zákon č. 180/2024 Sb.

K části první (změna občanského soudního řádu)

K čl. I

K bodu 1 (§ 83 odst. 2)

Občanský soudní řád v platném znění zakotvuje dílčí prvky kolektivního řízení spočívající ve stanovení překážky litispendence a věci pravomocně rozhodnuté podle § 83 odst. 2 a § 159a cit. zákona. Mezi řízení, u nichž stávající dikce procesního kodexu s těmito následky počítá, se řadí i řízení o zdržení se protiprávního jednání ve věcech ochrany zájmů spotřebitelů. Pakliže by tedy předmětná ustanovení zůstala po přijetí předkládaného zákona zachována beze změny, uplatnily by se na zástupnou žalobu na zdržení se protiprávního jednání podanou kvalifikovaným subjektem účinky předvídané v § 83, resp. 159a o. s. ř. bez dalšího.

Uvedený model je nicméně z pohledu směrnice o zástupných žalobách problematický ze dvou důvodů. Zaprvé, účinky překážky litispendence i věci pravomocně rozhodnuté by byly aktivovány nejen u zástupných žalob, ale též u individuálních žalob spotřebitelů podaných před případnou zástupnou žalobou. Podáním individuální žaloby by tudíž mohlo dojít k omezení možnosti oprávněného subjektu zahájit navazující zástupné řízení v téže věci, což neodpovídá cílům směrnice. Za zjevný rozpor se směrnicí lze pak považovat výklad předmětných ustanovení ze strany českých soudů. Zatímco totiž česká judikatura v případech podle § 83 odst. 2 o. s. ř. dovozuje, že překážka litispendence nebrání tomu, aby oprávněná osoba mohla do zahájeného řízení přistoupit jako další účastník řízení – ba naopak. V zájmu zachování práva na přístup k soudu je to nezbytné a každý další návrh se považuje ex lege za přistoupení k původnímu řízení (nález Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1106/08, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006 anebo ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3856/2010) – směrnice o zástupných žalobách explicitně vylučuje, aby spotřebitelé měli v řízení o zástupné žalobě postavení účastníka řízení (čl. 7 odst. 6 a bod 36 preambule).

Z výše uvedených důvodů se navrhuje vypustit řízení ve věcech ochrany zájmu spotřebitelů z výčtu § 83 odst. 2, což bude mít dopad také do § 159a o. s. ř. Namísto toho předložený zákon počítá s vlastními pravidly o překážce litispendence a účincích konečného rozhodnutí v příslušných ustanoveních § 181 a násl. o. s. ř.

K bodům 2 a 4 (§ 151odst. 2 a § 374a)

Změna se snaží reagovat na judikaturu Ústavního soudu (nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15, nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 2632/18), která kritizuje zákonodárce pro nekonání při naplnění zákonného zmocnění k přijetí nové paušální vyhlášky poté, co tu předchozí zrušil Ústavní soud. Navrhuje se vypustit základní pravidlo, podle něhož se pro účely náhrady nákladů řízení odměna právního zástupce vypočítává paušálně za jeden stupeň řízení, přičemž konkrétní parametry stanoví prováděcí právní předpis. S tím také souvisí zrušení zmocňovacího ustanovení k přijetí tohoto prováděcího předpisu. Napříště se tak odměna za zastupování pro účely náhrady nákladů řízení bude vypočítávat výhradně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).

K bodu 3 (§ 181 až 194)

Obecně Do právního řádu je nutné implementovat pravidla směrnice o zástupných žalobách, která se dotýkají procesního postupu v řízení o zástupné žalobě. Jelikož se přitom na procesní otázky ve směrnici pamatuje toliko dílčím způsobem, je nutné tato směrnicová pravidla doplnit o kompletní procesní rámec, na jehož základě bude možné zástupné žaloby projednávat.

Směrnice o zástupných žalobách sama odlišuje dva procesní instituty – zástupnou žalobu na vydání opatření ke zdržení se protiprávního jednání (injunctive measures) a na vydání opatření ke zjednání nápravy (redress measures). Zatímco první z nich je procesně jednodušší a ve směrnici méně regulován, druhý by měl být podložen propracovaným mechanismem kolektivního soudního řízení a dopadá na něj také větší část otázek upravených ve směrnici o zástupných žalobách (např. otázka financování, smíru nebo náhrady nákladů řízení podle čl. 10 až 12 směrnice o zástupných žalobách). Za klíčový rozdíl obou variant zástupné žaloby lze považovat to, zda a jakým způsobem se spotřebitelé do případného řízení zapojují. U opatření ke zjednání nápravy totiž směrnice o zástupných žalobách v čl. 9 odst. 2 počítá s tím, že se dotčení spotřebitelé budou do řízení aktivně zapojovat, a to buďto na principu přihlašovacího nebo odhlašovacího hromadného řízení (tzv. opt-in nebo opt-out). Zdržovací zástupná žaloba naproti tomu s ohledem na čl. 8 odst. 3 navazuje na dosavadní mechanismus zrušované směrnice o žalobách na zdržení se protiprávního jednání a žádnou aktivitu spotřebitelů v tomto směru nepředpokládá. Zdržovací zástupnou žalobu tak lze podat bez mandátu samotných dotčených spotřebitelů, tito se do řízení nijak nepřihlašují (ani na principu opt-in, ani na principu opt-out), jakkoliv by měli z konečného rozhodnutí profitovat. Z procesního hlediska se tudíž toto řízení nijak zásadně od běžného „individuálního“ soudního řízení neodlišuje, až na dílčí výjimky upravené v § 181 a násl.

Ze všech těchto důvodů se navrhuje, aby oba výše zmíněné instituty byly řešeny odděleně. Řízení o žalobě na vydání opatření ke zjednání nápravy si vyžaduje značné odchylky od postupu podle občanského soudního řádu, proto by mělo být upraveno ve zvláštním zákoně o hromadném řízení. Naopak zdržovací zástupná žaloba může být s drobnými úpravami řešena standardním procesním postupem. Řízení o zástupné žalobě na zdržení se protiprávního jednání proto může i nadále probíhat způsobem, jakým tomu bylo v České republice dosud, avšak s tím rozdílem, že se celá úprava ze zákona o ochraně spotřebitele přesune do občanského soudního řádu.

Je tomu tak i proto, že na rozdíl od předchozí směrnice o zdržení se protiprávního jednání na ochranu spotřebitelů nová směrnice o zástupných žalobách na několik málo procesních aspektů pamatuje a tyto vztahuje i na žaloby na zdržení se protiprávního jednání. Proto bylo vyhodnoceno jako vhodnější přesunout úpravu do procesního kodexu, kam správně patří.

K § 181 V souladu s legislativní tradicí založenou řízením o žalobě z rušené držby se na úvod vymezuje, na jaký typ řízení se použijí zvláštní ustanovení § 181 až 194 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu se použijí ostatní pravidla občanského soudního řádu upravující zahájení a průběh řízení, vč. nařízení předběžného opatření. V pravidle se též zavádí legislativní zkratka „žaloby na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů“ (ustanovení se tak vymezuje vůči hromadné žalobě jakožto žalobě na ochranu konkrétních zájmů přihlášených členů skupiny).

