a následně převedeny, ale i peněžních prostředků, které byly za účelem zajištění daně při dopravě složeny nebo převedeny, ale doposud k tomuto účelu využity nebyly.

(§ 24 odst. 11, § 25 odst. 1 písm. a) bod 2, § 25 odst. 1 písm. b) bod 2, § 25 odst.

1 písm. c) bod 2, § 25 odst. 9 věta první a § 27d odst. 1 úvodní část ustanovení)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se místo výstupu stanoví místem, do kterého lze dopravovat vyvážené vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně. Na základě nové definice uvedené v § 3 odst. 1 písm. u) zákona o spotřebních daních se do zákona promítá, že doprava vybraných výrobků určených k vývozu je uskutečňována v režimu podmíněného osvobození od daně až do místa výstupu, resp. do místa, kde vybrané výrobky skutečně opustí daňové území Evropské unie podle celních předpisů nebo do místa, kde jsou propuštěny do celního režimu vnějšího tranzitu (tj. v tomto případě nemusí dojít k fyzickému opuštění daňového území Evropské unie).

(§ 24 odst. 12)

K vypuštění odkazu na směrnici dochází pro jeho nadbytečnost. K věcné změně však nedochází.

(§ 25 odst. 1 písm. b) bod 3 a § 25 odst. 1 písm. c) bod 3)

Příjemce vybraných výrobků již není určen pomocí odkazu na směrnici obsaženou v poznámce pod čarou č. 6a, ale je určen jako osoba, která přijímá vybrané výrobky obdobně osvobozené od daně podle právních předpisů jiného členského státu jako vybrané výrobky podle § 11 odst. 1 písm. c) až g) zákona o spotřebních daních. Jedná se tedy o vybrané výrobky, které jsou osvobozeny od daně v jiném členském státě na základě čl. 11 směrnice o obecné úpravě spotřebních daní. K věcné změně v těchto ustanoveních nedochází.

(§ 25 odst. 3)

Dochází k zavedení legislativní zkratky „celní úřad dovozu“ na základě definice dovozu v novém § 3 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních.

(§ 25 odst. 4)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se upřesňuje, aby zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně mohla na základě žádosti provozovatele odesílajícího daňového skladu nebo oprávněného odesílatele poskytnout i jiná osoba, která k tomu udělí písemný souhlas. Jedná se o vlastníka vybraných výrobků nebo dopravce vybraných výrobků. Tyto osoby mohou poskytnout zajištění daně rovněž společně s provozovatelem odesílajícího daňového skladu nebo oprávněným odesílatelem. Vzhledem k tomu, že zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně mezi členskými státy poskytnuté v České republice je platné ve všech členských státech, nově se stanoví, že toto zajištění lze použít na úhradu daně, a to na vyžádání příslušného orgánu jiného členského státu, kde vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit v souvislosti s příslušnou dopravou.

(§ 25 odst. 5)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se nově stanoví podmínky pro dovoz vybraných výrobků a jejich následné umístění do režimu podmíněného osvobození od daně. Dojde tak k propojení celních náležitostí s daňovými náležitostmi prostřednictvím příslušných elektronických systémů. Pro deklaranta či jinou osobu, která je pro tyto úkony zmocněna podle celních předpisů, je nově stanovena povinnost identifikovat oprávněného odesílatele a oprávněného příjemce, kterému jsou vybrané výrobky dopravovány, tj. poskytnout jejich jedinečná čísla pro dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně, tzv. SEED ID hospodářského subjektu, které je nově definováno v § 3 zákona o spotřebních daních, a dále poskytnout doklady prokazující, že je zboží určeno k odeslání do jiného členského státu. Tyto povinnosti musí být splněny kumulativně. Pokud je místem dovozu daňový sklad, ustanovení § 25 odst. 5 zákona o spotřebních daních se neuplatní.

(§ 25 odst. 7)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní je doprava vyvážených vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně ukončena v místě, kde vybrané výrobky fyzicky opustí daňové území Evropské unie nebo v místě, kde jsou propuštěny do celního režimu vnějšího tranzitu (tj. v tomto případě nemusí dojít k fyzickému opuštění daňového území Evropské unie). V souladu s celními předpisy se stanoví, že příslušným celním úřadem pro tyto situace je celní úřad výstupu.

(§ 25 odst. 8)

V § 25 odst. 8 zákona o spotřebních daních je potvrzena skutečnost, že přijetím vybraných výrobků v místě přímého dodání dochází k jejich uvedení do volného daňového oběhu. Tato skutečnost vyplývá ze směrnice o obecné úpravě spotřebních daní (čl. 6 odst. 3 a 4) i z kontextu zákona o spotřebních daních (přijetí vybraných výrobků v místě přímého dodání je vyjmutím vybraných výrobků z režimu podmíněného osvobození od daně a tedy jejich uvedením do volného daňového oběhu podle § 3 písm. k)), nicméně nedávná judikatura Nejvyššího správního soudu (2 Afs 290/2017) při vědomí některých specifických skutečností vztahujících se na konkrétní případ připustila širší výklad, že místo přímého dodání se může nacházet v prostorách daňového skladu, kde mohou být skladovány pouze vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně. Takový výklad je však v rozporu se systematikou směrnice o obecné úpravě spotřebních daní (viz výše). Úprava je proto činěna s cílem zvýšit právní jistotu dotčených subjektů i správce daně.

(§ 25 odst. 9)

V novém § 25 odst. 9 písm. a) zákona o spotřebních daních se zachovává dosavadní právní stav. Do dalších ustanovení se promítá skutečnost, že k uvolnění zajištění dochází i z jiných důvodů, než je splnění podmínek pro přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. V případech, kdy osoba, která poskytla zajištění daně, prokazuje, že v souvislosti s dopravovanými vybranými výrobky nevznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, se nejedná o tzv. prokazování negativní skutečnosti, ale o prokázání skutečností, které naopak v souvislosti s vybranými výrobky prokazatelně nastaly, ale jejich společným prvkem je, že se tímto okamžikem postaví najisto, že povinnost daň přiznat a zaplatit v souvislosti s těmito vybranými výrobky při dopravě nevznikla. Typicky je touto skutečností přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně, to je ale samostatný důvod pro vrácení zajištění, který je již ve stávajícím legislativním textu zakotven. Nově doplňovaným textem se tak rozumí například situace, kdy bude docházet k osvobození ztrát nebo znehodnocení, nebo situace, kdy jsou vybrané výrobky vráceny do odesílajícího daňového skladu. Zajištění daně se uvolní rovněž v případě, kdy je daň uhrazena, aniž by na takovou úhradu bylo využito právě její zajištění.

(§ 25 odst. 10 až 12)

K odstavci 10: V případě žádosti o mezinárodní spolupráci při správě spotřebních daní se upravuje stavění lhůty pro rozhodnutí o uvolnění zajištění daně podle § 25 odst. 9 zákona o spotřebních daních, dokud nedojde k některé z událostí podle § 25 odst. 10 písm. a) až c) zákona o spotřebních daních. V případě podmínky uvedené pod písmenem b) se lhůtou pro poskytnutí odpovědi na žádost rozumí lhůta podle čl. 11 nařízení Rady (EU) č. 389/2012, ze dne 2. května 2012 o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní a o zrušení nařízení (ES) č. 2073/2004. K odstavcům 11 a 12: V případě zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků, které bylo poskytnuto složením nebo převodem peněžních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně, dochází subjekty v praxi ke složení nebo převedení jedné částky sloužící k zajištění budoucího předem nestanoveného počtu doprav s tím, že odpovídající část této částky je správcem daně vždy blokována na konkrétní dopravu (viz nové ustanovení § 24 odst. 3 zákona o spotřebních daních, podle kterého se poskytuje zajištění daně pro každou dopravu zvlášť). Následně v případě, kdy dojde ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit v průběhu dopravy, je daňovými subjekty v praxi tato daň hrazena přímo správci daně společně s podaným daňovým přiznáním. Tudíž se ve většině případů nehradí daň ze zajištění, aby mohla být částka složená nebo převedená ponechána na depozitním účtu a opětovně použita na další dopravu. Složené prostředky tak jsou poté, kdy dojde k uvolnění dopravy, na tomto účtu tzv. odblokovány, ponechány a opětovně použity na zajištění daně pro dopravu jiných vybraných výrobků. V těchto nových ustanoveních se tak upřesňuje stávající správní praxe s tím, že se zároveň staví najisto, že pokud osoba, která peněžní prostředky složila nebo převedla, chce tyto prostředky vrátit, tedy převést z depozitního účtu správce daně do sféry této osoby, musí o takové vrácení požádat. Po její žádosti se stávají tyto prostředky jejím přeplatkem a použije se na ně tak právní úprava přeplatku obsažená v daňovém řádu, zejména se provede test vratitelnosti. Pokud takto vznikne vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti do 5 pracovních dnů ode dne jeho vzniku. Totéž může nastat i v případech, kdy daná osoba pouze snižuje celkovou částku složenou nebo převedenou na depozitním účtu, například pokud dočasně utlumuje svou činnost, a pro její dopravy tak bude postačovat nižší celková částka. Vzhledem k tomu, že základním pravidlem je z důvodu nižší administrativní náročnosti pro daňové subjekty i správce daně ponechání uvolněných prostředků na depozitním účtu, bude docházet k vrácení prostředků z tohoto účtu tímto způsobem pouze na žádost. Uvedené se týká všech peněžních prostředků, které nejsou v daném okamžiku tzv. blokovány pro konkrétní dopravu, tedy jak prostředků, které byly na zajištění použity a následně převedeny, ale i peněžních prostředků, které byly za účelem zajištění daně při dopravě složeny nebo převedeny, ale doposud k tomuto účelu využity nebyly.

(§ 25 odst. 14)

K vypuštění odkazu na směrnici dochází pro jeho nadbytečnost. V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se upřesňuje, že vzhledem k tomu, že zákon o spotřebních daních neumožnuje rozdělení zásilky v průběhu dopravy v režimu podmíněného osvobození od daně, nelze takto zahájenou dopravu rozdělit ani na území jiného členského státu. Touto úpravou k věcné změně nedochází.

(§ 26 odst. 1)

Příjemce vybraných výrobků již není určen pomocí odkazu na směrnici obsaženou v poznámce pod čarou č. 27e), ale je určen jako osoba, která přijímá vybrané výrobky osvobozené od daně podle § 11 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebních daních nebo obdobně osvobozené podle právních předpisů jiného členského státu. Jedná se tedy o vybrané výrobky, které jsou osvobozeny od daně v jiném členském státě na základě čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice o obecné úpravě spotřebních daní. K věcné změně v tomto ustanovení nedochází, nadále se na dopravu této osobě neuplatní elektronický systém pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně.

(§ 26 odst. 2)

Do daného ustanovení se doplňuje, že návrh elektronického průvodního dokladu vyhotovuje provozovatel daňového skladu nebo odesílatel v rámci EMCS na základě prováděcího nařízení Komise, kterým se provádí některá ustanovení směrnice Rady, kterou se stanoví obecná úprava spotřebních daní. Toto nařízení nahradí stávající nařízení Komise (ES) č. 684/2009, kterým se provádí směrnice Rady 2008/118/ES, pokud jde o elektronické postupy pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně.

(§ 26 odst. 3 písm. b))

Dochází k použití legislativní zkratky „celní úřad dovozu“. K věcné změně však nedochází.

(§ 26 odst. 4)

K odstavci 4 větě druhé: Dochází k doplnění lhůty pro odstranění nedostatků v elektronickém průvodním dokladu oprávněným skladovatelem nebo oprávněným odesílatelem, tak jako v ostatních případech v zákoně o spotřebních daních. K odstavci 4 větě poslední: Jde o legislativně technickou změnu navazující na nově vložené odstavce v § 24 zákona o spotřebních daních.

(§ 26 odst. 6)

Náležitosti elektronického průvodního dokladu budou stanoveny v nařízení Komise v přenesené pravomoci, kterým se stanoví struktura a obsah dokladů vyměňovaných v souvislosti s dopravou zboží podléhajícího spotřební dani a prahy ztráty v důsledku povahy zboží. Toto nařízení nahradí stávající nařízení Komise (ES) č. 684/2009, kterým se provádí směrnice Rady 2008/118/ES, pokud jde o elektronické postupy pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně.

(§ 27 odst. 1)

Příjemce vybraných výrobků již není určen pomocí odkazu na směrnici obsaženou v poznámce pod čarou č. 27e), ale je určen jako osoba, která přijímá vybrané výrobky obdobně osvobozené od daně podle právních předpisů jiného členského státu jako vybrané výrobky podle § 11 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebních daních. Jedná se tedy o vybrané výrobky, které jsou osvobozeny od daně v jiném členském státě na základě čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice o obecné úpravě spotřebních daní. K věcné změně v tomto ustanovení nedochází, nadále se na dopravu této osobě neuplatní elektronický systém pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně.

(27 odst. 2)

Navrhují se dvě legislativně technické změny; první reaguje na přečíslování odstavců a druhá stejně jako na jiných místech zákona o spotřebních daních v souladu s dobrou legislativní praxí sjednocuje jazykovou formulaci způsobu stanovení místní příslušnosti správce daně.

(§ 27 odst. 3)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se stanovuje, že pokud je doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně uskutečňována z místa dovozu na daňovém území České republiky do místa výstupu v jiném členském státě, nebo na daňovém území České republiky, je celní úřad dovozu povinen odeslat elektronický průvodní doklad celnímu úřadu vývozu v jiném členském státě nebo celnímu úřadu vývozu v České republice.

(§ 27 odst. 4)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se místo výstupu stanoví místem, do kterého lze dopravovat vyvážené vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně. Na základě nové definice uvedené v § 3 odst. 1 písm. u) zákona o spotřebních daních se do zákona promítá, že doprava vybraných výrobků určených k vývozu je uskutečňována v režimu podmíněného osvobození od daně až do místa výstupu, resp. do místa, kde vybrané výrobky skutečně opustí daňové území Evropské unie podle celních předpisů nebo do místa, kde jsou propuštěny do celního režimu vnějšího tranzitu (tj. v tomto případě nemusí dojít k fyzickému opuštění daňového území Evropské unie).

(§ 27 odst. 5)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se nově stanoví, že odesílatel předá osobě, která fyzicky dopravuje vybrané výrobky, referenční kód namísto listinného stejnopisu elektronického průvodního dokladu. Tento referenční kód slouží pro kontrolu správcem daně v průběhu celé dopravy v režimu s podmíněným osvobozením od daně.