Tato žaloba může mít s ohledem na definici podobu návrhu na vydání předběžného opatření nebo žaloby na zdržení se protiprávního jednání, což naplňuje požadavek čl. 8 odst. 1 směrnice o zástupných žalobách. Žaloba dále může směřovat na zdržení se nebo na určení, zda se podnikatel dopustil porušení právní povinnosti [čl. 8 odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. b)]. Využití specifické určovací žaloby dává smysl například u hromadné železniční nehody, kde bylo zraněno na 200 osob a každá utrpěla jinou újmu (zlomená noha, šok, smrt apod.), přičemž se vyplatí společně najít odpověď alespoň na otázku, zda došlo k porušení předpisů a kdo je za újmu odpovědný. Žalobce tak může žalovat na určení, zda žalovaný při určitém jednání porušil předpisy. Vyčíslení jednotlivých nároků pak bude ponecháno na samostatné navazující žalobě. Uvedený mechanismus je principiálně inspirován institutem tzv. Musterfeststellungsklage zakotveným v § 606 a násl. německého ZPO.

K § 182 Ustanovení je promítnutím požadavku čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 7 odst. 1 a odst. 4 písm. a) a čl. 8 odst. 1 a odst. 2 písm. a) směrnice o zástupných žalobách. Zakotvuje tedy procesní legitimaci oprávněných subjektů uvedených v seznamu oprávněných osob (s ohledem na požadavek čl. 7 odst. 1 bez ohledu na to, v jakém členském státě byl tento subjekt určen) k podávání žaloby ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů. Úprava České republiky proto připouští, aby mohly být žaloby na zdržení se protiprávního jednání podávány pouze právnickými osobami uvedenými na seznamu oprávněných osob. Vznik čistě národních ad hoc subjektů se v tomto případě nepředpokládá. Oprávněný subjekt může zástupnou žalobu podat samostatně anebo ve spolupráci s jinou právnickou osobou, byť by to byla právnická osoba z jiného členského státu EU či EHP (srov. čl. 6 odst. 2 směrnice o zástupných žalobách). V takovém případě půjde o společenství nerozlučné.

Je-li subjekt zapsán na seznam oprávněných osob, platí, že má procesní legitimaci k zahájení řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů (čl. 6 odst. 3 směrnice o zástupných žalobách). Tuto skutečnost může soud ověřit z veřejně dostupného seznamu oprávněných osob.

Odstavec druhý zpřesňuje náležitosti žaloby na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů. Jednak se navrhuje do těchto náležitostí promítnout požadavek čl. 7 odst. 2 (Při podávání zástupné žaloby poskytne oprávněný subjekt soudu nebo správnímu orgánu dostatečné informace o spotřebitelích, jichž se zástupná žaloba týká.). Mimo to by měla zástupná žaloba obsahovat výslovnou informaci o tom, že jde o žalobu na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů podle občanského soudního řádu.

K § 183 V zájmu zachování jednotného přístupu v rámci procesního práva se navrhuje, aby stejně jako v zákoně o hromadném řízení byly k projednání žalob na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů podle občanského soudního řádu v prvním stupni příslušné krajské soudy, konkrétně z nich pak Městský soud v Praze. Jde tedy o stanovení výlučné místní příslušnosti.

K § 184 až 186 Navrhuje se výslovně řešit také postavení samotných spotřebitelů a dopad na jejich právo zahájit individuální řízení. V této věci se návrh inspiruje stávající úpravou § 83 odst. 2 písm.

b) a § 159a odst. 2 občanského soudního řádu. Volí však nakonec vlastní regulaci, a to zejména z důvodu související judikatury českých soudů. Rozhodovací praxe v případech podle § 83 o. s. ř. dovodila, že překážka litispendence není absolutní. Žaloba, kterou podali spotřebitelé proti témuž podnikateli z téhož právního vztahu, se totiž považuje za přistoupení k řízení a spotřebitelé se stávají na základě takto podané žaloby jeho účastníky. Uvedené řešení však neodpovídá směrnici. Ta jednak požaduje, aby právnické osoby mohly zahájit řízení bez mandátu spotřebitelů (čl. 8 odst. 3 směrnice o zástupných žalobách), zároveň předpokládá, že samotní spotřebitelé nejsou účastníky řízení, mohou mít nanejvýše velmi omezená procesní práva (čl. 7 odst. 6 a související bod 36 preambule). Pokud by tedy úprava vycházela čistě z § 83 a 159a o. s. ř., byla by v rozporu se směrnicí o zástupných žalobách.

Ze všech těchto důvodů se navrhuje pravidla § 83 a 159a o. s. ř. přenést v modifikované podobě do těchto zvláštních pravidel. Ustanovení § 184 má svůj předobraz v § 83 odst. 2 o. s. ř. (překážka litispendence), ustanovení § 186 v § 159a odst. 2 o. s. ř. (res iudicata). Jde o speciální úpravu, která se uplatní vůči obecné legislativě přednostně.

Sluší se zdůraznit, že překážka litispendence se bude týkat pouze budoucích řízení zahájených poté, co byla podána zdržovací zástupná žaloba na ochranu spotřebitele. Pakliže byla před podáním této žaloby podána individuální žaloba samotným spotřebitelem nebo hromadná žaloba podle zákona o hromadném řízení, překážka litispendence se vůči této žalobě neuplatní a takové řízení může doběhnout. Na řízení zahájená přede dnem podání zástupné zdržovací žaloby se nevztahuje ani pravidlo o závaznosti konečného rozhodnutí – viz dále.

V zájmu právní jistoty se rovněž v § 185 explicitně stanoví, že spotřebitelé nejsou účastníky ani vedlejšími účastníky řízení – roli účastníka se všemi právy a povinnostmi zastává oprávněná osoba, která podala zástupnou žalobu na zdržení se protiprávního jednání. Související závěry vrcholných soudů o možnosti do řízení přistoupit se tak v navrhované úpravě neprosadí.

Poslední a klíčová dílčí odchylka od § 83 a 159a občanského soudního řádu je předpokládána v § 186 odst. 2. Uvedená odchylka je důsledkem skutečnosti, že spotřebitelé v řízení o zástupné žalobě na zdržení se protiprávního jednání na rozdíl od hromadného řízení nevyslovují souhlas se svým zapojením a zároveň ani nemohou v tomto řízení figurovat jako účastníci či vedlejší účastníci řízení, a nemůže se tak uplatnit judikatura českých soudů o přistoupení k řízení (viz výše). Obě omezení procesního postavení spotřebitelů jsou požadavkem směrnice o zástupných žalobách, od něhož se nelze odchýlit. Aby mohla tato úprava obstát z hlediska práva spotřebitelů na spravedlivý proces, obsahuje § 26f odst. 2 odchylku týkající se závaznosti konečného rozhodnutí o zdržovací žalobě ve věci samé. Účinky zásady res iudicata se nevztahují na:

a) spotřebitele, kteří zahájili individuální řízení pro týž nárok před podáním zástupné žaloby;

b) spotřebitele, kteří se přihlásili do hromadného řízení před podáním zástupné žaloby.

To platí obdobně, pokud řízení o zástupné žalobě skončilo uzavřením smíru mezi stranami řízení.

K § 187 Informování spotřebitelů je podle směrnice o zástupných žalobách jedním z klíčových opatření, které má zajistit efektivní a spravedlivé fungování celého kolektivního řízení. To dokládá jak článek 13 a související body 56 a násl. preambule, tak i článek 14 o elektronické databázi zástupných žalob.