(§ 27 odst. 6)

Jde o legislativně technickou změnu související s přečíslováním odstavců v § 24 a § 25 zákona o spotřebních daních.

(§ 27 odst. 7)

Dochází ke sjednocení terminologie z místa ukončení dopravy na místo určení z důvodu dodržení jednotné terminologie v rámci zákona o spotřebních daních.

(§ 27 odst. 8 a 9)

Náležitosti návrhu na zrušení elektronického průvodního dokladu nebo změny příjemce nebo místa určení při dopravě v režimu podmíněného osvobození od daně budou stanoveny v nařízení Komise v přenesené pravomoci, kterým se stanoví struktura a obsah dokladů vyměňovaných v souvislosti s dopravou zboží podléhajícího spotřební dani a prahy ztráty v důsledku povahy zboží. Toto nařízení nahradí stávající nařízení Komise (ES) č. 684/2009, kterým se provádí směrnice Rady 2008/118/ES, pokud jde o elektronické postupy pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně. Samotný postup zrušení elektronického průvodního dokladu nebo změny příjemce nebo místa určení bude specifkován v prováděcím nařízení Komise, kterým se provádí některá ustanovení směrnice Rady, kterou se stanoví obecná úprava spotřebních daní. Toto nařízení rovněž nahradí stávající nařízení Komise (ES) č. 684/2009, kterým se provádí směrnice Rady 2008/118/ES, pokud jde o elektronické postupy pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně.

(nadpis § 27a)

Nadpis ustanovení se uvádí do souladu s obsahem tohoto ustanovení. V případě přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně příjemce pomocí elektronického systému předkládá správci daně oznámení o přijetí.

(§ 27a odst. 1)

Navrhují se dvě legislativně technické změny; první reaguje na přečíslování ustanovení, na která se odkazuje, a druhá stejně jako na jiných místech zákona o spotřebních daních v souladu s dobrou legislativní praxí sjednocuje jazykovou formulaci způsobu stanovení místní příslušnosti správce daně. Dále se pro nadbytečnost vypouští uvedení ztrát a znehodnocení v oznámení o přijetí, neboť tento údaj je již součástí oznámení o přijetí podle prováděcího nařízení Komise, kterým se provádí směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní.

(§ 27a odst. 2)

Pro nadbytečnost se vypouští uvedení ztrát a znehodnocení v oznámení o přijetí, neboť tento údaj je již součástí oznámení o přijetí podle prováděcího nařízení Komise, kterým se provádí směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní.

(§ 27a odst. 8)

Dochází k upřesnění způsobu předání oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně.

(§ 27a odst. 9)

Náležitosti oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně budou stanoveny v nařízení Komise v přenesené pravomoci, kterým se stanoví struktura a obsah dokladů vyměňovaných v souvislosti s dopravou zboží podléhajícího spotřební dani a prahy ztráty v důsledku povahy zboží. Toto nařízení nahradí stávající nařízení Komise (ES) č. 684/2009, kterým se provádí směrnice Rady 2008/118/ES, pokud jde o elektronické postupy pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně.

(§ 27ab)

Směrnice o obecné úpravě spotřebních daní nově zakotvuje elektronické propojení systémů EMCS (Excise Movement Control System) a ECS (Export Control System), aby nedocházelo k situacím, kdy jsou vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně propuštěny do celního režimu vývozu, avšak správce daně nedostane informaci o výstupu těchto výrobků z daňového území Evropské unie a je nutné tuto dopravu v EMCS uzavřít manuálně. Zavedení povinnosti deklaranta uvádět referenční kód ve vývozním celním prohlášení a poskytnout jej správci daně, umožní křížovou kontrolu správce daně a celních orgánů vývozu, čímž by se mělo předejít potenciálním daňovým únikům, kdy může být část vybraných výrobků určených na vývoz odkloněna zpět na daňové území Evropské unie bez úhrady spotřební daně. V této souvislosti by mělo dojít ke změně celních předpisů, tj. přílohy B nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, kde by měl být zaveden příslušný datový prvek pro uvedení referenčního kódu v celním prohlášení pro vývoz. Nastavená pravidla reflektují tři situace při dopravě vyvážených vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. Zaprvé se jedná o situaci, kdy je Česká republika současně členským státem odeslání a vývozu, zadruhé kdy je členským státem vývozu, nikoliv však odeslání a zatřetí členským státem odeslání, nikoliv však členským státem vývozu.

Ve všech těchto potenciálních situacích se nastavuje společná informovanost příslušných orgánů včetně zajištění informovanosti odesílatele, a to i pro případy, kdy nedojde k faktickému opuštění vybraných výrobků z daňového území Evropské unie a musí dojít k jejich navrácení zpět odesílateli s následným zrušením elektronického průvodního dokladu nebo ke změně určení vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. Rovněž je nastaven postup pro odstranění vad odesílatelem, v případě, kdy správce daně místně příslušný odeslání obdrží informaci, že jsou údaje uvedené v elektronickém průvodním dokladu nesprávné na základě porovnání s celním vývozním prohlášením. V rámci tohoto ustanovení také dochází k zavedení legislativní zkratky „celní úřad vývozu“.

(§ 27b)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní a v návaznosti na sladění s celní terminologií se reformuluje postup pro ukončení dopravy vyvážených vybraných výrobků. Nově ustanovení pokrývá i situaci, kdy jsou vybrané výrobky dopravovány do místa výstupu pro účely propuštění do celního režimu vnější tranzit. Ustanovení § 27b odst. 1 postihuje situace ukončení dopravy při vývozu, jak mezi členskými státy, tak na daňovém území České republiky (dosavadní § 27 odst. 3 zákona o spotřebních daních). Náležitosti oznámení o vývozu budou stanoveny v nařízení Komise v přenesené pravomoci, kterým se stanoví struktura a obsah dokladů vyměňovaných v souvislosti s dopravou zboží podléhajícího spotřební dani a prahy ztráty v důsledku povahy zboží. Toto nařízení nahradí stávající nařízení Komise (ES) č. 684/2009, kterým se provádí směrnice Rady 2008/118/ES, pokud jde o elektronické postupy pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně. Pro nadbytečnost se vypouští uvedení ztrát a znehodnocení v oznámení o vývozu, neboť tento údaj je již součástí oznámení o vývozu podle prováděcího nařízení Komise, kterým se provádí směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní.

(§ 27c odst. 1 písm. c))

Jde o legislativně technickou změnu navazující na vložení nových odstavců v § 24 zákona o spotřebních daních.

(§ 27c odst. 3 a 4)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se za účelem propojení celní a daňové oblasti doplňuje, že i v případě nedostupnosti elektronického systému při zahájení dopravy a během dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně odesílající subjekt musí předat deklarantovi listinný doklad nahrazující elektronický doklad. Naopak deklarant musí předat celnímu úřadu vývozu kopii tohoto dokladu nebo tomuto dokladu přidělený referenční kód.

(§ 27c odst. 6)

Jedná se o legislativně technickou úpravu související s vložením nových odstavců do § 27c zákona o spotřebních daních.

(§ 27c odst. 7)

V reakci na zrušení příslušného ustanovení ve směrnici o obecné úpravě spotřebních daní se vypouští toto ustanovení (dosavadní § 27c odst. 5 zákona o spotřebních daních) pro nadbytečnost.

(§ 27c odst. 8)

Ustanovení upravuje situace, kdy se při nedostupnosti systému provozovatel odesílajícího daňového skladu, který poskytl zajištění daně, nebo oprávněný odesílatel, který poskytl zajištění daně, rozhodnou v průběhu dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně změnit příjemce nebo místo určení. V těchto případech dotčený subjekt sdělí informaci o změně správci daně (resp. celnímu úřadu dovozu). Toto sdělení obsahuje stejné náležitosti jako standardní návrh na změnu příjemce nebo místa určení. Bezodkladně po obnovení dostupnosti elektronického systému poté dotčený subjekt předloží návrh na změnu příjemce nebo místa určení. Tato změna se provede standardně pomocí elektronického systému postupem podle nařízení Komise, kterým se provádí některá ustanovení směrnice Rady, kterou se stanoví obecná úprava spotřebních daní.

(§ 27c odst. 9)

Vzhledem k tomu, že se definice nedostupnosti elektronického systému použije nově také na dopravu ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy, dochází k přesunu této definice do § 3 odst. 1 zákona o spotřebních daních.

(§ 27d odst. 1 písm. b))

Jde o sjednocení termínů v zákoně o spotřebních daních, kde je zavedena legislativní zkratka „referenční kód“.

(§ 27d odst. 1 písm. c) a § 27d odst. 4)

Jedná se o legislativně technickou změnu, která reaguje na vložení nových odstavců do § 27c zákona o spotřebních daních.

(§ 27d odst. 1 a 2)

Navrhují se dvě totožné legislativně technické změny, kterými se v souladu s dobrou legislativní praxí stejně jako na jiných místech zákona o spotřebních daních sjednocuje jazyková formulace způsobu stanovení místní příslušnosti správce daně.

(§ 27e odst. 1)

V tomto ustanovení dochází k reformulaci podmínek v případě nedostupnosti elektronického systému při vývozu. V návaznosti na definici v § 3 odst. 1 písm. u) zákona o spotřebních daních se do ustanovení promítá místo výstupu jako místo, do kterého lze dopravovat vyvážené vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně. V návaznosti na tuto změnu a v souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní nová právní úprava zahrnuje i situace, kdy jsou vybrané výrobky po propuštění do celního režimu vývozu propuštěny do režimu vnějšího tranzitu. V případě nedostupnosti elektronického systému se nově stanoví postup pro situace, kdy podle ustanovení čl. 340 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 vybrané výrobky propuštěné k vývozu nebo zpětnému vývozu již nemají opustit celní území Unie a deklarant je povinen o této skutečnosti informovat celní úřad vývozu. V takovém případě celní úřad vývozu vyhotoví oznámení, které obsahuje stejné údaje jako elektronické oznámení o neuskutečnění vývozu.

(§ 27e odst. 2)

V tomto ustanovení dochází k reformulaci podmínek v případě nedostupnosti elektronického systému při vývozu. V návaznosti na definici v § 3 odst. 1 písm. u) zákona o spotřebních daních se do ustanovení promítá místo výstupu jako místo, do kterého lze dopravovat vyvážené vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně. V návaznosti na tuto změnu a v souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní nová právní úprava zahrnuje i situace, kdy jsou vybrané výrobky po propuštění do celního režimu vývozu propuštěny do režimu vnějšího tranzitu. V případě nedostupnosti elektronického systému se nově stanoví postup pro situace, kdy podle ustanovení čl. 340 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 vybrané výrobky propuštěné k vývozu nebo zpětnému vývozu již nemají opustit celní území Unie. V návaznosti na podmínky stanovené v § 27e odst. 1 zákona o spotřebních daních se doplňuje povinnost celního úřadu vývozu zaslat tuzemskému odesílateli nebo příslušným orgánům členského státu odeslání oznámení o tom, že nedojde k vývozu vybraných výrobků.

(§ 27e odst. 4)

Jedná se o úpravu v reakci na nové ustanovení § 27ab zákona o spotřebních daních.

(§ 27e odst. 6)

Směrnice o obecné úpravě spotřebních daní, v článku 28 odst. 4 uvádí konkrétní alternativní důkazy, které mohou být členskému státu odeslání poskytnuty za účelem určení, zda vybrané výrobky skutečně opustily daňové území Evropské unie nebo zda byly propuštěny do režimu vnějšího tranzitu. Jedná se však pouze o demonstrativní výčet, který je navíc doplněn možností členského státu odeslání přijmout jakékoli jiné důkazy. Bude tedy záležet na každém konkrétním případě, jaké důkazní prostředky budou považovány správcem daně za dostatečné k prokázání, že vybrané výrobky skutečně vystoupily z daňového území Evropské unie.

(nadpis § 27f)

Jde o legislativně technickou změnu za účelem lepšího vystižení obsahu tohoto ustanovení.

(§ 27f odst. 1)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se místo výstupu stanoví místem, do kterého lze dopravovat vyvážené vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně. Na základě nové definice uvedené v § 3 odst. 1 písm. u) zákona o spotřebních daních se do zákona promítá, že doprava vybraných výrobků určených k vývozu je uskutečňována v režimu podmíněného osvobození od daně až do místa výstupu, resp. do místa, kde vybrané výrobky skutečně opustí daňové území Evropské unie podle celních předpisů nebo do místa, kde jsou propuštěny do celního režimu vnějšího tranzitu (tj. v tomto případě nemusí dojít k fyzickému opuštění daňového území Evropské unie). Dále se navrhuje legislativně technická změna, kterou se stejně jako na jiných místech zákona o spotřebních daních v souladu s dobrou legislativní praxí sjednocuje jazyková formulace způsobu stanovení místní příslušnosti správce daně.

(§ 27f odst. 3)

Příjemce vybraných výrobků již není určen pomocí odkazu na směrnici obsaženou v poznámce pod čarou č. 27e), ale je určen jako osoba, která přijímá vybrané výrobky obdobně osvobozené od daně podle právních předpisů jiného členského státu jako vybrané výrobky podle § 11 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebních daních. Jedná se tedy o vybrané výrobky, které jsou osvobozeny od daně v jiném členském státě na základě čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice o obecné úpravě spotřebních daní. K věcné změně v tomto ustanovení nedochází, neboť na dopravu této osobě se elektronický systém neuplatní a tudíž nelze vyžadovat náhradní doklad o přijetí vybraných výrobků.

(§ 28 odst. 1)

S ohledem na systematiku zákona o spotřebních daních se upřesňuje, že za porušení režimu podmíněného osvobození od daně se považuje situace, kdy v důsledku ztráty nebo znehodnocení nebo jiné skutečnosti není ukončena doprava vybraných výrobků, a to celé zásilky nebo její části. V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se místo výstupu stanoví místem, do kterého lze dopravovat vyvážené vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně. Na základě nové definice uvedené v § 3 odst. 1 písm. u) zákona o spotřebních daních se do zákona promítá, že doprava vybraných výrobků určených k vývozu je uskutečňována v režimu podmíněného osvobození od daně až do místa výstupu, resp. do místa, kde vybrané výrobky skutečně opustí daňové území Evropské unie podle celních předpisů nebo do místa, kde jsou propuštěny do celního režimu vnějšího tranzitu (tj. v tomto případě nemusí dojít k fyzickému opuštění daňového území Evropské unie). Příjemce vybraných výrobků již není určen pomocí odkazu na směrnici obsaženou v poznámce pod čarou č. 6a, ale je určen jako osoba, která přijímá vybrané výrobky osvobozené od daně podle § 11 odst. 1 písm. c), de) nebo e) zákona o spotřebních daních nebo obdobně osvobozené podle právních předpisů jiného členského státu. Jedná se tedy o vybrané výrobky, které jsou osvobozeny od daně v jiném členském státě na základě čl. 11 směrnice o obecné úpravě spotřebních daní. K věcné změně v tomto ustanovení nedochází.