I předkládaný návrh zákona klade na informování spotřebitelů důraz. Vedle obecné informační povinnosti každé právnické osoby zapsané na seznam oprávněných osob podle § 25h zákona o ochraně spotřebitele se navrhuje upravit také informování spotřebitelů v konkrétním soudním řízení. Stejně jako směrnice o zástupných žalobách odlišuje předkládaný zákon obecnou informační povinnost podle čl. 13 odst. 1 (§ 25h z. o. s.) a informační povinnost spojenou s konkrétním soudním řízením podle čl. 13 odst. 2 až 4 (§ 187 o. s. ř.). Obě se prolínají a doplňují. Mimo to se počítá i s informováním spotřebitelů ve veřejně přístupném rejstříku.

V prvé řadě je nutné zajistit informovanost spotřebitelů o podání žaloby a o průběhu řízení. To by mělo být úkolem žalující právnické osoby zapsané na seznam oprávněných osob. Ustanovení § 187 odst. 1 tak výslovně normuje, že je to právě žalobce, kdo informuje spotřebitele o průběhu řízení (včetně podání žaloby) – a to především na svých internetových stránkách v souladu s § 25h zákona o ochraně spotřebitele, ale i jakýmkoliv jiným způsobem, který je s ohledem na daný případ vhodný (pokud půjde o žalobu, která se týká spotřebitelů z jedné lokality, nabízí se využití místního rozhlasu nebo vhození letáku do schránky apod.).

V odstavci 2 se do právního řádu promítá čl. 13 odst. 3 směrnice o zástupných žalobách. V případě neúspěchu podnikatele v řízení o zástupné žalobě na zdržení se jednání je na podnikateli, aby dotčené spotřebitele o výsledku řízení informoval. Je třeba zdůraznit, že tímto rozhodnutím není dotčena povinnost právnické osoby ze seznamu oprávněných osob informovat o výsledku řízení na svých internetových stránkách podle § 25h písm. c); ta trvá i s ohledem na požadavek čl. 13 odst. 1 nadále.

Co se týče rozsahu a způsobu, jakým mají být dotčení spotřebitelé podnikatelem informováni, vyjde žalovaný z konkrétních okolností daného případu. Cílem je zajistit co možná nejvyšší informovanost všech dotčených spotřebitelů, a to i těch, kteří nemají v době rozhodnutí soudu trvalý pobyt na území ČR. Podnikatel tak může být povinován, aby informoval na sociálních sítích, v celostátních či lokálních médiích, na svých internetových stránkách, dopisem, emailem či SMS zprávou apod. Přípustná je samozřejmě také kombinace vícero možností. Pokud je to jen trochu možné, měl by podnikatel dotčené spotřebitele informovat individuálně (SMS zprávou/emailem apod.). K jednotlivým způsobům informování a obsahu informací odkazujeme též na body 60 a 61 preambule směrnice o zástupných žalobách.

Čl. 13 odst. 2 a 4 směrnice o zástupných žalobách se týkají jen zástupných žalob na vydání opatření ke zjednání nápravy a nedopadají na zástupné žaloby na zdržení se protiprávního jednání. Uvedená ustanovení se proto promítnou do zákona o hromadném řízení. Předkládaný návrh však přesto výchozí principy respektuje. Pokud jde o čl. 13 odst. 2, jeho východiska se promítají do § 187 odst. 1. Čl. 13 odst. 4 je zase respektován již z podstaty věci, neboť podnikatel informuje spotřebitele jen v případě neúspěchu a v případě úspěchu je informování ponecháno na žalující právnické osobě podle § 25h.

K § 188 až 190 Směrnice o zástupných žalobách ve svém čl. 14 vyzývá členské státy k tomu, aby zvážily zavedení vnitrostátních elektronických databází, jejichž obsahem by byly informace o subjektech oprávněných podávat zástupné žaloby a dále o konkrétních podaných zástupných žalobách. Uvedená výzva je fakultativní a členské státy mají při implementaci čl. 14 diskreci. Přesto se lze s ohledem na zajištění efektivního fungování kolektivního řízení domnívat, že je zřízení podobné elektronické databáze více než vhodné.

Seznam oprávněných osob se uveřejňuje elektronicky podle navrhované úpravy zákona o ochraně spotřebitele. Údaje o oprávněných subjektech uveřejňuje a spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu. Zbývá tedy zajistit, aby byla širší veřejnost v elektronické databázi informována o zástupných žalobách. Zástupné žaloby jsou zčásti upraveny v návrhu zákona o hromadném řízení, který již počítá se zřízením rejstříku hromadných řízení. Tento rejstřík bude zřizovat Ministerstvo spravedlnosti a údaje v něm bude uveřejňovat soud rozhodující v konkrétních řízeních. Vzhledem k požadavku na hospodárné nakládání s veřejnými prostředky není vhodné zřídit zvláštní evidence pro žaloby na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů vedle zmíněného rejstříku hromadných řízení. Naopak efektivitu hospodaření s veřejnými prostředky zachovává řešení, kdy bude uvedený rejstřík hromadných řízení využíván i pro informování o žalobách na zdržení se protiprávního jednání. Navrhuje se proto, aby se o žalobách podle občanského soudního řádu informovalo v rejstříku hromadných řízení s tím, že některá ustanovení zákona o hromadném řízení se použijí podobně. K řízení je ostatně příslušný týž soud, který bude mít s využíváním rejstříku odpovídající zkušenosti. Spotřebitelé navíc budou mít garanci, že všechny případné informace o jakýchkoliv zástupných žalobách, které byly podány na území ČR, ať už se týkají opatření ke zdržení se jednání nebo opatření ke zjednání nápravy, budou k dispozici na jediném místě.

Spotřebitelé se do řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů nepřihlašují ani se z něj neodhlašují, navíc nemají v řízení žádná dílčí práva. Řízení je rovněž podstatně procesně jednodušší než řízení o hromadné žalobě podle zákona o hromadném řízení. Z těchto důvodů není nutné, aby zde bylo uveřejňováno stejné množství písemností, jako v případě řízení o hromadné žalobě. Postačí, pokud se budou povinně uveřejňovat jen dvě klíčové písemnosti, a to žaloba a konečné rozhodnutí soudu, včetně případného soudem schváleného smíru. Obdobně se postupuje v řízení o opravných prostředcích, kde se uveřejňuje podané odvolání, dovolání nebo jiný opravný prostředek a dále rozhodnutí soudu o něm (tj. např. odvolání a rozhodnutí odvolacího soudu apod.). Jiné písemnosti se uveřejňují jen v případě potřeby, pokud o tom rozhodne v konkrétním řízení soud.

I pro uveřejňování v řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů platí obecná pravidla pro vedení rejstříku hromadných řízení; zejména jaké informace se o konkrétním řízení v rejstříku uveřejňují, jakým způsobem a kdy se písemnosti uveřejňují a kde jsou dostupné.

Stejně jako v případě zákona o hromadném řízení se i zde počítá s variantou, kdy není rejstřík funkční (např. z důvodu dočasné poruchy). Pro tyto účely se stanovuje, aby povinnost Ministerstvu spravedlnosti zajistilo zveřejnění písemností způsobem umožňujícím dálkový přístup.

K § 191 Podle směrnice o zástupných žalobách jsou členské státy povinny zajistit, aby v každém řízení o zástupné žalobě, bez ohledu na to, zda se žalobce dožaduje pouhého zdržení se protiprávního jednání nebo vydání opatření ke zjednání nápravy, bylo možné navrhovat zpřístupnění důkazního prostředku – tzv. disclosure of evidence ve smyslu čl. 18 směrnice o zástupných žalobách. Návrh může podat kterákoliv ze stran řízení o zástupné žalobě, jestliže dodrží stanovené podmínky. Článek 18 o zpřístupnění důkazního prostředku je třeba transponovat i do navrhované právní úpravy.