(§ 28 odst. 2)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní, která zavádí harmonizované prahy částečných ztrát, ke kterým dojde v důsledku povahy vybraného výrobku při dopravě, dochází k nahrazení skutečných technicky zdůvodněných ztrát pro líh a minerální oleje částečnými ztrátami pro všechny vybrané výrobky v souladu s novou definicí v § 3b odst. 1 a násl. zákona o spotřebních daních. Tyto částečné ztráty se nepovažují za porušení režimu podmíněného osvobození od daně.

(§ 28 odst. 4)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se doplňuje okamžik vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit v případě porušení režimu podmíněného osvobození od daně. Pro účely úhrady daně nadále zůstává zásadní § 18 odst. 5 zákona o spotřebních daních, podle kterého se v těchto případech daňové přiznání podává a daň je splatná nejpozději první pracovní den po dni zjištění ztráty nebo znehodnocení vybraných výrobků nebo jiného porušení podmínek dopravy vybraných výrobků.

(§ 28 odst. 5)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se doplňuje okamžik vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit v případě zjištění porušení režimu podmíněného osvobození od daně. Pro účely úhrady daně nadále zůstává zásadní § 18 odst. 5 zákona o spotřebních daních, podle kterého se v těchto případech daňové přiznání podává a daň je splatná nejpozději první pracovní den po dni zjištění ztráty nebo znehodnocení vybraných výrobků nebo jiného porušení podmínek dopravy vybraných výrobků.

(§ 28 odst. 6)

Jde o legislativně technickou změnu za účelem sjednocení terminologie v zákoně o spotřebních daních.

(§ 28 odst. 7 úvodní část ustanovení)

Dochází k použití pojmu „celní úřad vývozu“, k věcné změně však nedochází.

(§ 28 odst. 7 písm. c))

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní, která zavádí harmonizované prahy částečných ztrát, ke kterým dojde v důsledku povahy vybraného výrobku při dopravě mezi členskými státy, se do těchto ustanovení doplňují částečné ztráty, které se nepovažují za porušení režimu podmíněného osvobození od daně stejně jako nepředvídatelné ztráty a znehodnocení.

(§ 28 odst. 7 závětí)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se upřesňuje, že při splnění podmínek stanovených v § 28 odst. 7 zákona o spotřebních daních se vybrané výrobky považují za vyjmuté z režimu podmíněného osvobození od daně v místě odeslání na daňovém území České republiky v okamžiku zahájení dopravy. Dále se jedná se o reakci na nově zavedenou zkratku „celní úřad dovozu“ v § 25 odst. 3 zákona o spotřebních daních.

(§ 28 odst. 8 písm. c))

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní, která zavádí harmonizované částečné ztráty, ke kterým dojde v důsledku povahy vybraného výrobku při dopravě, se do těchto ustanovení doplňují částečné ztráty, které se nepovažují za porušení režimu podmíněného osvobození od daně.

(§ 28 odst. 8 závětí)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se upřesňuje, že při splnění podmínek stanovených v § 28 odst. 8 zákona o spotřebních daních se vybrané výrobky považují za vyjmuté z režimu podmíněného osvobození od daně v místě odeslání na daňovém území České republiky v okamžiku zahájení dopravy. Dále se jedná se o reakci na nově zavedenou zkratku „celní úřad dovozu“ v § 25 odst. 3 zákona o spotřebních daních.

(§ 28 odst. 9)

Jedná se o reakci na nově zavedenou zkratku „celní úřad dovozu“ v § 25 odst. 3 zákona o spotřebních daních. Dále se jedná o legislativně technickou změnu navazující na přečíslování ustanovení, na které se odkazuje.

(§ 28a až 28h)

Směrnice o obecné úpravě spotřebních daní rozšiřuje současný elektronický systém pro pohyb vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně (tzv. EMCS) i na dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy pro účely podnikání, které se dosud uskutečňovaly s doklady v listinné formě mimo jakýkoliv centralizovaný systém. Základní principy zdanění vybraných výrobků dopravovaných ve volném daňovém oběhu pro účely podnikání jsou nicméně zachovány, zejména se jedná o okamžik vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit, plátce daně, zajištění daně pro dopravu či vrácení spotřební daně v členském státě odeslání. V důsledku elektronizace jsou však nahrazeny jednotlivé dílčí postupy pro dopravu ve volném daňovém oběhu, s čímž souvisí oznamovací povinnost zúčastněných subjektů, vystavování elektronických zjednodušených průvodních dokladů v reálném čase, nastavení záložních mechanismů v případě nedostupnosti elektronického systému či elektronické ukončování doprav. Elektronický volný daňový oběh tak v zásadě kopíruje veškeré prvky současného elektronického systému pro režim podmíněného osvobození od daně.

Vzhledem k této zásadní změně ve směrnici dochází k nahrazení současné právní úpravy novou právní úpravou reflektující zavedení elektronického systému pro danou oblast, která si vedle snížení administrativní zátěže na straně hospodářských subjektů a správce daně klade za cíl zavedení účinného nástroje pro kontrolu pohybu vybraných výrobků v reálném čase, s čímž souvisí snížení rizika potenciálních daňových úniků v rámci doprav ve volném daňovém oběhu. K § 28a odst. 1: V tomto ustanovení se v souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní stanovuje povinnost, aby se doprava vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu pro účely podnikání uskutečňovala mezi členskými státy pouze mezi osobami, kterým je před samotným uskutečněním dopravy vybraných výrobků přiděleno jedinečné číslo pro dopravu ve volném daňovém oběhu (tzv. SEED ID hospodářského subjektu, které je nově definováno v § 3 zákona o spotřebních daních. Na daňovém území České republiky se jedná o evidovaného odesílatele a evidovaného příjemce. K § 28a odst. 2: Pokud jsou vybrané výrobky přijímány osobou veřejného práva, považují se za vybrané výrobky přijímané pro účely podnikání v rámci zákona o spotřebních daních. V tomto ohledu nedochází k věcné změně, pouze je reformulováno současné znění § 29 odst. 4 zákona o spotřebních daních. K § 28a odst. 3: V tomto ustanovení dochází k reformulaci a ke zjednodušení právního textu současného znění § 30 odst. 2 a 3 zákona o spotřebních daních, a to i s ohledem na skutečnost, že možnost sjednání dvoustranné mezinárodní dohody s jiným členským státem je nadbytečné zakotvovat v legislativním textu zákona o spotřebních daních, neboť se jedná o mezinárodní smlouvu (podle čl. 10 Ústavy České republiky), kterou může Česká republika uzavřít bez tohoto zákonného zmocnění. V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se zachovává požadavek, aby doprava z/na daňové území jednoho členského státu přes území druhého členského státu byla uskutečněna po vhodné trase. Pro posouzení správce daně, zda se jedná o vhodnou trasu, je nutné vzít do úvahy ekonomické a časové hledisko dané dopravy v návaznosti na geografické omezení stanovené v daném ustanovení a dobu dopravy, kterou evidovaný odesílatel uvádí ve zjednodušeném elektronickém průvodním dokladu. K § 28a odst. 4: Do tohoto ustanovení bylo přesunuto ustanovení dosavadního § 30 odst. 1 zákona o spotřebních daních s tím, že došlo k jeho úpravě ve spojitosti se zavedením elektronického systému pro dopravu vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy a tedy k nahrazení současného systému, kdy jsou dopravy vybraných výrobků mezi členskými státy doprovázeny dokumenty v listinné podobě. Formu a obsah elektronického zjednodušeného průvodního dokladu stanoví prováděcí předpis Komise. Náhradní zjednodušený průvodní doklad pak obsahuje stejné údaje jako zjednodušený elektronický průvodní doklad. K § 28a odst. 5: Do tohoto ustanovení bylo přesunuto ustanovení dosavadního § 29 odst. 7 zákona o spotřebních daních s tím, že dosavadní úprava v písmeni a) je vypuštěna z povahy věci vzhledem k omezení dopravy z jiného členského státu na daňové území České republiky. Dosavadní úprava v písmeni b) je reformulovaná v souladu se zněním směrnice o obecné úpravě spotřebních daní (čl. 34 odst. 3).

K § 28b odst. 1: Dosavadní registrace osoby přijímající vybrané výrobky ve volném daňovém oběhu pro účely podnikání na daňovém území České republiky je nahrazena oznámením této osoby, a to nejpozději před prvním zahájením takové dopravy (viz § 28e zákona o spotřebních daních). K § 28b odst. 2: V tomto ustanovení se nově stanoví, že správce daně na základě oznámení osoby, která hodlá z jiného členského státu přijímat vybrané výrobky ve volném daňovém oběhu pro účely podnikání, přidělí jedinečné číslo pro dopravu ve volném daňovém oběhu, tzv. SEED ID hospodářského subjektu, které je nově definováno v § 3 zákona o spotřebních daních. Toto číslo je jedinečné pro konkrétní místo určení vybraných výrobků. Pokud však osobě, která z jiného členského státu hodlá přijímat vybrané výrobky ve volném daňovém oběhu pro účely podnikání, již bylo přiděleno jedinečné číslo k tomuto místu z titulu odesílání, další jedinečné číslo z titulu přijímání správce daně nepřiděluje. Výjimkou z této výjimky je případný dočasný příjemce a odesílatel v jedné osobě, u něhož se přiděluje jedinečné číslo pro dopravu ve volném daňovém oběhu na konkrétní množství vybraných výrobků, které po jeho použití na tuto dopravu zaniká. K § 28c odst. 1: Oznámení osoby odesílající vybrané výrobky ve volném daňovém pro účely podnikání do jiného členského státu je zachováno, pouze se mění písemná forma dokumentů na elektronickou (viz § 28e zákona o spotřebních daních). K § 28c odst. 2: V tomto ustanovení se nově stanoví, že správce daně na základě oznámení osoby, která hodlá ve volném daňovém oběhu do jiného členského státu pro účely podnikání odesílat vybrané výrobky, přidělí jedinečné číslo pro dopravu ve volném daňovém oběhu, tzv. SEED ID hospodářského subjektu. Toto číslo je jedinečné pro konkrétní místo odeslání vybraných výrobků. Pokud však osobě, která hodlá do jiného členského státu odesílat vybrané výrobky, již bylo přiděleno jedinečné číslo k tomuto místu z titulu přijímání, další jedinečné číslo z titulu odesílání správce daně nepřiděluje. Výjimkou z této výjimky je případný dočasný odesílatel a příjemce v jedné osobě, u něhož se přiděluje jedinečné číslo pro dopravu ve volném daňovém oběhu konkrétního množství vybraných výrobků, které po jeho použití na tuto dopravu zaniká. K § 28d: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se nově stanovuje povinnost dočasného příjemce a odesílatele pro dopravu vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy uvést v oznámení ve věci dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy i množství vybraných výrobků, které mají být přijaty nebo odeslány. Doprava dočasného příjemce/odesílatele je omezena na přesně stanovené množství vybraných výrobků, které se uvádí v oznámení před zahájením dopravy. Pokud je dodržena podmínka předem stanoveného množství vybraných výrobků, může být toto množství rozděleno do více zásilek/doprav. Platnost přiděleného jedinečného čísla je pak omezena časově, a to zánikem po jeho použití na konkrétní dopravu nebo uplynutím nejvýše 3 měsíců ode dne jeho přidělení. K § 28e odst. 1: Textace tohoto ustanovení odpovídá § 72 odst. 2 písm. c) daňového řádu. Vylučují se tak jiné formy oznámení uvedené v § 72 odst. 2 daňového řádu. Oznámení ve věci dopravy lze podat pouze elektronicky, nikoli v listinné podobě.

K § 28e odst. 2: V tomto ustanovení se stanoví náležitosti oznámení v dopravě jak pro přijímání, tak pro odesílání vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu. Tyto náležitosti zahrnují údaje označující správce daně a skutečnost, zda se oznamuje přijímání nebo odesílání vybraných výrobků dopravovaných ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy, případně údaj o dočasné povaze této činnosti, identifikační, kontaktní a platební údaje oznamovatele a údaje o místě určení nebo odeslání. K § 28e odst. 3: Jedná se o obdobné ustanovení k § 73 odst. 4 daňového řádu, které je upraveno pro potřeby oznámení ve věci dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu. Oznámení ve věci dopravy tak může oznamovatel změnit nebo vzít zpět, avšak pouze do té do doby, než je správcem daně přiděleno jedinečné číslo pro dopravu ve volném daňovém oběhu. Co se týká případných vad oznámení, je zde nastaven standardní režim podle § 74 daňového řádu. K § 28f: Ustanovení § 28f zákona o spotřebních daních řeší případy, kdy subjekt ani na základě výzvy správce daně neodstraní pochybnosti v náležitostech oznámení ve věci dopravy vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu pro účely podnikání. Jde o speciální ustanovení vůči § 90 odst. 2 daňového řádu. V těchto případech je využit obdobný postup jako v § 74 odst. 3 daňového řádu. K § 28g: V tomto ustanovení je stanovena lhůta pro správce daně, ve které je povinen jedinečné číslo pro dopravu ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy přidělit. Tato lhůta se odvíjí ode dne podání oznámení ve věci dopravy, nebo pokud toto oznámení obsahovalo vady nebo pochybnosti ode dne, ve kterém byly tyto vady odstraněny. K § 28h: V tomto ustanovení jsou upraveny způsoby zrušení jedinečného čísla pro dopravu ve volném daňovém oběhu. To je možné buď na základě oznámení příjemce nebo odesílatele nebo z moci úřední, pokud toto číslo nebylo v elektronickém systému použito déle než 1 rok. Toto daňové číslo se nezrušuje rozhodnutím, ale faktickým úkonem správce daně, o kterém je daňový subjekt vyrozuměn. Obranou proti tomuto úkonu je stížnost podle § 261 daňového řádu.