Návrh čerpá z návrhu zákona o hromadném řízení, avšak jelikož zákon o hromadném řízení odkazuje zčásti na občanský soudní řád, není nutné zde normovat ediční povinnost podle § 129 o. s. ř., neboť tato vyplývá již z faktu, že u žalob na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů jde o zvláštní ustanovení přímo v občanském soudním řádu. Úprava je tak minimalistická a zavedený a funkční institut ediční povinnosti doplňuje pouze o odpovídající sankci.

Směrnice o zástupných žalobách totiž vyžaduje, aby při nesplnění povinnosti zpřístupnit důkazy stíhala povinného dostatečně odrazující a efektivní sankce (čl. 19). Touto sankcí jsou jednak důsledky pro hodnocení důkazů podle § 191, jednak možnost uložit povinnému pořádkovou pokutu (§ 193).

Pokud jde o důsledek, že soud může určitou okolnost pokládat za dokázanou, jde o něco, co má finální důsledky pro účastníka, který byl povinen důkazy předložit. Nemělo by tedy být možné tento důsledek zvrátit pozdějším předložením důkazů (dodatečným splněním uložené povinnosti). Má-li uvedená sankce plnit svůj účel, musí být v zásadě rozhodnutí soudu o tom, že něco považuje za prokázané, definitivní. Tento prvek formální pravdy je výjimečným nástrojem a je plně na uvážení soudu, zda se rozhodne jej využít.

K § 192 Otázku nákladů řízení řeší čl. 12 a dále též čl. 13 odst. 5 směrnice o zástupných žalobách.

Článek 12 se vztahuje jen na zástupné žaloby na vydání opatření ke zjednání nápravy. Předpokládá pravidlo, podle kterého neúspěšný účastník řízení hradí náklady úspěšné straně sporu. Uvedený princip je obsažen již v úpravě občanského soudního řádu. Přestože tedy není nutné čl. 12 vztahovat i na žaloby na zdržení se protiprávního jednání, česká úprava tak činí díky obecným východiskům civilního procesu. I v žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů se totiž prosadí § 142 a násl. o. s. ř., podle něhož se náhrada nákladů řízení řídí úspěchem ve věci.

Do textu zákona je však nutné promítnout čl. 13 odst. 5 směrnice o zástupných žalobách. Účelně vynaložené náklady na informování spotřebitelů během řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů by měly být součástí náhrady nákladů řízení. Je otázkou, zda čl. 13 odst. 5 dopadá i na žaloby na zdržení se protiprávního jednání. Text směrnice není zcela jednoznačný. Z opatrnosti se proto navrhuje pravidlo na tyto žaloby rozšířit.

K § 193 Podle čl. 19 směrnice o zástupných žalobách je třeba při porušení vybraných povinností stanovit dostatečně efektivní, přiměřené a odrazující sankce. Tyto sankce přitom musí mít vždy i formu pokut. Mezi uvedené povinnosti patří předně povinnost zdržet se protiprávního jednání uložená podnikateli pravomocným rozhodnutím soudu o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, včetně povinnosti uložené formou předběžného opatření nebo ve schváleném smíru, dále též povinnost podnikatele informovat spotřebitele o průběhu řízení a výsledku žaloby, a konečně i povinnost kteréhokoliv z účastníků řízení nebo třetí osoby předložit důkazy.

V případě procesních povinností, tj. povinnosti informovat spotřebitele a předložit dokumenty, zákon zavádí zvláštní úpravu pořádkové pokuty. Odstavec 1 obsahuje jen odchylku týkající se výše této pokuty. Ve zbytku se uplatní úprava a závěry týkající se § 53 občanského soudního řádu.

Pro konečné rozhodnutí ve věci, jímž byla žalovanému uložena povinnost něčeho se zdržet, se použije odstavec 2. Pokuta se v tomto případě ukládá v rámci řízení o výkonu rozhodnutí či v exekučním řízení, a to v souladu s § 351 o. s. ř. Stejně jako u odstavce 1 spočívá i zde odchylka od obecné úpravy pouze ve výši pokuty. Ve zbytku se uplatní pravidla i principy výkonu rozhodnutí či exekuce dle občanského soudního řádu, popř. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, zejména pak ustanovení § 351 o. s. ř.

Jelikož by pokuta podle směrnice o zástupných žalobách měla být odrazující a účinná, navrhuje se, aby v těchto případech bylo možné použít jako horní hranici limit 5 000 000 Kč. S přihlédnutím k subsidiaritě ostatních pravidel občanského soudního řádu platí, že pokuty lze ukládat též opakovaně. Při stanovení výše pokuty je pak vždy nutné zajistit, aby tato byla přiměřená a naplňovala požadavky odstavce 3 (např. aby se odvíjela od významu porušené povinnosti a nebyla pro povinného likvidační).

K § 194 Předmětné ustanovení je implementací čl. 16 odst. 1. Podle tohoto článku jsou členské státy povinny zajistit, aby spotřebitelé, jichž se podaná žaloba na zdržení se protiprávního jednání týká, a to včetně žaloby na určení ve smyslu čl. 8 odst. 2 písm. a) směrnice o zástupných žalobách, mohli vyčkat na výsledek řízení. Ten totiž může ovlivnit jejich rozhodnutí, zda podají navazující žalobu (ať už kolektivní nebo individuální) na případné související opatření ke zjednání nápravy (náhrada újmy způsobené protiprávním jednáním, sleva, oprava apod.). Směrnice o zástupných žalobách konkrétně neřeší, jakým způsobem mají být promlčecí lhůty pozastaveny či přerušeny – to je ponecháno na vnitrostátním právu. Důležité je, aby byl naplněn účel pravidla, a sice poskytnout spotřebiteli v souvislosti se zástupnou žalobou na zdržení se protiprávního jednání časový prostor pro jeho rozhodnutí, zda má smysl se ve světle výsledku řízení o této žalobě s podnikatelem dále soudit.

Přestože jsou jinak obecně promlčecí lhůty upraveny v občanském zákoníku, navrhuje se uvedenou normu transponovat do občanského soudního řádu. Pravidlo totiž neoddělitelně souvisí s řízením o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů. Jde tudíž o speciální normu ve vztahu k obecné úpravě § 609 a násl. o. z.

Předložený návrh volí osvědčenou konstrukci stavění běhu promlčecí lhůty při zahájení soudního řízení, jak na ni pamatuje v obecné rovině § 648 o. z. Podáním žaloby na zdržení se určitého protiprávního jednání (anebo na určení jeho protiprávnosti) pak dochází ke stavění běhu promlčecích lhůt u všech potenciálních práv, která by mohla spotřebitelům tímto protiprávním jednáním vzniknout. Protiprávní jednání například mohlo spotřebitelům založit odpovědnostní nároky. Podání zdržovací žaloby má pak v souladu s § 194 vliv i na promlčecí lhůtu u těchto odpovědnostních nároků, přestože uvedené nároky samy nejsou předmětem soudního sporu. Ve své podstatě tak dochází k rozšíření účinků § 648 o. z.

Pro odstranění případných výkladových nejasností se dále navrhuje explicitně zakotvit obdobu § 652 o. z., jenž garantuje po odpadnutí překážky minimálně 6 měsíců, kdy nedojde k promlčení.