(§ 28i a 28j)

K § 28i: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se stanoví jednoznačný okamžik zahájení a ukončení dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy. Doprava je zahájena v okamžiku opuštění vybraných výrobků z místa odeslání, naproti tomu je ukončena jejich přijetím evidovaným příjemcem. Vzhledem k tomu, že se jedná o elektronický systém sledování doprav, tyto okamžiky jsou zaznamenány v reálném čase a mohou tak sloužit pro kontrolu správce daně. K § 28j odst. 1: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní a s ohledem na systematiku zákona o spotřebních daních se reflektuje skutečnost, že za porušení podmínek dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu (stejně jako v režimu podmíněného osvobození od daně) se považuje situace, kdy v důsledku ztráty nebo znehodnocení (s výjimkou nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení nebo částečné ztráty) nebo jiné skutečnosti není ukončena doprava vybraných výrobků, a to celé zásilky nebo její části. Porušením těchto podmínek vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit podle § 4 odst. 1 písm. d), resp. 9 odst. 3 písm. a) zákona o spotřebních daních. K § 28j odst. 2: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní k porušení podmínek dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu dojde v případě, kdy doprava není uskutečněna mezi evidovanými osobami. Porušením podmínek se rovněž rozumí, pokud vybrané výrobky ve volném daňovém oběhu nejsou dopravovány se zjednodušeným elektronickým průvodním dokladem. To znamená, že příslušný doklad musí být řádně vystaven, ale nemusí být fyzicky přítomen v průběhu dopravy těchto výrobků. Osoba, která dopravuje vybrané výrobky, je v průběhu dopravy povinna na vyžádání správce daně předložit referenční kód přidělený tomuto zjednodušenému elektronickému průvodnímu dokladu, nikoli doklad samotný. Porušením výše uvedených podmínek vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit podle § 18 odst. 7 zákona o spotřebních daních. K § 28j odst. 3: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní je postup pro řešení vzniku porušení podmínek dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu obdobný jako pro režim podmíněného osvobození od daně, s výjimkou několika mezikroků, které se uplatní pouze pro režim podmíněného osvobození od daně. Z tohoto důvodu se v případě porušení podmínek dopravy ve volném daňovém oběhu použijí vybraná ustanovení § 28 zákona o spotřebních daních vztahující se na režim podmíněného osvobození od daně. K § 28j odst. 4: V tomto ustanovení se nastavuje obecný postup správce daně pro informování příslušných orgánů členských států odeslání/určení v případech vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit porušením podmínek dopravy nebo zjištění nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení nebo částečné ztráty při dopravě vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu na daňovém území České republiky. Nová právní úprava pokrývá situace ve stávajícím znění § 29 odst. 9 a 10 a § 31 odst. 7 a 8 zákona o spotřebních daních. Současně je informovanost příslušných orgánů členských států v daných případech řešena v čl. 15 nařízení o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní.

(§ 29 a 30)

K § 29 odst. 1: Do tohoto ustanovení byla přesunuta část ustanovení dosavadního § 29 odst. 2 zákona o spotřebních daních. V otázce poskytnutí zajištění daně příjemcem vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu dopravovaných z jiného členského státu nedochází k věcné změně. Stejně jako v jiných ustanoveních zákona (§ 24 odst. 3 zákona o spotřebních daních v dosavadním znění) se vypouští, že nevzniká nárok na úrok ze složené částky, a to pro nadbytečnost a současně pro odstranění pochybností ve vztahu k ostatním právním úpravám zakotvujícím obdobný institut, ve kterých není toto ustanovení obsaženo s tím, že úrok v těchto případech rovněž nevzniká. K § 29 odst. 2: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se tímto ustanovením nově umožňuje, aby zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu z jiného členského státu mohla na základě žádosti evidovaného příjemce poskytnout i jiná osoba, která k tomu udělí písemný souhlas. Jedná se o vlastníka vybraných výrobků, dopravce vybraných výrobků nebo evidovaného odesílatele. Tyto osoby mohou poskytnout zajištění daně rovněž společně s evidovaným příjemcem. Tato úprava je obdobná jako v případě poskytnutí zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. K § 29 odst. 3: Do tohoto ustanovení byla přesunuta část ustanovení dosavadního § 29 odst. 2 zákona o spotřebních daních, přičemž v dané věci nedochází k věcné změně. K § 29 odst. 4: Do tohoto ustanovení bylo přesunuto ustanovení dosavadního § 29 odst. 5 zákona o spotřebních daních. Dále se doplňuje, že zajištění daně lze použít na úhradu daně, u níž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit na území jiného členského státu, a to na základě žádosti tohoto členského státu. K § 29 odst. 5: Toto ustanovení souhrnně upravuje všechny případy uvolnění zajištění daně při dopravě ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy. Jedná se o situace, kdy zajištění daně není použito na úhradu daně správcem daně po uplynutí dne splatnosti nebo na žádost evidovaného příjemce. Jednak se zde přesunuje část dosavadního ustanovení § 29 odst. 2 zákona o spotřebních daních, která stanoví, že se uvolňuje zajištění daně, pokud osoba, která poskytla zajištění, prokáže, že daň, u níž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit přijetím vybraných výrobků na daňovém území České republiky, byla uhrazena. Dále se do tohoto ustanovení přesunuje část dosavadního § 29 odst. 6 zákona o spotřebních daních týkající se uvolnění zajištění daně v případě ztrát a znehodnocení a současně se doplňují další skutečnosti, kdy osoba, která poskytla zajištění daně, prokáže, že nedošlo ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit na daňovém území České republiky. Jedná se o případy, kdy došlo k částečné ztrátě nebo pokud se prokáže, že nevznikla povinnost daň přiznat a zaplatit z jiných důvodů, a to například proto, že došlo ke změně místa určení na místo odeslání vybraných výrobků v jiném členském státě. Nově se do ustanovení promítá skutečnost, že v průběhu dopravy ve volném daňovém oběhu na daňovém území jiného členského státu může dojít ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit, který má za následek uvolnění zajištění daně, za předpokladu prokázání této skutečnosti dokladem o zaplacení daně v tomto členském státě. K § 29 odst. 6: V případě žádosti o mezinárodní spolupráci podle nařízení o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní se upravuje stavění lhůty pro rozhodnutí o uvolnění zajištění daně podle § 29 odst. 5 zákona o spotřebních daních, dokud nedojde k některé z událostí podle § 29 odst. 6 zákona o spotřebních daních. V případě podmínky uvedené pod písmenem b) se lhůtou pro poskytnutí odpovědi na žádost rozumí lhůta podle čl. 11 nařízení Rady (EU) č. 389/2012, ze dne 2. května 2012 o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní a o zrušení nařízení (ES) č. 2073/2004. K § 29 odst. 7 a 8: Tato nová právní úprava je navržena obdobně jako v případě zajištění dopravy v režimu podmíněného osvobození od daně, přičemž vychází z dosavadní aplikační praxe správce daně při dopravě v režimu podmíněného osvobození od daně. V případě zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků, které bylo poskytnuto složením nebo převodem peněžních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně, dochází subjekty v praxi ke složení nebo převedení jedné částky sloužící k zajištění budoucího předem nestanoveného počtu doprav s tím, že odpovídající část této částky je správcem daně vždy blokována na konkrétní dopravu. Následně v případě, kdy dojde ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit v průběhu dopravy, je daňovými subjekty v praxi tato daň hrazena přímo správci daně společně s podaným daňovým přiznáním. Tudíž se ve většině případů nehradí daň ze zajištění, aby mohla být částka složená nebo převedená na účet zřízený správcem daně ponechána na depozitním účtu a opětovně použita na další dopravu. Složené prostředky tak jsou poté, kdy dojde k ukončení dopravy, na tomto účtu tzv. odblokovány, ponechány a opětovně použity na zajištění daně pro dopravu jiných vybraných výrobků. V těchto nových ustanoveních se staví najisto, že pokud osoba, která peněžní prostředky složila nebo převedla na depozitní účet zřízený správcem daně, chce tyto prostředky vrátit, tedy převést z depozitního účtu správce daně do sféry této osoby, musí o takové vrácení požádat. Po její žádosti se stávají tyto prostředky jejím přeplatkem a použije se na ně právní úprava přeplatku obsažená v daňovém řádu, zejména se provede test vratitelnosti. Pokud takto vznikne vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti do 5 pracovních dnů ode dne jeho vzniku. Totéž může nastat i v případech, kdy daná osoba pouze snižuje celkovou částku složenou nebo převedenou na depozitním účtu, například pokud dočasně utlumuje svou činnost, a pro její dopravy tak bude postačovat nižší celková částka. Vzhledem k tomu, že základním pravidlem je z důvodu nižší administrativní náročnosti pro daňové subjekty i správce daně ponechání uvolněných prostředků na depozitním účtu, bude docházet k vrácení prostředků z tohoto účtu tímto způsobem pouze na žádost. Uvedené se týká všech peněžních prostředků, které nejsou v daném okamžiku tzv. blokovány pro konkrétní dopravu, tedy jak prostředků, které byly na zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků použity a následně převedeny, ale i peněžních prostředků, které byly za účelem zajištění daně při dopravě složeny nebo převedeny, ale doposud k tomuto účelu využity nebyly. K § 30 odst. 1: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se nově upravuje vyhotovení návrhu zjednodušeného elektronického průvodního dokladu, které bude probíhat prostřednictvím stejného elektronického systému jako v případě doprav v režimu podmíněného osvobození od daně. Tímto systémem se rozumí rozšířený elektronický systém EMCS (Excise Movement Control System) zavedený na základě rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/263 ze dne 15. ledna 2020 o zavedení elektronického systému pro dopravu a sledování zboží podléhajícího spotřební dani (přepracované znění). Samotný postup vyhotovení zjednodušeného elektronického průvodního dokladu bude stanoven v prováděcím nařízení Komise, kterým se provádí některá ustanovení směrnice Rady, kterou se stanoví obecná úprava spotřebních daní. K § 30 odst. 2: Náležitosti návrhu zjednodušeného elektronického průvodního dokladu budou vydefinovány v nařízení Komise v přenesené pravomoci, kterým se stanoví struktura a obsah dokladů vyměňovaných v souvislosti s dopravou zboží podléhajícího spotřební dani a prahy ztráty v důsledku povahy zboží, a to obdobným způsobem jako v případě návrhu elektronického průvodního dokladu pro dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně.

K § 30 odst. 3: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se stanoví postup správce daně pro ověření správnosti a úplnosti údajů uvedených v návrhu zjednodušeného elektronického průvodního dokladu, obdobně jako v případě návrhu elektronického průvodního dokladu pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. K § 30 odst. 4: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní v případě neexistence vad návrhu zjednodušeného elektronického průvodního dokladu je správcem daně příslušným místu odeslání přidělen a poté sdělen evidovanému odesílateli referenční kód. Prostřednictvím elektronického systému tento správce daně zašle zjednodušený elektronický průvodní doklad s uvedeným referenčním kódem příslušnému orgánu ve členském státě ukončení dopravy, obdobně jako v případě elektronického průvodního dokladu pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. K § 30 odst. 5: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se stanoví, že v případě přijetí vybraných výrobků na daňovém území České republiky správce daně příslušný místu určení předá evidovanému příjemci prostřednictvím elektronického systému zjednodušený elektronický průvodní doklad vystavený odesílatelem z jiného členského státu, obdobně jako v případě elektronického průvodního dokladu pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně.

(§ 30a až 30h)

K § 30a: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se v tomto ustanovení stanoví, že evidovaný odesílatel je povinen předat referenční kód osobě, která fyzicky dopravuje vybrané výrobky ve volném daňovém oběhu. Tento referenční kód pak slouží pro kontrolu správcem daně v průběhu celé dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy. Správci daně se tak na vyžádání nepředkládá listinná forma zjednodušeného elektronického průvodního dokladu. K § 30b: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se v tomto ustanovení stanoví, že evidovaný odesílatel může změnit v průběhu dopravy ve volném daňovém oběhu místo určení, ale pouze za předpokladu, že se nachází ve stejném členském státě, kde měla být doprava ukončena a náleží stejnému příjemci v tomto členském státě, případně toto místo může být změněno na původní místo odeslání. Změna místa určení se provede prostřednictvím elektronického systému na základě nařízení Komise v přenesené pravomoci, kterým se stanoví struktura a obsah dokladů vyměňovaných v souvislosti s dopravou zboží podléhajícího spotřební dani a prahy ztráty v důsledku povahy zboží. K § 30c: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se v tomto ustanovení stanoví postup pro přijetí vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu evidovaným příjemcem na daňovém území České republiky. Náležitosti oznámení o přijetí vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu budou vydefinovány v nařízení Komise v přenesené pravomoci, kterým se stanoví struktura a obsah dokladů vyměňovaných v souvislosti s dopravou zboží podléhajícího spotřební dani a prahy ztráty v důsledku povahy zboží. Pro dopravu vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu z daňového území České republiky do jiného členského státu je stanovena povinnost správce daně místně příslušného místu odeslání zaslat oznámení o přijetí evidovanému odesílateli v případě jeho obdržení pomocí elektronického systému. K § 30d: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se v tomto ustanovení stanoví postup pro přijetí vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu evidovaným příjemcem při dopravě těchto výrobků od evidovaného odesílatele přes daňové území jiného členského státu zpět na daňové území České republiky. Ve věci oznámení o přijetí se postupuje pomocí elektronického systému jako v případě dopravy z jiného členského státu podle § 30c zákona o spotřebních daních, přičemž oznámení obsahuje tytéž údaje, jako jsou předepsány nařízením Komise, kterým se stanoví struktura a obsah elektronických správních dokladů, pro oznámení o přijetí vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu podle § 30c zákona o spotřebních daních. Evidovaný příjemce je povinen správci daně místně příslušnému místu určení těchto vybraných výrobků oznámit písemně do 5 pracovních dní po ukončení této dopravy přijetí těchto vybraných výrobků. K §30e: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se v tomto ustanovení stanoví postup pro situace, kdy je elektronický systém nedostupný v okamžiku před zahájením dopravy a v průběhu dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy. Definice nedostupnosti elektronického systému, která je stanovena v § 3 zákona o spotřebních daních, se použije pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně i pro dopravu vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu. V případě nedostupnosti elektronického systému evidovaný odesílatel může zahájit dopravu vybraných výrobků za předpokladu kumulativního splnění taxativně vyjmenovaných podmínek uvedených v § 30e odst. 1 zákona o spotřebních daních. Jednou z těchto podmínek je, že doprava je zahájena s náhradním zjednodušeným průvodním dokladem, jehož forma a struktura bude stanovena prováděcím nařízením Komise. V situaci nedostupnosti elektronického systému evidovaný odesílatel může rovněž změnit místo určení vybraných výrobků v jiném členském státě, pokud tuto skutečnost sdělí správci daně místně příslušnému místu odeslání. Forma tohoto sdělení není stanovena. K § 30f: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se v tomto ustanovení stanoví, že od okamžiku dostupnosti elektronického systému evidovaný odesílatel, který původně zahájil dopravu s náhradním zjednodušeným průvodním dokladem, bezodkladně předloží správci daně místně příslušnému místu odeslání návrh zjednodušeného elektronického průvodního dokladu. Dále se upravuje postup pro křížovou kontrolu návrhu náhradního zjednodušeného průvodního dokladu s návrhem zjednodušeného elektronického průvodního dokladu. V případě neexistence vad v návrhu zjednodušeného elektronického průvodního dokladu se dále použije standardní postup podle § 30 odst. 4 a 5 zákona o spotřebních daních. Ustanovení dále upravuje postup při změně místa určení vybraných výrobků a následném obnovení dostupnosti elektronického systému, kdy je odkazováno na standardní postup podle nařízení Komise, kterým se provádí některá ustanovení směrnice Rady, kterou se stanoví obecná úprava spotřebních daní. K § 30g: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se v tomto ustanovení stanoví postup pro situace, kdy je elektronický systém nedostupný v okamžiku ukončení dopravy vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu. Definice nedostupnosti elektronického systému, která je stanovena v § 3 zákona o spotřebních daních, se použije pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně i pro dopravu vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu. Nemožnost předložení elektronického oznámení o přijetí při ukončení dopravy může být způsobena jak nefunkčností elektronického systému v místě určení vybraných výrobků, tak v místě odeslání, pokud do okamžiku přijetí nedošlo k vyřízení formalit spojených s nahrazením náhradního zjednodušeného průvodního dokladu zjednodušeným elektronickým průvodním dokladem. V těchto případech evidovaný příjemce předkládá bezodkladně po přijetí vybraných výrobků náhradní doklad, který obsahuje stejné údaje jako elektronické oznámení o přijetí vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu, jehož strukturu a obsah stanoví prováděcí nařízení Komise. V okamžiku dostupnosti elektronického systému evidovaný příjemce bezodkladně předloží elektronické oznámení o přijetí vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu a dále se použije standardní postup podle § 30c odst. 3 a 4 zákona o spotřebních daních. Pokud však evidovaný příjemce nepředloží elektronické oznámení o přijetí bezodkladně, resp. do konce dne, kdy přijal vybrané výrobky, správce daně místně příslušný místu určení zašle příslušným orgánům odesílajícího členského státu náhradní doklad, který obsahuje stejné údaje jako elektronické oznámení o přijetí vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu. Pro dopravu vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu z daňového území České republiky do jiného členského státu je stanovena povinnost správce daně místně příslušného místu odeslání zaslat náhradní doklad evidovanému odesílateli v případě jeho obdržení od příslušného orgánu jiného členského státu. K § 30h: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se z důvodu jiných než vydefinovaných v § 30g odst. 1 zákona o spotřebních daních připouští jako alternativní důkaz přijetí vybraných výrobků náhradní doklad obsahující stejné údaje jako elektronické oznámení o přijetí.