Stavení běhu promlčecí lhůty se týká všech dotčených spotřebitelů, jejichž promlčecí lhůta neběží z jiného důvodu, např. proto, že sami zahájili dříve individuální řízení nebo se přihlásili do hromadného řízení.

K čl. II (přechodná ustanovení)

V souladu s čl. 22 směrnice o zástupných žalobách se mají řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti implementačního předpisu dokončit podle dosavadních právních předpisů. Příslušná národní úprava transponující směrnici se vztahuje pouze na nově zahájená řízení.

To neplatí, pokud jde o určení odměny za zastupování advokátem pro účely náhrady nákladů řízení. V těchto případech lze u dříve zahájených řízení vyjít z nové právní úpravy (ve skutečnosti jde jen o potvrzení dosavadní praxe, kdy z důvodu neexistence paušální vyhlášky soudy postupují podle advokátního tarifu).

Pokud jde o úpravu promlčení, ta spadá do kategorie hmotně-právních norem. Proto je na místě odlišný přístup, což respektuje i směrnice o zástupných žalobách v čl. 22 odst. 3. S ohledem na zásady předvídatelnosti a právní jistoty, zákazu retroaktivity či ochrany nabytých práv je třeba nový důvod ke stavění běhu promlčecí lhůty podle § 194 aplikovat pouze na ta práva spotřebitelů, která byla založena z protiprávních jednání, k nimž došlo po datu 24. 6. 2023 (tj. 25. 6. nebo později). Rozhodující pro aplikaci je tak okamžik, kdy došlo k protiprávnímu jednání, z něhož spotřebitelé následně dovozují svá práva.

K části druhé (změna zákona o soudních poplatcích)

K čl. III

Navrhované ustanovení do právního řádu částečně transponuje požadavek čl. 20 směrnice o zástupných žalobách. Zde směrnice vyzývá členské státy k tomu, aby přijaly taková opatření, která oprávněným subjektům umožní domáhat se nároků podle čl. 7. Mezi předmětnými opatřeními ve formě finanční či strukturální podpory směrnice o zástupných žalobách zmiňuje též úlevy v oblasti poplatkové povinnosti. Úplné osvobození oprávněných subjektů od povinnosti platit soudní poplatek za zahájení řízení o zástupné žalobě, ať už půjde o negatorní žaloby podle občanského soudního řádu nebo hromadné žaloby podle zákona o hromadném řízení, může mít na aktivitu neziskových organizací pozitivní efekt. Zároveň se díky tomuto opatření v kombinaci s odměnou podle zákona o hromadném řízení naplní cíle, které směrnice o zástupných žalobách v čl. 20 sleduje.

Přechodné ustanovení v tomto případě není nutné, neboť se osvobození týká subjektů zapsaných na seznam oprávněných osob, jenž vznikne teprve po přijetí předkládaného zákona. Není tedy možné, aby ze strany tohoto subjektu bylo řízení zahájeno dříve, než nabude předkládaný zákon účinnosti.

K části třetí (změna zákona o ochraně spotřebitele)

K čl. IV

K bodu 1 a 2 (§ 1):

Předkládaným návrhem dochází k transpozici části směrnice o zástupných žalobách. Navrhuje se proto na tuto skutečnost v souladu s obvyklou praxí a pravidly pro implementaci unijního práva upozornit a doplnit novou směrnici do poznámky pod čarou k § 1.

V souladu se změnou názvu i obsahu části osmé a se dále navrhuje upravit také předmět právní úpravy vymezený v § 1 odst. 1 písm. d).

K bodu 3 (§ 2):

Ustanovení § 2 vymezuje některé pojmy, s nimiž se pracuje v navazujících částech zákona. Předkládaný návrh toto ustanovení rozšiřuje o pojem „zástupné žaloby“.

Český právní řád dosud pojem „zástupné žaloby“ nezná. Potřebu jeho definice vyvolalo až přijetí směrnice o zástupných žalobách. Ostatně ani česká teorie, která se tématem kolektivní soudní ochrany zabývá již delší dobu, s tímto pojmem dosud příliš nepracovala; využívaly se spíše příbuzné pojmy jako „hromadná“, „kolektivní“, „skupinová“ nebo „reprezentativní“ žaloba. Předkládaný návrh si klade za cíl implementovat směrnici o zástupných žalobách, z tohoto důvodu se navrhuje tento pojem ze směrnice bez dalšího převzít a nadále s ním pracovat i pro účely národní legislativy. Zamezí se tím případným otázkám či nejasnostem o vztahu národního nástroje k jeho unijní předloze. Zároveň to však neznamená, že ostatní „formy“ žalob nemohou být zároveň také zástupnou žalobou. Pojem zástupné žaloby je tedy novým konceptem, který může zčásti pokrývat i jinak nazvané procesní mechanismy – ať už se vyskytují v ČR nebo v jiném státě EU, popř. Evropského hospodářského prostoru (dále také jen „EHP“). Rozhodující pro posouzení, zda jde o zástupnou žalobu ve smyslu tohoto zákona, bude naplnění navrhované definice § 2 odst. 1 písm. w).

Pro odstranění pochybností se specifikuje, že zástupnou žalobou je vždy hromadná žaloba podle zákona o hromadném řízení a dále žaloba podaná podle občanského soudního řádu na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, a to včetně případného návrhu na nařízení předběžného opatření.

Dále se pak připojuje zbytková klauzule, která vychází z vymezení obsaženého v čl. 3 bodě 5 směrnice o zástupných žalobách ve spojení s navazujícími pravidly směrnice. Pod pojmem „žaloba“ se tak skrývá nejen návrh na zahájení řízení (žaloba), ale také případně i návrh na nařízení předběžného opatření. Záměrně se přitom nezdůrazňuje, že jde o návrh na zahájení řízení u soudu. Směrnice o zástupných žalobách totiž umožňuje, aby členské státy zakotvily i správní řízení o zástupné žalobě. Proto je nutné s touto eventualitou počítat a zákonná definice tuto možnost nevylučuje.

Zástupné žaloby lze charakterizovat třemi hlavními prvky:

a) zástupná žaloba se podává v oblasti ochrany kolektivních zájmů spotřebitelů, a to jménem skupiny spotřebitelů; Zástupná žaloba je vždy vymezena oblastí ochrany spotřebitele, přičemž musí jít o žalobu, jíž je sledována ochrana skupiny více poškozených spotřebitelů. Nestačí, pokud se žaloba dotýká práv nebo zájmů jednoho spotřebitele.

b) žalobu jménem spotřebitelů podává právnická osoba, která k tomu byla určena členským státem EU, popř. EHP; Zástupnou žalobu musí vždy podat subjekt, který byl pro tyto účely určen některým z členských států EU (slovy směrnice o zástupných žalobách tzv. qualified entity). Podstatou zástupné žaloby je tedy model, kdy žaluje k tomu oprávněná právnická osoba, zpravidla taková, která byla založena k ochraně zájmů spotřebitelů (typicky spotřebitelská organizace), přičemž podle směrnice o zástupných žalobách může jít také o veřejnoprávní subjekt (např. spotřebitelský ombudsman).

c) oprávněná osoba vystupuje v řízení jako žalobce. Zástupná žaloba se konečně vyznačuje tím, že oprávněná právnická osoba v řízení vystupuje jako žalobce. Žaluje tak přímo oprávněný subjekt a spotřebitelé, jejichž jménem je žaloba podávána, nejsou sami stranou řízení (srov. i čl. 7 odst. 6 a bod 36 preambule směrnice o zástupných žalobách).