(§ 31)

Právní úprava § 31 zákona o spotřebních daních v současném znění se přesunuje do nových ustanovení § 28a a násl. a § 30 zákona o spotřebních daních. Doprava vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky a dopravovaných na daňové území jiného členského státu pro účely podnikání je nově zahrnuta v definici dopravy vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu mezi členskými státy pro účely podnikání, stejně tak doprava z daňového území České republiky přes jiný členský stát zpět na daňové území České republiky. Pokud jde o možnost sjednání dvoustranné dohody s jiným členským státem pro účely zjednodušení pravidel při dopravě vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu, § 31 odst. 5 zákona o spotřebních daních v současném znění se vypouští pro jeho nadbytečnost, neboť se jedná o mezinárodní smlouvu podle čl. 10 Ústavy České republiky, kterou může Česká republika uzavřít bez tohoto zákonného zmocnění. Současná právní úprava uvedená v § 31 odst. 6 až 8 zákona o spotřebních daních týkající se ztrát a znehodnocení při dopravě vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu pro účely podnikání je přesunuta do § 28j zákona o spotřebních daních.

(§ 32 dosavadní odstavec 3)

Z důvodu nesouladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se vypouští současná právní úprava uvedená § 32 odst. 3 zákona o spotřebních daních, neboť zasílání drobných zásilek neobchodního charakteru fyzickou osobou fyzické osobě tato směrnice explicitně neupravuje. Nadto se v tomto ustanovení odkazuje na uplatnění směrných množství, která jsou směrnicí stanovena pro fyzickou osobu, která si sama přepravuje vybrané výroky pro vlastní potřebu, nikoliv nechává zasílat jinou fyzickou osobou.

(§ 32 odst. 4)

Dochází k upřesnění legislativního textu spočívajícímu v jasném stanovení, že správce daně nemusí de iure ani de facto pro posouzení konkrétní situace vydávat formalizované rozhodnutí ve smyslu § 101 daňového řádu.

(§ 33 dosavadní odstavec 1)

K vypuštění tohoto ustanovení dochází z důvodu jeho nadbytečnosti. Povinnost daň přiznat a zaplatit vyplývá již z § 9 zákona o spotřebních daních v kombinaci s novou definicí „zasílání“ v § 3 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebních daních.

(§ 33 nový odstavec 1)

Jedná se o reakci na novou úpravu obsaženou ve směrnici o obecné úpravě spotřebních daní. Pro plnění povinností souvisejících se zasíláním vybraných výrobků si osoba zasílající vybrané výrobky („zasílatel“) již nemusí stanovit zástupce na daňovém území České republiky, může jej však pověřit na základě svého vlastního rozhodnutí. Dále v tomto ustanovení dochází k úpravě textu na základě nové definice pojmu „zasílání“ a legislativní zkratky „zasílatel“.

(§ 33 odst. 4)

Nové ustanovení upravuje oddělení jednotlivých zasílatelů u jednoho zástupce pro zasílání vybraných výrobků. Stanoví se tak jednoznačně, že se povinnost plnit povinnosti za jednotlivé zasílatele samostatně týká všech institutů (např. evidence, podávání daňového přiznání) a není tedy nutná úprava u jednotlivých institutů samostatně.

(§ 33a až 33d)

K § 33a odst. 1: Vzhledem k nové úpravě obsažené ve směrnici o obecné úpravě spotřebních daní se zrušuje dosavadní povolovací řízení v případě zástupce pro zasílání vybraných výrobků a nahrazuje se oznámením zasílatele nebo jeho zástupce, tedy osoby, která hodlá zasílat vybrané výrobky z jiného členského státu na daňové území České republiky. Toto oznámení se nevztahuje na každou dopravu zvlášť, ale na subjekt a činnost jako takovou. Textace nového § 33a odst. 1 zákona o spotřebních daních odpovídá § 72 odst. 2 písm. c) daňového řádu. Oznámení zasílatele nebo jeho zástupce, pokud je pověřen na základě plné moci, lze podat pouze elektronicky, nikoliv v listinné podobě, tj. jsou vyloučeny jiné formy oznámení uvedené v § 72 odst. 2 daňového řádu. K § 33a odst. 2: V tomto ustanovení se stanoví náležitosti oznámení ve věci dopravy při zasílání vybraných výrobků. Toto oznámení musí kromě obecných náležitostí obsahovat údaje označující správce daně, oznámení, které je činěno a rovněž identifikační, kontaktní a platební údaje oznamovatele. K § 33a odst. 3: V tomto ustanovení se stanoví podmínky oznámení ve věci dopravy při zasílání vybraných výrobků v případech, kdy je oznamovatelem zástupce pověřený zasílatelem. V tomto ohledu je nutné upozornit na to, že podle § 27 daňového řádu je plná moc vůči správci daně účinná až od okamžiku jejího uplatnění u tohoto správce daně.

K § 33a odst. 4: Jedná se o obdobné ustanovení k § 73 odst. 4 daňového řádu, které je upraveno pro potřeby oznámení ve věci dopravy při zasílání vybraných výrobků. Co se týká vad oznámení, je zde nastaven standardní režim podle § 74 daňového řádu. K § 33a odst. 5: V rámci této úpravy je procesně upřesněno, že správce daně na základě oznámení zasílatele přidělí a sdělí osobě zasílatele číslo pro účely zasílání. K § 33b: Ustanovení § 33b zákona o spotřebních daních řeší případy, kdy subjekt ani na základě výzvy správce daně neodstraní pochybnosti v náležitostech oznámení zasílatele. Jde o speciální ustanovení vůči § 90 odst. 2 daňového řádu. V těchto případech je využit obdobný postup jako v § 74 odst. 3 daňového řádu. K § 33c: V tomto ustanovení je stanovena lhůta pro správce daně, ve které musí číslo pro účely zasílání vybraných výrobků přidělit. Tato lhůta se odvíjí ode dne podání oznámení ve věci dopravy při zasílání vybraných výrobků, nebo v případech, kdy toto oznámení obsahovalo vady nebo měl správce daně pochybnosti o údajích v něm uvedených ode dne, ve kterém byly tyto vady odstraněny. K § 33d: V tomto ustanovení jsou upraveny způsoby zrušení čísla pro zasílání vybraných výrobků. To je možné buď na základě oznámení zasílatele, nebo z moci úřední, pokud toto číslo nebylo použito déle než 1 rok. Toto číslo se nezrušuje rozhodnutím, ale faktickým úkonem správce daně, o kterém je daňový subjekt vyrozuměn. Obranou proti tomuto úkonu je stížnost podle § 261 daňového řádu.

(§ 33e odst. 1 a § 33i odst. 1)

Tato změna souvisí se změnou koncepce zástupce pro zasílání vybraných výrobků na základě směrnice o obecné úpravě spotřebních daní a také se zavedením nové definice pojmu „zasílatel“ v § 3 odst. 2 písm. f) zákona o spotřebních daních.

(§ 33f)

K vypuštění tohoto ustanovení dochází pro jeho nadbytečnost. Povinnost daň přiznat a zaplatit vyplývá již z § 4 zákona o spotřebních daních. Dosavadní § 33f odst. 3 zákona o spotřebních daních je upraven v novém znění § 33l tohoto zákona.

(§ 33g odst. 1)

Tato změna souvisí se změnou koncepce zástupce pro zasílání vybraných výrobků na základě směrnice o obecné úpravě spotřebních daní a také se zavedením nové definice pojmu „zasílatel“ v § 3 odst. 2 písm. f) zákona o spotřebních daních.

(§ 33g odst. 2)

Tato změna souvisí se změnou koncepce zástupce pro zasílání vybraných výrobků na základě směrnice o obecné úpravě spotřebních daní a také se zavedením nové definice pojmu „zasílatel“ v § 3 odst. 2 písm. f) zákona o spotřebních daních.

(§ 33h odst. 1)

Vzhledem k tomu, že zajištění daně pro zasílání vybraných výrobků poskytnuté v České republice je platné ve všech členských státech, nově se stanoví, že zajištění lze použít na úhradu daně, a to na vyžádání členského státu, kde vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit v souvislosti s příslušnou dopravou.

(§ 33h odst. 2)

Toto ustanovení souhrnně upravuje všechny případy uvolnění zajištění daně při zasílání vybraných výrobků. Jedná se o situace, kdy zajištění daně nezaniká dnem splatnosti daně a daň je uhrazena ze zajištění daně správcem daně. V tomto ustanovení se tak stanoví najisto, že se uvolňuje zajištění daně, pokud osoba, která poskytla zajištění, prokáže, že daň, u níž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit přijetím vybraných výrobků na daňovém území České republiky, byla uhrazena. Dále se část dosavadního § 33h odst. 2 zákona o spotřebních daních reformuluje ve vztahu k uvolnění zajištění daně v případě ztrát a znehodnocení a současně se doplňují další skutečnosti, kdy osoba, která poskytla zajištění daně, prokáže, že nedošlo ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit na daňovém území České republiky. Jedná se například o takové případy, kdy došlo k částečné ztrátě. Nově se do ustanovení promítá skutečnost, že v průběhu zasílání může rovněž dojít ke vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit, který má za následek uvolnění zajištění daně v České republice, za předpokladu prokázání této skutečnosti dokladem o zaplacení daně v tomto členském státě.

(§ 33h odst. 3 až 5)

K odstavci 3: V případě žádosti o mezinárodní spolupráci podle nařízení o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní se upravuje stavění lhůty pro rozhodnutí o uvolnění zajištění daně podle § 33h odst. 2 zákona o spotřebních daních, dokud nedojde k některé z událostí podle § 33h odst. 3 písm. a) až c). V případě podmínky uvedené pod písmenem b) se lhůtou pro poskytnutí odpovědi na žádost rozumí lhůta podle čl. 11 nařízení Rady (EU) č. 389/2012, ze dne 2. května 2012 o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní a o zrušení nařízení (ES) č. 2073/2004. K odstavcům 4 a 5: V těchto ustanoveních dochází k reformulaci a k doplnění nového postupu ve věci použití zajištění daně při zasílání vybraných výrobků. Při zasílání vybraných výrobků je podle současného právního stavu zakotven opačný princip, než u doprav vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně a ve volném daňovém oběhu, neboť ze zajištění daně se automaticky hradí splatná daň. Důvodem je předpokládané spíše občasné nebo dokonce jednorázové uplatnění tohoto postupu daňovými subjekty, než jeho pravidelné využívání v praxi. Je však možné předpokládat, že některé daňové subjekty budou chtít uskutečňovat zasílání vybraných výrobků na pravidelnější bázi, proto se pro tento případ nově umožňuje postupovat podobně jako u doprav v režimu podmíněného osvobození od daně a ve volném daňovém oběhu. To znamená, že daňové subjekty daň hradí nezávisle na zajištění daně a na depozitním účtu zřízeném správcem daně si ponechají peněžní prostředky určené na předem neurčitý počet zasílání vybraných výrobků. Co se týká konstrukce nového ustanovení, jedná se o zvláštní ustanovení k ustanovení § 155b odst. 6 daňového řádu, podle kterého správce daně bez žádosti vratitelný přeplatek daňovému subjektu nevrátí, pokud je o to daňovým subjektem před jeho vrácením požádán. Je-li vratitelný přeplatek evidován na osobním depozitním účtu, musí daňový subjekt v žádosti uvést, na který osobní daňový účet má být vratitelný přeplatek převeden. V tomto případě tak může daňový subjekt kromě využití základního postupu stanoveného daňovým řádem určit, že budou prostředky ponechány na stávajícím osobním depozitním účtu, čímž bude umožněno právě jejich opakované použití na zajištění daně.