Zákonná definice nijak neodlišuje, zda byla žaloba podaná oprávněným subjektem v členském státě EU nebo EHP, který tento subjekt určil, nebo v jiném členském státě. Zástupná žaloba podle § 2 odst. 1 písm. w) tak zahrnuje vnitrostátní i přeshraniční zástupné žaloby ve smyslu čl. 3 bodů 6 a 7 směrnice o zástupných žalobách.

K bodu 4 (§ 25 až § 25h):

Obecně Stávající část osmá ve zhuštěné podobě promítala do právního řádu České republiky směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES ze dne 23. dubna 2009 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů. Předmětná směrnice byla s přijetím směrnice o zástupných žalobách zrušena a touto novou směrnicí plně nahrazena. Na uvedený posun musí národní úprava reagovat. Navrhuje se proto stávající část osmou zcela vypustit a namísto ní navrhnout nová pravidla, jež budou implementovat směrnici o zástupných žalobách. Na změnu obsahu části osmé navazuje také změna nadpisu této části.

Část osmá v souladu s čl. 4 odst. 1 a 3 a čl. 5 směrnice o zástupných žalobách upravuje postup pro získání statusu oprávněné osoby pro podávání přeshraničních zástupných žalob (tzv. qualified entity for cross-border representative actions) a podmínky, za nichž je možné tento status v České republice získat.

K § 25 Dosavadní § 25 byl implementací zrušované směrnice o žalobách na zdržení se protiprávního jednání, a proto je třeba jej vypustit. Namísto zrušeného § 25 se do zákona o ochraně spotřebitele vkládá nový § 25, který by měl být uvozujícím ustanovením pro novou část osmou. Ustanovení normuje, jaké osoby mohou podávat v ČR zástupné žaloby ve smyslu § 2 písm. w) zákona o ochraně spotřebitele. Jsou to toliko osoby, které jsou zapsány na seznam oprávněných osob.

Navrhuje se dále stručně vysvětlit, co je obsahem seznamu oprávněných osob, kdo jej vede a kdo je za jeho obsah odpovědný.

Za seznam oprávněných osob je označen v prvé řadě seznam právnických osob, které byly jednotlivými členskými státy EU nebo EHP určeny k podávání přeshraničních zástupných žalob ve smyslu čl. 3 bodu 7 směrnice o zástupných žalobách – tzv. evropský seznam oprávněných osob. Jsou to právnické osoby, které splňují podmínky čl. 4 odst. 3 směrnice o zástupných žalobách, a mohou tak podávat zástupné žaloby i v jiném členském státě, než který je k podávání zástupných žalob určil. Seznam oprávněných subjektů pro celou EU vede Evropská komise, která v něm eviduje a aktualizuje údaje na základě informací z jednotlivých členských států.

Skutečnost, že je právnická osoba zapsaná na evropský seznam oprávněných osob, znamená, že tato právnická osoba může podávat zástupné žaloby po celé Evropské unii. Zároveň tím však není vyloučeno, aby mohla podávat i zástupné žaloby ve svém domovském členském státě – záležet bude na vnitrostátní úpravě daného státu, zda tuto možnost stát připustí (explicitně to zdůrazňuje čl. 4 odst. 5 směrnice o zástupných žalobách). Subjekty zapsané na evropský seznam oprávněných osob za Českou republiku budou moci podávat žaloby i na národní úrovni, jak vyplývá z § 25 odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. b) předloženého návrhu.

V České republice bude dále existovat český seznam oprávněných osob, kam budou zapisovány právnické osoby usilující o zápis na seznam oprávněných osob. Půjde tedy o národní „české“ neziskové organizace, které však zároveň budou splňovat podmínky pro zařazení na evropský seznam oprávněných osob ve smyslu čl. 4 odst. 3 směrnice, a budou tudíž oprávněny k podávání nejen domácích, ale také přeshraničních zástupných žalob. Právě český seznam právnických osob je předmětem podrobnější úpravy v navrhovaném zákoně. O zařazení nebo vyškrtnutí právnických osob do tohoto seznamu bude rozhodovat Ministerstvo průmyslu a obchodu.

K § 25a Ustanovení § 25a odst. 1 je transpozicí čl. 4 odst. 3 směrnice o zástupných žalobách. Definuje tedy podmínky, za nichž může být právnická osoba, která o to požádá, zapsána na český seznam oprávněných osob, přičemž jí zároveň s tím vznikne právo na zápis do evropského seznamu oprávněných osob pro účely podávání přeshraničních zástupných žalob. Ustanovení čl. 4 odst. 3 směrnice je maximální harmonizací, neboť vylučuje, aby si jednotlivé členské státy podmínky stanovily odchylně, některé z podmínek vynechaly nebo doplnily další. Z tohoto důvodu se navrhuje uvedené ustanovení do národního práva transponovat v podstatě doslovně. Jen tak může být zaručena jednotnost aplikace pravidla ve vztahu k obdobným normám právních řádů ostatních členských států EU.

V souladu s požadavky směrnice o zástupných žalobách platí, že každá právnická osoba, která chce být zapsána na seznam oprávněných osob, musí splňovat všech sedm kritérií podle § 25a kumulativně.

Zaprvé musí jít o právnickou osobu, která byla založena v souladu s předpisy České republiky. Dodržena musí být zejména pravidla o založení a vzniku právnické osoby podle občanského zákoníku a zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů.

Právnická osoba, která usiluje o zápis na seznam, musí existovat alespoň 12 měsíců a během této doby se aktivně věnovat ochraně spotřebitelů. Může jít například o informační činnost směrem ke spotřebitelům, vzdělávací akce, publikační činnost, poskytování právního poradenství, provádění nezávislých testů spotřebitelského zboží apod.

Legitimní zájem právnické osoby na ochraně spotřebitelů musí vyplývat již z jejího zakladatelského právního jednání. Zpravidla to bude explicitně zmíněno v účelu právnické osoby, jak je v zakladatelském právním jednání vyjádřen. Může to však vyplývat z tohoto účelu i nepřímo.

Důležitou podmínkou, která významně omezuje možnost ucházet se o status oprávněného subjektu, je podmínka neziskovosti právnické osoby. Právnická osoba tak nesmí být založena za účelem dosahování zisku. Uvedená podmínka povede k tomu, že se o status budou moci ucházet výhradně neziskové spotřebitelské organizace. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že neziskovost právnické osoby neznamená, že tato právnická osoba nesmí generovat žádný příjem. Tento příjem však musí být využit v rámci činnosti právnické osoby na její aktivity.

Právnická osoba musí dále doložit, že nebylo v insolvenčním řízení rozhodnuto o jejím úpadku.

V neposlední řadě musí právnická osoba doložit, že je právně i ekonomicky nezávislá a není nijak ovlivňována osobami, které by mohly mít hospodářský zájem na výsledku řízení o zástupné žalobě. Typicky může jít o konkurenty žalovaného podnikatele či subjekty, které jsou naopak na žalovaném podnikateli závislé nebo s ním jinak ekonomicky spolupracují. Výjimkou jsou spotřebitelé, jejichž zájmy právnická osoba hájí. To, že je právnická osoba nezávislá a není ve střetu zájmů vůči zájmům žalovaného nebo spotřebitelů, dokládá zejména její organizační struktura a to, že má v rámci této struktury zavedeny účinné mechanismy proti možnému vlivu. Ustanovení je třeba číst v kontextu čl. 10 a souvisejícího bodu 52 preambule směrnice o zástupných žalobách. Na škodu tak není, pokud právnická osoba přijímá od soukromých osob, vč. podnikatelů rovnocenné dary s ohledem na snahu o naplnění společenské odpovědnosti obchodních společností nebo v rámci skupinového financování (tzv. crowdfunding).