(§ 33i)

Tato změna souvisí se změnou koncepce zástupce pro zasílání vybraných výrobků na základě směrnice o obecné úpravě spotřebních daní. Evidence může být vedena jak zasílatelem, tak pověřeným zástupcem pro zasílání vybraných výrobků.

(§ 33j odst. 2)

V návaznosti na novou systematiku ve věci ztrát a znehodnocení se toto ustanovení přesunuje do nového ustanovení § 33l zákona o spotřebních daních.

(§ 33k odst. 1)

V tomto ustanovení dochází k vypuštění části legislativního textu z důvodu jeho nadbytečnosti, neboť nová definice zasílání vybraných výrobků pro oblast spotřebních daní již zahrnuje tyto znaky pro zasílání vybraných výrobků z daňového území České republiky do jiného členského státu.

(§ 33l)

K odstavci 1: V tomto ustanovení dochází k nahrazení dosavadní právní úpravy v § 33f odst. 3 a § 33l odst. 1 zákona o spotřebních daních. Současně se v souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní a s ohledem na systematiku zákona o spotřebních daních reflektuje skutečnost, že za porušení podmínek zasílání (stejně jako v režimu podmíněného osvobození od daně či ve volném daňovém oběhu) se považuje situace, kdy v důsledku ztráty nebo znehodnocení (s výjimkou nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení nebo částečné ztráty) nebo jiné skutečnosti není ukončeno zasílání vybraných výrobků, a to celé zásilky nebo její části. Porušením těchto podmínek vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit podle § 4 odst. 1 písm. d), resp. § 9 odst. 3 písm. a) zákona o spotřebních daních. Tato právní úprava se týká zasílání vybraných výrobků na daňové území České republiky, zasílání vybraných výrobků na území jiného členského státu a i tranzitu zasílání vybraných výrobků. K odstavci 2: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní k porušení podmínek dopravy při zasílání vybraných výrobků dojde v případě, kdy zasílání uskuteční osoba, které nebylo přiděleno číslo pro účely zasílání, nebo zasílatel neposkytne zajištění daně. Porušením výše uvedených podmínek se plátcem daně stává příjemce vybraných výrobků podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona o spotřebních daních a podání daňového přiznání a splatnost daně se řídí ustanovením § 18 odst. 6 zákona o spotřebních daních. K odstavci 3: V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní je postup pro řešení vzniku porušení podmínek dopravy vybraných výrobků obdobný pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně, volného daňového oběhu i pro zasílání vybraných výrobků. Z tohoto důvodu se v případě porušení podmínek zasílání vybraných výrobků použijí vybraná ustanovení § 28 zákona o spotřebních daních vztahující se dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. K odstavci 4: V tomto ustanovení se nastavuje obecný postup správce daně pro informování příslušných orgánů členského státu odeslání/určení v případech vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit porušením podmínek dopravy nebo zjištění nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení nebo částečné ztráty při zasílání vybraných výrobků na daňovém území České republiky. Nová právní úprava pokrývá situace ve stávajícím znění § 33j odst. 2 a § 33l odst. 2 a 3 zákona o spotřebních daních. Současně je informovanost příslušných orgánů členských států v daných případech řešena v čl. 15 nařízení o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní.

(§ 36 odst. 1 písm. c))

Jedná se o formulační změnu navazující na změny činěné v § 2 zákona o spotřebních daních.

(§ 36a odst. 2)

Na základě nové definice v ustanovení § 3 zákona o spotřebních daních se stanoví, že v povolení k prodeji za ceny bez daně správce daně přidělí držiteli tohoto povolení jedinečné číslo pro dopravu v režimu podmíněného osvobození daně, tzv. SEED ID hospodářského subjektu. Toto jedinečné číslo slouží pro identifikaci osob, které prodávají vybrané výrobky fyzické osobě při jejím bezprostředním výstupu z daňového území Evropské unie za ceny bez daně v režimu podmíněného osvobození od daně. V případě změny povolení jedinečné číslo se nemění, v případě zániku povolení toto číslo zaniká.

(§ 39a odst. 1)

Dochází k legislativně technické změně spočívající ve vypuštění nadbytečného odkazu.

(§ 42 odst. 1 písm. a))

Jde o legislativně technickou změnu související s úpravou ustanovení, na které bylo původně odkazováno a s vložením nové úpravy obsažené v § 58b zákona o spotřebních daních.

(§ 43)

Dochází k legislativně technické změně spočívající ve vypuštění nadbytečného odkazu.

(§ 44 odst. 2 a § 46 odst. 2)

Jedná se o legislativně technickou změnu související se změnami v § 58b zákona o spotřebních daních.

(§ 49 odst. 10, 13 a 14)

Dochází k legislativně technické změně spočívající ve vypuštění nadbytečného odkazu.

(§ 49 odst. 11)

Podle dosavadního právního stavu technicky zdůvodněné skutečné ztráty při výrobě, skladování a dopravě jsou osvobozeny ve zvláštních částech zákona o spotřebních daních upravujících jednotlivé spotřební daně, v případě daně z minerálních olejů se jedná o všechny typy těchto ztrát. S ohledem na předpokládanou harmonizaci limitů částečných ztrát při dopravě všech vybraných výrobků se tento typ osvobození nově přenáší do obecné části zákona o spotřebních daních.

V novém ustanovení § 13d zákona o spotřebních daních se jedná o osvobození tzv. částečných ztrát, kterými se podle nového ustanovení § 3b zákona o spotřebních daních rozumí všechny

ztráty vybraných výrobků, ke kterým dojde v důsledku povahy vybraných výrobků, které nejsou nepředvídatelnou ztrátou nebo znehodnocením, pokud je pro ně stanoven nebo určen limit technicky zdůvodněné částečné ztráty.

V případě minerálních olejů zákon přiznává osvobození technicky zdůvodněným ztrátám, které

vznikají při výrobě. V rámci výrobních částečných ztrát nedochází oproti stávajícímu stavu

k žádným změnám a jejich osvobození je upraveno ve zvláštní části zákona. Pro tyto výrobní technicky zdůvodněné ztráty nelze určit přesný koeficient, neboť charaktery výrob různých vybraných výrobků se mohou lišit, rovněž mohou být ovlivněny kvalitou surovin, vybraných výrobků, a dalších potenciálních okolností. Z tohoto důvodu výši těchto ztrát nelze určit v předstihu případným rozhodnutím správce daně.

K jejich „určení“ dochází v rámci nalézacího řízení. Pokud správce daně při jeho činnosti zjistí (např. v souvislosti s kontrolou evidence daňového skladu), že deklarovaná výše ztrát se pohybuje v mantinelech, které při výrobě (stejné činnosti) deklarují obdobné daňové subjekty, nedochází z jeho strany v tomto ohledu k žádnému dalšímu úkonu.

V případě, že k překročení těchto mantinelů dojde, správce daně zahajuje vyměřovací řízení (výzva k podání, daňové přiznání, dodatečné daňové přiznání, postup k odstranění pochybností, daňová kontrola), jehož závěrem může být platební výměr, proti němuž lze podat odvolání. Postup určení ztráty musí být v platebním výměru (nebo zprávě o daňové kontrole) řádně odůvodněn.

Z výše uvedeného vyplývá, že správce daně určí ztráty vždy podle konkrétního případu, s ohledem na všechny zjištěné okolnosti. Při tomto posouzení je správce daně vázán § 8 odst. 2 daňového řádu „Správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“.

(§ 49 odst. 12)

Zmocňovací ustanovení pro stanovení výše technicky zdůvodněných skutečných ztrát při dopravě a skladování, resp. tzv. částečných ztrát podle nové právní úpravy, se přenáší do obecné části zákona o spotřebních daních. V tomto ohledu však k věcné změně nedochází, neboť Ministerstvo průmyslu a obchodu je nadále oprávněno stanovit vyhláškou technicky zdůvodněné částečné ztráty pro účely spotřební daně z minerálních olejů.

(§ 50 odst. 4)

Oznámení podle tohoto ustanovení se bude nově podávat pouze elektronicky prostřednictvím elektronického portálu správce daně, přičemž se jedná o jiný elektronický systém než pro dopravu ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy. V případě nedostupnosti tohoto portálu bude umožněno učinit podání jinou vhodnou formou v souladu s § 70 a násl. daňového řádu (dnešní stav).

(§ 52a odst. 4)

Jedná se o legislativně technickou změnu reagující na vypuštění jednoho odstavce v § 49 zákona o spotřebních daních.

(§ 58 odst. 5)

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se již nevyžaduje zajištění při dopravě minerálních olejů produktovodem. Pouze se stanoví, že ve zcela výjimečných a řádně odůvodněných případech správce daně může rozhodnout o uplatnění zajištění daně na tyto dopravy minerálních olejů.

Z hlediska směrnice o obecné úpravě o spotřebních daních se jedná o věcný posun, neboť její předcházející znění zajištění daně na dopravu vybraných výrobků produktovodem mezi členskými státy předpokládalo, přičemž členské státy mohly na základě vzájemné dohody od zajištění daně upustit.

(§ 58b)

K § 58b odstavcům 1 až 5: S ohledem na zavedení elektronizace doprav vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu je nutné podchytit i dopravy těch vybraných výrobků, u nichž některé členské státy zjednodušené průvodní doklady v současné době nevyžadují. Zejména se jedná o minerální oleje, které nejsou uvedeny v § 59 odst. 1 zákona o spotřebních daních dopravované jakýmkoli způsobem obchodní dopravy, včetně minerálních olejů uvedených pod kódem nomenklatury 2710 12 21, 2710 12 25, 2710 19 29 a 2710 20 90, které jsou dopravovány jinak, než tzv. hromadnou obchodní přepravou. V případě jakékoli obchodní dopravy minerálních olejů neuvedených v § 59 odst. 1 zákona o spotřebních daních se jedná například o dopravy převodových, elektroizolačních, antikorozních nebo mazacích olejů volně ložených nebo v jakýchkoli baleních. V případě jiné než hromadné obchodní dopravy minerálních olejů pod kódem nomenklatury 2710 12 21, 2710 12 25, 2710 19 29 a 2710 20 90 dopravovaných jinak, než hromadnou obchodní přepravou, se může pro ilustraci jednat o dopravu některých druhů řezných olejů v baleních do 210 litrů. V situacích, kdy bude doprava výše uvedených výrobků probíhat mezi Českou republikou a členským státem, který zjednodušené průvodní doklady nevyžaduje, nebude na straně tohoto jiného členského státu existovat osoba, která by dopravu předmětných vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu minerálních olejů pro účely podnikání zahájila (tj. evidovaný odesílatel), nebo naopak přijala (evidovaný příjemce). Tato skutečnost by v některých případech doprav výše uvedených minerálních olejů, které byly uvedeny do volného daňového oběhu v České republice a následně dopraveny do jiného členského státu, komplikovala proces vracení daně, a to přesto, že se v naprosté většině jedná o minerální oleje, u kterých při jejich uvedení do volného daňového oběhu nevzniká povinnost daň přiznat a zaplatit. Zejména by však u doprav všech výše uvedených minerálních olejů, které by z objektivních důvodů nebyly na daňovém území doprovázeny zjednodušeným elektronickým průvodním dokladem, resp. referenčním kódem odkazujícím na tento doklad, subjektům hrozil výrazný postih v podobě zadržení a propadnutí vybraných výrobků podle § 42 a násl. zákona o spotřebních daních. Z těchto důvodů je v nových § 58b odst. 1 až 5 zákona o spotřebních daních nutné stanovit zvláštní postup pro jmenované případy. Ustanovení § 58b odst. 1 zákona o spotřebních daních upravuje dopravu výše uvedených minerálních olejů z České republiky do jiného členského státu pro účely podnikání. Je zde stanoveno, že se zde použijí § 28a až 30b, 30e a 30f zákona o spotřebních daních obdobně s tím, že doprava není uskutečněna evidovanému příjemci definovanému zákonem. Tímto je myšleno, že se předmětná ustanovení použijí tam, kde je to možné. Z ustanovení, která jsou aplikována na standardní dopravu vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu mezi členskými státy, se v těchto případech nepoužijí pouze ustanovení upravující oznámení o přijetí vybraných výrobků, neboť „ukončení“ těchto doprav bylo nutné řešit zvláštní úpravou. Ustanovení § 58b odst. 2 zákona o spotřebních daních nově upravuje dopravu výše uvedených minerálních olejů z jiného členského státu do České republiky pro účely podnikání. I zde se použijí § 28a až 30b, 30e a 30f zákona o spotřebních daních obdobně s tím, že doprava není zahájena evidovaným odesílatelem definovaným v zákoně. Obdobným použitím ustanovení, která jsou aplikována na standardní dopravu vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu mezi členskými státy, je opět myšlena jejich vhodná aplikace tam, kde je to možné. Rovněž v případě pohybu výše uvedených minerálních olejů do České republiky je zapotřebí speciálně upravit proces „ukončení“ těchto doprav a proto nelze obdobně použít předmětná ustanovení z obecné části zákona. V § 58b odst. 3 zákona o spotřebních daních jsou uvedena specifika výše uvedených doprav minerálních olejů z České republiky do jiného členského státu. Tuzemský evidovaný odesílatel bude povinen do návrhu zjednodušeného elektronického průvodního dokladu uvést namísto jedinečného čísla osoby pro dopravu ve volném daňovém oběhu evidovaného příjemce daňové identifikační číslo příjemce minerálních olejů v jiném členském státě. Alternativní údaje je nutné do návrhu dokladu vyplnit z toho důvodu, že příjemce minerálních olejů v jiném členském státě nebude mít statut evidovaného příjemce, a tedy ani přidělené jedinečné číslo pro dopravu ve volném daňovém oběhu. Na rozdíl od klasických doprav vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v České republice a dopravovaných do jiného členského státu pro účely podnikání bude muset evidovaný odesílatel v České republice při dopravě podle § 58b zákona o spotřebních daních alternovat činnosti evidovaného příjemce v jiném členském státu a to tak, že pomocí elektronického systému, nebo při nedostupnosti tohoto systému jiným vhodným způsobem, bude oznamovat správci daně místně příslušnému místu odeslání minerálních olejů skutečnost, že vybrané výrobky opustily daňové území České republiky, a to ve lhůtě do 5 pracovních dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala. Lhůta 5 pracovních dnů byla v tomto případě zvolena s ohledem na jednotnost lhůt se systémem sledování doprav „standardních“ vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu. V § 58b odst. 4 zákona o spotřebních daních je pak v souladu s tímto procesem výše uvedeným postupem pomocí právní fikce upřesněno, že předmětná doprava je ukončena nikoli přijetím minerálních olejů evidovaným příjemcem, ale jejich opuštěním daňového území České republiky. Ustanovení § 58b odst. 5 zákona o spotřebních daních upravuje specifika výše uvedených doprav minerálních olejů z jiného členského státu do České republiky pro účely podnikání. Vzhledem k tomu, že v jiném členském státě nebude existovat osoba splňující definici evidovaného odesílatele podle zákona, bude povinnosti této osoby spojené se zahájením dopravy vybraných výrobků plnit evidovaný příjemce. V rámci zahajování doprav není specificky stanovená lhůta, kdy má evidovaný příjemce proces schvalování zjednodušeného elektronického průvodního dokladu a přidělení referenčního kódu absolvovat, nicméně je zřejmé, že předmětný doklad (resp. jeho referenční kód) musí existovat dříve, než vybrané výrobky vstoupí na daňové území České republiky, protože v opačném případě bude subjektu hrozit zadržení a následné propadnutí vybraných výrobků. V ustanovení § 58b odst. 5 zákona o spotřebních daních je rovněž výslovně uvedeno, že v předmětném dokladu bude nutné namísto jedinečného čísla evidovaného odesílatele pro dopravu ve volném daňovém oběhu uvést daňové identifikační číslo přidělené odesílateli minerálních olejů v jiném členském státě. V § 58b odst. 5 zákona o spotřebních daních bylo rovněž nutné upřesnit proces oznámení přijetí vybraných výrobků včetně lhůty, která činí 5 pracovních dnů ode dne jejich přijetí. I v tomto případě byla lhůta 5 pracovních dnů zvolena s ohledem na jednotnost lhůt se systémem sledování doprav „standardních“ vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu. K odstavci 6: Jedná se pouze o přesun dnešního § 58b odst. 1 zákona o spotřebních daních do tohoto odstavce. Zároveň bylo nutné zohlednit skutečnost, že zjednodušený průvodní doklad bude mít od nabytí účinnosti zákona elektronickou formu.