Konečně musí mít právnická osoba internetové stránky, na nichž je možné zjistit, že splňuje podmínky pro zařazení na seznam oprávněných osob, a dále informace o její finanční, organizační a řídící struktuře. O těchto skutečnostech musí právnická osoba v souladu s požadavky směrnice o zástupných žalobách informovat srozumitelným a jednoduchým jazykem. Vyžaduje se tedy, aby nezisková organizace komunikovala s veřejností laickým a jednoduchým jazykem pochopitelným pro běžné spotřebitele bez právnického nebo ekonomického vzdělání.

Odstavec 2 ustanovení § 25a je částečnou transpozicí čl. 5 odst. 1, kde se předpokládá existence národního a celoevropského seznamu. Ministerstvo průmyslu a obchodu tedy uveřejní na svých internetových stránkách všechny důležité údaje o právnické osobě zařazené na český seznam oprávněných osob. Zároveň Ministerstvo průmyslu a obchodu postoupí příslušné informace Evropské komisi, která je uveřejní na svých internetových stránkách v evropském seznamu oprávněných osob. Odkaz na unijní databázi bude z praktických důvodů k dispozici rovněž na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu.

K § 25b Ustanovení navazuje na vymezení podmínek pro zařazení na český seznam oprávněných osob a upravuje postup, jak k takovému zařazení na seznam dojde. Stanovený postup se týká pouze zápisu právnických osob v České republice, který provádí Ministerstvo průmyslu a obchodu (§ 25a). Ostatní členské státy budou mít pro své národní oprávněné subjekty vlastní pravidla.

Postup zápisu vychází z unijní předlohy, zejména z čl. 5 směrnice o zástupných žalobách. Zároveň se inspiruje již osvědčeným procesem založeným na tzv. registračním principu (v případě kladného posouzení žádosti dojde rovnou k zápisu, v případě negativního stanoviska se vydává správní rozhodnutí).

Zařazení na seznam je v souladu s čl. 4 odst. 3 směrnice o zástupných žalobách podmíněno žádostí právnické osoby, která má o zápis zájem. Žádost se podává u Ministerstva průmyslu a obchodu. V souladu s § 37 odst. 4 správního řádu platí, že žádost lze podat písemně v listinné i elektronické podobě. Snahou navrhované úpravy je celý proces co nejvíce zjednodušit, aby bylo učiněno zadost cílům směrnice, a sice zabezpečit spotřebitelům dostatečný a efektivní přístup k zástupné žalobě.

Mezi minimální požadavky vyplývající z navrhované úpravy patří stanovení povinné písemné formy žádosti a vymezení jejího obsahu. Obsah žádosti koresponduje s tím, co se následně o zapsané právnické osobě uveřejňuje v seznamu oprávněných osob – většina těchto náležitostí již vyplývá ze subsidiárně použitelného správního řádu. Explicitně navíc se uvádí jen účel právnické osoby a odkaz na její internetové stránky. Jelikož je zápis na seznam podmíněn splněním podmínek podle § 25a, je nasnadě, že k žádosti musí být přiloženy kromě povinných informací také doklady, z nichž je možné splnění stanovených podmínek dovodit.

Ministerstvo průmyslu a obchodu má obdobně jako u subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů povinnost posoudit žádost nejpozději do dvou měsíců od jejího podání. Odchylku od jinak běžné měsíční lhůty dle správního řádu odůvodňují zejména závažné důsledky spojené se zápisem na seznam, proto je nutné zajistit, aby ministerstvo mělo na posouzení dostatek času.

Pakliže Ministerstvo průmyslu a obchodu dospěje k závěru, že žadatel potřebné podmínky splňuje, zapíše žadatele na český seznam oprávněných osob. Ministerstvo následně aktualizuje seznam českých oprávněných subjektů na svých internetových stránkách (§ 25a odst. 2) a odešle příslušné údaje také Evropské komisi tak, aby Komise mohla doplnit evropský seznam oprávněných osob (§ 25g).

Pokud žadatel podmínky nesplňuje, ministerstvo rozhodne o nesplnění podmínek, což může být prvním úkonem v řízení.

K § 25c Ustanovení je promítnutím čl. 5 odst. 5 směrnice o zástupných žalobách, podle něhož jsou jednotlivé členské státy povinny určit vnitrostátní kontaktní místa pro plnění povinností vyplývajících z čl. 5 odst. 4 směrnice o zástupných žalobách. Navrhuje se i s ohledem na úsporu nákladů týkajících se personálního pokrytí nové agendy, aby v České republice bylo pouze jedno kontaktní místo. Tímto kontaktním místem by mělo být Ministerstvo průmyslu a obchodu, které má ochranu spotřebitele ve své gesci a má již s činností v oblasti určování oprávněných osob a jejich kontrolou zkušenosti podle zrušovaného § 25 zákona o ochraně spotřebitele.

Na tuto obecnou normu navazují pravidla o průběžné kontrole seznamu právnických osob, kterou je Ministerstvo průmyslu a obchodu povinno v souladu s čl. 5 odst. 3 směrnice o zástupných žalobách provádět minimálně jednou za 5 let. Tuto pravidelnou kontrolu Ministerstvo průmyslu a obchodu provádí v pětiletých intervalech bez dalšího a automaticky; nic však nebrání tomu, aby ji podle svého uvážení provedlo i častěji, například pokud obdrží podnět od zástupce veřejnosti. Ministerstvo průmyslu a obchodu je povinno kontrolu vybraného oprávněného subjektu provést také tehdy, když o to požádá Evropská komise nebo příslušný orgán jiného členského státu EU, jež mají o naplnění podmínek u daného subjektu pochybnosti.

Pokud jde o právo podnikatele namítat u soudu pochybnosti ve vztahu k žalující právnické osobě v konkrétním řízení o zástupné žalobě, které vyplývá z čl. 5 odst. 4, toto právo je garantováno již obecnými pravidly občanského soudního řízení, v němž kterákoliv ze stran může tvrdit a prokazovat skutečnosti svědčící v její prospěch. Žalovaný podnikatel může zároveň využít svého práva a uplatnit u Ministerstva průmyslu a obchodu v souvislosti s konkrétním řízením své pochybnosti formou podnětu.

K § 25d Jelikož má Ministerstvo průmyslu a obchodu povinnost aktualizovat údaje v seznamu oprávněných osob a tyto následně předávat Evropské komisi, navrhuje se právnické osobě zařazené na český seznam oprávněných osob uložit povinnost, aby notifikovala jakékoliv změny Ministerstvu průmyslu a obchodu. Notifikační povinnost se týká všech okolností, které mohou mít vliv na splnění podmínek podle § 25a odst. b) až g) (např. změna řídící struktury, nový sponzor, změna účelu právnické osoby, přeměna právnické osoby apod.), a dále informací, které jsou o právnické osobě zapsány v seznamu oprávněných osob (např. změna sídla nebo názvu právnické osoby). Na tuto notifikační povinnost navazuje povinnost Ministerstva průmyslu a obchodu podle § 25e.

K § 25e V § 25e se implementuje požadavek čl. 5 odst. 3 a 4 směrnice o zástupných žalobách.

Nejprve se normuje obecná povinnost kontaktního místa kdykoliv bez zbytečného odkladu aktualizovat zápis na českém seznamu oprávněných osob na svých internetových stránkách a předávat příslušné informace Evropské komisi (§ 25g). Změna může vyplynout z notifikační povinnosti právnické osoby podle § 25d, z žádosti této osoby (§ 25e odst. 1) nebo z vlastní činnosti Ministerstva průmyslu a obchodu (§ 25e odst. 2)

Povinnost aktualizovat informace a provádět kontrolu oprávněných osob se z povahy věci týká pouze českých subjektů, které byly zařazeny Ministerstvem průmyslu a obchodu na český seznam oprávněných osob v souladu s § 25b. Zahraniční subjekty budou obdobně kontrolovány příslušnými národními kontaktními místy jednotlivých členských států EU, popř. EHP.

K § 25f Právnická osoba může po zápisu zaniknout nebo může ztratit zájem o to, aby byla v seznamu zapsána. Proto se pamatuje na možnost výmazu z českého seznamu oprávněných osob na žádost právnické osoby nebo v případě jejího zániku i bez návrhu.

Jestliže Ministerstvo průmyslu a obchodu zjistí, že některá z právnických osob zařazená na český seznam oprávněných osob nesplňuje některou z podmínek, vyzve tuto osobu k nápravě. Nedojde-li k nápravě nebo není-li možné nedostatek napravit, Ministerstvo průmyslu a obchodu právnickou osobu ze seznamu vyškrtne, tuto informaci promítne na své internetové stránky a předá Evropské komisi, jak plyne z § 25e a 25g. Pro účely správního řízení se stanovuje, že řízení o výmazu zahajuje ministerstvo z moci úřední.

V souladu s čl. 6 odst. 1 a 3 platí, že zařazení na seznam garantuje oprávněné osobě právo podávat za stanovených podmínek zástupné žaloby. To platí i tehdy, je-li konkrétní subjekt „prověřován“ Ministerstvem průmyslu a obchodu. Do doby, než je takový subjekt ze seznamu vyškrtnut, je nutné na něj nahlížet jako na osobu zapsanou na seznam řádně a po právu.

§ 25g Upravuje se informační povinnost ministerstva vůči Evropské komisi. Zápis na český seznam oprávněných osob, stejně jako jakékoliv budoucí úpravy i výmaz, je ministerstvo povinno oznámit Komisi bez zbytečného odkladu.

Součástí této informace, kterou Ministerstvo průmyslu a obchodu postoupí, budou také údaje, které jsou v českém seznamu o neziskových osobách k dispozici, tj. název, sídlo, identifikační číslo, účel vyplývající ze zakladatelského právního jednání a odkaz na jejich internetové stránky.

K § 25h Navrhované ustanovení je transpozicí čl. 13 odst. 1 směrnice o zástupných žalobách. Podle citovaného pravidla musí členské státy zajistit, aby oprávněné právnické osoby informovaly o své činnosti v oblasti podávání zástupných žalob. Směrnice specificky zmiňuje, že právnické osoby mají informovat o tom, že plánují podat zástupnou žalobu, dále také o skutečnosti, že tuto žalobu již podaly a jaký je stav řízení, a konečně tam, kde již bylo zástupné řízení ukončeno, mají povinnost informovat o jeho výsledku.

Směrnice o zástupných žalobách předpokládá, že právnické osoby mají o těchto skutečnostech informovat „zejména“ na svých internetových stránkách. Navrhuje se s ohledem na potenciál a efektivitu internetových stránek, na které má v jeden okamžik velmi snadný přístup neomezené množství dotčených spotřebitelů, aby právnické osoby o své aktivitě informovaly právě na internetových stránkách. Jiné formy uveřejňování v této obecné rovině se nepředpokládají, přestože právnickým osobám nic nebrání, aby spotřebitele o své aktivitě dle okolností daného případu informovaly i jinak. Ukládat jiné formy uveřejňování ze zákona není nutné, neboť by to mohlo být zbytečně finančně náročné, aniž by to přineslo kýžený efekt. Jiné způsoby uveřejňování však bude moci právnická osoba využít v jednotlivém řízení – a to například podle ustanovení zákona o hromadném řízení, kde o konkrétním způsobu uveřejňování rozhoduje soud. Takový postup se jeví být hospodárnější, neboť soud může přihlédnout ke konkrétním okolnostem daného případu.

Povinnost se vztahuje na právnické osoby uvedené na českém seznamu oprávněných osob. Nicméně s ohledem na požadavek čl. 13 odst. 1 směrnice o zástupných žalobách je zřejmé, že stejnou povinnost budou muset plnit i zahraniční oprávněné subjekty designované v jiných členských státech EU a EHP.

K čl. V (přechodná ustanovení)

Ustanovení upravuje otázku intertemporálních vazeb staré a nové úpravy zdržovací žaloby v oblasti ochrany spotřebitele. Diskrece pro úpravu přechodných ustanovení je limitována čl. 22 směrnice o zástupných žalobách. Navrhované ustanovení jej plně respektuje a přechodné normy stanoví v souladu s požadavky unijní předlohy.

Z pohledu procesních norem se navrhuje po vzoru čl. 22 odst. 1 a 2 směrnice o zástupných žalobách zakotvit obecné a pro procesní právo veskrze tradiční pravidlo, podle kterého se nová úprava použije na řízení zahájená po nabytí účinnosti tohoto zákona. Naopak dosavadní řízení, která byla zahájena subjekty k tomu oprávněnými podle stávajícího znění § 25 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, by se měla dokončit podle dosavadních předpisů. Rozhodující z pohledu aplikace daného znění zákona o ochraně spotřebitele je tedy okamžik podání zástupné žaloby a zda k němu došlo před nebo po nabytí účinnosti tohoto zákona.

V praxi to znamená, že oprávněné subjekty, které byly zapsány na seznam oprávněných osob, popř. sdružení a profesní organizace, které podaly návrh na zahájení řízení o zdržení se protiprávního jednání, nepřicházejí o procesní legitimaci v těchto již zahájených řízeních a mohou tato řízení dokončit dle dosavadních právních předpisů. S účinností tohoto zákona však přicházejí o právo podat nový návrh na zahájení řízení podle dosavadních právních předpisů a mají-li zájem být v této oblasti nadále aktivní, musí podle nových pravidel požádat o zařazení na seznam oprávněných osob a následně mohou usilovat o podání zástupné žaloby, jak ji předvídá tento zákon.

Pokud přitom mají původní neziskové subjekty ze seznamu oprávněných osob zájem o zápis na český seznam oprávněných osob podle navrhované úpravy, uplatní se zjednodušený postup, kdy ministerstvo tyto osoby zapíše do nového seznamu, pokud o to požádají do jednoho měsíce od nabytí účinnosti tohoto zákona za podmínek čl. V bodu 2.

K části čtvrté (účinnost) K čl. VI

Stanovení účinnosti návrhu zákona navazuje na požadavek čl. 24 směrnice o zástupných žalobách, podle něhož má dojít k užití pravidel národních předpisů od 25. června 2023. Uvedený termín nabytí účinnosti se již nestíhá, navrhuje se proto zakotvit první další nejbližší možný termín odpovídající zákonu č. 222/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. první den kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

V Praze dne 16. srpna 2023

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Ministr spravedlnosti: JUDr. Pavel Blažek, Ph.D. podepsáno elektronicky