(§ 60 odst. 11 až 13)

Dosavadní oznamování o převzetí povinnosti poskytnout zajištění daně při dopravě zkapalněných ropných plynů uvedených v § 45 odst. 1 písm. f) a g) zákona o spotřebních daních ve volném daňovém oběhu z odesílatele na osoby uvedené v § 60 odst. 1 nebo 2 zákona o spotřebních daních, dopravce nebo vlastníka těchto plynů bude mít nově jednotnou elektronickou formu. Povinně navrhovaná elektronická forma těchto oznámení prostřednictvím elektronického portálu správce daně (tuzemské dopravy) nebo prostřednictvím elektronického systému sledování doprav vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu (mezinárodní dopravy) má přispět ke zrychlení procesu zahajování doprav zkapalněných ropných plynů ve volném daňovém oběhu a snížení administrativních nákladů jak na straně odesílatele, tak i na straně správce daně. V případě nedostupnosti tohoto portálu bude umožněno učinit podání jinou vhodnou formou v souladu s § 70 a násl. daňového řádu (dnešní stav). Změna ve formě oznamování souvisí s obdobným návrhem u oznamování zahájení dopravy minerálních olejů osvobozených od daně dle § 50 odst. 4 zákona.

(§ 60a odst. 2)

Změny souvisí se skutečností, že v případě LPG uvedených do volného daňového oběhu nebudou již dodavatelé uváděni v příslušných povoleních (viz též k § 60c zákona o spotřebních daních). Nové povolení se nově nebude vystavovat pro každého dodavatele zvlášť, ale bude existovat pouze jedno povolení s tím, že osoba, která tyto oleje nabývá, oznámí správci daně v elektronické formě prostřednictvím elektronického portálu správce daně jednotlivé dodavatele. Tímto způsobem se podstatně sníží administrativní náklady správce daně, který musel vydávat povolení pro každého dodavatele zvlášť. Rovněž se sníží náklady osob, které nabývají zkapalněné ropné plyny ve volném daňovém oběhu (dnes vznikající v souvislosti s vydáním nebo změnou povolení).

(§ 60c)

Ustanovení o tom, že dodavatel, od kterého právnická nebo fyzická osoba uvedená v § 60 odst. 1 nebo 2 zákona o spotřebních daních, musí být uveden v povolení k nákupu LPG, se vypouští z důvodu navrhované změny v obsahu samotného povolení. Nové povolení se již nebude vystavovat pro každého dodavatele zvlášť, ale bude existovat pouze jedno povolení s tím, že osoba, která tyto LPG nabývá, oznámí správci daně v elektronické formě prostřednictvím elektronického portálu správce daně jednotlivé dodavatele. Tímto způsobem se podstatně sníží administrativní náklady správce daně, který musel vydávat povolení pro každého dodavatele zvlášť i osob, které nabývají LPG ve volném daňovém oběhu. V § 60c odst. 1 zákona o spotřebních daních je uvedena oznamovací lhůta pro nové dodavatele, která činí 5 dnů ode dne nákupu LPG od tohoto nového dodavatele. V § 60c odst. 2 zákona o spotřebních daních je následně uvedeno, že dotčená osoba bude povinna správce daně rovněž uvědomit o skutečnosti, že od oznámeného dodavatele v období jednoho kalendářního roku neodebrala žádné LPG. Toto opatření je zde z toho důvodu, aby dotčené osoby nebyly motivovány předem oznamovat velkou množinu potenciálních dodavatelů (kteří nakonec ani nemusí dodávky realizovat). V § 60c odst. 3 zákona o spotřebních daních je uveden rozsah údajů, kterými musí držitel povolení k nákupu LPG uvedených do volného daňového oběhu identifikovat své dodavatele.

V případě, že nedojde ke splnění povinností obsažených v odstavcích 1 a 2, může být uložena sankce podle daňového řádu (pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy upravená v § 247a).

(§ 60d odst. 1 písm. a) a § 135h odst. 3 písm. c))

Jedná se o legislativně technickou změnu související s vložením nových odstavců do § 60 zákona o spotřebních daních.

(§ 66 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2)

Navrhuje se pouze legislativně technická změna spočívající v úpravě odkazu na § 71 zákona o spotřebních daních, kde v návaznosti na zrušení odstavce 2 bylo zrušeno označení dosavadního odstavce 1, bez věcného dopadu.

(§ 66 odst. 1 písm. b))

Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na změny v § 71 zákona o spotřebních daních.

(§ 66 odst. 1 písm. d))

Dochází k vypuštění tohoto ustanovení, neboť plátcovství z důvodu překročení norem ztrát lihu, resp. technicky zdůvodněných částečných ztrát, nově zahrnuje ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) a d) zákona o spotřebních daních. V případě překročení technicky zdůvodněných částečných ztrát při výrobě a skladování osobám uvedeným v § 4 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních vznikne povinnost daň přiznat a zaplatit v souvislosti s uvedením vybraných výrobků do volného daňového oběhu. Osobám uvedeným v § 4 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebních daních, které poskytly zajištění pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně, ve volném daňovém oběhu nebo při zasílání, vznikne povinnost daň přiznat a zaplatit porušením podmínek dopravy v důsledku překročení technicky zdůvodněných částečných ztrát při dopravě.

(§ 67 odst. 5)

Jedná se o legislativně technickou změnu reagující na změny v § 68 zákona o spotřebních daních.

(§ 68 písm. a))

Dochází k vypuštění tohoto ustanovení, neboť vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit pro tyto případy je nově stanoven v ustanovení § 9 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebních daních. Podle tohoto ustanovení povinnost daň přiznat a zaplatit v důsledku překročení technicky zdůvodněných částečných ztrát při výrobě a skladování nebo jiném nakládání vzniká dnem jejich zúčtování, nejpozději však třicátý den ode dne zjištění ztráty nebo znehodnocení.

(§ 68 písm. d), § 72 odst. 1 a 4, § 73 odst. 1, § 75 odst. 2, § 79 odst. 1 a § 135j

odst. 1)

Navrhuje se pouze legislativně technická změna spočívající v úpravě odkazu na § 71 zákona o spotřebních daních, kde v návaznosti na zrušení odstavce 2 bylo zrušeno označení dosavadního odstavce 1, bez věcného dopadu.

(§ 71 odst. 2)

Podle dosavadního právního stavu technicky zdůvodněné skutečné ztráty při výrobě, skladování a dopravě jsou osvobozeny ve zvláštních částech zákona o spotřebních daních upravujících jednotlivé spotřební daně, v případě daně z lihu se jedná o všechny typy těchto ztrát. S ohledem na předpokládanou harmonizaci limitů částečných ztrát při dopravě u všech vybraných výrobků se tento typ osvobození nově přenáší do obecné části zákona o spotřebních daních. V novém ustanovení § 13d zákona o spotřebních daních se jedná o osvobození tzv. částečných ztrát, kterými se podle nového ustanovení § 3b zákona o spotřebních daních rozumí všechny ztráty vybraných výrobků, ke kterým dojde v důsledku povahy vybraných výrobků, které nejsou nepředvídatelnou ztrátou nebo znehodnocením, pokud je pro ně stanoven limit technicky zdůvodněné částečné ztráty (resp. podle dosavadní právní úpravy maximální norma ztrát lihu). Dále se navrhuje pouze legislativně technická změna spočívající ve zrušení označení odstavců (resp. zbývajícího odstavce 1) v návaznosti na zrušení odstavce 2, bez věcného dopadu.

(§ 71a odst. 1)

V návaznosti na zavedení elektronického systému pro dopravu vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní se stanoví, že obecně denaturovaný líh je dopravován mezi členskými státy s elektronickým zjednodušeným průvodním dokladem.

(§ 75 odst. 3)

Jedná se pouze o legislativně technické změny spočívající v reakci na vypuštění ustanovení § 68 odst. 1 písm. a) a v úpravě odkazu na § 71 zákona o spotřebních daních, kde v návaznosti na zrušení odstavce 2 bylo zrušeno označení dosavadního odstavce 1, bez věcného dopadu.

(§ 79 odst. 4)

Líh obecně denaturovaný určený pro výrobu minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 2 zákona o spotřebních daních nebo pro výrobu etyl-terciál-butyl-éteru, je v současné době na daňovém území České republiky dopravován se zjednodušeným průvodním dokladem podle nařízení Komise (EHS) č. 3649/92 ze dne 17. prosince 1992 o zjednodušeném průvodním dokladu pro pohyb výrobků podléhajících spotřební dani, které byly uvolněny ke spotřebě v odesílajícím členském státě, uvnitř Společenství. Vzhledem k tomu, že toto nařízení bude v souvislosti se zavedením systému elektronického sledování pohybu vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu mezi členskými státy zrušeno, nahrazuje se zjednodušený průvodní doklad novým dokladem s náležitostmi uvedenými v § 79 odst. 4 zákona o spotřebních daních. Na rozdíl od dopravy obecně denaturovaného lihu mezi členskými státy tak doprava tohoto lihu na daňovém území České republiky nebude uskutečňována pomocí elektronického systému.

(§ 86 odst. 2)

Podle dosavadního právního stavu technicky zdůvodněné skutečné ztráty při výrobě, skladování a dopravě jsou osvobozeny ve zvláštních částech zákona o spotřebních daních upravujících jednotlivé spotřební daně, v případě daně z piva se jedná pouze o výrobní ztráty. S ohledem na předpokládanou harmonizaci limitů částečných ztrát při dopravě u všech vybraných výrobků se tento typ osvobození nově definuje v obecné části zákona o spotřebních daních. V novém ustanovení § 13d zákona o spotřebních daních se jedná o osvobození

tzv. částečných ztrát, kterými se podle nového ustanovení § 3b zákona o spotřebních daních

rozumí všechny ztráty vybraných výrobků, ke kterým dojde v důsledku povahy vybraných výrobků, které nejsou nepředvídatelnou ztrátou nebo znehodnocením, pokud je pro ně stanoven limit technicky zdůvodněné částečné ztrát.

V případě piva zákon přiznává osvobození technicky zdůvodněným ztrátám, které vznikají při

výrobě. V rámci výrobních částečných ztrát nedochází oproti stávajícímu stavu k žádným

změnám a jejich osvobození je upraveno ve zvláštní části zákona. Pro tyto výrobní technicky zdůvodněné ztráty nelze určit přesný koeficient, neboť charaktery výrob různých vybraných výrobků se mohou lišit, rovněž mohou být ovlivněny kvalitou surovin, vybraných výrobků, a dalších potenciálních okolností. Z tohoto důvodu výši těchto ztrát nelze určit v předstihu případným rozhodnutím správce daně.

K jejich „určení“ dochází v rámci nalézacího řízení. Pokud správce daně při jeho činnosti zjistí (např. v souvislosti s kontrolou evidence daňového skladu), že deklarovaná výše ztrát se pohybuje v mantinelech, které při výrobě (stejné činnosti) deklarují obdobné daňové subjekty, nedochází z jeho strany v tomto ohledu k žádnému dalšímu úkonu.

V případě, že k překročení těchto mantinelů dojde, správce daně zahajuje vyměřovací řízení (výzva k podání, daňové přiznání, dodatečné daňové přiznání, postup k odstranění pochybností, daňová kontrola), jehož závěrem může být platební výměr, proti němuž lze podat odvolání. Postup určení ztráty musí být v platebním výměru (nebo zprávě o daňové kontrole) řádně odůvodněn.

Z výše uvedeného vyplývá, že správce daně určí ztráty vždy podle konkrétního případu, s ohledem na všechny zjištěné okolnosti. Při tomto posouzení je správce daně vázán § 8 odst. 2 daňového řádu „Správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“.

(§ 89 odst. 4)

Doplněný § 89 odst. 4 zákona o spotřebních daních umožní nově provozovatelům daňových skladů ve zde vymezených případech vrátit pivo na jiný jimi provozovaný daňový sklad, než ze kterého pivo uvedli do volného daňového oběhu, v případě, že provozují více než jeden daňový sklad a požádat také o vrácení spotřební daně. Musí se však jednat o některý z daňových skladů téhož provozovatele, který uvedl pivo do volného daňového oběhu a který podal návrh na zpětné umístění piva do jednoho ze svých daňových skladů. Pivo tedy i nadále nebude možné postupem podle tohoto ustanovení umístit do daňového skladu, jehož provozovatelem je jiná osoba. Zároveň musí být splněna podmínka, že dané daňové sklady musí být provozovatelem uvedeny v návrhu podaném správci daně.

(§ 89 odst. 5)

Nově doplněný § 89 odst. 5 zákona o spotřebních daních umožní umístit zpět do daňového skladu pivo, které bylo dopraveno provozovatelem daňového skladu z daňového území České republiky v režimu podmíněného osvobození od daně do jiného členského státu (např. oprávněnému příjemci), kde bylo pivo uvedeno do volného daňového oběhu (zdaněno), a ve volném daňovém oběhu bylo vráceno zpět do České republiky, kde je uvedený provozovatel daňového skladu přijme ve volném daňovém oběhu a zaplatí spotřební daň. Provozovatel daňového skladu na základě návrhu podaného správci daně následně umístí pivo do daňového skladu za účelem likvidace nebo přepracování a uplatní nárok na vrácení zaplacené daně. Podmínkou pro vrácení spotřební daně je, že provozovatel daňového skladu postupoval při vrácení / přepravě piva zpět na daňové území České republiky v souladu s novým § 28a a násl. zákona o spotřebních daních upravujícím podmínky pro dopravu ve volném daňovém oběhu.

(§ 92 odst. 2)

Tímto ustanovením nedochází k věcné změně, jedná se pouze o zohlednění nové terminologie. Nadále nemůže být dopravováno ve volném daňovém oběhu (tj. pro účely podnikání) tiché víno, které bylo vyrobeno fyzickou osobou, která na daňovém území České republiky vyrábí výhradně tiché víno za podmínky, že celkové množství vyrobeného tichého vína za kalendářní rok nepřesáhne 2 000 litrů.

(§ 97 odst. 2)

Podle dosavadního právního stavu technicky zdůvodněné skutečné ztráty při výrobě, skladování a dopravě jsou osvobozeny ve zvláštních částech zákona o spotřebních daních upravujících jednotlivé spotřební daně, v případě daně z vína a meziproduktů se jedná pouze o výrobní ztráty. S ohledem na předpokládanou harmonizaci limitů částečných ztrát při dopravě u všech vybraných výrobků se tento typ osvobození nově definuje v obecné části zákona o spotřebních daních. V novém ustanovení § 13d zákona o spotřebních daních se jedná o osvobození tzv. částečných ztrát, kterými se podle nového ustanovení § 3b zákona o spotřebních daních rozumí všechny ztráty vybraných výrobků, ke kterým dojde v důsledku povahy vybraných výrobků, které nejsou nepředvídatelnou ztrátou nebo znehodnocením, pokud je pro ně stanoven limit technicky zdůvodněné částečné ztráty. V případě vína a meziproduktů zákon přiznává osvobození technicky zdůvodněným ztrátám,

které vznikají při výrobě. V rámci výrobních částečných ztrát nedochází oproti stávajícímu

stavu k žádným změnám a jejich osvobození je upraveno ve zvláštní části zákona. Pro tyto výrobní technicky zdůvodněné ztráty nelze určit přesný koeficient, neboť charaktery výrob různých vybraných výrobků se mohou lišit, rovněž mohou být ovlivněny kvalitou surovin, vybraných výrobků, a dalších potenciálních okolností. Z tohoto důvodu výši těchto ztrát nelze určit v předstihu případným rozhodnutím správce daně. K jejich „určení“ dochází v rámci nalézacího řízení. Pokud správce daně při jeho činnosti zjistí (např. v souvislosti s kontrolou evidence daňového skladu), že deklarovaná výše ztrát se pohybuje v mantinelech, které při výrobě (stejné činnosti) deklarují obdobné daňové subjekty, nedochází z jeho strany v tomto ohledu k žádnému dalšímu úkonu. V případě, že k překročení těchto mantinelů dojde, správce daně zahajuje vyměřovací řízení (výzva k podání, daňové přiznání, dodatečné daňové přiznání, postup k odstranění pochybností, daňová kontrola), jehož závěrem může být platební výměr, proti němuž lze podat odvolání. Postup určení ztráty musí být v platebním výměru (nebo zprávě o daňové kontrole) řádně odůvodněn. Z výše uvedeného vyplývá, že správce daně určí ztráty vždy podle konkrétního případu, s ohledem na všechny zjištěné okolnosti. Při tomto posouzení je správce daně vázán § 8 odst. 2 daňového řádu „Správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“.

(§ 99 odst. 8)

Vzhledem k tomu, že směrnice o obecné úpravě spotřebních daní v případě přijetí tichého vína příjemncem na daňovém území České republiky od výrobce vína z jiného členského státu (obdobného malému výrobci podle § 100a odst. 1 zákona o spotřebních daních) stanoví povinnost oznámení přijetí takového vína každému příjemci, je toto ustanovení zrušeno (týkalo se pouze provozovatele daňového skladu) a povinnost je nově v souladu s uvedenou směrnicí stanovena v § 100a odst. 7 zákona o spotřebních daních.

(§ 100 odst. 2)

Dochází k legislativně technické úpravě spočívající v doplnění odkazu na nařízení Komise v přenesené pravomoci upravující průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů.

(§ 100a odst. 1)

V rámci tohoto ustanovení dochází z důvodu zvýšení právní jistoty dotčených subjektů k jednoznačnému vymezení definice malého výrobce vína v souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní. Oproti stávajícímu stavu se jedná zejména o explicitní popis toho, jak je vypočítávána průměrná roční výroba tichého vína, která je důležitým parametrem toho, zda předmětný výrobce vína definici malého výrobce naplní.

(§ 100a odst. 4)

Dochází k legislativně technické úpravě spočívající v doplnění odkazu na nařízení Komise v přenesené pravomoci upravující průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů.

(§ 100a odst. 7)

V případě, že je na daňové území České republiky dopraveno tiché víno vyrobené výrobcem vína podle právních předpisů jiného členského státu obdobným malému výrobci vína musí v souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní tento příjemce správci daně místně příslušnému podle místa přijetí oznámit přijetí tohoto vína předložením dokladu podle odstavce 4. Navrhovaná úprava tuto povinnost ukládá nejen provozovateli daňového skladu, jako tomu bylo doposud, ale každému příjemci, který může takové tiché víno přijmout. Lhůta pro oznámení je stanovena na 5 dní ode dne přijetí. Tato lhůta odpovídá lhůtě stanovené touto směrnicí pro předložení oznámení o přijetí pomocí elektronického systému.

(§ 114 odst. 7)

Jedná se o legislativně technickou změnu spočívající v odstranění nadbytečného odkazu.

(116 odst. 1)

Dochází k legislativně technické změně spočívající v úpravě odkazů na § 9 v návaznosti na změny činěné v ustanoveních, na která se odkazuje. Dále se upřesňuje, že v případě porušení režimu podmíněného osvobození od daně, dojde podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebních daních k uvolnění tabákových výrobků do volného daňového oběhu a vzniká tak povinnost daň přiznat a zaplatit. V takovém případě se podává daňové přiznání podle § 18 odst. 6 zákona o spotřebních daních.

(§ 134zf odst. 6)

Vzhledem k tomu, že správce daně bude o většině údajů uvedených v tomto oznámení uvědomen elektronicky a v reálném čase, nebude nutné tuto informaci podávat opětovně na základě tohoto opatření. Podstatné je, že možnost neoznamovat se týká pouze prvního nabytí předmětného zvláštního minerálního oleje z jiného členského státu, přičemž další pohyby zvláštního minerálního oleje na daňovém území České republiky budou již podléhat standardnímu oznamování podle § 134zf odst. 4 zákona o spotřebních daních. Rovněž je podstatné, aby subjekt dodržel postup podle § 58b zákona o spotřebních daních a disponoval předmětným dokladem v okamžiku, kdy se bude zvláštní minerální olej již nacházet na daňovém území České republiky tak, aby mu nehrozil postih podle § 42, resp. § 134zg zákona o spotřebních daních. Vzhledem k tomu, že správce daně bude postupem podle § 58b o dopravě uvědomen v reálném čase, a doprava bude provázena elektronickým průvodním dokladem, nebude v případě pohybu těchto vybraných výrobků z jiného členského státu do České republiky nutné dodržet lhůty uvedené v § 134zf odst. 4 písm. a) zákona o spotřebních daních. Tato úprava také neznamená, že by osoba, která přijímá zvláštní minerální oleje z jiného členského státu, neměla povinnost registrovat se jako osoba nakládající se zvláštním minerálním olejem podle § 134x zákona o spotřebních daních.

(§ 135j odst. 2)

V návaznosti na změny navržené v § 79 odst. 4 zákona o spotřebních daních a tam navrženou povinnost dopravovat denaturovaný líh pro výrobu minerálních olejů pro výrobu etyl-terciál-butyl-éteru na území České republiky se speciálním dokladem, jehož náležitosti jsou upraveny právě v § 79 odst. 4 zákona o spotřebních daních, se navrhuje úprava odkazu ve skutkové podstatě přestupku spočívajícím v dopravě takového lihu bez tohoto dokladu. Podstata protiprávního jednání spočívajícího v dopravě takového lihu bez příslušného dokladu zůstává zachována.

(§ 139 odst. 2)

Jde o legislativně technickou změnu reagující na zrušení § 49 odst. 12 zákona o spotřebních daních.

(poznámka pod čarou č. 61a)

V souvislosti se zastaralým odkazem na zrušené směrnice 92/79/EHS a 95/59/ES se upravuje odkaz na směrnici Rady 2011/64/EU ze dne 21. června 2011 o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků, která je konsolidovaným zněním předchozích směrnic.

K čl. II - Přechodná ustanovení K bodu 1

Toto přechodné ustanovení stanovuje, že pro uplatnění daně, jakož i práv a povinností vyplývajících ze zákona před účinností tohoto zákona se použijí předpisy platné do dne předcházejícího účinnosti (dosavadní předpisy).

K bodu 2

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní toto přechodné období stanovuje, že se nepoužije elektronický systém do 13. února 2024 v případech oznámení, kdy nemá dojít k vývozu vybraných výrobků dopravovaných v režimu podmíněného osvobození od daně.

K bodům 3, 4 a 6

Tato přechodná ustanovení mají společně zajistit hladký přechod mezi dosavadními způsoby dopravy ve volném daňovém oběhu a zasílání a jejich novým způsobem. Vzhledem k nastavení dřívější účinnosti ustanovení, která jsou potřebná pro možnost vydání jedinečného čísla pro dopravu vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu a čísla pro účely zasílání, je třeba v bodě 3 ve spojitosti s bodem 4, resp. bodem 6, nastavit, že se daná ustanovení s výjimkou účelu přidělení daných čísel nepoužijí do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 5

V souladu se směrnicí o obecné úpravě spotřebních daní toto přechodné období stanovuje, že doprava vybraných výrobků ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy započatá před datem spuštění elektronického systému pro volný daňový oběh (tj. 13. února 2023), může být dokončena do 31. prosince 2023 v rámci dosavadních postupů pro dopravu ve volném daňovém oběhu, tj. mimo elektronický systém se zjednodušeným průvodním dokladem.

K bodu 7

Vzhledem ke zrušení institutu povolení pro zasílání vybraných výrobků, dochází tímto přechodným ustanovením ke zrušení všech takto vydaných povolení, a to ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 8

Přechodné ustanovení souvisí se skutečností, že v případě LPG uvedených do volného daňového oběhu nebudou již dodavatelé uváděni v příslušných povoleních k nákupu LPG uvedených do volného daňového oběhu (viz též k § 60c zákona o spotřebních daních), ale budou držiteli povolení oznamováni prostřednictvím elektronického portálu správce daně. Dosavadní povolení k nákupu LPG uvedených do volného daňového oběhu, na kterých jsou dodavatelé uváděni, však musí být postupně nahrazena povoleními bez údajů o dodavatelích. S ohledem na minimalizaci administrativních nákladů dotčených subjektů provede tuto „výměnu“ dosavadních povolení za nová správce daně z moci úřední, a to ve lhůtě 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do doby této změny budou původní povolení platná.

K bodu 9

V návaznosti na předchozí bod přechodných ustanovení je nutné upřesnit, že všichni dodavatelé, na které byla držitelům povolení před nabytím účinnosti tohoto zákona vydána povolení k nákupu LPG uvedených do volného daňového oběhu, se považují za oznámené ve smyslu nového § 60c odst. 1 zákona o spotřebních daních (tj. ve znění po nabytí účinnosti tohoto zákona). Správce daně tak předmětné dodavatele bude automaticky považovat za oznámené a držitelům povolení k nákupu LPG uvedených do volného daňového oběhu nebude v těchto případech hrozit pokuta podle § 247a daňového řádu.

K bodu 10

Z hlediska zajištění právní jistoty je stanoveno, že běh lhůty pro oznámení ukončení nákupu LPG od dodavatelů podle nového § 60c odst. 2 zákona o spotřebních daních (tj. ve znění po nabytí účinnosti tohoto zákona) započne nejdříve dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Znamená to tedy, že je pro účely zákona předpokládáno, že k poslednímu nákupu LPG od všech dodavatelů, na které byla dosud vydána povolení k nákupu LPG uvedených do volného daňového oběhu (která budou v době nabytí účinnosti zákona platná), došlo 12. února 2023.

K čl. III - Účinnost

S ohledem na stanovenou povinnou lhůtu pro implementaci příslušných předpisů Evropské unie se navrhuje, aby tento zákon nabyl účinnosti dnem 13. února 2023. První výjimku tvoří ustanovení, která mají ve všech odůvodněných případech rozšířit možnosti vracení piva do režimu podmíněného osvobození od daně. Navrhovaná účinnost je stanovena s ohledem na skutečnost, že dotčená ustanovení také částečně řeší situace vzniklé v důsledku pandemie COVID-19. Další výjimkou jsou přechodná ustanovení v čl. II bodech 3, 4 a 6 upravující možnost dřívějšího podání oznámení ve věci dopravy podle § 28e odst. 1 a oznámení zasílatele podle § 33a, u kterých je nutné nabytí účinnosti dnem 1. listopadu 2022, aby byla zajištěna implementace právních předpisů Evropské unie spočívající v umožnění plného využití elektronického systému již od prvního dne účinnosti nové úpravy, tedy od 13. února 2023. Vzhledem k implementační povaze tohoto návrhu zákona a návaznosti na pandemii COVID-19 je splněn požadavek obsažený v § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, který v případě účinnosti k jinému datu než 1. ledna a 1. července vyžaduje naléhavý obecný zájem.

V Praze dne 9. března 2022

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. v. r.

Ministr financí: Ing. Zbyněk Stanjura v. r.